Seznamování slyšících dětí s problematikou sluchového postižení

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Výchovné dramatiky pro Neslyšící Výchovná dramatika pro Neslyšící – navazující magisterský

Seznamování slyšících dětí s problematikou sluchového postižení Magisterský projekt

Autor projektu: Bc. Michala Novotná Vedoucí projektu: doc. PhDr. Veronika Broulíková

Brno 2015

Prohlášení Prohlašuji, že svůj magisterský projekt jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

V Brně dne 24. května 2015

…………………………………. Bc. Michala Novotná

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí mého absolventského projektu doc. PhDr. Veronice Broulíkové za její připomínky, návrhy a odbornou pomoc při zpracování mé práce. Dále bych poděkovala všem vedoucím skupin a účastníkům projektu za jejich ochotu a spolupráci. A v neposlední řadě také děkuji všem, kteří se podíleli na foto a video záznamu mého projektu.

Obsah 1

ÚVOD ............................................................................................................. 5

2

TEORETICKÁ ČÁST PROJEKTU ............................................................. 7 2.1 PROBLEMATIKA SLUCHOVÉHO POSTIŽENÍ ....................................................... 7 2.1.1 Komunikace .......................................................................................... 7 2.1.2 Vztah slyšící populace k minoritě Neslyšících ....................................... 7 2.2 VYUŽITÍ DRAMATICKÉ VÝCHOVY ................................................................... 8

3

PRAKTICKÁ ČÁST PROJEKTU ................................................................ 9 3.1 PŘÍPRAVA PROJEKTU ..................................................................................... 9 3.1.1 Cíle projektu ......................................................................................... 9 3.1.2 Typ projektu ......................................................................................... 9 3.1.3 Cílová skupina ...................................................................................... 9 3.1.4 Příprava programu ..............................................................................10 3.2 PRŮBĚH PROJEKTU .......................................................................................10 Úvod ...............................................................................................................10 Teorie o sluchových vadách.............................................................................10 Komunikace ....................................................................................................10 Rozdělení do skupin.........................................................................................11 Aktivita „Tlumočník“ ......................................................................................11 Aktivita „Tichá pošta – pantomima“ ...............................................................11 Knižní představení „Pohádka o koblížkovi“ ....................................................12 Závěr – relaxační cvičení ................................................................................12

4

SHRNUTÍ ......................................................................................................13

5

ZÁVĚR ..........................................................................................................16

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE...................................................................18 FOTOGRAFICKÁ PŘÍLOHA: ...........................................................................19

4

1 Úvod V úvodu svého projektu bych ráda citovala slavnou spisovatelku, jejíž příběh ovlivnil mnoho lidí i mě samotnou. Helen Kellerová jako dítě vážně onemocněla a výsledkem její nemoci byla hluchoslepota, se kterou musela bojovat celý život. „Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí.“1 Svět Neslyšících a sluchově postižených osob je odlišný od světa slyšící populace. Během svého bakalářského studia speciální pedagogiky jsem se zajímala o problematiku sluchového postižení. Svoji bakalářskou práci jsem zaměřila na osoby se sluchovým postižením v dramatickém umění. Ve výzkumu jsem zjistila, jaký vztah mají Neslyšící k lidem slyšícím, že jim chybí vzájemná tolerance obou skupin. Z pohledu slyšícího vím, že absence této tolerance je způsobena především neznalostí slyšící populace o problematice sluchových vad a způsobu komunikace s osobami se sluchovou vadou. Při studiu na JAMU jsem se sama postupně seznamovala se světem Neslyšících. Nejdůležitější částí bylo naučit se s neslyšícími lidmi komunikovat. Protože základem našeho života je vzájemná komunikace. Jedním z několika studijních projektů při mém studiu na JAMU byl projekt s názvem Knižní představení. Tento projekt je zaměřen na děti se sluchovým postižením. Primárním cílem projektu je motivace sluchově postižených dětí k četbě. Dalším z cílů je osobní a umělecký rozvoj studentů se sluchovým postižením. Pro svoje první knižní představení jsem si zvolila příběh Alenka v říši divů, jelikož se jedná o moji oblíbenou knihu. S tímto motivem jsem již několikrát pracovala a je mi velmi blízký. Divadelní ztvárnění příběhu o Alence bylo velmi náročné, protože neovládám znakový jazyk na vysoké úrovni, ale po několika odborných konzultacích bylo vytvořeno velmi zajímavé a pro děti nevšední představení. Tento příběh jsem měla možnost hrát několikrát a postupně jsem zastávala názor, že pro slyšícího diváka je velmi náročné a těžko pochopitelné. Po 1

Helen

Kellerová

[online].

c2014

[citováno

1. 12. 2014].

Dostupný



5

z

WWW:

několika úvahách jsem dospěla k nápadu vytvořit nové představení pro slyšící diváky. Pro snadné pochopení příběhu a znaků zároveň jsem potřebovala vybrat příběh, který je velmi známý a neskrývá v sobě složité znaky. Zrodil se tedy nápad zpracovat pohádku o Koblížkovi, kterou slyšící děti velmi dobře znají a používané znaky v tomto představení jsou vizuálně jednoduché a snadněji zapamatovatelné. Spojením myšlenky o neznalosti problematiky sluchového postižení a knižního představení vznikl tento projekt, jehož hlavním cílem, jak už vyplývá z názvu, je seznámení slyšících s problematikou sluchového postižení. Cílovou skupinou jsou děti v různém věkovém rozmezí, ze dvou zájmových útvarů (skautské oddíly, křesťanská mládež). Pomocí tohoto projektu jsem se snažila zábavnou formou představit dětem, co je vlastně sluchové postižení a předat jim několik nových dovedností a především informací, které budou moci využít, když se jim naskytne příležitost setkat se s člověkem, který bude mít sluchovou vadu.

6

2 Teoretická část projektu 2.1 Problematika sluchového postižení Sluchové postižení se řadí mezi rozšířené postižení v populaci. Sluchovou vadou trpí téměř 300 tisíc osob (v jiných odborných publikacích je uváděn dokonce počet 500 tisíc osob). Největší část této skupiny jsou osoby nedoslýchavé (většinou se jedná o stařeckou nedoslýchavost). Počet neslyšících jedinců je oproti tomu velmi nízký. Přistupovat k lidem se sluchovým postižením musíme vždy individuálně, dle jejich postižení. Tak docílíme vzájemného pochopení a tolerance, které navodí pozitivní a přátelskou atmosféru.

2.1.1 Komunikace Komunikační systémy sluchově postižených osob můžeme rozdělit do několika skupin. Jelikož skupina osob se sluchovým postižením je velmi různorodá, tak i jejich komunikace v sobě zahrnuje širokou škálu komunikačních technik. Každý jedinec má právo si zvolit tu techniku, která mu nejlépe vyhovuje. Komunikační systémy neslyšících osob jsou ukotveny i v legislativě. 2

2.1.2 Vztah slyšící populace k minoritě Neslyšících Počty osob se sluchovým postižením uvedené výše naznačují, že setkat se s neslyšícím člověkem v běžném životě, nemusí být samozřejmé. Mnoho lidí tuto skutečnost zažije pouze výjimečně, někteří dokonce vůbec. Bereme-li v potaz člověka žijícího ve středně velkém městě. Mnoho lidí tedy vůbec netuší, jak by měli s Neslyšícím komunikovat, protože se s ním nikdy nesetkali a neměli možnost si takovou situaci vyzkoušet. Neslyšící se sdružují ve velkých městech, kde jsou pro ně lépe dostupné jak vzdělávací instituce, tak i kulturní zařízení a organizace zajišťující jim podporu a odbornou pomoc. Jako příklad uvedu třináct škol pro děti se sluchovým postižením v jedenácti městech ČR. Neslyšící si vytvářejí vlastní komunity a to na základě třech 2

Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob

7

rysů: hluchoty, komunikace (tím se má na mysli užívání znakového jazyka) a vzájemné podpory (ve smyslu sdílení společných pocitů a negativních zkušeností pramenících z nedorozumění při komunikaci se slyšícími). 3 V tomto případě se setkáváme se Neslyšícími (s velkým „N“), jakožto kulturní minoritou. Vzájemné vztahy obou skupin mohou ovlivňovat různé faktory pramenící z neznalosti a nedůvěry vůči druhé skupině.

2.2 Využití dramatické výchovy Dramatická výchova může být chápana jako didaktická a výchovná metoda.4 Dramatická

výchova

je

učení

zkušeností,

tj.

jednáním,

osobním,

nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, je založena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního života lidí. 5 Mezi principy dramatické výchovy můžeme zařadit výchovu zkušeností, prožívání, hru a tvořivost.6 O tomto projektu se nedá říci, že se jedná o ryze čistou dramatickou výchovu, nýbrž že bylo využito některých principů dramatické výchovy. Svou formou by se projekt dal zahrnout do dramatické výchovy, pokud by se nejednalo o krátkodobý projekt s několika různými skupinami. Cílem projektu bylo seznámit skupinu s určitým společenským problémem, naučit ji několik dovedností a samozřejmě vyzkoušet si nabyté dovednosti v praxi. Tím je tedy naplněna edukační povaha dramatické výchovy. Na základě vybraných aktivit a postupů byly splněny i cíle dramatické výchovy uváděné v odborné literatuře, zejména sociální rozvoj, rozšíření komunikačních dovedností, rozvoj fantazie i schopnost kritického myšlení aj. 3

HORÁKOVÁ, Radka. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 159 s.

Psyché (Grada). ISBN 978-802-6200-840. 4

VALENTA, Milan. Dramaterapie: didaktika dramatické výchovy. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha:

Grada, 2011, 264 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4738-512. 5

MACHKOVÁ, Eva. Úvod do studia dramatické výchovy. 2., upr. vyd. Praha: NIPOS, 2007, 199 s.

ISBN 978-80-7068-207-4. 6

MACHKOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova: didaktika dramatické výchovy. 2. vyd. Praha:

Akademie múzických umění v Praze, divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky, 2007, 223 s. ISBN 978-807-3310-899.

8

3 Praktická část projektu Průběh projektu je rozdělen do několika částí, které na sebe postupně navazují. Hlavními částmi projektu je teoretická část a na ní navazující část praktická, ve které se využívají znalosti získané v teoretické části.

3.1 Příprava projektu 3.1.1 Cíle projektu Hlavním cílem projektu bylo vytvoření i následná realizace workshopu zaměřeného na seznámení slyšících dětí s problematikou sluchového postižení. Mezi dílčí cíle projektu můžeme řadit: -

získat nové obecné informace vztahující se ke sluchovým vadám

-

seznámit se se základními komunikačními systémy Neslyšících

-

naučit se několik základních komunikačních frází ve znakovém jazyce

-

vyzkoušet si komunikaci beze slov

-

zhlédnutí knižního představení ve znakovém jazyce

3.1.2 Typ projektu Jedná se o krátkodobý projekt. Celý workshop byl vypracován pro časovou dotaci dvou hodin a byl realizován v rámci programu celotáborových her na různých letních táborech pro děti.

3.1.3 Cílová skupina Jako cílová skupina byly zvoleny skupiny dětí na čtyřech skautských táborech a jednom farním táboře. Jednalo se o různé typy i velikosti skupin. Celkem workshop absolvovalo pět skupin dětí: -

tři dívčí skupiny (počet dětí 12 – 20, věk 8 – 14 let)

9

-

jedna chlapecká skupina (počet dětí 20, věk 12 – 17 let)

-

jedna skupina smíšená (počet dětí 30, věk 8 – 16 let)

3.1.4 Příprava programu Příprava programu probíhala před realizací workshopu a obsahovala dvě hlavní části: 1. vytvoření knižního představení 2. vytvoření programu workshopu včetně výběru aktivit a přípravy pomůcek

3.2 Průběh projektu Úvod V úvodu se dětem představím, seznámím je s programem workshopu. Následují otázky týkající se dětí a jejich zkušeností s osobami se sluchovým postižením. Děti vyprávějí své zážitky, kdy a jak se setkali s lidmi se sluchovou vadou nebo s Neslyšícími, jak takové osoby poznají.

Teorie o sluchových vadách V další části workshopu děti seznámím se základním dělením sluchových vad.

S pomocí obrázků jim představím dvě základní kompenzační pomůcky

(sluchadla, kochleární implantát), které pomáhají lidem se sluchovou vadou.

Komunikace Děti seznámím se základními komunikačními systémy osob se sluchovým postižením (český znakový jazyk, znakovaná čeština, prstová abeceda). Dále si ukážeme základní znaky pro pozdravy (dobrý den, dobré ráno, ahoj, na shledanou, prosím, děkuji…), poté znaky osob (maminka, tatínek, sestra, bratr, babička, děda, děti,…), další speciality (dobrou chuť, tleskání apod.). Potom jim vysvětlím význam a použití prstové abecedy, kterou se pak společně naučíme. Děti dostanou za úkol vyhláskovat pomocí prstové abecedy svá jména. Pak je naučím znaky pro představování se a dostanou za úkol ve dvojicích se navzájem představit (s využitím také prstové abecedy pro hláskování svých jmen).

10

Pro představu souvislejšího využití znaků naučím děti básničku ve znakované češtině „Měla babka čtyři jabka“. Ale ještě před tím dětem vysvětlím rozdíl znakový jazyk – znakovaná čeština. Naučenou básničku si vyzkoušíme nejdříve mluvenou, potom i beze slov.

Rozdělení do skupin Celá skupina dostane za úkol seřadit se podle věku od nejstaršího po nejmladšího beze slov do jedné řady. Dorozumívat se mohou pouze pomocí rukou a pohybu. Když se takto celá skupina seřadí, zkontroluji jejich věk, zda se srovnali správně. Následně jim rozdávám postupně čísla, podle kterých se pak rozdělí opět beze slov do skupin (kdo dostane číslo jedna, tak se přiřadí do skupiny jedna).

Aktivita „Tlumočník“ Nejstarším členům z každé skupiny vysvětlím, co má jejich skupina za úkol (donést určitý předmět, jeho počet). Tito „tlumočníci“ budou mít za úkol vysvětlit zbytku své skupiny, co je to za úkol beze slov. Využít mohou prstovou abecedu, gesta, znaky, pohyb, nesmějí však mluvit. Tato aktivita je na rychlost, soutěží tedy všechny skupiny najednou a vítězí ten, kdo splní úkol jako první. Po této aktivitě následuje menší diskuze na téma, jak se jednotlivým skupinám pracovalo.

Aktivita „Tichá pošta – pantomima“ Pořadí skupin je určeno podle předchozí aktivity. Vítězná skupina jako první začne s pantomimou. Ve skupině si dohodnou, kdo začne i další pořadí členů. Prvnímu členu zadám určitou činnost, kterou bude muset pantomimicky předvést dalšímu členu skupiny. Zbytek skupiny je schován mimo prostor předvádění. Druhý člen pak dalšímu předvádí, co odkoukal od prvního a pak se vše opakuje, dokud nepřijde na řadu poslední člen skupiny, který má za úkol uhádnout zadanou předváděnou činnost. Takto se vystřídají všechny skupiny. Nakonec si společně popovídáme, jak se jim pantomima předváděla, co bylo těžké nebo naopak jednoduché.

11

Knižní představení „Pohádka o koblížkovi“ Před samotným představením vysvětlím následující program, ve kterém budou mít všichni za úkol zapamatovat si co nejvíce znaků, které budu při představení používat. Celé představení budu pouze znakovat bez použití řeči. Po představení se dětí ptám, jaké znaky poznaly, které si zapamatovaly, společně si zaznakujeme písničku: „Já koblížek, koblížek,…“. Samozřejmě bude i prostor pro otázky a dojmy z představení.

Závěr – relaxační cvičení Na závěr usadím celou skupinu do kruhu tak, aby všichni seděli bokem do kruhu a před sebou měli záda dalšího člena. Všichni musí mít při této aktivitě zavřené oči a musí být potichu. Já postupně posílám po kruhu dotyky a hmaty, které každý, když ucítí, pošle dalšímu členu před sebou, dokud neobejdou celý kruh zpět ke mně. Nakonec se zaměřím na sluchové vnímání, upozorním na určité zvuky kolem, zkusím tleskat, nahlas i potichu, zašeptám. Nakonec dám pokyn, aby si všichni otevřeli oči, poděkuji jim za spolupráci a dám prostor pro případné dotazy. Pak se všichni společně rozloučíme.

12

4 Shrnutí Na tomto místě bych ráda zhodnotila průběh celého projektu. Byla jsem velmi potěšena, když jsem měla návrh tohoto projektu schválen od vedoucích ateliéru. Mám velmi blízký vztah k dětem a jsem ráda, když jim mohu předávat své zkušenosti a dovednosti, naučit je něčemu novému a zejména, pokud k tomu mohu využívat hru. Jako cílovou skupinu jsem si vybrala svůj skautský oddíl a další oddíly v našem regionu. Jako vedoucí vím, na co je důležité ve skautingu klást důraz.

Naše

organizace vychovává děti a to nejen ke vztahu k přírodě, ale i ke vztahu k ostatním. Třetí bod skautského zákona nám říká, že: „Skaut je prospěšný a pomáhá jiným.“ Učíme tedy děti, aby uměly nejen poskytnout první pomoc, ale vedeme je k vzájemné toleranci ve společnosti. Já u nich tuto toleranci podporuji tím, že se je snažím seznamovat s problematikou lidí s postižením. V tomto projektu je to právě seznamování se sluchovým postižením. V první části projektu se hlavně jedná o stručný přehled informací, které se týkají sluchu, sluchových vad, kompenzačních pomůcek a forem komunikace osob neslyšících a sluchově postižených. Pro některé děti byla tato část unavující z toho důvodu, že ve škole také jen sedí a poslouchají. Myslím si, že to však bylo důležité, aby si tyto informace vyslechly. Snažila jsem se tuto část zpestřit obrázky a zajímavými informacemi. Pro děti zajímavější částí byla ta část, kdy se měly naučit prstovou abecedu. Pro některé to byl docela tvrdý oříšek, ale celkem se s tím popraly. Překvapením pro mě bylo to, že problém nastal hned s prvním písmenem abecedy. Písmeno „A“ v dvouruční prstové abecedě nevypadá složitě, ale dětem toto písmeno dělalo problém. Naopak písmeno „K“ velké problémy nezpůsobovalo. Ve výsledku hláskování problém ani tak nedělalo, zato věta: „Jak se jmenuješ?“ byla pro některé nezvládnutelná. Co děti naopak velmi bavilo, byla básnička. „Měla babka, čtyři jabka“, se stala hitem. Velmi mě potěšilo, když jsem mohla zahlédnout, jak si jí někdo pro sebe opakuje, když se zrovna nic nedělo. Zatěžkávací zkouška přišla, když jsem dětem zadala úkol, aby se seřadily podle věku do jedné řady, od nejstaršího po nejmladší, avšak beze slov. Někteří, jisti si svojí pozicí, stoupli na místo a již se nepohnuli. Někteří starší se snažili vypomáhat mladším a rovnali je. Nejtěžší to bylo pro poslední skupinu, která čítala cca. 30 dětí, které se navzájem moc neznaly. Poté

13

každý dostal číslo a podle čísel se rozdělovaly do skupin. Toto rozdělení jsem zvolila z toho důvodu, aby předem nebylo jisté, kdo bude s kým ve skupině. V aktivitě „Tlumočník“ se projevilo, jak kdo dával v první části pozor a co se naučil. Nejstarší ze skupiny dostal úkol, který měl přetlumočit skupině (samozřejmě beze slov) a skupina jej měla splnit. V této aktivitě nejzajímavější byla chlapecká skupina, u které jsme se s ostatními vedoucími pobavili. Pozorovat aktivní jednice, kteří se všemi dostupnými prostředky snažili skupině vysvětlit, co mají udělat, bylo zajímavé. Pár jedinců si vystačilo s použitím prstové abecedy, jiní využívali pantomimu a gesta. Vesměs všechny skupiny úkol splnily správně. Další zajímavou aktivitou byla „Tichá pošta – pantomima“. Některé mladší děti nevěděly, co to pantomima je, bylo tedy nutné jim vysvětlit, co pantomima znamená. Skupinám jsem zadávala různé činnosti, které měly předvést (v každé projektové skupině jsem zadávala stejné činnosti – například okopávat záhon a vykopat mrkev). Opět nejzajímavější skupinou byla ta chlapecká. Skupinám, kde převažovaly malé děti, se moc nedařilo. Je to samozřejmé, že malé děti nedokáží pantomimou předvádět zadané činnosti do té míry, aby bylo poznatelné, o jakou činnost se jedná. Při této aktivitě jsme se dostávali do řady komických situací a bylo vidět, že se děti bavily. Samozřejmě se našlo pár jedinců, kteří se soustředili na jiné věci nebo se bavili mezi sebou. Tomu se však ve větších skupinách nedá zabránit. Další aktivitou bylo knižní představení, které myslím zaujalo téměř všechny, včetně několika vedoucích. Všechny skupiny velmi dobře spolupracovaly. Velmi zajímavým mementem bylo, že při knižním představení panovalo v publiku naprosté ticho a soustředění. Po představení se děti snažily ukazovat nebo napodobovat znaky, které pochytily v představení. A že jich pochytily celkem hodně. Jako závěrečnou aktivitu jsem zvolila relaxační cvičení, kdy jsem posadila všechny do kruhu tak, abychom si mohli posílat doteky. Tato aktivita bohužel nesplnila svůj úkol u žádné ze skupin, protože se jednotlivé doteky pokaždé změnily již na začátku a zpět ke mně se nevrátil téměř žádný tak, jak jsem jej vysílala. Úplný závěr byl vždy velmi rychlý a stručný, protože byla na dětech vidět únava, a tak jsem se to snažila rychleji zakončit. U první skupiny jsem byla nejistá průběhem. U některých částí jsem se musela více soustředit, abych na nic nezapomněla. Ale také jsem sledovala problémy, které se vyskytovaly a v dalších skupinách jsem již udělala změnu zadání nebo činnosti. Druhá skupina pro mě byla docela cizí, protože jsem děti vůbec neznala, ale výhodou zase byl jejich malý počet, takže se s nimi naopak lépe pracovalo. Třetí skupina byl 14

můj oddíl, tedy jsem znala téměř všechny děti. Projekt probíhal ve známém táborovém prostředí, a tak jsem se cítila už jistěji. Naopak děti mě znají a jejich nesoustředění se vyskytovalo častěji než u jiných skupin. Čtvrtá skupina pro mě byla výzva, neboť se jednalo o chlapeckou skupinu, ve které převažovali dospívající. Ale k mé radosti se zapojili velmi dobře a ve výsledku musím uznat, že s nimi se mi pracovalo nejlépe. Poslední skupina byla smíšená a počet dětí byl třicet, což bylo hodně. Ale byla jsem ráda, že jsem si zkusila i práci s tak velkou početnou skupinou. Zde jsem musela změnit poslední aktivitu, kdy jsme se drželi v kruhu za ruce, a já vysílala signály, protože v tak velkém počtu by se můj původní průběh nedal moc realizovat. Ve výsledku hodnotím svůj projekt velmi pozitivně. V průběhu nenastal žádný problém, který by mi původní plán nějakým způsobem narušil. Pro svůj budoucí plán s tímto projektem bych uvedla jednu důležitou změnu. Bylo by dobré stanovit si spodní věkovou hranici dětí, pro které by měl být tento projekt určen. Příliš malé děti mi v těchto skupinách moc nevyhovovaly a myslím, že tak malé děti tento problém zatím moc nedokáží vnímat.

15

5 Závěr Tento projekt vznikl na základě mých zkušeností z knižních představení během studia. Pracuji jako vedoucí ve skautském oddíle a již několikrát jsem připravovala program pro děti na téma sluchové a zrakové postižení. Předávala jsem dětem své znalosti a dovednosti získané během studia speciální pedagogiky. Tento program děti přijímaly s velkým nadšením. Dozvěděly se něco nového, zajímavého a také si mohly samy vyzkoušet různé aktivity. Přemýšlela jsem, jakou zábavnou a zároveň zajímavou formou dětem předat nové zkušenosti ze studia s Neslyšícími. Knižní představení, ve spojení s dalšími aktivitami zaměřené na komunikaci s neslyšícími osobami, dětem přineslo radost i nová poznání. Pracovala jsem s různými skupinami a některé mě velice překvapily. Začátek projektu byl pro mě velmi nejistý, ale postupně s dalšími skupinami se vše vyvíjelo dobrým směrem. Největší obavy jsem měla z chlapecké skupiny, kde převažovala skupina dospívajících, ale nakonec mě tato skupina potěšila nejvíce, protože byla ze všech skupin nejpracovitější a nejšikovnější. Hůře se pracovalo s poslední skupinou, která měla třicet dětí. Cíl, který jsem si na začátku projektu stanovila, jsem podle svých úvah naplnila. Představila jsem dětem problematiku sluchového postižení, seznámila je s komunikačními technikami neslyšících a pomocí různých aktivit jim dala možnost si nové dovednosti vyzkoušet v praxi. Znakované knižní představení beze slov mělo úspěch a dětem se moc líbilo. Byl to pro ně nevšední zážitek, u kterého samozřejmě samy musely přemýšlet, aby pochopily detaily známého příběhu o koblížkovi. Projekt dal dětem nové zkušenosti a dovednosti, ale přínosný byl i pro mě samotnou. Měla jsem možnost vyzkoušet si práci s různými skupinami dětí, které ani předem neznám. Samozřejmostí byla i zkouška mé vlastní tvořivosti a schopnost improvizace, která rozšířila mé pedagogické zkušenosti. Vyzkoušela jsem si kompletní organizaci celého projektu, od příprav, sestavení programu, zajištění podkladů, pomůcek, dokumentaci celého projektu, včetně komunikace s vedoucími skupin,

rodiči

dětí

apod.

Celý

projekt

v mém pedagogickém postupu.

16

pro

mě

byl

dalším

krokem

Tento druh projektu má různé možnosti svého využití. Já bych ho i nadále velmi ráda využila ve své praxi, zejména u dětí nejen v zájmových skupinách, ale třeba i na základních školách, v knihovnách a podobně. Myslím, že je důležité u dětí rozvíjet sociální vnímání, a to zejména ve vztahu k lidem s postižením. Setkávám se dětmi, které většinou ani netuší, jak se k těmto lidem chovat. Pomocí těchto projektů jim můžeme přiblížit různé situace, které budou muset během života řešit. Děti si samy vyzkouší řešit problémy, které pak v reálném životě pro ně nebudou překážkou.

17

Použité informační zdroje Helen Kellerová [online]. c2014 [citováno 1. 12. 2014]. Dostupný z WWW: http://cs.wikiquote.org/w/index.php?title=Helen_Kellerov%C3%A1&oldid=58789 MACHKOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova: didaktika dramatické výchovy. 2. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky, 2007, 223 s. ISBN 978-807-3310-899. MACHKOVÁ, Eva. Úvod do studia dramatické výchovy. 2., upr. vyd. Praha: NIPOS, 2007, 199 s. ISBN 978-80-7068-207-4. MÜLLER, Oldřich. Terapie ve speciální pedagogice. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2014, 508 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4741-727. VALENTA, Milan. Rukověť dramaterapie a teatroterapie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 139 s. Učebnice (Univerzita Palackého). ISBN 80-244-1358-2. Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob

18

Fotografická příloha: Seznámení s komunikačními technikami

19

Představení se

20

Aktivita – rozdělení skupin

21

Aktivita „Tlumočník“

22

Aktivita „Tichá pošta-pantomima“

23

Knižní představení „O Koblížkovi“

24

Závěr – relaxační cvičení

25