PREKAMBRIUM (prahory + starohory) (4,6 mld - 545 mil. let) Dlouhé období téměř neobydlený pevninský povrch Země. Původ názvu : Souhrnný název pro geologické jednotky starší než kambrium. Země vznikla před 4,7 mld. let; nejstarší horniny jsou 3,8 mld. let staré. Prekambrium trvalo asi 4 mld. let, tj. přibližně 88 % stáří Země. Geologický vývoj : Na počátku prekambria velmi často pronikalo na povrch Země horké magma. K této zvýšené vulkanické činnosti přispívala vysoká teplota Země a přísun tepla z rozpadu radioaktivních prvků. Nejdříve vznikaly bazické a ultrabazické horniny, u kterých bylo později působením zvýšené teploty a tlaku změněno složení (metamorfované horniny). Od nejstaršího prekambria vznikala postupně horstva. Vítr, voda a změny teploty horstva rozdrobovaly na ostrohranné bloky, valouny a štěrk. (eroze). Tento materiál byl transportován podobně jako dnes do nižších oblastí, pánví, kde se usazoval. Existují i horniny, které vznikaly jen v minulosti, např. železito - křemité páskované železné rudy. Fauna a flora : Jedny z prvních zkamenělin (prokaryotní buňky) se nachází v silicitech jižní Afriky 3,4 mld. let starých. Fosílie jsou jen několik tisícin milimetrů velké. Organismy jsou podobné dnešním bakteriím. Bakterie jsou jednoduché, prokaryotické buňky. Z dnešních žijících organismů mají pouze bakterie a modrozelené řasy tento druh stavby. Prokaryota mohly absorbovat živiny přes buněčnou stěnu jako většina žijících bakterií. Zdroj těchto živin ale nemohl být stejný jako dnes, tzn. živočišná a rostlinná pletiva. Živiny ale mohly vznikat spontánně z takových složek atmosféry a hydrosféry jako jsou metan, amoniak, oxid uhličitý. První organismy si asi vystačí s živinami rozpuštěnými ve vodě. Jejich přísun se ale postupně snižuje, a proto jsou organismy nuceny si začít vyrábět vlastní potravu. Začínají využívat fotosyntézu - slučují oxid uhličitý a vodu a za použití slunečního záření jako zdroje energie vyrábí cukry - stejně jako moderní rostliny. Tyto cukry potom “spálí" a získají tím energii k výrobě všech dalších živin, které buňky potřebují. První nepochybné fotosyntetizující organismy se objevují asi před 3 mld. let. Jsou to modrozelené řasy, jejichž životní činností vznikají stromatolity. Stromatolity jsou kobky zvrstvených hornin, které se nachází v mělké vodě. Stromatolit začíná růst, když vrstva výběžků modrozelených řas spojí sediment (připomíná plstnatý koberec). Modrozelené řasy také ukládají na “koberci” kalciumkarbonát (látka, ze které je složena schránka většiny mlžů). Výběžky, které prorůstají koberec, tvoří novou vrstvu, která váže další sediment. První známé eukaryotní buňky se nachází v Kalifornii (USA) v horninách 1,4 mld. let starých. Nálezy prokariot v Austrálii staré 0,9 mld. let zřejmě znamenají, že se kyslík již začal akumulovat v atmosféře a hydrosféře. První mnohobuněčné organismy se objevují asi před 1 mld. let. Mezi výskytem prvních a vývojově pokročilých mnohobuněčných organismů uběhne asi 300 mil. let. Patrně před 680 mil. lety se totiž objevují v dnešním Ediakarském pohoří v jižní Austrálii skupiny organismů s měkkým tělem. Za původce těchto fosílií se považují medúzy, červi, mořské houby, koráli, primitivní artropodi apod.
PRVOHORY (paleozoikum) Kambrium (545 -500 miliónů let) Opancéřovaný život v moři a neobydlený pevninský povrch Země. Původ názvu : Název pochází z latinského označení severního Walesu – Cambria. Údaje : Kambrium se narozdíl od prekambria vyznačuje početnými výskyty fosilních živočichů se schránkami. Na Zemi se nachází mohutný kontinent Gondwana a několik menších bloků. Většina ze současných pobřežních horstev dosud neexistuje. Geologický vývoj : Některé ze starých prekambrických štítů tvoří kontinent Gondwanu, který pravděpodobně leží mezi rovníkem a jižním pólem. Další staré bloky - tj. kanadský štít, baltický štít, sibiřský štít, čínský štít a kazachstánský blok byly navzájem oddělené oceánem a podle teplovodní fauny a výskytu vápenců leží v teplovodní klimatické zóně. Fauna a flóra : Nejdůležitější a nejběžnější skupinou kambria jsou trilobiti. Tvoří asi 60 % všech živočichů na mořském dně. Trilobiti nejsou na Zemi sami, již ve spodním kambriu existují téměř všechny hlavní skupiny živočichů. Hojní jsou archeocyáti, ramenonožci i stromatoliti. Mezi měkkýši se jako první objevují přílipkovci, dále plži a mlži, hyoliti, graptoliti a na konci kambria také hlavonožci. Vzácně se vyskytují ostnokožci, jejichž hlavní rozvoj začíná až v následujícím útvaru ordoviku. Terestrický (suchozemský) život téměř jistě není vyvinut. Pro organismus smrtelné ultrafialové záření zřejmě ještě ozónová vrstva nezachycuje. Nejznámější lokality : Burgesské břidlice v Britské Kolumbii (Kanada), Antarktida.
Ordovik (500-435 miliónů let) Celosvětová vláda moře. Původ názvu : Ordovický útvar je nazvaný podle latinského označení Walesu Ordovicia. Údaje : Na počátku ordoviku moře postupuje výrazně do pevniny (transgrese). Na jeho konci při velkém zalednění je voda vázána v ledovcích a hladina oceánu se zase snižuje (regrese amoře). Na počátku ordoviku je většina živočichů primitivní, ale na jeho konci už existují všechny důležité skupiny bezobratlých živočichů a objevují se první obratlovci. Na konci ordoviku probíhá obrovské vymírání, pravděpodobně spojené se zaledněním a s ním spojeným snížením hladiny oceánů a zmenšením rozsahu šelfových moří příznivých pro život. Geologický vývoj : Rozložení hlavních kontinentálních bloků je podobné jako v kambriu. Počátkem ordoviku je ještě teplé globální klima, pak ale následuje ochlazení, které vrcholí na konci ordoviku zaledněním. Centrum zalednění se nachází v severní Africe. Rozložení kontinentů ukazuje na existenci klimatických pásů.
Fauna a flóra : Moře : Hojní jsou ramenonožci. Moře obývá mnoho nových trilobitů a členovců, poprvé se objevují mechovky a koráli, hvězdice, hadice, ježovky a lilijice, hvězdice, a graptoliti . Hojní jsou skořápkatci - plži, mlži a hlavonožci. Objevují se první obratlovci - bezčelistnatci. Živí se pravděpodobně sběrem zbytků ze dna moře. Ordovik končí velkým vymíráním, větším než jaké je na hranici druhohory - třetihory, kdy vymírají dinosauři. Nejvíce zdecimováni jsou trilobiti, dále ramenonožci, živočišné houby, ježovky a ryby. Pevnina : Objevuje se život na pevnině. První rostliny které vystoupily na souš - Rhinophyta. Měli primitivní vodivá pletiva a stonek zpevněný sklerenchimatickým pletivem. Nejznámější lokality : Skotsko, Wales, Oslo, Estonsko, Švédsko, Ohio (USA) a Barrandien (ČR)
Silur (435-415 miliónů let)Vzniká superkontinent Euroamerika. Původ názvu : Silurský útvar je nazvaný podle keltského kmene Silurů. Údaje : Podle výskytu vápenců, útesů a evaporitů (solí) probíhá teplá klimatická zóna přes Severní Ameriku, baltickou oblast, ruskou tabuli a sibiřský štít. Fauny různých oblastí se tolik neliší (jsou kosmopolitní) jako v ordoviku. Celosvětově rozšířené jsou černé graptolitové břidlice a významné jsou také cephalopodové (hlavonožcové) vápence. Geologický vývoj : Silur je z hlediska vzniku horstev v některých oblastech obdobím významných zdvihů. Už na hranici ordovik - silur vzniká v oblasti srážky nejvýchodnější části Severní Ameriky a Evropy pohoří. Začátkem siluru začíná pravděpodobně v důsledku tání ledovců na konci ordoviku velká transgrese. Svrchní silur je obdobím mořských regresí. Fauna a flóra : Moře V siluru se sice neobjevuje žádná z hlavních skupin organismů, ale původním skupinám se daří (až na výjimky). se vyskytují ostrakodi. Ve svrchním siluru jsou hojní hrotnatci a graptoliti. Z měkkýšů jsou v siluru hojní plži a mlži (některé rody mají i české názvy - tetinka, panenka, slava). V siluru se hodně rozvíjejí ramenonožci. Vzhledem ke starším útvarům roste význam sesilních (na mořském dně pevně přichycených) organismů jako jsou koráli. Z kmene ostnokožců mají význam lilijice. Primitivní obratlovci obývají zejména mělké vody – vedle Agnatha (bezčelistnatci) se vyskytují i Acanthodii (trnoploutví). Z mikroorganismů roste význam mořského planktonu. Pevnina : V siluru se také poprvé objevuje suchozemská květena např. Cooksonia nebo Psilophita. Nejznámější lokality : Wales (Velká Británie), Barrandien (ČR), Gotland v Baltickém moři aaaa(Švédsko), stát New York (USA), Harz (SRN), Porýnská břidličná vrchovina (SRN), Francouzské středohoří (Francie).
Devon (415-365 miliónů let) Pevnina je dobyta ! Původ názvu : Název pochází podle hrabství Devonshire v jihozápadní Anglii. Údaje : V moři se velmi daří živočichům i rostlinám, poprvé se objevují moderní ryby , daří se i suchozemským rostlinám, bezobratlí živočichové úspěšně kolonizují Zemi a objevují se první obojživelníci. Geologický vývoj : Poloha kontinentů je podobná jako v siluru. Fauna a flóra : Moře : Poprvé se objevují moderní ryby. Z měkkýšů jsou hojní mlži. Mnozí z nich obývají příbřežní písčiny, jiní mlži s tenkostěnnou schránkou žijí v hlubších částech oceánu. Od devonu jsou známí sladkovodní mlži a na pevninu vystupují první suchozemští plži. K velmi hojným zkamenělinám patří ramenonožci. Rozvíjí se hlavně v mělké vodě na šelfu. Hlavními “staviteli” útesů jsou stromatoporoidi (organismy podobné mořským houbám), koráli a vápnité řasy. Z členovců jsou nadále významní trilobiti, přestože od poloviny devonu vymírají. Ze siluru pokračuje vývoj členovců, kteří jsou hojní zejména v lagunách. V devonu (případně na konci siluru) se vyvíjejí u některých členovců tracheje (dýchací orgány umožňující dýchat vzdušný kyslík). Patří sem mnohonožky, škorpióni a pavouci. Ostnokožci jsou zastoupeni hlavně mořskými lilijicemi. V devonu se dále objevují Placodermi (pancířnatí) lalokoploutvé ryby, které jsou předky obojživelníků. Nejznámější lokality : Rýnské břidličné pohoří (SRN), Barrandien (ČR),Maroko, New York (USA).
Karbon (365-300 miliónů let) Obrovský hmyz dobývá vzduch, metrové stonožky v tropických uhelných močálech. Původ názvu : Karbon má jméno podle černého (kamenného) uhlí, které je nejtypičtějším znakem tohoto útvaru. Údaje : Karbon spolu s následujícím útvarem permem se označují jako mladší paleozoikum, spodní hranice mladšího paleozoika je stanovena podle dobře zjistitelné, celkem ale méně nápadné změně mořské fauny.V karbonu se velké pevninské bloky pohybují proti sobě, sráží se a vzniká variské (hercynské) pohoří v Evropě a část appalačského pohoří v USA. Sibiř a Gondwana jsou v chladné zóně, Evropa a Asie leží v rovníkové oblasti. V karbonu vzniká velká část žul na našem území. Křídlatý hmyz dosahuje během karbonu první maximum svého arozvoje. Na Zemi vznikají v močálech a zarostlých pánvích obrovská ložiska uhlí. Geologický vývoj : Gondwana se posunuje na sever a sráží se s Evropou a jižní Amerikou. Sedimenty mezi těmito bloky jsou vyzdviženy a spolu s horninami okrajů obou kontinentů vytváří velké hercynské pohoří v Evropě a horská pásma v appalačském pohoří v USA. Sráží se také blok Sibiře a východní Asie. Poprvé se spojuje Evropa s velkou částí severní Číny. Ve svrchním karbonu je na jižní polokouli velké zalednění. Ledovec zanechal na povrchu Země stopy - např. rýhy a morény
(sedimenty přinesené ledovcem). V průběhu karbonu se zvyšuje suchost (aridita). Tato změna se projevuje v přibývání červeně zbarvených sedimentů a vrcholí v permu. Nejtypičtějším sedimentem karbonu je černé uhlí. Ložiska vznikají v prostředí močálů s bujně rostoucí vegetací v oblasti vlhkého (humidního) klimatu. Podmínkou vzniku uhelných ložisek je nejen nahromadění rostlinných zbytků, ale i jejich rychlé překrytí sedimenty. Tím začíná probíhat místo pomalého rozkladu rašelinění a prouhelnění. Vhodné podmínky pro vznik uhlí jsou v pobřežních oblastech, které jsou periodicky zaplavované mořem (tzv. paralické pánve) a v rovinatých jezerních a močálových oblastech ve vnitrozemí (limnické pánve). Fauna a flóra : Moře : V mořském prostředí pokračuje vývoj fauny mezi devonem a karbonem bez rozsáhlých vývojových zvratů. Mořské fauny se liší hlavně úbytkem trilobitů, změnami ve vývoji hlavonožců a konodontů, rozvojem foraminifer. K hojným zkamenělinám patří ramenonožci, z měkkýšů se nachází mlži, plži a belemniti.V karbonu pokračuje velký rozvoj ostnokožců, hlavně lilijic. V sladkých vodách jsou velmi hojné paprskoploutvé ryby a žralokům podobné Acanthodii. Pevnina : Rozvíjí se hmyz, který ve svrchním karbonu dosahuje svého prvního maxima (švábi, pravážky s rozpětím křídel až 75 cm, pavouci, první jepice), rozvíjí se stonožky a na suchou zem vystupují různorodí obojživelníci, ze kterých se vyvíjejí první plazi. Obojživelníci dosahují svého maxima ve svrchním karbonu. Patří k nim hlavně skupina krytolebců. V karbonu jsou poprvé v historii Země pokryty části kontinentů bylinnou a stromovitou flórou. V karbonu převládají výtrusné rostliny, zejména plavuňovité (rody lepidodendron, sigillaria, stigmaria) a přesličkovité (rody sphenophyllum, annularia, calamites). Hojné jsou také kapraďosemenné rostliny (nejsou to skutečné kapradě, protože se rozmnožovaly semeny, a tedy ne výtrusy; např. rod glossopteris). Na Zemi rostou i nahosemenné rostliny (např. rod cordaites) a ve svrchním karbonu se objevují první jehličnaté rostliny. Nejznámější lokality : Anglie a Belgie (pro mořský vývoj), Ruhrská pánev v SRN (pro střídání mořského a pevninského vývoje - tzv. paralický vývoj), Appalačidy (USA).
Perm (300-245 mil.) Močály a slané pouště, superkontinent Pangea a velké vymírání. Původ názvu : Název je odvozený od města Perm v západním předhůří Uralu. Údaje : Pevninské uloženiny karbonu a permu se od sebe nesnadno odlišují, proto se často oba útvary spojují do jednoho celku – permokarbonu. Klima se po kolizi kontinentů a vzniku rozsáhlé pevniny od svrchního karbonu do permu postupně vysušovalo až získalo charakter pouště s rozšiřujícím se suchým klimatem ubývá uhlí a přibývá červeně obarvených sedimentů. Geologický vývoj : Kontinenty se v porovnání s karbonem výrazně nemění. Klima je stále suší, i když na Gondwaně pokračuje z karbonu až do spodního permu zalednění. Ve svrchním permu ledovce z větší části tají a nastává mírné klima se střídáním ročních období, jak dokazují letokruhy na kmenech stromů. Po vzniku
horstev v karbonu následují v permu četné výlevy láv (např. melafyry, které se nachází i v ČR např. na Kozákově). Fauna a flóra : Moře : Nastávají změny - vymírání trilobitů, celých skupin ramenonožců, stromatopor, nahrazení čtyřčetných korálů šestičetnými, V moři pokračuje z karbonu rozvoj velkých foraminifer. V permu naposledy převládají mezi bentickou faunou ramenonožci. Mechovky opět vytváří početné útesy. Z měkkýšů se v moři nachází goniatiti, z nichž větší část v permu vymírá, ale ze zbylé skupiny se v následujícím útvaru triasu vyvíjí praví amoniti. Hojní jsou také mlži. Z ostnokožců pokračuje vývoj lilijic a vyvíjí se i poupěnci. Hodně se mění členovci: trilobiti úplně vymírají. Perm je ve znamení celkového rozvoje obratlovců: ryby jsou běžné v moři i ve sladkých vodách. Stejně jako v karbonu převládají Acanthodii a paprskoploutvé ryby. V permských horninách se také nachází mimo prouhelněných rostlin také zkřemenělé kmeny stromovitých kapradin, jehličnanů a kordaitů (tzv. araukarity). Tyto zkameněliny vznikají v suchém aridním prostředí rychlým nahrazením dřeva kyselinou křemičitou. Pevnina : Mizí některé skupiny hmyzu a místo nich se objevují např. chrobáci a motýli. Z obojživelníků ještě převládají krytolebci, ale už začíná jejich úhyn. Naopak explozivně se vyvíjí plazi. V permu žije množství plazů. Vedle primitivnějších plazů se rozvíjí plazi se savčími znaky - pelikosauři mají na zádech velký pancíř, který pravděpodobně slouží k shromažďování slunečního tepla pro období ochlazení (dokonalá regulace teploty těla je savčí znak). Flóra v permu se úplně mění, zatímco ve spodním permu ještě převládají výtrusné a kapraďonosné rostliny, tak ve svrchním permu již převládají nahosemenné rostliny. Nejznámější lokality : Západní předhůří Uralu (Rusko), Sasko a Durynsko (SRN), Karou v Africe pro pevninský vývoj (JAR),Texas pro paralický vývoj (USA).
DRUHOHORY (mezozoikum) Trias (245-205 miliónů let) Rozpad superkontinentu Pangea.Trias je sloučenina tří období (lias, dogger, malm). Údaje : Superkontinent Pangea se začíná rozpadat na menší celky. Po velkém vymírání na konci permu nastává nová etapa vývoje organismů. Začínají se vyvíjet velice úspěšné skupiny plazů nazývané dinosauři. Geologický vývoj : Z hlediska vzniku nových horstev je trias obdobím klidu. Pokračuje jen obrušování již dříve vzniklých pohoří při variském vrásněním. Ve střední části kontinentu Pangea se otevírá moře Tethys, které sahá od nynějšího Mexického zálivu přes Španělsko, Itálii, pohoří Himaláje až na Malajský poloostrov. Klima je poměrně teplé a suché. Na konci triasu dochází k prvním projevům alpínsko-himalájského vrásnění. Trias v Evropě známe ve vývoji vápencových hornin (na jihu) a ve vývoji břidlic, prachovců a pískovců (na severu).
Fauna a flóra : Moře : V triasu dochází k pozvolnému rozvoji prvních šestičetných korálů. Ramenonožci jsou stále postupně nahrazováni dříve méně úspěšnými mlži. Zcela nově se objevují hlavonožci s charakteristickým silně členitým typem švu na povrchu schránky, tzv. amoniti. V triasu rovněž poprvé nacházíme desetinohé korýše. Z obratlovců jsou hojné ryby ze skupiny palaeonisciformes, ale v průběhu triasu též pozvolna ubývají. Rovněž často se vyskytují paryby, Dipnoi (dvojdyšné ryby) a mořští plazi. V mořské flóře zaujímají důležité místo zelené řasy, které na mnoha místech vytvářely mohutná souvrství vápenců. Pevnina : Poprvé se objevují žáby. Na souších se mohutně rozšiřují nové skupiny plazů. Z triasu známe zástupce želv, ichthyosaurů, ještěrek, ptakoještěrů a sauropterydních plazů. Z pokročilých plazů se vyvinuli velmi populární dinosauři. Počátkem triasu jsou kontinenty pokryty porosty přesliček, ale postupně se stále více prosazují i pokročilejší jehličnaté, ginkgovité a cykasovité rostliny. Nejznámější lokality : Německo a Painted Desert v Arizoně (USA) - suchozemské oblasti s pouštním klimatem.
Jura (205-135 miliónů let) Plazi ovládají pevninu ! Původ názvu: Jurský útvar pojmenovává Ami Bou v roce 1829 podle pohoří Jura v Německu. Údaje : Na západním pobřeží kontinentu Ameriky vznikají pásemná pohoří. Geologický vývoj : Z celosvětového hlediska je jura mořskou periodou. Koncem střední jury dochází k velké záplavě, která trvá do jejího konce. Je zaplavena západní část Severní Ameriky, velká část Asie, část Afriky, Indie a západ Austrálie. Podnebí v juře bylo poměrně teplé a stabilní. V oblasti zvětšujícího se moře Tethys se tvoří hlubokomořské usazeniny. Koncem jury se začíná projevovat další fáze alpínsko-himalájského vrásnění (mladokimerská fáze) a vzniká pacifický pruh pásemných pohoří. V Evropě rozdělujeme juru na oblast boreální na severu, oblast mediteránní na jihu a oblast epikontinentální (mělká moře lemující okraje kontinentů). Fauna a flóra : Moře : V jurských mořích jsou hojní prvoci. Živočišné houby jsou natolik hojné, že tvoří místy dokonce houbové útesy. V mořské fauně jsou bohatě zastoupeny šestičetní koráli a kruhoústé mechovky. Ramenonožci jsou stále více zatlačováni do pozadí silně se rozvíjejícími mlži. Nově se objevují pachydontní mlži s masivním a velmi pevným zámkem. Hlavonožci, zastoupení skupinou amonitů, prožívají vrchol svého rozvoje. Amoniti jsou v juře nejvýznačnějšími vůdčími zkamenělinami. Z hlavonožců jsou též hojní belemniti, povrch jejich těla nebyl kryt pevnou schránkou. Z ostnokožců se nejčastěji nacházejí lilijice, mající místy horninotvorný význam. Mořskou faunu obratlovců reprezentuje široká škála ryb s ganoidními šupinami, ale stále více se prosazují i ryby kostnaté. Ichthyosauři a Plesiosauři pronikli do mořského prostředí. Objevují se první krokodýli. Mořská flóra je charakterizována přítomnotí hnědých řas - rozsivek a zelených řas (dasykladátní řasy).
Pevnina : Země je osídlena už velice rozrůzněnou faunou plazů. Na kontinentech kralují známí dinosauři – Tyrannosaurus, Brachiosaurus, Apatosaurus, Stegosaurus, Triseratops, Iguanodon. Vzdušný prostor ovládli Pterosauria (ptakoještěři) – Pterodactylus, Pteranodon.. Fauna obratlovců byla obohacena o skupinu praptáků (archeopteryx, archaeornis), dnes se většinou řadí mezi pokročilé dinosaury. Ve stínu obrovských dinosaurů žijí první nenápadní savci – Eozostrodon, Sinoconodon, Trinocodon. Na kontinentech převládají cykasovité a ginkgovité rostliny a vzácně najdeme i krytosemenné rostliny. Nejznámější lokality: Solenhofen (SRN), Holzmaden (SRN), Montana (USA), Tanzanie.
Křída (145-65 miliónů let) Rozvoj a pád vládců druhohor. Nejmladší druhohorní útvar. Původ názvu : Útvar dostává jméno podle bílé psací křídy v severozápadní Evropě. Údaje : Pokračuje rozšiřování Atlantského a Indického oceánu.Na Zemi se vytvářejí klimatická pásma.Křída je periodou mořskou, což znamená, že výrazně převažuje plocha moří nad kontinenty.Koncem křídy dochází k velkému vymírání silně specializovaných forem druhohorního života. Geologický vývoj : Počátkem spodní křídy dochází k menší záplavě, která až do začátku svrchní křídy postupně opadává. Začátkem svrchní křídy moře stoupá až o 120 m a zaplavuje rozsáhlé plochy kontinentů. Je to největší známá mořská záplava v historii Země. Koncem křídy vznikají dlouhá pásemná pohoří jdoucí od Alp k Himalájím. Vzdalováním kontinentálních desek se otevírá Indický a Atlantický oceán. Celkovým rozdrobením kontinentů na menší celky se vytváří jednotlivá klimatická pásma. Koncem křídy dochází sice k přechodnému, ale k zásadnímu zvratu klimatu, při kterém vymírá velká část tehdejšího živočišného světa. Fauna a flóra: Moře : Fauna je oproti juře místy velmi rozdílná. V mořském planktonu převládají dírkovci, dosahující u některých druhů velikosti několika centimetrů. Na mořském dně žijí svým přisedlým životem zástupci živočišných hub. Jejich vnitřní kostra, složená z malých jehlic, vytváří po odumření houby zvláštní horninu spongolit. Ve středozemní oblasti obývají dna mělkých moří četní koráli. Počet druhů ramenonožců se oproti juře ještě více snižuje, ale značně se rozšiřují nové druhy mlžů a plžů. Mezi mlži a rovněž hlavonožci je spousta vůdčích fosilií. Z hlavonožců jsou nejčastější amoniti a belemniti. Z křídy známe i relativně hojné desetinohé členovce - raky. Ve fauně ostnokožců střídá dříve značně rozšířené lilijice skupina ježovek. Z ježovek nacházíme jak celé schránky, tak i izolované štítky a ostny z rozpadlých jedinců. Obratlovci jsou v mořích reprezentováni četnými žraloky, kostnatými rybami a vzácně vodními plazy. Koncem křídy zasahuje druhohorní faunu rána v podobě rozsáhlého a dramatického vymírání - v moři vymírají amoniti, belemniti a mnoho rodů plžů a mlžů.
Pevnina : Souš ovládají mohutní masožraví i býložraví dinosauři. O vzdušný prostor se musí ptakoještěři dělit již s pravými ptáky, kteří se objevují už počátkem křídy. Drobní savci, žijící ve stínu velkých dinosaurů, čekají na vhodnou příležitost, aby se ujali vlády nad světem. Nejhojnější jsou mezi nimi vačnatci, ale též se zde objevují i první placentální savci (konkrétně skupina hmyzožravců). Koncem křídy zasahuje druhohorní faunu rána v podobě rozsáhlého a dramatického vymírání. Postiženi jsou nejenom dinosauři, plesiosauři a pterosauři… Flóra ve spodní křídě má vesměs stejný ráz jako v juře. V průběhu spodní a hlavně ve svrchní křídě se však stále více prosazují zástupci krytosemenných rostlin. Cykasovité, ginkgovité a jehličnaté rostliny stále ještě tvoří nezanedbatelnou, i když značně potlačenou součást svrchnokřídové flóry. Nejznámější lokality : ostrov Rujána (SRN), Anglie, Rocky Mountains, Alberta, Montana a Utah (USA), Gobi (Mongolsko).
TŘETIHORY (terciér) Paleogén (65 - 26 miliónů let) Nastává čas savců ! Údaje : Paleogén vyznačuje nejstarší období třetihor. Rozdělení kontinentálních desek zhruba souhlasí s dnešním, pouze vzdálenost mezi nimi je menší.Pokračuje alpínsko-himalájské vrásnění. Na kontinentech se bouřlivě rozvíjí savci. Geologický vývoj : V paleogénu probíhá několik fází alpínsko-himalájského vrásnění. Oblast Tethydy je v důsledku tohoto rozdělena na několik menších pánví Paratethyda. Zbytky Gondwany se od sebe definitivně rozdělují a indický kontinent se tlačí směrem k Asii. Klima je podobné svrchní křídě, dochází jen k mírnému ochlazení. Koncem neogénu se rozšiřuje mírné pásmo na úkor pásma tropického. Z této doby máme také první důkazy zalednění Antarktidy. Fauna a flóra : Moře : Pro mořský plankton jsou charakterističtí velcí dírkovci. Dosahují velikosti i několika centimetrů (např. numuliti). Na dně hlubokých moří se usazují křemité schránky rozsivek a vytvářejí tak typická rozsivková bahna. Z útesotvorných organismů jako jsou koráli, mechovky a živočišné houby vytvářejí útesy pouze koráli. Schránky ramenonožců se objevují jen zřídka. Měkkýši jsou velice rozšíření. Mělká moře hojně obývají členovci - raci a krabi. Hlavonožci jsou po velkém vymírání značně zdecimováni. V hojnějším počtu přežívají pouze loděnky. Dobře prosperující skupinou jsou ježovky. Obratlovci jsou jak v moři, tak i na pevninách zastoupeni relativně hojnými želvami, sladké vody obývají staré skupiny krokodýlů. V mořích mají význam některé hnědé a zelené řasy. Pevnina : Počátkem třetihor se rychle rozvíjí ptáci a savci. Fauna savců se skládá nejčastěji z hlodavců, kopytníků, chobotnatců, nosorožců, vepřů a hrochů. Z počátku třetihor už známe mnoho skupin primátů (opice) a začínají se už objevovat i první předkové člověka. Flóra je poznamenána prudkým rozvojem krytosemenných rostlin. Nemalou měrou se na složení flóry podílí i nahosemenné
rostliny. Nalézané krytosemenné rostliny jsou typickými teplomilnými druhy. Na našem území rostou v této době palmy, magnólie, fíkusy, symploky, skořicovníky aj. Mírná pásma pak obývají vrby, topoly, břízy, duby a javory. Nejznámější lokality : Monte Bolca (Itálie).
Neogén (26 - 1,8 mil. let) Rozvoj savců a živočišných předků člověka. Původ názvu : Název neogén označuje svrchnější část třetihor. Údaje: Počátkem neogénu přetrvává teplejší klima ze svrchní části paleogénu. V důsledku příznivého klimatu dochází k masovému rozvoji vegetace a k tvorbě hnědého uhlí.Dotváří se kolizní rozhraní po srážce indického a asijského štítu. Rozvoj prvních primátů rodu Homo - Homo habilis. Geologický vývoj : Rozdělení kontinentů se blíží současnému stavu. Indická kra se tlačí na asijský kontinent a doznívá alpínsko-himalájské vrásnění, které bylo nejintenzivnější ve vrchní křídě a paleogénu. Evropa v tethydní oblasti je pásemnými pohořími rozdělena na několik izolovaných pánví. Každá pánev se dále vyvíjí samostatně. Klima je ve spodním neogénu neobvykle teplé a příznivé pro bujný rozvoj vegetace, čímž vznikají na mnoha místech ložiska hnědého uhlí. Ke konci tohoto teplého období náhle dochází k výraznému ochlazení a k vytvoření ledových čepiček na pólech. Nahromadění velkého množství vody na pólech zapříčiňuje úbytek vody v oceánech. Mezi Evropou (u Gibraltaru) a Afrikou se obnažuje pevninský “most", který izoluje středozemní moře tak, že začíná pomalu vysychat. Vznikají zde bohatá ložiska solí. Ve svrchním neogénu se otepluje a tají ledovce na pólech. Pevninský “most" je znovu zaplaven a komunikace s oceánem je obnovena. Fauna a flóra : planktoničtí a bentičtí dírkovci a mřížovci. Živočišné houby expandují i do hlubších částí moří. Mělčí oblasti jsou osídleny korály. Na dně mělkých moří žijí přisedle četné ježovky a jejich druhové rozrůznění v neogénu roste. Obratlovci jsou v mořích zastoupeni pokročilými kostnatými rybami a žraloky z nichž někteří dosahovali délky i 18 m. Objevují se kytovci. Pevnina : Na kontinentech prožívají dobu rozkvětu evolučně úspěšní savci. Největších rozměrů dosahují chobotnatci - mastodonti a dinotheria. Poměrně mohutnými zvířaty byli rovněž obrovští nosorožci. Prudce se rozvíjí koňovití lichokopytníci. V průběhu třetihor a čtvrtohor můžeme sledovat celé vývojové linie koňů. Neogén je významným rozvojem ať už přímých, tak i nepřímých předků člověka. V severní Americe, Evropě a Asii je velice rozšířen dryopithecus, v Indii je nalézán ramapithecus, který je příbuzný spíše dnešnímu orangutanovi. Australopithecus je hojně rozšířený převážně v Africe. Nejstarší jedinec je starý asi 3,8 mil. let. Byl sběračem a lovcem. Při těchto činnostech používal primitivní kamenné nástroje, ale nijak je neupravuje ani neopracovává. O něco mladší je Homo habilis (člověk zručný), nejstarší primát rodu Homo. Chodil již vzpřímeně, měl větší obsah mozkovny a používal vědomě opracované nástroje. Flóra je podobná
paleogénu. Ve spodním neogénu se ještě rozvíjí teplomilná květena (vavřín, magnólie skořicovník), některé (glyptostrobus) dávají vznik hnědému uhlí. Avšak ve svrchním neogénu je situace naprosto jiná. Dochází k celkovému ochlazení a do dříve tropických a subtropických pásem se rozšiřují formy mírného pásma (bříza, jilm, dub).
ČTVRTOHORY (kvartér, 1,8 miliónů let až dodnes) Člověk kolonizuje Zemi! Původ názvu : Název kvartér pochází od latinského slova kvarta znamenající číslo čtyři. Údaje: Dnes se řadí společně se třetihorami do kenozoika. Geologické procesy v kvartéru můžeme srovnávat se současnými.Charakteristické je střídání dob ledových a meziledových.Probíhá tělesný a duševní rozvoj člověka. Geologický vývoj : Čtvrtohorní doba je výrazně poznamenaná rozsáhlým kontinentálním zaledněním. Centrem zalednění v Evropě je Skandinávie a odtud se ledové masy rozšiřují v chladnějších dobách směrem na jih. Dochází taktéž k zalednění horských oblastí (Alpy, Pyreneje). Nahromadění vody v ledovcích způsobuje pokles mořské hladiny až o 120 metrů. Tím vznikají na mnoha místech mezi pevninami jakési mosty, po kterých může volně migrovat zvěř často na obrovské vzdálenosti. Klima v ledových dobách je nejen neobyčejně studené, ale i poměrně suché. Tím dochází leckde k usazování spraší vyvátých z těchto suchých oblastí. Fauna a flóra : V mořských prostředích žije fauna srovnatelná s dnešní. Obrovského rozmachu dosahují savci, kteří osídlují nejen suchozemská prostředí, ale i vodu a vzduch Pevnina : Na kontinentech se složení fauny ale i flóry mění podle klimatu ovlivněného rozšiřováním nebo ústupem kontinentálních ledovců. S nástupem ledových a meziledových dob probíhají rozsáhlé migrace organismů a důležité změny lesních formací a rostlinných porostů. Obrovského rozmachu dosahují savci. V dobách ledových jsou hojní koně, mamuti, nosorožci, pižmoni, sobi, bizoni, polární lišky a medvědi. V meziledových dobách se daří především slonům, jelenům, srncům, daňkům, medvědům, vepřům, šavlozubým tygrům a primátům. Do spodního kvartéru zasahuje nejstarší forma rodu Homo - Homo habilis (člověk zručný). Umí si již vyrábět primitivní kamenné nástroje. Pokročilejší je Homo erectus (člověk vzpřímený), který vyrábí charakteristické kamenné nástroje a umí již používat oheň. Zachovávají se i jejich trvalejší sídliště. V průběhu čtvrtohor nastupuje do konkurenčního boje Homo sapiens (člověk rozumný) a to ve dvou variantách - Homo sapiens neanderthalensis a Homo sapiens sapiens. Vyrábí dokonalé kamenné a kostěné nástroje, dokáže rozdělat oheň, rozvíjí se jeho řeč a loví již ve vysoce organizovaných tlupách. Sapientní varianta nakonec vyšla z konkurenční soutěže vítězně díky dalšímu rozvoji intelektu. Flóra je v dobách meziledových téměř totožná s květenou nebo je teplejší, než u nás roste v současnosti. V době ledové byla
krajina osídlena tundrovou vegetací. Nejméně hostinné plochy obývají mechy a lišejníky, v příznivějších oblastech rostou zakrslé břízy, vrby a další chladnomilné dřeviny. Prostor mezi nimi vyplňuje stepní tráva a byliny. Nejznámější lokality: Neanderthal (SRN), Lascau (Francie)
