REFORMA VOLBY PREZIDENTA V ČESKÉ REPUBLICE

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií

Blanka Bidmonová

REFORMA VOLBY PREZIDENTA V ČESKÉ REPUBLICE Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Doc. Mgr. Pavel Šaradín, Ph.D.

OLOMOUC 2008

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 31. března 2008

_________________________

OBSAH

OBSAH........................................................................................................................ 1 1. ÚVOD...................................................................................................................... 3 1. 1. Téma práce .................................................................................................. 3 1. 2. Hypotéza, cíle, metodologie ...................................................................... 3 1. 3. Členění práce .............................................................................................. 4 1. 4. Literatura ...................................................................................................... 5 2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA .......................................................................... 7 2. 1. Volba prezidenta ......................................................................................... 7 2. 2. Pravomoci prezidenta ................................................................................ 8 3. VÝVOJ POSTOJŮ POLITICKÝCH STRAN K PŘÍMÉ VOLBĚ PREZIDENTA .................................................................................................... 10 3. 1. V minulosti.................................................................................................. 10 3. 2. Otevření debaty před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2002 a před volbou prezidenta v roce 2003............................................................ 11 3. 3. Období mezi prezidentskými volbami .................................................... 13 3. 4. Názory politických stran před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006......................................................................................................... 14 3. 5. Názory politických stran před volbou prezidenta v roce 2008 ........... 15 4. VÝHODY A NEVÝHODY PROVÁZEJÍCÍ ZMĚNU VOLEBNÍHO SYSTÉMU VOLBY PREZIDENTA ...................................................................................... 17 4. 1. Výhody ........................................................................................................ 17 4. 2. Nevýhody ................................................................................................... 19 4. 3. Volba prezidenta v roce 2003 ................................................................. 21 4. 3. 1. Tabulka: 1. volba prezidenta v roce 2003 ................................... 23 4. 3. 2. Tabulka: 2. volba prezidenta v roce 2003 ................................... 23 4. 3. 3. Tabulka: 3. volba prezidenta v roce 2003 ................................... 23 4. 4. Volba prezidenta v roce 2008 ................................................................. 24 4. 4. 1. Tabulka: 1. volba prezidenta v roce 2008 .................................. 25 4. 4. 2. Tabulka: 2. volba prezidenta v roce 2008 ................................... 25

1

5. PŘÍKLADY JEDNOKOLOVÉ A DVOUKOLOVÉ VOLBY V EVROPĚ ....... 26 5. 1. Irsko ............................................................................................................ 26 5. 2. Francie ........................................................................................................ 27 6. ZÁVĚR .................................................................................................................. 30 PRAMENY A LITERATURA .................................................................................. 33 PŘÍLOHA 1............................................................................................................... 36 PŘÍLOHA 2............................................................................................................... 37 ABSTRAKT .............................................................................................................. 38 ABSTRACT .............................................................................................................. 39 ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ...................................................................... 40

2

1. ÚVOD 1. 1. Téma práce Jiţ od vzniku Československé republiky v roce 1918 byla ústavně zakotvena volba prezidenta jako nepřímá. Hlavu státu volil vţdy parlament a tuto tradici následně přejala i Česká republika (ČR). V poslední době se ale s kaţdou novou volbou prezidenta stále více začaly objevovat názory, ţe stávající způsob volby je v mnoha ohledech nevyhovující, a tudíţ by bylo vhodné zváţit alternativu – přímou volbu prezidenta. Volba prezidenta republiky je důleţitou politickou, ale i společenskou událostí. Na prezidentské kandidáty, volitele i politiky je upírána pozornost veřejnosti (laické i odborné), přičemţ všichni doufají, ţe bude zvolen ten nejlepší kandidát. Politické strany se pokouší vymýšlet strategie, aby získaly pro svého favorita co největší podporu. V okamţiku volby leţí v rukou volitelů obrovská moc, ale i zodpovědnost zvolit takového kandidáta, který bude pro stát největším přínosem. Občané voliči jakoby v celé té proceduře stáli úplně stranou. Nevědí totiţ dopředu, kterému kandidátovi dá jimi zvolený zástupce svůj hlas. Vzhledem k průběhu nedávné prezidentské volby, která se uskutečnila v únoru roku 2008, a následně vyvolané diskuzi, zda je takový způsob volby nejvyššího představitele v zemi tím nejlepším, shledávám otázku přímé volby jako problematiku určenou k širší debatě.

1. 2. Hypotéza, cíle, metodologie Můţe se zdát, ţe téma přímé volby prezidenta je zmiňováno pouze v době blíţící se nebo právě probíhající volby nové hlavy státu, ţe se tato problematika stává jen jedním z témat volebních kampaní a programů politických stran a ţe přes tento fakt není větší politická vůle změnu volby prezidenta prosadit. Tato skutečnost můţe souviset s obavou narušení parlamentního systému, mezi něţ se ČR řadí. Ve své práci chci proto ověřit

3

hypotézu, ţe přímá volba prezidenta nemusí primárně souviset s posilováním prezidentských

pravomocí

a

tedy

s prezidencialismem

či

poloprezidencialismem, jehoţ se politické strany obávají. Dále si za cíl své práci kladu analyzovat postoje jednotlivých politických stran v dlouhodobějším časovém horizontu a zároveň posoudit klady a zápory, které by takové posílení prvku přímé demokracie přineslo. Výše zmíněnou hypotézu a cíle předkládané práce se pokusím ověřit pomocí metody analytické. V počátku práce nejprve popisnou metodou vysvětlím, jakými disponuje český prezident pravomocemi a jak probíhá jeho volba. Poté bude následovat analýza postojů jednotlivých politických stran k přímé volbě prezidenta. Především se soustředím na to, jak se tyto postoje proměňovaly v čase, popř. co je ovlivnilo. Pokusím se také zhodnotit klady a zápory, které takové posílení prvku přímé demokracie provází. V závěru práce nastíním fungování přímé volby prezidenta v evropských státech, pro tento účel jsem zvolila případovou studii Irska a Francie.

1. 3. Členění práce Úvodní kapitola představuje obecný pohled na funkci prezidenta jako takovou, na jeho pravomoci a postavení v rámci českého politického systému. Důleţitou částí této kapitoly je popis průběhu volby hlavy státu. Vysvětluje, kdo a za jakých okolností se můţe stát prezidentským kandidátem, kolikrát se můţe volba a její kola opakovat, kolik hlasů je k jeho zvolení potřeba, kdo kandidátům tyto hlasy uděluje a jakým způsobem. Hlavním studijní zdrojem této části je Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod. Předmětem druhé části práce je vývoj postojů politických stran a jejich představitelů k přímé volbě prezidenta. Kapitola je časově vymezena od konce posledního mandátu Václava Havla aţ po období prezidentské volby v roce 2008. V průběhu tohoto časového úseku sleduji vývoj názorů politických stran, které byly v daném období zastoupeny v Poslanecké sněmovně (PS). Čtenáři je nastíněno, kdy a za jakých okolností byla přímá prezidentská volba zmiňována a zda se objevily pokusy o novelu ústavy či

4

změnu ústavního zákona. Ke zjednodušení orientace přikládám v příloze také tabulky, které by ony snahy měly čitelněji ilustrovat. Třetí kapitola osvětluje, jaké skýtá přímá volba výhody a nevýhody. Snaţí se objektivně popsat, jaké dopady můţe takový způsob volby mít na její průběh, na státní rozpočet, co můţe znamenat pro voliče samotné a zda je moţné, aby se prezident díky legitimitě získané od občanů stal zcela nezávislý na politických stranách. Tato kapitola také představuje mínění veřejnosti, které dozajista hraje významnou roli a napovídá, kterým směrem by se politická rozhodnutí mohla ubírat, budou-li hlasu lidu naslouchat. Dále se snaţím vysvětlit, jaké mohou politické strany vnímat překáţky, které doposud vedly k zachování stávajícího systému. Čtvrtá kapitola je jakýmsi drobným náhledem na poslední dvě volby hlavy státu – v roce 2003 a 2008. Čtenář by tak měl porozumět, čím byla volba v roce 2003 zásadní, respektive co znamenal odchod Václava Havla z prezidentského postu. V obou částech této kapitoly vysvětluji, kteří kandidáti se té které volby účastnili, která politická strana je podporovala a kdo nakonec zvítězil. Pro lepší přehlednost uvádím tabulky s přesnými údaji hlasů, jeţ kandidáti obdrţeli v obou komorách parlamentu. Poslední část této práce si neklade za cíl rozsáhlou komparaci voleb evropských prezidentů. Jedná se pouze o jakýsi nástin moţností, které evropské státy uţívají. K tomuto účelu jsem zvolila dva příklady. Jako první případ uvádím Irsko, coţ je jediný zástupce jednokolové prezidentské volby v Evropě. Druhým příkladem je Francie, protoţe mechanismus, který se zde k volbě hlavy státu vyuţívá, označily některé české politické strany jako přijatelnou variantu pro aplikaci v českém prostředí.

1. 4. Literatura Jak uţ bylo výše zmíněno, základním stavebním kamenem první kapitoly se stala Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, která působí jako nezastupitelný zdroj pro pochopení role prezidenta ČR, jeho postavení, pravomocí a způsobu volby.

5

Literatura zaměřená na český politický systém se převáţně věnuje volbám parlamentním a volbám do krajských a obecních zastupitelstev. Dotýká-li se některá studie prezidentské volby, pak je tomu pouze okrajově, coţ pro účel předkládané práce nepostačuje. Vzhledem k nedostatku dosud vydané literatury dotýkající se přímé volby prezidenta vyuţívám pro svoji práci především elektronické zdroje. Jedná se hlavně o články dostupné na zpravodajských serverech. Přínosem zajímavých názorů se staly blogy některých autorů a oficiální stránky jednotlivých politických stran. Autor, který se dlouhodobě problematice přímé volby prezidenta věnuje a publikuje své články, je bezpochyby politolog Jiří Pehe. Pohlíţí na téma přímé volby z mnoha úhlů a zároveň reflektuje aktuální dění na české politické scéně, jeţ následně ve svých článcích popisuje a komentuje. K prezidentským volbám v jednotlivých evropských státech se vztahují Komparace politických systémů, které zpracoval kolektiv autorů pod záštitou Vladimíry Dvořákové a Blanky Říchové. I kdyţ jsou zde podrobně popisovány politické systémy většiny evropských států, mechanismům volby prezidenta se příliš podrobně nevěnují, spíše poskytují jakýsi zkrácený přehled. Pro objasnění francouzského politického systému, kterému se věnuji v závěrečné kapitole, slouţí velmi dobře kniha Francouzský politický systém, jejímţ autorem je Michel Perottino. Jeho podrobný popis postavení francouzského prezidenta, mechanismů, které v tomto politickém systému fungují se stal vynikajícím podkladem. Za neméně přínosné zdroje povaţuji odborné časopisy, především Revue Politika a Politologický časopis. Články autorů Petra Fialy a Vojtěcha Šimíčka, kteří v rámci těchto periodik publikují, se staly přínosem pro pochopení přímé volby prezidenta v rámci českého politického systému.

6

2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA 2.1. Volba prezidenta Dle Ústavy České republiky je hlavou našeho státu prezident, jehoţ volí Parlament na společné schůzi obou komor. Po sloţení oficiálního slibu se ujímá prezident své funkce na dobu trvání pěti let. Prezident je osoba váţená na poli politickém i společenském. Jeho úřad pojímá notnou dávku důleţitosti a respektu. V posledních třiceti dnech mandátu úřadujícího prezidenta se uskutečňuje volba prezidenta nového, jímţ se můţe stát kaţdý občan České republiky starší čtyřiceti let, který má právo volit. Ústava říká, ţe nikdo nemůţe být zvolen více neţ dvakrát po sobě. Aby se prezidentský kandidát mohl vůbec kandidátem stát, je třeba, aby byl nominován nejméně deseti poslanci či senátory. Jeho přihláška musí být podána nejpozději 48 hodin před dnem zahájení volby. Z nominovaného se stává prezident v takovém případě, získá-li nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a všech senátorů. Pokud se tak nestane, koná se nejpozději do čtrnácti dnů volba nová, tedy její druhé kolo. Do druhého kola vstupuje pouze ten kandidát, který získal nejvíce poslaneckých hlasů, a kandidát s největším počtem senátorských hlasů. 1 Nový prezident je ve druhém kole zvolen tehdy, obdrţí-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a nadpoloviční hlasů přítomných senátorů. Není-li ani v tomto případě volba úspěšná, koná se opět do čtrnácti dnů nové kolo, třetí v pořadí. Do tohoto kola vstupují opět kandidáti z kola druhého, při čemţ vítězem prezidentské volby se stává ten, který získá nadpoloviční většinu přítomných poslanců a senátorů. 2 Pokud ani za těchto podmínek není prezident zvolen, konají se volby zcela nové. Hlava státu můţe být volena v tajné nebo veřejné volbě. Dle nepsaného zvykového práva se volí tajně. Poslední volba prezidenta ovšem proběhla

1

„Je-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Senátu, sečtou se hlasy odevzdané pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupuje kandidát, který takto získal nejvyšší počet hlasů.“ Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod. Čl. 58 odst. 5 . 2 Ovšem min imálně se musí zákonodárců účastnit 48.

7

formou veřejnou. 3 Stalo se tak poprvé od roku 1989, kdy byl ve veřejné volbě zvolen Václav Havel československým prezidentem. 4 Vzejde-li z některého z kol prezidentské volby vítěz, jeho úkolem je na schůzi obou komor Parlamentu předsedovi Poslanecké sněmovny sloţit slib, který zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“5 V případě, ţe by se nově zvolený prezident rozhodl takto neučinit, nebo pokud by se snaţil slib nějakým způsobem pozměnit, je vnímán jako by zvolen nebyl. Rozhodne -li se prezident vzdát svého mandátu, činí tak do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. Stane-li se, ţe prezident není zvolen dříve, neţ vyprší mandát stávající hlavy státu, přechází většina pravomocí do rukou předsedy vlády a předsedy Poslanecké sněmovny. Naopak v případě, ţe prezident ukončí svůj mandát dříve, koná se nová volba do třiceti dnů. 6

2.2. Pravomoci prezidenta Ústava

také

vymezuje

základní kompetence

prezidenta.

Mezi

tyto

kompetence patří jmenování a odvolávání předsedy vlády a jednotlivých ministrů, popř. přijímaní jejich demise 7, prezident můţe svolávat a rozpouštět Poslaneckou sněmovnu, jmenuje předsedu, místopředsedy a jednotlivé soudce Ústavního soudu a jmenuje předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu. Prezident také můţe udělit milost, popř. zmírnit trest nebo nařídit 3

Veřejná volba se uskutečnila především ze strategických důvodů politických stran. Straničtí lídři mohou ve veřejné volbě lépe kontrolovat, jak jednotliví volitelé hlasují, co ţ v případě únorové volby prezidenta v roce 2008 v zhledem k vyrovnanosti hlasů povaţovali za klíčové. Obávali se totiţ, ţe v tajné volbě mohou někteří volitelé h lasovat proti kandidátovi, kterého se strana, ze které volitel pochází, rozhodla podporovat. Největším odpůrcem p římé volby byla ODS, naopak ČSSD a St rana zelených se nejvíce pokoušely o její prosazení. 4 KSČ nejprve usilovala o to, aby nového prezidenta volili přímo občané. Zástupci Občanského fóra takový způsob volby odmítli. Důvodem byla obava z neúspěchu jejího kandidáta Václava Havla. ČERNÝ, Ondřej: 1989 a 1990. http://www.rozh las.cz/prezident08/prezidentskevolby/_zprava/427283 (28. 03. 2008) 5 Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod: c.d., čl. 59 odst. 2. 6 Jako mo ţné důvody předčasného ukončení mandátu lze uvést úmrtí, abdikaci nebo také velezradu. 7 V takovém případě prezident pověřuje stávající vládu, aby vykonávala svou funkci do té doby, neţ bude jmenována vláda nová.

8

nezahajovat či nepokračovat v trestním řízení. Prezident podepisuje zákony, ale také je s výjimkou ústavního zákona můţe vracet Parlamentu. Dále prezident jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a jmenuje členy Bankovní rady České národní banky. Novou kompetencí se stalo vyhlášení referenda o přístupu České rep ubliky do Evropské unie. Prezident také zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. V některých případech je tato pravomoc přenesena na vládu, popř. na některé její ministry. Prezident přijímá vedoucí zastupitelských misí jiných států. Je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a povyšuje generály. Dále také jmenuje soudce, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. Prezident má právo udělit amnestii. Z rozhodnutí prezidenta se udělují také státní vyznamenání. 8 V neposlední řadě prezident vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a Senátu. Stejně tak můţe prezident dle svého uváţení obě komory navštěvovat, účastnit se jejich schůzí, jednání jednotlivých výborů a komisí. Kdykoliv poţádá, je mu uděleno slovo.

8

Prezident v tomto případě mů ţe pověřit i jiný orgán.

9

3. VÝVOJ POSTOJŮ POLITICKÝCH STRAN K PŘÍMÉ VOLBĚ PREZIDENTA 3. 1. V minulosti V době kdy byl prezidentem Václav Havel (1989–2003), nebylo téma přímé volby prezidenta nikterak příliš zmiňováno. Tradičně od roku 1918 byla nová hlava státu vţdy volena nějakým sborem volitelů – Parlamentem, Národním nebo Federálním shromáţděním. Teprve s blíţícím se koncem jeho druhého mandátu9 se začalo o přímé volbě více hovořit, především protoţe se začaly mnoţit názory o tom, ţe politické strany pouţívají volbu prezidenta jako prostředek k naplňování jejich politických a programových zájmů. Politolog Jiří Pehe se o volbě Václava Havla v roce 1998 vyjádřil slovy, jeţ předešlé tvrzení dokresluje: „Minulá volba prezidenta přitom ukázala, že mezi míněním lidu (více než šedesátiprocentní podpora pro Václava Havla) a politikařením zákonodárců (zvolení Havla až ve druhém kole rozdílem jediného hlasu) často zeje hluboká propast.“ 10 Aby se ovšem mohla volba prezidenta stát přímou, muselo by dojít ke změně ústavy. S hledáním prezidentského nástupce začala být i varianta přímé volby aktuální. Například tehdejší předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda se v roce 2002 vyjádřil, ţe návrh zákona o přímé volbě prezidenta je právě projednáván v Senátu. Návrh ovšem neprošel. Vláda tehdy jako důvod uvedla, ţe by se jednalo o zvolení výrazně menšinového prezidenta 11. V roce 2003 předloţila svůj návrh novely ústavy ČSSD, která také zahrnovala přímou volbu prezidenta. Ani tato novela neuspěla. Dalším pokusem byl návrh novely z roku 2005, který předloţily US-DEU a KDU-ČSL. Návrh předpokládal dvoukolový sytém, při čemţ do druhého kola by postoupili dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního. KSČM jednomyslně odmítla tuto novelu podpořit. Argumentovala tím, ţe návrh je populistický a ţe stávající systém je vyhovující, a proto ho není třeba měnit. ODS a ČSSD nebyly názorově

9

Myšleno druhý mandát prezidenta České republiky. PEHE, Jiří: Několik důvodů pro přímou volbu prezidenta. http://www.pehe.cz/clan ky/1998/1998Neko likduvoduproprimou.html (25. 02. 2008) 11 http://www.psp.cz/ekn ih/2002ps/stenprot/008schuz/8-2.ht ml#178 (08. 03. 2008) 10

10

jednotné, kvůli čemuţ novela ani tentokrát neuspěla. „Podle všeho šlo spíše o nesouhlas s ,technickým' provedením přímé volby než s jejím úplným odmítnutím.“ 12 Objevil se třeba i názor, ţe kdyby došlo ke změně volebního systému, Václav Havel by mohl znovu kandidovat, neboť by se jednalo o nová pravidla, tudíţ se mohou jeho mandáty začít znovu počítat od začátku. Tato varianta byla zmíněna nedávno i v souvislosti s Václavem Klausem a situací, která nastane za pět let (tedy v roce 2013), kdy Klaus ukončí svůj druhý a poslední moţný prezidentský mandát v řadě. Otázkou ale je, zda by voliči na takovou hru přistoupili.

3. 2. Otevření debaty před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2002 a před volbou prezidenta v roce 2003 O přímé volbě prezidenta se diskutovalo jiţ během roku 2002. Politické strany se připravovaly na zveřejňování svých prezidentských kandidátů, na jejich předvolební kampaň i na volbu samotnou. Téma přímé volby prezidenta bylo ovšem prezentováno jiţ v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmo vny konanými v červnu téhoţ roku. Strany se vyjadřovaly k oběma variantám volby, přímé i nepřímé, a jejich budoucnosti. Zmiňovat přímou volbu prezidenta se stalo u některých politických stran velmi populární. 13 Například koncem ledna 2002 ČSSD na své Programové konferenci schválila tzv. Střednědobý program ČSSD, kde uvádí: „ČSSD spatřuje v přímé volbě prezidenta republiky rozšíření účasti občana na správě věcí veřejných, a proto je rozhodnuta o ní vést zásadní diskusi. Odmítáme však přechod na prezidentskou formu vlády a důsledně trváme na zachování principů parlamentní republiky. Vhodným impulzem k rozhodnutí o změně způsobu volby prezidenta by bylo rozhodnutí všech občanů v referendu o této otázce.“ 14

12

PROVAZNÍK, Josef: Přímá volba prezidenta nebude (zatím). http://www.blisty.cz/2005/ 5/13/art23329.ht ml (28. 02. 2008) 13 Politické strany se tak pokoušely zaujmout voliče, neboť si uvědomovaly, ţe poptávka veřejnosti po přímé volbě existuje. 14 http://www.cssd.cz/nas-program/strednedoby-program/jaka-je-nase-polit ika.html (29. 02. 2008)

11

ODS se k celé problematice stavěla zdrţenlivě, navíc veškeré dosavadní pokusy o novelu ústavy ztroskotaly právě na jejích hlasech. Přispívala k tomu ovšem také ČSSD, neboť v případě přímé volby prezidenta nebyli všichni je jí poslanci názorově jednotní. Nicméně ODS je ochotna účastnit se na toto téma diskuse, i kdyţ především je tu patrná snaha ODS zaujmout pro ni co nejvýhodnější stanovisko, které ji zas aţ tak moc k ničemu nebude zavazovat do budoucna a zároveň jí nezhorší profil u voličů. Ve svém volebním programu se na rozdíl od jiných politických stran o přímé volbě prezidenta nezmiňuje. V říjnu roku 2002 se ale vyjádřila, ţe by byla ochotna přímou volbu podpořit. Stalo se tak poté, co Václav Klaus (tehdejší předseda strany) oznámil, ţe bude na prezidentský post kandidovat. 15 Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2002 utvořily strany KDUČSL a US-DEU uskupení, tzv. Koalici. Ve svém předvolebním programu uváděly, ţe jedním z jejích priorit je zavedení přímé volby prezidenta. Chtěly tak posílit vliv občanů na dění ve věcech veřejných. Program Koalice říkal, ţe: „Přímá volba vyloučí možnost, že by prezident mohl být závislý na vládní většině v Parlamentu, nebo že by naopak mohl být zvolen třeba jen 48 hlasy zákonodárců pouze jedné komory.“16 Počátkem března 2002 Koalice proklamovala svůj záměr prostřednictvím společné kampaně za přímou volbu prezidenta, který podpořila uvedením do oběhu celorepublikové petice, jeţ slavnostně stávající předsedové obou stran podepsali jako první. KSČM byla ochotná před parlamentními volbami v roce 2002 o přímé volbě prezidenta hovořit, tím však ale nic neslibovala. Zásadním bodem v této otázce pro ni zůstává, ţe se nebudou měnit, respektive posilovat kompetence prezidenta. Jinými slovy trvají na tom, aby Česká republika zůstala i nadále parlamentní republikou.

15

V následujících letech se toto potvrdilo, neboť jakmile ODS neusilovala bezprostředně o hlasy voličů, nesnaţila se v této oblasti učinit jakýkoliv kro k kupředu. 16 http://www.magnetpro.cz/ www/unie.cz/downloads/pgm_PS_ 02.doc (25. 02. 2008)

12

3. 3. Období mezi prezidentskými volbami Poté co byl v roce 2003 prezidentem ČR úspěšně zvolen Václav Klaus, debata o přímé volbě takřka utichla. Jednoduše nebyla na pořadu dne. ODS se spokojila s faktem, ţe její čestný předseda obsadil nejvyšší post v zemi a ČSSD se domnívala, ţe nepřímá volba by mohla být v následující volbě pro Klausova protikandidáta (za předpokladu, ţe by Václav Klaus chtěl svůj post obhájit) výhodnější. Usuzovala tak na základě průzkumů veřejného mínění, neboť popularita Václava Klause významně u občanů vzrostla. I kdyţ vláda Vladimíra Špidly jiţ v roce 2002 zavedení přímě volby slibovala, zákonodárci se jednoduše vrátili k projednávání mnohem palčivějších a pro ně jistě aktuálnějších zákonů, neţ jakým byla změna ústavního zákona nebo novela ústavy. I přestoţe se sám nově zvolený prezident Václav Klaus ve svém kandidátském projevu počátkem roku 2003 vyjádřil k přímé volbě prezidenta kladně.

„Je

to

pravděpodobně

naposledy,

kdy

je

prezident

volen

zastupitelskými sbory, neboť ve veřejnosti panuje téměř všeobecná shoda, že by tato volba napříště měla probíhat formou všelidového hlasování.“17 Jediným významnějším krokem se stal návrh poslaneckého klubu USDEU, jehoţ předlohy se po Haně Marvanové ujala Taťána Fischerová. Snahou bylo posílení prvku přímé demokracie, díky němuţ by voliči získali významnou pravomoc, tedy zvolit prezidenta republiky. Návrh předpokládal, ţe by se konala dvoukolová volba. „Pokud by v prvním kole nikdo nezískal nadpoloviční většinu, postoupili by do druhého kola dva kandidáti s největším počtem hlasů.“18 ODS a KSČM shodně návrh zamítly. „Poslanec za ODS Jiří Pospíšil prohlásil: ,Nebyl nalezen jeden volební mechanismus, který by byl kompromisem pro všechny příznivce přímé volby.‛“19 ČSSD se vyjádřila, ţe je nutné na návrhu ještě pracovat. Jinými slovy návrh byl smeten ze stolu a poslanci se vrátili k běţné agendě.

17

BUCHERT, Viliam: Politici mluví o přímé volbě prezidenta. Skutek ale utek. http://zpravy.idnes.cz/politici-mluvi-a-mluvi-o-p rime-volbe-prezidenta-skutek-ale-utek-psn/kavarna.asp?c=A080207_172128_kavarna_bos (29. 02. 2008) 18 LUSTIGOVÁ , Mart ina: Poslanci odmítli návrh na zavedení přímé volby prezidenta. http://www.radio.cz/cz/clanek/66427 (25. 02. 2008) 19 Osud přímé volby prezidenta. http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2005/05/ 050504_cz_president_1510.shtml (24. 03. 2008)

13

3. 4. Názory politických stran před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 Spolu s volbami do PS v roce 2006 se myšlenka přímé volby začala častěji objevovat. Voliči chtěli vědět, jaký zaujímají jednotlivé politické strany k této problematice postoj. „Dosud všechny pokusy o zavedení přímé volby ztroskotaly. Politici se mimo jiné neshodují v tom, kolik kol by volba měla mít, kolik kandidátů by postupovalo z prvního do případného druhého kola a kolik hlasů by potřeboval vítěz volebního klání.“20 Otázkou je, zda tomu tak není pouze proto, ţe se politické strany o nalezení společného řešení jednoduše nesnaţí. Nejvýrazněji svůj kladný postoj artikulovaly ČSSD a Strana zelených. Pro ČSSD se stala přímá volba atraktivní především z toho důvodu, ţe její kandidát by tak mohl mít větší šanci na úspěch, neţ jak by tomu mohlo být v případě nepřímé volby. 21 ČSSD sice přímou volbu nezahrnula do svého volebního programu, nicméně je uvedena v tzv. Střednědobém programu ČSSD, který byl výše zmíněn a který jasně definuje sociálnědemokratický postoj.

Spolu s přímou volbou chtějí také prosadit zákon o obecném

referendu. Dle názoru ČSSD by přímá volba prezidenta mohla být funkční od roku 2013 a jako vhodnou variantu shledávají model uţívaný ve Francii nebo systém, který funguje při volbě do Senátu. Předseda ODS Mirek Topolánek uvedl, ţe jsou ochotni na toto téma diskutovat, ale sami debatu o přímě volbě otevírat nebudou. Jeho tvrzení podpořil svým vyjádřením i Přemysl Sobotka: „Už dříve jsme takový návrh předložili a sněmovna ho odmítla. Je zbytečné to zkoušet znovu bez diskuse s ostatními stranami, a to je na delší dobu. Nejlépe na začátku funkčního období prezidenta.“ 22 Ve volebním programu se názor na volbu prezidenta neobjevil.

20

Politici opráší možnost přímě volby prezidenta. http://zpravy.idnes.cz/politici-oprasi-mo znost-primevolby-prezidenta-fud-/domaci.asp?c=A070923_110004_domaci_jan (25. 02. 2008) 21 I přesto ţe Václav Klaus podle průzku mů veřejného mínění stabilně patří k nejoblíbenějším politiků m v zemi, ČSSD přehodnotila své dřívější postoje a doufala, ţe se jí podaří nalézt silného kandidáta. 22 KOŢUŠNÍK, Edvard: Co říkali politici o přímé volbě prezidenta. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/edvard-kozusnik.php?itemid=1656 (10. 02. 2008)

14

Strana zelených na rozdíl od ODS jasně deklarovala svůj postoj,. Tedy ţe podporují přímou volbu a to nejen prezidenta, ale i starostů a hejtmanů.Tezi týkající se změny ústavy se jim dokonce podařilo prosadit i do koaliční smlouvy, kterou společně po parlamentních volbách uzavřeli s ODS a KDUČSL. „Neshodli jsme se úplně o přímé volbě při koaličních jednáních. My ale budeme chtít diskutovat," 23 vysvětlil situaci místopředseda strany Ondřej Liška. KDU-ČSL podobně jako ODS se ve svém volebním programu o přímé volbě nezmiňuje, ale její dřívější snahy o změnu, byly veřejnosti známé, tedy ţe křesťanští demokraté vnímají přímou volbu jako nejlepší moţné řešení. „Hlavním argumentem pro zavedení přímé volby hlavy státu je otázka legitimity úřadu prezidenta republiky. Dnes prezident svůj mandát neodvozuje přímo od občanů, ale legitimizačním zdrojem je parlament. Cílem zavedení přímé volby je naopak přiblížit prezidenta občanům.“ 24 Prezident by se tak stal více nezávislým na politických dohodách, i kdyţ by ho politické strany nebo koalice nadále jmenovaly. KSČM se na adresu přímé volby na jaře 2006 vyjádřila, ţe palčivějším tématem pro ni je obecné referendum a přímá volba starostů. Přesto zahrnula téma diskuse o přímé volby prezidenta do svého volebního programu. Rovněţ

však

vyjadřuje

svůj

nesouhlas

s jakýmkoliv

rozšiřování

prezidentských pravomocí. Spíše neţ otázka, zda bude nebo nebude prezident volen přímo či nepřímo, ovládla předvolební kampaně jednotlivých politických stran tradiční témata týkající se ekonomiky, zdravotnictví, školství, sociální politiky a podobně.

3. 5. Názory politických stran před volbou prezidenta v roce 2008 Situace se změnila zhruba půl roku před volbou nové hlavy státu. S blíţícím se termínem jejího konání pomalu získávaly názory politiků jasnější kontury. Politické strany se v debatě o přímé volbě prezidenta začaly předhánět. 23 24

KOŢUŠNÍK, Edvard: c.d. http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=135&IDCl=21242 (10. 02. 2008)

15

Jedním dechem ale dodávaly, ţe na změnu je jiţ příliš pozdě a ţe tato volba je zajisté ta poslední, která se uskuteční jako nepřímá. Nikdo se nebránil debatě, všichni chtěli diskutovat a v popředí celého dění stála Strana zelených a ČSSD. Účelem bylo i najít nejvýhodnější mechanismus pro tu kterou stranu. Například ODS začala preferovat jednokolovou volbu. Důvodem mohl být fakt, ţe v senátních volbách její kandidáti v prvním kole zaznamenávají větší procento úspěšnosti. Ostatní strany proti takovému způsobu volby namítaly, ţe nahrává populistům. „Komunisté přímou volbu prezidenta zásadně neodmítají, chtějí ji ale posoudit v rámci postavení moci výkonné a zákonodárné.“ 25 Otázkou je, zda taková situace neodráţí pouze fakt, ţe politici si nechtějí odebrat pravomoc o tak důleţité věci jako je volba nejvyššího představitele státu rozhodovat. Čím víc se volba prezidenta blíţila, tím více se politické strany začaly k přímé volbě přiklánět. Počátkem ledna 2008 byly stále pro pouze ČSSD a Strana zelených, avšak přiklánět se k jejich názoru začala KDU-ČSL a KSČM, i kdyţ se strany shodují, ţe případná změna nemusí nutně znamenat rozšíření pravomocí prezidenta. Zatím stále nejvíc výhrad měla ODS, která i nadále zůstávala na opačné frontě, i kdyţ ne nijak radikálně, navíc nutno podotknout, ţe i v této straně se názory různí. „Spor o přímou volbu nejde mezi stranami, ale uvnitř nich.“26 Největší překáţkou pro přijetí konsenzu napříč politickým spektrem nadále zůstává mechanismus volby, počet jejích kol, počet kandidátů, kteří by vstupovali do dalšího kola, stejně tak počet procent hlasů, které by kandidáta dál posouvaly, či mu zajišťovaly vítězství. KSČM také navrhla, aby volební kampaň měla stanovený finanční limit.

25

Poslanci opáší možnost přímé volby prezidenta. http://zpravy.idnes.cz/politici-oprasi-mo znostprime-volby-prezidenta-fud-/domaci.asp?c=A070923_110004_do maci_ jan (25. 02. 2008) 26 Přímá volba prezidenta není ani po pěti letech sporů. http://www.ct 24.cz/volba-prezidenta/primavolba-prezidenta/3127-p rima-volba-prezidenta-neni-ani-po-peti-letech-sporu/ (29. 02. 2008)

16

4. VÝHODY A NEVÝHODY PROVÁZEJÍCÍ ZMĚNU VOLEBNÍHO SYSTÉMU VOLBY PREZIDENTA Nejjednodušším způsobem, jak se dobrat výsledku, zda usilovat o přímou volbu prezidenta či nikoliv, je zváţit všechna pro a proti a na základě nich se rozhodnout. V následující kapitole se pokouším tyto výhody a nevýhody nastínit, prostřednictvím čehoţ lze lépe pochopit, co by změna procedury volby prezidenta obnášela. V druhé části této kapitoly popisuji průběh volby prezidenta v roce 2003 a 2008. Účelem je připomenout, jak tyto volby probíhaly, díky čemuţ by mělo být moţné kriticky zhodnotit, zda takový průběh voleb je stále ještě funkční či existuje lepší cesta ke zvolení hlavy státu.

4. 1. Výhody Jednoznačně pro přímou volbu hovoří průzkumy veřejného mínění. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) jiţ v lednu roku 2008 zveřejnilo průzkum týkající se přímé volby prezidenta. Vyplynulo z něj, ţe jednoznačně pro přímou volbu je celkem 64% občanů, coţ je o 4 % více neţ tomu bylo o rok dříve. Pro to, aby prezident byl i nadále volen parlamentem, se vyjádřilo 18 % dotazovaných a 10 % by upřednostnilo, aby hlavu státu volilo nějaké širší shromáţdění volitelů. 27 Občané tak dávají politikům jasně najevo, ţe o přímou volbu stojí a mají tedy zájem na tom sami rozhodnout, komu bude nejvyšší post v zemi svěřen. Lidé se také domnívají, ţe díky přímé volbě bude samotná procedura mnohem transparentnější, neţ tomu bylo doposud. Poslední volba totiţ ukázala, ţe tomu tak do značné míry není. Často se v médiích objevovaly spekulace o nečistých zákulisních vyjednáváních, o kupování hlasů a úplatkářství, volitelé zveřejňovali informace o vyhroţování a zastrašování atd. Zastánci přímé volby tak poukazují na fakt, ţe podobné případy by se nestávaly. Odpůrci přímé volby ovšem mohou namítat, ţe nečestným 27

http://www.cvv m.cas.cz/upl/zpravy/100756s_pi80213.pdf (03. 03. 2008)

17

jednáním a neprůhledným taktikám se nedá stejně ani v tomto případě zabránit. Například vedení tzv. negativní volební kampaně, ke kterému by se mohli kandidáti také uchylovat, nabízí doslova prostor pro nejrůznější skandály a zákulisní hry. Poslední volba prezidenta byla mnohokrát médii, voliči, ale i politiky a kandidáty samotnými označována jako nedůstojná. Panuje tedy názor, ţe spolu s uplatněním volby přímé by byla tato důstojnost celé proceduře navrácena. Zároveň je zmiňována skutečnost, ţe prezident by tak získal mnohem silnější mandát, i kdyţ by fakticky nebyly nijak posíleny jeho pravomoci. Navíc otázka posilování prezidentských pravomocí je mezi stranami velmi citlivé téma, v jehoţ rámci nejsou schopny nalézt jakoukoliv shodu. Pokud by se však v případě pravomocí hlavy státu nic neměnilo, byla by cesta k nalezení konsenzu napříč politickým spektrem mnohem snazší. Voliči také mohou mít dojem, ţe se rozhoduje takříkajíc „o nás, bez nás― a ţe vlastně jejich názor je naprosto bezpředmětný, poněvadţ volitelé rozhodnou dle svého vlastního uváţení, co je pro tuto zemi a její obyvatele nejvhodnější. Kdyţ totiţ občan volí svého poslance či senátora, tedy budoucího prezidentského volitele, netuší, komu volitel dá svůj hlas, a nemůţe tedy toto jeho rozhodnutí nijak zvrátit. Další výhodou přímé volby by se bezpochyby stala prezidentova větší nezávislost na politických stranách. „Při nepřímé volbě prezidenta je hlava státu do jisté míry zajatcem politických stran. Každá strana od prezidenta chce přinejmenším to, aby se jí nijak kriticky nedotknul.“ 28 Vzhledem k tomu, ţe prezident zaujímá stanoviska k nejrůznějším tématům a veřejně prezentuje své názory, je naprosto nemoţné, aby se zavděčil všem, tedy i všem politickým stranám. Prezident by také nemusel být zavázaný té či oné politické straně za to, ţe vyjednala pro něho podporu u volitelů, a pomohla mu tak k zisku jeho mandátu. Zde opět ale kritik můţe opáčit, ţe i v případě přímé volby, nominuje-li kandidáta politická strana, jisté závazky přeci vznikají. Nový prvek do diskuze vnášejí levicové politické strany, které navrhují moţnost, aby kandidáty mohli nominovat také občané. 29 28

Několik důvodů pro přímou volbu prezidenta. http://www.pehe.cz/clanky/1998/1998Neko likduvoduproprimou.html (27. 02. 2008) 29 V této souvislosti KSČM a ČSSD navrhují, aby kandidáta mohlo jmenovat 10 000 občanů.

18

„Přímá volba je v ČR důležitá i z toho hlediska, že náš ústavní systém se dosud staví velmi nevlídně k formám přímé demokracie. To – mimo jiné – přispívá k nežádoucímu odcizení veřejné politické a soukromé individuální sféry a k averzi k politice ze strany veřejnosti. Vhodné prvky přímé demokracie však mohou odpovídajícím způsobem působit i jako motivační a aktivizující faktory a jsou z tohoto hlediska silně žádoucí.“ 30

4. 2. Nevýhody Tak jako si přímou volbu přeje veřejnost, nemusejí si ji přát politici. Důvodem můţe být obava ze ztráty důleţitosti a politické moci v takovém procesu rozhodovat, o níţ se zřejmě politické strany a jejich členové nechtějí jen tak připravit. I kdyţ veřejně mohou deklarovat naprostý opak. Proti je tedy jednoznačně vliv politiků na neprosazení ústavní změny, popř. nekonečné odkládání návrhů, jak se tomu doposud dělo. Nepodaří-li se nalézt větší shodu v rámci celého mechanismu volby, narazí-li se na neschopnost nebo neochotu vést jednání, rozhodnout se, snahu najít nejlepší moţné řešení pro všechny, zhatí se tak opět veškeré pokusy o prosazení změny. Je tedy moţné, ţe přímá volba prezidenta se stane pouze atraktivním předvolebním heslem, ať uţ půjde o volby jakékoliv. Předmětem největších sporů se stávají následující oblasti, které níţe uvádím. Spolu s přímou volbou bývá často skloňováno slovo peníze. Přímá volba je totiţ několikanásobně draţší neţ ta, kde se sejde dvě stě volitelů v nějakém sále a během několika hodin, popř. dní zvolí hlavu státu. Jen vytištění milionů volebních lístků, zajištění místností a komisí by stálo nemalé výdaje. Mnoţství peněz by také úměrně narůstalo spolu s počtem kol, které by kandidáti

museli

absolvovat.

s hlasováním

českých

občanů

Nemalé ţijících

výdaje

nebo

jsou také

působících

spojeny

v zahraničí.

Předběţné odhady se tak pohybují ve výši zhruba jedné miliardy korun. 31 30

ŠIMÍČEK, Vo jtěch: Alternativa k navrhovaným způsobům volby prezidenta republiky. Politologický časopis, 2001, č. 4, s. 389. 31 MUSILOVÁ, A lţběta: Náklady na přímou volbu prezidenta by se přiblížily k miliardě. http://www.estat.cz/index.php?form%5B0%5D=804&p=new_clanek_estat_v_mediich.te2 (25. 02. 2008)

19

Zatímco poslední volba prezidenta, která se uskutečnila celkem ve třech dnech stála zhruba 350 tisíc korun. 32 Další navýšení výdajů by pak znamenalo financovaní kampaní jednotlivých politických stran, pakliţe by tak bylo činěno prostřednictvím státního rozpočtu. Skeptici také hovoří o příliš častém konání voleb. Domnívají se ţe, tato skutečnost můţe voliče obtěţovat a unavovat a tudíţ bude klesat volební účast. Optimisté jednoduše namítají, ţe je moţné prezidentské volby spojit například s volbami do Senátu. V takovém případě by se podařilo sníţit i některé náklady spojené s jejich konáním. 33 „Při předčasném ukončení mandátů by pak prezidenta mohl na zbytek funkčního období zvolit Parlament.“34 Kritici také oponují, ţe nominace jednotlivých kandidátů, popř. jejich volební kampaně se mohou zvrtnout k estrádním představením a ke zviditelnění mediálně známých osobností, které doposud s politikou neměly co dočinění. Obávají se, ţe občané si neuvědomí dostatečnou váţnost jejich rozhodnutí, dají-li svůj hlas např. populární osobě bez jakýchkoliv politických zkušeností. Navíc prezident by měl být osobou sjednocující, nikoliv rozdělující a měl by mít podporu napříč všemi politickými stranami. Jako problematický se také jeví počet kol, které budou muset kandidáti absolvovat, popř. kolik kandidátů, do kterého kola by vstupovalo a následně kolik procent hlasů by bylo třeba získat pro výhru či případný postup kandidáta do dalšího kola. Konala by se volba pouze jednokolová, coţ preferuje především ODS, byli by jednoznačně zvýhodněni kandidáti velkých politických stran. Jeví se tedy jako nezbytné, aby k tomuto účelu byla zřízena nezávislá expertní skupina, která by našla nejvhodnější model, jeţ by primárně nikoho nezvýhodňoval. Ze dvou výše představených pohledů vyplývají následující skutečnosti. Jednoznačně existuje poptávka po přímé volbě prezidenta ze strany občanů. 32

ČERNÝ, Jan–KUBITA, Jan: Přímá volba prezidenta by vyšla na více než miliardu. http://domaci.ihned.cz/c1-22985490-prima-volba-p rezidenta-by-vysla-na-vice-nez-miliardu (25 02. 2008) 33 V takovém případě by ale by lo třeba prodlouţit mandát prezidenta z pěti na šest let, nebo zkrát it na čtyři ro ky, aby se prezidentské a senátní, popř. krajské nebo ko munáln í překrývaly. 34 KOUDELKA, Zdeněk: Pří má volba prezidenta. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenkkoudelka.php?itemid=1262 (27. 02. 2008)

20

Veřejnost vnímá její zavedení jako jakési napravení reputace volby prezidenta, navrácení její důstojnosti a potlačení zákulisních vyjednávání. Přímá volba prezidenta také eliminuje pravděpodobnost patové situace, která by při nedostatku politické vůle zvolit prezidenta mohla nastat. Další zjištění – přímá volba prezidenta rozhodně nezaručuje naprostou nezávislost prezidenta na politických stranách, i kdyţ legitimita získaná od občanů můţe představovat pro prezidenta širší manévrovací prostor. Znamená to ale také, ţe prezident by měl být silná osobnost, nikoliv rozdělující, ale sjednocující, hájící širš í zájmy občanů, silný reprezentant na domácí i mezinárodní scéně. Největší překáţkou

jednoznačně

shledávám

míru snahy politické

reprezentace jakoukoliv změnu prosadit. Nelze tedy vyloučit, ţe bude zachován status quo i pro příští volbu prezidenta v roce 2013. Pokusím-li se o shrnutí výše uvedeného, docházím k závěru, ţe výhody a nevýhody spojené s přímou volbou prezidenta jsou značně vyrovnané.

4. 3. Volba prezidenta v roce 2003 Zvolení nástupce dosavadního prezidenta Václava Havla bylo vnímáno jako důleţitý krok konsolidace českého politického systému a překonání fáze transformace v rámci budování české demokracie. „Ve většině významných institucí demokratického státu již došlo v uplynulých letech k alespoň částečné personální a politické obměně, což je – velmi zjednodušeně řečeno – jedna z nezbytných podmínek konsolidované demokracie.“35 Volba Havlova nástupce měla ukázat, nakolik je český politický a ústavní systém funkční a ţivotaschopný bez prezidenta, který byl do jisté míry nestandardní a především vnímán jako silná autorita a symbol boje proti komunismu. „Není však paradoxem, že teprve jeho odchod z funkce a úspěšná volba nové hlavy státu přinášejí standardizaci prezidentského úřadu a jeho odmytizované zapojení do systému státních institucí.“ 36

35 36

FIA LA, Petr: Volba prezidenta a český politický systém. Revue Po lit ika, 2003, č. 3, s. 10. FIA LA, Petr: c.d., s. 10.

21

Volba nové hlavy státu se konala 15. ledna 2003. O prezidentský úřad se ucházeli Jaroslav Bureš (navrţen ČSSD), Václav Klaus (navrţen ODS), Miroslav Kříţenecký (navrţen KSČM) a Petr Pithart (navrţen KDU-ČSL). V první volbě se konala tři kola. V prvním kole zvítězil v PS Václav Klaus a v Senátu Petr Pithart. Tito kandidáti proto postoupili do druhého kola. Nikdo z kandidátů ale nezískal dostatečný počet hlasů v obou komorách k tomu, aby se stal vítězem, konalo se tedy i kolo třetí. Ani z tohoto kola vítěz nevzešel. Podle ústavy se proto musela volba prezidenta opakovat. Druhá volba proběhla 24. ledna 2003 za účasti kandidátů Václava Klause (navrţen ODS), Jaroslavy Moserové (navrţena KDU-ČSL, US-DEU, Klubem otevřené demokracie a Nezávislými) a Miloše Zemana (navrţen ČSSD). V prvním kole volby získali největší počet hlasů v PS opět Václav Klaus a v Senátu Jaroslava Moserová. Miloš Zeman především kvůli nejednotnosti levicových volitelů získal v prvním kole velmi málo hlasů (viz. Tabulka 3. 3. 2) a tudíţ neuspěl. První dva zmiňovaní postoupili do druhého kola a opakoval se podobný scénář jako v první volbě, neboť ani jeden z kandidátů nezískal dostatečný počet hlasů k vítězství. Stejně tak tomu bylo i ve třetím kole. Třetí volba připadla na 28. února 2003. Účastnili se jí dva kandidáti – Václav Klaus (navrţen ODS) a Jan Sokol (navrţen vládní koalicí ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU). Opět se jednalo o volbu trojkolovou. Z prvního kola postoupili oba kandidáti, Václav Klaus znovu získal nejvíce hlasů v PS a Jan Sokol obdrţel nejvyšší podporu v Senátu. V druhém kole se volitelům hlavu státu zvolit nepodařilo, aţ ve třetím kole byl zvolen Václav Klaus prezidentem republiky 142 hlasy.

37

37

U nepřímé volby mů ţe zafungovat skutečnost, ţe prezident je zvolen navzdory jakému koliv uspořádání v Parlament. Jednoduše ustoupí stranicko-polit ické zájmy snaze zvolit hlavu státu. Jistý vliv mů ţe mít i fakt, ţe pokud by se nepodařilo prezidenta zvolit ani ve t řetím ko le třetí volby, musely by se konat volby nové.

22

Tabulka 4. 3. 1: 1. volba prezidenta v roce 2003 Kandidáti

1. kolo

2. kolo Senát

PS

3. kolo Senát

PS

PS + Senát

Jaroslav B ureš Václav Klaus

39 92

7 31

77

32

113

Miroslav K říţ enecký Petr Pithart

44 20

2 35

46

43

84

Zdroj: http://www.senat.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/new/web/casopis.sqw?CID= 208 (25. 02. 2008)

Tabulka 4. 3. 2: 2. volba prezidenta v roce 2003

Kandidáti

1. kolo

2. kolo Senát

PS Václav Klaus Jaroslava Moserová

89 25

32 43

Miloš Zeman

78

5

3. kolo Senát

PS 85 32

PS + Senát 33 123 42 65

Zdroj: http://www.senat.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/new/web/casopis.sqw?CID= 208 (25. 02. 2008)

Tabulka 4. 3. 3: 3. volba prezidenta v roce 2003

Kandidáti

1. kolo PS

Václav Klaus Jan Sokol

2. kolo

3. kolo

Senát PS Senát PS + Senát 115 32 109 30 142 81 47 83 46 124

Zdroj: http://www.senat.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/new/web/casopis.sqw?CID= 208 (25. 02. 2008)

23

4. 4. Volba prezidenta v roce 2008 Předseda PS svolal schůzi obou komor Parlamentu na 8. února 2008 za účelem zvolení nové hlavy státu. Tato volba prezidenta se od té minulé lišila především ve dvou aspektech. Václav Klaus se snaţil obhájit svůj úřad, tedy jeho příznivci i odpůrci do jisté míry věděli, co od něj mohou v případném druhém volebním období očekávat, a proti němu po celou dobu volby stál pouze jeden silný kandidát – Jan Švejnar. 38 Václava Klause jiţ tradičně nominovala ODS, Jan Švejnara nominovali senátoři napříč polickým spektrem 39. Největší spor vznikl ještě před samotným hlasováním. Předmětem dohadů se stal způsob volby, tedy zda budou zákonodárci volit tajně nebo veřejně. Doposud se tradičně volilo tajně, coţ se ale volitelé Jana Švejnara snaţili zvrátit v domnění, ţe prostřednictvím veřejné volby má jejich favorizovaný kandidát větší šanci na úspěch. Opak předpokládali jejich oponenti z ODS a zastánci Václava Klause lobující za volbu tajnou. Celý spor vyústil v několikahodinovou debatu, která byla donekonečna přerušována, veřejností posléze vnímána jako trapná, ostudná a nepochopitelná. Po vyřešení procedurální otázky volitelé konečně přistoupili k dlouho očekávanému hlasování. V prvním kole zvítězil Václav Klaus v Senátu, Jan Švejnar získal naopak víc poslaneckých hlasů. Oba kandidáti postoupili do druhého kola, které proběhlo v zápětí. Vzhledem k nebývalému zpoţdění kvůli hlasování o způsobu volby, nebyly jiţ výsledky druhého kola zveřejněny, a tedy volba prezidenta se přesunula na druhý den. Zveřejnění výsledků 9. února ukázalo, ţe o vítězi opět není rozhodnuto. Václav Klaus znovu získal více hlasů v Senátu a Jan Švejnar v PS. Do třetího kola vstoupili opět oba kandidáti, v němţ po sečtení hlasů zvítězil Václav Klaus, ale i tak to nestačilo k jeho znovuzvolení. O týden později, 15. února se uskutečnila druhá volba. O post prezidenta usilovali stejní kandidáti jako ve volbě první spolu s Janou Bobošíkovou, 38

Do druhé volby spolu s nimi sice vstoupila ještě Jana Bobošíková, ta ale po úvodních projevech odstoupila. Jako důvod uvedla, ţe necít í dostatečnou podporu pro její zvolen í, a proto se ani prvního kola h lasování nezúčastnila. 39 Jednalo se celkem o deset senátorů pocházejících z Klubu otevřené demokracie, ČSSD, KDU-ČSL a SNK.

24

kterou nominovala KSČM. Poté, co všichni kandidáti přednesli své projevy, Jana Bobošíková oznámila, ţe od nominace odstupuje. V prvním kole měl opět Václav Klaus převahu hlasů senátorů a Jan Švejnar poslanců. Do druhého kola oba postoupili, Václav Klaus získal naprosto stejný počet hlasů jako v kole předešlém, oproti tomu Jan Švejnar si o 10 poslaneckých hlasů pohoršil. Ve třetím kole obdrţel Jan Švejnar 111 hlasů, Václav Klaus 141, coţ znamenalo jeho vítězství a obhajobu dosavadního postu. Obě volby se nesly ve velmi napjaté atmosféře, kdy se oba tábory snaţily získat pro svého kandidáta co nejvíce hlasů. Politické strany se vzájemně obviňovaly z nečestného jednání při vyjednávání podpory pro jednoho či druhého kandidáta. Tyto aspekty jednoznačně poukazují na fakt, ţe přímá volba prezidenta by byla vhodnou alternativou. Někteří zákonodárci se v průběhu i po skončení volby k takovému řešení přikláněli. Poněkolikáté zazněl názor, ţe tato volba prezidenta byla poslední volbou nepřímou.

Tabulka 4. 4. 1: 1. volba prezidenta v roce 2008

Kandidáti Václav Klaus Jan Š vejnar

1. kolo 2. kolo 3. kolo PS Senát PS Senát PS + Senát 92 47 94 48 139 106 32 104 31 113

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/prezident08/hlavnizprava/_zprava/425860 (08. 03. 2008)

Tabulka 4. 4. 2: 2. volba prezidenta v roce 2008 Kandidáti Václav Klaus Jan Š vejnar

1. kolo 2. kolo 3. kolo PS Senát PS Senát PS + Senát 93 48 93 48 141 104 32 94 32 111

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/prezident08/hlavnizprava/_zprava/425860 (08. 03. 2008)

25

5. PŘÍKLADY JEDNOKOLOVÉ A DVOUKOLOVÉ VOLBY V EVROPĚ Přímá volba prezidenta v Evropě je silně zastoupena. Dalo by se říci, ţe zhruba polovina evropských států vyuţívá přímou volbu, čtvrtina nepřímou a zbylé státy jsou dědičné monarchie. Uvaţujeme -li, jaký mechanismus by byl vhodný pro ČR, nabízí se jednoduše dvě varianty – jednokolová a dvoukolová. Zástupcem jednokolové volby v Evropě je Irsko, proto jeho příklad níţe uvádím. Dvoukolový systém

vyuţívají ostatní státy s přímou volbou

prezidenta a jejich procedury jsou si velmi podobné. Rozdíly můţeme hledat pouze v tom, kdo a kolik osob můţe jmenovat prezidentského kandidáta, kolik kandidátů vstupuje a za jakých podmínek do druhého kola, za jakých podmínek můţe být kandidát zvolen jiţ v prvním kole. 40 Zajímavý prvek se objevuje v Rakousku, kde politická strana, která nominovala kandidáta, můţe v druhém kole přistoupit k moţnosti ho vyměnit. Jako zástupce dvoukolové volby jsem zvolila Francii. Způsob, jakým se volí prezident v této zemi, označily některé české politické strany za přijatelný, navíc podobně se volí do českého Senátu.

5. 1. Irsko Přímá volba prezidenta v Irsku je spojena s vývojem pro druhé světové válce a se Zákonem o Irské republice z roku 1948. Irský prezident má obdobné pravomoci jako jeho český protějšek. Prezident na návrh irské poslanecké sněmovny jmenuje premiéra a jednotlivé členy vlády, také přijímá jejich demisi a odvolává je. Kaţdý zákon, který má vstoupit v platnost, musí být opatřen prezidentovým podpisem. Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil, uděluje milosti a promíjí tresty. V době prezidentovy nepřítomnosti, zastává jeho úřad komise sloţená 40

Např. na Slovensku můţe být v prvním kole zvolen prezidentem ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech oprávněných slovenských voličů, nikoliv jen těch, kteří se voleb zúčastní.

26

z předsedů Nejvyššího soudu a obou komor parlamentu. Bez souhlasu dolní komory parlamentu nesmí nejvyšší představitel Irska opustit stát. Mandát prezidenta trvá sedm let, přičemţ kaţdý smí být zvolen pouze dvakrát. Prezidentem se můţe stát občan Irska starší 35ti let, jehoţ navrhne nejméně dvacet členů parlamentu, nebo nejméně 4 rady správních hrabství. „Bývalý a odcházející prezident se mohou stát kandidáty na základě vlastní nominace. Je-li na úřad prezidenta navržen pouze jeden kandidát, není nutné pro jeho zvolení přistoupit k hlasování.“ 41 V opačném případě je prezident volen v jednokolové volbě s vyuţitím metody systému jednoho přenosného hlasu (single-transferable vote). Tato procedura spočívá v tom, ţe volič udělí kandidátům preferenční hlasy, na základě nichţ je vypočítáno pořadí jednotlivých kandidátů. V dalším kroku se na základě preferencí vypočítává kvóta, která určí, zda některý z kandidátů dosáhl potřebné hranice hlasů pro vítězství.

Nevzejde-li

však

pomocí

tohoto

výpočtu

vítěz,

dochází

k přepočítávání hlasů, tedy k metodě jejich přenosu42, přičemţ „…jsou kandidátovi s nejnižším počtem obdržených hlasů jeho první preference eliminovány a dochází k přerozdělení hlasů podle druhých preferencí (opět jako u preferenčního hlasování).“ 43 Celá procedura se zdá být velmi sloţitá, ale voliče nijak nezatěţuje. Volit můţe kaţdý občan, který je zároveň oprávněným voličem do parlamentu. Vzhledem k tomu, ţe se volí pouze v jednom kole, náklady spojené s volbami jsou oproti dvoukolovému systému mnohem niţší.

5. 2. Francie Tradice přímé volby prezidenta ve Francii je spojena se vznikem Páté republiky v roce 1958 a s jejím premiérem generálem de Gaullem. Ten napomohl schválení nové ústavy, jeţ striktně oddělovala moc zákonodárnou a výkonnou44 a parlamentní a prezidentské volby. Téhoţ roku byl v nepřímé volbě prostřednictvím kolegia volitelů Charles de Gaulle zvolen francouzským 41

http://www.irsko-aktualne.cz/ z_irl_9.php?menuf=567 (24. 03. 2008) Metoda přenosu hlasů prakticky nahrazuje druhé kolo voleb. 43 http://politologie.blog.cz/ 0604/giovani-sartori-srovnavaci-ustavni-in zenyrstvi (24. 03. 2008) 44 Například člen vlády nemohl být zároveň členem parlamentu. 42

27

prezidentem. V roce 1962 se konalo všeobecné hlasování o zavedení přímé volby prezidenta, které dopadlo ve prospěch všeobecného hlasovaní, a tento mechanismus byl tedy uveden roku 1965 do praxe. De Gaulle svůj post obhájil. Francouzský prezident je hlava výkonné moci, vláda je odpovědná parlamentu. Prezident je předsedou Rady ministrů. Jmenuje a odvolává premiéra (Prvního ministra) pouze v takovém případě, podá-li premiér demisi vlády, v opačném případě ho odvolat nemůţe.

Pomocí absolutní většiny

hlasů můţe vládu svrhnout parlament, neboť pouze Národnímu shromáţdění je vláda odpovědná. Z tohoto důvodu je premiér vybírán z politické strany, jeţ zaujímá v parlamentu většinu. V případě, ţe premiér a prezident pocházejí z rozdílných

politických

táborů,

dochází

k tzv.

kohabitaci

–

období

nesouhlasných většin. V takovém období význam prezidenta stoupá. Mandát prezidenta byl v roce 2002 zkrácen z původních sedmi na pět let. 45 Prezident na návrh premiéra jmenuje a odvolává jednotlivé ministry, můţe kdykoliv vypsat referendum, „…bez kontrasignace vlády se také může přímo obracet oběma komorám se svými poselstvími a může žádat nové projednání zákona nebo některých jeho článků; jmenuje, opět bez spolupodpisu vlády, prezidenta Ústavní rady a třetinu jejich členů. Má obrovské pravomoci v oblasti zahraniční a vojenské politiky.“46 Významnou pravomocí prezidenta je moţnost odvolání Národního shromáţdění. Můţe ale tak učinit pouze jednou do roka a ne dříve neţ jeden rok po parlamentních volbách. Dle ústavy musí tento krok konzultovat s předsedou vlády a s předsedy obou komor parlamentu a s Ústavní radou. Kandidát na post francouzského prezidenta musí být občanem Francie, starší 23 let, trestně bezúhonný, ale také musí být zapsán do voličských seznamů, čímţ dává najevo svůj zájem o politiku. „Prezident je vždy zvolen prostou většinou hlasů. Teoreticky k tomu může dojít v prvním kole, ale to se nikdy nestalo. Do druhého kola postoupí jen dva kandidáti, kteří získali nejvíce hlasů, a to bez zřetele k tomu, kolik hlasů, respektive procent hlasů

45

Díky této změně se srovnaly délky mandátů parlamentu a prezidenta – oba jsou voleni na pět let, čímţ se eliminuje p ravděpodobnost kohabitace. Prezidentské a parlamentní volby se konají ve stejný rok, čímţ se zvyšuje pravděpodobnost, ţe prezident i premiér budou pocházet ze stejné strany. 46 DVOŘÁKOVÁ , Vlad imíra a ko l.: Komparace politických systémů I. Praha, Oeconomia 2003, s. 86.

28

obdrželi.“ 47 V druhém kole pak zvítězí ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů. Tento systém je vcelku jednoduchý a velmi podobný systému, který se poţívá v ČR při volbě do Senátu. Tudíţ by nečinilo problém jeho případné zavedené do praxe, navíc takový systém by b yl pro voliče jednoduše srozumitelný. Pokud o přímé volbě by ODS byla ochotná uvaţovat, zamlouval by se jí nejvíce právě francouzský model. V této souvislosti ale zvaţuje také variantu, kdy do druhého kola by nevstupovali pouze dva nejúspěšnější kandidáti, ale všichni ti, kteří by překročili určitou procentuální hranici, např. 12,5 % hlasů. Volbu francouzského prezidenta jako přijatelný způsob shledává také ČSSD. Nevýhodou tohoto systému oproti jednokolovým variantám je jeho finanční nákladnost. 48 Zavedení systému samotného, by však nikterak nemuselo znamenat posílení pravomocí českého prezidenta, čehoţ se většinou české politické strany obávají.

47

PEROTTINO, M ichel: Francouzský politický systém. Praha, Sociologické nakladatelství (SLON) 2005, s. 85. 48 Vysvětleno v kapitole 3. 2.

29

6. ZÁVĚR Českou republiku lze zařadit mezi parlamentní systémy. Z tohoto důvodu jsou v její ústavě zakotveny postavení a pravomoci jednotlivých sloţek moci (zákonodárné, výkonné a soudní) tak, aby byly v rovnováze. Vzhledem k tomu, ţe předkládaná práce se pokouší o uchopení tématu přímé volby prezidenta, nabízí se otázka, zda právě takové posílení prvku př ímé demokracie nemůţe tuto rovnováhu narušit. V úvodní části byla stanovena hypotéza, která měla za úkol ověřit, zda přímá

volba

prezidenta

primárně

vede

k prezidentskému

či

poloprezidentskému systému. Na základě předloţených argumentů je zřejmé, ţe neexistuje mezi těmito fakty přímá souvislost a ţe není vţdy nutné jakkoliv pravomoci prezidenta posilovat. Hypotézu se tedy podařilo potvrdit. Toto tvrzení lze ověřit na příkladech evropských států, které se k přímé volbě hlavy státu přiklonily, a přitom postavení jejich prezidentů se nijak nezměnilo. O některých státech Evropy lze dokonce říci, ţe mají tzv. slabého prezidenta. Opírám se o příklad Irska, kde se pravomoci prezidenta velmi podobají pravomocem jeho českého protějšku. V úvodu byly také vytyčeny cíle, na základě nichţ měla být osvětlena problematika přímé volby v českém politickém prostředí. Jednalo se o analýzu postojů jednotlivých politických stran. V časovém úseku od konce posledního mandátu Václava Havla po volbu prezidenta v roce 2008 bylo objasněno, jak politické strany na přímou volbu pohlíţejí. Z jejich přístupu k problematice lze vyčíst, ţe reforma volby hlavy státu je zmiňována hlavně v souvislosti s volbami, prezidentskými i parlamentními. V době, kdy politické strany bezprostředně neusilují o hlasy voličů, upadá způsob volby prezidenta převáţně v zapomnění. I kdyţ únorová volba v roce 2008 značně rozvířila pochybnosti o správnosti uţívání nepřímé volby, je velmi pravděpodobné, ţe další nejvyšší představitel státu bude zvolen pomocí stejného mechanismu. Další cíl směřoval k pojmenování kladů a záporů provázející přímou volbu. Pomocí utříbení faktů, jenţ volbu samotnou provázejí, lze snadněji nalézt řešení, zda se k té které variantě přiklonit. Neznamená to ale, ţe práce je návodem k učinění rozhodnutí, ţe je lepší přímá nebo nepřímá volba. Je

30

zcela na čtenáři a jeho úsudku, kterou variantu na základě výše jmenovaných skutečností hodnotí jako přijatelnější. Prezident a jeho úřad je vnímán s váţností a respektem. Je symbolem české státnosti a upevňování demokracie, hraje významnou roli na poli vnitřní i zahraniční politiky. Volit prezidenta znamená volit skutečnou osobnost. Je tedy třeba, aby i volba samotná se stala opravdovou událostí, která proběhne v důstojné atmosféře. Ať uţ se tak stane volbou přímou či nepřímou. Bohuţel doposud se prezidentská volba odehrávala spíše v opačném duchu, kdy politická kultura utrpěla mnoho šrámů. Není ovšem zárukou, ţe změna volebního systému bude znamenat obrat k lepšímu. Vzhledem k dlouhodobému zájmu veřejnosti o přímou volbu prezidenta se jeví jako logické otevření širší diskuze. Politická reprezentace by tak měla vyvinout snahu o nalezení jasného stanoviska, zda občanům umoţní zvolit hlavu státu. Jako nezbytnou součást zvaţování změny ústavy za tímto účelem shledávám sestavení nezávislé expertní skupiny oproštěné od politických vlivů, která by na základě odborné debaty zhodnotila, zda český politický systém přímou volbu prezidenta skutečně potřebuje či nikoliv. Jejím úkolem by také bylo vytvořit mnoţství návrhů, které by podněcovaly k hledání konečného řešení. Důleţité také je, aby poltické strany byly nakloněny takové diskuzi, dokázaly jasně artikulovat své představy a poţadavky. Jedině takovým

způsobem

předvolebním

přestane

heslem,

neboť

být

přímá

doposud

volba

se

prezidenta

aktivity

spojené

pouhým s touto

problematikou točily v jakémsi začarovaném kruhu, kdy byly donekonečna odkládány. Práce se tématicky dotýká přímé volby prezidenta a zhodnocuje dosavadní průběh volby prostřednictvím volených zástupců. Vzhledem k tomu, ţe se nesoustřeďuje na hledání jiné moţné varianty, jakým by mohlo být např. jakési kolegium volitelů sloţené z širšího zastoupení, neţ je tomu v případě obou komor Parlamentu, vzniká zde tím pádem prostor k dalšímu zkoumání a nalézání otázek a odpovědí dosud nevyřčených. V době dokončování této práce vycházely dvě odborné publikace dotýkající se prezidentského úřadu a přímé volby prezidenta, které jiţ bohuţel nebylo moţné do práce zahrnout. Jedná se o Postavení hlavy státu v parlamentních

a

poloprezidentských

režimech:

Česká

republika 31

v komparativní perspektivě autorů Miroslava Nováka a Miloše Brunclíka a také kniha Vojtěcha Šimíčka Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Ačkoliv by byl přínos těchto zdrojů dozajista značný, lze předpokládat, ţe podobné literatury zkoumající tutéţ či tématicky blízkou problematiku v následující době bude přibývat, čímţ se otevírá moţnost, jak tuto práci prohloubit a rozšířit. Nicméně lze říci, ţe se i přes značný nedostatek odborné literatury podařilo naplnit cíle stanovené v úvodní části práce, zodpovědět některé otázky provázející zkoumanou problematiku a především potvrdit platnost hypotézy. Lze tedy předpokládat, ţe předkládaná práce naplnila stanovené cíle.

32

PRAMENY A LITERATURA PRAMENY Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod.

LITERATURA BUCHERT, Viliam: Politici mluví o přímé volbě prezidenta. Skutek ale utek. http://zpravy.idnes.cz/politici-mluvi-a-mluvi-o-prime-volbe-prezidenta-skutekale-utek-psn-/kavarna.asp?c=A080207_172128_kavarna_bos (29. 02. 2008) ČERNÝ, Jan–KUBITA, Jan: Přímá volba prezidenta by vyšla na více než miliardu. http://domaci.ihned.cz/c1-22985490-prima-volba-prezidenta-byvysla-na-vice-nez-miliardu (25 02. 2008) ČERNÝ, Ondřej: 1989 a 1990. http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/_zprava/427283 (28. 03. 2008) DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a kol.: Komparace politických systémů I. Praha, Oeconomia 2003. FIALA, Petr: Volba prezidenta a český politický systém. Revue Politika, 2003, č. 3, s. 10-13.

http://politologie.blog.cz/0604/giovani-sartori-srovnavaci-ustavni-inzenyrstvi (24. 03. 2008)

http://www.cssd.cz/nas-program/strednedoby-program/jaka-je-nasepolitika.html (29. 02. 2008)

http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100756s_pi80213.pdf (03. 03. 2008)

http://www.irsko-aktualne.cz/z_irl_9.php?menuf=567 (24. 03. 2008)

33

http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=135&IDCl=21242 (10. 02. 2008)

http://www.magnetpro.cz/www/unie.cz/downloads/pgm_PS_02.doc (25. 02. 2008)

http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/008schuz/8-2.html#178 (08. 03. 2008)

http://www.senat.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/new/web/casopis.sqw?CID=208 (25. 02. 2008) KOUDELKA, Zdeněk: Přímá volba prezidenta. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenk-koudelka.php?itemid=1262 (27. 02. 2008) KOŢUŠNÍK, Edvard: Co říkali politici o přímé volbě prezidenta. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/edvard-kozusnik.php?itemid=1656 (10. 02. 2008) KŘÍŢEK, Martin–VOJTEK, Marián: Volba prezidenta 2008 – výsledky a archivy. http://www.rozhlas.cz/prezident08/hlavnizprava/_zprava/425860 (08. 03. 2008) LUSTIGOVÁ, Martina: Poslanci odmítli návrh na zavedení přímé volby prezidenta. http://www.radio.cz/cz/clanek/66427 (25. 02. 2008) MUSILOVÁ, Alţběta: Náklady na přímou volbu prezidenta by se přiblížily k miliardě. http://www.estat.cz/index.php?form%5B0%5D=804&p=new_clanek_estat_v_ mediich.te2 (25. 02. 2008)

34

Několik důvodů pro přímou volbu prezidenta. http://www.pehe.cz/clanky/1998/1998-Nekolikduvoduproprimou.html (27. 02. 2008) Osud

přímé

volby

prezidenta.

http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2005/05/050504_cz_preside nt_1510.shtml (24. 03. 2008) PEROTTINO, Michel: Francouzský politický systém. Praha, Sociologické nakladatelství (SLON) 2005. Poslanci opáší možnost přímé volby prezidenta. http://zpravy.idnes.cz/politicioprasi-moznost-prime-volby-prezidenta-fud/domaci.asp?c=A070923_110004_domaci_jan (25. 02. 2008) PROVAZNÍK, Josef: Přímá volba prezidenta nebude (zatím). http://www.blisty.cz/2005/5/13/art23329.html (28. 02. 2008) Přímá volba prezidenta není ani po pěti letech sporů. http://www.ct24.cz/volba-prezidenta/prima-volba-prezidenta/3127-primavolba-prezidenta-neni-ani-po-peti-letech-sporu/ (29. 02. 2008) ŠIMÍČEK, Vojtěch: Alternativa k navrhovaným způsobům volby prezidenta republiky. Politologický časopis, 2001, č. 4, s. 388-392.

35

PŘÍLOHA 1 Předložené návrhy za volební období 2002-2006 čí slo

90/0

krátký název Novela Ústavy České republiky

typ ti sku Poslanecký návrh zákona

stručný obsah Jednokolová přímá volba prezidenta (většinový systém)

95/0

Návrh novely Ústavy České republiky

Poslanecký návrh zákona

Jednokolová přímá volba prezidenta (většinový systém)

Návrh novely Ústavy České 172/0 republiky

Poslanecký návrh zákona

Novela ústavního zákona České 349/0 republiky

navrhovali

Hana Marvanová, Jan Kasal, Zdeněk Koudelka a dalš í Jiří Pospíšil, Vlastimil Tlustý, Eva Dundáčková, Lucie Talmanová, Zbyněk Novotný, Jiří Papeţ, Jiří B ílý, Martin Říman, Václav Mencl, Eduard Vávra, Helena Mallotová, Jan Klas, Milan Cabrnoch, Miroslava Němcová, Jiří Patočka, Martin Kocourek, Miloslav Kučera, Zdeňka Horníková, Michal Doktor, Tom Zajíček

Hana Marvanová, Karel Kühnl, František Pelc, Taťána Fischerová, S vatopluk Karás ek, Pavel S voboda

Dvoukolová přímá volba Tříkolová přímá volbanavrhovací právo kandidátů nejen na skupinu poslanců Vládní návrh a senátorů, ale i petiční zákona právo občanů Vláda (ČSSD)

stav projednání Zamít nuto v 1. čtení - 27. 11. 2002 Zamít nuto v 1. čtení - 27. 11. 2002 Zamít nuto v 3. čtení - 11. 05. 2005

Neschváleno 15. 12. 2004

Zdroj: www.psp.cz (19. 03. 2008)

36

PŘÍLOHA 2

Předložené návrhy za volební období 2006 – 19. března 2008 čí slo

krátký název

Novela ústavního zákobna Ústava České 332/0 republiky

typ ti sku

stručný obsah

Poslanecký návrh zákona

Tříkolová přímá volba

navrhovali stav projednání Skupina poslanců (Zdeněk Jič ínský, Jiří Paroubek, Bohuslav Sobotka, Michal Hašek, Miloslav Vlček, Lubomír Zaorálek, David Rath, Petr Rafaj, Cyril Zapletal, Vlasta Bohdalová, Miloslav Kala, Miloslav Soušek, František Bublan, Václav Votava, Václav Grüner, Břetislav Petr, Václav Šlajs, Jan Hamáček, Martin Tesařík, Jindřich Valouch, Jaroslav Krákora, Marcela Mertinová, Petr Červenk a, Jan Látka, Josef Čerňanský, Antonín Seďa, Jiří Dolejš, Ladislava Zelenková, Petr Wolf, Jaromír Chalupa, Václav Klučka, Karel Korytář, František Novosad, Kosta Dimitrov, Hana Orgoníková, Vladimíra Lesenská, Hana Šedivá, Zdeněk Kotouš, Anna Čurdová, E vţen Snítilý, Jiří Petrů, Rudolf Kufa, Ladislav Šincl, Vlastimil Aubrecht, Milan Urban, Jan Babor, Vítězslav Jandák, Karel Krat ochvíle, Radko Martínek, Karel Černý, Stanislav Křeček, Ivan Ohlídal, Jaroslav Fiala, Petr Sunkovský, Lenka Mazuchová, Miroslav Váňa, Alfréd Michalík, Jeroným Tejc, Karel Šplíchal, Pavol Kubuš, Gabriela Kalábková) 1. čtení

Zdroj: www.psp.cz (19. 03. 2008)

37

ABSTRAKT Reforma volby prezidenta v České republice Hlavním cílem této práce je vysvětlit postavení a pravomoci prezidenta v prostředí českého politického systému, způsob, jakým je

volen a

představení moţnosti jeho reformy. Celý text se skládá z pěti částí, přičemţ úvodní část obecně charakterizuje proceduru prezidentské volby a

pravomoci nejvyššího představitele ČR.

V rámci problematiky posílení prvku přímé demokracie se v druhé kapitole snaţím postihnout vývoj postojů jednotlivých politických stran v časovém úseku let 2002—2008. Srovnávám jejich chování před a mezi volbami jak prezidentskými, tak i parlamentními. Kapitola také připomíná návrhy zákonodárců o novelu ústavy k zavedení přímé volby. Ve třetí kapitole se snaţím posoudit, jaké klady a zápory přímá volba prezidenta přináší a jak je vnímána nejen politiky, ale i voliči. Čtvrtá část

se zaměřuje na volbu

prezidenta v roce 2003 a 2008. Zmiňuji zde, kteří kandidáti v které volbě a v kterém kole kandidovali, kdo je nominoval a jakou měli podporu. V závěru práce uvádím dva příklady uţití přímé volby v její jednokolové a dvoukolové podobě prostřednictvím případové studie Irska a Francie. V úvodu práce jsem si stanovila hypotézu, která potvrdila, ţe změna volby prezidenta nemusí být nutně provázána posilováním jeho pravomocí. Přechod

k přímé

volbě

se

tedy automaticky nerovná

přechodu od

parlamentarismu k semiprezidencialismu či prezidencialismu. Mandát získaný přímo od voličů představuje pouze posílení legitimity hla vy státu, především z hlediska vztahu prezidenta a politických stran.

38

ABSTRACT The Presidential Election Reform in the Czech Republic

This paper aims to discuss the role of the head of state and his/her authority within the Czech political system as well as the voting system and its eventual reform. Initially, I summarize the presidential voting procedure and the presidential powers. The paper addresses the enhancement of direct democracy pillars. It focuses on the political parties and their particular attitudes towards the direct vote during the period of 2002-2008. To explain their approaches, I confront their strategies during and between the presidential and parliamentary elections. In this respect, I analyze some of legislative amendment proposals to the Czech Constitution. Hereafter, the paper examines the merits and demerits of the direct presidential vote and how is this issue perceived by politicians and electorate. I employ 2003 and 2008 presidential elections with a special focus on the candidates, timing of their candidacies, background of their nominations and their support among political parties. Finally, the paper provides two case studies – one-round and two-round modification of direct presidential vote in Ireland and France. I hypothesize that the change of the presidential voting procedure does not have to imply reinforcing of the presidential powers. The findings suggest that the involvement of the public in the presidential vote does not have to be conditioned by the shift from parliamentarism towards (semi)presidentialism. The mandate given by the voters strengthens the presidential legitimacy, chiefly in term of relationship between the president and the political parties.

39

ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Příjmení a jméno autora: Blanka Bidmonová Název fakulty a katedry: Filozofická fakulta, Katedra politologie a evropských studií Název diplomové práce: Reforma volby prezidenta v České republice Vedoucí diplomové práce: Doc. Mgr. Pavel Šaradín, Ph.D. Počet znaků: 63 651 (včetně mezer) Počet příloh: 2 Počet titulů použité literatury: 26 Klíčová slova: ústava, prezident, politické strany, volba prezidenta, český politický systém Krátká a výstižná charakteristika diplomové práce: Práce se tématicky zaměřuje na postavení prezide nta v českém politickém systému, jeho pravomoci a především způsob, jakým je volen. Podstatou práce je osvětlit, zda existuje moţnost změny volby hlavy státu a jaké výhody a nevýhody jsou s ní spojeny. Výzkumná otázka ověřuje, jestli se zavedením přímé volby prezidenta bezprostředně souvisí posílení prezidentských pravomocí a také jestli v ČR existuje politická vůle takovýto prvek přímé demokracie prosadit.

40