Saúdská Arábie a její vliv na světovou ekonomiku

Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví

Saúdská Arábie a její vliv na světovou ekonomiku Diplomová práce

Autor:

Hana Rejfková Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Leopold Tanner, MSc., MBA

Duben 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokolškolských prací.

V Teplicích dne 26. dubna 2012

Hana Rejfková

Poděkování Dovoluji si poděkovat svému vedoucímu práce panu Ing. Leopoldovi Tannerovi, MSc., MBA za cenné a profesionální rady ohledně mé diplomové práce, včetně doporučení správné literatury a vhodných zdrojů, ze kterých jsem během sestavování práce čerpala, a také Bankovnímu institutu VŠ za poskytnutí moţnosti kombinovaného studia velmi zajímavého oboru.

Hana Rejfková

Anotace Tato diplomová práce popisuje Saúdskou Arábii a její vliv na světovou ekonomiku, včetně vysvětlení důleţitých pojmů a souvislostí potřebných k porozumění této problematiky. Zpočátku se práce zabývá popisem historických událostí, které předcházely vzniku Saúdské Arábie a hodnocením současného ekonomického a politického systému země. Dále se pojednává o úloze ropy v ekonomice Saúdské Arábie a jejích moţností v ovlivňování světové finanční rovnováhy prostřednictvím organizace OPEC. V závěrečné kapitole je popsán stav saúdské ekonomiky po světové finanční krizi v letech 2008-2009, včetně současného stavu a předpokládaného vývoje v dalších letech.

Annotation This thesis describes the Saudi Arabia and its impact on the world economy, including an explanation of important terms and context needed to understand this issue. Initialy the thesis deals with the description of historical events that preceded the formation of Saudi Arabia and assessment of the current economical and political system of the country. It also discusses the position of oil in the economy of Saudi Arabia and its potential influence in global financial balance by OPEC. A situation of the Saudi economy after the global financial crisis in 20082009, including the current situation and anticipated development in the comming years is described in the final chapter of this thesis.

Obsah Prohlášení ................................................................................................................................... 2 Poděkování ................................................................................................................................. 3 Anotace ....................................................................................................................................... 4 Úvod ........................................................................................................................................... 9 1 Charakteristika politického a ekonomického systému .......................................................... 10 1.1 O zemi a jejím obyvatelstvu .........................................................................................................10 1.1.1 Dějiny Saúdské Arábie ..........................................................................................................10 1.1.1.1 Starověk..........................................................................................................................10 1.1.1.2 Vznik tzv. kolébky islámu ..............................................................................................11 1.1.1.3 Turecký vliv a snahy koloniálních mocností ze západní Evropy ...................................11 1.1.1.4 Dějiny vládnoucí rodiny a vznik království Saúdské arábie ..........................................12 1.1.2 Poloha, rozloha a hranice ......................................................................................................17 1.1.3 Podnebí ..................................................................................................................................17 1.1.4 Obyvatelstvo, zdravotnictví, školství ..................................................................................17 1.1.5 Kultura a sport .......................................................................................................................19 1.2 Politický systém SA .....................................................................................................................20 1.2.1 Základní úlohy vlády .............................................................................................................20 1.2.2 Rada Ministrů ........................................................................................................................20 1.2.3 Legislativa a soudnictví .........................................................................................................21 1.2.4 Poradní rada ..........................................................................................................................21 1.2.5 Provinční uspořádání .............................................................................................................22 1.3 Ekonomický systém SA ...............................................................................................................22 5

1.3.1 Historie budování moderní ekonomiky SA ...........................................................................22 1.3.2 SA jako nejrychleji se rozvíjející země světa ........................................................................23 1.3.3 Průmyslová města SA ...........................................................................................................24 1.3.4 Plány rozvoje .........................................................................................................................24 1.3.5 Státní podpora soukromého sektoru ......................................................................................25 1.4 Daňový systém SA .......................................................................................................................27 1.5 Bankovní systém SA ....................................................................................................................28 1.5.1 Historie bankovnictví SA ......................................................................................................28 1.5.2 Bankovní systém SA a Saúdská burza v současnosti ............................................................31 1.6 Současný trh SA ...........................................................................................................................33 1.6.1 Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR .............................................................................34

2 Úloha ropy v ekonomice SA ................................................................................................. 36 2.1. Význam ropy pro celosvětovou společnost .................................................................................36 2.1.1 Vznik ropy .............................................................................................................................37 2.1.2 Význam ropy .........................................................................................................................38 2.1.3 Druhy ropy ............................................................................................................................39 2.1.4 Budoucnost ropy ...................................................................................................................40 2.1.5 Ropa a ekonomika .................................................................................................................41 2.1.6 Produkce a spotřeba v číslech ...............................................................................................45 2.2 Objevení ropy na území SA .........................................................................................................46

3 Moţnosti SA v ovlivňování světové ekonomické a finanční rovnováhy .............................. 48 3.1 Ropa jako zbraň ............................................................................................................................48 3.1.1 OPEC a její vliv na cenu ropy ...............................................................................................49 3.1.2 Historie OPEC .......................................................................................................................49 6

3.1.2.1 Nadvláda sedmi sester ....................................................................................................49 3.1.2.2 Vznik OPEC ...................................................................................................................53 3.1.3 Cíle OPEC .............................................................................................................................54 3.1.4 Struktura OPEC .....................................................................................................................54 3.1.5 Členové OPEC ......................................................................................................................55 3.1.6 Koš OPEC .............................................................................................................................56 3.1.7 Produkční kvóty ....................................................................................................................56 3.1.8 OPEC a jiné mezinárodní organizace ....................................................................................56 3.1.8.1 Fond OPEC pro mezinárodní rozvoj ..............................................................................58 3.2 Ropné šoky a jejich vliv na cenu ropy .........................................................................................59 3.2.1 První ropný šok – ropné embargo .........................................................................................59 3.2.2 Druhý ropný šok – Islámská revoluce ..................................................................................60 3.2.3 Třetí ropný šok – válka v Perském zálivu .............................................................................61 3.3 Prudké změny cen ropy po roce 2000 ..........................................................................................62 3.4 Vztahy SA se zahraničím .............................................................................................................62 3.4.1 USA .......................................................................................................................................62 3.4.2 Ostatní Arabské země............................................................................................................65 3.4.3 Rusko.....................................................................................................................................66 3.4.4 Čína .......................................................................................................................................66

4 SA a finanční krize 2008-2009 .............................................................................................. 68 4.1 Ekonomický vývoj v letech 2008-2009........................................................................................68 4.1.1 Vliv krize na místní peněţní a úvěrový trh ...........................................................................69 4.1.2 Vliv krize na místní dluhový trh ...........................................................................................70 4.2 Síla Královského bankovního sektoru ..........................................................................................70 7

4.3 Přeshraniční půjčky ......................................................................................................................71 4.4 Financování domácích bank .........................................................................................................72 4.5 Úvěrování domácích bank ............................................................................................................73 4.6 Úvěrování zahraničních bank .......................................................................................................75 4.7 Pouţité instrumenty centrální banky ............................................................................................75 4.7.1 Kroky monetární politiky SA ................................................................................................77 4.7.2 Nástroje, které se ukázaly být efektivními během krize.......................................................78 4.8 Úloha zahraničních měnových rezerv a intervencí ......................................................................78 4.9 Ekonomický vývoj v roce 2011 ...................................................................................................79

Závěr ......................................................................................................................................... 80 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 81

8

Úvod Téma své diplomové práce, které zní Saúdská Arábie a její vliv na světovou ekonomiku jsem si určila zejména z toho důvodu, ţe se ve svém volném čase věnuji studiu arabských zemích, v čele se Saúdskou Arábií. Rozvinutí svých dosavadních znalostí o arabských zemích, potaţmo o Saúdské Arábii i v oblasti finanční a ekonomické, a to prostřednictvím vypracování diplomové práce, pro mne tak bylo jasnou volbou. Toto téma je dle mého názoru v současné době velmi aktuální. Ropa je stále strategickou surovinou číslo jedna, a bude jí zřejmě i v blízké budoucnosti. Jelikoţ je Saúdská Arábie společně s Ruskem dlouhodobě jejím největším světovým producentem, je postavení této země ve světové ekonomice velmi významné. Významné postavení si Saúdská Arábie zachovává rovněţ ve světové politice v rámci členství v Organizaci zemí vyváţejících ropu OPEC a stálým strategickým zájmům USA na Blízkém východě. Také finanční stránka ropy je velmi aktuální, vzhledem k tomu, ţe je předmětem spekulativního obchodování, a její cena je ovlivňována mnoha faktory včetně kurzu dolaru, celosvětovými faktory a ropnými giganty jako je Exxon, BP, Royal Dutch nebo Texaco. Celou problematiku jsem se tak snaţila v práci popsat pokud moţno co nejobsáhleji, s důrazem na nejen historické, ale také faktické souvislosti mezi jednotlivými aspekty.

9

1 Charakteristika politického a ekonomického systému Abychom lépe pochopily charakteristiku politického a ekonomického systému Saúdské Arábie, je potřeba si uvědomit, ţe se jedná o tradiční absolutistickou teokratickou monarchii, a ekonomika tohoto státu se opírá o závislost na těţbě ropy a petrochemické výrobě.

1.1 O zemi a jejím obyvatelstvu Jelikoţ je obyvatelstvo sloţeno v podstatě pouze ze dvou národností, a to z 90ti procent araby a z 10ti procent afro-asiaty, pak je téměř 100% obyvatelstva muslimů, vyznávající náboţenství Islám. Toto náboţenství tím pádem ovlivňuje všechny obyvatele Saúdské Arábie. Úředním jazykem je arabština, přičemţ v obchodním styku se hovoří anglicky. V zemi působí vysoký počet zaměstnanců z Asie a Afriky, tudíţ v některých čtvrtích je moţné se dorozumět i jinými jazyky.

1.1.1 Dějiny Saúdské Arábie První obyvatelstvo země se objevilo na území údajně jiţ před sto tisíci lety. Novodobé dějiny spolu s oficiálním vznikem Saúdské Arábie se začínají formovat aţ v 1. polovině 18. století, zaloţením prvního a poté druhého saúdského státu.

1.1.1.1 Starověk Na současném území Saúdské Arábie byla především v jihozápadní části země řada místních osídlení, která byla součástí minejského království. Toto království vzniklo ve 12. století před n. l., a poté následovala království sabejské a himjarské. Obyvatelé byli kočovní pastevci tzv. nomádi, kteří osidlovali zejména oblast západního pobřeţí a města Mekku a Medínu. Kočovníci si zakládali kmeny, v jejichţ čele stáli šajchové a emíři. Města Mekka a Medína byla ve strategické poloze, díky níţ se staly důleţitými středisky obchodu mezi Indií a Evropou.

10

1.1.1.2 Vznik tzv. kolébky islámu V 7. století n. l. se stalo dnešní území Saúdské Arábie tzv. kolébkou islámu, a města Mekka a Medína byla prohlášena jako svatá města nového náboţenství. Od té doby jsou tato města hlavním cílem všech věřících, kteří mají dle islámu povinnost alespoň jednou za ţivot uskutečnit svatou pouť. Prorok nového náboţenství Muhammad patřící do kmene Kurajšovců, kteří ovládali tuto oblast, začal v době uctívání různých boţstev hlásat monoteistické náboţenství. Slovo islám znamená vzdání se bohu nebo také odevzdání se, od něho se odvozuje slovo muslim, coţ znamená osoba, která se odevzdává bohu. Prorok Muhammad se díky svému hlásání dostal do rozporů s kmenem, a tak v roce 622 odešel se svými stoupenci z Mekky, a 16. července 622 dorazil do Medíny. Tohoto data začala muslimská éra zvaná ,,hidţra,, (hidţra-přerušení svazků s kmenem, emigrace). Muhammad vedl boje proti svému minulému kmenu z Mekky, a v roce 630 se mu podařilo ji dobýt. Nová víra se rychle rozšiřovala po celém arabském poloostrově, a Mekka se tak stala duchovním centrem islámu. Boj v roce 630 byl v podstatě základním kamenem taţení muslimských vojsk, která poté dobyla většinu tehdejšího světa. Nástupce tzv. chalífa Muhammada Abú Bakr a jeho vojska dobyla tehdejší Babylon, a během vlády dalšího nástupce dobyla muslimská vojska i Sýrii, Palestinu a Egypt. Následovalo dobytí celé části severní Afriky a roku 711 i obsazení Španělska. Dobývání Evropy bylo zmařeno prohrou v bitvě u Poitiers ve Francii. V dalších letech se také podařilo porazit muslimské jednotky při pokusu o obsazení Cařihradu. V této době se rozvinulo taţení na východ, a po obsazení Perské říše vstoupila roku 705 muslimská vojska do Indie.

1.1.1.3 Turecký vliv a snahy koloniálních mocností ze západní Evropy V důsledku postupného slábnutí chalífátu se ujímali vedení turci. Ovšem jejich nadvláda byla slabá, a v té době se začali snaţit dobýt islámskou říši evropští dobyvatelé. Snahy o dobytí říše nejprve uskutečnili v 16. století Portugalci, poté v 17. a 18. století angličané, holanďané a francouzi. V 19. století pak obsadila území Perského zálivu Velká Británie.

11

1.1.1.4 Dějiny vládnoucí rodiny a vznik království Saúdské arábie V první polovině 18. století se v okolí Nadţdu začalo formovat hnutí wahhábitů. Jeho zakladatel Muhammad ibn Abd al-Vahháb byl tehdy vyhnán z Rijádu. Šajch Muhammad ibn Saúd ze sousední oázy Daría se ho ujal, a společně zaloţili tzv. první saúdský stát. První saúdský stát zanikl roku 1818 po obsazení oblasti egyptským pašou Muhammadem Alím. V roce 1822 následoval pokus o znovuobnovení státu emírem Turním ibn Abdulláhem ibn Muhammadem, a to přepadením Rijádu, kterému vládli egypťané. Zaloţil druhý saúdský stát, který byl ale mnohem menší neţ první, zabíral pouze Nadţd a Al-Hasu. Zhruba v polovině 19. století se rozpoutaly boje mezi Saúdy a Rašídy ze severní části území, a postupně vyhnaly Saúdy z Nadţdu. Po posledním boji v roce 1891 úplně zanikl druhý saúdský stát, a Saúdové byli donuceni přesídlit do Kuvajtu. V roce 1902 se vrátil z Kuvajtu saúdský emír známý jako Ibn Saúd, a spolu se svými přívrţenci znovu dobyl Rijád. Tento okamţik je často označován jako důkaz hrdinství a o něj se téţ opírá budování saúdské národní identity. Zaloţení Království Saúdské arábie jak ho známe dnes se datuje do roku 1932, a povaţuje se za výsledek sňatku z rozumu mezi Ibn Saúdem a dívkou z rodiny Ál aš-Šejch. Rodina Ál ašŠejch byla přímým potomstvem Abd al-Vahhába, zakladatele wahhábismu. Ibn Saúd poté pokračoval v bojích a budování kmenových svazků. Ibn Saúd se téţ spojil s duchovenstvem. Přeměnil členy bojovných kmenů v náboţenské skupiny zvané ,,ichwán,,. Beduínští ichwáni byli posíláni do speciálních zemědělských usedlostí, které slouţily i jako výcvikové tábory. Tyto tábory se nazývaly hidţra. Takováto členství v hidţrách bylo poté povinné pro všechny beduíny, a bylo spjaté s povinností platit náboţenskou daň zakát. V kaţdé hidţře byl hlavou imám, který ichwány učil zásady Abd al-Wahhábova učení, loajalitu k vládnoucí rodině a přísný výklad islámu, který ichwáni šířili opět dál. Součástí takového učení bylo také připomenutí, ţe kdo zemře ve jménu dţihádu, půjde do ráje. Ibn Saúd si tak v podstatě z kočovných beduínů vytvořil účinnou bojovou sílu. S pomocí ichwánů poté dobyl východní území, a Ibn Saúdovi zbývalo obsadit uţ jen Hidţáz s Mekkou a Medínou. Dţidda se vzdala, a obsazení Mekky a Medíny na sebe nenechalo dlouho čekat. 8. ledna 1926 mohl Ibn Saúd k titulu sultán Nadţdu přidat i titul král Hidţázu. 22. září 1932 se Ibn Saúd prohlásil králem Saúdské Arábie, coţ ihned uznaly evropské mocnosti v čele se Sovětským svazem a Velkou Británií. Právě Ibn Saúdovi ichwáni, ale brzy představovali velkou hrozbu pro celé království. Jejich tábory se nebezpečně rozšířily a i přesto, ţe Ibn Saúd po dobytí celého území pozastavil 12

dţihád, ichwáni pokračovali v nájezdech do Iráku a Zajordánska , kde nespočetněkrát vyvolali spor s Velkou Británií. Ichwáni pozastavením dţihádu ztratili hlavní zdroj své obţivy a kritizovali vládnoucí rodinu, zejména to, ţe dva synové Ibn Saúda cestovali do zemí ,,nevěřících,, Anglie a Egypta, a zavádění neislámských novinek jako např. budování telefonní a telegrafní sítě nebo nákupy automobilů. V té době byla většina příjmů královské rodiny závislá na náboţenských poutích do Mekky a Medíny. Vyjednávání v této situaci nepomáhala, a tak byla potřeba pouţít vojenskou sílu. Neposlušní ichwáni byli nakonec poraţeni, a jejich velká část nebyla následně úplně začleněna do saúdského státu, a trpěla různými formami socioekonomické diskriminace. Poté uţ ohroţovali královy plány pouze náboţenští učenci ulamá, ale z jejich strany nehrozilo nebezpečí. Zřejmě ze strachu, ţe by je postihl stejný osud jako ichwány zůstali králi Ibn Saúdovi věrní. Král postupně sniţoval vliv náboţenských učenců, a jejich role byla spíše v oblasti vzdělávání a dohlíţení na veřejnou morálku. Ibn Saúd se opíral ve své politice o okruh zahraničních poradců z Anglie, Iráku, Egypta, Sýrie či Libanonu, ale jeho úspěchy byly také značně podpořeny Velkou Británií. Za tuto podporu Ibn Saúd podepsal s Velkou Británií dohodu, která opravňovala Velkou Británii dohlíţet nad saúdskou zahraniční politikou. Velká Británie se ovšem obávala moţného nebezpečí z důvodu smlouvy Saúdské Arábie s ,,nevěřícími,, Brity, a proto podepsaly obě země roku 1927 smlouvu novou, která uznala Saúdské království za nezávislé. Král Ibn Saúd roku 1953 zemřel, a na trůn nastoupil jeho syn Saúd. Roli hlavního spojence Saúdské Arábie tehdy od Velké Británie převzaly Spojené státy. Vláda Saúda byla spojována s finančními skandály a neklidem uvnitř vládnoucí rodiny. Proti Saúdovo vládě veřejně vystoupil korunní princ Fajsal, a vznikaly první spory mezi příslušníky rodu. Otec Saúda vytvořil tři pilíře zahraniční politiky – panarabismus, panislamismus a úzkou spolupráci se Spojenými státy, sám Saúd k nim během své vlády přidal ještě jednu významnou oblast, a to ,,rijálpolitiku,, coţ znamenalo vyuţívání ropného bohatství země k ovlivňování jak stoupenců, tak i nepřátel Saúdské Arábie. V roce 1952 byla Saúdská Arábie zasaţena událostmi v Egyptě. Násir stál v čele vojenského převratu při němţ byl svrţen tehdejší egyptský král Farúk I. Násir se stal prezidentem Egypta, a hlásal nové politické názory, které říkali jediné: je jen jeden arabský svět a ten byl rozdělen a zmanipulován Západem. Veřejně kritizoval a zesměšňoval saúdský reţim, očerňoval 13

vládnoucí rodinu, ale i ostatní panovníky jiných monarchií Zálivu. Toto období se označovalo jako ,,arabská studená válka,,. Král Saúd i přesto podporoval mnohé Násirovy plány, a postupně se dění v zemi začalo vymykat kontrole. Zanedlouho došlo v sousedním Jemenu k převratu, díky němuţ se dostaly na území arabského poloostrova egyptské jednotky, na které saúdská vláda nebyla připravena. Někteří Saúdští piloti dokonce zběhli do Káhiry, a několik princů odešlo do Egypta také. Korunní princ Fajsal, mezitím co Saúd pobýval v zahraničí z důvodu zdravotních problémů, sestavil kabinet kam dosadil své bratry a blízké spojence Fahda a Sultána. Slíbil také vytvoření reforem, kam patřilo například zrušení otroctví. To se samozřejmě nelíbilo Saúdovi, a po jeho návratu ze zahraničí hrozil Fajsalovi mobilizací Královských gard. Na to Fajsal vyhroţovoval mobilizací Národních gard. K Fajsalovi se připojili i ulamá a ostatní významní princové, a tak Saúd nakonec přeci jen rezignoval a odešel do Egypta, kde se spojil s Násirem a společně kritizovali Fajsalovu vládu. Král Saúd zemřel v roce 1969. Na jeho památku nenaleznete v království jediný portrét Saúda, a to z toho důvodu, ţe se období jeho vlády označuje za nejhorší období státu, kdy vládla korupce a politický amatérismus. Toto období ale poloţilo základ dalšího počínání královské rodiny. Vládnoucí rodina jiţ nikdy nedovolila, aby se jejich spory dostaly na veřejnost, a ohrozili tím její existenci. Do čela Saúdské Arábie nastoupil v roce 1964 Fajsal, a vládl do roku 1975, coţ bylo období spojované s rostoucími příjmy z ropy. Konec tzv. arabské studené války se datuje na rok 1967. Předcházející poráţka Násira ve válce s Izraelem roku 1967 znamenala konec jeho ideologiím, a ještě téhoţ roku se konal arabský summit, na kterém se dohodl Násir s Fajsalem na novém spojenectví a přátelství. Egypt přislíbil stáhnutí svých vojsk z arabského poloostrova, a ropné monarchie na oplátku slíbili přispívat částkou 329 milionů dolarů ročně Egyptu a Jordánsku. Nová Saúdská éra umocněná dobrými vztahy s novým egyptským prezidentem Anwarem as-Sádátem na sebe nenechala dlouho čekat. Celosvětovou pozornost k Saúdské Arábii Fajsal také upoutal v roce 1973, kdyţ vyhlásil ropné embargo, díky němuţ země získala obrovské bohatství. Díky neuvěřitelnému ropnému bohatství, království mohlo financovat širokou síť staveb mešit na svém území a jiných náboţenských vzdělávacích center v zahraničí, tím se stal Fajsal velmi oblíbeným mezi věřícími. Během své vlády přispěl například více neţ deseti miliardami dolarů do Islámského fondu solidarity, zaloţil Islámskou rozvojovou banku se sídlem v Dţiddě. Díky finančním injekcím a pomoci v podstatě vykoupil Egypt z tehdější nadvlády Sovětského svazu, ukončil první část Libanonské války, a zklidnil 14

vztahy mezi Sýrií a Jordánskem. Výdaje putující do zahraničí v letech 1973-1990 přesáhly částku 93 miliard dolarů. Fajsal se také zapsal do dějin tím, ţe po třech dnech od nástupu na trůn na naléhání amerického prezidenta Kennedyho úplně zrušil otroctví. Během vlády krále Fajsala měla díky ropnému bohatství většina obyvatel země vysokou ţivotní úroveň, jelikoţ stát byl hlavním poskytovatelem zaměstnání a sluţeb. Není tedy divu, ţe rok 1973 je označován za počátek ,,éry hojnosti,,. V březnu 1975 byl král Fajsal zabit svým synovcem Fajsalem ibn Musáid ibn Abd al-Azízem. Saúdská vláda oznámila po pár hodinách, ţe byl vrah Fajsal ibn Musáid duševně nemocný, a vraţdu provedl jako pomstu za smrt svého bratra prince Chálida ibn Musáida ibn Abd al-Azíze. Zde je potřeba objasnit, ţe jeho bratr Chálid byl stoupencem náboţenských fanatiků, kteří kvůli svým ideologiím napadali nově budované televizní stanice v Saúdské Arábii, a při jednom takovém útoku byl zabit. Fajsal ibn Musáid byl o několik dní později popraven, ale v souvislosti s vraţdou krále Fajsala bylo ještě zatknuto a vyslýcháno dalších patnáct muţů. To v celém arabském světě vyvolalo různé spekulace a konspirační teorie. Na trůn tři dny po smrti svého bratra Fajsala nastoupil Chálid, jenţ narušil pravidlo, které určuje to, ţe následník trůnu musí být nejstarší syn Ibn Saúda. Podle tohoto pravidla by měl na trůn nastoupit princ Muhammad, který ale kvůli své závislosti na alkoholu a mnoha skandálům zapříčiněných především jeho agresivitou, nezískal podporu královské rodiny, a byl nucen se vzdát svých nástupnických práv. Muhammad kromě události, při které měl údajně postřílet desítky ichwánů, byl známý především kvůli kauze roku 1977, kdy nařídil popravit svou devatenáctiletou vnučku, obviněnou z cizoloţství. Poté co jeho nařízení soud odmítl vykonat, postarali se o její smrt jeho osobní bodyguardi, a před mnoha svědky ji přímo na popravišti v Dţiddě zastřelili. Vládnoucí rodina oznámila, ţe princezna nešťastnou náhodou utonula. Celá událost, ale měla bohuţel mezinárodní dohru, kdy byl natočeno britské dokumentární drama Death of a Princess, které odkrylo celé pozadí této události. Tento film samozřejmě nepředstavitelně zhoršil diplomatické vztahy mezi Velkou Británií a Saúdskou Arábií. Jakmile byl v Británii film uveden, Saúdská Arábie hrozila ekonomickými sankcemi, král Chálid zrušil svou cestu do Londýna, a vyhostil ze země velvyslance z Velké Británie. Desítky milionů dolarů bylo téţ vynaloţeno na kampaň, která byla namířená proti Velké Británii. Britská vláda se nakonec veřejně Saúdské Arábii omluvila a film odsoudila. Král Chálid se během své vlády věnoval více svým koníčkům a náboţenskému rozjímání neţ samotnému vládnutí, proto během jeho vlády byla více rozdělena moc i mezi jeho bratry. 15

Současný saúdský král, tehdy princ Abdalláh, se stal odborníkem na Sýrii a Irák, princ Sultán se zajímal o Jemen. Otázky týkající se panování v zemi tak řešili bratři kolektivně, coţ se ještě více umocnilo v 80. letech, kdy se princ Bandar ibn Sultán stal velvyslancem ve Spojených státech, a tím pádem jednal v zájmech Saúdské Arábie a ministra zahraničních věcí prince Saúda ibn Fajsala. Největší vliv ale měl na vládnutí země Chálidův bratr Fahd, který se poté sám ujal vlády. Co se týče vlády krále Fahda (1982-2005), bývá spojována s prudkým poklesem cen ropy. Ceny v roce 1986 dosáhly svého minima, které činilo osm dolarů za barel. Celkové zpomalení ekonomiky a schodek v rozpočtu měli za následek i zpomalení modernizace infrastruktury a politiku tzv. saúdizace, coţ byla politika, která nahrazovala zahraniční zaměstnance Saúdskými araby. I přesto, ţe si saúdská střední a vyšší třída většinou najímá řidiče a sluţebné z řad jiných národností, vzniká spoustu stíţností na špatný vliv cizinců na saúdskou kulturu. Král Fahd i přes celkové zpomalení ekonomiky stále financoval mezinárodní náboţenské instituce zaloţené králem Fajsalem v 60. letech. V 80. letech pak docházelo ke stále většímu prohlubování ekonomické propasti mezi obyvatelstvem. Bohatou vrstvu tvořili příslušníci královské rodiny, hlavní představitelé kmenů a úspěšní obchodníci. Není divu, ţe se skupinky mladých Saúdských Arabů začaly nebezpečně fanaticky shlíţet v islámu, a řešili tím rostoucí sociální a ekonomické problémy. Odsuzovali materiální zkorumpovanost saúdského reţimu, vinili za svou situaci Západ, a neměli ani problém s kritikou vzdělané saúdské elity, která dosáhla svého vzdělání na Západě. Král Fahd také udrţoval nadmíru vřelé vztahy se Spojenými státy, dokonce vřelejší něţ kterýkoli jeho předchůdce. S obdobím vlády krále Fahda je nutné zmínit téţ tzv. Válku v Zálivu (1990–1991). Jednalo se o ozbrojený konflikt mezi Irákem za vlády Saddáma Husajna a koalicí 28 států v čele se Spojenými státy, které obdrţeli mandát od OSN za účelem osvobození Kuvajtu. Současný král Abdalláh ibn Abd al-Azíz vládne od 1. srpna 2005, poté co zemřel jeho nevlastní bratr Fahd. Od roku 1962 do roku 2005 byl velitelem Saúdské Arabské Národní Gardy. Král Abdalláh je povaţován za jednoho z nejbohatších monarchů na světě.

16

1.1.2 Poloha, rozloha a hranice Saúdská Arábie zabírá největší část Arabského poloostrova. Svou rozlohou 2 149 690 km2 je po Alţírsku druhým největším státem arabského světa. Severně a severovýchodně sousedí s Jordánskem a Irákem, na východě s Kuvajtem, Katarem a Spojenými arabskými emiráty, na jihovýchodě s Ománem a na jihu s Jemenem. Ze západu Saúdskou Arábii ohraničuje Rudé moře a na severovýchodě Perský záliv. Saúdská Arábie vede jiţ dlouhou dobu spory se Spojenými arabskými emiráty ohledně hranic, a to hlavně kvůli těţištím ropy a zemního plynu. Hlavním městem je Rijád.

1.1.3 Podnebí Na celém území panuje suché pouštní podnebí s vysokými denními a nízkými nočními teplotami a minimem sráţek. Nedostatek dešťů je charakteristický pro největší část území Saúdské Arábie. Občas se v některých částech země rozpoutají bouře, které zaplní vodou koryta řek tzv. vádí. Svým podnebím patří k nejteplejším zemím světa. Časté písečné a prašné bouře zemi suţují vţdy na jaře a na podzim.

1.1.4 Obyvatelstvo, zdravotnictví, školství V zemi ţije přibliţně 27 563 432 obyvatel, z nichţ zhruba 5,5 milionu tvoří zahraniční pracovníci, coţ je malé procento ve srovnání s ostatními arabskými státy. Etnicky tvoří obyvatelstvo z 90ti % arabové , 10 % je jiného původu. Mezi největší skupiny zahraničních pracovníků patří Indové (v roce 2004 jich zde ţilo 1 300 000), Pákistánci (900 000), Egypťané (900 000), Jemenci (800 000), Filipíňané (500 000) a Bangladéšané (400 000). Úředním jazykem je arabština.V zemi je velmi dobrá zdravotní situace, téměř všichni obyvatelé mají přístup k základním lékům a zdravotní péče je poskytována zdarma. Saúdská Arábie rovněţ nepřijímá ţádnou humanitární pomoc, a naopak je jedním z největších poskytovatelů. Saúdská Arábie je povaţována za jednu z nejhorších na světě co se týče dikriminace ţenských práv, jelikoţ zde platí přísné právo šaríja, které ţenám přisuzuje niţší postavení neţ muţům. Toto právo je zde uplatňováno mnohem přísněji neţ v jiných arabských zemích. Mezi 17

základní omezení a diskriminaci můţeme zařadit například nutnost zahalování ţen, zákaz řízení automobilů nebo zákaz cestování bez muţského příslušníka rodiny, oddělená kulturní zařízení a jiné. Za vlády krále Abdalláha ale postupně dochází ke zlepšování situace saúdských ţen. Co se týče školství v Saúdské Arábii, současné saúdskoarabské školy vznikly z koránských škol, které byly budovány společně s mešitami a jejichţ hlavním předmětem bylo studium koránu. Vůbec nejvýznamnější změnou v ţivotech saúdských ţen bylo umoţnění vzdělání. Na začátku 20. století vznikaly první soukromé školy pro chlapce, a veřejné školství pro chlapce se začalo rozvíjet aţ na konci 30. let 20. století po objevení ropy. První soukromou školu pro dívky zaloţila v roce 1956 Iffat, manţelka tehdejšího korunního prince Fajsala. Mladé Saúdské Arabky se dodnes neskrývají tím, jak jsou této ţeně vděčné za její pokrokový čin. První státní základní škola pro dívky poté byla zaloţena 1960 v Rijádu na popud tehdy korunního prince Fajsala, jehoţ ţena na něj měla velký vliv. Fajsal tehdy dokázal přesvědčit nesouhlasící ulamá, ţe vzdělání dívek povede i k lepšímu pochopení islámu, a pověřil ulamá dohledem nad dívčím školstvím. Na smíšených univerzitách v Saúdské Arábii musí ţeny a muţi vstupovat do přednáškových sálů oddělenými dveřmi a během výuky jsou odděleni přepáţkou. V současnosti je vzdělání na státních školách pro všechny občany země bezplatné. Školní docházka není povinná, přesto 99% všech dětí, kteří jsou odpovídajícího věku navštěvuje základní školu. Většina z nich poté nastoupí ke studiu na střední škole, a zhruba polovina z nich pokračuje studiem vysoké školy. Osnovy podle kterých se na školách vyučuje mají stále ve větší míře pod dohledem duchovní, ale vláda současného krále Abdalláha se snaţí tento vliv potlačit. Mezi nejčastěji studované obory patří teologie a technické obory. Dle odhadů z roku 2003 je 79% obyvatelstva gramotných (větší je procento muţů). Co se týče mladší generace, ta je gramotná z 98%. Do zvýšení úrovně vzdělání v Saúdské Arábii se nadále investují nemalé částky, přičemţ mezi bohatší vrstvou společnosti a královskou rodinou je oblíbené posílat své potomky studovat do zahraničí. Jako příklad investování do úrovně vzdělání můţeme uvést Technickou a přírodovědeckou univerzitu krále Abdalláha, otevřenou 23. září 2009. Univerzita se nachází na pobřeţí Rudého moře, celý komplex je na ploše 36ti kilometrů čtverečních, přičemţ na tomto území neplatí právo šaríja. Tato univerzita je jediná svého druhu. Saúdská Arábie do univerzity investovala 1,5 miliardy dolarů. Díky této univerzitě chce král Abdalláh připravit zemi na dobu vyčerpání 18

ropných zásob, cílem oborů je vlastní výzkum fotovoltaniky, bio a nano technologie a jiných ve spolupráci se zahraničím. Na Kaustu mají muţi i ţeny stejná práva, a ţenám je dovoleno řídit automobil. Přísně zakázaný na tomto území je pouze alkohol.

1.1.5 Kultura a sport Kultura Saúdské Arábie je těsně spjata s islámem a je silně konzervativní. Zákazy, které určuje islám ovlivnily nejvíce výtvarné umění, kde je zakázáno zobrazovat lidskou podobu. V malířství i sochařství tedy převládla spíše dekorativní tvorba, která je typická svými sloţitými geometrickými vzory, pouţíváním písma, hlavně úryvků z koránu a ornamentálními motivy. Významná je pro saúdské araby hudba, tanec a poezie. Nejvýznamějším projevem islámského umění je však architektura. Nejslavnější památkou Saúdské Arábie je bezpochyby velká mešita v Mekce, která je schopna pojmout na 8000 věřících, další významnou památkou je prorokova mešita v Medíně, kde se nachází hrob proroka Muhammada. Na seznamu UNESCO se nachází dvě památky Saúdské Arábie, a sice archeologická lokalita Al-Hijr a AtTuraif v Daríje, coţ je původní sídlo rodiny Saúdů. V Saúdské společnosti je kladen velký důraz na rodinu. Většina muţů nosí typický dlouhý oděv s pokrývkou hlavy a ţeny se zahalují do tradičního hidţábu a niquábu. Saúdové pouţívají lunární islámský kalendář a oficiálně slaví pouze tři svátky, podle lunárního kalendáře konec Ramadánu a Svátek oběti, a podle západního kalendáře slaví 23. září výročí sjednocení království. Co se týče jídla, je saúdskoarabská kuchyně výrazně kořeněná, a podobá se kuchyním jiných arabských států. V zemi je zakázaná konzumace vepřového masa a alkoholu. Nejoblíbenějším sportem v Saúdské Arábii je fotbal, potápění, rybaření, jachting nebo závody velbloudů. Zejména u muţských členů královské rodiny je obzvlášť oblíbené sokolnictví, které však podléhá omezením.

19

1.2 Politický systém SA Saúdská Arábie je monarchie postavená na Islámu. V čele vlády stojí král, který je zároveň vrchním velitelem armády. Král jmenuje korunního prince, s kterým se během vlády radí o důleţitých otázkách. Vládne s pomocí Rady ministrů, která je téţ nazývána Kabinet. Součástí Kabinetu je 22 ministerstev specializujících se na různá odvětví vlády. Legislativu králi předkládá Poradní rada, která navrhuje nové zákony a mění a doplňuje stávající legislativu. Poradní rada se skládá ze 150ti členů, kteří jsou králem jmenováni vţdy na čtyřleté období. Saúdská Arábie je rozdělena na 13 provincií. Kaţdá z těchto provincií má vlastní radu, která se zabývá celkovým vývojem provincie, a zodpovídá se guvernérovi. Vzhledem k tomu, ţe je Saúdská Arábie islámský stát, je její justiční systém postaven na islámském právu Šaría. Král má nejvyšší postavení v celém právním systému, má funkci odvolacího soudu a vydává milost. Jsou zde zastoupeny soudy tzv. Šaríjské soudy, které řeší většinu soudních případů.

1.2.1 Základní úlohy vlády Vláda Saúdské Arábie určuje charakter státu, jeho cíle a odpovědnosti a v neposlední řadě vztah mezi panovníkem a občany. Definuje Království Saúdské Arábie jako arabský a islámský suverénní stát, jehoţ náboţenstvím je islám a ústavou svatý Korán a Sunna. Stanovy v novém systému zavedeném v roce 1992 také vysvětlují, ţe cílem státu je zajistit bezpečnost a práva všech občanů země. Zdůrazňují význam rodiny jako základu Saúdské společnosti. Kladou téţ důraz na rovnost všech saúdských občanů před zákony Saúdské Arábie.

1.2.2 Rada Ministrů Rada ministrů pod kterou spadá 22 ministerstev, je odpovědná za vnitřní i vnější záleţitosti státu. Řeší finanční a ekonomické záleţitosti včetně vzdělávání a obrany státu. Rada byla zaloţena v roce 1953 králem Saudem a restrukturalizována králem Fahdem v roce 1993. Skládá se z předsedy vlády (král), místopředsedy vlády (korunní princ, v současnosti také ministr s portfoliem), 21 ministrů s portfoliem a 7 ministrů státu. Ve všech finančních, výkonných a administrativních záleţitostech rozhodují na základě většiny hlasů. 20

1.2.3 Legislativa a soudnictví Soudní systém Saúdské Arábie se skládá ze tří typů soudů. Takzvané Sharia’h soudy se rozdělují na soudy první instance, kasační soudy a Nejvyšší soudní radu. Šaríjské soudy doplňuje také rada pro stíţnosti. Poslední částí soudního systému SA jsou výbory v rámci ministerstev, které řeší specifické spory například ohledně pracovního práva. V dubnu roku 2005 byl schválen plán na reorganizaci soudního systému, který je účinný od 1. října roku 2007. Dle tohoto plánu byly zřízen Nejvyšší soud a další speciální soudy, zabývající se například obchodním, pracovním či správním právem. Šari’a (islámské právo) slouţí jako vodítko pro veškeré právní záleţitosti Saúdské Arábie. V islámském právu, potaţmo v Saúdské Arábii z toho důvodu nejsou uplatňovány ţádné rozdíly mezi posvátnými a světskými aspekty společnosti. Muslimové odvozují právo Šari’a primárně z Koránu, následně ze Sunny (6 sbírek, které obsahují výroky a chování proroka Muhammada). Třetím zdrojem islámské legislativy je Idţmá vymezující otázky, na které není daná jasná odpověď ani v Koránu a ani v Sunně. Qias jako čtvrtý pramen práva je analogie doplňující výše zmíněné 3 zdroje islámské legislativy.V Islámském právu platí presumpce neviny stejně jako v právním systému České republiky. Ovšem v případech závaţných trestných činů nebo recidivistů se uplatňují kruté tresty.

1.2.4 Poradní rada Poradní rada je zákonodárný orgán, který se zabývá lidskými právy, vzděláváním, kulturou, zdravotnictvím a sociálními věcmi, veřejnými sluţbami, zahraničními záleţitostmi, bezpečností, správou islámských záleţitostí, hospodářstvím, průmyslem a financemi. Je to tzv. moderní verze tradičního islámského pojetí, kdy vůdce konzultuje svá rozhodnutí s odborníky na danou věc. V současné době se Poradní rada skládá ze 150ti členů jmenovaných králem na čtyřleté funkční období. Členové jsou vybíráni ze svých jednotlivých výborů, kterých je celkem 12.

21

1.2.5 Provinční uspořádání Saúdská Arábie je rozdělena do 13ti provincií, z nichţ kaţdá provincie má guvernéra, zástupce guvernéra, a provinční radu. Guvernér je zvolen vţdy na čtyřleté období s moţností obnovení funkce. Tyto rady se zaměřují výhradně na potřeby svých provincií, zejména sestavují rozpočty na rozvoj provincie, sestavují budoucí rozvojové plány a monitorují probíhající projekty. Guvernér a víceguvernér kaţdé provincie slouţí jako předseda a místopředseda provinční rady. Kaţdá rada se skládá z nejméně deseti osob, pocházejících ze soukromého sektoru. Stejně jako u Poradní rady se členové provinční rady účastní ve výborech, které se zaměřují na různé otázky v zájmu provincie. Tyto rady vydávají poté zprávy, které jsou předkládany ministru vnitra, a odtud putují na příslušná vládní ministerstva k posouzení.

1.3 Ekonomický systém SA Jak jiţ bylo zmíněno, ekonomický systém Saúdské Arábie je závislý na plné závislosti na těţbě ropy , která se spolu s petrochemickou výrobou podílí více neţ z jedné poloviny na tvorbě HDP. Saúdská Arábie má největší zásoby nevytěţené ropy na světě (cca 1/4 světových rezerv) ,a svou současnou těţbou se řadí stále mezi největší producenty ropy. Ropa a ropné deriváty tvoří 85 % exportu, přičemţ ropné příjmy tvoří 90% příjmů státního rozpočtu. Ekonomicky se Saúdská Arábie orientuje především na USA, poté na Evropskou Unii (především na Velkou Británii, Francii, Itálii, Španělsko a Německo), Japonsko, v posledním době navazuje vztahy s Čínou, Indií a Ruskem

1.3.1 Historie budování moderní ekonomiky SA Před zaloţením moderního království roku 1932, byli obyvatelé arabského poloostrova závislí na zemědělství a obchodu, zejména na vývozu a obchodech poutníků, kteří přicházeli do Mekky a Medíny. Království postrádalo jakoukoli infrastrukturu nezbytnou pro podporu dnešního hospodářského růstu, který předvídal jeho zakladatel, Král Abdulaziz bin Al-Saud Abdulrahman. 22

Objev ropy v roce 1938 vše změnil. Stabilní a pravidelný vývoz ropy poskytoval jiţ dostatek finančních prostředků na vybudování základní infrastruktury silnic, letišť, námořních přístavů, škol a nemocnic. V roce 1970, Saúdská Arábie představila první z řady pětiletých plánů rozvoje s cílem vybudovat moderní ekonomiku schopnou produkovat spotřební a průmyslové zboţí, které předtím bylo importováno. Infrastruktura země byla rozšířena, a tak průmysl a obchod mohl vzkvétat. Ve stejné době investovala národní ropná společnost ARAMCO do nových výrobních zařízení, potrubí, továren a dopravních zařízení a pokračovala v průzkumu nových ropných loţisek, aby maximalizovala výnosy z ropného sektoru, které byly potřebné k financování dalšího růstu. Výsledkem byla stabilní ekonomická transformace. Dnes je Saúdská Arábie jedna z nejrychleji se rozvíjejících zemí světa.

1.3.2 SA jako nejrychleji se rozvíjející země světa Saúdská Arábie jako svobodná trţní ekonomika prošla v relativně krátké době pozoruhodnými změnami. Vyvinula se ze zemědělské společnosti v regionální a světovou ekonomickou mocnost. Ropa je nedílnou součástí Saúdské ekonomiky, jelikoţ je Saúdská Arábie největším světovým producentem a vývozcem ropy. V současnosti také vyrábí a exportuje různé průmyslové výrobky po celém světě. Vláda SA hraje zásadní roli v průmyslovém a ekonomickém rozvoji země. Ministerstvo hospodářství a plánování formuluje ekonomické a sociální rozvojové plány, které stanoví dlouhodobé hospodářské cíle. Další oblasti ekonomiky jsou pod dohledem jednotlivých resortů, jako je zemědělství, energetika, doprava, komunikace a finance. Soukromý sektor hraje v Saúdské ekonomice stále větší roli - nyní tvoří 48% hrubého domácího produktu (HDP). Očekává se, ţe tento sektor i nadále poroste, díky rostoucímu počtu zahraničních investic. V prosinci roku 2005 se Saúdská Arábie stala členem Světové obchodní organizace (WTO). Toto členství poskytuje saúdským produktům lepší přístup na světové trhy, vytváří pracovní místa a podporuje zahraniční investice.

23

1.3.3 Průmyslová města SA I přesto, ţe základu Saúdské ekonomiky dominuje výroba a vývoz ropy, království přijalo opatření k co největšímu rozvětvení ekonomiky zejména v petrochemické výrobě. Petrochemické produkty dnes tvoří více neţ 90% exportu neropného průmyslu. Saúdská Arábie exportuje hlavně petrochemii, plasty, kovy, stavební materiály, a je dovozcem těchto produktů do zhruba 90ti zemí světa. Petrochemické a ostatní ropné průmysly jsou soustřeďovány ve velkých městských centrech. Koncentrace průmyslových závodů v určitých oblastech také usnadňuje poskytování ţivotně důleţitých sluţeb ve vodohospodářství, energetice a dopravě. Průmyslovém město Jubail je sídlem desítek továren, můţeme zde naleznout nespočet průmyslových zařízení, včetně odsolovacího zařízení, námořní přístav, ale také moderní vysokou školu. Průmyslové město Yanbu na pobřeţí Rudého moře je obklopeno ropnými rafineriemi, je sídlem petrochemického komplexu a mnoha výrobních podniků. V roce 1976 byla zaloţena průmyslová společnost SABIC (Saudi Arabian Basic Industries Corporation), čímţ vláda přijala nabídku zřízení soukromých podniků v průmyslových městech. SABIC , největší společnost středního východu, je ze 70% vlastnictvím Saúdské vlády a 30% akcionářů z GCC (Gulf Cooperation Council- Rada pro spolupráci v zálivu). SABIC se velmi rychle stal páteří úspěšné industrializace Saúdské Arábie. Do roku 1994 měla společnost 15 významných průmyslových závodů působících v Jubail, Yanbu a Jeddah, s roční produkcí 13 milionů tun. Do roku 2002, činila celková produkce 40,6 milionů tun nejpouţívanějších chemikálií, polymerů, plastů, průmyslových plynů, hnojiv, oceli a dalších kovů. Předpokládaná roční produkce společnosti do roku 2020 se odhaduje jiţ na 135 milionů tun.

1.3.4 Plány rozvoje Dosaţení ekonomické transformace z původní ekonomiky závislé na produkci ropy na ekonomiku postavenou i na jiných oborech, vyţadovalo rozváţné plánování a pečlivou realizaci programu rozvoje s jasně definovanými cíli. Snaha o ekonomický rozvoj a růst začala být váţná se zavedením prvního plánu rozvoje v roce 1970. Toto datum odstartovalo sérii pětiletých plánů, která se uplatňuje dodnes.

24

První fáze procesu plánu spočívala ve vytvoření infrastruktury, která by byla schopna poloţit moderní hospodářský základ. Další fází bylo rozvíjení lidských zdrojů a poté byla potřeba se zaměřit na ekonomické rozvětvení, včetně expanze průmyslových, zemědělských a jiných odvětví, která jsou v současné době na špičkové světové úrovni. Zřízení efektivní infrastruktury bylo dosaţeno v několika fázích během prvních tří rozvojových plánů. Poté vláda zahájila velké úsilí rozšířit průmyslový základ saúdské ekonomiky pomocí dvou souběţných směrů. Jeden směr byl zaměřený na rozšíření ropného průmyslu a další na vytvoření sektoru moderního neropného průmyslu v zemi. Kromě optimalizace příjmů ze Saúdské ropy, hraje moderní ropný průmysl stejně důleţitou roli ve vývoji neropného průmyslu, zejména díky poskytování surovin, které se v neropném průmyslu zpracovávají. V roce 1985 se pozornost vlády přesunula na rozvětvení hospodářských zdrojů. Následoval čtvrtý (1985-1989), pátý (1990-1994), šestý (1995-1999) a sedmý plán (2000-2004), a všechny tyto plány zdůraznily posílení rostoucího soukromého sektoru a zvýšení účinnosti v průmyslovém sektoru. Osmý pětiletý rozvojový plán (20052009) byl vytvořen s důrazem na zvýšení zahraničních i národních investic a na rozvoj lidských zdrojů. V celém průběhu rozvojových plánů je Saúdská Arábie stabilní zemí, své plány se snaţí důkladně plnit. Celá průmyslová a ekonomická přeměna byla provedena přes pečlivé vedení a aktivní podporu vlády. Pro posouzení úspěšného plnění plánů, stačí zmínit několik čísel. Od roku 1970 do roku 1995 se podíl neropného průmyslu na HDP zvýšil z 46% na více neţ 70% HDP se za 25 let ztrojnásobil na 125,1 miliard amerických dolarů. Do roku 2002 HDP dosáhl 186 miliard dolarů.

1.3.5 Státní podpora soukromého sektoru Vláda hraje bezesporu zásadní roli v průmyslovém a ekonomickém rozvoji země. Při formulování pětiletých rozvojových plánů hraje hlavní roli Ministerstvo hospodářství a plánování, které stanoví dlouhodobé hospodářské cíle. Ministerstvo financí dohlíţí na realizaci národních hospodářských politik a národní centrální banka Měnová Agentura Saúdské Arábie (The Saudi Arabian Monetary Agency- SAMA), dohlíţí na fiskální politiku země. Pro usnadnění rozvoje soukromé sektorové role v národním hospodářství, vláda stanovila pět specializovaných úvěrových institucí, které poskytují ekonomické a finanční 25

příleţitosti pro mnoho obyvatel Saúdské Arábie. Tyto finanční instituce poskytují úvěry na různé rozvojové projekty v zemědělství, průmyslu a stavebnictví. V roce 1974 vznikla první vládní agentura Saúdský průmyslový rozvoj (SIDF), která byla sestavena tak, aby poskytovala zvýhodněné bezúročné půjčky pro saúdské podnikatele, kteří se snaţili prorazit v průmyslu. Tyto úvěry mohou být pouţity na financování aţ 50% základního kapitálu. Úvěry SIDF pomohly zaloţit tisíce nových továren a rozšířit stovky stávajících zařízení. Od svého zaloţení v roce 1963, poskytuje zemědělská banka Saúdské Arábie (SAAB) úvěry pro zemědělské projekty, zemědělské stroje a jiné výrobní prostředky. Od roku 1974 financuje Fond rozvoje nemovitostí (The Real Estate Development) rezidenční a komerční výstavby s unikátním programem, který poskytuje bezúročné půjčky splatné za 25 let. Veřejný investiční fond, který byl zaloţen v roce 1971, nabízí podílení se na veřejných a poloveřejných korporacích. Saúdská kreditní banka (The Saudi Credit Bank) byla zaloţena v roce 1973 za účelem poskytování osobních půjček pro občany Saúdské Arábie. Kromě specializovaných úvěrových institucí, vláda nabízí řadu pobídek pro soukromý sektor, jako například prudké sníţení veřejných poplatků za sluţby od roku 1992 nebo moţnosti ohledně sníţení provozních a výrobních nákladů pro soukromé společnosti, aby jejich výrobky mohly více konkurovat zahraničnímu zboţí. Soukromým podnikatelům je rovněţ umoţněn přístup do veřejných informačních systémů speciálně vytvořených s cílem pomoci místním výrobcům zaměřit se na nejlepší trh pro své výrobky. Vládní organizace, jako je Saúdský radní dům (The Saudi consulting house) nahradila v dubnu r. 2000 Saudi Arabian General Investment Authority- SAGIA, která poskytuje bezplatné poradenské a podpůrné sluţby, a zveřejňuje seznam investičních příleţitostí v Saúdské Arábii. V září r. 2000 otevřela SAGIA servisní střediska v Jeddah a Dammam kromě svého sídla v Rijádu. Vládní nabídky také dávají přednost místním výrobkům produkovaným výhradně saúdskými firmami. Saúdský průmysl je rovněţ osvobozen od placení cla na dovoz strojů a jiného zboţí potřebného k výrobě produktů na domácím trhu. Pro zlepšení přenosu technologií a rozšíření činností soukromého sektoru vláda také nabízí různé pobídky zahraničním firmám, které vstupují do společných podniků saúdských firem. Nové investiční předpisy v roce 2000 26

poskytly další povzbuzení pro zahraniční investory, zejména odstranění dřívější podmínky pro vstup na saúdský trh tzv. sponzorství.

1.4 Daňový systém SA Nový daňový zákon, platný od roku 2005 zavedl v Saúdské Arábii rovnou daň z příjmu. V Saúdské Arábii není zavedena daň z přidané hodnoty (DPH). Mezi hlavní daně tak patří tzv. Corporate Income Tax, Personal Income Tax a Withholding Tax. Daň z příjmu společností (Corporate Income Tax) je stanovena takto: Pro domácí společnosti vlastněné plně subjekty mimo země Rady pro spolupráci v zálivu (GCC) je sazba daně ze zisku 20%, společnosti vlastněné Saúdy nebo příslušníky zemí GCC jsou od daně z příjmu osvobozeny, a platí pouze náboţenskou daň Zakat ve výši 2,5%. U joint venture, coţ je spolupráce dvou či více podniků nebo organizací, je výše daně ze zisku upravena podle podílu jednotlivých společníků a země jejich původu (takzvaně GCC versus nonGCC).Zdaněn je pouze příjem, který vznikl z činnosti na území Saúdské Arábie. U daně z příjmu jednotlivců (Personal Income Tax) jsou sazby daně stejné jako v případě zdanění společností, tedy 20% pro jednotlivce ne-občany zemí GCC, a 0% pro občany zemí GCC s residencí v Saúdské Arábii, kteří mají povinnost odvádět pouze Zakat. Zdaněn je příjem vzniklý z činnosti na území Saúdské Arábie, a osoba podléhá této dani z příjmu v případě, ţe má statut residenta. Zdanění tedy podléhá pouze příjem ze samostatně výdělečné činnosti (příjem ze ţivností, příjem z podílu v akciové společnosti a podobně). Zaměstnanci (včetně ne-občanů GCC) firem a úřadů jsou od daně z příjmu zcela osvobozeni. Projednával se téţ návrh na zdanění mezd a platů zahraničních pracovníků, který byl ale v roce 2003 saúdským parlamentem odmítnut. V březnu 2012 byla diskuze o zdanění příjmů zahraničních pracovníků znovu obnovena. Důvodem je snaha o zvýšení nákladů na zahraniční pracovní sílu a tím i zlepšení podmínek pro zaměstnání místního obyvatelstva, které obvykle poţaduje oproti zahraničním zaměstnancům vyšší platy. Ne-residentní osoby (právnické i fyzické) podléhají dani, pokud na území Saúdské Arábie realizují činnost podléhající dani, a mají příjem prostřednictvím takzvaného "Permanent Establishment", coţ je v podstatě zástupce (uzavírá smlouvy jménem zastoupeného ne- residenta) nebo pobočka firmy. Srážková daň z plateb (Withholding tax) se vybírá v případě zasílání plateb residentního subjektu do zahraničí nebo osobám, které nejsou registrovanými plátci daní. Daň se vybírá na straně 27

plátce a činí 15%. Takto se předchází fiktivnímu zvyšování nákladů a tím pádem sniţování zisku residentů. Dovozy zboţí do Saúdské Arábie nepodléhají zdanění z příjmu, v případě, ţe však smlouva na dovoz zboţí zahrnuje doprovodnou činnost na území království, například dovoz montáţního zařízení, které se poté na území instaluje. Pokud nelze z kontraktu rozpoznat, jaký účel dovoz má, stanoví se výše daně odhadem na 10% z dodávky zboţí. Zvláštní dani je poté podrobena těţba ropy a zemního plynu (8 - 85% v závislosti na kontraktech a ustanoveních).

1.5 Bankovní systém SA Formování bankovního systému Saúdské Arábie bylo opět ovlivněno nálezem ropy na území v šedesátých letech, a částečně brţděno islámským náboţenství a jeho pravidly.

1.5.1 Historie bankovnictví SA Bankovní systém ani formální platidlo neměla Saúdská Arábie aţ do poloviny dvacátého století. Saúdové jako platidlo pouţívali především mince, jejichţ hodnota se rozlišovala podle obsahu kovu v mince. Vývoj bankovnictví byl dlouhou dobu potlačován z důvodu rozporu s Koránem. Fungovali pouze směnárny (převáţně pro poutníky z Mekky), které měly neformální spojení s mezinárodními měnovými trhy. V roce 1926 byla v Dţiddě zaloţena první zahraniční banka, ale její význam byl minimální. Zahraniční i domácí banky vznikaly v Saúdské Arábii aţ po tzv. ropném boomu, v době kdy příjmy z ropy začaly závratně stoupat. Bankovní obchody těchto institucí se skládaly zejména z krátkodobých úvěrů na financování importů. V roce 1927 vláda standardizovala stříbrný rijál jako oficiální měnovou jednotku Saúdské Arábie. Jelikoţ během 50. let výrazně rostly vládní výdaje a výdaje zahraničních ropných společností, byla jasná potřeba regulace nových soukromých bankovních institucí, zvýšení kontroly a stanovení jednotných podmínek. V roce 1952 tak vláda s podporou Spojených států zaloţila Saúdskoarabskou měnovou agenturu (SAMA), která měla fungovat jako klasická centrální banka, ovšem v souladu s islámským právem. Finanční systém se vyvinul do několika stupňů na jejichţ vrcholu byla SAMA, která měla na starosti monetární 28

politiku země. Starala se především o stabilitu měny pomocí devizových transakcí a kapitálových toků. Pro tento účel pouţívala celou řadu nástrojů měnové politiky, včetně stanovování úrokových sazeb pro komerční banky, které byly téměř srovnatelné s dolarovými úrokovými sazbami, řízení zahraničních aktiv a emitování krátkodobých a střednědobých vládních dluhopisů. SAMA měla také regulační dohled nad komerčními bankami, devizovými obchodníky a směnárnami. Jednala jako depozitář všech vládních fondů, a vyplácela finanční prostředky pro účely schválené ministrem financí. Základní stanovy Měnové agentury SAMA byly v souladu s islámským právem. Musela být neziskovou institucí, a neposkytovala úvěry vládě. Toto ustanovení bylo v roce 1955 zrušeno, jelikoţ saúdská vláda potřebovala finanční prostředky pro rozvoj země. SAMA tak financovala polovinu vládního dluhu, který naběhl během padesátých let. V letech 1962 aţ 1983 byl stanoven jiţ takový rozpočtový přebytek, ţe nebylo financování ze strany měnové agentury potřeba a celý vládní dluh byl splacen. V roce 1988 byl opět nutný zásah měnové agentury k posílení státních rezerv, které byly výrazně sníţeny z důvodu financování schodků veřejných rozpočtů, a to vydáním dluhopisů vládních rozvojových fondů. Tyto dluhopisy byly krátkodobé i dlouhodobé splatnosti, s výnosy kompatibilními s mezinárodními úrokovými sazbami. V roce 1991 se z důvodu přetrvávajících schodků veřejných rozpočtů objem dluhopisů zvýšil na 100 miliard saúdských rijálů. Většinu dluhopisů vydaly státní instituce a téměř 25 procent těchto dluhopisů bylo zakoupeno tuzemskými komerčními bankami. V roce 1966 se posílila role SAMA významnou regulací práv této měnové agentury. Měnové agentuře byly předkládány veškeré ţádosti o bankovní licence doporučené ministerstvem financí a národního hospodářství. Rada ministrů stanovila podmínky pro udělování licencí zahraničním bankám, a povinnost tvořit rezervy z vkladů. Stále zde ale byla omezení, která nadále bránila agentuře v provádění efektivní měnové politiky. Nesměla poskytovat úvěry komerčním bankám, ani pouţívat diskontní sazby z důvodu rozporu s islámských právem. Při stanovování minimálních rezerv a poţadavků na likviditu komerčních bank měla malou pruţnost. Jejím hlavním nástrojem tak bylo umísťování vkladů v komerčních bankách. V roce 1980 byly zavedeny nové předpisy obcházející islámské restrikce ve formě různých poplatků za sluţby a transakcí. SAMA pouţívala dva další instrumenty k řízení likvidity obchodních bank a to tzv. Bankers' Security Deposit Account (BSDA), coţ byl krátkodobý finanční nástroj s nízkým výnosem 29

převoditelný do ostatních bank, a pokladniční poukázky, které SAMA vydala v listopadu 1991. Tyto pokladniční poukázky byly krátkodobé, pouţitelné jak pro řízení likvidity, tak pro financování schodku veřejných financí. Později nahradily BSDA. V království fungovalo dvanáct soukromých komerčních bank, které poskytovaly kompletní bankovní sluţby jednotlivcům i podnikům. Osm z těchto komerčních bank bylo ve výhradním vlastnictví Saúdů. Zbylé čtyři banky byly zahraniční. V roce 1975 ovšem vláda přijala program Saúdské účasti ve vlastnictví zahraničních bank v království. Obchodní banky provozovaly více neţ tisíc poboček po celé zemi a širokou síť bankomatů. V průběhu let 1970-1980 rozsah bankovních činností výrazně vzrostl. Kromě poskytování úvěrů se zabývaly také obchodováním s cennými papíry, investičním bankovnictvím, směnárenskými sluţbami, vládními financemi a rozvojem státních pokladničních poukázek. V důsledku upřednostňování zavedených firem a důvěryhodných jednotlivců komerčními bankami v oblasti krátkodobých půjček, vláda vytvořila speciální úvěrové instituce, které směrovaly finanční prostředky hlavně do jiných odvětví a skupin saúdské ekonomiky. Saúdskoarabská Zemědělská Banka byla zaloţena v roce 1963 za účelem financování rozvoje a dotací do zemědělství. Saúdská Kreditní Banka,zaloţená v roce 1971 poskytovala bezúročné půjčky obyvatelům Saúdské Arábie s nízkými příjmy, kteří nezískali úvěr od komerčních bank. V roce 1973 byl vytvořen Veřejný investiční fond na pomoc financování velkých veřejných podniků. Saúdský fond Průmyslového rozvoje byl zaloţen v roce 1974 za účelem poskytování bezúročného, středně a dlouhodobého financování aţ do výše 50ti procent nákladů na projekty soukromého sektoru. V roce 1974 byl současně zaloţen také fond realitního rozvoje (Real Estate Development Fund) na podporu staveb rezidenčních a komerčních budov. Tento fond poskytoval finance prostřednictvím bezúročných úvěrů obyvatelům s nízkými a středně vysokými příjmy, a to do výše aţ 70ti procent celkových nákladů na bydlení. Saúdský finanční systém zahrnoval také tři autonomní státní instituce, které hráli významnou roli při zajišťování financování rozpočtových schodků, řízení SAMA, a v devizových obchodech. Jednalo se o Penzijní fond (Pension Fund), Správa sociálního pojištění (General Organization of Social Insurance), a Saúdský fond pro rozvoj (Saudi Fund for Development). Saúdská burza byla vytvořena v roce 1983, a zpočátku na ní působili 30

převáţně domácí investoři. Od války v Perském zálivu se však tato situace výrazně změnila. Ceny akcií a četnost obchodování prudce rostly a počátkem roku 1992 dosáhly ceny akcií nebývalé úrovně, coţ vyvolalo obavy z nadhodnocení. Oficiální burzovní index, dosahoval na konci roku 1989 hodnoty 108,7. Koncem roku 1990 klesl na 98,0 a ke konci roku 1991 se zhruba zdvojnásobil na 187.7. Hodnota obchodovaných akcií vzrostla ze 135 mil. Saúdských rijálů na 1.8 miliard v prvním čtvrtletí roku 1992. Počet obchodovaných akcií se zdvojnásobil z 15ti milionů v roce 1989 na 29,2 milionů v roce 1991. Úroveň aktivity na akciovém trhu zvýšily zejména 3 faktory. Prvním faktorem byla obecná důvěra v Saúdskou ekonomiku po válce v Zálivu, díky vysokým cenám ropy. Cena ropy během války vzrostla z třinácti na čtyřicet dolarů za barel. Druhým faktorem byly nízké mezinárodní úrokové sazby, které zatraktivnili burzu. Posledním faktorem byl počet společností obchodujících na burze, který se výrazně zvýšil včetně zvýšení domácích investic po několika letech krizových ekonomických podmínek. Navíc nevyrovnaný státní rozpočet přiměl některé veřejné podniky získávat kapitál spíše na domácích finančních trzích neţ od vlády.

1.5.2 Bankovní systém SA a Saúdská burza v současnosti Saúdská Arábie má moderní bankovní sektor s 13ti komerčními bankami. Saúdské banky poskytují maloobchodní a korporátní bankovnictví, investiční sluţby, zprostředkovatelské sluţby a kreditní karty, provozují bankomaty a platební terminály. V Království působí také banky, které poskytují tzv. islámské bankovní sluţby. Islámské bankovnictví je systém bankovnictví, které je v souladu s principy islámského práva, které mimo jiné zakazuje lichvu, výběr a platbu úroků a obchodování s finančním rizikem. Na vrcholu současné bankovní soustavy Saúdské Arábie je centrální banka Saudi Arabian Monetary Agency . Mezi největší komerční banky můţeme zařadit: National Commercial Bank; Al Rajhi Bank; Samba Bank (dříve Saudi American Bank); Riyad Bank; Saudi British Bank; Banque Saudi Fransi; Arab National Bank; Saudi Hollandi Bank; Saudi Investment Bank; Al Jazira Bank. Působí zde i úvěrové instituce, zřízené státem a specializované na určité bankovní sluţby. Mezi hlavní patří Saudi Credit Bank specializující se na osobní půjčky, Saudi Arabian Agricultural Bank poskytující zemědělské úvěry, Saudi Industrial Development Fund nabízející zvýhodněné průmyslové úvěry, Real Estate Development Fund 31

zabývající se stavebními půjčkami a Public Investment Fund, který má na starosti výhodné úvěrování větších projektů. Od 2. poloviny roku 2009 vláda povolila zřizování poboček zahraničních bank na území království, a to i ve 100% vlastnictví zahraničních subjektů (jedna z prvních takto čistě zahraničních poboček byla švýcarská UBS) Na podporu exportu a jeho zvýhodněného financování zde funguje Saudi Fund for Development, jehoţ nejvýznamějším projektem je Saudi Export Program (SEP). Díky tomuto exportnímu programu jsou poskytovány sluţby zvýhodněného financování a pojišťění exportu (odběratelské a dodavatelské úvěry, zajištění a jiné). V současnosti je v provozu 23 linek se sedmnácti zahraničními bankami na financování a pojišťování saúdského vývozu do Egypta, Libanonu, Alţírska, Jordánska, Tuniska, Jemenu, Súdánu, Íránu a Turecka. Pojišťovacím sluţbám dominuje v království státní pojišťovna National Company for Cooperative Insurance, která poskytuje neziskové pojišťění na základě islámských zásad. Přesto v království působí i několik desítek komerčních pojišťoven. Mezi hlavní komerční pojišťovny patří například European Saudi Co. for Cooperative Insurance, Royal Sun Insurance co, nebo AXA/Norwich Union. Saúdská Arábie má také prosperující akciový trh.Celková hodnota akcií ročně je kolem 60ti miliard Saúdských rijálů (zhruba 16 miliard amerických dolarů). Saúdská burza zvaná také jako Tadawul je jedinou burzou v Saúdské Arábii a největší burzou arabského světa. Tadawul byla také jedna z prvních burz na celém světě, která vytvořila plně elektronický zúčtovací a vypořádací systém s okamţitým převodem vlastnictví. Dle posledního celoročního přehledu za rok 2011 dosáhl celkový objem obchodovaných akcií 1,098.836 miliard saúdských rijálů (zhruba 293020000000 amerických dolarů), a bylo provedeno 25,55 milionů transakcí. Na konci roku 2011 Tadawul All Share index (TASI) dosáhl úrovně 6,417.73 bodů. Ve srovnání s 6,620.75 body v předchozím roce, ztratil 203.02 bodů (3,07%).

32

Tabulka č.1 - Aktivita jednotlivých sektorů 2011 Zdroj: Annual Report 2011 Tadawul. Dostupný z WWW:

Na bankovní a finanční sektor dohlíţí několik vládních agentur. Ministerstvo financí dohlíţí na hospodářskou politiku. Měnová asociace Saúdské Arábie (SAMA) řídí fiskální politiku, vydává státní měnu, saúdský riál a dohlíţí na komerční banky.

1.6 Současný trh SA Saúdská Arábie je devatenáctým největším vývozním a dvacátým největším dovozním trhem na světě. Export nyní představují všechna odvětví hospodářství. Na vrchol seznamu se vyšplhala především díky vývozu petrochemie, plastů, kovových výrobků, stavebních materiálů a elektronických spotřebičů, které dováţí do 90ti zemí světa. Komerční sektor Saúdské Arábie roste velmi rychle. Tento růst je podpořen hlavně štědrými vládními pobídkami, jako je například poskytování dlouhodobých bezúročných půjček a jiných podpůrných sluţeb. Obchodní podniky mají podporu ve všech hlavních městech a regionech Saúdské Arábie. Na trhu působí kolem 580ti tisíc licencovaných podniků zapojených do obchodních aktivit v Království. Jejich celkový investovaný kapitál se odhaduje na více 33

neţ 54 miliard dolarů. Na tento sektor primárně dohlíţí saúdský investiční generální úřad (Saudi Arabian General Investment Authority- SAGIA), který nabízí soukromým podnikatelům bezplatné poradenství a podpůrné sluţby, a vydává seznam investičních příleţitostí. V listopadu 2005, SAGIA oznámila plány na otevření kanceláří v zahraničí, včetně Číny, Spojených států, Velké Británie a Německa na přilákání investic do projektů, týkajících se infrastruktury. Role soukromého sektoru v oblasti obchodu je podstatná soukromé společnosti tvoří zhruba 48% národního HDP, coţ je zhruba 248,82 miliard dolarů. Soukromé společnosti také nejvíce zpracovávají dovoz spotřebního a průmyslového zboţí a podstatnou část vývozu mimo ropných produktů. Saúdská Arábie patří mezi top 20 vývozních a dovozních trhů ve světě. Export neropných produktů do 90ti zemí světa činí průměrně kolem 6ti miliard dolarů ročně. V království také velmi rychle rostou zahraniční investice. Investoři z celého světa se spojují se saúdskými partnery za účelem zakládání obchodních podniků. Jejich motivací je hlavně královská politika, ekonomické a sociální stability země, moderní infrastruktura, levné zdroje energie, a strategické geografické umístění Saúdské Arábie. 11. dubna r. 2000 království usnadnilo přístup zahraničních investorů na saúdský trh tím, ţe zavedlo nový zákon poskytující zahraničním investorům právo na stejné výhody, pobídky a záruky nabízené saúdským jednotlivcům a společnostem. Tento zákon také umoţňuje zahraničním investorům vlastnit majetek a nemovitosti. Budoucnost komerčního sektoru je slibná. Od roku 2005 je Saúdská Arábie členem Světové obchodní organizace (WTO). Toto členství podporuje obchodní činnost saúdských společností, a saúdským výrobků poskytuje více příleţitostí uplatnění na globálních trzích. Dalším kladným prvkem je vytvoření zóny volného obchodu, do které se Saúdská Arábie zavázala s několika sousedními zeměmi.

1.6.1 Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR Rozvoj obchodní spolupráce se Saúdskou Arábií je pro Českou republiku velmi důleţitý. Saúdskoarabský trh je největším ve svém regionu a nadále poroste. O nadálém růstu hospodářství svědčí především ambiciózní investiční plány Saúdské Arábie a výrazný příliv přímých zahraničních investic. Míra integrace postupně roste i v zemích Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC) a zvyšuje se spolupráce těchto zemí se zeměmi Evropské Unie. 34

Během cesty náměstka ministra průmyslu a obchodu V. Petříčka do Saúdské Arábie v březnu roku 2002, byla podepsána Všeobecná dohoda mezi vládou České republiky a vládou Saúdské Arábie. Tento dokument vstoupil v platnost dne 20.1.2003, a je historicky prvním dokumentem o spolupráci České republiky se Saúdskou Arábií. Další dohodou je Dohoda o vzájemné podpoře a ochraně investic podepsaná v listopadu 2009 a platná od 13.března 2011. V jednotlivých sektorech pak bylo uzavřeno několik významných ujednání o spolupráci, a to především v oblasti výzkumu, výcviku bezpečnostních sloţek a zdravotnictví. V současnosti se jedná o dohodě v oblasti vysokého školství, memorandu o spolupráci v oblasti mládeţe a sportu a memorandu o spolupráci v oblasti geologického výzkumu a musejních sbírek. Na základě této Všeobecné dohody se v červnu roku 2011 v Praze uskutečnilo zasedání první smíšené komise na úrovni náměstků ministrů zahraničních věcí. Bylo podepsáno takzvané Agreed Minutes o spolupráci v oblasti zdravotnictví, vysokého školství, vědy a výzkumu, bezpečnosti potravin, lázeňství a turistiky, oprav památek a obchodu a investic. Největší společností ve vzájemném obchodu mezi Saúdskou Arábií a Českou republikou je Škoda Auto, která zde prodá kolem tisíce automobilů za rok. Dalším českým významným vývozcem je firmaVítkovice Group vyváţející nádrţe na ropu, firma ABB vyváţející elektrické rozvaděče, Barum Continental vyváţející pneumatiky, Alstom Power vyváţející kotle pro energetiku a společnost Austin Powder exportující rozbušky. Velmi významným vývozcem je dále česká firma Preciosa, která dodává na saúdský trh prostřednictvím své pobočky v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. V průběhu let 2009-2011 byly v Saúdské Arábii vytvořeny první smíšené podniky. V současnosti je registrováno formou společných podniků s místním partnerem pět českých společností: Lázně Saudi Darkov v Sahaitu (lázeňské a rehabilitační zařízení), Plynostav Arabian Ltd., Optokon, Enteria (navázané na partnera Plynostavu Arabian Ltd. prince Turkího bin Mešárí) a Atelier Simona (česko-libanonsko-saúdská architektonická kancelář). V roce 2011 uzavřela smlouvu společnost TATRA s ministerstvem obrany Saúdské Arábie na montáţ vozidel. Součástí kontraktu je výstavba nového závodu s kapacitou 500 vozů ročně na jednu směnu. Výstavba závodu v Kharj má být zahájena během roku 2012. S místními firmami také spolupracují české marketingové a personální agentury nabízející kvalifikovanou pracovní sílu, zejména v oblasti zdravotnictví (zdravotní sestry, lékaři, fyzioterapeuti) – těmi jsou například firmy G5 Plus a EuroStaff. 35

Převáţnou část vývozu tvoří subdodávky českých výrobců vlastněných nadnárodními korporacemi pro jejich infrastrukturní a průmyslové projekty v Saúdské Arábii. Většina těchto vývozů probíhá přes třetí země (cca 20%), zejména přes Spojené arabské emiráty, kde jsou sídla velkých stavebních firem operujících v rámci Rady pro spolupráci v Zálivu. V roce 2009 bylo v oblasti Dammanu ve Východní provincii otevřeno české lázeňské a rehabilitační centrum Saudi Darkov. Jedná se o vůbec první českou investici v Saúdské Arábii společnou s investicí saúdské Saihat Society For Social Services. V roce 2010 bylo v Rijádu otevřeno další česko-saúdské zdravotnické zařízení Czech Saudi Rehabilitation Center, které je zaměřené na léčení následků úrazů pohybového ústrojí. V tomto případě se však jedná o plně saúdskou investici, a český prvek má základ pouze v know-how a obsluhujícím personálu. V roce 2011 pak došlo také k přímé saúdské zahraničí investici v České republice, kterou je podnik saúdského podnikatele Ahmeda Al Taweela slouţící k distribuci arabských potravin.

2 Úloha ropy v ekonomice SA Ropa je celosvětovou strategickou surovinou číslo jedna, a jelikoţ je Saúdská Arábie na těţbě a potaţmo světových cenách ropy závislá, je její úloha v ekonomice Saúdské Arábie nejdůleţitější ze všech článků ekonomiky této země.

2.1. Význam ropy pro celosvětovou společnost Ropa a výrobky z této suroviny jsou základním palivem pro dopravu a základní surovinou pro výrobu plastů. Vyrábějí se z ní některé léky, hnojiva a pesticidy. Především chudší země pouţívají ropné produkty také k výrobě elektřiny (asi 7% celkové světové produkce.). Kromě neodmyslitelného přínosu ropy pro společnost má bohuţel i své negativní dopady pro, jelikoţ byla téměř vţdy nepřímým důvodem k válečným konfliktům a zdrojem prohlubování rozdílů mezi vyspělými a zaostalými státy světa. Říká se, ţe svět vstupuje z období relativně levné a lehce dostupné energie do období drahé a méně dostupné energie. Zároveň je vyspělý svět v podstatě závislý na nestabilních reţimech zemí, z které ropa z velké většiny pochází. Význam ropy je dán také její charakteristikou, která říká, ţe ropa je vzácná, a to především z důvodu toho, ţe je tento zdroj neobnovitelný. Poptávka po ropě se stále zvyšuje, přičemţ zásoby se zmenšují. Tomu nasvědčuje fakt, ţe ještě v 70. letech celá polovina světa ropu 36

nepotřebovala. Spotřebiteli byly pouze Spojené státy, Evropa, Japonsko, Kanada a Sovětský svaz. Asie s výjimkou Japonska ani Afrika ropu nevyuţívala. V současnosti existuje jen malý počet států, které by nevyuţívaly ropu vůbec. Lidé na celém světě díky rozšíření technologií mohou vidět jak se ţije v civilizovaném a vyspělém světě, a přirozeně se vyspělému světu přibliţují, přičemţ se náskok vyspělých zemí postupně sniţuje.

Obrázek č. 1 – Mapa světových producentů ropy Zdroj: Energy Bulletin. Dostupný z WWW:

2.1.1 Vznik ropy Uznávané teorie pro vznik ropy jsou celkem dvě, a to tzv. organická a anorganická. Organickou teorii uznává převáţná většina vědců, a je zaloţena na předpokladu, ţe ropa vznikla z prehistorických ţivočišných a rostlinných zbytků, které byly podrobeny rozkladu. Tyto ţivočišné a rostlinné zbytky se s pomocí tepla a tlaku přeměnily nejprve na kerogen, poté na ţivice a v poslední fázi na ropu a zemní plyn. Ropa a zemní plyn se poté přesouvaly zkrz nerostné vrstvy, neţ byly zachyceny v porézních horninách, čímţ vznikla současná 37

naleziště těchto dvou surovin. Pravdivost této teorie dokládá zjištění, ţe mladší ropa se velmi podobá původnímu organickému materiálu, díky své relativní molární hmotnosti, zvýšenému obsahu kyslíku, síry a dusíku a vysokým obsahem asfaltu. Čím je ropa lehčí, obsahuje méně asfaltu a víc uhlovodíků, tím je starší. Teorii, ţe ropa má anorganický původ tvrdil jiţ ruský chemik Mendělejev. Podle něj vznikla ropa během působení přehřáté páry na karbidy těţkých kovů v dobách, kdy se vyskytovaly blízko zemského povrchu. Laboratorní příprava pevných, kapalných i plynných uhlovodíků z karbidů uranu, lanthanu i ceru a také neustálý únik metanu ze zemského nitra v některých oblastech svědčí ve prospěch této teorie.

2.1.2 Význam ropy Význam ropy je dán především těmito faktory: 95 procent veškerých potravin na světě je pěstována za přispění ropy 95 procent dopravy zprostředkovávají ropné deriváty 95 procent veškerých vyráběných produktů a zboţí potřebuje pro svou výrobu ropu 10 kalorií z ropy se skrývá za kaţdou kalorií běţně vyráběných potravin Ropa nebo její derivát je v podstatě neodmyslitelný u kaţdé dnešní masové výroby a přepravy, nebo pěstování zemědělských plodin. Moderní zemědělství a dnešní produkci potravin, tak jak ji známe v současnosti si není moţno představit bez pesticidů, herbicidů a hnojiv vyráběných z ropy. Ropa měla hlavně od prvních desetiletí 20. století vliv na architekturu měst a dopravní infrastrukturu zemí Prvního světa, coby zdroj velmi levné energie. Urbanistické návrhy měst, kde lidé obývali spíše předměstí (které můţeme nejčastěji vidět v USA) braly v úvahu hlavně dostupnost levné transportní energie v podobě ropy.

38

2.1.3 Druhy ropy V ropném průmyslu rozdělujeme ropu podle jejího původu (např. Dubai, WTI a Brent) a také podle její hustoty (lehká, středně těţká a těţká ropa). Ropné rafinérie ji také označují jako „sladkou“ (sweet), coţ znamená, ţe obsahuje relativně málo síry, nebo jako „kyselou“ (sour), coţ odráţí skutečnost, ţe tato ropa obsahuje více neţ 0,5 % síry, a aby vyhověla současným normám v ropném průmyslu, vyţaduje náročnější a samozřejmě i nákladnější zpracování. Hlavní světové typy jsou: Směsná ropa Brent z nalezišť v Severním moři zahrnuje 15 druhů ropy. Ropa z Evropy, Afriky a Blízkého východu určená ke spotřebě na Západě se většinou prodává za cenu tohoto typu, tedy typu Brent. West Texas Intermediate (WTI). Za tuto cenu se prodává severoamerická ropa z oblasti severní Ameriky. Ropa určená pro asijskoo-pacifickou oblast, jejíţ těţba se nachází na Blízkém východě se prodává za cenu typu Dubai. Tapis (Malajsie), za jejíţ cenu se prodává lehká ropa z Dálného východu. Minas (z Indonésie), za jejíţ cenu se prodává těţká ropa z Dálného východu. Mezi druhy ropy můţeme zařadit také ty, které zahrnuje Koš OPEC: o

Arab Light (Saudská Arábie),

o

Bonny Light (Nigérie),

o

Fateh (Spojené arabské emiráty),

o

Isthmus (Mexiko, které členem OPEC není),

o

Minas (Indonésie),

o

Saharan Blend (Alţírsko),

o

Tia Juana Light (Venezuela). OPEC udrţuje cenu koše OPEC v rozmezí daném předem, a to pomocí zvyšování a sniţování jednotlivých produkcí. Ropa typu koš OPEC, sestavená jak z lehkých, tak i z těţkých druhů ropy obsahuje větší mnoţství síry, a je těţší neţ ropa typu Brent a WTI. Všechny tyto uvedené druhy můţeme zařadit mezi klasickou „konvenční“ ropu. Kromě klasické ropy ale existují i velká loţiska nekonvenční ropy, kterou tvoří ţivice v dehtových píscích a kerogen v ropných břidlicích. Tyto loţiska se nacházejí hlavně v Kanadě a Venezuele. Z důvodu vysoké energetické náročnosti těţby, ale její podíl v současné době tvoří jen 5 % celkové světové produkce. 39

2.1.4 Budoucnost ropy Teorie, která se zabývá dlouhodobou předpovědí spotřeby a vyčerpáním ropy se nazývá Hubbertova teorie ropného vrcholu, tzv. peak oil. Tato teorie dokládá fakt, ţe zdroje ropy jsou neobnovitelné a těţba ropy musí nevyhnutelně dosáhnout svého vrcholu, a poté začít pomalu klesat. Podle této teorie těţba ropy přesně kopíruje tzv. Hubbertovu křivku. Tato teorie je obecně uznávaná a nejvíce diskutované na ní je právě datum, kdy má tento vrchol nastat. Geolog M. King Hubbert, zakladatel této teorie, sledoval těţbu ropy ve Spojených státech od 50. let 20. století, přičemţ zjistil, ţe nejvíc ropných nalezišť bylo v Americe nalezeno počátkem 30. let 20. století, a jeho předpověď zněla, ţe těţba ropy v USA dosáhne vrcholu kolem roku 1970. V roce 1971 se tato teorie naplnila, a v USA skutečně dosáhla těţba ropy svého vrcholu. Od té doby opět jak stanoví tzv. peak oil teorie, těţba klesá. Ropný kartel OPEC začal diktovat ceny ropy ihned poté, co těţba ropy ve státech začala upadat, tento faktor způsobil první ropnou krizi v roce 1973. Do dnešní doby dosáhlo vrcholu těţby mnoho dalších oblastí, například v oblasti Severního moře v roce 1999 (současná produkce má pokles 10–12 % za rok). Dvě z největších ropných polí Číny začínají být vytěţeny a také jedno z nejrozsáhlejších pobřeţních ropných polí Cantarellské pole, patřící mexické ropné společnosti Pemex, dosáhlo svého vrcholu kolem roku 2006, a poté začala těţba klesat o 14 % za rok. Ve světovém měřítku nebyl pokles těţby na tomto ropném poli ale tak prudký. Teorie ropného vrcholu však neznamená, ţe jakmile křivka dosáhne svého vrcholu, ropa z ničeho nic dojde, ale ţe se její těţba bude postupně sniţovat. Očekává se, ţe ještě zhruba 150 let by mohla těţba po dosaţení vrcholu křivky pomalu klesat, vzhledem ke skutečnosti, ţe se ropa ve větším měřítku začala těţit zhruba před stopadesáti lety, a od svého nalezení postupně těţba stoupala. Hlavním problémem Hubbertovi teorie jsou právě postupně se zmenšující objemy těţené ropy, které znamenají budoucí razantní nárůst ceny této komodity. Ropnému vrcholu se také někdy přezdívá „Konec levné ropy“. Z mnoha různých důvodů (primárně z důvodu nedostatečného zmapování světových ropných rezerv) je sloţité konkrétně předpovědět, kdy nastane vrchol těţby v jednotlivých částech světa. Díky všem dostupným údajů o produkci ropy, předpověděli stoupenci této teorie, ţe vrchol světové těţby nastane v roce 1989, 1995 nebo v letech 1995–2000. Tyto předpovědi byly nesprávné hlavně z důvodu toho, ţe pochází z doby před hospodářskou recesí začátku 80. let. V důsledku této 40

hospodářské recese se totiţ růst poptávky po ropě výrazně sníţil, a tím oddálil i pomyslný vrchol její těţby. Novější stanovisko společnosti Goldman Sachs předpovídalo, ţe vrchol těţby ropy nastane v roce 2007, a o pár let nastane vrchol těţby u zemního plynu. Stejně tak, jako byla Hubbertova teorie všeobecně uznána aţ po vrcholu těţby v USA roku 1971, dá se předpokládat ţe i teorie útlumu světové těţby bude uznána aţ v ten okamţik, kdy se tak skutečně stane, a společnost útlum pocítí ve světovém měřítku. Řada expertů je ale přesvědčena, ţe onen ropný den D v roce 2007 skutečně nastal. Pravdivosti teorie ropného vrcholu nasvědčuje fakt, ţe křivka celosvětových objevů nových ropných nalezišť dosáhla svého vrcholu jiţ v 60. letech, a od té doby neustále klesá. Od roku 1980 spotřebovává lidstvo kaţdým rokem mnohem více ropy, neţ činí nové objevy nalezišť. Roku 2005 začala výrazně klesat příprava nových projektů, které by měly začít těţbu ropy od roku 2008, a náklady na těţbu ropy se stále zvyšují, jelikoţ je ropa těţitelná na stále méně dostupných místech. Toto je dalším argumentem podporujícím Hubbertovu teorii. Podle dostupných zdrojů a oficiálních statistik kartelu OPEC vyplývá fakt, ţe tzv. lehká sladká ropa (light sweet) se uţ v současné době nachází za vrcholem těţby, a její produkce postupně klesá. Tento typ ropy je nejţádanější, z důvodu nejsnazšího zpracování, a zřejmě bude také nejdříve ze všech typů vyčerpán. Těţší ropu s větším obsahem síry hlavně z Blízkého východu nejsou rafinérie připraveny zpracovávat ve větším mnoţství, coţ způsobuje nedostatek rafinérských kapacit. Ke kaţdé teorii se ale samozřejmě hlásí i mnoho odpůrců, a teorie ropného vrcholu není výjimkou. Mezi argumenty odpůrců patří nejčastěji opakovaná nesprávná předpověď celosvětového ropného vrcholu. Fakt, ţe předpověď můţe odráţet pouze nevýhodnost domácí těţby z ekonomického hlediska a upřednostnění importu ropy ze zahraničí. Předpověď také nemůţe být jistá z důvodu různých obchodních a politických vztahů mezi zeměmi, které mají zásadní vliv na těţbu ropy.

2.1.5 Ropa a ekonomika Dosavadní nenahraditelnost surové ropy ve světové ekonomice ji činí bezpochyby nejvýznamnější komoditou na světě. Ropa je prvotní surovinou pro výrobu benzínu, leteckého paliva, plastů a tisíce jiných produktů. Uţ roku 1973 v době arabského embarga na vývoz ropy do západních zemí se ukázal význam ropy pro světové hospodářství. Cena ropy vzrostla 41

o 400% během několika týdnů, a několik vyspělých zemí se ocitlo v receci. Nezaměstnanost a inflace měli vysokou hodnotu ještě několik let poté. Nenahraditelnost ropy poté zdůraznily ropné šoky v sedmdesátých letech a osmdesátých letech. Cenu ropy ovlivňuje z krátkodobého hlediska především velikost jejích dodávek na světový trh, tedy nabídka, která nedokáţe rychle reagovat na zvýšení poptávky, a je proto velmi nepruţná. Trh proto velmi bedlivě sleduje moţné výpadky nebo omezení nabídky. Ty jsou způsobené především politickým napětím, hrozbou hurikánů, válečnými konflikty a jinými občanskými nepokoji, které mohou narušit stabilitu ceny ropy, a vyhnat ji za jediný den o několik dolarů výše. Kromě toho existují i sezónní faktory, například v letních měsících, kdy ovlivňuje cenu ropy zvýšení poptávky po palivech na straně spotřebitelů. Z dlouhodobého hlediska závisí cena ropy vţdy pouze na velikosti nabídky a poptávky. Znát největší producenty a spotřebitele ropy je samozřejmostí kaţdého investora do této komodity. Největší zásoby ropy má právě Saúdská Arábie se svými 260ti miliardami barelů, dalším v pomyslném ţebříčku je poté Írán a na třetím místě Irák. Co je však pro současnou ekonomiku důleţitější neţ objem zásob ropy je schopnost tuto zásobu vytěţit. Irák má sice třetí největší zásobu na světě, ovšem nenachází se ani v první desítce největších producentů, z důvodu nedostatku technologií a finančních prostředků. Největším světovým producentem je Saúdská Arábie, poté Rusko a Spojené státy americké. Mezi největší spotřebitele ropy se řadí Spojené státy, a v současnosti je následuje Čína. Mezi tři největší vývozce ropy na světě patří opět Saúdská Arábie, Rusko a Norsko. Největším dovozcem ropy na světě jsou Spojené státy americké následované Japonskem a Čínou. Z dlouhodobého hlediska se poptávka po ropě vyvíjí podle světového hospodářského růstu. Pokles světového hospodářského růstu znamená sníţení poptávky po ropě. Díky ekonomickému růstu Číny, Brazílie, Indie a Ruska celková světová poptávka po ropě roste. Trh s ropou tedy ovlivňují i údaje o růstu HDP především největších ekonomik světa. Na internetových stránkách americké agentury EIA (Energy Information Administration) jsou zvěřejňovány denní údaje o nabídce ropy. Sledovaná jsou také pravidelná týdenní zveřejnění zásob ropy a benzínu ve Spojených státech. Další agenturou, která zveřejňuje kaţdý měsíc shrnutí světového trhu s ropou zejména informace o světové nabídce, poptávce, zásobách a cenách ropy je IEA (International Energy Agency). Organizace zemí vyváţejících ropu OPEC ovlivňuje přibliţně 40% celosvětové nabídky ropy, čímţ hraje významnou roli na straně nabídky komodity na trhu. Dohoda mezi členskými 42

zeměmi OPEC stanovuje závazné dlouhodobé kvóty, určující limit objemu ropné produkce členských zemí. Oznámení organizace OPEC o zvýšení či sníţení limitu těţby ropy má tak podstatný vliv na cenu ropy na trzích, jelikoţ cena trhu poklesne nebo vzroste. Organizace OPEC kontroluje zhruba 75% celosvětových zásob, čímţ je a i do budoucna bude významným hráčem na celosvětovém trhu. V poslední době byl vývoj cen ropy závislý na obavách z nedostatečné nabídky této komodity a ze značného oslabení amerického dolaru. Jelikoţ je ropa kótovaná v amerických dolarech, proto slabý dolar ropu zlevňuje pro tzv. nedolarové investory. Na rekordních cenách ropy, tak má svůj podíl hlavně náhlé oslabení dolaru. Nárůst ceny ropy je podstatně niţší v případě, ţe se přepočítá cena ropy na eura. Díky zpomalení ekonomik eurozóny, Japonska, Velké Británie a USA, obavy z nedostačující nabídky z části ustoupily, a cena ropy klesla za posledních 6 týdnů zhruba o 30 dolarů za barel z původních rekordních 150 dolarů za barel. Také zveřejnění slabých dat z eurozóny přispělo k posílení dolaru a tím pádem k poklesu cen ropy na světových trzích. V poslední době investoři často opouštěli akciové trhy, a investovali do jiných komodit s větším potenciálem růstu včetně ropy, čoţ podnítila zejména nepříznivá situace na finančních trzích. Pokud se jedná o cenu ropy, rozumí se jí cena WTI/Light Crude, coţ je cena ropy za kterou se obchoduje na newyorské komoditní burze (NYMEX), nebo cena ropy typu Brent , za kterou se obchoduje na Mezinárodní ropné burze (International Petroleum Exchange, IPE) v Londýně. Cena ropy je vysoce závislá na jejím druhu (ten určuje zejména její hustota a obsah síry) a také na jejím původu. Velká většina ropy se prodává nikoli na burzách, ale pomocí přímých transakcí, které se ovšem cenami na burze bezpodmínečně řídí. Podle informací Mezinárodní ropné burzy IPE, se 65 % veškerých obchodů s ropou řídí podle její burzovní ceny ropy typu Brent. Mezi další důleţité burzovní ceny ovlivňující obchody jsou Dubai, Tapis a koš OPEC. Informace, která koluje ropným investičním světem říká, ţe cenu ropy určuje kartel OPEC a její cenou jsou zhruba 2 dolary za barel, coţ činí skutečné náklady na těţbu jednoho barelu ropy na Blízkém východě. Do skutečného nákladu je ale nutné zohlednit také investice vynakládané na zahájení nové těţby a na hledání nových ropných nalezišť. Důleţitým činitelem ceny ropy je globální makroekonomická situace, která velmi ovlivňuje celkovou poptávku po ropě. Na vliv celkové makroekonomické situace na cenu ropy se nahlíţí ze dvou pohledů. Někteří ekonomové tvrdí, ţe vysoké ceny ropy mají zpětně velmi negativní vliv na hospodářskou úroveň a na hospodářský růst. Jiní ekonomičtí odborníci s tímto tvrzením nesouhlasí, a tvrdí, ţe je světové hospodářství v současnosti mnohem méně 43

závislé na ropě, neţ v sedmdesátých letech během ropných šoků. Cena ropy v minulosti dosáhla svého maxima v roce 1980, během druhého ropného šoku, kdy se obchodovala aţ na úrovni 90 dolarů za barel. Poté cena dlouhodobě klesala v důsledku otevírání nových ropných polí mimo Blízký východ, jako např. v Severním moři. Známé minimum ceny ropy bylo v lednu 1999 (12 dolarů za barel), kdy sníţila poptávku po ropě asijská ekonomická krize. Poté cena ropy začala stoupat aţ se vyhoupla v důsledku hurikánu Katrina na 70,85 dolarů za barel 29. srpna 2005. V současné době se ropa typu Light Sweet Crude Oil obchoduje kolem 103 dolarů za barel.

Graf č. 1 – Vývoj ceny ropy Brent v USD/barel Zdroj: Průzkum makroekonomických prognóz MF ČR. Dostupný z WWW:

Současný ropný stav je zřejmě způsoben stále rostoucí poptávkou na jedné straně, zejména v jihovýchodní Asii (primárně v Číně), a nedostatečnou kapacitou rafinérií hlavně v USA na straně druhé. Příznivci Hubbertovy teorie v této souvislosti tvrdí, ţe jakmile se společnost přibliţuje datu konečného vrcholu těţby, neustále se zmenšuje tzv. rezervní těţební kapacita, coţ představuje mnoţství ropy, o které mohou těţařské firmy krátkodobě zvýšit svoji produkci v případě převisu poptávky nad nabídkou. Tato rezervní těţební kapacita je v současnosti skutečně na svém historickém minimu a představuje jen dvě procenta 44

celosvětové produkce (před několika lety se pohybovala mezi osmi aţ deseti procenty). Lze tvrdit, ţe i relativně lokální výpadky těţby, jako například po hurikánu Katrina, způsobují velké výkyvy v ceně ropy. Odpůrci Hubbertovy teorie ropného vrcholu vysvětlují pokles rezervní těţební i rafinérské kapacity tím, ţe kvůli dlouhodobému trendu nízké ceny ropy dochází k nedostatečným investicím.

2.1.6 Produkce a spotřeba v číslech Od počátku dějin lidstva do současnosti bylo vytěţeno asi 900 miliard barelů ropy. Experti odhadují, ţe známé zásoby ropy vystačí na dalších zhruba 40 let pokud by byl dodrţen současný objem těţby. Stálá úroveň těţby je ovšem vzhledem k neustálému růstu poptávky nereálná. V roce 2010 představovala celková těţba ropy 3 913 mil. tun. 1623 mil. tun, coţ představuje 41,5% z toho, vyprodukovaly členské země sdruţení OPEC. Lehká ropa tvořila přibliţně 32,5 %, středně těţká 36 % a těţká ropa 14 %. Kyselá ropa (sour) s vysokým obsahem síry tvořila 59 % celkové světové produkce.1 Největší spotřebitelé ropy byli v roce 2009 USA (842,9 mil. t), Evropská Unie (670,8 mil. t), Čínská lidová republika (404,6 mil. t), Japonsko(197,6 mil. t), Indie (148,5 mil. t), Rusko (124,9 mil. t), Saú dská Arábie (121,8 mil. t),Německo (113,9 mil. t), Jiţní Korea a Brazílie (obě 104,3 mil. t). Poptávka po ropě stoupá v současnosti asi o 2 % ročně.2 Česká republika v roce 2011 dovezla 6 941 tisíc tun ropy. Z toho 4 102 tisíc tun pocházelo z Ruska, 2 038 tisíc tun z Ázerbájdţánu, 597 tisíc tun z Kazachstánu, 168 tisíc tun ropy z Iránu, zbývající část byla dovezena z Alţírska, Německa a Polska.3

__________________ 1

BP statistical review of world energy 2010. Dostupný z WWW: < http://www.bp.com/liveassets >

2

BP statistical review of world energy 2009. Dostupný z WWW:

3

Český statistický úřad – Ropa,ropné produkty a zemní plyn 2011. Dostupný z WWW:



45

2.2 Objevení ropy na území SA Zhruba 63% zjištěných světových zásob ropy se nachází na Blízkém východě, z toho 25% tedy zhruba 261 miliard barelů ropy, leţí na území Saúdské Arábie. Tyto zásoby údajně království vydrţí ještě přibliţně 70let při zachování podobného tempa produkce, které se snaţilo království v posledních letech udrţovat. Za zmínku také stojí fakt, ţe Saúdská Arábie má jedny z nejniţších nákladů na těţbu, zhruba 1,50 dolaru za barel, oproti průměrným pěti dolarům. Těţba jednoho barelu stojí například Rusko asi osm dolarů a Spojené státy kolem 14,50 dolaru. Současný trend zvyšující se denní spotřeby ropy nahrává Saúdské Arábii především tím, ţe je oproti jiným zemím schopna tomuto trendu vyhovět. Například v roce 2006 byla denní spotřeba ropy kolem 85milionů barelů a podle odhadů toto číslo můţe vzrůst na 121milionů v roce 2025 a 152 milionů v roce 2050. Hlavně díky těmto faktům má Saúdská Arábie výjimečnou úlohu v ovlivňování světových cen ropy. Historie těţby ropy na Blízkém východě začala v roce 1901, kdy udělil Írán ropnou koncesi Velké Británii. Zanedlouho si zajistili Britové ropné koncese rovněţ v Iráku a Bahrajnu. Roku 1920 označila smlouva ze San Rema ropu jako hlavní strategickou surovinu, a Velká Británie spolu s Francií poté vynaloţily obrovské úsilí, aby si ropu z Blízkého východu rozdělily a obešly tak Spojené státy. Velká Británie také jako první projevila zájem na saúdskoarabském ropném potenciálu, a získala zde první ropnou koncesi. Britové však ropnou koncesi nevyuţili a nechali ji propadnout. V roce 1933 tak král Ibn Saúd poskytl výhradní těţební práva Spojeným státům, díky nimţ byla objevena největší světová ropná pole. Zásluhu na tomto ropném boomu mělo zejména několik králových zahraničních poradců jako byl důstojník britské armády Novozélanďan Frank Holmes, Harry St. John Bridger Philby-britský arabista a tajný agent, Charles Crane-americký filantrop a multimilionář, Karl Twitchell - ropný inţenýr z Vermontu a skupina geologů, zaměstnanců americké společnosti Standard Oil Company of California. Právě tato společnost známá jako SOCAL, později Chevron, získala na území Saúdské Arábie těţební práva. V té době byla americká ekonomika v útlumu, zavírala se většina bank a ropa se prodávala za méně neţ deset centů za barel. Koncese udělená této americké společnosti se týkala 932 000 km čtverečních saúdskoarabského území, a později byla rozšířena na 1 139 999 km čtverečních. Opravňovala SOCAL k prospekci, těţbě, rafinaci a přepravě ropy a naftových produktů na území, které bylo předmětem koncese. Před podepsáním této smlouvy se nacházelo na území Saúdské Arábie méně neţ 50 obyvatel 46

nemuslimů. Po příjezdu amerických prospektorských týmů, začala nová epocha země. Koncese byla udělena na šedesát let od zahájení prospekce a mezi hlavní ustanovení patřilo například vynětí společnosti z povinnosti platit přímé i nepřímé daně a vývozní i dovozní cla, právo společnosti budovat silnice, tábory, ubytovny, dováţet a instalovat stroje a jiná zařízení potřebná k těţbě, povinnost zaměstnávat co největší moţný počet saúdskoarabských pracovních sil a povinnost předkládat vládě kopie všech topografických map a geologických zpráv. Rozpory mezi stranami měly být řešeny vzájemnou dohodou, případně ustanovením arbitra Mezinárodního soudního dvoru v Haagu. V případě prodeje akcií měla vláda předkupní právo na minimálně 20% všech nabídnutých akcií. V oblasti od roku 1934 působil inţenýr Max Steinecke, který zde učinil řadu pokusných vrtů, nazvaných podle názvu nejbliţšího města Dammám. První vrt se zdál být slibný, jelikoţ ropa vytryskla z loţiska téměř okamţitě. Ovšem další vrty byly neúspěšné. 31. Prosince 1937 u vrtu číslo sedm nápor plynu smetl věţ, a vrtné zařízení dokonce vymrštil vysoko do vzduchu. Příčinou této nehody bylo vniknutí vrtného stroje do hloubky asi 1700 metrů. Plyn v té době ale ještě nikoho nezajímal. Z dalšího vrtu provedeného 4. Března roku 1938 jiţ vytryskla první ropa. Toto datum se označuje jako datum objevení loţisek ropy vyuţitelných ke komerčnímu zpracování. V září 1938 byl vybudován ropovod z Dammámu do Chuváru a odtud byla ropa dopravována do Bahrajnu. Ve stejném roce bylo rozhodnuto o výstavbě dalšího ropovodu do Ras Tanúry, kde byla ropa plněna do tankových lodí. Bohuţel významnější export ropy odsunula o 10 let 2. Světová válka. Později se Saúdská Arábie stala jediným světovým producentem, schopným uspokojit vzrůstající poptávku po ropě. Na konci 2. Světové války těţila zhruba 60 tisíc barelů ropy denně. Z kategorie hlavních producentů v roce 1965 se vyhoupla v roce 1974 s osmi miliony barely denně do absolutního čela světových producentů. Díky schopnosti upravovat svoji potřebu podle potřeb trhu se Saúdská Arábie stala klíčovým dodavatelem ropy do celého světa. Saúdsko-americká ropná společnost se v roce 1944 přejmenovala na ArabianAmerican Oil Copany (Aramco). Tehdy byl podíl na kapitálu společnosti následující - 30% Standard Oil Company of California, 30% Texas Company, 30% Standard Oil Company of New Persey a 10% Socony Vacuum Oil Company. Saúdská Arábie udělila v pozdějších letech koncese dalším významným společnostem. V roce 1949 získala koncesi na 60 let na takzvané neutrální území mezi Saúdskou Arábií a Kuvajtem společnost Getty Oil Company. V letech 1957 a 1968 obdrţela koncesi od Saúdské Arábie a Kuvajtu také japonská společnost 47

Arabian Oil Company. Od roku 1973 odkupovala Saúdská Arábie majetek společnosti Aramco, čímţ získala v roce 1980 plné vlastnictví společnosti. V roce 1988 byla oficiálně zaloţena nová společnost – saúdské Aramco (Saudi Aramco), které je v současnosti plně ovládané vládou, a je je jednou z nejsofistikovanějších ropných společností na světě, zaměstnávající více neţ 50 tisíc zaměstnanců. Za charakteristický rys saúdského ropného průmyslu se povaţuje skutečnost, ţe veškeré technologie, pracovní sílu aţ po distribuční sítě vybudovali cizinci, zejména Američané. Království poskytlo pouze půdu, coţ s sebou přineslo negativní dopad v podobě současného znehodnocení důleţitosti práce, pohlíţení na ropné příjmy jako na královský majetek a s tím spojenou korupci.

3 Možnosti SA v ovlivňování světové ekonomické a finanční rovnováhy Udrţování cen ropy v relativní rozumné míře patří mezi hlavní zájmy Saúdské Arábie a jejího ropného průmyslu. Aby cena ropy příliš neklesala, je nucena Saúdská Arábie spolupracovat nejen s členy organizace zemí vyváţejících ropu OPEC, ale i s ostatními producenty. Tím, ţe Saúdská Arábie udrţuje zásobní produkční kapacitu, kterou je schopna v případě nouze vyuţít zabezpečuje naopak to, aby se cena ropy nevyšplhala příliš vysoko. Tento mechanismus je pro Saúdskou Arábii charakteristický, jelikoţ je jako jediná schopna díky mnoţství ropy nacházejícím se na území udrţovat podobnou kapacitu. V současnosti země produkuje 9,9 milionů barelů ropy denně, a dle posledních zveřejněných informací je schopna v případě potřeby okamţitě navýšit produkci o 25%. Právě manipulování s kapacitou ropných zásob je nástrojem, který lze pouţívat stejně efektivně jako například vlastnictví zbraní nebo atomové bomby.

3.1 Ropa jako zbraň Říká se, ţe ropa je nástrojem stejně efektivním jako například zbraně hromadného ničení. Organizace zemí vyváţejících ropu OPEC tuto zbraň jiţ v minulosti neváhala několikrát efektivně pouţít. 48

3.1.1 OPEC a její vliv na cenu ropy Organizace zemí vyváţejících ropu OPEC disponuje největšími ropnými rezervami na světě , a je v podstatné míře zodpovědná za veškeré dodávky a ceny ropných produktů. Ropa je takzvanou krví světové ekonomiky. V ţebříčku top 10 zveřejněného v červenci 2010 bylo na seznamu celkem 500 firem, přičemţ na pátém místě ţebříčku byly ropné společnosti. Jakékoli zvýšení světové ceny ropy ovlivňuje všechny sektory ekonomiky, které způsobující inflaci. Ropná politika tvoří důleţitou součást národní politiky všech zemí spotřebovávajících ropu. Některé země na ropu a ropné výrobky poskytují dotace, aby jimi podpořily domácí průmysl a kontrolovaly inflaci, zatímco některé země určují spotřební daň z ropy, aby tím zachovaly kontrolu nad poptávkou. Pohyb cen ropy sledují ekonomiky na celém světě.

3.1.2 Historie OPEC OPEC vznikl jako reakce na nespokojenost světa s praktikami největších ropných společností a jejich vládnutím na ropném trhu. Účelem vzniku OPEC, který se sám chová jako kartel bylo vlastně potlačení jiného kartelu, a to kartelu takzvaných Sedmi sester.

3.1.2.1 Nadvláda sedmi sester V roce 1870 byla zaloţena akciová společnost Standard Oil Company Johnem D. Rockefellerem, který působil v tomto oboru teprve sedm let. Kapitál Standard Oil Company byl ve výši jednoho milionu dolarů, přičemţ Rockefeller byl vlastníkem 27% všech akcií společnosti. Jiţ tehdy byla v rukou této společnosti zhruba desetina amerického naftového průmyslu. V roce 1883 jiţ tato společnost ovládla celý americký kontinent. Rockefellerova společnost vlastnila síť ropovodů tzv. ţelezných tepen, kterými se ropa rozváţela po východní části Spojených států. Říká se, ţe Rockefeller ovládal společnost, která byla ojedinělá v dějinách světa, a to především svou nedotknutelností jak pro vlády jednotlivých států, tak i pro federální vládu ve Washingtonu. Pomocí korupce si prý společnost zajišťovala vliv na zákonodárce a současně disponovala zástupy advokátů, kteří byli připraveni hájit její zájmy. Příjmy Standard Oil byly vyšší neţ příjmy většiny států, a její zisky stačily k tomu, aby svou expanzi financovala z vlastních zdrojů. Ropu poté vyváţela i do Evropy, na Blízký 49

východ i Dálný východ, všude kam byl potřeba petrolej pro lampy a palivo pro kamna a lodě. V roce 1885 jiţ činil obchod se zámořím 75% celkového obratu společnosti. Po celém světě měla společnost rozesety své zástupce,a dokonce vlastnila i výzvědnou sluţbu, pomocí které monitorovala konkurenční společnosti a vlády jiných zemí. Veřejnost i vlády zemí si samozřejmě postupně uvědomili do jakých rozměrů narostl tento monopol. V roce 1906 oznámil generální prokurátor Moody, ţe bude ţalovat Standard Oil na základě jakéhokoli obvinění, jeţ bude proti společnosti vzneseno. Od té doby byl veden proti Standard Oil velký proces, při kterém zvláštní ţalobce Frank Kellog nashromáţdil veškeré doklady o činnosti Standardu jako monopolu, o jeho nadměrných ziscích, které dosáhly miliard dolarů za pouhé čtvrt století. Krajský soud se tehdy postavil na stranu ţalobce a Standard Oil se odvolal k Nejvyššímu soudu, který v květnu 1911 nařídil Standard Oil zříci se všech svých společností, jejichţ akcie vlastnil. Rozpuštění monopolu Standard Oil bylo sice koncem nejmocnější společnosti, ovšem přispělo k úspěchu tří nových společností vzniklých jeho rozpadem. Vlastníkem čtvrtinového podílu v těchto společnostech byl stále John D. Rockefeller .Nejmocnější a největší z nich byl Exxon (nebo také Standard Oil of New Jersey), v čele s ředitelem bývalého Standard Oil John D. Archboldem. Další společností vytvořenou rozpadem Standard Oil byl Mobil (nebo také Standard Oil of New York). Mobil měl spolu s Exxonem výborný přístup na zahraniční trhy, coţ bylo jejich výhodou. Jejich nedostatkem byla ropná naleziště, která ve velké míře vlastnila třetí společnost SOCAL (nebo také Standard Oil of California, později Chevron). SOCAL naopak nedisponoval vhodnými trhy. Je nutné připomenout, ţe ředitelé jednotlivých firem, vzniklých rozpadem Standard Oil byli známí a přátelé, a čtvrtinovým vlastníkem byla jedna osoba. Tajné dohody a různá ustanovení, která si společnosti ustanovovali tak byli samozřejmostí. Obviněním z tajných dohod ostatně občas čelili. V Texasu mezitím vznikla pro tyto ropné giganty nová konkurence. Standard Oil zde nemohl podle tamních zákonů podnikat, a i přesto, ţe se o to zaloţením své pobočky tajně pokusil, podvod byl odhalen. Texas se tak mohl stát základnou nových ropných koncernů. Po nálezu ropy prospektorem Jamesem Guffey se zrodila firma Gulf a s ní i další rod ropných finančníků – Mellonovi. Velmi bohaté naleziště, na kterém firma začala těţit, s názvem Spindletop, do Texasu přilákalo další společnosti, kteří se také snaţili v této oblasti nalézt ropu. Mezi těmi, kteří v ostrém souboji ropných společností obstáli, byla i firma Texaco. 50

Na začátku 20. století také vzniklo evropské British Petroleum (BP), a to vládním odkoupením 51% podílu v Anglo-perské společnosti, která objevila ropu v Persii (dnešní Írán). V období během a po první světové válce měla British Petroleum velmi stabilní a úspěšné období, jelikoţ vlastnila naleziště, a měla zajištěného stálého odběratele, který potřeboval ropu prakticky neustále. Tímto spolehlivým odběratelem bylo britské námořnictvo. Ceny ropy během tohoto období dosáhly tři výraznějších vrcholů - prvního v souvislosti s ropnou horečkou, druhého s rozvojem automobilového průmyslu a třetího za 1. světové války. Po 1. světové válce Ameriku přepadla panika z nedostatku ropy, ovšem po objevení nových nalezišť na Blízkém východě se lidem dostalo hojnosti této suroviny, která byla navíc velmi levná. Ihned po válce mezi sebou ropní giganti začali tvrdě soupeřit. Spojenci se například dohadovali o podílu ve společnosti Turkish Petroleum. V oblasti Iráku se o pár let později objevili další spory mezi britskými a americkými společnostmi. Ropné společnosti tuto situaci vyřešili v roce 1928, kdy uzavřeli takzvanou Dohodu o červené čáře, která vymezovala pole působnosti jednotlivých společností na mapě. Dohoda byla uzavřena v roce 1928 nejdříve mezi společnostmi Exxon, BP a Royal Dutch(Shell), poté se k ní připojili Gulf, Texaco, Mobil a Socal a pár menších společností. Smlouva zůstávala v tajnosti, a ropné společnosti se dělily o zisky, a tajně spolupracovali aţ do roku 1952. Toto období se nejčastěji nazývá nadvládou Sedmi sester. Ropný kartel nazývaný Sedm sester si po svém vzniku udrţoval velmi úspěšné působení, ovšem některým neúspěchům nezabránil. Například nedokázal předejít propadu cen v době takzvané texaské ropné horečky roku 1930, při níţ se cena za barel ropy vyhoupla aţ na deset centů za barel, z důvodu prudkého růstu těţby. Americké zákony totiţ stanovují, ţe vše co je pod zemí, je vlastnictvím toho, kdo věc objeví. Tyto zákony tak přispěly k tomu, ţe se v zemi objevilo velké mnoţství společností, kteří se snaţili najít ropu, a tu také postupně nalézali. Těţba tak vzrostla do takové míry, ţe byl stát nucen zasáhnout, a ceny ropy tím opět stabilizovat. Sestrám v té době také začali poměrně rychle růst další konkurenti nejen ve Spojených státech, ale především v Mexiku, kde byla ropa objevena na počátku třicátých let . Mexiko se postupně stalo druhým největším ropným producentem. V roce 1938 byla mexická ropná pole znárodněna, a vznikla nová státní společnost PEMEX (Petroleos Mexicanos). Američané, Britové i Nizozemci ale mexickou ropu v podstatě ignorovali, coţ si z důvodu mnoţství této suroviny na trhu mohli dovolit. Za znárodnění Mexiko zaplatilo ropným gigantům sto třicet milionů dolarů jako odškodnění. Po 51

druhé světové válce byly ropné společnosti nuceny opět za své postavení na trhu zabojovat. Střední cestu zvolila Venezuela, v té době hlavní vývozce ropy, kdyţ se v roce 1948 rozhodla upravit koncese na těţbu ropy tak, ţe polovina zisku náleţela státu a druhá polovina ropné společnosti. Ropné společnosti tuto dohodu zvanou také fifty-fifty přijaly. Írán svá ropná pole znárodil v roce 1951, ovšem bojkot íránské ropy ze strany Sedmi sester , který poté následoval stejně jako v Mexiku, podpořily i menší společnosti. Po pádu reţimu se do Íránu vrátil šáh, a dřívější koncese ve vlastnictví společnosti British Petroleum, byly rozděleny mezi Sedm sester. V této době se objevil nový trend, a to emancipace menších ropných společností. Na koncesích tak například dosáhla šestiprocentního podílu Compagnie Francaise des Pétroles (CFP). CFP bývá často nazývána osmou ze Sedmi sester nebo také jako „vzpurná sestra“, z toho důvodu ţe občas nejednala v souladu s dohodami mezi ostatními společnostmi. Po tomto pokusu o znárodnění ropného průmyslu další státy nenásledovaly myšlenku, ţe je moţné zbavit se závislosti na ropných gigantech. To však následně změnilo několik menších společností. Na světovém trhu tehdy začaly působit nové ropné společnosti. Některé vznikly také rozpadem Standard Oil (např. společnosti Amoco a Conoco), některé vznikly nově ve Spojených státech (např. Occidental a Getty) nebo v Evropě (např. francouzká CFP – později Total a italský ENI). A právě ENI se zaslouţila o značný rozruch uvnitř kartelu. Italská ENI stejně jako ostatní společnosti zpočátku íránskou ropu bojkotovala s úmyslem zlepšit přístup k této ropě poté co spor s Íránci skončí. To se ale nepodařilo, a tak tehdejší ředitel ENI Enrico Mattei začal jednat o těţbě ropy přímo s Íránci. Státu nabídl 75% podíl na zisku z ropy, a tím představil prakticky celému světu mnohem výhodnější přístup neţ tomu bylo u Sedmi sester. Koncem padesátých let byla objevena ropa také na Kavkaze, a tak sovětskou ropu ENI začala vyváţet do západní Evropy. Všemi těmito kroky spustil ENI cenovou válku se Sedmi sestrami. Ropní giganti byli nuceni cenu ropy sníţit, pokud měli zájem o prodej této suroviny v Evropě. Enrico Mattei tak jako první ukázal, ţe mocný kartel lze nějakým způsobem ovlivnit. První sníţení cen ropy učinil Exxon, a další společnosti ho poté byly nuceny následovat. To ovšem zvýšilo vlnu odporu ze strany států produkujících ropu, kterým ropné společnosti diktovali podmínky a výkupní ceny dle svého uváţení, bez diskuze či dokonce schválení tamními vládami. Všechny tyto aspekty vedly k vytvoření Organizace států vyváţejících ropu (OPEC) v roce 1960 v Bagdádu. 52

3.1.2.2 Vznik OPEC První kroky, které směřovaly k zaloţení Organizace zemí vyvážejících ropu OPEC (Organization of Petroleum Exporting Countries) se uskutečnily jiţ v roce 1949, kdy Venezuela vyzvala Írán, Irák, Kuvajt a Saúdskou Arábii k vzájemné výměně informací o těţbě ropy. Potřeba této spolupráce poté vznikla roku 1959, kdyţ ropní giganti sníţily výkupní ceny ropy o 5 centů za barel pro Venezuelu a o 18 centů o barel pro země Blízkého východu. Jako reakce na tuto situaci se konal První arabský kongres týkající se ropy v Káhiře. Kongres vyzval ve svém prohlášení, aby ropné společnosti spolupracovaly s vládami zemí vyváţejících ropu, a konzultovali s nimi svá rozhodnutí o změnách cen ropy. Bylo také dohodnuto zaloţení "Konzultační komise o ropě". V srpnu 1960 však ropné společnosti opět sníţily výkupní ceny surové ropy ze Středního východu zhruba o 12 centů za barel. Jak je zmíněno jiţ výše, Organizace států vyváţejících ropu tzv. OPEC vznikla 14. září roku 1960 v Baghdádu, hlavním městě Iráku, a to podepsáním dohody pěti zemí : Íránu, Iráku, Kuvajtu, Saúdské Arábie a Venezuely. Tyto státy se staly zakládajícími členy organizace. OPEC vyvinula celkovou kolektivní vizi, nastavila cíle organizace a zaloţila svůj sekretariát, nejprve v Ţenevě a poté ve Vídni roku 1965. V roce 1968 přijala "deklaratorní prohlášení o ropné politice členských zemích", které zdůraznilo nezadatelné právo všech zemí vykonávat stálou suverenitu nad svými přírodními zdroji v zájmu svého národního rozvoje. K zakládajícím zemím se později připojili také Katar (1961), Indonésie (1962), Libye (1962), Spojené arabské emiráty (1967), Alţírsko (1969), Nigérie (1971), Ekvádoru (1973), Gabon (1975) a Angole (2007). Od prosince 1992 do října 2007 bylo Ekvádoru pozastaveno členství. Členství státu Gabon bylo ukončeno v roce 1995, a od ledna 2007 je ukončeno členství Indonésie. Statut OPEC rozlišuje mezi zakládajícími členy a řádnými členy, mezi které se řadí ty země, jejichţ ţádosti o členství byly přijaty konferencí OPEC. Statut stanoví, ţe "kaţdá země se značným čistým vývozem ropy, která má podobné zájmy jako členské země OPEC, se můţe stát plnoprávným členem této organizace, za podmínky přijetí tříčtvrtinovou většinou řádných členů, včetně souhlasných hlasů všech zakládajících členů. " Statut dále stanoví přidruţené členy, kterými jsou ty země, které nesplňují podmínky pro plné členství, ale přesto byly přijaty na základě zvláštních podmínek předepsaných konferencí OPEC.

53

3.1.3 Cíle OPEC Mezi hlavní cíle OPEC patří zejména: koordinace a sjednocení ropných politik členských zemí a určování správných postupů pro zajištění jejich individuálních a kolektivních zájmů, hledání způsobů a prostředků k zajištění stability cen surové ropy na mezinárodních ropných trzích, zajistit efektivní a pravidelné dodávky ropy do potřebných zemí a zajistit trvalé a stabilní příjmy z prodeje ropy. Získaný kapitál pak úměrně investovat zpět do ropného průmyslu.

3.1.4 Struktura OPEC Nejvyšším orgánem OPEC je Konference, které se účastní představitelé vlád, nejčastěji ministři členských států zabývající se ropnou a energetickou oblastí. Konference se schází dvakrát do roka, a návrhy schvaluje na principu jednomyslnosti. Konference rozhoduje o přihláškách členů o přijetí k organizaci a o zprávách a jiných doporučeních Rady guvernérů, týkajících se záleţitostí organizace. Jmenuje také Guvernéry kaţdé členské země, a volí předsedu Rady guvernérů. Dále vydává pokyny Radě guvernérů k vypracování zpráv a doporučení, týkajících se záleţitostí organizace. Navíc rozhoduje o rozpočtu organizace, který spravuje Rada guvernérů. Rada guvernérů (the Board of Governors) je tvořena guvernéry členských zemí organizace, a je volena Konferencí vţdy na dvouleté funkční období. Má na starosti řízení správy organizace, prosazování rozhodnutí Konference, předkládání ročního rozpočtu organizace. Také rozhoduje o zprávách zaslaných Generálním tajemníkem. Výkonný orgán organizace představuje Sekretariát který je řízen Radou guvernérů. Skládá se z Generálního tajemníka a personálu. Generální tajemník je oficiální představitel organizace a vedoucí Sekretariátu. Konference jmenuje Generálního tajemníka na tříleté funkční období, které můţe být prodlouţeno maximálně na šest let. Pod řízení Generálního tajemníka spadá Divize výzkumu, Oddělení správy a lidských zdrojů, Oddělení vztahů s veřejností a Oddělení informací. Mezi hlavní povinnosti Generálního tajemníka a jeho divizí patří zejména zajišťování kontaktu s vládami, organizacemi a delegacemi v souladu s protokolem, příprava a koordinace zasedání organizace.

54

Divize výzkumu (Research Division) má na starosti program výzkumu podle poţadavků organizace a členských zemí. Zabývá se především výzkumem zdrojů energie, dále monitoruje, analyzuje a předpovídá další vývoj petrochemického průmyslu. Zkoumá také způsoby vyuţití uhlovodíků pro energetické i neenergetické vyuţití. Zkoumá a vyhodnocuje ekonomické a finanční aspekty, související s ropným průmyslem. V čele této divize je Ředitel výzkumu. Divize výzkumu se skládá ze tří oddělení: Oddělení pro studia energie, Oddělení pro analýzu ropného trhu a Oddělení datových sluţeb. Oddělení správy a lidských zdrojů (the Administration and Human Resources Department) zajišťuje veškerou administrativu všech zasedání, personálních záleţitostí a účetnictví organizace. Také analyzuje obecné administrativní politiky a vztahy členských zemí v ropném průmyslu, případně navrhuje zlepšení. Oddělení vztahů s veřejností a informací (the Public Relations and Information Department) zajišťuje prezentaci cílů před světem, nastiňuje rozhodnutí a akce OPEC pokud moţno pravdivým a vhodným způsobem, zabývá se šířením informací o OPEC a členských zemích, které jsou v zájmu široké veřejnosti. Také vyhledává vhodné oblasti prezentace zájmů OPEC. Mezi hlavní aktivity proto patří komunikace s tiskem a jinými hromadnými sdělovacími prostředky, sestavování různých publikací, příprava tiskových zpráv a rozhovorů, stará se o správu webových stránek a monitoruje zprávy ve sdělovacích prostředcích. Oddělení vztahů s veřejností a informací také zodpovídá za činnost tiskové agentury OPEC (OPEC News Agency), která vydává od roku 1980 dvakrát denně bulletin organizace, který rozesílá více neţ 3000 tiskovým agenturám, redakcím novin, rozhlasovým a televizním stanicím, časopisům a specializovaným publikacím celého světa.V rámci Sekretariátu OPEC dále funguje také Ekonomická komise (the Economic Commission). Ta především zajišťuje stabilitu mezinárodních cen ropy na vyrovnané úrovni. Ekonomická komise je sloţena z Výboru komise (Commission Board), Národních zástupců (National Representatives) a personálu.

3.1.5 Členové OPEC OPEC má v současnosti 12 členů. Jsou jimi Alţírsko, Angola, Ekvádor, Írán, Irák, Kuvajt, Libye, Nigérie, Katar, Saúdská Arábie, Spojené Arabské Emiráty, Venezuela.

55

3.1.6 Koš OPEC Koš OPEC zahrnuje váţený průměr cen ropy shromáţděný z různých zemí produkujících ropu. Tato průměrná hodnota je stanovena dle závislosti na produkci a vývozu jednotlivých zemí, a slouţí jako referenční bod OPEC ke sledování podmínek na celosvětovém trhu s ropou. Poslední referenční koš OPEC byl představen 16. června 2005, a v současnosti se skládá z následujících druhů: Saharan Blend (Alţírsko), Girassol (Angola), Oriente (Ekvádor), Iran Heavy (Írán), Basra Light (Irák), Kuwait Export (Kuvajt), Es Sider (Libye), Bonny Light (Nigérie), Qatar Marine (Katar), Arab Light (Saúdská Arábie), Murban (Spojené Arabské Emiráty) and Merey (Venezuela). Denní cena OPEC činila 24.dubna 2012 115,80 dolarů za barel.

3.1.7 Produkční kvóty Produkční kvóty jsou dalším nástrojem OPEC k zajištění stability cen na trhu. OPEC přiděluje kvóty svým členským zemím kaţdých několik měsíců. Produkční kvóty a především jejich efektivita v rámci ovlivňování cen ropy byla v poslední době velmi diskutovatelným tématem. Těţební kvóty, které by měly být hlavním nástrojem OPEC pro manipulaci s cenami, totiţ ţádná z členských zemí kartelu nedodrţuje. Dle současných kvót by měla celková denní produkce OPEC dosahovat 24,845 milionu barelů denně, reálná hodnota je ovšem o 1,327 milionu barelů vyšší. Členské země nepochybně těţí jiţ delší dobu takové mnoţství jaké potřebují, a proto ani neúspěšné poslední jednání OPEC o navýšení kvót dalšímu zvyšování produkce nezabránilo.

3.1.8 OPEC a jiné mezinárodní organizace OPEC vznikla díky společnému úsilí několika zemí, které byly jiţ členy Organizace spojených národů. Smlouva o vzniku OPEC byla registrována Sekretariátem Spojených národů 6. listopadu 1962 pod číslem 6363. 30. července 1965 pak na základě Rezoluce Spojených národů OPEC navázala spolupráci s Ekonomickou a sociální radou (ECOSOC). Zaloţení této organizace probíhalo plně v souladu s účely a principy Organizace spojených národů (OSN) . Jelikoţ bylo dosaţeno jednotného souladu mezi všemi principy OPEC a Organizace spojených národů, Sekretariát OPEC se tak stal pravidelným účastníkem zasedání 56

zvláštních agentur Organizace spojených národů a jiných orgánů, například Konference Spojených národů o obchodu a rozvoji (UNCTAD, United Nations Conference on Trade and Development), Mezinárodního měnového fondu (IMF, International Monetary Fund) a světové banky (World Bank). Představitelé OPEC jsou zváni i na zasedání mnoha jiných významných mezinárodních organizací. Během celé své existence se OPEC vţdy snaţila hájit a prosazovat myšlenky Organizace spojených národů, které byly na první konferenci ministrů zahraničí členských států zformulovány v Solemnské deklaraci přijaté v roce 1975. V deklaraci se mimo jiné uvádí stanovení, ţe světový mír a pokrok závisejí na vzájemném respektu suverenity a rovnosti členů tohoto mezinárodního společenství, a to v souladu s Chartou OSN. Solemnská deklarace byla vypracována dle výsledků Šesté zvláštní sekce Valného shromáţdění Organizace spojených národů, týkajícího se problémů se surovinami. O problémy v rozvojových zemí světa má OPEC jako mezivládní organizace značný zájem. Zasedání Konference o mezinárodní ekonomické spolupráci (CIEC, Conference on International Economic Co-Operation) nazývané "Severo-jiţní dialog" se účastnilo sedm členů OPEC, včetně dalších rozvojových zemí společně s osmi průmyslově vyspělými zeměmi světa. Hlavním cílem konference bylo dosáhnout rovnějšího rozdělení světového přírodního bohatství. V roce 1976 zaloţila Fond OPEC, čímţ projevila zájem také o problémy rozvojových zemí váţně ohroţených ekonomickým tlakem. OPEC tak zastupovala vedoucí roli ve financování Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj (IFAD, International Fund for Agricultural Development), jehoţ první Rada zasedala 13. prosince 1977 v Římě. Členské země OPEC působily také v prvním výkonném výboru IFAD, v němţ disponovaly třetinou hlasů. Představitelé OPEC doufají, ţe pomocí vztahů mezi organizací a rozvojovými zeměmi na jedné straně a průmyslově vyspělými zeměmi na druhé straně, slouţí zejména na mezinárodní scéně, k zefektivnění mezinárodní spolupráce, dosaţení vyšší ţivotní úrovně všech zemí, a to současně s plnou zaměstnaností a ekonomickým a společenským pokrokem těchto zemí.

57

3.1.8.1 Fond OPEC pro mezinárodní rozvoj Fond OPEC pro mezinárodní rozvoj je rozvojovou finanční institucí, prosazující spolupráci mezi členskými státy Organizace zemí vyváţejících ropu a ostatními rozvojovými zeměmi. Fond byl zaloţen v březnu 1975 v Alţíru na Konferenci ministrů zahraničí členských států OPEC. Solidaritu sjednocující země OPEC s ostatními rozvojovými zeměmi v jejich úsilí překonat zaostalost a současně vyzvání k opatřením na posílení spolupráce s těmito zeměmi potvrdila Solemnská deklarace. V lednu 1976 byl proto zaloţen Fond OPEC jako finanční instituce, slouţící ke sloučení jiţ existující asistence jednotlivých členských zemí OPEC rozvojovým zemím. Finanční prostředky, které jednotlivé členské země OPEC jiţ poskytovaly rozvojovým zemím na základě bilaterálních dohod tak doplnily zdroje fondu. Původ finančních prostředků Fondu OPEC je zejména v dobrovolných příspěvcích členských zemí OPEC a v příjmech investic a půjčkách Fondu (úroky a poplatky). S počátečním rozpočtem 800 miliónů amerických dolarů, byla zahájena v srpnu 1976 oficiální činnost fondu. Tento rozpočet se později aţ třikrát zvětšil. Dalšímu zvýšení rozpočtu Fondu OPEC pak přispěl zisk sedmi členských států OPEC z prodeje zlata Mezinárodnímu měnovému fondu IMF. Z Fondu OPEC mají v podstatě moţnost získat finanční půjčky i všechny nečlenské země. Přednost ovšem mají nejvíce zaostalé rozvojové země. Postupem času se finanční půjčky Fondu OPEC rozrostly na 111 rozvojových zemí světa, z toho 48zemí v Africe, 35 v Asii, 24 v Latinské Americe a v oblasti Karibského moře a 4 v Evropě. Fond OPEC má také na starosti zajištění technického, ekonomického a finančního hodnocení různých projektů v rozvojových zemích, nebo takové hodnocení poskytuje jiným mezinárodním rozvojovým agenturám. Na financování jiţ vyhodnocených a realizovaných programů jiných rozvojových institucí se fond OPEC také často podílí, a to především zajišťováním správy různých projektů a finančních půjček. Fond OPEC od svého zaloţení postupně zrealizoval 16 programů půjček. Zatím poslední sedmnáctý program půjček byl zahájen 1. ledna 2008. Do konce března 2010 v jeho rámci bylo poskytnuto 8,703 miliard dolarů ve formě 1264 půjček veřejnému sektoru a splaceno bylo 5,221 miliard dolarů. Fond OPEC v roce 2006 začal poskytovat přímé finanční půjčky i soukromému sektoru. Na podporu soukromých subjektů v Africe, v Asii, v Latinské Americe, v zemích Karibského moře a v Evropě fond realizoval do konce března 2010 celkem 144 půjček v celkové výši 1,190 miliard dolarů. V roce 2006 byl zahájen také program na 58

Financování obchodu. Klasické finanční půjčky jsou doplněny také o různé granty na podporu technické pomoci, výzkumu, nouzové humanitární pomoci, potravinové pomoci a pomoci při ţivelných katastrofách. Fond také zřídil speciální grantové účty, reagující na konkrétní globální potřeby, například zřízení společného surovinového fondu, zvláštní účet pro boj s HIV a fond pro otázky Palestiny. Do konce března 2010 bylo poskytnuto 1 205 grantů v celkové výši 483 miliónů dolarů. Ke konci března 2010 činily celkové finanční výdaje Fondu OPEC včetně grantů a příspěvků jiným organizacím 11,926 miliard dolarů.

3.2 Ropné šoky a jejich vliv na cenu ropy Takzvané ropné šoky byly v minulosti způsobeny především dokazováním moci kartelu OPEC a prosazováním priorit jeho nejvlivnějších členů. Tyto ropné šoky způsobily prudké výkyvy v ceně ropy a přispěly k dočasným finančním nestabilitám vyspělých zemí světa.

3.2.1 První ropný šok – ropné embargo První ropný šok nastal v roce 1967, po poráţce ve 4. izraelsko–arabské (takzvané jomkipurské) válce. Jednalo se o 6ti denní válku, ve které Izrael bojoval proti Egyptu a Sýrii. OPEC reagoval odmítnutím vývozu ropy do západních zemí, které Izrael podporoval. Toto odmítnutí způsobilo čtyřnásobný nárůst cen ropy, který trval 5 měsíců, od 17. října 1973 do 18. března 1974. Reakcí OPEC na válečný konflikt se jiţ 17. října 1973 stalo sníţení nabídky ropy o 5% proti zářijové úrovni. Jelikoţ uţ tehdy kontrolovaly velkou část ropného trhu arabské státy, a v organizaci měly největší vliv, nebylo příliš velkým problémem vyuţít ropu k politickému a ekonomickému nátlaku. Arabští členové OPEC vydali prohlášení o výrazném sníţení produkce ropy do té doby, dokud Izrael neodejde ze zabraných území, a nebudou obnovena práva Palestiny. Arabský svět povaţoval za největší spojence Izraele Spojené státy a Nizozemí, a právě jim dokonce OPEC odmítl vyváţet ropu uvalením ropného embarga proti Spojeným státům a západní Evropě v roce 1973. 16. října tak cena ropy vzrostla o 70 % a 23. prosince o dalších 128 %. Za necelý rok se tak cena ropy zvedla čtyřnásobně. Kvůli své velké závislosti na ropě se dostaly západní průmyslové státy včetně Japonska do velmi nepříjemné situace. Například v Německu pocházelo 55 % celkové spotřeby energie z ropy z dovozu, a tři čtvrtiny celkového dovozu zahrnoval dovoz 59

z arabských zemí. Tento způsob pouţití ropy jako zbraně přinesl brzy politické výsledky. 5. listopadu 1973 vyzvali ministři zahraničí Evropského společenství aby Izrael vyklidil území, která v roce 1967 obsadil. V prosinci se k tomuto vyzvání připojilo i Japonsko. Arabské státy na tuto zprávu reagovaly příznivě, a OPEC postupně zrušil všechna svá omezení. Cena ropy však zůstala vysoká, i přesto ţe se situace zklidnila. Státy OPEC, které vyvolaná krize a s ní i její úspěch v podstatě povzbudila, zvyšovaly cenu ropy postupně dále, aţ se cena jednoho barelu (158,8 litrů) zvedla z 2,83 dolarů (1973) na 36,15 dolarů v roce 1980. Ekonomický a politický vliv arabských vývozců od osmdesátých let postupně klesal, a to především vlivem zvyšování ropné nabídky nearabských států a také vlivem zvyšujícího se podílu jiných zdrojů energie. Tyto aspekty mimo jiné také způsobily vzrůstající vnitřní rozpory v OPEC. V té době však OPEC stále hrál významnou roli a nadále významně ovlivňoval světové ceny ropy. Tento ropný cenový šok slouţil také k názorné ukázce jakou významnou slabinu mají vyspělé západní státy, a to nadměrnou závislost na dovozu energií. Nejvíce však byly ropným šokem postiţeny chudé rozvojové země, které dováţely veškeré pohonné hmoty, a jiţ tehdy byly zadluţené. Právě rozvojové země, kterým se v padesátých a šedesátých letech podařilo za pomoci zahraničních půjček vybudovat vlastní průmysl, byly nuceny platit vysoké ceny za dovoz energie, a v důsledku světové hospodářské krize je dostihlo i sníţení poptávky po produkovaném zboţí. Celková zadluţenost v rozvojových zemích nevyváţejících ropu se zvýšila z 5ti miliard dolarů v roce 1972 na 36 miliard dolarů v roce 1977.

3.2.2 Druhý ropný šok – Islámská revoluce K druhému ropnému šoku se schylovalo se vzrůstajícím neklidem v oblasti Perského zálivu. Cena ropy se opět zvýšila poté, co v únoru roku 1979 provedl ajatoláh Chomejní v Íránu takzvanou Islámskou revoluci. Americký prezident Carter po několika měsících úplně zastavil import ropy z Íránu do USA. V té době uţ cena ropy stoupla na 25 dolarů za barel, a růst pokračoval závratným tempem vzhůru. Po několika měsících se do celé situace vloţil Saddám Husajn, a s pomocí své armády 22. září 1980 Írán napadl. Rozhodl se vyuţít slabosti íránské armády, která byla způsobena islámskou revolucí, a zahájil útok na Írán, aby získal sporné území. Válka se nakonec protáhla na dlouhých osm let, a byla ukončena v roce 1988, přičemţ 60

ani jedna ze stran nedosáhla svého cíle. Saúdská Arábie a Kuvajt se oficiálně nepřipojili na stranu Iráku, nicméně ho podporovali finančně. Taktéţ jednala i vláda Spojených států, která Saddáma Husajna podporovala jako takzvané menší zlo v této politicky nestabilní oblasti. Spojené státy na straně Iráku získaly ze strany Íránu opatření, zakazující prodávat ropu americkým společnostem. Ostatní země OPEC ihned navýšily těţbu ropy, aby zabránily kolapsu, a zmírnily nárůst ceny ropy, jako tomu bylo u prvního ropného šoku. Neklidná situace na území, kde se nacházelo téměř 40% světových ropných zásob způsobila zvýšení ceny ropy aţ na 40 dolarů za barel. Západní země a jejich hospodářství tomuto tlaku opět podlehly a Evropa se v relativně krátké době opět ocitla v ekonomické recesi.

3.2.3 Třetí ropný šok – válka v Perském zálivu Při 3. ropném šoku cena ropy na krátkou dobu rapidně vzrostla k hranici 40ti dolarů za barel. Její cena se však vrátila zpět na původní hodnoty, a to během několika týdnů. Tento ropný šok vyvolala invaze iráckých vojsk do Kuvajtu a jeho srpnové obsazení roku 1990. Následkem tohoto konfliktu bylo přerušení dodávek od těchto dvou strategických zemí. 29.11.1990 Rada Bezpečnosti OSN vydala rezoluci č.678, kterou podpořila plán tehdejší prezidenta Bushe na ofenzivní řešení situace za účelem osvobození Kuvajtu. Povolila členským státům pouţití všech nezbytných prostředků k obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, tedy i vojenské síly, s cílem vytlačit Irácká vojska z Kuvajtu, jestliţe se Irák sám z oblasti nestáhne do 15.1.1991. Operace v čele s USA, která byla nazvána Pouštní bouře trvala 43 dní. Irácká vojska byla velice rychle vyhnána ze země, a situace se na další desetiletí v této oblasti opět mírně uklidnila. Přesto se evropská ekonomika dostala v roce 1993 opět do recese. Za zmínku stojí i teorie o důvodu tohoto válečného konfliktu, která popisuje invazi do Kuvajtu jako pomstu Sadáma Husajna za opakované porušování dohod OPEC, kvůli kterým údajně Irák přišel o mnoho milionů dolarů. Saddám Husajn tuto teorii potvrdil v květnu 1990, kdyţ obvinil OPEC, ţe svým jednáním organizace sniţuje ceny ropy, coţ způsobuje chudobu v Iráku, a poţadoval od Kuvajtu 10 miliard dolarů. Touto úvahou v podstatě potvrdil to, ţe vztahy států sdruţených v OPEC nebyly úplně důvěryhodné, a systém vzájemné kontroly mohl selhávat.

61

3.3 Prudké změny cen ropy po roce 2000 Mezi další události, které výrazně zvýšily cenu ropy na světových trzích můţeme zařadit bezpochyby teroristický útok na Spojené státy americké 11. září 2011. Ihned po útocích cena ropy prudce stoupla o 3,20 dolaru na 30,65 dolarů za barel. Růst zaznamenala i cena zlata se současným propadem hodnoty amerického dolaru. Začátkem roku 2003 před válkou USA proti Iráku, jako reakce na terorismus a zejména útoky z 11. září 2001, cena ropy kolísala kolem 35 dolarů za barel, avšak v březnu nedlouho po vypuknutí bojových akcí začala postupně klesat. Během roku 2008 cena ropy prodělala nevídané zvraty: v lednu cena ropy poprvé překonala hranici 100 dolarů za barel, a v červenci se dostala dokonce k rekordním 147 dolarům. Ke konci roku 2008 poté cena spadla aţ pod 40 dolarů. Navýšení cen je připisováno zejména finančním spekulantům, napětí ve světě (spory kolem íránského jaderného programu a nestabilita v Iráku a Nigérii), poklesu zásob v USA, slábnoucímu dolaru a rostoucí poptávce po ropě v zemích jako je Čína nebo Indie. Propad ceny zase akcelerovala finanční krize, která výrazně oslabila světové ekonomiky a vyvolala recesi. V únoru roku 2011 začal ropný trh dramaticky reagovat na zprávy o situaci v Libyi, která je klíčovým vývozcem ropy. V té době zde propukly protivládní protesty, které vyhnaly cenu severomořské ropy Brent poprvé od září 2008 nad hranici 108 dolarů za barel.

3.4 Vztahy SA se zahraničím Jelikoţ je Saúdská Arábie hlavním představitelem organizace zemí vyváţejících ropu OPEC, a má tedy v podstatě ve své moci vývoj světových ekonomik, je vztahům, které chová k ostatním strategickým státům světa přikládána nesmírná důleţitost, a to z toho důvodu ţe mohou mít obrovský dopad na celosvětovou společnost.

3.4.1 USA Americká ekonomika je závislá na ropě stejně jako na dodávkách petrochemického průmyslu, jehoţ produkty vyuţívá v mnoha výrobních odvětvích. Ačkoli Spojené státy sami produkují mnoţství ropy, přibliţně dvě třetiny musí dováţet, coţ značí velkou závislost na ropných zemích, zejména zemích OPEC v čele se Saúdskou Arábií. Saúdská Arábie jako klíčový hráč OPEC má potenciálně značný vliv na ekonomiku Spojených států, potaţmo ekonomiky 62

celého světa. Spojené státy jsou naopak pro Saúdskou Arábii nejdůleţitějším a největším exportním trhem. Saúdská Arábie je také důleţitým trhem pro vývoz amerických výrobků, kam můţeme zahrnout mnoho produktů vyrobených ve Spojených státech a dovezených do Saúdské Arábie. Saúdská Arábie chová ke Spojených státům velmi zvláštní vztah, do značné míry zaloţený na významu obchodu s ropou a dalšího zboţí pro obě země, a také z pohledu USA na strategické poloze a významu Saúdské Arábie na Blízkém východě. Nesmírný vliv na vztahy mezi Saúdskou Arábií a USA má také bezpečnostní struktura Saúdské Arábie, která je v tomto ohledu na USA závislá. Velmi specifický vztah mezi těmito dvěma zeměmi má kořeny jiţ v objevení ropy na území Saúdské Arábie. Od té doby ţilo a pracovalo v zemi desetitisíce Američanů, kteří do země přinesli moderní medicínu, technické znalosti, nebo například zavedli v zemi elektřinu. Tímto do značné míry ovlivnily formování současné Saúdské Arábie, ovšem na jednu výjimku, kterou je náboţenství. V průběhu 2. světové války byla Saúdská Arábie neutrální, ovšem její jednání poukazovala na spojenectví s USA, například ignorováním Hitlerovo ţádosti, aby Saúdská Arábie protestovala proti britskému vlivu. Poté v roce 1942 poskytla USA nad svou zemí letové zóny. Prvním oficiálním potvrzením spojenectví mezi zeměmi bylo setkání mezi Ibn Saúdem a americkým prezidentem Franklinem Rooseveltem 14. února 1945. Prezident Roosevelt poté prohlásil, ţe ochrana Saúdské Arábie je americkým národním zájmem. Spojené státy pak výměnou za vojenské vybavení a výcvik získaly v roce 1946 přístup na saúdskou leteckou základnu v Zahránu. Dalším posunem ve vřelých vztazích pak bylo udělení ropné koncese americké společnosti Aramco. Významné pro saúdsko-americké vztahy jsou především čtyři skutečnosti. Zaprvé fakt, ţe se na ropném průmyslu v Saúdské Arábii podílely výhradně americké společnosti. Druhou významnou skutečností byl bezproblémový průběh znárodňování ropného sektoru od roku 1950 do roku 1980, které například v sousedním Íránu takto bezproblémově neprobíhalo. Zatřetí, po rozhodnutí o uvolnění státního monopolu ropného průmyslu v druhé polovině 90. let přizvala Saúdská Arábie v první řadě americké ropné společnosti. A začtvrté Saúdská Arábie po celou dobu ropného průmyslu vyuţívala své dominantní postavení na trhu, aby udrţovala přiměřené ceny ropy, coţ významně stabilizovalo světové ekonomiky, a potaţmo vedlo také k nezanedbatelným úsporám amerických spotřebitelů. Speciální vztah obou zemí také nastal v letech 1976-1977, kdy George Bush starší jako tehdejší ředitel CIA navázal během svého funkčního období velmi přátelské vztahy s velkým počtem členů královské rodiny, včetně ředitele saúdské 63

zpravodajské sluţby Kamálem Adhamem. V průběhu 70. i 80. let se Spojené státy obracely na Saúdskou Arábii z důvodu financování různých svých zahraničních operací. Tento vřelý vztah byl narušen v 90. letech, kdy mnoho důkazů svědčilo o tom, ţe se sympatie některé saúdské komunity odvraceli od Spojených států a přikláněli se směrem k Usámovi Ibn Ládinovi. V roce 1996 vytvořili Spojené státy zvláštní jednotku, která monitorovala Ibn Ládinovo aktivity. Po ţádosti CIA o zaslání kopií Ibn Ládinova pasu, bankovních záznamů a jiných dokladů však Saúdská Arábie ţádost ignorovala. Takto Saúdská Arábie bojkotovala mnoho další pokusů USA o monitorování a prevenci terorismu. Problémem Spojených států bylo to, ţe před i po útocích 11. září neměly v Saúdské Arábii prakticky ţádné nezávislé zpravodajské zdroje, a spoléhaly se výhradně na místní zpravodajskou sluţbu. Do dubna 2002 dokonce Spojené státy ani nesepisovali o Saúdské Arábii výroční zprávy, které analyzují dění v zemi. Podle dostupných zdrojů se CIA spoléhala především na své přátelské vztahy s nejvlivnějšími saúdskými představiteli. Zřejmě aţ s odstupem času si Spojené státy uvědomily, ţe závaţnější problém spočíval v jejich dvou spojencích: Saúdské Arábii a Pákistánu. Zjistilo se, ţe právě pákistánské vojenské a zpravodajské sluţby podporovaly tálibánský reţim, a Saúdská Arábie přispěla na útoky 11. září především finančními zdroji a patnácti teroristy, kteří útoky zrealizovali. Neochotu spolupracovat Saúdská Arábie potvrdila i pomocí libanonskému teroristovi Imádu Mughníjovi při útěku před FBI, nebo v roce 1996, kdy odmítla i přes nabízenou moţnost súdánské vlády vzít do vazby Ibn Ládina. V průběhu celého spojenectví mezi zeměmi existovala nepsaná dohoda, podle níţ Spojené státy nikdy veřejně nekritizovaly způsob vládnutí královské rodiny, ovšem to změnily právě útoky 11. září 2001. Kritika Saúdské Arábie se ani tak neobjevila na oficiální úrovni jako na veřejném mínění. Problémem ale stále zůstavalo to, ţe jsou Spojené státy zcela závislé na ropných zásobách Saúdské Arábie a je zřejmé, ţe ještě v nastávajících letech závislé budou. Krátce po 11. září tak bylo údajně z USA tajně evakuováno přes sto příslušníků královské rodiny a příbuzných Ibn Ládina. Situace mezi oběma zeměmi se zhoršila 24. července 2003, kdy byla vydána zpráva, ve které se uvádělo, ţe Saúdská Arábie disponuje přímými vazbami na al-Qáidu a celosvětový terorismus. Od té doby se téměř veškerá prohlášení o Saúdské Arábii týkala spojení s terorismem a bojkotováním jeho vyšetřování. Po 11. září se pak v americké vládě začaly šířit hlasy, které poţadovaly sníţení závislosti Spojených států na Saúdské Arábii a jejích ropných dodávkách. Dne 30. dubna 2003 americký ministr obrany Donald Rumsfeld navštívil 64

Rijád a po dohodě s nejvyššími saúdskými představiteli informoval o staţení americké armády ze saúdských základen. V Saúdské Arábii tak zůstalo pouze 400 vojáků poblíţ Rijádu, kteří pomáhali s výcvikem saúdské armády, a většina jednotek se přesunula zejména do Kataru a Bahrajnu. Tento krok sice na jednu stranu odstranil vzbuzující hněv obyvatel Saúdské Arábie vůči američanům, ovšem ukončil tím těsné vztahy mezi oběma zeměmi. Saúdská Arábie se poté neúčastnila ani finančně, ani poskytnutím svých zařízení války v Iráku. V letech 2004 a 2005 vztahy nadále odráţely schizofrenní povahu, které se podařilo pomocí různých kampaní, PR agentur a přednášek částečně zmírnit. Scénář vztahů do budoucnosti počítá s takzvanou érou normálních vztahů, které budou nadále závislé na energetických a bezpečnostních zájmech.

3.4.2 Ostatní Arabské země Vztah mezi Saúdskou Arábií a Íránem, který se nachází na významné geostrategické pozici mezi oblastí Zálivu a Kaspickým mořem je důleţitý zejména k udrţení stability v regionu. Tyto dva státy jsou prvním a druhým největším producentem v rámci organizace OPEC, tudíţ změny v jejich vztazích mají klíčový dopad na světový energetický trh. V podstatě jedinou hrozbou, která hrozí Saúdské Arábii ze strany Íránu je vojenský útok. Íránská armáda má sice na rozdíl od saúdskoarabské omezené moţnosti, ale i přesto se království musí mít na pozoru především před Íránskými jadernými ambicemi. Irák představuje pro Saúdskou Arábii závaţnější problém neţ Írán, a je často pokládán za největší politickoekonomickou hrozbu, které království můţe čelit. Saúdskou Arábii a Irák rozděluje 814 kilometrů dlouhá, ovšem snadno prostupná hranice, tvořená pouští. Velká většina ropných polí, zařízení, elektráren a odsolovacích zařízení Saúdské Arábie se nachází jen pár minut letu z území Iráku. V případě zavedení míru a demokracie v Iráku by Saúdská Arábie tratila, zejména z toho důvodu, ţe by mohl Irák se svými 112ti miliardami barelů ropných rezerv nahradit Saúdskou Arábii a zabrat tím pozici strategického partnera USA na Blízkém východě. Problémem mezi vztahy s některými státy Arabského poloostrova jsou především nejasně vytyčené hranice, zejména s Katarem a Jemenem. Vzájemné spory se týkají také interpretace islámu, kdy Saúdští Arabové Katařanům vyčítají uvolněnější mravy, a nejsou spokojeni také s televizním vysíláním stanice al-Džazíra. V případě Ománu byly hranice v celé šíři vymezeny v Rijádu roku 1995. Obě strany ale dodnes vydávají vlastní odlišné mapy navzdory dohodám z roku 65

1995. Velmi dobré vztahy má naopak Saúdská Arábie s Bahrajnem a Spojenými arabskými emiráty. Všechny tři země totiţ uznávají stejnou zahraniční politiku, a sdílejí obavy ze sousedních států Zálivu-Íránu a Iráku.

3.4.3 Rusko Vztahy mezi Saúdskou Arábií a Ruskem narušují vzájemné rozpory, týkající se především cen ropy a jejich zahraničních politik. Obě země patří k největším vývozcům ropy na světě, a obě jsou současně na příjmech z tohoto vývozu závislé. Mezi zeměmi vypukl boj o energetickou dominanci na přelomu tisíciletí, kdy Rusko zvýšilo svou roční produkci o půl milionu barelů za den. Tento krok provedlo Rusko v době, kdy došlo k teroristickým útokům z 11. září 2001, čímţ se naskytla příleţitost nahradit Saúdskou Arábii v pozici strategického dodavatele ropy Západu. Rusko také po 11. září projevilo ochotu být na straně Spojených států v boji proti tálibánskému reţimu a Usámovi ibn Ládinovi. Pro vztahy mezi těmito zeměmi měla význam cesta Abdalláha do Ruska, které navštívil v září roku 2003. Během své návštěvy podepsal pětiletou dohodu, týkající se spolupráce v ropném sektoru. Není pochyb, ţe budoucí vztahy obou zemí budou mít vliv i na světovou politiku, ať uţ se budou vyvíjet lepším či horším směrem.

3.4.4 Čína Vztahy mezi Saúdskou Arábií a Čínou se poslední dobou výrazně zlepšují. Právě Čínu se saúdský král Abdalláh rozhodl navštívit jako první v rámci svých zahraničních cest po nastoupení na trůn v srpnu 2005. V dubnu následujícího roku navštívil také čínský prezident Hu Saúdskou Arábii, a potvrdil tak celosvětové odhady o postupném zpřátelení obou zemí. Čína je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa, tudíţ i její spotřeba ropy se od roku 1993 rapidně zvyšuje viz. graf č. 2. Odhadem je, ţe v roce 2030 bude čínská spotřeba ropy rovna spotřebě Spojených států i Japonska dohromady. Jiţ v současnosti Čína dováţí více neţ 60% ropy z Blízkého východu. K prvnímu setkání mezi oběma zeměmi došlo zřejmě v letech 1987-1989. Toto setkání ani trochu nepotěšilo hlavního partnera Saúdské Arábie, a sice Spojené státy, jelikoţ tehdy Saúdská Arábie od Číny odkoupila celkem 36 raket typu CSS-2 v ceně tří miliard dolarů. Tyto rakety jsou poměrně nepřesné, a nedají se pouţít k dokonalému 66

zacílení. Na druhou stranu mají jinou nebezpečnou schopnost, a to nést jadernou náloţ. Většinou se ani k jiným účelům nepouţívají. Reakce Spojených států v čele s Washingtonem byla taková, ţe všechna pozornost v otázkách šíření jaderných zbraní se rázem zaměřila na Saúdskou Arábii. Saúdská Arábie dodnes odmítá zveřejnit podrobnosti kontraktu s Čínou, a nechce povolit americké jaderné inspekce. Tato událost slouţí mezi odborníky jako důkaz, ţe Saúdská Arábie je schopna postupovat v rozporu s americkými zájmy, a to zcela utajeně. Po návštěvě krále Abdalláha v Pákistánu uzavřel s pákistánským prezidentem Parvízem Mušarrafem neoficiální a tajnou dohodu o jaderném spojenectví. Pákistán tehdy nabídl jaderné know-how, výměnou za saúdskou ropu. Nakonec v Pákistánském jaderném programu se velmi angaţovala právě Čína, tudíţ je moţnost existence takzvané čínsko-saúdskopákistánské osy. Podle některých analytiků mají tato vzájemná propojení jediný cíl. Čína by v pozici garanta bezpečnosti v Zálivu nahradila současné Spojené státy, a vytvořilo by se tak strategické partnerství právě se Saúdskou Arábií. Pro Saúdskou Arábii jsou vztahy s Čínou lákavé i z toho důvodu, ţe Čína na rozdíl od amerických spojenců nekritizuje její náboţenství a domácí systém. Na druhou stranu si Saúdská Arábie zcela určitě uvědomuje velikost problémů ve vztazích mezi ní a Spojenými státy, v případě potvrzení o získání jaderné technologie.

Graf č. 2 – Vývoj spotřeby ropy v Číně Zdroj: Euroekonom.cz – ekonomický portál. Dostupný z WWW: < http://www.euroekonom.cz/grafy-energie-data-img.php?type=ropa-cina>

67

4 SA a finanční krize 2008-2009 Na úvod této kapitoly je důleţité podotknout, ţe vzhledem ke struktuře ekonomiky Saúdské Arábie, stavu ekonomiky, konzervativní politice, proticyklické fiskální a bankovní politice a díky dalším makroekonomickým důvodům nedošlo v případě Saúdské Arábie k zasaţení ze strany finanční krize. Ve skutečnosti, zatímco mnohé ekonomiky ve světě a zvláště v rozvinutých zemích postihly negativní efekty krize v roce 2008 a 2009, saúdská ekonomika zaznamenala během tohoto období vývoj, který byl relativně pozitivní. Ačkoliv byly saúdské banky zasaţeny negativními podmínkami na globálních finančních trzích, domácí finanční trh nadále fungoval efektivně a bez problémů.

4.1 Ekonomický vývoj v letech 2008-2009 Abychom informace o stavu ekonomiky pochopili ve správném kontextu, je třeba si uvědomit, ţe během pětiletého období 2004-2008 se saúdské ekonomice dařilo podle mezinárodních standardů dobře. Průměrný roční růst HDP dosáhl 4,4 % a průměrný vládní přebytek byl 19 %. Tento mini boom se odrazil ve všech ekonomických sektorech, obzvlášť v bankovním sektoru, který těţil ze zvýšené ekonomické aktivity a z vyšších výdajů vlády. Tyto pozitivní ekonomické podmínky vděčí hlavně silným výkonům bankovního sektoru v letech 2008-2009, z nichţ nejdůleţitějšími byly: reálný růst HDP v roce 2008 byl 4,5 % (3,3 % v 2007) a to hlavně díky silnému petrolejářskému sektoru, který rostl o 4,8 %. Nepetrolejářský soukromý sektor, který představuje 47 % z HDP zaznamenal také růst, a to ve výši 4,7 %. Saúdská Arábie zaznamenala přebytek běţného účtu ve výši 28 % HDP v roce 2008 a rekordního přebytku obchodní bilance ve výši 45 % HDP. Země i nadále zůstává čistým zahraničním věřitelem, kdy zahraniční dluh dle statistiky činí 15,4 % HDP, ačkoliv zde není ţádný vládní dluh během let 2008 a 2009 poklesly inflační tlaky, kdy inflace z roku 2008 ve výši 9,87 % poklesla meziročně na 4,4% v září 2009

68

4.1.1 Vliv krize na místní peněžní a úvěrový trh Na domácím mezibankovním trhu nedošlo k ţádným významným změnám, a to zejména díky dostupné likviditě SAR. Kroky, které podnikla vláda Saúdské Arábie na počátku globální finanční krize vedly k nastolení cesty obnovy plné důvěry v saúdské banky, v saúdský bankovní systém a saúdský mezibankovní trh. Saúdské banky pokračovaly ve vzájemném poskytování likvidity, včetně poskytování likvidity mezinárodním bankám, a to za přijatelné úroky. V zásadě byly mezibankovní úrokové míry nízké, jelikoţ byly ovlivněny kroky, které podnikla SAMA: -

omezení povinné míry rezerv na 7 % od října do listopadu 2008 oproti 13 % v září 2008

-

zároveň udrţení míry úroků pro termínované a spořící vklady na 4 %.

-

postupné omezení repo sazby z předchozí výše 5,5 % na 2 % od října 2008 do ledna 2009 a u reverzní repo sazby z 2 % na 0,25 % od října 2008 do června 2009

-

sníţení ceny pokladničních poukázek o 50 bazických bodů níţe, neţ je saúdská mezibankovní úroková míra (SIBID) – poukázky bývaly oceněny na 80 % mezibankovní sazby v 2. kvartálu 2009

-

vytvoření hotovostních vkladů nejen v domácí měně, ale také v USD na domácím peněţním trhu, aby došlo k oţivení likvidity prostřednictvím termínovaných vkladů v domácích bankách

-

umístění termínovaných vkladů v domácích bankách s relativně dlouhým termínem, a to prostřednictvím spolupráce s vládními agenturami a institucemi. Jelikoţ jsou tyto vklady povaţovány za vklady zákazníků, které se zahrnují do objemu prostředků pro poskytování půjček, umoţnil tento krok rozšířit poskytování úvěrů

-

hlavním faktorem, který měl vliv na místní mezibankovní trh bylo oznámení Nejvyšší ekonomické rady, ţe vláda bude pokračovat v garancích bezpečí vkladů u místních bank.

Na globálním mezibankovním trhu došlo v období 2008 a 2009 k nedostatku dolarové likvidity v důsledku globálního stahování peněz z finančních trhů. SAMA proto zvýšila likviditu vloţením dolarů skrze zahraniční měnové swapy a přímé vklady v místních bankách. 69

Oproti globálnímu vývoji zůstal domácí trh zkreslený s větším rozdílem mezi nabídkou a poptávkou. Je jasné, ţe podpora likvidity ze strany SAMA byla nápomocná ve zmenšení dopadů globálních událostí na místní trh, díky čemuţ zde nevznikl nedostatek likvidity v místní měně, protoţe banky udrţovali likviditu SAR. Co se týče finančních derivátů, poţadavky saúdských bank se v této oblasti trhu soustředily kolem několika jednoduchých instrumentů, jako jsou úrokové swapy a futures, měnové futures a spot forwards. Saúdské banky tak neučinily ţádné změny v typech derivátových produktů, které nabízely na saúdském trhu, a nedošlo zde k ţádným významným změnám v podmínkách spojených s těmito produkty jako jsou marţe, záruky atd. Financování poboček bank v Saúdské Arábii ze strany mateřských bank v sobě neslo následující trendy: -

obecně vzato vnitřní financování ze strany mateřských bank či přidruţených bank bylo stabilní, v některých případech došlo k úplnému zastavení

-

v několika případech bylo zjištěno, ţe mateřské banky stahovaly prostředky ze svých poboček v Saúdské Arábii, aby tím posílili svou celkovou likviditu

4.1.2 Vliv krize na místní dluhový trh Finanční krize neměla ţádný vliv na dluhový trh v místní měně, a to z důvodu politiky vlády před světovou finanční krizí. Vláda se především rozhodla vykoupit nesplacené dluhy, pokud je investoři nechtěli evidovat ve svých účetních knihách. Trh korporátních dluhopisů byl stále ještě ve své rané fázi vývoje, a tak nebyl nijak zasaţen.

4.2 Síla Královského bankovního sektoru Hlavními faktory, které ovlivnili zkušenosti mezinárodních i saúdských bank během rušného období let 2008 a 2009, byly výsledky saúdského bankovního sektoru, který i během tohoto období nadále pokračoval v silné ziskovosti a růstu. Průměrná míra návratnosti za rok 2008 byla 20 %, a na dalších devět měsíců aţ do září 2009 se ustálila na 16 %. Tyto solidní výsledky návratnosti v období turbulence a nejistoty jsou velmi pozitivní a uspokojující. Saúdské banky jsou dle mezinárodních standardů dobře kapitalizované, a mají průměrnou kapitálovou přiměřenost na 16 % (2008, 15,9 % v září 2009). Téměř všechen kapitál v saúdských bankách je typu Tier 1, coţ ale na kapitálovou přiměřenost nemá vliv. Také kvalita 70

pohledávek saúdských bank zůstává velmi dobrá, přičemţ míra nesplácených úvěrů je 1,4 % z celkových úvěrů na konci roku 2008, zatímco pokrytí provizemi bylo na úrovni 153 %. Míra nesplacených úvěrů zůstala pod 3 % i v září 2009. Banky i nadále zůstávali vysoce likvidními, přičemţ v roce 2008 představovaly likvidní aktiva 34 % z celkových vkladů klientů. Vynikající kondice bank zůstala zachována i v září 2009 s mírou likvidity přes 30 %.

4.3 Přeshraniční půjčky Podle mezinárodních bankovních zpráv pro Banku pro mezinárodní platby BIS (Bank of international settlements) neexistuje mnoho náznaků poklesu půjček v Saúdské Arábii. Statistiky BIS z března 2009 (BIS čtvrtletní přehled) ukazují v roce 2007 silný růst (92 %) úvěrů saúdských bank, kdy celkové úvěry z částky 36 miliard dolarů na konci roku 2006 dosáhly částky 69 miliard dolarů. Následující růst ve výši 7 % vedl do září 2008 k růstu úvěru na 74 miliard dolar. Úvěry nebankovnímu sektoru se zároveň zvýšily ze 17ti miliard dolarů v prosinci 2006 na 31 miliard dolarů na konci roku 2007 (růst ve výši 82 %), a pokračovaly v růstu na 36 miliard dolarů do září 2008 (růst o 16 %). Mezinárodní bankovní vklady Saúdské Arábie na straně závazků rapidně vzrostly ze 105 miliard dolarů v prosinci 2006 na 185 miliard dolarů v září 2008 (růst o 76 %) (data BIS pro období září 2008-9 zatím nejsou dostupná). Výše zmíněné údaje přesto pouze odráţejí očekávaný stav na mezinárodních trzích: financování mezinárodních bank, bankovních i nebankovních společností v Saúdské Arábii v roce 2007 prudce vzrostly, a kvůli nepříznivým podmínkám na globálním finančním trhu pokračovaly i v letech 2008-2009 Saúdské protistrany pokračovaly v úloţkách a investicích ve spolupráci s mezinárodními bankami. V reálu došlo k růstu likvidity na domácím trhu, orientovaným na trhy zahraničí, a tím pádem došlo také ke zvýšení vkladů. Tvzení BIS potvrzuje i Saúdsko-arabská monetární agentura (SAMA) ve své statistice bankovního systému, která ukazuje na pokles prostředků poskytnutých mezinárodními bankami Saúdským bankám s místní působností. Došlo zde k poklesu z původních 64 miliard saúdských rijálů SAR v prosinci 2007 na 40 miliard SAR v září 2009 (viz. tabulka č. 2). Tento pokles ve financování je moţné přičíst následujícím jevům: V důsledku pádu Lehman Brothers došlo na straně nabídky k růstu neochoty vkládat 71

prostředky i do nejsilnějších rozvojových trhů, a to z důvodu vlastních problémů s likviditou majetku. Během roku 2008 také většina mezinárodních bank stahovala své prostředky ze zámoří, coţ zahrnovalo i rozvíjející se trhy. V důsledku tohoto jevu bylo během první poloviny roku 2008 obtíţné najít likvidní dolary na globálním a regionálním mezibankovním trhu. Do konce roku 2008 se situace zmírnila, a zatímco náklady na dolarovou likviditu zůstaly vysoké, tak se přesto při kratší době splatnosti staly dostupnějšími, navíc s dodatečnou prémií za riziko. Na straně poptávky byla potřeba mezinárodního financování ovlivněna skutečností, ţe saúdské banky disponovaly přebytkem likvidity díky vysoké míře státních výdajů, klesajícímu růstu domácích úvěrů a sníţení mnoţství investičních příleţitostí pro saúdské banky na mezinárodních trzích. Tyto faktory vedly ke značnému růstu prostředků umístěných v bankách dle SAMA. Dle výše uvedených informací je jisté, ţe v roce 2008 saúdské banky nepotřebovaly mezinárodní likviditu, která se navíc v té době stala velmi nákladnou. existují také neoficiální důkazy, ţe se financování ze strany mezinárodních bank vůči saúdským společnostem změnilo, a to především z pohledu splatnosti (splatnost mezibankovních prostředků se změnila z 90ti dnů na 30 dnů). Náklady na prostředky v dolarech vzrostly o 150 aţ 300 bazických bodů (bp), aby tak odráţely prémii za rizikovost.

4.4 Financování domácích bank I přes globální finanční krizi zůstává domácí financování saúdských bank silné, s růstem vkladů ve výši 16 % v roce 2008 a 10 % (ročně) aţ do září 2009. Došlo také ke značnému růstu vkladů domácností a nefinančních korporací. Mezi hlavní důvody tohoto vývoje můţeme zařadit tyto faktory: během své expanzivní fiskální politiky pokračovala saúdská vláda ve vysokých výdajích i v letech 2008 a 2009, díky čemuţ finanční prostředky putovaly k účastníkům místního trhu. Vzhledem k ekonomickým podmínkám navíc vyuţily saúdské banky příleţitosti v rámci domácí ekonomiky, a zaměřily se na likvidní aktiva v místní ekonomice mnoho společností a korporací sníţilo nebo omezilo své mezinárodní investiční 72

programy kvůli nejistotě na globálních finančních trzích, nedostatku vhodných investičních prostředků a investičních příleţitostí podniky, které byly zaplaveny likviditou se staly obezřetnějšími vůči riziku, a preferovaly umístění své přebytečné likvidity v domácích bankách financování ze strany ostatních domácích finančních institucí vzrostlo ze 16ti miliard SAR na konci roku 2007 na 26 miliard SAR (růst o 60 %) do konce roku 2008 a na 39 miliard SAR (růst o 50 %) do září 2009, a to hlavně kvůli rostoucímu počtu nově licencovaných finančních institucí jako jsou pojišťovny a zajišťovací ústavy. Toto dokazuje, ţe se domácí finanční instituce rozhodly umístit své prostředky v saúdských bankách, kde podstupovaly menší riziko neţ u mezinárodních bank.

4.5 Úvěrování domácích bank Na straně bankovních úvěrů byl růst menší – v roce 2007 o 20 %, v roce 2008 o 25 %, a následně za první tři čtvrtletí roku 2009 o pouhé jedno procento. Spotřebitelské úvěry byly v období září 2007-2009 stabilní. Pohybovaly se mezi 180 a 190 miliardami SAR, a to díky místním faktorům a nastavením místního trhu z roku 2006. Ostatní faktory tohoto stavu pak zahrnují změny v zákonech a regulacích a nastavení přísnějších úvěrových kritérií u bank. V důsledku toho nebyl zaznamenán téměř ţádný růst ve spotřebitelských úvěrech během období 2007-2009.Půjčky bank firemnímu sektoru v období 2006-2008 rapidně vzrostly z 274 miliard SAR na 529 miliard SAR, coţ představuje růst o téměř 93 % za období tří let. Takový růst byl způsoben různými důvody, především rychlým ekonomickým růstem v petrolejářském i nepetrolejářském soukromém sektoru. Z celkového pohledu byla ekonomika na vzestupu, a odráţela tak svůj pozitivní růst. Tím pádem došlo k velkému růstu bankovních půjček firemnímu sektoru. Značný růst v objemu půjček zaznamenaly téměř všechny sektory saúdské ekonomiky, coţ dokázaly vysoké procentuální míry růstu – obchod +68%, výroba a zpracování +120%, doprava a komunikace +400%, sluţby +95% a stavebnictví +45%. Jediným sektorem, kde došlo ke značnému poklesu v poskytnutých úvěrech byl sektor finančních společností, kde pokles činil 70 %. Jelikoţ se poté změnily podmínky pro poskytování úvěrů, během devíti měsíců od ledna do září 2009 došlo k růstu firemních úvěrů o méně neţ 2 %. Tento obrat poukazuje na změny v 73

bankovním sektoru, způsobené zhoršujícími se podmínkami na globálních trzích. V důsledku tohoto stavu došlo v roce 2009 k ovlivnění strany nabídky i poptávky.Nejdůleţitější faktory, které ovlivnily stranu poptávky: ze strany korporátního sektoru došlo k poklesu poptávky po úvěrech, jelikoţ v letech 2008-2009 mnohé společnosti přehodnotily své obchodní strategie a plány v důsledku poklesu globální poptávky po jejich produktech a sluţbách došlo k poklesu v průmyslových sektorech jako je ocelářství, doprava nebo spotřební zboţí, a to kvůli niţší spotřebitelské poptávce na domácích i regionálních trzích navíc zde došlo k poklesu poptávky po úvěrech ze strany nadnárodních firem zabývajících se velkými projekty, kdy u mnoho z nich přehodnotilo své plány výdajů pro roky 2008 a 2009 v důsledku probíhající globální finanční krize, ekonomického zpomalení a vyšších nákladů na zabezpečení mezinárodního financování. pokles ceny nerostných surovin na globálních trzích motivoval obchodníky a velké nadnárodní společnosti k přepracování svých odhadů a rozpočtů, coţ vedlo ke zpoţdění v plánování a implementaci do projektů, a následně vyústilo ve sníţenou potřebu úvěrů. Na straně nabídky se banky zároveň staly mnohem přísnějšími ve svých kritériích pro poskytování finančních prostředků, zejména přehodnotily své existující úvěry, revidovali úrokové sazby směrem nahoru v souladu s globálními a regionálními trendy, a také zkrátily lhůty splatnosti u půjček. Přehled domácích úvěrů by nebyl kompletní bez odkazu na několik veřejných institucí, které poskytují úvěry, a které také zpřísnily své podmínky, aby tak podpořily dostupnost úvěrů. V roce 2008 Saúdská vláda oznámila plán na vloţení 40 miliard SAR do specializovaných úvěrových institucí, aby tak zmírnila podmínky pro získání úvěru, jelikoţ soukromé banky v důsledku globálních trţních podmínek přehodnotily své úvěrové výdaje. Z této částky bylo 25 miliard SAR přiděleno na období pěti let, počínaje rokem 2008 Nemovitostnímu rozvojovému fondu, aby prostřednictvím těchto prostředků pomohl vznikajícímu trhu s nemovitostmi, a 10 miliard SAR bylo poskytnuto Saúdské úvěrové a spořitelní bance, aby je vyuţila na úvěry pro nízkopříjmové obyvatele.

74

4.6 Úvěrování zahraničních bank Podíl zahraničních bank na Saúdském bankovním systému není dosud nijak významný. Celková aktiva všech zahraničních bank se na konci září 2009 ustálila na hodnotě 2,5% z celkových aktiv bankovního systému. Zatímco pobočky zahraničních bank dříve energicky soutěţily o obchodní příleţitosti se saúdskými bankami, v roce 2009 byly i ony ovlivněny omezením financí a přísnějšími úvěrovými kritérii ze strany centrálního řízení. Na straně poptávky také přehodnotily své úvěrové plány, zvýšily úrokové sazby a omezily splatnost úvěrů. Omezení na straně nabídky u poboček zahraničních bank navíc ovlivnilo v roce 2009 i růst úvěrů. Dle neoficiálních podkladů bylo v roce 2009 přeshraniční financování negativně ovlivněno sníţenou mírou ochoty mezinárodních bank k úvěrování. V roce 2008 ovlivnily úvěrový stav také další faktory jako úrokové sazby a délky splatnosti úvěrů. Mezinárodní banky byly neochotné financovat projekty a podniky s dlouhodobými úvěry. Došlo také k průměrnému zvýšení ceny úvěrů v dolarech o 200 aţ 300 bazických bodů.

4.7 Použité instrumenty centrální banky Tato část se zabývá pohledem SAMA na vypořádání se s finanční krizí. V neobvyklých dobách se často běţné nástroje monetární politiky ukáţou jako nedostatečné k tomu, aby centrální banka dosáhla svých cílů, a to zejména ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, ţe ekonomický šok můţe být natolik silný, ţe nominální úroková míra bude muset být sníţena často k blízkosti nuly. Na této úrovni uţ není další sniţování úrokových měr v měnové politice moţné, a tak mohou být další monetární stimuly učiněny jen uchýlením se k nestandardním nástrojům monetární politiky. Obecně řečeno, lze dalších monetárních stimulů za daného stavu, kdy úrokové míry jsou blízko nule dosáhnout pomocí tří doplňkových metod: Usměrňováním střednědobých aţ dlouhodobých očekávání v oblasti úrokových měr, změnou sloţení rozvahy centrální banky a rozšířením rozvahy centrální banky. Všechny tyto kroky mají jednu stejnou funkci – slouţí ke zlepšení finanční kondice krátkodobých mezibankovních úrokových měr. Druhý důvod nekonvenčního postupu můţe být zvolen i v případě, kdy politika úrokových měr je nad nulou, a proces přenosu vlivu měnové politiky je značně sníţen. Za těchto podmínek má centrální banka dvě (ne nutně vzájemně se vylučující) moţnosti, a to zejména sníţit krátkodobou nominální úrokovou míru 75

ještě více, neţ by se tomu stalo za normálních podmínek, nebo působit přímo na proces přenosu pouţitím nekonvenčních opatření. Dle zkušeností globálního finančního systému z let během světové finanční krize, se ukázalo, ţe tradiční nástroje monetární politiky nejsou dostačující, a je zapotřebí reagovat pomocí takzvaných nekonvenčních měnových nástrojů. Z praxe centrálních bank můţeme pozorovat 3 základní mechanismy. Dodatečné vyhlášení o budoucím směrování cílové úrokové sazby, kvantitativní uvolňování (QE-quantitative easing) a úvěrové uvolňování (CE-credit easing).4 V období kdy začaly první finanční problémy v létě 2007 a centrální banky po celém světě zasáhly, aby poskytly dodatečnou likviditu finančním trhům, se zdálo, ţe konvenční metody monetární politiky budou dostatečné. Problémem bylo, ţe se finanční trhy nechovaly standardně (dokonce se chovaly velmi nenormálně) – tlaky na mezibankovním euro trhu byly částečně sníţeny dodatečnými dlouhodobějšími refinančními operacemi, ale věci se měnily s tím, jak krize nabírala na obrátkách v září a říjnu 2007. Krátce po kolapsu Lehman Brothers, rozdíl mezi tříměsíční sazbou Euribor a jednodenní sazbou EONIA, který se běţně pohybuje kolem 10 bazických bodů vystoupil na nejvyšší hodnotu v historii – 156 bazických bodů 13. října 2007. Likvidita finančních trhů se vytratila a náhlá ztráta důvěry mezi účastníky trhu hrozila dlouhodobějšími efekty na řádné fungování měnového trhu eurozóny. Pokud toto vše shrneme, dojdeme k závěru, ţe problémy likvidity nelze řešit jen pomocí úrokových sazeb. Úrokové sazby blíţící se nule se nedokázaly v případě bank vyhnout pasti likvidity. Z tohoto důvodu centrální banky přistoupily na kvalitativní a kreditní uvolňování (QE/CE), aby dosáhly zvýšení peněţní likvidity trhu a stabilizování úvěrového trhu.

_____________ 4

Murray, J.: When the unconventional becomes conventional – monetary policy in extraordinary times. Květen

2009, [cit. 2012-03-23] Dostupný na WWW:

76

4.7.1 Kroky monetární politiky SA Z globálního pohledu postavila současná krize tvůrce měnových politik před velké výzvy, a to na mnoha frontách. Finanční a cenová stabilita jsou klíčovými prvky makroekonomické stability. V minulých dvou desetiletích se měnová politika zaměřila na nízkou a stabilní inflaci a překvapivě právě úspěch této měnové politiky se ukázal být součástí následného problému. Bylo to způsobeno především stimuly, vytvořenými jako důsledek dlouhodobě nízkých úrokových měr a nízké inflace, které vedly k větší touze po riziku a tedy k destabilizaci ekonomiky z dlouhodobého pohledu. Za normálních podmínek by nadměrná či rychlá depreciace měny odůvodňovala vysoké úrokové sazby, ale hlavním cílem tvůrců politiky během současné krize bylo vyvarování se deflace/deprese. Měnový faktor tak neměl ovlivnit centrální banky v podobě nízkých úrokových sazeb, coby součásti jejich expanzivních ekonomických cílů. Ačkoliv v Saúdské Arábii nedošlo k ţádné hypoteční krizi, přesto vedly finanční problémy globálních trhů k obavám a nejistotě i na saúdském mezibankovním trhu. V důsledku tohoto stavu a především pádu Lehman Brothers prudce vzrostla saúdská mezibankovní úroková míra (Sibor), v momentě kdy dosáhla úrovně o 200 bazických bodů vyšší, neţ byla reverzní repo sazba. Navíc zde byly obavy, ţe ztráta likvidity na mezinárodním mezibankovním trhu by se mohla přenést i na celý finanční systém. SAMA velmi rychle zasáhla, aby obnovila důvěru v místní finanční trhy, a to prostřednictvím sníţení repo sazby v několika krocích, kdy se sazba postupně dostala z 5,5 % v říjnu 2008 na 200 bazických bodů v lednu 2009, a zároveň se sníţila reverzní repo sazba z 200 bazických bodů v říjnu 2008 na pouhých 25 bazických bodů v červnu 2009. Zhoršení mezibankovního trhu v místní měně bylo v různých zemích různé. Obecně lze říci, ţe mezibankovní půjčky v místní měně byly méně problematické, a to kvůli značným podpůrným nástrojům ze strany centrálních bank ve formě repo operací, přímých vkladů a nákupem peněţních instrumentů trhu centrálními bankami. V Saúdské Arábii byl díky vládnímu odkupu dluhu a vysokým vládním výdajům systém likvidity dostatečný.

77

4.7.2 Nástroje, které se ukázaly být efektivními během krize Neobvyklost krize vyţaduje i neobvyklé kroky k jejímu řešení. Jelikoţ centrální banky zcela vyčerpaly moţnosti konvenčních nástrojů (sniţování úrokových sazeb, sniţování povinných rezerv), rozhodly se pro QE/CE prostřednictvím nákupů vládních a nevládních dluhů pro rozšíření zajištění dluhů. Na globální úrovni vedly FX swapy amerických federálních rezerv ke sníţení dolarové likvidity. Pouţití QE/CE mělo vést k poskytnutí likvidity systému a omezení obav na finančních trzích. Co se týče měnové politiky, světová finanční krize přinesla úvahy na téma finanční stability, která si v rámci formulování politik vzala za cíl zachování cenové stability ve střednědobém období, coţ znamenalo podrobné monitorování a analýzu změn aktiv, monetárního a dluhového vývoje a vzniku systémových rizik. Navíc k výše uvedeným krokům SAMA také sníţila míru poměru zákonných rezerv pro netermínované vklady, a to několikrát za sebou během dvou měsíců (říjen aţ listopad 2008), kdy došlo k poklesu ze 13 % na 7 %. Navíc SAMA přímo pozvedla likviditu umístěním vkladů vládních institucí do komerčních bank. Nakonec ve 4. čtvrtletí 2008 došlo k nastavení úrokové míry státních pokladničních poukázek o 50 bazických bodů níţe, neţ byl Sibor, se stropem investic komerčních bank do těchto pokladničních poukázek ve výši 3 miliard SAR týdně. Tímto SAMA podpořila banky v úvěrování svých individuálních a korporátních zákazníků.

4.8 Úloha zahraničních měnových rezerv a intervencí Na počátku finanční krize bylo hlavním cílem regulačních agentur po celém světě posílení mezinárodních regulačních standardů a jejich zprůhlednění na globálních finančních trzích, čímţ chtěli zajistit, ţe všechny tyto trhy, jejich produkty i účastníci budou adekvátně regulováni nebo budou pod určitým dohledem, a to v závislosti na daných okolnostech. K tomu se pro lepší vyznění integrace regulace trhu v rámci omezení systémových rizik doporučuje národní a mezinárodní koordinace mezi finančními institucemi. Tímto bude zajištěn široký přístup k finančním regulacím bank pro boj se systémovými riziky. Budoucí změny v regulacích by se měly zaměřit na minimalizaci těch rizik, která nebyla začleněna do předchozích regulací. Saúdská Arábie nemusela učinit ţádné kroky k podpoře refinancování úvěrů v cizích měnách u svých bank a společností, a to z toho důvodu, ţe je Saúdská Arábie čistým vývozcem kapitálu, a saúdský management v oblasti aktiv a odpovědností je relativně 78

konzervativní. SAMA pouze provedla FX swapy s domácími bankami, aby tak poskytla dolarovou likviditu a vyrovnala tak poptávku finančního systému po FX. V Saúdské Arábii je pozice FX rezerv odrazem vývoje ropného trhu a důsledkem vládních výdajů. FX intervence byly prozatímním řešením, které slouţilo k vytváření směnných kurzů, coţ vyústilo v akumulaci rezerv. Zpočátku mohly být intervence plně vytlačeny trhem, ale s růstem rezerv se stávalo jejich vytlačení obtíţnějším. Kromě nákladů spojených s vydáváním vládních dluhopisů dochází i ke sníţení domácí likvidity za vyšších úrokových sazeb. V Saúdské Arábii se FX intervence pouţívaly velmi zřídka a jen příleţitostně ke stabilizaci rozdílu způsobenému kurzovými spekulacemi a forward trhem.

4.9 Ekonomický vývoj v roce 2011 Ekonomický vývoj Saúdské Arábie se vyznačoval především krizí arabského regionu. Saúdská Arábie vyšla z této krize v podstatě ekonomicky posílena, a to i přes vysoké investice v sociální oblasti ve výši zhruba 140 miliard dolarů. Krize v arabském regionu totiţ vyhnala ceny ropy směrem vzhůru, tím pádem zvýšila příjmy Saúdské Arábie do státního rozpočtu. Kromě vyšších cen ropy mohla Saúdská Arábie bez námitek členů OPEC navýšit i své těţební kvóty, a to především z důvodu nahrazení libyjského výpadku a eliminace sankcí proti Íránu. V roce 2012 se pokračování hospodářského růstu země předpokládá i nadále. Odhaduje se však ţe vzhledem k jeho vysokému nárůstu v roce 2011 o 6,8 % ve stálých cenách (v nominální hodnotě o 28%) jiţ nebude v roce 2012 tak vysoký. 4,5 % činí v roce 2012 odhad reálného růstu HDP.

79

Závěr Cílem mé diplomové práce bylo popsat vnitřní systém Saúdské Arábie a jeho moţnosti v ovlivňování světové ekonomiky. Práci jsem systematicky rozdělila do čtyř hlavních kapitol, které se dále rozdělují na jednotlivé podkapitoly, tak aby bylo zcela zřejmé, které téma patří ke které problematice. První kapitola charakterizuje politický a ekonomický systém Saúdské Arábie, kam nepochybně patří téţ popis historie této země, obecné informace o zemi, a kromě charakteristiky politického a ekonomického uspořádání a daňového systému země také popis ekonomické spolupráce České republiky s touto zemí. Druhá kapitola popisuje úlohu ropy jako strategické suroviny číslo jedna v ekonomice Saúdské Arábie, včetně významu ropy pro celosvětovou společnost. Druhá kapitola obsahuje také historický vývoj Saúdské Arábie po objevení ropy na jejím území. Ve třetí kapitole popisuji moţnosti Saúdské Arábie v ovlivňování světové ekonomické a finanční rovnováhy zejména prostřednictvím organizace OPEC, a zdůrazňuji zde také vliv vztahů Saúdské Arábie se zahraničními partnery na vývoj světové ekonomiky. Poslední kapitola mé práce pojednává o stavu ekonomiky Saúdské Arábie během a po finanční krizi v letech 2008-2009. Jelikoţ neměla finanční krize v celkovém měřítku téměř ţádný vliv na stav ekonomiky Saúdské Arábie, popisuji zde všechny aspekty a nástroje, díky kterým Saúdská Arábie prostřednictvím své měnové agentury SAMA dosáhla takto pozitivního výsledku. Při sestavování diplomové práce jsem narazila na nespočet komplikací, zejména při shromaţďování potřebné literatury, které je v českých podmínkách narozdíl od jiných problematik k dispozici jen velmi málo. Velkým přínosem tak při sestavování práce byly především zahraniční servery jednotlivých institucí a společností. Jelikoţ je téma, které popisuji velmi diskutovanou problematikou celosvětové společnosti, narazila jsem při shromaţďování podkladů a informací i na nespočet takzvaných konspiračních teorií, které ve většině případů zavrhovaly všechny platné a oficiální informace, a vyvracely je jinými tvrzeními. Z toho důvodu bylo občas obtíţné nalézt správnou rovnováhu mezi oficiálními informacemi a tvrzeními některých odborníků, tak aby práce nesklouzla do subjektivního pohledu na celou problematiku, a zachovala si všeobecnou rovinu. I přesto, ţe se v práci objevuje mnoho událostí z minulosti, vţdy jsem se snaţila poukázat také na současný stav a hledat pokud moţno co nejaktuálnější informace, které se ovšem budou zcela jistě nadále měnit i po sepsání této práce.

80

Seznam použité literatury Tištěné monografie BALADA, Adolf. Od ropy k plastickým hmotám. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1962. ISBN 04-003-62. BERÁNEK, Ondřej. Saúdská Arábie mezi tradicemi a moderností. Praha: Vydavatelství VOLVOX GLOBATOR, 2007. ISBN 978-80-7207-647-5. BOUČEK, Jaroslav. Saúdská Arábie. Praha : Vydavatelství Libri, 2005. ISBN 80-7277218-X. FILIP, Jiří a kolektiv. Saúdská Arábie. Praha: Vydavatelství PRESSFOTO, 1977. ISBN 59023-77. HOWARD, Roger. Íránská ropa. Praha: Vydavatelství D-Consult, s. r. o., 2009. ISBN 97880-87087-58-9. HRONEK, Jiří. Černé miliardy. Praha: Vydavatelství Mladá fronta, 1976. ISBN 23-105-76. CHYBA, Antonín. Suroviny a světová ekonomika. Praha: Vydavatelství Academia, 1984. ISBN 21-005-84. LACEY, Robert. Inside the Kingdom: kings, clerics, modernists, terrorists, and the struggle for Saudi Arabia. New York : Viking, 2009. ISBN 978-0-670-02118-5. SAMPSON, Anthony. Sedm sester. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1980. ISBN 25-132-80.

Elektronické monografie, webovská sídla a databáze Bank for international settlements. The global financial crisis: impact on Saudi Arabia [online]. January 2010 [cit. 2011-11-28]. Dostupné z WWW: British Petroleum. Statistical Review of World Energy. [online]. June 2011 [cit. 2011-1012]. Dostupné z WWW: Český statistický úřad. Ropa,ropné produkty a zemní plyn 2011. [cit. 2012-0311]. Dostupné z WWW:< http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/AC00449B33/$File/8105111203a.pdf > Institute of managment, Chennai. Opec & its influence on Price of Oil. [online]. January 2011 [cit. 2011-11-13]. Dostupné z WWW: 81

Murray, J.: When the unconventional becomes conventional – monetary policy in extraordinary times. May 2009, [cit. 2012-03-23] Dostupný na WWW: Organization of the Petroleum Exporting Countries. OPEC Statute. [online]. 2008 [cit. 2011-11-14]. Dostupné z WWW: Saudi Arabian monetary agency. 47th Annual Report of SAMA. [online]. 12th December 2011 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z WWW: Saudi stock exchange. Annual Report of Tadawul. [online]. 2010 [cit. 2012-0219]. Dostupné z WWW: The OPEC Fund fro international development. Annual Report 2010. [online]. 31st December 2011 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z WWW: Zastupitelský úřad ČR v Rijádu. Souhrnná teritoriální informace: Saúdská Arábie [online]. Duben 2011 [cit. 2012-01-18]. Dostupné z WWW:

Další internetové zdroje E-Government National Portal http://www.saudi.gov.sa/ King Abdullah University of Science and Technology http://www.kaust.edu.sa/ Royal Embassy of Saudi Arabia Washington, DC http://saudiembassy.net/

Audiovizuální dokumenty House of Saud (2005), Historie Saúdské Arábie od počátku 20. století do současnosti (anglicky) Až dojde ropa-drsné varování (2006), Dokument o faktech týkajících se rostoucí spotřeby a těţby ropy (česky)

82