ROZVOD A JEHO VLIV NA DÍTĚ

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s.r.o.

ROZVOD A JEHO VLIV NA DÍTĚ Sociální práce

Vypracovala:

Vedoucí práce:

Linda Kolocová

Mgr. Jitka Havlíčková Čelákovice, 2011

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

V Čelákovicích, dne 7. 3. 2011

……………………………………

Linda Kolocová

2

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Jitce Havlíčkové za vedení absolventské práce, za cenné rady, připomínky a podporu, kterou mi po dobu psaní této práce poskytovala. Dále bych chtěla poděkovat Ivě Rouskové, DiS. za pomoc při práci a poskytnutí materiálů k praktické části. Velký dík také patří také všem respondentům, kteří mi obětovali svůj čas a byli ochotni se podělit o svoje zkušenosti a názory.

3

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................................... 5 1

CÍLE ABSOLVENTSKÉ PRÁCE ........................................................................................................... 7 1.1 1.2

2

HLAVNÍ CÍL ...................................................................................................................................... 7 DÍLČÍ CÍLE ........................................................................................................................................ 7

VÝZKUMNÉ NÁSTROJE ................................................................................................................... 7

TEORETICKÁ ČÁST.................................................................................................................................. 8 3

MANŽELSTVÍ .................................................................................................................................. 8 3.1 3.2

DŮVODY K UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ........................................................................................................ 8 KRIZE MANŽELSTVÍ ............................................................................................................................ 9

4

RODINA ....................................................................................................................................... 10

5

ROZVOD....................................................................................................................................... 12 5.1 KONFLIKTY V RODINĚ ....................................................................................................................... 13 5.2 VLIV ROZVODU NA DÍTĚ .................................................................................................................... 13 5.3 REAKCE DĚTÍ NA ROZVOD .................................................................................................................. 16 5.3.1 Jak šetrněji říct dětem o rozvodu ....................................................................................... 16 5.3.2 Reakce dětí - chování ......................................................................................................... 18 5.3.3 Reakce dětí - emoce ........................................................................................................... 19 5.4 KONFLIKTY PO ROZVODU .................................................................................................................. 21 5.4.1 Popouzení proti jednomu z rodičů...................................................................................... 21 5.4.2 Syndrom zavrženého rodiče ............................................................................................... 21

6

SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ V ROZVODOVÉ A POROZVODOVÉ SITUACI............................ 23 6.1 KONTAKT DĚTÍ A RODIČŮ PO ROZVODU ................................................................................................ 25 6.1.1 Výlučná péče matky nebo otce........................................................................................... 26 6.1.2 Střídavá a společná péče.................................................................................................... 27 6.1.3 Rozdělení sourozenců mezi rodiče...................................................................................... 28

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................................. 29 7

KAZUISTIKY .................................................................................................................................. 29 7.1 7.2

8

DOTAZNÍK.................................................................................................................................... 36 8.1 8.2 8.3 8.4

9

RODINA VÁVROVA .......................................................................................................................... 29 RODINA KIBURSKÝCH ....................................................................................................................... 32

SBĚR DAT ...................................................................................................................................... 36 ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ DAT ................................................................................................................. 37 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKU V GRAFECH................................................................................................ 38 ZHODNOCENÍ DOTAZNÍKU ................................................................................................................. 45

DISKUZE ....................................................................................................................................... 47

ZÁVĚR.................................................................................................................................................. 49 SUMMARY........................................................................................................................................... 51 BIBLIOGRAFIE ...................................................................................................................................... 53 PŘÍLOHY .............................................................................................................................................. 54

4

ÚVOD Dříve byl rozvod jen ojedinělou formou rozchodu manželů, bohužel v dnešní době se rozvod stal zcela běžnou záležitostí jak v životě manželů, tak i ve společnosti. I přesto, že se rozvod zdá na první pohled jednoduchý a nekomplikovaný způsob ukončení manželství, mnohdy tomu je zcela jinak. Kdo nejvíce trpí rozvodem? Berou rodiče ohled i na své nezletilé děti? To jsou otázky které, si kladu i já. Proto jsem si pro svou absolventskou práci vybrala téma „Rozvod a jeho vliv na dítě“ Tato práce je zaměřená převážně na děti, které se s touto nastalou situací vyrovnávají či vyrovnávaly špatně. Každé dítě snáší rozvod či rozchod rodičů jinak. Záleží, jak na situaci, která se v rodině vyskytla, tak i na pohlaví, obranných mechanismech a věku dítěte. Tato práce je převážně zaměřena na děti, které jsou ve středním školním věku. Střední školní věk neboli pubescence je období celé řady dramatických změn, kladoucích značné nároky jak na pubescenta samotného, tak na jeho okolí. Platí ovšem, že projevy dospívání v chování se individuálně liší v kvalitě i intenzitě. Věkové vymezení středního školního věku je pouze orientační, nástup a konec pubescence jsou velmi individuální. Toto období je v rozmezí mezi desátým a patnáctým rokem. V teoretické části jsou vytvořeny kapitoly, zabývající se manželstvím, rodinou a rozvodem samotným. Více jsem se zaměřila na psychologickou stránku dětí v době rozvodů rodičů. V mé absolventské práci se zaměřuji na to, jakou roli zaujímají děti při rozvodu a jak se s touto situací vyrovnávají. Ze statistických údajů je zřejmé, že počet rozvodů každým rokem značně vzrůstá. Bohužel ve většině případů přihlížejí k této události i děti. Je prokázáno, že rozvod má na dítě neblahý a nepříznivý vliv. Proto je důležité, aby dítě vyrůstalo v harmonické a pokud možno v úplné rodině. Jsou ale situace, kdy pro dítě je vhodnější prostředí pouze s jedním rodičem. Pokud dítě přijde o jednoho rodiče, je ochuzeno. Je důležité, aby se rozvádějící dokázali domluvit na tom, jak svoje dítě budou vychovávat i po rozpadu rodiny či rozvodu manželství. Spousta rodičů si v této chvíli neuvědomuje, že rodičovská role je doživotní. Dítě má právo na oba rodiče. Pokud se však rodiče nedokáží mezi sebou rozumně dohodnout a domluvit v zájmu dítěte, na řadu přichází zdlouhavé a bolestné soudní rozhodování.

5

Cílem mé práce bylo shrnout, jaké aspekty při rozvodu mají největší dopad na psychiku dítěte, proniknout hlouběji do rozvodové problematiky dopadu rozvodu rodičů na dítě. A to za pomoci odborné literatury, kterou jsem měla k dispozici. Mým dalším cílem bylo zjistit, jak sami děti prožívají situaci během rozvodu rodičů. V návaznosti na praktickou část se pokusím v teoretické části nastínit tyto situace z životních příběhů pomocí kazuistik, které jsem sestavovala za pomoci spisové dokumentace a náslechů při jednání s těmito klienty získané v průběhu mé odborné praxe. Dále jsem v praktické části použila vlastní sestavený dotazník, který byl určený pro 30 respondentů ve středním školním věku, které tato situace zasáhla. Veškerá použitá jména a data jsou smyšlená.

6

Cíle absolventské práce

1 1.1 •

1.2

Hlavní cíl Shrnout, jaké aspekty při rozvodu mají největší dopad na psychiku dítěte.

Dílčí cíle

•

Popsat, jaké jsou možnosti péče o dítě v průběhu rozvodu a po rozvodu.

•

Shrnout teoretickou problematiku rozvodu.

•

Nastínit několik příběhů formou kazuistiky.

•

Zhodnotit

vlastní

dotazníkové

šetření

určené

či rozvádějících se rodin.

Výzkumné nástroje

2 •

Nastudovat odbornou literaturu.

•

Spolupracovat s lidmi z oboru.

•

Sestavit dotazník.

•

Oslovit dostatek respondentů a zpracovat tyto údaje.

7

dětem

z rozvedených

TEORETICKÁ ČÁST Manželství

3

V dnešní době mladí lidé uzavírají manželství s vědomím častého výskytu rozvodovosti. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 1999] Dle Zákona o rodině je manželství trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem. Manželství je uzavíráno na základě dobrovolného rozhodnutí muže a ženy vytvořit harmonické, pevné a trvalé společenství, jehož hlavním účelem je založení rodiny a výchova dětí. Manželství se uzavírá souhlasným prohlášením muže a ženy před orgánem státu nebo před orgánem církve, že spolu vstupují do manželství. Manželství je uzavíráno

veřejně

a slavnostním

způsobem

za

přítomnosti

dvou

svědků.

[ZÁKON O RODINĚ č. 94/1963 Sb. §1] Manželství prošlo dlouhým vývojem. Od tradičního pojetí manželství, kde muž je hlava rodiny až po současná manželství, kde již není přesně vymezena mužská a ženská role. Mít stálého partnera a mít děti jsou přední hodnoty lidského života. O ně si dospělý člověk opírá pocit vlastní hodnoty, pocit smysluplnosti své existence, na nichž závisí jeho psychická pohoda a zdraví. [MATOUŠEK, 1997]

3.1

Důvody k uzavření manželství Hlavní důvody, které vedou k uzavření manželství u žen, jsou:

•

Uplatnění citu, ale také získání citu.

•

Získat oporu, jistotu a bezpečí.

•

Vytvoření stabilního vztahu.

•

Identifikovat se s pozitivními vlastnostmi a schopnostmi partnera.

•

Touha odpoutat se od původní rodiny a vytvořit si vlastní životní styl.

8

•

Touha mít vlastní domácnost.

•

Touha mít děti. Hlavní důvody, které vedou k uzavření manželství u mužů jsou některé stejné,

nebo podobné jako u žen, ale často pro ně mívají jinou váhu či význam. Některé důvody jsou specifické právě pro muže a těmi jsou: •

Být uznáván a milován.

•

Mít stálou sexuální partnerku.

•

Touha

přizpůsobovat

partnerku

svým

představám

–

jde

vlastně

o tzv. pygmalionský komplex. •

Touha předat partnerce část svých životních povinností.

•

Touha mít společné zájmy.

•

Touha mít společné cíle pro budoucnost. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 1999]

3.2

Krize manželství Manželství prochází různými stádii. První nespokojenosti se objevují již první

rok po svatbě, u mužů pak paradoxně několik měsíců před rozvodem. Zprvu myšlenky na rozvod tají, jsou součástí jakéhosi vnitřního hodnocení rodinné situace. Později se však mohou objevovat v podobě verbálního vyhrožování. I toto vyhrožování či úvahy o rozvodu lze ve značné míře brát jako součást adaptace na manželské soužití. V dnešní době, kdy se téměř každé druhé manželství rozpadá, se problematika nesouladu mezi rodiči samozřejmě dotýká i jejich dětí. Další takovou zátěží pro chod rodiny je nástup dítěte do školy a jeho léta na základní škole. Zátěží pro manželský pár může být „první vývojová manželská krize“. U párů dochází k úbytku romantičnosti, vyskytuje se u nich značné odcizení. V takových případech dochází nejčastěji k nevěře. Tohoto problému si nemusí být vědomi oba manželé současně, častěji to bývá žena, která začne v soužití strádat a obávat se o jeho další osud. Krize se může vystupňovat nespokojeností v manželství, stupňují se rozpory, objevují se častější hádky i protestní mlčení. [BLAŽKOVÁ, 2004] 9

4

Rodina V dnešní době má rodina stále vysoký status. I když se podíl žijících lidí v rodině

aktuálně zmenšuje. Z užšího pohledu rodinu tvoří otec, matka a dítě či děti, v tom širším pohledu jde o to, zda lze zahrnout do rodiny i další příbuzenské vztahy. Při vymezení tohoto pojmu rodina, hrají klíčovou roli rozdílné funkce například reprodukční, výchovná, materiální, emocionální rodina. Rodina je nejstarší základní jednotkou lidské společnosti. Základem rodiny je soužití dvou jedinců opačného pohlaví a jejich dětí. Rodina existuje proto, aby lidé mohli náležitě pečovat o své děti. Hlavním posláním rodiče je péče a ochrana v obdobích, kdy dítě se není schopno o sebe postarat. Umožňuje mu jak jeho tělesnou, tak i duševní existenci a rozvoj, dostává pocit jistoty, bezpečí a pocit domova. Rodina je první závazným modelem společnosti, s jakým se dítě setkává. Každá rodina v nějaké míře respektuje obecně závazná pravidla fungování společnosti. [MATOUŠEK, 1997] Dobrá rodina dává každému, kdo do ní patří, pocit bezpečného zázemí. Na druhé straně je rodina i zdrojem stresu. Rodiče musí být dětem k dispozici stále, ať už jsou unavení či odpočatí, nebo nemocní. Dospělí se musejí jeden druhému stále přizpůsobovat, jejich individuální plány se mohou uskutečnit jen se souhlasem druhého partnera. V takových případech by se rodiče dětí měli dohodnout na kompromisech. V těchto případech dochází k častým neshodám. Jednotlivec se musí podřídit zájmu rodiny, a když to nedokáže a rodinu opustí, způsobí tím psychický úraz nejen sobě samému, ale i ostatním členům rodiny. [MATOUŠEK, 1997] V 18. a 19. století byla klasická rodina vícegenerační, byla rodinnou monogamní, kde hlavní roli zastával otec. I ekonomická aktivita byla výraznější a to především ve výrobní oblasti. Všichni členové rodiny byli zapojeni do tohoto procesu. To co rodina potřebovala, si vyrobila a co měla navíc, to vyměňovala. Současnou situaci rodiny můžeme nazvat jako adaptační proces. Toto tvrzení můžeme zdůvodnit řadou nepříznivých demografických ukazatelů jako je vysoká rozvodovost, zvyšující se počty dětí narozených mimo manželství, zvyšující se počty neúplných rodin a nižší porodnost. Stejně tak i ekonomická situace mladých rodin bývá nepříznivá, je nedostatek bytů a vysoká nezaměstnanost. Uvádí se, že prvotním 10

smyslem rodiny je plození dětí a jejich zajištění, lépe řečeno naplnění všech jejich potřeb, fyzických i psychických. Hovoří se, že dnešní společnost stárne. Aby se společnost rozšířila, rodina by měla vychovat 3 děti. Kdy dvě děti jsou náhradou za ně samotné a třetí dítě je navíc. Můžeme také poukázat i na narušení tradičních forem rodinného soužití a útlumu od klasické dominantní role muže, na relativní ekonomickou samostatnost žen, matek. Zvýšily se mimomanželské sexuální vztahy, opravdová láska a náboženské cítění již není prioritou. [www.referaty10.com, 1]

11

Rozvod

5

Rozvod v našich zemích již není ojedinělým jevem. V dnešní společnosti se rozvod stal zcela běžnou záležitostí. Toto období bývá provázeno stresem a frustrací. Rozvod je jedno z nejobtížnějších období, jak pro přímé účastníky rozvodu, kterými jsou rodiče a děti, ale také pro širší rodinu. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002] Každý rozvod má stránku ekonomickou, právní a osobní. Rozvod představuje pro všechny zúčastněné zátěž i do budoucna. Dle pracovníků z bývalého Výzkumného psychiatrického ústavu je odhadováno, že lidé se vzpamatují po rozvodu mezi dvěma až šesti lety. Třetina žen a pětina mužů se s rozvodem psychicky nevyrovnala a to ještě šest let po rozvodu. Také u dětí je psychické zpracování rozvodu procesem trvajícím nejméně rok až dva. I přes všechny dobře známé negativní důsledky rozvodů, není třeba se dívat na ně jako na jev nenormální či tragický. Některým rodinám mohl rozvod prospět, mnoha rodinám však ještě prodlužovat utrpení z nežádoucího soužití. [MATOUŠEK, 1997] Rozvody

jsou

předmětem

silně

emočně

nabitých

předsudků

jak

u neprofesionálů, tak i u lidí, kteří se jimi ve své profesi zabývají. [MATOUŠEK, 1997] Rozhodnutí k rozvodu není obvykle záležitost okamžiku. Předchází mu většinou dlouhá krize manželství. V tomto období se projevuje nepřátelství střídané s pokusy o usmíření. Ženy jsou rodinným soužitím stresovány více než muži, jsou v rodině více emočně angažovány než muži, proto reagují na konflikty častěji rozvodovým návrhem. [MATOUŠEK, 1997] Podle nejnovější studie o rozvodech Sociologického ústavu AV ČR, podávají návrhy o rozvod ženy více než muži. Jsou to dvě třetiny všech návrhů. „To ale neznamená, že by ženy rozvrat manželství způsobily“. [www.novinky.cz, 6] Mezi nejčastější příčiny rozvodu také patří nevěra, alkoholismus a zneužívání jiných návykových látek a domácí násilí. Z teoretického hlediska je hovořeno o třech stádiích rodinné krize: •

Manželský (rodinný) nesoulad – vzniká z více či méně podstatných rozporů, kdy partneři nejsou schopni najít vhodné kompromisy a řešit rozpory. Je to 12

poměrně běžný manželský nesoulad. Méně často dochází k manželskému rozvratu. •

Manželský (rodinný) rozvrat. Je to podstatný zásah některých ze základních rodinných funkcí, například emoční, ekonomické, výchovné. Rodinný rozvrat může být neodkladný nebo dlouhodobý, v některé fázi pak může dojít k rozvodu.

•

Rozvod – je formálně právním ukončením manželského vztahu dvou jedinců. Je to krajním řešením v procesu rozvratu manželství. Rozvod na rozdíl od rozvratu manželství je deklarován, a to tím že je podán návrh na rozvod a následně proběhne rozvodové řízení. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002]

5.1

Konflikty v rodině Největším traumatem je samotné rozvodové řízení, při kterém se takzvaně

„pere špinavé prádlo na veřejnosti“ a nepřátelské pocity jsou extrémní. Jen málokdy rozvádějící se manželé jednají fér. Častější je vzájemné ubližování, osočování, pomlouvání, vyčítání a klamání druhého. Oba rozvádějící se manželé, si vytvářejí síť svých spojenců, ať už to jsou členové původní rodiny, přátele nebo spolupracovníci. [MATOUŠEK, 1997] V období neshod mezi rodiči vznikají ze sporů o výchovu a hodnocení dítěte i konflikty, které nemají s dítětem nic společného. Dítě se stává objektem, na kterém se demonstrují špatné vlivy některého z rodičů. Dítě je používáno jako: hromosvod, oběť, na kterou svalují vinu, prostředník, který by měl usmiřovat rodiče, nebo chtějí, aby se vyjádřilo, kdo má vinu. Rodinné problémy bývají pro dítě zdrojem dlouhodobého stresu, přináší problémy s koncentrací pozornosti a tím i zhoršení školního prospěchu. Dítě se lépe vzpamatuje z časově omezeného psychického otřesu, než z takového, který se protahuje měsíce, léta či celé dětství. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002]

5.2

Vliv rozvodu na dítě Otec i matka je samozřejmou součástí rodiny jako jedna z významných složek

světa dítěte. Rozpad rodiny zasáhne každé malé dítě. Proto se především při rozvodu přihlíží zejména k zájmům nezletilých dětí. Rozvod či rozpad rodiny ovlivňuje postoj 13

dítěte k vnějšímu světu i k sobě samému. U školou povinných dětí se rozvod rodičů odrazí ve vztahu dítěte ke škole. Dítě, které dříve ve škole dobře prospívalo, má najednou velmi špatné známky. Rozvod pro dítě představuje stres a způsobuje ztrátu koncentrace pozornosti a motivace. Rodiče uspokojují celou řadu psychických potřeb školáka. Dítě středního školního věku si představuje, že tento svět se nezmění a bude trvat navždy, to je jistota, kterou mu úplná rodina přinesla. Rodiče jsou také určitým modelem či vzorem pro budoucnost dítěte. [VÁGNEROVÁ, 2000] Kromě jiného je významným životním obdobím tzv. střední školní věk. Je to období kdy, dochází k sexuálnímu vývoji v dětství a k sexuálnímu dozrávání v pubertě. Toto období je mimořádně významné z hlediska rodinných vztahů. Dále dochází k identifikaci s životní rolí podle pohlaví jednotlivců. Chlapci teď přijímají definitivně roli mužskou a dívky roli ženskou. V tomto věku děti nejhůře snášejí rodinný nesoulad, rodinné krize a rozvod rodičů. Nejhůře také přijímají nového partnera nebo nového příchozího do rodiny. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002] Děti ve středním školním věku někdy skrývají své trápení za hněv. Zastrašují, ničí a ubližují ostatním. Tímto chováním chtějí naznačit, že samy matky na výchovu nestačí a že by se měl vrátit otec zpět k rodině. [SMITH, 2004] Podle výzkumů, děti ve středním školní věku také nejhůře přijímají nového partnera rodiče, či jiného příchozího do rodiny. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002] Děti se někdy stávají třídními šašky, aby na sebe upoutali pozornost. Někdy si tyto děti neosvojí dovednosti příslušné jejich věku. Mohou uvíznout v mladším vývojovém stupni, ale jiným způsobem než mladší děti. Hůře si hledají kamarády, jelikož nevědí jaká je správná míra pozornosti a nevědí přesně, co ostatní děti považují za přiměřené chování. Občas se tyto děti chovají tak, že chtějí být potrestány, aby zmírnily vinu, kterou pociťují. [SMITH, 2004] Chlapci i dívky mohou mít problém se soustředěním na školní povinnosti, neboť se v duchu zabývají problémy v rodině. Jiné děti naopak mohou nacházet ve škole bezpečí a každodenní povinnosti jim umožňují odpoutat se od domácích starostí. Velká část dětí má problémy hovořit s rodiči. Někteří jedenáctiletý a dvanáctiletý děti trpí záchvaty vzteku a mají sklon k depresím. Stejně tak jako děti v jiných věkových

14

skupinách, i ony truchlí nad ztrátou úplné rodiny, které nedokázaly zabránit. Mnoho dětí si dělá veliké starosti o jednoho nebo druhého rodiče a své pocity nedává najevo, jelikož si rodičovskou obtíž vysvětluje jako hněv, namířený vůči sobě. [SMITH, 2004] Děti ztrácejí rozvodem rodičů jistotu existence rodinného zázemí. K nejistotě dětí, přispívají často rodiče svým jednáním a snižováním hodnoty partnera. Děti jsou z jejich chování zmateny a nevědí, s kým by se měli identifikovat a komu by měly věřit. Děti se často cítí zahanbené a méněcenné, když je rodiče v rámci rozvodu opouštějí. Mají pocit, že je to proto, že nejsou dostatečně dobré. [VÁGNEROVÁ, 2000] Rozpadem manželství většinou napětí nekončí. Pokračují soudní spory o určení styku s dítětem, o výživné, o majetek, vyšetření u soudních znalců, se kterým by chtělo dítě žít. Důsledkem těchto nepříznivých vlivů může dojít ke zhoršení koncentrace a školního prospěchu dítěte. Dítě je pak za špatný prospěch trestáno a ztrácí zájem o školu, protože se mu stává zdrojem utrpení. Je známo, že dítě je jakýmsi prostředníkem, přes kterého si rodiče vyřizují své účty. Aby se pokud možno těmto problémům předešlo, soudem jsou stanovena pravidla, na kterých se buď rodiče nezletilých dětí dohodnou, nebo jim je soud určí. Z toho důvodu soud před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. [ZÁKON O RODINĚ č. 94/1963 Sb. § 26 odst. 1.] Dítě v rozvodové době zaujímá určité role. Těmi jsou: •

Dítě jako oběť – nezletilý se brání fakt rozvodu přijmout. Dochází k frustraci životní jistoty, ke vzniku obranných mechanismů, k různým neurotickým projevům a agrese.

•

Dítě jako účastník – rodiče racionálně vysvětlují své postoje, jednají chladně, bez lásky a neradostně. Kladou na dítě nepřiměřené nároky, hlavně emoční adaptibilitu.

•

Dítě jako aktivní spojenec – je angažovaný (častěji ve prospěch matky). Má jednostranný pohled na rozepři, není v konfliktu dvou lásek, není obětí, ztotožňuje se, kalkuluje. U druhého rodiče vzniká pocit zrady. 15

•

Dítě jako nástroj – je to nejčastější role, jde o oběť konfliktu rodičů. Dítě však zde není pasivní, trpí, přesto jej rodiče používají jako štít a zbraň. Dítě je hlavní argument - jde o jeho blaho, ten druhý je psychopat. Jde o bojovou situaci, o to, kdo zvítězí, ne o blaho dítěte.

•

Dítě jako smírce – dítě je angažovaný účastník sporu – je prostředník, stylizuje zprávy, spíše se ono staví jako viník. Pomlouvá-li jeden rodič druhého, dítě jej brání. Jedná se o děti s vysokou sociální inteligencí. Uvědomuje si, že ve skutečnosti jde o selhání manželství.

•

Dítě jako rozhodčí – jde o obzvláště rafinované zatažení dítěte do rozvodu. Dítě má za dospělé rozhodnout, zda se mají rozvést, a rozhodnout se pro jednoho z rodičů. [PAVLOVSKÝ P. A KOL., 2003, s. 134] Pro dítě je lepší žít s jedním spokojeným rodičem, než se dvěma, kteří se stále

hádají. Podstatná je důsledná výchova, láska a dohled. Jak ukázaly četné výzkumy, neexistuje věk, ve kterém by dítě rodinným rozvratem netrpělo. Jde pouze o to, že reakce dítěte v určitých obdobích vývoje jeho osobnosti je různá podle věku, také podle pohlaví a povaze dítěte. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002]

5.3

Reakce dětí na rozvod Reakce dětí na rozpad rodiny je smutným a těžkým obdobím dítěte. Jak už jsem

zmiňovala výše, reakce dětí na rozvod se liší z mnohých důvodů. Již po pár týdnech, co ve většině případů odejde otec z domu, jsou u většiny dětí nějaké viditelné negativní reakce. Ne každé dítě reaguje stejným způsobem, ale některé symptomy stresu se objevují velmi často. Při odloučení rodičů, mohou být děti zmateni, cítí zlost a obavy. Vyžadují více pozornosti od svého okolí a objevuje se u nich častější plačtivost. Proto je velice důležité, aby oba rodiče ještě před odstěhováním jednoho z partnerů společně a šetrně sdělili tuto skutečnost dítěti. 5.3.1

Jak šetrněji říct dětem o rozvodu Pro mnoho rozvádějících se rodičů je jednou z nejtěžších věcí vysvětlit dětem

příčinu a průběh odloučení a o samotném rozvodu. Jak pro děti, tak i pro rodiče je to 16

velmi citlivé a bolestivé téma. Rozvod rodičů může mít pro budoucnost dětí vážné důsledky. Ať už se rodiče rozvádějí, nebo rozcházejí, je důležité, aby si uvědomili, že končícím manželstvím se netrápí jen oni, ale to samé prožívají i jejich děti. Větší pravděpodobnost, že se u dítěte rozvine strach z odloučení, je v případě, že dítě není na tuto skutečnost předem připraveno. Dítě se lépe vyrovná s každou fází rozvodového procesu, pokud mu rodiče předem sdělí, co může očekávat a kdy ke konkrétní události dojde. Ještě před sdělením této neblahé skutečnosti, je dobré, aby rodiče společně řekli svým dětem, že jsou milovány, a že nezavinily jejich rozvod. Rodiče by měli říci dětem o rozvodu v okamžiku, kdy se rozvod stane definitivním rozhodnutím a před skutečným rozstěhováním partnerů. V okamžiku, kdy se jeden z rodičů odstěhuje, mělo by být dítě v častém a pravidelném kontaktu s rodičem. Pro dítě je důležité, aby dopředu vědělo, kdy a kde se s rodičem uvidí. Předvídatelnost má pro pocit bezpečí dítěte zásadní význam. Dítě si neumí představit, co rozvod představuje, a dospělí se sami nacházejí uprostřed vlastní osobní krize a těžkostí, proto pro ně bývá vysvětlování dosti obtížné. Důležité je, co dětem sdělují. •

Dětem je důležité říct, co mohou očekávat – je třeba jim říct, že maminka a tatínek už spolu nebudou bydlet, kdy se odcházející rodič odstěhuje, kdy se s ním budou moci vidět a ujistit je o pokračujícím kontaktu s oběma rodiči.

•

Vysvětlit dětem rozvod – rodiče by dětem měli říci o tom, co mohou očekávat, a musejí jim také vysvětlit, proč k rozvodu vůbec dochází. Většina rodičů se ale těmto obtížným rozhovorům vyhýbá, o rozvodu nemluví z mnoha důvodů. Někteří mají pocit, že nejsou schopni dítěti správně odpovídat na otázky. Říkají, že nevědí, co jim říct. Jiní jsou ochromeni pocitem viny a prostě o těchto věcech nechtějí mluvit, nechtějí svůj pocit viny dále prohlubovat. Další rodiče se bojí, že náhle vyjde na povrch jejich nechtěný pocit smutku nebo strachu, a nedokázali by přestat plakat. Reálně vzato, hovořit s dětmi o nastávajícím odloučení a rozvodu je náročné a bolestivé. Mnoho dětí 17

i dospělých na to později vzpomíná jako na jednu z nejhorších zkušeností v životě. Nicméně platí, že má-li dítě k dispozici vysvětlení, jemuž rozumí, jeho adaptace bude probíhat lépe. •

Jedním z nejobtížnějších aspektů při objasňování procesu rozvodu je otázka viny. Iniciátorem mnoha manželských rozchodů bývá jeden z rodičů, zatímco druhý si rozvod nepřeje. Partner, který je opuštěn, zápasí s pocity odmítnutí, cítí se zraněn a má zlost. Až příliš často může mít pocit, že vzhledem k okolnostem má plné právo získat děti na svou stranu. Jenže děti takovou interpretaci neumějí vyhodnotit. Klade-li jeden z rodičů rozvod za vinu druhému a dává najevo, že by se dítě na toho rodiče, který odešel, mělo zlobit, nemělo by ho mít rádo, dítě je zmatené. Přestože rodiče mohou cítit takovéto pokušení, měli by tomuto nutkání odolat. Nepomohou ani sobě ani dítěti. Následující vysvětlení pomůže dětem pochopit, proč se rodiče rozvádějí, objasnit, že jde o rozhodnutí dospělých a že nejsou v žádném případě za rozvod zodpovědné ani na něm nenesou žádnou vinu, zmírnit jejich obavy a zabránit odcizení ve vztahu k rodičům.

•

Ujistit děti o jejich trvalém vztah s oběma rodiči – i když jsou malé děti připravené na rozluku rodičů a chápou, proč k ní dochází, stále se u nich mohou objevovat obavy z odloučení a pocit nejistoty ohledně budoucího vztahu s rodiči. Tento strach mohou rodiče zmírnit tím, že budou děti opakovaně ujišťovat o tom, že matka i otec s nimi vždy budou chtít být a nikdy neodejdou. Je třeba mít na paměti, že děti o těchto věcech potřebují mluvit opakovaně. Potřebují se znovu a znovu ptát na tytéž otázky a dostávat stejná jištění. Rodiče musejí ujištění opakovat stále dokola, aby jim děti dokázaly uvěřit, jelikož jejich pocity jsou velmi intenzivní. [TEYBER, 2007]

5.3.2

Reakce dětí - chování Na začátku rozvodu musí děti přijmout skutečnost, že rozvod je problémem

dospělých. Děti prožívají různé pocity při rozchodu rodičů, používají různé strategie, aby se s rozchodem rodičů vyrovnaly. V době rozvratu nebo rozvodu rodičů se děti

18

projevují rozporuplnými reakcemi. Ale ne vždy musí rozvod rodičů pro dítě znamenat katastrofu. Již dlouho dobu před samotným rozvodem děti prožívají úzkostné období. Pokud dítě bylo často svědkem konfliktů rodičů, kteří se k sobě chovali nepřátelsky, tak dítě žilo ve strachu, že mu někdo ublíží nebo odejde. Dítě svůj strach projevuje pláčem, nevhodným chováním na veřejnosti i různými tělesnými příznaky. Tyto dětské projevy jsou viditelné a okolí posuzuje tyto projevy jako reakci na rozvod a na chybějící rodiče. I toto může být z části pravda, ale jedná se právě o spouštěcí mechanismus, který umožní dítěti projevit své potlačené emoce, které se týkají předešlých událostí. I postavení v rodině může zapříčinit různé reakce dětí na neblahou situaci v rodině. Někdy si s rozchodem rodičů dělá starosti jen jedno dítě. Ve většině případů se jedná o nejstarší a nejzodpovědnější dítě či jedináčka. Mnoho dětí si to uvědomí, jakmile se zmírní nepřátelství mezi rodiči, zejména pokud byly součástí rodičovských sporů i děti. Některé děti, mohou mít lépe vytvořené obranné mechanismy a umějí se vyrovnat s problémy lépe, ať už se s problémy vyrovnávají samy, nebo si vyhledají lidi, u kterých najdou podporu. Tyto děti se s rozvodem rodičů vyrovnají relativně snadno a rychle. Naopak jsou děti, které ztratí veškerou sebedůvěru a vnímají situaci jako nespravedlivou, tyto děti se cítí opuštěné, podvedené a s rozvodem rodičů se vyrovnávají velice špatně. Většina dětí se po nějakém čase vzpamatuje, ale bude to nějakou dobu trvat. [SMITH, 2004] Všechny stresové situace, kterým je dítě vystaveno v průběhu rozvodu manželů, mohou vést k poruchám vývoje osobnosti dítěte a k antisociálnímu chování a to obzvláště u chlapců. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002] 5.3.3

Reakce dětí - emoce Nejčastějšími emocemi při rozvodu rodičů je u dětí hněv, strach a smutek. Často

se nestává, aby dítě cítilo během rozvodu rodičů radost, nebo jiné příjemné emoce. Snad jen v případě, že z rodiny odchází tyran ale i tam je těžké říci, jestli si tuto situaci dítě vůbec uvědomuje.

19

Dítě v první chvíli popírá nastalou situaci, jelikož se jí nejvíce obávaly. Děti mohou očekávat, že se rodiče dají dohromady. Tato domněnka může trvat i několik let a to i v případě, že rodiče již založili nové rodiny. Tato situace se může objevovat u dětí, kterým nebyly vysvětleny zásadní změny v rodině. Dítě dále trpí pocitem ztráty a to v případě že se muselo přestěhovat a přišlo tak o rodinný dům, kamarády, původní školu a oblíbené „kroužky“. U dítěte může docházet ke ztrátě sebevědomí a tím se dítě stává častým terčem šikany. Nejzřetelnější emocí v průběhu rozvodu rodičů je smutek, kterým dítě projevuje pocit ztráty. Dítě dává najevo smutek různými způsoby ať pláčem, tak i jednáním. Dítě je natolik zasaženo smutkem, že není schopno se soustředit a myslet na jiné věci, to vede ke zhoršení prospěchu ve škole. V případě že s dítětem nikdo nesdílí jeho smutek, dítě trpí o to víc. Toto je běžné v případech, kdy jeden z rodičů je šťastný s novým partnerem, druhý má vztek že ho partner opustil. Po nějakém čase se dítě smíří s nepřítomností druhého rodiče a začne se znovu věnovat svým koníčkům a obnoví se mu sebedůvěra. Pocity viny a další emoce jsou úzce spjaty s pocitem hněvu. Spousta dětí si klade rozvod rodičů za vinu, proto je tak těžké zvládnout některé děti s pocitem viny a nenávisti vůči sobě samým. [SMITH, 2004] V případě, že děti prožívají nepřátelský rozchod rodičů, mohou mít strach z osobního ohrožení. Například že budou násilím odvedeny ze školy nebo z domova. Tento vyvolaný strach o bezpečné místo, které je nejdůležitější v dětském životě, můžeme nazvat emočním týráním. Ne vždy končí rozvod klidným rozchodem, rozchod rodičů často provází neshody a často i násilí mezi rodiči. Dítě by mělo být vyvarováno těchto situací. Pokud je dítě přítomno u těchto konfliktů je velice vystrašené a nedokáže mluvit o násilí v rodině. Není dobré popírat ani ignorovat pocity strachu, úzkosti a zmatení, mely by být šetrným způsobem vyjádřeny. Pocity jsou součástí smutku a patří k procesu vyrovnávání se se ztrátou. [SMITH, 2004] U většiny dětí, reakce na rozvod rodičů postupně ustupuje a po čase už neovládají celé jejich myšlení. Snadněji se smíří s faktem rozchodu rodičů, pokud se jejich rodiče chovají k nim láskyplně, i když spolu nežijí. [SMITH, 2004]

20

5.4 5.4.1

Konflikty po rozvodu Popouzení proti jednomu z rodičů Popouzení dítěte je definováno jako „jakékoliv přímé či nepřímé, vědomé či

nevědomé ovlivňování dítěte proti tomu z rodičů, v jehož péči trvale, nebo alespoň bezprostředně není, s úmyslem snížit hodnotu druhého rodiče v očích dítěte“ [www.iustin.cz, 5] Intenzita a způsob popouzení může být různá. Dítě může být popouzováno jedním rodičem proti druhému, avšak může se stát, že dítě bude popouzováno i dalšími členy rodiny nebo oběma rodiči najednou. Mezi tyto motivy patří například strach, zloba, snaha po pomstě a další. Jde o dlouhodobé záměrné činy jednání k poškození bývalého partnera. Většinou se matky snaží očernit otce, pomlouvají ho, shazují ho, ponižují ho, často mluví o jeho špatných vlastnostech a ty dobré tím zcela začerní. Děti ve středním školním věku kolikrát nemají vlastní představu a s názory dospělých se ztotožňují, aby neztratili i druhého rodiče. Naopak děti, které jsou již vyspělejší, začnou zvýšenou kritičnost srovnávat s činy svých rodičů a zjistí co je pravdivé a co falešné. A popouzení se obrátí proti rodiči, který popouzel. [MATĚJČEK, DYTRYCH, 2002] 5.4.2

Syndrom zavrženého rodiče Tento patologický jev, poprvé definoval americký profesor dětské psychiatrie

R. A. Gardner v 80. letech. Povšiml si charakteristiky tohoto jevu a jeho důsledků. Tento jev nazval syndromem zavrženého rodiče. [www.iustin.cz, 4] V odborné literatuře nalezneme několik definic syndromu zavrženého rodiče. Cituji jednu z posledních „O syndromu zavrženého rodiče hovoříme, dojde-li k vypěstování nekompromisně kladného příklonu dítěte k jednomu – tomu hodnému, milovanému – rodiči a současně k nekompromisnímu zavrženého druhého rodiče, toho zlého, nenáviděného. Děje se tak v rámci rodičovských sporů o svěření dítěte nebo o styk s dítětem“ (Koeppel, Koodje, 1998). [www.iustin.cz, 4] Je to psychická porucha, chápána jako proces, kdy dítěti je neustále opakována kritika, která je neoprávněná a zveličovaná vůči rodiči, se kterým dítě nežije. Rodič tak 21

podněcuje dítě, aby zničil lásku k druhému rodiči a tohoto rodiče ze života dítěte vytlačil. Dítě si však postupem času začne vytvářet vlastní postoje a nakonec rodiče zavrhne. Rodič, který popouzoval dítě, nemusí později ani své postoje posilovat. Termín syndromu zavrženého rodiče se používá v případě, že rodič neprojevil žádný důvod, pro který by u dítěte mělo vyvolat oprávněnou nenávist. [ČERNÁ, 2001] Rodič, který se snaží, zatratit druhého rodiče používá různé metody. Snaží se druhému rodiči bránit ve styku a to tím že dítě před určeným stykem údajně „onemocní“. Raději nechá hlídat své dítě u cizích lidí. Při domluvě o styku rodič domluvu odmítá a hledá si podněty k tomu, proč mu dítě nepředá ve stanovený čas, jelikož druhý rodič si pro dítě přišel o něco déle. Pokud se zavržený rodič snaží telefonicky spojit s dítětem domu, druhý rodič mu telefonát nepředá, nebo se snaží hovor s dítětem znemožnit. Programující rodič při takovém jednání učí své dítě podvádět a snaží se z něho udělat svého komplice. Programující rodič vědomě a úmyslně pomlouvá druhého rodiče. Rodič si je vědom co dělá. [BAKALÁŘ, 2006] Důsledky na dítě Důsledky syndromu zavrženého rodiče u dětí jsou, že dítě ztrácí téměř vše, co s druhým rodičem souvisí a co mu mohl poskytnout, což je výchovné a vzdělávací působení, podporu a pomoc v různých životních fázích či situacích, zdeformuje se emocionální a psychosociální vývoj. [ČERNÁ, 2001] Typy syndromu zavrženého rodiče Existují tři stupně syndromu: mírný, středně těžký a těžký. Tyto typy jsou rozdílné intenzitou, jakou programující rodič „vymývá mozek“ dítěti. Stupeň syndromu je závislý na osobnosti rodiče. U těžkého typu se jedná o psychicky velmi narušenou osobnost rodiče, počínajícího si fanaticky. Při lehké formě se může jednat o zdravou osobnost rodiče se schopností rozumně hodnotit realitu. [ČERNÁ, 2001] Postup při vniku V právních postupech je nutné jednat co nejdříve poté, co se diagnostikuje syndrom zavrženého rodiče. Nejúčinnější terapeutickou možností je omezení vlivu programujícího rodiče na dítě, které může určit pouze soud. Výchova ve většině 22

případů zůstává u programujícího rodiče a soud určí terapeuta, který řídí zpočátku styk s dítětem, obnovuje se vztah dítěte se zavrženým rodičem. Až na posledním místě je změna výchovy určená soudem a soud zároveň nařídí styk dítěte s programujícím rodičem pod dohledem terapeuta. Změna výchovy jsou velmi zdlouhavá a pro dítě nevhodná. [BAKALÁŘ, 2006]

6

Sociálně-právní ochrana dětí v rozvodové a porozvodové situaci Důležitým orgánem při rozvodu je sociálně-právní ochrana děti, dále jen

OSPOD. V případě že se chtějí manželé rozvést, je důležité, aby byla vždy provedena úprava výchovy a výživy nezletilých dětí. Práva a povinnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí je zakotvena v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně v platném znění. Předním hlediskem poskytování SPOD, je dle zákona nejlepší zájem, prospěch a blaho dítěte. V zákoně o SPOD, se jedná o ochraně práva dítěte, o příznivém vývoji a řádné výchově, o ochraně oprávněných zájmů dítěte, včetně jeho jmění. Jde o působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny (výchova, řádný život, ochrana jmění při úmrtí jednoho či obou rodičů). SPOD zahrnuje jak zajištění, na rodičovskou péči a život v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání, zaměstnání, tak i zahrnuje ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo vykořisťováním. Ochrana dítěte je široký pojem, zahrnuje ochranu rozsáhlého souboru práva a oprávněných zájmů dítěte, proto je ochrana upravena v předpisech různé právní síly a proniká do předpisů v oblasti rodinných vztahů, občanskoprávních vztahů, do školské oblasti, zdravotní, daňové i trestní. Zákon zdůrazňuje, že nedotčeny zůstávají právní předpisy, které také upravují ochranu práv dětí, tzn. zákon o SPOD, který upravuje jen některá opatření k ochraně dětí, ostatní jsou obsažena v dalších právních předpisech, které se týkají další speciální oblasti např. zákon o rodině, občanský soudní řád, trestní zákon, zákon o pomoci v hmotné nouzi, zákon o státní sociální podpoře, zákon o sociálním zabezpečení, zákon o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy a zákon o soudnictví ve věcech mládeže.

23

Odbor sociálně-právní ochrany dětí má povinnost aktivně provádět u problémových a dysfunkčních rodin sanaci rodiny. K běžným povinnostem OSPOD patří poradenství a prevence. V rámci soudních věcí ve věcech nezletilých dětí je OSPOD ustanoveno kolizním opatrovníkem, kde hájí zájmy nezletilých dětí. OSPOD v rozsahu soudních řízení navštěvuje rodinu nezletilého dítěte, provádí na základě podaných návrhů na úpravu výchovy, styku a výživy sociální šetření. Při soudních řízeních se pak vyjadřuje v zájmu dítěte a podává návrhy na doplnění dokazování a návrhy na rozhodnutí soudu. Ze zákona má OSPOD možnost provádět pohovory s nezletilými dětmi, navštěvovat děti ve školských zařízeních, vyžadovat zprávy od lékaře, školského zařízení. Úprava výchova a výživy musí být vždy provedena v rámci rozvodu, ale také je možné výchovu dítěte upravit pro dobu za trvání manželství a to i za předpokladu, že spolu rodiče nežijí. [ZÁKON O RODINĚ č. 94/1963 Sb. § 26 odst. 1] Většina rodičů přichází na OSPOD z důvodu sepsání návrhu na úpravu poměru k nezletilým dětem. I když tyto rodiče mají více možností k sepsání návrhu jak u advokáta, kde je návrh sepsat za úplatu, nebo bezplatné sepsání návrhu v rodinných poradnách, občanských poradnách, ale také se mohou obrátit na sepsání návrhu k soudu. Jenže většina těchto lidí nezná tyto informace, nebo si nejsou jisti tím, co chtějí do návrhu sepsat. Návrh na úpravu poměrů se podává ve trojím vyhotovení k místně příslušnému soudu. Každý rodič může využít právní pomoci, ale pokud nemá dostatek finančních prostředků na financování právníka, má nárok na bezplatnou právní pomoc. Domnívám se, že je lepší využít bezplatné odborné pomoci v rodinných poradnách a jiných kvalifikovaných osob, které mohou zprostředkovat a docílit uzavření dohody mezi rodiči. Rodiče pak předloží soudu tuto dohodu a soud tuto dohodu schválí rozsudkem, pokud je uzavřena v zájmu nezletilého dítěte a v souladu s platnými zákony. Soud dál neprovádí podrobnější dokazování a vychází ze shodných výpovědí rodičů. Délku soudního řízení nelze určit, jelikož každý rozvod v rodině přináší jiné problémy a stanoviska. Rozvod rodičů s nezletilými dětmi je delší o samostatné řízení o úpravě poměrů k těmto dětem. Délka takového řízení je závislá na tom, zda rodiče spolu vycházejí a jsou schopni se dohodnout o úpravě poměrů k dítěti, zda rodiče bojují 24

o svěření dítěte do výchovy a výživném, nebo jestli se jeden z manželů rozvodu brání. V případě, že se spolu rodiče dokáží dohodnout bez zbytečných hádek a nic nebude bránit tomu, aby soud rozhodl, může mít soudní řízení rychlý průběh. Naopak při sporném rozvodu, se může rozvodové řízení včetně úpravy poměrů k dětem protáhnout i na několik let.

6.1

Kontakt dětí a rodičů po rozvodu Pro některé děti je rozvod rodičů a rozpad rodiny smutným a skličujícím

zážitkem. U všech dětí se objevují nějaké negativní reakce po té, co jeden z rodičů opustí dům. [ZÁKON O RODINĚ č. 94/1963 Sb., § 26 odst. 1] Dítě nelze před rozvodem manželství jeho rodičů uchránit, ledaže byl rozvod manželů s nezletilými dětmi přímo zakázán, což je však představa zcela nereálná. Je však možné, a především nezbytné chránit dítě v souvislosti s rozvodem jeho rodičů. [HRUŠÁKOVÁ, 2001] Úprava poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu musí být vždy uspořádána v rámci rozvodu. Jeden z rodičů musí učinit návrh ve věci úpravy výchovy a výživy a na základě návrhu soud upraví práva a povinnosti rodičů k dítěti pro dobu po rozvodu, dále soud určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu [ZÁKON O RODINĚ č. 94/1963 Sb. § 26 odst. 1]. Poté soud učiní rozhodnutí. Návrh na sepsání úpravy poměrů k nezletilým dětem může rodič učinit na odboru městského úřadu, který je bezplatný. Pokud rodiče nechtějí sepsat návrh na OSPOD, mají i další možnosti a to sepsání návrhu v rodinných poradnách, kde je sepsání návrhu stále bezplatné, občanských poradnách ale také mohou žádat o sepsání návrhu na soudu. Návrh za úplatu jim bude sepsán u advokáta. Jak upravit poměry s nezletilými dětmi v rodině může být obtížné, nicméně se stále musí dbát především na zájmy dětí. V dnešní době lze rozhodnout o úpravě výchovy několika způsoby. Dítě může být svěřeno do výlučné péče jednoho z rodičů, do střídavé nebo společné výchovy. Každá z těchto forem úpravy výchovy má svá specifika a pravidla, která popíšu blíže v následujících kapitolách. [HRUŠÁKOVÁ, 2001; KOVÁŘOVÁ, 2005] 25

V dalších kapitolách se zaměřím blíže na možnosti úprav poměrů k nezletilým dětem za dobu trvání manželství a pro dobu po rozvodu. 6.1.1

Výlučná péče matky nebo otce V dřívějších dobách byly děti svěřovány do péče otců. Předpokládalo se, že muži

jsou lépe vybaveni pro poskytnutí ochrany a zaopatření dětí než ženy. Ke změně došlo v roce 1920, když se dospělo k názoru, že matky jsou lépe vybaveny pro poskytnutí lásky a péče dětem. V dnešní době stále platí, že dítě je po rozvodu svěřováno častěji do péče matky než otci a otec tak platí alimenty a jsou mu stanoveny tzv. návštěvy. V některých případech tomu je však naopak, ale to jen v malém procentu. Například kdy matka nejeví zájem o dítě, není schopna se o dítě postarat nebo v případě nepřítomnosti matky. [WARSHAK, 1996] Těžší rozhodnutí komu dítě svěřit do péče je v případě, že dítě je útlého věku a rodiče se musejí o péči rozhodnout sami, zde dochází k častým sporům. Pokud je dítě již

starší,

soud

přihlíží

na

vyjádřené

stanovisko

nezletilého.

[MATĚJČEK,

DYTRYCH, 2002] Otec i matka hrají důležitou roli ve vývoji dítěte. Chlapci potřebují s otci opravovat auta a dcery s matkami šít nebo vařit. Již v batolecím věku si chlapci hrají jinak než děvčata. Již v zákoně o rodině je uvedeno, že soud má povinnost komplexně posuzovat schopnosti a možnosti obou rodičů pro výchovu dítěte. Soud zkoumá výchovné předpoklady obou rodičů, jestliže se rodiče nemohou dohodnout mezi sebou. Pokud si soud není stále jistý v rozhodnutí, požádá o vypracování znaleckého posudku, který je vypracován na základě standardních ukazatelů výchovných předpokladů. Tyto předpoklady jsou hodnoceny najednou a komplexně. Ve znaleckých posudcích je hodnocena osobnost rodiče, vztah rodiče k dítěti, charakter, morálka mravních norem rodičů, respektování právu dítěte se stýká s druhým rodičem, vztah dítěte k rodiči, vzoru pro vytvoření sociální, sexuální role, identity, úrovně vzdělání a inteligence rodiče. Dále šíření rodinného zázemí, komunity prostředí pro dítě a socioekonomický status. [NOVÁK, 2005]

26

6.1.2

Střídavá a společná péče Jak už bylo výše uvedeno, je lepší při úpravě výchovy dbát na smírné řešení.

Soud nemusí nijak zasahovat a všichni účastníci jsou ušetřeni nepříjemností a napětí. Do tohoto rámce spadá i dnešní možnost tzv. střídavé a společné výchovy. Tato úprava má své klady i zápory. Mezi největší klady střídavé a společné péče patří to, že u dítěte nedojde ke zpomalení zdeformování emocionálního vývoje dítěte. Každé dítě si již v útlém věku vybudovalo dětskou důvěru, která se postupně rozvíjí dál. Ve výchově dítěte jsou neustále zastoupeny prvky mužské i ženské výchovy, které jsou důležité především v dospívání. Dítě má možnost komunikovat o problémech s matkou i otcem. Dítěti je zaručen přirozený průběh identifikace dítěte s mužským a ženským vzorem. [ŠPAŇHELOVÁ, 2005] Jestliže se rodiče rozhodnout pro tuto formu péče, musí být schopni spolu komunikovat a dodržovat ve vývoji a výchově dítěte několik zásad. Dohoda o střídavé péči je uzavřena ze svobodné vůle obou rodičů a to hlavně ve prospěch dítěte. Rodiče musí být schopni se domluvit na shodných výchovných principech, jak jsem již zmiňovala výše umět spolu komunikovat o věcech, které se týkají dítěte, pokusit se zachovat dítěti vhodné postupy stereotypy pro dítě u matky i otce. Informovat jeden druhého o průběhu pobytu u nich. Jestliže se u dítěte objeví nějaké výchovné problémy, nejdříve by to měli probrat s druhým rodičem. [ŠPAŇHELOVÁ, 2005] Rodiče, kteří chtějí spolu vycházet, musejí být tolerantní, nesmějí se navzájem pomlouvat a nesoutěžit o lásku dítěte. V době kdy dítě je u jednoho z rodičů, by se měl rodič dítěti věnovat co nejvíce, starat se o něj. [ŠPAŇHELOVÁ, 2005] Společná péče fyzická znamená, že dítě bydlí nějakou dobu s každým ze svých rodičů. Rodiče nemají stanovenou dobu této péče. Společná péče zajišťuje po právní stránce stejné možnosti oběma rodičům rozhodovat v důležitých záležitostech dítěte jako je léčení, vzdělání a účasti v různých aktivitách společenských a sportovních organizací. [WARSHAK, 1996] Aby soud schválil dohodu o střídavé nebo společné péči, musí být rodiče domluveni a přát si tuto úpravu poměrů společně. Střídavá péče musí splňovat některé podmínky, jednou z hlavních je, aby rodiče nezletilého dítěte bydleli blízko u sebe

27

a dítě mělo možnost navštěvovat stejné školní zařízení a stejné kamarády a aby dítě samo takovou péči chtělo. 6.1.3

Rozdělení sourozenců mezi rodiče Rozdělení sourozenců mezi rodiče není tak časté jako střídavá péče nebo

výlučná péče jednoho z rodičů. Toto porozvodové uspořádání soudcové i rodiče obvykle odsuzují, jelikož cítí, že sourozenci by nikdy neměli být rozděleni. V době, kdy dochází k rozvratu rodiny, sourozenci drží více spolu a vytvoří si k sobě pevnější vztah. Už to že přijdou o pravidelný kontakt s jedním rodičem je pro ně hrozné, proto rozdělení se svým bratrem či sestrou je pro ně mnohdy nepředstavitelné. O rozdělení dětí mezi rodiče se uvažuje v případě, že rodiče žijí od sebe daleko a znesnadňuje to tak pravidelné cestování mezi oběma domovy. Pokud je mezi dětmi větší věkový rozdíl, mohou mít spolu velmi těsný vztah. Oproti tomu, sourozenci, kteří jsou si věkem blízcí, mohou prožívat tak silnou rivalitu, že jim spolu není dobře. V některých rodinách má každý rodič lepší vztah s jedním než s druhým dítěte. Někteří rodiče si namlouvají, že rozdělení dětí je pro ně lepší, i když to může být jen kompromis v situaci, kdy se nedokážou domluvit. [WARSHAK, 1996]

28

PRAKTICKÁ ČÁST 7

Kazuistiky U rodin, které jsem si zvolila pro tyto kazuistiky, se objevují problémy

u nezletilých dětí v důsledku rozvratu manželství. Z důvodu ochrany osobních údajů jsem užila fiktivní údaje pro rodinu.

7.1

Rodina Vávrova Rodina je evidována na odboru sociálně-právní ochraně dětí (dále jen OSPOD),

pro aktuální rozpad partnerství rodičů s možným negativním dopadem na děti. V rodině se nacházejí 4 děti (dvojčata Petra a Teodor ve věku 13 let, kteří chodí do 6. třídy základní školy, Pavlína ve věku 9 let, která navštěvuje druhou třídu základní školy a nejmladší Jitka ve věku 6 let, která navštěvuje mateřskou školu.). Děti byly v blízkosti častých hádek a konfliktů rodičů. Dvojčata Petr a Teodor se s touto odešlou situací srovnávají hůře než mladší sestry. Odmítají být s otcem a jeho odchod od rodiny vnímají jako zradu. Manželství výše uvedených bylo delší dobu problematické i po pokusu matky rodinný stav zachránit, kdy zajistila pro sebe i manžela konzultace v Rodinné poradně. Přesto všechno se otec v září roku 2009 rozhodl opustit manželku i své děti a odešel ke své nové přítelkyni. Manželství bylo rozvedeno a děti svěřeny do výchovy matky a otci byla uložena povinnost přispívat na jejich výživu. Otec se s dětmi stýká, avšak komunikace mezi rodiči je komplikovaná. Oba rodiče mají zájem na tom, aby styk otce s dětmi probíhal pravidelně, ale nejsou schopni se dohodnout a následně tuto dohodu dodržovat. Proto na žádost matky bylo soudně rozhodnuto o úpravě styku s nezletilými pro větší motivaci k jejímu dodržování. I po tomto rozsudku nedošlo k nápravě a neshody mezi rodiči a problémy s realizací styku otce s dětmi stále pokračuje. Nastalá změna v rodině velmi významně zasáhla do prožívání dětí, nejvíce negativně ovlivnila Petra a Jitku, ostatní děti mají pravděpodobně lépe vytvořené obranné mechanismy – Jitka pláče, Petr má výraznější zvláště výchovné obtíže ve škole.

29

Petr doma a v jiném než školním prostředí, je dle matky bezproblémový (příbuzní, ZUŠ). Odchod otce jej zasáhl velmi výrazně, od počátečního pláče a vztekání v rodině, se objevují další symptomy nepřizpůsobení a nezpracování problému – ve škole se snaží na sebe upoutat pozornost, odmlouvá, je drzý, nepracuje podle pokynů a svých možností, projevují se i další nápadnosti v chování. Příčinné souvisejí s dlouhodobě prožívaným pocitem ohrožení, nejistotou budoucnosti, strachem a úzkostí (bojí se, že budou vyhození z bytu, nezaplatí nájem, co s nimi bude, touží po návratu otce i přes racionálně zpracovanou nemožnost jej ovlivnit a přinutit k návratu). Dle matky začátek výchovných obtíží a nápadností v chování časově souvisí s odchodem otce od rodiny. V tomto případě je nutné prohlubovat pevný, citově vřelý vztah, který může postupně ztrátu otce a negativní dopad rozpadu rodiny na Petrovo prožívání poněkud ztlumit, neohrozit příliš psychosociální potřeby a osobnostní zrání. Je nutné minimálně Petra trestat, spíše situaci vždy rozebrat, snažit se o optimistické postoje. Ve škole je vhodné projevit pro Petrovu situaci porozumění, v osobním rozhovoru probrat jeho potíže, pomoci mu orientovat se ve složité situaci, dát najevo jeho účast. Je potřeba vyžadovat po Petrovi plnění školních povinností, zvýšit toleranci k jeho aktuální situaci a prožitkům. Níže uvádím rozhovory s dětmi uskutečněné za přítomnosti psycholožky Teodor se adaptoval na novou situaci v rodině vcelku dobře a poměrně rychle. Jeho psychické obtíže byly jen mírné, odeznívají. Aktuálně je klidný, situaci hodnotí realisticky, s odchodem otce z rodiny se smířil. Vadí mu občasné prudké konflikty mezi rodiči (rodiče se hádají kvůli tomu, že otec chce podat návrh na rozvod manželství). S dětmi se otec pravidelně nestýká, jde spíše o náhodná či neplánovaná setkání, většinou při konfliktech mezi otcem a matkou. Kontakty s otcem, jsou tedy jen krátké cca 15 min. Sám Teodor, si přeje vídat svého otce častěji, ale spíše na neutrálním místě, rozhodně ne v jeho novém bydlišti, protože tam je otcova přítelkyně. Raději by chtěl jít s otcem na procházku, výlet či vykonávat společné činnosti nebo hry. Teodor přespávat u svého otce nechce. Přeje si, aby hádky a konflikty mezi rodiči utichly a byl klid. Doma je spokojený, s matkou si rozumí, dokáže se podílet na provozu domácnosti (úklid). Do školy dojíždí se svým bratrem a mladší sestrou. Ve škole má výsledky dobré.

30

Teodor tvrdí, že bratr Petr nese rozpad rodiny velmi těžce, je citlivý, má více problémů ve škole s chováním i plněním povinností, s otcem má tendenci se hádat, často pláče, na otce se zlobí, nechce se s ním stýkat. Petr odmítá jakýkoli rozhovor o problému v rodině mluvit. Je uzavřený do sebe. Nicméně Petr nese rodinnou situaci velmi špatně. Projevují se u něho výkyvy chování, pokud má dojít ke styku s otcem. Je velice smutný a nekomunikativní. Tuto neblahou situaci dává za vinu nové přítelkyni svého otce. Ve škole má značné problémy, odmítá spolupracovat s třídním učitelem, vyrušuje v hodinách, snaží se být středem pozornosti, nepřijímá pokyny učitelů, je vzteklý. Petr je velmi citlivý, nechápe, proč se rodiče rozešli, i když přes veškeré hádky a konflikty prožili společné dovolené v klidu a spokojeně. Tyto dovolené byly pro Petra traumatem a šokem, jehož následky nese dodnes. Naprosto odmítá se s otcem setkávat, nelze ho k setkání žádným způsobem přinutit. Je pravděpodobné depresivní ladění, negativismus, apatie, ztráta energie, snížená sebedůvěra a sebehodnocení, celkové projevy traumatu a šoku. Pavlína nese rozpad rodiny velmi těžce, často pláče, občas se v noci modlí (aby už byl klid, rodiče se nehádali a usmířili se). Je možné, že u Pavlíny se objevují posttraumatické symptomy, úzkostné prožívání, strach z nejistoty z budoucnosti. V rozhovoru je přátelská, usměvavá, sdílná, s drobnými neurotickými symptomy, odbíhá od tématu. Je citově fixovaná na matku a sourozence, odchod otce je pro ni ztráta. Připouští pozitivní vazby na něj, je ochotná se s ním stýkat na neutrálním území (bez přespávání u něj v novém bytě, a bez přítomnosti jeho nové partnerky) spíše se chce setkávat jen odpoledne po škole. V této situaci je dobré, aby se rodiče domluvili v přítomnosti mediátora např. na OSPOD na styku otce s dětmi – Teodor, Pavlína, Jitka, Petr aby se setkávali podle „chuti“ s otcem (jednou za týden v sobotu odpoledne). Z kazuistiky je zřejmé, že oba rodiče nejednali ve prospěch svých nezletilých dětí a stále u nich převládali emoce z nadešlé situace. V tomto případě by bylo dobré pokusit se uspořádat styk s dětmi podle možností otce, což významně přispěje k minimalizaci negativních dopadů rozpadu rodiny na děti, může se zlepšit a celkové zklidnit stále napjatá a nekonstruktivní komunikace v rodině, zlepší se vzájemná komunikace dětí s otcem. Vstřícnost a kompromis z jedné strany by se vždy měla 31

pozitivně odrazit v aktivitách strany druhé. S oběma rodiči bylo vždy konzultováno a sepsána dohoda, kterou byli povinni stvrdit svým podpisem. Rodičům byly doporučeny OSPODem několikrát konzultace s psycholožkou, a také rodinné terapie. Ještě dosud rodiče docházejí na konzultace s psycholožkou každý měsíc, aby se rodinná situace v rodině stabilizovala a děti vyrůstaly ve vhodném prostředí.

7.2

Rodina Kiburských Alma Kiburská je uprchlice z Bosny a Hercegoviny (v době etnické války, v ČR

žije 13 let), s manželem Václavem Kiburským se vzali krátce po narození prvního dítěte nezl. Václava narozeného v roce 1998. Z manželství se později narodil druhý syn Petr, narozen v roce 2006. Manželství bylo zprvu bezproblémové. Prvním signálem, který vedl ke kontrole rodiny OSPODem bylo oznámení Městské policie, která nalezla v uzavřeném autě mladšího syna Petra, kterému v tu dobu bylo půl roku. Auto bylo zaparkované na přímém slunci 40 min. Policii se povedlo přes zadní pootevřené okno otevřít auto. Z důvodů, že dítě mohlo být přehřáté, bylo jim doporučeno navštívit s dítětem lékaře. V roce 2010 byla OSPODem kontaktována MŠ a zažádána o informace ohledně prospívání nezl. Petra. Do mateřské školy, vodí Petra pouze starší bratr Václav, který občas zaspí a tak Petra do MŠ nepřivede a zřejmě nejde ani do školy. Matka nezletilého Petra se v MŠ objevuje zřídka. Jednoho dne si matka přišla vyzvednout nezl. Petra do MŠ a zjistila, že tam její syn již 3 dny nebyl. Otec do MŠ vůbec nechodí. Dítě chodí do MŠ ve špinavém a potrhaném oblečení, nosí padající tepláky a malé bačkorky, které má sešlapané. Nezl. Petr má problémy i s jídlem, jí jen měkká jídla kvůli bolestem chrupu. Má problémy v oblastech v sebeobsluhy a jemné motorice. Jedná se zřejmě o zanedbávané dítě. Následně bylo zažádáno městským úřadem o zprávu ze základní školy o prospěchu a chování Václava. Manželství rodičů se rozpadlo, otec má již několik let jiný vztah a tráví v rodině asi polovinu času, než dříve. I přesto stále žije ve společné domácnosti se svou manželkou a dětmi. Důvodem rozpadu vztahu jsou velmi pravděpodobně odlišné názory rodičů na fungování rodiny, vztahů, péče o děti. Přítelkyně otce má dvě děti 32

a otec se snaží děti k této přítelkyni často brát. V rodině je vyhrocená situace, otec kritizuje manželku za její povolání, za to, jak vede domácnost a stará se o děti. Téměř každý den dochází mezi rodiči k hádkám, kdy matka pláče a otec rozbíjí nádobí, křičí. Konfliktům jsou přítomny děti. Matka by chtěla ve prospěch a blaha dětí žít s manželem odděleně. Matka však nemá možnost jiného bydlení. Rodiče spolu téměř nekomunikují. Otec řeší věci dětí sám, matku s řešením neseznamuje. Matka o problémech ví. Uvědomuje si, že není vhodné, aby Václav přebíral péči o mladšího sourozence sám. Dle zprávy ze základní školy, se chování Václava zhoršovalo. Zpráva ze základní školy o Václavovi: Václav je tichý, klidný a poslušný žák. Od začátku školního roku je emočně labilní, zvýšeně citlivý, obtížně se vyrovnává se zátěžovými situacemi a stresem, jeho schopnost vyrovnávat se s problémy je snížena dlouhodobě nepříznivou rodinnou situací, strachem z rozpadu rodiny a hlavně opakovanými bouřlivými konflikty mezi rodiči, při kterých pláče a je zoufalý, stejně jako jeho mladší bratr. Do školy chodí vhodně a čistě oblečen. Když odváděl mladšího bratra do MŠ, několikrát přišel pozdě do výuky. Václav si stěžuje, že u rodičů dochází ke sporům. Dokonce odmítl odejít domu z výuky a říkal „že se mu nechce žít“. Rodina byla o této skutečnosti informována a byla jim doporučena návštěva psychologa. Situace nezl. se začíná více stupňovat. Nezl. Václavovi se ve škole spolužáci posmívají a údajně ho šikanují. Preventivně byl Václav přeřazen do jiné třídy. V této třídě nemá kamarády a je negativistický. Odmítá se vracet domů ze školy, vyhrožuje sebepoškozením. Netrvalo to dlouho a během dvou měsíců volala do školy maminka spolužáka Václava, že Václav K., nar. 1998, údajně napsal její dceři na facebook, že už ho nebaví žít, že si něco udělá. Ihned byl informován Sociální odbor MěÚ, dále byla telefonicky informována matka Václava K., která se z pracovních důvodů nemohla dostavit. Škole bylo doporučeno kontaktovat Rychlou záchrannou službu, Policii ČR, jelikož dítě bylo ohroženo na životě. Psycholožka PhDr. Nováková, doporučila vyšetření na dětské psychiatrii. Lékař RZS shledal důvod k hospitalizaci v Psychiatrické léčebně. Dítě bylo plačtivé, vystresované, bylo evidentní, že potřebuje pomoc. Jeho otec však 33

podepsal revers, nesouhlasil s hospitalizací a uvedl, že si bude stěžovat, že si najme právníka apod. Po této události bylo hovořeno na OSPOD s rodiči nezletilých. Otec vysvětlil, proč nesouhlasil s hospitalizací syna (údajně mu syn sdělil, že na internetových stránkách na Facebooku nepsal, že si něco udělá, ale pouze že ho nic nebaví. Vysloveně tam napsal „stojí to za hovno“. Nezl. Dle výpovědi rodičů, Václavovi asi před 2-3 roky chodily výhružné SMS zprávy od jeho spolužáka. I po rozhovoru s rodiči dítěte, které posílalo SMS k nápravě nedošlo. Oba rodiče souhlasí s tím, že by měl syn projít odborným vyšetřením. Zároveň rodiče uvedli, že situace v jejich rodině je třeba řešit. Otec pak uvedl, že se bude stěhovat ke své přítelkyni. Nyní je syn Petr v její péči, protože si to obě děti přály. Nezl. Václav se svěřil, že do žádné nemocnice nechce. Vzhledem k trvajícímu depresivnímu ladění, úzkosti a pocitu bezvýchodnosti z rozvratu rodiny s konflikty rodičů je psychiatrická péče o Václava nutná. Zároveň je nezbytné vyloučit bouřlivé konflikty rodičů a jejich nepřátelskou komunikaci v přítomnosti dětí. Matka je nyní v tíživé finanční situaci, jelikož platí nájem a otec nezl. dětí platí na jejich výživu minimálně (výživné nemají stanoveno), otec nehradí ani další životní potřeby rodiny. U nezl. Václava u Václava byla diagnostikována akutní deprese, pro kterou mu byly předepsány léky. Ztotožňuji se s řešením, které bylo matce doporučeno a to aby situaci v rodině řešila co nejrychleji. Rodiče by se měli pokusit o uzavření dohody v řešení situace nezletilých dětí pro úpravu poměrů k nezletilým dětem. Vhodné se jeví řešení v rozchodu rodičů a odstěhování jednoho z rodičů ze společného bydlení. Nicméně je velice důležité, aby byl umožněn kontakt druhému rodiči s dětmi. Péči o nezletilé děti by měli v největší míře zastávat rodiče a přenášení této povinnosti na cizí osoby, kterou je pro Václava i družka otce se jeví vzhledem k Václavovi nevhodná. Vhodnější se jeví možnost pomoci prarodičů ze strany otce. Jelikož matka nemá žádné příbuzné v ČR. Otec se zajímal o pravidla střídavé péče. V současné době se střídavá péče nejeví jako vhodná, vzhledem k problémům nezl. Václava a dalším důvodem je neschopnost bezproblémové komunikace mezi rodiči, kteří k tomuto potřebují třetí osobu. Třetím problémem je vzdálenost bydlišť obou rodičů, kdy nebude v silách ani jednoho z nich 34

zajistit docházku do jedné ZŠ. Oba rodiče přijali informaci o své vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Jako přílohu přikládám básničku, kterou nezl. Václav napsal během konzultace na odboru sociální péče o dítě. JE TO TU ANEBO NE JE TO VŠUDE NEBO JEN U MNE HRAJU NA COMPU A PAK JE TMA UŽ DU SPÁT RÁNO VSTANU A DU ZAS HRÁT PAŘÍM A PAŘÍM O NIČEM NEVÍM ZAS JE NOC A JE TMA RODIČE SE HÁDAJÍ A JÁ ŘVU CHCI TO VYKŘIČET AŤ JE MI LÍP JE MI FURT STEJNĚ NEVÍM JAK DÁL HODÍM TO NA ZEĎ CELOU MOU ZPOVĚĎ PAK DU DÁL A ZÍTRA VE ŠKOLE JE TAM PRO MĚ MINOVÉ POLE UČITELKA ŘEKNE CO TEN FACEBOOK A PAK ZÁKON DU DO ŘEDITELNY PŘIJEDOU BENGÁLCI PAK PŘIJEDE SANITKA A TO JE VŠE PROSINEC MNE A JE TO VKVŮLI MNE UŽ MNE TO NEBAVÍ VŠECHNO TO TRÁPENÍ JE TO FAKT K POSRÁNÍ PAK PŘIJDE SELHÁNÍ SCHOVÁM SE DO KOUTA A KŘIČÍM DO PRÁZDNA VŠICNI TO SLYŠÍ A JE JIM TO ÚPLNĚ ...** SOU PĚKNĚ HNUSNÝ A ASI HLUCHÝ A K ČEMU SME V TOMHLE DOSPĚLI ŽE JE TO PĚKNĚ V PRDELI

35

8

Dotazník Vybrala jsem si výzkum na téma rozvod a jeho vliv na dítě. Cílem výzkumu bylo

zjistit od respondentů z rozvedených rodin na druhém stupni základní školy, jaký mají názor na situaci po rozvodu rodičů. Dále si uvědomit, jaké jsou současné problémy rozvodu, které se nejvíce dotýkají psychiky dítěte, jehož rodič se rozvádějí nebo se již rozvedli. Chtěla bych zjistit, jak důležité jsou tyto situace pro děti v rodinách a jak jsou spokojeni se, která v rodině nastala. Je možné, že odpovědi nebudou příliš objektivní, jelikož v něm každý z respondentů hodnotil sám sebe. Myslím si, že by změna chování dítěte v porozvodovém období měla být posuzována jinými lidmi z jeho blízkého okolí. Další faktor, který mohl značně zkreslit výsledky tohoto výzkumu, je strach lidí svěřit své pocity a názory, obzvláště týkajících se osobních záležitostí jako je rozvod rodičů. Výsledky

výzkumu

jsou

znázorněny

v grafické

podobně

s procentním

znázorněním výsledků. U některých grafů je také znázorněna příslušná tabulka, ve které jsou znázorněny hodnoty v absolutních číslech.

8.1

Sběr dat Základní výzkumnou otázkou je rozvod a jeho vliv na dítě. Abych zjistila, jaký

vliv má rozvod na dítě, oslovila jsem 30 respondentů na základní škole Jindřicha Matiegky v Mělníce. Všichni zúčastnění respondenti se nacházejí v situaci, kdy v jejich rodině došlo k rozvratu během jedenáctého a patnáctého věku. Respondentům druhého stupně, byl předložen dotazník (viz. Příloha č. 1). Dotazník byl anonymní, obsahoval 28 otázek. Dotazník se skládal většinou z uzavřených otázek, kde si respondent vybral vhodnou odpověď, dále z otevřených otázek, kde respondent napsal svoji odpověď. Součástí dotazníku bylo oslovení dotazovaných, vysvětlení smyslu zodpovězení otázek. Součástí dotazníku byl také dodatek (viz. Příloha č. 2) určený pro rodiče vybraných respondentů, zda souhlasí s tím, aby jejich syn/dcera vyplnily dotazník zabývající se Rozvodem a jeho vlivem na dítě, jelikož respondenti jsou nezletilí.

36

Dotazník jsem sestavila sama na základě cíle výzkumu. Osobně jsem navštívila Základní školu Jindřicha Matiegky v Mělníce a informovala jsem se, zda by bylo možné ve škole provést výzkum. Respondenti byli záměrně vybráni ze základních škol druhého stupně. Byl použit

nenáhodný výběr, tzv. kvótní výběr. Po domluvě s ředitelem

základní školy, jsem předala třídním učitelkám z druhých ročníků dotazníky, a ony je ve své třídě rozdaly těm respondentům, kteří jsou z neúplných nebo-li z rozvedených rodin. Pro tyto dotazníky jsem si zašla po 14 dnech, jelikož během provádění tohoto výzkumu měla tato základní škola jarní prázdniny. Ve škole bylo rozdáno 30 dotazníků a 30 dotazníků se také vrátilo vyplněných. Základní výzkumnou otázkou je Rozvod a jeho vliv na dítě. Abych zjistila, jaký vliv má rozvod na dítě, položila jsem respondentům některé tyto otázky. Například: Bylo

toto období provázeno

hádkami,

nepohodou

v rodině

a nepřátelskou

atmosférou? Již tyto počátky neshod, na dítě působí špatně. Následnými neustálými konflikty trpí dítě nejvíce a mnohdy si to rodiče ani neuvědomují. Dítě tím dostávají do stresu až do depresivních stavů. Další otázkou bylo, jak se změnilo respondentovo chování po rozvodu. V souvislosti s formulací cíle jsem sestavila tři hypotézy:

H1: Předpokládám, že dopad na psychiku dítěte je zásadní. H2: Myslím si, že ekonomická a sociální situace u dětí, které žijí v rodině po rozvodu, se změnila k horšímu. H3: Myslím si, že děti z rozvedených rodin budou nespokojeny se situací, která nastala po rozvodu jejich rodičů.

8.2

Způsob zpracování dat

Data získaná dotazníkem jsem nejprve na základě logiky výzkumu upravila transformací či kategorizací jednotlivých proměnných a údaje jsem zpracovala v aplikaci MS Excel pomocí kontingenční tabulky. Data byla vyjádřena v procentech vzhledem k celkovému počtu respondentů. Tento soubor není reprezentativní, jde pouze o náhodně

37

dotazovaný soubor žáků ze základní školy, tudíž z rozsahu výzkumu nemohu zobecnit svá zjištění na populaci žáků ze základních škol.

8.3

Vyhodnocení dotazníku v grafech Respondenty pro tento výzkum jsou lidé, jejichž věkový průměr činí 10-15 let. Výsledky výzkumu jsou znázorněny v podobě grafů s procentním znázorněním

výsledků. U některých grafů je také znázorněna příslušná tabulka, ve které jsou znázorněny hodnoty v absolutních číslech. Graf 1: Zastoupení respondentů podle pohlaví

muž 17%

žena 83%

Celkem bylo osloveno 30 respondentů a návratnost byla 100%. Z tohoto celkového počtu 25 dívek a 5 chlapců. V procentním zastoupení tvoří dívky 83% a chlapci 17%. Tabulka 1: Zastoupení respondentů podle pohlaví (v absolutních číslech)

Počet

Dívky

Chlapci

Celkem

25

5

30

38

Graf 2: Počet respondentů jednotlivého věku 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 13 let

14 let

15 let

V grafu 2 je uveden věk dotazovaných respondentů. V grafickém znázornění je porovnáno zastoupení respondentů určitého věku. Nejvíce bylo zastoupeno žáků ve věku 14 let a to 20, což je 66,7%. Žáků ve věku 13 let, bylo zastoupeno 6, což je 20%. Poslední a nejméně zastoupenou skupinou respondentů jsou žáci ve věku 15 let a to 4, (13,3%).

39

Graf 3: Kde žiješ?

ve městě 47%

na vesnici 53%

Z grafu 3 je zřejmé, že není veliký rozdíl v rozvodovosti manželů na vesnici nebo ve městě. V tomto případě má vyšší počet respondentů z vesnice pouze o 2 dotazované. Dotazník vyplnilo 16 respondentů z vesnice a 14 respondentů z města. Graf 4: S kým žiješ po rozvodu svých rodičů? 120%

100%

80%

60%

40%

20%

0% s matkou

Tento výsledek, je možné brát jako důkaz toho, že děti bývají častěji svěřeny do péče matky. Z mého výzkumu jasně vyplývá, že všichni respondenti byly svěřeny do péče matky. 40

Graf 5: Jak často se setkáváš s druhým z rodičů po rozvodu? 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% setkáváme se častěji

setkáváme se každý víkend

sektáváme se nepravidelně

setkáváme se s ním více jak 4 dny v měsíci

7 respondentů (23%) odpovědělo, že se s druhým z rodičů setkávají častěji jak jednou za týden. Nejčetnější odpovědí bylo setkání se s druhým z rodičů každý víkend. Odpovědělo 9 respondentů (30%). 8 respondentů (27%) odpovědělo, že se s druhým rodičem nesetkávají často. Nejmenší skupina 6 respondentů (20%) odpověděla, že se se svým otcem setkává více jak 4 dny v měsíci.

41

Graf 6: Jsi spokojen/a se současnou situací ve své rodině?

spíše ne 10% ano 30%

spíše ano 60%

S nynější situací v rodině je spíše spokojeno 18 respondentů, což je 60%. 9 (30%) respondentů odpovědělo, že jsou spokojeni se situací a 3 (10%) respondenti nejsou zcela spokojeni se situací v rodině. Graf 7: Jsi spokojen/a se současnou ekonomickou situací v rodině? 50,00% 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% mám vše co chci

mám vše co potřebuji

občas šetříme, ale máme vše co potřebujeme

14 respondentů (46%) uvedlo, že se jejich ekonomická situace stačí na to, aby si koupili vše potřebné a na dražší věci musí hospodařit. 11 respondentů (37%) 42

odpovědělo, že jim peníze stačí na vše, u nich se nijak rozvod rodičů neodrazil po jejich ekonomické stránce. 5 respondentů (17%) musí šetřit, aby si mohli koupit dražší věc. Graf 8: Našel si Tvůj rodič nového partnera?

ne 13%

ano 87%

Na otázku, zda mají v rodině po rozvodu nové členy, odpovědělo 87% že ano, což je 26 z 30 dotazovaných respondentů. Graf 9: Vycházíš s novými členy v rodině?

spíše ne 7% ano 33%

spíše ano 60%

U 26 respondentů, byla položena otázka, zda s novými členy rodiny vycházejí. Z toho 28 odpovědělo, že s novými členy vycházejí. 2 s novými členy nevychází

43

Graf 10: Jaká je rodinná atmosféra po rozvodu? 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% doma je větší klid

doma je klid, rodiče spolu nekomunikují

Všichni respondenti uvedli, že jejich rodiče spolu již nežijí a rodinná atmosféra se doma uklidnila. 21 respondentů (70%) odpovědělo, že po rozvodu rodičů je doma větší klid, zbylých 9 respondentů tj. 30% odpovědělo, že je také doma klid, ale z toho důvodu, že rodiče spolu nekomunikují. Graf 11: Jaké pocity jsi prožíval/a (dříve či později) po rozvodu rodičů? 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% cítil/a jsem úlevu

cítil/a jsem strach, úzkost, nejistotu co bude dál

prožíval/a jsem depresivní stavy

mám odpor k jednomu z rodičů

Před, i po rozvodu rodičů dotazovaných respondentů, se respondenti necítili dobře, měli strach z toho, co bude dál, tuto odpověď si vybralo nejvíce respondentů 11 (37%). 8 (27%) respondentů prožívalo depresivní stavy. 7 (23%) respondentů mají

44

odpor k jednomu z rodičů. Pouze 4 respondentům, což je 13%, se ulevilo po rozvodu rodičů. cítil/a jsem úlevu

cítil/a jsem strach, úzkost, nejistotu co bude dál

prožíval/a jsem depresivní stavy

mám odpor k jednomu z rodičů

4

11

8

7

Počet

Graf 12: Myslíš si, že byl rozvod nutný? 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ano, byl

ne, nebyl

když to tak rodiče chtěli, asi to bylo nutné

Stejně jako děti v jiných věkových skupinách, tak i děti ve starším školním věku truchlí nad ztrátou úplné rodiny, které nedokázaly zabránit. Mnoho dětí si dělá velké starosti o jednoho nebo druhého rodiče, ale své pocity nedávají najevo, protože si rodičovskou tíseň vysvětlují jako hněv namířený vůči sobě.

8.4

Zhodnocení dotazníku Tento výzkum byl pro mě velice zajímavý, na základě výsledků tohoto dotazníku

jsem přehodnotila své přesvědčení že děti jsou nespokojeni se situací, kterou přinesl rozvod rodičů. Na základě zpracování dotazníkového šetření jsem dospěla k potvrzení či vyvrácení hypotézy. Výsledky výzkumu přinesly následující závěry: 45

Hypotéza H1, ve které jsem vyslovila přesvědčení, že dopad na psychiku dítěte, které zažilo rozvod rodičů, je podstatný, se potvrdila. Hypotéza H2, ve které jsem vyslovila přesvědčení, že ekonomická a sociální situace dětí, které žijí v rodině po rozvodu, je nedobrá, se nepotvrdila. Hypotéza H3, ve které jsem vyslovila přesvědčení, že děti projevují značnou nespokojenost se situací, která nastala po rozvodu rodičů, se nepotvrdila. Po vyhodnocení dotazníku, jsem dospěla k názoru, že pro polovinu dotazovaných bylo překvapením, když jim rodiče oznámili, že se budou rozvádět. Z třiceti dotazovaných, se jich dvacet šest cítilo před i po rozvodu rodičů hůře. Cítili úzkost, nejistotu, někteří měli i depresivní stavy a sedm z dotazovaných má dokonce odpor k jednomu z rodičů. Pouze čtyři z dotazovaných cítí úlevu. I přes tyto, mnohdy skličující stavy respondentů, jsou spokojeni se situací, kdy jeden z rodičů se odstěhoval a rodinná atmosféra se ustálila a doma nastal větší klid. Respondenti nepociťují, že by se rozvodem rodičů nějak výrazně změnila jejich ekonomická situace. Z 33% dotazovaných odpovědělo, že se jejich chování nijak výrazně nezměnilo, zbylých 67% tvrdí, že si nejsou vědomi takových změn. Na otázku, zda se rodiče ptali svých dětí na jejich názor, který se týkal rozhodnutí o porozvodovém uspořádání dětí, jsem dospěla k výsledku, že z celkového počtu respondentů mělo možnost pouze 6 respondentů ovlivnit rozhodnutí. Za zbylých 24 respondentů rozhodli rodiče. Již v teoretické části, jsem zmiňovala, že je důležitý kontakt s oběma rodiči i po rozpadu manželství. Všichni respondenti jsou svěřeny do péče matky a se svým otcem se stýkají, ať už pravidelně každý víkend, nebo nepravidelně aspoň 4x do měsíce. Vzor dotazníku je vložen v příloze č. 1.

46

9

DISKUZE Jelikož tato problematika je velice rozsáhlá, ve své práci jsem se převážně

zaměřila na psychickou stránku dítěte, která se u nich nejčastěji odráží v chování a prožívání při rozpadu rodiny. Reakce rodičů na zátěžovou situaci je rozmanitá a odráží se i na dětech. Psychická rozpolcenost rozvádějících se rodičů přispívá v první řadě k tomu, aby se děti cítily úzkostně a měli určité obavy. Žádný rodič by neměl zapomenout, že rozvodem zaniká pouze manželství, nikoli úloha rodiče, především když rodič představuje pro dítě model chování. Dítě se od nás naučí, jak se má chovat. Pokud rodiče rozvod úspěšně zvládnout, mohou tak dát dítěti návod, jak se do budoucna vyrovnat s dalšími obtížnými životními situacemi. Je nutné zajímá se o názory dítěte. Dítě ve středním školním věku zcela chápou, co to rozvod znamená. Často vnímají pocity zrady od rodiče, který odchází. I když nechtějí již trávit tolik času s rodiči, ale dávají přednost kamarádům a kroužkům, přítomnost obou rodičů je pro jejich blaho stále důležitá. Sběr podkladů pro tuto práci byl komplikovaný, některou literaturu jsem v knihovně na Mělníku nesehnala a musela jsem počkat než si jí knihovna vypůjčí z jiné knihovny. Naopak zpracovávání dat z vyplněných dotazníků bylo pro mě zajímavé. Překvapilo mě, že polovina dotazovaných nevěděla, že se jejich rodiče budou rozvádět. Když jsem se snažila zjistit zda se rodiče při rozhodování o porozvodovém uspořádání ptali dětí na jejich názor, vyšlo najevo, že více jak za polovinu dětí rozhodli rodiče komu budou svěřeny do péče. 90% dotazovaných je celkem spokojeno se současnou situací v rodině. Přínosem pro mě, i pro mou práci považuji jednání s klienty na OSPOD. Některé klienty jsem si vybrala do praktické části a zpracovala ze spisů a z osobních jednání podrobné kazuistiky. Pro většinu dětí, jejichž rodiče se rozvádějí či rozvedli, patří lež, manipulace, podvod, citové násilí a někdy i tělesné násilí do každodenní rutiny. Toto chování, které dítě zažívá, se zapisuje do jeho duše zcela automaticky, proto se může stát, že v pozdější době vyjdou najevo v podobných situacích.

47

Záměrem této práce bylo, aby si dospělí uvědomili, že rozpad rodiny i to co mu předcházelo, ale také to co následuje je pro dítě význačným stresem, který by neměl být podceňován. Rodiče by si měli všímat i těch nejmenších signálů ve změně chování svého dítěte, které může vést k jeho ohrožení. Tuto práci bych doporučila nejen osobám, které se dostali do této těžké situace, ale i osobám, které hodlají uzavřít manželství a založit rodinu.

48

ZÁVĚR Zpracováním absolventské práce jsem se pokusila nastínit dopad rozvodu na děti, jak z psychologického hlediska tak ze sociálního hlediska. Když dochází k rozchodu rodičů je nutné upravit nejen vypořádání majetku, práv k bytu, ale především poměry nezletilých dětí – výchovu, výživné a styk nezletilých dětí. Právě rozvod patří mezi nejkomplikovanější a nejbolestivější životní události, jaké kdy lidé zažívají. Rodiče i děti se dostávají do nelehkých krizových situací, které těžce zvládají. Doprovázejí je negativní vlivy, mezi které patří hlavní rizikové faktory ovlivňující společenskou a sociální patologii, napjaté spory o výchovu lze považovat za psychické týrání dětí. V souvislosti s řízením o rozvod manželství, chrání zájmy dětí orgány sociálně-právní ochrany dětí. Zkušenosti které jsem získala během studia na této škole mě utvrdili v tom, že hodně záleží na osobních kvalitách, zkušenostech a hlavně odborných znalostech zaměstnanců těchto orgánů. Ideální by bylo, kdyby k rozvodům vůbec nedocházelo, jenže to není možné. Dnešní doba je uspěchaná. Lidé nevstupují do manželství s takovou vážností jako tomu bylo dřív a rozvod berou jako každodenní rutinu. K vypracování této práce jsem využila především odborné literatury, ale také zkušeností sociálních pracovnic prostudování jednotlivých případů ze spisů nezletilých dětí, které jsou vedeny na odboru sociálně-právní ochraně dětí. Tyto prostudované materiály mi posloužili k vypracování jednotlivých kazuistik. Spolupráci s těmito pracovníky hodnotím velmi kladně, ve všem se mi vyšli vstříc a bylo znát, že problematika mladistvých osob při rozpadu rodin jim není lhostejná a svou práci znají a vykonávají zodpovědně. Snažím se také poukázat na to, že práce sociálních pracovníků není jednoduchá. Ne vždy rodiče myslí především na dobro svých dětí, mnohdy u nich převláda zloba a nenávist, která se odráží v chování nezletilých dětí. Rodičům po jejich rozchodu patří především povinnost zachovat kontakt dítěte s oběma rodiči. Rodič tím dítěti zachová jak ženský, tak mužský vzor a další řádný rozvoj dítěte. Pokusila jsem se poukázat na to, že dítě prožívá rozpad rodiny daleko více, než si mnozí rodiče uvědomují. I v mé rodině

49

během tohoto roku došlo k rozpadu rodiny a vím jak moc to zasáhlo nejen rodiče, blízkou rodinu ale samotné děti. Cílem absolventské práce bylo uvědomit si současné problémy rozvodu, které se nejvíce dotýkají psychiky dítěte, jehož rodiče se rozvádějí nebo již rozvedl. Z práce je patrné, že pro dítě je důležitý pravidelný kontakt s druhým rodičem. Proto jsem se zaměřila i na možnosti péče o dítě v průběhu rozvodu a po rozvodu. Domnívám se, že cíle mé práce byly splněny. Myslím si, že tato práce může být jako zdroj informací pro rozvádějící se rodiče, aby si uvědomili, jaký to má dopad na dítě a aby těmto vlivům pokud možno předešli.

50

SUMMARY THE DIVORCE AND ITS IMPACT ON THE CHILD

This assignment deals with the questions of the divorce rate and its impact on the child at the middle school age. The reasons for this topic selection was my longterm practice in social and health department in the Municipal Office in Lysa nad Labem in the department of children´s legal and social protection. The main objective was to raise the question, and lay the foundations for the further work with these people. The next objectives were to describe what are the options for child care, when the parents got divorced. It describes the divorce and reactions and difficulties connected to it. In the theoretical part I created the chapters dealing with the marriage, family and divorce themselves. I focused my attention more on the psychologic view, when the divorce of parents influences them badly. For example, the change in their behavior, in what position parents place their children and what is the means of contacting parents after their divorce. The period of divorce and child care is divided into three stages: before the divorce, the divorce, after the divorce. I mentioned what are the risks when parents do not communicate due to the benefit of the child, and use their him/ her for their own benefit. The following part of this assignment is aimed at the possibilities of care of the child after the divorce, and its pitfalls i.e. what difficulties the care in the single parent family may bring. The assignment can raise the question about the impact of divorces on children, to help them to find the best possible methods and ways how to deal with this matter. For the practical part the questionnaire for 30 respondents at the middle school age was created. Children are in the situation where their parents get divorced, or they have got already divorced. The results are presented in graphs and tables. The aim was to find out how children perceive their parent´s divorce and how they feel. These are

51

the family case where was broken, and whether patente act in favour of thein child. Key words: marriage, family, children, cause of divorce, impact of divorce on children.

52

BIBLIOGRAFIE Monografie: 1. BAKALÁŘ, E., A KOL. Rozvodová tématika a moderní psychologie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006. 124 s. ISBN 80-246-1089-2. 2. BLAŽKOVÁ, P., PLAŇOVA, I., ŠINDLER, J., Rozvody rodičů dětí školního věku: příčiny, dopady na dítě, možnosti prevence. In Smékal, V., Lacinová, L., Kukla, L., Dítě na prahu dospívání. Brno : Barrister and Principal, 2004. ISBN 80-8659-884-5. 3. ČERNÁ, P., Rozvod, otcové a děti. 1. vydání. Praha : Eurolex Bohemia, 2001. 114 s. ISBN 80-86432-10-6. 4. MATĚJČEK, Z., Rodiče a děti. 2. vydání. Praha : Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1989. 336 s. ISBN 08-056-89. 5. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z., Krizová situace v rodině očima dítěte. 1. vydání. Praha : Grada, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0332-7. 6. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z., Nevlastní rodiče a nevlastní děti. 1. vydání. Praha : Grada, 1999. 141 s. ISBN 80-7169-897-0. 7. MATOUŠEK, O., Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. rozšířené vydání. Praha : Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9 8. NOVÁK., T., Existují kritéria pro posuzování kvality výchovných schopností rodičů? Právo a rodina, 2005. ISSN 1212-866X. 9. PAVLOVSKÝ, P., A KOL., Soudní psychiatrie a psychologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2009. 232 s. ISBN-13 : 978-80-247-2618-2. 10. RICHARD A WARSHAK, Revoluce v porozvodové péči o děti. 1. vydání. Praha : Portál, 1996. 237 s. ISBN 80-7178-089-8. 11. SMITH, H., Děti a rozvod. 1. vydání. Portál, 2004. 183 s. ISBN 80-7178-906-2. 12. ŠPAŇHELOVÁ, I., Střídavá péče o děti po rozvodu očima psychologa. Právo a rodina, 2005. ISSN 80-7178-089-8. 13. TEYBER, E., Děti a rozvod. 1. vydání. Praha : Návrat domů, 2007. 232 s. ISBN 978-80-7255-163-7. 53

14. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie – Dětství, dospělost, stáří. 1. vydání, Praha : Portál, 2000. 528 s. ISBN 80-7178-308-0. 15. KOCOUREK, J., Zákon o rodině a související předpisy. 2. přepracované vydání. Praha : Eurounion, spol. s r.o., 1997. 128 s. ISBN 80-8585-54-1. Internetové zdroje: 1. Referáty – sociologie [online]. [cit. 2010-12-20]. Dostupné z WWW: < http://www.referaty10.com/referat/Sociologie/1/tema-1-17-Sociologie.php > 2. Český statistický úřad [online]. [cit. 2010-02-18]. Dostupné z WWW: 3. BAKALÁŘ, E., NOVÁK, D., Syndrom zavrženého rodiče v České Republice. [online]. [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW: 4. VANÍČKOVÁ, E., Stres dítěte v rozvodové a porozvodové situaci [online]. [cit. 201103-14]. Dostupné z WWW: 5. Novinky – Dvě třetiny žádostí o rozvod podávají ženy [online]. [cit. 2011-05-10]. Dostupé z WWW: 6. Stres dítěte v rozvodové a porozvodové situaci [online]. [cit. 2011-02-10]. Dostupné z WWW:

54

PŘÍLOHY Seznam příloh: Příloha č. 1 – Dotazník pro studenty středního školního věku Příloha č. 2 – Souhlas rodičů s vyplněním dotazníku

Příloha č. 1 – Dotazník pro studenty středního školního věku DOTAZNÍK Ahoj, jsem studentka z Vyšší odborné školy MILLS a zpracovávám výzkum na téma Rozvod a jeho vliv na dítě. Pro tento výzkum v rámci absolventské práce, potřebuji data z tohoto dotazníku. Tímto tě chci poprosit o jeho vyplnění. Dotazník je určen pro jedince z rozvedených rodin ve středním školním věku. O tvých odpovědích se nikdo jiný nedozví. Délka dotazníku trvá 5-10 minut. Tvoji zvolenou odpověď zakřížkuj. Za jeho vyplnění předem děkuji. Linda Kolocová 1. BYDLELI RODIČE PŘED ROZVODEM SPOLU? o ano o ne 2. BYLO TOTO OBDOBÍ PROVÁZENO HÁDKAMI, NEPOHODOU V RODINĚ A NEPŘÁTELSKOU ATMOSFÉROU? o velmi často o občas o zřídka kdy o nikdy 3. OVLIVŇOVAL TVŮJ RODIČ TVŮJ POSTOJ K DRUHÉMU RODIČI V DOBĚ ROZVODOVÉ KRIZE? o ano o myslím, že ano o myslím, že ne o ne 4. POKLÁDAL/A JSI ROZVOD ZA LEPŠÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ V RODINĚ? o ano o spíše ano o spíše ne o ne o bylo mi to jedno 5. ZMĚNILO SE VAŠE PROSTŘEDÍ PO ROZVODU (BYDLENÍ, ŠKOLA) o ano o ne o částečně

6. PŘEKVAPILO TĚ, KDYŽ TI RODIČE OZNÁMILI, ŽE SE BUDOU ROZVÁDĚT? o ano překvapilo mě to, nečekal/a jsem to o ne nepřekvapilo mě to, čekal/a jsem to o nevím, nevzpomínám si 7. PTALI SE TĚ RODIČE, S KÝM CHCEŠ ŽÍT, KDYŽ SE ROZHODOVALO O POROZVODOVÉM USPOŘÁDÁNÍ DĚTÍ? o ano, mohl/a jsem ovlivnit rozhodnutí o dohodli se rodiče o rodiče se nedohodli, rozhodl o tom soud 8. o o o o o

JAK ČASTO SE SETKÁVÁŠ S DRUHÝM Z RODIČŮ PO ROZVODU? setkávám se častěji setkávám se každý víkend setkávám se nepravidelně setkávám se s ním více jak 4 dny v měsíci nesetkávám se vůbec

9. DÁVAL/A JSI SI ROZVOD NĚKTERÉMU ZE SVÝCH RODIČŮ ZA VINU? (AŤ JIŽ V MINULOSTI ČI PŘÍTOMNOSTI) o ano o ano, napadlo mě to o nezamýšlel/a jsem se nad tím o ne 10. NAŠEL SI TVŮJ RODIČ NOVÉHO PARTNERA? o ano o ne 11. POKUD ANO, VYCHÁZÍŠ S NOVÝM ČLENEM V RODINĚ? o ano o spíše ano o spíše ne o ne 12. JSI SPOKOJEN/A SE SOUČASNOU EKONOMICKOU SITUACÍ V RODINĚ? o peníze nám stačí na vše co chci o peníze nám stačí na vše co potřebuji, ale musíme hospodařit úsporně o peníze musíme šetřit, abychom mohli koupit dražší věci o máme dost peněz na nákup nejdůležitějších věcí o peníze nám stačí na ty nejlevnější potraviny o peníze nám nestačí ani na ty nejlevnější potraviny

13. JSI SPOKOJENÝ/Á SE SOUČASNOU SITUACÍ VE SVÉ RODINĚ? o ano, jsem o spíše ano o spíše ne o ne, nejsem 14. JAKÁ JE RODINNÁ ATMOSFÉRA U VÁS DOMA PO ROZVODU? o rodiče spolu už nebydlí o doma je větší klid o na nějaký čas se hádky uklidnily o doma je klid, rodiče již spolu nekomunikují 15. KOLIK TI BYLO LET V DOBĚ ROZVODU TVÝCH RODIČŮ? Odpověď: …………… 16. S KÝM ŽIJEŠ PO ROZVODU? o s matkou o s otcem o s oběma rodiči o s babičkou o s někým jiným 17. JAKÉ POCITY JSI PROŽÍVAL/A (DŘÍVE ČI POZDĚJI) PO ROZVODU RODIČŮ? o cítil/a jsem úlevu o mé pocity rozvod neulehčil, cítil/a jsem strach, úzkost a nejistotu z toho co bude dál o prožíval/a jsem depresivní stavy o mám odpor k jednomu z rodičů o nic neobvyklého 18. JAK DLOUHO TYTO POCITY PŘETRVÁVALY? o měly krátkodobější charakter o přetrvávají pořád o nevím o žádné nebyly 19. ZMĚNILO SE TVÉ CHOVÁNÍ PO ROZVODU? o nijak výrazněji se nezměnilo o nejsem si vědom/a takových změn o ano, rozvod vedl ke změně mého chování (neposlušnost doma či ve škole) o nedokázal/a jsem se ovládat, byl/a jsem agresivní o stáhl/a jsem se do sebe, omezil/a jsem komunikaci s okolím (ať to byli rodiče, příbuzní, vrstevníci nebo jiní dospělí)

20. ZMĚNIL SE TVŮJ VZTAH K VRSTEVNÍKŮM? o cítil/a jsem se méně sebevědomý/á o měl/a jsem strach prosazovat své názory o vyhýbal/a jsem se jim o nejsem si vědom/a takových změn 21. JAK DLOUHO TATO SITUACE TRVALA? o delší dobu o dlouho o kratší dobu o krátce o žádná taková situace nebyla 22. MÁŠ SOUROZENCE? o ano sestru o ano bratra o 2 bratry o 2 sestry o sestru i bratra o více sourozenců o jsem jedináček 23. JAK SE VYROVNÁVÁ SOUROZENEC S TOUTO SITUACÍ? o hůře než já o snáší to dobře o nedokáži posoudit 24. MYSLÍŠ SI, ŽE ROZVOD BYL NUTNÝ? o ano, byl o ne, nebyl o nedokáži posoudit o když to tak rodiče chtěli, asi to bylo nutné 25. CHTĚL/A BYS, ABY SE RODIČE DALI ZPĚT DOHROMADY?? o ano o ne o je mi to jedno Proč? ………………………………………………………………………

26. MÁŠ POCIT, ŽE SES S ROZVODEM RODIČŮ VYROVNAL/A? o ano o spíše ano o spíše ne o ne 27. TVOJE POHLAVÍ: o žena o muž 28. TVŮJ VĚK: Odpověď: …………… 29. KDE ŽIJEŠ? o na vesnice o ve městě

Příloha č. 2 – Souhlas rodičů s vyplněním dotazníku