PROJEVY ANALYTISMU V RUŠTINĚ

SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS A 53,2005 — LINGUISTICA BRUNENSIA

ALEŠ BRANDNER

PROJEVY ANALYTISMU V RUŠTINĚ

V ý v o j společnosti se odráží na vývoji jazyka, který je prostředkem komunika­ ce mezi l i d m i . V historii jazyka hrají podstatnou úlohu stát, e k o n o m i c k é a poli­ tické u s p o ř á d á n í společnosti. K a ž d ý národ m á ve svých dějinách epochy, které zvlášť výrazně m ě n í život jeho společenství. V ý z n a m n ý m i v tomto směru jsou o b d o b í , v nichž d o c h á z í k s p o l e č e n s k ý m p r o m ě n á m . V o b d o b í politických p ř e ­ m ě n p r o d ě l á v á společnost v ý z n a m n é z m ě n y na všech úrovních své činnosti. Z á ­ sadní zvraty v životě národa mají v l i v na další vývoj jazyka. Jde o tzv. extralingvistické faktory, které hrají velmi často rozhodující úlohu v historii jazyka. Právě mirnojazykové příčiny byly d ů v o d e m změn v systému ruštiny na různých jeho úrovních a podmínily vědecké zkoumání jeho utváření v průběhu historické­ ho vývoje. Protože jazyk reaguje na všechny změny v životě jeho nositelů, lze vy­ sledovat při jeho formování v minulosti podstatné změny ve výslovnosti, tvaroslo­ ví a skladbě, ve slovotvorbě a slovní zásobě (srov. UlmuipeBCKHH, 1973,18-19). Slovní zásoba reaguje velmi rychle a citlivě na všechny extralingvistické fakto­ ry. Pro mluvnickou soustavu jazyka je typická minimální přizpůsobivost k vnějším j e v ů m a zvláště p o m a l á proměnlivost. Dějiny ruského jazyka od poloviny 19. sto­ letí až po dnešek mohou hovořit o řadě změn, které ve svém souhrnu představují tendence ve vývoji mluvnického systému. Příčiny změn se vysvětlují jednak půso­ b e n í m vnitřních faktorů zákonitosti jazyka, jednak sociálními jevy - vzájemným p ů s o b e n í m spisovného a nespisovného jazyka se všemi důsledky z toho vyplývají­ cími. Působení vnitřních zákonitostí jazyka představuje například směřování k analytismu (srov. IlaHOB, 1968,9-18). S o u č a s n á ruština je z gramatického pohledu p o v a ž o v á n a za jazyk, který m á flektivní, syntetickou stavbu. A v š a k m ů ž e m e v ní pozorovat určité jevy, které napovídají o tendenci k analytismu. S m ě ř o v á n í k analytismu je charakteristickým rysem pro ruskou morfologii a syntax. Z a č a l o se projevovat ve druhé polovině 19. století. Analytismus se de­ finuje jako členitost lexikálního a gramatického komponentu j i s t é h o tvaru. Z á k l a d n í m p ř í z n a k e m analytických jednotek je to, že se u nich gramatický v ý z n a m vyjadřuje m i m o hranice d a n é h o slova, tzn. kontextuálními prostředky

82

ALEŠBRANDNER

v širokém smyslu (srov. Bartoszewicz, 1978; 1979). D a n ý fenomén se vysvětluje jako v l i v analytických západoevropských j a z y k ů , p ř e d e v š í m francouzštiny. Tuto tendenci lze p o v a ž o v a t jako jeden z projevů internacionalizace, tj. sblížení se z á p a d o e v r o p s k ý m i jazyky. Analytismus v rovině morfologické se projevuje třemi způsoby: 1) analytismus v pojmenování (tj. utvoření slov s analytickými vlastnostmi, například nesklonných substantiv typu nanbmo, juempo); 2) analytismus v gramatikalizaci (vznik analytických tvarů typu H 6ydy nucamb, H npouumaji); 3) analytismus v kategori­ zaci (tj. tvoření slovních druhů s analytickými vlastnostmi, například příslovcí ne­ bo neosobních predikativ). Morfologický vývoj ruštiny k analytismu je do značné míry spojen s jistou tendencí k aglutinaci, která je chápána jako snaha derivačních morfémů chovat se nezávisle ve vztahu k morfémům, které je obklopují. V p o p ř e d í n a š e h o zájmu bude p ř e d e v š í m analytismus v p o j m e n o v á n í . Nejprve bychom se věnovali substantivům s analytickými vlastnostmi, tj. n e s k l o n n ý m substantivům. V souvislosti s r ů s t e m analytismu je třeba o nich p o h o v o ř i t prvo­ řadě, ačkoli v p r o c e n t o v é m vyjádření nemají v ý z n a m n é postavení. Tato skupina substantiv je p r ů b ě ž n ě doplňována n o v ý m i lexikálními jednotkami. Početnou skupinu zde představují výpůjčky z francouzštiny a v n o v é d o b ě p ř e d e v š í m z angličtiny. Přejatá n e s k l o n n á substantiva se objevila a začala p o u ž í v a t od po­ loviny 18. století. A ž do poloviny 19. století se některá neskloňovala, j i n á se při­ z p ů s o b o v a l a r u s k ý m n o r m á m , takže dostávala odpovídající koncovky (srov. MVHHHK, 1964,153-158).

V 18. století a v prvních desetiletích 19. století se m n o h á tato slova přizpůso­ bovala k systému r u s k é h o skloňování, někdy i měnila svou p ů v o d n í podobu (srov. Kotpuů, OKejieů). A v š a k příčiny vnější i vnitřní povahy, mezi n i m i ž n e m é ­ ně důležitou úlohu hrála o b e c n á tendence vývoje m l u v n i c k é stavby ruštiny k analytismu, způsobily, že od druhé poloviny 19. století se často užívala tato substantiva j a k o nesklonná. V e d r u h é polovině 19. století se proces ve p r o s p ě c h jejich u ž í v á n í jako nesklonných projevuje stále zřetelněji. N a p ř e l o m u 19. a 20. století vytvořila tato podstatná j m é n a zvláštní skupinu slov, srov. amejibe, mamo, dečpu, uumepswo, KOKOO, 6mpo, ÓOMUHO, Madam, tpwie, pazy, 6pa,déle například MadaMa, (pwieů - n y n í jsou m o ž n é pouze n e s k l o n n é podoby těchto slov (srov. MyHHHK, 1971, 2 4 5 - 2 8 7 ; IIlBeflOBa, 1980,

505-507).

S v ě d e c t v í N . S. T r u b e c k é h o ( 1 8 9 0 - 1 9 3 8 ) n á m m ů ž e ukázat, jak byly pojímá­ ny p o m ě r n ě j e š t ě n e d á v n o nositeli spisovného jazyka s k l o ň o v a n é tvary přejatých slov s finálním v o k á l e m : „...cymecTBHTejibHoe nanbmo, KÓropoe corjiacHo npaBHJiaM i p a M M a T H K H B KaHeCTBe

B MeHee KyjibTHBHpoBaHHOM

HHOKBblHHOrO 3aHMCTBOBaHHH

H3biKe

He

CKJIOHSeTCH,

H3MeiweTCH no naAexcaM H o6pa3yer 4>opMy

MHOxcecTBeHHoro HHCJia najibma, KOTopas ;yw j n o f l e ň Moero noKOJieHHH «BJWJiaCt, XOTfl, KOHeHHO,

HeCKOJIbKO

npOCTOpeHHOH, HO BCe » e BnOJIHe HOpMajlbHOH

4>opMoň. HeciuioHxeMoe nanbmo x BocnpHHHMaio K a K HCKyccTBeHHyio <|>opMy."

(srov. Trubetzkoy, 1934, 37). Jestliže v 19. století tato skupina substantiv rostla pomalu, potom v p r ů b ě h u 20. století, zvláště ve 20. letech 20. století, v důsledku měnících se společenskopolitických p o m ě r ů se tento proces velmi aktivizoval. Souviselo to se skutečností,

PROJEVY ANALYTISMU V RUŠTINĚ

83

ž e na z a č á t k u 20. s t o l e t í d o š l o v s o u s t a v ě s u b s t a n t í v n í h o s k l o ň o v á n í ke z n a č n é m u růstu a u p e v n ě n í j e v ů , k t e r é byly projevem analytismu. P ř í č i n y vzniku nesklonn ý c h substantiv v r u š t i n ě se v y s v ě t l u j í p ů s o b e n í m jak v n ě j š í c h , tak i v n i t ř n í c h fak­ torů, které v jazyce existovaly. M e z i v n ě j š í m i faktory se u v á d í v ý z n a m tzv. s a l ó n n í řeči p o f r a n c o u z š t ě n é v y š š í s p o l e č n o s t i 19. století, v n í ž c i z í slovo se t ě š i l o ú c t ě a pozornosti. A v š a k d ů l e ž i t ě j š í jsou vnitřní, v l a s t n í j a z y k o v é faktory. V p r v n í ř a d ě nutno u v é s t j i ž vzpomenutou tendenci k a n a l y t i c k é m u z p ů s o b u

vyjádření

g r a m a t i c k ý c h v ý z n a m ů . D á l e je třeba m í t na zřeteli nesoulad s l o v n í c h z á k l a d ů p ř e ­ j a t ý c h substantiv s f o n e t i c k ý m i normami ruštiny. S l o v n í z á k l a d y r u s k ý c h substan­ tiv k o n č í v ž d y na s o u h l á s k u , p ř e j í m k y typu pazy, Konuópu, Mempo, deno,
Hoeoů r3C).

dojua x Hoeaa

T3C

P l n ě je zde zastoupena o s o b i t ý m z p ů s o b e m v y j á d ř e n á jednota

o z n a č o v a n é h o a o z n a č u j í c í h o : v jazyce p ř í z n a č n é prvky o b s a h o v é h o p l á n u - p á ­ d o v é koncovky - se s p o j u j í s n o v ý m i prvky v ý r a z o v é h o p l á n u . Z v l á š t n o s t pro tyto n o v é jednotky o z n a č o v a n é h o a o z n a č u j í c í h o s p o č í v á p ř e d e v š í m v tom, ž e se v y z n a č u j í velmi s l o ž i t ý m p r o p l e t e n í m s y n t e t i c k ý c h a a n a l y t i c k ý c h r y s ů . S p r á v n á je p ř i p o m í n k a A . S m i m i c k é h o (1965, 34), k t e r ý říká ž e ve slovech typu Mempo, deno, maKcu, 6pa existuje homonymie r ů z n ý c h tvarů. M ů ž e m e jen dodat, ž e tyto tvary slov z a h r n u j í rysy g r a m a t i c k é a n a l y t i č n o s t i . N e s k l o n n á p ř e j a t á substantiva se n e v y s k y t u j í jen v r u š t i n ě , ale i v j i n ý c h slo­ v a n s k ý c h j a z y c í c h . Pro r u š t i n u je c h a r a k t e r i s t i c k é , ž e proces o s v o j o v á n í se v ž d y l i š i l od t é h o ž procesu v j i n ý c h s l o v a n s k ý c h j a z y c í c h . V nich se v ý r a z n ě u p l a t ň u j e tendence z a ř a z e n í n e s k l o n n ý c h jmen do e x i s t u j í c í soustavy s k l o ň o v á n í . V e spi­ s o v n é r u š t i n ě se naopak u p ř e j a t ý c h p o d s t a t n ý c h jmen na o, 3, y, u, a projevuje s i l n á tendence zachovat je n e s k l o n n ý m i ve v š e c h s y n t a k t i c k ý c h s p o j e n í c h . R o z š í ř e n í skupiny n e s k l o n n ý c h substantiv, k t e r é p r o b í h a l o v 19. s t o l e t í po­ m ě r n ě pomalu a r o v n o m ě r n ě , p r o d ě l á v a l o od p o č á t k u 20. let 20. s t o l e t í p o d s t a t n é změny vyvolané v důsledku změněných podmínek jazykového vývoje. Značná č á s t l e x i k á l n í c h n e o l o g i s m ů p o r e v o l u č n í h o o b d o b í jsou n e s k l o n n á substantiva. Skupina p ř e j a t ý c h slov s f i n á l n í m v o k á l e m , k t e r á t v o ř i l a d ř í v e j e d i n ý typ ne­ s k l o n n ý c h jmen, se p o č e t n ě rozhojnila a p ř e d e v š í m z v ý š i l a svou frekvenci u ž í ­ v á n í . V n o v ý c h p o l i t i c k ý c h p o m ě r e c h p ř i c h á z e l a do u ž í v á n í t a k o v á j m é n a jako KUHO, KUJIO, (porno, Mempo, deno, maKcu, paduo, nuanuno, Ka(pe, xotpe, <poůe, KOH
SCKUMO, pazy, mope, mpuxo, anuóu, MHKU, vynu a c e l á řada

j i n ý c h . Č a s t é u ž í v á n í t ě c h t o slov p ř i v e d l o do z n a č n é m í r y k tomu, ž e se velmi č a s t o n e p o c i ť u j í jako přejatá a z ů s t á v a j í b ě ž n ý m i prvky r u s k é s l o v n í z á s o b y . O b v y k l ý m se s t á v á i to, ž e z ů s t á v a j í n e s k l o n n ý m i . V souvislosti s n e s k l o n n ý m i substantivy třeba p ř i p o m e n o u t t a k é ž e n s k á j m é n a se z a k o n č e n í m na tvrdv konsonant srov. KapMeu,

3neu, 3nu3a6em,

d á l e pří­

j m e n í s t v r d ý m konsonantem na konci s l o v n í h o z á k l a d u , srov. Ajibčpexm,

fuH3-

84

ALEŠ BRANDNER

bypz, IIOJIHK, UlMudm, od nichž se netvoří ženské podoby, srov. H nepenucbieaK>cb c 0edopoM EopucoemeM Aribópexmoju x Ha eotaane MU ecmpenanu Huny KoHcmaHmuHoeHy Aiibópexm (srov. Kubík, 1956), cizí m u ž s k á j m é n a a příjmení, která k o n č í na samohlásku, srov. rěme, Epyno, Tmo, rapuócuibdu, Uloy\ avšak j m é n a a příjmení na -a se v ú s t n í m i p í s e m n é m jazyce skloňují, srov. 6eceda c A. Eaúdoů, cmuxu E. OKydotcaebi, příjmení typu flypnoso. Cyxoeo, Xumpoeo, )Kueazo, Měpmeaeo, Hepmix, KptoněHbix, OcmpoecKux, příjmení na -o. -/co. -emco, srov. flučo, WeeneHKO, KoponeuKO, TonoeKO, JIHIUKO, Opamo, MHKO), z e m ě ­ pisné názvy na -oso, -eeo. -UHO. -MHO, srov. BopoHuoeo, IUěJiKoeo, UlepeMembeeo, TytuuHO, OcmauKuno, nyiuKUHO, ronuifbíHO, dále z e m ě p i s n é n á z v y s finál­ n í m v o k á l e m ( k r o m ě s a m o h l á s e k -a a -w), srov. Eaxy, Uepy, CyxyMu, Tčunucu, XeiibcuHKu, Hunu, Eopdo, OCJIO, TOKUO. U v e d e n é z e m ě p i s n é názvy s příponami -oeo, -eeo, -UHO, -MHO existují v r u s k é toponymii velmi d á v n o , ale teprve ve 20. století začaly přecházet do skupiny n e s k l o n n ý c h substantiv. N e s k l o n n ý m i se stávají zejména v s o u č a s n é m hovoro­ v é m jazyce a v jazyce žurnalistiky (srov. do Tytumo, U3 BHyxoeo, om Eopodum, OKOJIO IHepeMembeeo). V p s a n é m jazyce však převládají jejich skloňované tvary, srov. oKumenu IOOKHOZO TyuiuHa, ecmpena e UlepeMembeee, nočbieantb e TlymKUHS (srov. 3e\fCKas, 2000, 330-333). B ě ž n ě se neskloňují v těchto případech: 1) Jestliže t a k o v é p o j m e n o v á n í je přístavkem k jednomu z n ě k t e r ý c h zobec­ ňujících slov, srov. ceno, depeem, nocěnoK, emanům, zopod (srov. e ceně BaciuiKoeo, e nocěnxe HyuiKUHo, e depeene Bejimno, U3 emanuuu rozoneeo). 2) Jestliže je název pro osídlené místo p o j m e n o v á n vlastním j m é n e m z n á m é osoby, srov. OKOJIO PenuHo, Hedanem om JlepMonmoeo. Pokud jde o příjmení ukrajinského p ů v o d u s příponami -KO, -emo, můžeme pozorovat různá kolísání: dříve se skloňovala (v ústní řeči se dosud skloňují) podle vzoru I. skloňování; vedle toho byly i případy, kdy se neskloňovaly. V s o u č a s n é m jazyce se neskloňují. Je to d á n o zřejmě tím, že n e n í odpovídající vzor, k n ě m u ž by mohla být tato slova zařazena, n e b o ť substantiva středního rodu jsou zpravidla neživotná. V ý z n a m n é místo mezi n e s k l o n n ý m i p o d s t a t n ý m i j m é n y zaujímají abreviatury. Abreviatury představují důležitý prvek slovní zásoby s o u č a s n é ruštiny. Jde vlastně o neologismy, které vznikly ve 20. století a stále n o v é se uplatňují. V z n i ­ kají v p s a n é m jazyce z k r a c o v á n í m několikaslovných p o j m e n o v á n í ze snahy po stručnosti a ú s p o ř e , jsou v ý s l e d k e m p ř e m ě n y útvarů jazyka p s a n é h o v útvary jazyka m l u v e n é h o . M í s t o plné slovní výslovnosti nastupuje ze stejných d ů v o d ů výslovnost zkratková a hláskový sklad s á m n a p o m á h á chápat zkratky jako slova a jako se slovy s n i m i nakládat. P o ž a d a v e k jisté v ý r a z o v é zřetelnosti vede ke zkracování slabikami nebo ke zkracování neúplnému; tak vzniklo několik typů zkratek: zkratky a zkratková slova iniciálového typu, zkratková slova slabičného typu, z k r a t k o v á slova s m í š e n é h o typu a částečně zkratková slova. Pro jejich osvojení je třeba provést přesné v y m e z e n í dvou typů abreviatur, a to na ty, které se skloňují, a na ty, které se neskloňují. D o skupiny n e s k l o n n ý c h zkratkových slov patří:

PROJEVY ANALYTISMU V RUŠTINĚ

85

1. Z k r a t k o v á slova typu r03JIP0 (= rocyaapcTBeHHaa KOMHCCHH no 3JieicTpH(J)HKaUHH POCCHH), CTO (= craHUHa TexHHiecKoro o6cjiy>KHBaHHA), caiuóo (= caM03amHTa 6e3 opyMooi), paú<po (= pafioHHbiň (j)HHaHCOBbiH OTfleji), cejibno (= cejibCKoe noTpe6HTejibCKoe o6mecrBo). T o , že se neskloňují je d á n o přítom­ ností finálního -o v k o ř e n n é m m o r f é m u . T í m se formálně shodují s přejímkami, které mají totéž zakončení. 2. Abreviatury typu MTC (= MeMqryropoflHaH Tejie<J)OHHaa cTamjHjO, PTC (= paflHOTejierpa(J)Haa craHuna), ATC (= aBTOMaTHHecKaa Tejie4)0HHaji CTaHmta), PCIJC (= pecny6jiHKaHCKHH COBCT npo<J>eccHOHajibHbix COK>3OB). L z e předpoklá­ dat, že jejich neohebnost je p o d m í n ě n a d v ě m a faktory: a) nesouladem mezi pří­ slušností základního (nejdůležitějšího) slova k ženskému rodu a jeho vnější podo­ bou (přítomnost finálního tvrdého konsonantu při nulové koncovce), b) zvláštností hláskové struktury slova, které je představeno souhrnem n á z v ů písmen: protože názvy p í s m e n jsou v ruštině nesklonná slova, je tato okolnost překážkou pro zařa­ zení těchto z k r a t k o v ý c h slov k některému z deklinačních paradigmat. 3. Zkratky typu CCP3 (= cyfloerrpoHTejibHopeMOHTHbiň 3aBOfl), BLfCTIC (= BcecoKMHbiH IJeHTpaiibHbiH CoBer ITpo4>eccHOHajibHbix COKWOB), KBM (= Kype BOKAeHHfl ManiHH). Zde bývá uváděn jeden faktor, kterým se vysvětluje jejich neohebnost, a sice hláskový sklad, který je prezentován skupinou souhlásek. 4. Abreviatury typu rP3C (= rocyflapcTBeHHaa paňoHHaa 3JieicTpocTaHiJ,Hfl). PAIJIJ (= PoccHHCKafl accouHaumi npoJieTapcKHx nncaTejieň), WOH (= nacTH oco6oro Ha3HaneHiu), BAK (= Bbicmas aTTecTaimoHHax KOMHCCHA), OOH (= OpraHmaitfDi 06i>eflHHěHHbrx Hamra), HC3K (= HCHjiHiUHO-SKcnjiyaTaijHOHHafl KOHTopa). Jejich z a ř a z e n í ke s l o v ů m o h e b n ý m a n e o h e b n ý m závisí na dvou čini­ telích - na morfologické struktuře a r o d o v é příslušnosti. Podle jejich tvrdého z a k o n č e n í by tato slova m ě l a patřit podle svého složení do skupiny substantiv, která se skloňují podle paradigmatu m u ž s k é h o rodu. T o m u v š a k protiřečí pří­ slušnost těchto zkratek k ž e n s k é m u rodu (v těch slovních spojeních, k n i m ž se tyto zkratky vztahují, je hlavní slovo ženského rodu: r3C - rocyflapcTBeHHaa 3JieicrpHHecKafl CTamjHa). Z e dvou u v e d e n ý c h příčin je d r u h á m é n ě přesvědčivá, n e b o ť r o d o v á příslušnost zkratky se jednak n e z a k l á d á na skutečném v ý z n a m u slova, jednak se neopírá o morfologickou stavbu s a m o t n é abreviatury, nýbrž o z á k l a d n í slovo d a n é h o slovního spojení. Tyto okolnosti vytvářejí předpoklady pro morfologickou ohebnost slova; ohebnost je zde m o ž n á jen podle vzoru m u ž ­ s k é h o rodu. Užití d a n ý c h abreviatur v praxi je p r o v á z e n o celou řadou kolísání. 5. Z k r a t k o v á slova typu LfHK (= IJeHTpajibHbiH HcnojiHHTejibHbiH KOMHTCT), BIJHK (= BcepoccHHCKHH UeHTpajibHbiií HcnojiHHTeJibHbiň KOMHTCT), MXAT (= MOCKOBCKHH XyflOMcecTBeHHbiň aicaAeMHHecKHH TeaTp), TAET (= TocyflapCTBeHHblH aKaaeMHHeCKHH EojIbUIOH TeaTp), MHJI, (= MHHHCTepCTBO HHOCTpaHHbix fleji),' HOT (HayHHaa o p r a m o a u i w Tpyaa). S k l o ň o v á n í těchto zkratek ne­ překáží ž á d n ý z v ý š e j m e n o v a n ý c h faktorů: nejsou utvořena z n á z v ů p í s m e n a hlavní slovo n e n í ž e n s k é h o rodu. Přesto v b ě ž n é řeči se zpravidla neskloňují. Abreviatury všech skupin v důsledku jejich morfologických a morfonologick ý c h zvláštností (v některých případech i nezávisle na nich) pod tlakem obec­ ných t e n d e n c í vývoje gramatické stavby jazyka jsou vtaženy do té části slovní

86

ALEŠ BRANDNER

zásoby, která vyjadřuje p á d o v é v ý z n a m y n i k o l i koncovkami, n ý b r ž analytickými prostředky (srov. IlaHOB, 1968). Další případ vývoje analytismu v morfologickém systému ruštiny představuje nulová koncovka u maskulin v Gpl. Substantiva s nulovou koncovkou v N s g a v G p l tvoří ú z c e v y m e z e n é lexikálně-sémantické skupiny: a) N á z v y osob podle příslušnosti k národu, k sociálním, n á b o ž e n s k ý m nebo j i n ý m skupinám, srov. 6aiuKup - daiuKupu, čaiuKup; zpy3un - zpy3uuu, zpysuu; ocemttH - ocemuHbi, ocemun; pyubiH - pyMbinu, pyMun; mypox - mypicu, mypoK; óojizapm - óonzapu, čojizap; mamapun - mamapu, mamap; tfbizan - i/wzane, ifbiean; xpucmuamiH - xpucmuane, xpucmuan; MycyjibMQHUH - MycyjibMane, MycyjibMan...

;

b) N á z v y osob podle příslušnosti k v o j e n s k ý m j e d n o t k á m , srov. condam cojidambi, condam, napmu3au - napmu3aHbi, napmmaH; zycap - zycapu, zycap; dpazyu - dpazyubi, ópazyn, xadem - Kademu, Kadem ...; c) N á z v y jednotek míry, srov. cuimuH, aMnep, aptum, eamm, eojibtn, eoiibmaxmep, eaycc, zpaMM, KWiozpaMM... ; d) N á z v y p á r o v ý c h předmětů, srov. zncaa - znca; óommicu - čomuHOK; eajienKU - eaneHOK; canozu - canoz; nyjiKU - uyjiOK; MOKOCUHU - MOKOCUH; nozo-

Hbi - TIOZOH; zojib
V p r ů b ě h u 20. století se v důsledku složitého p ů s o b e n í j a z y k o v ý c h a sociál­ ních faktorů u r u s k ý c h substantiv změnila struktura g r a m a t i c k é h o rodu. Vysvět­ luje se to zaprvé tím, ž e u substantiv, která označují osobu, j e jejich r o d o v ý vý­ znam p o d ř í z e n s é m a n t i c k é m u v ý z n a m u , ale sociální faktory velmi aktivně a bezprostředně p ů s o b í na obsahovou stránku jazyka; z a d r u h é tím, ž e události v n o v ý c h s o c i á l n ě - e k o n o m i c k ý c h p o m ě r e c h se dotkly p ř e d e v š í m lidí a jejich vzájemných v z t a h ů ve společnosti. Odrazilo se to n e p ř í m o na s k u p i n ě substantiv označujících osoby.

87

PROJEVY ANALYTISMU V RUŠTINĚ

V e 20.-30. letech 20. století se zformovala zvláštní podskupina o b o u r o d ý c h substantiv, která označují n á z v y osob podle povolání, funkcí apod. Jejich p o č e t v p r ů b ě h u času rostl. G r a m a t i c k ý rod t a k o v ý c h slov jako aemop, čyxzanmep, epan, zeonoz,

moKemp,

KOHÓyKmop,

jieKmop,

nedazoz,

ceKpemapb,

ynpaedoM

...

lze určit j e n podle kontextu, nejčastěji podle přísudku, obvykle vyjádřeného slo­ vesem v tvaru m i n u l é h o času na -JI, n ě k d y j m e n n ý m tvarem p ř í d a v n é h o j m é n a s l o v e s n é h o nebo tvary tzv. syntaktického adjektiva. U z n a č n é h o počtu těchto substantiv vystupují potenciálně a zpravidla reálně analytické prostředky vyjád­ ření rodu. V e s p i s o v n é ruštině posledních desetiletí to je p o m ě r n ě o b v y k l ý jev. V z h l e d e m k tomu, že d o š l o k rozšíření celé řady profesí na ženy, je m o ž n é v s o u č a s n é m jazyce v p o d o b n ý c h případech použít v přísudku tvaru toho rodu, který o d p o v í d á p o h l a v í osoby, o níž je řeč, a n i k o l i podle m l u v n i c k é h o rodu sub­ stantiva, srov. Mnotcenep K omnpaejieHuw pemapb pa3ocjiana

noe3Óa,

ebicxcHana flupeamop

nucbMa

ceoě

Muenue,

eu^e ne npuuuia,

KondyKmop

dana CUZHOJI

Bpan yoKe npuexana,

eceM wieHOM KOMUCCUU, YnpaedoM

ebidana

CeK­ cnpaexy,

Eyxzanmep nodeaia umozu. Substantivum m u ž s k é h o rodu, vedle své schopnosti označovat osobu m u ž s k é h o pohlaví, získalo schopnost označovat osobu bez vy­ m e z e n í pohlaví, tj. vystupovat v ú l o z e obourodého substantiva (srov. ropSaneBHH, 1971, 179-185; IIlBe^oBa - JIonaraH, 1990, 150-152; 3eMCKM, 1996, 327-330). Tento jev je zřejmě d ů s l e d k e m toho, že maskulina mají obecnější charakter. T a k o v é zobecnění se projevuje v p s a n é m jazyce. V z n i k uvedených konstrukcí b y l vyvolán tím, že systém substantivních přípon nebyl s to uspokojit potřeby ja­ zyka u celé řady nových názvů pro označení povolání žen. Historický vývoj rodu v ruštině n á m odhaluje jistou zákonitost: když vzniká nesoulad mezi strukturou a sémantikou v r o d o v é m protikladu, vítězí sémantika (srov. BmiorpaflOB, 1972, 59). Z k o u m a n á substantiva bývají označovaná jako obourodá; přesněji jde o sub­ stantiva, která netvoří ve spisovném jazyce ženské protějšky. O d obourodých sub­ stantiv na -a//-H (srov. cupoma, Heeeofcáa, COHH) se liší tím, že tato podstatná j m é ­ na se nemohou shodovat s atributivním adjektivem nebo zájmenem (srov. OH npeKpacHbiů

nedazoz,

Ona - npeicpacHbiů

nedazoz

x OH-

Kpyznuú

cupoma,

Ona

- Kpyzjiaa cupoma). Pouze v nespisovném jazyce, pokud je třeba zdůraznit, že právě žena je jednající osobou, používá se podoba shody v ženském rodě (srov. Ona - onbímnaH epan). Tato syntaktická zvláštnost je sbližuje s obourodými sub­ stantivy. Přesto autoři posledního vydání akademické gramatiky ruštiny nepovažují tato substantiva za obourodá; poukazují na to, že spojení u nich s žen­ s k ý m rodem shodného slova je m o ž n é jen v nominativu - u obourodých substantiv na -a//-H je to m o ž n é ve všech pádových tvarech (srov. UlBeAOBa, 1980,468). Pro současnou hovorovou ruštinu je typické, že řada slov, která označují ženské osoby podle funkce nebo povolání, jsou zpravidla prezentovány odpovídajícími ženskými deriváty. Objevila se nová substantiva ženského rodu jako eodojibijfCHuua, Ó3iodoucmKa, 3udeHmma,

(poHomunucmxa,

mcKadepuia,

MapacpoHxa,

cnemoeodtua,

3aemy6uia,

moynecca, aemopecca, ModesibKa, npo3auKecca,

npexupyp-

zecca, epanuxa, uieipum, (punojiozuHH, SZUHH apod. V řeči školní m l á d e ž e m ů ž e ­

me zaznamenat p o j m e n o v á n í ženských osob, které mají velmi úzký lexikální vý­ znam, srov. čomamma „učitelka botaniky", podobně: MameMammm, xuMMKa,

88

ALEŠ BRANDNER

zeozpotpumca .... Jak patrno, při realizaci slovotvorných derivátů se uplatňuje řada slovotvomých formantů. K stylisticky zabarveným patří -ux(a), -UH(H), -w(a), ecc(a). Tyto přípony se užívají pro jasnost a zřetelnost vyjadřování; jsou charakte­ ristické pro jazyk současných sdělovacích prostředků (srov. 3eMCieaH, 1992,155). V současné h o v o r o v é ruštině představuje tvoření derivátů pro o z n a č e n í ženských osob velmi produktivní proces. Případy analytismu se začaly v průběhu 19. století projevovat také mezi adjek­ tivy. Jde o tzv. nesklonná neboli analytická adjektiva, která při substantivu plní funkci determinantu, nemají ale obvyklou vnější morfologickou podobu adjektiv (srov. TlaHOB, 1968, 105). M ů ž e m e sem zařadit některá označení barev (srov. ruiambe 6eotc, KocrmoM xam), druhy některých výrobků (srov. IOČKÚ wiěiu, eopomHUK ruiuccé) a některé jiné výrazy (srov. nacu nm, cmwib Modepn). Postavení adjektiva vždy z a substantivem do jisté míry zbavuje mluvčího použít skloňova­ ného tvaru. Tato skupina přídavných jmen je výsledkem proniknutí přejímek do ruštiny, a to v průběhu 19. století a na počátku 20. století v hojné míře z francouz­ štiny, ve druhé polovině 20. století zejména z angličtiny. Jde tedy o vliv analytic­ kých západoevropských jazyků. N a tento fenomén m ů ž e m e opět pohlížet jako na jednu z forem internacionalizace, tj. sbližování ruštiny se západoevropskými jazy­ ky. Některá přijala podobu ruských přídavných jmen (srov. 6eotc ůeoKeeuů, 6opdo - 6opdo8biů, epomecK - zpomecxmiů), ale celá řada se nepodrobila rusifi­ kaci. Nesklonné tvary převládají dodnes v knižním jazyce (srov. nnambe ijeema 6eoK), rusifikované v jazyce hovorovém (srov. nnambe 6eoKeeozo yeema). V řadě případů existuje homonymie nesklonného substantiva a n e s k l o n n é h o adjektiva, srov. menepb e Mode nnucce „teď j e v m ó d ě p l i z é " a K>6KO ruiucce „ p l i z o v a n á s u k n ě " nebo 3aeapuna MOKKO „uvařila moka ( k á v u ) " a xoípe MOKKO

„ m o k a k á v a " nebo Kynun Mapemo „koupil marengo (látku)" a ncuibmo Mapeuzo „kabát marengo". V ruštině stále roste počet nesklonných adjektiv jako speciálních determinantů druhů a značek různých předmětů. Napomáhají tomu sociální příčiny: společenský pokrok, široký rozmach obchodních styků apod. Většina slov patří k ú z k ý m a speci­ alizovaným sférám. Odborná terminologie však v dnešní době silně ovlivňuje spi­ sovný jazyk a celkové procento odborných výrazů v běžném jazyce se stále zvyšuje. Některá z nich rozšířila svoje uplatnění. Jsou to například slova nm zsKcnpecc; současné použití značně překrývá jejich původní příslušnost ke specifickým výra­ z ů m z oblasti dopravy, srov. nacbi KUK „dopravní špička", duu nux „velmi rušné, exponované dny"; 3Kcnpecc-uH(popMaynH „rychlá informace", 3Kcnpecc-aHcmu3 „rychle provedený rozklad, rozbor". Totéž se týká slov JUOKC HModepn, srov. HOMep JIJOKC „luxusně vybavený pokoj v hotelu", MOZO3UH JIJOKC „luxusní prodejna", npu-

HěcKa Modepn „moderní ú č e s " nnambe Modepn „moderní šaty". U v e d e n é jevy by mohly být d ů k a z e m dalšího posunu ruského morfologického systému s m ě r e m k analytismu. Z historie slovanských j a z y k ů je z n á m o , ž e nejobtížněji pronikají n o v é analy­ tické podoby do predikativních tvarů. Proto je zvlášť důležité p o u k á z a t na ty j a z y k o v é jevy, které dokládají, ž e v současné ruštině m ů ž e m e najít v predikátu v l i v y analytismu. Tyto projevy m ů ž e m e doložit fungováním tzv. obouvidových

PROJEVY ANALYTISMU V RUŠTINĚ

89

sloves. Z m ě n y ve složení sloves v ruské slovní zásobě určovaly jisté posuny v j e j i t h systému v i d o v ý c h podob. Z n a č n ě převážily ty výrazové prostředky ka­ tegorie vidu, které jsou typické pro o b o u v i d o v á slovesa typu MexaHU3upoeamb, oóopydoeamb, peKOHcmpyupoeamb. Většina o b o u v i d o v ý c h sloves, j e j i c h přibližně 600 (srov. rop6aHeBHH, 1971, 113), představují přejímky; o b o u v i d o v á slovesa slovanského p ů v o d u (je j i c h asi 70, srov. eenemb, panumb, OKeuumb, Ka3Humb, Kpecmumb, Hanymcmeoeamb ...) tvoří u z a v ř e n o u skupinu. Skupina přejatých sloves je mnohem početnější, tvoří j i ve většině p ř í p a d ů výpůjčky ze z á p a d o e v r o p s k ý c h j a z y k ů . Z n a č n ý růst hospo­ d á ř s k ý c h a kulturních styků se státy z á p a d n í Evropy, který se uplatňoval u ž od počátku 18. století, učinil, že do ruské slovní zásoby pronikalo z n a č n é m n o ž s t v í slovesného lexika. M ů ž e m e zde jmenovat taková slovesa jako uMnopmupoeamb, wuimcmpupoeamb, njiahupoeamb, cucmeMamu3upoeamb aj. Zesilující se ten­ dence analytismu vytvořily předpoklady pro relativní produktivnost obouvido­ v ý c h sloves jako n o v é h o modelu vidové podoby části n o v ý c h sloves. T a k o v é m n o ž s t v í o b o u v i d o v ý c h sloves je dokladem toho, že obouvidovost představuje důležitý komponent vidového systému současného ruského slovesa. V ý b ě r určitého z p ů s o b u s l o v o t v o m é h o zformování přejatých sloves a s t í m spo­ j e n é h o z p ů s o b u jejich zařazení do vidového systému b y l určován několika fakto­ ry - vnitřními a vnějšími. N e m é n ě důležitou úlohu zde sehrála ta okolnost, že h l a v n í nositelé s p i s o v n é ruštiny 19. století, kteří znali z á p a d o e v r o p s k é jazyky, se snažili zachovat vnější podobu přejímaných sloves. V i d o v é ztvárnění v n o v ý c h slovech bylo v těsné souvislosti s o b e c n ý m i ten­ dencemi g r a m a t i c k é stavby jazyka, a sice v zesílení analytismu. Souhrn těchto skutečností vedl k tomu, že u ž na počátku 20. století se zřetelně vyznačily a upevnily, sice na lexikálně o m e z e n é m materiálu, nové, dalo by se říci analytič­ tější prvky ve v ý r a z o v é m plánu v i d o v é kategorie. Tato skupina o b o u v i d o v ý c h sloves prodělala v p o s l e d n í m desetiletí z n a č n é posuny ve s v é m vývoji. V s o u č a s n é m (především h o v o r o v é m ) jazyce m ů ž e m e u nich pozorovat tendenci k p ř e k o n á v á n í obouvidovosti. O d s t r a n ě n í obouvidovosti p r o b í h á p ř e d e v š í m prostřednictvím prefixace (srov. ac<panbmupoeamb 3aac<panbmupoeamb, wumcmpupoeamb - npowumcmpupoeamb, ůemonupoeantb - 3a6emoHupoeamb, wiaHupoeanib - sannaHupoeamb, UH(popMupoeamb npouHípopMupoeamb, pezynupoeamb - ompezynupoeamb, KOHcmpyupoeamb CKOHcmpyupoeamb). Obouvidovost je takto nahrazována o b v y k l ý m i v i d o v ý m i dvojicemi, které jsou typické pro m l u v n i c k ý systém ruštiny. K o n k r é t n í realizace toho procesu se vysvětluje následovně: primární podoba p ů v o d n ě n e o d v o z e n é h o o b o u v i d o v é h o slovesa ztratila v ý z n a m d o k o n a v é h o slovesa a vystupuje jako no­ sitel pouze v ý z n a m u n e d o k o n a v é h o vidu a jako vidový korelát s v ý z n a m e m do­ k o n a v é h o vidu vystupuje n o v ě vzniklá podoba s předponou. Prefixace o v š e m n e n í j e d i n ý z p ů s o b odstranění obouvidovosti. N o v é v i d o v é dvojice se tvoří také p o m o c í přípon. V s o u č a s n é m jazyce jsou slovesa jako amaKoeamb, apecmoeamb, opzamaoeamb, coznacoeamb a některá j i n á p o v a ž o v á n a za slovesa d o k o n a v á , z a t í m c o od nich utvořené podoby amaKoeueamb, apecmoebieamb, opzaHmoebieamb, coznacoeueamb za slovesa n e d o k o n a v á .

ALEŠBRANDNER

90

Některá slovesa na -oea- zachovávají nadále obouvidovost, srov. eantb, eamb,

unmezpupoeamb,

Kanumynupoeamb,

deiaiapupoeamb,

3JieKmpu(puifupoeantb,

ModepHU3upoeamb, Modyjiupoeamb

pedanmupo-

aemoMamu3upoeamb, y3ypnupoeamb,

aj. (srov. MyHHHK, 1961,

denezupo-

SKcnopmupoeamb, 113).

S o u č a s n ý vývoj všech skupin o b o u v i d o v ý c h sloves naznačuje, že obouvido­ vost se stává p o d s t a t n ý m , i k d y ž lexikálně o m e z e n ý m z p ů s o b e m vyjádření kate­ gorie vidu v ruštině. A v š a k pro současnou hovorovou ruštinu je typické vytlačování obouvidovosti a vytváření n o v é podoby vidových vztahů, které jsou charakteristické pro většinu ruských sloves. Syntaktický analytismus se projevuje v těchto inovacích: 1) v analytismu slovních spojení (ve vzniku konstrukcí s analytickým spojením mezi jednotli­ vými komponenty); 2) ve v ě t n é m analytismu (ve vzniku analytických spojení mezi větnými členy a částmi věty). Syntaktický analytismus na úrovni slovního spojení se projevil tak, že v knižním jazyce 19. století se rozšířilo mnoho verbonominálních spojení. Jde v podstatě o dubletní či s y n o n y m n í vyjádření slovesného děje, srov. tmemb naMepeuue m í s t o HOMepeeambCH, OKc&amb noMowb m í s t o noMonb, damb yKcaamie

místo yKcaamb apod. Jejich sémantika je určována substantivním členem. Větši­ na těchto analytických konstrukcí m á paralelismus v z á p a d o e v r o p s k ý c h ja­ zycích. V . P. Filippova (1968) poukazuje na to, že většina verbonominálních spojení vznikla u ž v 18. století pod vlivem francouzštiny. Syntaktický paralelismus na úrovni slovního spojení se projevuje především

v rozšíření předložkových spojení na místě spojení bezpředložkových. Vytla­ čení bezpředložkových konstrukcí předložkovými probíhalo v 19. století (srov. BHHorpaflOB - U l B c u o B a , 1964), srov. exodumb eopomaMU > exodumb nepe3 eo-

poma, daneKopoduHbi > danem ompodlinu aj. V dané situaci m ů ž e m e též konsta­ tovat, že zde působil vliv analytických západoevropských jazyků. V e 20. století tento proces dál pokračoval a pokračuje dodnes. Při současné existenci předložkové a bezpředložkové konstrukce přicházejí ke slovu významové rozdíly. Pro ilustraci m ů ž e m e uvést případy, kdy obě konkurující si podoby mají stejnou syntaktickou platnost, srov. nymm npoKama // nymm no npoKamy, mepečumb 6opody deda // mepečumb paóomu

deda 3a 6opody, ziuaa // onum

e paóome,

//nnau no eunycKy, noxooKuů

Mamu

zony6ue // zna3ay Mauiu

umoz nojiyzodun

// umoz 3a nojiyzodue,

xapaicmepoM // noxooicuú

zojiyóue,

onum

nnan

eunyaca

no xapaKmepy.

K p ř í p a d ů m syntaktického analytismu m ů ž e m e zařadit těsná přístavková typu zopod-nopm, Hapod-noóedumejib, nosm-nampuom, nneuKoppecnoHÓeHm. Přístavek zde vyjadřuje různé vlastnosti řídícího členu. Z e dvou členů přístavkového spojení je tedy přístavkem ten, j e h o ž v ý z n a m lze v y ­ stihnout i adjektivem (srov. zopod-nopm > nopmoebiů zopod). Spojení přístavku s řídícím č l e n e m je někdy tak těsné, že se j í m vyjadřuje jediný pojem. Toho využívá velmi často o d b o r n ý jazyk k vytváření termínů, srov. menezpaMMa-

spojení

MOJIHUH, eazoH-pecmopau, m,

npozpaMMa-MUHUMyM,

uiejiK-cbipeu, duean-Kpoeamb,

znazoji-ceH3Ka,

U36a-uumaiib-

OHKU-tcoHcepebi, UHOKemp-cmpoumejib,

mene-

<poH-caMoomeemuuK apod. P o m o c í přístavku vyjádřeného slovy otceHwuua nebo deeyruxa se mohou tvořit - j e - l i třeba odlišit rod - názvy pro p o v o l á n í žen od

PROJEVY ANALYT1SMU V RUŠTINĚ

91

substantiv, která nelze přechylovat, srov. otcenu^uHa-epm, deeyuiKa-npodaeeif apod. Tyto analytické výrazy představují neproduktivní z p ů s o b diferenciace m l u v n i c k é h o rodu substantiv, která označují osoby. B y l y u m ě l e utvořeny, v ži­ v é m h o v o r o v é m jazyce se neužívají (srov. Kubík, 1956, 128). Syntax, stejně jako morfologie, se m i n i m á l n ě přizpůsobuje vnějším společen­ s k ý m v l i v ů m . S o c i á l n í faktory ovlivnily syntax nejčastěji zprostředkovaně, prostřednictvím h o v o r o v é h o jazyka. H o v o r o v é konstrukce měly v l i v na produk­ tivitu m n o h ý c h syntaktických jednotek v jazyce p í s e m n é m . P o s t u p n ě docházelo ke stálému o b o h a c o v á n í spisovného jazyka specifickými h o v o r o v ý m i konstruk­ cemi (srov. I I l B e a o B a , 1966, 11). Hovorovou syntax charakterizuje fragmentárnost, r o z č l e n ě n í řeči. V tom lze spatřovat analytismus věty. Syntaktický analytismus na úrovni věty je d ů s l e d k e m typologických zvláštností nejdůležitější jednotky - slova. Souvislý syntaktický text se při e x p r e s i v n í m vyjádření člení na i n t o n a č n í ú s e k y , které jsou v p í s m u o d d ě l e n y t e č k o u (srov. H eom nacmynwi

nocjiedmiů

npedcmapmoebiů

denb. HCHUŮ,

connemnuu,

muxuů).

Můžeme

pozorovat n á r ů s t u ž í v á n í nominativu v platnosti n e s h o d n é h o přívlastku (srov. mejienepedana JIyHa-3e\uiR, paůoHHUŮ nocénoK JJuKanbKa, no noeody ducnyma

nojuep mpu,

MU U3 Keapmupu

deadtjamb

mecmb).

Někteří syntaktikové řadí k expresivním p r o s t ř e d k ů m j e d n o č l e n n é věty j m e n n é s p o j m e n o v á v a c í funkcí, v nichž není sloveso (srov. B a n r H H a - P o 3 e H Tajib - O o M H H a , 1987, 348-352). Zvláštní obliba a časté u ž í v á n í těchto kon­ strukcí se vysvětluje p ř e d e v š í m jejich lakoničností a o b r a z n ý m vyjádřením. Jsou to konstrukce knižního stylu, ale mají široké použití v prostředcích m a s o v é komu­ nikace; zejména se užívají v jazyce novin jako záhlaví k článkům (srov. fínn KOJIXO3HUKO6, OčufecmeeHHocmb u npaeonopudoK). Tato spojení se stávají základnou pro tvoření sekundárních předložek a spojek, srov. e xode ebinojiHeum 3adaHim, cynémoM

nepeepy3KU, e ijejuixyjiymuenm

yaioeuů

(srov. K a n a M O B a , 1964).

K substantivizaci současného m l u v e n é h o jazyka m ů ž e m e zařadit také věty se d v ě m a f a k t i c k ý m i subjekty, p ř i č e m ž lze paralelně užít zájmena (srov. Cma6ujimaijun,

onaMooKem

Hacmynumb).

V l i v m l u v e n é řeči se projevuje i v aktivizaci vět, které mají podobu dvoučlen­ ných p o d ř a d n ý c h souvětí a které se vyznačují výrazným protikladem svých částí. Konstrukce tohoto typu představují dvoučlenné věty s n a v z á j e m propojenými částmi (srov. Hmo OH JIK>6WI - amo My3biKý). Tyto věty představují zhuštění složitých syntaktických prostředků (srov. YxaHOB, 1966). V ý s l e d k e m zjedno­ d u š e n í jsou n e ú p l n é věty j m e n n é vyjadřující nutnost, p o d n ě t (srov. Mupy Mup, rocydapcmey - xne6). Postup kondenzace lze pozorovat v pronikání do spisovného jazyka hovoro­ vých ú t v a r ů , k t e r é z a s t u p u j í transformaci p o d ř a d n é h o souvětí do jedno­ č l e n n é struktury; vedlejší věta se v n í spojuje s hlavní (srov. 7w MOZJIO 6bi eoeopumb o moM,

o HSM xomena

> Tu Mozna 6u

zoeopumb

o HSM

xomejia).

V r á m c i snahy o ekonomii ř e č o v ý c h prostředků se v publicistice posledních desetiletí rozšířila hesla, která p ř e d s t a v u j í věty skládající se ze dvou p r v k ů a která jsou i n t o n a č n ě vymezena. Obsahují slova da nebo nem. Tato slova fungují jako p ř í s u d e k s p o d m ě t e m vyjádřeným n o m i n a t i v n í m tvarem substantiva

ALEŠ BRANDNER

92

nebo s p ř e d m ě t e m v d a t i v n í p o d o b ě označujícími k l a d n ý nebo z á p o r n ý objekt (srov. fípyoicóa - da, Hem -

eome).

J a z y k o v á situace na p ř e l o m u 20. a 21. století p ř i p o m í n á o b d o b í , k t e r é nastoupi­ lo po říjnové revoluci. S h o d n é jsou sociolingvistické okolnosti, které vznikly v důsledku n o v ý c h p o d m í n e k politického a společenského života. M á m e - l i hovořit o tom, jak se odrazily v s o u č a s n é m jazyce, bude třeba v podstatě zdůraznit, ž e jsou v n ě m p o h y b l i v é p r á v ě ty nepatrné z m ě n y , které utvořily podobu m l u v n i c k é sou­ stavy v p r v n í p o l o v i n ě 20. století. A v š a k v r ů z n ý c h j a z y k o v ý c h oblastech fungují různě. N a konci 80. a v p r ů b ě h u 90. let 20. století s o ž i v e n í m společenskopolitických zájmů r ů z n ý c h vrstev a skupin obyvatelstva vzrostla ú l o h a prostředků m a s o v é informace a s o u č a s n ě s t í m i úloha j a z y k a rozhlasu, televize a novin. Nejvýrazněji se v jazyce rozhlasových a televizních zpráv projevuje silná tendence k analytismu. N ě k t e r é projevy analytismu z konce 20. století při s r o v n á n í s jeho p r v n í polovinou upevňují s v é pozice (srov. IIIanouiHHKOB, 1998, 233-235).

LITERATURA

BARTOSZEWICZ, A.: 06 cmanumuvecKux KOHcmpyKuuxx e coapeMennoM pyccKOM savme. Stu Posnaniensia 10(1978), 11-15. BARTOSZEWICZ, A.: K eonpocy o pocme ananumioMa e coepejueHHOM pyccKOM H3bixe. Acta U versitatis Lodziensis. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Lódzkiego. Nauki humanistycznospoleczne. Sena I, zeszyt 33, 1979, 31-34. BAUER, J. - MRÁZEK, R. - ŽAŽA, S.: Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy II. SPN, Praha 1979 . KUBÍK, M.: Ženské osobnínázvy v ruštině a češtině. Bulletin VŠRJL, Praha 1956,115-130. TRUBETZKOY, N.: Das morphonologische System der russischen Sprache. TCLP, v. 5 , Prague 1934. BAJITHHA, H. C. - Po3EHTAJib, fl. 3. - OOMHHA, M . H.: CoepeMeHHuú pyccKuú tubiK.flnatywiojiorHHecKux cneuHajibHOCTefl ByaoB. 5-e ma., nepepa6. MocKBa, „Bucmaa uiKojia", 1987. BHHOrPAflOB, B. B.: Pyccicuů sabiK, rpcumammecKoe ytenue o cjioee. MocKBa, „Bucmax IUKOJia", 1972. BnHorPAflOB, B. B. - lllBEflOBA, H. K). (pefl.): Onepmi no ucmoputecKoů zparmamuKe pyccKozo numepamypHozo fauna XIX eena. T. 4: H3MeHet»u B CHCTCMC cnoBocoHexaHHH B pyccKOM JIHTepaTypHOM juuice XIX BeKa. MocKBa, „Hayita", 1964. roPBAHEBHH, K. C : HzMeneHw uopM pyccmzo numepamypHozo JUWKO. JleHHHrpaA. „FIpocBemeHHe", 1971. roPBAHEBHH, K. C . (pefl.): TpydHocmu cnoeoynompeónenusi u eapummt* HopM pyccmzo numepamypHOzo sabiKa. Cnoeapb-cnpaeowuK. JleHHHrpaA, „Hayíca", 1973. roPBAMEBHH, K. G : HopMbt coepeMeHuozo pyccxozo numepamypHozo KIUKO. nocofine jyui yMH Tejw. H3fl. 2-e, Hcnp. H aonoji. MocKBa, „TlpoCBemeHHe", 1981. 3EMCKAÍI, E. A.: Cnoeoo6pa3oemue KOK deumenwocmb. Mocraa, „Hayíca", 1992. 3EMCKAH, E. A.: (pefl.): PyccKuůsabiK KOHUO XX cmonemm (1985-1990). MocKBa, „JhbiKH pycCKOH KyjibTypbi", 1996. KAJIAMOBA, X. A.: OmuMenubie npednozu e coepeMenHOM pyccnoM saviKe, ux 3Hanenue u yno peónenue. PJI1II 1964, 6, 61-63. MYHHHK, H. n.: rpaMMammecKue xamezopuu znazonoe u uMerni e coepeMenHOM pyccKOM nu pamypHOM sobiKe. MocKBa, „Hayíca", 1971. MVÍHHK, H. n.:fleyeudoeueznazonu e pyccKOM savute. BKP 1961, 3, 93-115. MYHHMK, H. n.: HevmeHfieMbie cyufecmeumejibHbte, ux Mecmo e cucmeMe CKJIOHCHUH u me uuu pcaeumm e coepeMenHOM pyccKOM numepamypnoM savtKe. In: PasBHTHe rpaMMaTHKH H jieiccHKH coBpeMeHHoro pyccKoro juuKa. Moc KB a, „Hayíca", 1964, 153-158. 3

2

93

PROJEVY ANALYTISMU V RUŠTINĚ

riAHOB, M . B. (pefl.): Mopipojiozun u cmmaKCUc cospeMemozopyccKOZo numepamypHOZo fUbtxa. In: P y c c K H f í JOMK H c o B e r c K o e o6mecTBo. CouHOJioro-jiHHrBHCTHiecKoe HccneflOBaHiie. MOCKBa, „ H a y K a " , 1968. CMHPHHUKHň, A . H.: JleKcmecKoe u zpaMiuammecKoe e cnoee. In: Bonpocbi rpaMMaTHMecKoro erpoH. M o c K B a , H3fl-BO A H C C C P , 1965, 11-33. Y X A H O B , T . n.: Tunu npednoycenuú

maKcutecKUM eduHcmecmu.

ptazoeopHOŮ

peuu, coomHocumejibHbie co cnooKHbmu CUH-

In: Pa3BHTHe CHHTaKCHca coBpCMCHHoro p y c c K o r o jnbiica. M o c K B a ,

H3A-BO A H C C C P , 1966, 23-53. O m m r m O B A , B. M . : Pcaeumue znazojiMOŮ eeKa (ycmoůtuebie

ippcaeonozuu e

pyccxoM numepamypnoM jubiice XVII

znazonbuo-UMeuHvie cotemauusi). In: P y c c K a a jiHTepaTypHan

penb B XVIII

Bene. M o c r a a - JleHHHrpafl, „ H a y K a " , 1968, 3-160. IIlAnouUHHKOB, B.: PyccKax peub 1990-x zz. CoepeMeHHan POCCUH e rauKoeoM

omoĎpcmcenuu.

M o c K B a , „ M A J I J I " , 1998. IilBEflOBA, H . K ) . : AKmueHbie npoifeccbi e cospeMennoM cuHmmcuce (cjioeoconemaHue). MOCKBa, „ n p o c B e m e H H e " , 1966. WBEAOBA, H . K ) . (pen.): PyccKcw zpaMMamma I. M o c K B a , „ H a y K a " , 1980. UlKJWPEBCKHfí, r . H . : McmopuH pyccKozo numepamypHOZo sauKa (coeemcKuů

nepuod). XapbKOB,

„Bmiia uiKOjia", 1973.

IIPOíIBJIEHHfl A H A J I H T H 3 M A B P Y C C K O M J H b I K E PaSBHTHe ODLUeCTBa He MOXeT He CKa3blBaTbCH Ha pa3BHTHH H3bIKa, HBJlfllOIUerOCfl CpeflCTBOM oSmeHHH

uevKfíy niOAbMH. O n e H b 6ucrrpo H H>TKO p e a r H p y e r Ha Bce SKCTpajiHHrBHCTHHCCKHC

4>aKTopu cjioBapHwň cocTaB. FpaMMaTimecKHH crpoň f n u K a , no cpaBHeHHio c jieKCHKoň, xapaKT e p H 3 y e T C » MHHHMajIbHOH BOCnpHHMHHBOCTbK) K BHeUIHHM HBJ1CHHXM H HD€3BhIHaHHO

MeflneH-

HOH H3MeHHHB0CTbK). HcTopHfl p y c c K o r o «3biKa c c e p e A H H u XIX BeKa n o HacTosmee BpeMH n o 3BOJWeT

TOBOpHTb

O pna&

H3MCH6HHH, KOTOpbie

B CBOefl

COBOKyilHOCTH CBH^eTCJIbCTByiOT

O npOUBHBUIHXCS TCHAeHIIIUX B pa3BHTHH rpaMMaTHHeCKOH CHCTCMbl. IIpHHHHbl HaMCTHBUIHXCH H3M6H6HMÍÍ, flSUKa,

C

OflHOH CTOpOHÍJ, O6T>HCHHIOTCHfleHCTBHeMBHyipeHHHX CHJ1 3aKOHOMepHOCTefl

a c A p y r o ň CTODOHU, HaneHiuMH couHajibHbíMH - aKTHBHWM BsaHMOAencrBHeM jwrepa-

T y p H o ň H HejiHTepaTypHofi

peHH co BCCMH BbiTexaiomHMH

OTCKwa noaneflCTBHHMH.

fleňcTBHe

BHyTpCHHHX 3aKOHOMepHOCTefl H3biKa npeACTaBJUieT co6ofi, Me*ay npoHHM, CTpeMJieHHC K aHaJlHTH3My. B UeHTpe HaiIierO BHHMaHHfl - CKJlOHHOCTb K aHajlHTH3My B pyCCKOM H3bIKe. 3Ta TĚHAeHUHs HBjíneTCfl xapaicrepHOH neproS anst p y c c n o ň M o p $ o j i o r H H HBJíHTbCH BO BTODOH nonoBHHe XIX BeKa.

A. Brandner Ústav slavistiky F F M U Ama Nováka 1 602 00 Bmo

H cHHTaKCHca, HaHaBiueň npo-