Schengenský prostor a státní hranice České republiky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Schengenský prostor a státní hranice České republiky Bakalářská práce

Autor:

Jan Devátý Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

doc. JUDr. Vladimír Zoubek, CSc.

duben 2013

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Vrchlabí dne Jan Devátý

2

Poděkování

Touto cestou bych chtěl poděkovat všem, kteří mi pomohli při psaní mé bakalářské práce. Především děkuji vedoucímu mé bakalářské práce doc. JUDr. Vladimíru Zoubkovi, CSc. za odborné vedení a praktické připomínky. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Zuzaně Koberové za odborné rady při konečné úpravě bakalářské práce.

3

ANOTACE

Bakalářská práce se zabývá tématem schengenského prostoru a státních hranic České republiky. První kapitola popisuje historický vývoj a změny na státních hranicích ČR od doby 1. světové války aţ po současnost. Druhá kapitola je věnována přípravám České republiky na vstup do schengenského prostoru a s tím souvisejícími právními dokumenty Schengenské smlouvy a Schengenské prováděcí úmluvy. Třetí kapitola je zaměřena na právní reţimy před a po vstupu České republiky do schengenského prostoru a čtvrtá kapitola rozebírá následně jejich důsledky, změny či dopady. Klíčová slova: státní hranice ČR, Schengen, Schengenská smlouva, Schengenská prováděcí úmluva, Schengenský informační systém

ANNOTATION Bachelor´s work deals with a topic of the Schengen area and a state border of the Czech Republic. First chapter describes a historical development and changes on the state borders of the CZ since the 1st World War until the current time. Second chapter is devoted to preparations of the Czech Republic for an accession to Schengen area and therefore related legal documents The Schengen Agreement and The Schengen Executive Convention. Third chapter is focused on legal rules before and after the accession of the Czech Republic to the Schengen Area and the fourth chapter deals subsequently with their consequences, changes and effects. Key words: state border of the CZ, Schengen, Schengen Agreement, Schengen Executive Convention, Schengen information system

4

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................... 6 1. STÁTNÍ HRANICE ČR ......................................................................................... 7 1.1 Obecná teorie státních hranic ČR .................................................................... 7 1.2 Československá hranice po 1. světové válce ................................................... 10 1.2.1 První republika ......................................................................................... 10 1.2.2 Protektorát Čechy a Morava ..................................................................... 11 1.3 Československá hranice po 2. světové válce ..................................................... 12 1.4 Vznik samostatného českého státu .................................................................... 14 1.5 Současná podoba státní hranice ČR .................................................................. 15 2. SCHENGENSKÝ PROSTOR.................................................................................. 18 2.1 Obecná teorie schengenského prostoru ............................................................. 18 2.2 Příprava České republiky na vstup do schengenského prostoru ........................ 19 2.3 Schengenská smlouva a Schengenská prováděcí úmluva .................................. 21 2.3.1 Schengenský informační systém ................................................................ 27 2.4 Nejdůleţitější změny po vstupu ČR do schengenského prostoru ...................... 32 2.5 Schengenská hranice mezinárodních letišť ....................................................... 34 2.6 Právní reţim na státních hranicích před vstupem ČR do schengenského prostoru. .................................................................................................................................36 2.7 Právní reţim na státních hranicích po vstupu ČR do schengenského prostoru.. 38 3. DŮSLEDKY SCHENGENSKÉHO PROSTORU NA PRÁVNÍ REŽIM ČR... 41 ZÁVĚR ......................................................................................................................... 47 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY....................................................................... 48 SLOVNÍČEK ZÁKLADNÍCH POJMŮ ................................................................... 51 PŘÍLOHY .................................................................................................................... 53

5

ÚVOD Téma své bakalářské práce „Schengenský prostor a státní hranice České republiky“ jsem si vybral z důvodu mého zájmu o tuto problematiku. Bydlím v blízkosti hranic s Polskem a pracuji v cestovním ruchu. Vzhledem k tomu, ţe jsem sám zaţil v praxi změny, kterými Česká republika v souvislosti se vstupem do Schengenu prošla, je mi tato problematika velmi blízká. Cílem mé bakalářské práce je objasnění historických změn na státních hranicích a s tím spojené dopady na jejich právní reţim. Další část mé práce shrnuje vstup České republiky do schengenského prostoru a popisuje důsledky, které to s sebou přineslo. První část je zaměřena na vytyčení státních hranic České republiky po 1. světové válce a za doby první republiky a Protektorátu Čechy a Morava. Dále se tato kapitola zabývá hranicemi po 2. světové válce a vznikem samostatného českého státu. Cílem této kapitoly je vyobrazení současné podoby státních hranic České republiky. Druhá část popisuje schengenský prostor a přípravu naší republiky do jeho vstupu. S tím jsou spojené důleţité pakty, mezi něţ patří Schengenská smlouva a Schengenská prováděcí úmluva. Na základě volnějšího pohybu osob v Schengenu musela také vzniknout velmi důleţitá síť Schengenského informačního systému. Cílem této kapitoly je objasnění nejdůleţitějších změn po vstupu České republiky do schengenského prostoru. Závěrečná kapitola rozebírá důsledky schengenského prostoru na právní reţim České republiky. Zde je velká pozornost věnována ochraně hranic a problémům s tím spojených. Popisuje azylovou a migrační politiku, která se vstupem do schengenského prostoru úzce souvisí. K dosaţení všech těchto cílů bakalářské práce jsou vyuţity analyticko-syntetické metody, na jejichţ základě jsou zpracovány především první dvě kapitoly. Další metodou, která je v mé práci zastoupena, je metoda komparativní. Ta je pouţita v kapitolách, kde dochází například k porovnávání situace České republiky před a po vstupu do schengenského prostoru.

6

1. STÁTNÍ HRANICE ČR 1.1 Obecná teorie státních hranic „Podle čl. 11 Ústavy ČR území České republiky tvoří nedílný celek, jehoţ státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. Hrubé a matné obrysy onoho ,,nedílného celku“ lze podle ústavodárce restriktivně interpretovat ve smyslu Preambule Ústavy ČR takto: Čechy, Morava, Slezsko; obnova samostatného českého státu; dávná státnost zemí Koruny České; zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohactví.“1 „Území státu je vymezeno státními hranicemi. Hranice určuje, kde končí území jednoho státu a začíná území státu dalšího, tj., kde končí suverenita a autorita jedné vlády a začíná suverenita a autorita vlády jiné. Hranice symbolicky vytvářejí jakousi linii či obal politického prostoru. Většina hranic je dnes jasně vymezena a zanesena do map. Charakter hranic je dán zejména historickými, strategickými, geografickými a politickými podmínkami. Většina současných hranic je výsledkem několik století trvajícího hledání a ,,nastavování“ vztahů se sousedními politickými entitami. Ještě v průběhu první poloviny 20. století docházelo k územním, a tedy i k hraničním změnám relativně často. Poslední rozsáhlou změnou prošel světový systém hranic v období dekolonizace, desovětizace (rozpad SSSR a sjednocení Německa) a balkanizace (rozpad Jugoslávie). Historicky státní hranice mnohdy nebyla ani chápána jako linie mezi stanovenými body, ale spíše jako ,,pohraniční okrajová území”, z kterých někdy vznikly tzv. nárazníkové státy, neutrální zóny či demilitarizační území. Pojetí státních hranic jako specifická nárazníková území a teritoria jsou však historickou výjimkou. Lze uvést příklad: Ukrajina znamená v ruštině ,,pohraniční země”. Dalším typickým příkladem jsou vnitřní vojenské hranice v Československu od počátku padesátých let minulého století. Do roku 1990 byla ,,zvláštní pásma“, kdy tato teritoria (včetně zátarasů, plotů a oranišť) vojensky spravovala Pohraniční 1

ZOUBEK, Vladimír. Právověda a státověda: úvod do právního a státovědního myšlení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 363-364. ISBN 978-80-7380-239-4. 7

stráţ; jednalo se o bavorský a rakouský úsek československé státní hranice.“2 Státními hranicemi je vymezeno státní území, teritoriální právní prostor státu. Státní území je konstitutivním prvkem státu, bez území by stát nemohl existovat. Dalšími nepostradatelnými znaky jsou obyvatelstvo a státní moc. Státní území je trojrozměrný prostor, tvoří ho suchozemský prostor a to aţ k zemskému jádru. Tento podzemský prostor si můţeme představit jako výsek kuţelovitého tvaru, špičkou směřující k zemskému jádru. Je geometricky vytyčený a důleţitý pro uplatnění práva v tomto prostoru těţit nebo vyuţívat nerostné bohactví do 10 – 12 km. Pokud tento pomyslný kuţel směřujeme od zemského povrchu směrem k atmosféře vznikne nám výsek vzdušného prostoru státu. Vzdušný prostor státu je část atmosféry nad suchozemským prostorem a pobřeţními vodami. Horní hranice vzdušného prostoru není stanovena ţádnou mezinárodní smlouvou ani dohodou, ale obecně je hranice stanovena mezinárodní leteckou federací FAI na 100 km mezi atmosférou a kosmickým prostorem. Dalším příkladem je hranice teritoriálních vod, sahajících obvykle 12 námořních mil od pobřeţí. Teritoriální voda a vody výsostní můţeme definovat jako pásmo moře nebo oceánu přiléhající k pobřeţí státu a tvoří nedělitelnou část jeho státního území. V současné době se vedou spory o šíři teritoriálních vod, kdy státy uplatňují právo teritoriálních vod od 3 do 12 námořních mil, ale jsou případy i 200 námořních mil (nejčastěji z důvodu rybolovu a těţby ropy).3 O území Česka se hovoří jako o českých zemích, coţ je pomocný historicko-geografický termín, který je pouţíván jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku (tzv. tři historické české země – Čechy, Morava a česká část Slezska). Termín vychází z tradičního zemského politického útvaru na území dnešní České republiky, které vydrţelo od středověku aţ do roku 1928 (kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské), resp. do roku 1949, kdy byly země zrušeny, nicméně i poté se jako české země označovala česká část Československa. Vymezení pojmu české země kolísá. Součástí území Česka jsou i tzv. České Rakousy, které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous. Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika, jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje vůbec; část veřejnosti slovo Česko odmítá. První uţití výrazu Česko je doloţen v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy, jako oficiální označení české části 2

ZOUBEK, Vladimír. Právověda a státověda: úvod do právního a státovědního myšlení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 351. ISBN 978-80-7380-239-4. 3 čerpáno z přednášek „Mezinárodní právo a vztahy“ – prof. JUDr. RŮŢIČKA Květoslav, CSs. 8

československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978. V době národního obrození se pouţívaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy“. Nesprávně se v té době uţíval i tvar čechský. Tradičně se ale pouţívá podoba Česko a z něj vycházející tvar český. Vliv na podobu termínu měla také jazyková úspornost. Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní vlajka (republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa, jelikoţ Slovensko nemělo zájem tuto vlajku pouţít), standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna „Kde domov můj“. Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu (znak), husitského hnutí (heslo na prezidentské standartě), národního obrození (hymna) a demokratického Československa (vlajka).4 Česko je geografické označení území vnitrozemského státu Česká republika leţícího ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem s délkou hranice 810,7 km, na severu s Polskem s délkou hranice 761,8 km, na východě se Slovenskem s délkou hranice 251,8 km a na jihu s Rakouskem 466,1 km. Celková délka hranice je 2290,4 km. Rozkládá se na území tří historických zemí: Čech, Moravy a části Slezska na ploše 78 866 km2. Z hlediska fyzicko-geografického leţí Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina, mající převáţně ráz pahorkatiny aţ vrchovin: Šumava, Český les, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněţník, Jeseníky. Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy).5 „Česká republika je demokratický právní stát s liberálním státním reţimem a politickým systémem zaloţeným na svobodné soutěţi politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky. Česko je členem OSN, NATO, OECD, WTO, Rady Evropy, OBSE, EEA, Evropské celní unie, EU, Schengenského prostoru a Visegrádské skupiny. Administrativě se dělí na 14 samostatných krajů. Hlavním městem je Praha.“6

4

čerpáno z Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Česko [online]. c2012 [citováno 23. 11. 2012]. Dostupný z WWW:< http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko> 5 čerpáno z publikace: ZOUBEK, Vladimír. Právověda a státověda: úvod do právního a státovědního myšlení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 363- 368. ISBN 978-80-7380-239-4. 6 Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Česko [online]. c2012 [citováno 23. 11. 2012]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko> 9

1.2 Československá hranice po 1. světové válce 1.2.1 První republika Po poráţce Rakouska-Uherska v první světové válce se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa, jehoţ území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus. Dělilo se tedy na Zemi českou, Zemi moravskoslezskou, Zemi slovenskou a Zemi podkarpatskoruskou. Hlavním městem byla Praha (viz. příloha č. 1). Při mírových jednáních po první světové válce, jichţ se Československo jiţ účastnilo na straně dohody, byly prosazeny některé úpravy historických hranic, zdůvodněné národostně, geograficky a ekonomicky (smlouva Versaillecká týkající se Německa a podepsaná 28. června 1919, publikovanou ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 217/1921 Sb., smlouva Saint-Germainská týkající se Rakouska, publikovaná ve Sbírce zákonů a nařízení pod.č. 507/1921 Sb.). Československu připadlo od Rakouska 5 obcí s městem Valtice při ústí Dyje – Valticko (93 km2 a 11 tisíc obyvatel) – a 11 obcí s ţelezniční stanicí České Velenice (Gmünd), na kdysi českém Vitorazsku (118 km2 a 11 tisíc obyvatel).7 „V Horním Slezsku vrátilo Německo pouze tzv. Hlučínsko (podle města Hlučína), část Ratibořicka (38 obcí mezi Odrou a Opavou) v rozsahu 316 km2 a s 5 tisíci obyvateli, velkou většinou Čechy, třebaţe vlivem dlouhého pruskoněmeckého asimilačního tlaku zčásti málo národnostně uvědomělými (Moravci). Německu zůstalo 7 českých obcí na Ratibořicku a kromě toho alespoň 10 obcí smíšených. Nová československá hranice zde mohla a měla být vedena podél Odry aţ k Ratiboři. Na sousedním Hlubčicku zůstalo Německu 17 českých nebo většinou českých obcí, v nejméně 10 dalších ţily české menšiny. I Ratibořsko a Hlubčicko bylo po první světové válce zahrnuto do velkého plebiscitního území hornoslezského. Poláci však většinou překvapivě hlasovali pro Německo. Kdyby byl plebiscit rozhodl o připojení Horního Slezska k Polsku, měla většina Hlubčicka (mimo město Hlubčice) připadnout bez dalšího jednání Československu. Hovořil o tom 83. Článek Versaillské mírové smlouvy.“ Nebyly změněny ani hranice vůči Kladsku, kam také sahalo české národní území. V ,,českém koutku“ na ploše 50 km2 tvořili Češi roku 1918 většinu téměř ve všech obcích. Marné však bylo úsilí o osvobození kladských Čechů, odtrţených od vlasti po dobu 178 let.

7

Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Česko [online]. c2012 [citováno 23. 11. 2012]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko>

10

Nabízena byla i výměna území, odstoupení severozápadního výběţku Opavska nebo části Chebska s velkou většinou německého obyvatelstva.“8 „V horním Slezsku a Kladsku zůstala tak za hranicemi českých zemí malá část českého národního území, tehdy asi s 50 tisíci Čechy. V případě bývalého těšínského kníţectví ve Slezsku byly revidovány historické hranice z důvodů národnostních v náš neprospěch a sporná území jsme postoupili Polsku. Vítězné velmoci rozhodly (konferencí velvyslanců v Paříţi 28. července 1920), aby bývalé slezské kníţectví Těšínsko bylo rozděleno. Východní část o rozloze 1009 km2 asi se 150 tisíci obyvateli (velkou většinou Poláky) získalo Polsko; západní část, větší (1269 km2) a lidnatější (285 tisíc obyvatel, většinou Čechů), ekonomicky vyspělejší a s nejdůleţitější ţeleznicí na Slovensko, zůstala nám. I zde ţila početná polská menšina; značná část obyvatelstva – 47,3 tisíc osob roku 1921 a ještě 24,4 tisíc osob roku 1930 – se chtěla hlásit ke zvláštní ,,slezské národnosti“ a těţko se rozhodovala mezi příslušností k Čechům nebo Polákům. Ani do polské agrese v roce 1938 nebyl diferenční proces tzv. Slezanů ještě dokončen.“9

1.2.2 Protektorát Čechy a Morava Dne 14. 3. 1938 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Na území protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku, zatím co zbytek, včetně východní poloviny československého Těšínska, byl připojen k Německu (viz. příloha č. 2). Dne 28. září 1938 se v Mnichově sešli představitelé Německa, Itálie, Francie a Velké Británie na jednání. Výsledkem tohoto jednání byl dokument Mnichovská dohoda, na jehoţ základě bylo Československo přinuceno podstoupit zhruba 1/3 svého území ve prospěch Německa, Maďarska a Polska. V moderních dějinách patrně neexistuje tak rozporuhodný dokument jako je Mnichovská dohoda. 28. 9. 1938 odpoledne Adolf Hitler odeslal Chamberlainovi a Daladierovi dopisy, v nichţ oznámil, ţe se rozhodl ,,odloţit akci“ (tj. vypovězení války Československu) o 24 hodin a je ochoten setkat se s oběma předsedy vlád. 29. 9. se tedy v Mnichově sešli Hitler, Mussolini, Daladier a Chamberlain, aby jednali o osudu Československa – bez přítomnosti jeho zástupců. 8

Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Česko [online]. c2012 [citováno 23. 11. 2012]. Dostupný z WWW: 9 ZOUBEK, Vladimír. Právověda a státověda: úvod do právního a státovědního myšlení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 364-365. ISBN 978-80-7380-239-4.

11

Hitler ţádal co nejrychlejší předání poţadovaného čs. území. Mussolini pak předloţil návrh dohodnutý s Hitlerem. Bez konzultace s čs. vládou přislíbil Daladier a Chemberlain vydání sudetských území Německu ve čtyřech pásmech do 7. 10. Páté pásmo, které měla určit komise mnichovských signatářů, mělo být vydáno do 10. 10. Mapy a plánky příslušných oblastí byly v Československu zástupcům předány 29. září večer. Mnichovská dohoda pak byla podepsána kolem půlnoci a bez komentáře předána československým zástupcům. Na československou odpověď konference nečekala.10 „Dne 2. 10. 1938 jednotky polské armády překročily o 14. hodině českopolské hranice a začaly zabírat území těšínského Slezska, kde ţila asi stotisícová polská menšina. Polská vláda tak revidovala usnesení konference ve Spa z roku 1920, jimţ toto území připadlo Československu, a uskutečnila dávný polský poţadavek ,,Ostravicagranica“. Z obsazeného území musely narychlo odejít tisíce Čechů, kteří zde ţili celá desetiletí. Na počátku listopadu pak polská vláda poţádala nótou i o území v oblasti Kycus, Oravy a Spiše. Po jednání společné delimitační komise bylo i toto území na severním Slovensku koncem listopadu vyklizeno ve prospěch Polska.“11

1.3 Československá hranice po 2. světové válce „Po druhé světové válce (1939-1945) Československo vzneslo legitimní nároky na německá území: a) Kladska, Ratibořicka a Hlubčicka; b) Luţici. Tyto nároky však nebyly realizovány. Na sklonku čtyřicátých let pak pokračoval spor s Polskem o Těšínsko, kde byl nakonec zachován předválečný status quo. Ústavní normy, které vymezují státní hranice, jsou součástí ústavního pořádku České republiky - čl. 112 Ústavy (viz. příloha č. 3). Patří sem: 1.

Ústavní zákon č. 102/1930 Sb. z. a n., o úpravě státních hranic tak, jak byly po 1. světové válce vymezeny mezinárodními smlouvami. S Německem stanovila průběh

10

BIMAN, Stanislav a kol. Kronika 20. století. 1. české vyd. Praha: Fortuna Print, 2000, 532 s. ISBN 80-8587354-0. 11 BIMAN, Stanislav a kol. Kronika 20. století. 1. české vyd. Praha: Fortuna Print, 2000, 533 s. ISBN 80-8587354-0. 12

naší státní hranice mírová smlouva Versailleská z června 1919. S Rakouskem stanovila naši společnou státní hranici mírová smlouva Saint-Germainská ze září 1919. Smlouva Trianonská z června 1920, která stanovila státní hranice československomaďarskou, pozbyla rozdělením ČSFR pro Českou republiku význam. 2.

Ústavní zákon č. 205/1936 Sb. z. a n., o úpravě státních hranic s Německem.

3.

Ústavní zákon č. 62/1958 Sb., o konečném vytyčení státní hranice s Polskou lidovou republikou.

4.

Ústavní zákon ČNR č. 30/1974 Sb. o souhlasu ke změnám hranice České socialistické republiky. Jednalo se o ústavní souhlas České národní rady, nutný podle čl. 3 ústavního zákona o československé federaci k ústavnímu zákonu Federálního shromáţdění. Ústavním zákonem ČNR byl dán souhlas k ústavnímu zákonu č. 66/1974 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou.

5.

Ústavní zákon ČNR č.121/1981 Sb., o souhlasu ke změnám hranic české socialistické republiky s Německou demokratickou republikou. Na tento ústavní zákon navázal ústavní zákon č. 37/1982 Sb., o změnách státních hranic s NDR.

6.

Ústavní zákon ČNR č. 43/1988 Sb. o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou. Tímto ústavním zákonem dala ČNR souhlas k ústavnímu zákonu č. 169/1988 Sb., o změnách průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou. Ústavní zákon č.74/1997 Sb., o změnách státních hranic se Slovenskou republikou.“12

7.

Novým úsekem státní hranice České republiky je úsek Slovenský. V podstatě sleduje historickou zemskou hranici moravsko-uherskou, resp. slezsko-uherskou, přičemţ vyuţívá téţ - pokud je to účelově moţné - hraničních znaků z období Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského státu. „Podle čl. 1 Smlouvy o generálním vymezení společných státních hranic z roku 1992 jsou státní hranice mezi Českou republikou a Slovenskou republikou k 1. lednu 1993 totoţné se současnými administrativními hranicemi republik. Oba státy se ve Smlouvě zavázaly, ţe po skončení vytyčovacích, vyměřovacích a vyznačovacích prací (tzv. demarkační práce) uzavřou smlouvu o společných státních hranicích. Proto byla vytvořena společná česko-slovenská

12

ZOUBEK, Vladimír. Právověda a státověda: úvod do právního a státovědního myšlení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 366. ISBN 978-80-7380-239-4. 13

rozhraničovací komise, která tyto hranice vyznačila a zaměřila. K jejímu vytyčení bylo nutné pouţít všech moţných právních, technických i historických podkladů.“13

1.4 Vznik samostatného českého státu „Uţ na konci měsíce ledna roku 1990 se rozhoří spor o nový název státu, později se mu bude říkat tzv. pomlčková válka. Češi navrhují název Československá republika. Slováci chtějí naproti tomu zvýraznit svůj národ a navrhují pomlčku, velké písmeno do názvu a přidáním slova "federace" do názvu - Česko-Slovenská federativní republika. V březnu roku 1990 se schvaluje něco nevídaného. Češi ustupují v otázce federace, ale ne v otázce pomlčky a stát budou nazývat Československá federativní republika, Slováci zase oficiálně můţou uţívat pomlčku. Je samozřejmé, ţe tento zmatek nevyhovuje nikomu, a tak uţ další měsíc se název opět mění - nyní stát ponese název Česká a Slovenská Federativní republika. Zatímco týmy české a slovenské vlády řeší budoucí uspořádání státu, v Bratislavě se mnoţí názory nacionalistů a volají po osamostatnění Slovenska s gesty: nechť ţije Slovensko, dost bylo ČSFR, vládněme si sami apod. Také je tu další divná věc, kdyţ vzniká tzv. Slovenská televize, i kdyţ existuje televize státní - Československá. Nově zvolený slovenský premiér Ján Čarnogurský byl první, kdo poprvé nahlas vyslovuje myšlenku, ţe aţ se bude vstupovat do Evropské Unie, tak by tam mělo mít Slovensko vlastní hvězdičku a stoličku. Reakcí českého premiéra Petra Pitharta, který si byl vědom váţnosti situace, je hledání kompromisu a navrhuje tzv. dvojdomek - otevřená konfederace dvou států.“14 Vznik samostatného českého státu (viz. příloha č. 4), někdy spojováno s výrazem obnova samostatného českého státu, nastal podruhé a prozatím definitivně 31. prosince 1992. Tohoto dne se Česká a Slovenská Federativní Republika osamostatnily a ke dni 1. ledna 1993 začaly tyto státy vystupovat jako samostatné subjekty mezinárodního práva. Na Slovensku rozdělení Československa podporovaly všechny důleţité politické strany. Strana, která rozdělení nepodporovala (strana demokratická) ve volbách neuspěla. V České republice vyhrála volby politická strana ODS a s volebním heslem „společný stát nebo rozdělení“ na Slovensku vyhrála volby politická strana HZDS s volebním heslem ,,konfederace nebo rozdělení“. Rozdělení Československa byl tedy výsledek rozdílných poţadavků vítězných stran. Jednání 13

ZOUBEK, Vladimír. Právověda a státověda: úvod do právního a státovědního myšlení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 367. ISBN 978-80-7380-239-4. 14 Gamepark. Rozpad Československa a vznik samostatných států [online]. Dostupné z WWW:

14

o rozdělení republik vedl Václav Klaus za Českou republiku a Vladimír Mečiar za Slovenskou republiku. Oba tito zástupci vykonávali funkci premiéra republiky. Při zániku Československa byla podle Generální smlouvy ustanovena Společná česko-slovenská rozhraničovací komise. Smlouva o společných státních hranicích byla podepsána v Ţidlochovicích 4. ledna 1996 ministry vnitra a to Janem Rumlem a Ľudovítem Hudkem. Dokument s konečnou platností vymezuje průběh hranic a zkrátí je z dosavadních 285 na 251 kilometrů. Následovat by mělo schválení ústavního zákona o změně státních hranic parlamenty obou zemí a jeho ratifikace prezidenty Václavem Havlem a Michalem Kováčem. Výsledek této smlouvy byl schválen jako Ústavní zákon o změnách státních se Slovenskou republikou, 74/1997 Sb. Ve světových mediích bylo rozdělení Československa nazýváno jako Sametový rozvod a byl brán jako příklad bezkonfliktního řešení rozdělení států.15

1.5 Současná podoba státní hranice ČR Hovoříme-li o státních hranicích České republiky, lze konstatovat, ţe se - aţ na níţe uvedené výjimky - jedná o hraniční kontinuitu s historickými hranicemi. Historické hranice byly velkou většinou převzaty při vzniku Československa po první světové válce. Některé jejich úseky patří k nejstarším v Evropě vůbec. Platí to zvláště o hranicích vymezujících vůči okolí Českou kotlinu a o hranicích vedoucích po flyšovém oblouku Bílých Karpat, Javorníku u Beskyd. Na severu však hranice Čech překračovala Luţické hory jiţ v době, kdy Luţice patřila k ,,zemím Koruny České“, a Kladsko bývalo částí Čech delší období neţ Chebsko na západě, připojené ve 14. století. Rovněţ česko-rakouská hranice je ve většině svého průběhu od středověku neměnná, třebaţe jen místy má oporu v horských hřebenech a tocích řek. Velké změny byly několikrát zaznamenány na severu ve střední části. Od roku 1335, kdy bylo na dlouhou dobu získáno celé Slezsko (dnes polské), měla zde hranice význam mezistátní; nabyla ho opět po roce 1742, kdy Slezsko bylo postoupeno německému Prusku. Jen malá část (Opavsko a Těšínsko) zůstala v rámci Českých zemí.16

15

čerpáno z přednášek: „Základy politologie a politických věd“ - PhDr. KUBÁČEK Jan ZOUBEK, Vladimír. Právověda a státověda: úvod do právního a státovědního myšlení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 364. ISBN 978-80-7380-239-4. 16

15

Pokud se podíváme na Českou republiku, ať uţ za pomoci moderních programů, digitálních map nebo nahlédneme do map tištěných, najdeme ji takřka přesně ve středu Evropy. Samotné hlavní město Praha má ideální a strategickou polohu ke středu území. Samotné hranice ČR jsou částečně patrné i z fotografických map, kde nejsou vyznačena města, silnice a jiná infrastruktura. Tato viditelná hranice je rozeznatelná z důvodu vedení hranic v horských a jiných přírodně specifických oblastech. Od západu se táhnou Krušné hory, na severu Luţické a Jizerské hory, které navazují na Krkonoše. Směrem k východu se táhnou Orlické hory, Hrubý a Nízký Jeseník. Na východě republiky směrem k jihu vedou Moravskoslezské Beskydy, navazující na Bílé Karpaty. Dále jako přírodní a přirozenou hranici našeho území neohraničují hory, ale řeka Morava, která teče na jih a vlévá se do Dunaje. V jihovýchodní části území se do hraniční řeky Moravy vlévá řeka Dyje, která je taktéţ přirozenou hranicí na jihu země. Další přirozenou hranicí jsou Novohradské hory, které navazují na Šumavu. Šumava se táhne po jihozápadní hranici aţ k Českému lesu. Díky těmto přírodním skutečnostem je hranice částečně viditelná i bez kartografického vyznačení. Další hraniční zajímavostí jsou trojmezí hranic, někdy také nazývané „trojstyk“. V těchto geografických bodech se schází hranice tří států. Česká republika má celkem čtyři mezistátní trojmezí a to: u Hrčavy, Hrádku nad Nisou, nedaleko hory Plechý a na soutoku řek Moravy a Dyje. Pokud se budeme dívat na mapu ČR, tak první trojmezí najdeme na severu Čech. Toto trojmezí leţí nedaleko města Hrádek nad Nisou (viz. příloha č. 5). Je to bod, kde se setkává hranice České republiky, Spolkové republiky Německo a Polské republiky. Dominantou tohoto místa je kamenný sloup sloţený ze tří částí. Kaţdá část zastupuje jednotlivý stát a společně tvoří harmonický celek. V místě jsou usazeny hraniční kameny jednotlivých států, na stoţárech vlají vlajky třech států a vlajka Evropské unie. Východní trojmezí Hrčava je geografickým bodem, kde se protínají hranice České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky. Bod je symbolicky osazen třemi trojhrannými sloupy z leštěného kamene (viz. příloha č. 6). Jihovýchodní trojmezí je soutok řek Dyje a Moravy, ve středu řeky je bod, kde se protíná hranice České republiky, Slovenské republiky a Rakouské republiky. Kaţdý stát má na svém břehu hraniční kameny a informační cedule (viz. příloha č. 7). Poslední trojmezí tří států leţí na Šumavě nedaleko hory Plechý. Zde se setkává hranice České republiky, Rakouské republiky a Spolkové republiky Německo. V bodě stojí kamenný sloup se třemi stranami. Kaţdá strana sloupu je určena jednotlivému státu a je v ní vytesán název státu a státní znak (viz. příloha č. 8). 16

Další a zcela nezanedbatelné je vytyčení státní hranice v oblasti Krkonoš. Krkonoše jsou nejvyšším pohořím České republiky. Leţí na severu Čech a prochází jimi hranice mezi Českou republikou a Polskou republikou (viz. přílohy č. 9-10). Krkonoše jsou ideálním příkladem, kde můţeme vidět na vlastní oči průběh hranice pohořím. Od Luční boudy směrem k Slezské boudě někdy také nazývané Polská bouda můţeme vidět z jednoho místa několik hraničních patníků stoupajících aţ k vrcholu Sněţky. Kaţdý patník je řádně označen a očíslován, strany patníků mají označení C na české straně a P na straně polské. Hlava patníku má červenou barvu, z vrchu je vyryt kříţ k upřesnění směru průběhu hranice (viz. přílohy č. 11-12). Společná hraniční cesta, někdy nazývána cesta česko-polského přátelství, vede od Slezské boudy směrem k Luční boudě. Cesta je udrţována oběma státy a je vyuţívána turisty převáţně z Polska a Čech. V dnešní době je hranice zcela volně přístupná a je nestřeţena. Díky Schengenské smlouvě je hranice obou států volně překročitelná v jakémkoliv bodě. Krkonoše jsou názorným příkladem volného pohybu osob v schengenském prostoru. Do roku 1989 zde byla situace zcela jiná, hranici hlídala hraniční hlídka a to převáţně polská. Tato hlídka byla ozbrojena a v případě překročení hranice českým občanem neváhala zakročit a vyzvat občana ke kontrole dokladů. Pokud měla osoba občanství České republiky, byla vyzvána k okamţitému návratu zpět na území České republiky. Cesta k vrcholu Sněţky, která se line od Slezské boudy, vede polskou stranou. Je to jediná přístupová cesta, po které se k vrcholu dostanou motorová vozidla. Vrchol Sněţky je vytyčen také na dvě části, polskou a českou. Hraniční patníky jsou zde od sebe vzdáleny pár metrů a nejvýše poleţené patníky mají čísla 27, 28 a 29 (viz. přílohy č. 13-14). Sněţka je rozdělena na území České a Polské republiky a leţí v přísně chráněném přírodním pásmu. Stavební činnost zde podléhá dohodě mezi polskou a českou stranou.

17

2. SCHENGENSKÝ PROSTOR 2.1 Obecná teorie schengenského prostoru „Původ schengenské spolupráce lze odvodit od tzv. Saarbrückenské dohody sjednané mezi SRN a Francií 13. června 1984 v důsledku zmobilizování evropských řidičů vozidel pro dálkovou silniční přepravu proti velkým zdrţením na hranicích obou států. Obsahem této dohody bylo postupné rušení kontrol na francouzsko-německých hranicích a kromě volného pohybu zboţí také zavedení volného pohybu osob. Následovalo jednání o obdobných opatřeních se zeměmi Beneluxu, které vyústilo v podpis první Schengenské dohody 14. června 1985 a následně Schengenské prováděcí úmluvy z roku 1990. Někdy jsou tyto dohody označovány jako Schengen I a Schengen II.“17 „Jedním z hlavních důvodů pro uzavření Schengenských dohod byla vize ,,Evropy občanů“ a to v takové míře, aby byla geograficky a fyzicky rozpoznatelnou. Cílem vytvoření Schengenu bylo vytvoření zóny volného pohybu a to bez kontrol na společných vnitřních hranicích. Schengenský prostor zkráceně ,,Schengen“, je označení pro území, v jehoţ rámci nejsou na společných hranicích vykonávány hraniční kontroly. Odstranění kontrol na hranicích uvnitř Schengenu je kompenzováno vysokou úrovní mezinárodní spolupráce v oblasti bezpečnosti a harmonizovanými pravidly pro překračování vnějších hranic, krátkodobý pobyt občanů třetích (nečlenských) zemí, policejní a justiční spolupráci či ochranu osobních údajů. Jiţ zakládací smlouvy Evropských společenství deklarovaly jako svůj cíl vytvoření vnitřního trhu coby prostoru bez vnitřních hranic, ve kterém je zajištěn volný pohyb zboţí, sluţeb, osob a kapitálu. Přesto trvalo více neţ 40 let, neţ mohl být tento pohyb osob realizován v praxi, byť v počátku pouze mezi některými státy mimo rámec evropské integrace. Dějiny schengenské spolupráce se začaly psát v roce 1985 v Schengenu, do té doby neznámém vinařském městečku v Luxembursku v blízkosti francouzských a německých hranic. Právě zde podepsali představitelé pěti států (Německo, Francie, Belgie, Luxembursko a Nizozemí) tzv. Schengenskou dohodu. Svou iniciativou tak rozhodli o postupném zrušení kontrol na svých společných státních hranicích a poloţili základní kámen pro postupně se prohlubující schengenskou spolupráci.“18

17

EUROSKOP: EU od A do Z [online]. [cit. 2009-11-20]. Dostupné z WWW: 18 CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Příprava České republiky [online]. Dostupné z WWW: < http://www.celnisprava.cz/cz/evropska-unie/schengenska-dohoda/Stranky/priprava-ceske-republiky.aspx> 18

2.2 Příprava České republiky na vstup do schengenského prostoru „Česká republika se na převzetí schengenského acquis připravovala systematicky od roku 1998. Tehdy byla zaloţena mezirezortní Pracovní skupina pro schengenskou spolupráci, která koordinovala přípravu mezi jednotlivými orgány státní správy. V rámci její činnosti byla mj. vypracována strategie přípravy ČR na plné zapojení do schengenské spolupráce, která získala v září 2001 podobu Schengenského akčního plánu ČR (SAP ČR). Tento plán byl od té doby několikrát aktualizován. SAP ČR 2003 poprvé na vládní úrovni deklaroval zájem o vstup do schengenského prostoru k říjnu 2007 i schopnost zajistit plnou kontrolu pozemních hranic aţ do rozhodnutí o jejím zrušení. Poslední SAP ČR 2005 zachovává kontinuitu strategie, kterou ČR dlouhodobě zastává a která jiţ byla základem pro SAP ČR. Česká republika vycházela z přesvědčení, ţe zrušení kontrol na vnitřních hranicích je principem schengenské spolupráce, a proto měl být časový odstup v provádění schengenského acquis I. a II. kategorie co nejmenší. Dalším významným dokumentem, jehoţ cílem bylo posouzení aktuálního stavu připravenosti a stanovení úkolů souvisejících s převzetím schengenského acquis, je Zpráva o připravenosti ČR k převzetí schengenského acquis. Ta byla předkládána vládě ČR kaţdoročně od roku 2001 a kromě obecného zhodnocení obsahovala rovněţ konkrétní harmonogram úkolů pro zajištění připravenosti na vstup do Schengenu. V souvislosti se vstupem ČR do EU Pracovní skupina pro schengenskou spolupráci zanikla, a proto bylo třeba nově upravit organizaci přebírání schengenského acquis ČR. Vláda ČR svým usnesením ze dne 21. ledna 2004 č. 77 ke Zprávě o připravenosti ČR k převzetí schengenského acquis uloţila ministru vnitra zřídit mezirezortní pracovní skupinu, která byla pověřena organizací a prováděním hodnotících kontrolních misí v ČR v souvislosti s dokončením příprav na zapojení ČR do schengenské spolupráce. Jejím základním úkolem bylo provést hodnocení v závěrečných fázích přípravy ČR na schengenskou spolupráci a vytvořit pro tento účel nezbytné organizační předpoklady.“19 Pracovní skupina Hodnocení Schengenu - Česká republika byla zřízena pokynem ministra vnitra č. 7 ze dne 11. března 2005 a byla hlavním koordinačním orgánem pro ministerstva a jiné správní úřady, které se podílely na přípravě a následném provádění schengenského acquis ve své působnosti. Za účelem co nejúčinnější přípravy na hodnocení plánované pro rok 2006 byly v jejím rámci ustaveny expertní skupiny pro vzdušné hranice, policejní spolupráci, víza a ochranu osobních údajů, které usměrňovaly přípravu ČR na návštěvy zahraničních expertů a i po jejich skončení koordinovaly přípravu ČR v dané oblasti. Vzhledem k pokračujícím 19

CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Příprava České republiky [online]. Dostupné z WWW: < http://www.celnisprava.cz/cz/evropska-unie/schengenska-dohoda/Stranky/priprava-ceske-republiky.aspx> 19

přípravám na zrušení kontrol na vnitřních hranicích byly v druhé polovině roku 2006 vytvořeny dvě nové expertní skupiny: pro informační kampaň a pro odstraňování překáţek na státních hranicích. Mezi hlavní uskutečněné činnosti mezirezortní pracovní skupiny patří provedení autoevaluací (duben - červen 2005), vypracování odpovědí na otázky evaluačního dotazníku (srpen - listopad 2005), příprava expertních hodnotících misí (listopad 2005 - červen 2006) a vyhodnocení závěrečných zpráv. ČR

v

roce

2006

absolvovala

schengenské

hodnocení

ve

čtyřech

oblastech:

policejní spolupráce (19. - 23. únor 2006), ochrana dat (7. - 9. březen 2006), vzdušné hranice (19. - 22. červen 2006) a víza (na Generálním konzulátu ČR v Petrohradě dne 16. května a na Velvyslanectví ČR v Kyjevě dne 23. června 2006). S ohledem na svou geografickou polohu nebyla ČR hodnocena v oblasti mořských a pozemních hranic. Stejně jako v případě ostatních nových členských států představují všechny zprávy z hodnotících misí týkajících se ČR z velké míry popis způsobu uplatňování schengenských standardů, který je doplněn o vlastní hodnocení sestávající se z doporučení pro správnou aplikaci schengenského acquis a pro odstranění zjištěných nedostatků. Zpráva, kterou schválila Rada dne 5. prosince 2006, v případě všech doporučení zdůrazňovala jen ta nejdůleţitější a přímo vyzvala ČR k nápravě. Jejím prostřednictvím zároveň Rada poţadovala zopakování návštěvy na letišti v Brně-Tuřanech, neboť v době návštěvy expertů zde nebyly ukončeny stavební práce. Pokrok při plnění doporučení vyplývajících z schengenského hodnocení pro ČR byl po celý rok 2007 důkladně sledován pracovní skupinou SCH-EVAL, která o něm

informovala Radu. Z pohledu ČR měla zásadní důleţitost především

připravenost Polska a Slovenska, se kterými ČR sdílí společnou hranici. Pokud by Rada u jednoho z těchto států konstatovala nepřipravenost na zrušení kontrol k 31. prosinci 2007, musela by ČR zajistit společnou hranici s takovým státem v souladu s pravidly platnými pro vnější schengenskou hranici. Rok 2007 byl obdobím, kdy ČR vstupovala do fáze finálních příprav na splnění svého dlouhodobého cíle, tj. vstoupit do schengenského prostoru co nejdříve a umoţnit svým občanům volný pohyb bez hraničních kontrol. Dokončení všech přípravných prací a jejich dotaţení do zdárného konce bylo prvořadou prioritou nejenom ministerstva vnitra, ale celé vlády ČR. Problematice Schengenu proto byla věnována mimořádná pozornost.20

20

CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Příprava České republiky [online]. Dostupné z WWW: < http://www.celnisprava.cz/cz/evropska-unie/schengenska-dohoda/Stranky/priprava-ceske-republiky.aspx> 20

2.3 Schengenská smlouva a Schengenská prováděcí úmluva „Dne 14. června 1985 uzavřely vlády pěti zemí, Belgie, Nizozemska, Lucemburska, Francie a Německa v lucemburském městě Schengen „Dohodu o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích“, známou jako Schengenská dohoda. Cílem této dohody bylo zrušení kontrol na společných hranicích (tzv. vnitřních hranicích) při pohybu státních příslušníků členských států Evropských společenství a usnadnění pohybu zboţí a sluţeb. Dohoda obsahuje 33 článků, které vyjmenovávají krátkodobá i dlouhodobá opatření, k jejichţ provádění se signatářské státy zavázaly. Mezi tato opatření patřila například kontrola osobních vozidel přejíţdějících společné hranice pouhým zrakem a bez zastavení (čl. 2), zřízení společných kontrolních pracovišť (čl. 4) nebo posílení spolupráce mezi celními a policejními orgány (čl. 9). Z dnešního pohledu má Schengenská dohoda význam především politický, neboť vytvořila chybějící nástroj k zajištění volného pohybu osob a zboţí a umoţnila zahájení tzv. schengenské spolupráce. Výrazný posun v uvedené problematice přinesla tzv. Schengenská prováděcí úmluva, která byla podepsána dne 19. června 1990, a která Schengenskou dohodu dále rozvedla a konkrétně specifikovala. Úmluva obsahuje ustanovení o konkrétních opatřeních, která mají doprovázet volný pohyb ve společném prostoru v praxi. Cílem Schengenské prováděcí úmluvy bylo dosáhnout zrušení kontrol pohybu všech osob - nejenom státních příslušníků členských států ES - na společných hranicích a usnadnit přepravu a pohyb zboţí. V současné době představuje dokument schengenské spolupráce, který byl postupně rozveden dalšími právními akty souhrnně označovanými jako tzv. schengenské acquis. Oba uvedené smluvní dokumenty umoţnily zahájení schengenské spolupráce na mezivládní úrovni. Ačkoli všech pět signatářských států bylo součástí Evropských společenství, uskutečňovala se schengenská spolupráce původně mimo rámec ES. Účast na ní byla proto otevřena dalším státům, které postupně k schengenským dohodám přistupovaly. Při faktickém zrušení kontrol na společných hranicích smluvních států v březnu 1995 se na schengenské spolupráci podílelo kromě původních pěti zemí také Španělsko s Portugalskem. V následujících letech se schengenský prostor rozšířil o další státy: v roce 1998 o Rakousko a Itálii, o dva roky později o Řecko a v březnu 2001 o severské státy, jmenovitě Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko a Island.“21

21

CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Schengenská spolupráce [online]. Dostupné z WWW: < http://www.celnisprava.cz/cz/evropska-unie/schengenska-dohoda/Stranky/schengenska-spoluprace.aspx> 21

„K 1. květnu 1999 bylo schengenské acquis začleněno tzv. Schengenským protokolem Amsterodamské smlouvy22 do institucionálního rámce EU. Z původně mezivládní úrovně tak byla schengenská spolupráce přesunuta na úroveň EU. Předpisy přijímané po tomto datu tedy představují unijní právní instrumenty platné pro všechny členské státy aţ na některé výjimky. Podle čl. 8 uvedeného protokolu se stalo schengenské acquis závazné v plném rozsahu také pro všechny budoucí členské státy EU včetně České republiky. Součástí schengenského prostoru jsou na základě dohody o přidruţení i „nečlenské“ země EU Norsko a Island. V říjnu 2004 byla uzavřena asociační dohoda o provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis se Švýcarskem, jehoţ obyvatelstvo schválilo zájem přistoupit k schengenské spolupráci v národním referendu dne 5. června 2005. S ohledem na těsné vazby se Švýcarskem byla zahájena jednání o přistoupení k Schengenu také s Lichtenštejnskem. Dne 1. května 2004 vstoupilo do EU deset nových členských států. V souladu se Smlouvou o přistoupení k Evropské unii jsou tyto státy povinny aplikovat schengenské acquis uvedené v čl. 3 odst. 1 jejího Aktu o podmínkách přistoupení (někdy také nazývané schengenské acquis I. kategorie). Zbývající část schengenského acquis podle článku 3 odst. 2 bude prováděna aţ na základě jednomyslného rozhodnutí Rady EU. O vstupu nového členského státu do schengenského prostoru, tedy o plném převzetí schengenského acquis a o zrušení kontrol na vnitřních schengenských hranicích, rozhodne Rada EU poté, co bude podle platných schengenských postupů pro hodnocení ověřeno, ţe podmínky nezbytné pro uplatnění všech předmětných částí acquis byly v daném novém členském státě splněny. Z hlediska termínu rozšíření Schengenu o další státy sehrál důleţitou roli Haagský víceletý program pro posílení svobody, bezpečnosti a práva v EU přijatý Evropskou radou v listopadu 2004, který vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření umoţňující odstranit co nejdříve kontroly na vnitřních hranicích, pokud budou splněny všechny poţadavky na uplatňování schengenského acquis a poté, co v roce 2007 začne fungovat Schengenský informační systém druhé generace (SIS II). Evropská rada dále uvedla, ţe hodnocení týkající se provádění acquis nesouvisejícího se SIS II bylo zahájeno v první polovině roku 2006.“23 22

Amsterodamská smlouva byla podepsána 2. října 1997 a v platnost vstoupila 1. května 1999. Změnila a přečíslovala Smlouvu o EU a Smlouvu o ES. Hlavní změny přinesla v systému obsazování Komise EU v neprospěch velkých států a v hlasování Radě EU upravila velikost kvót pro případy tzv. váţeného hlasování. Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Amsterodamská smlouva [online]. c2012 [citováno 21. 02. 2013]. Dostupné z WWW: 23 CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Schengenská spolupráce [online]. Dostupné z WWW: < http://www.celnisprava.cz/cz/evropska-unie/schengenska-dohoda/Stranky/schengenska-spoluprace.aspx> 22

Dne 2. prosince 2004 Rada pro spravedlnost a vnitřní věci pověřila svou pracovní skupinu Hodnocení Schengenu (SCH-EVAL) přípravou zprávy, která jí umoţní konstatovat, ţe předběţné podmínky pro uvedení ustanovení schengenského acquis v platnost budou ve státech, které tato ustanovení neuplatňují nebo je neuplatňují plně, splněny. Pracovní skupina SCH-EVAL tímto získala mandát i pro provedení hodnocení připravenosti nových členských států na plné zapojení do schengenské spolupráce. Za účelem zajištění hladkého a souvislého schengenského hodnocení nových členských států pracovní skupina SCH-EVAL následně připravila scénář a časový harmonogram prezentací a návštěv, během kterých mělo být plnění schengenských standardů zkoumáno v praxi. Spouštěcím mechanismem se stala prohlášení nových členských států o připravenosti k zahájení schengenského hodnocení. Česká republika, Polsko, Maďarsko, Slovensko a Slovinsko deklarovaly svou připravenost zahájit hodnotící proces nesouvisející se Schengenským informačním systémem od 1. ledna 2006. Estonsko, Lotyšsko a Litva oznámily připravenost na hodnocení k 1. květnu 2006, shodně učinily také Kypr (s výjimkou hodnocení letišť, námořních přístavů a vízové praxe) a Malta (kromě hodnocení letišť a přístavů - hodnocení v těchto oblastech se uskutečnilo na jaře 2007). Schengenské hodnocení je specifickým hodnotícím procesem, kterým musí projít kaţdý stát usilující o začlenění do schengenského prostoru. Jeho prostřednictvím se prověřuje úroveň připravenosti na plné převzetí schengenského acquis, ale i způsob uplatňování schengenských standardů v praxi, neboť schengenské hodnocení absolvují také státy, které se na schengenské spolupráci jiţ plně podílejí. V případě nových členských států je schengenské hodnocení bezprecedentním projektem. Ještě nikdy neusilovalo o vstup do Schengenu najednou deset států. Rozšíření schengenského prostoru o nové členské státy navíc bylo vţdy podmiňováno zprovozněním Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), který oproti stávajícímu SIS měl disponovat vylepšenými funkcemi i větší kapacitou. Harmonogram, který pro schengenské hodnocení nových členských států schválila Rada v květnu 2005, rozdělil průzkum připravenosti na Schengen do několika fází, přičemţ předpokládal spuštění SIS II v březnu 2007 tak, aby bylo moţné zrušit kontroly na vnitřních hranicích nových členských států v říjnu 2007.24

24

čerpáno z: CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Schengenská spolupráce [online]. Dostupné z WWW: < http://www.celnisprava.cz/cz/evropska-unie/schengenska-dohoda/Stranky/schengenska-spoluprace.aspx> 23

„V souladu s tímto harmonogramem bylo v polovině roku 2005 zahájeno hodnocení, a to rozesláním rozsáhlých dotazníků, jejichţ otázky pokrývaly celé spektrum schengenské spolupráce. Po postoupení odpovědí na tyto otázky prezentoval kaţdý nový členský stát hlavní struktury a strategie své přípravy na Schengen také v rámci jednání pracovní skupiny SCH-EVAL. V lednu 2006 bylo zahájeno praktické hodnocení v oblastech, které nejsou závislé na Schengenském informačním systému, tedy v oblasti ochrany dat, policejní spolupráce, hranic (námořních, pozemních a vzdušných) a vízové a konzulární praxe. Tyto hodnotící mise spočívaly v návštěvách zahraničních expertů (zástupců členských států, Evropské komise a Rady) v nových členských státech, kteří posuzovali úroveň připravenosti daného státu na Schengen v praxi a přímo na místě. Získaná zjištění experti posléze sepsali do závěrečných zpráv, které předloţili k diskusi a schválení v rámci pracovní skupiny SCH-EVAL. Rada byla o výsledku hodnocení za rok 2006 informována formou souhrnných zpráv, které obsahovaly nejdůleţitější zjištění, a které předloţily první přehled o připravenosti na plnění schengenských standardů ze strany kaţdého jednotlivého nového členského státu. Tyto zprávy schválila Rada pro spravedlnost a vnitřní věci dne 5. prosince 2006. Teprve po přijetí listopadových, resp. prosincových rozhodnutí Rady došlo k rozšíření schengenského prostoru a bylo s definitivní platností jasné, které nové členské státy se dne 31. prosince 2007 stanou součástí rozšířeného schengenského prostoru. V případě, ţe zrušení kontrol na mezinárodních letištích některého nového schengenského státu nebude technicky moţné, bude moţné posunout termín odstranění kontrol na letech v rámci schengenského prostoru aţ do konce března 2008. V případě pozemních a mořských hranic zůstává cílovým termínem 31. prosinec 2007.“25 „První schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích některých států Společenství byla sjednána 14. června 1985 s tím, ţe nevyţaduje ratifikaci a prováděla se na prozatímním základě. K jejímu provedení pak byla v červnu 1990 sjednána prováděcí úmluva, která jiţ vyţadovala ratifikaci parlamenty států smluvních stran Schengenu. Schengenská prováděcí úmluva poměrně detailním způsobem zakotvovala potřebné podmínky a garance pro nezbytnou materializaci schengenského prostoru zvláště po té, co byly formálně zrušeny ostrahy vnitřní hranice v rámci Evropské unie. Schengenskou prováděcí úmluvu lze ve vztahu k první dohodě z roku 1985 označit jako její realizační dokument. Tato první Schengenská dohoda z roku 1985 představovala z právního 25

CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Schengenská spolupráce [online]. Dostupné z WWW: < http://www.celnisprava.cz/cz/evropska-unie/schengenska-dohoda/Stranky/schengenska-spoluprace.aspx> 24

pohledu hlavně závazek realizovat do 1. ledna 1990 akční program pro její realizaci, čehoţ výsledkem a formou je Schengenská úmluva (někdy označována jako Schengen II.). Z hlediska bezpečnostního mají přijatá opatření součastně ztíţit moţnosti zneuţívání svobody pohybu ke kriminálním aktivitám. Schengenská prováděcí úmluva zakotvuje zejména otázky překračování vnitřních a vnějších hranic a navazující problematiku vízovou, dále policejní spolupráci, právní pomoc ve věcech trestních

a důleţitá ustanovení o fungování

Schengenského informačního systému SIS včetně otázky ochrany osobních údajů. Původně zakotvené problematiky zbraní a střeliva, azylu a některé další byly postupně komunitarizovány a jsou nyní upraveny instrumenty komunitárního práva. Schengenská smlouva byla zásadní změna pro celý schengenský systém a jeho acquis, coţ je soubor platných dokumentů a ustanovení přijatých v rámci Schengenu. Acquis znamenal vstup Amsterdamské smlouvy v platnost a jeho začlenění do rámce Evropské unie. Vzhledem k tomu, ţe ne všechny státy Evropské unie jsou zároveň členy Schengenu, představuje schengenský systém typickou diferencovanou integraci.“26 „Na základě Schengenské prováděcí úmluvy bylo dosaţeno nezbytné harmonizace právních řádů členských států Evropské unie v souladu s Amsterdamskou smlouvou. Schengenská prováděcí úmluva má za cíl hlavně zabezpečit: -

zrušení kontrol osob i zboţí na vnitřních hranicích schengenského prostoru včetně letišť a přístavů,

-

posílení kontrol na vnějších hranicích,

-

zlepšení organizace a zvýšení účinnosti spolupráce mezi národními systémy policejními, soudními, celními a dalšími správními orgány,

-

zřízení

Schengenského informačního systému jako společného pátracího a

informačního systému na pomoc proti kriminalitě, -

harmonizaci některých postupů týkající se společné vízové a azylové politiky, problematiky zbraní a střeliva, soudní spolupráce v trestních věcech a další.

26

PIKNA, Bohumil. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu: oblast policejní a justiční ;spolupráce. 4., doprac., konsolidované vyd. Praha: Linde, 2007, s. 242-243. ISBN 978-80-7201-686-0. 25

Původní ustanovení Schengenské prováděcí smlouvy jsou uspořádána do osmi hlav s tímto označením: I.

Definice

II.

Zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob (včetně problematik překračování vnějších hranic; vízové; podmínek pro pohyb cizinců a povolení k pobytu nebo příslušnosti k projednání ţádosti o azyl).

III.

Policie a bezpečnost, včetně kapitol ohledně vzájemné pomoci v trestních věcech a střelných zbraní a střelivu.

IV.

Schengenský informační systém SIS.

V.

Přeprava a pohyb zboţí.

VI.

Ochrana osobních údajů.

VII.

Výkonný výbor.

VIII.

Závěrečná ustanovení.27“

„Schengenská prováděcí úmluva byla původně uzavřena jako mezinárodní smlouva, která deklaruje pouze závazky států a zásadně nezakládá ţádná práva a povinnosti pro občany a úřady. Výjimky z této zásady jsou moţné jen na základě národního práva a příslušného vztahu ústavního práva k mezinárodnímu právu. Schengenský hraniční kodex stanovil jako jeden ze základních cílů Schengenu maximální liberalizaci pohybu osob přes vnitřní hranice v schengenském prostoru. Aby byl tento liberalizační pohyb moţný, bylo zapotřebí provést opatření označováno jako kompenzační bezpečnostní opatření. Toto opatření obsahuje speciální, personální proškolování pracovníků a kompatibilitu technického vybavení. Původní Výkonný výbor schválil Společnou příručku pro kontrolu na vnějších hranicích, Společnou konzulární instrukci o vízech a příručku SIRENE. Vízová politika byla vyřešena zavedením jednotného schengenského víza. Schengenské vízum opravňuje drţitele k volnému pohybu v schengenském prostoru v maximální délce tří měsíců. Vízum je také moţné omezit pouze na explicitně uvedené státy ve vízu. Udělování víz je v kompetenci diplomatických misí a konzulárních úřadů schengenských států, ve výjimečných případech ho mohou vystavit pohraniční orgány. Pro osoby třetích zemí, které jsou specifikovány jako problémové země se zvýšeným nebezpečím, jsou předepsána konzultační řízení před udělením víza. Víza jsou vystavena na jednotném štítku a jsou registrována v centrálním registru VISION pro okamţitou kontrolu přes chráněnou síť. 27

PIKNA, Bohumil. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu: oblast policejní a justiční spolupráce. 4., doprac., konsolidované vyd. Praha: Linde, 2007, s. 250-251. ISBN 978-80-7201-686-0. 26

Kategorie schengenského víza: -

Typ A pro letištní tranzit, opravňuje drţitele zdrţovat se na tranzitních letištích, ale neopravňuje ho ke vstupu na území příslušného státu,

-

typ B průjezdní vízum nazývané také jako tranzitní, opravňuje k průjezdu územím Schengenu k dosaţení třetího státu; doba průjezdu nesmí překročit pět dnů, pouţívá se jednorázové, dvojnásobné nebo několikanásobné vízum,

-

typ C krátkodobé vízum opravňuje ke vstupu na území schengenského prostoru maximálně tři měsíce, během půl roku od data prvního vstupu,

-

typ D+C dlouhodobé národní vízum platné pokud není ve specifikaci uvedené omezení po celém schengenském prostoru.

Policejní spolupráce přeshraniční policie je limitována, vyřizuje konkrétní ţádosti o spolupráci a není vyhrazena justičním orgánům. Mezi základní činnosti spolupráce patří výměna informací, sladění komunikační sítě, výměny styčných důstojníků a moţnost přeshraničního sledování pronásledované osoby. Dále zahrnuje také soudní spolupráci v trestních věcech mezi státy Schengenu, a to vzájemnou pomoc ve věcech trestních, zákaz dvojitého trestu, vydávání osob a předávání k výkonu trestních rozsudků.“28

2.3.1 Schengenský informační systém Na jednání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci dne 5. prosince 2006 se rozhodlo o realizaci portugalského projektu SISone4all, který představuje moţnost rozšíření stávajícího Schengenského informačního systému (SIS 1+) o nové členské státy bez nutnosti čekat na zprovoznění SIS II. Návrhem tohoto řešení Portugalsko v září 2006 reagovalo na potvrzení neodvratitelného zpoţdění plánovaného dokončení SIS II a související nesouhlas nových členských států. Posun termínu zprovoznění SIS II totiţ ve svém důsledku znamenal odloţení termínu rozšíření schengenského prostoru o nové členské státy. Schválení projektu SISone4all tedy znamenalo, ţe SIS II přestal být podmínkou zrušení kontrol na vnitřních hranicích nových členských států. Souhlas Rady zároveň umoţnil schválení upraveného harmonogramu, kterým se bude schengenské hodnocení nových členských států řídit v roce 2007 a podle kterého by mělo být ve stejném roce také ukončeno zrušením kontrol na vnitřních hranicích dne 31. prosince.

28

PIKNA, Bohumil. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu: oblast policejní a justiční spolupráce. 4., doprac., konsolidované vyd. Praha: Linde, 2007, s. 257. ISBN 978-80-7201-686-0. 27

První polovina roku 2007 se zaměří na sledování pokroku při odstraňování nedostatků zjištěných experty v roce 2006, které doprovodí opakované návštěvy v těch případech, kdy nestačí ověřit plnění standardů písemnou či fotografickou formou. S ohledem na deklaraci připravenosti Malty z října 2006 proběhne také její hodnocení v oblasti vzdušných a mořských hranic. Na podzim roku 2007 se pak uskuteční hodnocení související se Schengenským informačním systémem, resp. projektem SISone4all. V návaznosti na předběţné výsledky schengenského hodnocení bude Rada v listopadu 2007 rozhodovat o zrušení kontrol na vnitřních hranicích jednotlivých devíti nových členských států. Svá rozhodnutí přijme s výhradou pozitivního výsledku hodnocení projektu SISone4all, které by měla potvrdit Rada na svém jednání v prosinci 2007. Schengenský informační systém SIS je povaţován za zásadní systém pro bezpečnost Unie. SIS je charakterizován jako rejstřík poskytující určeným policejním a justičním orgánům smluvních stran jejich vzájemný přístup k určitým druhům informací a je zde zaručena ochrana osobních údajů. Schengenský informační systém tvoří tři základní sloţky a to: -

Centrální databáze CSIS, která má funkci technickou, podpůrnou a soustřeďuje všechny informace, jeţ je SIS zmocněn obsahovat.

-

Národní informační systém NSIS provozuje kaţdá ze smluvních stran jako přesnou kopii CSIS, na nějţ je napojen.

-

Systém SIRENE je doplňující technicko-organizační systém.29

SIS je tedy informační systém, který slouţí zejména pro pátrání po osobách (hledaných, pohřešovaných, neţádoucích) a věcech (vozidla, registrační značky, cestovní a osobní doklady, registrační doklady k vozidlům, bankovky, zbraně a další). Do systému přispívají všechny členské státy zásadně přímo ze svých národních pátracích databází. Záznamy v SIS jsou po vloţení členským státem dostupné příslušníkům bezpečnostních sloţek ostatních států do 120 sekund. Záznamy jsou dostupné ve všech jazycích - tudíţ srozumitelné pro všechny. Doplňující informace nad rámec záznamů (to, co nejde automatizovaně přeloţit a není potřeba pro prvotní zásah policisty) zprostředkovávají právě SIRENE. Členské státy mají povinnost kontrolovat osoby nebo věci v SIS kdykoliv, a tak také činí vůči národním databázím. Příslušníci bezpečnostních sloţek členských států (policie, četníci, celníci, pohraničníci apod.) mají povinnost neprodleně konat na základě záznamu v SIS (záznam v SIS se mimo jiné rovná evropskému zatýkacímu rozkazu). Přístup do SIS mají i orgány provádějící registraci 29

PIKNA, Bohumil. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu: oblast policejní a justiční spolupráce. 4., doprac., konsolidované vyd. Praha: Linde, 2007, s. 265. ISBN 978-80-7201-686-0. 28

motorových vozidel, orgány zabývající se pobytem cizinců a justiční orgány pro řízení v trestních věcech (zpravidla nepřímý).30 „V schengenském prostoru je v současné době prováděno pátrání po následujících osobách a věcech. Jednotlivé druhy pátrání jsou zakotveny v příslušných ustanoveních Schengenské prováděcí úmluvy (SPÚ): čl. 95 SPÚ - pátrání po osobách s cílem předání/vydání čl. 96 SPÚ - odepření vstupu cizinci z třetího státu čl. 97 SPÚ - pohřešované osoby; osoby, které je třeba umístit do ochranného zařízení čl. 98 SPÚ - pátrání po pobytu pro justici - svědci, předvolané osoby; osoby, kterým je třeba doručit trestní rozsudek čl. 99 SPÚ - utajené sledování, cílená kontrola osoby nebo vozidla čl. 100 SPÚ - pátrání po věcech - motorová vozidla, zbraně, vyplněné doklady, bianco doklady, registrované bankovky. V budoucnosti v rámci SIS II bude moţné pátrat také po letadlech, lodích, přívěsných lodních motorech, strojních zařízeních (stavební a zemědělské stroje), cenných papírech, platebních kartách a kontejnerech. Kontrolu na nakládání s osobními údaji v SIS provádí Joint Supervisory Authority sloţená ze zástupců úřadů na ochranu osobních údajů v členských státech.“31 V současné době je v testovací fázi SIS II ve spolupráci s celou Evropskou unií. Tento systém budou vyuţívat příslušníci pohraniční stráţe, celníci, policejní orgány v celém schengenském prostoru. SIS II bude zajištěn nejmodernějšími ochrannými softwary proti zneuţití osobních údajů. Osobní údaje v SIS II jsou rozšířeny o biometrické údaje. Údaje SIS II se vkládají, aktualizují, vymazávají a vyhledávají prostřednictvím různých vnitrostátních systémů. Centrální systém, který bude vykonávat technický dohled a správu, se nachází ve Štrasburku (Francie). Tento systém bude poskytovat sluţby nezbytné pro vloţení a zpracování údajů SIS II. Záloţní centrální systém, schopný zajistit všechny funkce hlavního centrálního systému v případě jeho poruchy, se nachází poblíţ Salzburgu (Rakousko). Kaţdý členský stát bude povinen zřídit, provozovat a udrţovat svůj vnitrostátní systém a připojit jej k centrálnímu systému. Kaţdý členský stát určí orgán, vnitrostátní úřad SIS II (úřad N. SIS II), jenţ nese hlavní odpovědnost za jeho vnitrostátní projekt SIS II. Tento orgán bude odpovědný za plynulý provoz a bezpečnost vnitrostátního systému. 30

POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY. SIRENE. Schengenský informační systém [online]. Dostupné z WWW: 31 POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY. SIRENE. Schengenský informační systém [online]. Dostupné z WWW: 29

Kaţdý členský stát určí svou centrálu SIRENE. Doplňující informace o záznamech SIS II se budou vyměňovat v souladu s ustanoveními příručky SIRENE a prostřednictvím komunikační infrastruktury. Členské státy budou v centrále SIRENE uchovávat odkaz na rozhodnutí, na jejichţ základě byl záznam pořízen. Členské státy budou odpovídat za škodu způsobenou kterékoli osobě při vyuţívání vnitrostátních systémů SIS II. Členské státy také zajistí, aby jakékoli zneuţití údajů vloţených v SIS II nebo jakákoli výměna doplňujících informací v rozporu s tímto nařízením podléhaly účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím. Provozní řízení centrálního SIS II se sestává ze všech úkolů nezbytných pro zachování jeho funkčnosti 24 hodin denně, sedm dní v týdnu v souladu s tímto nařízením. Po přechodném období řídící orgán financovaný ze souhrnného rozpočtu EU odpovídá za provozní řízení centrálního SIS II a za řadu úkolů spojených s komunikační infrastrukturou (dohled, zabezpečení a koordinace vztahů mezi členskými státy a poskytovatelem). Komise bude odpovídat za všechny ostatní úkoly spojené s komunikační infrastrukturou. Během přechodného období, neţ se řídící orgán ujme svých povinností, bude za provozní řízení centrálního SIS II odpovědná Komise. Komise můţe v souladu s finančním nařízením o souhrnném rozpočtu Evropských společenství svěřit provozní řízení, jakoţ i úkoly související s plněním rozpočtu, vnitrostátním veřejnoprávním subjektům ve dvou různých zemích, které odpovídají specifickým kritériím uvedeným v článku 15, odstavci 4 nařízení o SIS II. Nařízení obsahuje ustanovení pro zajištění náleţité ochrany osobních údajů. Komise, ve spolupráci s vnitrostátními orgány dozoru a Evropským inspektorem ochrany údajů, spustí při zahájení provozu SIS II informační kampaň, která informuje veřejnost o účelech systému, o údajích, které se v něm ukládají, o orgánech, které k němu mají přístup, a o právech osob. SIS II bude obsahovat pouze ty kategorie údajů, které dodává kaţdý z členských států a které jsou potřebné pro záznamy pro odepření vstupu a zákazu pobytu. Po zprovoznění systému a zahrnutí záznamů bude moţné do SIS II ukládat pouze následující informace o osobách, o kterých byl pořízen záznam: příjmení a jméno (rodné příjmení), zvláštní tělesné znaky, datum a místo narození, pohlaví, fotografie, otisky prstů, státní příslušnost (příslušnosti), údaj o tom, zda je dotyčná osoba ozbrojena, má sklon k násilí nebo jde o uprchlou osobu, důvod záznamu, orgán pořizující záznam, odkaz na rozhodnutí, na jehoţ základě byl záznam pořízen a odkaz (odkazy) na další záznamy pořízené v SIS II. V případě pozitivního nálezu (tj. pokud příslušný vnitrostátní orgán nalezne v SIS II záznam o kontrolovaném státním příslušníku země mimo EU) bude obsahovat také opatření, které má

30

být přijato. Pokud v případě pozitivního nálezu v SIS II členský stát nemůţe provést poţadovaná opatření, uvědomí o tom neprodleně členský stát, který pořídil záznam. Fotografie a otisky prstů se pouţijí k potvrzení totoţnosti státních příslušníků zemí mimo EU, kteří byli nalezeni na základě alfanumerického vyhledávání v SIS II. Jakmile to bude z technického hlediska moţné, lze téţ pouţít otisky prstů k určení totoţnosti státního příslušníka země mimo EU na základě jeho biometrického identifikátoru. Před zavedením této funkce do SIS II předloţí Komise zprávu o dostupnosti a připravenosti potřebné technologie. Údaje týkající se státních příslušníků zemí mimo EU, o kterých byl pořízen záznam pro účely odepření vstupu nebo pobytu, se vloţí na základě vnitrostátního záznamu vyplývajícího z rozhodnutí přijatého příslušnými soudy a správními orgány na základě posouzení jednotlivých případů. Záznam se vloţí, pokud se rozhodnutí zakládalo na tom, ţe přítomnost státního příslušníka země mimo EU na území členského státu můţe představovat ohroţení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo bezpečnosti státu. Záznam se můţe téţ vloţit, pokud se rozhodnutí zakládalo na skutečnosti, ţe se na státního příslušníka země mimo EU vztahuje opatření směřující k vyhoštění.32 „Všechny osoby a zboţí překračující vnější hranice schengenských států jsou kontrolovány. Zatímco cílem kontroly osob uţívajících právo Společenství na volný pohyb (občané států Schengenu a EU, Švýcarska a Lichtenštejnska včetně jejich rodinných příslušníků) je ověřit totoţnost a platnost předloţeného cestovního dokladu, občané ostatních (tzv. třetích) zemí jsou podrobeni důkladné kontrole, během které je kromě totoţnosti a platnosti cestovního pasu ověřováno také splnění všech podmínek nezbytných pro vstup a pobyt ve společném prostoru (např. zdůvodnění účelu pobytu, dostatek prostředků na obţivu během celého plánovaného pobytu apod.) Vnější schengenská hranice je chráněna proti pokusům o nelegální vstup jednotným způsobem s vyuţitím nejmodernějších metod a techniky. V rámci EU jiţ existuje harmonizovaná vízová politika členských států stanovující jednotný seznam zemí, jejichţ státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. Společná pravidla se týkají také například formátu vízového štítku či způsobu razítkování cestovních pasů občanů třetích zemí. Státy Schengenu navíc harmonizovaly podmínky pro vstup a krátkodobý pobyt na společném území. Po získání tzv. schengenského víza můţe jeho drţitel pobývat a volně se pohybovat po schengenském prostoru po dobu aţ 3 měsíců během šestiměsíčního období od 32

Europa. Přehledy právních předpisů EU. Druhá generace Schengenského informačního systému.(SIS II) [online]. [cit. 2010-13-07]. Dostupné z WWW: 31

prvního vstupu na území Schengenu. Vydávání dlouhodobých víz, povolení k pobytu nebo stanovení podmínek pro získání občanství však jiţ harmonizovány nebyly a jsou předmětem legislativy jednotlivého státu. Platné povolení k pobytu v jednom schengenském státu nicméně svému drţiteli umoţňuje bez víza vstoupit a pobývat na území jiných schengenských států a také Švýcarska a Lichtenštejnska po dobu aţ 3 měsíců.“33

2.4 Nejdůleţitější změny po vstupu ČR do schengenského prostoru Hranice České republiky se dnem vstupu do Schengenu 21. prosince 2007 (viz. příloha č. 15) otevřela volnému pohybu osob v celém schengenském prostoru. Hranice je od této doby volně překročitelná na jakémkoliv místě. Místo přechodu ve volném prostoru je omezeno pouze v chráněných územích, další omezení je z důvodu ochrany soukromého majetku. Hranice je překročitelná v denní i noční dobu a stále trvá povinnost prokázání se totoţnosti platným občanským průkazem nebo cestovním pasem v případě kontroly. Pokud cestujeme dopravním prostředkem a projíţdíme státními hranicemi, nejsme na hraničním přechodu kontrolováni. Tím se stal průjezd plynulým. Z hraničních přechodů jsou postupně odstraňovány prostředky bránící plynulému průjezdu dopravních prostředků. Zázemí pro kontrolu na hlavních hraničních přechodech si policie ponechává, ale neměla by bránit plynulému a nerušenému provozu na těchto přechodech. Tato kontrolní místa jsou vyuţívána ve výjimečných případech, kdy je v zájmu bezpečnosti a ochrany pořádku vyţadována kontrola osob vstupujících do ČR. Příkladem vyuţití dočasné kontroly na hraničním přechodu můţe být: sportovní nebo jiná událost, při které se předpokládá frekvence určité skupiny lidí, která můţe narušovat pořádek nebo vyhlášené pátrání po osobě atd. Omezení na hraničním přechodu by mělo trvat co nejkratší dobu.34 Rád bych zde uvedl příklad z praxe. „Ve dnech 4. - 9. června 2011 Rakousko obnovilo provádění hraničních kontrol na rakousko-české hranici. V uvedeném období, tj. od 4. června (0.00 hod) do 9. června (24.00 hod), bylo moţné překračovat česko-rakouskou hranici pouze na vybraných hraničních přechodech a turistických stezkách, na kterých rakouská policie prováděla přiměřené kontroly. Hraniční kontroly byly obnoveny na všech hraničních přechodech mezinárodního významu včetně letecké dopravy. Na hraničních přechodech regionálního významu a na turistických stezkách byly kontroly v závislosti na vyhodnocení 33

MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY. Česká republika v Schengenu [online]. Dostupné z WWW: 34 čerpáno z přednášek „Evropské právo a politologie“ - PhDr. KUBÁČEK Jan 32

bezpečnosti situace namátkově, případně ve formě hlídek. Překročení hranice mimo stanovená místa případně vyhnutí se hraniční kontrole, bylo moţné trestat ve správním řízení dle rakouského práva. Všechny hraniční přechody byly označeny oválnou tabulí s vyobrazením velkého státního znaku a modrým nápisem ,,Česká republika“ na bílém podkladu. Na rakouské straně byly přechody označeny rovněţ státním znakem nápisem ,,Republik Österreich“ a nápisem ,,Grenzübergang“. Občané, kteří se chystali v uvedeném období Rakousko navštívit či jeho územím projíţdět, museli počítat s kontrolami na hranicích a tyto kontroly strpět. Museli být schopni během kontroly prokázat svoji totoţnost předloţením platného cestovního dokladu (občanského průkazu či cestovního pasu) a měli počítat s případnými dalšími opatřeními, jejichţ cílem bylo zamezení pobytu osob, jejichţ přítomnost na území Rakouska by mohla ohrozit veřejný pořádek a bezpečnost. Mezi hlavní změny související se vstupem České republiky do Schengenu patří překračování pozemních hranic bez hraničních kontrol a bez zastavení. Hranice České republiky se sousedními státy je moţné překračovat v jakémkoliv místě v jakoukoli denní či noční hodinu, tedy i mimo bývalé hraniční přechody a jejich provozní dobu. I nadále je však nutné dodrţovat pravidla a prokázat v případě potřeby totoţnost. Další omezení mohou vyplynout z ochrany ţivotního prostředí nebo ochrany soukromého majetku. Schengen přinesl zintenzivnění spolupráce s policejními a justičními orgány ostatních schengenských států při předcházení, odhalování a stíhání trestných činů. Kromě výměny informací prostřednictvím Schengenského informačního systému (SIS) ke spolupráci přispívají společná kontaktní centra se sousedními státy, nasazování společných smíšených hlídek, nebo přeshraniční sledování a pronásledování, které umoţní policejním orgánům za určitých podmínek pokračovat ve svých aktivitách i na území jiných států, například při pronásledování osoby podezřelé ze spáchání trestného činu.“35 Důleţité je také zmínit to, ţe se vstupem České republiky do schengenského prostoru se řada současných pravidel i povinností nemění. Patří mezi ně například: • cestování s platným cestovním dokladem (platný průkaz/doklad totoţnosti nebo cestovní pas), u občanů třetích zemí cestovní pas a příp. vízum, • ponechání hraničních kontrol osob a zboţí na mezinárodních letištích při letech z/do zemí mimo Schengen,

35

MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY. Česká republika se stala součástí schengenského prostoru [online]. Dostupné z WWW: 33

• omezení pohybu přes hranice v národních parcích a v národních přírodních rezervacích (např. zákaz pohybu mimo vyznačené stezky apod.), • mnoţstevní omezení pro převoz alkoholických nápojů a tabákových výrobků mezi jednotlivými státy EU a při cestování do/ze třetích zemí, • ohlašovací povinnost v jiných státech EU/Schengenu při pobytu přesahujícím daným státem stanovené období, • podmínky pro vydávání pracovních povolení pro cizince v ČR i pro občany ČR v jiných státech, • podmínky pro vydávání dlouhodobých víz a povolení k pobytu na území ČR (s výjimkou prověřování ţadatelů v SIS), • pravidla pro cestování se psy, kočkami a fretkami, • pravidla pro převoz veterinárního zboţí, předmětů kulturní hodnoty, zbraní, střeliva a výbušnin, návykových látek a léků, odpadu a finančních prostředků. 36

2.5 Schengenská hranice mezinárodních letišť Schengenské dohody zaručují volný pohyb osob v rámci všech členských států bez kontrol dokladů na státních hranicích. Implementace tohoto pravidla na letištích s non schengenským provozem vyţaduje fyzické oddělení toku cestujících na non schengenských a schengenských letech. Na Letišti Václava Havla Praha je tento poţadavek řešen rozdělením provozu mezi dva terminály – Terminál 1 a Terminál 2. Pro non schengenské lety, kde je nutná kontrola cestovních dokladů, je určen Terminál 1 a pro schengenské lety Terminál 2. Schengenský prostor v současné době zahrnuje v zásadě všechny členské státy Evropské unie kromě Bulharska, Irska, Kypru, Rumunska, Velké Británie a navíc Islandu, Norska a Švýcarska. Tento prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států. Zahrnuty jsou i portugalské Azorské ostrovy, španělské Kanárské ostrovy i exklávy Ceuta a Melilla v Africe.

36

MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY. Česká republika v Schengenu [online]. Dostupné z WWW: 34

Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, dánská autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské autonomní regiony Aruba, Curacao, Sint Maarten, Bonaire, Saba a Sint Eustatius.37 „Jediným

místem, na kterém má ČR vnější schengenské hranice, jsou mezinárodní letiště

provozující lety z/do zemí mimo schengenský prostor. Na těchto letech jsou překračovány hranice Schengenu a budou zde proto prováděny kontroly přesně v souladu se schengenskými pravidly. Způsob provádění kontrol se přitom liší v případě osob pouţívajících právo Společenství na volný pohyb a v případě státních příslušníků třetích zemí. Oprávněním provozovat lety do/ze zemí mimo schengenský prostor disponuje 16 letišť, která mají statut tzv. letiště s vnější hranicí (stav k červenci 2009). Tato letiště splnila bezpečnostní podmínky pro mezinárodní letiště s vnější hranicí a získala povolení provozovat non schengenské lety od Úřadu pro civilní letectví. Pět z nich (Praha Ruzyně – Letiště Václava Havla Praha, Brno-Tuřany, Ostrava-Mošnov, Pardubice a Karlovy Vary) provedlo stavební úpravy, které zajišťují fyzické (konstrukční) oddělení proudů cestujících na vnitřních a vnějších schengenských letech. Na jediném letišti „evropského formátu" Praha Ruzyně (dnes letiště Václava Havla) byl v roce 2006 zprovozněn terminál Sever 2 určený výhradně pro lety do/z schengenských států. Od 28. 10. 2007 probíhá v tomto terminálu, který byl přejmenován na Terminál 2, odbavení pro lety do/ze zemí Schengenu. Na mezinárodních letištích s vnější schengenskou hranicí jsou nadále přítomni také celníci, kteří od vstupu ČR do EU provádějí kontrolu zboţí při letech z/do zemí mimo EU a její celní unii. V souladu se schengenskými pravidly je kontrola podaných zavazadel prováděna při odletu na výchozím a při příletu na cílovém letišti.“38 „Činnost celníků na mezinárodních letištích zůstala zachována v nezměněném rozsahu pouze v případě vnějších schengenských letů, tj. letů z/do zemí mimo schengenský prostor. Schengen se promítl do činnosti Celní správy především z hlediska posílení významu jejich aktivit ve vnitrozemí a uţší spolupráce s ostatními orgány ČR. Celní správa se zaměřila na preciznější plnění úkolů v oblasti dohledu a pátrání, posílila součinnost a spolupráci s útvary cizinecké policie zejména na mezinárodních letištích a posílila dohled celních orgánů jak v osobní, tak i nákladní letecké dopravě. Celníci dále zintenzivněli kontrolní a dohledovou činnost v oblasti vývozu zbraní, chemických látek, radioaktivních materiálů apod. A tak

37

DCS PRAHA. Business and Travel Service. Rozdělení schengenského prostoru. [online]. Dostupné z WWW: 38 MACHOTKOVÁ, Šárka. Režim na hranicích. Ministerstvo vnitra ČR [online]. Dostupné z WWW: 35

zvýraznili spolupráci s celními správami sousedních států například prostřednictvím společných komunikačních pracovišť. Po obdrţení palubního lístku je i nadále nutné absolvovat bezpečnostní kontrolu před vstupem do vnitřního prostoru letiště. Stále tedy platí stávající bezpečnostní pravidla zakazující převáţení určitých předmětů na palubě letadla. V případě letů do zemí mimo schengenský prostor (např. v případě praţského ruzyňského letiště – dnes letiště Václava Havla - se jedná o lety z/do Terminálu 1) zůstala zachována dřívější praxe. Před vstupem do letadla je nutné i nadále absolvovat celou dosavadní proceduru, tj.: -

kontrolu totoţnosti a cestovního dokladu,

-

vydání palubní vstupenky,

-

bezpečnostní prohlídku.

Hraniční kontrola rozlišuje osoby s právem Společenství na volný pohyb a státní příslušníky třetích zemí. V případě občanů států EU, Schengenu a Lichtenštejnska se jedná o předloţení platného cestovního dokladu a palubní vstupenky, u ostatních cestujících mohou být vyţádány další doklady.“39

2.6 Právní reţim na státních hranicích před vstupem ČR do schengenského prostoru „Do doby, neţ vstoupila Česká republika do schengenského prostoru, platil na hraničních přechodech odlišný právní reţim. Na všech hraničních přechodech po celé délce státní hranice České republiky byla vykonána celní a hraniční pasová kontrola. Tato celní kontrola se týkala všech osob, a to jak cestujících z ČR, tak osob cestujících do ČR. Kontrolováno bylo zboţí, jak exportované, tak importované za pomoci vnitrostátních celních stanovišť. Reţim státních hranic byl upraven s kaţdým sousedním státem a jednotlivě podloţen mezinárodními dohodami. Jednotlivé dohody upravovaly vymezení vlastní hranice, zřizovaly jednotlivé hraniční přechody, určovaly oprávnění osob vykonávajících kontrolu na území daného státu. Dále dohody explicitně vymezovaly reţim kontrol a umoţňovaly zjednodušené výkony kontrol, a to například v prostorách pouze jedné celnice na místo dříve dvou samostatných. Hranice České republiky s Rakouskem a Spolkovou republikou Německa byla tzv. vnější hranice schengenského prostoru. V těchto případech byla nutná opatření s vyšším stupněm 39

MACHOTKOVÁ, Šárka. Co se Schengenem nezměnilo. Ministerstvo vnitra ČR [online]. Dostupné z WWW: < https://www.euroskop.cz/8757/sekce/co-se-schengenem-nezmenilo/> 36

ochrany vnitřní hranice a byla prováděna společná evidence neţádoucích osob. Čech, který cestoval do EU, překračoval pokaţdé i hranici schengenského prostoru a musel se tak případně podrobit i důkladné kontrole. Většinou mu byl zapsán datum vstupu do tohoto prostoru do cestovního pasu. Pokud jsme pokračovali ve své cestě přes Německo například do Belgie, na německo-belgické hranici jsme jiţ kontrolováni nebyli, někdy jsme existenci této hranice ani nepostřehli.“40 „Od roku 1999, kdy Schengen přešel z mezivládní úrovně pod hlavičku EU, je zrušení kontrol na vnitřních hranicích a uplatňování souvisejících pravidel součást závazku, který přebírá kaţdý nový členský stát EU. Nejinak tomu je i v případě České republiky. Bylo pouze otázkou kdy – a nikoliv zda – se ČR stane součástí Schengenu a přestane provádět kontroly na společných hranicích s dalšími státy. Přípravy na vstup do Schengenu probíhaly od samého počátku ruku v ruce s přípravami na členství v EU, neboť ČR musela jiţ od 1. května 2004 provádět většinu schengenských, resp. unijních pravidel týkajících se bezpečnosti a ochrany hranic. Zavedeny proto musely být standardy: - pro překračování hranic a vzájemnou spolupráci v trestních věcech, - boje proti nelegálnímu dovozu omamných a psychotropních látek, - vzájemné pomoci mezi policejními orgány pro účely prevence a odhalování trestných činů či pro ochranu osobních údajů. Během více neţ tříletého členství v EU se tato část schengenských pravidel stala rutinní součástí kaţdodenní praxe českých orgánů, které se podílejí na zajištění bezpečnosti a pořádku na území ČR. Dalším milníkem na cestě do Schengenu je 1. září 2007, kdy policejní, celní, justiční a další oprávněné orgány ČR začaly v praxi vyuţívat Schengenský informační systém (SIS), který od té doby tvoří standardní součást kontrol prováděných na hranicích i ve vnitrozemí, a který je konzultován při registraci vozidel, posuzování ţádostí o vízum či povolení k pobytu apod. Přístup ČR k záznamům vedeným v SIS dále posílil spolupráci s ostatními státy Schengenu a poskytl českým orgánům nový nástroj zvyšující naši bezpečnost. Vstupem do Schengenu byl proces přebírání schengenských pravidel dovršen. Dne 21. prosince 2007 se ČR plně zapojila do schengenské spolupráce a začala provádět všechna ustanovení schengenského acquis, tj. všechna zbývající schengenská pravidla týkající se

40

MACHOTKOVÁ, Šárka. Režim na hranicích. Ministerstvo vnitra ČR [online]. Dostupné z WWW: < https://www.euroskop.cz/8756/sekce/rezim-na-hranicich/> 37

překračování vnitřních hranic, vydávání a uznávání schengenských krátkodobých víz, přeshraniční policejní spolupráce apod. Definitivní tečku za integrací ČR do Schengenu učinil 30. březen 2008, kdy byly zrušeny hraniční kontroly pro lety uvnitř schengenského prostoru na mezinárodních letištích ČR. Schengenské zásady volného pohybu osob týkající se překračování vnitřních hranic schengenských států (např. cestování cizinců na jednotné schengenské vízum) platily i na letištích od 21. prosince, dnem 30. března 2008 pouze skončila povinnost absolvovat hraniční kontrolu. Aby se schengenský prostor mohl rozšířit o území ČR, musela ČR spolu s dalšími státy přesvědčit všechny stávající schengenské státy o své připravenosti a prokázat splnění všech schengenských standardů. Od roku 2005 proto absolvovala tzv. schengenský hodnotící proces, během kterého do Česka postupně přijíţděly skupiny zahraničních expertů a ověřovaly plnění schengenských pravidel v praxi. Pouze úspěšné ukončení tohoto hodnocení umoţnilo ministrům vnitra starých i nových členských států EU jednomyslně konstatovat připravenost státu na Schengen a přijmout rozhodnutí o zrušení kontrol na vnitřních hranicích.“41

2.7 Právní reţim na státních hranicích po vstupu ČR do schengenského prostoru Po vstupu ČR do schengenského prostoru nedošlo ke zrušení hranic, jak se někdy mylně uvádí. Pouze přestaly být prováděny hraniční kontroly na stávajících hraničních přechodech a zároveň také vymizela opatření zaměřená proti nedovolenému překračování státních hranic mimo hraniční přechody (tzv. zelené hranice). Absence kontrol na vnitřních hranicích umoţnila prakticky volný pohyb osob přes pozemní hranice se sousedními státy. Česká republika zrušila tyto kontroly se všemi sousedními státy k 21. prosinci 2007, ke zrušení kontrol na mezinárodních letištích došlo dne 30. března 2008 a týkalo se pouze letů uvnitř rozšířeného schengenského prostoru. Hraniční kontroly zůstaly zachovány při letech překračujících vnější hranice schengenského prostoru (tj. při cestování do zemí mimo Schengen).

41

MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY ve spolupráci s dalšími orgány státní správy. Česká republika vstupuje do Schengenu [online]. c. 2007. Dostupné z WWW: <www.mzv.cz/public/b5/9a/50/195010_14922_brozura_Schengen.doc> 38

Zrušení kontrol na vnitřních hranicích platí shodně pro všechny osoby překračující hranice, tj. pro občany Evropské unie i pro státní příslušníky třetích zemí. Vnitřní hranice je moţné v zásadě překročit kdekoliv a kdykoliv, ale přestoţe se na nich neprovádějí kontroly, kaţdý je povinen mít u sebe platný doklad totoţnosti, tj. občanský průkaz nebo cestovní pas (u státních příslušníků třetích zemí je zásadně poţadován cestovní pas). Překračování vnitřních pozemních hranic není omezeno ţádnou provozní dobou hraničních přechodů; zábrany bránící volnému průjezdu byly naopak odstraněny. Průjezd přes hranice by měl být vnímán obdobně jako pohyb ve vnitrozemí. Informaci o vstupu na území sousedního státu získá kaţdý z jiţ dnes známých tabulí modré barvy s kruhem 12 zlatých hvězd s označením státu a později z cizojazyčných nápisů např. na obchodech. Právo volného pohybu však není moţné vnímat jako absolutní; i nadále je třeba respektovat některé zájmy chráněné vnitrostátními zákony (národní parky a národní přírodní rezervace, soukromý majetek, místní dopravní reţim na komunikacích apod.). I po 21. prosinci 2007 tedy zůstala na hranicích ČR místa, kam není moţno v zájmu zachování přírodních hodnot vstupovat či vjíţdět. Proto i nadále v I. zónách národních parků a v národních přírodních rezervacích platí zákaz vstupu mimo značené cesty. Jedná se v souhrnu o pouhých 5 % délky hranic ČR. Do národních parků, chráněných krajinných oblastí a národních přírodních rezervací nesmí vjíţdět motorová vozidla mimo silnice a místní komunikace.42 „Odstranění hraničních kontrol se týká všech vnitřních hranic rozšířeného schengenského prostoru, tj. všech hranic mezi starými a novými schengenskými státy a mezi novými schengenskými státy navzájem. Volné překračování hranic bez hraničních kontrol tak bylo moţné na česko-polské či česko-německé hranici nebo na rakousko-slovinské či litevskolotyšské hranici. Odstraněním kontrol došlo ke zkrácení doby pro cestování po Evropě - ať uţ autem, autobusem, vlakem, letadlem či trajektem. Při jízdě autobusem odpadla hrozba zpoţdění z důvodu čekání na odbavení na hranici. Na letištích po 30. březnu 2008 nebylo jiţ nutné v případě letů do destinací uvnitř Schengenu čekat ve frontě na pasovou kontrolu. Zároveň se tím tedy ukončila přítomnost policistů na hraničních přechodech podél celé hranice se sousedními státy. Úderem půlnoci z 20. na 21. prosince 2007 přestaly hraniční přechody plnit funkci, na kterou jsme byli po desetiletí zvyklí. Kontrolní buňky jiţ neslouţily pro provádění hraničních

42

MACHOTKOVÁ, Šárka. Režim na hranicích. Ministerstvo vnitra ČR [online]. Dostupné z WWW: < https://www.euroskop.cz/8756/sekce/rezim-na-hranicich/> 39

kontrol. Policisté se přesunuli více do vnitrozemí, ve kterém pokračovali v plnění svých činností zaměřených na zajištění bezpečnosti a veřejného pořádku. Po celnících, kteří opustili pozemní hraniční přechody v souvislosti se vstupem ČR do EU v květnu 2004, opustili hraniční přechody i policisté. Na státní hranice se vrátili pouze ve výjimečných případech, kdyby vláda ČR rozhodla o dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Rozsah a způsob provádění obnovených hraničních kontrol vţdy zohledňuje charakter daného nebezpečí a trvá pouze omezenou dobu, která by v zásadě neměla překročit 30 dní. Policie sice přestala provádět hraniční kontroly na celém úseku pozemních hranic, její početní zastoupení v příhraničních regionech však zůstalo zachováno. Zhruba čtvrtina policistů pohraniční a cizinecké policie plní standardní úkoly při zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku v rámci dopravní, pořádkové a ţelezniční policie. Ostatní policisté se věnují v rámci transformované sluţby cizinecké policie úkolům souvisejícím především s pobytem cizinců na území ČR (např. vydávání/prodluţování povolení k pobytu, pátrání po cizincích bez povolení k pobytu apod.) Občané třetích zemí, kteří jsou drţiteli platného povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území ČR, budou moci aţ 3 měsíce cestovat po území Schengenu bez toho, aby – pokud podléhají vízové povinnosti - museli ţádat o vízum. České povolení k pobytu společně s platným cestovním pasem umoţní cestovat i po Švýcarsku a Lichtenštejnsku. ČR také uznává pro vstup a krátkodobý pobyt na svém území jednotná schengenská víza a stejně tak povolení k pobytu vydaná jiným schengenským státem, Švýcarskem nebo Lichtenštejnskem. Při překračování vnějších hranic můţe policista provádějící hraniční kontrolu v rámci ověření totoţnosti zkontrolovat, zda předloţený občanský průkaz nebo cestovní pas není evidován v Schengenském informačním systému coby ztracený či odcizený doklad. V případě podezření můţe být i občan EU podroben důkladné kontrole. Prověření v SIS můţe také proběhnout v rámci standardních policejních kontrol ve vnitrozemí. Např. při dopravní kontrole můţe policista zjistit, ţe dotyčné vozidlo bylo odcizeno v jiném státě. Stejně tak SIS umoţňuje u kontrolovaného občana zjistit, ţe se jeho odcizeným dokladem prokazuje jiná osoba, a ţe se tak stal obětí tzv. zneuţité identity. Kaţdý, kdo má podezření, ţe SIS obsahuje údaje týkající se jeho osoby, můţe uplatnit své právo přístupu k informacím vedeným v SIS u národních úřadů schengenských států, které dohlíţejí na dodrţování pravidel ochrany osobních údajů. V ČR je tímto orgánem Úřad pro ochranu osobních údajů.“43 43

NÁRODNÍ ÚSTAV ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ. Česká republika vstupuje do Schengenu [online]. Dostupné z WWW: <www.nuov.cz/uploads/STU/rozhledy/rozhle0410/2010_11_WP04_3.doc> 40

3. DŮSLEDKY SCHENGENSKÉHO PROSTORU NA PRÁVNÍ REŢIM ČR Jednoznačně nejvýznamnějším dopadem přebírání schengenského acquis do českého právního řádu bylo přijetí zákona o ochraně státních hranic, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, u vybraných ustanovení však byla účinnost odloţena aţ k datu plné aplikace schengenského acquis v ČR. Tento zákon je příkladem normy, která byla nově přijata speciálně v návaznosti na potřebu upravit danou materii vnitrostátní právní normou. Smyslem zákona je mj. vytvoření právního rámce pro vytvoření reţimu tzv. dočasných vnějších hranic po celé délce státních hranic České republiky. To znamená, ţe ČR byla do plné aplikace schengenského acquis povinna splňovat na všech svých hranicích poţadavky přísného reţimu ochrany hranic. Ten byl uvolněn k datu plné aplikace Schengenu. Ochranu hranic potom zákon definuje jako soubor opatření organizačního a technického charakteru, jehoţ cílem je zabránit nedovolenému překračování státních hranic, přičemţ tato opatření se provádějí jednak na hraničních přechodech a jednak mimo hraniční přechody, a to v blízkosti státních hranic (tj. do vzdálenosti pěti kilometrů od hranic) a ve vzdálenosti 25 kilometrů od hranic. Ochranu hranic zajišťuje policie soustavně po jejich celé délce. Nejvyšší míře ohroţení, kterou lze spatřovat přímo na hraničních přechodech, odpovídají oprávnění pro policistu k provedení prohlídky jak osoby, tak zavazadla a dopravního prostředku, a to bez existence důvodného podezření z páchání trestného činu nebo přestupku související s ochranou státních hranic. Oprávnění daná policistovi v blízkosti státních hranic mají za cíl rozhodnějším způsobem čelit organizovaným formám nelegálního převádění osob přes státní hranice, jakoţ i umoţnit mu opatřování důkazních materiálů k zadokumentování této nebezpečné protiprávní činnosti. Takové důkazy lze opatřit např. osobní prohlídkou, ale také prohlídkou zavazadel a dopravního prostředku. Česká republika musí být jako smluvní stát připravena dočasně obnovit provádění opatření při zajišťování ochrany státních hranic na vnitřních hranicích v případech, kdy to vyţaduje zájem ochrany veřejného pořádku nebo bezpečnosti státu, např. při vzniku mimořádné bezpečnostní situace (teroristický útok), po dobu konání významných sportovních nebo jiných akcí na území ČR s předpokládanou hromadnou účastí osob ze zahraničí. 44 „V současné době lze projekt vytvoření Schengenského prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích povaţovat za jeden z nejpopulárnějších mezi většinou obyvatel Unie. Někteří 44

JURMAN, Miroslav. Důsledky přistoupení ČR do schengenského prostoru [online]. c2004 [cit. 2004-04-28]. Dostupné z WWW: < http://pravniradce.ihned.cz/c1-14273190> 41

dokonce rozšíření Schengenu o země střední a východní Evropy povaţovali za větší událost, neţ samotné přistoupení těchto států k Unii, jelikoţ tím symbolicky padla jedna z posledních překáţek připomínajících kdysi nechvalně proslulou Ţeleznou oponu. Slavností „otevírání“ hranic o půlnoci dne 21. prosince 2007 se setkalo s velkou odezvou u obyvatelstva jak nových, tak dokonce i některých starých členských států. Podle průzkumů například aţ ¾ obyvatel České republiky vědělo, co vstup jejich země do tohoto sdruţení znamená. I kdyţ mnozí z nich určitě měli nejasné či neúplné informace, jedná se i tak o velké číslo, které není u evropských agend obvyklé. S evropským prostorem bez vnitřních hranic jsou spjaty i mnohé výzvy a hrozby, kterým se zejména v první polovině roku 2011 dostalo větší aktuálnosti, neţ by si mnozí přáli. Velké nároky jsou kladeny zejména na státy, které mají alespoň část své hranice společnou se státem mimo schengenský prostor, jelikoţ takovýto stát de facto brání nejen své hranice, ale hranice všech členů dohod. Zejména po východním rozšíření se hodně spekulovalo o hrozbě zvýšené trestné činnosti v pohraničí, problémy migrace lidí z východu na západ, snazší „práci“ pro nelegální převaděče, prodejce drog a jiných kriminálních ţivlů atd. Paradoxem je, ţe ačkoliv minoritní problémy se zejména na německé hranici s Českem a Polskem skutečně objevily, vţdy šlo spíše o lokální jevy. Příkladem můţe být zrušení pracovního omezení pro občany východního rozšíření EU v Německu a Rakousku v roce 2011, které se sice Schengenských dohod přímo nedotýká, nicméně má s nimi mnoho společného. Toto pracovní omezení se dočkalo však jen minimální pozornosti, jelikoţ v té době se jiţ naplno rozvinul problém nelegálních migrantů z destabilizující se severní Afriky. Ačkoliv se jiţní státy Unie potýkají se zvýšeným přílivem migrantů z mimoevropských států dlouhodobě, první polovina roku 2011 v tomto ohledu znamenala pomyslnou špičku ledovce. V souvislosti s pádem reţimů v Egyptě, Tunisku a s hrozícím pádem vlády Muammara Kaddáfího v Libyi totiţ tato migrantská vlna dosáhla hrozivých čísel – jen za první čtyři měsíce roku 2011 se ze severní Afriky pokusilo dostat do Itálie 20 000 afrických utečenců. Těmto Afričanům se po několikatýdenních peripetiích podařilo získat dočasné povolení k pobytu na území Unie a mnozí z nich poté zamířili do Francie, kde má mnoho z nich své příbuzné. Francie na to v prvních dnech reagovala zadrţováním italských vlaků na svých hranicích, coţ vyvolalo zejména z italské strany silné negativní reakce a rozproudilo debatu nad moţným revidováním Schengenu. Podle dnešního nastavení systému totiţ není moţné ze Schengenských dohod jednoduše „vystoupit“, tato akce by byla spjatá pouze s daleko sloţitější a neţádanou procedurou vystoupení daného státu z celé Unie. Současná pravidla jsou však podle některých hlasů jiţ 42

nadále nepřijatelná a revize je tudíţ nutná. V Unii je moţné pozorovat vytvoření dvou implicitních táborů, kdy jedni volají pro zpřísnění pravidel volného pohybu osob a celkově azylové a migrační politiky EU za účelem ochrany svého vlastního systému, zatímco zejména jiţní státy vystavené zesílenému migračnímu tlaku nabádají ostatní členské státy k větší solidaritě, například přijetím legislativy, která by umoţňovala „rozdělovat“ uprchlíky rovnoměrně do všech států. Květen 2011 znamenal z pohledu Schengenu a azylové a migrační politiky důleţitý měsíc. 5. 5. 2011 vydala Komise oficiální vyjádření, v němţ navrhuje rozšíření podmínek, během nichţ mohou země dočasně obnovit hraniční kontroly. 12. 5. 2011 ohlásilo Dánsko, ţe z důvodu zvýšeného pohybu migrantů obnoví kontroly na hranicích s Německem a rovněţ kontrolu připlouvajících lodí. Na konci května pak nizozemský ministr pro přistěhovalectví GRD Leeds prohlásil, ţe bude skrz Unii hledat podporu pro zpřísnění azylové a migrační politiky. Zejména krok dánské vlády vzbuzuje otázku, zda vlivem selhávající migrační politiky EU nedochází k destrukci jednoho z nejlépe fungujících projektů evropské integrace a zda je revize Schengenu skutečně tou správnou cestou, jak se s těmito problémy vypořádat.“45 Během dubna aţ června roku 2012 bylo zjištěno téměř 23 000 případů neoprávněného překročení vnějších hranic, coţ oproti stejnému období v roce 2011, kdy bylo v plném proudu Arabské jaro46, představuje 44% pokles. Na pozemních hranicích mezi Řeckem a Tureckem však zpráva hovoří o 29% nárůstu. Celých 56 % všech zjištěných případů neoprávněného překročení hranic se odehrálo na tomto hraničním úseku, který tak zůstává hlavní bránou nelegální migrace do EU. Od nasazení zhruba 1 800 příslušníků pohraniční stráţe v srpnu 2011 (operace „Shield“) došlo na tomto hraničním úseku k značnému zlepšení hraničních kontrol, přičemţ zprávy řeckých orgánů hovoří o prudkém poklesu zjištěných případů neoprávněného překročení hranic v oblasti Evros.

45

Global politics. Časopis pro mezinárodní politiku a vztahy. Schengenská dohoda a Schengenská prováděcí úmluva v praxi dnešních dní [online]. Dostupné z WWW: 46 Arabské jaro je označováno jako vlna protestů, nepokojů, povstání a revolucí, které probíhaly či probíhají ve většině států od konce roku 2010 aţ do současnosti. Konkrétní motivy pro začátek těchto protestů byly v různých zemích různé, spojuje je hlavně boj proti chudobě, nezaměstnanosti a špatným ţivotním podmínkám a s tím související odpor vůči dlouhodobě vládnoucím a často autoritářským a zkorumpovaným reţimům. Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Arabské jaro [online]. c2013 [citováno 22. 02. 2013]. Dostupné z WWW: 43

K jistému pokroku došlo také, pokud jde o lepší shromaţďování údajů o migračních tocích v schengenském prostoru. Komise bude i nadále hledat způsoby, jak zlepšit shromaţďování údajů a analýzu nelegálních migračních toků. V průběhu šesti měsíců, na které se tato zpráva vztahuje, byly dvakrát znovu zavedeny kontroly na vnitřních hranicích: Španělskem mezi 28. dubnem a 4. květnem 2012 v souvislosti se zasedáním Evropské centrální banky v Barceloně, ve dnech 2. aţ 4. května 2012 (669 385 osob bylo zkontrolováno na pozemní hranici s Francií a na letištích v Barceloně a Gironě, přičemţ 68 osobám byl zamítnut vstup) a Polskem v době mezi 4. červnem a 1. červencem 2012 v souvislosti s konáním mistrovství Evropy ve fotbale EURO 2012 (28 980 osob bylo zkontrolováno na polských vnitřních hranicích, 22 osobám byl zamítnut vstup a 15 osob bylo zadrţeno). V několika zúčastněných státech bylo prostřednictvím kontrol na místě provedeno ověření řádného uplatňování pravidel (za pomoci schengenského hodnotícího mechanismu). Jejich předmětem byly: námořní hranice (v Estonsku, Litvě, Lotyšsku, na Maltě a v Polsku); policejní spolupráce (v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku); vzdušné hranice (v Estonsku, Litvě a Lotyšsku); ochrana údajů (v Estonsku, Litvě a Lotyšsku, na Maltě a ve Slovinsku); činnost Pracovní skupiny SIS/SIRENE (v Dánsku, na Islandu a v Norsku), jakoţ i víza (v Litvě a Lotyšsku). Tato hodnocení neprokázala takový druh nedostatků, který by si vyţádal okamţitý zásah Komise. Dne 10. května 2012 byl úspěšně zahájen provoz Vízového informačního systému (VIS) v druhém regionu zavádění, na Blízkém východě (Izrael, Jordánsko, Libanon a Sýrie). Dne 2. října 2012 pak VIS zahájil provoz v třetím regionu, v zemích Perského zálivu (Afghánistánu, Bahrajnu, Íránu, Iráku, Jemenu, Kataru, Kuvajtu, Ománu, Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech). VIS funguje řádně a do 4. listopadu 2012 bylo jeho prostřednictvím zpracováno zhruba 1 800 000 ţádostí o víza, vydáno asi 1 500 000 víz a zamítnuto kolem 220 000 víz.47 „V září 2011 Komise předloţila návrhy na posílení efektivity a legitimity schengenského

systému (IP/11/1036 aMEMO/11/606). Ve svém sdělení „Správa Schengenu – posílení prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích“ Komise oznámila svůj záměr předkládat orgánům EU dvakrát ročně přehled o fungování schengenského prostoru. Tyto zprávy poskytnou základ pro diskusi v Evropském parlamentu a Radě a přispějí k posílení politického vedení a 47

EVROPSKÁ KOMISE. Zastoupení v České republice. Druhá zpráva Komise o stavu schengenského prostoru [online]. [cit. 2012 – 11- 23]. Dostupné z WWW: 44

spolupráce mezi zeměmi schengenského prostoru. První zprávu přijala Komise v květnu minulého roku (IP/12/481), Rada ji projednala dne 7. června 2012 a Parlament dne 4. července 2012. Kromě toho nadále probíhají jednání o dvou v září 2011 předloţených legislativních návrzích, v jejichţ případě je Komise přesvědčena, ţe se zákonodárcům podaří nalézt uspokojivý kompromis. Tyto legislativní návrhy zavádí důkladnější hodnotící a monitorovací systém na úrovni EU, který by ověřoval a zajišťoval uplatňování schengenských pravidel, a více strukturovaný mechanismus rozhodování na evropské úrovni, který by v naprosto výjimečných situacích mohl umoţnit opětovné zavedení dočasných kontrol na vnitřních hranicích v případě závaţného ohroţení veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti.“48 Schengenský prostor je dle mého názoru dobře pro občany čitelný a pochopitelný. Ten, kdo pamatuje dobu, a měla by to být většina obyvatel, kdy Česká republika nepatřila do schengenského prostoru, si s největší pravděpodobností uvědomuje nebo by si alespoň uvědomovat měl, jaké „obtíţe“ to pro občany znamenalo. Vstupem do Schengenu se spoustě občanům ulevilo a zjednodušil se jim ţivot. Většina z nás si asi dobře pamatuje kontroly na státních hranicích, které po vstupu České republiky do Evropské unie nebyly jiţ tak časté, ale byly. Domnívám se, ţe kontroly a jejich vydatnost byly někdy ovlivněny politickou situací nebo situací regionálního problému. Já osobně pamatuji rakouské občany protestující proti rozšíření atomové elektrárny Temelín a nepříjemné celníky lustrující kaţdé auto s dokonalou prohlídkou interiéru vozu a někdy i dokonalou prohlídkou osob. V dnešní době si asi uţ nedovedeme ani představit hodinové fronty například na hranicích s Rakouskem nebo Německem, kdy o školních prázdninách stovky rodin trávily část dne na hranicích při hraničních kontrolách. Celníky totiţ zajímal celý obsah zavazadlového prostoru. Osobně jsem pracovně cestoval po západní Evropě kaţdý týden. Najezdil jsem tisíce kilometrů, řešil problémy svých kolegů jak v podnicích, pojišťovnách, s policií, tak i osobní prohřešky s dopravní policií. Tím, ţe tou dobou byla Česká republika v EU a v schengenském prostoru, mi bylo ušetřeno hodně práce a hlavně psychické zdraví. Pokud bychom nebyli v tomto společenství, mohu tvrdit, ţe bych se do pracovních cest po Evropě rozhodně nepouštěl. Po zkušenostech delšího pracovního pobytu v Bavorsku, jsem pochopil evropskou svobodu cestování a obchodu ještě dříve, neţ ČR vstoupila do EU a později do Schengenu. 48

EVROPSKÁ KOMISE. Zastoupení v České republice. Druhá zpráva Komise o stavu schengenského prostoru [online]. [cit. 2012 – 11- 23]. Dostupné z WWW: 45

Bylo zajímavé, jak jsem si osobně rychle navykl na toto pro nás neznámé privilegium. Cestoval jsem pod německou registrační značkou a byl jsem velmi příjemně překvapen, ţe jsem nebyl ani jednou kontrolován při přejezdu na hranicích. Po dřívějších zkušenostech z německých parkovišť a hlavně švýcarské dálnice, kde nás byla policie schopna kontrolovat dvakrát za sto kilometrů a důkladně prohlédnout auto i s výplní dutin ve dveřích, jsem si připadal jako neviditelný. Dalším důvodem mého kladného postoje k Schengenu je místo bydliště. Bydlím v Krkonoších a pohybuji se v oblasti místních státních hranic několikrát do roka a potvrzuji, ţe nám to usnadnilo ţivot. Já osobně si tedy myslím, ţe vstup ČR do schengenského prostoru byl pro nás velmi přínosným. Je nutné ale také podotknout, ţe tento přínos s sebou nese samozřejmě i velké riziko k snadnějšímu pronikání migrantů či ke zvyšování kriminality. Avšak od odstranění těchto dvou obav tu máme cizineckou policii a musíme jen doufat, ţe svou práci odvádí, jak nejlépe umí a všechny tyto negativní vlivy dokáţe odstranit.

46

ZÁVĚR

Cílem mé práce bylo objasnění historických změn na státních hranicích České republiky od období po 1. světové válce aţ do současnosti. Naše hranice proběhly několika změnami za tuto dobu. Po poráţce Rakouska-Uherska v 1. světové válce vzniklo 28. 10. 1918 Československo, jehoţ území zahrnovalo Slovensko a Podkarpatskou Rus. Dne 28. 9. 1938 bylo Československo na základě Mnichovské dohody přinuceno podstoupit zhruba 1/3 svého území ve prospěch Německa, Maďarska a Polska. Po 2. světové válce vzneslo Československo nároky na tato zabraná území. S Německem stanovila průběh naší hranice mírová Versailleská smlouva, s Rakouskem to byla smlouva Saint-Germainská a s Maďarskem Trianonská smlouva. 1. 1. 1993 došlo k tzv. „Sametovému rozvodu“. Československo se rozdělilo na Českou a Slovenskou republiku. Při jeho zániku byla ustanovena Společná československá rozhraniční komise. Ta vymezila konečnou platnost současné podoby hranic České republiky a zkrátila je z 285 na 251 km. V další části své práce jsem shrnul vstup České republiky do schengenského prostoru. Česká republika se stala jeho součástí 21. 12. 2007. Před vlastním vstupem musela splnit poţadavky schengenské smlouvy a podepsat Schengenskou dohodu, která stanovuje postupné zrušení kontrol na společných státních hranicích. Se vstupem do schengenského prostoru se Česká republika musela také připojit k Schengenskému informačnímu systému (SIS). Ten zajišťuje výměnu informací mezi všemi schengenskými státy a přístup k němu mají příslušné orgány jako jsou policie, justiční orgány, celníci či konzulární úřady. Je nezbytný při hledání pohřešovaných osob či osob vyţadujících ochranu, dále se také soustřeďuje na odcizená či pohřešovaná vozidla atd. Vstup České republiky do Schengenu s sebou přinesl změny ve volném pohybu občanů přes hraniční území, rozvinul regionální přeshraniční spolupráci a cestovní ruch, v neposlední řadě to byl také významný krok směrem k plnohodnotnému členství v Evropské unii.

47

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY: Bibliografie: 1. BIMAN, Stanislav a kol. Kronika 20. století. 1. české vyd. Praha: Fortuna Print, 2000, 532 s. ISBN 80-85873-54-0. 2. PIKNA, Bohumil. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu: oblast policejní a justiční spolupráce. 4., doprac., konsolidované vyd. Praha: Linde, 2007, 511 s. ISBN 978-80-7201-686-0. 3. Školní atlas československých dějin. 2. rozš. vyd. Praha: Ústřední správa geodézie a kartografie, 1964, 1 atlas (15 s., 44 map). 4. Školní atlas světových dějin. 5. vyd. Praha: Kartografické nakladatelství, 1969, 1 atlas (39 s.). 5. ZOUBEK, Vladimír. Právověda a státověda: úvod do právního a státovědního myšlení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, 700 s. ISBN 978-80-7380-239-4.

Elektronické monografie: 6. CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Příprava České republiky [online]. Dostupné z WWW: < http://www.celnisprava.cz/cz/evropska-unie/schengenska-dohoda/Stranky/priprava-ceskerepubliky.aspx> 7. CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Schengenská spolupráce [online]. Dostupné z WWW: < http://www.celnisprava.cz/cz/evropska-unie/schengenska-dohoda/Stranky/schengenskaspoluprace.aspx> 8. DCS PRAHA. Business and Travel Service. Rozdělení schengenského prostoru. [online]. Dostupné z WWW: 9. Europa. Přehledy právních předpisů EU. Druhá generace Schengenského informačního systému.(SIS II) [online]. [cit. 2010-13-07]. Dostupné z WWW:

48

10. Euroskop: EU od A do Z [online]. [cit. 2009-11-20]. Dostupné z WWW: 11. EVROPSKÁ KOMISE. Zastoupení v České republice. Druhá zpráva Komise o stavu schengenského prostoru [online]. [cit. 2012 – 11- 23]. Dostupné z WWW: 12. Gamepark. Rozpad Československa a vznik samostatných států [online]. Dostupné z WWW: 13. Global politics. Časopis pro mezinárodní politiku a vztahy. Schengenská dohoda a Schengenská prováděcí úmluva v praxi dnešních dní [online]. Dostupné z WWW: 14. JURMAN, Miroslav. Důsledky přistoupení ČR do schengenského prostoru [online]. c2004 [cit. 2004-04-28]. Dostupné z WWW: < http://pravniradce.ihned.cz/c1-14273190> 15. MACHOTKOVÁ, Šárka. Co se Schengenem nezměnilo. Ministerstvo vnitra ČR [online]. Dostupné z WWW: < https://www.euroskop.cz/8757/sekce/co-se-schengenem-nezmenilo/> 16. MACHOTKOVÁ, Šárka. Režim na hranicích. Ministerstvo vnitra ČR [online]. Dostupné z WWW: 17. MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY. Česká republika se stala součástí schengenského prostoru [online]. Dostupné z WWW:

18. MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY. Česká republika v Schengenu [online]. Dostupné z WWW:< http://www.mvcr.cz/clanek/ceska-republika-vschengenu.aspx> 19. MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY ve spolupráci s dalšími orgány státní správy. Česká republika vstupuje do Schengenu [online]. c. 2007. Dostupné z WWW: <www.mzv.cz/public/b5/9a/50/195010_14922_brozura_Schengen.doc>

49

20. NÁRODNÍ ÚSTAV ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ. Česká republika vstupuje do Schengenu [online]. Dostupné z WWW: < www.nuov.cz/uploads/STU/rozhledy/rozhle0410/2010_11_WP04_3.doc> 21. POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY. SIRENE. Schengenský informační systém [online]. Dostupné z WWW: 22. Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Amsterodamská smlouva [online]. c2012 [citováno 21. 02. 2013]. Dostupný z WWW: 23. Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Arabské jaro [online]. c2013 [citováno 22. 02. 2013]. Dostupné z WWW: 24. Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Česko [online]. c2012 [citováno 23. 11. 2012]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko>

50

SLOVNÍČEK ZÁKLADNÍCH POJMŮ Schengen

Lucemburské městečko, ve kterém byla v roce 1985 podepsána dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích. Termín „Schengen“ se postupně zaţil jako zkrácené označení celého schengenského prostoru.

Schengenský prostor

Území

států,

na

jejichţ

společných

hranicích

nejsou

vykonávány kontroly osob. Bezpečnost společně chráněného území je zajištěna harmonizovanými pravidly pro ochranu vnější hranice,

úzkou

spoluprací

v příslušných

oblastech

a Schengenským informačním systémem. Schengenské acquis

Soubor právních předpisů tvořících základ schengenské spolupráce. Kromě Schengenské dohody, Schengenské prováděcí úmluvy a protokolů a úmluv o přistoupení k úmluvám ze strany nových států se jedná o rozhodnutí a prohlášení Výkonného výboru (zanikl v roce 1999 se začleněním schengenského acquis do právního rámce EU/ES) a všechny následné legislativní akty EU/ES přijímané od roku 1999, u kterých je v preambuli uvedeno, ţe rozvádějí schengenské acquis.

Schengenské vízum

Vízum vydávané schengenským státem opravňující svého drţitele vstoupit a pobývat na území schengenského prostoru dle typu víza po dobu max. 3 měsíců během šesti měsíců ode dne prvního vstupu na území Schengenu bez nutnosti ţádat o vízum kaţdý jednotlivý stát.

Občan třetí země

Osoba, která nepoţívá právo Společenství na volný pohyb.

Osoba poţívající právo

Osoba oprávněná se svobodně pohybovat a pobývat na území

Společenství na volný členských států. Jedná se o občany států EU a státní příslušníky pohyb

třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občana EU. Pod tuto kategorii patří také občané třetích zemí (a jejich rodinní příslušníci bez ohledu na státní příslušnosti), kteří poţívají práva volného pohybu rovnocennému právu občanů EU na základě dohody mezi Společenství a jeho členskými státy.

51

Vnitřní hranice

Společné pozemní hranice členských států, včetně říčních a jezerních hranic; letiště členských států pro vnitřní lety; námořní, říční a jezerní přístavy členských států pro pravidelná trajektová spojení. Lze je překračovat kdykoliv na jakémkoli místě (s výjimkou omezení vyplývajících z národních předpisů) a neprovádí se na nich ţádné kontroly.

Vnější hranice

Hranice mezi členskými státy a těmi, kteří se na schengenské spolupráci nepodílí (tzv. třetí státy), stejně tak jako jejich letiště a námořní přístavy. Lze je překračovat pouze na hraničních přechodech a během provozní doby. Všichni občané třetích států procházejí důkladnou kontrolou.

Zdroj textu: MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Česká republika vstupuje do Schengenu [online]. Dostupné z WWW: <www.mzv.cz/public/b5/9a/50/195010_14922_brozura_Schengen.doc>

52

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Mapa Československa z roku 1918

zdroj: Spolek celníků České republiky. 28. října 1918. Dostupné z WWW:

Příloha č. 2 Mapa Protektorátu Čechy a Morava z roku 1938

zdroj: Naseknihy. blogspot. Dostupné z WWW:

53

Příloha č. 3 Mapa Československa po 2. světové válce (po r. 1945)

Zdroj: AANETdruţstvo. Mapa Československa v letech 1945-1960. Dostupné z WWW:

Příloha č. 4 Mapa České republiky (z roku 1993)

Zdroj: Geografický web. Česká republika. Dostupné z WWW: 54

Příloha č. 5 Trojmezí Hrádek nad Nisou

Zdroj: TAIBR, Pavel. Panoramio. Trojmezí Hrádek nad Nisou. Dostupné z WWW:

Příloha č. 6 Trojmezí Hrčava

Zdroj: TURČINA, Branislav. Panoramio. Trojmedzie SK-PL-CZ, pohľad z českej strany do Poľska. Dostupné z WWW: 55

Příloha č. 7 Trojmezí soutoku řek Dyje a Moravy

Zdroj: CHYBIK, Slávek, L. Panoramio. Soutok Morava + Dyje. Dostupné z WWW:

Příloha č. 8 Trojmezí Šumava

Zdroj: ZÁVORKA, Roman. Panoramio. Tripoint, the borders of three countries between Austria, the Czech Republic and Germany. Dostupné z WWW: 56

Příloha č. 9 Hraniční patník u Luční boudy

foto DEVÁTÝ Jan 2012

Příloha č. 10 Hraniční patník mezi Luční boudou a Sněţkou

foto DEVÁTÝ Jan 2012

57

Přílohy č. 11 a 12 Detail hraničních patníků

foto DEVÁTÝ Jan 2012

Přílohy č. 13 a č. 14 Hraniční patníky na vrcholu Sněţky

foto DEVÁTÝ Jan 2012 58

Příloha č. 15 Mapa schengenského prostoru 21. 12. 2007

Zdroj: foto MINISTERSTVO VNITRA. Dostupné z WWW:

Příloha č. 16

Historie vstupu států do schengenského prostoru Následující tabulka uvádí rok podepsání Schengenské dohody jednotlivými státy, v závorce je uveden rok samotné implementace. 1985 – Belgie, Francie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko (všichni 1995) 1990 – Itálie (1997) 1992 – Portugalsko (1995), Španělsko (1995) a Řecko (2000) 1995 – Rakousko (1997) 1996 – Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko (všichni 2001) 1999 – Spojené království (jen částečně 2000) 2000 – Irsko (jen částečně 2002) 2004 – Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko (všichni 2007), Kypr (není členem) a Švýcarsko (2008) 2007 – Bulharsko, Rumunsko (plánováno 2013 nebo později) 2008 – Lichtenštejnsko (2011) Zdroj: Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Schengenský prostor [online]. c2013 [citováno 14. 03. 2013]. Dostupný z WWW:

59