co
/y
lit
/ 0(
A^
—
Sebrané spisy Ignáta Herrmanna. I.
BLEDNOUCÍ OBRÁZKY.
Vzpomínky
nejstarší a
drobné
episody z malomstské kroniky. Vydání tvrté. 325 stran. II.
35*
—
„
35-
—
,,
40'
—
Drobné života spoádané pražské rodiny. Vydání trnácté
píbhy
ze 1927, 424 stran.
III.
TCHÁN KONDELÍK A
IV.
Z CHUDÉHO
ZE VEJVARA. (Pokraování
Otce Kondelíka.) Vydání desáté. 464 stran.
V.
K
OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA.
KALAMÁE.
Drobné nárty. Vydání šesté. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání šesté. PAN MELICHAR. Obrázek z „tiché" „ 45' — pražské domácnosti. Vydání páté. 467 stran.
ZPRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. Humorist.arázovitéobrázky
Vydání tvrté. 224 stran. „ 15- — Humorné obrázky ze života „pespoetných". tvrté vydání. 225 stran. „ 16* — VII.-VIII. U KRÁMU. Líení z pražského života. ást I. a II., ást III. a IV. Vyd. sedmé. I. K25--, II. „ 30-ze života.
VI.
STAÍ MLÁDENCI.
SNDENÉHO
IX.
X. XI. XII. XIII.
XIV.
BODÍ
PRAŽANÉ. Postaviky z pražských zdí a ulic. Vydání tvrté. 300 stran. RODINY A RODINKY. Drobné výjevy z pražského života. Vydání druhé. 264 stran DVÉ PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání tvrté. 224 stran. DOMÁCÍ ŠTÉSTÍ. Dva stínové obrazy z manželského života. Vydání tvrté. 212 stran. KARAFIÁTOVA a jiné povídky ŽENITBA staromládenecké. Vydání druhé. 272 stran. PÁTÉ DEVÁTÉ. Ticet aedlních povídek. Vy-
PES ZTEŠTNÉ
lenky.
—
Strašidelné.
druhé. 340
„ 25-50
—
— SMÍŠENÉ
z ovzduší
„ 28-50
ZBOŽÍ.
kanceláského a kupeckého. Vydání „ 20
str.
„ 16--
Vydání tvrté. 180 stran. Vydání tetí. 228 stran.
BURLESKY.
XIX. Z
PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA A
TORKY KRATOCHVILNÉ.
XX. O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. a hercích. 256 stran.
PÍBH
— Dv
vzpomínky
DUŠIKOVÝ.
„
19-50
„
14-
—
„
24-
—
„
21-
—
21-
—
23'
—
JINÉ HIS-
(Povídky o paní Angelin — Mládenci a ženichové.)
Knedlhansové, bývalé k vart ýrské. Vydání druhé. 294 stran.
XXI.
„ 20
FOXL-VOÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ.
XVIII.
„ 20
(Chránnka. - Pouhé smyš„Amerikánské".) tvrté vydání.
KANCELÁSKÝ PRACH. Drobné rty
XVII.
„ 18- — „ 21--
HISTORKY.
344 stran.
XVI.
28-50
PÁN
dání tvrté. 305 stran.
XV.
„
Díl
I.
O literátech, umlcích
zcela intimní.
Vydání druhé.
Rodinná historka z
let
sedm-
desátých. Vydání tetí. 212 stran.
Z NOTÝSKÚV PAVLA AMRDY, písae pi výpomornéra úad. Díl prvý. 263 stran. tvrté vydání. XXIU. Z NOTÝSKÚV PAVLA AMRDY. Díl druhý. 288 stran. XXII.
tvrté vydání.
,,
K56-
KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA.
SCHOONVADER
Kleine gebeurtenissen uit het leven van een Prager familie. Naar het Boheemsch doo S. J. Barentz-Schónberg. Geautoriseerde uitgave, Amsterdam, H. J. W. Becht 1911.
MIJNHEER MELCHIOR. Jo Arenberg.
KINDERLOOS.
(Pan Melichar.) Geautoriseerde vertalin van deníku Het Volk v listopadu 1912,
V amsterodamském
MIJNHEER MELCHIOR.
(Bezdtná.)
(Pan Melichar.)
Naar het Boheemsch van Ignát Herrmann (Schrijver van Vader Konenbruidegom Wejwara enz.),door S. J.Barentz-Schnberg. Geautoriseerde uitgave. 185 stran. Amsterdam, H. J. W. Becht, v listopadu 1914. delik
DE IDYLLE VAN MIJNHEER POTÁPKA. V
Het Volk.
deníku
Amsterodam 1923.
Do
OE
KONDELIK
slovinštiny:
ŽENIN VEJVARA. Z
IN
TAST KONDELIK IN ZET VEJVARA. vara.) Poslovenil Stanko sko), v podzimu 1910.
IVANKOV dr.
Fran Bradá.
IN
(Tobiáškv
Lubla
v
Celju (Štýrsko), 1910.
(Tchán Kondelík a ze Vejdnevnik" v Celju (Štýr-
,,Narodni
Svetina.
VEER
SVETI
O ŽIVALCAH.
avtorjevim dovoljenjem
,,Narodni Dnevnik"
poslovenil Stanko Svetina.
NKOLIKO VESELIH štdrý
den
atd.)
KAKO SE JE KULICHOVA NANINKA MOŽILA okolí NJE spletlo. Dr. Bradá.
Ig.
Pevel
POVESTIC iz
ešine
1923.
Kleinmayr
&
Do
IN
KAJ SE JE
Nanynky Kulichovy.) Poslovenil Ferd. Bamberg v Lublani. (V tisku.)
(Vdavky
franštiny:
FUTUR
MONSIEUR KONDELIK
ET. SON GENDRE. (Otec Kondelík a ženich Vejvara.) Peložil J. L. Chollet. „Gazette de Prague" 1923.
Do anglitiny: (Bezdtná.) Ve sbírce The wotWs classics (Selected tales, Oxford university press). Peložila Marie Buschova, 1925.
CHILDLESS.
HERR MELCHIOR.
Czech
Do nminy: DER FRATER AUS PODSKAL. DER TONI LIEFERT. (Tonda odvádí.) Deutsch
(Pan Melichar.)
(Fráter z Podskalí.)
von Johann Michael.
,,
Prager Zeitung" 1896 — 7.
VATER KONDELIK UND BRÁUTIGAM WEJWARA.
Kleine
Episoden aus dem geordneten Haushalte einer Prager Búrgerfamilie. Autorisierte Ubersetzung aus dcm Bóhmisehen von Luise Tluho. Berlin, Dr. Franz Ledermann, 1907. Dva svazky.
SCHWIEGERVATER KONDELIK UND SCHWIEGERSOHN WEJWARA. Autor isierte Úbersetzung aus dem Bóhmischen von Luise Tluho. Berlin, A. W. Hayn's
Erben, 1911.
AUSGEWAHLTE GESCHICHTEN
von Ignát Herrmann. Autorisierte Obersetzung aus dem Bóhmischen von Annie Auedníek (Slavische Romanbibliothek, Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, 1908.
ZWEI PRAGER IDYLLEN. (Dv
pražské
idylly.)
Peložila
Kiára
Union" v Praze, únor-kvten 1910. HAUSLICHES GLUCK. (Domácí štstí. )Autorisovaný peklad Em.Schicka; v Praze, 1911. Též samostatn nákladem Ed. Beauforta. ,, Union"
Hbschová.
FOXL-SPITZ
,,
(Foxl- Voíšek.) und andere kurzweilige Geschichten. Autorisovaný peklad Viktora Nesslera. „Union" v Praze, prosinec bezen 1914. 1913
SEBRANÉ SPISY
Jgmáta Herrmanna ,
'^^^
\ tííLXXIV.
KT-KTNANYNKY KULICHOVY A co SE
KOLEM NICH SBHLO
V PRAZE
NAKLADATEL
F.
v
TOPI KNIHKUPEC
VDAVKY NANYNKY KULICHOVY A CO SE KOLEM NICH ZE ŽIVOTA DROBNÝCH
SBHLO
PRAŽAN
NAPSAL
IGNAT
HERRMANN DÍL
I.
ŠESTÉ VYDÁNI SE STEREOTYPU
V PRAZE
NAKLADATEL
F.
TOPI KNIHKUPEC
Právo pekladu do všech jazyk, jakéhokoli zdramatisování neb zfilmování a všechna práva
vbec
TISKEM
ESKÉ
autor
si
vyhrazuje.
GRAFICKÉ UNIE
A. S.
V PRAZE
1932
Pemilému
píteli a krajanu královéhradeckému
ADOLFU ERNÉMU a choti jeho paní BOŽEN v
[upímné družnosti a oddanosti vénu je
V íjnu
1918.
I.
H,
Nanynku
1.
Byl
nepozvali.
tnlhavý lednový den
— ale
co pravíme, že
mlhavý! Co se toho dne nad Prahou vznášelo,
nebyla žádná slušná,
rod
ádná
mlha, jak
v pí-
je
as,
zavedena a jak se na ni pamatujeme z
mohlo bez urážky íci, že je mlha, potebas i šedivá ctivá, bílá nebo chcete-li mlha. Co se toho dne Prahou rozlézalo a všecky ulice a námstí zalévalo, byla jakási kaše barvy okoládové a bylo v ní namícháno všeho, kdy
ím
se
—
pražská
z pražských
okolád
—
dlažba
komín
v
zim
oplývá,
kdesi v Kateinské
Angelina
vyletí
v ní nebylo památky.
Nalezlo té mlhy taky na
bezmála
co
a ze stok vystoupí. Jen po
konin,
Knedlhansová, víc,
v
ba,
než se vešlo.
dvr
starého
nmž
nacpalo
Svítili
domu
bydlila paní se
tam
jí
ve všech bytech
skoro do samého poledne a div že nerozsvcovali
hned zase po
obd. A
to v patrech.
Mžeme
tedy pomysliti, jak bylo v pízemku. Ale
snad bylo v kout dvora
na
si
nejhe
právo z prjezdu,
v píbytku, nad jehož polozasklenými Herrmann XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
dvemi 2
vi-
10
sela
na kivo stará, oprchalá tabulka
sotva itelným
nápisem
s
Domovník.
:
Tam
bydleli Kulichovi, domovníkovi. Bylo po polednách, otec Kulich odpoíval na pohovce v pokojíku a dohánl spánek, který mu
byl za noci ukrádán opozdilými nájemníky. Byl to
dm
sice
hýil
a
poádný, ve kterém nebylo mnoho noních pták, ani konina k tomu píliš
nesvádla.
Pece
však byli dni a lépe
kouc
noci,
kdy nejeden obyvatel a podnájemník se pozdržel „pes desátou", a pak teba do tr^tí a tvrté ranní neminulo hodiny, aby kdosi otce Kulicha nezburcoval
a z
teplé
nevyhnal.
postele
Musili
bychom sami býti domovníky a teba jenom na týden, abychom spravedliv uznali, jaká je to
hoká
povinnost. Vyzvoní
vypudí na
ka,
sychravý
t
kdosi z teplého lž-
noní
vzduch,
divý sníh, v pichlavý déš, a sotva
domu jednoho schodm, sotva
tuláka
a
jsi
vyprovodil
ve
stu-
vpustil
do
až
ke
její
poznovu zachrul do vychládajících pein a zadímneš bink, bink! zvoneek nade dvemi poznovu zajeí a zas musíš z doupte svého, abys odemkl jinému. A tak jsi
se
—
—
se
ti
dje teba
desetkrát za noc.
Byl masopust, a tu lidem jinak sebe poád-
njším zachtlo vánek.
Práv
šturmování,
jak
pravdu, milejší
plnoci,
se
asem
dnes otec
užíti
tomu íkal.
mu
ponvadž
svta a jeho rado-
Kulich
pekal
Máme-li
takové
pak
íci
bylo vstávati a odmykati po tu
platil
každý
po
šestáku.
11
Snad nerad,
ped
po šestáku. Kdo však
ale
vracel
se
plnocí, odbýval ho bídnými pti nováky.
Jakoby nebyla stejná psota, musí-H lovk z vy^ ped dvanáctou i po dvanácté.
hátých pein
V kuchyce
blízko plotny
nco
šplouchalo.
teba dobrých zrak a hezké chvíle rozdívání, abys poznal, že se tam nad škopkem hrbí paní Kulichová a myje nádobí od obda,. Plácala do škopku hadrem skoro jen po pamti a chvílemi sama nevdla, co práv popadla. Ale
bylo
V druhém kout, živého
za policí,
sedlo taky
cosi
nebo
do-
—
povzdychávalo
a chvilkami
A
konce vzlykalo? Nebylo na to vidt.
chvilkami
do toho kouta obracela a ne-
se paní Kulichová vrle domlouvala:
„Povídám breet, tedy
—
voda
Nany, nebre!
ti,
poj
mn
a
nabre mi
—
A
chceš-li
tadyhle do škopku
vychládá a všecko se mi na prsty
— Sotvaže
vidím, mám-li ruce ješt ve škopku nebo y em' Nebre, Nany, povídám li Je to k vzteku, že t Knedlhansovic nepolepí.
!
— —
—
zvali,
mi,
ale mfyslíš,
holka,
víc uražena
že
že
jen
tebe to
máma
je
ve
žere?
svém
než ty sama. Ale já
ti
—
V
ješt vždycky í-
dítti
Nany: nelez mi tam poád, necho tam! Nechtlas poslechnout, te to máš. Víš, ko-
kala,
—
— A —
nen každý omrzí. jim Pánbh ten domácí bál požehná ml, udláme si ho jednou taky. A nebre, neprobudíš tatíka! Víš, jak
a
13
mu
vyvádí, když
taky odpolední spaní
nkdo pe-
trhne.''
Plaící Nanynku nebylo vidt, jak jsme ekli, ale dokonce už
strahou paní Kulichová
již
nebylo slyšet. Svojí vý-
ji
nesmírn pepínala. Otec
dkladn.
Kulich spal velmi
„Nebre, hloupá/' pokraovala matka. „A paže chudého lovka si jen tenkráte když ho mohou potebovat. Ano, na výlety v let jsi jim bývala dobrá, to si
matuj
si,
—
všimnou,
milostpaní
te s
pokaždé vzpomnla
(paní
Kulichová
pitvoiv napodobila): Nedovolili by Andulku
námi, paní
nám
Kulichová? Je tak hezky, a bude Ale pro t zvali na výlety?
veseleji...
Abys jim tahala košík s menáží a prázdný abys ho nosila dom. Nechtla jsem nic íkat, myslila jsem si užij, holka, dokud jsi mladá A myslila jsem si: no, pipleteš se takhle do lepších
—
:
!
lovku nikdy neekla upímn: dvakrát ráda
rodin, jsou nové známosti,
Ale abych
škodí.
jsem
to
nikdy nevidla.
to
Pece
jsi
byla
všady
jenom jak ocásek, pílepek. A když se po tob asi nkdo ptal, ekla milostpaní svatosvat po-
To je Panika
každé:
škopku
našich
domovník!"
švihla
te
vytírala,
až
jí
hadrem, jímž hrneky ve
do tváe vystíklo.
„To víš To se ne ekne slena Kulichová. Akoli vlastn pro celý ostatní svt j s slena Kulichová. Nebo už vedle v dom nikdo nemá !
:
i
práva íkat: to
je
domovníkovic.
Tam
zas mají
13
svoje domovníky, ní domy v Praze ti
a
ty,
pro všechny ostatProto
jsi
—
každá jiná. Milá holka, povídám, nebre, Nany. jako
se shledá se vším na
pen, ví,
jako
a
s
—
svt,
ale s
nevdkem, pamatuj
niím
tak bez-
—
si.
lovk To
se
bylo co bylo, vždycky jsme jim byli dobí.
,Jsou tak dobrá, paní Kulichová, nemohli
—
by mi
nahoe poimoctr^ ,Jsou tak dobrá, bednu rozštípat?* pán tuhle jejich nám nemoh' by ?* — A to ,Nemohli by nám tohle, ono pes tu chvíli, málem aby tady byl lovk jen pro n. Pdu vymetat, u vozu s uhlím stát,
na chvilku
—
pi
pomáhat
prádle
—
užili!
nevzpomenou, tu o víš, to jsi
—
ano,
na
tob
jsme
to
Ale na domácí ples ne, to
nevdí. To
na tebe
jsi
sprostá,
domovu íkovic."
Jako by posledním' slovem oleje do pilila
—
jich
si
z
kouta ozvalo se
te
ohn
byla
zavzlyknutí silné
lítost Nanynmatka Kulichová jen ji podnítila. Místo utišení doopravdy ji rozplakala. Snad práv optným pipomenutím, že jest Nanynka jenom domovníkovic Tím panika chybovala. Cí že jest, vdla Nanynka dávno, od chvíle, kdy rozumu nabírala. Byla to vc nezmnitelná. Nanynku snad nikdy to nehntlo. Do nedávná
a nepochybné.
inu
a zažehnati
Chtíc uchlácholiti jí,
jist ne. Ale zdali snad vera nebo
pedevírem
kdy si pála, aby byla nkým jiným než pouhou dcerkou domovníkovic? Z píiny, které by nikomu na svt nebyla zjevila? nepišla
chvíle,
14
Nco
takového matce Kulichové ani ve snách ne-
pipadlo.
vbec matka
Zdali se ji
dcera dnes
její
Zdali proto,
paní Knedlhansová nepozvala?
že
Vždy Nanynka
Ale ježto mlela, utvrzovala tak jen
nic nerekía.
píiny
matku, že jiné
žení.
vdla, pro
tak dojista
roztesknila?
není.
A tak tedy rozumla matka jejímu rozpoloA jako by te byla pocítila, kterak rozrývá
pokraovala mírnji a chlácholivji: „Nepla, Nanynko, sic taky rozbreíš. Víš, neíkala jsem nic po celý ten as, pála jsem ti to, myslila' jsem si, že si tak nadláš známostí
nitro dceino,
m
ve vyšších kruzích, víš?
—
—
Vždy
—
ty taky nikde
nedláš ostudu. Jsi k svtu já vím, po tob Rambousek okem hází, a dej atbych se v
otroinu
nm
neomýlila.
dláme
Vždy my
jen pro tebe,
holka, jak ti
Nanynko! To zpe-
trhané spaní tatínkovo, holka, a to moje ní po
ranec jich
celém
hadr
—
Tam
že
ta
smj ce-
vypadám poád jako
to je pro teibe!
krom drahého
Nanynko.
—
dom
Pánbh,
staí tuhle
Ty
šestáky, co
živobytí zbude, jsou pro tebe,
knížka z
mstské pražské
(spo-
itelny), 00 je v prádelníku pod cejchami, ta je tvá, to ty
taky k
dobe
nemu
víš.
— A vždy já
t
šatím, abys
vypadala, a nikdo, povídám ni-
kdo se za tebe nemusí stydt! Tanit umíš, hubu umíš otevít, smíš mezi lidi báli se snad, že bys jim tam udlala blamáž? Tak už nebre, dít, pjdeš se mnou do vneku, kde si všechno
— —
15
nikoho
zaplatíme, se
tam zstaneme! nepozvali.
t
se
o
nic
nezvou.
—
vytaníš dám, do rána
neprosíme,
jako blázen, porci zmrzliny
ti
Ale nebre! Když nepozvali,
U domácích taky mají bály — taky U rad taky mají bály — a taky t íká se: chudoba má uhodit! — Jen uvidíš. — A myslíš si,
nezvou. Jsme chudí, holka. netratí
—
ale
hrom do
vyhrajeme, dít, pak
m
ní
cti
až že
mžu já t tam odnést v zápustit t do pokoje? — Ostatn
to nežere? Ale
ste
jako
kt a
ekla? Bál? Jaký pak bál, holka! tam nkolik známých na veer, a víš dobe, pro. No, pro pana Saloupka, aby se na to konen rozbhl, aby se peoe njak do Albínky zakousl. Trvá ono to paní Knedlhansové trochu dlouho, už by ji taky ráda odbyla. Z dlouhých známostí nekouká žádná dobrota, zvlášt když bydlí ženich pod stechou a tak do všeho vidí. Jaký pak bál, povídám? Nemáš eho litovat. Kde by taky nabrali na bály! Panika je 00
jsem to
Pozvali
si
—
vdova,
tu
svou pensi pobere jednou rukou, Al-
bínka za celý rok
mnoho
práce
nepotrhá,
a ty
jí do kuchyn nenanosí. Zdá ono se milostpaní matkou tuze nevaí. Kdy
vdané dcery mi, že ani s
—
pak se zde ukážou! A tak abych ti pravdu ekla, jsem nakonec ráda, že t nepozvali. Víš,
nebude ny.
za
sekat komplimenty na všechny stra-
Neužiješ,
nepodkuješ.
Možná,
že
bych
ani nebyla dovolila, abys tam nebyla jako
oušlapek.
—
Kriste
pane,
to
zas
byla
t
pouhý
nahoe
"
"
IC
rána! Zas tam nkomu pazoury upadly, že nemoh' dvee držet. Všechno rozbijou, o tískají, a pak pokaždé jenom na pana domácího: vašnosti, tuhle samými správvašnosti, tamhle kami aby, se ze všeho rozdal. Ješt štstí, že je pán opatrný, že nedá nic dlat. Když rozbijou, Pro Krista Ježíše, to nkdo si dají spravit. -— spad* se schod? Jako by kanóny válel
—
—
—
a
Mlhou ve dvoe „Koho
zas již
ítilo se cosi, kmitlo se kolem
dvee kuchyky.
oken, zaukalo na
chová, ale
—
ert nese!" broukla matka
Kuli-
spchala, aby nohou odkopla vlhký
jímž byly dvee u podlahy obloženy, aby štrbinou pod nimi netáhlo, a otvírala.
hadr,
„I vida, vida
Knedlhansové.
—
od milostpaní
to je Baruška
Co pak nám
nesete?"
Do pootevených dveí vecpala nadlaná dívka a vyizovala: „Dává
prosit milostpaní,
aby
taní
Andulka, na njakou poradu stran
se
plí tla
pišla slena
šat
—
slena
prý tomu rozumí."
„Mj
božíku, aby nerozumla," hovoila paní
Kulichová,
„vždy
nic
jiného
— dává pkn pijde — — šije.
'Že
nedlá
rukulíbat
nežli
a
šaty
hned
že
Baruška zmizela ve dvoe, kašovitou mlhou pohlcená, a paní Kulichová obrátila se do kouta:
—
„Tak vidíš možná, že ti teka eknou. Honem, oti si vlhkým runíkem oi, abys ne-
IT
vypadala jako svatá Jenovéfa
dám !že
ty,
t
bž,
ržové
-
nic
teka
pozvou. Jinak by " Nanynko
V kuchyce jak
šaty
—
se skoro
náhle zazáila
teské
tvá
její srdce radostí
já
ti
jina,
t
zatím vyn-
dít,
nežli
nevolali.
Bž,
na okamžik rozsvtlilo, paní
Kulichové,
prudeji zabušilo.
a ma*
2.
Nanynka byla na
bále.
Nad
Prahou probouzel se den zcela podobný zasmušilému verejšku. Ve hlubokém dvoe starobylého domu, který byl sven dozoru man-
žel Kulichových, ležela skoro ješt irá noc. Obyvatelm, kteí mli okna do dvora, rozednívalo se v zim aspo o hodinu pozdji, a další hodinu pak ješt trvalo, než o paprscích sluneních zvdli také Kulichovi v pízemním svém brlohu. Toho dne však nebylo ani památky po njakých sluneních paprscích. V pírod vypato, jako by slunce bylo nadobro umelo, a vzcházející jitro nedlní tváilo se ve svém rubáši mlhovém, jako by šlo nebožtíku dobrému slunéku na poheb. dalo
Jedna z postelí v pokoji zapraskala, zastenala
drážkách a epech, kdosi vstával. To byla matka Kulichová. Neprobudilo jí denní svtlo nebylo ho tu ješt ale starý zvyk. Hádala ve
všech
—
—
neomyln, že více.
že
Byla
la zas a slyšela
jest
aspo sedm
hodin,
a možno,
slyšela odbíjeti pátou ranní, usnu-
pak vyzvánti na ranní mši o šesté
19
s
vže
ale již
nedalekého kostela. I potom ješt spánkem lehím, do nhož zdaleka
šumot probouzejícího se okolí. dobro a vstávala, aby zchystala
Z kuchyn
Te
usnula, zaléhal
procitla na-
snídani.
ozývalo se mocné chrápání otce
cován,
nkdy ve tyry hodiny byl zburaby odemkl báleníkm od Knedlhans. Po
tomto
posledním
Kulicha, kterýž
vyrušení
všechny nebešany, aby
již
tedy
ulehl
ml
svatý pokoj,
vzývaje a
spánkem tvrdým, tžkým, hlasitým a nepekonatelným. A te spal „jako krokodýl", jak íkala matka Kulichová. o usnul
nm
Obleknuvši a navázavši na sebe, co bylo na židli
se
—
a trvalo to hodnou chvíli
matka Kulichová
v
—
vyšourala
bakorách do kuchyn, pro
nádobí na snídaní, a vrátila se brzy. Ztichounka otvírala, ztichounka za
sebou dovírala. Ne proto,
aby nevyrušila tatíka, nebo po takové neklidné noci nevybouila by ho ani stelba na velkou vodu v Podskalí; ale aby nevzbudila Nanynku, která spala na druhé posteli v pokojíku.
Podailo probudilo
jí
se ani,
Nanynka chrupala
dále. Nekdyž matka zatápla pod plot-
jí.
hraniku díví, narovnanou již když Kulíška depla jí, na nízkou podnožku blíže kamen a mlela kávu. nou, z
podpalujíc
veera, a neprobudilo
Vše to byly zvuky, které se ozývaly
denn
a kte-
rým Nanynka tak byla uvyklá, že vždy spala klidn dále, dokud k ní matka nepistoupila, ne-
20
zatásla
a nezvolala: „Nany, je 5as, vstávej!"
jí
— Ale dnes a
spí.
Panika mlela a broukala „Spi, holka, spi!
máš toho zapotebí. Je nedle, ty
dobe
není.
šití
— Oplácíme
si:
ve
jsi
tyry hodiny,
— No, dnes mžeš — Je páno, holka, ti
máma
že to
víš,
Pišla
spát.
však
všecko za tebe udlá.
to jedna druhé, holka, já taky
ješt
bývala v limbu a chrunla jsem jako krokodýl,
když dila
má
m
všechno
nebožka matka dávno byla vzhru a buteprv s hrncem kávy v ruce. Kde to je,
mj
—
Panebože!
ty
Spi,
holka!
samo sebou rozumí, spaní, a že lovk spí vždycky, kdy se mu zachce., Milá holk^ važ si toho! A kéž by na tebe Myslíš
si
tei
že se to
—
nikdy nepišlo^ abys nespala. Ale s
vkem, holka
pijde taky nespaní, a pak teprv zvíš, jak dlouhá je noc a co všecko se zdá lovku s otemilá,
venýma oima.
hodn
—
Spi,
Myslím, že ses
holka.
Pánbh
Však nohy zkoprnlé. Jaká pomoc. Nco za nco. Pece je to hezké od paní Knedlhansové, že t pozvala. Já vím, dlala ona to hlavn proto,
tam
máš
asi
abys
jí
vytanila,
ti
to požehnej.
—
Albínku oblékla, všechno na ní ušpendlila,
— ví ona,
—
abys ji naechtom vyznáš po každém tanci do poádku jí uvedale to je jedno. Bylas na bále a nebudeš mi že se v
rala, frizuru la,
chodit
poád
jako
barnabitka,
že
nic
ty
neužiješ.
hodin, pro Dneska jsi masopustu užila. Do pána krále! Ráda bych vdla, co všechno jste
21
mla
do plnoci práv tak dost. Ano, ano, milá holka, dnes bys tomu ješt nevila, ale jednou taky se podivíš, jak lovka všechno pejde a jak potom spchá jenom do pein. Pak je postel nejlepší pítel, holka milá, i nejvtší flamendr na svt jde do sebe a tam dlali. Já bych toho
odprošuje
ji,
že
ji
v mládí tak zanedbával apro-
lumpail noci po hospodách, místo co se ml vyspat. Na každého dojde, milá holka.
svdomité
— n
Z!atracené uhlí taky jedno, prská to tu v plot-
zmoklé rachejtle a jen moudí, myslím, rohem taky dá do putny víc
jak
že ten holomek za
vody než
uhlí,
a dovažuje kamením! Chudý
lovk
všady okrádán. Kdo si mže najednou koupit fru, aspo mti ve sklep vyschne. Vezmu-li na je
ito
pohrabá, všechno to rozmlátím."
Panika te zapomnla na spící vela prudce dvíka plotny, prudce
báem zašárala, ohe prvanem
dceru, otev ní
pohra-
znepokojené uhlí se rozpraskalo,
zahuel.
„Dobrýtro, maminko
.
.
.'^
ozvalo se z postele
v kout.
Bože,
„I
panika.
holka,
ty
jsi
vzhru?"
ulekla
se
„Pro
pak nespíš? Já tady sedím jako myš ve špižírn, abych t neprobudila a to jenom to zatracené uhlí, trochu jsem do nho
—
—
rejpla zas budeme brát od toho protjšího, Nanynko, ten za rohem to njak falšuje. Ani bych u protjšího nebyla pestala, kdyby nebyl míval vždycky takovou hubu a kdyby nebyl prodával
22
—
díví na podpal jak v apatyce. A to už nebudeš spát? Vstávat budeš? No, s Pánembbhem, jak chceš. Pro Boha t prosím, co pak jsi to pinesla v tom' papíe tuhle? Hlele,
—
—
koblihy
—
tyry
Knedlhansové, že
—
koblihy, si
to
hezké od paní
je
vzpomnla. To
se táta podiví,
až dostane k snídani Jcoblihu místo bandura sím'
t,
povídieji,
tebe vzpomínala zahlídla
kadrylu.
jak to
tam bylo?
— ani snad
Poád
pootevenými dvemi, práv
—
A pro-
t
jsem
nevíš, že
!
jsem na taky
tanili
jste
Ano, Nanynko, musela jsem pomoci
Barušce, tikrát jsem s ní byla pro pivo, povídala mi, že už se vypilo dvanáct
ješt dvakrát hezké peníze.
na prádlo, jen co svaté!
A
byla
—
tch
jsi
myslila,
máz,
a to šla pak
— paneku, pijde takový bál na — Vodu na aj tam vaili v uchái pi tom
se propálí, pro všechny
mísa housek se sardelovým máslem tam
povídám
ti,
pl
taky pinesla
kam by
lokte zvejši.
balíek?
se to všechno
—
Vždy
podlo!
I
hlele,
jsem
si
K veei
s uzeným a se zelím, mísa sejra, housky se sardelovým máslem kde byste to byli všechno pojedli? Všecky ty sleinky byly utaženy jako vosy, sotva v tom' dý-
špekové knedlíky
—
koblihy,
—
—
chají
kterak pak tolik jíst?
—
—
No
ano,
ta-
Taneníci na domácím bále jsou jako kobylky, co není ze deva, ze skla neníci,
a z
vím.
porculánu,
musí, tohle
to
árky na
všechno
sndí.
Platit
—
se
to
ne-
milá holka,
tácek se nedlají všechno znám. Když jsem bejvala u pana
23
rady Klaprštajna, tam taky mívali domácí bály.
Vždycky po
ale
potom do posledního. A brala na knížku! Ale
pt
štajn bylo
mla
dokud
prvním,
Bál byl, holka,
peníze.
arci,
—
dcer.
neptej
paní se,
radová
jak
bylo
ješt paní radová bál být musil, u Klaprto
Ale co je pravda,
aspo
pánové od Knedlhans slušn za otevení. Nkteí dokonce po dvou šestácích, povídal tatínek. Jen jeden prý se tak protlail za dali
ti
ostatními vzal
—
s
—
povídal tatínek
sebou
a patník
—
div prý futro ne-
neurazil,
povídal
tatínek
neml. To rodin nestalo
jen ten nezaplatil. No, chudák, asi
trnáctý,
aby se v žádné neštstí. Na ty by mla být u msta fundace. Jenom tedy když všechno dobe dopadlo. A te vidíš, Nanynko, jak jsem vera mla pravdu, když jsem ti íkala, abys nebreela. Já dobe vdla, že t pece pozvou prosím t, nediv se, že trochu zapomnli, to aby taky ml lovk hlavu jako Prašnou bránu. Važ si toho, Nanynko, a bu k nim uctivá, aby si zas na tebe vzpomnli, až tam nco bude. Jen bych dnes nechtla být v jejich kži, Nanynko, až zas budou ze zadního pokoje penášet nábytek. Víš, byl takový
—
—
—
ped bálem
se
dlá
všechno vesele, to se alma-
ry a kredence strkají jako hraky, ale holka,
po tom nevyspání
je to
po bále,
náramná republika!
Já vím, jak bejvalo u Klaprštajn. Ped bálem oelá rodina zpívala po bále kleli všichni jak
—
policajti.
Pan rada
z
toho všeho bejval nemocen,
24
milostpaní selých
Pijdou
mu
dávala na spánky obklady z ky-
okurek. si
Však
já
vím,
pro tatínka, aby
dít, jen když
jsi užila.
šel
— Pro
na plotn mi utíká
jak
to
dopadne.
pomoct.
No a,
Krista pána, mlíko
Honem, kde pak
je
ttn hadr!"
Panika
mrštila sardelovými houskami a
tla ku plotn. Pokojíkem pach pipáleného mléka.
se
le-
šíil pronikavý zá-
3.
Nanynka skrývá
tajemství
.
.
•
Ubhlo
trnáct dní od oné domácí zábavy u Knedlhans. Bylo v sobotu veer, po šesté hodin. Umlklo všady drhnutí schod v patrech, svištní košat po chodbách a síních, vytepávání utrák s pavlaí, bouchání do koberc na
dvoe, šplouchání a bublání vody, vylévané na
—
mížku stokovou nán, aspo pokud
sobotní úklid byl
kromé svatyn bytové. Ale a
istota
je
dokonena
i
že týdenní
likých
tvar
a
sou-
poádnost
mnohém soukromí ada škopk vše-
ve
domácím, tomu nasvdovala
doko-
již
mimo
se jevil na venek,
i
rozmr, opených
a poklopených
porznu na pavlaích, aby vyschly. V domech, kde je mnoho nájemník a taky dostatek pavlaí, objevují se
r
s
takovéto škopky za
touž pravidelností jako
to spíše
hvzdy
sobotních vee-
hvzdy na
Zato nastal jiný ruch po celém sobotního
nebi.
A as-
nás zklamou.
veera,
shánky na
nedli.
dom,
ruch
Skoro
již
všechna okna byla osvtlena, na všech stranách
a ve všech výškách práskáno dvemi, sousedky Hcrrmacn. XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
3
26
služky i vytáhlé žabky lítaly Ice kupci, K hokynái, snášely chléb i vodu, veee i pivo. Vše-
la
chny chvátaly, jako by hoelo, všechny smovaly do prjezdu a hrnuly se ze vrat. Bylo podivuhodné a skoro nepochopitelné, co je v tom dom ženských, mladých starých, hezkých i nehezkých, i
ist
upravených
i
jen
zas
na
tak
pl smyky
ovázaných a ve šmatlavých krámech, div že to fe
nich všechno nespadlo.
Ale ne všechny vytrvaly ve svém' chvatu i po-
—
když ze vrat vyrazily. Nejedná z nich a byly to zejména ony úpravnjší, vzhlednjší tom,
—
popošla v právo
zvolnila, jíc.
A
i
v levo, a tu náhle kroky
na všechny strany pátrav se rozhlíže-
nerozhlížely se nadarmo.
Tu
s levé,
s
pra-
vé strany ze tmy se vynoila postava mužská v
žádném
form
a ve zbroji
služebné, a
chod
pípad
stará,
nkdy
— pitasila
dvorn
se
potom teprv byl nastoupen
v páru.
Tyto dívky vracely
—
dokonce v uni-
se
pak
k dívce další po-
s
nákupy
mnohem pozdji než ony, které nemly prvodc, a mnohá z nich uslyšela ovelitelky, že by vlastn mla choditi pro smrt a ne pro mléko i pro pivo. Taky
v píbytku domovnickém rozbeskla již hodinou kuchyská petrolejka. To se matka Kulichová vrátila ze sobotního nákupu, nastrkala nco do almárky v kuchyni, nco vynesla na chlá-
ped
dek do devníku, poklidila trochu a jala se škrazemáky k veei.
bati
Otec a správce
domu
—
jak
radji slýchal.
27
než prosté domovník
er do
neb
lání
—
byl se odebral pod ve-
bu
blízkého výepu, aby s
jinými páteli
pi
s
druhy
byla
ráda,
když
povo-
dnv. Matka
jednal politické záležitosti posledních
Kulichová
v
tajném poháru pro-
nepekážel.
jí
Švarcvaldky nad pecinkou zahrkaly, jako by se
ješt jednou, jako by
probouzely z mrákot,
jim lupalo v celém
devném
okamžik,
v rezavém
a
Panika vzhlédla k klame, a zcela
nim,
bezdn
Nanynka
mla
hodinou,
ponvadž
býti
odmlely
kíži,
pak namáhav, potu odvrely sedmou. na
jestli
ji
sluch
ne-
podívala ke dveím.
se
dávno doma, aspo v sobotu trvalo
mstnavatelky toliko do
se
chra-
šesti.
šití
Dvee
ped pl u
její za-
však se ne-
otvíraly.
Panika zavrtla
hlavou, ješt jednou se pohodiny a vzpomnla, že je as, aby zatopila. Depla tedy na bobek a šárala v plot-
dívala
n,
na
vyhrabujíc vychladlý popel od
vlastn snad od svainy,
pi
níž
si
obda
—
ale
byla zhívala
vodu na mytí.
Te jako
tiše,
se
na
dvoe
bojácn
ozvaly drobné kroky,
se
dvee
otevely, a vstoupila Na-
nynka.
Paní Kulichová ani se neobrátila,
dobe v-
douc, kdo pichází, ale ozvala se nevrle:
„No, holka, kdepak tento
Sedm
t
pry, co
zas všichni erchmanti, pak' to zase
"
28
Dobe,
je íi
Byla by vidla, jak Nanynka spchem všecka zardíá, udýchaná, jak po uvítání matin zervenala ješt víc. že se neohlédla.
„Dodlávali jsme, maminko,'^ omlouvala svoje omeškání tichým, nejistým hlasem. „Svatební šaty
— musilo
to
*^
ješt dnes na poštu
„Dodlávali!*' broukla matka. „No, dobe, Nany, jen abys
m
neobelhávala. Víš, nerada k té
—
tvé paní chodím, vyptávat se
na tebe vypadá to tak podivn, ale zas budu jednou muset. Aby
dom poádek. Nemám ráda zbytené couPlahoíml se tu celý den jako všady práoe plno, aspo trochu poklidit kdybys mi pomohla. To víš, na hrubou práci t nevolám." byl v
k,
rání.
ruce
To byla svatá pravda. Mla-H Nanynka mít vláné a prsty hladké k šití, nesmla ani
mejt, ani uhlí nosit. Každá zádra, každá drsnost
kže
by jí byla v pak na prsty jen
šití
lepí,
pekážela. Jemné látky se hedvábí pímo naíká.
Nanynka mlela. Zdálo
se
Chvatn odkládala klobouek
ímž
jí
tak
nejlépe.
a soukenný
kabá-
do kouta kuchyky. Odstrojivši se sáhla do kapsy, vyala tobolku, pebírala se v ní chvilku, a potom, kladouc na stl uprosted kuchyn cosi, ekla ostýchav: tec,
s
se
„Tu jsou Byl to
uchýlila
peníze,
její
maminko."
týdenní výdlek, jejž pravideln
odevzdávala matce. Tak to bylo zavedeno hned
od poátku, aby
mla
co
nejvíc
ušeteno,
až
29
kdy
vhodný mladý; muž
pijde
chvíle,
zeptá:
Co pak Nanynka dostane?
se
rodi
Paní Kulichová byla zatím zatopila a pode-
pla ješt
chvíli
Te
rozhoel.
„Ti
zlaté
pltvrté
—
vzala
s
se
ohe dobe
taky už
jí
chu-
pecinky lampi-
ji
„Co pak je
aby
vstala
na stl a poítala peníze. to, Nanynko?" zdvihla pojednou
postavila
hlavu.
—
devnl
dákovi kíž ku,
u dvíek,
namáhav
ptadvacet krejcar! Kde pak
zlatky?*'
Nedostala hned odpov. Jako by na tuto otázku byla ekala a chtla získati asu, Nanynka si utírala nos kapesníkem. Zdálo se, že pedrýmu.
stírá i
Konen
ekla velmi
jsem
však
pece musila
promluviti,
tiše:
„Kupovala jsem si nco, maminko, musila si dát na sukni pertle, byly prodeny,
—
tolik bláta
poád..." máš díve
mn
„To
matka. „Možná, že bych tu
—
dala.
nco
broukla
takového shle-
mi zbhdarma. Máš tyry a padesát krejcar si z nich smíš Ale tohle je už podruhé ptasedm-
Víš, neutrácej
týdn
zlatky
Nany,"
íct,
—
utratit, to víš.
—
Padesát jsem ti povolila, a to ti snad stait Co pak potebuješ? Doma všecko máš, tedy jenom na njakou tu housku dopoledne a njakou odpoledne. Kafe vám paní dává. desát.
mže
—
A
z
jsem šek
domu ti ti
si
taky ledacos odneseš.
Vera ráno
dala na dopoledne karbanátek, na dnetatínek
nechal
kousek
bku
od veee,
30
—
Oba
nemla
abys
hledíme,
hlad.
—
Ale já
vím, vy tam tak mezi sebou partykujete,
váte
—
Neíkám, abys byla
rozdá-
abys všechno sama schramstla, to není hezké. Zas taky nkdy dostaneš od jiné. Ale zdá se mi, že ta si.
neužilá,
Betyna Havránková na ostatních nejvíc vyloudí. To taková mlsná koza. Ta|k jen ti íkám, aby
—
je
ses nerozdala,
Nany. Pamatuj pedevším na sebe.
Mladý žaludek ledne.
—
to
tráví,
jedna houska, kup
já
Dv
dv.
si
vím,
a nestaí-li
ráno,
dv
Nechci, abys vychudla a zhubla.
ti
odpo-
Mladá
má
být k svtu, má na sob mít kousek mapak na ni ledakdo podívá, a takovou rohatinu vyzáblou jen polituje. Doma ti dávám do sytá, chvála Pánubohu, a tam konen nesedíš
holka sa.
To
se
—
vnost. Ale
dv
housky dopoledne a dv odpoledA na to je padesát Ale tohle je ptasedumdesát,
ne staí, to zas taky vím.
—
krejcar dost. když neseš ti zlatky a ptadvacet, a tak že
(zdá,
mi njak
marn
utrácíš.
dva týdny za sebou, Nany, a to
je
—
A
se
to
mi
jsou
mi podezelé,
víš?*^
Matka
jako by oekávala vy-
se odmlela,
svtlení
záhady,
(krejcar
již
kam
chybjících ptadvacet po druhé ppdlo. Nanynka však mlela. „Vidíš, a na to mi nemžeš odpovdít, Nany!" pokraovala matka. „A to je to, co nejvíc mrzí. nejde o tch ptadvacet krejcar, Nase
m
Te
ny,
ale
o
to,
vším se svit.
že
máš mít k matce dvru,
Je-li
to
vc
dobrá, hlavu
ti
se
ne-
31
nco
nemoudrého, ekla bych ti povídám, Nany: dej si pozor! Je mi tak ledacos nápadné v poslední dob, Nany. Chodíš nkdy, jako bys hlavu strhnu,
je-Ii
v tom
Nany, dej
ti:
— A já
pozor!
si
—
—
Co v tom vzí, Nany? Nany, chra Pánbh, abych do tebe hádala na nco špat-
hledala.
m
ného,
dám
radš bych ti,
poj
do oí.
Imi
—
t
utopila
—
Víš, 00 si
myslím, Nany? Že v tom
—
lovk, Nany, njaký lovk! holka! Bhat za tebou nemžu, je
mžu
Nany, poví-
ale
na svtlo, pod lampu, a podívej se
tady nechat celý
dm
Dej
si
pozor,
Ježíš Marjá, ne-
a chodit
ti
v patách
mn
máš íct: maminko, tak a tak. Kdo ti má poradit než já? Kdo z nás má vtší rozum než já? To snad uznáš Víš, Nany, myslila jsem si, že by ten Rambou jako policajt. Ale ty sama
—
sek nebyl zlý
mu
nahodila,
lovk jak za
v duchu myslila
konen
:
frakem
— kolikrát jen
jsem se k to
tebou mrskl okem, a já
no tak neházej
—
poád oima,
mn
si
ho
ale ty, se zdá, jako bys anebo ti není po chuti. Nany, máš-li ty dve oi, má matka tyry! Ani nevíš, co všechno matka vidí a krom toho co uhodne. Neíkala jsem nic, Nany, když jsi minule pišla a mla na paletku pišpendlenou kytiku fialek jen ses pak obrátila, a fialky byly pry
—
nevidla,
to
—
—
—
zapomnla to
ti
V
jsi je
schovat, než
jsi
vešla.
tedy povídám a ptám se: kdes
Ale dnes to
vzala?
únoru fialky, holka, to je luxus pro domácího,
ale
ne pro domovníka.
Nejmí
za
dva šestáky
-
32
—
taková kytika.
hloupá nejseš. Tys
—
Ty mlíš, a toho lovka A
já
Nany, tys ji ti
nekoupila,
ji
talc
dostala!
— Od koho, Nany?
to tedy
povím: ty byly od
povím, od kterého
si mysDvakrát se tu v ulici nachomýtl, tatík mi ho po druhé ukázal, a víš, kdo to byl? To byl
taky
!
ti
lím.
trnáctý
ten
mákl
bez
otvírat.
Víš,
od Knedlhans,
šestáku,
m
ten,
tatínek
co se pro-
šel
lovk pede mnou mnou! Nany, pro
co ten
Smekl pede když
když
posledn udlal? smekal,
vlastn nezná,
když já neznám jeho když a nedal tatínkovi šesták? Proto smekl, že jsem tvoje matka. Smekl, protože neml dobré
svdomí by
si
stran
tebe. Kdyby
nás nevšiml.
A
nic nezamýšlel, ani
v tu chvíli jsem
tch fialkách U Knedlhans on se do
chno a po
jisem
vdla
vše-
uhodla ostatní.
zakoukal, Nany, zaínáš se parádit a proto nosíš o ptadvacet krejcar mí dom! A on ti dává fialky. Nany, já mu nevyítám, že neplatí, když jde ve tyry hodiny ráno z domácího bálu, ale pak taky nemá kupovat fialky, tebe
ty se s ním' scházíš, Nany,
—
—
protože
to
je
vyhazování,
ale
mám
hlavn
já
o tom všem vdt. Vidíš, že to beztoho prokouknu. Tyhle spády já dobe znám, Nany, toho jsem zkušená totiž, vidla jsem to u jiných.
—
A
jaké tajnosti,
—
Nany?
by pijít a íct: se na že-li
nj ženu
Je-Ii
lovk poádný, ml
mám Nanynku
rád.
vyptala, a myslí-li s tebou uživit,
ekla bych: rate
Pak bych
vážn dále.
a
A
mjest-
33
dobe
dm
dál, ekla bych: jen o by mi nesml na oi/' Panika se odmlela, ježto z kouta, kde Nanynka stála ve stínu, ozvalo se te cosi, jako by skuten byla dostala prudkou rýmu. liže
vašnosti.
nesmejšlí,
—
A
vícekrát
—
kvapn ti kroky, choramene dceina a otoila dívku ke svtlu. Nanynka mla zaplavené oi. „Pro pak pláeš, Nanynko?** ekla panika. Paní Kulichová uinila
pila se
jsem' nco zlého? Vyháním já už nkoho? bolet, že ke hin nemáš dvru?" Nemá V tom okamžiku ozvaly se z prjezdu do
„ekla
m
dvora tžké kroky. Panika nastavila pravé ucho
a zvolala: „Ticho!
bre, Nany!
— Tatík — Zejtra
jde.
—
Uti
si
oi!
— Ne-
mi to dopovíš..." O houni, rozestenou pede dvemi bytu Kulichových, otíraly se tžké boty a ozvalo se zakašlání. Otec Kulich opravdu se vracel ze svého výepu.
Nanynka zhluboka si oddechla. Maminka je svým „trnáctým" od Knedlhans na nepravé stop. Na tom dcerušce docela nic nezáleželo. Maminka neví nic Tím lípl se
Podveerní návštva.
4.
Domého
širokého, nízkého klenutého
nám
postava. Bylo
již
domu
hodn
prjezdu
zná-
vstoupila naditá ženská
sychrá vo, sníh nedávno na-
padlý honem tál, jako by cítil, že se do panující nezdaené zimy nehodí, od nohou po ertech studilo.
Naditá panika ve prjezde zadusala nohama, aby setásla
s
obuvi
snhovou
tu
omáku. Pod klenbou
hlubokého prjezdu zadunlo
to,
jako by spustil
Však panika mla nohy jako stoupy a na nohou dokonalé „liberecké", podražené bytelnou hbetovicí. Málem že se špalíková dlažba prjezdu neprohýbala. Hlavu paninti kryl dkladný, prošívaný „kapistoupy.
žon" atlasový,
na jehož podšívku byly vynalo-
ženy alespo tyry tabule vaty. Vypadal ze zadu
potápská
jak
jako by
se,
zraky byly
kukla;
panika
obrnny
ale
nosila
i
z
pedu podobalo nebo její
skafandr,
velikými, okrouhlými okulá-
ry v silných rohových obroukách. i
sov ,
A
tak trochu
se podobala.
Podívala se napravo, podívala se nalevo
pr-
35
Nalevo byly široké schody dubové, hodné
jezdu.
napravo dvoje neb troje dvee, železným plechem pobité. Co hledala, nebylo za
vyšlapané
;
tmito dvemi. A panika tedy vyplula z prA jako by mla v ruce neomylný kompas, spolehlivým pudem vedena a po ichu zamíila práv do kouta, odkud blikalo okno mdle osvtlené. Ba ano, tam byla nade jezdu do temného dvora.
dvemi
tabulka
s
nápisem „Domovník", a tu pa-
nika hledala. Ostatn pi podobném hledání málokdo Díra v
zmýlí.
dom
nejhorší,
beze
se
beze
svtla,
vzduchu, ta je vždycky ješt dosti dobrá pro do-
movníka. Pronajmouti
by
ji
nájemníku
— proti
tomu
se zdravotní komise po ertech ohradila. Ale
domovník není žádné hygieny. Ty jsou mimo všechna opatení zdravotní nebo nad
na byty
bu nimi.
si ani
Možno, že po njaké staré zkušenosti. žádná epidemie do nich netroufá.
Panika
Že
postála, vytáhla z lišího rukávníku
otela peliv nos. Pipomínáme, že bylo poasí na mkko. Tálo i v nosech. A potom panika zaklepala. Zevnit ozvalo se chraptivé „Dále!" A to prošátek,
—
nesla
co
paní
zas
Kulichová,
a kdo
to
zas.
zdvihnuvši Klika
zvdav
hlavu,
bytu domovníkova
cvakne za den teba padesátkrát, ale každé
mže
její
neoekávaného. Host stiskl kliku, ale dvee ztžka povolovaly. Byly obloženy hadrem, aby pod nimi do
cvaknutí
pinésti
cosi
36
kuchyky nefioelo, a hadr povoloval tlaku asi tak ochotn a hladce jako struhadlo. A pod hadrem pode dvemi skípl písek, jako by kdosi utaj hoval brzdu. Nadiitá paniíka však asi byla z vlastní
domácnosti uvyklá takovým opatením, se
do dveí
—
a stála
v kuchyni.
i
zaboila
Te
teprv,
za svtla petrolejky na pecince, bylo vidti, kterak
na ní sukní a jmých nezbadá telných ástí odvu, že by jimi naplnil velmi prostranný šifonér. je
„Že jsem tak smlá a že vytrhuju," pronesla vpadnuvší návštva, aniž se pedstavila. „Ale povídali mi, že je tu v
bych se na
nj
„Kdo pak
dom
na prodej mandl. Tak
ráda podívala, dyby byl k emu." to povídal?*^
ekla paní Kulichová.
„Inu, jak se tak povídá," odpovídala naditá
panika.
„To
„lovk slyší,"
žblaboní toho
slyší,
nkdy
se ani neptá."
potvrdila paní
lidi
dost
—
Kulichová.
ale tenkrádejc v
„Na-
tom
bude omyl. Nepekoukli se v ísle?"
„No nepekoukla. Štyryadvacet
—
a to
je
zde."
„To by bylo," ekla paní Kulichová, a ponkud mrzutji dodala: „Ale mandl sotva. O tom bych taky nco vdla. Mandlovat chodí celý
dm
za roh
—
tam
je imandl s
mechanikou."
„Divná vc," ekla naditá panika. „Povídali mandl k doptání u domovníka. A voni pece, že sem tak smlá, sou íslo štyryadvacet
paní domovnice?*'
—
—
37
„Bodej paní
domácí!'' odvtila paní Kulicho-
trochu dopálena.
Ivá
„Jistotn mi povídali, že mandl, starý mandl.
nkdy
Ale
je
starý
mandl
nový.
než
lepší
Je
vyzkoušený. Já na všelijaký novoty ani moc nedám. A vdí voni jist, že sem tak smlá, esli tu
nkde
paní v
v
dom
— — ?'
njaký mandl
„No, to bych asi musila vdt," odpovídala Kulichová. „Mandl! Pec ho nkdo nemá
salón na kredenci!
Dy
to
nejsou
kapesní
hodinky !''
„Divná vc/' ekla zase naditá paní, zastrkušátek, jímž si hned po vstupu byla otírala skla okulár. „Aby to snad byl
do rukávníku
jíc
—
hiandl domácí, skládací, jak je ?'
te
všade prodá-
vají
byl háek, na nmž uvázla i posavadní paní Kulichové. Domácí mandl? Nakonec by taky mohlo být. A paní Kulichová polohlasn
To
jistota
konala malou pehlídku domu:
—
„U domácích
nemají, to vím jist.
kuchta chodí k hokynái.
U
Snajdr
Revidentovic nepe-
rou doma. Karkulovi jsou bez dtí, sami dva mívají prádla tak do hrsti,
manovm
na
—
pak mandl. Hejt-
—
perou v kasárnách. Knedlhansovi kam a to je první a druhé poschodí. Dole a vzadu je taková strakatina ne, paniko, povídám, to je mejlka v ísle. Zde to není."
by
to postavili
—
—
Poslední slova pronesla draznji, jako by naA již sahala zas po hadru,
vrhovala konec debaty.
38
pí píchodu Nebo
jejž
na si
lavici.
nadité paní pustila do škopku
bylo
tém
paní Kulichovou bez hadru,
nemožno pomysliti mokrého nebo
a
suchého.
Naditá panika však, jako by na odchod nepomýšlela, pronesla spíše sama k
sob
než k pa-
ní Kulichové:
„To
je škoda. Byla
No,
kupce.
(jakáž
bych na
nj mla
Možná,
pomoc.
že
jistýho
pece
je
chyba v ísle/^
Potom, jako by stále ješt nebyla u konce, pronesla
„A
pívtiv: tak sama, paní domovnice?"
Matka Kulichová
se vzpímila a
podezíravým pohledem. To
A
je
zmila
hosta
divného vyptávání!
ekla strun:
„Sama? Ne. Se starým." Cizí panika bu neporozumla úsené odpovdi matky Kulichové, nebo jí nestaila. Ani toho snad
si
nepovšimla, že se Kulíška postavila
jako na obranu, ježto se
mav
rozhlížela
práv
v tu chvíli zkou-
kuchykou. Tak po slovech matky
Kulichové vytasila se s další otázkou, na pohled zcela
bezdnou: „Já myslila jako, že sem tak smlá,
dtiky?"
„Dtiky?
—
mají
Ne, ty nemáme, chvála Bohu,"
domnnku. „Dceru máme, ale Kam pak ešt dó téhle oury s d-
odmítla Kulichová ta už je veliká.
esli
tikamal" dokonila
ppsmšn.
39
„A kde pak je sleinka? Co pak dlá?" ptala návštva a rejdila oima dokola a pod nábytkem, jako by tam dceru hledala. se
Ale
te mla
matka Kulichová toho výslechu
Zas pustila hadr do škopku, otela ruce o zástru, ukazovákem a palcem levice vzala nos jak do štipce, pohlédla pronikav na zvdavou
práv
dost.
ženštinu a zeptala se:
„Že sem
já
te
tak
smlá:
která pak oni
vlastn jsou?" Tato otázka uvedla návštvu ve zjevné rozjí snad na poátku, •nyní, po všem tom hovoru nebyla na ni pipra-
—
paky, nebo, nadála-li se
vena.
Skoro však se zdálo, že chce svojí „toutajiti. A tak místo jména svého ekla
tožnost"
paní Kulichové:
„No, nehnvají žovala. lale
Mj
se,
paní, vidím, že
bych zdr-
Bože, myslila jsem stran toho mandlu,
vidím, že jsem zabloudila.
No
nemají mi za
že jsem vytrhla z práce. Tak aby jich tu Pámbu opatroval, když o mandlu nevdí. Musím
zlé,
se zeptat, kde vlastn
pl
huby a všecko nou dobrou noc!'
jia
si
—
taky
nkdo
poplete. Dej
mluví tak
Pámbu šast-
Hadr u dveí poznovu zaskípal, naditá panika vyšla a plula pes kaluže na dvoe do prjezdu. Co tak mohla býti z domu, otevely se dvee píbytku Kulichových po tetí a matka Kulichová jak lasice pebhla po dvoe i prjezdem
40
a povystrila ze vrat hlavu
oi
vpravo
vidé'ly
i
jenom na
tolik,
aby
vlevo.
Zdálo se jí, že naditá paní zastavila se na protjším chodníku kdesi u tetího stavení a ješt se
zadívala
lichových,
na
aby
dm, svený péi manžel si
jeho podobu
Matka Kulichová
couvla,
dobe aby
Ku-
vštípila.
jí
ani
špika
nosu ze vrat nenla, a zahuhlala pro sebe, v sych-
ravin se otásajíc: „Tys nehledala mandl, maškaro
nco
—
tys
chtla
jiného! Ale oo?*^
S tou záhadou vrátila se zas ke svému škopku a hadru.
V
Matka Kulichová
5.
Bylo
zas
se dovídá
.
•
•
o týden pozdji a v sobotu, matka
Kulichová drhla, myla, uklízela. Celý týden fiylo všelikého
ležela
Tu
jí.
šukání po
dom,
ale
sobota ná-
svou vlastní hospodyní,
byla
jak
íkala, a bylo-li teba, aby kde zakroila správa
domu, vysílala tam chot svého. Ale i to inila jen, když úastenství jeho bylo naléhavé a neodkladné, ježto sobotní
odpldne vyhrazoval
zas
otec Kulich sob, aby se trochu prospal. „Bral
naped," jak zas on íkal, ponvadž noc ze sona (nedli byla již Stejn neklidná jako s nedle na pondlí, a skoro ješt neklidnjší. Masopust ponenáhlu se schyloval, a kdo neužil na poátku, dohánl chvatem' na konci, než
iboty
pikvaí popelec V
téch dtiech otce
Kulicha
a-
stji vyzvánli z postele než jindy. Rekneme-Ii z postele,
razn.
Na
posteli
je
v pokojíku
to
eeno
spával
jen ob-
Kulich
jen
v doby klidné. Ale když pozoroval, že se nájemníci
z domu s nepochybným zámrem, že ponkud pozdrží, pak pespával v ku-
trousí
se kdesi
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
4
:
42
diyce, aby ml co nejblíže ke vratm domovním a stálým vstáváním a vrzáním dveí nerušil spánek manželin a dcein. Pak mu za lžko v ku-
chyce
sloužila
všelikými per,
stará,
hounmi, aby
která
se
pohovka,
slehlá
pokrytá
tak píliš necítil ocelových
všeten dobývala
z nitra
odpo-
ívadla a dosti citeln bodala.
Matka Kulichová tedy byla tom
si
hal
as
v plné práci.
polohlasem prozpvovala.
pi
a manželu Kulichovi se
A pi
tak lépe ubí-
Jí
jejím
zpvu
tak mile chrupalo.
Te
zanotovala:
„Na
blízku za
mstem
stojí
kdo koho miluje, slzmi Mnislav a
Mnislav a
Bla tam Bla tam
tam
hrob,
skrop,
jej
spjí,
spjí
.
.
.!'*
Náhle se panika odmlela.
mn
„Zatrápená písmika!" zahuhlala. „Jak tahle na jazyk pijde, dycky potká nco ne-
m
milého !" Ztichla na chvíli, ale pojednou docela
bezdky
pokraovala „štstí jim nechtlo na svt pát, smrt však jim popála pospolu spát, jak divné vci se djí, jak divné
„Zatracepená
vci
se
djí!"
písmika!"
a mrskla hadrem. „Jako
mi nejde! Copak
s
se to zas
perušila
udláním na
m
—
se z
chystá?"
opt hlavy
43
Co
se chystalo,
kráelo
již
od prjezdu po
dvoreku jako nevyhnutelný osud. Na dvee zaklepáno a do polotemné kuchyky vstupovala ženská postava.
„Pámbu dobry odpoledne, !že
sent tak opovážlivá
paní sousedko
—
a zas jednou jdu kolem.
sem si myslila, co pak dlá naše drahá paní pi sobot?"
A
tak
práce plné
„E,
ruce,"
ekla
úsen matka A ekla
Kulichová, aniž za pozdrav podkovala. to
hodn
nevrle,
nebo
návštvu ráda
tuhle
ne-
Byla to stará Nohejlová, hlavním povoláním fantáka a pekupnice zástavních lístk a krom toho náruživá lutristka. Seznámila se s ní
vidla.
Kulichová kdysi u hokyn za rohem, dala se svésti a od tch dob ji mla a pisadilo si na terno obas na krku. Terno nevyšlo, ale Nohejlová picházela vždy po nkolika nedlích a zas a zase
—
svádla Kulišku k hazardu. „Práce plné ruce a nikdo aby pomohl," silovala
na
jevo,
se-
matka Kulichová s drazem, dávajíc tak že by ne j radji zas byla sama.
„Ano, práce," povzdychla Nohejlová. „Ta je jak houžev a vydrží nám do smrti. Kdy pak s tou je lovk hotov! Však by si taky mli trochu po-
hovt
—
užijou toho
do roka
." .
.
pohovla, milá paní," odpovídala Kulichová, „ale hubou se to neudlá. Na to musí „Já bych
ilovk piložit
si
ruoe."
44
»Joj jo, ty jejich zlaty ruce," lichotila babizna.
„Nadlaly
už,
s-e
by odpoinku. smlá. Dnes mám ter-
zasloužily
A práv
pro>í?o
níko
—
sem
jestli
všechno na
mže
selhat!
povdla,
jakej
Kulichová,
svt
nezdržuju,
Jesli
„Nehnvaj
tak
to ne-
bych jim vy-
mla
sem na dnešek se,
selhalo,
tak
sen."
milá paní," odpovídala matka
„ale oni mívají
dlouhé sny
tuze
nemám asu. Za
chvilku je tma jsem tu v tom brlohu beztoho poloslepá."
na to
tínes
Nevrlý pízvuk, jakým to pronesla,
ml
— —
na-
znaiti fantáoe, že „naše drahá paní" není dnes
míe. Ale Nohejlová byla jako moucha. Zamanula-li si na nkoho, nedala se tak snadno
v nejlepší
Zmnila
zapuditi.
„I
to je
sousedko. z
la
ís ta
jen trochu taktiku.
parma slovy povdno, drahá paní
Zdálo
se
mn
jaisna sjel blesk z
jim,
že
pede mnou "
nebe
(„Že do tebe neuhodil a nezabil t!" pomyslisi paní Kulichová.) div že jsem neoslepla.
„ pálil v
podlaze
blesku, ale
A
jak
sjel,
vy-
pede mnou ti numera. Bylo po
numera ješt hoela a plápolala tako-
vým namodralým plamenem:
trojka,
tináctka a
Jsou to divná numera, ale dležitá a jist neomylná. eknou sama, paní sousedko." tiaticítka.
pisvdila Kulíška. „A kdyby ti páni tahem vyndali z bubnu tch ostatních sedumavosumdesát, docela jist bych si pisadila. „Jsou,"
tam
ped
45
Ale takhle
Mám
si
radji hodím šesták do plecháku.
na koho šetit, milá paní."
Ani netušila matka Kulichová, jak tu fantáce postavila most. K óemu by se Nohejlová byla dostala jen po všelikých oklikách, samo se jí tu podává.
„Tak vidj, zlatá paní! Já vím, koho myslej-. Slenu Nanynku. A nebylo by Nanynce dobré, dyby tak njakou tisícovku vyhráli? Nebylo by to jako z nebe spadlé na vybytí ke vdavkám?" „No, až o ty vdavky pjde, pece snad si jednou pisadím," ekla Kulíška. „Na to je zatím as." „Já vím," hovoila Nohejlová, „dokud není vrabec v hrsti, že se lovk nerad chlubí. Ale soudím, že do nich Nanynka nemá daleko. Když " !se tak lovk na ten párek podívá
Matce Kulichové bylo te, že by
mla
všechno
z rukou pustit a vyvalit na Nohejlku oi.
by k tomu mla vykiknouti: Tak byla pekvapena. Ale vzpamatovala se v as.
nesmí ráda že
ji
A
Jaký párek?
Te
je chvíle,
že
— kdy
být pekvapena, má-Ii se dovdti, co by
vdla. A
nemá mít zadostuinní, ut-
tahle baba
tak nenadále pekvapila. Zaždímala jen
rák, jež
práv
v ruce držela, tak násiln, až v
outek popraskal, a tím
na pohled
si
zoela lhostejn;
ulevila.
A
nm
pak ekla
46
to
„Kdyby hned jich bylo'
z
každého párku byly vdavky,
by
Nohejíovou skoro popletlo, že letla
na prázdno.
tak
její
stela vy-
Matka Kalichová tedy
už ví? „Inu," ekla, „ale ze sleny
Nanynky a toho
bude jist párek nadosmrti. To lovk vidí, když íse na podívá. To jist není jen tak pro kratochvil a zábavu a taky si myslím, že oni jako rozšafná matka by toho nedopustili." jejího
n
—
„Ne," vyhrkla Kulíška, narovnavši se pojednou a hledíc Nohejlové pronikav do tváe. Stmívalo se, ale i v tom šeru vidla Nohejlová, jak matce Kulichové oi svítí.
„Však ten Andulin taky nevypadá jako jaký vtroplach," pokraovala Nohejlová. „Jak ji
nsi
vede, jak se na ni dívá, jak s ní rozmlouvá, je
Vidt, že by
ji
slivši
skoro
samou láskou sndl."
pisvdila matka
„Jo, jo,"
pyšn
Kulichová,
na úhlednou dceru,
pomy-
„tu by
tak leckdo sndl. Ale já doufám, že se holka nedá
jen tak sníst!"
Sotva však to doekla, projelo
ji
náhle cosi
Což aby se o to u Nanynky pece nkdo pokusil? Což aby ji pece sndl, aniž by se Nanynka dovedla ubrániti? A nenakousl? stailo-li by, aby ji nkdo jenom jako veliké uleknutí.
—
Te pivítala.
ji
náhle zamrzelo, že Nohejlku tak nevrle
Teí by
ji
rád4 pobídla, aby
si
sedla
,
47
tamhle na tu sedenou pohovku, hrnekem kávy
by
uctila,
ji
již
schovává co den pro Nanynku
(však by pro ni pak uvaila jinou), a pinutila
by
vypovdla, co všechno ví. Ba, vše to by uinila ješt te, ale nco jako hrdost zabraovalo jí vyzvídati od cizích na vlastní dceru, na Nanynku. Táslo se v ní osrdí, ale tato obejda nemá míti radost, že dcei nadrobila a ji matku tak pokoila. babiznu, aby
i
—
—
ješt z neho mla Kulichová strach. Aby náhodou neprobudil a nezaslechl, o oem by tu Nohejlová vyprávla. Af je cokoli: tatíka si pipraví ona sama na novinu, ale z cizí huby to nesmí slyšet.
A
se tatík
A
když se na tom tak u sebe a neobyejn ekla k nevítané návštv:
rychle rozhodla,
se, milá paní, dnes mám na pilno ješt nkam, nezdržujou se. Ale pjdou-li takhle v pondlí odpoledne kolem, snad numerama pece rozmyssi to s
„Nehnvaj
—
spchají-li
tma
1 í
m.
Zástav
ji
se
." .
.
Nohejlová zmizela. Ale matka Kulichová ješt •stála
rala
a dívala se na dvee. Obma rukama vyždímaný utrák a huhlala si:
sví-
„Tak v lidských hubách bychom už byli Nešastné dít, co to za mými zády vyvádíš! Kdo téhle Sybile padne do dráp! A te teprv rozumím, co tu pohledávala onehdy ta první eme.
.
—
48
rencína, oo se ptala
po mandlu.
kovéhle jazyky ty se kladeš?
—
—
Holka, na ta-
Ale já
ti
povím,
Nany: bu kápneš božskou anebo jsi byla dnes posledn v šití. Budiž si: zahálej teba tyry nedle, proto nezbankrotmie, ale to
ti
musím pe-
Aby t nkdo nesn!" Potom si pejela hbetem ruky oi. Byly
trhnout.
docela suché, ale pálilo
ji
sp
v nich a svrblo.
sice
6.
Matka
Matka Kulichová na špehu. Kulichová dávno
kuchyské petrolejky
již
se
pracovala
pi
svtle
žlutým reflektorem.
Byla tlomyla nádobí, vydrhla podlahu, a te ji pokládala suchými hadry a všelikými zbytky ko-
berc, kterých za léta nastádala po všech partajích v dom. Nemže-li kdo oe)ho potebovati, obdarovává tím domovníka, zvlášt pi sthování. A matka Kulichová niím nepohrdla. Na obkládání dveí a na postírání erstv umyté podlahy, aby se za vlhka nezašlapala, nebylo nikdy nazbyt.
Konen
Te
byla
se
vší
penesla petrolejku
s
hrubou prací hotova. pecinky na stl pi
pohovce, vyhrabala z truhlíku pod
oknem njaké
šití a látání a usedla na pohovku. Takováto domácí krejovina byla jí po drsném uklízení a mytí zotavujícím zamstnáním. Rozkolotaná krev uklidovala se tu, rozházené myšlenky sbíraly se, srovnávaly, duševní rovnováha se obnovovala. A všeho toho matka Kulichová po dnešní návštv muchavé a klevetivé Nohejlky potebovala. Mla ona dávno Nanynku v podezení, že „brousí", te to
50
Ví
bezpen. A na
pipraviti. Je je
ona
tu sioe
Nanynku
musí dokonale
se
holka dobrá, poslušná, ale
už taky z toho plemene, které se
máma
nkdy rodim
Musí na ni tedy Byla ráda matka Kulichová, že se tatík zatím z domu byl vyžejbroval. Však si dnes pospíšila, aby ho vystrnadila. Probouzel se obyejn z odpostaví.
s politikou!
poledního spánku svého, jakmile zaala drhnouti Uml vzdorovati všem zvukm, jež v ku-
podlahu.
a
šramotila hrnci nebo jídelním náiním. Ale jak vylila na podlahu roztok zeleného, mazlavého mýdla a jak se do té kaluže obopetrhla mu spaní. ila svým rýžovým kartáem Jeho chrápání jako by peal.
chyni vyluzovala,
—
„Zatracené škrtání!*' ozvalo se z pokojíku pokaždé.
„ert
vynašel tuhle pepotvoru kartá, když
neml moudejšího
oo dlat! Tohle a flašinet
rto jsou dv vci na tejrání lovka! bych radj flašinet ..."
Potom
A
—
ješt snad
starý Kulich slezl s postele, obul ho-
línkové boty, oblékl burnus, narazil epici a imi-
domu. A jak se protahoval kuchyní, hledaje suchou dráhu mezi kalužemi zeleného mýdla, obrá-
ikal
til
vá,
z
k žen a ekl mrzut: umíš tímhle inštrmentem vykouit!" „Ty „No dobe, starej," odpovídala paní Kulicho-
se
m
„herbábným sametem podlahu drhnout
ne-
mohu !"
Šastn
tedy
mla
starého z domu.
skrze veliké, soví okuláry;
Sedla
a
zkoumala vady a odha-
51
dovála nevyhnutelné opravy všelikých podivných
svrchk, jejichž ouoel životní byl by uhodl jen Mlo to nevídané tvary, ale nakonec
vzácný znalec.
pec ní.
jen se zdálo, že je to k oblékání a k obouvá-
sama matka Kulichová byla zasvcena
Arcif jen
v tajemství, jak a
na
se to obléká.
Táhlo na šestou. Jindy sice vracívala se Nanynka již v tu hodinu, ale poslední ti neb tyry soboty picházela až o sedmé, a vždy mluvu,
že
pust, a tu
v šití dodlávaly.
pokaždé
Pravda,
víc práce.
je
mla byl
vý-
maso-
Jenže Nanynka
picházela v rozpoložení tak divném a nápadném, v jakém se z práce nechodí.
Matka Kulichová mrskla okem po hodinách.
Ti
tvrti na šestou.
Rázem
se rozhodla. šití shodila jediným rozmachem ruky sala okuláry, vytáhla ze skín e-
Všechno do
truhlíku,
odla
pec a šátek,
se,
postavila petrolejku na pe-
ínku, stáhla knot, aby rozhoelý neadil, chopila se starého štuclu, uinila nad kuchykou ve vzduchu kíž, porouejíc tak domácnost ochran boží, ta
vysouvla se
pes
práh.
Rozhlédla se po dvoe, neíhá-li nikde cosi podezelého, zamkla opatrn kuchyni, docela šeptem, aby nevzbudila nií pozornost, a skryla
v
dlek pod
díve než ona. Potom vybhla prjezdem z domu jako myš, kroky
starý Kulich vrátil
pes dvr
a
klí
rohoží u prahu. Pro pípad, že by se
52
Ped
neslyšnými.
vraty podívala se na
ob
strany
a zamíila nejbližší cestou níže „do Prahy", do ulice Lazarské.
M
níž
Nanynka
Tam
bylo
šití
sleny Pazderkovy,
pracovala.
Na novomstské vži odbíjela šestá, když matka Kulichová dospla na místo. Ani se nenají štstí popeje. U Masných krám bylo narovnáno nkolik sloup cihel, práv nedaleko
dálá, jak
V
šití.
jejich
stínu ukryla se
matrona a upírajíc
zraky na mjalý krám sleny Pazderkovy, za nímž byla dílna
až se
ivala,
mnohem prostornjší, dychtiv vykádvee otevrou a švadlenky se vyrojí.
Ale pišla v as!
Jen
ukryla,
se
picházel
opané strany mladý muž. Tento muž patrn neml na spch. Pomalu se blížil, hled rovnž ke krámku sleny Pazderkovy, a jestliže si mimo s
krám všímal ješt neho, byla
to
osoba, vlastn jen úbor jeho osoby. za zimník, aby lépe piléhal,
jeho vlastní
Tu
se potáhl
tu oprašoval
cosi
na rukáv, tu smekl klobouk a znova jej nasadil,
ukazováek za lím^c košile a uvoljej snad aby lépe mohl dýchati. Nebo je známo, když se blíží chvíle, kdy se máme setkati se zbožovanou bytostí, že práv límec
tu zase vstril
oval
—
až se v nás dech tají. Všechno tohle matka Kulichová dobe znala, anebo ješt lépe, uhádala. Takhle si poíná muž, který pichází na dostaveníko. Chce se objeviti ped vyvolenou srdce svého co nejspoádanji a ješt v poslední chvíli myslí na desatero, dvaškrtí,
53
nž
catero podrobností, na
lovku,
spl, anebo
je
Mladý muž
vyal
mysliti ani
nepipadne
podobným výpravám ješt nedo-
který k
má dávno rozepjal
za sebou.
te
zimník, sáhl
do vesty,
hodinky, zkoumal je pod lucernou plyno-
vou.
„Matji roztržitý,*' projelo hlavou paní Kulichové, „vždy práv bilo šest. Neslyšel jsi?"
„Matj" spšn zastril hodinky, zapjal kabát, nebo na blízku vrzly dvee a zacinkal zvoneek. Znal dobe ten milý zvuk mladý muž. Byl to zvoneek nade dvemi krámu sleny Pazderkovy. Zatásl
se
zvoneek
ani nestailo se
v jediné
zamíchá.
A
tak zbrkle,
odmen
zacinkati,
zachrastní,
jako
srdíko
že jeho
nýbrž zvuk
slil
když ve zvoneku
ve dveích krámku se zatemnilo
—
na prahu se objevila njaká postava.
Matka Kulichová, v níž taky se te tajil dech, stelila tam oima. Ano, to je Nanynka, její Nanynka.
A matrona byla stane,
myslila
mla peoí
plna oekávání, co
te
na-
si
po-
ješt dosti asu, aby
:
„Vida
ji,
opici!
Chodí
dom
v
sedm, po
sedmé, a obelhává mámu, že dodlává. je první z práce
na
ulici.
A
zatím
No pokej!"
V ruce Nanynin tepaly se rukaviky. Pro matku bylo to nco nového. Do nedávná chodila Nanynka do práce i z práce bez rukaviek. Vždy
!
54
—
—
rukaviky! A najednou hleme njaké, jakých u ní matka nevidla. Aha, proto ona si ze mzdy ponechává o ptadvacet krejcar týdn víc. Na parádu tná štuoel!
A
Arcif,
její
Nanynka seskoila
vdla,
má
rytí taky
rukaviky.
dvou schdk, a jako by
s
strany „on" pichází, obrátila tam
s které
hlavu. Milenci se shlédli.
Pojednou byla matka Kulichová velmi dalekozraká a spatila, jak se její
tvá
její
dcera zardla, jak
se obestela radostí, a uhodla, jak
i
srdce
v ní poskoilo rozkoší, že zase vidí svého rytíe.
Mladý muž smekl klobouk, poklonil kroil,
ujal
dvorn
ji
ruku dívinu,
políbil.
(Nco
neuinil, ani za svobodna
povznesl
se,
pi-
k ústm,
ji
takového Kulich jakživ
—
pipadlo matce Ku-
lichové.)
A potom slušným obratem piboil se mladík na levou stranu Nanyninu, nabídl jí rám, Nanynka se zavsila a milenci kráeli k ulici,
—
Široké.
V prvém okamžiku
myslila matka Kulichová,
že musí skoiti ke skupin,
roztrhnouti párek a
houknouti na mladého muže:
Táhnte
si po svých. Vy jeden svdce nerozumných holek! A potom že popadne dceru a povleoe ji dom.
Ale na
její
kmitlo
hlavou.
jiného:
Vždy
chválu sluší
A
povdti,
—
že
jí
to jen
hned v záptí pomyslila cosi by to byl skandál! A dokud je na
55
tilici,
Co by
mezi lidmi, je Nanynka bezpena.
jí
mohl udlat? Jen jedno
vdla
Kam, až kam povede
zcela
urit: pjde
za nimi.
lovk?
ten
ji
Docela slušn a poestn vedl lovk Nanynku Širokou ulicí. Ovocnou, námstím Václavským a ješt nkolika ulicemi osvtlenými, plnými lidí, až zaboil smrem k domovu Nanyninu. A po oelou tu dobu hovoil k dívce, ale patrn tak vážn a rozumn, že nevzbuzoval u mimojdoucích pražádné pozornosti. A vypadalo to vru myslila si matka Kulichová jako by to kráeli dva knladí manželé k domovu svému.
—
—
Nanynka pozorn naslouchala, hledíc ped otáela hlavu k prvodci svému, te zvdav, pozorn, te zas tak dviv, a hledla na tak vroucn, až to starou mámu za sebe, a jen chvílemi
srdce popadalo. Je-li to
vými úmysly, pak
—
skuten lovk
pak
s pocti-
—
Takhle k ní starý Kulich nikdy nepromlouval, ani když byl
mladým Kulichem.
Takhle, jako její
dcera Nanynka, ani ona sama nikdy nevypadala,
—a
nco
lítostivého
pi tom
matky Kulichové. Jaký
te
,Af!
cosi jako vzdor
A
si
ronilo se
A když na tu sibylu v ní zabouilo.
chodí moje dcera
na to ta stará hudrmanice dívá!
Pro
by
si
nechodila?"
do srdce
hezký párek, vzpomnla
na slova staré Nohejlové.
vzpomnla,
ise
to
s
lovkem,
A má
af
vztek!
66
Skoro se tei tak trochu hanbila, že stopuje a špehuje dceru. Ale zase v ní vítzilo pomyšlení stízlivé: jen
Konen již
Nanynka
je-li
se
to vše
upímn mínno?
pibližovali
k domovu.
jevila nepokoj. Dosti, dosti
Ale
—
tu
potud
Tam již není bezpeno. Maminka je doma, vzadu ve dvoe, jist je doma, ale nkdo jiný by je mohl vidti, mamince donésti.
a ne dále. sice
Zdálo se, že nápadník oosi namítá, ale Nanynka trvala na svém. Stanula a podávala milenci ruku. I sklonil se, aby jí zas ruku políbil.
„Te, te
je chvíle, abych zakroila," pomymatka Kulichová a nkolika rychlými kroky dostihla párku. A pojednou, když mladý muž se byl rozlouil, popadl ho kdosi ze zadu za rameno. „Mladý pane, nechtl byste dále na malé sloslila si
víko?" „Maminko!" vzkikla pekvapená „Moje
úcta,
dívka.
rukulíbám," pronesl pekvapený
imladý muž.
„No, to
je
bez líbání," odpovídala matka,
„ale smla bych prosit? — na — nebudeme dlouho zdržovat
slovíko
— k nám
"
„Maminko!" zvolala Nanynka po druhé, sem plným rozhoení.
hla-
Mladý muž držel klobouk v ruce, z úcty k matce své vyvolené, a njak rozpait, ale pece
pevn
odpovídal:
"
57
„Rate
mám však
dnes
prominouti,
mi nezbývá asu,
pokraoovací školu, povinnost. Dovolíte-li mi zítra,
vážená paní,
osmlím
odpoledne. Nyní však musím
A
sklánl
C30Ž
se,
se navštíviti vás,
— —
vypadalo,
matron ruku políbiti. „Co pak vás to napadá, trhla mu Kulíška ruku. „A
jako by chtl
i
vyprosíme, odpoledne
—
Ježíš
tak
Marjá!" vy-
tedy
budeme doma
zejtra "
si
Mladý muž mizel v dáli, ale zmizela taky Nanynka, prchajíc do dom.u, do dvora. A tam ji matka našla, Nanynku, opírající hlavu o dvee. Musila se matka sama sehnouti, klí pod rohoží
zdvihnouti,
odemknouti.
Dcera
a te-
stála,
prve když matka v kuchyni již byla shodila šátek, odvázala epec a vložila do skín,^ vstoupila i Nanynka.
Pohlédla na matku pohledem tak cizím a podivným, až se matrona zarazila, a ekla zvukem, jakého od ní matka ješt nebyla zaslechla:
„Maminko, jak
jste mi t o h 1 e mohla udlat!'* Paní Kulichová byla tím všecka popletena. Až konen ekla:
„No, Nany, nejsem „Jak jste mi vala Nanynka.
Te
já
tvoje
matka?"
tohle mohla udlat!"
opako-
teprve všimla
si matka, že na ni hledí jako zveliené záplavou, která je naplovala, a s výitkou, která ji až pálila. Ze zra-
oi dceiny
Herimana. XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
5
53
k
Nanyniných jako by
jiskry sršely, tak v nich
pojednou veliké slzy stékaly jí po tváích, pochodem i rozilením zrumnných. Nanynka stála, nesvlékala se a opakovala po tetí: ,Jak jste mi to jen mohla udlat! Vždy je to plálo, a
vzdlaný lovk!*'
A
tohoto sobotního veera matka a dcera spo-
lu již nepromluvily.
%p
7.
Noní kázáníko matky
Kulichové.
Vyvede-Ii lovk néoo nemoudrého, pipadne mu to
obyejn
týrá, týrá, jako
nách
v noci, když se probudí, a pak to
by v mozku vzel nebozez. V tepivy ženou
bije krev jako na poplach, všechny
útokem, lebka je na prasknutí, hodiny
spánek daleko je zahnán a nevrací poznovu odpoinula.
se,
letí,
letí,
aby hlava
Matka Kulichová spávala vždy spánkem spraŽe jsou njaké nervy, nevdla vbec. Ji bolívalo vždy jen nco viditelného a hmatavého. Ruka nebo noha, ale ne j ast ji hbet. Na to na všecko mla njaké neomylné mazání, které nikdy neselhávalo. Však ho stála mázová láheV tamhle na polici, pro matku Kulichovou vždy útoišt bezpené, ale Kulichu
vedlivých po své denní lopot.
;tatíkov
jen
pro
zlost,
nebo
to
nebylo k
[Jen jednou potají toho okusi^ domnívaje
panímáma pechovává njakou dobrou
pití,
se,
že
rosolku, a
tenkráte myslil, že pišla jeho poslední hodinka^
'Dv že
—
mu
to útroby neztrhalo.
pokárala ho tehda matka
—
— ,yBlázne „vždy
starej
je v
tom
60
kafr a méjdlový špiritus! Ale ty ses namlsal ten-
takového
cosi
to,
Nebo
taky jednou vypil a zcela
Kulix:h
spokojen a bez následk Ale na
—
vi?"
tou tinkturou na stínky,
kráte
zažil.
co dnes letlo matce hlavou, když
po plnoci probudila, nebylo mazání žádného a vbec prostedku. Vzpomnla na veerní výjev ped domem, na rozilení dceino, a byla by z plecháku v tajné pihrádce své dala hrst desetník, kdyby se to bylo nestalo. Veer nevidla ve svém zakroení pranic nepíslušného, ano pokládala je za svaté právo své /a zlobila se v duchu na Nanynku, že se mraí a se
mlením ticha, |a
nmž
v
dm
celý
do
vzdoruje. Ale
hlavy,
pocítila
tonul
te
její
—
te
v noci, za toho
píbytek a venku
a kolkolem Praha
—
te
dvr
to lezlo
jí
znepokojovalo, a oo málokdy pocítila,
te
plnou mrou. Nespokojenost
s vlast-
ním jednáním. Vyítavou, žravou nespokojenost.
Pece
tedy jen chybila.
'iješt
stihovala
kdyby Nanynka spala. Ale matka poneklamn, že taky dcera nespí. A ne-
jen že nespala. Slyšela
ji,
kterak vzlyká
—
tedy
Petáhla si Nanynka sice svrchnici pes hlavu, aby plá utajila, ale matka pedobe znala ty zvuky. Takový lítostivý plá, vyvírající z vdomí utrpné kivdy, podobá se kašli. ím úsilnji pláe.
se snažíme stlumiti a potlaiti
jej,
telnji se diere na povrch a propuká.
tím neodola-
A
neblahou
matku dušené vzlykání dceino bodalo do dušev
61
Vždy nikdy a
je to
holka dobrá.
Vždy
niím nezavdala píiny k
vlastn ješt
nespokojenosti.
Nieho se nedopustila. Má hocha, vždy je jí bezmála dvacet let. Skoro
má k
pravda,
ale
tedy na
nj
právo.
Nej radji by stará Kuliška vstala, pišárala se dcein, odhrnula jí peinu s hlavy,
posteli
vlepila
jí
tunou hubiku
a
ekla by:
„Ale tak už iml, zatracená opice, a spi. Zejtra ten tvj pijde, budeš ho tu mít a všechno je tím svým srdcervoucím v poádku. A netýrej
m
vzlykáním!*'
Udlala by
to, jist by to udlala matka Kukdyby docela jistotn nevdla, že po takovém chlácholení by holka teprv propukla jak náleží. Nebo zkonejšiti dcein plá málokdy a málokteré mám se podaí. Reku zastavíš, stechu s chalupy shodíš, hoící fakuli holýma rukama umakáŠ, ale rozplakané holky neutišíš až sama pestane. Zvláš pláe-li pro hocha. Tolik vdla
liška,
—
i
Kulichová.
A krom Nemohla
se
toho
matku ješt
ubrániti
dceru zlobila, že
—
je tak
uznati, že oo flmatka iní,
Hodinu
tai
pece
cosi
zdržovalo.
jen se
trochu na
docela svéhlavá
iní
a nechce
v nejlepším úmyslu.
probdla, hlava se neutišovala,
hryzlo to v ní vš'ecko jako ta myška, která stejn
dlouho kdesi pod podlahou u kamen ostrými zoubky pracovala, aby se na povrch a k njakému soustu dobyla. Byla sice
matka Kulichová úhlavní ne-
62
n
pítelkyní myší a stále na v té staré barabin bylo
—
patil
ale dnes
malá hryzka
byla
ozvala. Bylo
líkla
tolik,
—
jako
nebo
by jim
jich
dm
povdna, že se njak veseleji pi tom
skoro jí
pravidelném strouhání ostrých zoubk, a ven se
mrška peoe nedostane, nebo hezký kus podlahy
ped kamny
byl pobit žlutým plechem.
konen
matka Kulichová jiný zpaby dceru vzpamatovala a upokojila. Pro-
Zvolila sob,
mluví k
ní.
„Poslouchej, Nany!'^ zašeptala hezky siln.
Žádná odpov. Což se ostatn rozumlo samo sebou a matka ani odpovdi neekala. Stalo se však noo jiného. A^ byla tma tmoucí, hluboká a neproniknutelná, matka jako by za nejkrásnjšího dne vidla: cíp svrchnice na posteli Nanynse odhrnul a jedno ucho dceino se osvobodilo, aby slyšelo. Stalo se to bez nejmenšího šus tu anebo snad šustem, jehož by padesáté ucho jiné bylo nepostihlo. Ale matka Kulichová, a-
in
koli
asem
si
—
ticha
stýskala na nedoslýchavost jednoho
(„krajního",
a to s nepochybným
jak
íkával
Kulich,
starý
posmškem, nebo
vdl
ze
zkušeností nepoítaných, jak dokonale slouží dra-
káže)
— matka
stalo.
Byla to
i
nmé
pt
smysl, když poteba Kulichová slyšela urit, co se žena, která vidla potm a slyšela
hé jeho polovici všech
ticho.
„Poslouchej,
Nany
— nebre! M
sebe trápíš, pravdu nemáš.
A
mejlíš
tím zlobíš, se,
že
by
63
plá krásy pidával. To na tak pitomá jako se
ti
pitomá povra. Zrov-
je
nadlají žlábky podle nosu a koutky
nou, že budeš vypadat jako Jenovéfa. holka.
A pod oima
vídám
ti
Pláem
tou studenou kávou.
s
se
Vr
zrovna, abysi se smála, ale
spad-
mi
to,
—
Neponebre. Ne-
udlají míšky.
ti
ti
ukrade j mi spaní, není ho nazbyt. Potýkám se celý
den,
spustíš
Mnoho
pro matku.
cit
mám
a když
to s tebou ten
tvj
teprv není s
nemžu vdt,
vím, ale
není-Ii
je-Ii
lovk
to
to takový
—a
A
k brekotu.
ty znáš tatíka,
zdvoile, ale nepej se stalo? Já ekla:
na slovíko? taky ráda
s dob'-
není-li to
lovk
u nás
si
tatíka.
nco
to je
—
mže
vi?
A
to
zlého? je,
bych
a zeptala bych
taky bych
poítat,
Konen
prosit
mu
a kouká-H
—
V
se,
ekla, Nany,
snad njak
mi, Nany, aby se nemejlil. moudejší udlat konec dív než pozdj.
tuze vysoko,
ta-
— Já ho k nám zvala — A vlastn co pak
Mladý pane, smla bych
vdla, kdo
jak to myslí.
na
A
jak
lovk, pak
dobrým oumyslem, Nany, pak na nj pošlu
tíka
to
Nany: nemáš
pak,
Tedy jsem se ho na to mám jako matka právo.
A
píiny
A
myslí.
chtla zeptat. A na to Ani sám se nemže zlobit,
brým oumyslem.
božího odpoinku,
užít
—
mi na moldánky.
je
—
Co povídáš?" Ale na druhé posteli nic se nehýbalo, Nanynka ani nedutla. Otázka matina byla jen malou lstí, jakousi „umleckou pestávkou", aby nabrala dechu a spoádala si další koncept.
64
„To jsem
Nany, a nic jiného. opravdu rád a váží-li si t, Nany, pak se ani zdaleka nemohl nad mými slovy a nade vším tím pozastavit, Nýbrž, mi to. Nany, si ten lovk jen mže pomyslit a taky jist pomyslil, že máš matku, která na tebe dává pozor a které na tob noo záleží. Nebo, Nany, to mi
A
t
má-Ii
zamejšlela,
lovk
ten
v
v,
k takovým rodinám, kde
—
mohou holky
a
trajdat
den anebo noc k takovým rodinám nemá nikdo žádnou úctu. Holku jen olíbá když nic horšího, Najako komety, beze všeho dozoru,
—
ny!
v
—
—
a pak
mn,
to
je
zas nechá stát, kde
ji
mám
zkušené a
mnoho
ji
našel
—
vidoucí! Ale
když se mti holka udlá vzácnou a ne hned aby mti ji máma na krk hodila, pak takový lovk Kdo zabere doopravdy a drží, Nany, drží se. ví, za t má. Ale povídám ti, Nany, neradila Anebo, Nany, ibych m'u, aby t za to ml! t má zase za nco vznešenjšího, a to by taky bylo chyba. Etobrá, Nany, já vím; že si ne-
—
—
—
mže
myslit, že
Ipokoje, že
žes
mu
t
nám
tenhle
dm
patí. Ale ví on,
domovníky? Že nemáme žádné ti
že jsme tu jen
njeoekjaji
žádné
tisíce ?
ním promluvím taky chtla dnes veer, ale když mi tak chyba, když
s
to budie zej tra.
A
to
ti
slibu ju,
vítám jak náleží zdvoile.
ádku, Nany, zatopím tiška,
— No, ;mysíím,
to všechno ekla, ale proto
na
stftl
dám
tu,
Dám
nebude žádná A to jsem
já.
vyklouzl, tedy
Nany, že ho pikvartýr do po-
na kamna zapálím fran-
ten svátení
ervený ubrus a
65
prosted lampu, co jsme dostali po nebožtíka panu majorovi Wackermutovi. To je lampa, u ktea všechny tyré sedávaly dcery pana majora A ješt nco ti eknu, Nany: ry se vdaly. kávu uvaím, ale dobrou kávu, a abys vidla, že dobe smejšlím a chci, aby na nj naše domácupeu buchtu k svanost ouinkovala: pi in. Víc udlat nemžu, Nany, a je-li v tom tvém zdravý cit a dobrý oumysl, tedy ekne: tohle je
ido
—
—
obd
A pokám^
rodina všechen respekt!
zane jak
mluvit.
A když
ho peju a jak
si
eknu,
Nany, až sám
lovk,
to
je
tob
mže nkdy
že
že
ho peju, tedy mu pijít zas. Jsi tak spoko-
Nany?"
jena,
Chvilku bylo
tmy
uvidím,
proti
posteli
ticho.
A potom
se
paní
Kulichové
nkolik
ozvalo
ze
slov,
v nichž se chvl poslední zbytek pláce:
„Dkuju vám, maminko. A prosím
m
na a
nehnvejte. Ale
to bylo
tak líto
ped
.
„Stydla?'^ podivila se matka.
m? —
ne za
nebudeš, za to (asi
ti
stojím. Ale
te
už
.
m
spi,
vždy
jsou
ti hodiny, pro Krista pána!" „Dobrou noc, maminko," ozvalo se ze tmy. vlastn dobrytro. Ale „Dobrou noc, holka
snad
to
máme
A 6
—
."
Jindichem stydla „Za pak? Snad stydt No, Nany, zejtra se za
jsem se
tolik
mn
už se
vás,
dohoním
—
—
a
ped sedmou
nevstanu,
nedli."
všechna
šastna,
že
svojí
diplomacií
se
dcerou usmíila, obrátila se matka Kulichová
66
nový a pevný spánek. Nanynka však neusínala, nebo jenom na krátké chvíle. Co se veer udalo, psobilo dojmem píliš silným. Sama již se vším by se smíila, ale kterak nepedvídaný matin útok úinkoval na jejího zbožovatele ? Jak jemu jest? Zdali taky klidn spí? Matka spala, zhluboka oddychujíc, ale Nanynka slyšela, kterak otec do rána ješt dvakrát neb tikráte šel odmykat nájemníkm, vracejícím se z masopustu ích zábav. ke
zdil
a za
chvíli
snesl
se
^
na
ni
8.
Nanynka
se projevila.
Kulichová chodila každé nedle a piln kostela. To bylo její nedlní právo, a
Nanynka do
Nebo
chodila tam vlastn za celou rodinu.
mat-
ka Kulichová nikdy neopominula dcei pipometaky oenouti: „Tak, tak, Nanynko, a za nášek a za tatínka taky, nezapome!" Bylo doma
m
všeliké práce dosti, ale
dceiny pomoci.
Vdla
nášku nezstane.
n
matka ochotn
oe-
domu nemohouc,
pev-
pi
asi, že to
A sama
z
se vzdávala
jediném
Pánemboheni promluví. Vlastní pobožnost vykonávala matka Kulichová v podveer, kdy se chápala starého Nespoléhala na doeru,
že
za ni s
beklíe a kdy si taky pro sebe zazpívala njakou nábožnou písniku.
Od njakého asu
chodila
Nanynka velmi
horliv do kostela a velmi peliv se na to chyjse vracela v samé poledne, ba nejedstávala. A
dom
nou© chvíli pozdji. Kdyby matka tušila,
docela
nkdo
pro
již
díve nebyla
dje, po verejšku
vdla
to
nepochybn. Jist býval v kostele ješt nebo aspo na dcerušku ped kostelem
—
ekával.
se tak
68
Ale dnešní nedle Nanynka tak nespchala.
Akoli poloviku
pod peinou proplakala a druhou poloviku neklidn prospala, vstala velmi asn, ješt za iré tmy, umyla se, oblekla se do všedních šat a piln šukala v domácnosti. Vždy ml dnes pijíti její prvodce ze verejška a pijde, to vdla jist. Má tedy zavítati v píbytek spoádaný. Po noním smíru s matkou nemohla se již hnvati, nemohla vzdorn mleti, ale výraz její tváe byl vážný, starostlivý. Stopy verejší píhody nezmizely nadobro. Stalo se dnes po dlouhém ase zas poprvé, že matka se vyhrabala z pein o hodnou chvíli pozdji než dcera a podivila se, že už je zainoci
—
A
topeno a na snídani postaveno.
když
se
po-
dívala na dceru, pronesla:
„No copak
to,
Nanynko, že se neoblékáš do
nedlního?*^
„Kdo pak by všady
povdla
„A kdo pak
uklízí
maminko?*^ odod práce. Nanynko?*^ ekla
poklidil,
dcera, nezdvíhajíc hlavy jindy,
drazem, skoro jako trochu uražena. „Jindy!" pohodila Nanynka hlavou. „Jindy
matka k
s
nám
nikdo nepijde."
„Však bych já taky udlala, co holka," ekla matka. „Ješt jsem na
je
to
poteba, vždycky
)stacila."
„Ale dnes, maminko!" odpovídala dcera, pipomínajíc tak matce poznovu, co nastává.
69
a
Potom se vzpímila, pohlédla pímo na matku ekla zvukem, do nhož bylo pimíseno nco
výitky:
„Nemla k nám —
ho
byla
mi semhle jste
to dlat,
—
clo
tohohle
Matka Kulichová se otoila od by pronesla njakou bitkou
chrápání tatíka Kulicha z jí,
maminko, pobízet
že se musí mírniti,
!" .
.
.
plotny. Již již
odpov,
ale
kuchyn pipamatovalo
aby ho nevzbudila. Stlumila
tedy hlas.
kam
„A
pak jsem ho
mla
pozvat,
Nany?
Snad nahoru k domácím? Tady jsme doma, tady a snad se za nás nehanbíš? jsi doma taky ty
—
Jednou se nám okázat musí, tak tedy radj dív pozdj. Nebo snad jsi mu ješt neekla, z eho jsi? To bys byla chybila. Tuhle jsme, poctiv se živíme, a chce-li t nkdo, musí t odvést než
pd
nás. Já
ny, ale
t
mn
kdo
rád,
bych taky radš jezdila v se zdá, toho se je
mu
koáe,
Nal-
už nedokám. Amá'-li
jedno, kde
t
najde."
ekala na odpov dceinu. Taky Nanynka stála tu všecka stísnna, skoro jako v sebe zhroucena. Arci vdla, že by Stála a
jiejí
Jindich musil jednou
pijíti,
aspo
tehdy,
až by o ni požádal, alt ráda by tu chvíli byla
Tam
venku všady bylo živo, vzdušno, prostranno, jasno, tam vídal Jindich jen ji, pokud možno úpravnou. Smle mohla mu eliti všady mimo tento dm, mimo tento brloh domovnický, nebo všady tam psobila na n^j toliko svým oddálila.
70
zjevem,
eí. A
svojí osobou,
tuto
dobu
setkáf-
vání venku, na svobod, pod širým nebem, ráda
by byla prodloužila do nekonena. Nikdy díve tak nepociovala skliujícího okolí svého. Ale ode chvíle, kdy se seznámila sním, zachvívalo jí nemile a skoro úzkostliv pomyšlení, že stane den, kdy Jindich
na
a kdy
pece
nar
vkroí do tohoto zádvoí
dolehne všechna
ta nevlídnost
tsné,
ži-
voivé domácnosti. Vždycky však se utšovala: nebude to tak hned! Zatím svazek jejich se upevní, zatím jej k sob pipoutá tak siln, že již nieho íse
ped niím
nelekne,
pijde. Ale verejšek
mc
netušící
jdK^,
Pišlo
—
ji
a dnes
necouvne. zastihl
A
pak tedy
a
tak nepipravenu,
má sem
Jindich vstouh
jí to píliš nenadále.
„Ne, maminko,'^ promluvila
te
Nanynka
tiše,
„za vás já se nehanbím za nikoho, a Jindich taky už ví všechno, nic jsem mu nezatajila. Ale povážíml-li,
jinak a že
pijde,
že
že pece si to všechno myslil njak by se mohl odradit, až uvidí, do eho by ím dokonce nechal maminko
—
vám utopila!" Z oí Nanyniných vyhrkly slzy.
drahá, já byCh se
Matka Kulichová spráskla ruce. „Pro Krista pána, holka, to jsou ei! Pro Boha t prosím, utopila! Tedy už tak daleko jsi! Utopila!
Dovedeš
si
pedstavit, oo
to
Holka, kdyby ses tak mohla utopit na
diny
—
a pak zas pijít,
umla. Ale na
pl
hqi-
tomu bych rozvby pak bylo všemu
ano,
to nemyslíš, že
povídáš?
71
konec
—
—
a
my
ia
tátu,
t
by
a že
rozkuchali
odnesli do patalogie, tam
a jakživa bys už nespatila tebe?
Holka,
Marjá,
Ježíš
ani
že Snad se s tebou
n-
vzbouzíš strašnou myšlinku, že snad
si to
netroufám vyslovit
co stalo
ty ve
—
mn
—
t
mámu
...?*'
Nanynka krom nadání rychleji pochopila, než se matka nadálá. „Maminko!" zvolala s výitkou.
Do
té chvíle
chrápání starého
ozývalo se z
kuchyn
Chrápání,
Kulicha.
plovalo celou tu tsnou prostoru, až
odmené které se
vy-
zdálo,
^
jest už na prasknutí a že konen zdi povolí, do pokojíku aby se mohlo vevaliti i sem nebo ješt lépe vyhrnouti na dvoreek, kde bylo místa více. Kulich uml chrápati, že by tím byl naplnil stodolu. Po výkiku Nanynin však náhle jako by ual, chrápání ztichlo, zakoneno rezavým zvukem z vyschlého hrdla. A potom se ozvalo njaké nesrozumitelné zamruení.
bu
„Vidíššš!"
sykla
matka.
„Probudila
jsi
ta-
tíka!"
Povdla ale
to,
zatím byla
jako by se byla ráda,
že
náramn
procitnutím
ulekla,
tatíkovým
debata s dcerou perušena. Výkik uražené Nanyniny duše znamenal jí, že je posud všechno v poádku, a zatím o jiného jí nešlo. je
Oddala se zase plnou plotn, která byla ke
mrou
kamnm
své alchymii na
v pokojíku pil-
stavna, aby taky tu se mohlo vaiti, bryndala
72
jakousi tmavou tekutinu z hrnoe do hrnce a pak
do njakého pytlíku v mašince, a po zestela se pokojíkem
vn
chvilce
roí-
kávy.
Nanynka vždycky dostávala první, tak i dnes. „Tu máš, holka, snídej," pinášela jí matka pouový hrneek. „A tuhle máš kus buchty od verejška.
Na odpoledne ty zbytky beztoho neA pak upeu erstvou.
—
na odpoledne
staí,
tedy tu pokli, když jinak nedáš, a potom sem
pesthujeme tatíka, aby si zde dochninl, a dáme do poádku kuchyni. A pak se oblíkni a jdi si, Já už si ostatek poídím." S]praví-li
nco pokažený
jist setkaná s Kulichová.
matce
—
tím:
Tedy ta živá
jen
„jejím",
a
výitka
rozmar dcein, je to tak poítala matka
A
jde. s
zmizí taky
jí
—
oí.
Nanynka potom smejila,
utírala obrázky, a
po každé pavuince, zastrkala všecky kartány a krabice hluboko pod postele, a samým chvatem zahála se i ve studené kuchyce. „Pesthovaný" otec Kulich dospáyal ješt v pokojíku, když Nanynka byla se vším hotova, a táhlo siln na devátou, když oblékala nedlní šaty). V podivném rozpoložení chystala se dnes na dopolední dostaveníko. Jak vysvtlí verejší chozrcadlo, pátrala
vání
matino? Nebo
ní
pipadlo, aby nápadník
jí
in
za noci
i
to hrozné pomyšle-
její
nespatoval zálud, díve
v zaskoení mat-
spolen
Jak by mti cosi takového vymluvila?
od verejška
A
ujednaný. zda-li se
nerozmyslil, zda-li dnešní odpolední
73
návštvu neodepe? Rojilo se jí toho v hlav, jí bylo pod nízkým stropem k zalk!-
chudrce, až nutí.
Byla hotova a
pevn
levicí
modlitební
tiskla
když pistupovala k matce, aby
knížku,
jí
ruku
políbila.
Pánembohem,
„S
„A prosím
ekla
maminko,"
tiše.
až tatínek pak odejde na pro-
vás,
nezapomete všady hezky vyvtrat." „Nezapomenu, Nany, jen jdi a ne-
cházku,
zapome tíká. Jdli
—a
tíív po
obd,
Nanynka
zbyten tak
již
„A pokej,
pkn
—
za
a za tar
oenášek
zas ty na
.
.
m—
se nezdržuj,
a
jsme radj:
^
otáela ke dveím.
síe
holka," zdrželo
zvolání
ji
matino
skoro na prahu. „Když už cekáme takovou isitu,
pak
je to, ten
Nanynka se
vdla,
abych pecejc
te
držela
kým máme
est.
vi-
Kdo
jaké pak živnosti?"
dvee za kliku. Obrátila neobyejn vážným.
k matce pohledem
„Že minko,
tvj? Od již
s
mne na
jste se
než
cinko bych
jste
vám
nás
byla
to
díve
vystopovala.
nezeptala,
ma-
Všecko,
vše-
povdla."
„Pro Pánaboha," rozdurdila se zas trochu matka. „Snald ho neubylo, že jsem se opovážila promluvit? Jaký pak je to pán?" Nanynka pomlela a pak ekla, jako by každé islovo ryla
na desku:
„Neubude každý
lovk
ho,
maminko, pravda. Ale není a každý se na všechno
stejný
—
Htmnano. XXIV. Vdavky Nanynky KuUchovy.
1.
Q
74
dívá svýma oima, ne vašima. Jindich je uitel, maminko/' Matka otevela ústa Nanynka nevykávala. Dvee za ní zapadly. Matka Kulichová zírala na dvee, zírala, jakoby tam dcera posud stála, a poád se jí ústa nezavírala.
—
—
uitel NUitel opakovala si v duchu takového ®e nenadálá. Pokud jen tušila, 8e kdosi Nanynoe dvoí, hádala na emeslníka. Když pak ho vera spatila, lovka tak úhledného, úpravného a jak se k Nanynce ml !
eho
e
—
—
povylezla ve své
domnnce
výše a soudila na
njakého pána kanceláského, na nco od péra. tu teba íci, že tato domnnka ji práv nepotšila. Nebo emeslník, njaký šikovný tovaryš, to byl poád ješt nápadník Nanynoe pimený. Takoví zaínají obyejn s málem a mohou to hezky daleko pivésti. Poád ješt má emeslo zlaté dno. Njaký kanceláský však by se fatil k dcei nemajetného domovníka práv tak dlouho, než by s-e jí nabažil, a pak by šel o dál, a teba o celou ulici. A proto si ho popadla, proto!
A
dm
—
opakovala
si
te
v duchu.
—
Ale uitel! Ne,
toho by se ve snách nebyla nadálá!
Matka Kulichová popošla, otevela dvee a podívala se na dvoreek. Zdálo se nejinak, nežli
Nanynka íhá za dvemi a že se rozesmje na celé kolo, jak ji na Ale po Nanynoe stopy nebylo.
že
te
bá
na matku vyvedla.
"
75
Pak
to pravda
je
svtitá,
nebo Nany
ne-
matka vdla. Všecka zaražena sdlením dceiným zavela zas a te už se nemohla ubrániti pocitu, že vera veer opravdu
o
lhávala,
tolik
vyvedla
njakou
ní
hloupost.
„Pro Pánaboha, pnoto ona tak vyvádla!" pomyslila
„A
matka
si
Ježíš
Kulichová
Marjá, odpoledne tu bude!"
Všechno dohromady, co
se tu ve chvilce
Kulíšku sesypalo, musilo se na
nkom
zahanbena.
všecka
svézti.
Bylo
—
ano,
No
jí
nem
na
nebo na
teba, aby to se sebe
se-
na
by tu byl táta Kulich? otevela Rozkroila se tedy matka Kulichová, hmotn dvee do pokojíku, chvátala k posteli, na níž sama byla pespala, popotáhla peinu a zamíchala nqím, oo se pod ní jako kot v košíku
tásla.
choulilo
:
„Vstávej',
Kulichu, staframente
—
snad ne-
budeš chrunt až do poledne!" ,Kereji
" ozvalo se mrzuté
pak qert zas
2 pein. „Žádneji qert!
Abys
Kulichu,
vstával,
poví-
dám!" •není
jen,
„A co ošum „Ano
t
—
starej,
poád
mele?" reptal probuzený.
„Dy
ešt
hodin!" zejtra
abych
bude ošum podruhé. Polez
ustlala.
Pl
ješt v peí! Kdyby tak
„Koho pak by ert
—
desáté
nkdo
prosím
— a —
pišel
t
"
ty
76
„A kdy pak bys pisel ledne nevstaiieš
a
?*'
obdu, když do po-
\c
potahovala Kulíška peinu níž
níže.
Otec Kulich
totiž
každé nedle do-
chodil
poledne na pohár do výepu.
To
byla jeho vý-
sada.
„A pak potebuju mandle buchty," dodávala
Kulíška.
a
hrozinky do
„Pineseš mi
to
—
a kousek kvasnic, a pak si jdi." „Ty jsi írapidlo 1" vrel Kulich žalostn, a jak praštly. se sbíral, aby slezl, všechny kosti v Nebylo ho mnoho ani do výšky, ani do šíky, to ješt byl zahalen v starý šedivý župan, v nmž spával, aby ho zima ne rozrazila, když musil v noci
nm
\SL
vstávatii,
aby vrata odmykal.
„Zapla Pánbh,
že
t
tak dalece
mám
na
nohou," ekla Kulichová, když se manžel konen vzchopil. „Aby t z postele páil!" jineji nevypáil," povzdychl „Však taky by
m
manžel. Arcif,
nepatrn.
vypadal chudák proti své choti dost
Z matky
Kulichové byl by vykrájel dva
takové Kulichy^.
^
Tady
9.
obdem
jel
matka dnešní nedle hlavy nepoekla hned ráno. Vtší pée vyžadují pípravy na odpldne. Na polévku má kousek bez kousíku masa nemie masa od verejška, Kulicha v nedli nechat. A zvlášt dnes, když se jedná taky o jeho dobrý rozmar. A když mu na maso pipraví sardelovou omáku, je tatík na pólo Potom ukrocen, ponvadž tu on k smrti rád.
S
láme, to
si
si
—
udlá
cezené nudle.
To
nebyl jeho
sice
pokrm
nejoblíbenjší. Pokaždé, když je spatil na míse,
poznamenával pichlav: „Jen abych se neudávil njakou kostí v nich!" Ale když mu na nastrouhá parmezánu, spokojí se i s nudlemi, nebo
n
taky parmezán on k smrtii rád.
A
nm
tak
je s
obdem
po
starosti.
Ale už
pi
uvaí si matka Kulichová uzené plecko k veei a veer navaí erstvých knedlík k nmu. Nebo se rozumí samo sebou: když nápadník
—
popije odpoledne kávy,
by ho matka
nepustila
až do veera, a pak
i
nemže
—
hned
utéci
—
ani
nýbrž posedí, zstane
poveeí. A do kávy upee
78
takovou oHyejnou,
Ale ne
buchtu.
péká-
jako
Dnes udlá bábovku! Tak tedy mla matka Kulichová práce dost. Otec Kulich sice mruel, že není žádnou dvekou, aby snášel do kuchyn, ehož však jeho panímáma píliš nedbala. Na její komando musil
vala pro rodinu jindy.
eho
obstarati vše,
„No, ísi
teda
Po
vidíš,
jdi,
a
potebovala, a pak
poád
ješt
ale pamiatuj na Vrátila,
obd
mžeš
zase
si
mu
ekla:
A te
oelý.
jsi
a brzy pojíme.
vyrazit,
dnes
dám
ti
konces na celé odpldne. Ale v šest budeš doma,
pamatuj
Možná, že
si.
nkdo
pijde.*'
„Co by u nás dlal!" odbroukl tatík. „To je jeho vc. Ale ty se vrátíš." Kulich už neodmlouval. Že ho matka odpouští na celé odpldne, bylo mu vzácnou událostí. Oby-
ejn sml že
mu
vyraziti
to -ékla už
teprve
te. Smluví
bulky na odpldne.
odkud
se
bere
Ani
mu
manželina
uvyklý dlati po jejím.
pi
k veeru. si
ve
A dobe,
výepu
velkomyslnost.
Nebo teba
v
dom
Byl
matka
že
každé píležitosti strašila Nanynku
pánem
partii
mozkem,
nevrtalo
tatíkem,
byla ona. Kulich byl jakousi pí-
zdobou domácnosti
—
a hlavou rodiny byl toliko na konskripcním archu.
Osamvši
dala se miatka do práce.
postavila na polévku, když zadlala na
a dala mísu
s
tstem na
A
když
bábovku
pecinku, aby hezky vy-
kynulo, ustrojila se rychle a spchala z domu. Za
njakou plhodinu
se vrátila a nesla
pod Šátkem
79
cosi
n
objemného, zavinutého v hedvábný papír, hod-
Nco mokrého pinášela. Zamkla za sebou dvee kuchyky, aby byla jista ped nevasným' vpádem, spchala do svta tu se nice, opatrn odvíjela hedvábný obal objevila kytice. Kytice na stl! Zálibn ji matka vyotáela, pozorovala kvtiny, pivánla, až provlhlý.
—
si šimráním nos podráždila. „Budeš koukat, holka, jak já tvého znejmiVšak jiný Osm šesták! lejšího pivítám.
kýchla, jak
—
—
— Ano, kdybychom by musil dát pldruhé — tam nechodili pro pugéty z celého domu! Stafra, Nany, hyacinty a rže — teka rže! A nosila má revan za svoje fialky — beztoho žes zlatky.
je
od nho!'^ Matka na zkoušku vložila kytici do vázy, kterou jí kdysi pi sthování njaký nájemník arci byla nahoe trochu uražena, byl vnoval
—
lale
to se
kytkou zakryje.
—
Výborn
to vypadá!
šetrn vyala, zavinula zase do papíru a vynesla na dvr, do devníku. Pedn proto, aby tu v chládku zstala svží, ale hlavn aby ji Nanynka nespatila díve než spatiti má. Matka Kulichová ráda pekvapovala. A když holka má dnes radost. vera veer a v noci trpla,
Potom však
ji
a
Hodnou ta
jen
chvíli již byli
dámy doma.
u Kulich po
obd
Tatík hned po jídle vypáchl
ze dveí, aby snad matku ješt v poslední chvíli její
ranní
velkomyslnost
nerozešla.
Ani
si
ne-
80
zdíml, jak v nedli iníval. nereptal.
Mlky
A pi
jídle taky
polykal oezené nudle, ale
dnes
pi tom
otáel nos po kuchyni a nabíral si ho plný uzeného, kterému tam v troub mkce bylo ustláno na kastrole zelí. Tušil, že mu veer kyne nco píjemného. Bylo po druhé hodin. „Nanynko," ekla tu matka, „vezmi džbánek a pines erstvé vody. Jdi dnes ke Kalousovm, tam je ze všech nejlepší." Ale jen proto poslala dceru dále, aby získala hodn asu. A když botiky Nanyniny vyklapaly z prjezdu, jako vítr bžela do devníku. Než se Nanynka vrátila, byl stl v sednici pokryt erveným ubrusem kávníkem, ješt z výbavy staré Kulišky, uprosted stála váza s kyticí, vedle bábovka hojn cukrem posypaná, a kolem toho ti šálky na kávu. Byl sice každý jiné velikosti a jiné fasony, ale byly to nejslavnjší ti kusy matky Kulichové a každý ml zvláštní svou historii. Když se Nanynka vracela, sedla již matka zas v kuchyni u plotny a mlela kávu. „Tak, Nanynko," povídá, „dej džbán s vodou fetále
vn
—
zatím do devníku Ido
nho
sklenice
O
—
nic nenapadá
ale pikrej
—
a
Na ty jsem nevzpomnla." pozdji vnášela Nanynka sklenice do ale málem ze jich neupustila, když
na vodu.
chvíli
svtnice,
poklikou,
a pak postav na stl
spatila kytici na
stole.
„Maminko drahá!" vykikla.
81
rá.
„Ale to se rozumí, holka," pisvdovala statedy vidí, jak si ho vážíme, a že víme,
„A
(jak se hosti vítají."
—
Táhlo na tetí. Celá kuchyn byla naplnna horkou vní kávy a sladkou vní vanilky. Ve svtnici u okna stála Nanynka a vyhlížela k pr-
Nanynku
jezdu. Bylo teplo v pokojíku, avšak
lemi lehce mrazilo.
Cím dále
rafije
chví-
minutová spla
ke dvanáctce, tím vtší rozilení zmáhalo se dívky. Do nedávná byla tak spokojena v tomto
skrovném píbytku rodi. se v ní zcela
urit
Dnes poprvé ozvalo
žehrání na osud, palivá ne-
spokojenost. S jakou radostí by spchala vstíc
Jindichu svému, kdyby ho mohla
kdesi
uvítati
tam nahoe, teba v posledních dveích druhého patra, ale
Tiskla
pece v byt, v byt! elo na studené sklo
a zraky
sklouzly na vlhkou, slizkou dlažbu nádvoí. se
stalo,
že
její
A
pravý okamžik propásla a že
jednou zaslechla hovor v kuchyni
—
tak
po-
a to zná-
!mý a tak milý hlas.
Za to matka Kulichová zstala klidná a pevná a byla ná stráži. Slévala kávu, ale jedním okem stále hledla do dvora. A když se jí náhle
ped sklennými dvemi kuchyky
zatmlo,
rá-
zem byla u dveí a otvírala. „Moje úcta!" zaznlo do kuchyky hlasem tlumeným sice, ale nikoli ostýchavým a bázlivým. „Pkn vítám, vašnosti," a matka Kulichová ustupovala, aby host mohl vejíti. Teprv te na
:
82
ni
padaly
nala,
„To nás
ruoe o
se
njak zamst-
kvtovanou zástru.
tuze tší, vašnosti
pobízela
dále,"
Aby
rozpaky.
jisté
otírala
hosta.
— a prosím, rate
„To bude mít Nanynka
radost !"
„Slena Aninka je doma?" tázal se host, jehož hlas tuto v kuchyni zahlaholil již plnjším zvukem.
„A
Ježíšku,
kde by byla?" hovo-
vašnosti,
ila matka horliv, „když oekává tak milou ná-
vštvu! Tu by te hlavou hoelo."
z
Ho,st se usmál.
domu
V
nedostal,
kdyby
jí
nad
tu chvíli otevely se
již
dvee svtnice a na prahu stála Nanynka. Její zraky se mhouily jako pod lehkým závojem ostychu,
pravice
vztahovala
ku píchozímu, ústa
se
skoro jen zašeptala:
„Vítám
Jindichu
vás,
Mladý muž chápal políbil
se
štíhlé její prsty a
." .
.
ruky díviny,
vzpímiv
se
stiskl
upel
ji,
pio-
hled na dívku. Náhle však obrátil se zas k matce:
prosím za prominutí! Jsem Novák, poduitel na obecné škole." „Ach,
Jindich
„Povídala mi Nanynka ráno, vašnosti, povídala,"
uklánla
se
matka Kulichová.
Zase žmolila zástru, rozpait se usmívajíc, jako by chtla cosi íci, a pojednou si dodala
odvahy
„Rate nice a
dále, vašnosti," strkala hosta do svtkráela za ním. „A já taky musím prosit
83
za
odpuštní,
vyvedla.
svji
díl
že jsem Však jsem za
— a ob
nesmí mít za
to
jisme nespaly. Ale vašnosti
zlé,
mn
jsem chtla vdt, jaké to matce to nesmí nikdo zle podloudník, a kdo nemá dobrý že
—
má Nanynka spády vykládat, je tolik
vera tak nemoude od Nanynky dostala
to
snadno opentlí nezkušenou holku. Ale kdybych já se byla nadálá, že vašnosti je pan
oumysl,
"
uitel
jPodtiitel, prosím," opravil
——
host.
bych se nebyla opovážila a byla bych pokala, až vašnosti sám pijde a jist bych se byla dokala." •Ano, dojista," pisvdil host. „Ale je-li nkdo povden, že jste nevykala, až sám se osmlím, a že jste mateským právem svým zakroila, jsem to já, milá, drahá paní. Nebo jen tak se mi dostalo štstí, že dnes již sml jsem pekroiti „
—
Vždy
váš práh. toužil
to
niem
jsem po
tak
horoucn
ne-
— Andulka by mi to dosvdila."
„Je
opice!"
to
„A kdybyste vdl,
zvolala
matka
Kulichová.
vašnosti, jak se na
m
proto
rozepejila!"
„Maminko!" ozvala trochu za matku
i
„Ano, vašnosti, matka Kulichová,
jako
já.
rozehívajíc
Ale
jestli
Nanynka,
se
stydíc
se
trochu za sebe.
jsem
se, si
je
matka," pokraovala
„a teba byla jenom
nkdy pála
domácí, vašnosti, tak je to dnes
— ano,
být paní vašnosti,
tak je to dnes, abych vám mohla íci: tuhle
je
84
dcera,
a tuhle je
vašností,
dm —
rate
si
to
vzít oboje!"
Nanynka se zapálila nad hovorem matiným, Novák chopil se kostrbaté ruky mat-
ale Jindich
iny,
upímn
stiskl ji
„Dkuji vám,
te
„Ale
se
a ekl:
drahá, milá paní/
posate, vašnosti, a káva bude
hned."
Matka Kulichová vracela se kvapn do kuchyn. Když za ní zapadly dvee, popadla Nanynka hosta za
ob
ruce,
oi
se jí zalévaly:
„Jindichu, prosím vás, nehnvejte se!"
Novák
jí
rozuml.
„Hnvat? Za
to,
že
mne
tak
prostomysln
pivítala? Ani netušíte, Andulko, jak mi ulehila tento
mji
dít milé. Pipadá mi, vám už dávno chodil. A vzte: kdy-
vstup k vám,
jako bych k
bych vás byl uvedl do naší chýše doma, drahá moje nebožka matka byla by vás vítala podobným zpsobem, a já bych se proto docela nic neostýchal.
Víte,
naše maminky vyrstaly jinak a
v jiném než my." „Jindichu, vy jste hodný hoch," zašeptala Nanynka, kladouc mu hlavu na rameno.
Mladík
jí
políbil
na elo.
„A tuhle je kafíko!" hrnula se do svtnice matka Kulichová, majíc plné ruce. „A vy poád ješt stojíte. Tak tedy, Nanynko, pan
—
85
uitel tamhle
do fodelu a ty tuhle a já tuhle,
tak!"
Nanynka nemla asu, aby oi když k Jindichovi pisunula talí bábovkou, smály se zraky její na radostí.
Te
se
dti jinde než v
jí
zdálo,
této
že
nízké a
m
osušila. s
Ale
pokrájenou
nj upímnou
by ani nemohli tsné svtnice.
se-
Vystupuje otec Kulich.
10.
Stalo-li se nkdy, že se Jindich Novák na dostaveníko omeškal, jakou nepekatelnou dobou bývala Nanynoe každá taková tvrthodina! A do jaké vnosti prodlužovala se jí, v pochybách tonoucí, pijde-Ii i nepijde. Dnes tu sedl ode
tí hodin, a když
Nanynka
se
man
podívala na
švarcvaldky blíže kamen, skoro užasla a zárove se
zachvla
lítostí.
—
Táhlo na šestou za chvíli pln ti hodiny sedí
se vrátí otec Kulich. Skoro
milovaný hoch, a
tu již
—
Vrátí se tatínek
vrném
jí
to uteklo jako chvíle.
a veta po tom krásném,
d-
dýchánku.
Kdyby se zítra nebo kdykoli pozdji Nanynky kdo otázal, o všem v tu nedli hovoili, nebyla by dovedla povdti. Slyšela jen Jindicha, pozo-
em
rovala
pi tom matku, jak nábožn hosta pooí s nho nespouštjíc, a srdce její plnii
slouchá, lo se
pýchou. Takto, jako
by na ráz byl
její
Jindich, sotva kdo
zvítzil.
Chvílemi nastaly
ich snad úmysln
i
delší
ztichl,
pomlky, kdy
slyše jen
svj
Jind-
hlas a
87
chtje dopáti
i
Matka
ženštinám, aby promluvily.
však neodvažovala se píliš, aby zasáhla v hovor,
dobe
cítíc, že tomuto eníku nestaí, a Nanynka pemýšlela o tom, co Jindich práv povdl. Ani nechtla rušiti chvíle ticha. Pipadalo jí, že celým tím skrovným prostorem vane cosi naprosto jiného než jindy, cosi skoro posvátného. Touto první návštvou Jindichovou vnikl sem jiný, nový
život,
zvuk hlasu jeho naplnil jizbu
ním
nebý-
valým, ale nad pomyšlení radostným. Možno, že
sem Jindich pijde ješt mnohokrát, ale již nikdy nebude to chvíle tak slavná, památná a povznášející jako dnes. Nikdy již se nevrátí, co dnes provází tuto jeho návštvu. Touto první jeho pítomností zdálo se Nanynce jest jako vysvcena malá, tsná ta domácnost, která ješt nkolik
—
minut
ped
—
jeho
píchodem
zdála se
ná, skoro opovržení hodná, a
kem po emsi neznámém, novém a hocha svého mohla
nepála ného
si
toho.
dstojn
Jindich
zklamání a nemilého
se tu jako doma.
A
Malý
jí
tak bíd-
naplovala
ji
stes-
lepším, kde
by
te
již
pivítati. Ne,
vstoupil,
nejevil
pekvapení,
ten brloh rozjasnil
žád-
ocitoval se.
když se Jindich po njakém odmlení po-
znovu rozhovoil, plynula slova jeho tak nenuže v Nanynce srdce rozkoší poskakovalo.
cené, Ek)
nekonena byla by mu
naslouchala.
pojednou bezmála šest hodin, pijde
ná
ta chvíle zimní
nikdy nevrátila.
nedle
—
A
tu
otec, a krás-
je ta tam,
aby
se již
88
A
—
prodloukyne v budoucnosti cokoli vzácné, dvrné zábavy s Jindichem byla by chtla vykoupiti polovinou života, který |)eztoho všecek náležel jen jemu, Jindichovi. O tom žení
jí
této
byla nadobro pesvdena. zbude jen vzpomínka.
již
Zatím ze všeho
dobe matku svou, pítomnost Jindichova i starou matku jí objevila v novém svtle, odhalila nové stránky její povahy. Ani stopy tu nebylo po mrzutosti, která ji tak asto v tch denních, všedních trampotách naplovala i na celé okolí psobila. Dnes rozjasnila se tvá matina a zraky jí hoely vnitní blažeností. Dívala se na Jindicha Do dneška
soudila, že zná
skrz na skrz. Ale
nejen s výrazem obdivu, ale i lásky, s výrazem, jakého ješt nikdo z cizích lidí nebyl úasten, pokud Nanynka pamatovala. Ba, Nanynka se rozpomínala, zda nkdy na ní spoinul tak nhyplný pohled matin, jako nyní na Jindichovi. Ale srdce jí plev duši své ani nezažehrala, naopak
—
salo.
Vítzství Jindichovo jest jejím vítzstvím.
Ale švarcvaldky zahrkaly, chystajíce se odbíti
šestou,
se vznáší
Nebo
a potom se vrátí otec.
Kouzlo,
jež
nad tímto trojlístkem, bude perušeno.
otec je zas docela jiného rázu než matka.
Chraplav, vrzav odbíjely hodiny šestou.
Tu Jindich
sáhl i po svých kapesních hodinvýrazem rozpak, že tak dlouho tu povzchopil se, aby se porouel.
kách a byl,
s
89
„Kam
pak, pane uiteli?" zvolala matka Ku-
lichová.
„Rate
prominouti,
vás pipravil o
celé
musím
—
již
vždy jcem
odpldne."
„Pipravil, pane uiteli?" volala matka. „Božínku, vy jste
nám
pipravil náramnou radost a
zpsobil nám takovou nedli, jaké jsme dávno nemli jakživi nemli, co pamatujeme! Kdož pak jakživ k nám zabloudil! Ale te a tak
—
Vždy pijde
najednou! isíte
—
—
a toho taky mu-
vidt, pane uiteli, a on musí vidt vás. Ten
by nám
mu
tatík
dal,
že
jsme vás pustily.
ekla, aby pišel o šesté
Vždy
— a když
jsem
eknu,
te-
dy pijde ." A matka Kulichová vybhla ze svtnice, jako by se chtla podívat, jde-H už tatík. .
.
Jindich pohlédl na Nanynku. ?" „Ví pan otec „Ne, Jindichu, ješt neví," skoro jen septem ekla Nanynka. „Ale práv proto musíte ješt " pokat „A nebude se tatínek hnvati, že mu poruším ieho domácí poádek?" tázal se Jindich.
„Jak by se hnval, Jindichu," vyvracela Nanynka obavu milencovu. „Ostatn vy tatínka neznáte a prosím vás, nepozastavujte se nad ledaím, oo uslyšíte. Mjte strpení." „Ale Aniko," ekl Jindich, „jaké strpení?
—
—
Tatínek je tatínek jest,
aby
ml
—a
strpení.
je
jaký chce, na
Nepeje snad
HímnAon, XXIV. Vdavky Naoyaky Kuli«hcvy.
;.
nm
nemu?" 7
"
90
„Ach ne, Jindichu/' odpovídala Nanynka rozpait. „Ale víte, on je tak docela jiný než my
—
i
než maminka.
—
Víte
tak ze
starého
vy-
*'
jdání
„Nemjte
starostí, Nanoušku,*' chlácholil Jin-
dich, „však se dorozmníme.''
A
pojav dívku
nžn
za hlavu políbil
ji.
„Jindichu!" vydechla Nanynka. „Na dnešní nedli do smrti nezapomenu!"
„Dít
milé," odpovídal Jindich,
„nám kyne
ješt mnoho krásných nedlí."
V
tu chvíli vrzly
dvee
kuchyce a houn na
v
podlaze zašárala.
„Tady hlas.
chat
m
máš, matko," zavrel kostrbatý „Ale poslední labetu j,sem jim tam musil ne-
—
Nebylo rozumti, co odpovídá matka Kulichová, jak tlumila hlas, ale bylo to jist napo-
menutí, aby se tatík mírnil, a nejspíš taky upo-
zornní, že nejsou
doma
sami, že tu je host
„Kde pak?" znla otázka Kulichova. " „No tak jen poj, starouši Dvee do svtnice se otevely a matka Ichová posunovala
A
ina
si
pes práh
Kuli-
manžela.
Jindich Novák maloval otce Nanyn-
jak chtl, pedstava jeho jist se nesrovná-
vala se skuteností, jak se tu
Do
svtnice vstupoval
navém kalmuku a v havicích,
které
ped
muž
širokých,
ním
zjevila.
neveliký v zele-
kostkovaných no-
hrály všemi barvami skoro jako
91
skotská suknioe. Bylo zejmo, že kalmuk ani spod-
ky nebyly nj,
šity
dostaly
nkdy
na otce Kulicha,
nevyzpytatelnými cestami,
putují všeliké kusy
než je zub
ale
asu na dobro
odvu sežere.
se
že
s tla na tlo, Možná, že tyto
svrchky odložil kdysi a starému Kulichovi val
dy,
na
kterými
vno-
nkterý nájemník, když minul as jejich mómožná taky a pravdpodobnjší bylo, že je ili páté tvrti pražské vyhlédly
kdesi v „Jerichu"
bystré zraky matky Kulišky, která peovala o výstroj
chot
svého.
sebe
nco
koupiti,
menému"
Neblo Kulich
jakživ nedovedl na
pimenou vc
rozumti byl ve vku, kdy mohl nositi sluší tu
tak,
vybrati.
„Pi-
že otec Kulich
již vše,
co
mlo
ru-
kávy nebo nohavice, bez ohledu na njakou parádu, a že u matky Kulichové pi nákupu rozhodovala vždy a nejprve cena zboží. Otci Kulichovi
em
chodí, jen když mohl z domu. Nosil spokojen, do eho jej žena oblékla. Manželka jeho pak se zvláštní zálibou vyhledávala
bylo lhostejné, v
nebo zvláštní náhodou padly jí vždy do rukou svrchky, které se vyznaovaly neobyejnou njakou fasonou nebo výrazným zbarvením, nad
bu
nímž by se nebyl pozastavil jen lovk nevidomý. Snad ale arci a s výhradou pravíme tu: snad tedy snad ml tento výbr matky Kulišky píinu v jakési dávné a pes všechno pátrání nedosti nám jasné a vysvtlené píhod, kdy se otec Kulich, tehda na letech ješt mnohem mladší, asi na dva dny ztratil a skoro již byl
—
—
92
Pece pak ho vypátrala udšéná cho v jednom výepu fb tíd Vyšehradská. Objevilo se, že Kulich, nemaje práv pi sobe orientaního plánu Prahy, vyšel o dva dny díve z jiného výepu a dal se smrem pokládán
zcela
za
opaným
nezvstného.
než jakým by byl dospl domova.
Na té cest potkal ješt nkolik výep, dém se zastavil a vždy neomyln seznal,
ád
v kažže po-
ješt není doma. Tak se dostal až pod VyVšechny poptávky choti jeho pak byly tehda marné, ježto nemohla uvésti žádného „zvlášt-
—
šehrad.
nhož by kdokoli byl zjistil, onch bezpoetných obasných návštv-
ního znamení", dle který
z
ník veškerých výep až do tídy Vyšehradské by byl panem Kulichem. A po této píhod tedy prý obmyslila a dále obmýšlela chot svého
—
—
zvláštním znamením,
s
kterým se
ztratiti
nemohl,
akoli, jak je zjištno. Kulich už nikdy nevypadl
domácnosti své na oelé dva
Takto poznameoctl v nárui své milované ženy, nebo stailo íci: Nevidli jste lovka ve špenátovém kabát a v chrpových nohavicích, se žemlovým kloboukem na hlav? Jak eeno, podobné sestavení barev byl by mohl pehlédnouti jen lovk nevidomý nebo pro barvy slepý. z
nán, vždy
Tak
dni.
by se byl Kulich brzy
tedy, v
dsledku eeného opatení mat-
ky Kulichové, na kterém pak setrvávala už jen ze zvyku, zjevil se ru,
jenž
i
tentokráte otec Kulich v úbo-
nepochybn a neklamn
musil
podraž-
93
zrakové nervy
Iditi
i
lidí
dosti otuplých.
V tom
se ztratiti nemohl. Stailo jen zeptati se na „skotské
—
nohavice" a jist pl Prahy bylo by šlo po Urité stop, po kalhotách sveep kostkovaných, až by v nich byli našli milého pana Kulicha.
Ale jak inohlo ani
povdno,
státi.
boulivé mlá'dí lichová lepší
—
síle
Mlf své,"
již
se ne-
a krom toho prý matka Ku-
tehda arci ješt mladá panika v nej-
—
objasnila
výrazn a drazn, tío
néoo takového
otec Kulich dávno za zády
mu
smrti nejdelší je v
pamti
stanovisko
své
že manžel
Kulich podržeti.
si
tak
umínil
K emuž
tedy sluší dodati, že pak na celý život nebylo
muže, kterýž by byl tak
ádn
držoval hodiny jako pan Kulich.
%Sf
a
svdomit
do-
11.
Otec Kulich
Jindich Novák létl
nic nenamítá.
rázem, jediným pohledem
postavu nastávajícího tchána svého
diným pohledem
ji
takka
zhltl a tím
taky
ji
pe-
—
je-
vtiskl
do pamti své k nezapomenutí. V tom celku a v úboru, v jakém tu práv ped ním stál, poznal by ho již imezi tisíci lidmi^ kdekoli by se s ním setkal,
a vždy by
Kulich, tatínek
v
pam
z
otištna,
si
ekl: Tohle je starý pan A když ho ml takto
Andulky.
poal
se teprv obírati jednot-
a podrobnostmi jeho zjevu.
livostmi
liš
mé
Kaímuk byl píliš volný, skotské kalhoty pízáhyb podélných i píných, ehož Novák neomyln usoudil, že otec Kulich plandavé a plné
kostry drobné, útlé, a že celá jeho tlesnost neoplývá nadbytkem tuku. Rukávy kalmuku byly
je
znan dlouhé, že z nich vynívaly jen koneky prst Kulichových, ervených a palikovitých. Krk byl tenký, protáhlý, a na
nm
sedla hlava malá, ješt dosti hustými, kueravými, barvy velmi neurité vlastn barev neuritých. Nebo se zdály šedivými, hrály ponkud i do
pokrytá
vlasy
—
a
95
plava
jakým
a do
zelena,
pvodn
a nesnadno
uhodnouti,
bylo
se honosily zbarvením.
Snad bý-
valy ryšavé, jako kníry, které v celku houževnat
udržovaly barvu leštné
mdi
byly nazelenalé. Jiných
jich
vous
•ml. Holil se vždy v sobotu
mit
a nešetil
pi tom
a jen
krve.
koneky
je-
otec Kulich ne-
veer
Tvá
velmi
svdo-
jeho
každé
nedle byla plna nových „škrt", sotva pes noc Zavinovala
zajizvených.
to
nejen
bitva,
obtahoval na staré kožené kšand, ale
pda ní.
tváe
Nebylo
i
kterou
nerovná
jeho, plné všelikých vrásek a prohlubdivu, že tu
i
tam bitva zajela a sebrala
kousek kže. Ale starý Kulich nebyl ani píliš choulostivý, ani žádný parádník. S poátku, ped
í
mu bradý z protjší strany ulivypadá vždy v nedli jak anatomický preparát, emuž však otec Kulich brzy ulomil hrot. Roznesl po všech výepech v okolí, že její holí práv ten zlomyslný bradý, a soused Švarc se svými posmšky umlkl, když prohrál žalobu na Kulicha pro urážku na cti. Ješt sluší dodati, že ttios Kulichv nebyl ani ecký, ani ímský, nýbrž spíše ponkud baatý, že ml Kulich sivé oi a nad oima hrozivé houštiny šedavého oboí. Pes to celkový jeho výraz byl mírumilovný a jako „zapomenutý". Zvlášt za hovoru chvílemi rychle mžilety,
posmíval se
ce, Švarc, že
—
kal
oima, jako by
se honil za inápadem, jejž
práv
jchtl pronésti.
Takový byl otec Kulich. Jenom snad ješt pro neúplnost: v mládí svém býval klempíem. Re-
" d6
mcslo však zapomnl na vojn, kde strávil osm nejkrásnjších let života, a to jako forejšic ili dstojnický sluha. Tato hodnost vojenská byla mu dokonalou prpravou pro jeho pozdjší povolání životní, pro domovnictví. Vstoupil te do jizby a nejevil ani za mák pekvapení, že vidí neznámého. neml o spádech Nanyniných potuchy, domyslil se, z jaké
A
asi
píiny neznámý lovk
pišel.
Obrátil
se
k choti a pronesl otázku: ?'
„Tenhle pán
Matka Kulichová otela s
výrazem úcty
i
ruce o zástru a pýchy a laskavosti mateské od-
povídala :
„Pan uitel Novotný, starouši
——
„Novák, prosím," opravil Jindich.
„To by venkoncem bylo jedno," ekl otec „jen když íhodnej: lovk. A jak to, že ?" pan Novák Kulich,
Paní Kulichová neodpovdla. Tím výmluv-
njší však byl
její
pohled, jímž zaletla k doeri
Nanynoe.
Manžel se podíval na dceru, na Nováka, a
ekl
jen:
„Mhm!"
Domnénka jeho byla matiným pohledem potvrzena.
ru,
Po tomto struném projevu mávl pravicí vzhníže, aby uvolnil a hosti
setásaje tak nikáv
TKxlal
ruku.
97
Novák tásl
ji
starému pánu
upímn
stiskl
a po-
jí.
„Pokládám'
ekl pi
si za
est, že vašnost poznávám/'
tom.
„Stejným pádem/' odpovídal Kulich, „stejným pádem. Rate odpustit, že vytrhuju, ale matka povídala, abych v šest pišel. Musil jsem opuvšak jim ji nenechám. stit poslední labetu
—
—
rate se zas posadit, vašnosti, jako doma. Ale kalmuk slíknu, matko, je tu horko.'' „Snad bysi netento starouši," napomínala matka, „když máš hosta!*' ,Už jo, matko/' hovoil Kulich, svlékaje kabát. „Dy mám istou nedlní košili, a host pišel venkoncem za Nandou a ne za mnou Ostatn
'A
—
se
mže
taky slíknout."
Nanynka obavy
po uši. Její Chování otcovo sotva vzbudí
se rozpaky zardívala až
se splovaly.
v Jindichovi dojem píznivý. Ale Novák, pozoruje rozpaky dceiny, stiskl jí úkradmo ruku a usmívaje se pošeptal jí: „Váš To je lovk tatínek je výborný muž, Aniko! bez petváky." „To je!" povzdychla Nanynka, a bylo zejmo, (že by si pála, aby se tatíaek v této chvíli pece trochu petvaoval.
Otec Kulich zatím vylezl ze svého kalmuku, vypadal skoro jako potápcí zvon, zazáil jiný kus odvu te na vesta,
který na ía
kteráž
nm nm
zvláštností
—
a pronikavostí
barev
svých
úspšn
závodila s nohavicemi, ba
vítzn
je
pe-
Bylaf urobena ze srstnaté látky hed-
konávala.
napodobující kži bengalského vlastn každý tygr byl by ped touto vestou zahanben schlípl uši a zatáhl ohon. Na
vábného
lesku,
tygra. Ale
oranžové
pd
šlehaly
píným smrem hndé
a erné hadovité paprsky jako plameny.
V
podi-
vuhodném tomto žíhaném krunýi vypadal Kulich jak „ohnivý m^už" z cirku neb
chen
zpsob
zvince. Na vše-
celý jeho exotický úbor pedstihoval
bujnou obraznost
malí, kteí vyrábjí
plakáty
pro variétní a kouzelná divadla.
Otec Kulich povsil kalmlik „na komín*^
to-
na dvíka otvoru pro
vymetání sazí vedle kamen, a pisedl ke stolu na židli, na níž díve byla sedla jeho cho. Když dosedl, skoro se utopil pod stolem; zbyla ho malá hromádka nad tiž
stolní deskou.
„Zdá
se
mn,"
naše matka chystá dle
nám
ekl, když dosedl, „že
nco
v kuchyni jakousi
na zub. Cejtil jsem ve-
lovinu
—
zdá
se
mi
Uzené se zelím."
„Abys ty Kulichová,
rozmarn matka dvee do kuchyn ne-
necejtil!" ozvala se
která
nechala
dovené, aby aspo zdaleka byla úastná zábavy ve svtnici. „Chvíli ješt pokáš, až se dovaí knedlíky."
„A Nanda
zatím by mohla doskoit se džbá-
nem pro njaké pivo," pokraoval ku ped chvíli naráželi."
Kulich.
„U ej-
99
„Nestarej: se, tatínku," ozývala se z
Kulíška, „už je
doma
— láhvové.
kuchyn
Všechno tedy bylo opateno, následkem ehož otec Kulich obrátil pozornost k hosti. „Tak, tak, tedy uitelskej, vašnosto ? {už
—A
jste
pro sebe?" Jindich Novák nerozuml ihned.
ploval
A
tatík do-
:
„Jako máte-li už vlastní školu?" Chvileku hledl Novák na starého zkoumav, chápe-H dobe smysl otázky, totiž je-li snad už ídícím, a pak ekl: „Mám slíbeno, že letos budu jmenován defi-
pane Kulichu. Ale na místo ídícího si hezkých pár let pokám." „Mhm," ekl Kulich, jako by se na cosi rozpomínal. „No, uitelství je venkoncem jistej chle'bá, dyž je vbec. Ale s tou mládeí je asi zlosti. nitivním,
Je to iilici
zb
náramná
—
to je
„Mnoho
páde
nekáraná!
—
Aspo
v naší
lotrovská!"
záleží
na rodiích," poznamenal No-
„Rodie?" ekl
Kulich. „Taky nkdy holota. Onehda takový šibeniník roz-
vák.
Aspo tískal ia
v naší
ulici.
hokynái vedle okno, hokyná ho dopadl
natel
mu
slechy. Ale
ml
jste
vidt, jak na
pibhli rodie a oo mu vyvádli. kluci enšpíglové
rodie na všechno 1"
pozavíral
policii za katr.
—
Já
nj
bych
na noc do sklepa a
Je špatná supernace na
100
aspo
Projeviv takto
díl
svých zásad vycho-
do prázdna, jako by nevyjádenou myšlenku, a po chvilce dodal:
vatelských, zadíval se Kulich stíhal
„Já bych
neml
náturu na uitelství/'
Novák posekal okamžik, propoví-li staroch ješt nco, a poznamenal pak: „Je k tomu teba mnoho trplivosti/'
krom nkdo, co je trplivost, jsme to my, paneku. Nebo nájemníci, pane (Kulich se piklonil k Novákovi, jako by mu svoval „Trplivosti, vašnosto?*' vyhrkl Kulich
obyeje
rychle. „Ví-li
—
tajemství)
— aspo v
—
nájemníci jsou
Bylo zejmo, že Kulicha
otce
jen jediný
nkdy
taky branže
téhle naší ulici/' ulice, jíž
málo v
em
svj
život zasvtil,
uspokojuje.
výep Oejkv mu pln
Snad že
vyhovoval, a
ten vlastn byl už za rohem.
má Kulich o vci názor Novák nehodlal nikterak mí-
Bylo tedy patrno, že ustálený, a Jindich
nním
vbec debatu rozekal jenom na vhodnou pestávku, aby panu Kulichovi povdl, oo ho sem pivedlo, a požádal, aby jeho ucházení o Nanynku bylo pízniv starého pána otásati a
pádati.
pijato. Ale než promluvil, svezly se zraky otcovy s
Nanynky na Nováka a „Tak vy jako
Isto?
—
No,
se vdávat
—
aspo
pip
mže tak
staroch ekl:
smejšlíte na naši Nandu, vašno-
pak
— a vy
poítám."
ne.
Holka
je v letech,
že
taky máte vojnu s krku?
"
:
101
Matka Kulichová svdomit veeí,
sice
každé slovo, a
te
neoekávan
tak
zamstnávala se
v kuchyni
pece dávala pozor na
ale
na
byla jako
na jádro
uhodil
—
že
trní,
vci.
tatík
Jen
—
aby nevypleskl nic nemoupro Krista pána drého, aby milého nápadníka njak nezalekl. Zdálo aby zakroila. Honem s kola, aby jí nepek)T3l, a popadnuvši njaké píbory spchala s nimi do svtnice. A tu, kladouc nože a vidliky se
jí
nanejvýš
na
tedy odtáhla hrnek
ase,
s
knedlíky
na stl, ekla k dcei „Abys prostela bílý ubrus, Nanynko, a všechknedle se dováejí." no pichystala Potom drcla loktem do manžela a pošeptala
—
hiu:
„Pokej s tím, starouši, až po veei. Vždy vlastn nevíš, co a jak pan uitel Ale Kulich nenáležel k lidem, kteí se zarazí, že snad promluvili nevas. A bez ohledu, že matka
——
šeptá, pronesl hlasit a
drazn:
„Jak pak bych nevdl, matko? Že nejde za tebou,
je
docela jistotné,
jakživ nevidl
—
—m
venkoncem taky
tak tedy zbejvá Nanda.
veeí jako po veei. Myslíš vk nemže mluvit na laný
si,
že o
A ped
ženní lo-
žaloudek?
No mám
pravdu, vašnosto?" „Dojista, pane Kulichu/' ekl Novák, chápaje pásma starochem naatého, pohlížeje s úsmvem na pýící se Nanynku a sahaje po její ruce. „Tedy, docela strun, vážení páni rodiové: mám se
102
(slenu Aninkii rád
— máme
A
$e vzít, jak jen okolnosti dopustí. isnad již letos, a snad
již
oba a chceme
se rádi
to
mže
o prázdninách,
svolíte a nebudete míti proti
—
mé osob
býti
jestliže
námitek.
Mám Andulkti tak rád tak rád, drahá paní maminko a vážený pane ote, a mojí pevnou a nejlepší vlí jest, aby byla šastna a spokojena. Dáte mi ji tedy? smím k vám picházeti?"
—
Již
pi
prvních slovech rozdrkotala se matce
Kulichové brada jako v zimnici,
oi
se
zapla-
jí
A když Novák dokonil, tekly jí slzy proudem. Sepjala ruce jako k modlitb, honem však sáhla po záste, aby slzy utela, a v hrdle jihlo jí, když rozechvlým hlasem promluvila:
vily.
„Pane uiteli odporoval, když
Aby
jen
—
dáte
—
cítí,
Pánbh
dal,
—
drahý pane kdo pak by vámi dít dojde štstí!
že s
abyste v ní našel, co hle-
jako Imatka musím jen íci, že je Na-
nynka dít dobr a nezkažené. A j,ak vás ráda, to jsem vidla vera veer a v noci."
Te uchvátila Nanynku a div
ji
nezadusila.
objímala
ji
a líbala,
Potom skromn a skoro
chem podávala ruku Novákovi.
A
políbil,
skoro zdšena
mu
ji
íutrhla
s
osty-
když nápad-
ník tvrdou a netvárnou tu ruku povznesl k
a
má
ústm
a vykikla:
„Ježíš Marjá, pane Nováku, to ne! Toho nejsem hodná!" „Seš matka, mámo," pronesl moude otec Kulich, „a zabije.
máš ruku
—A
já,
poctivou
—
a jeho
vašnosto, taky, souhlasím."
to
ne-
103
Po svém Icalmukovém zvyku natásl
si
otec
Kulich rukáv košile a podal Novákovi pravici.
„Po staroesku, vašnosto,"
povídal,
„stisk-
nout a potást. — Budete mít holku dobrou, žádíiou couru. A nás dva — (ukázal na sebe a na ženu) — neberete." si
Nanynka slova chopil
ke fchu
ji
se rozplývala v plái. za
ob
ruce a
stídav
Novák beze je
a pokrýval polibky. Táta Kulich nevypadl zmíry. Zarachotil trožidlí, jako by pro ni hledal pevnou pdu, a
hled na
ženu, tonoucí v blaženém plái, hovoil
sebevdom „Tak
a
pesvdiv:
vidíš,
matko, že to šlo taky
ped veeí!
—
Ale
a
nás dýl nedráždíš. Venkoncem snad
má
povznášel
rtm
te
už ty knedlíky vylov a pines uzené, i
vašnosta
hlad!"
„Už, už, starouši!" a blažená matka KulichoVá chvátala do kuchyn.
^
Kterak otec Kulich rodinu pekvapil.
12.
po
veei
Nebo
dnes
— a Jindich
Novák si oddechl. nevstou a poprvé tedy „v rodin" veeel. Potýkal se do dneška s ledaím a mnohou nesnáz v život pekonal,
Bylo
ale
teprv
poprvé
dnes poznal,
šel
za
jaký silácký kus práce
by znamenalo pekonati veei v rodin milované dívky, kdyby se neobrnil veškerou stateností, aby odolal pobízení nejen dobré matky Kulichové, ale i milé Nanynky. Ba, v tomto turnaji by Novák nadobro byl padl, nebo panímáma nespokojila se
pouhým pobízením, nýbrž
usuzujíc,
že
odpírání
hostovo vyplývá jen z pouhé ostýchavosti a skrom-
mu vlastní rukou na talí. A teprv když matka na chvilku pozornost od nho odvrátila nebo dokonce do kuchyn odskonosti jeho, nakládala
ila,
vymáhal
si
Novák snažnými prosbami na
Nanynce, aby ho zas pílišného nadlení zbavila,
pebytek mu odebrala. ínal i
Moudeji než manželská si otec Kulich, teba že
jeho
polovice po-
se v
tom skrývalo
trochu zdravého sobectví.
„Tak tedy mjte rozum,
ženské,
a nenute
:
105
napomínal ženu
vasnostu!"
nepojí, než se
A
do
nho
pošilhávaje po
i
dceru.
„Víc
lovk
vejde!"
peplnném
talíi
NoVál^oý
dodával to
„A žádné neštstí, zbude-Ii vám nco. Zítra ohejete a máte obd." Potom
se
obrátil
pímo
k hosti
a pronesl
nmu
malou radu pro život: „Nebo to si pamatujte, vašnosto, až jednou budete sám hospodait, dv vci na svt jsou lepší ohívané než erstvé: to je píkladn tuhle uzené se zelím a s knedlíkem a pak skopová kejta. Ale kdy pak m[y už jsme nevidli skopovou kejtu!" dodal žalobn. Matka Kulichová pocítila hrot výitky ve slo-
k
—
ale ped Novákem nebylo na ase, aby choti odpovdla, jak by byla uinila beze svdk. I nutila se do rozmaru, když proná-
vech mužových,
šela
:
„No
ano, starouši, chceš-li se na ni jen po-
u ezníka. Ale te rostou skopové kejty jen pro pány domácí. Ani u huntýe zastav
dívat,
se
se na ni nesmíš zeptat, holenku."
—
Posléze tedy bylo po veei.
Te utev
otec
ústa,
Kulich,
zapiv
poslední
sousto
a
vzchopil se, popošel ke skíni, v níž
byly sklenice všelikých tvar, porculán a jiné pa-
mátnosti rodinné, sáhl po njaké nádobce a vrátiv se postavil ji na stl. Byly v ní doutníky nestejné
délky
i
tloušky.
Hcrrmnnn, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
8
108
„Zapalte
Po dobrém soust do-
vasnosto.
si,
bré cigárko!'^
„Kouívám
sice
pane
taky,
íich.
na noc za-
„Beze všeho oslejchání, vasnosto," nutil Ku„Však si vyvtrají. A tohle nejsou ku-
—
pované, to jsou darované. Tak
mu
ekl
Kulichu,"
dámám
Novák, „ale nerad bych tu dýmal."
pes
se praští
asem nkdo
z do-
mi doutníek. Ale
kapsu, dá
to
není zboží na všední den, ty já schovávám na svátek
—
a dnes
máme
usmál, což u
nho
Vi, Nando?"
svátek.
Po tch slovech otec
taškásky
Kulich
bylo vzácností, a mrskl
se
oima
po dcei skoro hlasit. Nanynka se zardla a rychle podávala svému Jindichu krabiku sirek, aby tak šelmo vs tví otoovo zastela. Taky matka se tváila, jako by neslyšela a nevidla, chrastila sklenicemi, horliv je dolévala, potom pisedla ke stolu.
Jindich
mráky
z
Novák
plývaly. Otec
vypouštl
KuHch nemírnil
svého jako plným
pod lampou na
tyi
již
první
tenké
doutníku a hledl za nimi, jak se roz-
mchem
se
tak.
Zalehl do
a vybafl mrak, že se
zatmlo. tu sedli kolem stolu a bylo zjevno, že
nadchází chvíle,
chvíli
které
se
Novák
nejvíc obával.
Chvíle po sytém najedení, jaksi po vyerpání hlav-
ního programu veera, bývá
i
ve vznešenjší do-
mácnosti povážlivá, k „volné zábav" bývá dlouhý krok.
Pozvaní
vykávají,
až
zane
hostitel
—
107
domácí pán 'asto ekává na první slovo hostí svých, a výsledkem bývají pestávky trapn dlouhé.
V
takové tišin octl se
in. Kdyby iti.
s ní byl
te
nápadník Nanyn-
em
sám",
vdl
lidé,
vykávající nepochybn
Ale tu sedli ti
by,
o
hovo-
jeho slova, každý z nich jiného duševního zákla-
du a krom Nanynky nikdo stejných zájm. Což mže zajímati dobrou panímámu Kulichovou krom ei o vdavkách dceiných? Ale o tom ekl Jindich zatím dosti ped veeí. Nebylo by vhodno zabývati se podrobnostmi. SIo by taky hned píliš do tuha. A 00 se starým Kulichem? Jeho duševní obzor je náramn odlišný. Tohoto starocha teba teprve trochu prostudovati. Taky Nanynka pociovala tíhu chvíle. A nej-
ie ro
jí
te
bylo, že tušila rozpaky Jindichovy. Sko-
v duchu vyítala mamince, že obeslala ta-
tínka
dom,
ei.
Jak hezky jim uplynulo celé
že
mu
pikázala, aby se dostavil k ve-
odpldne! Po-
jednou tu v Nanynoe vyzrálo poznání, že otcové bývají
mnohdy
—
vždycky
ne-Ii
— nejnevhodnjší-
mi úastníky takovýchto dýchánk, aspo na
mém
Matka Kulichová,
dla
sa-
poátku. k
nmu
vykávav. Znala již hodplden s ním byl jí nedle a msíce. Mnohé matky mají ta-
ného toho za celé
skromn lovka —
sedící proti nápadníku, hle-
a
jediný
kový vzácný dar prozíravosti a vidní do budouc je to cosi pudového.
tia,
:
108
oH
Vše, co slyšela
„Jindry*^, jak
pojmenovala,
chvílemi
tšila na pokraování
tolik
ped
se
ho Nanynka že
líbilo,
jí
tatíkem.
A
se
ho taky
užije.
Ale Jindra
poád ješt
Tu krom nadání obou
nezaínal. ženštin
—
zaal
otec
Kulich sám.
Pojednou vybafl zas mocný mrak dýmu a spustil
„No Sstou
tak jak vidím, holky, jste tuhle s vašno-
docela alianc?*'
„Ale starouši
— —"
matka skoro
namítla
kárav.
„No
no, tmatko, dej
mi domluvit.
M
to tší."
Obrátil se k Novákovi:
„To
je totiž tak, vašnosto:
vají podivné brouky,
—
mámy nkdy
mí-
víme? Nejde jim každý pod
Nebyla by naše první ani poslední. -Abysme si rozumli, vašnosto: máma si tak právala pokud já vím pro Nandu emeslníka. Šikovného emeslníka, víme? emeslo má zlaty dno, když jde. No nerate na vašnosto uos.
—
—
—
pozírat, že jako já
vojna.
Za ošum
let
sám
lovk
M
odvykne.
m
s
toho svedla
— No a
vida,
pak pijde uitelskej. To je vlastn ouada, pán a já se svým rozumem ptám: zdali pak vám Nanda vyhoví? No dobe, vašnosto, vy jste do holky nahlíd* a víte, co v ní najednou
je
—
—
^^
„Ano, pane Kulichu,*^ perušil Jindich
tatíka,
"
:
109
„seznal jsem v Anduloe dobré srdce, zdravý smysl
jakých vyžaduji na budoucí žen Anika má bystrou hlaviku. Anika se ješt mnohému dovede nauiti, a na to kladu váhu, pane a
schopnosti,
své.
Kulichu.*'
„Dobe, chopa, vím dila
vašnosto, tuze to,
dobe.
Má
do školy a vyslejchala nás
—
mnohdy jsme
mámou nevdli kudy kam — to hodí. íkávala nám slena ze školy: i
holka po-
dost se nás natejrala, když cho-
s
se pro
dejte
vás
Andu
na uitelství. Ano, ale kde na to nabrat? Bylo
poteba na
živobytí,
dlávat.
A te
bejt.
—
tak
jsme,
Holku vám dáme
ale co k
ní,
toho
musila
Nanda pivy-
vašnosto,
rádi,
kde
proto je na
mnoho neekejte
„Ale starouši!" vmísila se
te
máme svt,
'^
matka Kuli-
chová, všechna zardlá, a mávla rukou, jako by
e
chtla muži od úst utrhnouti. Nanynka sedla na své židli jako socha. Že již dnes dojde na tuto praktickou stránku, nenadálá se. Za nic na svt nemohla se te podívati na svého Jindru. Novák, jenž po oelou tu
chvíli držel
dvma prsty, poponesl jej te, rtm a ekl k otci Kulichovi
ale
doutník
nedonesl
ke
„Pane ote, vezte a vte mi: ode chvíle, co Andulku znám, nezabýval jsem se ani na okamžik pomyšlením pomyšlením Nemohl najíti vhodného slova. „Já vím, vašnosto,*' pejal zas Kulich e, „co
—
•
— —
— 110
jako holka dostane. Ano, že jako to nestojí ani za
mnoho pemejškní. To Ale jako táta
^hod'.
byste byl venkoncem
mám peoe
otevít efetu v pravý as. dlíme v tch
jen
Vašnosto,
povinnost co
by-
tu
ourách na dvoreku nebo pod
mí, žádný z nás
ze-
nepotebuje verthajmky. Ale co
poteba na vybytí, abyste dostal holku poádn obleenou to tuhle máma snáší po léta do své almary jako keek, tam to je. Na peiny ji taky nastádala vlastnoruního draní paneku, v tom devníku tuhle vzadu vykrvácelo noo hus na Nandiny peiny vstávala k nim je
tak
—
—
•
—
matka tikráde, tyrykráde
za
noc a cpala
je šiš-
"
kama „Bože,
love,
ty semluvíš
vcí dohromady!''
matka Kulichová. „Jedno po druhém, pajmámo, aby vašnosta vdl,'* hovoil Kulich, nedávaje se vyrušiti. „No zvolala
mli taky na em spát a kam šaty ukládat a tomu podobn, mám pro Nandu dvanáct stovek. Z toho si
a dále, vašnosto, abyste
na
em
na
to
sedt,
koupíte, 00 budete chtít."
Kulich domluvil,
dlouhou
Pi
svoji
mocn
vybafl a napil se na
e.
posledních jeho slovech vyteštila matka
Kulichová oi, otevela ústa, muže
tém
poly-
kala.
„Ty
máš
dvanáct
set,
V úžase.
„Fro Nandu," ekl
tatík.
starej VI"
zvolala
111
„Dvanáct set?!" opakovala matka. „Zlatejch!''
odpovdl
„Pro Boha
t
Tatík
Kulich
prosím již
Kulich.
—
~!" vzchopil
necekl,
se,
zasel
do kouta ke starému kufru, který byl schránou jen jeho dokument, památek i všelikých nástroj, odemkl jej, chvilku se v nm hrabal, naež vrátiv se ke stolu položil ped Nováka otevenou knížku mstské spoitelny a ekl:
pette
„Vašnosto,
si
to/'
Novák uinil odmítavý posunek. Za to však Nanynka vyskoila se své židle a naklonila se nad jí jen hoela, oi plály. matka, ne však, aby se Zatím vzchopila se podívala do knížky, nýbrž uchvátila muže za ru-
knížkou. Hlava
i
káv košile, odtáhla
n
rozilení
jej
od stolu a pemáhajíc
úsil-
a tlumíc hlas dotírala na chot:
„Dvanáct stovek? Tys Kdes Je vzal?
—
„Dva, mámo,'^
—
A
já nic nevím?!
nkoho
zabil
—
!"
pitvorn táta Kulich. „Jednoho žida a jednoho Turka! A tuhle pod podlahu jsem je zahrabal." vdla, že je to pouhý šprým, matka Kulichová bezdn vyjekla a odskoila, jako by skuten stála nad mrtvolami pod podlahou. Pekvapení vydailo se tatíku Kulichovi doušklíbl se
A
konale.
^
Malá mezihra.
\T
život matky Kulichové bylo jisté málo chvil tak šastných, aby je byla chtla zadržeti, prodloužiti do nekonena. Snad že tomu tak bylo nkdy v mládí jejím. Ale te dávno již všechny její dny byly stejn šedivé, jednotvárné, málokterý
^
pinášel njaký zvláštní požitek, neku-li rozkoš, že by si pála, aby slunce nezapadalo. Oddychovala S! z hloubi duše, když byl den u konce, ježto každý den jí byl robotou od rána do veera.
A
když se po vší denní lopot kladla na lžko, tne na nové jitro, ale již zas na veer zítka. Jenom chvíle usínání, onoho nenáhlého pechodu v bezvdomí, byla jí nejblaženjší chviiekou dne. šila se
A
pistupujíc ke skrovnému
vovala je je nejlíp,
tém na
lžku svému,
denn: „Zlatá
tob lovk pespí
posteli,
na
oslo-
tob
všechny trampo-
ty svl:a!'^
Ale dnešek byl výjimkou. Dnešní
plden
jí
uplynul jako krásný sen a dnešní veer byla by
ráda nastavila nkolika veery jinými. Vidla, jak je
Nanynka šastna vedle svého Jindicha,
a
mat-
Í13
blažena v tomto štstí dcein. Kéž by se
ksL byla.
Kéž by tento Kéž by se stalo nco zázraného, aby vbec neml konce, aby Jindich
každá
hodina
veer
potrval
zdesateronásobila!
do
jitra!
'Novák ani neodešel.
mla
Toto pání však Kulich vytasil
táta
do
jen
se svojí
kdy
chvíle,
se
kouzelnou knížkou,
potud byla pro ni netušeným' tajemstvím. když uslyšela o jeho dvanácti stovkách, když
Ikterá 'Ale
se dotkla vkladní knížky, kterou palikovité prsty
imužovy držely
pevn
nemla
jako železný svrák,
smyslu pro nic jiného. Dvanáct stovek To (jest netušené, ohromné jmní! Mla ona sice taky pro Nanynku úspory ze svého plecháku, kam vklou-
již
!
práv
zaly po léta všeliké šestáky, jichž
nutno vynaložiti na domácnost
a které
nebylo
as od a-
su zanášela do spoitelny, ale co je to proti Kuli-
chovým dvanácti stovkám! A vedle jící íslice,
naplovala
nynku
dychtivost: jA
této
vedle tohoto nenadálého ji
jediná
vna
palivá,
kterak tch penz
ohromupro Na-
nedokavá nabyl?
Kulich
jaká to síla tnu zamykala ústa, že se ani
jí
ne-
svil?
A te
tedy už nepála
si, aby tu Novák sedl nemohla dokati chvíle, až Kulichem sama, aby jej: podrobila vý-
do nekonena. bude
s
Te
se
slechu, kterak, odkud,
za? Po
slabosti,
bývalo
nemla
tu chvíli
proti muži žádného škaredého podezení.
Ml
své
pravda, jež musívala krotili, omezovati,
na
teba kázn písné
— po jejím
svatém
114
pesvdení však se
—
ustálil,
zvlášt v mladších usadil, jejím
letech.
piinním
Zatím
vychova-
telským se dostal do píslušných kolejí A pojednou se objevuje, že vládne dvanácti sty, o nichž ona ani potuchy! Není to ovoce njakého zlo-i-nu? Až se v ní dech tajil. Avšak její trplivost mla být podrobena ješt
—
dlouhé zkoušce.
Nanejmí hodinu
potrvá, než se
—
Novák zdvihne a odejde. A potom má zaíti hned ped dcerou? Což bude-H ve vyznání Kulichov nco zahanbujícího, co by nesneslo žádné ucho jiné krom jejího, vrné, oddané manželky? Tedy ekati tak dlouho, až Nanynka usne? Ach, jaké to jsou vnosti na svt! A zdali Nanynka
vbec
A ^A
usne po dnešních událostech? Matce Kulichov motala se ze všeho hlava. to ani netušila, že jí do toho vleze ješt nco. zatím
se
to
blížilo
tichými,
opatrnými,
jako
šeptavými kroky od zadní nádvorní budovy.
Když
nad hlavami tí stolovník pehnalo Kuíich zas obezele uložil knížku do hloubi starého kufru, pod všeliké rodinné dokumenty, nástroje, krabice a památky z vojny a vrátil se ke stolu, nastalo odmlení. Ve tvái otcov obráželo se zejm vdomí z velikého dojmu, jejž projevem svým zpsobil a mlením zvyšoval, a z ostatních se
první pekvapení ze sdlení otcova a když
nikdo se neodvažoval zaíti.
V tom okamžiku
bylo na
dvee
z
kuchyky
zaklepáno. Ozvalo se to šetrn, ale db uší matky
116
Kulichové,
nesmírn podráž-
smysly byly
jejíž
ídny, zalehlo to jako strašidelné rány. ,,
Ježíši
Kriste
I"
v uleknutí.
z\'Oíala
„Kdopak
to?'^
Dvee
se již
otevely a do svtnice ozvalo se
skoro skroušen:
„Šastný dobrý veer zlé,
že tak
pozd
Na prahu
zjevila se
Nemjte mi
preju.
vyrušuju
za
." .
.
vysoká postava paní An-
geliny Knedlhansové, ouednické vdovy a nájemnice ze zádvoí.
Tu
—
vrátili o hodnou kdy matka Kulichová z dopolední vycházky své pinášela vc, zahalenou v hedvábný papír kytici, jak víme. Tam v zádvoí, ve druhém pate, bydila od nepamtných let paní Knedlhansová, matka tí vzorných dcer, prý vesms pohrobk, jak tvrdili zasvcení pamtníci, což byla vc dosti podivu-
však teba, abychom se
pobu zpt,
ba, až ke chvíli,
—
hodná, ponvadž to nebyla trojata.
Z
okno na pavla a Toto okno nebyla by paní
jejího bytu vedlo jedno
tím taky do dvora.
Knedlhansová dala za nic na svt, nebo jí poskytovalo výhled na okna budovy pední, která nebývala vždycky zastena a za nimiž rozvíjely se asem všeliké zajímavé dje, a pak na dvr
—
slovem,
na
celý
malý svt a
život,
sevený
starými, šedivými zdmi a poskytující hádavým, vní-
mavým zrakm
paní Knedlhansové
s
dostatek látky
k úvahám a pilnému rozjímání. Duchu jejímu,
stá-
nt le spádajícímu kroniky nejen soused nájemník, ale celé tvrti, byly pátravé její výhledy nevyerpatelným zdrojem zábavy a pouení, z nhož neúnavné poskytovala vždy a každému zas, kdo jen ml uši, aby poslouchal. Paní Knedlhansová vidla dobe k bytu do-
movník
Kulichových
a sotva
jí
uniklo,
co
se
tam dole dlo. Vidla tedy panika, že matka Kulichová pinesla oosi v hedvábném papíe, že to pak uložila v devníku, že to po vnesla zase do bytu. Uhodla dle tvaru i obalu, že je to kytice. Vdla dobe, že není svátek ani Kulichv, aniž kohokoli z jeho rodiny. Všechno to bylo jí pohnutkou, aby co nejsvdomitji dále pozorovala, ico se u Kulich dje. Vidla Kulicha po odcházejícího, vidla taky, že o tetí hodin pišel ke Kulichovm mladý muž. Dlouho pak vysedla mladý muž u okna, až do samého setmní neodcházel. Jist neodešel ani pozdji, nebo pak
obd
obd
—
ve svtnici Kulichových zazáilo jasné svtlo, jaké se tam rozlévalo málokdy, a to hoela „velká" Kuíichovic
—
to
žen
petroíejka.
by dal rozum tak
zkušené,
Pro
lovku
koho? K vli hosti obyejnému, neku-li
jako byla paní Angelina!
Spoléhajíc na tmu, která zalehla celý
dm,
sbhla na dvr, odk oknm domovníkova bytu, ale ta vážila se byla zastena kartounovými záclonkami, panika vyšla
panika
asi
tikráte,
i
nespatila nikoho a
nic.
Piložilo ucho na sklo,
ale nezaslechla ani hlásku. Selhal
jí
zrak,
selhal
!
117
Isluch, ale
neselhal bystrý její ich.
Když
se šustla
vn
vakolem dveí kuchyn, zavanula o nos nilky, jež se linula ze skrovného píbytku. Vanilka *— u domovník! To je visita slavnostní, to je
trachtace
Te zámry
Byla by na
byla paní Angelina doma.
hlavu padlá osoba, aby neuhodla,
mladý muž
pišel
jakými
s
do domácnosti,
asi
v níž
byla mladá a sliná dcera Nanynka.
Tedy za Nanynkou! Ale kdo je to? A byl tam celé odvypadá z blízka? pldne, napájeli ho kávou. Dobrou kávou, panika ichem to poznala. Proto ta kytice! Pro Krista Pána, to vypadá jako zasnoubení! Pro takovéto vci mla paní Knedlhansová smysl nesmírn vyvinutý. Ode chvíle, kdy poHíe, hle!
—
Jak
co
tušila,
Stalo
trní.
u Kulich dje, byla
ise
se v celém
hodného, 00 by v celém
dom
Mlo
se
by
A
jí
dom
již
jako
na
sotva cosi pozoru-
bylo uniklo; bylo-li pro koho
njaké
jí utajiti,
tajemství, pro ni jist ne.
co se
dje u domovník?
tak tedy paní Angelina nastoupila obvyk-
lou svou „strážnou službu", kterou konala jist
svdomitji než hlásný na vži. starou
„beduinu",
kterou nosila novisko
již
která léta
Zabalivši
dávno byla
z
se
módy
ve
a
místo županu, zaujala sta-
na pavlai jako vojenská hlídka, a vy-
íhala tak
i
návrat starého Kulicha. Ani potom
však od Kulich nikdo neodešel. Je to tedy záležitost, která se týká celé rodiny, je do ní za-
118
svcen
i
sám
Kulich.
Tu by mla
paní Knedlhan-
ml
by
by ho spatila? A kdož kdy zase pijde? Jak dlouho by mla kolísati v
ne-
sová setrvati v nevdomosti? Mladý proklouznouti',
muž
aniž
ví,
jistot ?
Taková
zdrželivost však nebyla v její povaze.
Paní Knedlhansová vždycky rázem, odhodlan
šla
všemu na kloub. Ji neodstrašila njaká nepatrná pekážka. Zima nebylo, panika se nehnula s pavlae. Zraky její, tm uvyklé, vidly te již jako koií. Vidla tedy panika, jak !se dvee kuchyky dole otvírají, jak paní Kulichová chodí pro láhve
do devníku. Z toho uhádala, že se u Kulich veeí. Co by za to klala, kdyby tak na chvíli mohla zasednouti mezi nimi! piva
Tak tedy pekala šastn
i
celou
veei,
ale
pak se odhodlala, nebo as utíkal. O záminku panice nikdy nebylo. Byla sama doma. Dcera Albínka chodila nkde se svým Saloupkem, služku pustila již odpldne na vycházku, nebude tedy pranic nápadné, utee-li se ke Kulichovm o malou výpomoc, nemajíc koho poslati. Otoila v zámku bytu svého klíem a šustila se schod na dvr a ke dveím Kulichových. Postála za nimi chvíli, naslouchajíc
— bylo
ticho.
Opatrn,
jako zlodj otevela a vnikla do kuchyky, osvtlené
malou lampikou na
plné nozdry dala.
vn
Veeelo
Tu nabrala Aha, dobe há-
pecince.
uzeného a zelí. Jak líbezn to voní! Až se
se!
119
jí
V Ústech slévalo. Šatna by sousto nezamí^^a.
—
Mkoe, jako na koiích tlapkách, pikradla se dveím svtnice a stanula. Uslyší snad nco,
ke
co by jist zakikla, kdyby se tam rázem vhrnula.
— bylaf nastala práv — a panika v obav, aby
Ale ve svtnici bylo ticho
ona všeobecná pomlka
njaké
pekonala neúkojnou zvdavost a potichounku zaklepala. Peslechbou-Ii to, dobrá. Poká pak ješt chvilku za dvemi a snad pece neho se doká. jí
A
šustnutí nevyzradilo,
tedy bylo zaklepání, jehož se matka
to
Kulichová
v rozilení
bušení vyslanc
svém tak ulekla jako
za-
tajného soudu, a tu stála paní
Knedlhansová.
Angelina
„Nehnvejte
pokraovala po prvém popekážku, paní Kulichová, ale nemám doma kouska cukru nebo ho naše Bárka nkam peschovala že ho tam v pytlíku ješt aspo libra byla, vím dozajista, ale pytlík se,"
zdravu, „že jdu na
— —
mn
m
jakoby se byl propad'! Rozrazila tak najednou njaká zima chci si uvait šálek aje, hledám cukr, cukr nikde. Poslat nemám koho, jsem
—
sama doma, abyste
mn
tak tedy
bžím
sama. Smím-Ii prosit,
vypomohla nkolika kousky
^^
Hovoila panika ke Kulichové, ale zraky její vábeny ke stolu, k neznámému pánu, který tu sedl vedle Nanynky. Nanynka chytala tyto pohledy a bylo jí, jako by jí varem poléval.
stále byly
„I
božínku,
milostpaní,
s
nejvtší
radostí,"
"
120
Kulichová. „Dost máme cukru, dám ho milostpaní kornout ^ „Tuze to mrzí, že musím obtžovat/^ hovoila paní Angelina dále, „ale šla na taková
odpovídala
.
m
.
m
horkým ajem. paní Kulichová ti vjq^om-
alteraoe, a tu jinak nezazenu než
Myslila jsem
si no tak kdybych byla vdla, že máte návštvu, '^ nebyla bych se opovážila :
že! Ale
— —
„Jdi,
a
matko,
jdi,"
pobízel
Kulich manželku,
Spchala do kuchyn, „a nandej milost-
již
a
paní cukru,
jí
"
aj: nevyš týdne
Panika mrskla oima po dvou prázdných snad nkdo, aby usedla, což
židlích, pobídne-li jí
by již
s radostí
zde byla
i
byla uinila. Ale nikdo nepobídl, a
matka Kulichová
s
kornoutem cukni.
„Tak pože^ prosím, milostpaní, aby
tu
je,
a jen
to milostpaní brzy pešlo.''
Nerada paní Kiiedlhansová odcházela, velmi Jen aby o chvilinku svj pobyt mohla prodloužiti, natáhla ruku k Nanynce a potásanerada.
jíc
jí
pravicí
„A
nesmírn píviiv
se
ptala:
slena Nanynka užívala masopustu? Hodn, hodn'?" Ale neekajíc na odpov, obrátila se k Nojak pak naše
vákovi, uklonila se
obadn
a pronesla:
„Knedlhansová, vašnosti, nájemnice ho patra, vdova po vrchním oficiálovi
Jindich se vzchopil, uklonil „Novák, prosím."
se a
z
druhé-
— —
ekl strun:
121
Paní Angelina podkovala bezvadným pukrpijala kornout cukru od paní Kulichové,
letem,
Nanynoe a s novými omluvami, že vyrušila, porouela se spolenosti. Matka Kulichová vyprovodila ji až na dvr. Když se vrátila, jwhlódla na muže, íiaí Nováka,
ix>dala zase ruku
na Nanynku, a ekla tlumeným hlasem: „Ta nepišla pro cukr, paní Knedlhansová Kulich
—
''
pokývl hlavou a ekl;
„Ta chtla nco jiného.'* Nanynka dodala: „Já zstala jak opaená!" „Kdb je ta dáma?" otázal
se
Novák.
„Vašnosto," odpovídal Kulich, „to se pti slovy neekne. Tuz^ moudrá, zkušená panika, která vl,a»stn dovidí .až do komína. Má ti dcery
—
ma te už
jien
Matka píkladná že
mu
To
je
— Ale
—
jednu
—
a
když
ta
mu
já
dá dceru, tak
posadu na ženichy. s^i
o
nkom
matka na monument pro všechny cukru
má
jist
doma
usmyslí,
dá a on musí brát.
dost/*
Q
Herrmann. XXIV. Vdavky Nanynky KuUchovy.
1.
ostatní.
14. Kulichova zastávka.
Jindich Novák díval
mácí
by diti
orloj,
íse
již asi
Kulichv
musil k
dvakrát nebo tikrát po-
na vlastní hodinky, ježto do-
s€ potají
nmu
visel
na zdi za ním a byl
otáeti.
Ale nechtl vzbu-
pozornost.
Když
se podíval
po
tetí, piklonila se k
•mu Nanynka, zašeptala;
„Poád há
chvíle,
ho
s mírou.
se díváte na hodinky
—
je
vám
n^
dlou-
vite ?'^
„Ne, Aniko,*^ ekl Novák potichu, „ale všetáhne
—
a te Jsem u vás ode tí hodin pomalu na devátou. Strávil jsem u vás
tedy skoro
pl
dne, to nevypadá, jako bych
Nezapomete na
dlouhou na maminku. Ponenáhlu bude pro chvíli.
i
tatínka a
n
ml
hlavn
cas ke spaní,
pro vás."
Otec Kulich zaslechl
„To našim
odpov
Novákovu.
se mejlíte, vašnosto,'' ozval
ženským bylo do spaní!
Podívejite se, jaké
oi má
zave do plnoci."
se,
„že by
Dnes jist
ne.
naše máma. Ta je ne-
123
njak tašješt pohled znamenal: Taky
Pi tom
se Kulich podíval na ženu
m
kásky, a tento bude máma vyslýchat, než usneme.
„A Nanda?" pokraoval bude
svítit
oima
Kulich.
„Ta teprv
a myslet na vás. Ješt neznáte
mámy,
jak
jí
poprvé ekl, že bych jako
ji
Zeptejte se naší
ženské, vašnosto. bylo, když jsem
jí
chtl." Kulich
„Ale
svým slovm sám ty
tatíku,
tatíku,
nesmírn
se
zasmál.
odvtila
pleskáš!"
v dobromyslném rjazdurdní matka Kulichová. „Já chtl, a proto vdla dív než ty, že bys
m
mn
bylo docela
dek.
Jako
ped
dobe
jsem jako du-
tím a jako potom, abys
„Ano, ano, matko, letech," hlaholil
cíti
a spala
to
Kulich. „Ale to na sebe ne-
povíš, jak ses tehda rozlykala, jak jsi
dom,
jaks
mn
m
konen
za ruku, pustit nechtla, a když sila
vdl."
íkáš te, po ptadvadržela jsi
mu-
povídala: Milouši, na tuhle
—
pamatujte do nejdelší smrti nezapomenu a ješt k smrti nepracuješ a juž o tom nechceš vdt. Co?"
chvíli
na
ni taky. Vidíš
milé
—
Paní Kulichová všecka zervenala, a to byly ervánky ostychu ženského z dávného mládí
jejího.
„Jdidiž,
brepto,
naposled
by
si
tuhle
uitel pomyslil, že je to všechno pravda.
a milouš!
A konen
—
pozbýval pevnosti, povlnil
(hlas se
paní
trochu)
—
pan
Ty
Kulichové
—
co
je
124
na tom divného? Myslíš si, že je to malikost, když dve vidí: tedy tohle je ten lovk, kterému na celý život se vším všudy hudu náležet, s ním dobré a zlé snášet? A když neví, nebude-li zlého víc než dobrého? Když se pustí matky,
lovkem, o kterém do
a jde za cizím
otoe,
nevdla?
dávná
Ó, vašnosti
—
(obrátila se
Kuliška k Novákovi, a hlas její se
tásal)
i
chvíle rozhodnutí je jste
v
režném
uený pán a já
dv
veliké
roz-
svezly
slzy.)
Te
tlouklo,
a ta
O, vás se to
jemný, kdo by vám
jsem byla mladá a ma-
lovala si život podle svého.
Kulichové
pytli
nkdy petžká.
dít nesvil! Ale taky paní
již
ženské je tajná nádoba nepro-
isrdoe
zkoumaná, teba netýe, vy
te
ne-
matka
(Z rozjiskených
oí
na zardlé její tváe jsem bába, se vším ho-
se
No, zapla Pánbh, není táca zlý, Nanynka vám dosvdí, že se dobe snášíme, ale zahryzla já s ním mnohou chvíli hokou, než se v nm Itová.
Pánbh to tak ustanolovk nezpejchl, a to je ten ddiný hích, že je nkdy muž a žena metla na metlu. A to nejen my sprostí lidé, pane uitel, ale já 'to vidla taky u pán. A pak tuhle táta ekne: vybouilo. Ale snad sám
vuje,
aby
zeptejte se naší
poprvé ekl
.
.
.
mámy,
jiak
jí
bylo, když jsem
jí
Inu bylo, pro Pánaboha, kdo by
mohl zapírat?" Matka Kulichová cítila slzy na tvái i v oích, by se za to stydla, odvrátila hlavu, vy|a jako mnula si oi dlaní a teprv potom sáhla po šátku.
:
i25
aby utela taky, nos. Otoila se zas k Novákovi a pokraovala „A pane uitel, až vy nkdy po letech se zeptáte naší Nanynky: jak ti bylo, holka, když Acli, pane jsem tenkrát poprvé k vám pišel uitel, mohla bych vám íct už dnes, jak vám odpoví. (Tvá matky Kulichové nabyla pojednou .
jiného
výrazu,
zkrášlila
se
témé
lásky mateské; v hrdle jako by Jindro,
lo.)
— i
.
ekne, jako vám íká
jí
.
a byla
plna
varem klokta-
— s odpuštním
byla to chvíle nejvejš blažená, srdce se smálo
zárove a nic jiného nechtlo na svte rád Mela ráda matka, ml
svíralo
než otec,
vdla
hnanství!
—
po
„Co
se
mám
Víka oí
stiskala rty.
asy chtly ruoe
její
m
hnut a hledl
zasteskne,
pivírala
zacloniti ovlhlé zraky.
—
vy-
se,
Novák
ruka se chvla.
chraplav tatík sedl nepo„na vašem' míst, vaš-
dotejí,*^ ozval se
po celou
Kulich, který
mn
do vného pravdu, Nanynko?"
za otrokyni a
í^ckni,
Nanynka jako by
m
že se jim po
jsem!,
teba
ale s tebou
sáhl
m
tebe, tebe.
ped
e
sebe,
choti své
Nandy neptal. Nebo vám vyklopí takovou pednášku jako tuhle naše nosto, jakživ bych se na to
máma mn,
a to jisem ji nezavez ani do otroctví do vyhnanství! Ale jinak má naše máma srdce dobré a v tom bude Nanda po ní. A te
ani
dost, matko,
e
abys nás nerozbreela všechny.
ty jsi majorát, v
nosta chtl
jíti
tom
dom
—
ti
dám
alifer.
Na
Ale vaš-
a nezdržujte ho, aby
126
ho
Konen
to u nás nezmrzelo.
na erstvé povtí.
A
rozumí
se,
se chce
lovku
vašnosío, že vás
vyprovodím/' Taiík Kulich plácl dlaní na stl, zdvihl se ti
šel
ke „komínu*^ pro kalmuk.
„Ty chceš ješt z domu, táto?" ekla ponkud oste paní Kulichová. „To se rozumí/* pisvdil tatík. „Ale aby ti
ho
líto, matko, se do parády a poj Doufám, že vašnosta nic nenamítá." „Prosím, pane ote, s radostí," ekl Novák, ale hned se ohlédl i30 Nanynce. Což ona zstane
toho nebylo
taky.
doma? Otec Kulich pochytil ten pohled. „Ale to se rozumí, že Nandu vezmeme bou.
Vymódi
„A
dm
se,
s se-
holka!"
necháme prázdný?** ekla povážliv
paní Kulichová.
„Však ho nikdo neodnese, matko," odpovídal aspo „Ostatn jsme do desíti doma ty a Nanda a dooela ostatn bych položil hla vu na špalek, že te dává íia celý pozor paní Knedlhansová nahoe. Až vyrazíme na dvoreek,
—
Kulich.
—
dm
podíveji
se
na
pavla a
uvidíš
tam
dv
zelené
oi."
Matka Kulichová již nic nenamítala. Vyšla do kuchyn, aby se oblékla. Na prahu se ohlédla a pokyvem hlavy zavolala za sebou nechápavého manžela, který by tady mladým zamilovaným jen pekážel. Políbení na rozlouenou chutná nej-
127
když ho nikdo
lépe,
chová
nevidí,
matka
tolik si
Kuli-
ješt pamatovala.
taky
Když milenci osamli, vztáhla Nanynka pjaté
za
k Novákovi a pronesla
ruoe
noo
se-
jako by
odprošovala:
„Ach, Jindro, nehnvejte
se, já
se tolik sty-
"
(dN
„Za „Za !musil
jevu
tiše,
.
pak?" užasl Novák. že se rodie tak do sebe dostali
to,
jste
být
svdkem
—
takového rodinného vý-
/'
.
Novák uchopil Nanynku
za hlavu:
„To nazýváte výjevem? Upokojte dulko, nebylo v tom pranic zlého. Víte,
se,
že
Anmi
pipadalo jako blýskavioe po boui, která dokdesi hluboko pod obzorem? A zjevilo mil to vaši matku zas v novém svtle. Má i kus citu z mládí svého, drsný život její nezhubil ho. Ozvaly se struny v její hrudi, které jist už dávno nezaznly, a za to se nestyte, Aniko. Musíte i mamince své rozumti." to
hmívá
Nanynka Oi.
Vdla,
stiskla
mu
vdn
ruku a zavela
oo pijde. Novák se sklonil a pitiskl
své rty na její k dlouhému polibku.
Starý
Kulich vstril
hlavu do svtnice, ale
spativ milence v objetí, hned zase zmizel a potom,
jako by nic netušil,
„Až budete je fix!"
hotovi,
tak
zavrel
z
mžeme
kuchyn: jít.
Matka
:
:
L2ii
Svtnice ztemnla, jenom v kuchyni zstala petrolejka na peciiioe. Všichni vyšli
hoet malá na
dvr
vzhru k
a tatík Kulich se podíval
Tam
vlai. Ale ovšem!
se tiskla k zábradlí
pa-
temná
postava.
„Abych byl
ml
všechno tak
jisté,"
povídal
Kulich k manželce dál ve prjezde, „jako že bu-
de panika
A
hlídat.
jist jen
že
lituje,
nemže
taky za námi."
Když
vyšli z domti, zaboil
Novák na
právo.
AJe Kulich zachytil ho za rameno a ekl „Dovolte, vašnosto, na levo, na levo, já
pak povím Šel tedy
vám
"
Novák, div se v duchu,
s
Nánynkou
za Kulichem.
Nedošli daleko. Ze sklenných dveí a oken druhého neb tetího domli za blízkým rohem, padalo svtlo na temný chodník a do ulice. Z nitra zaznívaly zvuky klavíru. Nad vchodem na železné žerdi visela tabulka s nápisem U ejku. Tam Kulich stanul a ekl: „Semhle se podí/áme na chvíli, vašnosto. budou práv všichni pohromad. Víte, íovk má-
Te
má ím sousedství má
lokdy se ze
pochlubit.
A
taky
a
ta
branže
trochu vztek. Nebo tady, vaš-
—
druhému nos mezi oima! Rate s Nandou naped, vašnosto!" Kulich ucouvl, pouštje Nováka do dveí. Potom jako když paži v lokti zlomí, nabídl zklikaoenou ruku choti a ekl
nosto, závidí jeden
129
„Zavs vlezeme,
jak
se,
—a
tam Dnes dláš poprvé
matko, a nepouštj se
na nás náleží.
katrdámul"
A
bohatýrskými
ejkovm. Ml ponkud úzkými
k
kroky
vstupoval
oo dlat, aby se provlékl.
i
s chotí
Ale nepovolil.
zraky všech stolovník oejkovských se k jeho rodin obrátily,
pocítil, jak
hívá.
^
Kulich
dvemi
A
když
nmu
a
mile ho to roze-
U
15.
ejku.
rodinná výprava za vedení otce Kulicha Nežvstoupila že do místnosti u ejku, zdálo pianista v krm je práv v nejlepším a že hodse,
nou
chvíli
nkdo
potrvá,
než ho prsty obolí nebo ho
aby klavíru dopál zas na chvíli když odpoinku. ješt plnou zuivostí, vstoupil Jindich Novák s Nanynkou, a pianista dokonce se domníval, že lákal^ým pochodem svým tento párek milenc dovnit pivábil. Ale když ukrotí,
Hml
vstoupil
otec Kulich,
a když všichni
tyi
z oehož
bylo
stolu,
známý u ejku
vysedálek,
noví hosté zasedli k jednomu zjevno,
že
náležejí
k sob,
vztyil pianista hlavu, podíval se skrz okuláry zv-
dav
na spolenost a nkolika takty rázem svj
koncert ukonil, skladbu v polovin petrhl, celé ítrio
si
daroval.
Byla
to událost,
aby
se Kulich objevil s ta-
kovouto garniturou! Nikdy sem nechodil se ženou. Ale aby pišel s ženou, s dcerou a s njakým mladým, u Cejk naprosto neznámým lovkem vše to znamenalo nco zcela mimoádného.
—
131
zejmo, že akoli za své výkony koncertní byl poukázán na dobroinnost hostí, na krejcarové, a jen ve vzácných pípadech Pianista umlkl a vzchopil se; bylo
tu nastává jeho „pád".
Nebo
šestákové odmny, byl ve svém výepu taky jakýmsi ohradníkem, skoro poloviním domácím pánem, který inil honéry jménem podnikatele Bryndala.
denní liosty
Vítal
nenucené s novými, 2 tchto
bnen dal
mu jící
a seznamoval
erstvými.
se
Rozumí
velmi
se,
že
výkon vyplývaly pro jisté požitky. Ten mu pipíti, kdosi ješt štdejší nabídl
a leckterý mecenáš docela vynikaporuil imu asem i veei. Za to arci pan
doutník,
kapelník
—
jiak
mu
íkali
— ml
krom
pilné hud-
které v jeho oích vyZa rozilených a nekonících debat hostí o emkoli býval volán za rozhodího soudce. a v rozepích a hádkách za smírího
by
také jiné povinnosti,
rstaly na práva.
A
jestliže ani
jeho výrok nadobro neutlumil spor
nakvašenc, pak pisedl ke svému nástroji a spustil skladbu tak divokou, že pecházel sluch i zrak.
Tímto olejem krotíval koncertní mistr Padevt vzbouené vlny veejného mínní u ejku.
Výep
ztichl,
když se pianista piblížil ke
stolu Kulichovu, a všechny zraky byly
vému
upeny k no-
tverlístku.
Kapelník Pade\'t podal tatíkovi ruku:
Však „Dej Pánbh zdraví, pane Kulichu. jsme vás už neekali." „No, no," potásal ;nu Kulich rukou, „já
132
jen tak na minoutku ješté, tuhle s manželkou, aby se
tix)chu
nedln
vyvtrala.
Vlastn jdeme na
Nandu snad znáte? A tuhle náš jeden tuze dobe známý pán. Vypijem sklo a zas pjdem." procházku. Naši
Zdvihl sklenici, podal kapelníkovi a ekl:
„Na všechno
„Na
zdraví
pnu
Ofoukl
dobré!*'
naež
Postavil „sklo**,
chocením troufal.
pianista.
neznámému spolenípipil mírn, stídm, aby prokázal
a vzhledem k
ku Kulichovii dobrý mrav.
prpovdí
odpovdl
rodiny!"
k matce
se obrátil se
Kulichové a s
Na Nováka
k Nanynoe.
zdvoilou
njakým si
zali-
zatím
ne-
Nevdl, kudy na nj.
Rozhovoru pianistova použil otec Kulich, aby se vzchopil a šel potást rukou známým stolovníkm. Tuto zdvoilost opláceli mu všichni poctní velmi vlídným, úslužným vítáním. Kulich sám byl jim zjevem obvyklým. Ale že dnes picházel s celou rodinou, jako její náelník a pednosta, a že pivádl mimo to neznámého pána, inilo ho vznešenjším, váženjším. Kroni toho byli všichni zvdavi, 00 a jak?
A
od známého ke známému, pitlumeným hlasem:
tatík Kulich, jda
promlotjval
„Manželku jsem
doma
jako jeptiška,
jsem vzal
s
sebou vytáh'. nikam nepijde.
s
manželkou.
Poád
—
Taky holka málo
sedí
Nandu užije
133
—
íkajíc jak šedivá sestra. Celý týden se
tak
moí
v
šití
— a má taky nedli/'
Otec Kulich se diplomaticky odmlel. Tušil, že sousedm' od Cejk nezáleží tak tuze na jeho manželce a dcei, ale že všechna jejich zvdavost se upírá na prvodce Nanynina. Lahodila
mu lil
mlsn
pozornost všech pítomných a
ji
pro-
A
když se tázavých j>ohled nabažil, schýhlavu a pronesl kostrbatým šeptem k nasta-
ižíval.
yeným uším:
—
To je dobrý pítel naší „Jako ten pán? Pan Novák, uitel."
rodiny.
—
Sklonil se ješt níže a dodával: „Tak íkajíc školní editel."
Nikdo licha
;
z naslouchajících
zraky všech
znova
už nehledl na Ku-
zaletly ke stolu,
za
nímž sedl Novák. Kulich pásl se na val
mumlav „Totiž,
úinku svých
slov a
sdlo-
Leží to
nkde
dále: imá
to
na cest.
—
—
u magistrátu a v rad. Znáte to, tam si dají se vším na as. Ale do vagac to bude mít v hrsti. Dostane vlastní školu a nejspíš naturální byt. Ale je tmU to k pání. Je to náramné hodnej lovk. Vdomej! Co promluví, jako by et z knihy. Radost poslouchat!"
—
A ken i!
v duchu
si
imyslil
Kulich:
Te
to
víte,
Dívejte se!
Bylo patrno, jak se všem
poslucham po
:
134
sdlení Kulichov ulehilo, jak naptí povolilo. Vida Kulicha! Jak se dostal k takovému pánu!
Tím
Kulich vyídil, co vyíditi chtl, a sáhnuv
ješt po šnupci, vrátil
se
jejž
dstojn
k
mu
svému
kterýsi
kmotr
nabízel,
stolu.
ba neomyln vdl, že je na tu oí, ale tváil se, jako by nic nepozoroval. A maje taky svou politiku, jak odrazili všetené pohledy, obracel se více k matce Kulichové než k Nanynoe a zahovoil se i s kapelníkem Padevtem. Dávno již nebyl v takovém
Novák
tušil,
chvíli cílem všech
lokále, ale ovzduší
výepu
nebylo
mu
cizí.
Kdysi,
jako mladý kandidát, kterému bylo šetrn poítati
každým krejcarem, chodíval do rzných krem obdy. Zkušenjší kolegové ho seznamovali s tmito prameny hospodáskými, nalézajíce vždy nové a levnjší nebo se štdejšími porcemi za stejný peníz. Avšak za léta, jež uplynula od onch poátk pražského života, odvykl Novák nadobro takovým hospdkám s obecenstvem velmi rznorodým. Dnes vyhovl vyzvání otce Kulicha, s
na laciné
nechtje hned první jleho pání odmítnouti^ ale te si umioval, že budoucn se vymkne. Jakoby etla jeho myšlení, pronesla Nanynka potichu, aniž pi tom na Nováka hledla
„Vám
tu není píliš volno, vite.
má
takové nápady. « ekl ^,Nic
nevadí,
Kdybyste
Andulko,"
byl
To
tatínek
jen
odpovídal
slovo
stejným
:
135
zpfisobem Novák. „Chvíli posedíme, dopijeme, a zas
Na
pjdeme. Otec
hostí,
tatínkovi radost kaziti."
vraceje
Kulich,
zastavil
od
stolu
denních
podal
mu
viržinku,
se
se u pianisty,
a pak pisedaje ke stolu ekl ,No, tady jsem. nám pan kapelník za-
Te
hraje nco pkného, a pak se zdvihneme, abychom vašnostu nezdržovali. Povídal mn kapel-
hudb — hledá tam — to snad vašnosta zná — je zdejšímu publikum všechno jedno, jen když do tch klapek binká. — Ale není on Padevt ník, že jako vašnosta
noo
zvláštního.
špatný muzikant.
rozumí
Jina
Ml
hanickou školu, ale
na to konverzátorium, var-
rozum neml, a hloupá ženská jednou šenkýkou, ml pro to
ho strhla. Útek s opletaku se soudem, málem že to neodsedl, a bylo pa kariée. Už ho na školu nevzali. Kde pak dnes moh bejt! Kapelníkem u vojanskejch I" Pan Padevt se probíral partesy, jež choval ve zvláštní píhrad ve výklenku za klavírem a po nichž
sahal
toliko
ve chvíle
mimoádné.
Jinak
pamti a byl pianistou velmi obratmnohý z jeho koleg, kteí se svým
hrál stále z
ným, jako
umním
zapadají na konec do
krem
a noních
kaváren. Našel, oo hledal, rozestel noty nad kla-
viaturou a )o nkolika úderech, jimiž se dožadoval
ticha,
rozehrál
sms
z Fausta.
Hluk ve výepu ztichl, všichni pozorn naslouchali. Sám výepník Bryndal umlkl, opel se o pažení dveí a hledl stídav na pianistu a zas
136
ke stolu
KulichóVu.
jak se u
nho
A
hraje!
jeho
oval
si
devtovi
kapelník
není
žád-?iv
hospod Padevt! V tuto
je muzikant, jakého v je
nový host poslechne,
si
To
každé
Bryndal, že po skonené
mimoádnou odmnu:
se zelím. Je masopust,
a
šuma. To To
nenajde. chvíli
umi-
he
pinese Pasmažené jelítko
taky užije dobrého.
Padevt vdom', že mu naslouchá znalec, hrá^ s citem. Na jeho tvái ležel te docela jiný výraz než pr\^e, když vytloukal inivý všední pochod. Skoro cosi jako pohnutí. Snad se vmýšlel
ve své poátky,
snad nad ním ševelily
n-
skuteném umní a v duchu stoupal ke sláv umlecké. Opájel se vlastním výkonem a již nehledl pes noty na Nováka, oo tomu íká, ba již nehledl ani do not. Našel v pamti každý tón a nadšenou svojí kdejší jeho sny, když ješt horoval o
hrou
tmírnil
a zastíral vady nástroje, který byl
uvyklý vítziti
u
poslucha jenom
nezízeným
hmotem.
asem
chodívala do dizaznla píse SieKdyž blova, sklonila hlavu. Z té písn zvuelo k ní vše, ím srdce petékalo ode chvíle, kdy Novák práh píbytku jejího pekroil. Na pestrý ubrus ped
Nanynka, která taky
vadla, znala Fausta.
ní kanuly
te
jí slzy.
Otec Kulich pestal kouit a položil doutník Matka na okraj stolu. Stakramentský Padevt! Kulichová sedla jak zaezaná, s oima upenýma
—
na pianistu, jako socha v panoptiku. Ani nemrkla.
137
opíral hlavu o levici, pemýšlel o tom, o Padevtovi ekl Kulich, a bylo mu lítostivo. Zdálo se mu, že rozumí tomuto pokoutnímu virtuosovi, který se dávno rozlouil se vším, ve pro budoucnost doufal, a utrácí ped tmito nkdejšího duševního posluchai zbytky svého
Novák
00
mu
jmní.
Padevt skonil, sal a istil
skla.
Pi
petel kapesníkem Novák
okuláry, sklonil hlavu
tom, kryt rozestenými notami,
upímn
taky oi,
v nichž
ho
pálilo.
zatleskal, a tím vyvolal
hlu-
ný potlesk ostatních poslucha. Jindy Padevet pijímal potlesk svého obecenstva jako povinný hold, na
nmž
mu
snad
dobe vda, odkud
již ani nesešlo.
Ale te,
první zatleskání zaznlo, po-
zdvihl se s laviky za klavírem a uklonil se
a
vdn
sedel
jen jediným
Novák.
smrem. Ke
stolu,
u
vážn
nhož
Jemu jedinému, Novákovi, svdil
tento dík za uznání. Ach, inyslil v té chvíli, kéž by
sem
chodili samí takoví posluchai!
Ale bylo na ase, že se ukonila tato mezi-
Nebo
pojednou ozvalo se z ulice skotácké bezuzdný smích, a do výepu vpadly ti neb tyry maškary. Maškary prabídné, v kostýmech z posledních pjoven. Míily asi na ostrov Stelecký nebo na do njaké reduty Velké Benátky a konaly cestou zastávky ve výepech a krmách, aby se uvedly v náiežitou náladu ma opustní, než dojdou cíle. hra.
zavískání,
jekot,
bu
Pozornost
hostí
Bryndalových
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
obrátila 10
se
!
Í38
k tmto novým zjevm, a to byl píhodný okamžik, Všichni tyi aby se Novák zdvihl a zaplatil. oblékli se rychle.
Novák popošel ke
klavíru a po-
šetrn na talí ubrouskem pokrytý nkolik desetník, podal pianistovi ruku. Kapelník Padevt uchopil pravici Novákovu obma rukama a beze slova dlouho ji tiskl. Zatím Kulich se louil s kamarády u stolu „denních". Matka Kulichová s Nanynkou ekala již u dveí. Když za hluku, zpsobeného píchodem maškar, odcházel Novák, povstali všichni známí Kulichovi a uklánli se mu. A když spolenost Kulichová procházela dvemi z výepu, Novák poslední, tu pan Padevt rychle sedl na svou laviku a z nitra klavíru zaznlo za odcházejícími bouliv zdráv a s pedály: Dlouho loživ
bu
—
Dvee dopadly, ale pozdrav Padevtv opase. Na tiché ulici pitulila se Nanynka k No-
koval
vákovi a zašeptala:
„Díky Bohu,
že
pišly ty maškary. Mohli
—
Nehnváte se, jsme v tom zmatku uniknout. Jindro? 2e vás tam tatínek zatáhl?" „Naprosto nehnvám, Nanoušku. Vidl jsem zas nco, z eho jsem dávno vyšel. lovka chvílemi až zamrazí. A každý z nás mohl být na''jeho Imíst
te
"
Tato slova týkala se pianisty Páde vta. Nanynka porozumla. Otec Kulich, vedoucí rytísky cho, dohonil párek mladých a volal k Novákovi:
;
139
—
„Tak jsme se tam podívali a te zas pišly jiné maši<ary s tma to mže špatn dopadnout. Ty si úženou opici, než dojdou, kam chtjí, a pak je sebere policajt. A co íkáte na-
—
šemu kapelníkovi? Chlapík, co? Takového nemají v každé hospod. Ale taky si u nás pijde na pkné šestáky. Neuil se to nadarmo." A obraceje se k choti élH „Tak támhle na roh Karlova námstí doprovodíme vašnostu a pak zahnem dom, matko. Já ti rozumím máš už starosti. Vždy je maso-
—
pust I"
16.
Otec
Kulich
il
Te
výslechem.
ekl drazn,
že doprovodí „va§-
na kra} Karlova námstí, a to taky
nostu*^
uinil.
Ped
stanul
pod novomstskou vží, rozkro-
jakoby chtl do dlažby vrsti, a ekl: „Až pocu, vašnosto. Vy dol, a my nahoru
se,
nazpátek.
Táhne na desátou, bude poteba zamA já mám u ejku rozdlanou la-
knout vrata. betu.'^
Matka Kulichová
rám
stiskla
manželovo a
škubla jím.
Otec Kulich nedbal tohoto napomenutí a pokraoval „Doprovodili jsme vás na pl cesty, te už dom trefíte. A až zas vám jednou bude dlouhá :
nedle,
ponavštivte
nás,
aby
Nand
se
nestej-
skalo."
Druhé škubnutí
mlo
tátu
upozorniti,
aby
nebyl prostoeký, nemluvil nad potebu.
Te
Kulich
vyprostil
prst manželiných, kaly, a
ekl:
rám
které je jako
z
výstražných
svrák obmy-
141
ním
„Musíš-Ii
kandelábr. Vsak on
ho nezvete
Matka
mámo, tamhle
je
vašnosta rozumí, a když
ímusím ho pozvat já jako hlava ro-
vy,
A poítám,
diny.
cloumat,
mn
že vašnosta pijde rád."
Kulichová
byla
by muže ne j radji
kísla, ale zaala rty, mlela. Znala Kulicha a vidla, že má chvílí, kdy s ním není poízení. Jindich Novák sklonil hlavu, že mu stíška klobouku zastínila tvá, podal rodim ruku a nžn se rozlouil s Nanynkou.
„Hubiku
si
mžete dát,*' povídal otec my pi tom. A když pi tom
taky
„když jsme
Kulich,
nejsme, beztoho se neptáte."
Ale
te
matka Kulichová rýpla starého
ze
zadu do žeber.
Jindich Novák pobídnutí Kulichová neupo-
Nanynku v rozpaky neuvádl. Jen políbil, stiskl vroucn stiskl, a dal se níže ulicí Vodikovou. Dopálená matka obrátila se na podpatku a kráela vzhru, odvádjíc Nanynku. slechl, jí
aby
—
dvorn ruku
Kulich díval se za ženou s ústy otevenými,
rozbhl se za ní a
volal:
„Volnou, volnou,
mámo! Zatáhni
kola!
Dm
Jde
do vrchu, neuže m! nám nespadne, a spadne-li, bude lip, když zstaneme venku." jich došel, pipojil se k žen.
to
Te
„Ty
jsi
starý žvejkolal" zavrela Kulíška
hn-
viv.
„To bys nebyla první
ženská, která to
mu-
142
íká/^ odpovídal rozmarn Kulich, „a která
žovi
má
se taky domejšlí, že
pravdu. Ale dlouhé vlasy,
krátký rozum! Takový mladík se musí povzbudit.
Žádné drahoty! V tom
Mám
„No
ano,
nejzdrželivji
je
dycky ženská petváka.
Nando?"
pravdu,
tatínku,*'
odpovídala
Nanynka co
ve snaze, aby zabránila
njakému
zloz\mku mezi rodii po veeru tak milém. „Ale " takhle po lopat
„A snad po
nkdo rozumné
Bu
lžikách, co?
ráda,
že tu
slovo promluví. Poítám, že tenhle
A
ženich se neutrhne.
tedy jaké drahoty."
Nanynka radj mlela a mlela taky matka,
a
ústy
jí
spoitelní táta
po
škubalo.
knížku
veei
Nemyslila
s dvanácti
byl
vytasil.
na
Zaala by
výslechem ne j radji hned, ale
dobe
než
nic
stovkami,
s
níž
na se
se
svým
cítila,
že to
mužovi pokazila a že není vhodná chvíle dvrnosti, aby na vymáhala vysvojí nevrlostí k
nm
Až doma tedy. Kráeli mlky, každý
svtlení.
myšlenkami,
Má
ji
a nejdále
rád otec,
Ale tyto
dv
má
ji
se
v nich
obíraje
vlastními
zalétala
Nanynka.
ráda matka, to
dobe
ví.
staré hlavy a všechno, co se v nich
dje, vytváí a výrazu dochází, je zcela jiný svt než její a než Jindichv. Je to njaký starý nerozumí ona, nebo který nesvt, jemuž rozumí jí. Dobe to myslí otec, ale nedovede se v)7jáditi. Jeho myšlenkový život ztrnul a zaschl u ejku. v tom omezeném nádvoí a v
—
bu
krm
143
Tam nejpodízenjší postavení, služba a nejmalichernjší zájmy, a tu zas okolí stejných drobných živoich, kteí co den pemííají totéž a nedo širokého proudu života, nemají vyšších
vidí
vznt, žádných
bo
dalších snah,
žádných cíl, ne-
jsou dávno se vším hotovi a
jen ze
^ijí
—
veMa-
a pedvoerejška jako pežívavci. minka dobrá, dobrá pravda ale taky její obzor je jako zazdný, duše nikam nemže. Dnes poprvé Nanynka, když srovnávala, jak mluvil Jindich a jak mluvili její rodie, sezná/ala, kterak se rejška
—
dvojí ten
svt
odlišujte.
A
—
dnes poprvé,
práv te,
na této cest k domovu, zalomcovalo
jí palivé pání, aby již byla z domova otcovského, ze všeho toho tíživého života posavadního a zapoala kdesi jinde po boku svého Jindicha život nový, vlastní,
ze všech
poátk,
Skoro
trýznilo pomyšlení, že se
základ, jež položí Jindich. musí navrátiti v to neutšené okolí a žíti v ješt kdo ví jak dlouho. Nebýti dlouholeté kázn a zvyku, ale hlavji
ze
nm
n
kázn, nejradji by se rozbhla za Jindichem, pimkla by se k nmu a vykikla by: Jindro, vezími s sebou, k sob, dom, pod svj krov! zdali by taky Jindra chtl a jem Jen
m
Imohl? nosti,
doma. chvíle,
—
Nebo
—
taky jej poutá jistá
káze
ohledy nepekonatelné. Toho
A
si
a povinbyla
v-
dnes rozechvívalo ode kdy Jindich p-ekroil práh rodi, vytak
vše,
co
ji
výkik rozkodomova!
zrálo v ní v jediný veliký, hlasitý lísané duše: Jindro,
odvíí
m
z
—
"
144
Trojice Kulichových prošla ulicí Žitnou, propletla se
nkolika ulicemi jinými, a tu došla ke nmž se tajilo tolik život drob-
starému domu, v
malicherných,
ných,
zápolících
a
odumírajících,
den ode dne, rok od rok, po celá Tolik událostí nepatrných
století.
i
zas pro jed-
ohromných, smšných i slzavých, kovných i tragických. se ukládal ke Jen v nkolika oknech ješt svítili mdlým, notlivce
Te
svtlem
V3%i
nebo
petrolejek,
posud plynu. Kalná
njaký
po
desítiletí,
ten
to byla svtla.
dm
fraš-
spaní. žluta-
neml
Chvílemi je
osob svlékajících se, a se zdálo, jakoby okna ospalostí hihourala. 2a temnil
stín
tu
Kulich stanul.
„Tak jdte, holky,"
„A
„Povídal jsem, že labetu,
povídal,
„jdte na kut."
00 ty?" vyhrkla Kulíška.
a
pjdu
pro
ni.
mám
—
u ejku rozdlanou
Cekají
m
tam."
„Dom
poj!" vyhrkla matka. muset poídit njakého Amiaby sis na nj: takhle houkla, mámo," ho-
„To dora,
sil
blideš
voil Kulich rozmarn, „a to vo
——
víš,
dám
když
„Pojte, maminko," zašeptala Nanynka a tahala matku za salup.
„Vždy
tatínek
slo-
za-
pijde."
Jen po dnešku žádnou mrzutost! skoro se modlila Nanynka. Jen žádný kiklavý výjev, žád-
hý
spor.
A
skoní v míru tento
první návštvou Jindichovou!
den,
posvcený
145
Zdálo s€, že matka chápe, dcei rozumí. Nepojednou ekla zvukem zcela jiným:
bo
„No
—
tedy
a
vra
je
til
to
uál
poteba vyspat
ti
se.
Jdi
se brzy."
„No, to je imoudrá Ibych
prosím t, nezdržuj, se
ale
starý,
tak,
tam dlouho. Taky
e,
mámo,
vidíš.
Te *^
k vli, ale když jsem slíbil
Ženštiny vešly do prjezdu, otec Kulich míil tea
roh.
—
Když matka Kulichová vešla do nízkého a tsného píbytku, naplnného posud vnmi svainy a veee, rychle rozžehla lampu ve svtnici a ješt obleená chvátala ke kufru pod komínem, popadla za železný knoflík, aby zdvihla víko a podívala se na tajemnou tu knížku spoitelní. Ale
kufr byl zamen. Táta Kulich byl opatrný
dovedl šetiti svého tajemství a
u
ml
lovk,
klí od kufru
sebe.
odv
Nanynka odstrojovala se a ukládala svátený do skín ve svtnici. Pozorovala poínání
matino, douc,
ale
dlouho
mlela.
kterak matka
víc
Konen
a více
se
však,
vi-
roziluje,
se-
na
ta-
pjala ruce a žadonila:
„Maminko, prosím tínka. Nevydráždte ho.
vás,
nedoléhejte
Vždy
je
to
tu,
a když
to uchoval podnes, neztratí se to. Mla jsem " dnes takovou šastnou chvíli Již se jí hlas rozechvl a z oí vyhrkly jí slzy.
Plá Nanynin
vždycky matku
krotil.
— 146
„Nepla, holka!
Vždy
\ént No, a zameno
já
K emu
je.
nic
netento.
—
Jen
dobe zamkl když Niemu lovk nesmí
jsem se dívala, zdali tatík jsme byli všichni z domu.
''
tedy
Ale imisto utišení sedla Nanynka na starou pohovku, opela lokty o stl, hlavu o dlan, a rozeštkala se:
—
„Maminko, maminko já mla dnes tak šastný den a te je tak ouzko k u'^ jmení „Kdo pak by umíral, Nanynko, te, když máš všechno v nejlepším když pan Novák *' „Ach, Jindro, Jindro !'' vyvzlykla Nanynka,
—
mn
—
ob
pitiskla
kaly
ruoe na tvá, a skrze prsty proté-
jí slzy.
Otec Kulich
vrátil se nad oekávání brzy. Nanynka již ležela ve svtnici, matka Kulichová v kuchyce, aby nepeslechla zvonek a nemla daleko ke dveím. Bylo k jedenácté, když zadunla domovní vrata Kulich ml svj domovní klí zadusaly kroky prjezdem a zašáraly po dvoe. Kulíška vyskoila, aby odsouvla závorku na dveích. Ješt nespala. „To jsi tu brzy, Kulichu,'^ ekla mírn.
—
—
„Jsem,'' potvrdil
Kulich.
„Zatracení taškái!
Rozebrali labetu beze
mne
jsem vypil sklo
tady jsem.
uvázly
—
tartas.
Už na
jsem
se.
—a
já to
n
vdl
—
a seschli se
a dlají tam kriminální
volali jednu patrolu.
Nechtl fsem
se
dom. Tak
Ty maškary tam
do nieho
—
Sebral
dostat. Všichni
147
se
nalili,
Bryndala by málem byli vyhodili. Šak
te
tam jednomu udrobil za ucho,
že
hlavu pod stolem. Povídám
Bartolomji, zsta-
neš-li
zde,
to dopadne.
si:
ješt
šlápneš do toho taky, a ert
Takovéhle zábavy už pro
m
hledá
jak
ví,
nejsou.
Tedy jsem šel." „Tos dobe udlal, Bartolomji,'^ schvalovala „Je z toho strach." „I strach jsem neml, holka, to
Kuliška.
ertech
ped
m
m
znáš.
A po
svrbly dlan. Ale myslil jsem
hodinou
si:
pedvádl ženicha, a te do maléru? To ne, musíš pamaaby nemla ostudu."
jsi
jim tu
aby ses dostal tovat na žábu, „Tos ml rozum, starej." „erta rozum! Trému jsem z toho ml. Sak Bryndal nechtl pustit, aby v pádu by se stalo ml sukurs, ale já mu povídám: máte tady kapelníka, ten to všechno vyhází, až bude poteba. Nebo Padevt, víš, ten by v ráži dovedl hodit fortepiáno na hlavu. Alje když jsem odcházel, vedli tam práv druhou patrolu ta v tom udlá poádek. To jsem byl rád, že jsem
m
—
venku."
„Bartolomji," volala matka ze svého lžka.
„Co pak?"
„Poj
sem."
„Co pak chceš?" „Dej mi hubiku!" „Pro boha t prosím!" „Že ses tak moude zachoval."
"
148
„Hrome, najednou! Ty
ses
ák
na
mkko,
mámo !"
A
táto.
„Jsem',
sedni a povíš
veír.
oelej
mn — —
Poji,
tuhle
tma
dvanácti
si
„Ahal*^ „
—
povíš imti, jak je to s
stovkama."
„Ahá!"
zvolal Kulich
vítzn. „Z
té tvé chuti
na hubiku hned mi ouhalo ertovo kopyto. Tak tohle to je! odstrojím'
—
No
stará! Nejdíve se budu povídat pohádku.*'
pokej-,
a potom tedy
ti
Kulich šmátral na pecinoe po sirkách, dvakrát se dostal do nja'kých kastrol, dvakrát shodil,
ale
nco
Kulíška neíkala slova.
nezadel struhadlo za nehet,'^ tu již inl sirky, škrtl, cvakl cylindrem. Knot chytal pomalu a prskal pi tom na všechny strany, jakoby nevrle huboval: Taky jste in mohli nechat spát, když je noc! Konen se lampika rozhoela a dívala se „Jen abych
chrochtal
si
Kulich.
Ale
kolem dokola jak vyjevená.
"S^
17. Kulichova agentura.
Otec
Kulich shodil kalmuk, svlékal tygrovanou
vestu.
„No
Všechno to matoe dlouho
tak
poj,
trvalo.
starej/^ volala s pohovky. „Sed-
mn."
ni tuhle ke
hrozn nedokavá, mámo," bruel Ku„Je mi už od Cejk náramn dusno, musím
„Ses lich.
Zatím sedím
shodit obal.
tuhle,
abych se
zul.
— Ahá, protos byla tak navaená a komendýrovala
m dom,
že ti to jazykem škubalo. No, pokej, hned se vyloupnu. Tak, pravá dole levá taky hrome, te jsem se tu chytil do njakého ka,a strolu na zemi!"
„Vždy
—
sis
„Rozsvítil s
!
rozsvítil."
Hoí
to jak
tím nádobím po oelém
u mrtvoly. Taky se
dom
roztahuješ.
pak se kastroly kladou na parkety? jsem-li to v zelí nebo v knedlíkách." „Ježíš
—
Te
Což
nevím,
Marjá!" vzchopila se napolo matka
Kulichova.
„No
— neki — jsem ješt v punochách, nic
150
tomu nebude.
—
Cejtím, že v tom
Ne, není to
ani
zelí
knedlíky.
plavu."
„Ale, Božínku," vzpomiila si matka, „je to
jen
voda,
nalila
jsem
tam,
ji
aby
se
škraloup
odmoil. Tak vytáhni nohu." „Vytáhni
Konen
ji,
se
když se mi tam palec zpíill" smýkl kastro-
Kulich vyprostil,
lem pod pecinku a tepal nohou ve vzduchu. „Dalas mi láze, mámo! Dostanu-li z toho loupání
." .
.
Ale nezlobil se Kulich. Vlastn
potšení, že všemi
tmi okolky
mu
psobilo
ženu zdržuje a
napíná.
Jakoby to uhádala, mlela matka Kulichová. Znala manželovy drobné schválnosti a skoro jej te podezívala, že šlápl do kastrolu naschvál.
Konen a
tedy Kulich dohrál svou taškainu
se k žen. „Ani mi njaik není do spaní," povídal.
blížil
„Vždy
mn
taky
ne,
táto,"
pisvdovala
Kulíška. „Mám ze všeho plnou hlavu. Není to malikost holka bez mála na odchodu z do" mu
—
„Ba
žef,"
pidal
otec.
„ekala jsep pro ni
nkoho
docela jiného.
Myslila jsem vždycky: tak njaký dobrý emeslNebo to je ník a najednou takový pán!
—
pán.
Kulichu."
„Jaká pomoc, matko! Bude Nanda paní I"
151
„Pravda, táto. Jen že se mi z toho až hlava zatoila: jak pak holku pro takového ženicha vy-
A
bavím!
tu ses
dl, jak mi
s knížkou.
vytasil
z toho bylo
Kdybys v-
.'^ .
.
Matka se odmlela, ekajíc na
Kulicha.
Ale
taky mlel.
tatík
Jeho otálení
již
te
ekla
„Kulichu,"
trýznilo.
ji
ztlumeným,
hlasem
—
neslyšela Nanynka, nespí-li
a sotva že spala!
—
„Kulichu, ekni mi na své dobré
to
peníze poctivé?" chrochtl
„Jsou!"
aby
svdomí: jsou
Kulich.
„Tvoje?" „Moje," stejné ekl Kulich. „Nelpí na nich dti. Ale na mysli
—"
jí
mámo? do toho nám
„Myslíš krev, nevíme. Ale
Kulíška bála se
dopov-
tanulo jediné slovo.
Ne. Leda
ní, o kom
nic není."
„Kulichu," zvolala matka septem, ,jCos to vy-
vedl?"
„Chytrou vc, mámo." „Pro boha t prosím!"
„Už
jsi
m
jo,
mámo. Ani
nevíš,
koho máš. Dycky
jen potlaovala, niila, a najednou: vidíš
ho, starého Kulicha?
,,No
tak
ale,
Má
Ježíš
stojky pro Nandu."
Marjá, mluv pece, po-
vídej!"
Kulíška livosti.
hoela
dychtivostí,
pozbývala
trp-
152
Te
už to mžeš holkou tak daleko. Nebo na tšil, až na vás jednou s tímhle
„Inu, povím, stará, povím.
vdt,
když jsme
sem
to
se leta
s
Nandu doma nenecháme." Matce Kulichové odstávaly uši, rty se jí ch-
vypadnu. Já vdil, že
oima
ly,
si
polykala muže.
„Tys vyhrál.
zvolala.
Kulichu!'^
Na
„Nevyhrál, mámo.
to
peci nejsem dost
hloupe j."
„Tedys ddil!" „Jo, po kom pak?"
„To nevím." „Tak vidíš to. Já taky
ne."
„Ku-lik;hu!" zavrela žena, protahujíc slabi-
m
dle, nebo ti Znamenalo to: nedopaluj vlítnu do tváe, oi ti vyškrábu, jazyk ti vytrhnu. ky.
„Neuhodlas bys, mámo, kdyby ses trápila do Tedy ti to povím: prodával jsem domy."
rána.
Matka Kulichová
opela
se
obma
rukama,
povytáhla se výše k poduškám.
„Tys prodával domy?
— Tys ml
njaké do-
my, brepto stará?"
mámo. Dybych ml, dm, neSedla bys v prvním poschodí u okna a Nanda by hrála na fortepiámo. „Jsi ty hloupá,
byla
A
já
bys domovnicí.
bych
plival z
„Tedy co „Cizí
okna na
lidi."
tlacháš!"
domy jsem
prodával,
prodal. Dohodil jsem na
n
mámo. Dva sem
kupce, víš?
—
Znáš
153
—
ty pana PtipSa?
tam v Lipové
ulici,
te
Neznáš.
—
víš?
—
To
Vlastn
je
stavitel,
to není sta-
ím
vlastn byl, esli pokrejvaem, klempíiíem nebo kominíkem. Ale ák se mu v emesle nedailo. Krytina mu prejskala, Ani
vitel.
(nevím,
mu kroutily, v komínech mu poád saze Když se s ním všecky provazy strhaly, zaal stavt domy. To bejvá dycky tak. Kdo ve svt nesvede nic dobrého, dá se na stavbu dožlaby se
hoely.
m.
Se
ví,
víš?
Tam nahoe
že na dluh.
bránou postavil
pl
nad Slepou Takové domy papírové,
ulice.
Které se tesou jak
nedostydlý
Ta-
sulc.
nima moh posadit na vánoní trh. potká a povídá Jednou jsme staí známí z vojny povídá mi: Slyšej, Kulichu, dyby se tak náhodou stalo, že by zvtili nkoho, kdo by si chtl koupit hezkej dm, mám jich nkolik na prodej. Hezky domeky, jako klícky, a ti mám, ty jsou ešt na osm let bez daní. Radost pro každýho, komu budou íkat kové,
že
,pane'. (stály,
—
by
tse
—
málem
m
—
—
Tehda sem
ty bys na
s
n
mi
to uvázlo v hlav,
Že
s
lidma umím, to
si
kupce sám. Ale pak
mámo, a
víš,
nco
myslel: dyby za
našel
já hledal kupoe.
a takhle pod rukou
lidi
do kanceláe. A vidíš, našel jsem já mu dva takové s chutí a penzma. Slovo dalo slovo, dycky za pár nedl byl kontrakt na papíe a provise v kapse. Jo, jo, mámo, dyby hausmistr neml domm rozumt, kdo pak jinej? Po pti stovkách sem za to shrábl. Tak už to víš." fádš kuptijou, než by
Herrmíinn, XXIV.
šli
Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
H
154
„Ale ty (máš dvanáct stovek, starej!"
„Mátna, mámio! Protože jsem je položil na interes. Za nkolik let jích nabude!"
„A
mn
ani slova o tom!" vyítala Kulíška.
„Byl na to as, mámo. Nehoelo. Dybych byl možná, že juž by to nebylo pohromad.
ek,
Anebo by to mlo jinej; oucinek. Není radno se vším se ženským pochlubit. Vede to k pejše a furíi. Hned byste byly povejšily nos, hned bys byla
Nandu jina
peníze domejšlela
A laž
strojila,
—
ale
žába by
tolik
si
byla
na
toho pece není.
já už tenkrát pamatoval, že se to
dobe
hodí,
bude nejvíc poteba." „Kulichu!" Kuliška vztáhla ruku, aby
hladila.
Ale pravice
jí
sklesla.
muže po tvái poNebo v tom oka-
mžiku v ní vyveía neskonalá lítost. Vzpomnla na vlastní drobné úspory, jež pro Nanynku stádala,
stále
pamatujíc na
její
budoucí
vdavky.
Vpouštla do pokladniky dešetníek po desetníku, a když mla pohromad ptku, desítku, zanášela to do spoitelny. inila tak beze zmínky, obávajíc se, aby se na její malý poklad nedostal
nkdy muž
a neutahal ho. Poítala všeho na
jaké ti stovky za ta léta a byla šastna
i
n-
hrdá
u vdomí, že jednoho dne vyklopí dcei vno a pekvapí tak i muže. A zatím Kulich ji pekvapil svými dvanácti stovkami, o nichž potuchy nemla,
nadobro
ji
pikryl,
zavalil.
155
Z oí
jí
vyhrkly
slzy.
„Kulichu," promlouvala hoce, „já se tak mo-
schránla j,setn pro Nanynku tak íkajíc po krejcaru, od huby si utrhovala a tys ml pes tisícku. Kam' pak já s tmi šestáky ." zolila,
—
. .
Lítostí se jí hrdlo
Kulich
medvdím
ob
zdvihl
stahovalo.
„Mámo, nebre! Taky jí dobry. A na svdomí
dou
které
ruce,
ti
mžu
léta,
já
ke svým pišel takka
bu,
a
si
me, a dáváme to
Nand.
žáb
Ta
ty,
zpropadené.
si
na
šíji:
ty tvoje šestáky bu-
vtší cenu než moje peníze. Tys na
nepohneš osrdím.
podobaly
se
žen
tlapám, a položil je
A
íct, že mají
n potebovala
jak slepej.
Dáme
Tiše
každý, co má-
je jí to
požehnáno,
uhnala jiného kulicha než
00?"
A
Kulich zasmál se chraptiv vlastnímu ná-
padu.
Hru vzdula,
tvái
matky Kulichové ješt nkolikrát ješt
hrdlo
rozložil
peháoe
vyvzlyklo,
úsmv,
jako
naež
se
když se po
jí
se
na
krátké
vybírá.
„Táto, já
Naše Nanynka!
ti
A
tnám
v
ze všeho takovou radost!
mi, až se vrátí
od oltáe,
až už blide ve svém, zaopatená, pak bych bez reptání,
spokojen zavela oi."
mámo," vrel Kulich. „Na pak to? Rád bych ešt hodn dlouho koukal. Ale noo jiného ti eknu, mámo. Musíš pak
„To
—
zas já ne,
156
má Nanda
zvykat, že jsme tu jen sami, že
panování, a nesmíš se
jí
vlastní
tuze plíst do domácnosti,
víš?V „Jsem snad máma, starej
.
.
/'
„No právl Že ses máma, musíš tomu umt. To nebude jako u nás! Takový uitel
roz-
ne-
bude zstávat v brlohu jako my, rozumíš, a až dostane vlastní školu, teprv ne. To bude víc po pansku, a tam už my dva se nehodíme."
„A snad
se
„Kdo pak
ti
mám
dcery gdíct?"
to povídá,
nesmíme, rozumíš? Když
si
mámo,
ale zmrzet je
pro nás pijdou, do-
pjdeme tam. Ale ne abys tam byla peená vaená. To je lovk jiného zrna, jak tak pozoruju, a Nanda bude dycky s mužem a pi muži. A krom toho, stará, zdá se mi, že se nám Nanda
brá,
trochu odkutálela
de
—a
teprve se odkutálí, až bu-
z domu.*^
Co
Matka Kulichová povzdychla, zamyslila tak nkdy sama nechtla piznati, na
si
uhodil
pojednou
starý táta,
i
jejž
oelý
as
se.
to
po-
kládala skoro za hluchého, nevidomého pro vše,
oo se kolem
„A te nice.
dlo.
m sem pus, mámo,
Juž bych
Staí nici
nho
a
jdi si
do svt-
spal.*'
neslyšeli,
že v
tom okamžiku ve svt-
odcupaly lehké kroky ode dveí. Stála tam
témé po
celý ten hovor
Byla se vzchopila
s
Nanynka a
naslouchala.
postele ve chvíli, když matka
157
se jala otoe
vyslýchati,
když otec k ní pisedl,
zvdanjaké mrzutosti vosti. Stále ješt obávala se chtla býti na stráži, aby rodie uchlácholila. ia
a pikradla
se
ke dveím. Ne
z naprosté
A
když uslyšela, jak rodie mají na mysli jen ji, budoujcnost, když se matka v slzách zmínila o svých úsporách, tu to Nanynku popadlo za jsrdce. Musila se ovládati, aby nevpadla do kuchyky a nezlíbala matce ruce. Co ji celý veer a zvláš její
pi
návratu naplovalo tesklivostí,
rozplý-
tedS se
A když otec dával matce závrené ponauení, tak neoekávané, tu se nitro její rozvlnilo
valo.
jinou
lítostí,
pání, aby
ji
skoro kajícnou.
Mla
veer
jediné
milenec co nejdíve odvedl z tohoto
starého svta, který
z úst otcových, jak
jí
nerozumí.
dobe
A
tu náhle slyší
ten staroch rozumí,
pes
všechnu svou zdánlivou zaschlost a nejapnost. Po-
aby vpadla do kuchyn, roPipadalo jí, že se proti nim v duchu velmi prohešila. Ale jak tu stála v pouhé
druhé
die
ji
to nutkalo,
zlíbala.
košili,
rozmrazilo
ji
pojednou, brada
jí
Te
rozdrko-
pohovka Matka se vzchopila, aby lžko postoupila otci, a pijde za ní do svtnice. Chvatn klopýtala tmou k posteli, vklouzla, ukryla se. se otevely dvee, a tiše, po prstech šmátrala se k druhé posteli matka, pozorn, aby tío nieho nevrazila. U lžka stanula a sotva slyšiteln sykla tmou k oknu: tala,
zimnice
zastenala.
Te
„Spíš?"
roztásla celé
tlo.
158
Chtla nedalo
se Nanynka tváit!, jakoby spala, aíe Otázka matina nemla zstati bez ode-
jí.
zvy.
„Maminko
!*'
Znlo
jako prosba:
„Ty
to
nespíš,*' plížila se
pojte sem! matka
dále, „tatík
t
probudil, vi?*'
byla u postele, sáhla po pamti, pohladila po tvái, po šíji, po paži.
Již
idoeru
„Bože, holka, ty ti
jsi
jako led!" ulekla
se.
„Je
nco?" „Ne, maminko,'' šeptala Nanynka. Chopila se
ruky matiny a tisknouc
ji
ke rtm, mnohokráte
ji zlíbala.
„Co
pak, holka?''
„Maminko drahá!" Nanynka líbala ji
již
sedla a objímajíc vášniv matku,
na ústa, po tvái, na hrdlo.
„Co
je
ti,
Nanynko? Udusíš
„Maminko drahá, jak jsem sloužila
všechno za-
!"
Tu šela,
m!" to
Kulíška vyrozumla, že dcera rodie v kuchyni povídali.
stará
00
si
„Proto Ale
již
dceiny a
z
jsi tak
studená, holka nemoudrá!"
sedla na hrdla
jí
pelesti,
optovala polibky
klokotalo:
„Jen abys byla šastná, dít drahé, nic ného!"
—
sly-
ji-
159
Otec Kulich v kuchyni práv foukl do cypohovku po žen, ješt vystril ucho smrem ke dveím a zabrumlal: lindru petrolejky, ulehl na
„Te tom
zas
tam budou
mít konferenci, ale
pi
já být nemusím. No, ženské!"
Zachrul se, zívl ješt do tmy, jako když hladový vlk zavyje, naež petáhl svrchnici skoro až
pes
hlavu.
sa*
18.
Nad
Kulichovými.
týden po té pryní šastné nedli Nanyniné Zapišel Jindich Novák podruhé, a potom pi•cházel již
pravideln. Taky druhou nedli oeká-
vala ho matka Kulichová s kávou a buchtou, ten-
tokráte bez kytice. Avšak Jindich, když s Nanynkou ve svtnici osaml, ekl k ní co nejšetrnji, zárove však rozhodn, že by musil od návštv upustiti, kdyby se toto astování opakovalo. „Picházím jen za vámi, Andulko, ne na hbistinu. Picházím, abych s vámi pohovoil, a hlavn, aby maminka lépe poznab. Ale nemohu dopustiti, abyste si pro mne psobili zbytené útraty. Vím, že v takovýchto skromných domácnostech není nazbyt nekabote se, Aniko znám to z domova, byli jsme taky taková nemajetná rodina. Nemiohu to íci vaší mamince, vida, jak ochotn vše chystá, snáší, ale naznate ji to sama. Ostatn dne pibývá, nebudu u vás vysedávati vždy do veera. Vyprosím si na mamince,
m
—
—
abyste
smla
hou, a
potom vás k veeru doprovodím
choditi se
mnou na
procházku, Pra-
dom
a
161
—
ješt s vámi a s maminkou posedím. Jste tak srozumna, Aniko?" „Kdo by s vámi nebyl srozumn, Jindro drahý l*^ stiskla mu Nanynka ruku.
chvílí
„A ješt noo, Andulko. Od budoucí nedle budu
pro vás picházeti taky dopoledne, kdy Ale ne vždy do domu, vy-
si
chodíte do kostela.
kám
vás na rohu, za rohem. Dopolední ty chvíle
— zdá se mi závany jara — letošní
již nyní,
jsou nejkrásnjší cítil
první
jakoby ch
ponenáhlý pe-
chod ze zimy do vesny bude nám nkdy nejkrásnjší vzpomínkou. Nebo, dít drahé, tato zima a píští jaro jsou naše první a poslední za svobodna. Ekjufám pevn, že za rok již nebudete Nanynkou Kulichovou, ale mladou panikou, paní
Novákovou
Na nost.
jeho
vaši
," .
líci
.
Nanynin
Objala šíji
obrazila se nejvyšší blaže-
Jindicha,
a všechna
sepjala
planouc
pevn
vroucn
ruce
na
zašeptala:
— kéž by — A pak budeme
„Jindro drahý, kéž by
1"
„Doufám, dít
vítati
maminku
milé.
a tatínka v malé, skromné, ale útul-
né domácnosti naší, pravda-li?" „Jindro!" zvolala Nanynka.
A
jediné to slovo
utonulo v blažených, radostných slzách, jež vyhrkly.
Vzpomnla na noní hovor
jí z
oí
starých mi-
nulé nedle, na otcovu výstrahu matce, že ne^mí
do domácnosti dceiny píliš asto lézti. A tu Jindra sám pedpovídá návštvy rodi, nezíká se jich,
neodmítá nepatrné ty
lidi.
162
Upela
k
nmu
„Dkuji vám,
dv
rané
duše. Jste
„Dají
zraky a zašeptala:
Jindro, za ty umozolené, usta-
pedobrý lovk/^
tebe, Andulko
imi
Novák. „Všichni budeme Bylo to poprvé, oo
a jak
jí
zlatá,"
ekl
tiše
svoji."
Uchvátil
zatykal.
jí
ji,
na tváích dív-
oeloval, cítil slanost slz
iných.
„Aby
tvé
radostných,
oi
nikdy neronily
V kuchyce
Vdla
neobjevuje
lepší
práv
milenci
vdla,
tolik
imohou
než
zašramotila matka, oznamujíc tak
svJ! vstup do svtnice. zkušená.
slz jiných
Aniko má!" Byla to matka moudrá,
nkdy
dobe, že se
vas.
hovoí a
zdali
že se mezi milenci
díti vci,
pi
nichž
i
ani matka sebe
o
em
vbec hovoí,
ale
Arci
i
netušila,
v malé chvilice
nejlepší
mámy
jsou
zbytený. Na píklad hubika njaká. A matka Kulichová nechtla, aby se ped ní pak musila ostýchati dcera, neku-Ii
sám nápadník.
dobe malikost njakou se máma domysliti. —
nkdo si
nkdy umí-li
tikráte objevil
„dm" vdl,
chodí.
Je
Staí,
se Novák u KuNanynkou Kulichovic Arci nejedná pozorovatelka již díve
Dvakráte, lich, a
nevidti.
byía povšimla, že
teba až do
že za
asem
kdosi chodí sní, že
ulice doprovází. Pouhé to doproješt mnoho neznalmenalo, zvlášt v oích dvat z domu, z nichž každé mlo svéji
vázení
však
163
hb
ctitele
—
vází
a teba
doprovází.
msíc
každý
jiného.
Dopro-
pak se na úhlednou
Brzy-Ii
njaký mladý miiž nepilepí. Vdl celý dm, že Nanynka chodí do šití, že se vrací až veer. Bylo by vlastn ku podivu, aby chodila dosama samotinká. Nebo se „šitím" již ode dávna souvisí njaký mužský doprovod. Pražské .ulice již tenkráte na veer nápadn se oživovaly, Zevšad vyrojilo se mnoho studentstva na procházku ped veeí, mladí emeslníci vraceli se z prádívku
m
ce,
mladí šviháci vydávali se na dobrodružství ulicích. Pod pláštm houstnoucího sou-
v temných
mraku, ve mdlém osvtlení tepe tavých a poídku
rozdlených plamen plynových, v šumném tom ruchu a proplétání veerním ztrácel se tak párek milenc, který za denního svtla býtii
din
pospolu vidn. Byly
— jak
vých
jest ustálené
veer
i
mnohý nesml
dívky z nejlepších ro-
oznaení
ochotn dávaly
—
slechu
jež za tako-
mladým
zbož-
novatelm, s nimiž se byly seznámily o posledním plese nebo v taneních hodinách. Byly to sladké chvíle, kradené, „aby maminka nevdla", a co svt svtem bude, nepozbudou tajené tyto schzky a chvíle mladého horování svého pvabu. Kráskrásná ná lyrická scéna z „Fausta", „smím-li, opakovati na vky bude se sleno, sob zdáti", bušiti vkoucí, dokud jen budou mladá srdce v mladých prsou. Jen dvojice bude vždy jiná. Nebylo tedy nikomu ku podivu, že taky Nanynka Kulichovic bývá vídána v prvodu mladého
164
muže. Aniž bylo ku podivu, že matka Kulichová byla snad pišla. s
s
—
poslední,
nkýim a
choditi
vdomím rodi,
tedy
jež
na „spády" dcery
své
Ale v tom jest veliký rozdíl: choditi
nkým, pímo do domu,
za
býti vítán a velmi vítán.
celý
dm,
a že
byla
A te
Nanynka má nápadníka, a Kulich trachtina. skoro nejpodivnjší bylo, že Nanynka ne-
vdil
milovníka,
že
A mla závistník, vlastn) závistnic, že pou ášel ani žehrá vého úsmšku. Snad
nikdo ne-
nemla
vlastností.
nepíjemných
ošklivých nebo
proto, že
Byla jen trochu hrdá na svoji úmrnou, štíhlou postavu,
na bohaté kaštanové
vkus, jak se
za laciné peníze
i
i
šatiti.
dívky služebné o ní a jejím „pánu*^ slova uštpa|ného.
chovala
ke všem
A
njakým vzorcem na
každé
zástru,
Ani
nepronesly
to zas proto, že se
vlídn,
svj
na
vlasy,
umla
Nanynka
ráda posloužila
na
kajdu,
majíc
mnohé poneobratné a tžkou
vždy kroje z brusu nové. Nejednou
i
mohla spíchnouti, co prsty samy nedovedly. Byl však peoe pár oí, jenž sledoval dj u Kulich od prvé návštvy Novákovy, a tento pár náležel paní Angelin Knedlhansové, matce dvou dcer již zaopatených a tetí posud nezaopatené. Pimyslíte-li pak si k tomuto páru oí prací neohebné
pár tenkých i
za devátou
jejím'
pích
uší,
kteréž postihovaly, co se
stnou, a pimyslíte-li
dvma smyslm
v
si
k
dje tmto
velmi citlivý nos o chí-
neobyocjn jemných, pohyblivých,
stále jako
165
se chvjících,
nazván
i
jenž
nos,
že byla dokonale
Nebo
na kloub. ka:
bez urážky
vyzbrojena,
okolí,
—
býti
seznáte,
aby pišla všemu
to byla její slabá
všemu na kloub! Pokud
bližšího
dámy mohl
u této
— a to
enichem
i
silná strán-
se týkalo jejího nej-
paní Angelina
Knedlhansová ne-
rada tápala ve tmách. Pochopitelno, že zjev mla-
dého muže u Kulich, když si tam onoho veera pišla vypjit nkolik kousk cukru, velice podráždil její zvdavost.
Byla ješt hodnou chvíli sama doma, než se vrátila
její
Albínka
dcera
se
Saloupkem,
podnájemníkem paní Knedlhansové,
byl
telem
jejího
tetího pokoje, a
mla
jenž
obyva-
tedy dosti
asu, aby pemýšlela o „ dolejších". „Podívejme se na Nanynku," hovoila v duchu ale mimíO to hovoila chvílemi sama s sebou i hlasit „podívejme se na žábu, koho ona
—
si
—
to upíchla.
ekl,
ím
je.
lovk! Ovšem, neA karakter žádný. Ale Novák je plná Praha.
Docela pasábl ,Novák!*
vím houby, Novák! mohl íct Novotný*. Tch je stejn tolik. Snad je to falešné jméno, aby opentlil to
Taky
staré.
lenku.
mn
,
V tom se matka Knedlhansová vyzná, hoNa mne by sis pouhým ,Novákem' nepišel.
Hned visitku sem, Nebo Novák, to
s
je
tak inkognito
duty. Hledejte ho pak druhý den.
dobe, nco solidn,
mže
radj atesty! jméno do re-
celou distinkcí, a
v
tom
—
se vyznám.
Ale vypadal
Co mu
být? šestadvacet, nanejvýš. Na ženitbu
tak zra-
"
166
—
íý.
No, pála bych
zlá holka
— a škoda
lohu dole
zakejslia.
—
njak
jí
bylo,
Ale
aby v tom brdbych vdla,
ráda
Pánbh, všeho
oo za, odkud? No, dá
Vyzkoumali jsme
Nanynce. Není to
to,
jí
by
jiné vci.
—
extra pálilo, oo pak je
se dopídíme.
Ne, že by
m'n do
m
to
Ale
toho.
aby holku jenom tak neomuchával, neomuchával,
a až se nabaží, nechal tak.
To mám
nerada,
o mOu doeru nebb o jinou. K tomu, lovíku, jsme je nepivedly v bolestech na svt. Tuhle dít máš, podíveji se na ni, líbí-li se ti, vem si ji, ale jen ji nepošere. lovk nikomu rád nepodá nakousnutý rohlík, neku-H tento
la se jedná Smilý
—
Paní Knedlhansová se poškrábala drátem od
punochy
za uchem', podívala se ke
„Mji
Bože,
teplo.
s
vidíš,
love,
—
péi. Však
Na
to
To
do rána
nevydržel, v po-
již
kuchyní,
Musí
vleze.
mu lovk
A
vidí,
okázat:
takhle to budeš mít pokaždé, až se to chytíte každého, na
mu u
bude mít ješt
i
taky chtla zatopit Albou vymrzlý, aby ml
pak zaheje, ale než do ní
co je 'ženská dbalost. oženíš.
ho-
vždy jsem
Pijde Ne snad, že by
u Saloupka! steli se
kamnm,
a pojednou vzpomnla:
í-li v nich,
nás není
zle,
a až
tu
domácí
mu dám
Albi,
líp.*^
paní Knedlhansová pecházela svtnicí
shánla tísky, njaké
staré
noviny
na podpal, sirky, a táhla do Saloupkova pokoje. Tam se otásla.
167
—
A
ale za chvilku se oteplí. „Je tu zirrta, je taky ta ooura zatrackaná (mínila služku Ba-
j
rušku), kde
oerti nosí!
Trdluje
nkde
se
svým
vojákem. Masopust je na paniky morová rána.
Na
nic jiného holky nemyslí než na bál}^
zas
U
to
hvzdiek, jako minule.
Jinak
pro
mne
se:
Bude
No, taky vás
pej, a bude
tvor spolehlivý
to
je
a do
pá-
ti
ohn
by
skoila."
V kamnech „Tak, piložila.
íká
holky.
pejide,
no.
—
zapraskalo, zahuelo.
—
A nesmím zapomenout, abych ho! Pijde Saloupek jak do lázn.''
Paní Knedlhansová se zdvihla od kamen,
ixdz-
ku psacímu stolku Saloupkovu, posvítila si na nj. Nco knih na bylo, a na malé galerii stál uprosted vyezávaný rámeek, jaké byly tehda v mód, s podv»hlídla se pokojem, pistoupila
nm
biznou sleny Albíny.
„Ano, milý Saloupku. íkej Albínka je já
i
za
locha.
tu
Ale
z jejích
likvii.
—
zašila
také
kabinetku
si
Usoudili
feouzena.
Pánbh. A budeš
dala
ek
ti
s
co chceš, naše.
jsme tak oba,
ní spokojen. Však jsem
ti zlatky tamhle u Ma-
nejsou to peníze vyhozené.
vlas
A vne-
nosí u hodinek jak svatou re-
Ani neví, že jsem mu druhý stejný do polštáe. To je neomylný prostedek, aby od holky neupustil. No, myslím, že už dlouho na ísebe cekat nebudete, dti. Slíbili
mn
páni,
že
Saloupek brzy postoupí.
A pak
168
vám rada matka požehná. pedobré hovado!"
—
On
Saloupek
je
dobré,
Poslední slova ekla
smírn mkce
mla
svého
Te steli
na
Knedlhansová ne-
klín a po vlasech
její
zet
hladila.
postavila svícen na stl, chvátala k po-
a odestlala
„Na
painí
a vroucn, jakoby budoucího
ji.
bych byla zapomnla
—
a v peinách by zstala zima. Tak a svrchnici tuhle pehrneme hezky pes peksf, aby se od kamen ohála. To má Saloupiek rád je trochu zimomivý.
To prý
to
— —
bývají nejlepší mužové."
Panika
se vrátila do své svtnice, zašfárala
v kamnech,
oše ekla
piložila,
a usednuvši
ke
své
pun-
hlasit a rozhodn:
„Jen se ho držte, Nanynko, toho svého Nolovk pasábl. A oo se toho tý-
váka. Povídám,
e, kdo
je
a oo za, uvidíme co nejdíve. Vyzpy-
tovaly se jiné vci."
V síce
zachrastil
zvoneek. Panika se zdvih-
spchala, aby odemkla, a tu se vracela slena Albína a za ní Saloupek. Z obou vanula zima,
la,
Albínka supla jako mialá lokomotiva, Saloupek za ní brblal jak
„Brrr brrr
—
—
to je
do vae jící se brambory.
brrr
—
rukulíbam, milostpaní
—
tam erstvé povtí!"
„Poveeíte, pane Saloupku," odpovídala paní se. A v pokoji máte
Knedlhansová, „a zahejete zatopeno."
169
„I to je pek.
„Ale
dobe, nikuííbám!" dkoval
veeet budeme spolen
„Jako vždycky,
—
pane Saloupku.
s
vSalou-
vámi?"
Sho
to,
sho, Albi, a piprav na stl." Panika mla pravdu ve své samomluv. íoupkov bylo u Knedlhansii velmi dobe.
^
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanyoky KuHchovy.
1.
12
Sa-
19. Paní
Dylo
Knedlhansová eší záhadu.
by píliš, kdybychom ekli, že zjev mlamuže u Kulich nedal paní Angelin Knedí-
A-^ dého
hansové celý týden
spáti,
ale
pravda pravdoucí
od rána do veera vrtal mozkem. Celý týden milá panika sledovala z okna, co se dole u Kulich dje, a pes tu chvíli mla co initi na pavlai. Brzy vyklepávala njaký kobereek, že
jest,
jí
brzy vytásala všeliké zábradlí pavlae,
né
a
nebezpeenství od
u veer astji než plížila co nejtsnji píbytku, než nikde
A marné
bylo
také
sukn
a jiné
hábity
mol. Krom
zvláš jindy vycházela a vždy se kolem oken domovnického nic podezelého nezvtila. její hlídkování v ulici pod
veer, kdy se Nanynka
dom
toho
vracívala.
Bu
Nanynka svoje „úední hodiny" zmnila,
mla
že
nebo
zraky bystejší a zpozorovavši zdaleka hlíd-
kující
a
pes
byla zima a nehrozilo žád-
dámu, odlouila se od svého prvodce díve samojepak paní Knedlhansovou
potkávala
dinká.
Toliko jednou milé panice
se
zazdálo,
|e
" 171
Jenou
ulicí
nynina
ped
kráí povdomá postava Namladý muž. Dáma pidala do
ní
a vedle ní
kroku, ale než páru dostihla, zmizel
rohem
ulioe Lípové,
jakoby se do
jí
kdesi za
zem
byl pro-
padl nebo v mlhu promnil.
Nezbývalo
jí
konen
A
než rozestíti sít v nedli.
tu
Té nedle, když Jindich jí picházel a již Kulichovm podruhé ke Novák
se
k domu
se
objevila
se
kostí
zdailo.
blížil,
mu
ze
vrat
vyšla,
letná, z mohutných Pod okrajem kokrhelu
na obzoru
panika.
sroubená
svého mrskla
práv jakoby
okem
vlevo,
mrskla vpravo a spa-
mladého muže, dala se proti nmu. tom sáhla pojednou za pás pro hodinky,
Pi
tivši
rala se na
Novák,
n,
zavrtla hlavou.
a dámia,
kroky, vzhlédla k
jakoby
teprv
nmu,
stále s
Tu
zadí-
již se piblížil
nyní slyšela
hodinkami v
cizí
ruce,
a sladce ekla:
„Rate
dovolit,
—
pane, kolikpak to máme na
a-
—
poád jsou u hoZpropadené hodinky dináe a poád se mi zastavují!" Zalhala tu. Její hodinky dávno hodináe nevidly. Ale byly to hodinky ženské, a tím je vše
se?
eeno. Novák zoval
stáhl rukavici, sáhl pro hodinky, oka-
panice.
„Práv pl Byl
mu
tretij
milostpaní
hned po vdom
její hlas,
— — a když
pohledl do tváe, byla mu povdomá To panika z minulé nedle!
i
jí
te
dáma
:
172
Rychle posmekl
„Moje
úcta,
klobouk.
Rate
milostpaní.
prominouti,
*^
hned jsem nepoznal
Novák !'^
pan
zvolala panika, zdánliv pekvapena. „Rate odpustit, že j em zastavila. Nebyla bych se opovážila, když tak spuctiv fcháte jist za milou píinou. Pl tetí dkuju a nemjite mi za zlé/^
Božínku,
„I
—
—
Rázn ruku
zastrila hodinky za pás a podávala
upímn mu
Novákovi,
„Nic jsem nezmeškal,
pravicí
milostpaní,''
potásala.
usmál
Novák. „Ó, Nanynka jist už
V tom
jisme
my
oekává! Znám
to
se
—
Peju
ženštiny všechny stejné.
nejlepší zábavu.'^
Novák hlavu,
se zardl, uklonil se, pozdravil, pokryl
kráel
dále,
a taky
panika
vzdalo-
se
vala.
Když o
své
o chvíli pozdji
se
setkané
s ní,
u Kulich matka Kuli-
zmínil
poznamenala
chová
„To
je
Spává po ídy
spíš
vbec
dost podivné,
obd,
a v nedli
ani paty z
domu
njaké dležité ízení
že si
tak
asn
pidává.
nevytáhne.
—
vyšla.
A Má
mnohnej-
ale v nedli?'^
Bylo stejn ku podivu, že matka Kulichová rovn na pravou píinu. Byla tato
neuhodila
vycházka paní Angeliny ila se
jí
skuten
dležitá a zda-
rázem. Již by se byla mohla vrátiti
dom,
— 173
Kráela tedy nazdabh a provázela se samomluvou: „Tak tedy že jo! Jde tant zase. Poítám, že není-Ii juž. <X) nevidt bude ruka v rukáv A te tedy vím: emeslník to není! Pohmátla ale tím'
by
se projevila.
—
jsem
dobe
mkká
jeho ruku. Nikde ani mozoulku.
jako jlrcha, prstíky
Dla
isté, nehty ja-
bííé,
ko pédlmutr, žádný smutek za nimi. To je, paneku, lovíek, který se tžkou prací neztahá. Asi že píše. Ouedník? Moh by být, ale ješt mi V3rpadá jinak. Hodinky má tuze pkné a na filigránském etízku žádný klaneník. Glazé rukaviky bordó, s flanýrkem uvnit. lovk od gusta. To vím, Nanynko, že se ti' líbí. To není Vždy Nažádný takový Heji nebo Pokej! nynka taky není ženská pod nši!"
—
—
Tolik by tedy paní Knedíhansová zatím byla
Vdla.
Ale toho bylo málo, to
chtla
vdti
všeobecného a ství
iduše jbylo
a musí její
se
jí
nestailo. Více
dovdti. Nebo krom
povaze
pirozeného úasten-
osudem Nanyniným leželo na dn její ješt cosi jiného, a to byla žárlivost. Nesice teba, aby žárlila vbec, nebo její Al-
s
poslední svobodná dcera,
bínka,
lovka
má
svého
Sa-
primíeného. Ale což kdyby nápadník Nanynin byl pánem o stupínek vtším? To by ji dozíralo, loupka,
žádoucího
a karakterem
Knedlhansovou.
Nebo
ona
nájemnicí z druhého patra tí
pokoj
a vdovou
paní
Angelinu
pp salcamtovním vrchním
oficiálu,
a Nanynka
jest
pe-
174
ce jen dcera domovníkova.
áku
nynka
A
kdyby tak
hansové zahoklo kdesi v hrdle šlení.
—
Bez
cíle
loudala
trpliv. Sychra vina
po
teplé svtnici.
s
s
by jí Nanynkou
dlitbiky''.
a nese
jí
Te
jí
pipadlo,
zjevilo stojí
ím
neklamn a kdo
—
svatého
se
kazatel,
z jeho
by
se
její
ili
stmívalo,
nápadník.
„pekelné mo-
když vychá-
Ignáce na námstí Karvešla.
Kázal
jemuž ráda naslouchá vála,
výklad
zamstná-
a nezvratn, jak
jest
osvdené orákulum
z kostela
mnoho
ulicemi,
stýskalo
jí trvalo nesmírn dlouho, nebo díve dom nechtla.
lov, kam byla na hodinku
bený
panika
pronikala,
Konen, konen zela
Na-
pi pouhém pomy-
—
klopýtání ulicemi vala a co
Staré její
mla
paní Knedl-
Albínkou byla vystrnadila z domu nkam na kluzišt. by mohla a práv pi tomto bezúelném
hned po obd, sedti u kamien
to
se
ji
Dnes
než se soumrak snese,
Saíoupka
—
na ženicha onaejšího
sice oblí-
ale
dnes
nepodržela. Byla nad míru
roztržitá.
Rozbhla a
tém
se, za deset minut byla ve své ulici, pošeptmu proklouzla prjezdem, chvá-
pes dvr. Na schodech oddychla. Zapla Pánbh, nikdo jí nevidl. Panika pišla dom práv vas. V kamnech
tala
dohoelo, ale ješt tam bylo eavé uhlí. Kvappiložila do pece, shodila salup, odvázala kokrhel a chopila se hrnku s kávou, která se zhí-
n
175
hoejším kachlíku. Trochu jí dlouhým tím ohíváním ubylo a byla povleena kožitým
vaía
na
škraloupem. Paní Angielina ka a labužn posvaila.
pidala
trochu mlé-
Svtnicí dýchalo milé teplo. Panika sklidila
nádobíko, smetla peliv s ubrusu všechny drobeky, uhladila její a spchala do prádelníku. Ale dnes nevytáhla rozpletenou punochu, na níž byly zjevný všechny odstavce její nedlní práce, jako |se jeví líto na dev. Odsouvla ji a vytáhla pod prádlem ohmataný futrálek, z nhož pak na stl vysypala hru letitých a skoro
„Pojte, moji
pomocn^íci,
již
kulatých karet.
moje útoišt
v kaž-
dé pípadnosti života, a vyjevte mi, na se vás optám!" Usedla, peliv zamíchala a snímajíc na ti hromádky a zase sbírajíc promlouvala:
„Ptám se vás na osud Nanynky Kulichovic a na jejího nastávajícího, neklamte a nelžete, jako
nkdy selháváte. Tma pede mnou, tma za mnou, a vy se držte pravdy !" A když je tak zaekla, rozložila karty ve tyry ady po osmi. sama piznávala, že ji nejednou zklamaly, pece vila v jejich vštbu. Tchto dvaaticet loupežník provázelo ji životem snad již ode dne, kdy ovdovla, a jestliže asem nemluvili pravdu, nepiítala vinu jim, nýbrž sob, vadnému zamíchání a rozdání. Ale pak vila, že jen sám Osud nechce, aby ped asem zvdla pravdu. Dlouhým provozováním této híky nabyla
A
i
176
paní Knedlhansová takovéhb cviku, že ve svých
tém
kartách
vel.
ped
„etla", jakoby
Každá figura v
jejích
dostávaly ústa. Pravda,
mnohá
žila
karta
kerý význam, ale panika vybrala
si
a íslice
mla
nkoli-
vždy takový,
práv potebovala.
jakého
Tu
ped
ležely
ní,
zadívala se na
tom, pojíždjíc kostnatým prstem
s
hou, vykládala:
„Srdcový
král, nápadník, ženich
nho
jak ulitý. Vedle
nynka.
—
Kulich,
a
Hle,
ní knihu ote-
oích
pes
po-
— tady
stojí
srdcová dáma, nevsta Na-
Dívá se na
nj
pikový král
dáma
piková
kartu
tymi
pod tmi
hle,
n. A
jedné na dru-
—
—
starý
Kulíška.
srdcová desítka
svatba, blízko ní ti-efový panoš
— pan páter!
—
Po-
vídám, svatba, a brzy. Kolem do kola samé er-
vené
—
to
jie
Bodej by nemli domu! Já taky bu-
štstí a radost.
doem
že vybudou
radost,
z
—
du mít
radost, až Saloupek odvede Albínu. Tuhle pode vším panák vedle panáka, a to je veliká spolenost, sezvaní hosté a šourem k Nanynoe kárová sedma, velké štstí. Poád mi všechno poukazuje na svatbu. Krynda pána, tuhle jsou taky peníze, kárová desítka! Rekla bych, že je to vejhra, ale kárová desítka je až na druhém konci. Jen bych ráda vdla, co se mi tu plete srdcové eso to znamená cizí pod ním, ti kluci pro Pánaboha, ml by (a
—
—
snad
Ve
—
Novák njaké
svén^
vku
ti
—
dti tam nahoe? hned? Že Nanynka rodinu
tajné
íkluky
dm —
177
—
nemá, to vím docela jist.
Vida, vida, trefového
pi
nad srdcovým, to znamená vysokou ouední osobUj to je pán nad Novákem, vrchnosta, pedstavený, direktor. Jen krále jsem pehlídla, a je
co ten
cizí
dm
s tolika
dtmi?"
Paní Knedlhansová zírala chvíli na skupinu karet,
jakoby byla narazila na gordický
uzel.
Ale najednou se udeila do ela.
„Mj
ty Bože, což pak jsem slepá?
— dm
—
Novák
níí do
cizího
škola!
Milý, drahý pane, starou zkušenou mat-
domu
plný dtí
to je
ku Knedlhansovou neošálte, dlouho se ped ní skrývati nebudete! Kde je škola, tam jie uitel. Tak, Nanynko, už víme, ím je tvj znejmilejší
—
tu
máme
to srdoové eso s
tmi
haranty '
Knedlhansová zatleskala do dlaní, že tak neomyln pronikla záhadného nápadníka. „No, všechna est, Nanynko, dobe sis to vybrala. Uitel není k zahození, a tolik vím doPaní
o tom starým Kulichovým' ani píze nahoe, povídá mi karta, nebo tuhle mezi ním a trefovým králem a to je nadje na povýšení. je piková sedma Inu, arci, že nezstane sedt, vezme li jen troichu oi do hsti, a má štstí na Prahu, nikde nevidím žádnou pespolní cestu, žádné sthování na venkov. A jak si to lehlo všechno krásn do pekážky se vyprostedka! Zármutek žádný jhnuly až na samý kraj, ty se nás už netýkají. odkud peJen ty^ pjeiilže mi nejdou do hlavy cela
jist,
fiezdálo.
že
A má
se
velkou
—
—
—
—
178
—
níže?
—
Ddictví?
—
zený poklad?
O
Pánbh vám
odkud jsou, Ješt chvíli
Nale-
— A
jsou
požehnej.*^
je
te
na tu vštbu,
se dívala
zcela zetelnou, a
—
Hlavní výhra?
tom karty mlí.
už
potom shrabujíc pomalu karty
peskoila
v myšlenkách na vlastní domácnost, „No, díky Bohu, do našeho Saloupka má pea ty vysoké ce ješt daleko. Zachová-li
m
Bh
pány u msta, kteí nám jsou pízniví, Saloupek dotáhnout až na radu
imkoe
niúže
— budeš
to
mít pak
ustláno, holka milá!''
A
toto
pomyšlení,
Novák není nad
že
loupka, blažilo paní Knedlhansovou velice.
Sa-
Žárli-
vost její umlkla. Ale cosi jiného se v ní rozhoelo. Dychtivost, aby lichovou, !že
již ví,
aby
jí
si
mohla promluviti
co a jak.
—
Že se
vdla
Má
až do zítka?
však
sob
zdali
cekati
tlumiti a
vštba
má
karet
jist,
uléhati je
setká zítra, kdy-
s ní
koli budte chtít,
v
matkou Ku-
s
sáhla na zub, aby dala na jevo,
záviselo
pece
Má
to
to
na
ní.
všechno
jen v pochybách,
pravdivá?
vydržela. Knedlhansová sotva by to byla ženou inu a ne váhavého otalování, rozhodla se rázem. Ješt jednou se vydá z teplého hnízda, však se brzy zase vrátí. Musí
Paní
A ponvadž
míti
jistotu.
Za malou
chvíli byla
v salupu a posadila
si
na hlavu kokrhel. Stáhla knot petrolejky, zamkla po špikách slezla se schod a kmitla
byt,
se
tmavým dvorem jako mátoha.
U
Kulich
ve
" 179
svtnici bylo
Tam
tedy
temno, jen v
host
není.
A
kuchyce
se
panika bez
svítilo.
velikého
namáhání uhodla, že mladí lidé jsou nejspíš na procházce, jako její Albínka se Saloupkem. V prjezde stanula, naslouchala. Nikde se nic nehýbalo. Koiími kroky vyšla až ze vrat, pro všechno se rozhlédla ulicí, zda by kde cosi zajímavého neshlédla, a te vážnými a doléhavými kroky vracela se do domu a zamíila pímo ke dveím Kulichovým. Zaklepala.
„No chové.
dále!" ozval se zevnit hlas matky Kuli-
„Kdo pak to?"
Dvée hadr za nimi na podlaze povolily tlaku z vní, paní Knedlhansová veplula. i
„Šastný dobrý veer," pozdravovala do kuchyn, „nemjite mi za zlé, paní Kulichová, že vytrhuji
— —
pože
„I
rukulíbám, milostpaní," vítala Ku-
líška.
„
mu
ledne
po
—
že vytrhuji, ale byla
jsem na
chvíli z do-
a trochu jsem se omeškala. ekala jsem odpo-
návštvu
mn
— pkn
vás prosím, neptal se tu
nikdo?"
„Ani živá duše, milostpaní," odpovídala hor-
liv matka Kulichová.
„Nikdo mi tu nezanechal žádný vzkaz?"
„Doista nic, milostpaní/' ujišovala Kulíška, „a já se z domu ani nehnula, sedím tu celé boží odpoledne."
"
" 180
„To jsem sová, jakoby
ád
ekla paní Knedlhan-
ráda, že ne," jí
kámen
byl
se srdce
jsem se strachovala, že u mne
dvee zamené,
až
— A
pijde.
spadl. visita
„Po-
najde
paní Kalichová
tak sama, sama?"
„Samotinká, milostpaní.*^
„Nanynka šla na procházku, poítám." „Ba šla trochu,'^ odpovídala Kuliška jako z donucení.
sová
„No, je jí to páno,*^ hovoila paní Knedlhanrozšafn. „Naše Albi taky vyrazila, sotva položila.
lžíci
jsme za mlada
chom
—
A
a je
hlídaly
Ano, ano,
tak
to
te
taky, vite, a
dm. To
je
chodí. je
Lítávaly
na nás, aby-
osud starých matek.
Nanynka toho má taky dost za celý týden ráda, když na erstvém vzduchu okeje.
—
Však jsem potkala pana jsem z domu vycházela
uitele
——
Poslední slova pronesla ale jen
tolik,
Nováka,
ponkud
když
výraznji,
aby Kulichová nepeslechla „ui-
tele".
A slova se neminula chová vzhlédla k panice
úinkem. Matka Kulis ústy pootevenými. „Spchal, spchal, aby Nanynka dlouho neíekala. A já nešastná jsem ho ješt pozdržela," dodala jako kajícn a správn soudíc, že se Novák o setkané zmínil. „Ale to ty moje zpropa"
dené hodinky „Povídal,
est
s
povídal,"
s milostpaní
—
ekla Kuliška, „že
ml
.
181
Ze zvuku
panika jistoty, Jen pro vtší bezpenost proslov nabyla
jejích
ze karty nelhaly. nesla:
„Zdá
se mi, že se taky za celý týden s
hodn
uliníky ve škole est,
paní
Nanynka
takového
nco moc sel,
Kulichová,
nazlobí.
radost
milého
nmu
mžete
oblíbila.
solidní a dokonalý.
00 se k
— Ale
A
mít,
Je
tmi
všechna to
že
si
pán
v Nanynce na-
hodí../'
Dávno byla paní Knedlhansová se zdvoilou omluvou vypáchla z kuchyn, když matka Kulichová ješt stála, zírajíc na dvee, až konen zamumlala „Tak to všechno už taky víš, Sibylo vševdoucí? Vždy z nás nikdo nikomu ani muk! Kdes to vyšourala? A to se Nanynka podiví, až jí Ale konen, jaké tajnosti? Za tovypovím. ho se stydt nemusíme na toho si mžeme nco :
—
domejšlet
.
—
."
Matka KuLchová šla a pirazila nohou hadr ke dveím, aby zvení do kuchyn nefuelo. Skoro se zdálo, že to kopnutí platí spíš paní Knedlliansové
než hadru.
4f!k
Nanynka nevstou.
20.
Když vedl
Novák o njakou plhodinu pozdji piNanynku s procházky a chvíli ješt po-
matka Kulichová slovem o návštv paní Knedlhansové. Ale když odešel, nedalo jí, aby nepovdla dcei, co od pa-
isedl, nezmínila se opatrná
niky
slyšela.
Nanynka sevela
rty.
Bylo zejmo, že
úastenství druhého patra je proti
„Pedvídala
nco
vzácné
srsti.
takového,"
ekla ne-
„Potkávala jsem paní Knedlhansovou v po-
vrle.
sledních dnech zahlédla.
by
jseni
jí
nápadn asto, nebo jsem
Pipadalo
mi,
jakoby
m
ji
aspo
stopovala. Kdy-
radji hlídala Albínku."
si
Matka pohlédla na dceru. „Co pak ty víš o Albínce?" „No, nic zlého. Ale má-li nkdo dceru, tu, a nechá jiné na pokoji."
a
se
stará o
Již matku Kulichovou zamrzelo, že Nanynce o návštv povdla. Taky mohla mleti. Aby zaplašila nevlídný dojem svého sdlení^ ekla va-
rovn
:
183
„Jen prosím t, Nanynko, nijak se neproekni. Taky mi to dvakrát milé nebylo, to mi
v,
ale je
o pokoj; v
a pak
partaj,
nevíme,
Je to
pedn
stará
by nám
nkdy
ješt
dom. oo
Imohla prokázat/^
„Prosím vás, maminko, co pak?*' „A když ne prokázat, holka, tedy uškodit. Ostatn jsi u nich už ledacos užila. Zachovej si dobrou vli. Oo jsem ti povdla, ekla jsem jen, abys nebyla jako slepá, kdyby t sama zastavila. Abys hloup nevypadala.''
—
Matka Kulichová byla takío rozšafná osoba.
A
dost brzy se objevilo, že dcei
Po
dobe
radila.
nedli byla paní Knedlhansová skoro Aspo ji matka Kulichová nkolikrát postehla na výprav z domu, a dvakrát byla paní Knedlhansová dokonce v plné parád, a té
Btále na nohou.
to ve všední den.
Což nco znamenalo.
A
ješt než vypršel týden, práv v sobotu ped polednem, kdy bývala Kuliška zcela jist sama doma, zatemnily se sklenné dvee kuchyky. Stanula
ped
nimi paní Knedlhansová,
drazn
zaklepala. „I
plotny
Božínku drahý,*' obrátila se Kuliška od ruoe o zástru, „milostpaní!
Rukulíbám! kový neúklid je
—
—
a tela
imytí
— A prosím — spchám
a drhnutí
za s
odpuštní,
obdem
—
a
že
ta-
sobota
^'
„Jako všude, jako všude," hovoila panika shovívav. „Však u nás taky. A kdybych ne-
—
?
184
nahoe Imusela do msta, rámotila bych Baroou taky. No, je tam Albínka. Ale odpoJedne se do toho dám i já. Jdu jenom na slovo, byla
8
abych
KuHchové
paní
zvstovala
potšitelnou
zprávu."
Kulíška pranic.
vé.
Co
oi.
vy\'ali1a
paní
zas
S
strany neekala
té
—
Knedlhansová
Panice neuniklo pekvapení matky Kulichohodn polabuLahodilo jí a chtla si na
nm
Proto hovoila
žiti.
„Vbec mi
hodn
ze široka:
nemjte za zlé, paní Kulichová. Nerada strkám do neho nos, neku-li prsty, znáte, to je do eho mi jako nic není. To moje svaté pravidlo, odjakživa, paní Kulichová. to
m
A kdyby
každý tak hledl svého a jenom svéBože, to by bylo dobe ua svt. Ale jísem matka (ekla velmi drazn), a vy jste taky matka. A kdyby matka pro matku nemla si
ho, jako já
—
citu
dtmi
dcery, milá
vídat.
No,
teny,
chvála
z
vajíka jsem
starostí dost
vyvedly se
Pánbh. A
mu
to vypadalo! Ví-li
trampoty, vím to
já.
nkdo, jaNebo ti
paní Kulichová, to není žádná ma-
Takka
kvona, a daly
tíá
by
jak pak
ké jsou s
likost.
— mj
mi,
Pánubohu,
—
je
vysedla, jako
ani
dv
a taky
nemusím po-
už jsou z^iopa-
Albínka
bude,
kdyby vstal nebožtík pán, mohla
svdomitý poet z dtí, a kdyby se na podíval, ekl by mi jist: No, manželko ^nilá, mla ses oo ohánt. A to mi dosvdí každý, bych
složit
n
vite, paní Kulichová?*'
185
Nco
se na
plotn škvailo. Matka Kulichová
se otoila, zamíchala tím, pilila z velikého uchá-
e
trochu velé vody,
zas
aby se nic nepipálilo, a
hledla na hosta.
Panika byla
ráda,
že
mže
vydech-
trochu
te
pokraovala; ,yA. vy máte Nanynku. Já vím, že ji máte jak oko v hlav, je to taky dve zdárné, a brzo z ní budete mít ješt vtší radost. Když jsem vidla, že pan uitel Novák a všechna est, jen samá nouti, a
—
dobrota se o
t
slovo
nic
a známosti
mlo
—
jsem
pomyslela
mžeš-li
nkde
je
mže-li
dlouhé lokte,
hezká vc, paní
je
tuze dlouho,
za
nic
to
se to
se
vc
Kulichová,
nestojí.
nkdo, milá paní Kulichová, vím
si:
ztratit,
máš u všelikých pán. Pro by
Známost
trvá-li
slyší
nestojí,
táhnout na
ukrátit? ale
nm
Ví-li
já.
to
Abych
tak ekla, je to jako s myší. Nechytí-li se hned,
vnadidlo v pasti okorá, zaschne, a
Tak
je
abych
to
znova.
Tak
to,
vte mn,
ekla
lovk
aby
líil
Kulichová.
paní
jsem se na pana Nováka, a když mi o bylo eeno jen co dobrého, povídám si: Angelino, pjdeš zkrátka.
Vyptala
nm
k instanci!"
Na
instanci paní
Knedlhansová položila draz,
jakoby s vysoká dosedla. „Pjdeš k instanci, povídám
si. A když já si umíním, tedy taky vykonám, kdo posílá nebo ne. Taková já už jsem. A tak jsem byla nejdív u pana editele, potom u pana in-
a
nco
—
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
m
13
186
špektora,
potom u pana plmistra.
A kdyby
bylo
zapotebí, paní Kulichová, šla bych teba k panu místodržiteli.
Ješt
v presidiálu
nkdo
m
aby každého fort-
se nestalo, milá paní,
zadržel
—
já
nýe do plkola obejdu. Na koho já se takhle podívám (paní Knedlhansová hodila hlavou pes rameno), jde radš o kousek cesty dál. Pede mnou, milá paní Kulichová, nejsou žádné dvee zaveny, a jsou-li, otevrou se, když zaklepám já. ješt dal každý audienci, kde jsem o ni žádala, a každý je rád, když ji se mnou má vyízenu. Nikdo si
Mn
nežádá,
mohu chová: lepší
abych pišla podruhé,
chtít.
A
Nanynin
áku
protože
vím,
co
tak abych vás potšila, paní Kuliznejmilejší,
pan Novák,
má
nej-
na avanž, a to v nejkratší dob. De-
fenetýva takka v kapse, paní Kulichová, a jak
mže
má
— už
ho nikdo nevypáí. Pravda, snad pijde trochu daleko, až na Hradany, kde se nco uprázdnilo, ale všeho do asu. S kopeka zas mže pak pomalu dol. Za hlavní jsem považovala, aby Nanynka byla brzo radostnou nevstou, a to jsem uskutenila. asto a dcei Albínce zpsobila píjemnost, s radostí jsem se odsloužila. A te vás tu opatruj Pándefenetývu,
se ženit
mn
bh,
paní Kulichová."
Panika velkomysln podala ruku matce Kulichové, která byla úžasem a pekvapením tém nmá, a natoila se pídou ke dveím, aby vyplula.
Ješt však
se
obrátila
a kladouc
váek na bradu ekla skoro šeptem:
ukazo-
187
„Ale
Nanyncíe
zatím
ani
slova,
paní
Kuli-
A
dokonce už ne panu Novákovi! Kdyby to pece v poslední chvíli nkde selhalo. Akoliv soudím, že mé páni nebudou podruhé k sobe žáchóvá!
dat."
Te
tedy nadobro paní Knedlhansová vyplula
z kuchyky a vážn, velebn ke schodm. V jejím život
nesla
se
sice
pes dvr
byly
astjší
nkomu ráda zasolila, kdo si pesvdení zasloužil. Když však
kdy
chvíle,
toho
po jejím v ní plnou silou propukla její povaha protektorská, pak taky neznala únavy a zchodila všechny rozhodující „instance".
Na plotn matka
poznovu
sice
Kulichová
se cosi škvailo, ale
Ješt jak vyhledla za paní Knedlhansovou, na její podšívané atlasové paleto s králiím lemováním, neslyšela
toho.
jevena
tia
její
šaty
vlekou, rovnž atlasové, na
s
vysoký klobouk
Díve
již si
s
její
nakadeeným pštrosím pérem.
byla povšimla, že
šený veliký vejitý medailon
má s
na hrdle zav-
podobiznou „ne-
božtíka pána" Knedlhanse, jejž navlékala jen pro chvíle nejdležitjší, nejslavnjší.
Památný
tento
šperk byl svdectvím ne j výmluvn jším, že panika
konala závažné poslání. Byl
em,
jí
posvátným škapulí-
talismanem, jehož neužívala nikdy pro pou'
hou šarapatku.
Hledla matka Kulichová, hledla, jí
vylinulo šeptem:
a z úst se
188
—
„Ta paní nelhala
Pánbh
a jen tedy dej
všechno tak splnilo!"
alíy se
Co se na kastrole posud jen škvailo, pe kyplo te, vybhlo na rozpálenou plotnu a na plnilo kuchyku mt)udem a mastným zápachem „Zatrackaná omáka!'' vykikla Kulíška a le tla k plotn. Odtáhla kastrolek, otevela dve na dvr dokoán, ale ani se píliš nezlobila
—
e
Novina
Knedlhansové
paní
omastku, za trochu
Škubalo
to
stála
moudu matce
Imilc
kousek
za
jí
a tepla.
obma
Kulichové
koutky, když Nanynka pišla po poledni ze
šití
a
po celou tu dobu, než zas odešla, ale slavn se matka pemohla, ani nešpetla. Jen se obávala, není-li
na ní taky vidt, že
velikého, že je
potšitelného.
maminka njaká
návala zítejší a
vlastn
v Lazarské la-li
již
nco
Zdálo
ví
se
ji
nco
a
sice
jiná, ale již
nedle, kdy zas
—
tak
Nanynce,
zamst-
tuze
pijde
Jindich,
dnešní veer, kdy se pro ni zastaví
ulici,
i
nevyptávala
se.
by i pak matka odolala. Veer, když Nanynka chvíli
Kdož
již
ví,
by-
byla
doma
do
krmy
a tatík Kulich odešel na sobotní tácky
ekla pojednou k matce: zdržte „Prosím vás, maminko, zítra po tatínka doma, až pijde Jindich. Rád by vám nco povdl, aby taky pi tom byl tatínek." za rohem,
obd
V
matce Kulichové se
„Nco povdl,
holka?
„Nevím, maminko."
zatajil
A
dech.
ty nevíš, co to je?"
"
189
„Tob
nerekí nic?"
„Docela
„To
je
nic/*
podivná vc, dít,
„Prý teprv
žie
tob — nco uritého.
ani
dopoledne zví ho dal zavolat pan inspektor." „Pan inspektor!" vydechla matka. „To je pán zítra
Jen se zmínil, že
si
nad ním?'* „A nad panem editelem taky, maminko." Té noci matka dlouho oka nezamhouila. Nedle tak dlouhé matka Kulichová nepamatovala. Ale konen tedy Novák pišel. V erném
odvu, v erných rukavikách,
s bílou vázankou kolem krku. V matce Kulichové jak se pozdji piznala hrkalo prý jak ve starých hodinách. Pipadal J>rý jí Novák, jakoby šel na poheb, a taky prý se tak vážn tváil. Ale nebylo to nic pohebního. Naopak, malý ten píbytek ml se naplniti velikou radostí. „Ctný pane ote a ctná paní matko!" ekl Novák hlasem povýšeným. „Dovolte mi, abych vás požádal o ruku milované vaší dcerušky Andulky. Co jsem oekával v neurité budoucnosti, uskutenilo se mimo nadání již nyní nebo abych správn ekl, uskutení se. Byl jsem' peložen na školu hradanskou, kde jest uprázdnno místo následkem tžké nemoci, a zítra již tam nastoupím. A kyne mi tam snad i definitivní usta-
—
—
—
novení,
ped
tak
že
mohu na
prázdninami
ženitbu pomýšleti
— nejradj
již
bych tam za sebou
t90
Andulku,
uvedl
Nebo
jae.
i
jen
jak
vám
a bytek, Aniko, že se ka,
uplyne
pst, brzy na
byt bude prázden mezi kvartálem srdce zasmje.
uinné hnízdeko Svíte mi dcerušku,
dva pokojíky,
—
domácnost.
rodie
—
Kuchy-
pro mladou drazí páni
?^^
„Stakralente, to to pišlo kách!" vyrazil otec Kulich.
„Ježíš Marjá, pane Nováku,'^
matka, a
již
se
jií
perlily slzy
souasn
zvolala
po tvái, „je to
pravda ?'^
„A !mn ani slova o tom, Jindro?" šeptla jemnou výitkou Nanynka. s „Zvdl jsem teprve dnes dopoledne, co vám povídám;" ekl Novák. „Toužil jsem po tom míst, ale
neml
protahovalo.
jsem valné
nadje, stále
Až pojednou pan inspektor
se
m
to za-
ekl: budete zastupovati kolegu na Hradanech, a soudím, že se dol již nevrátíte." „Tedy peoe," zašeptala matka Kulichová, vzpomínajíc verejší návštvy. Srdce jí až petévolal a
kalo.
„Co
se
m týe,"
vídám bez dlouhýdi
prtahy !" Napáhl
ozval se Kulich, „tedy po-
eí:
vemte
se!
Na
ruce a roztáhl všech deset
dlouhé
prst nad
milenci.
„A
já
povídám, aby vám
Pánbh
požehnal,"
vzlykala matka Kulichová.
„Dkuji vám," ekl Novák, kterému taky
hlas
" 191
pojednou selhával, a obrátil se k Nanynce: „Aniko, jest rozhodnuto. Pjdete se mnou ráda?" „Jindro!"
Jakoby mla s rodinou Kulichovic telegrafické dorozumní, kmitla se pojednou dvorem postava paní Knedlhansové, vyparádné na nedlní procházku. Ale tato procházka byla pouhou záminkou. Tajemná její telegrafie zavolala ji v pravou chvíli slavného výjevu rodinného. Panika mrskla okem do okna pokojíku, o mžik pozdji
zaskíply dvee kuchyn, a než se kdo vzchopil, aby paniku šel uvítat, stála již na prahu svtnice. Nanynka sotva mla asu, aby se vyvinula z objetí
Novákova.
Rázem paní Knedlhansová pehlédla
a pocho-
pila situaci.
„Smíme gratulovat?" pronesla sladkým, hlubokým zvukem flétnovým. „Doufám, že ano. Na-
bute šastná
Milovaná jste, blahopát, a pánm rodim taky. To jste jim zpsobil krásBože, když pomyslím, že taky monou nedli. je Albínka jednoho dne nynko,
to JQ vidt.
Mj
Z oí
a spokojená.
Pane Nováku,
— —
dámy hrkaly docela upímné.
vzácné
pohnutí bylo
mám est
veliké
slzy.
Její
21. Radostná chvíle nedlní.
— Další
pekvapení paní Knedlhansové.
Dylo
po velikonocích, toho roku hodné stua dokonoe zasnžených. Potom se poasí obrátilo a vybrala se krásná nedle dubjiž
^ dných
nová, tak slunná a vlahá, jakoby již nebyl vrto-
smavý erven. V zahradách ulice brány nyní dávno zmizelých a zavalených tžkými skupinami dom a v krajin kolem Kateinek a pod Karlo vem vše rašilo a bujelo. Každá vtev, každá snítka stromoví a koví nalila se mízou a nabyla svžího lesku, pupenoe nedávnými ješt mrazíky zaražené a jašivý duben, ale
Jené
—
blíže Slepé
—
ko zpražené náhle nabobtnaly a z hndých neb šedých íšek jejich zasvítila skvlá, živá arovná
zele mladého
lupení, prodírajícího se
na slunce,
oividn se rozvíjejícího. Vtve vyšších strom, jež penívaly zahradní zdi, kynuly jak na pozdrav
chodcm
vé jaro. nižší
Kdo
a na dkaz, že zavítalo opravdo-
nahlédl
mížovými vrátky nebo pes
zdné obruby do
zahrad,
spatil
šavnaté
svží zelen svítily bílé i zardlé chudobky a pivené ješt kalichy nízkých
trávníky, a z jejich
193
záhony byly již suché, posud však ne vyplete, pískem nepfosypané, a taky na nich vyrážely jednotil vé trsy trav íky, kteráž jako by se tázala: smím taky rsti? nebudu tulipán.
Steziky
mezii
zase zašlapána, vyrvána, udušena? Však ve
ha tch zahradách
smly
mno-
cestiky zarstati bez
pekážky, až do samého podzimu. Nebylo nikoho, kdo by o to peoval, kdo by radostn chodil pod stromovím a tšil se z toho kbuska pírody, který tu zbyl odkazem dávných klidnjších, šastnjších dob, kdy as volnji plynul a kdy tyto sady, a sádeky sloužily jen otav po denním lopocení a nebyly spekulan meny na metry a centimetry jako budoucí staveništ. Nade mnoha
tmi zahradami zkáza
vznášel se
již
neodvratný osud,
špiákem a krumpáem, zádava cihlami a Stromy klesnou pod pilami a sekerami,
maltou.
shoí
kdesi v pecích, trávníky zmizejí
prostých
i
se
zdobou
kvt.
Ale tentokráte vše jásalo pod
hejným
slun-
cem dubnovým a ze zahrad ozývalo se i ptaí cvrlikání, jako by opeenci zkoušeli, zda od lotam pestrá ska nezapomnli svoje písniky. Tu pnkava notovala plným hrdélkem pronikavý trilek a s vrcholk strom pískali kosové hlubokými flétnami, kteréž za veera vyznívají tak teskliv, ale te v jase sluneném rozesmávaly a blahou tuchou naplovaly srdce poslucha, kteí jim i
rozumli. Bylo pravé svátené jitro a dopoledne, vstící klid a mír šastné nedle.
194
asnji
než jindy vystrojil se
Kulich
sváten,
imnoho
smysl
té
nedle
chystaje se z domu. Sice
pro zjevy píix>dy
starý
neml
— a v této
ásti
Imsta, tak bohaté zahradami, bylo ješt kus pírody, která všejnu okolí dodávala
— pece však
venkovského
bezdky
ný pud, jímž
vý
život,
a
zatoužil
i
nmí
v
pvabu
skoro
se ozval pros-
chápal, že se probouzí no-
po
slunci,
po svžím, prhled-
ném a vonném vzduchu, po procházce istými, umetenými ulicemi s dlažbou suchou, nedávnými jako omytou. „Kam' pak pjdeš, starý?" otázala se matka
jdešti
Kulichová.
„No, kam bych šel? Trochu do msta, když ise
tak vybralo."
Kulíška
ponkud
otálela.
„No, starý, a zastavíš se pak taky u svatého ÍApolináe v kostele?^' Udiven vzhlédl Kulich k žen.
—
„Co
že
„Vždy
mé víš,
dnes posíláš do kostela?" "
tatíku
„Co pak?" Kulich
„Á
se
rozpomínal.
ták! Že jako dnes
Pojednou uhodl. budou mladé shazovat
s kazatelny?"
„A
taky aby ses pomodlil za jejich štstí."
ek
mámo, tedy myslím, já to ne vy trhnu. No dobrá, pomodlím se co bych se nepomodlil. Akoliv tohle je vaší „Abych
ti
pravdu,
—
e
starostí,
ženských.
No
dobrá,
udlám
ti
po vli.
195
eknu
Ale
na
m
—
hned
ti
na konec tam nezstanu, každý tu zná, aby si na
to shazování. Víš,
m
A
prstem neokazovali.
tam
lezu
njaké
z
pak aby neekli,
Bude ono toho
pejchy.
že
dost,
nás tam pak všechny povezou. Já vím, stará, Že se na to už teseš!"
laž
vážn
Kulichová upustila od práce, zadívala se
na muže.
„Na to
se
to
tese každá matka, Kulichu. Za
jsem Pánaboha ve dne v noci
ty se mi jak chceš, tuhle
nco máš lítostí
(položila
bu
tob
se v
mu dla
na prsa), co
nkdy A to
ti
usedalo nebo radostí poskakovalo.
taky ozve. Kulichu, až uvidíš, jak Na-
nynka jde milej
— A stav
prosila.
pod tím kabátem taky
Novákem k oltái. A tu chvíli pak, pejde t všechno takovéhle ká-
s
starej',
pání."
A
jako
pronášela souditi
brácky
by chtla muže
mírn
z jejích
zas udobiti,
a bez výitky,
slov
by
jak
závrených,
a
vše
lze
bylo
dodala
do-
m
taky
:
„Jdi,
starej,
jdi
a
nezapome:
za
oba z domu nemžeme. A nezapome, že bude obéd. Odpoledne pijde Novák."
Doenášek. Víš
Kulich z
kuchyky.
to,
že
narazil I
klobouk
na
hlavu
a
vyšel
na tom dvoe, skoro vždy vlhkém,
bylo dnes veseleji než jindy. Taky sem vanulo jaro, hrbolatá dlažba osychala,
nikav jako
jindy,
ale
svže
vzduch zavadil
nepl
pro-
o nozdry.
I9tí
Kulich z hluboká vydechl, kráel
el
si
pod vousy:
„Máma
máma!
je
sama juž doma
—
taky íaková?
asu mám Vyšel
m
Posílá
káže.
—
Nio,
pro
prjezdem
a
mru-
do kostela a
Bude-li pak ona
Nanda
bych se tam nepodíval,
dost/*
domu.
z
Rozhlédl
všemi
se
smrem
zevšad se smála nedle. Kráel
smry
a
ku Pra-
ze (nebo Kulich vždycky chodil „do Prahy"), aby vidl kousek nedlního svta a života. Opodál na zahradní zdi sedl kos a protahoval svou
sladkotesklivou melodii.
„Jen hvízdej,
mruel Kupo dešti? Nebylo ho dost?
tajtrlíku, hvízdej!"
lich.
„Stejská se
Te
aby zas bylo trochu sucha a
zpropadeneji.
pasen
jsi
ti
jak bažant.
Šovky
vráno zpvavá. Ale kdyby pršet leze
nebude
—
rovn vzhru Ale pes toto
obláky
se
ti
vi,
urodily,
sis
vole roztrh, dnes
se
rozplývají
a
kou
jako bi!" reptání zastavil se Kulich, aby
kosa nevyplašil, a naslouchal jeho
„Kde
tepla, flautisto
Sedíš tu jak husar na koni, a vy-
to taková
zv
„Já kdybych se petrh,
f lažoletové
not.
nabere," rozumoval dáie. tohle
nesvedu.
A
zdával jsem, že lidem uši padaly.
—
hví-
Jako tenkrát tyrycet let
—
ono je tomu pes taková kivonohá sva pekaská nes na hlav lísku plnou koblih. Já kluk nekáraná šel za ním a hvizd jsem mu do uší na prsty tak, že se zaJežíšmarjá,
potácel a líska s koblihami byla na tratuáiu.
—
197
Ale pak
itínl jich
nandal ten kivonožka, že jsem
to
sotva pobral a sotva
že
pekaské
že
umj!"
dom
svy neumj
trefil.
honit.
Já myslil,
Ten mi okázal,
Kulich se neubránil, aby se své dávné
ješt
te
nezasmál.
píhod
Drsným tím chechtem po-
plavným letem zmikráel níže, smrem k ulici Lipové a Jené, a dol k námstí Karlovu. O {njakou hodinu pozdji vracel se touž cestou kolem tehdejší hospody „U Aeskulapa" nad všeobecnou nemocnicí, vzhru k nároží „Na kižovatce" a výš a výše ke Karlovu, k svatému lekal kosa, kterýž se zdvihl a
zel
v zahrad. Kulidh
Apolinái. Vstoupil,
omoil
prsty v kropenoe a
ši-
nul se kousek dále mezi lavice. Ale neusedl, aby
volný ústup, až uvidí svou chvíli. pomžourával kradmo dokola, není-li pozorován, ale zatím si ho nikdo nevšímal. Bezdn sepjal ruce nad kloboukem a rty jeho beze zvuku si
nezatarasil
Ošíval
se,
cosi drmolily. Plnil slib
žen
daný.
pozoruje pece dvé oí, lesklých a radostných, kteréž ho sledovaly ode mžiku, kdy vstoupil do kostelíka. Byly to zraNetušil
Kulich,
že
jej
ky Nanyniny. Stála v samém kout pi zdi. Chtla slyšeti s kazatelny nejen jméno své, ale zvlášt drahé jméno Jindrovo, kteréž tu zazní, aby se rozneslo po celém okolí. Byla na pyšná a chvla se již nyní blahou rozkoší, že bude
n
dnes neodvolateln provoláno, s kým pjde celým dalším životem. Ona, dcera prostých domovnic-
198
kých rodi,
s
uitelem Jindrou Novákem!
stojí otec, jehož i
píchodu
A tam
se nenadálá, a snad se
modlí.
Kostelík se plnil, noví a noví lidé picházeli,
ho Nanynka již nevidla. kroky ku pedním lavicím se šinula paní Angelina Knedlhansová v plné nádhee nedlní. Ne již v zimním salupu, ale v lehím úboru jarním, s modlitbami v aksamitových deskách, jež tiskla na život. obklopili
A te
Kulicha,
vstoupila
že
a velienskými
———
Bylo k poledni. Matka Kulichová plotnu zastavenu hrnci a kuthany. imnla, í
je-li
mla
Te
dávno
si
taky prjezd istý, jak na nedli
chopila se koštte na
vzposluší,
dlouhém toporu a vybhla
z kuchyky, aby zametla.
Práv dokonávala veplula
paní
dílo
Knedlhansová.
své,
když do
Zoila
vrat
Kulíšku
a
kroky rovn k ní zamíila, pravici ve stávkové rukavice vztahovala. „Milá paní Kulichová, už je to zveejnno! Už jsou s kazatelny, slena Nany a pan Novák. zrychlivši
Mysíela jsem si, že pi tom nemžete být, a vzala jsem to z úst pana faráe za vás, jako matka. Tuze hezky to povdl, ješt jsem takové ohlášky neslyšela.
slyšet
Tak zeteln a srozumiteln,
do všech kout.
A
dl ává! ekl vážená slena Anna a
Kulichová
pan uitel Jindich Novák. Má tam nastávající pan ze dobré oko. Zaslouží si
vážený
asi
že to bylo
pidal, co vždycky ne-
199
A
hned jsem si myslila, že se u vás zastavím, abych vám to povdla/' Zraky matky Kulichové zvlhly. A než sáhla po ruce vzácné dámy, opela košt o ze, otela pravici o zástru, aby se nedotkla nehodn si bílé rukaviky paniny. „Rukulíbám, milostpaní, ponížen dkuju. $el tam tatík, oba nemžeme." „Duchem jste tam jist byla. To si mohu potoho.
—
myslit.
—
mžete
být spokojena, šastna.
bude
Mžete
mít
„Chvála
Bohu,''
bude
ono ješt
„Ale
—
Se svatbou
„Jak
to,
„Inu,
kutloušku
Kulichová,
Mj ty Bože,
Vy už máte po
Albínkou!
s naší
paní
radost,
ekla
radostn.
Kulichová
starostí
milostpaní.
dost,
isama nevím, jak to
až tak
starosti."
udláme."
paní Kulichová?"
jako
kde to
vystrojit.
V tom našem
— hlava se mi z toho motá."
„Ano
ekla panika. ukazováek na bradu, jako by se zamýšlela, akoliv snad již díve v ní bylo zrálo, oo chtla íci. Ohlédla se dokola, není-Ii tu kde njaké nepovolané ucho, a pronesla tajemn: „Nemohla byste na chvilku ke nahoru?" tak!"
Položila
mn
Otázka Kulíšku pekvapila. hrkla:
K
mnla
na své vaení.
službám, milostpaní!
„Milostpaní,
není doma.
mám obd
Kdyby snad
žen prosím?"
ráili
Jižjiž
— ale
byla by vyv
tom vzpo-
na plotn, a nikdo
— oo
je libo, ppní-
200
„Smím na Víte,
domu,
z
chvilinku k vám, paní Kulichová?
tudy se každou chvíli šustne njaká ta coura
na
pak
to."
Kulíška chopila se koštte a panika
ela do dvora, Kulíška
A vdla,
za
již
krá-
ní.
doma nikdo není, zaklepala pakuchyce na dvee svtnice a vstoupila. že
nika v Matka Kulichová jen
se zastavila u plotny, cosi
do prosted, podívala panikou v pokoji.
odtáhla, cosi posouvla
do
pece, a byla za
„Ráejí
se
posadit,
se
milostpaní."
Paní Knedlhansová usedla na pohovku. Hle-
dla slibn na
Kulichovou, co
by do
desíti
napo-
ítal, a jala se mluviti:
„Abyste mi
nemla
za
zlé,
paní Kulichová,
ale co chci íci, jde ze srdce.
Sama jsem
si
tak
pedkládala,
s hostinou,
a
by
i
jak
to
byla sebe skrovnjší.
poídíte
Pece
jen
máte vy nkoho
a pan Novák taky, koho pozvete. to zde máte, ale malé, a pak
—
—
Inu,
hezké
v pízemí,
poád
— —
dvoreek ped sebou. No tak tedy, kdyby vás to neurazilo a pro pak by uráželo, když to upímn myslím? družika snad bude taky njaká a družba, jaká pak by to byla veselka bez mládence a družiky: pipadalo mi, že byste mohli vystrojiti svatbu nahoe u nás. Co tomu íkáte, paní Kulichová?" Matka Kulichová naslouchala jak u vyjevení, zardla se, pootvírala ústa, jako by po vzduchu jen ten
—
lapala.
—
.
201
by
to
„[>obe, paní Kulichová," ekla panika
d-
„Ježíš
Marjá,
milostpaní,
jak
pak
"
mohlo
Vždy víte, jak to u nás Jsem sama s Albínkou, v tetím pokoji pan Saloupek. Z nejvtšího vystrkáme, co by pekáželo, místa je dost, a tam postavíme tabuli. Ruka ruku myje, paní Kulichová, vaše Nanynka si to zasloužila. Pomohla nám nejednou, když jsme potebovali, chodila s námi na výlety, bylo tak všem veseleji, Albi ji má ráda, ona jist Albínku taky a mj: ty Božínku, nebudete-li mít jinou, vždy by naše Albi mohla jít za družiku! Šaty na to má, holka k svtu je. Co tomu íkáte?" razn. „Docela dobe. vypadá.
—
„Inu, Ježíš Marjá, milostpaní, že ani nevím,
jak
bychom
lichová
pro
cizí
mohli
si
plna lidi
toho zasloužili," odpovídala Ku-
radosti.
„Ale
štrapáce
ta
u
nich,
takovou nepohovu! Jak bychom to
"
„Mohli, paní Kulichová," plácla paní Knedl-
hansová dlaní na stl. „A ješt vám povím, že to vlastn není žádná ob. Víte, co se íká?
Že
svatba pod stechou pináší
rodin štstí. myslím pi tom na nás," usmála se blahosklonn. „Tedy ujednáno, co?" Paní Knedlhansová vzchopila se v celé dcizí
Vidíte,
i
stojnosti a polévala Kulíšku sesíleným blahosklon-
ným úsmvem. „Milostpaní, co
m
se tejká, tedy jen
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1
íkám 11
202
zapla Pánbh naped! Ale musím to íci taky panu Novákovi o tomhle jsme posud nehovo." ili, nevím, jak on zamejšlí „Bude souhlasit," pronesla paní Knedl'hansová urit. „Svatba je starost rodi nevstiných,
—
.
tío
.
toho ženich nemluví, leda v nkterých mimo-
ádných okolinostech. No dobrá, paní Kulichová, ustanovte se o tom. Co bylo na mn, udlala jsem, a s radostí posloužím. Bylo by nám všem
hodn
veselo. Saloupek taky nic nezkazí.
— ANa-
Dobré chutnání vám peju." Paní Knedlhansová vyporouela se a matka Kulichová spchala k hrncm na plotn. Horko jí bylo již z neoekávaného nabídnutí a horko na ni zadýchalo z rozpálené plotny. „Pro paninka," hovoila k sob, „hezké ono by to bylo svatba v druhém pate, ve tech pokojích! Vymalováno mají, nábytek nóbl, všady koberce, Kryndáka pána, jak by mi nco takového bylo napadlo! Tof se ví, obma rukama! Jen 00 ekne Nanynka a pan Novák. Ale Holka, ipro Pánaboha, oo by mohli namítat? nynku
že pozdravuju.
—
—
—
holka, vyvalíš ty oi, jaká se
V
peci praskalo, z
ti
chystá veselka!"
hrnk syelo
—
a velo, plot-
na pálila jak výhe matka Kulichová tanila kolem ní jak arodjka, pipravující kouzelnou krmi. A srdoe se jí tetelilo radostí, jak se Nanynce všechno
pkn
zchystává.
má pekvapení.
22. Kulich taky
—
První
gratulace.
Dávno
ztichl
zmlkly
i
dopolední švehol a cvrlikot
táhlé
nápvy
ptákfi,
jehož hluboký
kosa,
by mohl býti nazván barytonem v ptaím koncert, a zpvaví opeenci zmizeli v zaflétnový
tón
hradách. Toliko vrabci štbetali, skotácky na sebe stínech do dlažb pabrkovali, a byvše chodci
pokikovali, snášeli se se
hali
na
ulic,
aby tu na
vyplašeni zdví-
na okraje stech a odkud pak nadávali rušitelm ne-
se v hejnech a vzlétali
zdi zahradní,
dlního obda, naež
se vraceli k
vrabím
hodm
poskrovnu. Vozy nejezdily, metai z rána dosti peliv byli smetli stopy verejší soboty. Za takové nedle a svátku naplahoí se i pobhlík vrabec dosti,
svým. Bylo toho
arci
zrní se netrousilo, a
než sežene sousta pro hladový žaludek.
S vží odbíjela dvanáctá, když Nanynka spchala dom, rozlouivši se již kdesi níže s Novákem. Po Praze vyzvánli poledne. Vanutí vtru zanášelo v ty koniny hluboký hlahol snad i Zik-
munda
z
vže
svatovítské, až se v
Nanynce dech
204
tajil. Ješt nikdy neznlo jí toto vyzvánní tak slavn a velebn jako dnes. Pnostupující se kovové zvuky vlévaly se jí až do hloubi duše, rozechvívaly nej^skrytjší struny srdce, naplovaly celou bytost její tklivým pohnutím. Toužila, aby cesta k domovu byla dnes desateronásobn dlouhá a hlahol ten aby ji do nekonena provázel. Chvl se jím všechen jarní vzduch a chvní to sdlovalo se každé její iv, každé buce. Bylo jí sladko dojímavo zárove. Zvuky domíraly, dotei
se, a již je stíhaly nové v nepetržitém velebném souznní. Mluvilo k ní cosi vyššího, nadpozemského, a Nanynka uvdomovala si, že teprv
petávaly
dnes mocnému tomu hlaholu rozumí jako hovoru z jiných
svt
a jako vážnému doslovu prohlášení
s kazatelny v kostelíku svatého
dopoledne bylo udalo. Byl
jí
Apolináe, jež se
zpeetním
slov, ji-
miž obci bylo oznámeno, že odejde z domu, za milovaným Jindrou, na všechnu dlouhou budoucnost Potkávala jednotlivé chodce, spchající k du,
postavy
jejich
kmitaly
hledla na tváe nevidouc znávala. Byla
ponoena v
se jich,
mimo,
ob-
Nanynka
a vidouc nepo-
sebe a vzlétala vysoko
nad zemi. Nejradj' byla by kráela sama do daleka neznáma,
kam ped
ní ulétaly všechny její
myšlenky. Toto neznámo byla celá
po boku Jindrov. Ach, co
je
krásy, štstí, blaha, radosti!
ký
nekonený
etz
dní,,
její budoucnost v ní skryto netušené
Co
a co
ji
vše
oekává! jí
Ja-
pipraví
205
Pjde s ním tam vysoko nad ostatní Prado koniny pólo nepovdomé, odejde navždy
Jindra! fíu,
z
tohoto
kde
okolí,
dtství
ztrávila
mládí a
i
které jí tak asto jevilo nejvšednjší tvá života bez lesku a pvabu. Dnes však i tu bylo všechno krásné. Dnes poprvé chápala pvab rozkvétajících zahrad a
šastného
Dnes poprvé
jevila se jí
nost malých
tch
dom
sob
v
ticha, jež
uzavíraly.
v pravém významu útul-
a
ilo a ve kterých všady
domk, tušila
z nichž se kou-
spokojený
život,
rodinné štstí. Ješt nikdy nerozehívaly ji pabytost prsky slunené tak blaze jako dnes
—
Nanynina slovo,
jež
úinkem pímo tála. Každé drsné doma kdy slyšela, bylo zapomenuto,
jejich
každý nevlídný dojem z duše její vyvanul. Blížila se ke starému domu, který s celou a to ítou ulicí byl jejím posavadním svtem
—
vše
již
náleží
minulosti.
Uprchlá
jako
sen,
teprv budoucnost bude životem. Rozlouí se
a
s ro-
rozlouí se i s šitím, a co bude dále, vše to úhrnem se jmenuje Jindra! Byla to láska, jež krokm jejím dodávala lehkosti, celému tlu perutí a ponášela ji bez na-
tíii,
máhání a vynakládání
vlastní síly.
Jednotliví chodci pozdravovali
ji.
kovala pokyvem hlavy, radostným slova
nepronášela,
Nanynka
úsmvem,
dale
nemohouc. Záila štstím, a
V tom rozjasnní duše a srdce byla krásná. Ohlíželi se za ní,
a Nanynka
vdouce
tušila to.
již,
kterak tu
Dtskou
kráí nevsta,
radostí poskakovalo
20tf
y ní srdce. 'Nanynka Idnes nebyla Nanynkou, jdoerou domovníka Kulicha, ale uinnou kvtinou. Za okny dom a domk zjevovaly se jí hlavy známých sousedek a dcerek. Do každého okna vyslala Nanynka pívtivý úsmv as ním kus vlastního blaha.
vdí
Již to
nastávajícím ní,
pímo
— všichni vdí!
Poselství o jejím
dávno ped nepomnla, pimíšeno trochu
štstí
rozneslo
se
z kostela.
Nanynka
netušila,
již
mnohému pohledu za ní je Ona, dcera domovník tamhle z toho doimu, je šastnou nevstou a pjde za uitele. Jak se že
závisti.
Fortuna k
nkomu
zachová!
Vždy
tuhle
Pepika
^ Bertika a Madlenka taky by mohla býti nevstou. Každá z nich je zralá na vdavky. Zatím
Nanynka Kulichovic
Te Vždycky kdykoli
—
již
cupala prjezdem, vcházela do dvora.
jí
pipadalo, že se za ní zavírá svt,
vstupovala
na
slizkou,
stále
vlhkou
kolenatou dlažbu toho pochmurného dvora.
dnes
i
jejich
a
Ale
zde bylo veselo. Tamhle jsou milá okna píbytku, tamhle dvee kuchyky, a za ni-
mi kuchtí a chystá její matka. Ach, maminko, tatínku! V duchu líbala Nanynka oba ty starochy. Pojednou jí byli nesmírn vzácní již u nich
—
(dlouho nebude.
Polední vyzvánní zaniklo.
Tou
chvíli
udalo se matce Kulichové vyhléd-
nouti zasklenými
v
do dvora
dvemi,
vstupující.
i spatila Nanynku práOtevela dvee kuchyn,
207
ta
jak hledla na doeru, otvírala pomalu taky ústa.
dobe umla
Stará Kulíška sice mají-li
nebo
práv
lhostejní,
picházejí-li
s
tváí lidí, zvdaví dobrým nebo
ísti
nebo radost,
zlost
s
jsou-li
ím
zlým, jdou-li porouet anebo prosit, hárá-li jimi
hnv
nebo jen závist otravuje. Pro takovéto neuta-
jena stavy a jevy duševní, obrážející se na tvái a ive
mla
zracích,
posteh výborný. Od oeho by
taky byla polovinu
vku
svého domovnicí, které je
stýkati se s tolika rozlinými
lidmi? Avšak s
ji-
nými, jemnými a nejjemnjšími odstíny hnutí duševních, vyzaujících bleskujících,
tváí lidskou a
nelámala
sob
ze
zrak
píliš hlavy.
vy-
Pes
to
Nanynku, vidla neomyln, že §e to vrací jiná dcera než ráno z domu odcházela. Takový rumnec tvá její snad nikdy nepokrýval, zraky její nikdy se takovým štstím nenyní, pohlížejíc na
leskly,
ústa
její
nikdy tak nepozývala k líbání,
ba k ulíbání, tvárn
uši její
nikdy nebyly tak
r-
a všechen její zjev a lehká chze nejevily pružnou její postavu nikdy tak ztepilou, úmrnou. žové,
án
Matka otevela ped Nanynkou dvee dokoa rozpáhla ruce. „Dít, dít!"
Vždy
jsi
volala,
jako bys
práv
Rychle se Kuliška po
„jak to dnes vypadáš! s
oltáe sestoupila!"
sob
prsník její zástry suchý a
podívala,
je-li
je-li
ná-
taky jinak istá,
aby dceru neušpinila, a když Nanynka vstoupila, pirazila matka jediným zamávnutím ruky dvee,
208
teskem zapadly a sklenné naež doeru prudce objala.
až s
ely,
tabulky zadrn-
„Nanynko, holka drahá, tedy už je to hoUž vás velebný pán prohlásil! Ajajaj vážená slena Kulichová, povídal, a vážený pan uitel Novák! To je náramná pocta, to jste
—
tovo!
asi
tuze
dobe umli
katechismus, že
si
tak
do-
ložill^'
A stvé
z
svží jak erjahody a jarním vzduchem chladny. líbala dívku, jejíž rty byly
„Kdo vám to ekl?" vyvíjela náruí matiny. „Jak to víte?"
„Ó Ale
Nanynka
se
—
Bože, holka, já vím vcí! Podíváš se!
te
honem,
sho
Nanynko,
a pistroj na stl. Tatínek tu bude jist oo nevidt.
A
to
se
sebe
obd —
jsme brzy po beztoho že brzy pijde pan Novák." „Pijde!" zajásala dívka. „A pjdeme na proIcházku."
„Pjdete, dít," pisvdivala Kulíška. „Nejak ukolíbaná. To vím! Kde koho potkáte, každý se za vámi podívá a ekne: helejte je, ženich a nevsta! Važ si toho, Nanynko.
dle
—
Kdyby
se
ti
všechno na
svt
vrátilo,
tenhle
as
nikdy se nevrátí, a do smrti na to budeš vzpomínat.
Nkteré žen
je
to
vbec
—
nejkrásnjší a
nejšastnjší doba života pak jen samý trud a svízel, utrpení. Ale ty budeš i pak šastná a do nejdelší smrti," dodávala rychle, aby zlých du-
ch
nevyvolala.
209
Nanynka sala klobouek, svlékla paíetko, opáse bílou zástrou, spchala pro ubrus, pro
sala
talíe
píbory.
a
„A
oo ješt
víte,
maminko?"
tázala se skoro
škádliv. „Podivíš nala
se,
holka, podivíš, až uslyšíš,^' napí-
matka, „ale to až pijde taky tatínek, až
ji
budeme
všichni u stolu."
Ale která pak matka smi ela njaké takové píjemné tajemství, zvlášt týká-li se milé dcery a svatby!
a staila
nemusila Nanynka ani píliš naléhati
I
již
jediná její otázka:
zvdti nesmím?"
„A dív
to
Nebo
Nanynka
zvdava jako všechny dcery Eviny a vymámila z matky vše, i
zas byla taky
chtla-li.
A s
ím
ze
matka Kulichová tedy vyklopila ponenáhlu, paní Knedlhansová byla pišla. Zaala arci
široka,
jak &e
panika
vracela
pan
vyprávla o prohláškách, co zvala nahoru a jak vešla k nim, jak na kanape"
—
la
konen
jak
z kostela,
fará, si
jak
oo ji
sedla „tuhle
nabídla svoje
ti
pokoje na svatbu, na slavnou hostinu. Nadálá se matka Kulichová, jak Nanynka radostí poskoí, až novinu uslyší, ale ku podivu, Nanynka nebyla tak
zanícena.
o
jde, obrátila se od Když konen uslyšela, svých píprav k obdu, stanula a pronesla pováž-
liv:
„Nahoe, maminko?
U Knedlhans?"
210
—
„Nu ano, holka! Což pak to nepovídám? nemáš z toho radost?" Nanynka váhala. „No, radost víte, maminko, zdá se mi, že ^^ !má nevsta mít svatbu z domova, od rodi Matka Kulichová pocítila zklamání. „Myslela jsem, kdo ví jak t pekvapím, jak
A
—
—
t
to potší.
!že
od rodi, snad
—
Od rodi, si
povídáš.
nemyslíš, že
ti
No
pravda,
paní Knedl-
hansová vystrojí hostinu z vlastní kapsy! Všech-
no
tam odneseme,
u ní uvaíme,
nanejvýš
všechno bude naše
ale
^**
„Myslím pod stechou rodi," dodávala Nanynka.'
Matka pomlela hoce:
chvilku a ekla skoro trochu
„Nanynko, ohlédni
se.
Tuhle kuchyka jak
plivátko a svtnice jako šuplík
se tu smstnáme.
A
sotva že
my
do toho máme uvést hosty!
A te
si
hodiny,
poád nemohou
pomysli,
—
holka,
veselka
všichni
nepotrvá
pl
sedt jako kvona
na vejcích! Kroku tu neudláš, vrážíme juž tak jeden do druhého, a pomysli
si
taky, že
pes
tu
dvoreku —
bude polovika svateban na ^ bude se na to dívat celý dm! Na všechno musíš pamatovat. A nahoe ti pokoje, mže se pecházet, a všechno po ruce, z domu tam nikdo nevidí." chvíli
—
pkn
„To
je pravda,"
ekla Nanynka zamýšlejíc
„Svatá pravda, holka I"
se.
211
jen
Bez ka.
„Já tedy nic nenamítám, maminko, ale peoe musíme pokat, co tomu taky Jindra ekne.
nho te už nemžeme." „To se rozumí, dít/^ horliv pisvdila mat„To jsem paní Knedlhansové sama hned ekla." Kulíška byla skoro hrdá, že tuto možnou ná-
mitku pedvídala a dceru pedešla.
Na dvoe chyce,
ozvaly se
hmotné kroky
ke ku-
se táta Kulich.
blížil
po obním bude po jídle do ei. To víš, mívá taky své mouchy." „Ale ovšem že! A teba díve Jindrovi, aby" chom pak už urit vdly „Tiše, holka, ani slova. Tatínkovi až
d,
až jak
Ješt
s
na
se
dvoe
ozvalo
povdomé
zachrochtání, a Kulich vstoupil.
„Tak tady dobe, talíe na
m
máš,
stole.
mámo!
Však
—
tatíkovo
No,
to
mám dkladnou
je
fábu
(hlad)!"
„Vítám
pívtiv
vás,
pitáela
tatínku,"
a skoro úlisn jako kot.
„Pozdrav
t
Pámbu, Nando!
se
—
Nanynka
Ani nevíš,
že sem byl taky v kostele."
„Ale jdte, tatínku?" tváila se Nanynka pekvapenou.
„Ba rovala.
že byl,
tuhle
No, byl bych
matka šel
m
tam komandý-
taky bez dohánní.
—
Ale na konci kázání sem se žejbroval ke dveím, jen vás pan páter shodil s kazatelny, už jsem výpad ven. To bylo hned šuškání mezi ženskými.
1^
212
nco
Jak pak ne, to je
huby jako tvero
jely
— hned
pro jejich uši
Kdo pak
složení.
to
jim
má
poslouchat."
„No, no, starý, zlého nic nemohly povídat/* vmetla
Kulíška.
„Nemohly, nemohly! To vím
nemžeš nikdy
se
oteve.
spolehnout,
— A dávejte polívku,
taky. Ale
jak
holky."
Nanynka vybhla do kuchyn, matka dovela dvee a nachýlila se k muži: „Škoda, žes stela, ti
jak
na to
ženská hubu za ní
nevidl, když se vrátila z ko-
ji
ekla tlumeným hlasem. „Vypadala
starý,"
uinný
andl."
—
andl z roští!" zasmál se chra„To ped svatbou vypadá každá tak. Ale zeptám já se Nováka za deset let, má-li poád ešt andla." „Ty jsi starý protiva!" utrhla se matka dur„Já vím
plav
div.
Kulich.
v tom
Bylo
víc
be
neíkala.
„Sedni
ped
Vidíš,
si,
Bylo po ina
skuteného
než
jak svého starého do-
naladí.
„Já vím. Ale tak
líeného
vdla,
rozhorlení. Kulíška
naší svatbou
jaké
brundibáre, a já
obd.
pokám
mi taky
dám
polévku!"
Kulich pomlaskával, díval se
ženu, na dceru, jakoby
ekl: „Dnes eknu,"
jsi
vy ženské jste!"
nco vdl,
na Nováka.
a posléze
Potom vám nco
213
„Co
v, aby
—
ani
mámino
však
Mám
myslím, že dnes ne-
si
pro vás novinu
—
ale
slova."
Starý umínil,
nemoudrého.
to nebylo nic
„Dokeji asu bude dlouho otálet.
dív
Nanynka v oba-
pak, tatínku?" vyhrkla
i
nkdy
Kulich byl
jako
pes Nanynino nepovdl a tak
nepovolil,
Když
suk.
všechno nic.
si
naléhání
Nemohly
se
tedy dokati píchodu Novákova, zatím však Na-
má
nynce letla hlavou sterá domnnka, co zas
otec za lubem. Ale tatík se tváil jak pomazaný a
ml
radost
z dychtivosti
ženiny
dceiny.
i
Novák pišel dív než obyejn chodívj^ a když bylo po vítání a všichni
aby vypili trochu kávy, oož ani Novák nesml matce odepít, usedli,
vytáhl Kulich své doutníky, nabídl nastávajícímu
a labužn pokuuje spustil: „Tak pro vás mám novinu, milá rodino. Totakovou, jak bychom to udlali s vaší vesel-
zeti,
tiž
kou."
Matka Kulichová zavrtla sebou na
židli.
ejvdli, jako co pan páter v ko-
„Totiž takto. Zastavil jsem se z kostela u ku, a
tam už
stele povídal.
láme
to
No
s veselkou.
a hovoilo
A
se,
jak
pej
to
ud-
tak tuhle a támhle, až najed-
nou ejka povídá: No ano, sousede, kam pak ale vy tu svatbu dáte? místa,
a toho
ty mladé lidé
nemáte
budou
by to byla veselka!
Na
to
pece poteba dost
nazbyt.
chtít
A
snad
zakepit
— Vdl
—
si
taky
jaká pak
bych vám rady.
214
Mohli byste
svatbu mít
tu
—
bych vydrhnout podlahu ji
navoskovat, sousede. Snad
slavit
veselku
doma
to
dlá
—
nkde
m.
u
zdehle
Dal
a chcete-li, dal bych
te módou
víte, že je
v hotelu nebo v reštouraci,
nepohodlí, a kde pak taky toho ná-
Spoítáme
eknete mi, kolik mli chu, a podle toho, co si vyberete, poítal bych vám to kus ke kusu za personu zlatku nebo zlatý dvacet rozumí se bez pití, to by bylo zvláš. A to byste mli veselku, povídá ejka, beze vší štrapáce. Tak, 00 tomu íkáte, sousede? No, roznápad, tohle není nemoudrý povídám umí se, na dobí!
vás bude, já
dám
si
hosty,
navait,
na
byste
—
—
ito
já, ale
ferenci. )a
musím
—
ptám „Ale
No
se vás,
doma pedložit
to
a tak vám to
te
rodinné kon-
všem povídám
co tomu íkáte?"
neslíbils
nic,
starouši?" vyhrkla Kulíš-
ka iizkostliv. „Jak
slyšela,
jsi
neslíbil.
Proto
s
tím
jdu
k raportu." Nanynka hledla na Nováka a vidla na jeho tvái veliké rozpaky, jež nasvdovaly, že mu návrh pán ejkv není píliš po chuti. V tísni obrátila se k matce:
„Maminko
*^
Kulichová vidla, že je na rozešila. Již
jí
ní,
aby tuto
vc
taky ústy poškubávalo.
„Je to od pana Bryndala tuze hezké, starouši, ale já ti povím nco jiného, a to se mi zdá ješt lepší."
215
A
chvatná
vypovdla muži
Novákovi,
i
co
se dopoledne udalo, s jakou nabídkou pišla paní
Knedlhansová.
A
„A Nanynka
ze svého pidala:
tuhle beztoho chce požádat sle-
nu Albínku, aby
jí
šla
Kdybychom
za družiku.
nepijali, oo paní Knedlhansová nabízí, možná, že
by
zas nedovolila Albínoe.
íká
tuhle pan
— A co pak všemu tomu
Novák?"
Milý Novák chytil se nabídnutí paní Knedl-
mu
hansová jako záchranné kotvy. Bylo
pi
ml
pomyšlení, že by
Vdl
spody.
hned, že
nevstu
krmáv
skoro úzko
vésti
do ho-
návrh musí za-
mítnouti, a toto zamítnutí bylo snadnjší po
sd-
matky Kulichové.
lení
hovoil mírn, „že by naše
„Myslil jsem,"
vbec mohla
svatba
tedy
býti
nejtišší,
nejprostší,
a
beze vší hostiny. Ale nechci se vzpírati za-
i
vedeným zvyklostem. A když tedy ta milá paní sama pišla, soudím, že by se jí nemile dotklo, kdybychom odmítli. Máme-li si vybrati, jsem pro návrh paní Knedlhansové."
„O tom Kulich.
nání.
A
ani tak.
jsem
arci
„A musím jsem
No
neml povdomost," ekl
rád,
od ní nóbl jedejkovi neek tak Pánembohem u Knedl-
íct, že je to že
jsem
dobrá, tedy s
hans." Pozvání do dnihého patra
Hleme, hleme, ženi!
myslil
si,
i
jemu
lichotilo.
jak jsme pojednou vá-
:
215
Nanynka pišlo tedy
hluboká vydechla. Sdlení otcovo jasná, skoro jako pohroma. Je to
z
z cista
šastn
zažehnáno.
„Bude ono to ejku mrzet," ekl ješt Kulich, „no ale pedevším musí být pokbj, a sjednocenost v
dom. To mu taky pjde na rozum. mu asem dohodím njakou svat-
—
Možná, že
hvL
jinou."
Bylo po svain. Nanynka již byla v plné parád, chystala se na procházku. Novák rovnž byl pihotoven. Již
na
již byli
na odchodu, když tu
dvee kuchyky zaklepáno
služebná
domácích.
Matka
a vpadla Tonika,
Kulichová
skoro
se
ulekla.
„Milostpán se dává porouet a tuhle posí" podávala bílé psaníko.
lá
jako
A
zmizela zase
vítr.
Na obálce bylo napsáno: „Ctné slen Ann Kulichovic, Nanynce
se roziechvly ruce,
loco."
když po obálce
sahala.
„Co to?"
ptala
se,
hledíc na Nováka.
Novák rozízl obálku, vyal a podal Nanynoe bílý lístek se zlatou oízkou.
Byla to navštívenka.
ným písmem
Na
bylo vytištno
Stanislav Mislikowski, m.
A
jedné stran zdob-
r.
na druhé stran bylo napsáno drsným, rá-
zovitým písmem:
217
„Upímné lou rodinou!
gratuluje
M.
„Ukaž!" sáhla po ítala
dv
ádky
ty
Vám
a
panu ženichu
s ce-
p." lístku matka.
Poznovu pe-
a podávajíc lístek muži sotva
ze sebe vypravila: „Ježíš Marjá,
Kulich ia
sám pán domácí
——
!"
podržel kartiku na loket od
si
zrak
taky etl.
„Na mou
duši,
pan domácí! Tedy juž taky
vdí/' Jeho
hru
se naplnila
nesmírným sebevdo-
mím. Pohladil
si
kníry a ekl slavn:
„Inu pravda, po se svatbou k
tomhle
arci
Cejkovm. Toho jsem
nemžeme
se nenadálí"
^
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
jít
15
KJebyla •*
^
—
V dom.
23.
U
domácích.
to jen paní Angelina Knedlhansová, kte-
rá projevovala tak
horliv úastenství na všem,
as
u Kulich vyvíjelo. Nastávdavky domovníkovy dcery byly velikou událostí pro celý ten malý svt, který se tajil pod píslušným íslem popisným, jehož majetníkem byl pan Stanislav Myslíkovský. Kterak by komukoli v rozlehlém tom dom bylo mohlo unikco se v poslední
vající
nouti,
že
všichni i
Nanynkou nkdo chodí!
za
nájemníci,
podnájemníci,
Vdli
to
dívky služebré
posluhovaky.
Pednostové domácností dávno né dcerky „hausmistrovic", ní ohlédl, a
dve A
te
dozrává,
když
všichni
kterak
uslyšeli, že jde
si
si
všímali sli-
mnohý zálibn
se za
pomyslili: „Arci, arci,
by nemlo
milovníka!"
do tuha, nejeden politoval,
Nanynku potkávati. Paniky podle úední neb spoleenské hod-
že již nebude
tváily se víoe
mén
nosti
své
by
naprosto nevšímaly, co se u Kulich dje,
si
zvlášt paniky, které samy
mly
lhostejn.
Jako
dcery na vdaní.
219
Vidly, že ke Kulichovm dochází njaký mladík, a když se na bysteji podívaly ale jako by
—
ho
—
nevidly!
ani
usoudila nejedná,
na
dvee v pate,
Tam
a byly
že
smle mohl
mladík velmi slušný a že
mu ochotn
by se
—
je
to
zaklepati
oteve-
mšanská, úednická, živnostníkova! Pro zabloudil práv do pízemku, na dvoreek, k domovníkm! Dcerky z domu naproti tomu sledovaly s neutajitelným úastenstvím známost Nanyninu a nily.
je
dcerka
taky
a
si v duchu nezapíraly, že by „s ním" taky hned mluvily, kdyby se k nim byl obrátil. Ano, stalo se nejednou, když dv takové sleinky se stetly na vycházce z domu a chvíli spolen kráely, a vdouce, že družka na družku se mže spo-
kterak
lehnouti,
svily
navzájem:
si
„Vidla
jste
ná-
padníka Nany Kulichovic? Zajímavý lovíek, co?
Toho by leckterá Toho bych ani já
Dobe
z kterési
bezpen,
že
A
nebylo snad
poznávaly všechny,
pelivé matky, že
neník
nezahodila.
—
by byla odpovdla,
ani jediné, která
zahodila.
Což znamenalo:
nezahodila."
to
není
by ho jejich
obyejný
žádný
dupárny. Ostatn
že
jako
vdly
ta-
všechny
Nanynka, do žádných dupáren ne-
chodí.
hlavn podNkolik po^ slucha práv nebo lékaství, njaký obchodní pomocník, kontoarista, a jednoho asu taky vlasatý akademický malí s širákem, že by v nm Pak mladí
lidé z
domu, a
to byli
nájemníci, kteí se rok co rok stídali.
220
paní Máry, byla mohla vyložiti své brambory na
Zeleném
trhu.
Všichni bez výjimky snažívali
zapísti s Nanynkou, která pro
ená, jak skávali
žába zpropadená," stý-
jisou
ranty
— hausmistrovic prin-
V^
A k
se
byla jako stvo-
svj pyšný nosejek nad št-
„nosí
pánskou vž! To cezna
„Ale,
soudili.
si,
n
když se objevil Novák, všichni mládenci nj: žárlili. „Co pak na tak da-
nm
domu na
lece je!"
íkávali povržliv. Ale bylo v
pece nco, když
nm
asi
ho Nanynka oblíbila, a to ty mládence pokoovalo. Všichni byli odstaveni pro takového kantrka, ert ví odkud! S porozumním nejvtším, s úastenstvím nejupímnjším potkávala se známost Nanynina si
u služek v dom. Má-li kdo smysl a cit pro lásku, ije to služka. Bylo by lze íci, že služka jest odbornicí ve vcech milostných. Nikomu tak není teba lásky jako jí. Dívce služebné za všechnu tžkou práci i za mnohé ústrky jest omastkem ina
hokou
skývu vyslouženého chleba láska strany
vždy upímná.
Byvši
—
deset-
láska
s její
kráte
zklamána, podvedena, vykoistna, dovede
poznovu a na smrt milovati. Mnohdy miluje teba najednou, a nesnadno by povdla, koho I dva, ti má nej radši. Mnohdy vylévá lásku svou pouhými dopisy a spokojil je
se
zas
jen
láskou
písemn
vyjadovanou. Snad žádná ze všech, co jich v dom bylo, Nanynoe nezávidla, každá jí pála. Vdly o ní,
221
Že piln pracuje;
co
sob
na
nosila,
vše
z její ruky, to v nicíi budilo úctu k jejímu
Byla jim cítily
sice nejbližší ze
bylo
umní.
dom, ale n. Pes to se
všech dívek v
neklamn, že jest pece nad Taky však si nikdy nezadala, klep
nevynášela.
za vraty a na schodech se nikdy neúastnila. Byla
vtlená ochota a
vlídnost,
umla podkovati
za
pozdrav a nejradji sama díve pozdravila. iVlnohé dívce v tísni poradila.
A
nade vše
ji
povznášelo,
služkám v dom sepsati i nejeden dopis, jakého žádná nesvedla, a pi tom umla mleti. že
umla
jediná
Jen
holka
v
dom
si
spálila
hubu,
nováek, zastavujíc jinou, zkušenjší. „Vidla jsi? Nanka Kulichovic má galána."
holka
„Jak to mluvíš!" utrhla se na
„Nanka Kulichovic! Což pak krávy? Nanynka Kulichovic, Imehlo!
s
ni
oslovená.
tebou
pásala
pamatuj si, nepro tebe jako pro nás všechny slena
A
Nanynka."
A ješt dodala: „Pro by nemla?
Myslíš
ty, že
galáni rostou
jen pro nás?"
„Ale jakého!" ekla
s
drazem
kavikách !"
„No
takového, jakého zasluhuje.
—
prvá.
„V
ru-
Vn doma
nebude a ty jí ho neukni. Až se v Praze opejíš, budeš taky mít galána. Ale nesmíš lítat na boso jako doma po chlív, nesmíš mít nos jako komín a nesmí ti pod sukní ouhat kanafasová spodnika. Takových capouch nemají hoši rádi."
222
Prostoeká kuchta zapsala
Nanynku
a hledla pak na
s
si
pouení
za ucho
náležitým respektem.
Posluhovaky chodily do domu tenkráte jen K njakému bezdtnému páru manželskému a k manželm, kteí mli dceru vdanou a byli
dv.
Nebylo žádnou vzácností, když a nepišla poklidit, ustlat, popel vynést, nebo když „jako na smrt" zapomnla pijít veer, aby pinesla džbán studniné vody, máz nebo holbu piva, chléb a syreky k veei. Vždy se pak vymlouvaly, že jim bylo ráno (nebo vera veer) tak zle, že myslely, „že je to jejich poslední hodinka". Avšak v poledne nezapomnla nebo na smrt nezastonala nikdy žádná, ježto v poledne kynulo u pán vždy njaké sousto od obda. Služky z domu brzy babkám pišly na ty finty a v humoru svém je nazývaly „polednizas jako bez dtí.
nkterá
z
nich
zaspala ráno
cemi".
Toliko
dv
byly
ty
paniky
posluhovaky,
bytosti scvrklé, vždy popelavé a politováníhodné,
o nichž nikdo
nevdl, kde
bydlí,
když po nich
byla sháka, ale staily dokonale na všechny mrzutosti
v
dom,
jako špetka zaschlého kvásku v díži
Pi tom na sebe navzájem nevravody by se byly utopily. Byly však pípady, že se pece kdesi v kout nebo na schodech suchly, to když bželo o njakou velikou vc, na jejíž dkladné zpracování jedna ni druhá sama si netroufala. Takovou událostí byla známost Nanynina, a tak jednoho dne zahuhala paní Skona nové zadlání. zily,
na
lžíci
223
ápková k paní Maáskové: ková, dole u hausmistr
„Kdo pak
by,
,Všimli
—
nevšim
si
Maás-
si,
?'*
leda
neml
by,
oci!"
„A kde
to ta žába splašila?"
„Kde, mj: Bože! Trandá veer po trandá, brzy-li pak se
nkdo
ulicích,
pe-
neohlédne! Ale
ká, doká se/* „Když už si nkdo hledá do páru, povdla bych mu o jiných/*
„A
já! Jen se zeptat!"
lovk,
„Pováží-li
80U
já
že
tuhle
jen
u domácích
"
dv
„Jo jo, a poád jakého prince nebo
Nkde
nic.
Ovšom, tam ekají na
nkoho od
n-
místodržitelství."
inkly dvee, babky
rozletly po
se
svém.
Ale potom tedy pišel den ohlášek
—
a
te
vypadalo vše jinak. Nebyla to žádná masopustní
známost na nkolik nedl, žádná kratochvíle
Nanynka
A
—
se vdává!
první popud, jak sluší rodinnou událost
u Kulich vyšel od
vážiti
—a
instance
v
bylo-li
dom
—
ho vbec teba od samého
nejvyšší,
domácího pána.
Té nedle pan Myslíkovský, syt poobdvav a vypiv ernou kávu, nespchal
do salonu na ik
choti a
rovnou cestou
divan, nýbrž zažehnuv doutník,
dvma
svým dcerám;
ekl
:
224
„Víte-li
pak,
Nany má ped
oo
nového?
—
Hausmistrovic
svatbou/^
Paní domácí podívala se na chot a pronesla ne
ví ve „Geh
weg'/*
Paní Myslíkovská pocházela nejen z úednické
pvodn i národnosti úednické, následkem ehož jejím diplomatickým jazykem byla druhá zemská e. Zvlášt však se k ní uchy-
rodiny, ale byla
když slovo
lovala,
mlo
její
vyzníti
vážn, váž-
nji nebo nejvážnji. Krom toho byla rozená fon a slech tictví
Krautv^urst
o patnáct
let
její
rodiny
bylo
jen
mladší než ona sama. Pamatovala
velmi
dobe, když
dom
dekret a když potom na všechno prádlo
si
nebožtík
papínek
pinesl
—
—
po vylouení nkdejší matiny výbavy chatrnjších kus byla nad švabachová zaátení písmena vyšívána korunka o pd perlách. Celý
ješt
z
týden fmli tehda vyšivaku v a
veei
dom,
dostávala
stíbro putovalo k stíbrníkovi, aby leštil,
obd
a dvacetník denn. Taky všecko rodinné
naež
je dostal rytec,
je
znova vy-
aby nad monogramy,
vykouzlil korunku.
„Už
mla
Je
ano, Katy," dotvrzoval pan domácí. „Dnes
vyhlášky. Kdo chtl, mohl slyšet." „Kde pak?" otázala se panika. „Kde pak jinde, než u svatého Apolináe.
—
vidt, že jste žádná nebyla v kostele."
slena Klotylda, útlá dívka pounylé tváe, oí jak zamžených, unavených
Starší dcera, bledlé,
"
:
"
:
225
a bloudivých, zdvihla o poznání hlavu a pronesla,
jemným nosíkem:
jako by hovoila
„Já
A
byla,
u Štpána."
ale
po malém odmlení dodala
„Tam nahoe
je to jak
na
vsi.
Tam
bych
ani
nechtla mít oddavky." „Klotild!'* ekla písn paní Myslíkovská. „No nechtla!" odsekla slena Klotylda. A upela zraky v neuri to, dávajíc tak na jevo, že ji vdavky Nanyniny nikterak nezajímají.
„Hrozníky
kyselé!" vyškvikla mladší dcera,
slena Amála, kvítko asi sedmnáctileté. „Jen kdyby on pan Švalbenšvanc Zachechtala se skotácky do hrsti. „Hade!" vybuchla slena Klotylda hnviv. A souasn matka pokárala nezdárnou žabku: „Schv^eig, du rotznase!"
— —
Naež „Pro
se obrátila k choti:
bolia
t
?"
prosím, kdo pak
„Kdo? Ani byste neekly. Njaký Novák „Krejovský
—
švec?"
nedokav ekla
— paní
domácí. !" ekl manžel drazn. odmlela. Založila ruce, pe-
„Ne, Katy. Uitel Milostpaní
kvapením
se
se zardla.
„Ježíš!" vykikla Amála. „Uitel!
Slena Klotylda otevela rážce
Amálin
rty, jež
Páneku!"
byla po na-
zlostn zaala, a vypustila
povržliv
„No, uitele bych
si
nevzala."
z nich
226
Te
pan Myslíkovský upel na Klotyldu po-
hled káravý, kterým jako by se „í^íkal
ti
jí
tázal:
už nkterý?^'
Ale nepromluvil slova.
Za
to
„A
já
Amála vyhrkla jak nezvedené dít: bysem si ho vzala hned!^'
„Já bysem, já bysem!" posmívala se Klotylda. „Ptal se t nkdo?" ekl pan domácí Amáice.
Amálka natahovala
obma
rukama sukni pes
oblá kolínka a lýtka, zdvihla náhle ruce, plácla se
obma dlanmi
nad kolena a opakovala
stoekou upímností: „Já bysem si uitele vzala hned dva! Páneku, paní uitelovou. Dy
—
s
pro-
a teba
m
doma
jen tejráte."
Možná, že pravý opak se shodoval s pravdou, Amálka týrala celou rodinu. Snad se týrali všichni navzájem. Ostatn Amálka nebyla zlá holka. Nepodobala se v niem ztopoené a jenom na své monogramy s korunkou pyšné lže
rozpustilá
matce, a nepodobala se taky seste Klotyld, snad
o celých deset let starší a den ode dne omrzelejší. Amála byla nevychovaný ženský spratek s tupým, vysmvavým nosíkem, živýma, šelmovskýma oima, nevázané huby. Drobné kostry, v tle plná, emu se íká „mole', veselá a pi vší prostoekosti dobrosrdená. Matka mla radši Klotyldu,
ponvadž byla
útlejší,
hrdá a
slovem urozenjší. Matka
ji
hodn
domýšlivá,
pokládala za zdárný
omladek své rodiny, rodiny von
Krautwurst,
:
227
ježto
prsvitnou
bledou,
Klotyklinou pro-
pletí
mateské krve šlechtické, kdežto bujné tlo Amálino tém pekypovalo
modrávaly
žilky
její
zdravou krví ervenou, a to tedy byla
pvodem pouhého
otce Myslíkovského,
Nejednou
—
vyvedla
t: „Jak
—
jisté
krev
plebejíka.
když Amála njakou „neslušnost** si paní domácí zcela hlasi-
posteskla
nám
tahle ulinice do rodiny donemohla míti za nehet pochybnosti o jejím zákonném pvodu. Byla si vždy vdoma svých povinností a nebyla ve mdlobách, když Amálka picházela na svt, aby se byla mohla stala!"
se k
A pece
domnívati, že
jí
dít
podvrhli.
Naproti tomu pan Myslikóvský nadržoval spíš
Amále,
ml
by byla
radši,
ji
U
zas byla k líbání. její
akoli se
vzdorovitjost,
její
A jindy mu nepíjemné
astý plá, k
píiny, urážela ho
pohrdavost.
Cítil
chovala, že
herdu,
Klotyldy bylo
fukání, otravoval ho
imuž nebylo zjevné
nkdy
zášijek nebo
zasloužila
její
asto,
ne-
obasná
jak
táhne
matkou proti nmu za jeden provaz, a íkal o obou v duchu posmšn: „Ty dv šlechtiny!*' Naopak zas pi všelikých výstednostech Amál» iných odvracel tvá, aby nemusil stále kárati, a
s
„Je to potvora dít!** Amálka po svém výnoku se zamyslila, zahloU» bála o tom, co o Nanynce slyšela, a pojednou
myslíval
si:
vyhrkla
„Až pjdu
z
domu, zastavím
a pogratuluju Nanynce."
se
u hausmistr
:
,
228
Paní domácí se rozkohoutila
„Ne aby ses tam opovážila vlízt, ty sroule! Mže-li se nco takového udlat, je tady k tomu fatrle. Vlastn však nevím, co je nám do toho." Aby zažehnal další nemilou debatu, ekl otec k Amálce: „Neple se do nieho, dít jsou pak všeli-
—
jaké konsekvence."
Naež se „Nevdl íe docela
staí jsou stat slepí
pro by nám nebylo. Nany poádná holka (ekl s drazem), vrní služebníci. Nemžeme k tomu zbych,
—a
„Wie du pochyby,
obrátil k choti:
že
pak to nic nestojí."
vi^illst!"
ekla paní mraziv. Nebylo slovech spíš odpor než
tch
v
je
souhlas.
Potom tedy
pan domácí do svého pokoje, ke Kulichovm. Tonika domácích pak vykonala po nejlep-
napsal
ším
šel
gratulaci
vdomí
dm,
svém,
a poslal
se
byla, a tak do
veera
zvdl
pan domácí Nanynce blahopál Když o tom zvdla paní Knedlhansová, byla teprv spokojena se vším, co sama uinila, a ekla eelý
že
k dcei Albínce:
„Ale to taky pan domácí udlal slušelo a patilo.
A mla domácího
Toho
si
Nanynka
jen,
co se
zasloužila!"
neskonalou radost, že zdvoilost pana
svojí dopolední
^
nabídkou pedešla.
24. Další následkjTé
v
Cin
pana domácího nezstal bez úinlcu. Byv
rozhlášen po oelém
dom,
objevil
Nanynku po-
jednou v jakémsi slavném ozáení. Nikdo
již
ne-
íkal „holka hausmistrovic", nýbrž „Nanynka Ku-
Ješt více. Znenáhla ujímalo se všepojmenování „slena Nanynka", jak jí díve íkali nkteí nájemníci. Pednostové domácností, kteí již dávno si jí všímali, pociovali jisté zadostuinní. Tšilo je, že pro nebylo teba ani pána domácího, aby vdli, co v holce jest. Ponkud zdráhavji poddávaly se nkteré paniky. lichova^*.
obecn
i
n
Jiné
zas
vyítaly svým lehkovážným poupatm:
„Vidíš, Toni (Bety,
dve
Miny
atd.),
kam
to vede,
dobe chová! Podívej se! Jenom domovník — a te taková partie. Co bych se
když dcera za to
kdyby si pro tebe pišel takový ženich!" Podobná kázáníka snad na chvíli vzbudila jistou hokost k Nanynoe, kladené tak okázale za vzor. Ale když se pak dcerušky s Nanynkou setkaly a pohlédly jí v oi, vnitním štstím planoucí, a když jím Nanynka za pání k nastávádala,
230
vdavkám podkovala upímným slovem, pevpustily i hubikou, všechnu trpkost mimo a hovoily k ní: „Ach, vy šastná! Pjdete z domu, budete vlastní panikou, hospodykou! A takového hezkého, hodného muže dostanete! Tšíte se, sleno jícím
ným
stisknutím ruky, nkteré
Nany?'^
A Nanynka, upímn:
zapýivší se blahem, odpovídala
tším, sleno Toniko (Betynko, MiA vždy vy taky dlouho doma nezstanete. Taky váš vytoujestli se již Jžený pijde a odvede si vás neohlásil, nevyjádil," dodala škádliv. Nebo taky Nanynka mla ženské oi a vídala tu neb onu kdesi podveer, jak se opodál plynové luoerny tulí „Ach,
minko atd.)! Kdož by se netšil!
—
—a
ke zbožovateli. „Ach, do toho je daleko!" povzdechla
„M
si lec-
nemá ješt takové místo, aby se Imohl ženit. Což já šla bydh za ním teba hned, ale naši by nedopustili. Maminka íká, že by to byla bída s nouzí. Víte, maminky zapomínají, že Ikterá.
j
—
takem do
taky šly s
nevystlaného hnízda!"
Ale v duchu pece každá pokládala vštbu
Nanyninu
za dobré znamení a soudila, že po je-
ekla to nevsta, a Osud prý naslouchá takovým
jích slovech je bHžší cíle.
to
prý
má
slovm a ného
váhu.
zachovává se podle
srdce.
A
žádné z
nyniné nepochybovalo.
nich, jdou-li z
dvat
upím-
o upímnosti Na-
231
Služky z
domu
chovaly se od významné ne-
dle k Nanynce ostýchavji
díve.
než
Za
ne-
pouhá Nanynka, nýbrž mlaneuvitelný obrat nastal u obou posluhovaek. Pojednou íkaly Na-
dlouho nebude to
dá
milostpaní.
nynce
pi
A
již
zvláštní, skoro
setkání „r u k u
1 í
—
b á m, sleinko !"
Ješt nedávno byly by si radš jazyk pekously, ale te vtily svatební trachtaci, a snad i jim kyne kousek výslužky. Mladí podnájemníci, kteí se kdysi stídav a marn pokoušeli o píze Nanyninu, byli na potkání velmi uctiví. A docela rytísky zachoval se Maksa Petrhlo, který se zasvcoval umní sochaskému, chodil v zim v lét v chatrném haveloku a nosil na ryšavých kuerách strašlivý
nhož
ši-
by nebyl mohl být umlcem. rák, bez se schod pedního ítil se v pondlí po domu, jako by s nich traka letl, a div že „nepejela^ Nanynku, ubírající se do šití. Levicí tímal kytiku fialek a ponášel ji k velikému nosu. Jen krkolomným obrateim vyhnul se Nanynce, až se zapotácel. Potom však strhl širák s vlasaté hlavy, arci
obd
nalomil
trup
v pravý úhel a zadeklamoval diva-
deln: „Smím, krásná sleno, sob
zdáti,
vám
tyto
posly jara v úctu, zdobu vzdáti?* Nanynka s úsmvem pijala kytiku a ekla:
„Srdené
díky, pane
se o vzácný dárek,
ruky dostal?*
Petrhlo
který jste
;
ale neolupujete
snad sám z milé
232
Vlasatec nosatec mávl širákem a deklamoval
jako prve:
„Bych nžná kvítka po jim
v lepších,
sluší
„A
život
dražších
chtl
rukách
—
nésti
kvésti!"
svadnout," ekla Nanynka lítostn.
Nejhlubším hlasem deklamoval Petrhlo: osud všeho, z poupte co vzejde. Však vám nech z vesny prchlé vždy zas nová vzejde!'*
„To A
než se Nanynka nadálá, sklonil se ryšavec
a vroucn
„A |a
celý
poceloval ruku:
jí
kvtem kvt se, violka život bu vám ržové jak s
s
rží
loubí!
snoubí,
Šastný
Šastné to srdce, nímž se vaše bratí !'' „Ale vy jste básník!^' zvolala Nanynka rozjaena. „Myslila jsem, že jste socha." Petrhlo povznesl hlavu, zadíval se Nanynce
ten hoch, 'muž vaše ruka patí! s
v
oi
a pronášel
„Mrtvé
nyv:
jest vše, co
jsem kdy v tvary
zhn,
— —
zrak žhne mi poesie vznt. V svých dnes snech k vám zalétalo moje nitro zpupné vím, jak snné štstí bylo nedostupné." jen z vašich
Nanynka „Ano, vás
se zasmála:
te mžete
nemohu popadnout
tu povídal,
mátníku
—
ml
mluvit, pane Petrhlo,
za slovo.
— Ale co
te
jste
mi
byste mi vlastn napsati do pa-
škoda, že to všechno vítr odnese."
herbáe je suchý kvt, a já est se krásné pann porouet!" dokonil Petrhlo svou improvisaci hlasem unylým, naež „List památníku
mám
233
poznovu uchvátil
ruku
poceloval
a
Hned potom vyletl
Nanyninu.
ze vrat jako vítr, a když
Nanynka vyšla na chodník, vidla Petrhla vzdáleného již na padesát krok. Vlastn ne Petrhla. Vypadalo to, jako by ulicí letl jen ohromný širák a pod ním vlál havelok jako strašidelná plachta na rahn vtrem biovaná.
Nanynka pivánla ke kytice
fialek,
usmí-
vala se a hovoila v duchu:
„Hleme
pana Petrhla! Ten by mohl vystu-
zpváky u Buck a Karabinských. Zpívají taky njaké takové veršíky. To se Jindra nasmje, až mu veer setkání své vypovím. Ško-
povati se
—
si všechno nepamatuji. íkají po dom, že pan Petrhlo njak natrhlý te teprv tomu rozumím. Ale dobrý chlapec je to. Fialky jist nekoupil, jsou ješt drahé. Dostal je a je dal. Veer je dostane Jindra. Tak putují z ruky
da, že
—
je
— mn
do ruky." Zatím Petrhlo chvátal sáhovými kroky dále, a jak ho setkání s Nanynkou uvedlo v „rozbásnnou'* náladu, vrel si cestou pod zárodky ryšavých
knírk
teskliv:
„Jsem chudý rytí jen, své kvty dal jsem V plen, jež zhynou smrtí sladkou na panenských tch adrech. Vše sny mé vítr svál, sám pjdu
svtem
dál, a
Petrhlo
poád se
jen
odmlel, patrn
valo rýmu. Podíval se ty, zavadil
"
mrzut na
oima o roztepené
se
mu
nedostá-
rozpraskané bo-
konce nohavic, pi-
Herrmann, XXIV, Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
16
234
chloupku
nebylo
dávno
nmž
tlo rozpoutaná kídla haveloku, na
táhl na
srsti
a rázem dokonil
prosvítalo,
a jehož
tkanivem
samo-
veršovanou
mluvu:
„A poád
jen v
tch zatracených hadrech!"
Po verejší krásné nedli
vanul studený
vítr.
Petrhlo zabrblal, zahalil se v chatrné roucho a skoky zmizel za rohem, žena se níže do
dvma Jené
ulice.
Zdálo
se,
že deklamaoe, kterouž
neoekávan Nanynku
dným
Petrhlo tak
v prjezde pepadl,
je bez-
„poetickým" výrazem smýšlení všeho oby-
vatelstva
píslušného
ísla
popisného.
Ne-li
ve
do jista v osmaty ryeli hodinách Stala se Nanynka ímsi jako dcerou domu. Velikým dílem piinila se o to nepochybn paní Knedlhansová, která od nedávná si lichotila, že nad Nanynkou drží ruku. procházela nádvoím jako drahá mas, kroky plavnými, dstojnými, a nikdy neopominula zavadit aspo pohledem o byt Kulichovic. Byly to pohledy blahopejné, skoro tyryadvaceti,
Te
žehnavé.
Od pondlka vdl
bezmála celý
dm,
jaké nabídnutí uinila matce Kulichové stran svatby, a nejedná sousedka litovala, že
jí
nco
tako-
vého nenapadlo.
Když Tonika domácích se zvstí pibhla vykikla slena Amála: „Ježíš Marjá, mami, hele! Nanynka bude mít svatbu u Knedlhans!" „Ale máš ty manýry!" pokárala ji paní Myslí-
dom,
235
„Vydsíš
kovská, která se výkiku dceina ulekla.
"
'lovka
A
pak se
Pišlo
zarazila.
nemla
Paní domácí
to tak
z
nenadání.
paní Knedlhansovou pí-
ba skono na ni nevrazila. Píina se tajila v obasných poznámkách pana Myslílíovského, kterýž choti své kladl paní Knedlhansovou takka za vzor dobré, pelivé matky. inil liš
ráda,
tak s jistým
pímškem
zlomyslnosti. Starší dce-
usychala
ponenáhlu,
ehož píinu spatoval
vybíravosti,
kterou zas podporovala
ra
otec v její
matka.
„Nosíte vy
ob
brady píliš vysoko. Byl by
v tom ert, aby se holka nevdala, když (ím. Ale nevoní vám každý.^'
Nco
pravdy v tom bylo. Dávno se na plesích
a zábavách pitáeli k z
je tuhle
nichž nejeden
mohl
slen Klotyld býti
zcela
nápadníci,
slušným
ženi-
chem. Ale modrá krev paní Myslíkovské nedala
jí
dlat. ukali mladí muži, ukali, nesmle jak opatrné ryby, ale paní domácí chovala se tak mraziv a slena Klotylda byla tak pevn pe-
dobe
svdena
o
nkom
lepším budoucím, že se skromní
nápadníci zase ztráceli
„Podívej
se,^'
—
a léta ubíhala.
íkával pan Myslíkovský, „vezmi
píklad z paní Knedlhansové. To je matka! si Odbyla první, odbyla druhou, a odbude taky poslední. A zaala s nejstarší, pkn po poádku, jenom pense, co tak práv staí žádný A
dm
—
'
236
na živobytí. Až se
lovk
jak to všechno vy-
diví,
tíská."
„Ale
víš, jak!''
„No jak?'
odpovídala paní domácí lisen.
hodil hlavou manžel.
„Mohla bych taky brát pány na byt," hovoila panika jedovat, „chceš-li jako paní Knedfhans. Pokoj
bysme mli
—
dovedly odestýlat, snídaní
a doery by jim taky nosit.
Chcešš-li!"
za-
syela.
„A nic jiného jí nemáš vyítat?" „O jiné m nechci mluvit jako matka
ze sluš-
né rodiny."
„To jiné
jsou tvoje
„Ví o tom celý
„O
em
domnnky,
pak?" dotíral pan domácí. „Já jen
vím,
že
ikaždý
Kdo
ví,
00
dm
je
plný
jedovatých
nepovídají o tob.
si
bys
vdt,
diplomatická
že
je
paní
tlam.
Protože však
paní domácí, mají se na pozoru.
jsi
Katy/*
dm!
—
Ale
mla
zatracen
Knedlhansová s dcerami žád-
máma, která nedlá
po druhé dobe vyvdává. mohla mít píklad. Oba zeové jsou poádní lidé a dcerám prý se dobe vede. a chuas Jsou vypaseny jak martinské husy Klotylda je pomalu jak transparent." né
drahoty
V tom
a jednu
bysi z ní
—
„Mj bi
bože," íkala paní Myslíkovská do hlou-
duše uražená, „kdyby
papá, nebožka ,
„Jak na
t
tak slyšel nebožtík
mamá! V híX)b by
m
se obrátili."
zaneš svolávat nebožtíky rodie,
"
237
musíme pestat, Katy. Všechna a
s
úcta
jim a est,
tebou nechci mít vojnu. Ale vyvádí to paní
—
Knedlhansová po svém teny."
Potom
již
a dcery jsou zaopa-
se paní Myslíkovské vyinuly slzy
a zvolala žalostn:
„Also sag ttiir doch, manni, mám se s holkami vyložit na trhu? Pamatuj, manni, byl tu Švalbenšvanc
— —
—
„Ano, Švalbenšvanc," ekl trpce pan Myslína toho
kovský. „Kavialír po krk prodlužený
—
by byl praskl celý tenhle barák, pak by byl Klotyld utekl, a my dva byli bychom na stará kolena pišli k Bartolomji. Tak je to, Katynko." Když pan Myslíkovský ekl k choti „Katynko", tu se paní domácí rozplakala na celé kolo, stiskla
mu
mu
ramena, pitulila se k
nmu
a na prsou
doplakávala. Oslovení „Katynko" bylo
jí ja-
ko zavanuti jarního vánku, vyvolávalo v ní vzpomínky na mládí, kdy jí znívalo tak mile z jeho úst, na doby prvního mateství, kdy mladá Tyldinka broukala v peince a poprvé se zasmála a
kdy mladá
tehdia
paní Myslíkovská snívala o bla-
žené budoucnosti své prvorozené. Kde to všechno je,
kam
to
vtry odvály! Katynko, Katynko,
v duši
jako
velilo
jí
nebo
taky ona byla
še-
pozdrav uprchlého mládí,
žena
a mívala srdce na
pravém míst. A nebýti té nešastné pýchy na vybledající tatínkv šlechtický erb, který visel v salon nad pohovkou, snad by se byl všechen
238
pominuly
Život jinak utváil. Jeho sladkosti však
dn
a na
hoká
zbývala
ssedlina, která
asem
vy-
vírala a rodinný život otravovala.
Proto
paní Myslíkovská nevrazila na paní
Knedlhansovou. Ale byly zas
do
povala ciovala,
že
Zvst o
kdy
duše
—
sestu-
a tu
po-
závidí.
tom, že paní Knedlhansová vystrojí
—
chvíli
porozumno
mácí.
Vlastn
—
to náleželo
když
chvíle,
své
paní Knedlhansové
svatbu Nanynce
by
konin
hlubších
nebo
—
—
tomu bylo v prvé
ponkud
paní doní,
bylo
paní domácí. Tak soudila
nyní;,
vlastn
jí,
tak
dozírala
zaklovalo v
paní Knedlhansová pedešla. Jinak by se
ji
byla jen pouhé zmínce o tom vzepela a ohradila yší svou pýchou.
O
den pozdji pišla slena Amálka
s
jinou
novinou. „Víš-li pak,
mami, že slena Albín
pjde Na-
nynce za družiku!"
To se
sml
již
paní Myslíkovskou bodlo. Nebyl by
nikdo odvážiti, aby požádal
její
dceru
družiku dcei domovníkov. Ale hotová událost ji dráždila. Pipadala si jako odstavená. Co všechno ješt od Knedlhans a Kulich uslyší?
za
„Ach, mami," tleskala Amálka do rukou, „já " bych taky chtla Zarazila
se.
„Co pak?" „Jít na
tu svatbu."
239
Amálka nerekla la
upímn
Cht-
celou pravdu.
íci „za družiku", ale bála se matky. „Znají-Ii u
Kulich móresy, pijdou
s
pozvá-
mami
poklá-
ním."
Amálka nevila
sluchu.
Jakže,
dá pozvání za pravdpodobné? Ale pak tedy taky Amálka nemla stání. Celé odpldne vymýšlela, jak by se dostala z domu, a posléze našla
njakou záminku. Po tala
obd
se nastrojila a chvá-
k švadlen nebo kam. Pravým cílem však
bylo setkání
popadla
ji
s
Nanynkou. Vykala
obma
na rohu
ji
rukama, zlíbala
ji
jí
ulice,
a volala:
„Nanynko, Nanynko, šastná nevsto! Ze srdce vám blahopeji! Bože, hned bych šla za vámi! A NaPovzte mi také o njakém ženichu!
—
—
družiku? prý vám pjde Albín A budete mít jen jednu? Ale ne, družiky musí být aspo dv. Nandrle drahá, vemte si za druhou vemte vemte!" A žmolila obma rukama jako díté. „Sleno Amálko!" zvolala Nanynka pekvanynko,
m
—
—
—
za
—
pena.
„Neíkejte mi sleno, íkejte mi Amálo, a pijte k nám, k mavždy jsme si rovny za družiku! mi, pozvete nás a požádejte si Šla bych vám tak ráda na svatbu! A pan Novák Bude-li to mi vybere hezkého mládence! takový junák seladon, jako je on sám, vezmu si
—
m
—
a
ho pak
taky. Já se nechci
doma
utrápit.
—
A
šaty
240
za
družiku
se na nich
štknou !" Amálka ívila
nkdy
mám tuze pkné, pepíchne turnýra
bílé
—
krepové.
uvidíte,
Jen
jak mi
ledacos tak pochytila na ulici a mlu-
jako uliník, ale jinak byla žába roz-
tomilá a jen k nakousnutí jak zralá broskev.
Tak
se stalo
skuten,
že
Amálka byla po-
zvána a prohlášena za druhou družiku.
na
Myslíkovského otvíral
A
Dm pa-
oi dokoán.
paní Katy, Myslíkovská chodila po všech
odmykala kredence, prádelníky a skívšelikých krabicích s dárky z minulosti, hledajíc pimený svatební dar pro Nanynku. Posléz odhodlala se, že jí vnuje pouzdro z modrého safiánu s šesti lžikami do kávy a sbrakou na smetanu. Byl to píbor, jejž léta pro podobnou píhodu schovávala a na nmž nedala vyrýti vlastní monogram s ptiperlikovou korunkou. Všechno se asem hodí. pokojích,
n, pebírala se ve
Ig
!
25. Pípravy paní Knedlhansové. T hele, holka!'' práskla paní Knedlhansová do ^ dlaní, když uslyšela, jak si Amálka Myslíkovských vymohla pozvání za družiku. „Mla já jsem to nos, když jsem rovnou z ohlášek šla ke Kulišce. Takhle pec jen paní Knedlhans bude první a za ní teprv pijde páni domácí."
Panika záila vítzoslávou. na
ruby,
a to zpsobila ona
Dm
je
samojediná
všecek
svým
nápadem „Ale te se musíme zapáhnout, milé dít," pokraovala matrona. „Nkolik tch nedl ubhne jako voda,
nemáme asu
nazbyt."
Slena Albína zamstnávala se tou dobou dležitou runí prací. Chystala malé pekvapení pro pana Saloupka. Vyšívala na kanav domácí trepky s planoucími
ržemi na
nártech.
Ješt
ne-
pan Saloupek k narozeninám, k svátku nebo dokonce až k Ježíšku, ježto je dostaten známo, že ženské runí výrobky málokdy bývají hotovy vas. Nejeden obmyšlený dostává takovouto samodílnou památku srozpa-
bylo
jisto, dostane-li je
242
itým ujištním,
že b^ude dodlána „až potom". když tedy Albínka náhodou toho dne se vytasila se svým vyšíváním, ekla k ní matka rozhodn:
A
te
„To
Máme
jiné
„AJe to
Albi!
sfož,
vci na s
Na
to
je
asu
dost.
starosti."
tím
nebudu hotova, mami," na-
mítla Albínka úzkostlivé.
„To nebudeš tak jako tak," ekla matka. mysli na to, „Ješt nikdy jsi nebyla hotova. jak pojedeš do kostela! Na své šaty. To je hlavní. Nebo pamatuj, Albi: ty jdeš za první dru-
Te
žiku." Stála nad dcerou, dívala se na ni s vysoká,
sebevdomí, a opakovala
plna
drazn:
„Za první družiku, Albi. Víš, co to znamená? Kdyby hrom' na hrom bil, ty nesmíš zstat pozadu za Amálkou domácích. Jistá véc je,
— —
jsou do-
pjdeš v prvním páru
a musíš
že na ní navsí, co kde seženou,
—
mácí podle
ale ty
toho V3q)adat.
Tof
provozovat takovou pompu,
se
v,
jako
my nemžeme domácích,
ale
„Což pak vbec nevypadám?" namítla
Al-
vypadat musíš!" bínka
ponkud
uražena.
Jako by námitku byla peslechla, rozchodila se paní ísebe
Knedlhansová svtnicí a hovoila spíš pro
než pro dceru:
„Amálka bude druhá. V tom jsme domácích petrumfli.
Ped
celým
domem bude
Albi Knedl-
hansovic první, a za ní teprv Amálka domácích.
243
—
Ano, ano, nemluvit mnoho, ale promluvit v pravý as. A to mi tenkrát sám Pánbh vnuknul, že jsem Kulišoe ekla. Ani jsem se nenadálá, Paní Vojaké bude v celém dom pozdvižení.
—
vísková je té doby jako posedlá, má uinné naháky, ráda by pi tom taky ák byla ouastna A pak te ale kam pak paní Vovísková! taky musí vidt Saloupek v plné parád, aby se mu konen jazyk rozvázal. Nikoho do nieho nenutím, to se ví, ale všeho do asu, a konen
od
—
—
juž
A
bych
taky
vdla, na em Pedevším
ráda
tak bude práce dost.
nejlepší
prádlo,
—
rozumíš,
Albi.
jsem ty ti tvé nové kbšile
asem
jsme. si
—
vybei-eš
Díky Bohu, že
uložila,
abys je
ped
Vezmeš tu spínací pes ramena, a kalhoty s tmi cokniky lovk musí i na to pamatovat, že bys vypadla z koáru. Stane se nkdy malér, kde ho lovk nejmí potebuje. Že jsou tuze dlouhé? Udlá se na nich v polovici sámek teba jen pedním stehem, na tu chvíli. A dobe, že vzpomínám. Bude se musit všechno peprat, zažloutne zatrackané prádlo, když leží. neutahala.
—
—
—
Tak.
—
As
tímhle
si
dej zatím pokoj."
Knedlhansová chopila se rozdlaného vyšívání a vsouvla je do nejspodnjší zásuvky Paní
prádelníku.
„A pak
jsou ješt jiné starosti. Musí se pro-
hlédnout a vyistit kde jaký píbor, nebude toho
od holek (mínila vdané dcenebude dostávat. Co je v kredenci.
ani dost, musíš snést ry),
eho
se
!
244
všechno se musí pepláchnout, skla na obrazech
pavuinku musí dol. Podlahy musí
umejt, kde jaká
Bara
dvakrát vydrhnout, a potom
jeme. Vidíš, 00 nás oeká.
ped
—
veselkou
Peiny
se
je
navosku-
povléknou den
všechno musí vypadat jak na Nejen Bara, ale taky my dv musíme sebou mrsknouti"
oltái.
„Na
nevrle.
„To vím,
A
ztišivši
„A da-li?
všechno vzpomnla, mami!^*
tohle
sis
ekla Albínka
holka, to ty bys nebyla."
ponkud
oož Saloupek?
Až
hlas dodala
Na
váka,
mu
to všechno uvidí, až
zašumí, až se podívá na
pejde ho zrak a
a rozhodne
se.
Tak,
ta sláva
Nanynku
v uších
No-
a jejího
popadne ho ženidlo
sluch,
tak,
panika:
to ty nemyslíš, prav-
milá holka, což pak ty
tomu rozumíš! Proto máš m!" Však Albínka dobe chápala,
a jestliže
tak
trochu vzdorovala a trochu se ostýchala, bylo vše-
chno jen líeno. Jinak sama byla nedokavá, zvlášjí Nanynka hodila do trní groš. Paní Knedlhansová však mla ješt jednu
jt když
starost. její
O
veselqe
Nanynin mla
domácnost, ale
obadného
lesku.
A
mlo
se
i
zazáiti nejen
zjeviti,
co
jí
dodá
tu myslila na pana Dundra,
—
poruníka svých dcer vlastn te už jediné Albínky. íhala jenom na píležitost, jak ho na jevišt vyvésti.
Aby
se paní
nenasky tla
Knedlhansové taková píležitost
245
te pes
Bývala
tu chvíli v píbytku domov-
níkových, aby se o všemožném dorozumla, a tu jednoho dne matka Kulichová starostliv prohodila:
„Nevili liiava
|m
ím
sedí.
nevím,
milostpaní, že
by,
to
je
blíž,
kde mi
zrovna ouzkosti na
jciou."
eho pak?'
„No, z
„Ze všeho, milostpaní. Je toho mnoho k po-
lovk
jednání, ani
na všechno nepomyslí, a
prv poslední den se to ukáže.
jsme s
— ,u
se brali
my
s
Kulichem
M
panem Novákem.
To
—a
je rozdíl,
tuhle
te-
když
Nanynka
dyž ukradne Když jsem sloužila
starej jako
sotva v dom kdo vdl. pana rady a slena se tam vdávala, mli na to
zvláš jednoho pána, a ten byl pes celou svarbu jako jenerál. A byl veretábl od vojanských, njaký bratranec paní radov, major na pensi a ten velel, kdo s kým do páru, kdo do kterého koáru, kdo kam ke stolu sednout, a tak porozlinu. Ovšem, to byla svatba od rad a kde
—
—
•pak
ale
my ten
tuhle, jie
musím íct
chudí domovníci!
na to krátký.
—
nemá
tu
A
No máme
pak taky
—
tátu,
že
to
vejenost a výchovu na
takovou slávu..."
Paní Knedlhansová se tváila, jako by pemýšlela, ale dávno
vdla,
co chce.
A
když tedy
pemyslila, dotkla se ukazovákem ela a ekla:
„V tom bych vdla
rady,
paní Kulichová,
246
vám na jednom hostu. Mj iy Bože, by pan Dundr byl jako stvoený."
nes€jd€-li
na
to
„Prosím, který pan Dundr,
„Ale Božínku,
náš pan
s
dovolením?"
Dundr, Albínin pan
po runík."
A
to
tedy byla chvíle, kdy se s ním vyta-
sila.
Rozumlo jako nezletilé
se arci samo sebou, že Albínka dít musí míti poruníka, jak zá-
tkou ukládá. Zákonodárci, kteí kdysi takovéhoto
pomocníka ovdovlým ženám a na ochranu dtí mli na mysli dti všechny a vdovy všechny a nepomýšleli na vzácné výjimky, na matky rázu paní Knedlhansové. Paní Knedlhansová jakživa by nebyla potebovala žádného poruníka, (nebo jestli kdo umel býti poruníkem, byla sama takovou svrchovanou instancí a byla by dovedla býti poruníkem nebo porunicí teba v desíti rodinách jiných. Ale jak známo, zákon zná jen poruníky pohlaví mužského a nikoli ženského, v emž je beze vší pochyby veliké nedopatení. Mla tedy Albínka poruníka, jak zákon ukládá, ale tento poruník, jakýsi vzdálený píbuzný nebožtíka „pána" Knedlhanse, pan Chrysostomus Dundr, byl pouhou píkrasou. A byl pro všechno okolí paní Knedlhasové osobou tém mythickou neboli bájenou. Jenom nejstarší nájemníci upamatovávali se, že kdysi po smrti pana Knedlhanse a po jeho pohbu objevil se njaký pán, tehda ješt chlapík jak ženich, kterého neutšitelná vdoSstanovili,
247
va nazývala
stídav panem strýinkem a panem
poruníkem.
Ale
nejstarší
ponenáhlu
nájemníci
novým pak a novjším zstával pan Dundr zjevem neviditelným. Po
se vysthovávali na Volšan}^,
nkolikeré íse
již
v
návštv u vdovy
dom
a
žil
hlavn
a sirotk
netdcázal
jen v ústním podání
paní Knedlhansové, kteráž jeho neviditelnost vy-
svtlovala pílišným zamstnáním
úedním
a vzdá-
leným bytem. Oad jeho byl nkde na Malé stran domácí jeho krb stál až nkde na Pohoelci. Arcif se vyskytla jednoho dne povst, která jeho trpné toliko porunictví a nápadnou zdržen-
ia
livost
jiným zpsopan Dundr proto se vyhýbal
a neviditelnost vysvtlovala
bem. Totiž
tak, že
domácnosti paní Knedlhansové, že v ní bylo ukládáno o jeho osobní svobodu a nezávislost. Ne-
bo když paní Knedlhansová ovdovla a ješt než smutek pechodila, naznaila prý panu strýinkovi zcela srozumiteln, že by se nerozpakovala vdáti se poznovu, a prý
zstala v rodin,
ímž
by bylo narážela
nejlépe,
kdyby
na píbuzenství
pán
Dundrovo s nebož(tíkem „pánem Nikdy nikým nebylo zjištno, pro pan Dundr Ano, dlužno nezabral. Toliko doktor Melhuba '.
.
poznamenati,
nné
že
.
pvodcem povsti
.
svrchu
zmí-
byl doktor Melhuba, doktor totiž, kterému
na doktorát nedostávalo se jenom tvera rigoros a který tedy byl doktorem titulárním, ale pece v celém dom uznávaným. Tento doktor Melhuba bydlel kdysi jistý as u paní Vovískové a ml
248
dost píležitosti, aby nahlédl v taje rodmy Knedlhansových.
o
sob
v
pravd
A
tedy tento doktor Melhuba, jenž
tvrdil,
že
však byl
koná povinnou soudní
praxi,
pomocným písaem práv u
sou-
vrchnoporuenským, vynesl na pan Dundr oddálil, když seznal, že
du, který taky byl že
jevo,
se
po nebožtíku Knedlhansovi krom paniky a dcerek nezbylo žádné jiné ddictví
Byl to snad jen špatný vtip Melhubv,
nebo
nájemník paní Vovískové prokazoval svému jménu všechnu est a byl huba jedovatá. Nepestal však ani na tom, nýbrž vypustil na vítr echo, že pan Dundr jednoho dne pišel k panu ratento
dovi
na
eeného poruenského soudu
svt
prosil,
a pro všechno
aby byl porunictví zbaven, aby
ho vdovika neoplétala. Nevyplatilo se to doktoru Melhubovi.
Jeho
neslušné výroky donesly se k uchu paní Knedlhansové, a sousedka Vovísková pišla o dobrého podnájemníka, Melhuba musil z domu. Tolik ou-
inku paní Knedlhansová na domácího mla -^ poznal to zas o léta pozdji taky jiný podnájemník z domu,
malí Holandr,
kterýž v zlopovstné
prostopášnosti odvážil se tak daleko, že na
ze
v prjezde namaloval karikaturu paní Knedlhansové.
Na doktora Melhubu dávno se zapomnlo, mládež v dom vbec ho nepamatovala, staí dávno mli co mluvit o jiném. Ale pokud pana poruníka Dundra se týkalo:
jestliže
kdo o jeho
249
skutenosti pochyboval, ted se
ml
pouiti, že jeho
postava není žádnou báchorkou, že
Matka Kulichová s radostí Knedlhansové, a panika ekla:
hodn nkdy se
,,Má on sice práce
nm mn
tžký ouad k vli
to
—
—
Praze
A má
lienašli.
mnoho, spoívá na ani ncvyspí
udlá, doufám.
paní Kulichová
žije.
uvítala návrh paní
A
bude-Ii
Tomu
koho
ale
svolný,
lepšího aranžéra byste v celé
známostí
v
ouadech,
to ani panu Novákovi nebude na škodu.
nikdy neví,
—
nkdy mže
že
lovk
potebovat.^'
nejen v duchu, ale docela nahlas pi-
svdila taky matka
Kulichová,
a
veer oznamo-
vala radostn tátovi, koho paní Knedlhansová na
nm,
svatbu pijedná. Rozhovoili se o
vo dá slovo a
pam
jednoho
a jak slo-
pispje pamti
druhého, dohodli se manželé Kulichovi
konen,
že
pana Dundra kdysi vidli, ale je tomu tak dávno, že by ho sotva na ulici poznali. Však ho již
uvidi.
%P
Herraaon, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
17
—
Slena Agáta.
26.
Na Hradanech,
Zatím Nanynka chodila dá!e do Agát Pazderkov v Lazarské svoji
zamstnavatelku
ke
šití ulici,
jen dopoledne.
šila
slen
ale
pro
Odpl-
dne pracovala o své výbav. Nabídla jí tak sama slena Agáta. Byla to dobrá, upímná osoba,
tém od samého mládí se protloukala životem, s poátku s ovdovlou matkou, pozdji docela sama. Hoké bídy sice nikdy nezakusila, ale ani mnoho radostí. dcera po drobném úedníku, která
Nouzi ubránila se pilnou utopily se
jí
prací,
a radosti mládí
v nepetržité starosti o výdlek. Mat-
ka její mla malé výslužné, vlastn jakousi podporu z milosti, slena Agátka chodila šíti do dom.
Umla kládali
se chovati tak, že
ji
v žádné rodin nepo-
za pouhou šiku, hovoila
krom mate-
štiny nejen nmiecky, jak se tehdejší
ro samo rozumlo, ale
i
francouzsky,
dobou sko-
mla výborný
vkus a pochopila hned každou novou módu. Proto nebyla ani den bez práce, a zvali
panských na la
dílo.
ji
Pozdji^ když matka
a potebovala víoe pée, vzdala se
do rodin chadAgátka šití i
její
251
po domech a zaídila se pro teebie. Pán, který byl podnájemníkem v pokoji se zvláštním vchodem, dostal výpov, Agátka si zaídila samostatnou dílnu. Pijala na výpomoc mladé dve, pozdji druhé, a její krejovina pro dámy vzkvétala. *Když pak se uchadlá maminka rozžehnala se svtem, najala Agáta krámek v Lazarské ulici a prodávala i hotovou drobnou konfekd ženskou. Léta jí ubíhala, ale milá slena Agáta ani nepozorovala, jak stárne, a nenesla své staropanenství nikterak
tžoe jako mnohé jiné svobodné ženštiny, které stále jenom nyjí a na osud žehrají. Jsouc obklopena mladými pomocnicemi zapomínala na vlastní život, smála se s
dvaty,
zpívala s nimi, vy-
právla jim o minulých dobách, o svém mládí. Arcižef i slena Agáta mla své mladé romány. Nejprve to byla láska studentská, která vyznla elegií, jako skoro všechny lásky podobné. Zmizel jinoch kdesi ve svt, nemoha se ješt dlouho ženiti, a na Agátku pišla léta dvacátá. Podruhé se milému, probudilému dveti dvoil dstojník, jenž zamýšlel svoji hodnost vyhledati
si
tím nabízel
složiti
a
zamstnaní v život obanském. ZaAgát, aby s ním sdílela domácnost.
Agáta zamítla. Sice s bolestí v srdci, s hokou lítostí nad ztrátou ženicha, ale její vychování^ její rodinné vzpomínky a názory nedopouštly nic takového. Byla to druhá elegie života jejího, zanechala v ní hlubokou ránu, ale slena Agáta byla pozdji hrdá na své rozhodnutí. Po letech setkala
252
náhodou g vysokým vojenským hodnostou, na jehož zlatém límci tpytily se ti hvzdy jeho vlasy a vousy již dávno prokvétaly. Stiskl jí ruku, zadíval se jí v oi a ekl k ní mkce: „To je vaše zásluha,, sleno Agáto. Když jste zamítla máj návrh, zstal jsem na vojn a se
—
vysloužil jsem
si
— a snad vysloužím — nezapomnl
toto
Ale nikdy jsem
více.
.
jlešt
/'
.
Nebylo teba, aby mluvila ústa Agátina, nebo v jejích zracích mohl ísti, že ani ona nezapomnla. Poplakala si, když se vrátila do svého staropanenského píbytku, ale pi všem tom
—
domnle ztichlých vzpomínek jedno pomyšlení ji naplovalo blažeností: taky její Oldich zstal sám, svoboden a tedy ona jezvlnvaí starých,
—
diná setrvala v jeho
A již jí
do tetioe
—
srdci.
když matka
rok vyspávala na
Volšanech
její
—
nkolikátý
vynoil se
tetí nápadník, soukromý jakýs úedník Fri-
dolín
Již již byla by ho vyslyšela, ale osudnou i šastnou náhodou doneslo že víc než ona sama láká Voprska její ma-
Voprtsk.
podivnou, se lý,
jí,
ale zkvétající a prospívající podnik.
Chtl
se
aby ho piživovala. Tehda slena Agáta byla pekroila již ticátý rok a podruhé tu v ní promluvil zdravý rozum. Ne, k muži, jejž by mla živiti, nemohla by míti náležité úcty, snad ani lásky ale zachvla se, když pomyslila, že by on k ní neml upímné lásky. 2^ nkolik let skonil Voprsk bídn jako piják. s
ní oženiti,
—
253
Takbvé byly románky sleny Agáty, takoa pece nezhovou školou prošlo její srdcíe klo. Zachránilo ji povolání její a živý styk s lidmi v tom obchdku, který jí pak byl celým sv-
—
tem.
Nanynka snad sama získala
A
tato
nco
nebyla
si
ze zkušeností
slena Agáta, když
své
zvdla o
vdavkách Nanyniných, ekla k
vdoma,
že
zamstnavatelky. nastávajících
ní:
„Poslouchala, Nan3nnko (hovoila tak se všemi svými tovaryškami), nastává jí šití výbavy, vidla? Doma na to jist nemá klidu, snad ani místa a svtla. Tedy jí povím: dopoledne pro mne, odpoledne pro sebe u mne. Všechno je tu po ruoe, a když nebude co dlat, nkterá
—
z
tch
kadietek
kupovat,
aby
jí
kdie kupujlu já,
jí
pomlže. nikdie
tam
je
A
s ní
já
nepetáhli,
pjdu
a pak
ví
na-
—
všude pro vise, a tu bude
mít v kapse."
Kdož by nebyl takové nabídky pijal! Nazlíbala milé slen ruku a dala se do práMaminka šla pro „šestákové" úspory do spo-
nynka ce.
—
—
itelny Nabyla to pkná hrstka desítek! nynka diodila se slenou Agátou, kupovala, stíhala,
šila,
a jak jejího prádla
srdcje jí radostí
i
šat pibývalo,
poskakovalo. Slena Agáta zatím
botové vdí ukládala do vlastního prádelníku, a
když mla po prácí, sama vyšívala Nanynce jména do prádla. Tato odkvetlá slena nemla na so-
b
skoro nic staix>panenského, vypadala
i
jednala
:
254
jak rozutnná panika, a mnozí zákazníci pokládali za vdovu. Svým dlnicím byla jako matka. Nanynku pak mla ze všech nejradš. Zdálo se jí, lže od ní nejvíc pochytila, a docela jist vdla, že Nanynka nezakysne u vném píchání. Když $ ní tak poizovala výbavu, J^ipadalo jí, jako by ji
ji
chystala vlastní dcei,
a
mnohý kousek
látky
pidala ze svého. Bylo v zásuvkách zbytk dost a do mladé domácnosti hodilo se ledacos. A když odpldne v pokojíku za krámem a dílnou pracovaly samy, íkávala k šastné nevst „Ale pak, Nanynko, až bude poprvé chovat,
nesmí na
m
zapomenout,
musí
m
pozvat za
kmotru."
Nanynka se pýila. „Tof se rozumí, že bude chovat," dokládala slena Agáta, „Vždy dostane muže." A po nr jaké pomlce ekla: „Taky jsem se na to tšívala A pona muže i na rodinku. Ale selhalo mi. zdji, Nanynko, pozdji jsem litovala, že nemám aspo rodiny. Vdla bych, pro koho se tu Myslímozol ím a komu to nkdy zanechám. fvala jsem si na ni, Nanynko, ale brzy jsem poznala, že u mne nesestárne. Pro ni arci je tak 4íp, ale já tu zstanu zase sama s tmi vtroplachy kadetkami. A taky mi utee jedna za druhou, a vždy zas musím cepovat jiné a jiné." Docela klidn to pronášela, beze všeho vzrušení, ale Nanynce to mluvilo k árdci. Cítila se svou dobrou patronkou.
—
—
—
—
255
Výbavy Nanyniny pibývalo, a kvapem nao nábytek. Tu starý Kulich odemkl sVj kufr, ponoil se v jeho útroby, vyhrábl knížku, zavinul ji peliv do átarých nosiávaia starost jiná,
vin
a putoval
pro
ped Nanynku pt „Tuhle almary,
jíiou
postele,
S kolíbkou
Navrátiv
peníze.
Nando.
peníze,
stl,
síes
otískalo.
A
Jdi
položil
a kup
ješt
a oo
židle,
to zatím nesj>chá.
bou, aby
S!e,
stovek a ekl: si
uvidíš.
Máma pjde
s te-
tam nerozdala. Poítám, že bude nejlíp, když pjdete k Šíbovi na Malou stranu není poteba, aby se s tím na Pohoelec tahal kdo z Nového nebo ze Starého msta. Jen by se to
—
t)ozdj
ti
zbude.
penz poteba."
„Snad aby šel taky Jindra menala Nanynka.
„A si
Poítám, že Bude taky
nevybírejte po pansku.
pet stovek postaí, a ješt
jde taky, to se ví/'
s
ekl
námi?^* pozna-
Kulich.
„Vždy
ho musí Šíba zmit, aby vám neprodal krátké
postele
." .
.
Šla tedy
Nanynka
s
matkou, ale pipojila se
k nim taky slena Agáta, jak vyberou,
smluví,
a potom
Zatím vci pivede Na-
slíbila.
teprv
si
nynka Jindru, aby taky vidl a schválil. V matce Kulichové táslo se radostí osrdí, když je mistr Šíba uvedl do skladišt, ukazoval, radil, doporuoval. A když Nanynka tuze skromn vybírala,
pošeptávala
„Vezmi
si
lepší,
jí
matka:
Nanynko, nezáleží na njaké
256
kupuješ to nadosmrti. Nedostane-Ii
zlatce, tík
pidá
— dy,
na to má. Jen aby vás
se, fa-
to
pak
tšilo."
Nanynka obracela zraky k patronce slen Agát, která zkumn prohlížela rozestavené kusy a vždy jen prstem okázala, co Naklonila se k dívce a ekla:
„Maminka má Co na tom, bude-li tých více.
a snad
Má
zlaté.
Šastn de-li
mí
pravdu. Radj' v celku
o
schvalovala.
ticet,
a lepšího.
tyrycet
zla-
—
tom dokat svatby stíbrné Domácnost jí bude celým svtem." v
vybrali,
Novákovi
se
by,
usmlouvali,
nco
líbili,
zaplatili.
mistr Šíba
Nebu-
vymní
to.
Nanynka odcházela je
radostí jisouc opojena. Již
majetnicí vlastního zaízení.
smírn
Kulíška
se
skoro
si
ne-
vypotácela.
m
z té politury hlava je tam vn, až Budeš musit hodn vtrat, holka, aby to
„To brní.
Pipadala
bohatá.
vypáchlo."
„Nemjte
starost, paní Kulichová,"
na Agáta. „Zadýchají topením, vaením, ta
si
pemže
na vás, že je tam toho tolik." „Jindro, už
máme
na
nj
všechno. Padlo to
—
nábytek!"
Nanynka Novákovi všecka
ekla sle-
bytek brzy jinou vní,
svovala veer
blažená. „Jen ješt se
musíte podívat."
„Je dojista všechno v poádku. Andulko, když
" 257
jste vybíraly ti. Ale Ikdyž se.
Mám
pjdeme
„Ne,
si
tak pejete,
podívám
na cest do školy, zastavím se tam."
to
spolu
vsila se ženichu na
!'*
ekla Nanynka, a po-
šíji
„Tedy spolu," pisvdil Novák. „Ale mám pro vás taky milou novinu. Andulko. Šastnou náhodou bude náš byt o celé ti nedle díve prázpondlí již dostanu klíe. Bude lze pohodln a bez pekotu vše vyistit, umejt, znova vybílit a pak vyvtrat. Pjdeme jak do nového." „Ježíši!" vykikla Nanynka. „To mi hned den, v
klíe pinesete!"
„Pinesu."
„A pjdeme
se tam podívat."
„Pjdeme." „Objednáme zedníka „
—
ano, a
—
kamnáe, truhláe
—
koho bude
teba."
Když mladí vydal se tam i
tuto táta
kapsy plné nástroj,
prvou návštvu vykonali, Kulich s Nanynkou, maje
kleští,
kladívek, vrták, dlá-
tek.
„To
zas mji referát, Nando. Než pijde poteba vytahat všechny skoby a he-
(je
zedník, je
se, nejsou-li tam njací podvšechno sádrou zamazat drách, nájemníkov^ v a tak dále porozlinu. To je má vc, od eho
bíky ze
zdí,
podívat
—
jsem domovník?
A
pak teprv emeslníky,"
Za týden vypadal prázdný byt
jinak
—
A
pak
"
258
V sobotu, když Nanynka v poledne pišla ze
šití,
doma jen otce. „Kde je maminka?" „Nahoe, Nando, u v á s. Aby to tam trochu olíila. Ukmochtila nám obd o hodinu dív máš to na plotn^ dávej na stl a už je tam našla
—
—
s
hadry a kartái a se vším." „Panenko Maria," užasla
jste
ji
Nanynka,
„a
vy
pustil?"
„Vidlas taky už držet? Vidlas
ákou mámu,
vbec mámu,
která se dá
která tátu poslou-
chá?" „Tatínku!"
„Však já se po ase zeptám Nováka, jak posloucháš ty! A kdo pak má po zednících a
—
kamnáích
uklidit?^'
„Ale, tatínku
nkoho tam „Ty, nice
— na
to
by Jindra byl zjednal
ze sousedství!"
máš rozum,
——
holka.
Máma
je
domov-
„Ale ne pro mne, tatínku!" zvolala Nanynka skoro
žila
již
plaky.
„Nech eí a nalej polívky, holka." Ale Nanynka sotva mohla obdvati. Obslouotce, oblékla se a kvapila z domu. A na
Pohoelec.
Tehda ješt nebylo pražské tramky na Malou Nanynka potebovala titvrti hodiny, a když dobhla, byla všecka zchvácena. A tu zastala matku v plné práci. Plouhala se po kolenou, stranu,
"
259
drhla podlahu. Pot se
jí
sléval na ele,
po tváích,
a jen hoela.
jMaminko, co
to
dláte!"
„Ale je ten tatík slepií nátura! Vždy jsem mu zapo ruila
povídat?
„Ale
vždy vy
ti
to
taky neposloucháte, maminko!
—
Ješt takováhle práoe „No a mla sem
—
A
Ml
— —
to je
pro vás?"
naše paní domácí?"
jít
potom, ždímajíc do
škopku hadr,
ekla
k dcei: lám.
„Kdybys vdla, Nanynko, jak ráda to dZrovna pi tom omládám. Tuhle po tom
budeš apat, a Novák, a já v myšlenkách vás tu vidím, a je mne, že bych radostí breela. A ty
mi spustíš takové tremolo
Nanynka
n, si
již
!" .
nemluvila.
.
.
Odskoila do kuchy-
svlékla šaty, shodila první spodniku, ovázala
kanafasku, kterou se
starými
trepkami v ka-
bele pinesla, zula botky, vklouzla
do trepek
matky na podlaze a hadrem ernou vodu po vydrhnutí.
a ve chvíli kleela vedle rala
—
stí-
„Nany!" vykikla Kulíška. „Budeme dív hotovy, maminko," odsekla Nanynka strun.
A
nedala jinak.
—
Po nedli odvážel Šíba do bytu nábytek.
—
O njaké dva, ti dny pozdji vybrala se Nanynka na Hradany, aby si tam njaké trety donesla.
260
Sotva že vyšla z domu, dohonila
ji
Amálka
domácích.
„Kam
letíte,
Nanynko? Div
že jsem vás do-
bhla."
Nanynka jako by rozmýšlela, má-li povdti, Amáíce v tvá. Pojednou ekla: „A kam jdete vy, Amálko?"
zadívala se
a
psaním do schránky, Nanynko, když je bych na konec svta. Vše-
„Já? Jdu papánkovi potom Vte
— —
takový jarní den, šla
mn
chno ve
s
mi,
jen hraje."
„Tedy byste
mla njakou
hodinu
asu?"
otázala se Nanynka.
„Hodinu? Dv, Nanynko!
U
nás je jak u Mijednom pokoji na divan, Tylda ve druhém. Maminka má migrénu tu je nejlíp po levé stran, Tylda po pravé losrdných
——
mamá
leží v
—
nechodit jim ani na oi."
„Chtla byste mne doprovodit, Amálko? Ale je to daleko."
„Teba do Hvzdy, Nanynko." „Tak daleko pece „A kam?"
Amálko. Pojte."
„Uvidíte,
Ob
ne."
dívky semkly se a statn vykraovaly.
Cestou Amálka stále zvídala,
ale
Nanynka
ne-
vyzradila. Jen se šibalsky usmívala a slovem od-
povídala
:
„Uvidíte." Šly^ šly,
pešly Kamenný most, malostranské
261
námstí, kráely Ostruhovou
Hlubokou
ulicí
vzhru,
potoiri
cestou.
„Kristáka!" zvolala Amálka. „My, jdeme pece do
Hvzdy!"
„Ne, Amálko,** vydechla Nanynka, jak byla
stoupáním unavena.
„Pojte."
Pešly celou dlouhou Hlubokou cestu, minuly i hospodu Na pkné vyhlídce pod Babím hradem, jak humor tamního lidu pezdl špitálskému domu strahovskému, a tu se Nanynka postavila, aby nabrala dechu. „To jsme na Pohoelci!" zvolala Málka. „Jsme," pisvdila Nanynka. „A kam to vlastn jdeme?" „Uvidíte."
Nanynka zahnula te v právo, pod loubí na námstí Loretánském, a tu vklouzla do druhého nebo tetího domu, do dlouhé, temné chodby, a mizela na tmavých schodech.
„Pro pána, neutete mi!" volala Amálka.
Nanynka !mi
v
se jen vznášela,
probhla
všeliký-
zatákami, vystoupila do druhého patra, klí zámku zaskípl, a když ji Amálka dohonila,
stála již v kuchyni, otvírala
(nla
se,
dvee dokoán,:
sklá-
kynula rukou a volala:
„Jen rate, rate tám!"
— a pkn
vás u nás
ví-
Vedla Málku do pokoje, otevela okno, pobízela k
nmu
hosta.
262
Málka kráela jak zmámena, v)rp]ala se hledla do Strahovské zahrady a dol na Prahu. Obraz uchvacující krásy rozkládal se ped ní do síra daleka. Ve Strahovské zahrad rašilo a zelenalo se, i na úboV Petína vše jen Praha na obou bezích Vltavy koupala se v plném jase sluneném. A na dalekém obzoru ztrácela se v lehkém namodralém závoji. z okna,
Málina adra vzdula rukou,
potom
odstoupila,
se.
Zaclonila
rozhlédla
se
si
oi
svtnicí,
kterou taky slunce zalévalo, vkroila do druhé,
upravené v
ložnici,
a vrátila
Tváe
se.
jí
plály,
rozjiskené zraky tkaly kolkolem.
„Nanynko,
„To šeptem.
je
A
to je váš
náš byt,"
byt?" zvolala posléze.
pisvdila Nanynka
skoro
pobídla dívku:
„Sednte si, Amálko." Amálka usedla na pohovku. „Tak, a posekejte chviliku
—
jsem
zde
hned."
Nanynka odbhla a vracela pinášejíc opatrn
dv
sklenice
se za nedlouho,
kávy na tácku
á dva koláe. Doskoila pro to na
Pknou
vy-
hlídku.
Zatím Amálka pecházela svtnicí, prohlížela tu otevela njaká dvíka, tu pohladila leštné dýhy, tu zkoušela, jak se odpoívá na židlích ba i keslo tu stálo, jediné, pro budoucí hlavu rodiny, pro Jindru Nováka. „Víte-li pak, Amálko, že jste mým prvním nábytek,
—
"
::
263
hostem!" zvolala Nanynka tila.
„A te
vesele,
když se vrá-
—
tedy posvaíte se mnou.
—
Kdyby
kdyby nás aspo vidl!" ekla všecka roztoužena. „A je odtud netu byl
taky drahý Jindra
daleko, ale
má
Amálka
školu a neví a netuší
pohlížela
Ponenáhlu se
oi
jí
— —
Nanynku beze
na
kalily,
slova.
dívka skoila, objala
Nanynku „Nanynko, Nanynko drahá, vy osoba!
Kdy
tak
—
zde
budete jak
chou
neho
já se
práv
tak,
takového
jak vy to zde
dva
vrabci
v
jste
šastná
dokám! Ale máte! Vždy
hnízd pod ste-
." .
.
Hlava se
jí
na adrech Nanyniných až otá-
sala.
pkn
„Amálko, co dláte! To mi píbytek sednte, Vždy se taky dokáte
—
zasvcujete!
svame."
Amálka odvrátila
hlavu, stírala slzy, usedla,
chopila se koláe, kávy, zasmála se náhle a ekla
žadoniv
„Až
se vdáte,
nikou, smím vás
to. la
Nanynko, až zde budete pa-
nkdy
navštívit?"
„Kdy budete chtít, Amálko, a jen hodn asBudu zde tak sama, zatím co Jindra ve škole, tak daleko rodi. Bude mi s vámi veseleji."
„A pak, Nanynko, až budete mít rodinu," ekla Amálka, „budu vám ji chovat." Nanynka se zapýila.
264
„Máte vy nápady! Vždy
jste
sama ješt
dít."
„O
Nanynko," ekla Málka s pemršthledíc pevn na Nanynku. „Mám už ze všeho rozum, a pak budu skoro o rok starší. Ó, Nanynko, vy nevíte, jak se tším, až taky budu maminkou." „A 00 íká vaše matinka, když s ní tak hovoíte?" otázala se Nanynka.
nou
ne,
vážností,
—
Amálka
podržela
postavila sklenicii s kávou,
kolá ve vzduchu
nesmírn vážn:
a ekla
„Což pak myslíte, rozumná e?"
že je s naší
mamá njaká
Ukousla koláe, napila se kávy, a když dopolkla, pronesla lichotn:
„A si
pak, Nanynko, až se taky vdám,
tykat,
„Na
budeme
vite?" to nemusíte ani tak
ko," odvtila
Nanynka
s
dlouho ekat, Amál-
úsmvem.
„Andulko zlatá!" vykikla Málka, a zas už Nanynce visela na šíji. „Ale 00 by tomu ekla matinka!" namítla Nanynka.
„Ta o
mn
smekla z rodiny. jaký nalezenec." Bylo ke
beztoho
Vždy
—
íká,
že jsem se vyjsem doma jako njá
tvrt hodin, když ob dívky zas dol ku Praze. Amál-
putovaly Hlubokou cestou
ka se pitulila k Nanynce a pravila k ní
dvrn:
265
„Divná chvíli
ve
vec,
vaší
Andulko.
—
Byla jsem jenom na a najednou
budoucí domácnosti,
mi pipadá, jako bych byla o je tak zvaná zkušenost,
— ne?^'
pt
let
starší.
To
„Ne, Amálko, zkušenosti vás teprve ekají.
Pejte že jste
si,
aby cekaly
hodn
takové milé dít, a
dlouho.
zstate
Bute
ráda,
jím hodn,
n»
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
18
27.
Peoe de
Amálka
jen
doma
Po migrén. mla
trochu starostí, jak bu-
Pohoelce. Byla z domu skoro ti hodiny. Potichounku vešla, mžikem shodila žakýtek, povsila jej s kloboukem na rohatinku v pedsíni a zaskoila do pivítána, když se vracela
s
kuchyn. „Byl u nás nkdo, Toniko?"
Vlastn nebyla po
otázka
ta
mn
Vypáchla-li totiž
pes míru, jí Tonika
znamenala
nco
jiného:
sháka?
nkdy Amálka
a zdržela se
a byla-li pak po ní sháka, íkávala z
hluboká, vyvalujíc oi:
„Jéééžiši, sleinko, oni dostanou! Milostpaní
pes
tu chvíli se
po nich pídí!"
Ale dnes Tonika stála nad prknem, žehlila
drobné ženské prádlo, bzuela si pi tom, a na Amálinu zcela klidn odpovdla: „Ba ne, sleinko. Ani živé duše."
otázku
„Papá je doma ?" „A není, sleinko. Aspo ?" „A mamá
—
hodina, co odešel."
267
„Milostpaní
{je
ve svém pokoji. Tikrát jsem
jí
dávala studený náinek."
mn?"
„Neptala se po chu zdlouhav ji. „Ani slovem. íiení do ei."
— Dy Z
Amáloe se ulevilo. ila se z kuchyn.
ekla dívina
vdí, že
jí
s
tro-
již
migrénou
hluboká oddechla, oto-
„A svait nebudou, sleinko?"
To-
volala
nika.
„Ba ne, Amálka
"
já už se zarazila.
ekla.
„Ale ano!
—
„Tuhle to
mám
loup jak samet
Je
to
Málem by
se byla
pod-
tom
škra-
teplé?"
v troub, už je na
"
„Tak mi to pelejte, Toniko." Potom pistoupila, popleskala Tone po
zá-
dech a ekla:
„Vy
dobrá holka, Toniko!" rozumlo. Vykulilo zraky, zasmálo
jste
Dve
se
a eklo:
„Kde pak se nám toulali, sleinko?" „Když je tam tak hezky, Toniko! se
nechce ani
dom.
Všady
jaro,
lovku
slunce,
ky-
tiky ." Amálka cupitala pedsíní a jako myš vklouzla do pokoje Klotyldina. Ta již neležela. Sedla v kout pohovky a po pestálém utrpení z migrény dívala se do .
.
268
prázdna. plakala.
Amálce se zdálo, že sestra nedávno Ješt jako by na její tvái byly pischlé
slzy.
„Že se na mé jdeš podívat," ekla k Amálce.
Ze mdlého zvuku, jakým nkolik tch
slov
bylo proneseno, vyznívala výitka.
Amálka vidla zapadlé oi sestiny, popelavý pod nimi, vidla unylé její bledé líce, a tou nad chvíli pocítila upímnou, sesterskou lítost Klotyldou. Práv te po všem, co dnes odpltíne zažila, po tom nahlédnutí ve šastnou budoucí domácnost Nanyninu, ve skromný, útulpráný její píbytek, zalitý jasem sluneným $tín
—
v stav
te
a dnes
poprvé
odkvtající sestry.
rázem uhádá,
emu
duševní
snad pochopila Jsou chvíle, kdy
po
léta
lovk
nerozuml. Amálce
nadešla taková chvíle.
Piskoila k pohovce,
sklonila
se
a
upímn
Klotyldu políbila.
„No
tak,
tady
jsem!"
„Kdes byla?" otázala se Klotylda. Šla jsem papínkovi na „Kde jsem byla? " poštu a pak Amálka se rozmýšlela. Má se piznati?
—
Klotylda pitiskla
„A pak „A pak povíš to na
hbet
levice
— ?" —" Amálka poád ješt
na elo.
otálela.
„Ne-
m?"
Klotylda
neodpovídala.
Smutné
její
zraky
"
269
jako by íkaly: Chceš-Ii,
upíraly se na sestru,
povz; ,
A
si.
Amálka rozhodla
tu se
záleží?
ml
nechoeš-li,
Vždy
:
což pak na tom
nevyvedla nic zlého! Usedla po-
dle sestry, pojala
ji
za ruku, pohladila
ji
a již
chtla promluviti, když vstoupila Tonika se svainou. Posekala, a když dívka zmizela, náhle pronesla
:
„Do veera bys
to
neuhodla, Tyldinko.
—
S Nanynkou jsem byla, s Nanynkou Kulichovou málem až na Pohoelci v jejím novém Potkala byt. jsem ji, vyzvala m, šla jsem s ní. Ach, Tyldinko, kdybys to vidla! Takové malé, ale milounké mi, hezí, než u nás. A slunce tam je! A Strahovská zahrada skoro pod okny
—
—
—v
—
a naproti Petín, a všady plno ptactva, a da-
leko dole Praha
——
všech podrobností vylíila te Amálka návštvu na Pohoelci, nový nábytek, bílé podlahy, i jak Nanynka pinesla kávu, jak sva-
Do
svoji
ily, 00
si
povídaly.
Uchvacovala se vlastním
lí-
ením, až všecka zervenala, a na konec ekla: „Ach, Tyldo, kdybys to jen vidla, taky by se ti
to
líbilo.
—
Tak bych
to
nkdy
taky chtla
mít!*'
Slena Klotylda naslouchala, zírajíc Amálce v oi, v nichž jako by se obráželo budoucí její vysnné štstí. Pojednou rty Klotyldiny se rozechvly, z
oí
jí
vyhrkly slzy a inuly se ne-
270
petržitým tokem po tvái lehounce zbarvené. paže skoro keovit obemkla šíji Málinu. „Tyldo!" ulekla se Amálka. Klotylda pitiskla horké
líce
k tvái
Její
Málin
a zaštkala: „Všichni, všichni jste šastni,
jenom
já
—
!**
„Tyldo!" zvolala Málka v nesnázi. „To jsem nechtla! Ty ses ptala, povdla jsem ti
—
Nemohu
A slzy,
—
za to!"
bylo
jí
Slena Klotylda vzpamatovávala pemáhala se a šeptala:
„To vím,
—
málem taky do pláe.
Nevíš
Amálko. zapadá.
že
sama,
nemžeš. co
se,
osoušela
— Tak m popadlo. mluví. Ale já vím, — mn pomalu to
z tebe
Ped tebou život A pece jsem se
leží
taky
niím
neprovi-
nila."
Amálka všecka se polekala z nenadálého poChtla jí povdti nco veselého,
hnutí sestina.
a takový
radostného,
to
má úinek!
Káva na stolku vychládala ce nebylo do jídla.
Tyldiko, nechtla jsem to ped a ty se mi rozpláeš. A po migrén!
„Vidíš
tebou
to,
tajiti,
Vrátí se to
— te teprv Amál-
." .
.
„Ne, už je dobe," chlácholila
jí
Klotylda.
Rty ješt jí poškubávaly, ale slzavý zdroj byl zatím vyerpán, ba, slena Klotylda pokusila se o úsmv, aby Málku upokojila. Dívala se
:
271
k
oknm,
a potom pichýlivši se k Amálce ekla
prosebn „Pozve-li
t
jdeš-li s ní zase,
—
tam Nany ješt jednou taky Amálko vemte
m
—
ps se^
bou..." „Ale Ježíšmarjá! vidt.
—
Nanynka
zvala
m,
abydí
chtít,
kdy budeš
radosti, ství
že
si
To
mže
se
taky Klotylda jeví úasten-
na vdavkách Nanyniných.
„Ano," souhlasila Klotylda.
—
procházky a vzduchu a hovoru
dla.
Kdy budeš
Tyldinko!" slibovala plná
chtít,
konen
ne-
tam penáší nádobíko a
zas doprovodila.
ji
co
stát
—
s nimi,
Málko.
Šastná Nany!
„Mn
teba
je
a taky zas jiných
lidí
— A ráda bych to — V mi, Málko: vševi-
chnu tu studenou parádu zde a všechnu tu slávu sleny domácích dala bych za to, kdybych byla na jejím míst."
Amálka sotva že sluchu vila. Vždy jak tomu dávno, oo Tylda ekla, že by uitele nechtla? Bylo to poprvé, co jí tak sestra otevela srdce. A nebyla to pouhá „slabá chvíle" sleny Klotyldy.
Tu
Amálka
mluvilo srdce se pitulila
upímn.
ke Klotyld, hladila
jí,
objímala, ujišovala sestru:
„Taky budeš, Tyldinko, sestiko, nepla,
nebu
jen užírá, a nikdo
mu
o
mn,
Tyldinko,
že
jsem
si
To
za to nic nedá.
taková
vždy by
dozajista.
smutná. ulinice,
lovk
ale
Ale se
—
víš,
lovk íkáte
v
m,
mezi vámi nos o-
272
hryzal.
Maminka chodí po
dom
tuhle
vzdycháš, a co
byste
nemli Amálu, bylo
tee
z toho
jako Pramáti, ty
všeho máte! zde
by.
jak
Kdy-
v kláš-
." .
.
Amálka mluvila horliv jak volební agitátor a slena Klotylda naslouchala jí s úsmvem polobolestným. Vždy mívala vdomí, že je nad Amálku vysoko povznesena, ale vše, co se poslední dobou udalo, siln tímto vdomím zaviklalo. Aponenáhlu závidla Málce její „skotáckou'* letoru, jak to paní Myslíkovská nazývala.
Toho odpldne, jak již Tonika Málce byla opovdla, vyšel si pan Myslíkovský na vítr. Ml té domácí migrény práv dost, byl hodn rozvrzán.
Stanul ped vraty rozepjal svrchník, jako by dopával jarnímu vzduchu, aby jej hodn provanul, a nerozhodn pohlédl v právo v levo. Kterým smrem se dáti? A jako vždy, rozhodl se pro smr „do msta", níže ku Praze. Tam je rušno, živo, tam zas na chvíli vyvane, co jej hnte. A poslední dobOu hntlo ho to všechno. abychom si o nm lépe Pan Myslíkovský povdli nebyl zcela obyejný batipán doi
—
—
mácí, žádný vypasenec, tukem pekypující, jemuž
by každý uzenáský výklad byl zrcadlem, zase stavy,
kostroUn
hladolet.
pružné chze,
hádal o desítku
let
Byl
takže
ze
aniž
úmrné
po-
zadu mnohý
mu
zcela
mén. Zatím
byl nedalek še-
273
mu
jeho
hlava
desátky,
Ale kdyby
prokvétala.
již
osud byl do páru dal jinou družku místo
paní Katy, rozené Krautwurstové, zcela jinak by se mu byl život vytváil. Takto byl vlastn na-
lomeným lovkem, a nejhe
že
bylo,
to
sám
pocioval. Míval kdysi malou smnárnu, tak zvadailo. ný bankovní závod, a dobe se mu v
nm
Šastná výhra na
který v den
los,
ped
v jeho výkladní skíni osiel, mohla viti
na
širší
základ,
ale
mu
pak
jinou vc. Paní Katy ddila, a
te
jej
tahem posta-
osud spískal nedala muži
pokoje.
„Ty lik,
vati.
že
se nemusíš dít, manni.
mžeme
Máme dti
koupiti
dm,
Te
máme
to-
a budeš privatiso-
(Amálka tehda byla v plénkách),
bude práce dost s jejich vychováním." Ale hlavn chtla mít paní Katy muže docela pro sebe, chtla s ním choditi po procházkách,
a
—
Pan Myslíkovský byl dosti Pozdji vidl, že chybil, a litoval. Doba ho perostla, neml odvahy, aby se vrátil, kam díve náležel. A kdežto jiným lidem, které povolání za celý den unaví a zondá, je domácnost pak Otavou, ml pan Myslíkovský domácnost a všechnu její strakatinu na krku od rána do veera a ponenáhlu se mu zmnila v malý oistec To bylo, oo ho malomilo. Nebyl svj, stal se jakýmsi pílepkem svých dam, totiž paní Katy a nemoude vedené Klotyldy; mladší Amálka teprve vyrstala. A jestliže mel chvíle útše-
chtla
užívati svta.
slab, že povolil.
274
mu
njší, byla to pozdji divoká Amálka, která
dlouhé dny osvžovala. Ale na celý život nesta-
ilo dil
temi ženštinami
Kolísal mezi
to.
chvíli
jak soudil,
nerozsoudil
nÍKii>i
—
pes
a
byl pozýván za smírího soudce.
A
tu
sou-
pravdu po-
držela vždycky milostpaní.
Te
—
a zas myslil na všechny ty vci. Od Nanyniných ohlášek bylo v jeho domácnosti všechno na kyselo. Ani dívjší veselky u Knedl-
hans
šel
paní domácí tak nedojímaly, ale že
A
Nanynka
správn
tak
práv
Ano, kdyby
s nkým podnesla a satek byl pak teba s njakým skandálem ekávala to díve u Knedlhans, ani tam se to nestalo. A tu najednou u tch umounnc dole se dje, co vlastn mlo rovnou zamíiti do prvního A ke všemu ješt: Amálka pjde za patra. družiku, Klotylda bude sedti doma. Rozumí se samo sebou, že oelý den zas propláe, paní do-
se tak byla
— —
nezbytný,
—
mácí z toho dostane obvyklou migrénu, jako dnes
—
ale kterak
on za
to všechno
mže, pan My-
slíkovský!
A lehil
si
když dospl v myšlenkách až sem, odpan Myslíkovský zcela bezdn nahlas:
„Zatrápený Kulich
!" .
.
.
„Ponížen rukulíbám, milostpane!" ozvalo
se
náhle vedle nho.
Pan Myslíkovský protrhl s leknutím.
Tu pes
se
z úvah
skoro
cestu se klátil tatík Kulich,
nesa bichatou kabelu.
" 275
„Ráí pokorn
nco porouet?"
milostpán
strun pan
— „Co bych porouel? — Tady vám
Myslíkovský.
vbec nemám Kulich
co porouet."
mkkou
rozhoupával
ní nabralo
narazit, a
ekl
s
epici,
vzduchu a mohl
tichým
Pan Myslíkovský
ji
m
milostpán volá
zadíval se na mužíka.
jdete?"
„Ale snáším, milostpane, snáším naše
máma
v ekvitaci!
pane. Takových šarapatek
ma
aby
— Pro — ert
se
pak snáze
úsmvem:
„Já myslel jako, že
má
se
epicí v ruce.
s
„Dejte na hlavu, Kulichu !'' velel
mu do
tázal
—
—
„Kam
te
m
Nandu, miloství, kde to má-
všecko splaší. Nejdív to tahám
dom, máma
na to svolá komis, prohlídnou to, potžkají, ohledají, zváží, spoítají a pak zas to vleu na-
—
horu, bezmála na Pohoelec. Tam jako naše Nanda bude zstávat, vdí, milostpane? Na mou duši, eknu zapla Pánbh, až bude po všem. A to mám jen jednu, Nalítám se jako kurýr. milostpane, a chvála Páabiku za to. Bude div, No, je^to pro dít." neuhoním-li fsi oubyiti.
—
—
—
^
Pan Myslíkovský
o
nem
smál, ale
se díval
na Kulicha,
díval,
by se byl jeho tžkostem mu do smíchu nebylo.
uvažoval. Jindy
práv te
Uvážil a rozhodl „Poslyšte,
se.
Kulichu, naše
Nanynce za družiku, vite?*'
Amálka pjde
vaší
276
„Pjde, milostpane, ponížen
za to ruku
lí-
bám." „Poslyšte, Kulichu, pozvali jste taky naši Klo-
tyldu?" „Ježíšmarjá,
„kdo pak by
„Tak
si
milostpane,"
troufal
poslyšte,
te?
K
se
Kulichu, troufejte
—
si.
V nedli a pijde k nám nahoru,
Kulichu, jazyk za zuby!
matka oblékne a
ulekl
Kulich,
!"
naší paní, rozumíte?
A
pkn
—
Ale
se vaše
rozumí-
zdvoile, že
jako zve taky slenu Klotyldu, rozumíte?"
rozumím!" „Ne, Kulichu, pokejte: Nanynka af pijde
„Milostpane,
Klotyldu pozvat."
„Pijde Nanda, milostpane," opakoval Kulich jako voják pijatý rozkaz.
„Dobe, hle to je
Kulichu. Ale povídám, Kulichu: to-
váš
nápad, rozumíte?
„Ježíšmarjá, milostpane,
to
Ne mj." mi
dávno
na-
padlo, ale kdo pak se moh* opovážit!"
„Dobrá, Kulichu, mohl jste to udlat, ale není zmeškáno. A to se rozumí, Kulichu: slena Klotylda taky pošle „Ježíšmarjá,
svj dárek Nanynce." milostpane,
uctiv
rukulíbám,"
smekl Kulich poznovu a šermoval epicí ve vzduchu.
„Tak je dobe. Kulichu. A spoléhám se, že rozumný muž a máte svatojanský jazyk." „A to se mžou spolehnout, milostpane," ekl hrd Kulich. „Takovejch jazyk aby bylo!"
jste
277
„Tak, a servus, Kulichu."
„Ponížen ruku líbám, milostpane/' Když pan domácí odešel a Kulich opaným
smrem huhlal k
dále se
klátil,
usmíval se jako lišák a
sob:
„Koukej, Nando, koukej, koukej! kralente, ty budeš mít nóbl veselku!"
^
— Ale
sta-
28.
Rozmarné
paní
svedla oba i
U
Náhod
Fáf. zalíbilo se, že
toho dne
muže ješt jednou, pana domácího
jeho domovníka.
Pan Myslíkovský byl v duchu povídal, a vracel se pes nábeží Františkovo. Nezahnul do tídy Ferdinandovy, ale dal se kolem rozestavného Národního divadla do ulice Na struze, propletl se kivolakými ulikami tvrti Vojtšské a vybedl z nich u samého „Blohradu*', na poátku ulice Myslíkovy. Vyhýbal se úmysln všem ulicím širším a rušnjším, kde by se mohl setkati se známými. Dnes neml za mák chuti odpovídati na všetené a zbytené otázky. Stalo se tak podveer.
již
pl
Prahy
„Co dlá
A
což
zchodil,
jak
si
nejmilejší paní?
sleny dcery?
Brzo-li
jí daí? pjdeme na
Jak se
pak
svatbu ?"
Takové otázky pronášely hlavn matky dcer
vdaný ch, Klotildiných rostenek a nyní již maminek. Nkdy snad byly mínny zcela upímn,
již
ale
nkdy
jist se v nich skrývalo ertovo kopyt-
279
z domu bylo tritch paniek, a vidti jiného, kdo se s nimi poád ješt trápí, bylo jim hejivým zadostucinním. Závistník a závistnic mli manželé Myslíkovští dosti pro svj blahobyt, pro privát-
Dostati
ko.
umfem
uzrálou dcerušku
všech
pana Myslíkovského, proto že
nictví
se
nemusil
žádném úad plahoiti. Tudy ta obasná krpj pelyku, kterou mu nejedná dobrá duše do zá-
v
vidného bezstarostného života uronila. Pan Myslíkovský polyká val tyto pokroutky, slazené nejlahodnjšími úsmvy, ale v jícnu mu po nich pokaždé zahoklo a v duchu posílal licomrné tazatelky ke všem áblm. Dnes neml chuti naslouchati takovým ho-
vorm, dnes vbec inil
nestál
o
to,
dila dvojí migréna.
njaké
Dnes by
se byl
komukoli
aby
výklady o své domácnosti, z níž
jej
vypu-
mohl dopustiti
nezdvoilosti, a to taky nechtl.
všeho dost! Nestál o žádné líbeznosti,
Ml
a
toho
upímné
nebo pedstírané, nestál o žádnou sdílnost. Trávil se vším, co v sob nosil, a spálí to nejlépe v nitru Dnes taky zas plnou mrou pocioval, sám.
—
o
se pipravil,
když se tehda po naléhání milé
paní Kateiny vzdal povolání a nastoupil život za-
Te
kdyby sedl v nkdejhálivého soukromníka. ší své pisárn a pracoval od rána do veera! by si panika tkala kudy chtla. by vodila pražskými promenádami. dcery ukázku na Snad i by se dávno byl vyskytl náhradník za zpropadeného Švalbenšvance, toho tintru k niemu, leda
A
A
280
Že
mohl
za
sloužiti
módního panáka
ve
vý-
kladní skíni krejovské nebo za model frizúry za
sklem bradýe Šindlera nebo Kapiky.
Po celou cestu
domovníka Kulicha. té ošumlé pland, v talíové epici, s bachratou kabelou po boku, kolébajícího se po Karlov námstí, odnášejícího kousek po kousku Nanynino zbožíko na Hradany a v duši se mu vkrádala závist. Jaké to jsou rozmary osudu, že tam do toho nádvorního doupte trefí spoádaný lovk, aby si vyvedl holku, rodim ulehil? Jako by k' nmu do patra nevedly schody! Ale vždy on, u všech ert, pan Myslíkovský, by taky dal dceru poádnému nápadníku, teba nebyl domácím pánem, panem radou, fabríkantem! Pan Myslíkovský arci by dal, Stále ho vidl
ped
myslil na
sebou v
—
—
ale paní Myslíkovská ...
Tak vyplul
z
A
to byl trn v noze.
tsných uliek do Myslíkbvy,
a tu padly zraky jeho ha zahradní hostinec „u Bu-
beník". Pan Myslíkovský nezapadával
takto pou-
hou namátkou db hostinc, o nž náhodou zavadil, a nikdy nechodil sám. Za as vyšel s rodinou, a tu panika sama vybírala, kam pjdou, a rozumí se, po svém vkusu restaurace vzácnjší, její minulosti i nynjšímu stavu pimené. Dnes však byl pan Myslíkovský dlouhým pochodem znaven, prachu nalokán, žízniv. Zahnul k Buben íkovm ale zas obrátil. Tehda to byl hostinec hledanjší, taky tam by mohl míti nepíjemné setkání.
—
Urazil
maliký kousek
cesty,
a tu byl pivo-
281
var „u Fáf^', se zahradou. Hospoda pro
Myslíkovský dávno
již
nco
lid.
Pan
takového nevidl. Jen
uvdomil, a již zahnul do prjezdu, prošel po dvoe, vstoupil do zahrady. Vru, to je kout pro jeho dnešní náladu. Doma pokají, asu dost, zatím se milá cho i dcera mohou dokonale vysi
to
fukati. Stoly v
zahrad byly pokryty pestrými ubru-
veerní hosté trousili se již na holbu piva, když byli doma pojedli, nebo si objednávali la-
sy,
cinou veei.
Byl
neobyejn
vlahý den dubnový, hostinské
mnohem díve než Pod nejkošatjším stromem stálo fisharmonium, u nho sedl vychrtlý, vlasatý hudebník, šlapal dýchaviný mch nástroje a lahodil si zádumivým valíkem. „Pan starý", vysoký, mladý ješt muž, tváe neštovicemi zobané, ale bodré a vlídn se usmívající, procházel mezi stoly a posmekával hedvábnou epicí. V panu Myslíkovském poznal hned hosta jiné ráže a vítal jej zahrady otvíraly se tenkráte
jiná
léta.
hlubokou poklonou. níci
tasili
zapalovali.
drobní
emeslníci,
ze záprsí sousedské
Obláky dýmu
živnost-
dýmky, nacpávali,
táhly se zahradou jako
babí léto a pinášely panu Myslíkovskému cosi jako pozdrav z mladších let. Vše tu bylo po praž-
sku síarobylé, útulné, jen sklepnice, která
ped
pana Myslíkovského postavila naplnnou holbu, byla mladá buclatá dívka a toila se jak na obrtHerrmann, XXIV. Vdavky Nanynky Kulíchovy.
1.
19
282
líku.
Ješt bylo denní svtlo, jenom do kout
zahrady kladly se ponenáhlu stíny veera.
V
duši pana
Myslíkovského zalehl podivný
stesk. Jak se liší tento
drobný, na pohled spoko-
ode všeho, co sám za pozažil! S jakou chutí pojídají
jený, krejcarový život
sledních patnáct let
ženy preclíky, které roznáší vousá biblické tvá-
e, známý po Praze „Ježíšek", jak chroustají asblahobyt tchto né etkviky. Na šestáky se chvíli by rád Myslíkovský tu lidiek, ale pan v svj pepych s nimi vymnil. Zastíniv elo kloboukem, aby lépe a sám nepozorován mohl pozorovati, zahledl se do smsice lidí neznámých a neznajících jej. Drobný ten svt zajímal ho a pomalu zapomínal na vlastní
mí
trampoty.
Tu
zachrastily na písku kroky, jakási postava
mihla se a z jejích úst zaznl pozdrav;
„Dej Pámbu dobré j veír!" Pan Myslíkovský otoil hlavu na druhý konec stolu.
Nový
host, který
málem
již
dosedal, ná-
vymrštn. rukulíbám ráej odpustit,
hle se vzchopil jako pružinou
„Ježíšmarjá milostpane ..."
—
—
Byl to Kulich.
A
pan Myslíkovský tolik pekvapen jako jeho domovník, který tu stál jako bídný híšník, makaje plihou epici se tohoto setkání nenadal, nebyl
v rukou.
Zdálo
se,
že
pan Myslíkovský vbec není
283
pekvapen. Pošinul klobouk na hlav, pokývl dovlídn a ekl: „No tak si sednte, Kulichu. Co mám od-
cela
—
pustit?"
„Že jsem tak smleji a nepozornej, milostponížen prosím. Ale já si ani nevšimnul
pane,
—
milostpána
—
nepoznal
jsem nepoznal
jina bych
si
—
?" „Což pak „Abych si k jednomu
—
ním
—
na
mou
stolu
—
s
duši
— —
^^
nebyl troufal
odpušt-
'*
„Což koušu, Kulichu?"
—
„Pámbu zachra, ale já
milostpane,
bych do nejdelší smrti
poád
Kulich
piklápl ke
stál,
stolu,
ráe} odpustit ^"
ale nejen že stál,
i
aby smazal stopy své
židli
sm-
losti.
„Povídám, Kulichu, sednte!" velel te pan rozhodn, a Kulich tedy židli zas odklopil, snesl se na ni a skril se, aby ho bylo Myslíkovský
00
nejmén
vidt.
„Tak jsem tedy pišel na vaše spády. Kulichu," ekl pan domácí na poslech náramn písné. „Tak tedy až sem zapadáte, k Fáfovm, tvrt míle z domova, aby vás matka nevyšpehovala a nenašla!
„A
No
to je hezké."
Ježíšmarjá ne, milostpane," lekal se toho
podezení
Kulich.
nejmí pt rumaská kobyla, tady
„Pámbu mé let
netrestej,
že jsem
nebyl, ale jsem ztahán
jak
milostpane, potetí dnes už se
284
vracím s hora, sotva nohama pletu, div že nesi: Koukej, Fáfovic
padnu. Jdu kolem, povídám
— —
zajdi
A
vlezl
odpoi.
na skleniku, trochu nohám
si
tak se to stalo, milostpane, že jsem sem
— ale
vdl „Že
nebyl bych se opovážil, kdybych byl "
m Bem
vaše stará poslala, abych vás tu
vyíhal, co?" Kulich vypoulil oi, ale tu
domácí
„Milostpane vás.
již
poznal, že pan
žertuje. .
.
.
!"
zubil
se.
„Tak jen sete a pijite. Kulichu. Neprozradím A vy mne taky ne, co ?" „Z toho by si milostpán dlal!" osmlil se
Kulich.
napnnou holbti. Jazyk se mu lípl na patro, rty se mu jen tásly na doušek, ale te nevdl, jak ped milostpánem do toho. Nebo jeho napití z plného bývalo uinným obadem. Vždycky se chápal sklePráv ped
ponášel
nice,
odfukoval
ji
proti
pnu, a
mok. Ale te,
svým
nji sklepnice postavila
svtlu,
ped panem
velitelem, netroufal
Kde by
ji
si
hladil,
v líbezný
domácím, nejvyšším provozovati tuto mod-
Že ho všichni erti
loslužbu.
mazliv
teprv pak se noil
vnesli
práv sem!
se toho byl nadál.
Pan Myslíkovský
zdvihl
svoji
holbu a po-
bízel:
„Tak
tedy, Kulichu, chopte se toho
zdraví vaší Nanynky!"
—
a na
"
:
285
Tomu
již
nebylo lze odolati.
ponížen
„I Ježíšmarjá, milostpane,
za ni
d-
kuju!"
Opatrn
vztáhl sklenici, aby
piukl na
skle-
pana domácího, sotva že se jí dotkl, a bez ofouknutí pny zaryl se do bledého moku. Když nici
po dlouhém doušku že nois jeho
pnovou
sklenici odstavil, objevilo se,
zmizel.
Na
míst
jeho
ml
velikou
bambuli. Postavil nádobu a v rozjaení
pronesl
a
„Tak tedy žába zatrápená! Bože, žije, kdyby vidla, jak tu milostpán se mnou Naež cít na nose blostnou ozdobu
—
—
—
jedním hmatem dlan starochovu,
setel.
ji
se na zrytou tvá na jeho veselé oi, a stav sklenici
Pan Myslíkovský
zadíval
ekl:
„Mžete
mít radost. Kulichu, vy
i
vaše paní-
máma." „I dy máme, milostpane, ráej dovolit, máme!" odpovídal Kulich všecek šasten, že vidí pana domácího v takovém vzácném rozmaru. „A ja-
kou
radost, milostpane!
jak
vídal,
m
—
A
že jsem prve po-
ženské uhoní, to jsem jenom tak
Nohy bych si ubhal, kdyby muselo být. máme jen tu jednu, milostpane kdo by pro ni všechno nepodstoupil, zahešil, milostpane.
Dy
to
—
hnízdo
jí
„Ale
nevystlal!" že
tak
daleko.
Kulichu,"
pan Myslíkovský. „Kdybyste
se
byli
poznamenal zmínili
—
" 286
snad
by
byste
ji
se bylo u nás nco uprázdnilo. pod jednou stechou."
Mli
z pívtivosti
pana
Kulich
se
všecek
tetelil
domácího.
„Ráeji odpustit, milostpane, kdežpak to by bylo pipadlo. Ale hlavn, milostpane, nemohlo by to být. On imá školu nahoe na Hrad-
nám
anech, nemohl by tak daleko bhat.
by
A
pak, mi-
možná, nedlalo dobrotu. Máma by jí pes tu chvíli do všeho muchala, a na to každý muž není. Takhle to bude lip, milostpane rálostpane: všechno
že
by
to bylo krásné, ale
taky
to
—
vit." Panu Myslíkovskému Kulich z duše mluvil. Dívá se jist na svt jinými okuláry než on, pan Myslíkovský, a peoe dobe vidí. Taky ten poej,
robenec z nádvorní díry
umí
životu.
o
Ale
má
své zkušenosti a roz-
lacinji ke
všemu pišel, než
on, pan domácí! „Jste šastný táta. Kulichu. Vidíte, vidíte, já ješt žádnou svatbu nechystám „Bude to, milostpane, taky to bude!"
— —
„Ale kdy. Kulichu!" „Jen
chtít,
milostpane.
Z
Pan Myslíkovský nahnul
takového domu!" se
te pes
stl.
„Kulichu," povídal, „Kulichu stará^ kdybych
—
rozvašem míst a vyvdával dceru umí se naši Klotyldu, nebo Málka má na vdavky ješt asu pt stovek bych dal na míst, vte
já byí na
—
mn. Pt
stovek hotových, Kulichu!"
287
Kulich se díval na domácího pána dlouhým,
zkoumavým pohledem, jako by nevdl, kterak tomu rozumt, aniž taky vdl, jak odpovdti. Ale
konen
ekl:
„Milostpane, to je slovo!
Oba mužové
se
To
je velké slovo
*
odmleli. Potom pan Myslí-
kovský, vida prázdnou sklenici Kulichovu, pobídl
ho: „Dejte
si
— Jsou vci,
ješt jednu, Kulichu, a
kterých
Zdráhal se
sice
lovk
zapijte
to.
za peníze nedostane."
Kulich, zdráhal, ale rád po-
slechl
optného
kdy
mu nedostalo, a kdož ví, dostane-li se do A když pan domácí sám kývl na sklepnici
se
smrti.
a taky
si
vyzvání.
Takové pocty ješt
dal nalejt. Kulich
ni-
posedl ochotn.
Potom vyprávl milostpánovi, jak to u Nanynky nahoe vypadá, jak to má „zvelebeno" a jaik se na to tší. Chvíle ubhla. Pan Myslíkov«ký zavolal pak sklepnici, zaplatil i za Kulicha, a spolen vycházeli ze zahrady. Odpoali si, a Kulich odcházel všeodk v nitru rozjaen. Taky pan MyslíkoYský setásl se sebe dívjší mrzutou náladu.
Pede
vraty smekl Kulich epici, uklánl se:
„Tak ponížen dkuju, milostpane, uctiv
ru-
kulíbám a šastnou dobrou noc peju."
„No, no, kam pak ješt mííte, Kulichu?"
„Dom,
milostpane, ráej-li dovolit.
„Vždy
já
taky
—
máme
stejnou
Dom." cestu."
"
"
288
„Ale já poítám, milostpane, že se abych s inilostpánem
nesluší,
— —
„Nežvate, Kulichu! Pojte!'^ Zatím se na Prahu byl snesl veer. Oba muži kráeli, Kulich vždy o pl kroku pozadu. Pivo její uinilo ponkud smlejším, jazyk mu rozvázalo. Povídal a povídal, pan domácí naslouchal a -— v duchu si opakoval: „Šastný Kulich!"
—
Doma „Že sariát,
Kulíška vítala starého:
konen
jestli
Už jsem chtla na komi-
jdeš!
t nkde
nepejeli!"
„Ale, stará, zašel jisem nici
piva.
Snad jsem
horu a zpátky Kulíška
— —
byla
si
dnes
ji
isi
k
Fáfovm
zasloužil?
na skle-
Tikrát na-
uznalá.
„Však už to nebude dlouho trvat, pomalouku tam bude všechno, tatíku." Kulich poveeel, i sklenici piva ješt vypil, když druhou od Fáf zamlel, a vyšel ped dm, aby vykouil dýmku tabáku. Zatím se o setkání 5 panem domácím nezmínil, na to je asu dos^ myslil
A kám,
si.
jak stál
ped
vraty a vykuoval
hvzdi-
rozpomínal se na hovor s panem domá-
cím a v duchu
„Pt
si
stovek,
povídal:
milostpane?
A
na
to
neza-
pomenu, ráej-li dovolit." Otec Kuliidh i v [myšlenkách byl k vládci do-
mu
zdvoilý,
uctiyýj.
29. Nemilé poslání.
Veer
nejbližší
nem domácím doma,
stále
se
Kdysi by
hem.
radji
soboty po dvojí setkané s paotálel Kulich nad obyeji dlouho
nevypravoval její
uvazovala
za
do
krmy
za
ro-
matka Kulichová byla nohu, aby nikam netmohl,
nej-
tomu bylo hodn dávno. Nyní, co Novák za Nanynkou, nemohla se nkdy veer ani dokati, aby tatík již byl z domu. Do smrti by se nebyla nadálá, že nastanou doby, kdy jej sama bude pobízeti: „Tak jdi, starej, jdi si na ale
chodil
tu holbu piva."
To že
si
proto, že byl pak vzduch docela istý a
Novák a Nanynka mohli klidn a ne vy-
rušováni
posedti
v pokojíku,
zatím
co
ona,
máma, zamstnávala se pes tu chvíli v kuchyce, aby sama nepekážela. I ptala se Kulíška muže dnes již asi po páté: „Tak pjdeš, tatíku, pjdeš? Ráda bych
—
zde trochu poklidila."
„áko Kulich.
m
páíš z domu, mámo," broukal „Koho pak to k sob ekáš?"
290
„Bryndo
utrhla se Kulíška.
starej,!''
sob ekám! Což pak
k
—
vedou slepé?
myslíš,
Novák pijde
že
—
tak
„Koho já tudy
po-
aby zde
byl poádek."
s
„Novák!" zavrel Nandou!"
Kulich.
„Novák pijde až
„No práv!" „No tak a já práv mám slovo s Nandou, tedy musím pokat." ?" „Co jí chceš, starý? to nemžeš
—
—
Mn
„Povídám, že
Nandou, mámo.*' „To jsou njaké tajnosti najednou!" mrzela
se
s
—
Kulíška.
mámo, budeš pi tom ješt nejsem gala."
„Nejsou, vidíš,
A val
si
že
Kulich
ped
taky.
A dy
nesmírn vážn a pozorn ovazo-
zrcadlem nákrník. tedy Nanynka
Posléze
„Co to?
—
pišla.
sama?" podivila
se matka.
Má dležitou schzi v uitelském spolku, nesmí chybti." Táta Kulich byl pipraven. Jen se chopiti „Jindra sotva
již
dnes pijde.
klobouku.
„Tím
lip,
že jdeš sama.
do. Poslouchej! a deji
až budeš v to
parád
tam trochu
a
zkrátit
si
pjdeš
—
Nco
ti
povím. Nan-
— Zej z kostela — mžeš
dobrý pozor.
tra,
zajdeš k domácím, roz-
Nando?" " „Rozumím, tatínku, ale nevím „To ti práv povím. ekneš má úcta, po-
umíš.
—
291
paní domácí ruku a ekneš, aby se nehn-
líbíš
vala,
ses
že
slena Klotylda
smlá
a jdeš
prosit,
aby
taky vynatrefila
na tvé
veselce.
tak
se
Rozumíš?*'
Nanynka
„Ovšem
se zarazila.
rozumím,
že
Myslím,
napadlo?
tohle obtíží,
než
jí
dovolili
tatínku,
že
—
a
Amálka
te
jak
vám
mla
dost
ale
ješt slenu Klo-
tyldu?'
V tom se ozvala matka, která stála ve dveích kuchyn a dychtiv naslouchala: „Co
sis to
Klotylda ani
pknou
zpomnl,
nešla!
—
tatíku!
To by
Vždy by slena si
Nany
utržila
blamáž/*
Jakoby neslyšel slov ženiných, pokraoval Kulich,
jsa
stále
„Udláš, 00
ramn
zdvoile
k Nanynce:
obrácen ti
povídám, Nando, pozveš
a líbezn
a jen
ekneš,
ji
ná-
žes
to
chtla dávno udlat, ale že sis netroufala, když už jsi obtžovala slenu Amálku. Ale že ti ne-
—
pece jdeš a že by ti bylo kdyby slena Klotylda nepišla. RozAž pak ti paní domácí anebo umíš mn? rovnou slena Klotylda ekne, že tedy pijde, musíš mít náramnou radost. Zas políbíš paní domácí ruku, a bude-li pi tom slena Klotylda, poteseš jí upímn ruikou té jí líbat nemu-
dalo a že
hrozn
tedy
líto,
—
—
síš.
—
Rozumíš?*'
„Rozumím,
tatínku,"
odpovdla Nanynka, ale 19*
292
ekla
to
njak
schlíple, jako
odsouzená k
nemu
nemilému. „Kulichu/* vybuchla matka, „z toho
žeme
pknou
utržit
dom,
jsme
co
ostudu, troufali,
si
až
se
a jak
si
m-
po domácí
roznese
paní
Nandu vyprovodila!" „Mámo," pronesl Kulich ohromným hlasem, „podej, mi ten dlouhý nž, co ním trháš kapry a dranžíruješ
husy!"
„Pro Boha t prosím," zarazila se Kuliška, „00 chceš s nožem?" „Povídám, podej mi ten tesák!" velel Kulicli. Nanynka pohlédla prosebn na matku, aby jen otoe bez námitek uposlechla.
Pod Kuliškou chvly pro nž. vála.
hle
A
když
Domnívala peskoilo.
její
se
se nohy, když kráela muži podala, kvapn oou*
v tu chvíli, že Kulichovi ná-
Kulich se chopil nože, naslinil
váku
a pejel jím ostí po zvyku
bíško ukazo-
bradý, když
zkoušejí bitvu.
„To
je vidt," povídal, „že už je
dávno po
vánocích a ješt dlouho do husy. Štípáš ním po-
vi?
—
Pibrus ho o kachel, mámo, ale ho nabrus, a zej tra v poledne, když Nanda pijde shora s nepoízenou a když z toho bude ostuda, mžeš mi tímhle nožem uíznout krk, rozumíš, matko? Krk i s hlavou Nando, ek' jsem ti, co máš a já ani neceknu. línka,
hodn
—
dlat.
—
—
A te
jdu k
ejkovm."
293
Kulich se sebral a vou,
si
a Kulíška vrtíc hla-
šel,
nž
do stolu v kuchyni. Kulich míil do šenkovny ejkovic a cestou ukládala zase
prvodem:
pohuhlával
„Stará ženská nátura!
— To
nout na slovo!
eí, kdybych
jim
—
Jenom ne poslechrozumí, bylo by bez
se
povdl,
co vím sám.
—
—
Ale
a to se pan domácí poruil jazyk za zuby Konen na Nandou bych v Kulichovi nezmejlí! se moh* spolehnout, holka umí mlet, a pak bu-
— domu —
—
ale máma, máma! de 00 nevidt z že by jí huba konsisto, Za tu mi neruí ani nepcvrzla a mohla by vyplácnout, že se milost-
nky
pán domlouval.
—
Poítám,
že
mu
A
Já mám jen dv ženské, on poítám, že mají taky svý mou-
—
tak
jakorát.
chudák ti. chy.
milostpána já musím krejt. asem perka zrovna
jsou taky
Zvláš milostpaní a zvlášt
Jo, jo, je šení,
—
A
ale
ona každá ženská na potejkat
není malá patálije. lostpane, a Kulich
se
—
s ní
ta starší slena.
nadosmrti,
Ale Kulich
dobe
ví,
pro pot-
chvíli
je
paneku,
Kulich, mi-
kdy má hubu
držet.
Ráej, se spolehnout, milostpane!" Kulich byl karakter.
nebyla
Tu
Toho by mu
ani
máma
upela. již
kynula
krma
Bryndalova. Kulich
je-
št odkašlal, utel erveným kapesníkem nos a slavn vtáhl dovnit. Doma po odchodu otcov obrátila se Nany;ika
—
nerozhodn k matce:
294
„Co tomu
maminko?"
íkáte,
krila
Kulíška
rameny, odpovídala:
„Udláš, Nanynko, jak tatík poruil. Nevím Tatík mívá asem pro, ale pjdeš tam. turecké nápady ale jen te žádné mrzu-
sice,
—
——
Hlavu
holka.
tosti,
ti
nestrhnou.
A
jen to
si
pa-
matuj, Nanynko: v pádu by se stalo a paní do-
mácí
ti
odekla,
tedy
jen
horšila, že ses opovážila,
—
popros,
aby
se
ne-
rozumíš?"
„Ano. A maminko, kdyby Jindra pece ješt pišel, mám mu o tom povdít?" Matka se minutku rozmýšlela. „Ne, Nanynko, zatím neíkej nic. Dopadne-li to dobe, je asu dost. Nedopadne-li, je ho ješt víc, a pak vbec mžeš mlet." Matka Kulichová opanovala potom kuchyku, ale v myšlenkách stále se vracela k nápadu starého. Kde to vzal? A Nanynce porouel? Že
než
že
se s ní neporadil,
šel
tak tvrdohlav rovnou
Do dneška mu ani nepipadlo, aby se o svatební hosty. V nedli po snídani, když se starý Kulich vydával na obvyklou procházku, ekl k Nanynce dona dceru?
—
staral
cela
strun: „Tak
A
již
abys nezapomnla. Nando!" bral za kliku, aby se nerozpedla nová
rozprávka.
„Nebojte
se,
tatínku."
Ješt pelivji než jindy ustrojila se dnes Nanynka a spchala k svatému Apolinái. Zkrá-
295
tila
pobyt v kostele a
jak
to dopadne.
vracjcla
plna
starostí,
dom,
aby tam
se
Ješt zaskoila
odložila modlitební knížku, obhlédla se v zrcadle
a
požádala
matku,
aby
se
na
podívala
ní
ze
zadu.
„Jako ze škatulky, dít!" ekla Kulíška.
„M-
žeš jít."
Nanynka se dívala do dobe, a povzdechla si:
„Vte mn, za vlasy tahá.
zrcadla, sedí-li klobouk
m
maminko, jdu tam jako když cesta byla tak tžká."
Málokdy mi
„Jdižiž, holka, není to na smrt."
Ješt se Nanynka obrátila k matce: „Prosím vás, udlejte mi kížek." Již matka vztahovala štipec po tvái dcein, ale náhle utrhla:
„Co miník
—
t
to napadá, holka,
mám
ruku jako ko-
vyhrabávala jsem popel a propalovala
jsem pod plotnou. To bys vypadala!" Odchýlila ob ruce za tlo, piklonila k dcei a políbila
ji
na bradu:
se
—
a Pánembohem, dít, dobe poi dlouho je tam nezdržuj." Nanynka šla jako svázaná, stoupala do schod, srdce jí pi tom silnj a silnj bušilo, v hrdle pociovala tlak. Náhle jí bylo vše tsné. Obá-
„Jdi s
vala se, že nebude moci promluviti, až se octne
tváí v tvá paní domácí. Co jen
mnl! Kam
ji
si
tatínek vzpo-
to poslal!
Když dostupovala
patra, uinila sama, v
em
296
jí
matka nemohla vyhovti. beze
rty její se
Pokížkovala
se
a
zvuku pohybovaly. Snad odí-
kávala: ve jménu Otce,
i
Syna,
i
Ducha svatého,
amen! Již byla nahoe, již stanula ped osudnými dvemi, na nichž lpla porculánová tabulka s ná-
Stanislaus Mislikowski,
pisem
pocházející
kdy ješt pan Myslíkovský míval na Václavském námstí bankéství. Visívala tam na dveích v prjezde sfarého domu, kterými se vcházelo do jeho pisárny. Nanynka znala tuto tabulku od samého dtství. Stokráte, tisíckráte ji tu vidla- a peítala, když hopsavými kroky poskakovala za matkou do pater, na pdu a zas dol. Vždy se pod ní zastavila, znova a znova ji slabikovala a nejradj by si s ní byla hrála, jak ji lesklá plocha a zdobná latinka nápisu lákaly. Vždy se na ni tabulka tak nevinn dívala, ale dnes Nanynoe pipadalo, jakoby po obou stranách vedle ní byl vztyen výstražný prst. Skono je tam v duchu vidla. Stanula, naslouchala. Než krom bušení vlastz dob,
—
—
ního srdce neslyšela pranic. Ticho, mrtvo uvnit, jako po vymení, a to
jí
nic
bylo
dobrého ne-
vstilo.
Nanynka
otcv
se rozmýšlela, nemá-li se
pes uritý
rozkaz vrátit a vymluvit se pak njak. Že
nenašla nikoho doma, že byli všichni v kostele, že
—
ješt
že
—
„že",
Nanynka sama nevdla, co všechno na konec uznala, že by ji to
ale
297
všechno nezachránilo. Poslal by
A vždy
ji
tam otec
zítra.
doma aspo Tonika, vaí obd,
je
tam Nanynka ani nedošla. Kdyby Nanynka byla vdla, oo vdl
vy-
zradila by, že
A kdyby
Kulich!
ml šela
—
ráno pan domácí
s
—
Panika „Totiž
milostpaní, když
— —
to jisem chtl.
na
že
nakrásn nkdo od Kulich
kdyby
se
to
íci,
mu
vná-
Katynko
hledla pozorn na
Tak mi
nikdo
stalo,
dole,
chtl
ti
postavila šálek,
—
a možná,
otec
vdla, jakou rozprávku
do pokoje kávu! „Tento 00 pak jsem -^ ano, už vím
chot.
—
byla
ani
jen
pipadlo Ale
nemyslí.
Katynko, že by pišel víš,
a snad že by zvali *^
taky Klotyldu na tu svatbu
panika v ne„Na ši Klo smírném udivení a protáhla každou slabiku dvojnásobn. „Naši Klotyld, povídáš?" „No, ano, naši Klotyldu," pisvdil pan s tím bylo Myslíkovský. „Amála je už pozvána na spch, když má jít za družiku..." „Ale to by byli mohli íci najednou," pronesla panika trochu pern. „To je pravda, ale kde pak se na všechno myslí, a pak takoví lidé je to u nich jakživo kde pak si vzpomenou, po prvé a naposled -
-
tyld ?^ pronesla
—
—
co a jak.
A
—
taky jen povídám,
kdyby
tedy to vlídn vyslechni, Katynko."
„Ty I.
myslíš,
aby naše Klotyld
Herrmann, XXIV, Vdavky Nanynicy Kulichovy.
1.
se
stalo,
— — ?" 20
298
„To si rozhodni sama, Katynko, to ti ^ouplna ponechávám. Víš dobe, že se ti do tch vcí nepletu. Ale jde-li Amála, nebylo by žádné nemá Klotylda pak sedt sama doma štstí no, vzpome na sebe, Katynko, abys tak za svobodna byla nkam bez sestry nebo sestra bez
—
—
«
tebe
„Ty dcery
by se slušelo, aby Mein Gott, hned ob pjovat po dom?"
myslíš, Stanislave, že
taky naše Klotyld
—
——
takhle je
?
Pan Myslíkovský ukousl špiku usrkl
„Ale,
stalo
—
když ekne neodmítni
t
Katynko milá, co pak
—
pjovat po dom! se
loupáku,
kávy, spolkl a povídá:
ostatn ne,
se
dohovo
s
nebo
Kulíšku
samu Nany njak studen, víš? ne, ale njak to osla, aby to
Klotyldou,
bu
tedy ne. Jenom
Kulicha
zas napadá,
Myslel jsem jen, kdyby
—
a
tak dobrá,
nebo snad
í^ekni
tedy,
že
Vždy vbec nic
nebolelo.
—
umíš být roztomilá, když chceš. Já nevím, jen tak povídám, pipadlo mi to tak. To je dnes výborná káva, Katynko! Kdo pak to
—
sléval ?"
„Vždy
víš,
že pro
tebe vždycky já sama."
„Ale výborná, Katynko!
— Tedy,
jak povídám,
až
Pi
studen. Takoví lidé jsou šinec. Nezapomie, že je
nkdy
taky editelem, a kdo
ne-li
ví,
té
sort zsta. jenom ne
odekneš,
citlivjší než na-
Novák uitelem, bude inspektorem. Ptal
299
jsem se na nj, prý je velmi dokonalý ve svém " oboru A s novou chutí, až bylo pro paniku radost se podívat, upíjel kávy. „Stanislave, nevkládej to
lostpaní
na me," ekla mi-
vážn. „Ale když myslíš
—
tedy
a
si
o tom rozhodne Klotyld sama. E>o nieho ji nenutím, s nieho ji nezradím. Ale kdyby byli chtli, Kopulace je za dv nedle." „Prosím t," pokril pan Myslíkovský rameny, „snad se i báli, aby se neeklo, že spekulují na prezenty. Ale kdyby Tylda sla, tedy
již
to mohli udlat.
bychom
mn
ani
znají.
se okázali.
tob
Co
nesejde.
se
Ale jak povídám,
dle vlastního uznání.
toho týe, na tom ani
V tom
tvoji
noblesu ne-
Katynko, dlej zouplna
Mn je
to
celkem lhostejné."
Pan Myslíkovský tuto dokonil a zaboil se zas do snídan. Soudil, že ekl práv dost. Byl-Ii Kulich charakter, byl pan domácí asem diplomat. Jenom drahou manželku do nieho nenutit, jen jí neporouet. To iníval jen, když chtl dosíci pravého opaku a vždycky se mu zda-
—
ilo.
Panika odcházela z pokoje manželova nevdouc kudy kam. Že si Nanynka pvodn pišla vyprosit jen Amálku a o slen Klotyld
—
zmínky neuinila, skoro ji tehda zamrzelo. slovíko! Že by Nanynka napoprvé nebyla pochodila, rozumlo se skoro samo sebou. Slea na svatbu k hausmistrovm, to na Klotyld ni
Aspo
—
300
by byla pece jen trochu vzácná dekorace! Zatím však vci vyzrály, a panika dobe postehovala, kterak slena Klotylda úkradmo sleduje pípravy Amáliny a kterak jí pi tom na unylé líce uléhá nepochybná lítost a nic tak nedojímalo paniku, jako když vidla, že se starší dcera trápí.
—
Otec
arci nic nevidí, soudila
panika. Jako všichni
Jdou jen po vlastních zábavách, po vlastních sportech! Po em touží a ím se tráví „ženské", na tom jim pranic nezáleží. „Muži!" Ješt že pan Myslíkovský uznal její noblesu! A tu ji popadl za slabou stránku. Nóbl ona je, to má v krvi. A tolik sama si byla vdoma, že otcové! povídala
si
dále.
dovede býti milostivou,
A
chce-li.
jestliže Kulichovi
uiní Když panika za sebou zavela dvoje dvee a došla do tetího pokoje, z nhož slena Klotylda zamyšlena hledla do ulice jarním sluncem zalité, když se podívala na její jemný profil
—
a když Klotylda šustem jak ze sna vytržena po-
jednou obrátila k matoe tvá prsvitné a jemn namodralé pleti a zlehka povzdychla, bylo v matce rozhodnuto. Pijdou-li Kulichovi
jde
s
pozváním,
p-
Klotyld na svatbu.
Kdyby Nanynka tušila!
Ale
ji
tohle všechno byla
vdla,
provázela jenom trapná nejistota.
Z paní domácí a ze starší cky odmítavý chlad. I te tu kolkolem studeno,
a
její
—
ji
dcery vanul vždy-
pipadalo
tváe
jí
pálily.
—
íší
301
A
Nemohla se ocíhodlati, aby sáhla po klice. když posléze sáhla, chladný kov i skrze ru-
kaviku tak
ji
zastudil,
Bylo na mále uprchlá.
—
že
nestiskla.
a Nanynka by
pece byla
30.
Nanynka pochodila.
NJanynka již se na pat otáela, aby unikla dí^ ve, než ji kdo z nájemník spatí, kterak tu jako žebrácká stojí. Tu náhle kterési dvee v byt domácích cvakly, otevely se, a v pedsíce *
Amálin: „Toniko !" Bylo-li teba njakého dobrého znamení,
ozval se jarý, zvonivý hlas
tu
Nerozhodná nevsta setká se nejdív s Amálkou. Kvapn, aby jí diblík domácích nezmizel, Nanynka zaukala, stiskla klise ozvalo ve svrchovaný as.
ku, otevela, vstoupila.
Amálka a letla k Napohubikovala. „Nanynka! Co
„Jžiškonte!^* vzkikla nynce, popadla
nám vy
nesete?
jste
A
ji,
jak
vymódná! Ukažte
—
jejé,
hezounká!"
Nanynka byla nejen úpravn odna, ale v obzahoela jak rže. Uvítání dobrosrdené díviny bylo hejivé, upímné. Nanynce spadla ást bemene se srdce. „Co nám nesete, Nanynko?*' ptala se Amálka jetí
Ámálin
poznovu.
303
Taky Tonika vystrkovala zvdav hlavu z pootevených dveí kuchyn. „Milostpaní malinka nynka.
„Je
—
všechny
je
jsme
doma?'* šeptla Na-
pojte
doma,
dále,
pojte V* Táhla Nanynku skoro silou ke dveím, než dotáhla,
dvee
se
otevely,
pokoji
a v
tlustém koberci se vzorcem ohromných
rží
ale
na
stála
paní Myslíkovská.
„Hele, mamá, koho vedu!" volala Málka jásav, jako by od matky ekala stejn milé pekvapení, jako bylo
její.
panika
„Ajajaj, frajln Anynka," vítala
hosklonn. „To Anynko."
je
Vzpomnla na chvíli
byla skoro
jaký živý sen,
vzácná
visita.
Tak
ranní rozmluvu jista,
s
bla-
šla jen dál,
chotm
a v tu
ml nbezpen návštvu od
že pan manžel
když tak
Kulich pedpovdl.
Do nedávná volávala paní domácí na dceru domovníkovu jenom „Nanynko", když poteba ká žala, což se však asto neudalo. Tito lidé byl hluboko pod ní, pezírala je, nevidla jich a ne potebovala jich, leda na njakou nejhrubší prá kterou nechtla ani služku Toniku ponížit ci, Však ode dne, kdy se dcera domovník stala ne vestou, postoupila „Nanynka" na „frajln Anyn ku". Poprvé ji tak pojmenovala, když pišla po prosit
Amálku
za družiku.
304
Paní Myslíkovská
umínila
sic
po ranním pi-
si
a
rozkladu manželov, že bude velkomyslná,
od Kulich kdokoli, ale na poátku pece jen že dá znáti, kterak by se bylo slušelo atd. atd. Nejdív ukápne krpj perného pouení, aby jde
—
na konec vyleje
se tak lacino nepodrobila, a teprv
nádobu milostivého balšámu na hlavu žváovu. Ale když se te Nanynka zjevila v bezvadném úboru svátením, s tváí rozkvetlou jak rže, vedle její Amálky, která byla o plhlavy menší, když se objevila v plném rozpuku ne sice zvláštní krásy, ale pirozené roztomiíosti, v niem nezadávajíc
Amálce,
ba
ani
slen
Klotyld,
takže
kýmkoli mohla býti pokládána za tetí doeru do-
—
tu paní Myslíkovská zapomnla na zamýšlený svj postup a zcela bezdky podávala Nanynoe bílou, buclatou ruku.
mácích
Nanynka
sklonila
se,
aby ruku pocelovala.
Jen s jistým zdráháním pijala panika tento hold, ale
potom ujavši dívku nutkala ji na pohovku. „Nejdív se u nás posadila, frajln Anynka,
aby nám nevynesla
spaní.
A
co
nám
hezkého
nese ?^'
Vlídné uvítání dodávalo Nanynce odvahy. ce však se skoro zajíkala, když se tasila se
posláním. Sepjala ruce jako
stísnného dobývala
„Prosím že
se
tak
z hrdla
svým posud
se jí slova:
tisíckráte
píliš
dít a
Pe-
za odpuštní,
osmluji
povinnost k milostpaní, ke
—
mám
slenám
milostpaní, to
—
za
svou
a bylo
by,
"
305
nám nesmírnou uražena
——
poctou, kdyby milostpaní nebyla
Odmlela se v rozpacích. „No co pák, frajln Anynka?''
pobízela
panika
shovívav, ale taky jaksi dychtiv.
„Nerate
—
se hnvat, milostpaní, že se
—
osm-
slenu Klotyldu na svou svatbu a milostpaní za odpuštní té veluji
že
se osmeluji
"
mé
liké žádosti
Šastn
zvát
to bylo venku.
A te Nanynka
dla skoro úzkostliv na vysokorodou
Tvá
paní Myslíkovské slavnostn
„Noó, já
se
hle-
paní.
zvážnla.
skoro ulekla, že se stalo
nco
nemilého, frajln Anynka. Ale tohle nic nemilého
—
Musím jí poznovu ze srdce gratulovat, Anynko, že se tak dobe vdá, povídají se o nejmilejším panu ženichovi samé pkné vci, rodie mohou mít radost. A co se týe Klotyld, frajln Anynka, to musíme ponechat jí. Ale hnedlinko není.
se
zeptáme. Hnedlinko."
jí
Panika
se
Vdla
pokoje.
zdvihla
a kráela úo
nebo hned po
hodnutí
Klotyldino,
mluv
chotm pohovoila
s
vedlejšího
dobe, jaké bude
arci velmi
s
roz-
ranní
roz-
dcerou.
Otevela dvee a zavolala do pokoje:
„P©j frajln
sem, Klotyld!
—
Anynka pinesla? Jde
— poj
si s
Víš-li
té
nám
na svatbu
ní promluvit."
Objevila se slena Klotylda. lá,
pak, co
zvát
znudná, omrzelá, jak
ji
Te
ne takuny-
Nanynka asto
ví-
"
306
Tvá
dala.
její
cosi radostného.
se zrumnila, v oích zablesklo Lehkými kroky vnesla se do sa-
rovnou k Nanynoe, ob ruce jí podávajíc. „Vítám vás, Nan- sleno Nanynko !" „Prosím vás, drahá sleno, jenom Nanynko," pýila se nevsta. „Jako vždycky, jako všichni. Neuráží vás, že se tak osmluji? Jakou est byste nám prokázala, jakou radost lonu,
—
—
Bleskurychlý byl pohled, jenž z
oí
Klotyl-
diných zaletl k seste Amálce, jako by v dala
pvod Nanynina
na hovor
té hle-
Rozpomenula se návštv v byt na Hradpozvání.
s ní po její anech. Než zraky Amáliny zíraly na ni tak prostomysln a skoro vypouleny nepedstíraným pekvapením, že Klotylda nepochybn seznala, kte-
rak Nanynka pichází bez popudu Již
zase
lply usmvavé
její
s této
strany.
oi na Nanyn-
poznovu na pohovku, snesla se vedle jí na ruce v klín a ekla: „Když tak upímn zvete, Andulko, tedy pijímám, a mamá jist dovolí. Pijdu, tším se na
ce. Stiskla ní,
ji
potleskala
veselku, nebo ta
bude jist
veselá, a já už dlou-
ho na svatb nebyla. Je nás hnedle
dv
vat nebudete. ženicha ?"
Pijdeme
Té otázky obávala
tak.
s
mnoho,
se
Nanynka
již z
úst paní
nebo tušila, že vlastn mla piNovákem. Z úst Klotyldiných nezarazila ji
Myslíkovské, jít
arci trochu
— ale podruhé se vdátedy ob! — A kde máte
z jedné rodiny
:
307
„Nehnvejte se, že jsem nepišla s Jindrou. dnes kostel. Dovolíte-li, pijdu vám ho uká-
Má
ode dneška za týden
zat
— a dovol
taky milos-
í-li
matinka."
tivá
Matinky však v pokoji nebylo. Vytratila beze
jak
šustu,
se vracela se
vstoupila
Klotylda,
stíbrným táckem
ku láhev, tyry íšky a talíek chary, z nichž
Pece
se
te
v rukou, na tács
zavonla pokojem
se zdálo,
a teprv
že zaslechla,
mandlovými
su-
vanilka.
o kom
je
e,
a pronesla velkomysln „Tak, frajln Nanynka, te jí musíme pipít na zdraví a taky na zdraví pana ženicha. Však
na
se
nj
To
tšíme."
bylo nade všechno pomyšlení Nanynino.
Milostpaní pináší víno, chce pipít
Do to
jí
a Jindrovi!
smrti se nenadálá takového pijetí. Jaké se djí divy? Kdo vnukl otci nápad, aby šla
najednou povznesla
s
pozváním? Kterak
v
oích tchto nepístupných, nevšímavých dam?
se
to
Ona, „dcera hausmistrovic" ? Paní domácí nalévala vína, pisunula íšky k Nanynce, pokynula dcerám, sama se chopila
pohárku a povznesla jej: „Abyste byla hodn zdráva, Anynko, a taky váš nastávající pán, a šastna do nejdelší smrti!" íšky zazvonily, Nanynce chvla se ruka, když donášela víno ke rtm.
V
takovéto spolenosti,
Matka Až o tom bude vyprávti!
za takových okolností ješt nikdy nepila.
by
ji
mla
vidti!
303
Amálka nahnula svou íši trochu náhle a tolik vína, až se v prudkém zakuckání
nabrala
skoro zapotácela. „Jezusmarjá, dít!" ulekla se paní domácí, „deji
pozor!'' A buchla Málku po zádech. Amálka ve smíchu se rozkašlala. „Dkuju, mamá, už je dobe. Vskoilo do
nepravé."
„To by zadusila!"
tak scházelo, aby ses
kárala matka.
Potom pisunula Nanynce „Berte
si,
To naše
dobré.
Anynko. Klotyld
ped
svatbou
takbvé teštidlo!"
„Jsi
suchary.
Jsou jen domácké, si
ale
na nich zakládá. Do-
recept od paní presidentové Vopršálkové." Nanynka v rozpacích vzala suchárek, ulamovala, chroustala. Hlavou jí kmitlo, iní-li vše dobe, jak se v takové rodin sluší. Kdež u nich stala
doma
suchary!
Amálka vykoistila chvíle a hned popadla chary dva. Ráda mlsala. A tváila se, jakoby nepozorovala
A potom
su-
ani
kárného pohledu matina. nastala volná zábava.
Sleny domácích obléhaly Nanynku otázkami. Odkud hezký ten klobouek? Kdo jí šil šaty? Odkud má kroj na mantilu? Jak jsou dlány ty rysky na živtku? Kde našla vzoreek na to nadýchané žábo? Omakávaly ji jako loutku,
—
—
—
jemn
se dotýkajíce látek, a
—
nemohly
se všeho na-
chváliti.
A
když se Nanynka
skromn
piznala,
že
309
všechno, co
má
na sob, jest
vlastní
její
prací,
prohodila paní Myslíkovská:
nauila a to mže mít nejmilejší pan ženich radost z takové hospodárné nevsty/^ „Ale to se Anynka
Byla by
si
i
hodn
povzdychla,
v polou cest. Jen hlavou
„Mj,
ty
—
Bože
ale
jí
a to
ten
vzdech uvázl
prolétlo: je
dít hausmi-
strch!" Ješt nkdo krom Nanynky radost, a to byla Amálka. ze sestry, jak se k
pipadalo že na ní
jí,
že
je
Mla
ml
nesmírnou
radost z matky,
Nanynoe chovají, a v tu chvíli Nanynka její vymožeností,
má njaký podíl. Když paní domácí na mžik zas vyšla do kuchyn, aby pihlédla k obdu, nachýlila se slena Klotylda:
„Vyprávla mi Málka, jak byla u vás nahoe, až byla u vytržení a jak to máte hezké víte, co jsem udlala? Vyžádala jsem si, až k vám vzala s sebou. Dovolíte?" zas pjde, aby
—
—
m m
tím potšíte!^' odpovdla „Sleno, jak Nanynka rozradostnna. „Je to malé, skrovné, ach, sleno, jak se tším!" ale tším se tam „Vím vám. Andulko, vím," stiskla jí Klo-
—
tylda
siln ruku,
netšil
!"
náhle zvážnvši.
Te
„Kdo by
se
zadusaly v pedsíce mužské kroky. Pan Myslíkovský se vracel z nedlní procházky. Kdesi
na vži vyzvánli poledne.
"
310
vás se
k
„Pro Pánaboha/' ulekla se Nanynka, „to }sem ani jsem zdržela. Nehnvejte se pichází nevzpamatovala a pan domácí
pkn
obdu
—
—
——
Nanynko
„Nic, nikoho jste nezdržela,
zlatá,"
—
výskla Amálka. „V nedli obdváme pozdji a to je dobe, že papá jde." jjJ^FJ
— slena Nany!"
divil se
náramn pan
Myslíkovský, vstupuje do pokoje. „To je host!
A
co pak?"
„Pjdeme na
svatbu," hlásila
m
„Andulka nejen Amálu!" „Ták!" zasmál tylda.
„Milostivý
mu slena
se
pan domácí. „A
— —"
Nanynka
Pan Myslíkovský pistoupil,
KIo-
m—
pišla pozvat, papá,
m
ne?"
vázla.
vzal
Nanynku
za
bradu a ekl:
„Tak ný
si
pamatujte, Aninko, od nynjška žád-
milostivý, pro vás, ale pan domácí.
panikou
jste
íkat:
—
Bezmála
a za trnáct dní budu já
vám
milostpaní."
„Ne, papá," vmísila se Amálka, „ty budeš
mladá paní
íkat
„Tak
je
—
to je hezí."
dobe, ty všeteko. Ale protože jsem
pišel, nemusí Aninka utíkat."
Však Nan3^nka
teba vzduchu.
I
již
víno
jí
stání a také
jí
bylo
do hlavy. u domácích do-
vstupovalo
eho se jí Samým ostychem div neshoela, když
Jen planula tím vším, stalo.
nemla
jí
311
do ped-
celá rodina Myslíkovských vyprovázela
sín, Amálka až na schody. Svítila,
vpadla do
záila, sálala,
kuchyky doma
když o chvíli pozdji a do svtnice, kde se
Kulich roztahoval na pohovce, jako by platil za dva.
„Kd-es byla tak dlouho,
dít?" vyhrkla dy-
chtiv matka.
„U
domácích,
maminko."
„Až do teka?" „Až do teka!" „Pro Boha t prosím... A
— co
ti
íkali?"
Všechen dech tou otázkou vyhrel z matky jak z dohráva jících varhan a zraky, její visely na rtech dceiných.
„Tak mluv, povídej!" Kuliška dychtivostí jen hoela. Otec Kulich sedl klidn a nejevil zvláštní zvdavosti. Jen aby dal na jevo, jak je svou vcí jist, pedešel Nanynku a zavrel: Že pjdou sleny na svatbu, „Co íkali!
—
to je jednou svaté!"
Nanynka odvazovala klobouk, shodila mantilu,
mrkala s porozumním na otce a hlásala: „V salon na pohovce jsem sedla, maminko,
víno pila, suchary jedla
—
vanilkové
sucha-
ry!"
Matce vylézaly oi z jamek. „Holka!" „Milostpaní byla
jako
milius,"
pokraovala
312
Nanynka. „Na všecko se vyptávala, Jindru chválila. Sleny na mohly oi nechat, jak se jám všechno líbilo taky slena Klotylda. To vím!
mn
—
Zdá
se mi, že
by se sama
tak neoblékla
na klavír umí.
— jenom dlat —
Ale suchary taky umí reoepf „Tch budete potebovat jako soli,^' vmetl posmšn Kulich. „Jeden den bramboraku a hned potom suchary. Druhý den kmínovou a hned zase suchary a dost vanilky do nich. Nando. Na to nezapome."
n
dostanu na
—
„Ml,
taky je toho poteba, když piSnad bys jim nedal bramboraky?" „A pan domácí," zubila se Nanynka vínem rozjaená, „pan domácí div že mi nedal hubiku!" „To vím," vrel Kulich, „hezkou mladou holku pohubikovat, na to nemusí být lovk ani domácím to bych já taky doved, a rád." bych t plácla, košále starej!" rozpáhla „Já
jdou
starej,
hosti.
—
se
Kulíška.
„A nebyla,"
dy
to bych dával pozor, abys ehtal se Kulich.
pi tom
„Nemluv mi tak ped díttem!" durdila se matka. ,
„Ale necht tatínka," smála se Nanynka. „Ona by ho ta mladá holka sama pleskla."
A te dokonila vylíením, jak ji celá rodina domácích vyprovázela až ke dveím. „Kriste na nebi, to se Kulíška.
djou
zázraky!" volala
:
313
Na pohovce spokojen funl
Kulich, pomlas-
kával.
„Jo, jo, milé ženské,^' broukal, „jo, jo.
dycky dlejte, co povídá
táta.
—
A te
Jen
mn
podej ten kuchák, mámo. Nabrousilas ho?"
t
„Pro Boha
prosím, táto,
na
pak?"
„Te uíznu krk já tob, rozumíš, když z toho žádná blamáž není. Já vsadil svj a popadnu t za tvj. Dej ten seká sem!" „Seš ty
všechno
se
stareji
v
jií
blázen!" broukla matka, ale
tetelilo
radostí
z
úspchu
dce-
ina. ,A když už všechno
víš,
rá!" velel Kulich, chápajíc se
Než Nanynka pisedla ke
dávej polívku, stalžíce.
stolu,
ješt
tleskla
do rukou „Ale Jindra! Ten se podívá!
Obé
sleny do-
mácích !"
„Dít, dít," pronesla matka, jako by píliš-
nou
její
radost
krotila,
„to nás všichni závistí
sežerou!"
„No
tak
jim
pej dobrého
ekl Kulich mudrcky.
dl vera
A
zažití,
dodal: „To
m
mako," sám an-
potkal, když jsem šel s Pohoelce."
Vzpomínal
pi tom
na setkání
s
panem Myslí-
kovským. „Jak to?" ptala se matka, vylévajíc polévku a nerozumjíc muži.
„Že jsem dostal takový nápad, mámo." I.
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
21
314
„No, to by mioh* bejt jenom andl, táto. Jinak nápady nikdy za mnoho nestály ale
—
tvoje
tímhle ses vyznamenal. Kulich
již
—
A te
jez!"
se chopil lžíce, sklánl se nad ta-
líem, foukal do polévky, usrkával.
Nanynce samým roz jaením ješt nebylo do Ovívala se ubrouskem a hledla plna štstí Pojednou však její tvá na matku, na otce. zvážnla. To když jí hlavou kmitlo pomyšlení: „Až od nich odejdu, jak tu budou sedávat opuš-
jídla.
—
tni!''
^^
Paní Knedlhansová chystá dýchánek.
31.
Do *
té
nedli, když Nanynka u domácích zvala,
as
utíkal
jako voda. Budoucí soboty
již
mla
u sleny Agáty Pazderkovy, aby se mohla oddati posledním pípravám, posledním starostem o vlastní mladou domácnost. Soudila vystoupiti ze
sice
šití
matka Kulichová, na
odejíti již
dv
že
by
dcera
byla
mla te
nedle ped svatbou, „nebo
už na nkolika tch šestácích nezáleží," povídala, „a práce ješt je houf!" dodala po pražsku. Ale z
vdnosti k
co
nejdéle.
Nanynka vytrvati
taky slena Agáta
milé
Bylaf
mla
„houf", a Nanynka byla
ryškou a
d
mla
eeno,
jí
chtla sezóna,
jarní
pro své zákaznice práce její
nejlepší vkus.
bylo
slen Agát práv
nejobratnjší tova-
Krom
toho,
po pravlouení
tesklivo z nastávajícího
slenou Agátou, s družkami a s celým šitím, nímž byly sloueny vzpomínky nejblaženjší. V tu dobu seznámila se s Novákem, tam na ni ve stín Masných krám eJcával, tam taky ji nkdy doprovázel, když neml školu od samého rána. Každá dlaždice v tom okolí, každý chodník pise s
316
pomínal
njakou milou chvilku. Taky v šití mnohou narážku družek na své „spá-
jí
vyslechla
dy",
nebo pes
kám
její
všechnu opatrnost neušla švadlenveerní dostaveníka, a tak nejednou padškádlivá poznámka o jakési tajuplné postav,
la
vynoí z temných kout slen, která je Nanynce na
která se náhle juje se k
dobna. Tváívala se
sice
a
pipo-
vlas
Nanynka, jako by
pose
durdila pro takové narážky, zatím však ráda jim
naslouchávala, zvlášt v
dob, kdy ješt
byl No-
vák pro rodinu hlubokým tajemstvím a kdy si nemla s kým pohovoiti. A vzpomínala, o
nm
kterak se dobrá slena Agáta tváívala, jako by
drobných tch prosto ekostí neslyšela, ale když nemohla již peslechnouti, jak napomínala tovaryšky, aby Nanynku nepokoušely. Zatím však sama na ni po oku hledla a nkdy žertovn i prstem zahrozila. Tak se „šití" stalo Nanynce vlastn
druhým
A louí.
s
a
stejn milým domovem.
tím vším se za krátkých nkolik dní roz-
Vru, bylo
dlí, v
poslední
do Lazarské již
jí
ulice.
lítostivo
to
Od
u srdce, když v pon-
pondlí, nastupovala cestu tohoto
nepjde nikam. Se
veselých, bezstarostných
šitím
pondlka
za týden
v družném kroužku
dvat
bude navždy ko-
Závidly jí sice všechny dívky toho štstí, ale Nanynka v srdci již te oplakávala svj odchod, jímž pemilá ást života navždy se uzave. „Mohla zstat už doma, holka zpropadená!" prohodila matka, když Nanynka odešla. „Však nec.
317
by to udlaly bez
—
taky
ní
pitáhly by ostatní
trochu!"
„To otec
se
ti
Kulich.
kové
ekne, mámo," odpovídal rozvážn „Ano, kdyby tam sedly samé ta-
—
Ale já jí to jako je Nanda! Není ono o tch pár zlatek, ale vydržet! Však by ji slena Agáta sama dom postála, kdyby jí nepotebovala. To t mže jen holky,
schvaluju.
tšit."
Matka v duchu
uznávala,
to
sice
ješt
ale
pobroukávala. Více pro sebe, než ke Kulichovi, a
hlavn do sebe. „Mámo," povídal íkají,
hlava.
bou devtkrát zaínáš
že
zblázní,
bláznit!
Co
juž ustlány,
stele
—
chal
tch
se
Kulich,
„zaíná
každá nevsta ale
ti
hoet
ped
svat-
stakramente, ty sama
chceš? Néble tam jsou, po-
nádobíko
jsem
tam odštra-
pár šarapatek, co tu ješt zbylo nebo
co ješt sneseš, vezme se pak rázem do košíku.
Na
to
by potebovala trnáct dní vagant?
byste tu
nily
dv,
a ješt
byste
Ale já se toho uchráním." Táta Kulich ml pravdu. Hoelo-li
matin.
—
Bláz-
pobláznily
v.
m.
hlav
Kulich zachovával chladnou krev. Pechá-
dom, pokuoval
dýmky, ponkud bedaby to všady „vypadalo", a jen jediná zmna se s ním vlastního zevnjšku pelivji než jinstala. Dbal dy a v poslední tu dobu sahal dvakrát v témdni po isté košili do prádelníku, což se ped tím zel
po
livji
dohlížel
i
z
na istotu a na poádek,
318
nikdy nedlo. Kulíška jedinou, „aby
tolik dení'*, ale
Byla
s
tím
s
te
odmovala mu
zatraceným
vždy jen
prádlem nebylo
pro jeho parádní ani necekla.
tím docela srozumna.
Jen nco vzelo v hlav Kulichov. Vyjádení pana domácího, že by hned položil pt stovek, kdyby byl na míst Kulichov, kdyby vdával dceru, to jest
slenu Klotyldu.
„Stakramente,'' projíždlo hlavou Kulichovou
nejednou za den, že
by
je
položil.
„pt
stojek!
Sleinka by
A tomu já vím, mla zrovna tak
as. Jak zanou slívy pezrávat, scvrkají se. Sleje práv tak ješt pi šáv/ Ano, kdyby ono bylo tak snadno dohoditi že-
inka
nicha, jako dohazoval
ce na
panu
staviteli
Ptipsovi kup-
domy! Ale v tom oboru neml Kulich
žád-
ných známostí a styk. K ejkovm nechodili lidé, kteí by se mohli ucházeti o slenu Klotyldu. to mu vyjádení pana Myslíkovského vzelo mozku jako erv. Pt stovek! Týden ubíhal, pedposlední nedle se blížila. Od nedle za týden pojede Nanynka do kostela.
Pes
v
Jakživa poprvé tam
lichov táslo
se,
pojede.
Nitro matky
když na to pomyslila
—
Ku-
a když
pimyslila, že ona sama taky pojede! A celá Apolináská kolátura ji uvidí. Nad jakoukoli prací se pi tom Kulíška sklánla, ronila na ni nebo do ní velé slzy radosti, za srdce ji to popadalo, A pi tom ústa její šeptávala: „Ježíši Kriste, pane nebeský, žes toho mi dosi
819
—
pál jede,
mi dal dokat! Naše Nána po-
žes toho
za
já
ní,
sleny domácích, paní
s tátou,
Knedlhansová a dóvi kdo ješt!"
V
ústech se
Nkdy
ji
jí
slévalo, že nestaila polykat.
Kulich, když
tak zastihl
mla oi
bu
že nerozuml, nebo jako by nerozuml, íkával jí: „No, nebre, mámo! Dyk nám Nanda nezmizí
zaplavené, a
ze
svta.
deme
Na Raany
tu mít víc místa
—
není dvacet mil
—
a bu-
leda že bys pak ze stej-
skání polfila na vránu
"
„Že ti huba neopuchne, brepto stará!" odpovídala matka v dobromyslném rozdurdní. „Já plá-
u
radostí!"
„To tedy
si
pobre, mámo," pivoloval Kulich
pi oddav-
velkomyslné, „abys pak nevala tolik kách."
„A to bylo
ty se budeš ehtat,
kmote, vi?
Tob
by
podobné."
Takové drobné a nekrvavé potyky svádli staí manželé nkolikrát za den, a pes to matka Kulichová, „kdyby sama ped sebou se nestydla", byla by starého co chvíle popadla za krk a zhubikovala jej. Vždy nebýti jeho dvanácti stovek, nedopadaly by vdavky Nanyniny tak bopamatovati, haté. Bude-li mu do smrti nco zapamatuje mu tohle. Nikdy by nebyla ekla, jak
vdn
dovede na dít A te nejednou
vyzískati, si
kivdívala. Pavouk
jak
dovedl
pomyslila, jak je podivný,
mu
zachovati.
snad
nkdy
trampoty s pím bjr
320
valy, ale táta Je to, táta
dobrý!
nech dva vyparádné pokojíky
nikdy nesnilo
— vydávají o
v tom
šourem vala v
samé
brlohu svítilo
Kulichovic
do oken,
koenáích
laciné,
se rozpínala
„košilatka'*
na Hradase
jí
o nich
tom svdectví.
den krásný a slunený,
Bylo v pátek, i
Tam
— jak
bylo
v nichž
veselo.
že
Slunce
Nanynka psto-
bazalky, balzamíny, rezedku
—
vdné a trplivé kvtiny, nad nimiž pýcha Kulichova, stará košatá fuksie rudých kalíšk v blostných zvoncích. dal Kulich odnože z tohoto
Mnoha nájemníkm letitého
kmínku,
mateský kíek,
ale nikde se tak
a
nevyvedly jako
byly v oknech partají podmín-
ky zdánliv mnohem píznivjší. Nikdo nechápal, že fuksie Kulichova práv v tom brlohu tak zdár-
n
prospívá.
Bylo k poledni, Kulíška dávno mla uklizeno se pebírala v njakém prasklém puncláku na polici v kuchyni. Tam ukrývala své „kosmetiky" na svatbu, totiž nový kousek pískového mýda
te
lahviku glycerinu. astji te než kdykoli si ruce, na noc je glycerinem natírala, aby pozbyly drsnosti z vného toho drhnutí schoa
la
vypírala
d,
nekoneného zápolení rýžovým kartáem. Byly jak struhadlo, ani do rukavic by jich nedostala a na svatbu musí v rukavicích a pi tabuli nesmí se vytasiti s rukama jak pohrabái. s
špláchání ve škopku, z
hadry,
peslikou
a
—
Pede dvemi kuchyky pila paní
Knedlhansová.
se zatemnilo, a vstou-
Picházela
te
astji,
321
vždy
s
njakým dležitým pipomenutím,
mla vc
ale dnes
obzvlášt naléhavou.
„Už jsem vaný as. pan íženich
tu zas, paní Kulichová, a je svrcho-
Máme
—
pátek
do nedle taky
aby,
^^
Matka Kulichová vzhlédla pekvapena chtivá, s ím panika pichází.
a dy-
„Rate
dále,
milostpaní,"
pobízela.
„Totiž,
paní
Kulichová,"
hovoila panika,
„nemjte mi vbec za zlé, že se jako poade do tch vcí pletu, ale doufám, že s tím budete svolná. Totiž, abych se zkrátka vyjádila, vy peco nemžete jako nechat, aby se všichni ti svadebané sešli poprvé až o veselce." Matka Kulichová
„No
áno,"
ekla
vyvalila oi. si
panika
s
„mínila jsem, že na to nepomyslíte.
uspokojením,
—
Sice nás
bude polovika z domU, ale ani sám pan ženich všechny nezná, nebo jen tak od oka, ale te ostatní, povídám? A v tom bývá chyba, když se ouastníci setkají až o svadbách. Všichni bývají do polouas jak namrzlí, ani jména jeden druhého nepamatuje, a když se pak nakrásn všichni seznámí
práv tak as, aby šli zas dom. náramná škoda. Pak teprv by si leckdo leckým rád pohovoil. A proto aby to o veselce
a spátelí, bývá
A s
to je
nebylo
tak
studené a zamrklé,
Kulichová, že byste
mli všechny
soudím já, paní ty pány a dámy
sezvat na nedli odpoledne, na tuhletu nedli, a
322
mohlo by
to být
u nás nahoe. Takový dýchánek,
paní Kulichová?"
víte,
,
Dýchánek?^* opakovala Kulíška.
Slyšela to
slovo dnes poprvé.
„Ovšomž, milá paní, dýchánek. Totiž, abych pravdu ekla, za našich mladých let se íkalo jina. Tenkráde to býval poltrábend, a pravda, bývalo to práv ien veer ped veselkou. Hotová rabulace, na pokliky se pi tom tískalo, na mdnce i bouchalo, a vbec to bývala náramná skotaina. V tomhle pád to arci nemžeme nechat až na ve-
er ped
svadbou, protože bychom to sotva zas
pivedli do
mnoho
toho
by
poádku na druhý
den,
a bylo by
najednou. Snad ani paní z domácích
to ráda nevidla. Ale tedy v nedli odpoledne,
o týden naped, u nás a ve vší solidnosti. Pišel by pan ženich, pivedl by svého mládence, pozvali byste sleny domácích, vy a pan Kulich taky, tof se rozumí, a selce.
vbec
všichni,
kdo mají být na ve-
Proto, paní Kulichová, aby se to jako vše-
—
chno navzájem seznámilo a na veselku pak pijdou už jako staí kamarádi. Mluvila jsem o tonu už s panem poruníkem Dundrem, a ten to zouplna schvaluje. A práv ekl, že by to mohl být jako takový dýchánek."
„Dýchánek?" opakovala podruhé Kulíška a honila se v myšlenkách za tím slovem, aby jeho
smysl pochopila.
„Ano, práv. Tak se tomti fám,
že
s tím
souhlasíte,
te
a slena
íká.
—
Naay
Dou* a pan
" S23
Ženich taký.
— Pan
poruník Dundr pijde
k'
nám
a pak bude mít est a zastaví se taky u vás. Rád by se seznámil s Nanynkou, s panem ženichem. To se podíváte, paní Kulichová, jaký je to zítra
—
aranžér.
lovk! Do Vídn
ó, to je
se moh* íkal vždy-
dostat, paní Kulichová, ale nešel tam.
cky, že na
svt
je jen
jedna Praha, a to
ml
sva-
tou pravdu."
'
Matka Kulichová byla vším tím až propletena. „*Není na to pozd, milostpaní? Máme dnes
pátek, jak pak se to sežene?"
„Hodíme frakem, paní Kulichová, a všecko
se
poídí. Ostatn jaké pak shánní, ^ekne seouast-
níkm,
— kam
paní, za
A
pl
je dál, pošle se lístek. Bože,
dne bych
tohle je pár
lidí.
zbubnovala
pl
milá
Prahy.
Povídal pan poruník Dundr,
že se to vlastn docela
„A
jiá
i
sluší."
co pak, pro Pánaboha," rozpakovala se
Kulíška, „jak pak s
— odpoledne — to „Do veera
tmi pozvanými chvíli potrvá
—
—
tolik lidí
snad, paní Kulichová."
„Tak tedy, do veera, Kristáka, jak pak budou sedt na sucho až do veera, milostpaní?" '
„Na mokro, paní Kulichová," odpovídala paní Knedlhansová, „na mokro!" a smála se upímn vlastnímu nápadu. „Uvaíme aj, paní Kulichová,
k aji dáme sušenky a housky se sardelovým máslem tak se traktýruje taky u dvorních rad a
—
Práv mnoho nejí
president. že se
proto se
tomu íká dýchánek,
a nepije. Nalévá se aj,
ledaco
" 324
mnoho
se povídá,
to nestojí a je to nóbl.
—
Dou-
fám, že souhlasíte, paní Kulichová/' " ekla Kulíška. bude dobe." „Jen 00 Nanynka a pan Novák
„Když milostpaní myslí
„Vte „O se
mi,
že
tak
— —
nemám strachu, pan ženich jist ví, Zaskoím sem ješt po obd,
to
požaduje.
co až
bude Nanynka doma. Pišla jsem díve k vám jen proto, abych to dala do pohybu. Albi musí všechno pipravit. A tak je ujednáno, paní
—
v nedli odpoledne." Paní Knedlhansová odešla.
Kulichová:
„Dj
vle pán,"
—
matka Kulichová, když osamla, a hledla plna starosti do dvora. „Jen co Nany, Novák a pak sleny domácích, pro pána Jána!" se
povídala
—
Když
vykala potom teprv
se v poledne sešla celá rodina,
matka opatrn, až bude po jídle, a svou novinu vyklopila, Nanynce to celkem
ekne
mysli nebylo, pomýšlela jen, co
„On „a
te
si
pál takovou
každou
je
Jinak bych
—
i
s
chvíli
proti
Jindra.
tichou svatbu," povídala
nco nového
tím dýchánkem
byla
a
hluného.
srozumna
ale Jindra, Jindra ..."
„Ale
tím
s
ajem, mámo," broukal
„nebude-li k
nmu
to nechytíte.
To
taky dost rumu, tedy
je jen takové
Kulich,
m
na
proplachování ža-
ludku." 4,Je
to
nóbl,
Kulichu,
povídala paní
Knedl-
325
hansová, a inusíš
drazn
se
podle
toho chovat,"
ekla
matka.
„Zaínáte se mnou trochu pozd, mámo. Ano, kdyby tak pan Dundr pišel k ejkovm, to bych vdl, jak s ním pojednat." Nanynka sedla zamyšlena nad tím, co ji oeekla: bude po všem/*
kává, a pak, vzdychnuvši z hluboká,
„Maminko,
„Vždy
to
budu
ráda, až
já taky, holka,"
pisvdila
matka.
zabruel Kulich. „Pojá, malouku z toho bude hotové pozdvižení/* „Ale nejvíc
lidi,"
Pan Dundr
32.
Daní *
pišel.
Angelina Knedlhansová
vštvu
pán
opovdla
sice ná-
Dundrovn až na sobotu, zatím
však se Kulichovým dostalo
té
cti
Scliylovalo se k veeru, otec
uleželého domácího sýra
již
v pátek.
Kulich byl
už
kmínem, jejž mu Kulíška vždy vlastní rukou do zásoby pipravovala, a hned potom sklidila matka se stolu, aby nebylo památky po té husté mazla vin a její pronikavé vni. V domácnosti domovník bylo te skoro stále uklizeno, nebo každé chvíle mohl pipojedl
jíti
njaký neoekávaný
vrátí
host. Ostatn za chvíli se Nanynka a s ní jist Novák. Šestá veerní byla minula, když na dvee
kuchyn bylo za
s
zaklepáno, a vstoupil
cizí
pán, hned
ním paní Angelina.
„Nemjte ješt tak
za
pozd
zlé,
milá
paní
Kulichová,
že
na veer. Ale náš vzácný pan
poruník mínil, že by zítra mohlo být pozd, a rozbhl se k nám ješt dnes. A má vru pravdu, ani
—
mi to tak na poátku nepipadalo. Tu ho vedu. Prosím, náš drahý pítel pan Dundr, editel
"
327
expositury císaské
malostranské
zastavárny
-^
prosím, paní Kulichová, manželka našeho správce
domu a matka
Te stál
panika mrskla pohledem v
mezi „
—
——
milé nevstinky
dvemi
levo a
tam
Kulich.
domu pan Kulich!" obad seznamovací.
a tuhle náš správce
—
dokonila paní Angelina „Hodní lidé, drahý pane poruníku, a šastní rodie sleny Nanynky. A Nanynka ješt není doma, smím-li se ptát?"
Pan Chrysostomus Dundr byl sice jen správcem zastavární filiálky, ale paní Knedlhansová
Krom
editel.
lomj
Lépe
slavnjší oznaování.
milovala
toho:
správcem
jí
byl taky Barto-
Kulich, a tedy její host musil býti
ven jako vtší pán. Pan „editel expositury" cylindr,
uklánl
se
a podával
piléhal
levicí
pedsta-
tímal skvlý Ku-
pravici matce
lichové.
Trvalo njaký mžik, než
si
Kulíška dokonale
otela zástrou ruku a než sáhla po
pravici
ho-
stov, a potom jen že se jí tak dotkla koneky prst, aby nepotísnila skvlou žlutou rukavici, v níž vzela malá, ale masitá ruka pán Dundrova. Rukavice
viky jaké
—
naplovaly úctou a rukaji Dundrovy zdály se jí nejskvlejšími,
vždy
pán
kdy vidla, nebo byly barvy neobyejné,
slunenicové. „Májií tu est,
mám
est!" uklánl se pan
Dundr. „A mnohokrát pardon, prosím uctiv, že
328
picházím tak pozd, tak pozd. Ouad pedevším pak je to trochu z ruky a pak jsem pece
—
—
jen kalkuloval, že je lépe dnes než zítra, aby všechno bylo v poádku. Ostatn nebudu dlouho zdržovat, jen co tuhle s paní tetinkou nejnaléha-
vjší
projednáme. Byl jsem požádán,
záležitosti
rád posloužím.
Vyhovl jsem
jinde, jak
pak bych
nevyhovl tuhle paní tetince, když mi ekla, že by vám bylo poslouženo. Co je v mé možnosti, vždycky rád udlám." Pan Chrysostomus Dundr byl muž prostední postavy,
o
pl
hlavy menší paní
Knedlhansové,
pi tom pružný a pohyblivý jako rtu. Proidlá již jeho kštice byla hospodárn rozestena po hlav, aby co nejvtší prostor lebky byl zasten. Tyto vlasy bývaly od pírody erné. Byly i te ješt erné, ale trochu otylý, všady zakulacený, ale
pírod již napomáháno umle. Masitá tvá s živýma hndýma oima byla prosta vrásek. Pod úmrným, zcela sousedským znalec byl
nosem
by uhodl,
že tu
blyštily se jak uhel erné, jist taky bar-
vené kníry, a pod spodním rtem tkvla „muška''
Pan Dundr dohánl pírodu a inil Vzel v erném úspchem. svátením odvu, na vest visel mohutný zlatý estejné barvy.
tak
se
tízek,
—
zdárnýin
z výkroje vesty svítila blostná, jak
vyžehlená náprsenka košile. bylo
dosti
nesnadno
zdravý, zachovalý
pochyby, že
má
prkno
Vk pán Dundrv
odhadnouti.
Vypadal
jako
tyrycátník, ale nemohlo býti
tyrycítku za sebou, a že jest
asi
329
nedalek padtesátky. Takbvé nestárnoucí zjevy na-
nkdy mezi „zábavními výbory" z povoa pan Dundr inil dojem zábavního výbora njakého pedního representaního spolku pražjdou se lání,
ského, dojem lovka v nejlepším rozvoji horlivého psobení. Sluší však i poznamenati, že pan Dundr pes všechnu pohyblivost vypadal jako lovk usedlý a vdomý si všech konc svého po-
—
•
oznaila paní Knedlhano hovoila, vyjádila se: „Je to hovíoek adret, ale pán od inštynkoe (chtla íci distinkce) a muž rozšafný a žádné famfárum. Bože, ten neml zstat svobodný!" ínání. Nejlépe snad
jej
sová, která nejednou, když
Nebo
nm
pan Dundr náležel ku pespoetným,
byl starý mládenec z
pesvdení.
Matka Kulichová, plná rozpak pán postává v kuchyni, dále.
V
kuchyni
poád
pobízela
ješt
jej:
pl
z toho,
že
ostýchavé
mazlavý sýr
od veee, kdežto ve svtnici byla okna otevena, tak že domácího jejího výrobku byla již vypáchla do dvora. „Na chvilku, na chvilku, když dovolíte," ekl pan Dundr, „nebudeme doista dlouho zdržovati. Vlastn myslím, že paní tetinka všechno již projednala, a já jen se osmlil, abych potom tak
vn
rázem jako s nebe nespadl." Dotknuv se prsty pravice cylindru, lehce na zabubnoval a kráel do svtnice. Otec Kulich couvl honem na dva kroky stranou. Hned potom odtáhl stl od pohovky a pobízel na ni hosta: 1.
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanynky KuHchovy.
1.
22
330
„Ten
rate,
vašnosto
pane
editeli."
„Abych spaní nevynesl!" usmál se zdvoile pan Dundr. Pohybem velmi obratným a nenápadným, neurážejícím, rozhrnul šosy kabátu a sedl na pohovku. Paní Knedlhansová usedla skromn na židli po kratší stran stolu pes pobízení Kulichovo, aby ráila vedle pana editele. Dnes tu byl nejvzácnjší osobou pan poruník a má zstati jest
na
pohovce
sám
—
jen
oelá
pohovka
pro nji dstojným keslem.
Pan Dundr mávl pobíziv k
tatíku Kulichovi,
kterýž tedy usedl proti paní Knedlhansové, Kulíška
ale
všech nejskromnji pou samých dveí, ukrývajíc ervené ru-
zdrželiv a ze
stála skoro
ce pod zástru.
Pan Dundr zapoal bez okolk: „Tedy, co sie nedle týe, byli bysme, jak
se
íká, sjednoceni, vážení páni rodie. Zaranžujle-
me na
všeobecné seznámení dýchánek, aby se jako spolenost ponkud opoutala. Projektoval bych tak schzku na tyry hodiny odpoledne rozejít se mže panstvo, kdy bude chtít. Koflíek aje, njaké zázvorky k tomu pozdji no, pro pány snad sklenika piva a sousto šuniky,
—
—
eknme
a
"
„Se sklenikou piva bych souhlasil," vmetl Kulich v rozvíjený program pán Dundrv, „a radš vtší než menší. Pivo z odlivek rychle
ani
nechutná.
To
jsou takové titry pro
níky, kde se roznáší flaškové."
výlet-
331
„Zouplna po libosti, pane Kulichu," pisvdil pan Dundr. „Starším pánm teba do holby. Ale pro mladé pány skleniky, je to elegantnjší.. No, a zábava sama sebou se rozproudí. Sleinkám ncx) k smíchu, panikám noo moudrého, a mladí pánové budou mít ei dost. Trochu se pohraje, teba na fanty, trochu se zazpívá tnj, bože, vždy to bude ped svatbou. A vlast-
—
n to je všecko. Co dál — uvidí
se.*
Pan Dundr tleskl do rukou, jako by inil teku, a sáhl po cylindru, jejž byl podle sebe na pohovku položil, jako by se chtl zdvihnouti a tím poradu skoniti.
„Skoda, škoda, že slena Andulka není doma," pronesla paní Knedlhansová, nerada, že jiŽ má odejít. „To by pana poruníka bylo tuze tšilo. Seznámili by se a v nedli už bychom! byli všichni jedna ruka."
taky
„Jaká pomoc," ekl pan Dundr. „Taky ale vždy se v nedli uvidíme."
—
A
popozdvihl se
kam spchal, hostince,
s
lituju,
pohovky. Snad ješt
n-
a nejspíš do svého malostranského
do veerní spolenosti u Tomáše nebo
ve starém Renthauze.
„Nkde
ona tká, žába zatrápená," ekl Ku-
„a
to
se
se
toho
ta
mláde
je
to
lich,
za
Jen
as
ví,
nejspíš nabažit.
s
ženichem.
Nemže
Ale povídám, taky
pejde."
Kulich
doekl, dvee kuchyn skíply,
382
ozval
díví
se
a Kulíška
hlas,
zvolala
óením:
„No, tady jsou oba, práv v as!
máme
dti, pojte,
Do svtnice za
ní
s
—
uleh-
Pojte,
vzácné hosty/'
vstoupila Nanynka, náhle ztichlá,
picházel
Novák.
Pan Dundr se vzchopil, propletl se mezi pohovkou a stolem, mezi stolem a tatíkem Kulichem, a spchal, aby párek pozdravil. Paní Knedlhansová zazáila, že se posezení protáhne. Za svt ráda mla takovéto chvíle, které jí pinášely otav.u, rozjaení a zásobu látky na veerní úvahy a rozklady.
Žila z takových
rodinných výjevu a
ví-
každé rozmnožení svého repertoáru. Byl to omastek jejího vdovského života. Dundr, poruník tuhlen „Prosím, Dundr Albínky paní te inky Knedlhansové,*' podával pan tala
—
editel ruku Nanynoe a Novákovi.
m
tší, že
Byste
mám
„Tší
m,
tuze
cest..."
se podíval
na ženicha a se zalíbením
se pohledem k Nanynce. Novákovi bylo nevolno. Tšil
vrátil
se,
že
najde
domácnost Nanyninu tichou jako vždy, a pojednou takové obležení! Stranou hledl po panu Dundrovi skoro nedviv. Co se poslední dobou kolem nho kupilo, naplovalo ho nelibostí.
Vždy poítal, la
jak
si
Nanynku
bez hluku odvede, a
val tak
te
z tohoto se
závtí
veejným, skoro vcí celého domu.
bylo z toho vyváznutí.
zce-
jeho satek stá-
A ne-
333
Pan Dundr
již
tolik
nespchal, a když
Kulich pobídl, aby zas usedl,
ochotn
jej
poslechl.
Píchodem snoubenc byl njak osvžen, ale zpsobil to hlavn zjev Nanynin. Dívka velmi se mu zalíbila. Páni v Renthauze nebo u Tomáše dokají
se.
Pružn
dosedl, postavil zas cylindr podle se-
be a zcela nenucen hovoil:
„Práv jsme
s
pány rodii projednali, jak to
v nedli vyvedeme.
Máme
to
jak na drátku, a
hezké to bude.^'
A
zopakoval
pednesl. Ale val, vplétal
již
svj program,
jak jej byl
díve
nebyl tak píliš struný. Pidá-
nové podrobnosti, jist jen proto, aby
nemusil brzy odejíti.
Nanynka sledovala jeho výklad se zdvoilou Novák lhostejn. Blažen však se tváila paní Knedlhansová. Ráda poslouchala pana
pozorností,
poruníka, který byl nejlepší kus jejího píbuzenského inventáe, ráda se jím pochlubila. „No, a to je všechno a bude to velmi hezké," pan Dundr svj: referát. „Ale prosím; kdyby si panstvo ješté nco krom toho pálo, rate jen všechno íci. Mám plnou hlavu ouadu snadno by se na nco zapomnlo."
uzavíral
—
Nikdo
se neozýval, a paní
nula v úzkostech, že tedy je
Knedlhansová to^
pedmt
vyerpán^ a že musí pec jen už odtud. Ale tu pan ppruník hovoil dále:
334
—
„Tedy pan ženich je uitelem to je tuze krásný, dležitý ouad. A výborn, že se pan uitel žení. Všichni uitelové by mli být ženatí, a profesoi taky. Na to by ml být zákon. Všichni by mli mít rodinu. Protože jsou poád nad mládeží. Kdo se tak svtem potácí na licho, srazí se
vrlý
jak
u
kol
na konec jako verejší mléko a stará
vozu.
dostane
sva.
lovk
takovouhle
Podíval
se
se
jich
Já
má
oženit!
je
ne-
tch pátých
užil,
Zvlášt, když
paniku."
zálibn
Nanynku,
na
která
se
prudce zapýila a sklopila pod naléhavým pohle-
dem
zraky.
Novákovu tvá pelétl mráek
mu
nevole, jako
pan Dundr tím pohledem Andulky
„Ráíte
by
ujídal.
býti také ženat?" otázal se
nápadn
oste.
pian
„Nebylo mi toho dopáno!" zasmál se Dundr. „Zstal jsem taky na licho."
„A pro pak
vašnosta
pan editel
—
mírn
—
?*'
pipletl se Kulich.
ka,
Pan Dundr se podíval na Kulicha, na Nována dámy, a pronesl jadrné: „Inu, velectní, pišel jsem na konec k tomu,
není pro každého, nebo snad abych se vyjádil ješt lip, že k tomu každý není. A na konec ekne si lovk: selbstfressen macht fett že
to
(samožírem
lovk
tloustne),
he,
he,
he!"
335
Pan Dundr
se tence zasmál.
V
Novákovi po tch slovech sesiloval se odpor k panu Dundrovi. „Vypasene sprostý!" pomyslil
A
„zasloužil
si,
bys ránu do hlavy!"
lovk má být aranžérem jeho svatlovk poádá jemu a Nanynce ne-
tenhle
by! Tenhle
dlní dýchánek!
Novák
se odhodlával,
že
to rázem všechno
petrhne. Až ten mluvka odejde, prohlásí urit, že se nedlního dýchánku nezúastní a že nesvolí,
aby se ho úastnila Nanynka. asn odpldne odjedou spolu nkam na výlet, nebo jen po Praze, kamkoli a pan Dundr s paní Angelinou si dlají co chtjí. Ek) eho to zapadl!
—
a
Po rozhoujícím vyjádení pán Dundrov umioval si, že již slova nepromluví. Ale nedalo Kulich i Kulíška vmu. Když všichni mleli bec ani nechápali význam slov pán editelových, a paní Knedlhansová se ve svém panu poruníku vyhrkl Novák pojednou: jen zhlížela
—
—
„Ale rate dovoliti, pane, to
je
stanovisko
trochu sobecké, ano velmi sobecké! Toto ,selbstfressen' je
tém
cynické
." .
.
Nanynka jediná vycítila z jeho hlasu, jak je Novák podráždn, a skoro byla pojata úzkostí z njaké srážky obou muž. Vycítil
i
Novákových?
pan Dundr
Uml
nco
nevlídného ze slov
snad ísti v tvái, uhádal z vý-
:
333
razu duševní rozpoložení? Nepohnul ani brvou,
jenom se usmál, pokývl hlavou a bez rozpak hovoil „Snad má pan uitel pravdu, snad ji taky nemá. Zstal jsem jako kl v plot, ponvadž
—
—
jsem na štstí nebo na neštstí? mnoho pehlédl a peslechl. A pak vždycky jsem si myslíval: stakra, Chrysostome, kdyby tebe tohle nebo nco takového potrefilo, co pak bys dlal? ^^Ojé,
—
pane uiteli, já bych byl býval do ženní jako ert, když jsem byl zelený mladík. Dokat jsem se toho nemohl. Ale pokavad jsem byl praktikantem, dívali se na mé pes rameno nebo mi dokonce ukazovali
dvee
nemže
mít
—
—
no ani to
lovk
za zlé,
tm
tatíkm
vždy jsem
a
byl
matkám takoka
Ale jen jsem pak dostal definitivu, zaalo Ledakdes na mne líkli. A byla to jedna taková hezká holika, na pohled z rodiny náramn spo-
hoch. to.
—
ádané blázen jsem do ní byl. Že za ní chodí nebo pede mnou chodil nkdo jiný, nevdl jsem. To všechno mi povdli až po funuse. Matka ke mne byla jako med, zvali m, trachtili, a bezmála byla ruka v rukáv. To jsem byl tehdáž v hlavním ouad na Novém mst. Pak se stalo, že na Malé stran onemocnl kasír, dali tam asi na tyry nedle na subštytuci. Ani nevím pro, ale nikomu jsem se o tom nezmínil, A jednou v pondlí, zrovna po takové trachtaci, zaslechnu od okénka cenitelova na druhé stran stolu známý hlas. Podívám se po oku a pro Krista pána,
m
—
337
ona to tnilostpaní, matka mé oblíbenky a skoro již nevsty^ Podávala mu tam fanty: stíbrné kafe^ žikyj, mužovy hodinky, etízek a ješt jiné preciosy.
místa
Já honem k nosu šátek, odlezu ze svého, skoro po tyech a šeptám praktikantovi,
který se tam zauoval Kolego, až bude ocenno a panika pijde ke kase pro peníze, V)q3late to za se spustila z nosu mne, pro Boha vás prosím, A vykradl jsem se ven z ouadovny. krev! :
mn
—
—
Venku jsem dostal zrovna zimnici ze všeho. A když bylo povtí isté a já se vrátil, ku k oeniteli: Pro Boha vás prosím', pane Šmakendo, ukažte mn, Ukázal mi, co všecko ta panika zastavovala!
—
všechno jsem poznal.
A
ona chodí do amtu? vídá cenitel. V pondlí
zastavuje, v sobotu vyplácí,
povídám: Krynda pána, to je stará známá, po-
—A
tuhlen ty preciosy. Ale nanosila taky dost jiného, a ledacos už propadlo. A co pak? vy ji znáte?
—
Jenom tak povrchn, povídám
m
já.
—
Bylo to na
hrozné dopuštní. I>o takové rodiny se mám vženit. A všechno u nich vypadalo tak hezky na pohled.
— To se
ví,
že |jsem
ise
Iprobudil, docházel
m
tam za vlasy jsem už jen málokdy a jako by tahal, až jsem to zakonil písemn, že se ješt ženit nemohu." „To byla smutná komedie," vmetl Kulich. „To nebylo nejhorší," ekl pan Dundr. „Nejhorší teprv pišlo.
inku vytáhli do patologie."
Za njaký týden ubohou
z Vltavy
sle-
a rovnou cestou odvezli
:
338
Pan Dundr pronesl razil se,
to
to
s
vážnou tváí a za-
pohlédl na Nanynku.
„No, slena nevsta má ped svatbou, už se ní smí íci. Milou moji Kristynku doktoi
ped
pitvali,
a
—
chudáek byla s outžkem. Ale proDundr drazn, aby vyvaro-
sím," podotkl pan val s
všemu nedorozumní,
mým pedchdcem,
„ne
se
mnou,
nýbrž
který se pak uhnul, darebák.
m
—
Však taky špatn skonil. A tak bylo na políeno. Pak teprv mi známí všechno íekli. Chodil jsem jako blázen, myslil jsem, že se taky utopím, ale já uml plavat. Hrozn týralo svdomí, že jsem toho byl pvodem. Ale nevinným."
m
Nanynka naslouchala na smrt
píbh
dojal.
Paní Knedlhansová
bledá,
jak
mla tvá
ji
jako
z kamene. Kulíška se pokižovala, Kulich pestal
kouit. Novák hledl pímo na pana Dundra. Jeho odpor k nmu ponenáhlu slábl. Minulo jist tvrt století od zakonení toho nešastného románu, ale vyprávní pán Dundrovo úinkovalo na všechny posluchae tak siln, jako by se to bylo
—
udalo nedávno.
Pan Dundr
„Mžete dlouho
si
zahnala
již se
neusmíval, když pokraoval
pomyslit, jak mi ta historie na
chu
k ženní.
Já,
který
jsem
tak toužil po ženušce, po domácnosti, po rodin sklouzl nebo já ml náramn dti rád!
—
—
jsem tak hned napoprvé, a za nic jsem nemohl. Zatím se oženil starší bratr. Za nic nemohl!
—
339
Sel
do toho
ženu
z veselá, jak
do tance
—
a
ml
pak
nmou!" „Stakralente
!"
broukl Kulich.
„A
to
dív
ne-
vdl?" „Ona nebyla nmá, íiby
z ní byl
páil.
Každé |slovo ví, co to na ni pišlo. poád se dívala do zdi,
ale nejmluvila.
Bh
Sedávala jako Bílá paní,
jako by chtla na míle prohlédnout, chodila, jako by hledala verejší den, když na ni kdo promluvil, vytrhla se jako ze spaní, ale nemluvila. Bylo tam jak v kláštee. Nikdo si s ní nevdl rady. Bylo mi líto bratra, jak se trápí, a zas mi ze všeho bylo úzko, až jsem tam pestal chodit."
„A jaká byla za svobodna?" „No nebyla tuze hovorná, ale myslel, že je tak ostýchavá. byl, užíral se,
švakrová.
—
pak umel, za
Mžete
si
—
to
si
Patnáct
pt rok
pomyslit,
že
let
bratr s ní
taky paní
takovýhle
píklad mi nedodával kuráže. Po své zkušenosti a po bratrov ráji jsem se na všechny kehotinky díval jinak, zkoumal jsem taky vždycky revers všeho. Ženili se kolegové z ouadu, ženili se kamarádi, ale všady nco skípalo. Tak jsem si na konec ekl Chrysostome, vem oi do hrsti, nehle jenom na vnadidlo, ale dej si pozor taky na železa léta ubhla a já zstal pod ním jako kl v plot. Za mnoho to nestojí, ale aspo se trápím sám. Za tu dobu šestkrát jsem byl poruníkem, jakobych na to ml koncesi od místodržitelství. Kde který kolega v ouad zemel, panika rov:
—
340
nou
soudu a jmenovala
šla k
—
se neptala.
bylo arci z
hlí
Co se pízn.
m poruníkem,
ani
týká tuhle paní tetinky, to
—
Ale pak jsem teprv na-
nkde
haranti, aby jim byl poruníka profous od regimentu, ale mohu íct, všechno dobe dopadlo. Devíti holkám jsem
v rodiny.
Byli
za
poruníkoval, všechny se vdaly, zbývá jen tuhle Albínka tetinina a dá Pánbh, taky se vdá."
—
„Tedy
pece
jste
nežil život lichý,"
pozname-
skromn Nanynka. „No ne," usmál se zas pan Dundr, „to Práv že jsem byl sám, leckde jsem mohl
nala
moci. Ale
sebe už .jen
vá,
se
toho zrovna dost a nevezmu na
Te
nic.
už ten koneek života obtuju
sob. Nezbývá mi
nic jiného."
„Koneek
zvolala paní
ze
srdce
nebo
života!"
ráda,
že
posléze
taky
Knedlhanso-
mže
pro-
pán
Dundrova se na ukládala tíse. „Koneek života! Pan poruník nám ješt mže oženit! Takový zachovalý pán,
mluviti, ni
mám
ne.
po-
za
hovoru
v nejlepších letech!"
„No, no," usmál se pan Dudr, „nieho se lovk nesmí odíkat, ale když na sob nosí pes plpáta kížku, práv aby si dal dobrý pozor. Taky jsem vidl, jak se mnozí ženili až na veer, ale nejeden z nich vyved*
desátkou,
s
náramnou
šedesátkou na zádech
oslovinu. S paje
tžko dlat
mladého manžela. Ano, tuhle pan uitel je na zaátku kariéry, a slena Nanet je dívka k pomilobratr* vání. Ti nebudou mít zakletý život jako
mj
341
— Ale te prosím za odpuštní — napovídal jsem toho, ani jsem
me
sám nechtl,
ale
pan ženich
se
na
trochu rozhorlil, jak se mi zdá..."
„Co vás napadá, pane poruníku, pan uitel mírný jak beránek a rozšafný!" Novákovi náhle bylo njak horko a skoro byl povden, že dív než mohl promluviti, ujala se ho paní Knedlhansová. Pan Dundr se zdvihl, panika taky, poroueli je
se,
Novák
a
te
docela
upímn
stiskl
ruku
pán
editelovu.
„Možná, že ješt zítra k paní tetince zaskosliboval pan Dundr. tuze tšilo," radovala se pa„'A to by nika, která sic louila se hlun s Kuliškou a Nanynkou, ale slyšela pece na všechny strany. Kulich se chopil nedlního klobouku a vyprovázel pana Dundra na dvr, prjezdem až
ím,"
m
domu a kus cesty ulicí. „Mžete mít radost, pane Kulichu," srnu pan Dundr. „Njaký spoádaný lovk, z
lahodil
ten
pan
uitel." „Je, zapla Pánbh," pikývl Kulich. „Holka bude mít dobe ustláno. Taky jsem niemu nebránil, hned jak jsem ho zmeril. Závidt budou Píkladn dyž lovk pováží, že ani lidi dost. dcera domácích se nemže dostat pod epec." „Kterých domácích?" otázal se pan Dundr.
Kulich se rozhlédl na všechny strany a ztlumil
hlas:
342
Aspo
„Našich domácích.
jak
poítám
z toho,
co jsem od pana domácího slyšel, mezi námi
íno." Kulich ložil,
již
kdyby byl na
val, povídal mi.
A
já
„Pt
žím'
do
ély,
e-
by po^
stojek
mém míst a dceru vyvdámu vím. Sleinka je plno-
— starší ze dvou. Paneku, — bylo by ono hezké tch
letá
tak
jen šeptal:
dost se tak ohlí-
pt
stojek
aspo
na polovic, jak íkáme."
Otec Kulich byl obezelý lovk. Poítal kdyby nkdo byl nápomocen, aby jemu kynula aspo polovika slíbené odmny. Není však! jisto, zda v tu chvíli snad již pomýšlel na úastenství pán Dundrovo. „Na mou vru, ani se nepamatuju," ekl pan Dundr. „Holka hezká, vzhledná?" „Panna nóbl," pochválil Kulich. „Sice trochu " zvysoka, ale kdo si ji dovede opoutat „A žádnou známost?" „I bylo nco, ale nehrálo to njak." Byli na rohu ulice. „Vždy my k domácím taky musíme," ekl náhle pan Dundr. „Povídala paní tetinka, že Bleny, pjdou na svatbu."
i
s tím,
„Pjdou
—
velká
est pro nás,"
potvrdil
Kulich.
„Tedy v nedli se uvidíme," a pan Dundr podával Kulichovi ruku.
„Ponížený služebník, vašnosto pane editeli." Plavnou, pružnou níže.
chzí
snášel se pan
Kulich za ním chvíli pohlížel.
Dundr
343
„Pt vika Ale
stojek," povídal
si.
„A kdyby
jen pole*
"
te
již
skoro bylo
jisto,
že poítá,
aby
zasáhl pan Dundr.
Pan Dundr zmizel v vracel k domovu.
dáli, Kulich
R»
rozvážn se
33.
Pan s
Pan Dundr na chvilku sám.
Dundr snášel se níže ke stedu Prahy, poátku kroky pružnými, jakoby šel do
tanení zábavy, a pi tom lehounce a ševeliv si Ale když docházel na konec Jené ulice, mnily se pevné jeho kroky ponenáhlu v kolébání, šeptavý hvizdot utichl. Ze sadu na námstí Karlov, jehož stromoví a koví bylo odno mladikou a prsvitnou jarní zelení, ozvala se melopohvizdoval.
die
kosí,
zvuná a vyzývavá
a
pes
to
teskliv
Tyto ptaí zvuky vyvolaly v panu Dundrovi k uritému vyjádení, co snad mu již díve na mysli tanulo. „Šestoperák pnkava!^' zahovoil k sob, aniž pi tom rty pohyboval. „Povídám, šestoperák pénkava, ten pan uitel Novák! Dobe si to vybral. Rodina sic není prima, táta je staré motovidlo jina se mi zdá chlap mazaná máma je dobrá bába, ale bába, jaké pak ranty, je to bez urážky, v nejlepších rodinách jsou takové báby jako hniliky a víc inteligence taky nemají. Ale za to slena Nanynka je holka jako lusk. ert ví, dojímavá.
— —
—
345
náez
jak z takových starých ké,
voavé poup. No
se ví. Ale
kové
vyžene takové hez-
byli taky jednou mladí, tof
kde se bere tolik líbezné šávy z taAni nevypadá, jakoby se v tom
mizérie!
byla narodila, spíš jako podvržené dít z panské-
—
ho domu ale to bývá jen v povídkách. Tuhle pirozená krev. A tašká Novák to vyenichal jak starý melák medový kalíšek. Hod-
—
to je
ný hoch je to, jen co pravda. Hodný hoch, nekouká na tátu, na mámu, odvádí si holku. Hezkou ženu bude mít, a hodnou. Ta ví dobe, kam jde. Je z chudého pytle, ale slušela by docela dobe k šestifotelové garnitue. Nevím, po kom z ro-
di si
má
mže
inteligenci,
ale
ta
kantor gratulovati.
holka
Mj
myslí. A Bože,
co
to
mn
rukama probhlo ženských, které mly tolik mozku jako došek na steše! S takovými ženskými by se lovk uzoufal. Každá jen se vdát proto, aby se vdala, a potom jen do pein. A potom se rozprostraní jako pekynulé tsto, nebo uschne jako had na trní. A pak se s nimi trap !" Pan Dundr švihl španlkou a kráel sadem
napí
k
ulici
Spálené.
m
„Tuze pátelsky na nehledl pan kantor," hovoily jeho myšlenky dále, „a te teprve kapíruju, že tam paní teta nasadila, snad o tom ani nevdl. teprv tomu rozumím. Ale to ona má v krvi, zatrápená Kaena splašená! Ta se mla narodit s erbem na zádech. Jen ceremo-
m
Te
nie a ceremonie, to byla odjakživa její slabá stránI.
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
23
346
—
Vlastn silná. Vždy jsem nechtl nic jiného vyhovt. Ale myslím, že jsem ho usadil. A myslím, 'ž|e ae (spolu dorozumíme. Mládene milý, kde jsi te ty, tam už jsme dávno byli, ale zmehlo nám. A kdyby se ti bylo nalilo takové hokosti jako mn, taky by se ti nejistší voda zakalila. Vždy to odnáším celým životem. Budeš mít svou drahou Nánu a nikdy nepochopíš, co znamenají moje veery a noci, oo mi znamená všechen ten pitomý život. Tak jest, kamaráde! Pan Dundr sem, pan Dundr tam, ale jednou z rána v zim nebo na podzim pijde moje hausmistrová se sníka.
než
daní a nedoklepá se na
m,
sanice se
jí
leknutím
rozdrkotají, vatýrka se na ní roztese, baba postaví šálek s kávou na okno u schod a poletí pro policajta a zámeníka, pijde komise, vypái mi dvee, a tam najdou pana Dundra na posteli se
—
—
zkivenou hubou v noci ho trefil šlak to ví, sedl do dvou v Renthauze nebo u Šnel a kde pak ml sedt, sakramenti? Snad ne v té poustevn doma? Fuj tajfl!^' Pan Dundr naposledy prudce vybafl a zahodil oharek daleko do ulice. se
—
—
„To jsou pitomé myšlenky, Chrysostome," si. „To je pkná pedehra k dýchánku!"
povídal
Byl na konci Spálené, a dnes nezahnul do tídy Ferdinandovy, ale „perazil" Perštýnem do tídy Husovy, potom do Karlovy a rovn na most.
Octnuv
se
v ulici
Mostecké, stanul na rohu
Josefské. Chvilku váhal. Cosi
její
vtahovalo dále
347
— pouhých
do ulioe u Tomá&e.
A
dv, ti
zase jako
sta
krok,
mu noo
by
a byl
další
by
pochod
zamezovalo. Pan Dundr náhle se rozhodl a pokra-
oval Mosteckou, zamýšleje a pak
dy
vzhru pes Tržišt
dáti se Karmelitskou
v
povdomý
kout, ku-
se vcházelo do Renthauzu. Ale stanul zas
i
na
samém poátku uzoukého chobotu Karmelitské, Vábilo jej a zárove odpuzovalo. Sám
uvažoval.
nerozuml, jaká to podivná jej obestela nálada. Onde spolenost známých, tuto spolenost, a pece ho popadla nechu ke všemu. V duchu již slyšel výkiky kamarád, jimiž bude vítán k pitce, hlahol, ,na který ise jindy tolik .tžíval a kíerý mu dnes již
jen v myšlence byl protivný.
Pan Dundr
te rozhodn
a
utrhl se
i
z Karmelitské a
pevn pes námstí kolem
kráel hlav-
Ostruhovou ulicí vzhru, smuje do Hluboké cesty. Spchal, snad aby nepropadl dalšímu pokušení, a stanul ped hnního velitelství a stupal
zahrad Strahovské, na nmž bylo zobrazeno Slunce a Luna a který krom toho
dým domem
proti
byl ozdoben Mariánskou soškou.
Stanul
ped
Tu
bydlil.
vraty všecek udýchán a stoupá-
ním rozpálen, jakoby ješt uvažoval. Náhle vrazil do vrat, protápal se povdomou temnou chodbou ke dveím, jež by lovk nepovdomý dlouho byl hledal, otevel je a zvolal do tmavého nitra: „Matko Šafránko, pineste mi dv holby piva."
„Snad
ne,
milostpane?" podivil se jakýsi hlas
318
V temném prostoru. Nebo pan Dundr doma jen když churavl, a to nebývalo
sedával zhusta.
Pan Dundr býval zdráv jako ípa. „A koupíte mi tam njakou pknou kost ze šunky, teba za tyrycet. A patku bílého k tomu." Po tchto rozkazech stoupal do patra. Ve druhém poschodí byl jeho píbytek, neveliký pokoji s alkovnou, oddlený od jiného vtšího bytu prkennou pepážkou na dveích. Pan Dundr byl samostatným nájemníkem. Nechtl procházeti cizími pedsínmi, kuchynmi, nechtl polykati
vn
dy, ale
když
cizích domácností.
mlo
na
to
i
sedla melancholie, jako
v takové chvíle pipadala v širém
Mlo
to své výho-
vady. Pocioval je pan Dundr,
mu
práv
dnes, a
písnika o hrušce
poli.
Pokoj, do
nhož pan Dundr
vkroil, byl na-
plnn mrtvým vzduchem, jako vtšina podobných píbytk, z nichž nájemník ráno odchází a teprv u
veer
se vrací.
Otevená špehýrka
nesta-
ila na dokonalé provtrání. Vracel-li se v nocí, z veselé spolenosti, po požitku nkolika holeb
ízného piva, nepocítil toho. Ale dnes na nj dusno padalo. Rychle otevel ob okna a rozžehl petrolejku, ježto soumrak dávno byl zhoustl. Za chvíli pihnala se matka Šafránka s kostí, chlebem a pivem, pan Dundr poveeel. Ale nechutnalo mu jíst ani pít, jako ..echutnává o samot skoro nikomu, kdo je zvyklý sedati co ÚQn v hluné spolenosti. Vše, co dnes konal, bylo
849
mimo
jeho obyej. Ani nepamatoval, kdy v tuto hodinu sedl doma, vzdálen všeho, co mu bylo svtem a životem, nezbytným jako vzduch k dý-
ryb. Snad uplynula
voda
jako
chání,
léta
od
posledního takového veera. Celý tento píbytek, dosti
blahobytn a
s
mírnou nádherou vypravený,
záclonami na oknách, s koberci na podlaze, obrazy a podobiznami, s mkkými kesly, s dvojími hodinami, soškami na skíních, s všelikými pase s
ples a výlet,
—
dárky od pátel vše to nebylo panu Dundrovi bytem jako spíše pouhou noclehárnou. Vše bylo jeho majetkem,
mátkami
z
shromáždným
s
za léta, ale vše zdálo se dýchati
—
kouc, spalo sen o minulosti, a pan Dundr stehl se, aby neprobudil ze sna, co tu dímalo. Život pítomna, dneška a zítka, byl pro pana Dundra jinde. Tam, kde hlaholil veselý hovor pátel a stolovník ježivotem
mu
z minula
a ješt
lépe
podobných.
Pojed odsouvl talí a zahledl se do prázdna. Když tak sdíln vyprávl svou historii z mládí u
Kulich,
nepotušil,
ani
co
v
sob
vyvolává.
pod písným, bezmála opovržlivým pohledem Novákovým. Té chvíle pocioval, že je teba, aby se mu njak
Vyprávje uinil
ospravedlnil.
tak skoro z donucení,
Te
se
hnval sám na
sebe,
že se
dal svésti a byl tak sdílný. Vyvolal jisté duchy,
a
ti
její
nyní obletovali.
Taky
nyní,
vle cizí, po dlouhém pouzde
jako pod vlivem
vzchopil se s pohovky a sáhl
ísi
350
na
etažerku
vedle
knih,
z
nhož vyal
flétnu.
Pokusil se zapískati na ni jakousi starou melodii, rty byly okoralé,
ale jeho stroje
istého
vstoupil
tónu.
do alkovny.
Vložil
nedobyl z ná-
tvrdé,
v pouzdro
flétnu
Tam nad
a
postelí visela ky-
tara.
Pan Dundr ji sal, ofoukl zaprášený hmatník, obemkl krk, zabral v struny. Nástroj byl rozladn. Pan Dundr ladil chvíli, a když konen udeil istý akord, rozezpíval se tiše, aby, nenikdo jiný:
slyšel
Mj
džbánek,
jsou blaha
má dýmka, mé dve,
mého
života na
svt
zpv
míij
zjev.
Když džbánek a dýmku a dvátko mám,
tu sob Byla
ze srdce
to
i
rád zazpívám
písnika,
kterou
— —
ped
lety
odnesl
tam s prvodem kytary vyzrávající slena, sestra kamarádova, která nepokryt projevovala Chrysostomovi, že by mu dala v plen srdoe a duši a ruku a vše, po em by zatoužil. Pan Dundr tehda pohrdl, uvázla. A pozdji byly chvíle, ale písnika v kdy si v soukromí duše piznával, že snad ml sáhnouti po všem, co bylo nabízeno. Z jakéhosi vzdoru provdala se pak dívka nakvap, bez rozvahy a zkoumání, a byla velmi nešastna. Pana Dundra skoro hntlo svdomí, když na to pomyslil. Pipadalo mu, že zavinil její neblahý osud. A kamaz výletu do Divoké Šárky. Zpívala
ji
nm
rád,
bratr
její,
sám
starý mládenec,
rozplývaje
351
asem po
se
iolikáte a tolikáté
viny, bral pítele
sklenici
Dundra za krk a
chmelo-
maz-
blábolil
liv:
„Chrysostome, tys ml být mým švakrem, by nám všem bylo dobe! Tebe mla Mina ráda, krev by pro tebe byla vycedila, a tys nic nepozoroval! Kdyby jen se mi v as byla svto
—
bych vás byl spojil, já bych vám byl Dunde, Dundíku!" Panu Dundrovi bývalo pi tom velmi nevolno. Nesml se piznati tomu dobrosrdenému ila
já
požehnal.
velmi pozoroval — práv proto
pijáku, že pozoroval, že
nost Míninu, a snad
Dv
struny
na
—
kytae povolily aby poznovu
Dundr neml
trplivosti,
vsil
a
nástroji
chvíli
bloudil
náklona pan
zas
ladil.
Po-
Potom
svtnicí.
odemkl pítruhlík psacího stolu a vyal album. Chvíli se v pemítal, ztopoené postavy pátel a známých vyskakovaly mu na oi jak figury
nm
v
panoram. Nkteré
z nich
byly až k smíchu, jak
ulekány a ztrnulých tváí se dívaly do aparátu.
Panu Dundrovi
ke,
se zdálo, že
ješt
te
na nich vidí
která je popadala za krk v mosazné vidlici
fotografov. Obrátil rázem všechny listy alba a za posled-
ním sáhl
po
obálce s vysekávanými napsáno vybledajícím již, re-
zežloutlé
okraji, na níž bylo
zivým písmem:
To to
ze všeho, vše,
co kdysi
mn
tak milo,
co z drahé Kristynky mi zbylo
f
352
let,
Bylo to písmo pán Dundrovo z mladických o kterých se dnes u Kulich byl rozpovídal. Sáhl v obálku a
dvma
prsty
vyal vneek
umn stoený, svázaný hedvábnou ervenou a modrou. Láska, vrnost! A potom skoila ubohá Kristynka do Vltavy.,
plavých vlas, nití
Prsty
pán
vneek vlas
Dundrovy
zas
se
v obálku vsouval.
„Rád bych vdl, pro
pro
to nespálí!"
Šetrn
Když
položil
to
lovk
nespálí
—
zašeptal.
album do
se obrátil k
že jeho okrouhlá
lehce chvly, když
stolku, otopil
lamp
klíem.
na stole, zdálo
tvá o tetinu
se,
seschla.
Pojednou pitiskl ob dlan na spánky a zvolal jako v nesmírných nesnázích: „Ale sakra, Dunde, k emu pak tyhle elegie je správcem filiálky císaské královské zastavárny! To se s tvým ouadem do-
pro lovka, který
konce nic nesrovnává!" Práskl do dlaní a ekl rozhodn: „Já doma nebudu! To mi ert napískal!"
pt
minut byl pan Dundr zas obut a obleen, vstril do kapsy plochý voskový sloupek, foukl do cylindru petrolejky a slézal s tmavých
Za
schod. Když vyšel
domu, zhluboka vydechl, a byl to zase svj pan Dundr. Otoil se do Ostruhové ulice, spchal do Renthauzu. z
Ulice tichla, schylovalo se k desáté.
353
A pan Dundr, jak ho vlastní tíha hnala píkrou cestou dol, ofoukl popel s doutníku a zahuel, jako by sám s sebou žertoval: tomu ert pekelný, abych se na konec
„V
taky ješt neoženil
A nemohl
...!'*
se dokati, až se octne mezi ka-
marády.
S^
Konec
I.
dílu prvého.
Herrmann, XXIV. Vdavky Nanynky Kulichovy.
1.
23b
Poznámka,
Dj
této pražské
historie položen jest
polovici sedmdesátých let
vku
v prvou
devatenáctého.
8
OBSAH. 1
2 3.
4. 5.
6. 7.
8. 9.
Nanynku nepozvali Nanynka byla na bále Nanynlm skrývá tajemství Podveerní návštva Matka Kulichová se dovídá Matka Kulichová na špehu Noní kázáníko matky Kulichová Nanynka se projevila Tady je
....... •
Vystupuje otec Kulich
IT.
Otec Kulich nic nenamítá
12.
14.
Kterak otce Kulich rodinu pekvapil Malá mezihra Kulichová zastávka
35.
U ejku
25
?4 41
49 59
67 77 86
!
10.
13.
.
9 1
94 .
.
.104 ii2 122
130
16.
Ped
17.
Kulichová agentura
149
18.
Nad Kulichovými
160
...
výslechem
140
19.
Paní Knodlhansová eší záhadu
170
20.
Nanynka nevstou
182
21.
Radostná chvíle nedlní. paní Knedlhansové
22.
Kulich taky
23.
V dom. — U
má
— Další
pekvapení
—
První gra-
pekvapení.
tulace
192
203
domácích
218
24. Další následky
229
27.
Pípravy paní Knedlhansové Slena Agáta. — Na Hradanecli Po migrén
28.
U Fáf
278
29.
Nemilé poslání
289
25. 26.
30.
Nanynka pochodila
31.
Pauí Knedlhansová chystá dýchá nek
32.
Pan Dundr pišel Pan Dundr na chvilku sám
33.
241
.
D
250 266
,
DD
.
,
.
302
.
315
326 .
.
....
344
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 Hii5
1905 dil 2K
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Hernnann, Ignát Sebrané spisy
POCKET
LIBRARY
