RECENZE_2_2006
10.1.2007
11:18
Stránka 311
RECENZE A REFLEXE
[ 311 ]
Jaroslav Goll a jeho žáci, (edd.) Bohumil Jiroušek, Josef Blüml, Dagmar Blümlová, České Budějovice 2005, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Nová tiskárna Pelhřimov 2005, 700 s., ISBN 80-7040-780-8 (Jihočeská univerzita); 80-86559-43-2 (Nová tiskárna Pelhřimov)
Sborník pfiíspûvkÛ z vûdecké konference Jaroslav Goll a jeho Ïáci, pofiádané Historick˘m ústavem Jihoãeské univerzity ve spolupráci se Státním okresním archivem v âesk˘ch Budûjovicích ve dnech 6.-8. dubna 2005, je rozsáhl˘m souborem textÛ, jejichÏ autofii se zam˘‰lejí nad Gollovou ‰kolou jako sloÏit˘m fenoménem ãeské historické vûdy, usilujíce pfiitom o postiÏení plurality soudobého dûjepisectví v jeho aspektech inspiraãních, teoretick˘ch, metodologick˘ch, a to nejen v kontextu ãeské a evropské historiografie, ale rovnûÏ v souvislostech ryze individuálních, dot˘kajících se jak Golla, tak jeho souãasníkÛ a následovníkÛ. Jak v úvodním referátu Historik Jaroslav Goll a jeho místo v ãeském dûjepisectví poznamenal Bohumil Jirou‰ek, konference nepochybnû nepfiinesla (a ani pfiinést nemohla) odhalení v‰ech sloÏitostí Gollovy ‰koly, av‰ak otevfiela prostor pro mnohostranné uchopení nejednoznaãné situace pfielomu 19. a 20. století, s v˘razn˘m pfiesahem do jeho první poloviny, v níÏ tvofiili nejen ãe‰tí historikové; ukázala, jak lze jejich dílo chápat a interpretovat. Publikované pfiíspûvky svou obsahovou rozmanitostí i rozdílnou koncepcí sami o sobû nejlépe dokládají Jirou‰kÛv názor, Ïe Gollovu ‰kolu v její sloÏitosti „nelze osvûtlit [ani] tvrzením o pfiíchylnosti ÏákÛ ke svému uãiteli, dokonce ani vzájemn˘m pfiátelstvím – víme, co tu bylo animozit i zcela neskr˘van˘ch nepfiátelství. Fenomén Gollovy ‰koly tak moÏná je nejsnadnûj‰í – a také nejpfiesnûj‰í vymezit negativnû, jako stmelení se proti romantick˘m iluzím Franti‰ka Palackého a Tomá‰e G. Masaryka, které jsou filozoficky inspirativní, historicky v‰ak vûrohodnû nepodloÏitelné.“ (s. 21). Gollova ‰kola je tak recenzovan˘m sborníkem prezentována mnohem více jako volné spojení zcela nepfiehlédnuteln˘ch a ãasto znaãnû protichÛdn˘ch individualit, jeÏ bylo dáno pfiedev‰ím nesouhlasem s pfieÏívajícími a zároveÀ navracejícími se romantizujícími tendencemi dosavadního historického a zejména filozofického my‰lení, jeÏ samo sebe povaÏovalo za urãující pro uchopení základních otázek dûjinného v˘voje, zejména dûjinného v˘voje ãeského národa, neÏ jako kolem svého uãitele a zakladatele dÛslednû organizovaná skupina historikÛ. Její nesourodost, nejednoznaãnost a v mnoha ohledech zfiejmou nevyjasnûnost pak naznaãil ve svém pfiíspûvku o Pekafiovi Zdenûk Bene‰, kter˘ nejen zapochyboval o Pekafiovû gollovství, ale závûrem si poloÏil
RECENZE_2_2006
[ 312 ]
10.1.2007
11:18
Stránka 312
DĚJINY – TEORIE – KRITIKA
2/2006
vskutku provokativní otázku. Byla Gollova ‰kola opravdu „‰kolou“?, aby hned vzápûtí pomûrnû pregnantnû naznaãil, kudy se má odpovûì na ni ubírat: „Jejím tmelem byla organizaãnû institucionální jednota jejího pÛvodu, coÏ je pro definici historické ‰koly sice postaãující, ale nemusí to b˘t rozhodující. V‰imnûme si jedné moÏná trochu opomíjené skuteãnosti: my neumíme ãeskou historiografii – coÏ platí také pro její jednotlivé vnitfiní proudy – první poloviny minulého století vlastnû ani pojmenovat. BûÏnû uÏívané její oznaãení jako ‚pozitivistické‘ je evidentnû nepfiesné a metodologicky nepfiínosné. Nedostatek hlub‰ích anal˘z její povahy a v˘vojov˘ch variant a moÏností obcházíme aÏ pfiíli‰ ãasto uÏíváním termínu Gollova ‰kola. Je proto moÏná na místû se ptát, zdali není tento termín spí‰e oznaãením sociokulturního fenoménu, slouÏícího zároveÀ k na‰í vlastní sebereflexi, neÏ opravdu teoreticko-metodologické orientace ãeské historické vûdy dané doby, a v tom implicitnû i její metodické v˘bavy a jejího uÏívání.“ (s. 340-341). Bene‰ tak vlastnû upozornil na problém identity Gollovy ‰koly, kterou takfika v˘hradnû spojujeme s pozitivismem. „Tento ãesk˘ historick˘ pozitivismus byl znaãnû opoÏdûn proti svému evropskému protûj‰ku. [...] UÏíváme-li názvu pozitivismu pro gollovské dûjepisectví, mÛÏeme myslet jen na pozitivismus metodick˘ a filologick˘, pozitivismus chápan˘ jako odvrat od bádání o minulosti doprovázeného apriorními pfiedstavami napfiíklad o povaze národa, jedineãnosti jeho dûjin, o smyslu dûjin, o národním a v˘chovném poslání historie, o nadfiazenosti koncepce nad detailními fakty. GollÛv program znamenal zdÛraznûní detailního analytického studia proti v‰eobecn˘m úvahám, stfiízlivou práci s prameny. Nedovoloval vkládat do v˘sledku anal˘zy nic, co z materiálu neplyne, odmítal apriorní koncepce jako v˘chodisko historikova pfiístupu k anal˘ze, popíral nadfiazenost mimovûdeck˘ch dÛsledkÛ i pfiedpokladÛ historie nad autonomními hodnotami vûdeckého poznání.“1 Vzhledem k tomu, Ïe jiÏ z první generace Gollov˘ch ÏákÛ vycházejí historikové, ktefií ve svém díle projevují dostatek porozumûní pro moderní tendence evropského historického a filozofického my‰lení a mnohé z jeho podnûtÛ zaãnou dokonce sami rozvíjet, ãímÏ se pozitivistick˘m postulátÛm pozvolna nenávratnû vzdalují, mÛÏeme skuteãnû jen stûÏí povaÏovat Gollovu ‰kolu za jednotn˘ fenomén ãeské historické vûdy. JestliÏe Gollova pfiedstava pozitivistické historie se zakládala na nestranném bádání a práci s prameny, jeÏ apriori vyluãovaly tzv. vy‰‰í sloÏky historického poznání, tedy koncepce zasaÏené filozofií a ideologií, a odmítala jakékoli zohledÀování aktuálních spoleãensk˘ch, popfiípadû politick˘ch potfieb, je nepochybnû pfiekvapující, jak systematické bylo úsilí Gollovo i jeho ÏákÛ namífiené k ovládnu-
1 JAROSLAV MAREK, O historismu a dûjepisectví, Praha 1992, s. 135.
RECENZE_2_2006
10.1.2007
VERONIKA STŘEDOVÁ
11:18
Stránka 313
RECENZE A REFLEXE
[ 313 ]
tí ãeské historické vûdy a institucí s ní spojen˘ch. Jednalo se skuteãnû o uvûdomûl˘ proces, realizovan˘ jednak Gollem, jenÏ na sebe – jako jedin˘ – vzal záhy roli zakladatele historické ‰koly a jehoÏ problematické vztahy s nûkter˘mi kolegy historiky se postupnû umen‰ovaly v dÛsledku toho, Ïe byly vázány právû na Gollovu generaci, která koncem 19. století uvolÀovala dÛleÏitá místa, jednak jeho Ïáky, ktefií zaujali v˘znamné pozice v dÛsledku nevyhnutelné - na pfielomu 19. a 20. století vrcholící - generaãní obmûny. Podstatu tohoto strategického systému vystihuje na pfiíkladu respektující rivality Jaroslav Golla a Jaromíra âelakovského pfiíspûvek Lubo‰e Velka, kde zaznívá jistû pozoruhodn˘ názor, Ïe Goll a âelakovsk˘ se v metodologick˘ch otázkách v podstatû shodovali, nebo jen nev˘raznû odli‰ovali (s. 193-194).2 Skuteãnû rozdílné pak byly jejich vûdecké kariéry, strategie a taktiky, jeÏ vedly aÏ k tomu, Ïe cílevûdomû budovaná Gollova ‰kola „prakticky cele ovládla probíhající generaãní v˘mûnu v ãeské historiografické obci a zfietelnû ukázala moÏnosti mocenského vyuÏití po léta Gollem budovaného klientského systému zaloÏeného na základû vztahu uãitel – Ïák. Z druhé strany je pak markantní mocensk˘ deficit tûch, ktefií podobn˘m klientsk˘m zázemím nedisponovali. âelakovsk˘, kter˘ svoji ‰kolu nikdy nebudoval, tak stál bez vlastních ÏákÛ a bez dosavadních spojencÛ z valem vymírající star‰í generace.“ (s. 242). V jistém slova smyslu tak Velek nastínil existenci Gollovy ‰koly jako problém spoleãensko-vûdního fenoménu, jehoÏ povaha není primárnû dána metodologií, ale právû ambicemi jejího zakladatele a jeho prvních ÏákÛ opanovat ãeskou historii, navzdory tomu, Ïe paralelnû s tûmito snahami se dostavovaly první projevy postupného rozkladu této první a poslední ãeské historické ‰koly. Samotná Gollova pozice v ãeském vûdeckém prostfiedí stojí jistû za úvahu a do sborníku zahrnuté detailní anal˘zy nûkter˘ch jejích aspektÛ jasnû ukazují, jak silnû byl Goll provázán ve svém pÛsobení se sv˘mi pfiedchÛdci i souãasníky, jak dÛleÏitá pro nûj byla generace jeho ÏákÛ. Obvykle se v kontextu ãeské historiografie zdÛrazÀuje vûdomí pfiináleÏitosti ke Gollovi a k jeho metodologii, jímÏ se vyznaãovalo nejen vûdecké my‰lení jeho prvních nástupcÛ a pokraãovatelÛ. S ohledem na tuto tradici je tfieba ocenit studii o kontroverzním Jindfiichu Vanãurovi, kterou ve sborníku publikovala Doubravka Ol‰áková. Vanãura sice nepatfiil pfiímo mezi tzv. Gollovy Ïáky, av‰ak zaÏil – a jak autorka studiem pramenÛ dokazuje - dokonce i vítal jeho nástup na univerzitu a vlastní vûdeckou kariéru zaãal úspû‰nû rozvíjet právû pod ochranou Gollovou. Autorka se zamûfiila na postiÏení promûn Vanãurova
2 U nás dosud tradiãnû a pfiehnanû zdÛrazÀované moderní metodologické faktory v Gollovû vûdeckém pÛsobení pfiitom dle mého soudu nehrají ve srovnání obou historikÛ v˘raznûj‰í roli, a pochybuji, Ïe lze ve srovnání metodiky a metodologie obou dvou uãencÛ shledat nûjak˘ch pro jejich vûdeck˘ rozmûr podstatnûj‰ích odli‰ností.
RECENZE_2_2006
[ 314 ]
10.1.2007
11:18
DĚJINY – TEORIE – KRITIKA
Stránka 314
2/2006
vztahu ke Gollovi, kter˘ aãkoli zaãínal jako velmi korektní vztah dvou navzájem se respektujících a uznávan˘ch historikÛ, pfies mnohé peripetie nabyl aÏ podoby zarytého nepfiátelství. Ukazuje, Ïe v tomto vztahu ne‰lo jen o polaritu Goll – Vanãura, ale Ïe je tfieba jej nahlíÏet v souvislosti s Vanãurov˘m vztahem k Tomkovi, za jehoÏ Ïáka se aÏ do konce Ïivota povaÏoval, a pfiedev‰ím v souvislosti s Vanãurov˘m pfiíklonem k realistÛm a jeho osobním pfiesvûdãením o blízkém vztahu k Masarykovi, o nûmÏ pí‰í pozdûj‰í Vanãurovi Ïivotopisci a o nûmÏ se sám tak rád zmiÀoval zejména po vzniku republiky, a to na úkor vazeb ke Gollovi: „âasté korekce, kter˘ch se Vanãura dopou‰tí ve sv˘ch vzpomínkách, resp. opomíjení Gollov˘ch zásluh ãi vazeb k jeho osobû v 80. a 90. letech 19. století, poukazují na to, Ïe Jindfiich Vanãura se snaÏil toto období ve zpûtné reflexi pfiekr˘t prizmatem svého postoje v tzv. sporu o smysl ãesk˘ch dûjin, kter˘ rozpoutal roku 1911.“ (s. 248). Autorka dále upozorÀuje, Ïe je‰tû v 80. letech 19. století byl MasarykÛv vliv na Vanãuru srovnateln˘ s vlivem Gollov˘m, neboÈ zprávy o tehdej‰ím Masarykovû zásadním v˘znamu pro jeho vûdeckou orientaci se objevují jen v díle Vanãurov˘ch ÏivotopiscÛ-obdivovatelÛ, ktefií se jeho biografií zab˘vali pfieváÏnû po vzniku samostatného âeskoslovenska. „Vazby a vztahy Vanãura – Masaryk v 80. a 90. letech v niãem nepfiekraãovaly vztahy v úzkém okruhu realistÛ navzájem. Naopak, vzhledem k publikovan˘m statím historiografické ãinnosti Vanãury dominuje tomuto období VanãurÛv vztah ke Gollovi, jakoÏto hlavnímu reprezentantu ãeské historiografie. [...] Vanãurova ãinnost z tohoto období jej jednoznaãnû vfiazuje do aktivního okruhu ãesk˘ch historikÛ, jejichÏ aktivity se zprvu profilovaly v prostfiedí boje o pravost RukopisÛ a po ustavení ââH právû na jeho pÛdû. Vanãura se v této dobû vyznaãoval jak svou nadmíru aktivní politickou ãinností, tak i relativnû úspû‰nou publikaãní ãinností nejen na stránkách denního tisku, ale i v odborn˘ch publikacích.“ (s. 251). VanãurÛv rozhodn˘ pfiíklon k Masarykovi Ol‰áková umisÈuje do druhé poloviny 90. let a uvádí jej do kontextu s âeskou modernou, která ve sv˘ch útocích na star‰í literární generaci neopomnûla ani Vítûzslava Hálka. JestliÏe Goll Masarykovi zazlíval, Ïe umoÏnil Macharovi, aby v jeho nové revue Na‰e doba publikoval kritick˘ fejeton o Hálkovi, s nímÏ byl osobnû svázán, Vanãurovo pfiátelství s Macharem jej logicky uvedlo do vût‰í blízkosti Masarykovy. Studie Doubravky Ol‰ákové velmi dobfie ukazuje, Ïe konec 19. století znamenal pro GollÛv pozitivismus úspû‰nou konfrontaci s Masarykov˘m realismem. V osobnosti Jindfiicha Vanãury lze nepochybnû spatfiovat nepodafien˘ pokus o rozfie‰ení sporu tûchto dvou my‰lenkov˘ch koncepcí ve prospûch realismu. JestliÏe Vanãura jako pfiekladatel Denisov˘ch prací Konec samostatnosti ãeské a âechy po Bílé hofie cítil potfiebu dílo faktograficky zpfiesnit, nejednalo se pouze o pÛsobení pozitivismu, které by jej dovedlo ke znaãn˘m úpravám pÛvodního textu. Vedle bohatého poznámkového aparátu, do nûhoÏ Vanãura zahrnul faktografické korekce a doplÀky, se jako mnohem zásadnûj‰í jeví roz‰ífiené citace a úpravy vlastního
RECENZE_2_2006
10.1.2007
VERONIKA STŘEDOVÁ
11:18
Stránka 315
RECENZE A REFLEXE
[ 315 ]
Denisova v˘kladu, jeÏ pfiekladatel provedl pod nezpochybniteln˘m vlivem realismu. Na druhé stranû rovnûÏ samotné Denisovy práce, jeÏ byly recenzenty reflektovány nejãastûji jako texty stojící na pomezí historie, filozofie a psychologie, coÏ byl mimochodem v mnoha pfiípadech typick˘ znak soudobé francouzské historiografické produkce, Vanãuru posouvaly k pozmûnûnému historickému my‰lení, jeÏ uplatnil právû v tûchto textov˘ch korekcích. „V dobovém ovzdu‰í se pokusil o naplnûní postulátÛ vûdeckého realismu pfii pfiekladu Ernesta Denise do ãe‰tiny. Tomu odpovídá celková struktura jeho oprav a vsuvek, pfiiãemÏ kaÏdá skupina oprav nachází v realismu své opodstatnûní. [...] Samotn˘ Vanãura se v‰ak nepovaÏoval pouze za pfiekladatele Denisova díla, ale pfiímo za jeho spoluautora. [...] Toto dílo se mûlo stát základním kamenem nového smûru ãeské historiografie, kter˘ se mûl profilovat jako realistick˘ ãi jako historick˘ realismus.“ (s. 266-267) Najít odpovûì na otázku, proã se Vanãurovi tento zámûr nezdafiil, nebude nesnadné. Ostatnû sama autorka studie tak do znaãné míry uãinila, kdyÏ uvedla: „V˘voj evropské historiografie, jiÏ pfiedstavoval na praÏské fakultû Jaroslav Goll, se v‰ak ubíral jinudy. Vanãura se tak i pfies svou aktivní angaÏovanost v ãesk˘ch historick˘ch kruzích ocitá mimo hlavní proud. [...] Jeho snaha ustavit ãeskou historiografii na nov˘ch základech pfiedstavuje z pohledu dûjin ãeské historiografie slepou vûtev doznívání pozdnû obrozenecké historiografie obohacené o v˘chodiska vûdeckého realismu.“ Skuteãnost, Ïe Vanãurova snaha nena‰la v kontextu ãeské historické vûdy opodstatnûní ani následovníkÛ, ukazuje, jak pevnû byly prozatím Gollem v‰típené zásady pozitivismu ukotveny v ãeském dûjepisectví. Tradiãní pfiedstava Jaroslava Golla jako nestranného vûdce-historika je pak v brilantním pfiíspûvku Lenky ¤ezníkové doplnûna charakteristikou Gollova vztahu k umûlecké literatufie, beletrii i poezii a jeho zapojením do kontextu ãeské literární moderny. „Z pozic amatérÛ, ktefií nemûli (alespoÀ v ãeském prostfiedí) odborné historické ‰kolení a jejichÏ my‰lení o minulosti nebylo tedy disciplinováno nauãen˘mi akademick˘mi postupy, kritizovali modernisté stávající historickou vûdu, její gnozeologická v˘chodiska, postupy, proklamované cíle i konkrétní v˘stupy. Program literární generace devadesát˘ch let nebyl zdaleka jen literární. Vykazoval kulturnû kritickou ambici ‰irokého formátu, jeÏ se nezastavovala ani pfied otázkami teorie a filozofie dûjin a jeÏ spoluvytváfiela kontext paradigmatického rozhraní, oznaãovaného dnes obvykle v˘razem ‚krize historismu‘. Jaroslav Goll jako jeden z vÛdãích pfiedstavitelÛ soudobé univerzitní historiografie a básník lumírovské ‰koly nemohl tak zÛstat modernou nepov‰imnut. Jako historik a literát spojoval v jedné osobû dvû duchovní a tvÛrãí roviny, jeÏ modernu na v˘sost zajímaly. Právû na Gollovi lze proto také ukázat, jak svût krásné literatury a svût historiografie prorÛstaly i v Ïivotû osobností, které maximální od-izolování vûdy a umûní pûstovaly programovû, byÈ jím tfieba i trpûly.“ (s. 311). Autorka pfiipomíná, Ïe dílo Gollovo je v kontextu ãeské historiografie obvykle redukováno primárnû
RECENZE_2_2006
[ 316 ]
10.1.2007
11:18
DĚJINY – TEORIE – KRITIKA
Stránka 316
2/2006
na práci dûjepisnou, aãkoli se Goll s umûleckou literaturou nikdy definitivnû neroze‰el, domnívá se, Ïe „mu pomáhala vyvaÏovat strohost a pfiísnou disciplínu práce historiografické“ (s. 309). UpozorÀuje, Ïe âeská moderna se ke Gollovi jaksi zpûtnû pfiihlásila, kdyÏ ocenila jeho podíl na sporech o Rukopisy. Byl to pfiedev‰ím GollÛv kriticismus, kter˘ oslovil mladé literáty a motivoval je k tomu, aby Golla prohlásili za jeden ze sv˘ch v˘chozích momentÛ. Golovo pÛsobení tak pfiesáhlo rámec univerzitní historiografie a získalo podstatnû ‰ir‰í dopad. Skuteãnost, Ïe vedle sv˘ch opravdov˘ch ÏákÛ, jeÏ byli vystaveni jeho soustavnému a promy‰lenému pÛsobení, dokázal Goll oslovit rovnûÏ mladou literární generaci, nás snadno vrací k Bene‰em naznaãené otázce, zda Gollova ‰kola nebyla spí‰e socio-kulturním fenoménem, a to je‰tû pfied koncem 19. století. Nezávisle na Bene‰ovi ¤ezníková podot˘ká: „Máme-li tedy potíÏe najít skuteãné Ïáky Jaroslava Golla mezi historiky, nabízí se otázka, zda je vÛbec hledáme na tom správném místû a v tom správném oboru! Hyperbola – jistû, v daném kontextu ov‰em nikoli zcela neopodstatnûná.“ (s. 312). Vztah âeské moderny k Jaroslavu Gollovi ale ¤ezníková prezentuje jako problémov˘. Poãáteãní souznûní s ním totiÏ naru‰ila Gollova pfiíslu‰nost k lumírovské poetice, kterou nechal naplno zaznít nejen v souvislosti s obhajobou Hálka vÛãi Macharovu ataku, ale v konkrétní podobû i v pfiekladu vybran˘ch básní Baudelairov˘ch KvûtÛ zla, kultovního textu moderního básnictví, jeÏ spoleãnû s Vrchlick˘m uchopil právû z hlediska principÛ doÏívající lumírovské ‰koly. „Na odmítnutí v˘boru se jistû podepsala jiÏ nekompatibilita obou poetick˘ch systémÛ, poetiky Lumíru, z níÏ pfieklad vze‰el, a poetiky symbolismu, z jejíchÏ pozic byl recenzován. S pfiedstavami nastupujících modernistÛ se muselo znaãnû rozcházet jiÏ samo lumírovské pojetí dekadence.“ (s. 313). Goll v‰ak nebyl odmítnut jen jako literát, ale rovnûÏ jako historik. Ti, ktefií pfied nedlouh˘m ãasem povaÏovali Golla za svého pfiedchÛdce, se náhle ztotoÏnili s Masarykov˘m v˘kladem dûjin i s jeho kritikou gollovského historického empirismu. V jejich proklamacích tak zaznívala kritika gollovské historiografie, která pouÏívala „k dosaÏení pochybn˘ch cílÛ stejnû pochybné metody!, ignorovala „závaÏné gnoseologické problémy a ostatnû ani nekorespondovala s poÏadavky modernizující se spoleãnosti“ (s. 315). Vztah moderny ke Gollovi autorka interpretuje jako záleÏitost politickou. V ní Goll vystupuje jako nepfiehlédnutelná a trochu podivuhodná postava ãeského intelektuálního svûta, jeÏ je reflektována protichÛdn˘mi my‰lenkov˘m koncepcemi, jednou jako inspiraãní zdroj, podruhé jako nesmifiiteln˘ element. A tak ve chvíli, kdy pfies osobu Gollovu a jeho zásluhy o uvedení Baudelairovy dekadentní poezie do na‰í literatury napadli nûktefií Masarykovi stoupenci modernu, resp. Moderní revue, byla osobnost Gollova opût vzata na milost, tentokrát díky vytfiíbenému a kultivovanému stylu, jímÏ Gollovy práce vynikaly. Autorka dospívá k závûru, Ïe Goll historik a v neposlední fiadû i literát se tak v polemikách konce století stává vskutku vûcí vefiejnou. Dodejme, Ïe se tak dûlo v rozporu
RECENZE_2_2006
10.1.2007
VERONIKA STŘEDOVÁ
11:18
Stránka 317
RECENZE A REFLEXE
[ 317 ]
s pÛvodní pfiedstavou objektivní pozitivistické vûdy, jeÏ mûla b˘t prosta ve‰kerého mimovûdeckého usilování. „V Ïádném pfiípadû to ov‰em nelze povaÏovat za zneváÏení Gollovy osobnosti. Uznala-li moderna jeho profesní kvalifikaci a do znaãné míry i jeho umûlecké sklony z dÛvodÛ v podstatû ‚jen‘ politick˘ch, jeho skuteãn˘ v˘znam, badatelské zásluhy ani literární schopnosti to nijak neumen‰uje. VÏdyÈ i jeho zneuznání v polovinû devadesát˘ch let bylo motivováno politick˘mi zfieteli, a bylo tedy na jeho skuteãném díle prakticky nezávislé.“ (s. 317). Pfiíspûvek Lenky ¤ezníkové tak vypovídá nejen o Gollovi, ale pfiedev‰ím o komplikované situaci konce 19. století, v níÏ musela Gollova ‰kola poprvé v˘raznû obhajovat svou existenci. Mezi publikovan˘mi pfiíspûvky pak jistû zaujmou studie zamûfiené pfiedev‰ím na objasnûní metodologie a teoretick˘ch v˘chodisek Gollov˘ch ÏákÛ. Je to pfiedev‰ím Bene‰ova trojí mikrosonda do Pekafiova historického my‰lení, která hledá odpovûì na otázku, zda byl Pekafi gollovcem, a dále NodlÛv ‰iroce pojat˘ v˘klad o Bedfiichu Mendlovi a sociálních dûjinách stfiedovûku. Bene‰ova interpretace zpÛsobu Pekafiovy historické práce akcentuje její „rozumûjící ráz. Kdybychom chtûli typ jeho historické práce souhrnnû pojmenovat, bude se jako nejvhodnûj‰í oznaãení patrnû jevit termín ‚rozumûjící historiografie‘.“ (s. 334). Na jeho ustálení se vedle obecnû pfiijíman˘ch zásad vûdecké práce podílí osobní, individuálnû psychologicky zaloÏen˘ styl historikova my‰lení. Urãit jejich podíl na utváfiení historikova my‰lení je v‰ak nesnadné. Bene‰Ûv postup si klade cíl ponûkud men‰í: naãrtnout nûkteré z rysÛ Pekafiovy vûdecké individuality. Terminologická mikrosonda sonda umoÏnila mu postihnout Pekafiovu reflexi sebe samého: zatímco sám sebe nejãastûji oznaãoval za „empirického“ ãi „empirickykritického“ historika, v poãátcích sporu o smysl ãesk˘ch dûjin se prezentoval jako realista a v posledních letech své kariéry pak jako pozitivista. S nejvût‰í pravdûpodobností v‰ak nemûl na mysli konkrétní historickou ‰kolu, ale spí‰e zpÛsob filozofického a vûdeckého my‰lení. Psychologicko-metodologickou mikrosondou postihuje Bene‰ Pekafie jako sebevûdomého a velitelského, a to v protikladu ke kfiehkému Gollovi. Klade vedle sebe dva sugestivní obrazy: „Goll jako analytik, uvaÏující ‚krok za krokem‘, Pekafi jako syntetik, uvaÏující ‚celostnû‘, jakoby intuitivnû, spoléhající na svÛj ‚historick˘ ãich‘, jak sám fiíkal.“ (s. 338). Tfietí Bene‰ova mikrosonda teoretická pfiedstavuje Pekafie jako historika „angaÏovaného a bojujícího. Snad kaÏd˘ PekafiÛv text se vyslovoval k aktuálním problémÛm pfiekraãujícím internû badatelské potfieby. A pokud ne, tak aktuální mimovûdeck˘ rámec sám vytváfiel nebo vytváfiet napomáhal.“ (s. 339). Základ Pekafiova historického my‰lení pak Bene‰ vidí v tzv. „pfiedvûdeck˘ch pfiirozen˘ch teoriích“. ZtotoÏÀuje se s nûkdej‰ím Slavíkov˘m názorem, Ïe teprve sv˘mi polemikami pfiimûl Pekafie, aby se zaãal soustavnû zab˘vat teoretick˘mi problémy. Otázka po Pekafiovû gollovství není v závûru Bene‰ova pfiíspûvku jednoznaãnû rozfie‰ena. Snad nejvhodnûj‰ím
RECENZE_2_2006
[ 318 ]
10.1.2007
11:18
DĚJINY – TEORIE – KRITIKA
Stránka 318
2/2006
zpÛsobem sloÏitost odpovûdi na ni skuteãnû vystihuje formulace byl i nebyl, tedy byl ve smyslu metodologickém a nebyl ve smyslu „nadempirick˘ch“ sloÏek svého historického my‰lení. Onu nejednoznaãnou odpovûì ale mÛÏeme chápat jako vyjádfiení Pekafiova osobitého vûdeckého zamûfiení. GollÛv Ïák, jenÏ patfiil k tûm nejnadanûj‰ím, se nespokojil s pouh˘m osvojením si potfiebn˘ch metodologick˘ch postupÛ a dokázal je ve svém díle pozoruhodnû obohatit. Ostatnû právû tvÛrãí talent byl tím, ãeho si Goll na sv˘ch Ïácích cenil nejvíce. GollÛv pozitivismus, pozmûnûn˘, ãi spí‰e obohacen˘ jeho prvními Ïáky, zejména Pekafiem a ·ustou, pak v mnohém urãoval základy meziváleãné ãeské historiografie, která se vyznaãovala pluralitou pfiístupÛ, jeÏ ve své hloubce byly závislé na intelektuálních a vûdeck˘ch dispozicích kaÏdého historika. Jedinû jejich prostfiednictvím mohly b˘t vstfiebávány podnûty moderního evropského historického a dal‰ího spoleãensko-vûdního my‰lení, které pÛvodní pfiedstavu pozitivistického bádání postupnû revidovaly a zároveÀ mnoh˘m historikÛm, napfiíklad Slavíkovi, Kalistovi nebo Kutnarovi, umoÏÀovaly formulovat vlastní osobité koncepce historického poznání, jeÏ pfiinejmen‰ím v dílãích momentech dokonce pfiedjímali dal‰í v˘voj evropské historické vûdy. Takto utváfien˘ch teoretick˘ch a metodologick˘ch v˘chodisek historikovy práce si ve svém pfiíspûvku o Bedfiichu Mendlovi a sociálních dûjinách stfiedovûku v‰ímá Martin Nodl. Autor provádí nejprve komparaci Mendlova vûdeckého i Ïivotního osudu s nûmeck˘m historikem Theodorem Mayerem, jehoÏ praÏské pÛsobení bylo záhy ukonãeno odchodem na univerzitu v Gießenu. Oba v‰ak „patfiili k historikÛm, ktefií do ãesko-nûmeckého historiografického prostfiedí pfiená‰eli podnûty modernû pojatého sociálnû-historického dûjepisu, v˘raznû ovlivnûného my‰lenkov˘m konceptem mlad‰í historické ‰koly národní ekonomie“ (s. 475). Reflektovali je nejen ve sv˘ch „analytick˘ch studiích o sociálních dûjinách vrcholného a pozdního stfiedovûku“, ale i v teoretick˘ch úvahách, kde se vyjadfiovali k „velk˘m metodologick˘m, sociologicky ovlivnûn˘m konstruktÛm“. Nodlova studie ukazuje, jak problematické bylo po stránce formální pÛsobení obou historikÛ, ktefií dlouze a zpoãátku zcela marnû usilovali o zavedení semináfie pro sociální a hospodáfiské dûjiny v praÏském univerzitním prostfiedí. V souvislosti s Mendlovou habilitací upozorÀuje autor na zásluhy Josefa ·usty, jenÏ „poloÏil hlavní dÛraz na MendlÛv pfiínos pro poznání hospodáfisk˘ch a sociálních dûjin, jejichÏ pûstování stálo v âechách na okraji badatelského zájmu“ (s. 479). Je evidentní, Ïe ·usta na Mendlovû habilitaãním spisu Sociální krize a zápasy ve mûstech 14. vûku ocenil rovnûÏ metodologick˘ posun inspirovan˘ evropsk˘m hospodáfisk˘m a sociálním dûjepisem, zejména uÏití metody komparativní, neznamená to ov‰em, jak autor uvádí, Ïe by jeho posouzení Mendlovy habilitaãní práce bylo prosté jak˘chkoli v˘hrad: „·ustovy vûcné a vskutku znalecké v˘tky se t˘kají nûkter˘ch Mendlov˘ch interpretaãních postupÛ, z nichÏ je v‰ak patrno, Ïe si ·usta Mendla velmi cenil,
RECENZE_2_2006
10.1.2007
VERONIKA STŘEDOVÁ
11:18
Stránka 319
RECENZE A REFLEXE
[ 319 ]
a dokonce ho i respektoval, a Ïe dokázal pfiipustit, Ïe odli‰nosti v jeho pojetí mají stejnou kvalitativní hodnotu jako jeho názory.“ (s. 470). Skuteãnost, Ïe za Mendlovou habilitací stál pfiedev‰ím ·usta (ostatnû habilitaãní komise byla jmenována ve sloÏení Václav Novotn˘, Josef Pekafi a Josef ·usta), nás mÛÏe pfiivést na my‰lenku, Ïe navzdory v‰em odli‰nostem Mendlova pojetí historického v˘voje, jeÏ se zakládalo na zdÛraznûní aspektÛ hospodáfisk˘ch a sociálních – i kdyÏ Josef ·usta ve svém posudku zdÛraznil, Ïe se Mendl, coby uchazeã o hodnost „venia docenti ‚pro hospodáfisk˘ dûjepis stfiedního a nového vûku‘ systematicky vûnuje dvûma badatelsk˘m tématÛm, státním a politick˘m dûjinám 17. století a dûjinám hospodáfisk˘m, a to jak stfiedovûku, tak doby moderní“ (s. 479) – byla tak vlastnû zachována kontinuita Gollovy ‰koly, coÏ ostatnû potvrzuje Mendlovo vystoupení, jímÏ se v roce 1937 zastal tzv. star˘ch historikÛ, jeÏ byli vystaveni pfiedimenzované kritice v prvním ãísle ãasopisu Dûjiny a pfiítomnost. Anal˘za Mendlovy metodologie, jeÏ podstatnû pfiesahovala zásady gollovské historiografie, a postiÏení jejích inspiraãních zdrojÛ tvofií pak hlavní ãást Nodlova pfiíspûvku. Autor vychází z Mendlovy slavné pfiedná‰ky Nové proudy v hospodáfiském a sociálním dûjepise, proslovené v roce 1929 na Prvním sjezdu ãeskoslovensk˘ch profesorÛ filozofie, filologie a historie, v níÏ zaznûly reflexe mnoha my‰lenkov˘ch smûrÛ soudobé evropské historie, sociologie a filozofie, a pfiipomíná rovnûÏ ãasto opomíjenou skuteãnost, Ïe totiÏ „o metodologii a teorii dûjepisné práce, a to nejen z hlediska hospodáfisk˘ch a sociálních dûjin, Mendl nezaãal uvaÏovat aÏ ve 20. letech, n˘brÏ jiÏ mnohem dfiíve, je‰tû bûhem sv˘ch univerzitních studií. O tom svûdãí jak jeho práce, která vznikla v âádovû semináfii, nazvaná Zákony v historii, tak re‰er‰e literatury, jiÏ ãetl v letech 1913-1914.“ (s. 477). V˘klad Mendlova metodologického utváfiení otevfiel Nodlovi prostor pro pokraãující komparaci s Theodorem Mayerem, kdyÏ upozornil, Ïe mezi metodologick˘mi v˘chodisky obou historikÛ byly rovnûÏ podstatné rozdíly. Vysvûtluje je tím, Ïe Mayer byl Ïákem Alphonse Dopsche, jenÏ zásadnû odmítal interpretaãní postupy mlad‰í historické ‰koly národní ekonomie („zejména Weberovy ideální typy a Sombartovo i Weberovo pojetí poãátkÛ kapitalismu, nemluvû o jeho negativním postoji vÛãi v‰em postupÛm o zobecnûní ãi o modelov˘ v˘klad hospodáfiského v˘voje spoleãnosti, jenÏ se pfiíãil v‰em analytick˘m v˘zkumÛm“ – s. 487), zatímco Mendl Weberovu noetiku v podstatû pfiejímal a o Dopschovû teoriích smûfiujících k v˘kladu kapitalismu se vyslovoval velmi kriticky. Jako poslední ãlánek srovnání obou historikÛ pak Nodl uvádí jejich rozdílné, etnicky podmínûné pojetí ãesk˘ch dûjin: „u Mendla bylo jeho ukotvení v ãeském intelektuálním prostfiedí mnohem silnûj‰í neÏ u Mayera, jenÏ se do nûmecké praÏské historické obce sice ãasem integroval, av‰ak ryze ãesk˘m dûjinám stfiedovûku se vûnoval minimálnû a napfiíklad ve stfietech o v˘klad nûmecké kolonizace zastával neutrální stanovisko. [...] Mendl, obdobnû jako mnoho jin˘ch historikÛ, ktefií se hlásili ke Gollovû
RECENZE_2_2006
[ 320 ]
10.1.2007
11:18
DĚJINY – TEORIE – KRITIKA
Stránka 320
2/2006
‰kole, ve sv˘ch v˘zkumech a interpretacích (...) programovû reagoval na práce nûmeck˘ch, v âechách pÛsobících historikÛ, a snaÏil se je zbavit podle jeho soudu pfiíli‰ného nacionálnû pfieexponovaného vidûní.“ (s. 488). Tato nacionální orientace Mendlova i jeho nûmeck˘ch kolegÛ vyvrcholila podle Nodla na konci 30. let v souvislosti se sporem o národnostní charakter ãesk˘ch a moravsk˘ch mûst ve 14. století a v prvních desetiletích 15. století. Tentokráte ale nûmecké historiky reprezentoval pfiedev‰ím MayerÛv Ïák Heinz Zatschek. JestliÏe se tedy na konci 20. let vedle sebe pokojnû rozvíjelo vûdecké dílo Mendlovo a Mayerovo, a jak autor pfiíspûvku uvádí: „na akademické pÛdû se nijak nest˘kali, nikdy spolu nevedli Ïádné polemiky, navzájem se témûfi vÛbec necitovali a moÏná se ani neãetli“ (s. 475), zhruba s desetilet˘m odstupem byla situace v praÏsk˘ch vûdeck˘ch kruzích docela jiná, coÏ ukazuje, Ïe konkrétnû Mendlovo dílo je tfieba vysvûtlovat nejen v kontextu s evropskou historickou vûdou, jak bylo doposud zvykem, ale rovnûÏ právû ve specifickém kontextu nûmecké medievalistiky, rozvíjené v ãeském prostfiedí. Závûrem Nodlova pfiíspûvku se pak objevuje cenná reflexe Mendlova pováleãného osudu, resp. osudu jeho vûdeckého díla, která vysvûtluje, za jak˘ch okolností byl Mendl po roce 1948 zavrÏen sv˘mi nûkdej‰ími Ïáky Václavem Husou, Jaroslavem âejchanem nebo Oldfiichem ¤íhou a z jak˘ch dÛvodÛ byl pak s odstupem nûkolika let podivnû adoptován marxistickou historiografií. Za to, Ïe byl Bedfiich Mendl Franti‰kem Grausem jako snad jedin˘ z tzv. burÏoazních historikÛ vzat na vûdomí, musel pak zaplatit deformacemi pfii pozdûj‰ích v˘kladech svého díla, jeÏ by mûly b˘t v budoucnu nepochybnû rovnûÏ uvedeny na pravou míru. Recenzovan˘ sborník Jaroslav Goll a jeho Ïáci je doplnûn rovnûÏ materiálovou ãástí, která prezentuje atraktivní dokumenty osvûtlující specifick˘ charakter onoho sloÏitého fenoménu, jímÏ Gollova ‰kola v kontextu ãeského dûjepisectví i nadále zÛstává. Ocenit je tfieba i obratn˘ pokus uvést tento smûr ãeské historiografie do souvislostí s evropsk˘m dûjepisectvím na pfielomu 19. a 20. století, coÏ se podafiilo v druhé ãásti s názvem Evropské dûjepisectví na pfielomu 19. a 20. století – inspirace a paralely, kde své pfiíspûvky publikovali pfieváÏnû zahraniãní autofii, ãímÏ se celá záleÏitost posunula na úroveÀ mezinárodní. Ve svém celku pak obsáhl˘ soubor textÛ tematicky se vztahujících ke Gollovû ‰kole, aÈ uÏ tûsnû nebo volnûji, ukázal, Ïe v‰echny otázky po identitû gollovského dûjepisectví nejsou doposud zodpovûzeny a Ïe v souvislosti s jejich osvûtlováním se naopak objevují nové moÏnosti interpretace a kontextového zaãlenûní tohoto pozoruhodného zjevu ãeské historické vûdy pfielomu 19. a 20. století, jenÏ se vyznaãuje dalekosáhl˘mi rezonancemi do minulého století a nepfiestává souãasné badatele udivovat svou mnohoznaãností a hloubkou historického my‰lení, jeÏ v mnoha dílãích projevech sneslo srovnání se ‰piãkami evropské historické vûdy. Veronika Stfiedová
