POPORODNÍ PATOLOGICKÉ STAVY FEN

Poporodní patologické stavy fen

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 13  2015  ÈÍSLO 4

POPORODNÍ PATOLOGICKÉ STAVY FEN POST-PARTUM PATHOLOGICAL CONDITIONS IN THE BITCH ROMAN KVAPIL Veterinární klinika Podìbradská, Praha

SOUHRN Èlánek popisuje nejvìtší zmìny odehrávající se v organismu feny v období puerperia. Dále popisuje onemocnìní, s kterými se mùžeme bìhem tohoto období u fen nejèastìji setkat. Jsou to onemocnìní celková a onemocnìní postihující dìlohu a mléènou žlázu. Popsány jsou související klinické pøíznaky a terapie jednotlivých onemocnìní. Klíèová slova: pes, puerperium, eklampsie, metritis, prolaps dìlohy, mastitis, agalakcie

SUMMARY In this article the changes are descriped in post-partum period of the bitches. Then follows description of frequent diseases in this period. These diseases include systematic disorders, diseases of the uterus and diseases of the mammary glands. Clinical signs and therapy of diseases are described. Key words: dog, puerperium, eclampsia, metritis, uterine prolapse, mastitis, agalactia

V období po porodu mùžeme u fen zjistit rùzná onemocnìní, z nichž nìkterá mohou být život ohrožující. Toto období nazýváme puerperium, což je období, ve kterém mizí zmìny vyvolané v tìle feny bøezostí (Kábrt, 1979). V tomto èlánku chápeme období puerperia jako období od porodu do odstavu štìòat (Orfanou, 2010). Puerperium u feny Bìhem období puerperia se pohlavní systém feny vrací do stavu, v jakém byl pøed bøezostí. Nejvìtší zmìny, které mùžeme pozorovat, jsou zmìny endokrinologické, zmìny pohlavního aparátu a zmìny chování. Puerperium feny nejvíce ovlivòují hormony prolaktin a oxytocin. Jsou to hormony, které jsou pøímo spojeny s tvorbou mléka. Prolaktin kontroluje produkci mléka a reguluje mateøské chování. Jakmile koncentrace prolaktinu klesá, klesá i produkce mléka. Jeho koncentrace v krvi se zvýší pøed porodem z koncentrace 41 ng/ml na hladinu 117 ng/ml. Pìt týdnù po porodu potom klesá na koncentraci < 20 ng/ml. Oxytocin je odpovìdný za spuštìní mléka z mléèné žlázy a pomáhá pøi involuci dìlohy. V mléèné žláze podporuje kontrakci myoepiteliálních

202

bunìk, což má za následek vytlaèení mléka do vývodných cest mléèné žlázy. Jeho koncentrace v krvi je zvýšená bìhem laktace (Orfanou, 2010). Bìhem puerperia se na pohlavním aparátu odehrávají dvì hlavní zmìny. Na vajeènících se ze žlutých tìlísek (corpora lutae), která produkovala hormon progesteron, stanou tìlíska bílá (corpora albicans) a dìloha involuje. Regrese žlutých tìlísek je zpoèátku rychlá, potom se zpomaluje, takže po tøech mìsících mìøí 2,5 mm. Kontrakce myometria trvají jen nìkolik dní po porodu a pomáhají vypudit tekutiny a reziduální tkánì z dìlohy. Velikosti dìlohy pøed bøezostí je dosaženo za 1 až 2 mìsíce po porodu. K regeneraci endometria dochází teprve až po 12 týdnech (Noakes, 2008; Orfanou, 2010). Také mateøské chování je regulováno hormony oxytocinem a prolaktinem, ale je zároveò ovlivnìno genetickými a ostatními hormonálními faktory. Dùležitou roli hrají zkušenost z pøedchozích porodù a èichové, vizuální a sluchové vjemy od štìòat. Fena pomáhá štìòatùm po porodu z obalù, olizuje je a pomáhá je nasmìrovat ke své mléèné žláze. Po nakrmení štìòat jim olizuje oblast bøicha, aby je stimulovala k moèení a defekaci.



Obr. 1: Fena se štìòaty krátce po porodu.

Onemocnìní feny v dobì puerperia Patologické stavy, které se mohou vyskytnout bìhem puerperia u feny, rozdìlujeme na celková onemocnìní, onemocnìní dìlohy a onemocnìní mléèné žlázy. Celková onemocnìní po porodu Poporodní hypokalcemie Poporodní hypokalcemie (eklampsie, poporodní tetanie) se mùže objevit ke konci bøezosti, bezprostøednì po porodu nebo nejèastìji 2–3 týdny po porodu. Nejèastìji jsou postižené feny malých plemen, zvláštì když kojí vìtší poèet štìòat. Hypokalcemie vznikne kombinací zvýšené potøeby kalcia a jeho omezené dostupnosti. Snížená dostupnost vápníku vzniká ze dvou pøíèin. Jednak je to nedostatek vápníku v potravì, jednak vzniká sekundárnì pøi redukované absorpci ve støevì nebo nedostateèné mobilizaci v kostech. První pøíznaky, které majitel mùže pøehlédnout, jsou neklid, zrychlené dýchání a naøíkání. Fena zaène nadmìrnì slinit a objeví se svìdivost hlavy. Stav se vìtšinou rychle zhoršuje. Objeví se neurologické pøíznaky jako tetanický postoj, mydriáza a záchvaty. Typické jsou klonicko-tonické svalové køeèe. Tìlesná teplota stoupá nad 40,5 °C a objeví se pøíznaky srdeèní dysfunkce (arytmie). Klinická diagnóza je stanovena na základì anamnézy (období po porodu) a klinických pøíznakù. Potvrzení diagnózy pøinese zjištìní hladiny vápníku v krevním séru.

Diferenciální diagnózy jsou záchvaty jiné etiologie (napø. hypoglykemie, meningoencefalitida, otravy atd.). Terapii je nezbytné zahájit co nejdøíve na základì anamnézy a klinického nálezu. Podáváme 10% glukonan vápenatý intravenóznì v dávce 5–15 mg/kg. Podávání kalcia by mìlo být pomalé, asi 1 ml/min. Doporuèuje se na 12 až 24 hodin odstavit štìòata. Po stabilizaci pacienta podáváme glukonan vápenatý v dávce 50 mg/kg 2× dennì, bikalcium fosfát v dávce 125 mg/kg 3× dennì, kalcium karbonát 100 mg/kg 2× dennì. Podávání vápníku preventivnì bìhem bøezosti spíše predisponuje k onemocnìní, než mu zabraòuje (Simpson, 2004; Bright, 2008; Rozanski, 2007). Abnormální mateøské chování – kanibalismus Projevy tohoto chování jsou opuštìní štìòat, odmítání štìòat a kanibalismus. Pøíèinou tohoto chování jsou rùzné faktory zpùsobující nervozitu feny (bolest, rušení feny, eklampsie, metritida, mastitida, èasté návštìvy cizích lidí, nadmìrná snaha peèovat o štìòata). Jiné faktory vedoucí k tomuto chování jsou genetická predispozice, císaøský øez, nezkušenost feny a odmítnutí štìòat s abnormalitami (nízká porodní váha, genetické vady štìòat – rozštìp). V tìchto pøípadech odejmeme fenì štìòata na pøechodnou dobu, než se chování feny upraví. Pokud vykazuje i nadále abnormální mateøské chování, musíme štìòata odchovat umìle. Prevencí tohoto abnormálního mateøského chování je vybrání klidného místa k porodu; k fenì smí jen osoby,

203


Obr. 2: Normální poporodní výtok z pøezky.

které akceptuje; fenu sledujeme diskrétnì. Štìòata po císaøském øezu pøiložíme k fenì a mùžeme je potøít výtokem z pøezky pro stimulaci èichového vjemu. Pokud fena stejné abnormální chování vykazuje pøi dalším porodu, mìla by být vylouèena z chovu (Orfanou, 2010; Simpson, 2004).

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 13  2015  ÈÍSLO 4 Prolaps dìlohy Prolaps dìlohy s everzí jednoho nebo obou dìložních rohù je vzácné onemocnìní. Rozlišujeme úplný prolaps, když se vyhøezlá èást dìlohy dostane vulvou ven, nebo èásteèný prolaps, když vyhøezlá èást dìlohy není vidìt. Pøíèinou je usilovné tlaèení pøi porodu, jakož i tenesmus pøi metritidì nebo retenci plodových obalù. Vyhøezlá èást dìlohy je edematózní až nekrotická. Prolaps vzniká okamžitì po porodu nebo nìkolik hodin po porodu. Stav postiženého zvíøete závisí na rozsahu vyhøeznutí a délce trvání stavu. Terapií je zpìtná manuální repozice dìlohy do normální anatomické pozice, což je závislé na závažnosti prolapsu, délce trvání, stavu stìny dìlohy a na celkovém stavu feny. Když je vyhøezlá dìloha v dobrém stavu, provedeme oplach antiseptiky a per vaginam reponujeme dìlohu do její normální anatomické polohy. Fenu postavíme na hrudní konèetiny a zasouváme vyhøezlou dìlohu do pochvy. Jakmile je zasunuta vìtší èást dìlohy zpìt, naplníme ji fyziologickým roztokem a tím zpùsobíme její repozici do fyziologické polohy. V nìkterých pøípadech je nutné provést laparotomickou repozici dìlohy. Pøi výskytu nekróz a poškození dìlohy je indikována ovario-hysterektomie. Po úspìšném pøemístìní dìlohy zvíøeti podáme 5 až 10 IU oxytocinu (Orfanou, 2010; King, 2007).

Onemocnìní dìlohy Poporodní metritida Poporodní metritida se obvykle projeví jako akutní forma v dobì 1 až 4 dny po porodu. Je charakterizována zánìtem endometria a myometria. Pøíèinou je intrauterinní invaze bakterií otevøeným dìložním krèkem. Nejèastìji kultivovanými bakteriemi jsou Escherichia coli, Proteus spp., Staphylococcus spp. a Streptococcus spp. Predispozièní jsou faktory jako dystokie, porodní manipulace, vaginitida, porod ve špinavém prostøedí, dlouho trvající porod, pomalá involuce dìlohy, zadržení plodù nebo plodových obalù a potrat. Jedním z pøíznakù je zvìtšení množství výtoku, který se stává více viskózním, nahnìdlým a zapáchajícím. Obvykle onemocnìní doprovází mastitida. Horeèka je 40,0 až 40,5 °C. Fena vykazuje pøíznaky, jako je deprese, dehydratace, anorexie, zrychlené dýchání, tachykardie a zvracení. Fena odmítá štìòata, snižuje se u ní produkce mléka, až vznikne agalakcie. Pokud se stav zanedbá, mùže fena uhynout. Diagnóza se stanoví na základì anamnézy a klinického vyšetøení. Pomocí ultrazvukového a rentgenologického vyšetøení mùžeme zjistit pøípadnì zadržené plody nebo lùžka. Je také vhodné provést mikrobiologickou kultivaci s testováním citlivosti na antibiotika, pro vhodnou terapii (King, 2007). Základem terapie je eliminace infekce, odstranìní obsahu dìlohy. Dùležitá je také podpùrná terapie celkového stavu feny. Provádíme rehydrataci, podáváme antibiotika. Pro odstranìní obsahu dìlohy podáváme oxytocin (5 až 20 IU po 8 hodinách) a pozdìji prostaglandin F2 (0,025 až 0,05 mg/kg s. c., 6–8× dennì po 2–3 dny). Oxytocin je úèinný jen asi do 4. dne po porodu (Simpsom, 2004; Orfanou, 2010; Bright, 2008).

204

Retence plodových obalù nebo plodù Zadržení plodových obalù je u fen vzácnou nemocí, mùže však zpùsobit závažné problémy. Pøi zadržení plodových obalù se objeví hustý výtok barvy tmavì zelené až èerné. Výtok pøetrvává bìhem nìkolika dní po porodu. Zadržení plodových obalù mùže vést k metritidì a následné septikemii. Stejný výtok je pozorován pøi zadržení plodù. Tento stav však vede k progresivnímu zhoršení stavu feny. Vzniká metritida a výtok se mìní na purulentní. V nìkterých pøípadech mùže dojít k ruptuøe dìlohy a peritonitidì. Diagnózu potvrdíme ultrazvukovým nebo rentgenologickým vyšetøením, které prokáže náplò dìlohy. Terapii retence plodových obalù provádíme podáním oxytocinu v dávce 1 až 5 IU, 2–4× dennì po dobu 3 dnù. Pøi

Obr. 3: Fena se štìòaty po porodu.


Poporodní patologické stavy fen na etiologii syndromu se mohou vyskytnout i jiné klinické pøíznaky. Diagnóza je založena na charakteristickém klinickém obrazu. Je nezbytné provést dùkladné vyšetøení stìny pochvy inspekcí za použití spekula nebo endoskopu. Pøi krvácení z dìlohy zjistíme výtok krve z dìložního krèku. Další vyšetøení by mìla vést k odhalení dalších možných pøíèin krvácení (hematologické vyšetøení, koagulaèní faktory, protrombinový èas). Terapie vaginálního krvácení se provádí vìtšinou chirurgicky – ligaturou krvácející cévy. Uterinní mírné krvácení ošetøíme podáním oxytocinu (0,25 až 1,0 IU/kg). V závažných pøípadech provedeme stabilizaci pacienta a ovario-hysterektomii (King, 2007). Onemocnìní mléèné žlázy

Obr. 4: Hnisavý výtok z pøezky.

retenci plodù provádíme hysterektomii nebo ovario-hysterektomii. Pokud neprovedeme hysterektomii je indikována aplikace širokospektrých antibiotik (Simpson, 2004; Orfanou, 2010). Subinvoluce placentárních míst Subinvoluce placentárních míst je zpùsobena erozemi sliznice dìlohy, které souvisejí se zbytky trofoblastu. Pøíèina onemocnìní není známá. Nejèastìji se s tímto onemocnìním setkáváme u fen pøi prvním porodu. Klinicky se onemocnìní projevuje malým množstvím kontinuálního nebo intermitentního výtoku hemoragického nebo hlenokrvavého charakteru po 6 týdnù po porodu. Normálnì se u feny po porodu objevuje seróznì krvavý výtok po dobu 3 až 6 týdnù. Celkový zdravotní stav zvíøete není narušen. Cytologickým vyšetøením výtoku zjistíme nezánìtlivý výtok (Bright, 2008). Komplikace jako infekce dìlohy nebo její ruptura jsou vzácné. Tento stav také neovlivòuje plodnost feny. Obvykle se onemocnìní vyléèí bez terapie a neovlivòuje následující bøezost (Simpson, 2004). Puerperální krvácení Mírné krvácení z pohlavního aparátu feny po porodu je normální. Tento výtok je zpoèátku zabarven dozelena barvivem uteroverdinem. Jeho barva se potom mìní na krvavou. Nadmìrné krvácení po porodu mùže ukazovat na poranìní dìlohy nebo pochvy, rupturu cévy (Simpson, 1998). Nejèastìji k puerperálnímu krvácení dojde u zvíøat s poruchou koagulace. Vzácnì to mùže být následek eroze velké cévy v pøípadech subinvoluce placentárních míst. Klinicky se puerperální kr vácení projevuje kontinuálním výtokem vìtšího množství krve. V závislosti

Mastitida Jde o onemocnìní bakteriální etiologie. Hlavními patogeny zpùsobujícími mastitidu jsou Escherichia coli, Staphylococcus spp. a Streptococcus spp. Onemocnìní mùže postihnout jednu nebo více žláz laktující feny, nejèastìji po úhynu štìòat nebo po odstavu. Faktory predisponující k onemocnìní jsou: špatné hygienické podmínky prostøedí, malá velikost vrhu, úhyn a brzký odstav štìòat, velký stres a výskyt metritidy. Hlavními klinickými pøíznaky jsou nechutenství, neklid, teplota pøesahující 40 °C, nezájem o štìòata. Postižená mléèná žláza je bolestivá, horká, zvìtšená a edematózní. Sekret se stává hustým, nažloutlým až zeleným nebo je èervený až hnìdý a èasto obsahuje vloèky. Èastý je vznik abscesù a nekróz. U subklinických stavù, kdy nepozorujeme zjevné klinické pøíznaky, mùžeme zjistit abnormality u štìòat – èasto sají, vypadají hladovì a neprospívají. Nìkdy mùže onemocnìní vést k septikemii štìòat a jejich úhynu. Diagnózu mùžeme potvrdit na základì klinických pøíznakù, bakteriální kultivace mléka a cytologického nálezu. Terapii zaèneme bezprostøednì po stanovení diagnózy. Podáváme antibiotika po dobu 7 až 10 dnù. Výbìr antibiotik je nejlepší na základì laboratorního zjištìní citlivosti. Protože antibiotika se dostávají do mléka, nepodáváme tetracykliny, fluorochinolony a chloramfenikol, které mohou mít negativní vliv na štìòata. Pro snížení teploty, edému mléèné žlázy a bolesti podáváme nesteroidní protizánìtlivé léky. V mírných pøípadech mastitidy mohou štìòata mléko sát, v závažných pøípadech je musíme odstavit a krmit umìle. Obsah mléka v postižené mléèné žláze pravidelnì odstraòujeme a mùžeme pøikládat teplé obklady a provádìt jemnou masáž. Pøípady, kdy se vyvíjí absces nebo se objeví nekróza, musíme ošetøit chirurgicky (Orfanou, 2010; King, 2007; Simpson, 2004). Agalakcie Agalakcii definujeme jako ztrátu schopnosti vyluèovat mléko buï z dùvodu, že se mléko netvoøí, nebo tzv. nespustí. Primární etiologie onemocnìní zpùsobená nevyvinutím rùzných anatomických struktur mléèné žlázy je vzácná. Sekundárnì mùže agalakcie vzniknout

205

Poporodní patologické stavy fen jako následek nedostateèné sekrece prolaktinu, omezené odpovídavosti hmatových receptorù a stresu. Sekundární agalakcie se mùže vyvinout po pøedèasném porodu, pøi rùzných patologických stavech (metritida), po podání progestagenù, pøi hormonální dysbalanci nebo neadekvátní výživì bøezí feny. Doèasná agalakcie mùže vzniknout následkem podání sedativ a anestetik pøi císaøském øezu. Také feny rodící poprvé mohou vyvinout doèasnou agalakcii v dùsledku strachu a nervozity. Podezøení na agalakcii vznikne, pokud jsou štìòata neklidná a nepøibírají na váze. Diagnózu stanovíme na základì vyšetøení mléèné žlázy, které provádíme nejménì 1 hodinu po odstavu štìòat a 5 až 10 minut po podání 2 IU oxytocinu. Terapie zahrnuje léèbu onemocnìní ve spojení s neurohormonální stimulací syntézy a sekrece mléka. Mùžeme použít protokol podání metoklopramidu v dávce 0,1 až 0,5 mg/kg každých 6 až 8 hodin po dobu 5 dnù. Metoklopramid stimuluje produkci prolaktinu. Dále podáváme oxytocin v dávce 0,5 až 2 IU nejménì 8× dennì po dobu 1 až 5 dnù. Oxytocin pomáhá spustit mléko. V pøípadech nervozity feny mùžeme podat acepromazin v dávce 1 až 2 mg/kg. Štìòata pøikládáme k mléèné žláze asi 5 až 10 minut po aplikaci oxytocinu (Simpson, 2004; Orfanou, 2010). Galaktostáza Galaktostáza je popisována jako zpoždìné nebo obtížné spuštìní mléka, které má za následek akumulaci mléka v mléèné žláze. Vìtšinou jde o následek anatomické abnormality. Mùžeme ji také pozorovat po úhynu štìòat, po náhlém odstavu štìòat a také pokud štìòata nejsou schopná vysát všechno mléko (napø. málopoèetný vrh). Pøíznaky jsou zvìtšení mléèné žlázy a její otok. Také je výrazná bolestivost. Stáze mléka mùže být predispozicí pro vznik mastitidy. Nejèastìji postihuje kaudální segmenty mléèné žlázy. Terapie spoèívá v mírné masáži mléèné žlázy a u feny, která již nekojí štìòata, podáváme inhibitory prolaktinu (cabergolin, bromocriptin). Dále omezíme množství podávaného krmiva a vody. V nìkterých pøípadech pro zmenšení edému mléèné žlázy podáváme diuretika. Doporuèuje se mírná masáž mléèné žlázy a teplé obklady (Simpson, 2004).

206

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 13  2015  ÈÍSLO 4 Závìr S tìmito onemocnìními se mùžeme setkat u fen v dobì po porodu. Jejich vèasná diagnostika a terapie mohou postiženou fenu zachránit. Tato práce byla podpoøena z prostøedkù MVCR VG20132015133. MVDr. Roman Kvapil Veterinární klinika, s.r.o. Podìbradská 63a/1079 198 00 Praha 9 e-mail: [email protected]

Literatura 1. Orfanou DC, Ververidis HN, Boscos CM, Fthenakis GC. Post-partum pathological conditions in the bitch. Part I. EJCAP 20:21–28, 2010. 2. Orfanou DC, Ververidis HN, Boscos CM, Fthenakis GC. Post-partum pathological conditions in the bitch. Part II. EJCAP 20:119–126, 2010. 3. Kábrt J, Valach V. Struèný lékaøský slovník. Avicenum, Praha 1979. 4. Simpson G, England G, Harvey M. Manual of Small Animal Reproduction and Neonatology. BSAVA 139–141, 2004. 5. King L, Boag A. BSAVA Manual of Canine and Feline Emergency and Critical Care. BSAVA 234–236, 2007. 6. Noakes DE, Parkinson TJ, England GCW. Veterinary Reproduction and Obstetrics. Elsevier, 2008:198. 7. Bright RM. Handbook of Small Animal Practice. Saunders 2008:612–614. 8. Rozanski EA, Rush JE. Small Animal Emergency and Critical Care Medicine. Manson Publishing 2007:167–170.

POPORODNÍ PATOLOGICKÉ STAVY FEN

Recommend Documents