POLITIKA OCHRANY KLIMATU V ČESKÉ REPUBLICE

POLITIKA OCHRANY KLIMATU V ČESKÉ REPUBLICE OZNÁMENÍ KONCEPCE podle § 10c zákona č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění, v rozsahu podle přílohy č. 7, včetně vyhodnocení vlivů koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Září 2009

Předkladatel:

Ministerstvo životního prostředí Odbor změny klimatu

POK ČR – oznámení dle § 10c zákona č. 100/2001 Sb.

2


OBSAH A.

ÚDAJE O PŘEDKLADATELI ..................................................................5

A.1.

NÁZEV ORGANIZACE ............................................................................................5

A.2.

IČ, BYLO-LI PŘIDĚLENO.........................................................................................5

A.3.

SÍDLO (BYDLIŠTĚ) ................................................................................................5

A.4.

JMÉNO, PŘÍJMENÍ, PRACOVIŠTĚ, TELEFON A E-MAIL OPRÁVNĚNÉHO ZÁSTUPCE PŘEDKLADATELE .................................................................................................5

B.

ÚDAJE O KONCEPCI .......................................................................... 6

B.1.

NÁZEV

B.2.

OBSAHOVÉ ZAMĚŘENÍ (OSNOVA) ...........................................................................6

B.3.

CHARAKTER........................................................................................................ 7

B.4.

ZDŮVODNĚNÍ POTŘEBY POŘÍZENÍ ........................................................................... 7

B.5.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY A POSTUPY (ETAPY) ŘEŠENÍ ....................................................... 7

B.6.

HLAVNÍ CÍLE .......................................................................................................8

B.7.

PŘEHLED UVAŽOVANÝCH VARIANT ŘEŠENÍ ...............................................................8

B.8.

VZTAH K JINÝM KONCEPCÍM A MOŽNOST KUMULACE VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A VEŘEJNÉ ZDRAVÍ S JINÝMI ZÁMĚRY .......................................................................9

B.9.

PŘEDPOKLÁDANÝ TERMÍN DOKONČENÍ ................................................................. 11

B.10.

NÁVRHOVÉ OBDOBÍ ........................................................................................... 11

B.11.

ZPŮSOB SCHVALOVÁNÍ ...................................................................................... 11

C.

ÚDAJE O DOTČENÉM ÚZEMÍ ............................................................. 12

C.1.

VYMEZENÍ DOTČENÉHO ÚZEMÍ .............................................................................12

C.2.

VÝČET DOTČENÝCH ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH CELKŮ, KTERÉ MOHOU BÝT KONCEPCÍ OVLIVNĚNY .......................................................................................................12

C.3.

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY STAVU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V DOTČENÉM ÚZEMÍ .........12

C.4.

STÁVAJÍCÍ PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V DOTČENÉM ÚZEMÍ ............................. 33

D.

PŘEDPOKLÁDANÉ VLIVY KONCEPCE NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A VEŘEJNÉ ZDRAVÍ VE VYMEZENÉM DOTČENÉM ÚZEMÍ....................................... 37

E.

DOPLŇUJÍCÍ ÚDAJE.......................................................................... 39

E.1.

VÝČET MOŽNÝCH VLIVŮ KONCEPCE PŘESAHUJÍCÍ HRANICE ČESKÉ REPUBLIKY ...............39

E.2.

..........................................................................................................6

MAPOVÁ DOKUMENTACE A JINÁ DOKUMENTACE TÝKAJÍCÍ SE ÚDAJŮ V OZNÁMENÍ KONCEPCE ........................................................................................................39

E.3.

DALŠÍ PODSTATNÉ INFORMACE PŘEDKLADATELE O MOŽNÝCH VLIVECH NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A VEŘEJNÉ ZDRAVÍ .............................................................................39

E.4.

STANOVISKO ORGÁNU OCHRANY PŘÍRODY, POKUD JE VYŽADOVÁNO PODLE §45I ZÁKONA Č. 114/1992 SB., VE ZNĚNÍ ZÁKONA Č. 218/2004 SB..............................................39

PŘÍLOHY

......... 43

3


SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK OBRÁZEK 1:

GRAF VÝVOJE EMISÍ ZÁKLADNÍCH ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK V LETECH 2000 – 2007 ......14

OBRÁZEK 2:

NEJVYŠŠÍ 24 HODINOVÉ KONCENTRACE PM10 V ROCE 2007..................................16

OBRÁZEK 3:

MAPA OBLASTÍ ČR S PŘEKROČENÝMI IMISNÍMI LIMITY PRO OCHRANU ZDRAVÍ V ROCE 2007............................................................................................................... 17

OBRÁZEK 4:

PROCENTO DLOUHODOBÉHO SRÁŽKOVÉHO NORMÁLU NA ÚZEMÍ ČR V LETECH 2000 – 2007……………….............................................................................................18

OBRÁZEK 5:

ZNEČIŠŤUJÍCÍ LÁTKY VYPOUŠTĚNÉ PODNIKY DO VODNÍCH TOKŮ V ČR V LETECH 1998 – 2008 (ZDROJ: ČSÚ)..........................................................................................20

OBRÁZEK 6:

JAKOSTI VODY V TOCÍCH ČR V OBDOBÍ 2006–2007 DLE ČSN 75 7221 ....................22

OBRÁZEK 7:

ÚZEMÍ SOUSTAVY NATURA 2000: EVROPSKY VÝZNAMNÉ LOKALITY K 31.12.2007 ....29

OBRÁZEK 8:

ÚZEMÍ SOUSTAVY NATURA 2000: PTAČÍ OBLASTI K 31.12.2007..............................29

OBRÁZEK 9:

PRODUKCE ODPADŮ V ČR ................................................................................. 31

TABULKA 1:

MNOŽSTVÍ VODY VYROBENÉ V ROCE 2008 ..........................................................18

TABULKA 2:

PŘEHLED ZÁSOBOVÁNÍ VODOU Z VODOVODNÍ SÍTĚ V ROCE 2008...........................19

TABULKA 3:

KANALIZAČNÍ SÍŤ A POČET OBYVATEL S NAPOJENÍM NA ČOV V ČR V ROCE 2006 .....20

TABULKA 4:

ROZDĚLENÍ PROFILŮ ČR V JEDNOTLIVÝCH SKUPINÁCH UKAZATELŮ DO TŘÍD JAKOSTI VODY DLE ČSN 75 7221 V ROCE 2007..................................................................22

TABULKA 5:

TĚŽBA VYBRANÝCH NERUDNÍCH A ENERGETICKÝCH SUROVIN 2003 – 2007...............25

TABULKA 6:

ZMĚNY V ROZLOZE JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ POZEMKŮ V ČR....................................26

TABULKA 7:

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ V ČR.....................................................................................28

4


A.

ÚDAJE O PŘEDKLADATELI

A.1.

NÁZEV ORGANIZACE Ministerstvo životního prostředí Odbor změny klimatu

A.2.

IČ, BYLO-LI PŘIDĚLENO 00164801

A.3.

SÍDLO (BYDLIŠTĚ) Vršovická 1442/65 100 00 Praha 10

A.4.

JMÉNO, PŘÍJMENÍ, PRACOVIŠTĚ, TELEFON A E-MAIL OPRÁVNĚNÉHO ZÁSTUPCE PŘEDKLADATELE

Ing. Pavel Zámyslický ředitel odboru změny klimatu +420 267 122 328 [email protected]

5


B.

ÚDAJE O KONCEPCI

B.1.

NÁZEV Politika ochrany klimatu v České republice

B.2.

OBSAHOVÉ ZAMĚŘENÍ (OSNOVA) V první části podává Politika ochrany klimatu v České republice (dále také „POK“ nebo „Politika“) stručný přehled současných poznatků o mechanismech změny klimatu, politice změny klimatu na úrovni mezinárodní a úrovni EU a situaci v ČR z hlediska současných emisí skleníkových plynů a možných dlouhodobých dopadů jejich narůstající koncentrace. Druhá část představuje hlavní (návrhovou) část POK. Stanovuje hlavní cíle pro snižování emisí skleníkových plynů do roku 2020 a navrhuje sadu zásadních opatření s největším potenciálem pro snížení emisí skleníkových plynů v České republice pro oblasti průmyslu, energetiky, konečné spotřeby energie, dopravy, zemědělství a lesnictví a odpadového hospodářství. Tato opatření jsou kvantifikována z hlediska nákladů na snížení emisí a celkového redukčního potenciálu. Je hodnocen předpokládaný trend vývoje v dané oblasti a navržena příslušná legislativní nebo programová opatření k využití tohoto potenciálu. Třetí část pojednává ekonomické souvislosti ochrany klimatu. Náklady jednotlivých opatření na snížení emisí shrnuje do nákladové křivky, rozebírá možnosti financování změny klimatu a potřeby v oblasti klimatické rozvojové pomoci třetím zemím. Část čtvrtá se rámcově zabývá problematikou adaptací na nežádoucí účinky změny klimatu. Plánovaná adaptační opatření zde nejsou blíže specifikována a předpokládá se jejich rozvinutí v rámci samostatně zpracované Strategie adaptace na změnu klimatu v ČR. Pátá část je zaměřena osvětově a výchovně. Pojednává o možnostech úspor na straně jedinců, především prostřednictvím zefektivnění každodenního provozu domácností a úřadů a zabývá se podpůrnou rolí státní správy a místních samospráv v oblasti změny klimatu.

6


B.3.

CHARAKTER Politika ochrany klimatu v České republice je koncepční dokument, který určuje strategii a základní cíle ČR v oblasti změny klimatu do roku 2020. Pro jednotlivé významné oblasti (energetika, průmysl, doprava, zemědělství a lesnictví, konečná spotřeba) definuje zásadní mitigační opatření s největším potenciálem pro snížení emisí skleníkových plynů. Účelem Politiky je navrhnout funkční opatření a postupy, nikoli nahrazovat jiné politiky a strategie. Cílovým stavem je zahrnutí kritérií ochrany klimatu do všech zásadních rozhodovacích procesů a dokumentů jednotlivých rezortů.

B.4.

ZDŮVODNĚNÍ POTŘEBY POŘÍZENÍ Zpracování Politiky ochrany klimatu v České republice vychází z potřeby aktualizace Národního programu na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice, který byl schválen usnesením vlády č. 187 ze dne 3. března 2004, na základě dalšího vývoje a závazků přijatých ČR na mezinárodní úrovni a úrovni Společenství. Usnesení vlády ČR č. 407 ze dne 16. dubna 2008 ukládá místopředsedovi vlády a ministru životního prostředí předložit návrh nové Politiky ochrany klimatu v České republice vládě, čímž bude provedena aktualizace Národního programu. Politika ochrany klimatu do značné míry vychází z komplexního vyhodnocení Národního programu z hlediska účinků a ekonomických možností přijatých opatření včetně srovnání výchozího stavu a redukce emisí dosažené od přijetí Národního programu, schváleného rovněž usnesením vlády ČR č. 407 ze dne 16. dubna 2008.

B.5.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY A POSTUPY (ETAPY) ŘEŠENÍ Přípravnou fází bylo zpracování vyhodnocení Národního programu na zmírnění dopadů změny klimatu, které bylo zahájeno v roce 2007. Na jeho základě byla v dubnu 2008 zahájena práce na první verzi Politiky. Práce byla v převážné míře zadána externím expertům pro jednotlivé zpracovávané oblasti. První verze Politiky byla následně podstatně přepracována s důrazem na bližší specifikaci a kvantifikaci navrhovaných opatření ke snížení emisí skleníkových plynů. Zpracování aktuálně předkládaného návrhu POK bylo koordinováno odborem změny klimatu Ministerstva životního prostředí ve spolupráci s poradcem ministra, který byl pověřen řízením přípravy. Byla ustavena expertní pracovní skupina, která byla facilitována externím konzultantem. Úkolem expertní pracovní skupiny byla selekce a následná prioritizace vhodných opatření ke snižování emisí skleníkových plynů na základě konsensuálně přijatých kritérií. Jednotliví odborníci – členové expertní pracovní skupiny – následně ve 7


spolupráci s koordinačním a řídícím týmem zpracovali jednotlivá opatření do sjednocené podoby a následně byl vyčíslen předpokládaný příspěvek navržených opatření ke snížení emisí skleníkových plynů oproti referenčnímu scénáři a měrné náklady na realizaci opatření. Politika byla v květnu 2009 představena veřejnosti ve stádiu návrhu Ministerstva životního prostředí. Tomuto kroku přecházelo zkrácené vnitřní připomínkové řízení v rámci Ministerstva. Řádné vnitřní připomínkové řízení proběhlo v červnu 2009 a vzešlé připomínky a náměty byly do návrhu zapracovány. V srpnu 2009 stále pokračují práce na implementační části POK, která bude ukládat konkrétní termínované úkoly, především legislativního a programového charakteru, které mají sloužit k naplnění stanovených cílů a podpořit realizaci navrhovaných opatření. Po dokončení implementační části bude POK předložena do mezirezortního připomínkového řízení.

B.6.

HLAVNÍ CÍLE Hlavním cílem POK je snížení emisí skleníkových plynů o 20 % mezi roky 2005 a 2020. V absolutním vyjádření se jedná o téměř 30 milionů tun CO2ekv. ročně. Tento cíl je dosažitelný, budou-li realizována všechna dostupná opatření předkládaná v rámci tohoto dokumentu. Pokud bude zahrnut potenciál snížení emisí pomocí nového jaderného energetického zdroje, je dostupný objem snížení emisí 38 milionů tun CO2ekv. ročně. Jednalo by se tak o 26% snížení oproti celkovým emisím ve výši 146 milionů tun CO2ekv. v roce 2005. Dílčím cílem je plné využití vypočteného mitigačního potenciálu v jednotlivých sektorech.

B.7.

PŘEHLED UVAŽOVANÝCH VARIANT ŘEŠENÍ POK je zpracovávána invariantně, nicméně hlavní cíl celkového snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 oproti referenčnímu roku 2005 v absolutním i relativním vyjádření byl kvantifikován ve dvou variantách – s uvedením nového bloku JETE do provozu do roku 2020 a bez podstatné změny ve využití jaderných zdrojů v České republice. V otázce dalšího vývoje jaderné energetiky však POK nic nepředjímá ani nedoporučuje, nicméně s ohledem na probíhající diskuse o rozšíření JETE bylo žádoucí tento možný vývoj zohlednit.

8


B.8.

VZTAH K JINÝM KONCEPCÍM A MOŽNOST KUMULACE VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A VEŘEJNÉ ZDRAVÍ S JINÝMI ZÁMĚRY

Změny klimatu lze označit za průřezové téma. Vztahy POK k jiným koncepcím tak mohou být obecně následující: -

koncepce stanovují cíle a opatření v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví, které mohou být POK ovlivněny (např. Statní politika životního prostředí, Národní lesnický program apod.),

-

koncepce mohou být prostředkem pro plnění cílů POK (např. Operační program Podnikání a inovace),

-

POK může být prostředkem pro plnění cílů jiných koncepcí (např. Strategie udržitelného rozvoje ČR).

Mezi hlavní dokumenty, které mohou mít vazbu k Politice, lze zařadit následující: Mezinárodní dokumenty •

Obnovená Strategie udržitelného rozvoje EU (2006)

•

6. akční plán EU pro životní prostředí (2001)

•

Akční plán EU pro lesnictví (2006)

•

Rámcová směrnice č. 96/62/EC o hodnocení a řízení kvality ovzduší (1996)

•

Směrnice 2000/60/ES ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (2000)

•

Směrnice 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (1992)

•

Směrnice 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků (1979)

•

Energetická politika EU (2007)

•

Strategie EU pro biopaliva (2006)

•

Cestovní mapa obnovitelné energie EU (2007)

•

Bílá kniha evropské dopravní politiky (2001)

Dokumenty ČR •

Strategie udržitelného rozvoje ČR (2004)

•

Národní strategický referenční rámec 2007 – 2013 (MMR, 2007)

•

Politika územního rozvoje ČR (MMR, 2008)

•

Národní politika vědy a výzkumu ČR 2006 – 2008 (MŠMT, 2006)

•

Státní energetická koncepce (MPO, 2004)

•

Koncepce průmyslové politiky (MPO, 2000)

•

Akční plán energetické účinnosti ČR (MPO, 2007)

•

Surovinová politika v oblasti nerostných surovin (MPO, 2000) 9


•

Operační program Podnikání a inovace 2007 – 2013 (MPO, 2007)

•

Národní inovační politika 2005 – 2010 (MPO, 2005)

•

Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů na roky 2006 – 2009 (MPO, 2005)

•

Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020 (MV, 2008)

•

Státní politika životního prostředí 2004 – 2010 (MŽP, 2004)

•

Národní strategie ochrany biologické rozmanitosti (MŽP, 2005)

•

Plán odpadového hospodářství ČR (MŽP, 2003)

•

Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR (MŽP, 2004)

•

Národní program snižování emisí ČR (MŽP, 2007)

•

Národní program ke zlepšování kvality ovzduší (MŽP, 2003)

•

Strategie ochrany před povodněmi pro území ČR (MŽP, 2000)

•

Státní program ochrany přírody a krajiny České republiky (MŽP, 1998)

•

Operační program Životní prostředí 2007 – 2013 (MŽP, 2006)

•

Státní program environmentálního vzdělávání‚ výchovy a osvěty v České republice (MŽP, 2000)

•

Akční plán environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na léta 2007 – 2009 (MŽP, 2006)

•

Program podpory environmentálních technologií v ČR (MŽP, 2005)

•

Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj (MŽP, 2008)

•

Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století (MZd, 2002)

•

Akční program zdraví a životního prostředí ČR (1998)

•

Dopravní politika ČR 2005 – 2013 (MD, 2005)

•

Operační program Doprava 2007 – 2013 (MD, 2006)

•

Podpora realizace udržitelné dopravy 2007 – 2011 (MD, 2007)

•

Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy ČR (MD, 2004)

•

Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 (MZe, 2004)

•

Program MZe udržitelné spotřeby a výroby (MZe, 2007)

•

Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR na období 2007 – 2013 (MZe, 2006)

•

Program rozvoje venkova ČR na období 2007 – 2013 (MZe, 2007)

•

Plán hlavních povodí České republiky 2007 – 2012 (MZe, 2007)

•

Národní lesnický program (MZe, 2008)

10


B.9.

PŘEDPOKLÁDANÝ TERMÍN DOKONČENÍ Listopad 2009

B.10.

NÁVRHOVÉ OBDOBÍ Politika je zpracována v horizontu do roku 2020.

B.11.

ZPŮSOB SCHVALOVÁNÍ Politiku ochrany klimatu v České republice schvaluje Vláda ČR.

11


C.

ÚDAJE O DOTČENÉM ÚZEMÍ

C.1.

VYMEZENÍ DOTČENÉHO ÚZEMÍ Politika ochrany klimatu v České republice je zpracovávána pro celé území České republiky.

C.2.

VÝČET DOTČENÝCH ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH CELKŮ, KTERÉ MOHOU BÝT KONCEPCÍ OVLIVNĚNY

Územně samosprávné členění České republiky vychází ze základních jednotek – obcí. Jako vyšší územně samosprávné celky jsou definovány kraje. Předpokládá se ovlivnění území všech krajů České republiky:

C.3.

•

Hlavní město Praha (VÚSC Pražský kraj)

•

Středočeský kraj se sídlem v Praze

•

Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích

•

Plzeňský kraj se sídlem v Plzni

•

Karlovarský kraj se sídlem v Karlových Varech

•

Ústecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem

•

Liberecký kraj se sídlem v Liberci

•

Královéhradecký kraj se sídlem v Hradci Králové

•

Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích

•

Kraj Vysočina se sídlem v Jihlavě

•

Jihomoravský kraj se sídlem v Brně

•

Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně

•

Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci

•

Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY STAVU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V DOTČENÉM ÚZEMÍ Klima Podnebí České republiky spadá do atlanticko-kontinentální oblasti mírného klimatického pásma severní polokoule. Průměrná roční teplota kolísá v závislosti na geografických faktorech od 1,0 po 9,4 °C. Nejnižší teplotní 12


průměry se jsou v horských oblastech na severní, východní a jihozápadní hranici území. Nejteplejší oblasti jsou v nadmořských výškách kolem 200 m (nížiny na jihovýchodě území a v Polabí). U průměrných ročních teplot a průměrných teplot jarní a podzimní sezóny plošně převládají teploty kolem 7 až 8 °C, u letní sezóny hodnoty 16 až 17 °C a u zimní sezóny průměrná teplota –1 °C. Specifickou oblastí je Praha, jejíž tepelný ostrov zvyšuje průměrnou roční teplotu cca o 1 až 2 °C nad hodnoty odpovídající její geografické poloze. Roční chod teploty vzduchu má tvar jednoduché vlny s minimem v lednu a maximem v červenci. Z porovnání teplotních trendů v letech 1961 – 1990 a 1991 – 2008 vyplývá, že průměrná roční teplota mezi těmito dvěma obdobími se zvýšila o 0,8 °C, nejvíce se zvýšily teploty v lednu a srpnu (o 1,5 °C), nejméně v září, říjnu a prosinci (kolem 0,2 °C).Trend nárůstu průměrné roční teploty od roku 1961 je 0,33 °C/10 let, vyšší jsou zimní a letní trendy 0,44 °C/10 let, resp. 0,43 °C/10 let, nejméně se teplota zvyšuje na podzim (trend 0,08 °C/10 let); v posledních 15 letech se trendy zvyšují. Atmosférické srážky patří k nejproměnlivějším klimatickým prvkům. Rozhodujícími činiteli pro srážkové poměry jsou především geografická poloha místa vůči proudění přinášejícímu vláhu a četnost výskytu povětrnostních situací, při nichž vypadává větší množství srážek. Vydatné srážky jsou spojeny především s výskytem tlakových níží a brázd nad střední Evropou. Relativně delší bezesrážková období se vyskytují zejména pod vlivem výběžku azorské tlakové výše v letním období. Roční chod srážek ve tvaru jednoduché vlny s maximem v červenci a minimem v únoru, který byl dříve dosti typický pro většinu našeho území, se v chodu průměrných měsíčních úhrnů sice vyskytuje, nicméně pro jednotlivé části našeho území již tak typický není. Svědčí to o stále výraznější proměnlivosti typického srážkového režimu nejen na území České republiky, ale v celé střední Evropě. Častěji se vyskytují extrémní srážkové úhrny, které se projevily i opakovaným výskytem povodní zejména po roce 1995 (např. rozsáhlejší povodně v letech 1997, 1998, 2002, 2004, 2005 a 2007). Zejména v posledním desetiletí byl zaznamenán vyšší výskytu extrémních projevů počasí.

Ovzduší Emisní situace Na rozdíl od vývoje během 90. let, kdy došlo k oddělení emisí a ekonomického růstu ("decoupling"), tj. jednotkové emise (na 1000 USD HDP) začaly klesat u většiny polutantů, se příznivý trend v následující dekádě zpomalil.

13


Obrázek 1:

Graf vývoje emisí základních znečišťujících látek v letech 2000 – 2007 (zdroj: ČHMÚ – převzato ze Zprávy o stavu životního prostředí ČR v roce 2007, CENIA)

Nejvýznamnější skupinu bodově sledovaných zdrojů tvoří veřejná a průmyslová energetika (společně cca 80 % emisí SO2 a 45 % emisí NOx). Dále se na celkových emisích výrazně podílejí plošné zdroje, zejména vytápění domácností (cca 30 % PM10 a 23 % PM2,5), používání rozpouštědel (cca 53 % VOC) a zemědělské činnosti (cca 95 % NH3). Mobilní zdroje se na celkových emisích podílejí významnou měrou u NOx (cca 45 %), PM10 (36 %) a PM2,5 (cca 51 % včetně emisí z otěrů). Produkce emisí oxidu siřičitého je způsobena především využíváním pevných paliv pro výrobu elektrické energie ve velkých stacionárních zdrojích. Rovněž emise zbývajících látek v meziročních srovnáních spíše stagnují. U polutantů souvisejících s emisemi z dopravy je stagnace trendů dána tím, že nárůst dopravních výkonů je do značné míry kompenzován obnovou vozového parku (a tedy zlepšením emisních parametrů, zejména u osobních vozidel). Samostatnou kapitolu představují emise skleníkových plynů. Vzhledem ke strukturálním změnám v ekonomice na začátku 90. let poklesly emise 14


skleníkových plynů v ČR, vyjádřené ekvivalentem oxidu uhličitého (CO2ekv.) mezi lety 1990 a 2006 o 23,7 %. Požadavek snížení o 8 % oproti roku 1990 vyplývající z mezinárodních závazků ČR je tak zatím s rezervou plněn. Významná část tohoto snížení emisí se však udála před rokem 1994. a od tohoto roku emise skleníkových plynů stagnují; výsledky inventur po roce 2005 naznačují dokonce jejich mírný nárůst. Významné poklesy emisí v sektorech „Energetika – stacionární zdroje“ (zejména podniková energetika, služby, instituce a domácnosti) a „Zemědělství“ jsou bohužel do jisté míry kompenzovány nárůstem emisí z dopravy. Jejich podíl na celkových emisích se zvýšil ze 4,7 % v roce 1990 na 13 % v roce 2006. Převážná část emisí z mobilních zdrojů je tvořena silniční dopravou, jejíž příspěvek k celkovým emisím skleníkových plynů (vyjádřené ekvivalentem CO2) od roku 1990 narostl z 3,9 % na 12,6 % v roce 2006. ČR patří k průmyslovým zemím s výrazným podílem energeticky náročných výrob (výroba železa a oceli, chemický průmysl, výroba cementu a vápna, atd.), vysokým podílem využití tuhých paliv při výrobě elektrické energie i tepla. Měrné emise skleníkových plynů (vztažené na jednoho obyvatele) tak patří k největším v EU. Imisní situace V devadesátých letech dvacátého století byl v ČR patrný klesající trend ve znečištění ovzduší oxidem siřičitým, suspendovanými částicemi PM10, oxidem dusičitým i oxidy dusíku. Na přelomu tisíciletí však došlo k zastavení klesajícího trendu a do roku 2003 koncentrace uvedených znečišťujících látek naopak vzrostly, v případě oxidu siřičitého jen velmi mírně. Vzhledem k rostoucí dopravě (včetně transitu) rostou imisní koncentrace NOx a trvale jsou překračovány limity pro troposférický ozón. Rostou koncentrace PM10 v některých městech. Tam, kde se obyvatelé kvůli rostoucím cenám plynu vracejí k hnědému uhlí, rostou i lokální koncentrace SO2. Zdravotní rizika, vyplývající z vystavení obyvatel účinkům SO2, NOx, těkavých organických sloučenin (VOC), a kovů (zvláště olova) ve venkovním ovzduší se v posledních 15 letech postupně snížila. Vystavení účinkům suspendovaných částic frakce PM10 a polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) je stále v řadě oblastí vysoké a představuje zdravotní riziko. Přitom v případě suspendovaných částic po předchozím poklesu nastala stagnace a na řadě míst dokonce nárůst imisních koncentrací. Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM10 zůstává jedním z hlavních problémů znečištění venkovního ovzduší ČR. Nejvíce zatíženými souvislými oblastmi jsou Ostravsko a Karvinsko. Imisní limity pro ochranu lidského zdraví pro suspendované částice velikostní frakce PM10 (roční a zejména 24 hodinový limit) sice nejsou překračovány setrvale, nicméně dlouhodobě zhoršenou kvalitu ovzduší z důvodu zvýšené obsahu

15


suspendovaných částic nelze vyloučit zejména vzhledem ke skutečnosti, že do modelování celkové zátěže jsou započítávány pouze primární emise ze zdrojů, přičemž sekundární emise (tzn. např. zvířený prach) jsou často významnějším problémem.

Obrázek 2:

Nejvyšší 24 hodinové koncentrace PM10 v roce 2007 (zdroj: ČHMÚ – převzato ze Zprávy o stavu životního prostředí ČR v roce 2007, CENIA)

Na základě map územního rozložení imisních charakteristik kvality ovzduší jsou vymezovány oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, tj. takové oblasti, ve kterých je překročen imisní limit pro ochranu zdraví lidí pro alespoň jednu z hlavních znečišťujících látek (jedná se o SO2,CO, PM10, Pb, NO2 a benzen).

16


Obrázek 3:

Mapa oblastí ČR s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví v roce 2007 (zdroj: ČHM – převzato ze Zprávy o stavu životního prostředí ČR v roce 2007, CENIA)

Vzhledem k tomu, že měření emisí je prováděno především ve velkých sídlech, lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že zvýšené, ale i nadlimitní koncentrace řady látek se vyskytují i v malých obcích, kde se imise neměří, a ve kterých v České republice žije poměrně značná část populace. Jedná se zejména o koncentrace suspendovaných částic, PAU a těžkých kovů. Zásadní roli na znečištění ovzduší hraje geomorfologie území, dopravní zátěž a způsob vytápění.

Voda Výskyt vody na území ČR je závislý téměř výhradně na atmosférických srážkách a jejich transformaci v přírodním prostředí. Přítoky vody z území sousedních států zvyšují naše vodní bohatství jen zcela nevýznamně. Využitelné zdroje podzemních vod se dlouhodobě pohybují mezi 1200 – 1400 mil. m3, přičemž odběry podzemních vod od roku 1989 (historické maximum) poklesly o ca 30%. Odebraná podzemní voda se z 85 % využívá jako zdroj pitné vody. Příznivě se již od počátku 90. let projevuje nárůst cen vody (včetně růstu vodného a stočného), který vede k hospodárnějšímu využívání podzemní i povrchové vody. Četnost suchých měsíců v posledních dvou až třech desetiletích dosáhla maxima za celé sledované období, významné je i to, že tato desetiletí následují po sobě a že v posledních 50ti letech došlo ke zvýšení pravděpodobnosti výskytu měsíců klasifikovaných jako mírně suchý o 15 % a extrémně suchých o 5 %. 17


Obrázek 4:

Procento dlouhodobého srážkového normálu na území ČR v letech 2000 – 2007 (zdroj: ČHMÚ – převzato ze Zprávy o stavu životního prostředí ČR v roce 2007, CENIA)

Zásobování vodou Tabulka 1:

Množství vody vyrobené v roce 2008 Voda vyrobená

Voda užitková

Počet

Voda vyrobená

Území,

úpraven

v tis. m

kraj

vody (ks)

celkem

3

v tis. m

3

určená k realizaci *)

z toho z vody

vyrobená

fakturovaná

podzemní Česká republika

1 788

667 114

325 322

2 517

2 298

664 483

3

125 438

18 592

1 078

1 078

109 991

Středočeský

247

48 727

39 725

1 029

996

63 416

Jihočeský

228

37 018

14 059

5

5

37 718

Plzeňský

183

33 322

11 582

0

0

33 392

Karlovarský

25

22 399

6 867

0

0

20 660

Ústecký

61

59 212

24 449

73

73

61 156

Liberecký

61

30 664

19 633

0

0

30 538

108

33 461

30 241

0

0

34 509

92

31 110

24 641

3

3

30 803

Vysočina

352

26 207

12 975

23

22

27 717

Jihomoravský

115

69 171

61 138

212

92

69 593

Olomoucký

109

30 396

25 960

31

0

32 607

Zlínský

102

32 190

17 520

0

0

32 250

Moravskoslezský

102

87 799

17 940

63

28

80 133

Hl. město Praha

Královéhradecký Pardubický

*)

Množství vyrobené vody ve vlastních vodohospodářských zařízeních po připočtení množství vody převzaté od jiného provozovatele vodovodu příp. od jiných organizací a odečtení množství vody předané jinému provozovateli.

18


Zdroj: ČSÚ: Údaje o vodovodech a kanalizacích za rok 2008 podle krajů (NUTS 3)

Tabulka 2: Přehled zásobování vodou z vodovodní sítě v roce 2008 Obyvatelé

Počet vodovodů Délka

Území,

střední stav

zásobovaní

podíl obyvatel

vodovodní

kraj

obyvatel

vodou z vodovodů

zásobovaných

sítě

(osoby)

(osoby)

vodou

(km)

z toho celkem

skupinových

z vodovodů (%)

Česká republika

10 429 692

vodovodů

9 664 179

92,7

72 167

4 449

1 046

Hl. město Praha

1 225 281

1 224 700

100,0

3 679

2

1

Středočeský

1 216 772

1 011 440

83,1

9 593

672

166

Jihočeský

634 614

585 174

92,2

5 886

661

126

Plzeňský

566 080

471 978

83,4

3 938

486

97

Karlovarský

308 577

300 974

97,5

2 013

133

11

Ústecký

834 283

791 077

94,8

6 414

294

36

Liberecký

435 790

384 727

88,3

3 594

231

64

Královéhradecký

553 513

505 389

91,3

4 887

221

71

Pardubický

513 703

490 511

95,5

4 384

198

78

Vysočina

514 387

477 352

92,8

5 385

675

91

1 143 615

1 099 282

96,1

7 144

274

109

Olomoucký

641 822

567 307

88,4

4 230

186

75

Zlínský

591 087

531 719

90,0

3 670

147

25

1 250 168

1 222 550

97,8

7 349

269

95

Jihomoravský

Moravskoslezský

Zdroj: ČSÚ: Údaje o vodovodech a kanalizacích za rok 2008 podle krajů (NUTS 3)

Znečištění vod Z dlouhodobého hlediska (mezi roky 1990 a 2007) došlo k celkovému významnému poklesu vypouštěného znečištění do vod. Dle ukazatelů znečištění BSK5 o 94,7 %, CHSKCr o 88 %, nerozpuštěných látek (NL) o 90 % a rozpuštěných anorganických solí (RAS) o 14,6 %. Od roku 2003 nicméně jde již pouze o pozvolný pozitivní trend vypouštění organického znečištění sledovaného ukazateli BSK5 a CHSKCr a stagnaci ve vypouštění NL a RAS. Množství znečištění přitékajícího na ČOV se již statisticky významně nemění a vzhledem k tomu, že velké zdroje znečištění mají ČOV již vybudovanou nebo rekonstruovanou, je další snižování vypouštěného znečištění závislé na poměrně pomalém a náročném budování ČOV u menších obcí. 19


V letech 1990–2007 se podařilo snížit vypouštěné množství nebezpečných látek. K významnému poklesu došlo také u makronutrientů (dusík, fosfor) v důsledku toho, že se v technologii čištění odpadních vod u nových a intenzifikovaných čistíren odpadních vod cíleně uplatňuje biologické odstraňování dusíku a biologické nebo chemické odstraňování fosforu. Vývoj od roku 2003 dokládá trend pozvolného snižování vypouštěných makronutrientů i přes jejich mírně se zvyšující produkci. Nejvýznamnějšími bodovými zdroji znečištění jsou především velké průmyslové podniky, a to i přes to, že jejich odpadní vody jsou čištěny. Složení odpadních vod z průmyslu je proměnlivé a závisí na technologiích výroby a použitém stupni čištění. Obdobně patří vedle průmyslu mezi nejvýznamnější zdroje znečištění povrchových vod velké komunální zdroje (tzn. ČOV obcí nad 10 000 ekvivalentních obyvatel).

Znečišťující látky vypouštěné podniky do vodních toků Pollutants Discharged by Enterprises into Water Courses

Thous. tonnes/ year

140

BSK5/ BOD 5

CHSKCr/ COD Cr

NL/ Insolubles

120 100 80

tis. tun/ rok

60 40 20 0 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Obrázek 5:

Znečišťující látky vypouštěné podniky do vodních toků v ČR v letech 1998 – 2008 (zdroj: ČSÚ)

Tabulka 3:

Kanalizační síť a počet obyvatel s napojením na ČOV v ČR v roce 2006 Čistírny odpadních vod Délka

Délka

Počet obyvatel

kanalizační

kanalizačních

bydlících v domech

sítě

přípojek

napojených

km

km

na kanalizaci

ČR, kraj počet

kapacita m3/den

s ČOV Česká republika

36 629

12 517

7 561 315

2 017

3 775 931

Hl.město Praha

3 522

878

1 172 240

26

634 863

20


Středočeský

4 394

1 532

763 620

364

330 588

Jihočeský

3 304

1 502

464 833

243

270 339

Plzeňský

2 446

772

391 627

174

180 814

877

232

276 305

91

118 389

Ústecký

2 753

600

640 510

176

288 193

Liberecký

1 345

344

269 856

75

167 303

Královéhradecký

2 112

789

360 128

101

230 961

Pardubický

1 596

733

319 069

85

134 788

Vysočina

2 481

956

347 696

169

186 850

Jihomoravský

4 162

1 654

871 829

170

318 064

Olomoucký

2 228

779

427 757

123

229 932

Zlínský

2 253

868

410 613

85

175 104

Moravskoslezský

3 157

877

845 232

135

509 743

Karlovarský

Zdroj: ČSÚ: Informace o životním prostředí v ČR (2001 - 2006)

Vliv plošného znečišťování vod je odlišný v různých oblastech ČR v závislosti na intenzitě a způsobu zemědělského hospodaření a úrovni atmosférické depozice. Nejvýznamnější vliv z plošných zdrojů znečištění představují dusíkatá hnojiva používaná v zemědělství. V roce 2007 bylo Českou inspekcí životního prostředí evidováno na území ČR 181 případů havarijního znečištění nebo ohrožení jakosti vod, z toho na podzemních vodách 6 případů. Jakost vod I přes postupné zlepšování jakosti vod se stále vyskytují úseky vodních toků zařazené do V. třídy jakosti vody podle základní klasifikace ukazatelů.

21


Obrázek 6:

Jakosti vody v tocích ČR v období 2006–2007 dle ČSN 75 7221 Nejzatíženějšími řekami jsou většinou menší toky s malou vodností, které protékají hustě osídlenými oblastmi nebo oblastmi s velkou zátěží (zejména Trkmanka, Lomnice, Litava, Kyjovka, Hájecký potok, Mrlina, Skalice, Vlkava a Zákolanský potok). Z větších toků je to Bílina a dolní toky Lužnice a Ostravice. Ve srovnání s ostatními sledovanými toky byla velmi dobrá jakost vod v některých hraničních tocích jako např. Černá voda, Lužní potok, Moldavský potok, Řezná, Teplá Bystřice, Rokytnice (většinou zde ale nebyly sledovány halogenové organické sloučeniny - AOX), ale i v Kamenici, Metuji, Moravici, Smědé, Zlaté Opavici a Želivce, která však opakovaně dosahuje III. třídy pro dusičnanový dusík. Také horní toky větších řek – Moravy, Svratky, Ostravice, Labe, Jihlavy byly jen málo zatíženy znečišťujícími látkami, stejně jako Jizera, Otava, Úhlava a Vltava (odhlédneme-li od AOX) po celé délce svého toku.

Tabulka 4:

Rozdělení profilů ČR v jednotlivých skupinách ukazatelů do tříd jakosti vody dle ČSN 75 7221 v roce 2007 Skupina/třída jakosti vod

A Obecné, fyzikální a chemické ukazatele

B Specifické organické látky

22

C Kovy a metaloidy

D Mikrobiologické a biologické ukazatele


Celkový počet sledovaných profilů

297

194

282

296

I.

0

69

6

18

II.

13

14

63

16

III.

38

16

23

20

IV.

18

1

6

17

V.

31

0

2

29

ve skupině

Monitorování jakosti vody v nádržích, u nichž je výrazně rozvinuta rekreace se soustřeďuje především na ty ukazatele, které ji mohou výrazně ovlivnit v negativním slova smyslu. Nejčastější problémy s jakostí vody v koupacích oblastech souvisejí s masovým výskytem sinic, které mohou mít nepříznivé zdravotní účinky a na některých lokalitách každoročně vedou k vyhlášení zákazu koupání. V koupací sezoně 2007 bylo z důvodu přítomnosti vodního květu vyhlášeno celkem 24 zákazů koupání (pro srovnání, v roce 2006 došlo k 18 zákazům). Z hlediska jakosti podzemních vod se celkově se jako nejvýraznější ukazatele znečištění podzemních vod jeví dusíkaté látky (zejména dusičnany a amonné ionty), chloridy a hliník. Organické látky se na znečištění podzemních vod podílejí menší částí, nejvíce jsou zastoupeny těkavé organické látky a pesticidní látky, které byly zjištěny v podzemních vodách mělkých vrtů, zejména v zemědělských oblastech. Nadlimitními koncentracemi dusíkatých sloučenin jsou nejvíce zasaženy mělké vrty, kde je obvyklou příčinou zemědělská činnost. Znečištění dusíkatými sloučeninami vykazuje od roku 2003, kdy se projevil vliv povodní v roce 2002 na zhoršení jakosti podzemních vod, opětovné pozvolné snižování.

Půda a horninové prostředí Kvalita půdy je negativně ovlivněna zejména antropogenní činností, jako je aplikace některých vstupů do půdy, např. využívání kalů z ČOV a aplikací chemických látek v zemědělství při hnojení zemědělské půdy a používání přípravků na ochranu rostlin. Na některých místech je ovlivněna přírodními vlivy, mezi které patří sesuvy půd. V ČR je kvalita půd ohrožena především erozí a zhutněním. Znečištění půd Většina ze sledovaných 12 rizikových prvků v zemědělských půdách ve výluhu 2M HNO3 vykazovala překročení limitů pouze do 2 % stanovovaných vzorků, více nadlimitních vzorků bylo jen u As (7,2 %), u Cd (2,4 %) a u Ni (2,1 %). Procento vzorků, které překračují limity u jednotlivých prvků, se během 23


posledních let sledování významně nemění. Nadlimitní obsahy některých rizikových prvků byly na lehkých půdách zřetelně četnější a byly zastoupeny i z více než 10 % (Cd – 11,1 %, V – 12,8 %). Od roku 1998 se provádí stanovení obsahu rizikových prvků také v extraktu lučavky královské. U analyzovaných vzorků byla překročena platná limitní hodnota opět hlavně na lehkých půdách (Cd – 8,7 %, Cr – 7,2 % a Ni – 3,7 %). Nejvyšší procento nadlimitních vzorků u ostatních půdních druhů bylo zjištěno u As, a to ve 4,6 % případů. Z organických polutantů jsou sledovány PCB, PAU a OCP (perzistentní chlorované pesticidy) kvůli rizikům, která představují pro potravní řetězce a existenci živých organizmů. Aplikace minerálních hnojiv se poté zvýšila v období let 1994–1996a v následujících letech opět klesala až do roku 2000. Od tohoto roku aplikace minerálních hnojiv mírně kolísá. V roce 2007 činila aplikace minerálních hnojiv na zemědělskou půdu u dusíku (N) 83,8 kg.ha-1, u fosforu (ve formě P2O5) 15,3 kg.ha-1, a u draslíku (ve formě K2O) 9,9 kg.ha-1. Celková aplikace čistých živin dodaných minerálními hnojivy dosáhla 109,1 kg hnojiv na 1 ha zemědělské půdy. Vzhledem k průmyslové tradici České republiky jsou značným problémem staré ekologické zátěže, které vytvořily nebezpečné antropogenní geochemické anomálie v půdě, litosféře i hydrosféře a které je potřeba zneškodňovat. Negativní antropogenní vlivy a rizika souvisí i s kontaminovanými areály výrobních závodů, nevhodnými skládkami průmyslových odpadů, kontaminací vojenských prostor pohonnými hmotami nebo starou municí apod. Eroze a zhutnění půd Erozní ohroženost pozemků je obecně ovlivněna půdními vlastnostmi, místním klimatem, způsobem využití a hospodaření na půdě a dalšími vlivy. Pozemky ohrožené erozí se nacházejí zejména ve svažitých částech území a v exponovaných lokalitách bez zpevňujícího vegetačního krytu. Erozně nejvíce jsou ohroženy pozemky v pahorkatinném reliéfu, kde se v důsledku intenzifikace zemědělství a zcelování pozemků z území vytratily přirozené protierozní bariéry (remízky, příkopy, meze, větrolamy aj.). Změnami v podílu orné půdy a s klesající intenzitou využívání zemědělských pozemků klesá jejich celková erozní ohroženost. V ČR je potenciálně ohroženo 42,2 % (1 797 tis. ha) zemědělských půd vodní erozí a 7,5 % (320 tis. ha) větrnou erozí. Z toho nejvyšším stupněm je ohroženo 14 % zemědělských půd vodní erozí a 0,3 % větrnou erozí. ČR je zhutněno, nebo zhutněním ohroženo 40 % zemědělských půd. Podle výzkumů VÚMOP je nejvíce postižen a ohrožen podorniční horizont a ornice. Na odvodněných či dlouhodobě zavlažovaných půdách tento negativní trend ještě zesiluje. Postiženy jsou nejen zrnitostně těžší půdy, ale překvapivě jsou

24


silně zhutněné i zrnitostně lehké půdy především v závlahových oblastech. Zhutnění se negativně projevuje ve vodním režimu půdy a zvyšuje energetickou náročnost zpracování půdy. Nerostné suroviny Zásoby některých nerostných surovin vyskytujících se na území ČR byly do značné míry vyčerpány. V současnosti ČR prakticky nemá využitelné zásoby rud a má omezené (nicméně významné) zásoby minerálních paliv (zejména černého a hnědého uhlí). Dále má ČR dostatečné zásoby řady nerudních a stavebních surovin, jejichž životnost dosahuje řádově desítek až stovek roků. Tabulka 5:

Těžba vybraných nerudních a energetických surovin 2003 – 2007

pozn. 1): Uváděná těžba pouze u výhradních ložisek; ve skutečnosti je celková těžba na výhradních i nevýhradních ložiscích stavebního kamene a štěrkopísků přibližně o 20 % vyšší. pozn. 2): Uran získaný loužením pochází ze sanací bývalého ložiska Stráž pod Ralskem (do r. 2001 i ložisko Hamr). Zdroj: Statistická ročenka ŽP ČR, 2008, MŽP (data: ČGS-Geofond)

Využití půdy V uplynulých 15 letech se podíl zastavěné plochy k ostatním plochám na území České republiky výrazně nezměnil. I přes deklarovanou podporu oblasti brownfields a přes existenci programů na podporu využívání a obnovy opuštěných hospodářských a obdobných lokalit jsou nové investice v průmyslu orientovány přednostně na výstavbu na „zelené louce“ namísto využívání brownfields. Pokračuje mírný pokles výměry plochy zemědělského půdního fondu. Vzhledem k zájmu investorů o nové plochy a relativní neúčinnosti dosavadních

25


nástrojů (územní řízení, EIA) lze očekávat další zvyšování tlaku na zábory nových ploch půdy v rámci i mimo zemědělský půdní fond. Tabulka 6:

Změny v rozloze jednotlivých druhů pozemků v ČR Rozdíl (v ha) mezi roky Druh pozemků 01/00

02/01

03/02

04/03

05/04

06/05

06/01

Úhrnná hodnota druhů pozemků celkem

-31

261

-75

158

-125

-14

205

Zemědělská půda

-2 441

-4 634

-3 583

-4 645

-5 093

-5 077

-23 032

orná půda

-7 205

-6 939

-6 230

-7 355

-7 405

-7 580

-35 509

chmelnice

4

-131

-42

-18

-78

-123

-392

52

276

838

1 538

392

236

3 280

101

200

276

362

263

222

1 323

-205

-430

-780

-293

-306

-269

-2 078

trvalé travní porosty

4 812

2 390

2 355

1 121

2 041

2 437

10 344

Nezemědělská půda

2 410

4 895

3 508

4 803

4 968

5 063

23 237

1 628

4 141

1 110

1 569

1 679

1 731

10 230

vodní plochy

200

348

252

352

438

482

1 872

zastavěné plochy

144

-79

23

-303

-229

116

-472

ostatní plochy

438

485

2 123

3 185

3 080

2 734

11 607

v tom :

vinice zahrady ovocné sady

v tom : lesní pozemky

Zdroj: ČSÚ (data: ČÚZK)

Lesy Výměra lesního půdního fondu na území ČR dlouhodobě velmi mírně stoupá, v roce 2007 dosáhla 2 651 tis. ha (meziročně vzrostla o 2 tis ha, tj. procentuelně jen velmi nepatrný podíl – 0,07 %), a podílí se tak na celkové rozloze ČR 33,7 %. Tento nárůst je způsoben zalesňováním zemědělských pozemků. V mezinárodním srovnání má ČR osmou nejvyšší lesnatost mezi zeměmi Evropské unie. Z hlediska funkčního využití tvořily v roce 2007 lesy hospodářské, sloužící k produkci dřeva, 75,4 % rozlohy lesní půdy. Lesy zvláštního určení zaujímaly 21,9 % a lesy ochranné 2,7 %. V druhové skladbě lesů pozvolna, ale neustále stoupá zastoupení listnatých dřevin na úkor jehličnatých, zvětšuje se smíšenost porostů, ustupuje smrk a borovice a více se objevuje buk, dub, jasan a javor. Je to výsledek trvalého úsilí o přírodě bližší druhovou strukturu lesů ČR a zčásti i cílené finanční podpory 26


státu zaměřené na zabezpečení nezbytného podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesních porostů. I tak celkové zastoupení jehličnanů v roce 2007 tvořilo 74,8 %, celkové zastoupení listnáčů 24,2 % dřevin, zbývající 1 % připadá na holinu. Na zdravotní stav lesa má značný vliv znečištění ovzduší, které vede k oslabení porostů. I přes významný pokles emisí síry a zčásti i dusíku je situace nadále neuspokojivá. V současné době je ze vzdušných polutantů hlavním stresovým faktorem přízemní ozon, jehož koncentrace výrazně překračují cílový imisní limit na většině území ČR. Dále se na poškozování lesních porostů významně podílí acidifikace lesních půd a depozice dusíku. Takto poškozené porosty jsou poté ohroženy v důsledku nižší odolností vůči působení krajně nepříznivých povětrnostních vlivů – vichřic, extrémních teplot a nevyrovnaného chodu srážek a také biotickým škodlivým činitelům. Zdravotní stav lesa je charakterizován především stupněm defoliace. I přesto, že v posledních letech dochází ke zpomalení nárůstu defoliace, až k její stagnaci, což lze považovat za reakci lesních porostů na zlepšení imisních podmínek v uplynulých dvou desetiletích, ČR patří v rámci EU27 mezi státy s nejvyšší mírou defoliace.

Příroda a krajina Česká republika se vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů. Toto bohatství je však vážně narušeno působením člověka do té míry, že ohrožení se týká nejen rozšíření a početnosti planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, ale i celých biotopů a ekosystému jako celku. Kromě znečištění složek životního prostředí jsou příčinou tohoto vývoje zejména nežádoucí změny v krajině v důsledku jejího hospodářského využívání. Z krajiny mizí důležité přechodové plochy, které jsou významné svou biologickou rozmanitostí. Intenzivní rozvoj liniových (zejména dopravních) a průmyslových staveb včetně suburbanizace vede ke snížení průchodnosti krajiny a k její fragmentaci s následnými negativními vlivy nejen na planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy, (ale i na člověka). Z dlouhodobého hlediska je možné pozorovat vymírání některých druhů, a to především vlivem nevhodného hospodářského využívání krajiny. Péče vedoucí k zachování druhů je cílena jak na jednotlivé druhy, tak k zajištění udržení vhodných biotopů a ekosystémů, v nichž tyto druhy žijí. Z výsledků každoročního monitoringu vybraných druhů a biotopů ČR a aktuálních Červených seznamů vyplývá, že ohroženo a na ústupu je více jak polovina sledovaných rostlinných a živočišných druhů. Důležité je, že negativní populační trendy ohrožených druhů vesměs nejsou v naprosté většině případů důsledkem přímého využívání, ničení či pronásledování jednotlivých druhů, ale představují následky nevhodného hospodářského využívání krajiny, jako je např. fragmentace přírodních celků, odvodňování krajiny, intenzifikace zemědělství (v dnešní době hlavně využívání výkonné techniky a plošné 27


unifikace agrotechnických termínů a postupů v důsledku dotační politiky) či zábor zemědělské a lesní půdy. Jedním z efektivních prostředků k dosažení těchto cílů je mj. vyhlašování zvláště chráněných území a následná péče o tato území. Tabulka 7:

Chráněná území v ČR Ukazatel

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Chráněná území celkem (počet)

2 070

2 151

2 170

2 201

2 210

2 217

4

4

4

4

4

4

chráněné krajinné oblasti

24

24

24

24

25

25

národní přírodní rezervace

110

110

110

110

111

112

národní přírodní památky

101

101

102

103

104

104

přírodní rezervace

710

737

750

772

775

779

1 121

1 175

1 180

1 188

1 191

1 193

1 244

1 251

1 255

1 256

1 304

1 249

119

119

119

120

120

120

1 035

1 040

1 043

1 043

1 090

1 087


28

28

28

28

28

28

národní přírodní památky

3

3

3

3

3

3


34

34

35

36

36

37

přírodní památky

27

27

27

27

27

27

v tom: národní parky

přírodní památky

Plocha chráněných území (v tis.ha) v tom: národní parky chráněné krajinné oblasti

Zdroj: ČSÚ: Informace o životním prostředí v ČR (2001 - 2006)

Významným prvkem ochrany přírody je rovněž celoevropská soustava chráněných území Natura 2000. Na základě současně platné legislativy je v celé České republice v jejím rámci vymezeno 39 ptačích oblastí (PO) na 696 722 ha a 863 evropsky významných lokalit (EVL) na 724 412 ha. To představuje 13,3 % celkové rozlohy ČR.

28


Obrázek 7:

Území soustavy natura 2000: Evropsky významné lokality k 31.12.2007 (zdroj: Statistická ročenka ŽP 2008)

Obrázek 8:

Území soustavy natura 2000: Ptačí oblasti k 31.12.2007 (zdroj: Statistická ročenka ŽP 2008)

Stále závažnějším faktorem ohrožení biodiverzity na úrovni druhů i celých společenstev je v celosvětovém měřítku a stále více i v ČR šíření nepůvodních, invazních druhů rostlin a živočichů. Invazní druhy jsou nejen významným konkurentem původních rostlin a živočichů, ale znamenají také riziko přenosu nebezpečných chorob. V souvislosti s probíhající klimatickou změnou je

29


pravděpodobné další zlepšování podmínek pro šíření těchto nežádoucích druhů v ČR. Krajina Činností člověka se neustále mění charakter krajiny, byť s různou intenzitou. V současné době lze zaznamenat jak pozitivní tak negativní vlivy člověka na krajinu. Změny ve využití území je možné charakterizovat pozitivním trendem poklesu výměry orné půdy, nárůstem podílu trvalých travních porostů, vodních ploch a lesních pozemků. Naopak souběžným negativním trendem je nárůst zastavěných a ostatních ploch a liniových staveb, které narušují funkce krajiny. Zde je problematická především nová zástavba na dosud nezastavěných územích (masivní expanze zástavby do volné krajiny bez respektování krajinných kvalit území, estetická otázka vysílačů GSM a větrných elektráren). Další rizika negativního ovlivnění krajiny vyplývají z tlaků na krajinu vlivem rekreačních činností (motoristické sporty, chataření a zahrádkaření, lyžařské a jiné sportovní areály). Krajinný ráz stále výrazným způsobem ovlivňuje také těžba nerostných surovin, zejména hnědého uhlí, kameniva, vápence, či štěrkopísků. K ochraně krajinného rázu s významnými hodnotami jsou zřizovány přírodní parky s omezením využití území. Vedle snižování kvality krajinného rázu patří v současné době mezi hlavní rizika pro krajinu zejména postupné omezování její průchodnosti, zvláště v důsledku fragmentace liniovými stavbami a oplocováním. Právě fragmentace dosud souvislých přírodě blízkých území na mozaiku samostatně ekologicky nefunkčních ploch představuje v současné době jeden z nejvýznamnějších faktorů ohrožujících další existenci mnoha druhů.

Odpady Produkce odpadů od roku 2004 klesá. V roce 2005 klesla produkce odpadů ze 38,7 na 29,8 mil. t (pokles o 23 %). V roce 2006 trend snižování produkce odpadů pokračoval a celkem bylo vyprodukováno 28,1 mil. t odpadů (meziroční pokles o 5 %).

30


Obrázek 9:

Produkce odpadů v ČR (zdroj:Zpráva o stavu životního prostředí ČR 2007)

Z odpadových statistik dále vyplývá, že dochází k mírnému poklesu produkce nebezpečných odpadů jak absolutně, tak i na jednotku HDP. Ve srovnání s většinou zemí EU-15 je jejich produkce v ČR výrazně vyšší. Materiálové využití nebezpečných odpadů se zvyšuje (v roce 2005 to bylo 32,3 % a v roce 2006 36,1 %). Podíl využitých nebezpečných odpadů se zvýšil mezi léty 2002 až 2006 o 12,3 %. Zvyšuje se celkové množství odpadů, které jsou recyklovány nebo využity. V roce 2006 bylo recyklováno nebo využito jako druhotná surovina celkem 23,1 mil. t všech odpadů. Snižuje se celkové množství odstraňovaných odpadů, když v roce 2006 bylo skládkováno 5,074 mil. t, tj. 18,1 % z celkové produkce (proti 5,325 mil. t, tj. 17,9 % v roce 2005). Trvale se zvyšuje množství odděleně sebraných využitelných komunálních odpadů a rovněž nebezpečných složek komunálních odpadů. Stále malý podíl odpadů je spalován a energeticky využíván. V roce 2006 bylo energeticky využito celkem 648,4 tis. t odpadů, což odpovídá 2,3 % celkové produkce odpadů (z produkce komunálních odpadů bylo spáleno 9,6 %). Obecně lze konstatovat, že v současnosti narůstá tlak na energetické využívání odpadů s dostatečnou výhřevností, aniž by docházelo k naplňování závazků v oblasti druhotného využití odpadů. Legislativní i praktický trend je prozatím patrný směrem ke zvýšenému separovanému sběru a recyklaci odpadu, do budoucna lze očekávat též snižování celkové produkce odpadu. Tyto tendence je vhodné podporovat, neboť jsou přínosem pro místní rozvoj a ekonomiku. Pro dlouhodobé posouzení tohoto trendu je problematická změna metodiky, která nastala v souvislosti s novelizací zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

31


Hluk V roce 2007 bylo v České republice dokončeno zpracování I. etapy strategických hlukových map pro silniční dopravu (pro silnice s intenzitou dopravy vyšší než 6 milionů vozidel za rok), železniční dopravu (pro železniční tratě s intenzitou dopravy vyšší než 60 000 vlaků za rok), pro leteckou dopravu (pro letiště s více než 50 000 pohyby letadel za rok) a pro aglomerace s více než 250 000 obyvateli. Přibližně 85 - 90 % hluku v životním prostředí je působeno dopravou. Největší podíl, cca 75 % má silniční doprava. Průměrná hodnota této hlučnosti v okolí hlavních komunikací u obytných objektů se pohybuje okolo hodnoty LAeq 70 dB ve dne a 63 dB v noci, ale v nejzatíženějších místech dosahuje ještě vyšších hodnot. V současné době se počet obyvatel vystavených celodennímu obtěžování hlukem (Ldvn = 70 dB) odhaduje na 258 800 (2,5 %), počet obyvatel vystavených nadmezní hodnotě hluku pro rušení spánku (Ln = 60 dB) se odhaduje na 319 600 (3 %); toto číslo však není definitivní, a po ukončení hlukového mapování bude pravděpodobně vyšší. Za hlavní zdroj hluku je jednoznačně identifikována silniční doprava. V aglomeracích (v Praze, Ostravě a Brně) je nadmezní hodnotě hluku pro rušení spánku vystaveno nad 10 % obyvatel. Hluk v zatížených oblastech se v posledních letech již nezvyšuje, ale nadměrná hluková zátěž postihuje stále větší území.

32


C.4.

STÁVAJÍCÍ PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V DOTČENÉM ÚZEMÍ Níže je uveden přehled prioritních témat reprezentujících existující problémy životního prostředí, které jsou významné na národní úrovni. Sada témat vznikla analýzou existujícího stavu a trendů vývoje jednotlivých jevů a složek životního prostředí. Kromě výčtu prioritních problémů životního prostředí ČR poskytuje rovněž přehled základních překážek spojených s řešením těchto problémů. 1) Klimatická změna •

Nepříznivá struktura spotřeby primárních energetických zdrojů

•

Rostoucí transitní doprava

•

Nedostatečná pozornost adaptačním mechanismům a stanovení rizik (studie zranitelnosti)

•

Omezený společenský (politický) konsensus, omezená podpora nutných opatření (národní a mezinárodní úroveň) jako ETS, uhlíková daň, technické standardy.

2) Kvalita ovzduší •

Rozsáhlé plošné nedodržování platných imisních limitů pro ochranu lidského zdraví pro suspendované částice velikostní frakce PM10,

•

Rozsáhlé plošné překračování hodnot cílových imisních limitů pro ozón a polycyklické aromatické uhlovodíky, vyjádřené jako benzo(a)pyren,

•

Vysoké množství emisí tuhých znečišťujících látek z lokálních topenišť na tuhá paliva a z mobilních zdrojů,

•

Vysoké měrné emise oxidu siřičitého a oxidů dusíku (na jednotku plochy území).

Do budoucna přitom existují další rizika zhoršování situace: •

Nárůst emisí tuhých znečišťujících látek ze silniční dopravy

•

Zpětný nárůst lokálních topenišť na pevná paliva

•

Nedodržení nově vyhlášených imisních limitů pro suspendované částice velikostní frakce PM2.5.

3) Kvalita a dostupnost vody •

Přetrvávající vysoký podíl toků s IV. a V. stupněm znečištění z bodových zdrojů

•

Vzhledem k EU-15 výrazně nižší podíl čištěných odpadních vod

33


•

Přetrvávající zemědělské znečištění povrchových zdrojů pitné vody (vodárenské toky a nádrže)

Kromě uvedených problémů lze identifikovat ještě další potenciálně významná rizika pro zajištění dobré kvality i kvantity vod: •

Variabilita srážek, extrémní situace (sucha, povodně) jako důsledek změny klimatu

•

Intenzifikace využívání zemědělské půdy pro zajištění OZE

•

Velké havarijní znečištění (transitní doprava chemikálií), skládky nebezpečného odpadu

4) Funkční krajina •

Zrychlující se nárůst urbanizovaného území a zastavěných ploch

•

Vysoký podíl orné půdy

•

Nízká průchodnost krajiny v důsledku realizace liniových staveb a scelování zemědělských pozemků

•

Nízká retenční schopnost krajiny

Rizikem do budoucnosti jsou především: •

Dále rostoucí vlivy lidské činnosti na krajinu (urbanizace, intenzivní zemědělství, rekreace atd.)

•

Sílicí tlaky na využívání OZE (biomasa, větrné elektrárny)

•

Těžba surovin

5) Zachování biologické rozmanitosti •

Vysoký počet vyhynulých nebo kriticky a silně ohrožených druhů

•

Zrychlování procesu vymírání druhů

•

Mizení vhodných biotopů a ekosystémů v důsledku nevhodného využívání krajiny

•

Šíření nepůvodních, invazních druhů rostlin a živočichů.

•

Intenzifikace lidské činnosti v chráněných oblastech (cestovní ruch, využívání OZE)

•

Změny klimatu

6) Zlepšení stavu lesa •

Špatný zdravotní stav lesů (imisní poškození atd.)

•

Špatné druhové složení a věková struktura lesů

34


•

Nedostatečné využívání přírodních procesů při obhospodařování lesů,

•

Nevhodné myslivecké hospodaření ve většině honiteb se spárkatou zvěří (vysoké stavy)

V budoucnosti je přitom třeba pracovat s riziky negativních vlivů v důsledku: •

Dopadů klimatický změn

•

Střetů zájmů mezi různými politikami dotýkajícími se lesního hospodářství,

•

Sílícího tlaku na využívání lesní biomasy jako obnovitelného zdroje energie a nadměrné odebírání biomasy z lesů pro energetické účely,

•

Poškozování lesního prostředí návštěvníky lesa

7) Šetrné využívání přírodních zdrojů •

V porovnání s EU15 vyšší, resp. pomalu klesající energetická náročnost

•

Nárůst zastavěného území spojený se zvyšováním měrné spotřeby na jednotku plochy, vyšší logistickou náročností

•

Přetrvávající konzumní způsob života (s vysokou ekologickou stopou)

•

Pomalé uplatňování nejlepších technik energetické efektivnosti ve stavebnictví a v průmyslu

Mezi hlavní překážky a rizika úspěšného řešení tohoto problému patří zejména: •

Vysoká politická a mediální podpora výstavby nových zdrojů energie a malý důraz na praktické uplatnění energetické efektivnosti.

•

Přetrvávající neefektivní energetických surovin

•

Nepřímá státní podpora materiálově a energeticky náročného průmyslu a konzumního způsobu života

•

Nezvládnutí účinné komunikace k šetrnému využívání zdrojů

využívání

relativně

nízké

k obyvatelstvu

ve

zásoby

vztahu

8) Znečištění prostředí •

Nadlimitní koncentrace suspendovaných částic a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší,

•

Vysoký podíl obyvatel vystavených nadlimitní hlukové zátěži,

35


•

Výskyt potravin z dovozu nepovolených GMO na trhu,

s obsahem

rizikových

prvků

a

•

Růst aplikace prostředků na ochranu rostlin.

•

Riziko průmyslových havárií v podnicích, které mají v držení větší množství nebezpečných látek,

•

Riziko dalšího nárůstu hlukové zátěže a imisní zátěže obyvatel v souvislosti s očekávaným nárůstem dopravních výkonů,

•

Riziko zvýšeného průniku potravin a dalších výrobků běžné spotřeby s obsahem nežádoucích látek.

9) Kvalita životního prostředí v sídlech •

Nárůst intenzity automobilové dopravy

•

Neuspokojivý stav ŽP, zejména ovzduší a nadměrná hluková zátěž

•

Nárůst urbanizovaného území a zastavěných ploch

•

Zanedbaná údržba některých částí měst (panelová sídliště, sociální bydlení staršího typu)

Rizika budoucího zhoršování s následujícími faktory:

situace

jsou

spojena

zejména

•

Suburbanizace a s ní související odliv bohatších obyvatel mimo města, pracovních příležitostí a služeb na předměstí

•

Dopady změn klimatu s extrémními projevy počasí (povodně, vichřice, přívalové deště, extrémní letní (jarní) horka apod.).

•

Řešení nových problémů ad hoc namísto strategického a koncepčního přístupu

•

Zvýšení závislosti na automobilu při přesunu nákupních příležitostí a jiných služeb na předměstí

36


D.

PŘEDPOKLÁDANÉ VLIVY KONCEPCE NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A VEŘEJNÉ ZDRAVÍ VE VYMEZENÉM DOTČENÉM ÚZEMÍ

Předpokládané vlivy POK na životní prostředí a veřejné zdraví jsou shrnuty v níže uvedené tabulce. Jednotlivá témata životního prostředí byla rozčleněna na tzv. „specifické oblasti“ a v odůvodnění byl následně popsán předpokládaný vliv POK na danou specifickou oblast. Popis předpokládaných vlivů vychází z celkového zaměření POK a charakteru navrhovaných opatření, tak jak byla formulována v pracovní verzi POK (červen 2009). Tabulka 8 Téma životního prostředí Ovzduší

Předpokládané vlivy POK Specifická oblast Emise znečišťujících látek

Odůvodnění Lze předpokládat vlivy POK na ovzduší, zejména s ohledem na případnou decentralizaci zdrojů tepla a využíváním biomasy. Ovlivnění kvality ovzduší lze předpokládat také v souvislosti s opatřeními v oblasti dopravy a efektivního nakládání s energiemi. Hlavní dopad je předpokládán především na emise suspendovaných částic PM10 a PM2,5 , oxidů dusíku a oxidu dusičitého, těkavé organické látky (VOC).

Úroveň znečištění

Z hlediska úrovně znečištění (imise) pak může mít POK dopad na úrovně znečištění výše uvedenými znečišťujícími látkami a rovněž na úroveň znečištění přízemním ozonem.

Povrchové a podzemní vody

Vodní zdroje

Opatření, navrhovaná POK, zejména v oblasti lesnictví a zemědělství mohou mít dopady na zajištění zdrojů vody.

Půda a horninové prostředí

Eroze půdy

Lze přepokládat vlivy POK u opatření, navrhovaných v oblasti zemědělství (využití nových postupů v zemědělské praxi, podpora ekologického zemědělství) a lesnictví (zalesňování).

Zábory půdy

Lze předpokládat zábory půdy v souvislosti s realizací konkrétních opatření a projektů, navrhovaných POK, které jsou spojeny s výstavbou budov, technických zařízení apod.

Lesní ekosystémy

Lesní ekosystémy mají značný mitigační potenciál, který spočívá jak v zakládání nových lesů, tak ve zlepšování managementu lesů stávajících. Z toho pohledu lze předpokládat vlivy POK na lesní ekosystémy. Další vlivy POK na lesní ekosystémy mohou plynout z navrhovaných opatřeni na podporu využívání biomasy a dřevostaveb, což může znamenat v konečném důsledku zvýšení poptávky po dřevě a tím i zvýšené nároky na jeho těžbu.

Zemědělské ekosystémy

Lze předpokládat vlivy POK na tuto oblast v souvislosti s navrhovanými opatřeními v oblasti zemědělství (tj. např. využití nových postupů v zemědělské praxi, podpora ekologického zemědělství) a dále s podporou využívání biomasy.

Příroda, krajina a biodiverzita

37


Odpadové hospodářství

Fragmentace (krajiny, vodních toků)

Lze předpokládat vlivy související s využíváním alternativních zdrojů energie (vodní elektrárny).

Krajinný ráz

Lze předpokládat vlivy související s využíváním alternativních zdrojů energie (větrné elektrárny) a zalesňováním.

Chráněná území

Vzhledem k tomu, že POK nenavrhuje územně specifická opatření, nelze vlivy na konkrétní území specifikovat.

Omezování produkce odpadů

Množství vyprodukovaného odpadu je přímo úměrné dopadu na životní prostředí. Lze předpokládat vlivy POK na tuto oblast – zejména v souvislosti s bioodpady.

Nakládání s odpady

Způsob nakládání s vyprodukovaným odpadem ovlivňuje životní prostředí. Lze předpokládat vlivy POK na tuto oblast, vzhledem k tomu, že POK řeší mimo jiné problematiku využívání bioplynu a bioodpadů.

Množství biologicky rozložitelného odpadu ukládaného na skládky odpadů

Biologicky rozložitelný odpad způsobuje v tělese skládky vznik nebezpečného skleníkového plynu methanu a škodlivých výluhů. Skleníkové plyny negativně působí na ozónovou vrstvu Země, tedy i na klima. Lze předpokládat vlivy POK na tuto oblast, vzhledem k tomu, že POK řeší mimo jiné problematiku využívání bioplynu a nakládání s bioodpady.

38


E.

DOPLŇUJÍCÍ ÚDAJE

E.1.

VÝČET MOŽNÝCH VLIVŮ KONCEPCE PŘESAHUJÍCÍ HRANICE ČESKÉ REPUBLIKY Vzhledem k tomu, že POK nenavrhuje územně specifikovaná opatření, nelze možné vlivy přesahující hranice České republiky určit a kvantifikovat. S ohledem na hlavní cíle POK (tj. snížení emisí skleníkových plynů) lze přepokládat celkové pozitivní dopady na globální klima, respektive snížení příspěvku ČR ke globálním emisím skleníkových plynů. V případě realizace dílčích konkrétních opatření v územím přiléhajících k hranici ČR mohou přeshraniční vlivy nastat, nicméně specifické vlivy bude možné určit až na úrovni jednotlivých projektů, které v opodstatněném případě budou předmětem posouzení vlivů záměru na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, včetně případného přeshraničního posouzení.

E.2.

MAPOVÁ DOKUMENTACE A JINÁ DOKUMENTACE TÝKAJÍCÍ SE ÚDAJŮ V OZNÁMENÍ KONCEPCE

Není přiložena

E.3.

DALŠÍ PODSTATNÉ INFORMACE PŘEDKLADATELE O MOŽNÝCH VLIVECH NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A VEŘEJNÉ ZDRAVÍ

Nejsou uvedeny.

E.4.

STANOVISKO ORGÁNU OCHRANY PŘÍRODY, POKUD JE VYŽADOVÁNO PODLE §45I ZÁKONA Č. 114/1992 SB., VE ZNĚNÍ ZÁKONA Č. 218/2004 SB. Stanoviska orgánů ochrany přírody jsou uvedena v Příloze č. 1 k oznámení.

39


ZPRACOVATELÉ OZNÁMENÍ KONCEPCE Integra Consulting Services s.r.o.

DATUM ZPRACOVÁNÍ OZNÁMENÍ KONCEPCE

JMÉNO, PŘÍJMENÍ, ADRESA, TELEFON A E-MAIL OSOB, KTERÉ SE PODÍLELY NA ZPRACOVÁNÍ OZNÁMENÍ KONCEPCE Mgr. Martin Smutný Mgr. Michal Musil Integra Consulting Services s.r.o., Pobřežní 16, 186 00 Praha 8, tel: 774 132 319, e-mail: [email protected]

PODPIS OPRÁVNĚNÉHO ZÁSTUPCE PŘEDKLADATELE

V Praze dne

..........................................

40


SEZNAM ZKRATEK BSK5

Biologická spotřeba kyslíku (pětidenní)

CENIA

CENIA, česká informační agentura životního prostředí

ČHMÚ

Český hydrometeorologický ústav

ČOV

čistírna odpadních vod

ČSÚ

Český statistický úřad

EVL

Evropsky významná lokalita

CHKO

chráněná krajinná oblast

CHLÚ

chráněné ložiskové území

CHOPAV

chráněná oblast přirozené akumulace vod

Mze

Ministerstvo zemědělství

MŽP

Ministerstvo životního prostředí

NOx

oxidy dusíku

NP

národní park

NPP

národní přírodní památka

NPR


NUTS

Normalizovaná klasifikace územních celků v České republice – zkratka z francouzského Nomenclature des Unites Territoriales

OZE

obnovitelné zdroje energie

PLO

přírodní lesní oblast

PM10

suspendované částice o průměru menším než 10 mikronů

PM2,5

suspendované částice o průměru menším než 2,5 mikronů

PO

ptačí oblast

PP

přírodní památka

PR


PUPFL

pozemky určené k plnění funkce lesa

SEA

Posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí – z anglického Strategic environmental assessment

SOx

oxidy síry

TZL

tuhé znečišťující látky

ÚSES

územní systém ekologické stability

VKP

významný krajinný prvek

41


VOC

těkavé organické látky – z anglického volatile organic compound

VÚC

velký územní celek

VVP

Vojenský výcvikový prostor

ZPF

zemědělský půdní fond

ŽP

životní prostředí

42


PŘÍLOHY

Příloha č.1:

Došlá stanoviska jednotlivých orgánů ochrany přírody podle §45i zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 218/2004 Sb.

43

Příloha č.1: Došlá stanoviska jednotlivých orgánů ochrany přírody podle §45i zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 218/2004 Sb.

44

Příloha č.1: Došlá stanoviska jednotlivých orgánů ochrany přírody podle §45i zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 218/2004 Sb.

45

POLITIKA OCHRANY KLIMATU V ČESKÉ REPUBLICE

Recommend Documents