REHABILITAČNÍ OŠETŘOVÁNÍ U PACIENTŮ PO OPERACI KRČNÍ PÁTEŘE V PRAXI

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE LÉKAŘSKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ ÚSTAV SOCIÁLNÍHO LÉKAŘSTVÍ OODĚLENÍ OŠTŘOVATELSTVÍ

REHABILITAČNÍ OŠETŘOVÁNÍ U PACIENTŮ PO OPERACI KRČNÍ PÁTEŘE V PRAXI

Bakalářská práce

Autor práce: Vladimíra Medvecová Vedoucí práce: Mgr. Taťána Maňasová

2009

1

CHARLES UNIVERSITY IN PRAGUE FACULTY OF MEDICINE IN HRADEC KRÁLOVÉ

INSTITUTE OF SOCIAL MEDICINE

DEPARTMENT OF NURSING

REHABILITATION TREATMENT OF PATIENTS AFTER CERVICAL BACK OPERATION IN PRACTICE

Bachelor´s thesis

Author: Vladimíra Medvecová Supervisor: Mgr. Taťána Maňasová

2009

2

Prohlašuji, ţe předloţená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichţ jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. V Hradci Králové ………………………….

………………………………….. (podpis)

3

Na tomto místě bych ráda poděkovala paní magistře Maňasové za ochotu při vedení bakalářské práce, za cenné rady a mimořádnou trpělivost. Dále bych ráda poděkovala také mému manželovi za trpělivost a podporu při mém studiu.

4

OBSAH ÚVOD

7

TEORETICKÁ ČÁST

8

1 REHABILITAČNÍ OŠETŘOVÁNÍ

8

1.1 Pojem ošetřovatelství

8

1.2 Pojem rehabilitace

8

1.3 Pojem rehabilitační ošetřování

10

1.3.1 Polohování

12

1.3.2 Vertikalizace

14

1.3.3 Aktivní cvičení

15

1.3.4 Pasivní cvičení

15

1.3.5 Dechová gymnastika

16

1.3.6 Péče o vyprazdňování

18

1.3.7 Péče o výţivu a pitný reţim

19

1.3.8 Péče o kůţi a osobní hygienu

20

1.3.9 Nácvik sebeobsluhy a sebepéče

21

2 REHABILITAČNÍ OŠETŘOVÁNÍ PACIENTA PO OPERACI KRČNÍ PÁTEŘE 23 2.1 Anatomie krční páteře

23

2.2 Nejčastější důvody operace páteře

23

2.3 Klinický obraz při poškození krční míchy

23

2.4 Ošetřovatelská péče o pacienty po operaci krční páteře

24

2.5 Specifika rehabilitačního ošetřování pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu

25

2.5.1 Polohování

25

2.5.2 Vertikalizace

26

2.5.3 Aktivní cvičení

26

2.5.4 Pasivní cvičení

26

2.5.5 Dechová gymnastika

27

2.5.6 Péče o vyprazdňování

27

2.5.7 Péče o výţivu a pitný reţim

27

2.5.8 Péče o kůţi a osobní hygienu

28

2.5.9 Nácvik sebeobsluhy a sebepéče

28

5

2.6 Specifika rehabilitačního ošetřování pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem

29

2.6.1 Polohování

29

2.6.2 Vertikalizace

30

2.6.3 Aktivní cvičení

31

2.6.4 Pasivní cvičení

31

2.6.5 Dechová gymnastika

31

2.6.6 Péče o vyprazdňování

32

2.6.7 Péče o výţivu a pitný reţim

35

2.6.8 Péče o kůţi a osobní hygienu

36

2.6.9 Nácvik sebeobsluhy a sebepéče

36

EMPIRICKÁ ČÁST

37

3 ZKOUMANÝ SOUBOR A POUŢITÉ METODY

37

3.1 Cíle práce

37

3.2 Metodika práce

37

3.2.1 Zdroje odborných poznatků

37

3.2.2 Charakteristika souboru respondentů

37

3.2.3 Uţitá metoda šetření

37

3.2.4. Zpracování získaných dat

39

4 VÝSLEDKY

40

4.1 Interpretace dat

40

DISKUZE

73

ZÁVĚR

79

ANOTACE

82

POUŢITÁ LITERATURA A PRAMENY

83

SEZNAMY

86

PŘÍLOHY

89

6

ÚVOD

Všeobecná sestra pracuje v multidisciplinárním týmu. Při své práci vyuţívá poznatky z různých oborů. Její činnost mnohdy překračuje hranice jednotlivých oborů, slučuje je. Snad nejpatrněji to pozorujeme při rehabilitačním ošetřování, kdy sestra při své práci uplatňuje prvky fyzioterapie. Rehabilitační ošetřování má v péči o pacienty po operaci krční páteře nezastupitelné místo. Vliv imobility na lidský organismus je nesporný. Předcházet komplikacím a sekundárním změnám vzniklým z imobility je jedním z hlavních cílů práce jak všeobecné sestry, tak fyzioterapeuta. V tomto úsilí jsou si rovnocennými partnery a spolupracovníky. Pět let pracuji na spondylochirurgickém oddělení Fakultní nemocnice v Motole. Za ty roky jsem potkala mnoho pacientů po operaci krční páteře, kteří měli či neměli poškozenou míchu. Rehabilitační ošetřování jako takové jsem poznala aţ při studiu ošetřovatelství na LF v Hradci Králové. I kdyţ jsem některé prvky prováděla i předtím, neměla jsem tušení, ţe patří k rehabilitačnímu ošetřování. A naopak, některé jsem povaţovala za činnost a kompetenci fyzioterapeutů. Myslím si, ţe mnoho mých kolegyň je na tom stejně. Proto jsem si pro svou bakalářskou práci zvolila toto téma. Cílem práce je zjistit teoretické znalosti a praktické zkušenosti všeobecných sester a fyzioterapeutů o rehabilitačním ošetřování pacientů po operaci krční páteře a porovnat je. Mým záměrem je poukázat na důleţitost důsledného provádění jednotlivých sloţek rehabilitačního ošetřování. Domnívám se, ţe ne všechny sestry rehabilitační ošetřování znají a povaţují jej za svojí kompetenci.

7

TEORETICKÁ ČÁST

1 REHABILITAČNÍ OŠETŘOVÁNÍ 1.1 Pojem ošetřovatelství Ošetřovatelství je samostatná vědní disciplína, které hlavním posláním je uspokojovat individuální potřeby klientů, kteří o sebe neumějí, nemůţou nebo nechtějí pečovat. Zahrnuje péči v době nemoci, rekonvalescence i umírání. Zabývá se fyzickými, psychickými a sociálními důsledky nemocí, úrazů. V rámci poskytování komplexní ošetřovatelské péče je nesmírně důleţitá týmová spolupráce. Sestra jako odborník při své profesi spolupracuje s mnoha jinými odborníky. V rámci poskytování ošetřovatelské péče sestra vyuţívá poznatky a znalosti z medicíny, psychologie, pedagogiky, rehabilitace a jiných disciplín. V oblasti péče o pacienty po operacích krční páteře, zvláště o pacienty s neurologickým deficitem, je naprosto nezbytná spolupráce sester a fyzioterapeutů. Při ošetřování těchto pacientů, kteří jsou ohroţeni komplikacemi z imobility, sestry vyuţívají rehabilitační prostředky jako preventivní opatření proti vzniku komplikací a sekundárních změn.

1.2 Pojem rehabilitace Pojem rehabilitace byl zaveden v 19. století a znamenal léčebné postupy, vedoucí k návratu do stavu funkční schopnosti (habilis – schopný). Rehabilitace je dle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) „obnova optimálního, nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následků v oblasti aktivity a participací pro život a práci člověka.“ Mezi lidmi, ale také mezi zdravotníky je pojem rehabilitace často chápan jenom jako sloţka zdravotní péče. Z definice ale vyplývá, ţe rehabilitace zasahuje i do dalších oblasti. Proto se uţívá termín ucelená rehabilitace (comprehensive rehabilitation). Ucelená, komplexní rehabilitace je vzájemně propojený a koordinovaný systém, na kterém se podílejí odborníci a instituce různých resortů (zdravotnictví, školní, práce a sociálních věcí atd.). Cílem je co nejrychlejší resocializace zdravotně postiţeného jedince, zajistit jeho návrat k rodině, do společnosti, umoţnit pracovní začlenění, vzdělávání a co největší nezávislost (Klusoňová a Pitnerová, 2005, s. 7).

8

Z definice rehabilitace WHO lze odvodit její sloţky: 1.) léčebná rehabilitace 2.) sociální rehabilitace 3.) pedagogicko – výchovná rehabilitace 4.) pracovní rehabilitace Všechny tyto sloţky rehabilitace jsou propojeny a navozují na sebe. Léčebná rehabilitace je ta část rehabilitace, která je poskytována zdravotnickými zařízeními a je nedílnou součástí základní zdravotnické péče. Jde o soubor činností, které směřuji k obnovení poškozených a ztracených funkcí, zlepšení ztracených funkcí, udrţení funkce či zpomalení progrese, náhradě ztracených a poškozených funkcí. Cílem je úplné nebo částečné uzdravení, dosaţení maximální moţné soběstačnosti a dosaţení co nejvyšší kvality ţivota. Ideálním výsledkem rehabilitace je odstranění všech důsledků nemoci, úrazu, které se projevují na pohybovém aparátu, rozumových schopnostech, psychice, i na vnitřních orgánech. Takový výsledek lze dosáhnout po nekomplikovaném úrazu či nemoci. V řadě případů, jako je například váţné poranění míchy, cévní mozková příhoda, dětská mozková obrna, to ale nelze. V takových případech je cílem rehabilitace kompenzace ztracené funkce zachovanými funkcemi. Současně se musí bránit dalšímu zhoršení stavu a komplikacím, coţ uţ do velké míry souvisí s rehabilitačním ošetřováním. Předpokladem včasné a úspěšné rehabilitace, a tím i vyléčení pacienta, je adekvátní primární ošetření. Tady je hlavní úloha a význam rehabilitačního ošetřování. Ošetřovat pacienta s vědomím, ţe prevence kontraktur a sekundárních změn, hlavně na kosternosvalovém systému, je určujícím faktorem následné rehabilitace. Kdyţ dojde nesprávným polohováním u pacienta k svalovým kontrakturám, prodlouţí se v konečném důsledku doba rehabilitace, vyléčení. Důleţité je tedy rehabilitační myšlení ošetřujícího personálu (Kříţ, 1986, s. 291). K dosaţení cílů léčebné rehabilitace je nutná spolupráce všech odborníků, kteří o pacienta pečují. Hovoříme o týmové spolupráci. Fyzioterapie je důleţitou součástí rehabilitace. Je oborem zdravotnické činnosti zaměřeným na prevenci, diagnostiku a terapii poruch funkce pohybového systému. Vyuţívá pohyb a další fyzioterapeutické postupy k ovlivnění funkce i ostatních systémů včetně funkcí psychických (vyuţití dechových cvičení k usnadnění dýchání).

9

1.3 Pojem rehabilitační ošetřování Rehabilitační ošetřování je součástí komplexní ošetřovatelské péče. Je to způsob aktivního ošetřování nemocného, kdy všeobecná sestra všemi dostupnými, rehabilitačními prostředky brání vzniku sekundárních změn a komplikací z imobility (Kristiníková, 2006, s. 10). K takovým prostředkům patří: 1.) polohování 2.) vertikalizace 3.) aktivní cvičení 4.) pasivní cvičení 5.) dechová gymnastika 6.) péče o vyprazdňování 7.) péče o výţivu a pitný reţim 8.) péče o kůţi a osobní hygienu 9.) nácvik sebeobsluhy a sebepéče (Klusoňová a Pitnerová, 2005, s. 12) Rehabilitační ošetřování má 3 cíle: 1.) zabránit imobilizačnímu syndromu 2.) zabránit vzniku deformit na pohybovém systému 3.) zamezit vzniku kontraktur svalů a šlach (Urbancová, 2008, online). Imobilizační syndrom je soubor změn a komplikací, které vznikají na jednotlivých systémech lidského organizmu, následkem dlouhodobého pobytu na lůţku. V tabulce na straně 11 uvádím imobilitou nejvíc ovlivněny systémy a jejich změny.

10

Tabulka č. 1 Vliv imobility na jednotlivé systémy lidského organizmu

Systém Respirační

Kardiovaskulární Gastrointestinální

Příčina komplikací a

Komplikace a sekundární

sekundárních změn

změny

Nedostatečná ventilace plic,

Plicní atelektázy,

neschopnost vykašlat hlen, jeho

pneumonie,

hromadění v bronších

bronchopneumonie

Nedostatečný ţilný návrat

Ţilní městnání,

z dolních končetin

tromboflebitida, embolie

Sníţení střevní peristaltiky,

Obstipace, ileus

obtíţe s vyprázdněním Kosternosvalový

Dlouhodobé uloţení končetin

Zkrácení svalů, svalové

v jedné poloze

kontraktury, hypotrofie aţ atrofie svalů, kloubní ankylózy, osteoporóza

Močový

Nedostatečné vyprázdnění

Cystitida, urolitiáza, sepse

močového měchýře a nedostatečný odtok moči z močových cest Kůţe

Zvýšený, dlouhodobý tlak na

Dekubity, sepse

predilekční místa, nedostatečné polohování a nedostatečná hygiena Psychika

Nedostatek podnětů,

Změny v chování od

nedostatečný sociální kontakt,

negativizmu aţ agresivity,

strach, úzkost

rezignace nebo bagatelizace, změny osobnosti, demence

Základním rysem rehabilitačního ošetřování je úzká, kaţdodenní, racionální spolupráce všeobecné sestry s fyzioterapeutem a účelná dělba práce (Kristiníková, 2006, str. 10). Všeobecná sestra nemůţe nahradit a ani nahrazovat práci fyzioterapeuta. V běţné ošetřovatelské praxi ale můţe pro pacienta s pohybovým omezením udělat mnoho. Rehabilitační ošetřování by mělo být provozováno na všech odděleních. Nejvíc na těch, kde jsou léčeni pacienti s poruchami hybnosti, s těţkým zdravotním postiţením, geriatričtí

11

pacienti, nemocní s chronickými a nevyléčitelnými nemocemi, u nichţ došlo k omezení hybnosti v důsledku podvýţivy.

1.3.1 Polohování „Polohováním se rozumí správné uložení pacienta, změny poloh v určitých časových intervalech a uložení končetin“ (Klusoňová a Pitneová, 2005, s. 19.) Význam polohování spočívá v prevenci vzniku dekubitů, svalových kontraktur a atrofií, deformit kloubů a v podpoře rehabilitace. Odlehčuje kůţi, zlepšuje prokrvení, eliminuje bolest. V neposlední řadě také pozitivně ovlivňuje psychiku nemocného. Je na pomezí ošetřovatelství a fyzioterapie. Z toho vyplývá úzká spolupráce všeobecných sester a fyzioterapeutů. Typy polohování: 1.) antalgické – protibolestivé – pacient zaujímá polohu většinou sám, volí tu, ve které pociťuje nejmenší bolest. Nevýhodou je, ţe poloha je často nefyziologická a její zachovávání vede ke vzniku sekundárních změn na pohybovém aparátu. 2.) preventivní – provádějí jej většinou všeobecné sestry. Patří sem pravidelné změny poloh a správné ukládání končetin. 3.) korekční – jde o polohování, kdy uţ u pacienta vznikají sekundární, neţádoucí změny na pohybovém aparátu. Provádí jej fyzioterapeut. V případě nutnosti provádět toto polohování častěji, můţe korekčně polohovat i všeobecná sestra, ale po podrobné instruktáţi. Všeobecná sestra musí vědět, jakým způsobem, jak často a jak dlouho má být polohování prováděno. (Klusoňová a Pitnerová, 2005, s. 20.) Pacienty polohujeme do třech základních poloh: 1.) Poloha na zádech (supinační) Tato poloha je všeobecně nejlépe tolerována. Hlava je v ose těla, nejlépe bez polštáře, aby byla zachována fyziologická krční lordóza. Dolní končetiny podkládáme polštářem pod lýtka tak, abychom dosáhli mírné flexe v kyčlích a kolenou. Paty jsou podloţeny v antidekubitárních botičkách. Nohy opřeme o měkkou podporu u nohou postele (dorzální flexe), abychom zajistili jejich správné postavení, ale také pro stimulaci propriocepce. Horní končetiny můţeme v této poloze napolohovat dvojím způsobem. V prvním způsobu je rameno podél těla v abdukci 45°, loket v mírné flexi, předloktí v pronaci podloţené polštářkem, aby se neprotahovalo rameno. Zápěstí je v extenzi a ruka ve funkčním postavení. Při napolohování horní končetiny druhým způsobem je rameno v 90°abdukci

12

a 80° zevní rotaci, loket v 90° flexi, předloktí v středním postavení. Zápěstí a ruka jsou v postavení jako u prvního způsobu. 2.) Poloha na boku Hlava můţe a má být v této poloze podloţena polštářem v ose páteře. Spodní rameno je v lehké protrakci, loket v semiflexi, předloktí v supinaci. Svrchní rameno je addukováno, loketní kloub v 90° flexi, předloktí v supinaci. Záda podkládáme pevným polštářem nebo klínem (sklon pánve svírá s podloţkou 30°). Spodní dolní končetina je předsunutá, koleno v mírné flexi. Kolenní kloub svrchní dolní končetiny je flektován. Mezi kolena vkládáme polštář nebo kostku, aby nedocházelo k přetahování svalů kyčlí a k přepadávání končetiny do addukce a vnitřní rotace. 3.) Poloha na břiše Pacient má hlavu otočenou do strany, podloţenou polštářkem. Hrudník je taky podloţen polštářem, břicho a pánev jsou volné. Distální bérce a nohy podloţíme polštářem tak, aby prsty nedosahovaly k podloţce. (Jirků a Kyriánová, 2006, online). K těmto základním polohám ještě patří poloha semisupinační, poloha semipronační. Semisupinační poloha je střední poloha mezi lehem na zádech a lehem na boku. Cílem je vyhnout se útlaku spodního ramene. Je to vlastně poloha na boku, kdy trup je maximálně rotován dozadu. Semipronační poloha je střední polohou mezi polohou na boku a lehem na břiše. Změny poloh Jde o střídání lehu na zádech, na boku, na břiše. Přes den doporučujeme měnit polohu pacienta kaţdé 2 hodiny, od půlnoci kaţdé 3 hodiny. Ukládání končetin Je důleţité uloţit končetinu tak, aby nedošlo k opotřebení kloubu a zkrácení svalů. Výhodnou polohou pro dlouhodobou imobilizaci v kloubu je tzv. střední poloha, kdy napětí měkkých tkání kolem kloubu je nejmenší. Polohovací pomůcky Dnes je mnoho variant a různých typů polohovacích pomůcek – polštáře, antidekubitární podloţky a matrace, molitanové krouţky, pískové vaky, různě tvarované podloţky vyplněné speciálním materiálem, které kopírují povrch těla pacienta. Své místo zde mají i polohovatelná lůţka (např. Strykerovo lůţko).

13

1.3.2 Vertikalizace Vertikalizaci rozumíme postupnou změnu polohy pacienta z polohy vleţe do polohy vsedě nebo do stoje. Předpokladem je alespoň částečná aktivita pacienta a udrţení stability. Mezi její největší pozitivní účinky patří zpomalení demineralizace skeletu, zlepšení venózní a lymfatické drenáţe, optimalizace funkce trávicích a vylučovacích systémů a v neposlední řadě příznivý vliv na psychiku pacienta. Vertikalizace je důleţitá také z důvodu lepší kvality dýchání. Vertikální polohou se zvýší vitální kapacita plic. Vertikalizace začíná zvyšováním podpěry postupně do nejvyšší moţné polohy. Kdyţ pacient vydrţí v nejvyšší moţné poloze sedět 30 minut, začínáme nacvičovat sed přes okraj postele. Důleţité je před posazením zabandáţovat dolní končetiny pacienta jako prevence embolie, edémů, ortostatického kolapsu. Pacient v poloze na boku spustí dolní končetiny, vzepře se o horní končetinu před tělem, vzpřímí hlavu a posadí se. Sám nebo s dopomocí. Tento sed přes okraj lůţka nemá trvat dlouho, maximálně 30 minut. Je přechodem k sedu na ţidli, v křesle nebo na vozíku, kde je sed pohodlnější a proto můţe trvat aţ 2 hodiny. Vţdy je ale nutné respektovat individuální potřeby a pocity pacienta. Stoj u lůţka nacvičujeme, je-li pacient schopný stabilního sedu přes okraj postele. Pacienta nejdřív posadíme na okraj postele se spuštěnými bérci co nejvíc k okraji lůţka. Nemocný poloţí své ruce na ramena všeobecné sestry, fyzioterapeuta. Ti jej zajistí poloţením svých rukou na pacientovy lopatky. Vlastní stoj provede zapřením svých kolen do kolen pacienta. Nácvik chůze Chůzi pacienta nacvičujeme dle stavu pacienta a typu pouţívaných pomůcek. Ty můţou být – bradla pro chůzi, chodítka, ohrádky, podpaţní berle, berle předloketní (kanadské, francouzské), hole. Základní typy chůze: 1.) podle povolené zátěţe končetiny: - chůze s plným odlehčením (většinou podpaţní berle) - chůze s částečným odlehčením (francouzské berle) - chůze s plnou zátěţí - chůze švihem či kmitem - chůze přísunem - chůze po schodech 2.) podle rytmu chůze: - čtyřdobá (berle, berle, nemocná končetina, zdravá končetina) - třídobá (obě berle, nemocná končetina, zdravá končetina)

14

- dvoudobá (obě berle a nemocná končetina, zdravá končetina, nebo levá berle a pravá dolní končetina, pravá berle a levá dolní končetina) - chůze s vycházkovou holí (nemocná dolní končetina s holí v opačné ruce, zdravá dolní končetina) - chůze po schodech (dolů nejdřív berle, nemocná končetina, zdravá končetina, nahoru nejdřív zdravá končetina, nemocná končetina, berle) (Klusoňová a Pitnerová, 2005, s. 44). Pro všeobecnou sestru je důleţité znát správnou techniku doprovodu pacienta a podmínky pro bezpečnou chůzi. Jsou to: 1.) správná obuv (pantofle naprosto nevhodné pro chůzi o berlích) 2.) bezpečnost prostředí (suchá podlaha, neklouzavá, bez koberců, madla, dobré osvětlení…) 3.) pacienta nikdy nedrţet za paţe nebo berle, ale za opasek ze zadu 4.) při chůzi do schodů jde všeobecná sestra za pacientem, ze schodů před pacientem, jednou rukou přidrţuje pacienta za opasek, druhou se přidrţuje zábradlí. 1.3.3 Aktivní cvičení Aktivní cvičení vykonává pacient vlastní silou a vůli na základě zadaných úkolů od fyzioterapeuta. Všeobecná sestra musí být o rozsahu tohoto cvičení informována od fyzioterapeuta, aby mohla pacienta motivovat a kontrolovat zadané úkoly. Aktivní cviky můţe pacient provádět s náčiním, s hrazdičkou… K aktivnímu cvičení patří kondiční cvičení zdravých nebo částečně hybných částí těla. Jeho cílem je zvýšení tělesné zdatnosti a výkonnosti, ale také prevence vzniku komplikací a sekundárních změn. Je zamřeno na celkovou aktivitu pacienta. Kondiční cvičení je realizováno zpravidla formou ranní rozcvičky. Ta významně ovlivňuje nejen fyziologické funkce, ale i psychiku člověka. Cviky můţe provádět i instruovaná všeobecná sestra. 1.3.4 Pasivní cvičení Pasivní cvičení je pohybovou aktivitou, kdy jsou pohyby prováděny jinou osobou (fyzioterapeutem, všeobecnou sestrou) nebo přístrojem (např. motodlaha) bez zapojení pohybové aktivity nemocného. Udrţuje fyziologickou délku svalů a vazů, fyziologický rozsah pohybů kloubů a podporuje propriocepci. Pohyby mají být prováděny pomalu, v plném rozsahu, v ose cvičené končetiny, ne přes dva klouby. Hlavní zásadou je, ţe pohyb nesmí bolet.

15

Pasivní cvičení můţeme dle stavu pacienta provádět s horními a dolními končetinami, vleţe na zádech a vleţe na břiše. Není-li poloha na břiše moţná, můţeme některé pasivní cviky provádět vleţe na boku. Pasivní cviky pro dolní končetiny: vleţe na zádech: 1.) trojflexe (ohnutí kyčle, kolena, zvednutí nohy) 2.) abdukce v kyčelním kloubu (unoţení) 3.) flexe v kyčli, extenze kolenního kloubu (ohnutí v kyčli s nataţeným kolenem) 4.) pokrčené dolní končetiny opřeny o chodidla, rozevření kolen od sebe 5.) „válení“ dolních končetin do zevní a vnitřní rotace v kyčelním kloubu 6.) protahování Achillovy šlachy vleţe na břiše: 1.) extenze (zanoţení) v kyčelním kloubu 2.) flexe (ohnutí), extenze (nataţení) kolenního kloubu 3.) protaţení Achillovy šlachy, koleno v 90° ohnutí Pasivní cviky pro horní končetiny: vleţe na zádech: 1.) anteflexe v ramenním kloubu (vzpaţení) 2.) abdukce v ramenním kloubu (upaţení) 3.) zevní a vnitřní rotace v ramenním kloubu (svícen) 4.) flexe (ohnutí), extenze (nataţení) loketního kloubu 5.) supinace-pronace předloktí (vytáčení předloktí dlaní nahoru a dolů) 6.) zakrouţení zápěstím 7.)ohnutí prstů, palce do pěsti, nataţení a rozevření prstů, palce vleţe na břiše: 1.) extenze v ramenním kloubu (zapaţení) 2.) zevní a vnitřní rotace v rameni (Klusoňová a Pitnerová, 2005, s. 21- 31). 1.3.5 Dechová gymnastika Dechová gymnastika vyuţívá základní fyziologické potřeby člověka – dýchání. Nejvýhodnější polohou z hlediska dýchání je stoj. Poloha vleţe omezuje dýchací pohyby hrudníku. Z dýchání je vyřazena ta část hrudníku, na které pacient leţí. Dochází ke sníţení vitální kapacity plic. Vlivem omezených dýchacích pohybů je ztíţený kašel. To vede

16

ke hromadění hlenu v dýchacích cestách, co můţe být příčinou vzniku obstrukce, atelektázy, respirační insuficience nebo pneumonie. Dechová cvičení mají proto pro leţícího pacienta nesporný preventivní význam. Pouţívají se u všech imobilních pacientů, u pacientů v předoperačním a pooperačním období, u pacientů na odděleních ARO, JIP apod. Z hlediska respirační fyzioterapie dechovou gymnastiku dělíme: 1.) statickou 2.) dynamickou 3.) mobilizační Statická dechová gymnastika je klidové, prohloubené dýchání bez současných, doprovodných pohybů tělem. Jde pouze o aktivaci dechových svalů v různých polohách. Je nenáročné na provedení i na čas, a proto je nejlépe uplatnitelné v sesterské praxi. Všeobecná sestra třeba při větrání pokoje vyzve pacienty k prohloubenému dýchání, nebo k provedení dechových cviků naučených fyzioterapeutem. Statické dýchání můţe být hrudní nebo břišní – brániční. K statickému dýchání patří: 1.) prohloubený vdech a výdech 2.) dlouhý vdech, krátký prudký výdech 3.) krátký vdech, dlouhý výdech 4.) vdech, přerušovaný výdech (š,š,š) 5.) vdech, výdech proti odporu (bublání do láhve s vodou, nafukování rukavice) (Klusoňová a Pitnerová, 2005, s.34- 35). Dynamická dechová gymnastika vyuţívá při dechových pohybech hrudníku a břišní stěny zkoordinované pohyby trupu a končetin. Provádí se ve všech polohách. Při vdechu se končetiny od trupu vzdalují, při výdechu se k trupu přibliţují. Při napřímení aţ záklonu trupu je vdech, při předklonu, úklonu je výdech. Mobilizační dechová gymnastika se dříve nazývala dýcháním lokalizovaným. Jde o speciální dechová cvičení, které provádí fyzioterapeut. Přiloţením ruky na hrudní stěnu vytvoří v průběhu nádechu lehký odpor, čím dojde k mobilizaci části hrudníku. Jen v indikovaných případech, po důsledné instruktáţi, smí tato cvičení provádět i všeobecná sestra. K dechové gymnastice patří také hygiena dýchacích cest a péče o vykašlávání. Hygienu DC provádíme ještě před nácvikem dechové gymnastiky. Nejdříve je nutné hleny uvolnit. To dosáhneme podáním teplého čaje, inhalací či expektorancií dle ordinace lékaře. K vlastnímu odstranění hlenů z dýchacích cest vyuţíváme smrkání, kašel a vykašlávání.

17

Z terapeutických přístupů to jsou relaxační masáţe, vibrační masáţe, míčková facilitace, polohové drenáţe. K vykašlávání a kašli je nutná přítomnost kašlacího reflexu u pacienta a jeho aktivní účast. Nemocného vyzýváme ke kašli v pravidelných intervalech. Pacientům po operaci doporučíme a pomůţeme najít nejvhodnější způsob fixace operační rány, abychom bolest vzniklou kašlem co nejvíc eliminovaly. Odkašlávání můţeme pacientovi usnadnit doporučením prohloubeného dýchání, vibrační masáţi při výdechu, pouţitím speciálních, expiračních pomůcek – flutter, accapela. Jejich principem je výdech proti odporu, při kterém vzniká v dýchacích cestách oscilující pozitivní expirační přetlak. Další moţností usnadnění kašle a vykašlávání je manuální pomoc při vykašlávání. Ta se nejvíc vyuţívá u pacientů, kteří mají ochrnuté svalstvo trupu, zvláště pomocné dýchací svaly. Tyto pacienti jsou pak při dýchání odkázáni jen na svalstvo bránice. Sekret hromadící se v dýchacích cestách nejsou schopni vykašlat. Manuální pomoc, spočívající v prudké kompresi hrudníku při expíriu, se provádí vleţe na zádech s mírně pokrčenými dolními končetinami. Všeobecná sestra po maximálním vdechu pacienta stlačí dvakrát prudce dolní polovinu hrudníku pacienta při výdechu. Pro lepší efekt, nebo u robustnějšího pacienta, můţeme pouţít do pruhu sloţený ručník, který podloţíme pod hrudník pacienta. Stlačení hrudníku dosáhneme tahem za oba konce ručníku. U pacientů intubovaných nebo tracheostomovaných vyuţíváme k odstranění sekretů z dolních dýchacích cest odsávání. Autogenní drenáţ je technika, kdy nemocný odstraňuje hlen z dýchacích cest samostatně, bez nápadného vykašlávání. Patří sem aktivní výdech, coţ je výdech pootevřenými ústy za aktivace břišního svalstva. Dále pak huffing, prudký výdech. Při něm pacient zpočátku potlačí nutkání kašlat, pak volně vdechne nosem a krátce, prudce vydechne s otevřenými hlasivkami. Technika prodlouţeného výdechu je třetí moţností autogenní drenáţe. Po vdechnutí pacient na 2-3 vteřiny zadrţí dech a rychle, intenzivně vydechne (Kristiníková, 2006, s. 36). 1.3.6 Péče o vyprazdňování Péče o vyprazdňování je zásadní z hlediska prevence uroinfekcí a obstipace. Jiţ při příjmu pacienta se všeobecná sestra v rámci sepisování ošetřovatelské anamnézy pacienta dotazuje na problémy s močením a vylučováním stolice. Na frekvenci, vzhled, přítomnost krve a jiných příměsí v exkrementech. Dále pak na určité zvyklosti před a po vykonání potřeby. Tyto informace jsou velice cenné při následné péči a při objevení se problému s vylučováním.

18

1.3.6.1 Vyprazdňování moče Sledování vyprazdňování moče patří k základním povinnostem všeobecných sester. U moče sledujeme mnoţství vyloučené moče, její specifickou váhu, barvu, příměsi. V neposlední řadě všeobecná sestra sleduje nepříjemné subjektivní pocity pacienta při močení, jako jsou pálení, řezání, časté močení pár kapek moče a podobně. Všeobecná sestra musí znát základní způsoby derivace moče u pacientů (spontánní močení na WC, spontánní močení do podloţné mísy, do kalhotek, jednorázové cévkování, permanentní zacévkování močovým katétrem, epicystostomie a další) a ovládat zásady ošetřovatelské péče u těchto způsobů vylučování. 1.3.6.2 Vyprazdňování stolice U vyprazdňování stolice platí stejné zásady jako při vyprazdňování moče. Všeobecné sestry sledují frekvenci, mnoţství, formu, zápach a případné příměsi ve stolici. Velmi důleţité je zapsat kaţdou stolici do ošetřovatelské dokumentace. 1.3.7 Péče o výţivu a pitný reţim Správná výţiva a dodrţování pitného reţimu mají principiální význam pro řádné fungování celého lidského organismu. Energie je nezbytná pro běh všech ţivotních funkcí. Dostatečný příjem bílkovin je zvláště významný pro proces hojení rán a obnovy tkání. Pokud nemocný přijímá ve stravě energie málo, dochází postupně k vyčerpání zásobních zdrojů energie (zejména tukové tkáně). Následně začne organizmus vyuţívat jako zdroj energie také bílkoviny vlastního těla, zejména svalovou tkáň. Dochází nejen k úbytku kosterních svalů, ale postupně také např. svaloviny srdce nebo bránice. Tím se celkový zdravotní stav nemocného zhoršuje. Zjistit a pečlivě zhodnotit nutriční stav pacienta jiţ při příjmu patří k důleţitým úkolům všeobecné sestry. Mluvíme o provedení tzv. nutričního screeningu, kdy všeobecná sestra v rámci provedení ostatních hodnotících škál (Visuální analogová škála, Barthel, Norton skóre atd.) odebere údaje o hmotnosti, výšce, změnách hmotnosti, změnách chuti a příjmu stravy v posledních třech měsících nebo od poslední hospitalizace, zjistí BMI nebo percentily prospívání a zjistí, zda pacient nemá sekundární diagnózu ovlivňující výţivový stav (například potravinové intolerance, PEG, nesnášenlivost lepku…). Podle získaných údajů vyhodnotí situaci a navrhne další postup - například bez nutnosti další intervence; s nutností intervence nutričního terapeuta; s nutností intervence nutričního terapeuta a lékaře nutricionisty.

19

Operace je významným zásahem do organismu člověka. Kvalitní výţiva v bezprostředním období před operací je velmi důleţitá. Proto dbáme u pacientů na správné stravování. Dobře vedená nutriční podpora před operací a po ní prokazatelně: 1.) sniţuje četnost komplikací 2.) zlepšuje hojení ran 3.) sniţuje riziko vzniku proleţenin 4.) zkracuje dobu pobytu v nemocnici 5.) urychluje rekonvalescenci 6.) sniţuje úmrtnost. 1.3.8 Péče o kůţi a osobní hygienu Osobní hygiena je péče o sebe sama, kterou si člověk udrţuje zdraví a chrání se proti nemocem. Je ovlivněna kulturními, sociálními a rodinnými faktory. Vypovídá o duševním stavu člověka, o jeho náladě, spokojenosti, o psychických vlastnostech. Kůţi nemocného je třeba pravidelně - alespoň jednou denně - prohlíţet a kontrolovat. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat zarudlým místům či drobným oděrkám a trhlinkám. Pokoţku nemocného je nutno udrţovat čistou, suchou (nikoli vysušenou) a vláčnou. Nemocný by se měl mýt, koupat či sprchovat v teplé (nikoli horké) vodě a k omývání pokoţky pouţívat měkké hadříky či houby, aby se kůţe příliš nedráţdila nebo se dokonce neporanila. Horká voda a mýdla pokoţku vysušují a není proto vhodné je pouţívat. Také nadměrná vlhkost pokoţky způsobená přítomností potu, moči nebo stolice můţe kůţi poškozovat. Po koupeli či mytí je v takovém případě vhodné uţívat přípravky omezující negativní vliv vlhkosti (např. spreje). Vhodné je pravidelné pouţívání krémů či olejů, které pokoţku promašťují a zároveň ji chrání před vysoušením. Pozor také na zbytky potravin (drobečky) v lůţku nemocného. Hlavním cílem této sloţky rehabilitačního ošetřování je prevence dekubitů. Je všeobecně známo, ţe zanedbaná hygiena nemocného a znečištěná kůţe jsou rizikové faktory vzniku proleţenin. Mezi základní zásady péče o kůţi patří: 1.) udrţovat kůţi trvale čistou a suchou 2.) po kaţdém znečištění močí nebo stolicí kůţi okamţitě očistit 3.) sledovat predilekční místa, kontrolovat je minimálně jednou denně, nejlépe při kaţdé změně polohy 4.) pokoţku celého těla ošetřovat hydratačními emulzemi 5.) zbytečně kůţi nevysušovat mýdlem.

20

1.3.9 Nácvik sebeobsluhy a sebepéče Důleţitost nácviku sebeobsluhy a sebepéče, čili soběstačnosti, spočívá v udrţení co nejvyšší moţné kvality ţivota při jakkoli závaţném tělesném postiţení, onemocnění, či po úrazu. „Cílem soběstačnosti je: 1.) obnova základních denních stereotypů 2.) zlepšení kvality ţivota (resocializace) 3.) prevence sociální závislosti 4.) dosaţení pocitu pohody 5.) edukace rodinných příslušníků“ (Urbancová, 2008, online). Všeobecná sestra úroveň sebeobsluhy a sebepéče stanovuje jiţ v den příjmu pacienta pomocí hodnotících škál: Barthelův test ADL, Klasifikace funkčních úrovní sebepéče v modelu Gordonové. K výchově a nácviku soběstačnosti vyuţíváme všech plně i částečně zachovalých funkcí, ale také náhradních funkcí k provedení sebeobsluţných úkonů běţných denních aktivit. V případech, kdy činnost nelze provést, nebo je pacientem prováděna s velkým úsilím, s bolestí, nebo pomalu, lze vyuţít technických, kompenzačních pomůcek. Nácvik soběstačnosti se týká hlavně těchto oblastí: 1.) osobní hygiena 2.) sebesycení 3.) oblékání 4.) komunikace 5.) mobilita a lokomoce. V této oblasti rehabilitačního ošetřování je obzvlášť důleţitá týmová spolupráce všeobecné sestry a fyzioterapeuta. Kaţdou nově i dřivě naučenou činnost a dovednost musí pacient dál procvičovat a uplatňovat v kaţdodenním reţimu. Fyzioterapeut by měl všeobecnou sestru obeznámit s jakými pomůckami a za jakých podmínek, je pacient schopen tu kterou aktivitu provést. Bez důsledných informací o zvládnutých činnostech, všeobecná sestra neví, co můţe na pacientovi poţadovat. „Zásady nácviku, zachování soběstačnosti: 1.) pochválit kaţdý, i malý úspěch 2.) nepoţadovat příliš vysoké, ale ani zbytečně malé nároky

21

3.) podnítit jakoukoli aktivitu, která podpoří pacientovu nezávislost, ukázat opravdový zájem o pacienta, věřit v jeho schopnosti 4.) zapojit do rehabilitace i rodinu pacienta 5.) rozloţit aktivitu – rovnoměrně rozvrhnout práci, hry, odpočinek“ (Urbancová, 2008, online).

22

2 REHABILITAČNÍ OŠETŘOVÁNÍ PACIENTA PO OPERACI KRČNÍ PÁTEŘE 2.1 Anatomie krční páteře Krční páteř se skládá ze 7 krčních obratlů / vertebra cervicales/. Označují se zkratkou C, C1 – C7. První dva obratle jsou anatomicky odlišné od ostatních. Jmenují se nosič a čepovec. Nosič /atlas/ je první krční obratel, který nemá tělo a trnový výběţek. Je tvořen 2 oblouky předním a zadním / arcus anterior atlantis et arcus posterior atlantis/. Po stranách jsou oblouky spojeny větším mnoţstvím kostěné tkáně / massa lateralis/, ze které vybíhají 2 příčné výběţky. Horní plochou atlas přilíná ke kondylám týlní kosti. Na dolní straně se kloubem spojuje s čepovcem.

Přední oblouk atlasu má na dorzální ploše jamku pro

skloubení s dens axis. Čepovec /axis, epistrofeus/ umoţňuje hlavně rotaci krční páteře. Má tělo, ze kterého kraniálně vybíhá zub /dens axis, dens epistrofei/. Na něm se nacházejí 2 kloubní plošky pro spojení s atlasem a příčním vazem. “ Krční páteř vykazuje největší pohyblivost ve všech rovinách a zároveň poskytuje největší ochranu ţivotně důleţitým strukturám – dobíhající prodlouţené míše na cervikokraniálním přechodu, krční míše, nervovým kořenům, a. vertebralis zajišťující krevní zásobení mozkového kmene.“ (Trnavský a Kolařík, 1997, s. 68). 2.2 Nejčastější důvody operace páteře Snad nejčastější příčinou operace páteře vůbec jsou úrazy (pády, dopravní nehody, sportovní úrazy, kriminální úrazy). Z neúrazové etiologie to jsou hlavně zánětlivé (spondylodiscitída), degenerativní (spondylóza, stenóza páteřního kanálu) a nádorové onemocnění. U všech případů můţe dojít k poškození míchy, a tím k poškození nebo ztrátě funkcí (motorických, senzitivních a autonomních), které daný úsek míchy zabezpečuje. Při úplné ztrátě hybnosti a citlivosti mluvíme o plegii, při částečné ztrátě hybnosti a většinou zachovalé citlivosti o paréze. Při poškození míchy v krčním úseku páteře se téměř vţdy jedná o kvadruplegii, kdy jde o postiţení obou horních a obou dolních končetin. 2.3 Klinický obraz při poškození krční míchy Pro lézi nad úrovni C4 (vysoká krční léze) se někdy uţívá termín pentaplegie, kdy jsou postiţeny všechny končetiny a bránice. Jedná se o nesamostatnost nejtěţšího stupně,

23

pacient je plně nesoběstačný a vyţaduje plnou, celodenní péči ve všech aktivitách. K udrţení dýchání je pacient trvale napojený na umělou plicní ventilaci. Poranění segmentu C4-5 znamená, ţe brániční dýchání je zachováno, i tak se ale jedná o plně nesamostatného pacienta, který vyţaduje kompletní péči. U poranění pod úsekem C6 je zachována většina svalů pletence ramenního a dvouhlavý sval ramene. Chybí ale pohyby prstů ruky, extenze v lokti, dýchací rezerva (odkašlávání, vytrvalost). Pacient je schopen nepatrné mobility na lůţku, zvednout se pomocí extenzorů nebo flexorů zápěstí a hrazdičky. Pro segment C7-8 a jeho poranění platí, ţe funguje trojhlavý sval ramene a funkční mohou být i flexory a extenzory prstů. Chybí ale jejich jemná motorika a dýchací rezerva. Pacient je schopný osobní obsluhy na lůţku, posadí se, otáčí se. S pomocí přeleze na vozík, nezvedne ale pánev nad lůţko. V některých případech je moţná chůze o francouzských berlích s ortézami přes kolena (Wendsche, 1993, s. 35-37). Fáze míšního poškození: 1.) 1a stadium – cca 1. -2. týden po vzniku onemocnění – akutní fáze. Pacient by měl být hospitalizován na ARO, JIP spondylochirurgického oddělení. 1b stadium – cca 2. – 12. týden po vzniku onemocnění – subakutní fáze. Pacient by měl být hospitalizován na Spinální jednotce. V České republice fungují v Úrazové nemocnici Brno, ve FNsP Ostrava, v Krajské nemocnici Liberec a ve FN Motol v Praze. 2.) 2 stadium – cca 6. – 26. týden po vzniku onemocnění – chronická fáze. Pacient by měl být hospitalizován na Spinální rehabilitační jednotce (Rehabilitační ústav Hrabyně, Rehabilitační ústav Kladruby, Hamzova odborná léčebna Luţe-Košumberk). 3.) 3 stadium – terciální fáze- pozdní doba po vzniku onemocnění, kdy někteří pacienti potřebují péči pro vzniklé komplikace (dekubity, uroinfekce, urolitiáza, kontraktury, narůstající spasticita, bolesti, psychologické a psychiatrické poruchy), nebo následné akutní stavy či operační zákroky ( Wendsche, 2005, s. 11- 12). 2.4 Ošetřovatelská péče o pacienty po operaci krční páteře Ošetřovatelská péče o pacienty po operaci krční páteře se v základu neliší od ošetřovatelské péče poskytované ostatním pacientům po operacích, pacientům krátkodobě nebo dlouhodobě připoutaným na lůţko, pacientům paretickým nebo plegickým. Při rehabilitačním ošetřování těchto pacientů je hlavní důraz kladen na prevenci sekundárních změn a komplikací. Veškerou rehabilitační a ošetřovatelskou péči je nutné provádět s maximální šetrností, vzhledem k moţnému riziku poškození ţivotně důleţitých center uloţených v míše v krční páteři a k riziku ochrnutí.

24

Existují určité rozdíly v ošetřování pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu a s neurologickým deficitem. Ty rozdíly jsou dány stupněm poškození míchy a celkovým zdravotním stavem pacienta. Čím větší a rozsáhlejší poškození míchy a nervů, tým náročnější a specifičtější je ošetřovatelská péče. Pacient s indikací k operaci krční páteře je hospitalizován na specializačním oddělení spondylochirurgie, neurochirurgie, kde mu je operace provedená. Pacient bez neurologického deficitu a bez pooperačních komplikací je obvykle propuštěn domů, do domácího léčení. Někteří pacienti, kdyţ to jejich zdravotní stav vyţaduje, můţou být přeloţeni na rehabilitační oddělení nebo do léčebně dlouhodobě nemocných apod. Pacienti s míšní lézí jsou po stabilizaci zdravotního stavu překládáni na Spinální jednotku. Tady se dále stabilizuje jejich zdravotní stav a pokračuje se v nastaveném rehabilitačním reţimu. Ze spinální jednotky jsou pacienti překládáni do léčeben, které se přímo specializují na rehabilitaci a léčbu pacientů po míšním poranění. Jsou to tzv. Spinální rehabilitační jednotky. V České republice to jsou Spinální rehabilitační jednotka Rehabilitačního ústavu Kladruby, Spinální rehabilitační jednotka Rehabilitačního ústavu Hrabyně a Spinální rehabilitační jednotka Luţe – Košumberk. V těchto ústavech stráví pacienti několik měsíců. Zde projdou komplexní rehabilitací, aby byly schopni znovu se začlenit do ţivota. 2.5 Specifika rehabilitačního ošetřování pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu 2.5.1 Polohování Pacient po operaci krční páteře bez neurologického deficitu se obvykle polohuje sám. Všeobecná sestra můţe pomoct například při změně polohy v posteli, pokud to pacient sám nezvládá. Úlohou všeobecné sestry je ještě před operací pacienta obeznámit s doporučenou a nejvhodnější polohu, kterou má zaujímat po operaci. Vhodné polohy jsou poloha vleţe na zádech, vleţe na boku. Poloha vleţe na břiše není vhodná vzhledem k nutnosti pooperačně pouţívat krční límec, k nefyziologickému postavení krční páteře, k operační ráně a bolesti po operaci. Lůţko má být rovné, polštář při poloze na zádech nedoporučujeme. Při poloze na boku je vhodné hlavu podloţit tak, aby krční páteř zůstala rovná. Většina pacientů po operaci krční páteře má ošetřujícím lékařem naordinováno nošení krčního límce pooperačně. Důsledná a jasná edukace pacienta o způsobu jeho nošení, o manipulaci s ním a o jeho údrţbě, je důleţitou úlohou všeobecné sestry ještě před

25

operací. Je vhodné límec pacientovi vyzkoušet a vše názorně předvést. Předejdeme tím pozdějším nejasnostem a nesrovnalostem. Nutnost a frekvence nošení krčního límce závisí na ordinaci lékaře. V případě pouţívání krčního límce u pacienta, je všeobecná sestra povinná, bez ohledu na soběstačnost pacienta, denně kontrolovat kůţi pod límcem a v místech naléhaní límce k tělu pacienta. Jinak hrozí vysoké riziko vzniku zapařenin a dekubitů.

2.5.2 Vertikalizace S vertikalizací pacientů po operaci krční páteře bez neurologického poškození začínáme dle zdravotního stavu a subjektivních pocitů pacienta. Obvykle se jiţ pár hodin, 4-6 hodin, snaţíme pacienta alespoň posadit na lůţku. Někteří pacienti jsou schopni a chtějí také i postavit. Jsou ale i pacienti, kteří operaci a bolesti nesou hůř. Proto se i jejich vertikalizace odsouvá na první den po operaci. V zásadě ale platí, ţe pacient po nekomplikované operaci krční páteře bez neurologického deficitu, by měl být vertikalizován na základě ordinace ošetřujícího lékaře, jakmile to jeho zdravotní stav dovolí. Nejpozději první den po operaci. 2.5.3 Aktivní cvičení Aktivní a kondiční cvičení u pacientů po operaci krční páteře bez poškození míchy se v zásadě neliší od cvičení všech pacientů. Nutné je ovšem brát ohled na operovanou krční páteř a vynechat procvičování krčního svalstva, při kterém dochází k přetěţování operované oblasti. 2.5.4 Pasivní cvičení Pasivní cvičení je cvičení, kdy jsou pohyby končetin prováděny jinou osobou, bez zapojení pohybové aktivity nemocného. U nemocného po operaci krční páteře bez poškození motorických nebo senzitivních nervů se tudíţ neprovádí. Ve výjimečných případech jej můţeme provádět, například kdyţ je pohyb limitován bolestí. Je to však diskutabilní. I kdyţ je pohyb provázen bolestí a nemocnému s jeho provedením pomůţeme, dle mého názoru se nejedná o vlastní pasivní cvičení. Nemocný pohyb vykonává, byť jen do určitého rozsahu.

26

2.5.5 Dechová gymnastika Dechová gymnastika u pacientů po jakékoli operaci v celkové anestezii má zásadní význam. Pacientovy dýchací cesty jsou vlivem intubace a následné extubace podráţděné, oteklé, je přítomná zvýšená sekrece hlenů. Riziko infekce a plicních komplikací je vysoké. V prvních dnech po operaci u pacientů provádíme jak statické, tak i dynamické dechové cvičení. V dalších dnech postupujeme dle vývoje zdravotního stavu pacienta, instrukcí fyzioterapeuta a ordinace lékaře. 2.5.6 Péče o vyprazdňování Co se týče vyprázdnění střev před operací podáním klyzmatu, je praxe rozdílná. V literatuře se uvádí podávat klasické klyzma, mikroklyzma (Yal), nebo také vyprázdnění střeva neprovádět. Při objednání pacienta k operaci, pacient obdrţí edukační leták s doporučeními pro výţivu a výběr potravin, které by měl a neměl poţívat pár dní před zákrokem. To se samozřejmě týče plánovaných operací. U akutních operací předoperační příprava střev ustupuje váţnosti stavu. V pooperačním období u pacientů sledujeme močení i evakuaci stolice. Pacienti po operaci krční páteře můţou, ale nemusí mít zavedený permanentní močový katétr. Závisí to ve velké míře na celkovém zdravotním stavu pacienta a na zvyklostech oddělení. Kdyţ pacient močový katétr zavedený nemá, měl by se spontánně vymočit nejlépe do šesti, maximálně do osmi hodin od operace. Kdyţ se nevymočí, všeobecná sestra informuje lékaře a ten stanoví další postup. Obvykle pacienta jednorázově vycévkuje. U všech pacientů všeobecná sestra měří mnoţství a specifickou váhu moče, sleduje barvu, zápach, případné příměsi. Přímým dotazem na pacienta pátrá po nepříjemných subjektivních potíţích souvisejících s močením. Pacient po operaci má mít stolici, vzhledem k dietě před a po operaci, druhý pooperační den. Při problémech s vyprázdněním podáváme laxativa nebo klyzma dle ordinace lékaře. Vţdy ale aţ po selhání všech ostatních sesterských zásahů proti zácpě (doporučení pacientovi zvýšit pohyb, lehká strava, doporučit lehká projímavá jídla – švestkový kompot atd.). 2.5.7 Péče o výţivu a pitný reţim V péči o výţivu a pitný reţim pacientů po operaci krční páteře nejsou markantní rozdíly v porovnání s pacienty po jiných operacích. Večer před operací pacient jiţ nevečeří, pít smí

27

do půlnoci. Od půlnoci nepřijímá nic per os. V případě, ţe je pacientem diabetik, smí večeřet. S příjmem potravy pacienti začínají první den po operaci. Dle zvyklostí oddělení dostávají dietu číslo O, 1, 2 nebo 3. Samozřejmostí je podávání patřičné diety při určitém onemocnění (dieta č. 9 při cukrovce…). Pacient po operaci krční páteře bez míšní léze by měl zvládnout sám se najíst. Pomoc od všeobecné sestry, nebo jiného zdravotnického pracovníka, můţe ale přesto potřebovat. Specifikum pro pacienty po operací krční páteře je bolest v krku při polykání. Tato se objevuje téměř u všech pacientů po operačním přístupu zepředu. Souvisí s anatomií. I proto je první den výhodnější kašovitá strava. Bolest zpravidla do dvou dnů vymizí. Pro její zmírnění můţeme pacientovi doporučit cucat kostky ledu. Oblíbenou variantou je zmrzlina. 2.5.8 Péče o kůţi a osobní hygienu Pacient bez neurologického deficitu je obvykle jiţ první den po operaci schopen sám pečovat o osobní hygienu. Úlohou všeobecné sestry je dopomoct při úkonech a aktivitách, které ještě sám dokonale nezvládá – podat umývadlo s vodou, hygienické potřeby, kdyţ si pacient nedojde do koupelny, umýt záda, dolní končetiny a podobně. Všeobecná sestra pečuje o operační ránu pacienta a všechny invazivní vstupy (permanentní ţilní katétr, centrální ţilní katétr, Redonův drén) dle principů asepsy a zvyklostí oddělení. Operační ránu by neměl pacient koupat, namočit do extrakce stehů. Ta se provádí dle zvyklosti oddělení, obvykle 6 – 12 den po operaci. Edukace pacienta o péči o operační ránu, kdy jí začít sprchovat, jak o ní pečovat, kdy se budou extrahovat stehy, spadá nejpozději do prvního dne po operaci. V případě, ţe má pacient zaveden nějaký invazivní vstup, je edukován také o zásadách manipulace s ním, aby nedošlo k jeho vytrţení nebo k infekci. 2.5.9 Nácvik sebeobsluhy a sebepéče Pacient po operaci krční páteře bez míšního poškození obvykle nemá problém se sebepéčí a samostatností. V prvních dnech potřebuje dopomoct se správným naloţením límce, s nazouváním ponoţek, podáním upadlých věcí, s umytím zad, s holením. To vše souvisí s mírným omezením pohyblivosti vlivem bolestí po operaci a s nošením límce. Postupným nácvikem a procvičováním všech těchto činností je pacient v brzké době plně soběstačný.

28

2.6 Specifika rehabilitačního ošetřování pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem 2.6.1 Polohování Polohováním pacientů s míšní lézí se snaţíme zamezit vzniku svalových atrofií, kontraktur, dekubitů a deformitám kloubů. Pro polohování kvadruparetických a kvadruplegických pacientů po operaci krční páteře platí stejná pravidla jako pro polohování ostatních imobilních pacientů. Zvýšenou opatrnost a pozornost je zapotřebí věnovat polohování hlavy, krční páteře. K polohování pacientů s míšní lézí vyuţíváme všechny základní polohy. Specifikace ke kaţdé z poloh uvádím níţe. Poloha na zádech V této poloze je pacient a jeho krční páteř docela stabilní. V případě, ţe u pacienta je ordinace nosit krční límec, je moţné, a vzhledem k riziku dekubitů v místě nasazení krčního límce i vhodné, krční límec odloţit. Řídíme se ale ordinací lékaře. Poloha na boku V akutním a subakutním období, kdy většinou trvá ordinace nosit krční límec, pacient leţí na boku s nasazeným krčním límcem. I tady však rozhoduje ordinace ošetřujícího lékaře. Poloha na břiše Tato poloha není vhodná, ani pouţívaná v akutní a subakutní fázi, jednak kvůli operované krční páteři a nasazení krčního límce a jednak vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu pacienta. Později, po zhojení krční páteře, se vyuţívá k prevenci kontraktur a při hojení dekubitů. Pro semisupinační polohu platí specifika jako pro polohu na zádech. Pro polohu semipronační zase specifika polohy na břiše. Sed na lůţku Tato poloha je u ochrnutých pacientů často vyuţívaná. Důleţité je správné vypodloţení jak horních, tak dolních končetin. Předcházíme tím vzniku kontraktur a zároveň fixujeme pacienta v poţadované poloze. Co se týče pravidelnosti změn polohy, řídíme se schématem měnit polohu co dvě hodiny přes den a co tři hodiny v noci. Všeobecná sestra u polohování nesmí zapomínat na individuální přístup k pacientovi. V akutní fázi onemocnění pacient někdy můţe vyţadovat i častější polohování. Je to dáno také jeho psychikou, kdy ještě není smířen se svým postiţením. A samotné pomyšlení na to, ţe se nemůţe sám dle vlastní vůle otočit, jej vede k pocitu, ţe není dobře napolohován, ţe takhle dlouho tuto polohu nesnese. A i kdyţ

29

vlastně necítí končetiny, všude ho to tlačí… Pacient v chronické fázi onemocnění uţ třeba v noci můţe vyţadovat polohování jenom do půlnoci. Od půlnoci uţ ne vydrţí, ale sám chce zůstat do páté, šesté hodiny ranní v jedné poloze. Kde jeden pacient povaţuje dvě hodiny za dlouhou dobu, jiný můţe shledat čtyři, pět hodin v jedné poloze jako optimální. Individuální domluva všeobecné sestry s pacientem, kde to jde, je proto podstatná. Pro vznik dekubitů je nejkritičtějších prvních 48 hodin od vzniku onemocnění. V akutní fázi proto zásadně polohujeme podle výše zmíněného schématu. S polohováním začínáme hned, jakmile je páteř stabilizována a další manipulací s pacientem nehrozí poškození míchy a ošetřující lékař polohování ordinuje. Všeobecná sestra musí při ošetřování paretického, plegického pacienta znát míru jeho soběstačnosti, stupeň poškození míchy a pacientovy zcela i částečně zachovalé schopnosti. Ty pak můţe při polohování po pacientovi poţadovat, aby je pacient procvičoval a nedošlo k jejich vymizení. Tak například, pouţitím zavěšeného řemene, popruhu na hrazdě můţe kvadruplegik spolupracovat při polohování zaklesnutím předloktí nebo zápěstí a přitáhnout se.

2.6.2 Vertikalizace S vertikalizací u ochrnutých pacientů začínáme, jakmile to jejich zdravotní stav dovolí. Obvykle jiţ v akutním stadiu, po stabilizaci páteře operací. Způsob vertikalizace závisí na technickém vybavení oddělení. Kde na to nejsou přístrojově vybaveni, vertikalizují pacienty postupným zvyšováním sedu na lůţku. Začínají postupným zvyšováním podpěry do nejvyšší moţné polohy. Důleţité je správné uloţení končetin. Horní končetiny jsou podél trupu, loket v mírné flexi, předloktí v pronaci. Zápěstí v extenzi, ruka ve funkčním postavení. Dolní končetiny podloţíme polštářem, aby byly kolenní a kyčelní klouby v mírné flexi. Nohy opřeme do dorzální flexe. Dalším stupněm vertikalizace je vysazování pacienta do vozíku, do křesla. Předpokladem je udrţení stability pomocí fixace horních končetin, nebo částečnou funkční schopností svalstva trupu. Vertikální polohu sedu na vozíku musí kvadruplegik vnímat jako stabilní a bezpečnou. Maximální doba sedu ve vozíku nebo v křesle je dvě hodiny. Vhodnější je pacienta vysazovat častěji v průběhu dne na kratší dobu. Vţdy je ale nutné respektovat individuální pocity a poţadavky pacienta. Sed na lůţku nebo sed ve vozíku, v křesle je vhodné zahrnout do polohovacího plánu. Pacient tak můţe jíst nebo přijímat návštěvy. To podstatně zlepšuje jeho psychické pocity. Na

odděleních

technicky

přizpůsobených

vertikalizaci

kvadruparetických

a

kvadruplegických pacientů k tomu vyuţívají vertikalizační lůţka (Strykerův rám), kdy

30

pacienta postupně zvedají z horizontální polohy. Začíná se sklonem od 30-45°, sledujeme vegetativní reakce pacienta, korigujeme postavení dolních končetin, pacient se adaptuje na postupné zatíţení dolních končetin. Pacient je vţdy bezpečně fixován popruhy v oblasti hrudníku, pánve a dolních končetin (Kristiníková, 2006, s. 51). Existují také vertikalizační vozíky, které umoţňují adaptovaného pacienta zaměstnat ve stoji. 2.6.3 Aktivní cvičení Aktivní pohyb je pohyb, který je vyvolán volní svalovou kontrakcí. Mohli bychom říct, ţe aktivní cvičení nelze provádět u kvadruplegických pacientů. Záleţí však na stupni míšního poškození u takto postiţeného pacienta a na objemu zachovalých, funkčních svalů. U kaţdého pacienta, kde je byť i jen náznak volního pohybu, bychom měli provádět aktivní cvičení. Protoţe i minimální pohyb u takto postiţeného pacienta je nesmírně cenný a podstatný. Povinností všeobecné sestry je informovat se u fyzioterapeuta a přímo u pacienta, které cviky alespoň částečně zvládá, aby jej mohla motivovat a zároveň kontrolovat při jejich procvičování. Aktivní cvičení je u imobilních, plegických pacientů zaměřeno na udrţení funkce nepostiţených částí a dechovou gymnastiku. Patří sem také cvičení částečně hybných části těla. 2.6.4 Pasivní cvičení Pasivní cvičení tvoří u kvadruplegických pacientů prioritní část rehabilitace. S pacientem jej provádějí fyzioterapeuti, ergoterapeuti, všeobecné sestry, pečovatelé. Všeobecné sestry obvykle provádějí pasivní pohyby při kaţdé manipulaci s pacientem v rámci polohování nebo osobní hygieny. Popis jednotlivým cviků a správné provádění pasivního cvičení je popsáno v kapitole 1.3.4. Na spinálních jednotkách cvičí pacienti také za pomocí různých přístrojů (Motodlaha, rotoped). 2.6.5 Dechová gymnastika Při poškození krční míchy, hlavně obratlů od C4 výše, je velmi často postiţené i dýchání. Dechová cvičení jsou u těchto pacientů nepostrádatelná a podstatná. Hlavní úlohou všeobecné sestry je pravidelná péče o hygienu dýchacích cest a vykašlávání. Z dechových cvičení všeobecná sestra s pacientem provádí statické cvičení. Dynamické dechové cvičení se u plegických pacientů provádí v kombinaci s pasivním cvičením.

31

Většina pacientů s míšní lézí v oblasti krční páteře má zajištěny dýchací cesty endotracheální nebo tracheostomickou kanylou a jsou napojeni na umělou plicní ventilaci. Všeobecná sestra musí být pro péči o tyto pacienty vybavena patřičnými odbornými vědomostmi a praktickými zkušenostmi. 2.6.6 Péče o vyprazdňování Při poškození krční míchy dochází u pacienta nejen k poruše hybnosti a citlivosti. Porušená je také funkce gastrointestinálního systému a funkce močového měchýře. Potíţe s vyprazdňováním stolice a močového měchýře působí velmi negativně na psychiku a sociální začlenění pacienta s míšním poškozením. Významně zhoršují kvalitu ţivota. Močové infekce a selhání ledvin bylo v minulosti nejčastější příčinou úmrtí pacientů s poškozením míchy. 2.6.6.1 Evakuace stolice Evakuaci stolice u plegického pacienta věnujeme pozornost jiţ od prvního dne po úrazu. Cílem péče o evakuaci stolice je dosáhnout pravidelnou evakuaci v plánovaném čase s minimem

gastrointestinálních

příznaků

a

minimalizovat

aţ

vyloučit

výskyt

neplánovaných úniků stolice (Kulakovská, 2006, s. 15). Kaţdý pacient vyţaduje vytvoření individuálního plánu péče o střevo. V akutní fázi je úlohou všeobecné sestry sledovat frekvenci, způsob vyprazdňování a charakter stolice. V případě výskytu průjmovitých stolic je prioritou důsledná péče o perianální oblast, aby nedocházelo ke vzniku opruzenin a dekubitů. Dále pak úprava diety, pitného reţimu. Při podezření na infekci všeobecná sestra odebírá vzorek stolice na mikrobiologické vyšetření. Nejčastějším problém s evakuací stolice u kvadruplegických pacientů je zácpa. U pacienta, který se spontánně nevyprázdní do dvou dní od vzniku onemocnění, se snaţíme vyprovokovat defekaci. A to digitální stimulací nebo podáváme chemická rektální agens - laxantíva (Glycerín, Bysacodyl) a miniklysma (Yal). Čípek musí být zaveden hlouběji a všeobecná sestra kontroluje, zda nedojde k jeho samovolnému vysunutí. Digitální stimulace je technika, která zvyšuje střevní peristaltiku a uvolňuje zevní anální svěrač. Prstem v rukavici s lubrikantem (prevence autonomní dysreflexie) provádíme 15-20 sekund jemné rotační pohyby. Opakujeme kaţdých 5-10 minut, dokud se pacient kompletně nevyprázdní. Při selhání všech technik musíme přistoupit k manuální evakuaci, vyprázdnění střeva prsty v rukavici s lubrikantem (Kulakovská, 2006, s. 17). V dalších fázích onemocnění jiţ většinou známe typ střevní dysfunkce u pacienta. Podle něho stanovíme metodu vyprazdňování střeva. U reflexního střeva je zachováno spojení

32

mezi míchou a střevem a tudíţ existuje koordinovaný reflexní průchod stolice. Zevní anální svěrač je tonován, stolice neodchází samovolně, ale jen při podráţdění. K vyprázdnění volíme některé z chemických nebo mechanických rektálních stimulans. Cílem je měkká formovaná stolice, která můţe být snadno evakuována pomocí rektální stimulace. U areflexního střeva chybí míšní peristaltický reflex, stolice prostupuje střevem pomalu. Denervovaný zevní anální svěrač má nízký tonus, je relaxován, stolice odchází samovolně. K vyprázdnění volíme manuální evakuaci. Cílem je tuhá stolice, která můţe být podrţena a udrţována mezi dvěma evakuacemi a snadno manuálně vyprázdnitelná. Kromě jiţ zmíněné rektální stimulace vyuţíváme v programu péče o střevo úpravu diety a příjmu tekutin, pohybový reţim, asistenční a podpůrné techniky a perorální medikaci. Úprava diety a příjmu tekutin Důraz klademe na příjem vlákniny. Vycházíme z příjmu vlákniny v předchorobí. Optimální příjem vlákniny pro kvadruplegika je okolo 25 g denně, větší mnoţství zvětšuje frekvenci vyprazdňování a zásadně mění vzhled a mnoţství stolice. Dále je nutné se vyvarovat jídel zvyšujících plynatost. Tekutiny přispívají k optimální hustotě stolice. Průměrný příjem tekutin by měl být 40ml/kg + 500ml/den, coţ představuje asi 3,5 l. Pohybový reţim U pacientů dbáme na dostatečnou pohybovou aktivitu: polohování, postupná vertikalizace. Vhodné polohy pro evakuaci stolice u kvadruplegiků jsou poloha vsedě nebo poloha vleţe na zádech a na levém boku, kdy k postupu stolice transverzálním tračníkem vyuţíváme vlivu gravitace. Asistenční a podpůrné techniky Patří sem různé techniky, které podpoří nebo usnadní evakuaci stolice. 1. Vyvolání gastrokolického reflexu polknutím jídla 30 minut před plánovanou evakuací. 2. Podpora defekačního reflexu vypitím sklenice vlaţné vody ráno před plánovanou evakuací. 3. Plánovat péči o střevo a jeho vyprázdnění kaţdý den ve stejném čase. Perorální medikace Vyuţíváme a.)laxantiva - list senny, Regulax, Bysaocdyl draţé,Lactulosa, Duphalac; d.) prokinetika – Cerucal, Degan, Motilium, Prepulsid; e.) blokátory acetylcholinesterázy – Syntostigmin.

33

2.6.6.2 Vyprazdňování močového měchýře Cílem urologické péče o plegiky je prevence sekundárních infekcí a poškození horních cest močových a snaha o úplnou, nebo alespoň společensky únosnou kontinenci moče (Krhut et al., 2006, s. 8). Péče v 1. fázi míšního poškození Je zaměřena na prevenci časných komplikací a na adekvátní vyprázdnění močového měchýře, na zabránění jeho přeplnění, vzniku litiázy a traumat uretry. Drenáţ močového měchýře je zabezpečena: 1.) permanentním katétrem – pouţíváme silikonový katétr přiměřené tloušťky, abychom zbytečně netraumatizovali uretru. U muţů katétr fixujeme náplastí k podbřišku, jako prevenci dekubitů uretry. U ţen fixujeme ke stehnu. Volíme uzavřený systém kontinuální drenáţe. Drenáţ permanentním katétrem rušíme co nejdříve. Kdyţ to nejde, katétr měníme jednou za 21 dní, drenáţní systém s filtrem jednou týdně. 2.) punkční epicystostomie – nahrazuje permanentní katétr, pokud je nutná permanentní drenáţ moči po delší dobu. Zavádíme ji, kdyţ má pacient makroskopicky čistou moč, kapacitu močového měchýře větší neţ 350ml. Výkon je kontraindikován u pacientů s krvácivými stavy, s úrazem malé pánve, s náhlou příhodou břišní, u gravidních ţen. Po výkonu u pacienta sledujeme krvácení, odchod a vzhled moči, diurézu. Krytí měníme první týden po zavedení denně, později dle potřeby. Pokud je drenáţ nutná déle neţ 21 dnů, katétr vyměníme. U obou způsobů derivace močového měchýře je povinností všeobecné sestry důsledně pečovat o močový katétr a jeho okolí, měřit diurézu. Katétr od prvního dne zaštipujeme, po 3 hodinách moč vypouštíme. 3.) intermitentní katetrizace – je dnes povaţována za standardní způsob vyprazdňování močového měchýře u pacientů s míšní lézí. Tuto drenáţ močového měchýře zavádíme, kdyţ má pacient pravidelnou diurézu do 2000 ml/hod., nevyţaduje intenzivní péči a není indikace akutní operace. Katetrizaci provádí u muţů lékař, na základě indikace lékaře i všeobecná sestra se specializační způsobilosti. U ţen na základě indikace lékaře všeobecná sestra. Frekvence je ve velké míře závislá na mnoţství přijímaných tekutin. Močový měchýř obvykle drenáţujeme kaţdé 3 hodiny po celých 24 hodin. Objem vycévkované moči větší neţ 300-400 ml můţe vést k renálnímu poškození nebo k autonomní dysreflexii, proto při jeho výskytu zkrátíme interval mezi dvěma cévkováními. Ke katetrizaci pouţíváme silikonové katétry a dostatečné mnoţství lubrikantu. Dodrţujeme zásady sterility.

34

Součástí práce všeobecné sestry je měření rezidua moči po vycévkování ultrazvukovým přístrojem. Reziduum je zdrojem infekce. Péče v 2. fázi míšního poškození Cílem urologické péče je zavedení individuálního reţimu jímání a evakuace moči. Za standardní evakuaci močového měchýře je povaţována čistá intermitentní katetrizace (ČIK) a čistá intermitentní autokatetrizace (ČIAK). Pacient se pod vedením proškolené všeobecné sestry naučí cévkovat sám. Dle stupně ochrnutí horných končetin lze v spolupráci s ergoterapeutem vybrat vhodné kompenzační pomůcky a naučit pacienta ČIAK s jejich pomocí. U plně ochrnutých pacientů, kteří nejsou schopni výkon provést sami, proškolíme rodinu. Péče v 3. fázi míšního poškození V této fázi mají pacienti zavedený stabilní reţim vyprazdňování močového měchýře, převáţně intermitentní katetrizaci nebo ČIK, ČIAK. Jsou dispenzarizováni v urologické ambulanci k dlouhodobému sledování (Krhut et al., 2006, s. 9- 13). 2.6.7 Péče o výţivu a pitný reţim Většina pacientů po operaci krční páteře nevyţaduje speciální dietu nebo jakékoli úpravy výţivy. Před a po operaci platí stejná pravidla, jako u jiných operací. V akutním stadiu se můţou u pacienta objevit niţší hodnoty celkové bílkoviny a albuminu. Pak podáváme stravu bohatou na bílkoviny, v praxi většinou pacientovi objednáme dietu výţivnou. Podáváme také perorální nutriční doplňky – Nutridrink. Při léčbě dekubitů je doporučován Cubitan. Pokud pacient není schopný přijímat potravu perorálně, doplňujeme ţiviny parenterálně nebo enterálně. Enterální výţivu (Nutrison) aplikujeme do zavedené nasogastrické nebo nasojejunální sondy. Při předpokladu dlouhodobé enterální výţivy je pacientovi zavedená perkutánní endoskopická gastrostomie. K parenterální výţivě přistupujeme, kdyţ potřebujeme co nejrychleji upravit metabolickou poruchu. Podáváme All in one vaky, které jiţ od výrobce obsahují doporučovány poměry ţivin. Úlohou všeobecné sestry v péči o výţivu a pitný reţim z pohledu rehabilitačního ošetřování je správné naservírování a podání stravy. Všeobecná sestra podle funkčního deficitu horních končetin pacientovi jídlo přinese, nakrájí, nebo pacienta nakrmí. Úzce spolupracuje s ergoterapeutem, který zvolí vhodné kompenzační pomůcky, aby pacient dosáhl nejvyšší moţnou míru soběstačnosti vzhledem ke svému postiţení.

35

2.6.8 Péče o kůţi a osobní hygienu U kvadruplegického pacienta je péče o kůţi a osobní hygienu plně v rukou všeobecné sestry a ostatního ošetřujícího personálu. Celkovou koupel na lůţku nebo v mobilní vaně provádíme u pacienta jednou denně. Dodrţujeme zásady popsané v části 1.3.8. Péči o dutinu ústní věnujeme pozornost minimálně dvakrát denně. Podle stavu pacienta ji vyplachujeme, vytíráme, myjeme zuby kartáčkem. Nezapomínáme také na péči o vlasy a nehty. Při jejich zastřihávání postupujeme zvlášť opatrně, poranění kůţe a tkáně u plegických pacientů se hůře hojí. Péče o perianální oblast se provádí podle potřeby pacienta. Oblast udrţujeme neustále čistou a suchou. Podle míry soběstačnosti pacienta zapojíme a motivujeme k péči o osobní hygienu. Vyuţíváme všech jeho celkově a částečně zachovalých schopností. Dochází tím k jejich procvičení a ke zlepšení psychických pocitů pacienta. Při kaţdém úkonu péče o kůţi a osobní hygienu máme na paměti pacientův stud a zachováváme intimitu a soukromí. 2.6.9 Nácvik sebeobsluhy a sebepéče Všeobecná sestra v této oblasti rehabilitačního ošetřování ve velké míře spolupracuje s fyzioterapeutem, ergoterapeutem. Dá se říct, ţe se jimi nechává vést. Fyzioterapeut, ergoterapeut s pacientem nacvičí, procvičí jednotlivé úkony sebeobsluhy. Podle individuálních potřeb a postiţení pacienta pro něj vybere a upraví kompenzační pomůcky. Jedná se o pomůcky k jídlu, k oblékání, osobní hygieně, k čisté intermitentní katetrizaci, k trávení volného času… Úlohou všeobecné sestry je také sledovat, informovat se o pacientových pokrocích. V další ošetřovatelské péči je pak plně vyuţívat a motivovat pacienta k jejich provádění.

36

EMPIRICKÁ ČÁST 3 ZKOUMANÝ SOUBOR A POUŢITÉ METODY 3.1 Cíle práce Cíl práce: Zjistit znalosti a zkušenosti všeobecných sester a fyzioterapeutů ohledně provozování rehabilitačního ošetřování v klinické praxi. Dílčí cíle: 1.) zjistit znalosti všeobecných sester a fyzioterapeutů o rehabilitačním ošetřování; 2.) zmapovat metodiku poskytování rehabilitačního ošetřování pacientům po operaci krční páteře všeobecnými sestrami a fyzioterapeuty; 3.) porovnat znalosti všeobecných sester a fyzioterapeutů o poskytování rehabilitačního ošetřování pacientům po operaci krční páteře v zkoumaných nemocnicích; 4.) porovnat metodiku poskytování rehabilitačního ošetřování pacientům po operaci krční páteře všeobecnými sestrami a fyzioterapeuty v zkoumaných nemocnicích. 3.2 Metodika práce 3.2.1 Zdroje odborných poznatků Odborné poznatky a údaje potřebné k sestavení dotazníku byly získány prostudováním odborné literatury, časopisů, článků, letáků, zdrojů uvedených na internetu. 3.2.2 Charakteristika souboru respondentů Zkoumaný soubor respondentů pro dotazník byl vybrán na základě následujících poţadavků: 1.) respondent je povoláním všeobecná sestra nebo fyzioterapeut; 2.) respondent je zaměstnán v jedné ze zkoumaných nemocnic; 3.) respondent pracuje na oddělení, kde jsou hospitalizováni pacienti po operaci krční páteře. 3.2.3 Uţitá metoda šetření V bakalářské práci bylo uţito kvantitativního výzkumu. K získání dat jsem pouţila dotazníkové šetření. Dotazník je souborem pečlivě formulovaných otázek, originálně vytvořených pro získání specifických údajů potřebných pro výzkumné šetření. Otázky jsem vytvořila a následně konzultovala s vedoucím práce.

37

V dotazníku bylo pouţito uzavřených (dichotomických i polytomických) a polouzavřených otázek. Uzavřené otázky nabízejí soubor moţných variant odpovědí, kde dichotomické nabízejí jenom dvě varianty – ano-ne. Polytomické otázky poskytují více variant odpovědi. Polouzavřené otázky jsou kombinací uzavřené a otevřené otázky. Respondent má na výběr několik moţností. Pokud nevyhovuje ani jedna, svojí odpověď vepíše do moţnosti „jiné“. Dotazník pro všeobecné sestry a fyzioterapeuty viz příloha č.1, obsahuje 23 otázek. Lze je rozdělit do tří okruhů: 1.) otázky informativní (1., 2., 3., 4., 5) – ke zjištění demografických skutečností. 2.) otázky zjišťující znalosti o rehabilitačním ošetřování (6., 7., 8., 9) – ke zjištění dílčího cíle č. 1 a č. 3. 3.) otázky zjišťující metodiku poskytování rehabilitačního ošetřování pacientům po operaci krční páteře (10., 11., 12., 13., 14., 15., 16., 17., 18., 19., 20., 21., 22., 23) – ke zjištění dílčího cíle č. 2, č. 3 a č. 4. Dotazníkové šetření probíhalo na vybraných odděleních tří nemocnic: 1.) na oddělení spondylochirurgie, neurochirurgie a na Spinální jednotce ve Fakultní nemocnici v Motole v Praze. 2.) na oddělení neurochirurgie a rehabilitace v Nemocnici na Homolce v Praze. 3.) na oddělení spondylochirurgie a rehabilitace v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Jediným kritériem pro výběr nemocnic a následně i oddělení byla hospitalizace pacientů po operacích krční páteře. O povolení provádět výzkumné šetření jsme ţádaly náměstkyně pro ošetřovatelskou péči zmíněných nemocnic. Jejich souhlas uvádíme v přílohách č. 2 aţ č. 4. Dotazníkové šetření probíhalo v termínu od 22. 6. 2009 do 10. 7. 2009. Z celkového mnoţství 150 distribuovaných dotazníků jich bylo vráceno 98. 13 dotazníků muselo být po zhodnocení vyřazeno pro neúplné nebo špatné vyplnění. K výzkumu tak bylo pouţito 85 řádně vyplněných dotazníků, coţ představuje 56,7 % návratnost. Toto mnoţství 85 dotazníku bylo při zpracování bráno za 100% vzorek. V tab. č.2 na straně 39 uvádíme přehled účasti jednotlivých oddělení na výzkumu.

38

Tabulka č. 2 Nemocnice a oddělení účastné výzkumu

nemocnice

oddělení

rozdané

vrácené

špatně

řádně

dotazníky

dotazníky

vyplněné

vyplněné

dotazníky

dotazníky

Fakultní

Spondylochirurgie 25

16,7% 18

12%

3

2%

15

10%

nemocnice

Neurochirurgie

20

13,3% 10

6,7%

0

0

10

6,7%

v Motole

Spinální jednotka

25

16,7% 23

15,3% 4

2,7%

19

12,7%

Spolu

70

46,7% 51

34%

7

4,7%

44

29,4%

Nemocnice Neurochirurgie

20

13,3% 15

10%

3

2%

12

8%

na

Rehabilitace

15

10%

6,7%

2

1,3%

8

5,4%

Homolce

Spolu

35

23,3% 25

16,7% 5

3,3%

20

13,4%

Ústřední

Spondylochirurgie 30

20%

14

9,3%

0

0

14

9,3%

vojenská

Rehabilitace

15

10%

8

5,3%

1

0,7%

7

4,6%

nemocnice

Spolu

45

30%

22

14,6% 1

0,7%

21

13,9%

Spolu

Spolu

150 100%

98

65,3% 13

8,7%

85

56,7%

10

3.2.4. Zpracování získaných dat Získaná data byla zapsána do počítače a následně zpracována počítačově tzv. kontingenční tabulkou. Výsledky z ní vzešlé byly převedeny do jednoduchých tabulek četnosti a doplněny výpočty relativní četnosti. Vypočítaná relativní četnost pozorovaných jevů byla znázorněna grafickou úpravou. Relativní četnost udává, jak velká část z celkového počtu hodnot připadá na danou dílčí hodnotu. Vzorec pro její výpočet: f¡ = n¡/N.100 Nejčastěji se udává v %. V bakalářské práci jsou pouţity výsečové a sloupcové grafy. K jejich vytvoření byl pouţit Microsoft Office Excel. Ke konstrukci tabulek byl pouţit Microsoft Office Word.

39

4 VÝSLEDKY

4.1 Interpretace dat Výzkumního šetření se zúčastnilo 85 respondentů z vybraných oddělení Fakultní nemocnice v Motole, z Nemocnice na Homolce a z Ústřední vojenské nemocnice. Všechna data, která byla získána dotazníkovou metodou šetření, byla analyzována a zde uvádíme jejich interpretaci. Informativní údaje K jejich zjištění byly směrovány otázky č. 1 aţ č. 4. Otázka č. 1 Zaškrtněte, prosím, svojí profesi. Z celkového počtu 85 respondentů se výzkumu účastnilo 67 (78,8%) všeobecných sester a 18 (21,2%) fyzioterapeutů. Tabulka č. 3 Profese respondentů

Profese respondentů

n¡

f¡

Všeobecné sestry

67

78,8%

Fyzioterapeuti

18

21,2%

Spolu

85

100%

Graf č. 1 Profese respondentů

Profese respondentů

21,2%

všeobecné sestry fyzioterapeuti 78,8%

40

Graf č. 2 Profese respondentů v jednotlivých nemocnicích 100%

6,8%

90% 80%

1,8%

40%

70% 60% 50%

fyzioterapeuti

93,2%

všeobecné sestry

40% 30%

66,7%

60%

20% 10% 0% FNM

NNH

ÚVN

Otázka č. 2 Zaškrtněte, prosím, Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání. Z celkového počtu 85 respondentů bylo zjištěno 44 (51,8%) respondentů se středoškolským vzděláním ukončeném maturitou v oborech všeobecná sestra a fyzioterapeut, rehabilitační pracovník, 18 (21,2%) respondentů se vzděláním v oboru diplomovaná všeobecná sestra, diplomovaný fyzioterapeut, nebo všeobecná sestra se specializací (PSS, ARIP), 23 (27%) respondentů s vysokoškolským vzděláním. Graf č. 3 (str. 41) porovnává vzdělání všeobecných sester a fyzioterapeutů účastných na výzkumu. Tabulka č. 4 Vzdělání respondentů

Vzdělání

n¡

f¡

SZŠ v oboru všeobecná

44

51,8%

18

21,2%

23

27%

85

100%

sestra, fyzioterapeut, rehabilitační pracovník Diplomovaná všeobecná sestra, diplomovaný fyzioterapeut, všeobecná sestra se specializací (PSS, ARIP) VŠ v oboru ošetřovatelství, fyzioterapie Spolu

41

Graf č. 3 Vzdělání respondentů

Vzdělání respondentů SZŠ v oboru všeobecná sestra, fyzioterapeut, rehabilitační pracovník

27% 51,8% 21,2%

Diplomovaná všeobecná sestra, diplomovaný fyzioterapeut, všeobecná sestra se specializací VŠ v oboru ošetřovatelství, fyzioterapie

Graf č. 4 Vzdělání respondentů - porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti 100% 90% 80%

13,4%

20,9%

70% 77,8%

60%

Diplomovaná všeobecná sestra, diplomovaný fyzioterapeut, všeobecná sestra se specializací

50% 40% 30%

VŠ v oboru ošetřovatelství, fyzioterapie

65,7%

SZŠ v oboru všeobecná sestra, fyzioterapeut, rehabilitační pracovník

20% 22,2%

10% 0% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

42

Otázka č. 3 Zaškrtněte, prosím, Váš věk. Z celkového počtu 85 respondentů byl zjištěn 1(1,2%) respondent mladší neţ 20 let, 42 (49,4%) respondentů mělo od 21 do 30 let, 27 (31,8%) respondentům bylo mezi 31 aţ 40 lety, 12 (14,1%) respondentů mělo od 41 do 50 let, 3 (3,5%) respondenti měli 51 let a více. Tabulka č. 5 Věk respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Méně neţ 20 let

1

1,2%

21 – 30 let

42

49,4%

31 – 40 let

27

31,8%

41 – 50 let

12

14,1%

51 let a více

3

3,5%

Spolu

85

100%

Graf č. 5 Porovnání věku všeobecných sester a fyzioterapeutů 100% 90%

4,5%

11,1%

14,9%

80% 70%

44,4%

28,4%

60%

41 - 50

50%

31- 40

40% 30%

51 a více

21 - 30 50,7%

44,4%

20%

méně než 20

10% 0%

1,5% všeobecné sestry

fyzioterapeuti

Otázka č. 4 Na jakém oddělení pracujete? Z celkového počtu 85 respondentů bylo zjištěno 29 (34,1%) respondentů pracujících na spondylochirurgickém oddělení, 22 (25,9%) respondentů pracujících na neurochirurgickém oddělení, 19 (22,4%) respondentů pracujících na spinální jednotce, 15 (17,6%) respondentů pracujících na rehabilitačním oddělení.

43

Tabulka č. 6 Oddělení

Odpověď

n¡

f¡

Spondylochirurgie

29

34,1%

Neurochirurgie

22

25,9%

Spinální jednotka

19

22,4%

Rehabilitační oddělení

15

17,6%

Spolu

85

100%

Graf č. 6 Oddělení, na kterých pracují respondenti

Oddělení

17,6% 34,1% Spondylochirurgie 22,4%

Neurochirurgie Spinální jednotka Rehabilitační oddělení

25,9%

Otázka č. 5 Jak dlouho pracujete na oddělení s péčí o pacienty po operacích páteře? Z celkového počtu 85 respondentů bylo zjištěno 6 (7,1%) respondentů pracujících na oddělení s péčí o pacienty po operaci krční páteře méně neţ jeden rok, 42 (49,4%) respondentů pracujících na tomto oddělení 1 aţ 3 roky, 28 (32,9%) respondentů pracujících na tomto oddělení 4 aţ 8 let, 4 (4,7%) respondenti pracující na tomto oddělení 9 aţ 12 let, 5 (5,9%) respondentů pracujících na tomto oddělení více neţ 12 let.

44

Tabulka č. 7 Délka praxe respondentů na oddělení s péčí o pacienty po operaci krční páteře

Odpověď

n¡

f¡

Méně neţ 1 rok

6

7,1%

1 – 3 roky

42

49,4%

4 – 8 roků

28

32,9%

9 – 12 roků

4

4,7%

Více neţ 12 roků

5

5,9%

Spolu

85

100%

Graf č. 7 Porovnání délky praxe všeobecných sester a fyzioterapeutů na odděleních s péčí o pacienty po operaci krční páteře 100% 90%

7,5% 3%

11,1%

32,8%

33,4%

80% 70%

Více než 12 roků

60%

9 - 12 roků

50%

4 - 8 roků 40% 30%

44,4%

50,7%

1 - 3 roky Méně než 1 rok

20% 10% 0%

11,1%

6% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

Údaje o znalostech o rehabilitačním ošetřování V této části jsme pouţili otázky č. 6 aţ č. 9, které byly zaměřeny na zjištění znalostí všeobecných sester a fyzioterapeutů o rehabilitačním ošetřování. Výsledky slouţily ke zjištění dílčího cíle č. 1 a č. 3. Otázka č. 6 Znáte pojem rehabilitační ošetřování? Z celkového počtu 85 respondentů bylo zjištěno, ţe 74 (87,1%) respondentů zná pojem rehabilitační ošetřování a 11 (12,9%) respondentů tento pojem nezná.

45

Tabulka č. 8 Znáte pojem rehabilitační ošetřování?

Odpověď

n¡

f¡

Ano

74

87,1%

Ne

11

12,9%

Spolu

85

100%

Graf č. 8 Znáte pojem rehabilitační ošetřování? Porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti 100% 16,4% 80%

60% 100%

Ne

83,6%

40%

Ano

20%

0% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

Graf č. 9 Znáte pojem rehabilitační ošetřování? Porovnání nemocnic

100%

5% 15%

16% 80%

60% ne

95% 40%

85%

84%

20%

0% FNM

NNH

46

ÚVN

ano

Otázka č. 7 Kde jste se poprvé setkali s pojmem rehabilitační ošetřování? Z celkového počtu 85 respondentů bylo zjištěno, ţe 11 (12,9%) respondentů se s pojmem v dotazníku setkalo poprvé, 30 (35,3%) respondentů se s ním setkalo ve škole, 7 (8,3%) respondentů se účastnilo kurzu, semináře na toto téma, 33 (38,8%) respondentů se s pojmem setkalo v zaměstnání, na oddělení, jinou moţnost (odbornou literaturu, internet) uvedli 4 (4,7%) respondenti. Tabulka č. 9 Kde jste se poprvé setkali s pojmem rehabilitační ošetřování?

Odpověď

n¡

f¡

Setkávám se poprvé

11

12,9%

Ve škole

30

35,3%

Účastnil/a jsem se kurzu, 7

8,3%

semináře na toto téma V zaměstnání, na oddělení

33

38,8%

Jiné

4

4,7%

Spolu

85

100%

Graf č. 10 Kde jste se poprvé setkali s pojmem rehabilitační ošetřování? Porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti 100%

6% 16,7%

90% 80% 70%

Jiné 49,3% V zaměstnání, na oddělení

60% 50% 40% 30%

6%

83,3%

Ve škole 22,4%

20% 10%

Účastnil/a jsem se kurzu, semináře na toto téma

Setkávám se poprvé 16,3%

0% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

Otázka č. 8 V čí kompetenci je podle Vašeho názoru rehabilitační ošetřování? Z celkového počtu 85 respondentů bylo zjištěno, ţe 6 (7,1%) respondentů si myslí, ţe rehabilitační ošetřování je v kompetenci všeobecných sester, 25 (29,4%) respondentů si

47

myslí, ţe je v kompetenci fyzioterapeutů, 47 (55,2%) respondentů uvedlo, ţe je v kompetenci obou, 1 (1,2%) respondent, ţe nepatří do kompetencí všeobecných sester a fyzioterapeutů, 6 (7,1%) respondentů nevědělo. Tabulka č. 10 Kompetence rehabilitačního ošetřování podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

V kompetenci všeobecných 6

7,1%

sester V kompetenci fyzioterapeutů

25

29,4%

V kompetenci obou

47

55,2%

Nepatří

do

všeobecných

kompetencí 1 sester

1,2%

a

fyzioterapeutů Nevím

6

7,1%

Spolu

85

100%

Graf č. 11 Kompetence rehabilitačního ošetřování – porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti 100% 90%

8,9% 1,5%

Nevím

80% 70%

46,3%

60%

88,9%

50% 40%

Nepatří do kompetencí všeobecných sester a fyzioterapeutů V kompetenci obou

30% 20%

37,3% V kompetenci fyzioterapeutů

10% 0%

6%

11,1%

Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

48

Graf č. 12 Kompetence rehabilitačního ošetřování – porovnání nemocnic 100% 90%

6,8% 2,3%

5%

9,5%

Nevím

61,9%

Nepatří do kompetencí všeobecných sester a fyzioterapeutů

80% 70%

50%

60%

60%

V kompetenci obou

50% 40% 30% 20%

V kompetenci fyzioterapeutů 34,1%

25% 23,8%

10% 0%

6,8%

10%

FNM

NNH

4,8%

V kompetenci všeobecných sester

ÚVN

Otázka č. 9 Zaškrtněte, prosím, sloţky rehabilitačního ošetřování, o kterých si myslíte, ţe k němu patří. V této otázce mohli respondenti vybrat a zaškrtnout více moţností. Pro velké mnoţství různých kombinací odpovědi, vyhodnocuji tuto otázku následovně. Z celkového počtu 85 respondentů by polohování k rehabilitačnímu ošetřování zařadilo 79 (92,9%) respondentů, vertikalizaci 84 (98,8%) respondentů, aktivní cvičení 70 (82,4%) respondentů, pasivní cvičení 65 (76,5%) respondentů, dechovou gymnastiku 66 (77,6%) respondentů, péči o vyprazdňování 53 (62,4%) respondentů, péči o výţivu a pitný reţim 53 (62,4%) respondentů, péči o kůţi a osobní hygienu 54 (63,5%) respondentů, nácvik sebeobsluhy a sebepéče 80 (94,1%) respondentů, jiné sloţky neuvedl nikdo z respondentů.

49

Tabulka č. 11 Sloţky rehabilitačního ošetřování podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Polohování

79

92,9%

Vertikalizace

84

98,8%

Aktivní cvičení

70

82,4%

Pasivní cvičení

65

76,5%

Dechová gymnastika

66

77,6%

Péče o vyprazdňování

53

62,4%

Péče o výţivu a pitný reţim

53

62,4%

Péče o kůţi a osobní hygienu

54

63,5%

a 80

94,1%

Nácvik

sebeobsluhy

sebepéče Jiné

0

0%

Graf č. 13 Výskyt jednotlivých sloţek rehabilitačního ošetřování v odpovědích respondentů

Složky rehabilitačního ošetřování 120 100

94,1%

92,9% 82,4%

80

Vertikalizace

77,6%

Aktivní cvičení 62,4%

Pasivní cvičení

60

Dechová gymnastika

98,9% 40

Polohování

Péče o vyprazdňování

76,5% 62,4%

63,5%

20

Péče o výživu a pitný režim Péče o kůži a osobní hygienu Nácvik sebeobsluhy a sebepéče

0 Výskyt složky v odpovědích

Údaje o metodice rehabilitačního ošetřování Poslední nejrozsáhlejší část dotazníku byla zaměřena na data potřebná k dosáhnutí dílčích cílů č. 2, č. 3 a č. 4, a to zjištění a porovnání způsobů provádění rehabilitačního ošetřování všeobecnými sestrami a fyzioterapeuty na jednotlivých odděleních nemocnic.

50

Otázka č. 10 Polohování pacienta na oddělení je iniciováno Z celkového počtu 85 respondentů 3 (3,5%) respondenti uvedli, ţe polohování je iniciováno pacientem samotným, 1(1,2%) respondent uvedl zdravotnického asistenta, 20 (23,5%) respondentů uvedlo všeobecnou sestru, ţádný respondent neuvedl fyzioterapeuta, 34 (40%) respondentů uvedlo všechny společně, 6 (7,1%) respondentů uvedlo pacienta a všeobecnou sestru, 3 (3,5%) respondenti uvedli pacienta, zdravotnického asistenta a všeobecnou sestru, 11 (12,9%) respondentů uvedlo pacienta, všeobecnou sestru a fyzioterapeuta, 1 (1,2%) respondent uvedl zdravotnického asistenta, všeobecnou sestru a fyzioterapeuta, 6 (7,1%) respondentů uvedlo všeobecnou sestru a fyzioterapeuta. Tabulka č. 12 Iniciace polohování pacienta na oddělení

Odpověď

n¡

f¡

Pacient

3

3,5%

Zdravotnický asistent

1

1,2%

Všeobecná sestra

20

23,5%

Fyzioterapeut

0

0%

Všichni

34

40%

Pacient a všeobecná sestra

6

7,1%

Pacient, zdravotnický

3

3,5%

11

12,9%

1

1,2%

6

7,1%

85

100%

asistent a všeobecná sestra Pacient, všeobecná sestra a fyzioterapeut Zdravotnický asistent, všeobecná sestra a fyzioterapeut Všeobecná sestra a fyzioterapeut Spolu

Otázka č. 11 Poloha, polohování pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu Z celkového počtu 85 respondentů 6 (7,1%) respondentů odpovědělo, ţe polohování nevěnuje pozornost, 16 (18,8%) respondentů pacienta upozorní, kdyţ zaujme nevhodnou

51

polohu, 39 (45,8%) respondentů pacienta edukuje o vhodných polohách a pouţití krčního límce hned po operaci, 22 (25,9%) respondentů edukuje o vhodných polohách a pouţití krčního límce ještě před operací, 1 (1,2%) respondent pacienta upozorní na nevhodnou polohu a zároveň edukuje hned po operaci, 1 (1,2%) respondent upozorní na nevhodnou polohu a edukuje ještě před operací. Tabulka č. 13 Polohování pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Polohování nevěnuje

6

7,1%

16

18,8%

39

45,8%

22

25,9%

1

1,2%

1

1,2%

85

100%

pozornost Pacienta upozorní, kdyţ zaujme nevhodnou polohu Pacienta edukuje o vhodných polohách a pouţití krčního límce hned po operaci Pacienta edukuje o vhodných polohách a pouţití krčního límce ještě před operací Pacienta upozorní, kdyţ zaujme nevhodnou polohu a zároveň edukuje o vhodných polohách a pouţití krčního límce hned po operaci Pacienta upozorní, kdyţ zaujme nevhodnou polohu a zároveň edukuje o vhodných polohách a pouţití krčního límce ještě před operací Spolu

52

Graf č. 14 Polohování pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů 100%

1,5% 1,5%

90%

Pacienta upozorní, když zaujme nevhodnou polohu a zároveň edukuje...ještě před operací

18%

80% 55,5%

70% 60%

Pacienta edukuje o vhodných polohách a použití krčního límce ještě před operací

47,8% 50%

Pacienta edukuje o vhodných polohách a použití krčního límce hned po operaci

40% 30% 38,9% 20%

Pacienta upozorní, když zaujme nevhodnou polohu a zároveň edukuje...hned po operaci

22,3%

10%

Pacienta upozorní, když zaujme nevhodnou polohu Polohování nevěnuje pozornost

8.9

5,6%

Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

0%

Graf č. 15 Polohování pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu porovnání nemocnic 100% 90%

4,8% 4,8%

20,4% 30%

80% 33,3%

70% 60% 50%

52,3%

38,1%

30% 20%

18,2%

25% 14,2%

9,1% FNM

Pacienta edukuje o vhodných polohách a použití krčního límce hned po operaci Pacienta upozorní, když zaujme nevhodnou polohu

10% 0%

Pacienta upozorní, když zaujme nevhodnou polohu a zároveň edukuje... hned po operaci Pacienta edukuje o vhodných polohách a použití krčního límce ještě před operací

40%

40%

Pacienta upozorní, když zaujme nevhodnou polohu a zároveň edukuje.. ještě před operací

5%

4,8%

NNH

ÚVN

53

Polohování nevěnuje pozornost

Otázka č. 12 Pacienty po operaci krční páteře s neurologickým deficitem polohujeme Z celkového počtu 85 respondentů 18 (21,2%) respondentů uvedlo, ţe pacienty nepolohuje z důvodu nestabilních vitálních funkcí (VF), intubace a celkově špatného zdravotního stavu, ale zabezpečí predilekční místa polohovacími pomůckami, náplastí před vznikem dekubitů, 39 (45,8%) respondentů zahajuje polohování aţ několik hodin po operaci, 6 (7,1%) respondentů uvedlo zahájení polohování aţ po kontrolním RTG vyšetření, obvykle druhý den ráno, 22 (25,9%) respondentů zahajuje polohování hned po operaci. Tabulka č. 14 Polohování pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

nepolohujeme z důvodu

18

21,2%

39

45,8%

6

7,1%

22

25,9%

85

100%

nestabilních VF, intubace a celkově špatného zdravotního stavu, ale zabezpečíme predilekční místa polohovacími pomůckami, náplastí před vznikem dekubitů Polohování zahajujeme aţ několik hodin po operaci Polohování zahajujeme aţ po kontrolním RTG vyšetření, obvykle druhý den ráno Polohování zahajujeme hned po operaci Spolu

54

Graf č. 16 Polohování pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem - porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů 100% 90%

13,4%

80%

8,9%

Polohování zahajujeme hned po operaci

70% 72,2%

60% 50%

50,7%

40%

Polohování zahajujeme až po kontrolním RTG vyšetření, obvykle druhý den ráno Polohování zahajujeme až několik hodin po operaci

30% 20% 10%

26,9%

27,8%

Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

nepolohujeme z důvodu…

0%

Graf č. 17 Polohování pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem - porovnání nemocnic 100% 90% 80%

18,2% 35%

33,3%

Polohování zahajujeme hned po operaci

4,8%

Polohování zahajujeme až po kontrolním RTG vyšetření, obvykle druhý den ráno

47,7%

Polohování zahajujeme až několik hodin po operaci

11,4%

70% 60% 50%

45,4% 45%

40% 30% 20% 10%

nepolohujeme z důvodu... 25%

20%

14,2%

0% FNM

NNH

ÚVN

Otázka č. 13 Dechovou gymnastiku na oddělení provádí Z celkového počtu 85 respondentů ţádný respondent neuvedl všeobecná sestra, 46 (54,1%) respondentů odpovědělo fyzioterapeut, ţádný respondent neodpověděl zdravotnický asistent, 13 (15,3%) respondentů uvedlo všichni, 1 (1,2%) respondent uvedl nikdo, 25 (29,4%) respondentů odpovědělo všeobecná sestra a fyzioterapeut.

55

Tabulka č. 15 Profese provádějící dechovou gymnastiku na oddělení podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Všeobecná sestra

0

0%

Fyzioterapeut

46

54,1%

Zdravotnický asistent

0

0%

Všichni

13

15,3%

Nikdo

1

1,2%

Všeobecná

sestra

a 25

29,4%

85

100%

fyzioterapeut Spolu

Graf č. 18 Profese provádějící dechovou gymnastiku na oddělení - porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů 100% 11,1%

90% 80%

5,6%

34,3%

70% 60%

Všeobecná sestra a fyzioterapeut Nikdo

1% 17.9

Všichni

50% 83,3%

40% 30% 20%

Zdravotnický asistent Fyzioterapeut

46,3%

Všeobecná sestra

10% 0% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

56

Graf č. 19 Profese provádějící dechovou gymnastiku na oddělení - porovnání nemocnic 100%

4,8%

90% 80%

43,2%

50%

Všeobecná sestra a fyzioterapeut2

0%

70% 60%

14,3%

25%

Nikdo 25% 2,3% 11,3%

Všichni Zdravotnický asistent

81%

40% 30% 20%

Fyzioterapeut

50%

43,2%

Všeobecná sestra

10% 0% FNM

NNH

ÚVN

Otázka č. 14 Provádění dechové gymnastiky u pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu Z celkového počtu 85 respondentů 18 (21,2%) respondentů uvedlo, ţe dechovou gymnastiku neprovádí, 41 (48,2%) respondentů uvedlo, ţe ji provádí jen při příznacích dechových potíţí, 26 (30,6%) respondentů odpovědělo, ţe dechovou gymnastiku provádí a doporučuje pacientovi provádět preventivně. Tabulka č. 16 Provádění dechové gymnastiky u pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Neprovádí

18

21,2%

Provádí jen při příznacích

41

48,2%

26

30,6%

85

100%

dechových potíţí Provádí a doporučuje pacientovi provádět preventivně Spolu

57

Graf č. 20 Provádění dechové gymnastiky u pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu - porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti 100% 90%

27,8%

31,3%

80% 70%

Provádí a doporučuje pacientovi provádět preventivně

60% 50%

Provádí jen při příznacích dechových potíží

43,3%

40%

66.6

30%

Neprovádí

20% 25,4%

10%

5,6%

0% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

Graf č. 21 Provádění dechové gymnastiky u pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu - porovnání nemocnic 100% 90% 80%

20%

14,2%

43,2%

70% 47,7%

60% 50% 40% 30%

60%

Provádí jen při příznacích dechových potíží

43,2%

Neprovádí

20% 10%

Provádí a doporučuje pacientovi provádět preventivně

38,1% 13,6%

20%

0% FNM

NNH

ÚVN

Otázka č. 15 Provádění dechové gymnastiky u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem Z celkového počtu 85 respondentů 3 (3,5%) respondenti uvedli, ţe dechovou gymnastiku neprovádí, 37 (43,5%) respondentů uvedlo, ţe ji provádí jen při příznacích dechových potíţí, 45 (53%) respondentů odpovědělo, ţe dechovou gymnastiku provádí preventivně u všech pacientů.

58

Tabulka č. 17 Provádění dechové gymnastiky u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Neprovádí

3

3,5%

Provádí jen při příznacích

37

43,5%

45

53%

85

100%

dechových potíţí Provádí preventivně u všech pacientů Spolu

Graf č. 22 Provádění dechové gymnastiky u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem - porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti 100% 90% 80%

46,2%

70% 77,8%

60% 50%

Provádí jen při příznacích dechových potíží

40% 30%

Provádí preventivně u všech pacientů

Neprovádí

49,3%

20% 22,2%

10% 4,5%

0%

Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

Graf č. 23 Provádění dechové gymnastiky u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem - porovnání nemocnic 100% 90% 80%

45,5%

70%

60%

52,4% Provádí preventivně u všech pacientů

60% 50%

Provádí jen při příznacích dechových potíží

40% 30%

Neprovádí

50% 35%

20%

47,6%

10% 0%

4,5%

5%

FNM

NNH

ÚVN

59

Otázka č. 16 Pasivní cvičení pacientů na oddělení provádí Z celkového počtu 85 respondentů

1 (1,2%) respondent uvedl všeobecná sestra,

52 (61,2%) respondentů odpovědělo fyzioterapeut, ţádný respondent neuvedl zdravotnický asistent, 15 (17,6%) respondentů uvedlo všichni, ţádný respondent neuvedl nikdo, 16 (18,8%) respondentů odpovědělo všeobecná sestra a fyzioterapeut, 1 (1,2%) respondent uvedl všeobecná sestra, fyzioterapeut a zdravotnický asistent. Tabulka č. 18 Profese provádějící pasivní cvičení pacientů na oddělení podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Všeobecná sestra

1

1,2%

Fyzioterapeut

52

61,2%

Zdravotnický asistent

0

0%

Všichni

15

17,6%

Nikdo

0

0%

Všeobecná sestra a

16

18,8%

1

1,2%

85

100%

fyzioterapeut Všeobecná sestra, fyzioterapeut a zdravotnický asistent Spolu

60

Graf č. 24 Profese provádějící pasivní cvičení pacientů na oddělení - porovnání odpovědí všeobecných

sester a fyzioterapeutů 100% 90%

1,5%

5,6% Všeobecná sestra, fyzioterapeut a zdravotnický asistent

23,9%

80%

Všeobecná sestra a fyzioterapeut

70% 60%

20,9%

Nikdo

50%

94,4%

Všichni

40% 30%

Zdravotnický asistent 52,2%

20%

Fyzioterapeut

10% 0%

Všeobecná sestra

1,5% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

Graf č. 25 Profese provádějící pasivní cvičení pacientů na oddělení - porovnání nemocnic

100% 90%

10%

4,8% 9,5%

25%

14,3%

27,2%

80% 70% 60%

16%

Všeobecná sestra a fyzioterapeut Nikdo

50%

Všichni

40% 30%

Všeobecná sestra, fyzioterapeut a zdravotnický asistent

54,5%

65%

71,4%

20%

Zdravotnický asistent Fyzioterapeut

10% 0%

Všeobecná sestra

2,3% FNM

NNH

ÚVN

Otázka č. 17 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu Z celkového počtu 85 respondentů 16 (18,8%) respondentů aktivní a pasivní cvičení neprovádí, 22 (25,9%) respondentů provádí pravidelně aktivní i pasivní cvičení, 5 (5,9%) respondentů provádí občas, třeba při polohování pacienta trošku procvičí, 40 (47%)

61

respondentů provádí jenom aktivní cvičení, tj. edukuje pacienty a doporučí aktivní procvičování, 2 (2,4%) respondenti provádí jenom pasivní cvičení. Tabulka č. 19 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Neprovádí

16

18,8%

Provádí pravidelně aktivní i

22

25,9%

5

5,9%

40

47%

2

2,4%

85

100%

pasivní cvičení Provádí občas, třeba při polohování pacienta trošku procvičí Provádí jenom aktivní cvičení, tj. edukuje pacienty a doporučí aktivní procvičování Provádí jenom pasivní cvičení Spolu

Graf č. 26 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu - porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů 100%

3%

Provádí jenom pasivní cvičení

90% 80%

38,8%

70% 77,8%

60% 50%

7,5%

Provádí občas, třeba při polohování pacienta trošku procvičí

40% 30%

32,8%

Provádí pravidelně aktivní i pasivní cvičení

20% 10%

Provádí jenom aktivní cvičení, tj. edukuje pacienty a doporučí aktivní procvičování

17,9%

22,2%

Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

0%

62

Neprovádí

Graf č. 27 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu - porovnání nemocnic 100%

2,3%

5%

Provádí jenom pasivní cvičení

90% 80%

40,9%

70%

60%

60% 50%

47,6%

4,5%

4,8% 14,3%

40% 30%

38,7%

20% 10%

10% 10%

13,6%

15%

FNM

NNH

33,3%

Provádí jenom aktivní cvičení, tj. edukuje pacienty a doporučí aktivní procvičování Provádí občas, třeba při polohování pacienta trošku procvičí Provádí pravidelně aktivní i pasivní cvičení Neprovádí

0% ÚVN

Otázka č. 18 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem Z celkového počtu 85 respondentů 4 (4,7%) respondenti aktivní a pasivní cvičení neprovádějí, 50 (58,9%) respondentů provádí pravidelně aktivní i pasivní cvičení, 15 (17,6%) respondentů provádí občas, třeba při polohování pacienta trošku procvičí, 0 respondentů provádí jenom aktivní cvičení, 16 (18,8%) respondentů provádí jenom pasivní cvičení. Tabulka č. 20 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Neprovádí

4

4,7%

Provádí pravidelně aktivní i

50

58,9%

15

17,6%

0

0%

16

18,8%

85

100%

pasivní cvičení Provádí občas, třeba při polohování pacienta trošku procvičí Provádí jenom aktivní cvičení Provádí jenom pasivní cvičení Spolu

63

Graf č. 28 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem - porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů 100% 90% 80%

Provádí jenom pasivní cvičení

13,4% 38,8%

20,9%

Provádí jenom aktivní cvičení

70% 60%

5,6% Provádí občas, třeba při polohování pacienta trošku procvičí

50% 40%

59,7%

30%

55,6%

20% 10%

Neprovádí

6%

0%

Provádí pravidelně aktivní i pasivní cvičení

Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

Graf č. 29 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem - porovnání nemocnic 100% 90% 80%

11,4% 18,2%

70%

Provádí jenom pasivní cvičení

20% 33,3% 10%

Provádí jenom aktivní cvičení

60% 23,8%

50% 40%

63,6%

65%

30% 42,9%

20%

Provádí pravidelně aktivní i pasivní cvičení Neprovádí

10% 0%

Provádí občas, třeba při polohování pacienta trošku procvičí

6,8%

5%

FNM

NNH

ÚVN

Otázka č. 19 Kdo vertikalizuje pacienty po operaci krční páteře na oddělení? Z celkového počtu 85 respondentů

3 (3,5%) respondenti uvedli všeobecná sestra,

38 (44,7%) respondentů odpovědělo fyzioterapeut, 0 respondentů uvedlo zdravotnický asistent, 8 (9,4%) respondentů uvedlo všichni, 4 (4,7%) respondenti uvedli, ţe se pacient vertikalizuje sám, 24 (28,2%) respondentů odpovědělo všeobecná sestra a fyzioterapeut,

64

7 (8,3%) respondentů uvedlo všeobecná sestra, fyzioterapeut a zdravotnický asistent, 1 (1,2%) respondent uvedl fyzioterapeut a zdravotnický asistent. Tabulka č. 21 Profese provádějící vertikalizaci pacientů po operaci krční páteře na oddělení podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

všeobecná sestra

3

3,5%

fyzioterapeut

38

44,7%

zdravotnický asistent

0

0%

všichni

8

9,4%

pacient se vertikalizuje sám

4

4,7%

všeobecná

sestra

a 24

28,2%

fyzioterapeut všeobecná

sestra, 7

8,3%

fyzioterapeut a zdravotnický asistent fyzioterapeut a zdravotnický 1

1,2%

asistent Spolu

85

100%

Graf č. 30 Profese provádějící vertikalizaci pacientů po operaci krční páteře na oddělení - porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů 100%

8,9%

90% 80%

29,9%

5,6% 5,6%

fyzioterapeut a zdravotnický asistent

22,2%

všeobecná sestra, fyzioterapeut a zdravotnický asistent

5,6%

všeobecná sestra a fyzioterapeut

11%

pacient se vertikalizuje sám

70% 60% 50%

4,5% 8,9%

všichni

40% 30%

43,3%

20%

zdravotnický asistent

50%

fyzioterapeut

10% 0%

4,5% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

65

všeobecná sestra

Graf č. 31 Profese provádějící vertikalizaci pacientů po operaci krční páteře na oddělení - porovnání nemocnic 100%

6,8%

90% 80%

5% 10%

29,6%

9,5% 9,5% 9,5%

70% 60% 50%

4,5% 9,1%

pacient se vertikalizuje sám všichni 10%

45,5%

20% 10% 0%

všeobecná sestra, fyzioterapeut a zdravotnický asistent všeobecná sestra a fyzioterapeut

45%

40% 30%

fyzioterapeut a zdravotnický asistent

71,5%

10%

zdravotnický asistent

15%

fyzioterapeut

4,5%

5%

FNM

NNH

ÚVN

všeobecná sestra

Otázka č. 20 Kdy dochází k vertikalizaci pacienta po operaci krční páteře bez neurologického deficitu? Z celkového počtu 85 respondentů 10 (11,7%) respondentů uvedlo v den operace, 20 (23,5%) respondentů uvedlo v den operace jen na ţádost pacienta, 50 (58,9%) respondentů uvedlo 1. den po operaci, 5 (5,9%) respondentů uvedlo víc neţ jeden den po operaci. Tabulka č. 22 Čas provedení vertikalizace pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

V den operace

10

11,7%

V den operace jen na ţádost

20

23,5%

1. den po operaci

50

58,9%

Víc neţ jeden den po operaci

5

5,9%

Spolu

85

100%

pacienta

66

Graf č. 32 Čas provedení vertikalizace pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů 100%

7,5%

90% 80% 55,6%

70% 60%

Víc než jeden den po operaci

59,7% 1. den po operaci

50% 40% 27,8%

30% 20% 10% 0%

V den operace jen na žádost pacienta V den operace

22,4% 16,6%

10,4% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

Graf č. 33 Čas provedení vertikalizace pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů 100% 90%

9,1%

5%

80% 45%

70% 60%

61,9%

63,6%

Víc než jeden den po operaci 1. den po operaci

50% 40%

20%

V den operace jen na žádost pacienta

30% 20%

28,6% 22,8%

10% 0%

30% 9,5%

4,5% FNM

V den operace

NNH

ÚVN

Otázka č. 21 Jaký způsob vertikalizace pouţíváte u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem? Z celkového počtu 85 respondentů 16 (18,8%) respondentů pacienty nevertikalizuje, 30 (35,3) respondentů vyuţívá k vertikalizaci podepřený sed na lůţku, 12 (14,1%) respondentů vysazování do křesla, do vozíku, 13 (15,3%) respondentů vertikalizuje na vertikalizačním lůţku, 9 (10,6%) respondentů kombinuje podepřený sed na lůţku

67

s vysazováním do křesla, do vozíku, 5 (5,9%) respondentů vertikalizuje podepřeným sedem na lůţku, vysazováním do křesla, do vozíku a vertikalizační lůţkem. Tabulka č. 23 Způsoby vertikalizace pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Nevertikalizujeme

16

18,8%

Podepřený sed na lůţku

30

35,3%

Vysazování do křesla, do

12

14,1%

Vertikalizační lůţko

13

15,3%

Podepřený sed na lůţku

9

10,6%

5

5,9%

85

100%

vozíku

a vysazování do křesla, do vozíku Podepřený sed na lůţku, vysazování do křesla, do vozíku a vertikalizační lůţko Spolu

Graf č. 34 Způsoby vertikalizace pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů Podepřený sed na lůžku, 100% 3% vysazování do křesla, do vozíku 6% 90% a vertikalizační lůžko 27,8% 19,4% Podepřený sed na lůžku 80% a vysazování do křesla, do 70% vozíku 11,9% Vertikalizační lůžko 60% 22,2%

50% 40%

35,8%

Vysazování do křesla, do vozíku

30% 20% 10%

33,3%

Podepřený sed na lůžku

23,9%

0%

Nevertikalizujeme Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

68

Graf č. 35 Způsoby vertikalizace pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem porovnání nemocnic 100% 90% 80%

11,3%

15%

9,5%

9,1% 15%

23,8%

Podepřený sed na lůžku a vysazování do křesla, do vozíku

70% 60% 50%

29,6%

9,1%

Podepřený sed na lůžku, vysazování do křesla, do vozíku a vertikalizační lůžko

45%

38,1%

Vertikalizační lůžko

40% 30%

Vysazování do křesla, do vozíku

29,6%

20% 10%

25%

28,6%

NNH

ÚVN

Podepřený sed na lůžku

11,3%

0% FNM

Otázka č. 22 Řešení problémů s vyprazdňováním stolice u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem Z celkového počtu 85 respondentů 35 (41,2%) respondentů problémy předpokládá a snaţí se jim předejít, co nejvíc je eliminovat, 34 (40%) respondentů řeší problémy aţ při jejich vzniku, 16 (18,8%) respondentů uvedlo, ţe problémy s vyprazdňováním stolice jsou u těchto pacientů normálním jevem, nevěnují tomu speciální péči. Tabulka č. 24 Řešení problémů s vyprazdňováním stolice u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Problémy předpokládáme a

35

41,2%

34

40%

16

18,8%

85

100%

snaţíme se jim předejít, co nejvíc je eliminovat Řešíme problémy aţ při jejich vzniku Problémy s vyprazdňováním stolice jsou u těchto pacientů normálním jevem, nevěnujeme tomu speciální péči Spolu

69

Graf č. 36 Řešení problémů s vyprazdňováním stolice u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem - porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů 100% 90%

2% 5,6%

19,4%

Problémy s vyprazdňováním stolice jsou u těchto pacientů normálním jevem, nevěnujeme tomu speciální péči

80% 70% 60%

49,3%

50%

77,7%

Řešíme problémy až při jejich vzniku

40% 30% 20%

Problémy předpokládáme a snažíme se jim předejít, co nejvíc je eliminovat

31,3%

10% 0% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

Graf č. 37 Řešení problémů s vyprazdňováním stolice u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem - porovnání nemocnic 100% 90%

15,9%

20%

23,8%

80%

Problémy s vyprazdňováním stolice jsou u těchto pacientů normálním jevem, nevěnujeme tomu speciální péči

70% 60%

40,9%

40%

38,1%

50%

Řešíme problémy až při jejich vzniku

40% 30% 20%

43,2%

40%

38,1%

FNM

NNH

ÚVN

Problémy předpokládáme a snažíme se jim předejít, co nejvíc je eliminovat

10% 0%

Otázka č. 23 Jak často provádíte celkovou koupel u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem? Z celkového počtu 85 respondentů 37 (43,5%) respondentů provádí celkovou koupel denně na lůţku pacienta, 29 (34%) respondentů koupe pacienty denně v koupelně, 2 (2,4%) respondenti provádí celkovou koupel na lůţku pacienta obden, 6 (7,1%) respondentů

70

obden v koupelně, 5 (5,9%) respondentů provádí celkovou koupel pacienta méně neţ 3krát týdně, 6 (7,1%) respondentů uvedlo podle individuálního přání pacienta. Tabulka č. 25 Frekvence celkové koupele u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem podle respondentů

Odpověď

n¡

f¡

Denně na lůţku pacienta

37

43,5%

Denně v koupelně

29

34%

Obden na lůţku pacienta

2

2,4%

Obden v koupelně

6

7,1%

Méně neţ 3krát týdně

5

5,9%

Podle individuálního přání

6

7,1%

85

100%

pacienta Spolu

Graf č. 38 Frekvence celkové koupele u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů 100% 90%

4,5% 1,5% 6% 3%

22,2%

38,8%

11.1

80% 70%

Podle individuálního přání pacienta Méně než 3krát týdně

60% Obden v koupelně 50%

16,7% Obden na lůžku pacienta

40% 30% 20%

46,2%

Denně v koupelně 33,3% Denně na lůžku pacienta

10% 0% Všeobecné sestry

Fyzioterapeuti

71

Graf č. 39 Frekvence celkové koupele u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem porovnání nemocnic 100% 90%

2,3% 9,1% 2,3%

5% 5%

80%

15%

70%

5%

60%

47,7%

19% 9,5% 4,8%

Méně než 3krát týdně

15% 23,8%

50%

Obden v koupelně Obden na lůžku pacienta

40% 30% 20%

Podle individuálního přání pacienta

55%

Denně v koupelně 42,9%

38,6%

Denně na lůžku pacienta

10% 0% FNM

NNH

ÚVN

72

DISKUZE Výzkum k této bakalářské práci probíhal na vybraných odděleních tří nemocnic v Praze: ve Fakultní nemocnici v Motole, v Nemocnici na Homolce a v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Oddělení (spondylochirurgie, neurochirurgie, spinální jednotka a rehabilitace) byly vybrány na základě jednoho kritéria, a to hospitalizace pacientů po operaci krční páteře. Vzorek respondentů pro výzkum musel splňovat tyto poţadavky: 1.) respondent je povoláním všeobecná sestra nebo fyzioterapeut; 2.) respondent je zaměstnán v jedné ze zkoumaných nemocnic; 3.) respondent pracuje na oddělení, kde jsou hospitalizováni pacienti po operaci krční páteře. Celkový počet rozdaných dotazníků byl 150. Vrácených bylo 98 dotazníků, 13 z nich nemohlo být k výzkumu pouţito pro neúplné nebo špatné vyplnění. Celkově byla návratnost 85 dotazníků, coţ představuje 56,7%. Ve výzkumu jsme se zaměřili na zjištění znalostí všeobecných sester a fyzioterapeutů o rehabilitačním ošetřování všeobecně a specificky po operaci krční páteře. Dále pak na zmapování metodiky a postupů při poskytování rehabilitačního ošetřování pacientů po operaci krční páteře na vybraných odděleních v zkoumaných nemocnicích. Prvních 5 otázek bylo zaměřeno na zjištění všeobecných (demografických) dat o respondentech. Výzkumu se zúčastnilo 67 (78,8%) všeobecných sester a 18 (21,2%) fyzioterapeutů. Nejčastější věkové zastoupení vybraných respondentů bylo mezi 21 aţ 30 let (49,4%). Vzdělání dotazových respondentů bylo zastoupeno v stupni středoškolském, vyšším odborným a vysokoškolským. U všeobecných sester převládalo vzdělání středoškolské (65,7% respondentů). U fyzioterapeutů naopak převládalo vzdělání vysokoškolské (77,8% respondentů). Domníváme se, ţe tento rozdíl ve vzdělání měl značný vliv na výsledek našeho výzkumu, jak bude rozebráno níţe. 29 (34,1%) respondentů pracuje na spondylochirurgickém oddělení, 22 (25,9%) respondentů na neurochirurgickém oddělení, 19 (22,4%) respondentů na spinální jednotce a 15 (17,6%) respondentů pracuje na rehabilitačním oddělení. Jenom 3 (16,7%) fyzioterapeuti pracují na jiném neţ rehabilitačním oddělení, a to na Spinální jednotce. Skladba oddělení mohla mít vliv na odpovědi na otázky č. 11, 14, 17 a 20, kdy se pracovnicí Spinální jednotky nemuseli s pacientem po operaci krční páteře bez neurologického deficitu setkat.

73

Co se týče praxe respondentů na odděleních s péčí o pacienty po operaci krční páteře, u obou profesí převládala praxe 1-3 roky. Tázané všeobecné sestry ji uvedly 34 krát, coţ je 50,7% z jejich celkového počtu, fyzioterapeuti 8 krát, tj. 44,4%. Prvním a druhým dílčím cílem bakalářské práce bylo zjistit a porovnat znalosti všeobecných sester a fyzioterapeutů o rehabilitačním ošetřování pacientů po operaci krční páteře. K tomuto se vztahovaly otázky č. 6 aţ č. 9. Na otázku zda respondenti znají pojem rehabilitační ošetřování jich 74 (87,1%) odpovědělo ano. Všichni 11 (12,9%) respondenti, kteří odpověděli ne, byly všeobecné sestry. 8 z nich mělo středoškolské vzdělání, 3 byly diplomované všeobecné sestry nebo všeobecné sestry se specializací, ţádná z nich neměla vzdělání vysokoškolské. 7 těchto sester pracuje ve Fakultní nemocnici v Motole, 3 v Ústřední vojenské nemocnici a 1 v Nemocnici na Homolce. Analýza této otázky potvrzuje náš předpoklad o tom, ţe všeobecné sestry mají niţší znalosti o rehabilitačním ošetřování. Většina 33 (38,8%) respondentů se s pojmem rehabilitační ošetřování setkala v zaměstnání, na oddělení. Při rozdělení respondentů na fyzioterapeuty a všeobecné sestry nám vyplynulo, ţe 15 (83,8%) fyzioterapeutů se s pojmem setkalo uţ ve škole, kdeţto nejvíc sester, 33 (49,3%), uvedlo prvé setkání s pojmem v zaměstnání nebo oddělení. 21 (63,6%) těchto sester mělo středoškolské vzdělání. Z toho lze usoudit, ţe znalosti všeobecných sester o rehabilitačním ošetřování nemusí být tak hluboké a správné a jsou spíš praktického rázu. Zajímavé by bylo, a bohuţel mně se to nepodařilo, zjistit, kdy se pojem rehabilitační ošetřování objevuje ve výukových materiálech. Můţeme dále také usuzovat, ţe sestry mohou rehabilitační ošetřování provozovat bez toho, aby vůbec věděly, ţe ty dennodenně prováděné úkony patří k rehabilitačnímu ošetřování. Myslíme si, ţe naší předešlou domněnku potvrzuje i analýza otázky č. 9. Všechny sloţky správně označilo 32 (37,6%) respondentů. 10 fyzioterapeutů, coţ představuje 55,5% z jejich celkového počtu a 22 všeobecných sester, co je 32,8% z účastných sester. Domníváme se, ţe kdyby byla otázka postavena ve formě: Zaškrtněte sloţky rehabilitačního ošetřování, které provádíte na vašem oddělení, moţná by víc sester označilo všechny moţnosti. Mnoho sester třeba neví, ţe péče o výţivu a pitný reţim, o vyprazdňování, o kůţi a osobní hygienu, taky patří k rehabilitačním prostředkům ošetřovatelské péče. V dotazníku právě tyto sloţky vynechalo nejvíc, tj. 24 (35,8%) sester. V otázce kompetenci vykonávat rehabilitační ošetřování se názor všeobecných sester a fyzioterapeutů také liší. 16 (88,9%) fyzioterapeutů uvedlo, ţe rehabilitační ošetřování je v kompetenci obou, tj. všeobecných sester a fyzioterapeutů. Stejný názor má 31 (46,3%)

74

všeobecných sester. 25 (37,3%) sester si myslí, ţe patří do kompetence fyzioterapeutů. Jedna sestra (se středoškolským vzděláním) dokonce uvedla, ţe rehabilitační ošetřování nepatří do kompetence ţádného z nich. Můţeme se domnívat, ţe kdyţ sestra nepovaţuje rehabilitační ošetřování za svojí kompetencí, těţko jej bude ve své praxi aplikovat. Po důkladné analýze výsledků se odvaţujeme říct, ţe znalosti fyzioterapeutů o rehabilitačním ošetřování jsou na dostatečné úrovni. Znalosti všeobecných sester jsou podstatně menší, nedosahují úrovně znalosti fyzioterapeutů. Myslíme si, ţe je to dáno hlavně rozdílným stupněm vzdělání respondentů. Třetím a čtvrtým dílčím cílem výzkumu této bakalářské práce bylo zmapovat a porovnat metodiku poskytování rehabilitačního ošetřování pacientům po operaci krční páteře všeobecnými sestrami a fyzioterapeuty v zkoumaných nemocnicích. Porovnávaly jsme také postupy poskytování rehabilitačního ošetřování v jednotlivých nemocnicích. K dosaţení těchto cílů slouţily v dotazníku otázky č. 10 aţ 23. Polohování pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu nevěnuje pozornost 6 (7,1%) tázaných respondentů. Všechny to jsou všeobecné sestry se středoškolským vzděláním. Na nevhodnou polohu pacienta upozorní 1 (5,6 %) fyzioterapeut, ale 15 (22,3%) sester. Můţe to být dáno častější přítomnosti sestry u lůţka pacienta. Téměř polovina, 32 (47,8%) sester pacienta edukuje o vhodných polohách a pouţití krčníhoímchned po operaci. Kdeţto víc neţ polovina 10 (55,5%) fyzioterapeutů o tom edukuje pacienta ještě před operací. Ve všech nemocnicích převládala na tuto otázku odpověď c - edukace o vhodných polohách a pouţití krčního límce hned po operaci. Ve FNM 23 (52,3%) respondentů, v NNH 8 (38,1%) respondentů, v ÚVN také 8 (40%) respondentů. Při porovnání nemocnic jsme shledaly, ţe 4 (9,1%) respondentů ve FNM nevěnuje polohování pozornost. Ve zbylých dvou nemocnicích takto odpovědělo shodně po 1 (4,8% a 5%) respondentovi. I kdyţ ta čísla, hlavně v případě NNH a ÚVN, nejsou nějak zvlášť vysoká, povaţujeme to za alarmující. Myslíme si, ţe polohování je u pacientů po operaci krční páteře podstatné, bez ohledu na neurologický deficit. Rozdíl mezi sestrami a fyzioterapeuty v polohování pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem je taky patrný. 34 (50,7%) všeobecných sester uvádí, ţe polohování těchto pacientů zahajuje aţ několik hodin po operaci. Taktéţ odpovědělo 5 (27,8%) fyzioterapeutů. 18 (26,9%) sester pacienta nepolohuje z důvodu nestabilních VF, intubace a celkově špatného zdravotního stavu, ale zabezpečí predilekční místa

75

polohovacími pomůckami, náplastí před vznikem dekubitů. Jen 9 (13,4%) sester zahajuje polohování pacienta hned po operaci. Tuhle moţnost ale uvedlo 13 (72,2%) fyzioterapeutů. Ve všech třech nemocnicích ve většině (FNM 45,4%, NNH 45%, ÚVN 47,7%) shodně zahajují polohování pacientů aţ několik hodin po operaci. Hned po operaci zahajuje polohování jen 8 (18,2%) respondentů z FNM. Ve zbylých dvou nemocnicích takto postupuje 7 (NNH 35%, ÚVN 33,3%) respondentů. Kdyţ uváţíme důleţitost včasného polohování jako prevence dekubitů, odpovědi na tuto otázku nutí k zamyšlení. Otázka č. 13 nás taky překvapila. Víc neţ polovina respondentů 46 (54,1%) uvedla fyzioterapeuta jako jedinou profesi, kdo provádí na oddělení dechovou gymnastiku. Sestry to uvedly ve 31 případech, tj. 46,3%, fyzioterapeuti dokonce v 15, tj. 83,3%. Obě profese byly jako aktéři dechových cvičení pacientů uvedeny 25 krát (29,4%). 23 krát tuto moţnost označily sestry (34,3%), jen 2 krát fyzioterapeuti (11,1%). Jedna sestra dokonce uvedla, ţe dechovou gymnastiku na oddělení neprovádí nikdo. Z výsledků nám vyplynulo, ţe v kaţdé ze zkoumaných nemocnic je to s dechovou gymnastikou jinak. V ÚVN 17 (81,1%) respondentů uvádí fyzioterapeuta, ale jen 1 (4,8%) sestru i fyzioterapeuta. V NNH 10 (50%) fyzioterapeuta a 5 (25%) oba. Ve FNM shodně 19 (43,2%) respondentů uvádí jenom fyzioterapeuta a sestru i fyzioterapeuta. Z odpovědí na otázku č. 14. jsme se dozvěděly, ţe 43,3% dotazovaných sester a 66,6% dotazovaných fyzioterapeutů provádí, nebo si myslí, ţe by se dechová gymnastika měla provádět u pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu jen při příznacích dechových potíţí. Ten samý závěr bychom mohly pouţít pro NNH (60%) a ÚVN (47,7%). Ve FNM provádí dechovou gymnastiku jen při příznacích dechových potíţí a preventivně shodně po 19 (43,2%) respondentů. Zajímavé je zjištění více procent sester (31,3%) neţ fyzioterapeutů (27,8%), které uvádí, ţe dechovou gymnastiku provádí preventivně. V otázce dechové gymnastiky u pacienta s neurologickým deficitem fyzioterapeuti v 77,8% odpověděli, ţe jí provádí preventivně u všech pacientů. Na rozdíl od sester, které v 49,3% zůstaly při provádění dechové gymnastiky jen při příznacích dechových potíţí. Dobrým výsledkem ale je, ţe 31 (46,2%) sester provádí dechovou gymnastiku u pacientů s neurologickým deficitem preventivně. V NNH a ÚVN provádí dechovou gymnastiku u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem preventivně většina sester a fyzioterapeutů (NNH 60%, ÚVN 52,4%). Ve FNM, kde dechovou gymnastiku u pacientů bez neurologického deficitu provádí preventivně 19 (43,2%) respondentů, jich jí u pacientů s deficitem provádí jen o jednoho víc. A 22 (50%) respondentů z FNM dechovou gymnastiku provádí jen při příznacích dechových potíţí.

76

Podle zhodnocení odpovědí na otázku č. 16, je provádění pasivního cvičení u pacientů po operaci krční páteře v rukou fyzioterapeutů. Sestry tak odpověděly 35 krát (52,2%), fyzioterapeuti

17krát

(94,4%).

16

sester

(23,9%)

zaškrtlo

v dotazníku

sestru

i fyzioterapeuta. 12 (75%) jich bylo z FNM. V ÚVN se odpověď fyzioterapeut objevila 15 krát (71,4%), v NNH 13 krát (65%). Jen ve FNM uvedlo sestru i fyzioterapeuta víc respondentů, a to 12 (27,2%). V otázce č. 17 se respondenti shodli. Většina 40 (47%) provádí u pacientů bez neurologického deficitu jenom aktivní cvičení. Při rozdělení respondentů na sestry a fyzioterapeuty jsme dospěli ke stejnému výsledku. Rozdíl je jenom v počtu respondentů, kdy sestry toto uvedly 26 krát (38,8%) a fyzioterapeuti 14 krát (77,8%). Znepokojujících je 17,9% sester a 22,2% fyzioterapeutů, kteří uvedli, ţe u pacientů neprovádějí ani aktivní ani pasivní cvičení. Při porovnání nemocnic jsme dokonce objevily, ţe v ÚVN aţ 33,3% respondentů neprovádí u pacientů ţádné cvičení. V další otázce, týkající se cvičení pacientů s neurologickým deficitem, jiţ jen 4 sestry (6%) uvedly, ţe jej neprovádí. Fyzioterapeut tak neodpověděl ţádný. Aktivní a pasivní cvičení u pacientů pravidelně provádí 40 (59,7%) sester a 10 (55,6%) fyzioterapeutů. Ve všech nemocnicích (FNM 63,6%, NNH 65%, ÚVN 42,9%) respondenti odpověděli, ţe obě cvičení provádějí pravidelně. Na otázku č. 19 jsme dostaly zajímavou odpověď. 29 (43,3%) sester a 9 (50%) fyzioterapeutů odpovědělo, ţe pacienty po operaci krční páteře na oddělení vertikalizuje fyzioterapeut. V ÚVN tak odpovědělo 15 (71,5%) respondentů, ve FNM 20 (45,5%). V NNH většina respondentů odpověděla, ţe pacienty vertikalizuje jak fyzioterapeut, tak i sestra. Podle našeho názoru je tato odpověď nejvíc přijatelná. Fyzioterapeut není na oddělení přítomný nepřetrţitě, natoţ o víkendech a o svátcích. Kdyţ vezmeme v potaz, ţe pacienty po operacích vertikalizujeme 1. den po operaci (to je předmětem další otázky), vychází nám, ţe pacienti operováni v pátek jsou upoutáni na lůţko zbytečně celý víkend jen kvůli nepřítomnosti fyzioterapeuta. Otázka vertikalizace pacienta po operaci krční páteře bez neurologického deficitu byla spíše informativní. Víme, ţe vertikalizace pacienta musí být naordinována lékařem. Nám šlo hlavně o zjištění a porovnání jak to praktikují v zkoumaných nemocnicích. V odpovědích sester a fyzioterapeutů ani nebyly nějaké markantní rozdíly. Vertikalizace 1. den po operaci byla uvedena nejpočetněji a s nejmenším rozdílem: sestry 40 krát ( 59,7%), fyzioterapeuti 10 (55,6%). Ve FNM tato odpověď figurovala v 28 dotaznících (63,6%), V ÚVN ve 13 (61,9%), V NNH v jen 9 (45%). V 6 případech, coţ je 30%,

77

respondenti z NNH uvedli vertikalizaci v den operace. Dobrým znamením je, ţe vysoké procento (23,5%) respondentů vertikalizuje pacienta v den operace na jeho ţádost. Činí tak 15 ( 22,4%) sester a 5 (27,8%) fyzioterapeutů. Samozřejmě předpokládáme, ţe respondent si před samotnou vertikalizací vyţádá souhlas ošetřujícího lékaře k jejímu provedení. Znamená to, ţe pacientovi je umoţněno právo spolupodílet se na péči. Otázka způsobu vertikalizace kvadruplegických pacientů je podmíněná technickými moţnostmi oddělení. Proto se vertikalizační lůţko jako jedna z moţností objevilo jenom u dotazníků vrácených ze spinální jednotky 13 krát (29,6%). Na ostatních odděleních převládá podepřený sed na lůţku, který sestry uvedly 24 krát (35,8%), fyzioterapeuti 6 krát (33,3%). Ostatní moţnosti jsou v odpovědích zastoupeny v různých poměrech. Nás však zaujala odpověď aţ 16 sester (23,9%), které uvedly, ţe pacienty nevertikalizují. 6 těchto sester bylo z ÚVN (28,6%), po 5 sester z NNH (25%) a FNM (11,3%). Myslíme si, ţe jsou tato čísla alarmující. Domněnku, ţe by snad sestry přesně nevěděly co vertikalizace je, další varianty odpovědi vyvracejí. Otázku problémů s vyprazdňováním stolice u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem řeší 14 (77,7%) fyzioterapeutů ještě před jejich vznikem, předpokládá je a snaţí se jim předejít. 33 (49,3%) sester se těmto problémům věnuje a řeší je aţ při jejich vzniku. Všechny 3 nemocnice vyšly v tomto případě na stejno. Obě dvě moţnosti se v dotaznících vyskytly kolem 40%: FNM – a.) 43,2%, b.) 40,9%., NNH – a.) 40%, b.) 40%., ÚVN – a.) 38,1%, b.) 38,1%. Nečekané je zjištění, ţe 13 sester (19,4%) a 3 (16,7%) fyzioterapeutů problémy s vyprazdňováním stolice u těchto pacientů povaţuje za normální jev a nevěnuje jim speciální péči. Z ÚVN pochází 5 (23,8%) těchto sester, z NNH 4 (20%) a z FNM 7 (15,9%). Na otázku o frekvenci provádění celkové koupele u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým postiţením nám většina respondentů odpověděla, ţe jí provádí denně na lůţku pacienta. Sestry tak odpověděly 31krát (46,2%), fyzioterapeuti 6 krát (33,3%). U fyzioterapeutů předpokládáme, ţe odpověděli na základě odpozorovaných zkušeností, nebo si odpověď zjistili u sester. 21(47,7%) respondentů z FNM uvedlo, ţe provádí celkovou koupel pacienta denně v koupelně. V ostatních dvou nemocnicích také převládá celková koupel pacienta denně, ale na lůţku (NNH 55%, ÚVN 42,9%). S výsledkem jsme spokojené. Přesto se ale domníváme, ţe ideální by bylo provádět celkovou koupel denně v koupelně. To je však limitováno technickým a personálním zabezpečením. V případě NNH také stavebním řešením oddělení.

78

ZÁVĚR Tématem této bakalářské práce bylo Rehabilitační ošetřování pacientů po operaci krční páteře. Snad nejčastější příčinou operace páteře vůbec jsou úrazy (pády, dopravní nehody, sportovní úrazy, kriminální úrazy). Z neúrazové etiologie to jsou hlavně zánětlivé (spondylodiscitída), degenerativní (spondylóza, stenóza páteřního kanálu) a nádorové onemocnění. U všech případů můţe dojít k poškození míchy, a tím k poškození nebo ztrátě funkcí (motorických, senzitivních a autonomních), které daný úsek míchy zabezpečuje. Rehabilitační ošetřování těchto pacientů je jednou ze základních sesterských činností, které brání vzniku sekundárních změn, komplikací a imobilizačního syndromu. V teoretické části práce je definováno rehabilitační ošetřování jako způsob aktivního ošetřování nemocného, kdy sestra všemi dostupnými, rehabilitačními prostředky brání vzniku sekundárních změn a komplikací z imobility. K takovým prostředkům patří polohování, vertikalizace, aktivní cvičení, pasivní cvičení, dechová gymnastika, péče o vyprazdňování, péče o výţivu a pitný reţim, péče o kůţi a osobní hygienu a nácvik sebeobsluhy a sebepéče. Tyto jednotlivé sloţky rehabilitačního ošetřování jsou v práci jednoduše popsány a vysvětleny se zaměřením na ošetřování pacientů po operaci krční páteře. V empirické části jsem se zaměřila na zjištění a zmapování teoretických znalostí a praktických zkušeností všeobecných sester a fyzioterapeutů v poskytování rehabilitačního ošetřování pacientům po operaci krční páteře. K výzkumu jsem pouţila originálně vytvořený dotazník, který jsem rozdala sestrám a fyzioterapeutům. Porovnávala jsem také způsob provádění jednotlivých sloţek rehabilitačního ošetřování ve třech praţských nemocnicích. Z mého výzkumu jsem vydedukovala: 1.) znalosti všeobecných sester o rehabilitačním ošetřování jsou podstatně menší neţ znalosti fyzioterapeutů, nejlepší teoretické znalosti o rehabilitačním ošetřování mají respondenti z Nemocnice na Homolce; 2.) polohování – všeobecné sestry edukují o vhodných polohách a pouţití krčního límce hned po operaci, kdeţto fyzioterapeuti ještě před ní; - pacienty po operaci s neurologickým deficitem většina sester polohuje aţ několik hodin po operaci a 27% dokonce nepolohuje, kdeţto fyzioterapeuti polohují, nebo doporučují polohovat hned po operaci;

79

- nemocnice postupují při polohování pacientů bezmála stejným způsobem, ve FNM je vysoké procento respondentů, kteří pacienty nepolohují; 3.) dechová gymnastika – provádí ve většině fyzioterapeut; - u pacientů bez neurologického deficitu provádějí jak sestry, tak fyzioterapeuti jen při příznacích dechových potíţí, ale část sester neprovádí vůbec; - u pacientů s neurologickým deficitem provádějí jak sestry, tak fyzioterapeuti ve většině preventivně, stále však malé procento sester neprovádí vůbec; - z nemocnic je na tom nejlíp FNM, téměř polovina respondentů uvádí, ţe DG provádí sestra i fyzioterapeut preventivně u všech pacientů, nejhůř ÚVN, kdy DG provádí většinou fyzioterapeut a v 38% ji neprovádí nikdo; 4.) aktivní a pasivní cvičení – pasivní cvičení ve většině provádí fyzioterapeut; - u pacientů bez neurologického deficitu sestry provádí pravidelně oba cvičení, fyzioterapeuti jen aktivní cvičení, část sester i fyzioterapeutů neprovádí vůbec ţádné cvičení; - u pacientů s neurologickým deficitem víc neţ polovina sester a fyzioterapeutů provádí pravidelně oba cvičení, část sester však neprovádí ţádné; - ve FNM se na pasivním cvičení podílí ve větší míře i všeobecné sestry, v ÚVN vysoké procento respondentů neprovádí u pacientů bez neurologického deficitu ţádné cvičení; 5.) vertikalizace – skoro polovina respondentů uvádí, ţe jí provádí fyzioterapeut, slibné procento sester a fyzioterapeutů uvedlo obě dvě profese; - v NNH nejčastěji sestra i fyzioterapeut, v ÚVN fyzioterapeut, tady také nejvyšší procento vertikalizace na ţádost pacienta; 6.) vyprazdňování stolice – téměř polovina sester řeší problémy s vyprazdňováním stolice související s poškozením míchy aţ při jejich vzniku, kdeţto tři čtvrtiny fyzioterapeutů je předpokládá u všech takových pacientů a snaţí se, nebo doporučuje jim předejít; - nemocnice vyšly v této otázce na stejno, jak uvádím v diskuzi; 7.) celková koupel – 85% sester provádí celkovou koupel denně, takový postup by doporučila polovina dotazovaných fyzioterapeutů; - ve všech nemocnicích provádějí celkovou koupel pacientů denně, jenom ve FNM ji ale provádějí v koupelně.

80

Z výsledků šetření bychom navrhovali tato opatření: 1.) zlepšit teoretické znalosti a praktické zkušenosti všeobecných sester, ale i fyzioterapeutů o rehabilitačním ošetřování pořádáním seminářů a kurzů na toto téma; 2.) zařadit tyto semináře mezi semináře pro absolventy, neboť rehabilitační ošetřování je součásti práce všeobecné sestry na kaţdém oddělení; 3.) organizovat semináře o rehabilitačním ošetřování pacientů po operaci krční páteře v rámci nemocnic, kde by si sestry i fyzioterapeuti mohli předat své znalosti a zkušenosti; 4.) snaţit se o kvalitnější komunikaci a spolupráci všeobecných sester a fyzioterapeutů, čím dojde k předávání znalostí a zkušeností; 5.) vytvořit standardy ošetřovatelské péče o pacienty po operaci krční páteře se zaměřením na rehabilitační ošetřování těchto pacientů.

81

ANOTACE Autor:

Vladimíra Medvecová

Instituce:

Ústav sociálního lékařství LF UK v Hradci Králové Oddělení ošetřovatelství

Název práce:

Rehabilitační ošetřování u pacientů po operaci krční páteře v praxi Vedoucí práce: Mgr. Taťána Maňasová Počet stran:

95

Počet příloh:

4

Rok obhajoby: 2009 Klíčová slova: rehabilitační ošetřování, operace krční páteře, ošetřování pacientů bez a s neurologickým deficitem Bakalářská práce pojednává o rehabilitačním ošetřování pacientů po operaci krční páteře s nebo bez neurologického deficitu. Pozůstává z části teoretické a empirické. Teoretická část vysvětluje rehabilitační ošetřování všeobecně a specificky pro pacienty po operaci krční páteře s a bez neurologického deficitu. Empirická část je zaloţena na dotazníkovém šetření, které proběhlo na vybraných odděleních tří praţských nemocnic. Předmětem zkoumání byly znalosti a zkušenosti všeobecných sester a fyzioterapeutů v rehabilitačním ošetřování pacientů po operaci krční páteře.

Bachelor's thesis discuss about rehabilitation treatment of patiens after cervical back operation with or without neurological deficit. The skript consist of theoretical and empirical part. Theoretical part explains rehabilitation treatment generaly and specifically for patiens after cervical back operation with or without neurological deficit. Empirical part is based on questionnaire survey, which was aplied on selected ward of three prags hospitals. The subject of survey was knowledge and experience of nurses and physiotherapists in rehabilitation treatment of patiens after cervical back operation.

82

POUŢITÁ LITERATURA A PRAMENY 1. BÁRTLOVÁ, Sylva, SADÍLEK, Petr, TóTHOVÁ, Valérie. Výzkum a ošetřovatelství. 1. vyd. Brno : NCONZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X. 2. CELLEROVÁ, Lucie. Spolupráce sestry a fyzioterapeuta v péči o pacienta na jednotkách intenzivní péče. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové v r. 2008. 67 s. Depon in: Archiv Ústavu sociálního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. 3. CHALOUPKA, Richard. Vybrané kapitoly z LTV ve spondylochirurgii. 1. vyd. Brno: NCONZO, 2003. 186 s. ISBN 80-7013-375-9. 4. CHALUPOVÁ, Alena. Rehabilitační ošetřování - porovnání teorie s praxí. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové v r. 2004. 40 s. Depon in: Archiv Ústavu sociálního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. 5. JIRKů, Hana. Multidisciplinární ošetřovatelská péče o pacienty na spinální jednotce. Multidisciplinární péče : Časopis pro pracovníky a studenty působící ve zdravotní a sociální oblasti [online]. 2006, roč. 1, č. 3 [cit. 2009-06-17]. Dostupný z WWW: . ISSN 18010199 . 6. JIRKů, Hana, KYRIÁNOVÁ, Alena. Doporučené postupy pro ošetřovatelskou péči o pacienty po poškození míchy. Doporučené postupy : Publikace Paraplegického fóra [online]. 2006, [cit. 2009-06-07]. Dostupný z WWW: . 7. KLUSOŇOVÁ, Eva, PITNEROVÁ, Jana. Rehabilitační ošetřování pacientů s těžkými poruchami hybnosti. 1. vyd. Brno : NCONZO, 2000. ISBN 80- 7013-423-2. 8. KRHUT, Jan, DOLEŢEL, Jan, ZACHOVAL, Roman. Doporučené postupy pro urologickou péči o pacienty po poškození míchy. Doporučené postupy : Publikace Paraplegického fóra [online]. 2006, [cit. 2009-07-14]. Dostupný z WWW: z. 9. KRISTINÍKOVÁ, Jarmila. Rehabilitace v ošetřovatelství. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita, 2006. 59 s. ISBN 80-7368-224-9. 10. KŘÍŢ, V. Rehabilitace a její uplatnění po úrazech a operacích. 1. vyd. Praha : Avicenum, 1986. 332 s.

83

11. KULAKOVSKÁ, Marie. Doporučené postupy pro péči o trávicí ústrojí u pacientů po poškození míchy. Doporučené postupy : Publikace Paraplegického fóra [online]. 2006, [cit. 2009-06-18]. Dostupný z WWW: . 12. LINC, Rudolf, DOUBKOVÁ, Alena. Anatomie hybnosti I.. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2001. 247 s. ISBN 80-246-0201-6. 13. MASTILIAKOVÁ, Dagmar. Úvod do ošetřovatelství : 1. díl Systémový přístup. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2005. 187 s. ISBN 80-246-0429-9. 14. MRůZEK, Michael, JIRKů, Hana. Doporučené postupy pro prevenci a ošetřování dekubitů u pacientů po poškození míchy. Doporučené postupy : Publikace Paraplegického fóra [online]. 2005, [cit. 2009-06-23]. Dostupný z WWW: . 15. PATEROVÁ, Věra. Páteř a mícha. 1. vyd. Praha : Galen, 2005. 188 s. ISBN 80 7262-336-2. 16. RYBÁROVÁ, Ľubica, BAČIŠINOVÁ, Jana, RYBÁROVÁ, Daniela. Metodika písania bakalárskej práce. Martin : Osveta, 2006. 58 s. ISBN 80-8063-204-9. 17. TRACHTOVÁ, Eva, et al. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1999. 186 s. ISBN 80- 7013-285-X. 18. TRNAVSKÝ, Karel, KOLAŘÍK, Jaromír. Onemocnění kloubů a páteře v praxi. Praha : Galen, 1997. 417 s. ISBN 80-85824-65-5. 19. URBANCOVÁ, Svatava. Rehabilitační ošetřování. Výukový materiál projektu ESF – OP RLZ „Kombinovaná forma bakalářského studijního programu ošetřovatelství – všeobecná sestra“ [online]. 2008, [cit. 2009-06-07]. Dostupný z WWW: . 20. VOTAVA, Jan. Základy rehabilitace. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997. 139 s. ISBN 80-7184-385-7. 21. WENDSCHE, Peter, et al. Poranění páteře a míchy : komplexně ošetřovatelská péče u para- a kvadruplegiků . Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1993. 83 s. 22. WENDSCHE, Peter, KŘÍŢ, Jiří. Doporučené postupy péče v akutní fázi po poškození míchy. Doporučené postupy : Publikace Paraplegického fóra [online]. 2005, [cit. 2009-0707]. Dostupný z WWW: .

84

23. http://www.spinalcord.cz/ 24. http://www.spine.cz/

85

SEZNAMY Seznam tabulek Tab. č. 3 Vliv imobility na jednotlivé systémy lidského organizmu

11

Tab. č. 2 Nemocnice a oddělení účastné výzkumu

39

Tab. č. 3 Profese respondentů

40

Tab. č. 4 Vzdělání respondentů

41

Tab. č. 5 Věk respondentů

43

Tab. č. 6 Oddělení (dále odd)

44

Tab. č.7 Délka praxe respondentů na odd s péčí o pacienty po operaci krční páteře

45

Tab. č. 8 Znáte pojem rehabilitační ošetřování?

46

Tab. č. 9 Kde jste se poprvé setkali s pojmem rehabilitační ošetřování?

47

Tab. č. 10 Kompetence rehabilitačního ošetřování podle respondentů

48

Tab. č. 11 Sloţky rehabilitačního ošetřování podle respondentů

50

Tab. č. 12 Iniciace polohování pacienta(dále pac.) na odd

51

Tab. č. 13 Polohování pac. po operaci krční páteře (dále OKP) bez neurologického deficitu (dále ND) podle respondentů

52

Tab. č. 14 Polohování pac. po OKP s ND podle respondentů

54

Tab. č. 15 Profese provádějící dechovou gymnastiku na odd podle respondentů

56

Tab. č. 16 Provádění dechové gymnastiky u pac. po OKP bez ND podle respondentů

57

Tab. č. 17 Provádění dechové gymnastiky u pac. po OKP s ND podle respondentů

59

Tab. č. 18 Profese provádějící pasivní cvičení pac. na odd podle respondentů

60

Tab. č. 19 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pac. po OKP bez ND podle respondentů

62

Tab. č. 20 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pac. po OKP s ND podle respondentů

63

Tab. č.21 Profese provádějící vertikalizaci pac. po OKP na odd podle respondentů

65

Tab. č. 22 Čas provedení vertikalizace pac. po OKP bez ND podle respondentů

66

Tab. č. 23 Způsoby vertikalizace pac. po OKP s ND podle respondentů

68

Tab. č. 24 Řešení problémů s vyprazdňováním stolice u pac. po OKP s ND podle respondentů

69

Tab. č. 25 Frekvence celkové koupele u pac. po OKP s ND podle respondentů

71

Seznam grafů Graf č. 1 Profese respondentů

40

Graf č. 2 Profese respondentů v jednotlivých nemocnicích

41

Graf č. 3 Vzdělání respondentů

42

Graf č. 4 Vzdělání respondentů - porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti

42

Graf č. 5 Porovnání věku všeobecných sester a fyzioterapeutů

43

Graf č. 6 Oddělení, na kterých pracují respondenti

44

Graf č. 7 Porovnání délky praxe všeobecných sester a fyzioterapeutů na odd s péčí o pac, po OKP

45

Graf č. 8 Znáte pojem rehabilitační ošetřování? Porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti

46

Graf č. 9 Znáte pojem rehabilitační ošetřování? Porovnání nemocnic

46

Graf č. 10 Kde jste se poprvé setkali s pojmem rehabilitační ošetřování? Porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti

47

86

Graf č. 11 Kompetence rehabilitačního ošetřování – porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti

48

Graf č. 12 Kompetence rehabilitačního ošetřování – porovnání nemocnic

49

Graf č. 13 Výskyt jednotlivých sloţek rehabilitačního ošetřování v odpovědích respondentů

50

Graf č. 14 Polohování pac. po OKP bez ND porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů

53

Graf č. 15 Polohování pac. po OKP bez ND porovnání nemocnic

53

Graf č. 16 Polohování pac. po OKP s ND porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů

55

Graf č. 17 Polohování pac. po OKP s ND porovnání nemocnic

55

Graf č. 18 Profese provádějící dechovou gymnastiku na odd porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů

56

Graf č. 19 Profese provádějící dechovou gymnastiku na odd porovnání nemocnic

57

Graf č. 20 Provádění dechové gymnastiky u pac. po OKP bez ND porovnání všeobecné sestry a fyzioterapeuti

58

Graf č. 21 Provádění dechové gymnastiky u pac. po OKP bez ND porovnání nemocnic

58

Graf č. 22 Provádění dechové gymnastiky u pac. po OKP s ND porovnání sestry a fyzioterapeuti

59

Graf č. 23 Provádění dechové gymnastiky u pac. po OKP s ND porovnání nemocnic

59

Graf č. 24 Profese provádějící pasivní cvičení pac. na odd porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů

61

Graf č. 25 Profese provádějící pasivní cvičení pac. na odd porovnání nemocnic

61

Graf č. 26 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pac. po OKP bez ND porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů

62

Graf č. 27 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pac. po OKP bez ND porovnání nemocnic

63

Graf č. 28 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pac. po OKP s ND porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů

64

Graf č. 29 Provádění aktivního a pasivního cvičení u pac. po OKP s ND porovnání nemocnic

64

Graf č. 30 Profese provádějící vertikalizaci pac. po OKP na odd porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů

65

Graf č 31 Profese provádějící vertikalizaci pac. po OKP na odd. porovnání nemocnic

66

Graf č. 32 Čas provedení vertikalizace pac. po OKP bez ND porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů

67

Graf č. 33 Čas provedení vertikalizace pac. po OKP bez ND porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů

67

Graf č. 34 Způsoby vertikalizace pac. po OKP s ND porovnání odpovědí sester a fyzioterapeutů

68

Graf č. 35 Způsoby vertikalizace pac. po OKP s ND porovnání nemocnic

69

Graf č. 36 Řešení problémů s vyprazdňováním stolice u pac. po OKP s ND porovnání odpovědí všeobecných sester a fyzioterapeutů

70

Graf č. 37 Řešení problémů s vyprazdňováním stolice u pac. po OKP s ND porovnání nemocnic

70

Graf č. 38 Frekvence celkové koupele u pac. po OKP s ND porovnání odpovědí sester a fyzioterapeutů

71

Graf č. 39 Frekvence celkové koupele u pac. po OKP s ND porovnání nemocnic

72

Seznam příloh Příloha 1 Dotazník

89

87

Příloha 2 Souhlas s provedením výzkumního šetření ve Fakultní nemocnici v Motole

93

Příloha 3 Souhlas s provedením výzkumního šetření v Nemocnici na Homolce

94

Příloha 4 Souhlas s provedením výzkumního šetření v Ústřední vojenské nemocnici

95

88

PŘÍLOHY Příloha 1 Dotazník Dobrý den, milá kolegyně, kolego! Jmenuji se Vladimíra Medvecová a jsem studentkou 3. ročníku oboru všeobecná sestra v studijním programu ošetřovatelství na Lékařské fakultě v Hradci Králové. Chtěla bych Vás poprosit o vyplnění dotazníku k mé bakalářské práci na téma Rehabilitační ošetřování u pacientů po operaci krční páteře v praxi. Cílem mé práce je porovnat znalosti a zkušenosti všeobecných sester a fyzioterapeutů v dané problematice. Dotazník je anonymní. Jeho vyplnění Vám bude trvat přibliţně10 minut. Předem děkuji za ochotu a Váš čas strávený jeho vyplněním. 1. Zaškrtněte, prosím, Vaší profesi: a.) všeobecná sestra b.) fyzioterapeut 2. Zaškrtněte, prosím, Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání: Všeobecná sestra: a.) všeobecná sestra b.) diplomovaná zdravotní sestra, všeobecná sestra se specializací (PSS, ARIP…) c.) všeobecná sestra s VŠ vzděláním Fyzioterapeut: a.) SZŠ v oboru fyzioterapeut, rehabilitační pracovník b.) diplomovaný fyzioterapeut c.) fyzioterapeut s VŠ vzděláním 3. Zaškrtněte, prosím, Váš věk: a.) méně neţ 20 b.) 21 – 30 c.) 31 – 40 d.) 41 – 50 e.) 51 a více 4. Pracujete na oddělení: a.) spondylochirurgie b.) neurochirurgie c.) spinální jednotka d.) oddělení rehabilitace 5. Na oddělení s péčí o pacienty po operacích páteře pracuji: a.) méně neţ rok b.) 1 – 3 roky c.) 4 – 8 let d.) 9 – 12 let e.) více neţ 12 let

89

6. Znáte pojem rehabilitační ošetřování? a.) ano b.) ne 7. Kde jste se poprvé setkali s pojmem rehabilitační ošetřování? a.) setkávám se s ním poprvé b.) ve škole c.) účastnil(a) jsem se kurzu, semináře na toto téma d.) v zaměstnání, na oddělení e.) jiné (dopište) 8. Rehabilitační ošetřování je podle mého názoru: a.) v kompetenci všeobecných sester b.) v kompetenci fyzioterapeutů c.) v kompetenci obou d.) nepatří do kompetencí všeobecných sester a fyzioterapeutů e.) nevím 9. Zaškrtněte sloţky rehabilitačního ošetřování, o kterých si myslíte, ţe k němu patří: a.) polohování b.) vertikalizace c.) aktivní cvičení d.) pasivní cvičení e.) dechová gymnastika f.) péče o vyprazdňování g.) péče o výţivu a pitný reţim h.) péče o kůţi a osobní hygienu i.) nácvik sebeobsluhy a sebepéče j.) jiné (doplňte)… 10. Polohování pacienta na oddělení je iniciováno: a.) pacientem samotným b.) zdravotnickým asistentem c.) všeobecnou sestrou d.) fyzioterapeutem e.) všichni společně 11. Poloha, polohování pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu: a.) jejich polohování nevěnujeme pozornost, pac. je plně mobilní uţ v den operace a tudíţ se polohuje sám b.) pacienta upozorním, kdyţ zaujme nevhodnou polohu c.) pacienta edukují o vhodných polohách, o pouţití krčního límce hned po operaci d.) pacienta edukují o vhodných polohách, o pouţití krčního límce ještě před operací 12. Pacienty po operaci krční páteře s neurologickým deficitem dle ordinace lékaře: a.) nepolohujeme z důvodu nestabilních VF, intubace a celkově špatného zdrav. stavu, ale zabezpečíme predilekční místa polohovacími pomůckami, náplastí před vznikem dekubitů b.) polohování zahajujeme aţ několik hodin po operaci c.)polohování zahajujeme aţ po kontrolním RTG, obvykle druhý den ráno d.) polohování zahajujeme hned po operaci

90

13. Dechovou gymnastiku na oddělení provádí: a.) sestra b.) fyzioterapeut c.) zdravotní asistent d.) všichni e.) nikdo 14. U pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu dechovou gymnastiku: a.) neprovádíme b.) provádíme jen při příznacích dechových potíţí c.) provádíme a doporučíme pacientovi provádět preventivně 15. U pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem dechovou gymnastiku: a.) neprovádíme b.) provádíme jen při příznacích dechových potíţí c.) provádíme preventivně u všech pacientů 16. Pasivní cvičení pacientů na oddělení provádí: a.) sestra b.) fyzioterapeut c.) zdravotnický asistent d.) všichni e.) nikdo 17. U pacientů po operaci krční páteře bez neurologického deficitu aktivní a pasivní cvičení: a.) neprovádíme b.) provádíme pravidelně aktivní i pasivní cvičení c.) provádíme občas, třeba při polohování pac. trošku procvičíme… d.) provádíme jenom aktivní cvičení, tj. edukujeme pacienty a doporučíme aktivní procvičování e.) provádíme jenom pasivní cvičení 18. U pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem aktivní a pasivní cvičení: a.) neprovádíme b.) provádíme pravidelně aktivní i pasivní cvičení c.) provádíme občas, třeba při polohování pac. trošku procvičíme… d.) provádíme jenom aktivní cvičení e.) provádíme jenom pasivní cvičení 19. Pacienty po operaci krční páteře na oddělení vertikalizuje (nácvik sedu, stoje): a.) sestra b.) fyzioterapeut c.) zdravotnický asistent d.) všichni e.) vertikalizují se sami

91

20. K vertikalizaci pacienta po operaci krční páteře bez neurologického deficitu dochází: a.) v den operace b.) v den operace jen na ţádost pacienta c.) 1. den po operaci d.) víc neţ jeden den po operaci 21. Jaký způsob vertikalizace pouţíváte u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem: a.) nevertikalizujeme b.) podepřený sed na lůţku c.) vysazování do křesla, do vozíku d.) vertikalizační lůţko 22. Problémy s vyprazdňováním stolice u pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem: a.) předpokládáme u kaţdého pacienta, snaţíme se jim předejít b.) řešíme je aţ při jejich vzniku c.) problémy s vyprazdňováním stolice jsou u těchto pacientů normálním jevem, nevěnujeme tomu speciální péči 23. U pacientů po operaci krční páteře s neurologickým deficitem provádíme celkovou koupel: a.) denně na lůţku pacienta b.) denně v koupelně c.) obden na lůţku pacienta d.) obden v koupelně e.) méně neţ 3 týdnně f.) podle individuálního přání pacienta

92

Příloha 2 Souhlas s provedením výzkumního šetření ve Fakultní nemocnici v Motole

93

Příloha 3 Souhlas s provedením výzkumního šetření v Nemocnici na Homolce

94

Příloha 4 Souhlas s provedením výzkumního šetření v Ústřední vojenské nemocnici

95