Rozdělení dětského věku a jeho charakteristiky Pediatrie je nauka o vývoji lidského jedince (Klíma et all, 2003). V České republice je poskytována komplexní pediatrická péči jedincům od narození do dospělosti (tzn. do 19 let věku). V následujícím textu jsou blíţe charakterizována jednotlivá období vývoje, od prenatálního období po adolescenci. Prenatální období: - zárodečné (embryonální), organogeneze období 8 týdnů, - vývoj plodu (fetální období), od 9 týdne do porodu. Fyziologický termín porodu je v rozmezí 38. – 41. týdne gravidity. Rozdělení věku podle trimenonů - období novorozeneckého a kojeneckého věku: První trimenon: zahrnuje období od 0 – 3. měsíc. Druhý trimenon: období 4. – 6. měsíc. Třetí trimenon: období 7. – 9. měsíc. Čtvrtý trimenon: období 10. – 12. měsíc. Novorozenecké období: - časné (uţší) novorozenecké období 1. – 7. den věku dítěte, - pozdní novorozenecké období 8. – 28. den věku dítěte. Bezprostředně po porodu probíhá proces adaptace novorozence na nové prostředí. Přestavují se a dozrávají všechny tělesné systémy (Klíma et all, 2003). Kojenecké období: - od 1 ukončeného měsíce do 12 měsíce věku dítěte včetně. Období batolete období: - od ukončeného 12 měsíce do 24 měsíce včetně – mladší batole, - od 25 měsíce do 36 měsíce – starší batole. Předškolní období: - období po ukončeném třetím roce do doby školní zralosti, obvykle šestý rok. Školní věk: - od nástupu do povinné školní docházky do její ukončení (6 – 15 let), ukončení spojujeme se začátkem dospívání, které je individuální. - od 6 let do 11 let (mladší školní věk), - od 11 do15 let (starší školní věk – puberta). Období dospívání (adolescence): - nastupuje po období puberty do 19 let ( dle Světové zdravotnické organizace 10 – 19 let).
- mládeţ 15 – 24 let, - dorost 14 – 19 let. Základní charakteristika vývoje dětí v kojeneckém, batolecím a předškolním období V následujícím textu jsou uvedeny základní charakteristiky dítěte v rozmezí kojeneckého aţ adolescentního období vývoje. Základní charakteristika vývoje dítěte v kojeneckém období Hodnocení vývoje se provádí podle Vlachova neuropsychického schéma. Hodnotí se pět základních poloh dítěte. Charakteristika tříměsíčního dítěte (konec prvního trimenonu): Motorický vývoj: - v poloze na bříšku: zvedá hlavu, opírá se o předloktí, - v poloze na zádech: v přitaţení do sedu má krční páteř v extenzním postavení, udrţí hlavu ve zpřímené pozici, rotační pohyb hlavy - ve stoje: ohýbá noţky, rozvoj vzpřimovačích funkcí, vyhasíná opěrná reakce a reflektorická chůze - motorika ruky: objevuje se souhra ruka – oko, zvedá je nad hlavu, rozevírá dlaň Sociální vývoj: dítě reaguje na přítomnost člověka tzv. komplexem oţivení a sociálním úsměvem. Charakteristika šestiměsíčního dítěte (konec druhého trimenonu): Motorický vývoj: - v poloze na bříšku: schopnost měnit polohu ze zad na bříško, dochází k nataţení páteře aţ k bederním obratlům, v této poloze se opírá jiţ pouze o dlaně, udrţí hlavu ve zpřímené poloze s dobrou kontrolou hlavy, dítě má snahu o aktivní přitaţení do sedu doporučuje se pro další harmonický vývoj dítě, nedoporučuje se dítě v tomto období samostatně posazovat, - motorika ruky: objevuje se souhra ruka – oko – ústa, dítě uchopuje předměty tzv. dlaňovým (palmárním) úchopem, překládá hračky z ruky do ruky. Sociální vývoj: - dítě odlišně reaguje na přítomnost známého a neznámého člověka sociálním úsměvem, - rádo sleduje své okolí z dálky, - rozvíjí se zraková a sluchová,
koordinace včetně binokulárního vidění. Řečové projevy: výská, ţvatlá, pouţívá hrdelní zvuky. Charakteristika devítiměsíčního dítěte (konec třetího trimenomu): Motorický vývoj: - v poloze vleže: lokomoce po čtyřech (leze), vertikalizace s oporou přes sed z polohy na břichu, udrţí rovnováhu v sedu o tzv. široké bázi (překáţkový sed), hlavu udrţí ve zpřímené poloze s dobrou kontrolou hlavy, projevuje se snaha o aktivní vzpřimovací reakci i při postavování, jiţ se postaví se u opory. - motorika ruky: souhra ruka – oko – ústa, dítě uchopuje předměty pomocí opozice palce (pinzetový úchop), začíná pouţívat další prst, ukazovák. Sociální vývoj: - dítě odlišně reaguje na přítomnost známého a neznámého člověka, dává najevo projevy nedůvěry a strachu, stále dává přednost matce před ostatními, - slyší na zavolání a dovede reagovat, - začíná se osamostatňovat, rádo provádí vlastní průzkumy, - batole uchopí do kaţdé ruky jeden předmět a manipuluje s ním, pokračuje rozvoj se jemné motoriky. Charakteristika dvanáctiměsíčního dítěte (konec čtvrtého trimenomu): Motorický vývoj: - dítě předvádí jiţ dokonalé lezení, - ukončuje se vertikalizace, dítě obchází kolem nábytku (medvědí chůze), při chůzi dosud není přítomna zkříţená koordinace pohybu horních a dolních končetin. - motorika ruky: objevují se první známky manipulace s předměty (prohlíţí si je, sleduje, staví dvě kostky na sebe nebo vedle sebe, tluče tuţkou o papír), dovede si zapnout knoflíky a posbírat drobné předměty (odstupňovaný klešťový úchop). Sociální vývoj: - postupně pouţívá smysluplná slova, kterým rozumí i okolí, - dítě je schopno porozumět a vyhovět jednoduchému zákazu a příkazu, - zapamatuje si jednoduché říkanky a umí je doprovodit jednoduchým pohybem (např. pacipaci).
Základní charakteristika vývoje v období batolete Rozdělení období dle věku batolete: - mladší batole ( 12 – 24 měsíců), - starší batole (24 – 36 měsíců). Druhý a třetí rok ţivota pokračuje intenzivní rozvoj batolete. I kdyţ se růst i hmotnostní přírůstek v tomto období zpomaluje, vývoj zaznamenává velkou akceleraci, zejména v ucelování osobnosti i ustálení některých rysů. Ve 12. – 18. měsíci věku dítěte dochází k uzavření velké fontanely. Je ukončeno období první dentice (prořezávání mléčných zubů). Mladší batole poprvé vyhledává společenské prostředí. Má velkou touhu se do něj začlenit (socializace dítěte). Proto je velmi důleţité podněcovat jeho vlastní aktivitu a vnitřní spoluúčast při ţádoucím sociálním kontaktu. Tento věk nese i negativní rys, důvěřivost batolete. Ve třech letech měří obvykle batole kolem 100 centimetrů a váţí 15 kilogramů. Klíčové momenty vývoje batolete: - ovládání a koordinace pohybů (celé tělo, jemná a hrubá motorika) - orientace v běžném prostředí (předpoklad poznávání, zkušenosti) - rozšíření možností aktivního vztahu k blízkému okolí (hra, úroveň sebeobsluţných dovedností a společenských návyků) - rozvoj řečových dovedností (pasivní a aktivní řeč) - rozvoj sebeuvědomování (rozvoj citové a volní stránky) Vlivem rozvoje myelinizace nervových drah a zráním mozku, začíná batole postupně ovládat volní vyprazdňování stolice a moče. Vytvořením optimálních podmínek je nezbytné pro zdárný rozvoj batolete a mu umoţňuje tak snadnější a bezproblémové začlenění do nových společenských skupin, např. vrstevníků. V psychomotorickém vývoji se střídají fáze, ve kterých je pokrok více či méně zřetelný, probíhá tedy skokově. Zejména se zlepšuje motorická zručnost batolete. Dokáţe jezdit na tříkolce, naučí se manipulovat s předměty. S míče dokáţe hrát společně s rodiči nebo vrstevníky, jednoduché míčové hry (hra házením, kutálením míčem). Převládá napodobivá hra, děti rády „pomáhají“ v domácnosti při pracích matky či otce. Batole začíná chápat a vnímat pocity druhých (empatie), chce udělat radost, proţívá smutek. Děvčata obvykle mluví dříve a lépe, chlapci mohou ještě s mluvou otálet. Roste slovní zásoba, výslovnost dětí je stále více srozumitelnější, je stále pouţíván dětský ţargon. Děti se doţadují, aby si s nimi dospělí hodně povídali a četli jim pohádky. Batole začíná chápat co je dobré a co zlé. Sloţitost duševního ţivota se nerozvíjí stejnoměrně rychle. Ve vývoji dítěte je moţno stále pozorovat individuální rozdíly.
Základní charakteristika vývoje dítěte v předškolním věku Toto období je ohraničeno věkem 3 – 6 let, tedy do doby nástupu dítěte do povinné školní docházky. Závěrem období je dítě schopno nastoupit do základní školy, pokud splňuje podmínky školní zralosti. Zralost dítěte se posuzuje mimo jiné i Jiráskovým testem školní zralosti, který v modifikované formě absolvuje kaţdý předškolák. Tempo růstu dítěte v tomto období je nejniţší, odchylky od průměrných tabulkových percentilech mohou být individuálně odlišné. Většinou dítě dosahuje 120 centimetrů výšky a 20 – 25 kilogramů hmotnosti. Charakteristickým znakem je výrazná převaha psychických i sociálních změn. Rozvíjí se druhá signální soustava, dítě zvětšuje svoji slovní zásobu, začíná pouţívat základní abstraktní pojmy. Vnímá svět egocentricky, zatím plně nedokáţe chápat vztah mezi příčinou a následkem. Neodděluje skutečnost od fantazie (konfabuluje). Toto nereálné myšlení dítěte vrcholí mezi 3 – 4 roky. Postupně si uvědomuje vlastní „já“a utváří si vlastní představu mezilidských vztahů (rodina, vrstevníci…). Neţivým předmětům přisuzuje lidské pocity. Oproti předcházejícímu období (paralerní hra) je dětská hra více kooperativní, děti si hrají jiţ ne vedle sebe, ale spolu. Rozvoj znalostí a dovedností je rychlejší neţ vývoj sebekontroly a ukázněnosti. Určitý stupeň sebekontroly a ukázněnosti předškoláka je jeden ze základních ukazatelů předpokladu školní zralosti. Rozvoj jemné motoriky je moţno podporovat kreslením i pomocí nácviku denních sebeobsluţných činností např. zapínání knoflíků, zavazování tkaniček. Koordinaci pohybů podporuje učení jízdy na kole a plavání (Klíma et all, 2003).
Základní charakteristika vývoje dětí ve školním a adolescentním období Základní charakteristika vývoje dítěte ve školním období Počátek školního období souvisí se školní docházkou, obvykle dítě nastupuje do školy v šesti letech. Z různých důvodů však mohou rodiče poţádat o odklad školní docházky. Nástup do školy je pro dítě velmi náročné období. Mění se jeho prostředí i harmonogram dne. Hra se mění v učení, proto většinu času stráví produktivní prací ve školním zařízení. Adaptace na nové podmínky je pro dítě často náročná jak po stránce fyzické, tak psychické. Velký vliv na utváření jeho postojů ke školním povinnostem má postoj rodičů a školní kolektiv. Školní období je rozděleno na:
- Mladší školní věk ( 6 – 11 let), dítě se adaptuje, získává první školní návyky, znalosti a dovednosti. Učí se systematické práci a odpovědnosti za ni (klasifikace a hodnocení výsledků práce ţáka). Kaţdodenní harmonogram školáka je nutno upravit tak, aby dítě mělo dostatek volného času určeného jak k aktivnímu odpočinku, tak k nabytí nových sil. Velmi důleţitá je spolupráce rodičů dítěte a školy, zejména při eliminaci negativních vlivů kolektivního zařízení např. šikana, ale i pro ocenění práce dítěte a jeho podporu. Preventivním opatřením těchto negativních jevů je kaţdodenní optimální komunikace s dítětem. Dítě se osamostatňuje, rádo spolupracuje se skupinou svých vrstevníků. Sportovní aktivity umoţňují upevňování koordinace a získávání obratnosti, soutěţivosti (lyţování, plavání, míčové kolektivní hry). - Starší školní věk (12 -15 let), charakterizuje je období velkého rozvoje duševních pochodů. Zdokonaluje se proces učení a uchovávání získaných poznatků v paměti. Rozvíjí se analyticko – syntetický způsob myšlení a aplikace získaných poznatků v modifikovaných situacích. Velké hormonální změny, které jsou na počátku puberty se projevují akcelerací růstu končetin, trupu a výšky. Puberta nastupuje dříve u děvčat neţ u chlapců. Puberta u děvčat končí mezi 16 – 17 rokem u chlapců mezi 18 – 19 rokem. Základní potřebou je získávání vědomostí a dovedností. Kolem 15 věku ţivota jedince se dítě společně s rodiči rozhoduje o výběru a profilaci svého budoucího povolání. Vzhledem k hormonální akceleraci, kterou prochází se objevují změny v chování a proţívání – často začátek výchovných problémů. Základní charakteristika vývoje dítěte v adolescentním období Adolescentní období se vyznačuje velkými změnami tělesnými a psychickými. Dokončuje se pohlavní zrání, včetně sekundárních pohlavních znaků. Období dospívání trvá asi 2 -3 roky neţ adolescent dosáhne plné pohlavní zralosti (menarché, poluce). Zatím co v pubertě byl tělesný růst akcelerován, v adolescentním období se růst zpomaluje a dokončuje. Adolescent má potřebu se zcela osamostatnit, převládá touha stát se plnohodnotným dospělým. Setkává se s novými ţivotními podmínkami, na které reaguje. Pro adolescenta je toto období velmi těţké, zejména v citové oblasti. Adolescent hledá své „ ţivotní místo“, postavení v rodině a především mimo ni. Vlastní zařazení do nových kolektivů klade na adolescenta velké nároky. K postupnému osamostatnění jej motivuje i snaha o naplňování společných cílů z prohlubujících se sociálních vztahů. Adolescent se musí vyrovnat nejen se svým vzhledem, ale i připravit se i na úlohu sociálně a ekonomicky samostatného jedince, na roli partnera i rodiče. Při navazování sociálních vztahů hledá vhodného partnera pro zaloţení rodiny. Adolescentní období provází pocity nejistoty, strachu, úzkosti i obavy z budoucnosti.
Projevuje se zhoršeným sebeovládáním, zhoršenou pozorností a pracovní schopností. Aby se jedinec mohl dobře vyvíjet, musí být na prvním místě uspokojeny nejdůleţitější tělesné, psychické a sociální potřeby. Pokud jsou v plné míře uspokojeny a adolescent přesto projevuje příznaky, které naznačují, ţe jeho zdravý vývoj je ohroţen, neměli by rodiče váhat kontaktovat co nejdříve odborníka.V tomto období jsou adolescenti náchylnější nejen k nemocem z důvodu oslabení, ale celkově mohou těţké citové zklamání řešit sebevraţdou. Prudké a přecitlivělé způsoby reagování v důsledku hormonální přeměny působí na centrální nervový systém. Správný odborný pohled pomůţe konkrétnímu jedinci pomoci, aby se jeho tělesný a duševní vývoj správně utvářel.
Sledování růstu a vývoje dítěte Růstové a vývojové procesy jsou u kaţdého jedince do jisté míry geneticky naprogramovány. Rychlost změn jednotlivých růstových fází, jejich nástup včetně intenzity jsou ovlivňovány různými faktory. Tyto faktory je vhodné kontinuálně sledovat a hodnotit. Nejjednodušším způsobem posuzování růstu je ze zdravotního hlediska je výţivový stav dětí. Průběţné sledování základních tělesných charakteristik dětí a adolescentů ukazuje kvalitu jejich prospívání. Posuzování hodnot tělesných charakteristik osob se provádí k tzv. referenčními údaji. Tyto údaje jsou zpracovány ve formě tzv. percentilových (růstových) grafů. Tyto grafy slouţí jako pomůcka pro zhodnocení růstu nejen pro zdravotníky, ale i pro rodiče dětí. Hlavní charakteristiky tělesného růstu Ukazatelem růstu jsou tělesná hmotnost a výška (délka), které patří k základním ukazatelům. Jsou doplňovány obvodovými hodnotami např. obvodů hlavy, hrudníku, břicha, boků a paţí. Mezi další indexy patří také hmotnostně – výškový poměr a Body Mass Index. Kaţdé dítě je posuzováno individuálně, dle pohlaví a věku. Hmotnost dítěte se zjišťuje na digitální váze. Děti kojeneckého věku a mladší batolata je vhodné váţit na váze určené pro kojence. Děti, které jsou schopny samostatně stát na váze, jsou váţeny bosé a v osobním prádle.
Výška (délka) dítěte do 24 měsíců je měřena v korýtkové míře, popřípadě krejčovským metrem fixně upevněným na přebalovacím stole. Je nutné dbát, aby temeno hlavy se svisle dotýkalo nulové hodnoty na měřidle. V kolenou je nutno rukou dítě fixovat tak, aby paty svíraly s podloţkou s měřidlem pravý úhel. Výšku ve stoje měříme u výškoměru tak, aby paty, hýţdě a lopatky se dotýkaly stěny, hlava ve vzpřímené pozici. Výšku odečítáme pomocí pravoúhlého trojúhelníku. Základní měření je doplněno obvody hlavy, hrudníku, břicha, obvody paţí, popřípadě boků. Měření jednotlivých obvodů těla se provádí na standardně stanovených místech, páskovou mírou (krejčovským metrem). Přírůstky hmotnosti a růstu v jednotlivých období: - Novorozenecké období je charakterizováno fyziologickou disproporcí těla. Charakteristická je poměrně velká hlava, dlouhým trupem a krátkými končetinami. Zdravý a donošený novorozenec váţí v rozmezí 2500 – 3500 gramů. Míra novorozence se pohybuje mezi 48 – 50 centimetry. - Kojenecké období: v prvních třech měsících ţivota dítě velmi rychle přibírá i roste. Porodní hmotnost se ve čtvrtém měsíci ţivota se zdvojnásobí a do jednoho roku ţivota dítěte ztrojnásobí. V prvním roce měří asi o 25 centimetrů více. - Období batolete: ve druhém roce ţivota vyroste asi o 11 centimetrů a přibere 2 kilogramy.Ve třetím roce vyroste o v průměru 9 -10 centimetrů a měří asi 90 centimetrů. Toto období zahrnuje i ukončení prořezávání mléčných zubů. V osmnácti měsících ţivota dítěte se uzavírá velká fontanela. - Předškolní věk: v tomto období dochází k mírné stagnaci růstu, dítě ročně přibere asi 1,5 kilogramu a vyroste asi o 5 centimetrů. - Školní věk: končetiny rostou relativně rychleji neţ trup a hlava. Patrný je pomalejší růst (asi 5 -6 centimetrů) za rok. Taktéţ váhový přírůstek je menší (2 – 4 kilogramy) za rok. Pubescence je charakterizována dosaţením plné osobní váhy a výšky. Váha adolescenta se pohybuje rozmezí 45 -70 kilogramů a 150 – 170 centimetrů výšky. V tomto období můţe tělesná výška svými hodnotami překročit dané rozmezí percentilového pásma. Brzy po ukončení růstu se však vrací zpět do daného rozmezí. V tomto období se nejčastěji setkáváme s poruchami výţivy (bulímíe, anorexie, obezita).
Biologické a sociální faktory Ţivotní podmínky a genetické faktory jsou velmi důleţité pro zdravý vývoj jedince. Růst a vývoj plodu ovlivňují zejména chromozomální anomálie, chronické infekce plodu a choroby placenty. Taktéţ nemoci ze strany matky (anémie, hypertenze, uţívání návykových látek…) negativně ovlivňují růst a vývoj dítěte. Hlavní determinantou růstu je aktuální zdravotní stav, způsob a kvalita výţivy a především dostupnost zdravotní péče. Mezi faktory, které ovlivňují vývoj jedinců, je moţno zařadit kulturní a náboţenské zvyklosti, hygienické návyky i dosaţené vzdělání rodičů včetně jejich ţivotních návyků. Sledování individuálního růstu Pokud má dítě zabezpečeny takové podmínky, aby při adekvátní zdravotnické péči a vhodných sociálně – ekonomických podmínkách mohl být uplatněn genetický základ dítěte, potom růst i vývoj bude probíhat fyziologicky. Neodpovídající podmínky nebo chybné návyky se projeví ve vývoji jedince změnami v tělesných charakteristikách. Nejcitlivější mírou růstu je výška a hmotnost. To znamená, ţe pokud se při pravidelném měření růstová křivka pohybuje v rozpětí 25. – 75. percentilu můţeme konstatovat, ţe růst jedince je přiměřený. U hodnocení výšky jedince je nutno zaměřit pozornost nízkým hodnotám (pod 10. a pod 3. percentil). Tyto hodnoty signalizují růstové poruchy. Po příčinách neprospívání je nutno pátrat, faktory, které tento stav ovlivňují se rozvíjejí v jakémkoliv věku dítěte. Příčinou mohou být často nemoci spojené s poruchou hormonálního systému a metabolismu (celiakie, cystická fibróza, diabetes mellitus). Příčinu neprospívání můţeme hledat i v nevhodném prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Aby se dítě mohlo správně vyvíjet je nutné, aby byly v dostatečné míře uspokojeny jeho tělesné, sociální a psychické potřeby, po celou dobu jeho růstu a vývoje. V současné době se často vyskytuje syndrom nedostatečné výţivy nebo nevyhovující výţivy. Nejhorší variantou je týrání dítěte. Přibývá však dětí, které trpí poruchou výţivy (bulímie, anorexie, obezita). Varovným signálem je zastavení nebo pokles růstové křivky, rovněţ hodnoty nad 90. percentilem poměru hmotnostně – výškového. SEZNAM ZDROJ HRODEK, O., VAVŘINEC, J. Pediatrie. 1.vyd. Praha: Galen, 2002, 767 s., ISBN: 80-7262178-5.
KOLEKTIV AUTORŮ. Základy ošetřování nemocných. 1.vyd. Praha: Karolínum, 2005, 145 s., ISBN: 80-246-0845-6. KLÍMA, J. et all.Pediatrie učebnice pro zdravotnické školy. 1.vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, 313 s., ISBN: 80-86432-38-6. LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2.vyd. Praha: Grada, 2006, 368 s., ISBN: 80-247-1284-9. LEIFER, G. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. 1.vyd. Praha: Grada, 2004, 988 s., ISBN: 80-247-0668-7. KUKLA – Přednášky z pediatrie MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. 1.vyd. Praha: Portál, 2007, 112 s., ISBN 978-807367-504-2 NIESSEN, Karl - Heinz a kol. Pediatrie. Praha: Sciencia Medica, 1996. 608 s. ISBN 3-52715517-1 RYBÁROVÁ, E. et all.Psychologie a pedagogika.1. vyd. Praha: Avicenum, 1988, 512 s. SEDLÁŘOVÁ, P. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. 1.vyd. Praha: Grada, 2008, 248 s., ISBN: 978-80-247-1613-8. STOŢICKÝ, F., PIZINGEROVÁ, K. Základy dětského lékařství. 1.vyd. Praha: Karolínum, 2006, 359 s., ISBN: 80-246-1067-1. ŠVEJCAR, J. Péče o dítě. 1.vyd. Praha: Nuga, 2003, 399 s., ISBN: 80-85903-15-6. TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: IDVPZ, 2004, 186 s., ISBN: 80-7013-285-X. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Praha: Karolínum, 2005, 467 s., ISBN: 80-2460956-8. VELEMÍNSKÝ, M. Vybrané kapitoly z pediatrie. 5. vyd. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2005, 136 s., ISBN: 80-7254-290-7. VOLF, V., VOLFOVÁ, H. Pediatrie I. 3.vyd. Praha: Informatorium, 2003, 112 s., ISBN: 807333-021-0. VOLF, V., VOLFOVÁ, H. Pediatrie II. 3.vyd. Praha: Informatorium, 2003, 240 s., ISBN: 807333-023-7.
