Pohled na stáří jako specifickou životní etapu

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katedra sociologie Filozofická fakulta obor: sociologie

školní rok:. 2006/2007 forma studia: prezenční

Michaela Dimitrová

Pohled na stáří jako specifickou životní etapu DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí diplomové práce:

PhDr. Jana Duffková CSc.

Michaela Dimitrová Pohled na stáří jako specifickou životní etapu

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma "Pohled na stáří jako specifickou životní etapu" vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiložené bibliografii. V Praze dne

f /.

rl.00 1

jl#.K.~.J!M.&:P.?f?;) podpis stUdenta


ABSTRAKT Cílem práce je poskytnout ale

zároveň

nežádoucích

přehled

rizikových

faktorů

a situací, které mohou ve

také ukázat cesty, které mohou vést k předcházení, projevů.

internetových

Tyto

pramenů

záměry

jsou zpracovány na

základě

či zmírnění

nastat,

podobných

studia odborné literatury a

zjištěnými

a dále prokládány empirickými daty

stáří

v rámci vybraných

výzkumných zpráv zaměřujících se na seniory v České republice.

Práce je

rozdělena

do

pěti

základních tématických

charakteru - seznamuje s definicemi

bloků.

stěžejních jevů

První z nich je spíše

obecnějšího

stářím

a stárnutím.

této práce, tedy se

Druhá část poskytuje historický přehled o vývoji věd zabývajících se touto problematikou, včetně zdůraznění tři

okruhy se

věnují

demografických sociálně

vzniku gerontosociologie jako specifické sociologické disciplíny. Zbývající konkrétním aspektům souvisejících se

faktorů

stářím.

a jejich dopadu na věkové rozvrstvení

Jedná se zejména o otázky

české společnosti,

dále rovinu

psychologickou, která hraje významnou roli v procesu přípravy a adaptace na stáří a

nakonec sociální aspekty, které se

zaměřují

na možnosti i

překážky

udržování

vztahů

se

sociálním okolím. Na úspěšné stárnutí neexistuje univerzální recept, každá osobnost je jedinečná. Základem ovšem je nevstupovat do tohoto nového životního údobí s předsudky a bez přípravy.

Příprava

na stáří, snaha o aktivní životní přístup a hledání druhého životního programu apod. mohu být cesty vedoucí k naplnění této životní etapy.


ABSTRACT The objective of the thesis is to provide an outline of risk factors and situations that may occur in old age but also to show possible ways that may lead to prevention or reduction of similar undesirable features. These intentions are developed on studies of scientific literature and internet sources and further interlined by ascertained empirical data of selected research reports oriented on seniors in the Czech Republic.

The thesis is divided into five basic thematic parts. The first part has more general character it introduces the definitions of fundamental features of this thesis, old age and aging. The second part provides historical outline of development of science that deals with this matter, including emphasis on the origin of gerontosociology as a specific sociologie discipline. The remaining three parts create the basis ofthis thesis and are devoted to concrete aspects related to old age. It deals especially with demographic factors and their impact on age stratification ofCzech society, further social psychologicallevel that has a significant role in the process of preparation and adaptation to old age and eventually social aspects that focus especially on possibilities and impediments ofkeeping relations of seniors with social environment.

There is no universa} recipe for successful ageing, every single human being is different. The principle is not to enter this life stage prejudiced and unprepared. The preparation for old age, the effort to approach the life actively, searching for second life program etc. may be the ways to fill this life phase.


OBSAH

,

1. Uvod................................................................................................................................ 7 2. Stáří a stárnutí pohledem definic .................................................................................. 9 2.1. Definice stárnntí •••••..•••.•.••••••••.•••.••••••••••..•..•••.••••••••••••.•.....••••••••••••••••••••.•...••••••••••••••••••.••.•••..••••••••••.• 9 2.1.1. Teorie stárnutí .......................................................................................................................... 9

2.2. Definice stáří •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••.••••••••••••••••••••••••••••••• 1O 2.2.1. Znaky stáří ....... .. .... ... .. ..... .... ........ ... ... ...... ......... .. ........ .......... .. .... ............. ........ ..... ... ...... ........ 1O 2.2.2. Rozlišení stáří ......................................................................................................................... ll

3. Historický" kontext........................................................................................................ 12 3.1. Vývoj gerontologie a vznik gerontosociologie •••••••••••••.•••••••••••••••••••.•.•••••••••••••••••••••••.••••••••••••••••••••• 13 3.2. Pohled na stáří..••••••••••••••.••••••••••...••••••••••••••••••••••••••••••••••...•••••••••••••••••.••.••••••••••••••••••••••••.••.••••••••••••• 15

4. Demografické aspekty a jejich dopad na sociální strukturu ...................................... 17 4.1. Demografická revoluce a přechod •••••••.•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••.•••••••••••••••••••••••••••••• 17 4.2. Věková struktura •••••.•••••••••••••.••••••••••••••.•••••••••••••••••••••••••••••••••••••.••••••••••••••••••••••••..••••••••••••••••••••••••• 19 4.2.1. 4.2.2. 4.2.3. 4.2.4.

Demografické stárnutí ............................................................................................................. 20_ Vývoj věkové struktury v ČR.................................................................................................. 20 Genderové rozdíly .................................................................................................................. 24 Projekce budoucího vývoje ..................................................................................................... 27

4.3. Základni údaje o populaci seniorů vyplývající ze SLDB 2001 ....................................................... 29 4.3.1. 4.3.2. 4.3.3.

4.4.

Senioři Senioři

podle ekonomické aktivity .......................................................................................... 29 podle rodinného stavu ................................................................................................. 31 Senioři podle regionů .............................................................................................................. 32

Dlouhověkost

a kvalita života ......................................................................................................... 34

4.4.1. Maximální možná naděje dožití............................................................................................... 34 4.4.2. Kvalita života ......................................................................................................................... 35

5.

Sociálně

psychologické aspekty ................................................................................... 37

5.1. Osobnost a

stáří•••..••.••••••••.•••••••••••...••••••••••••.•••••••••••••••....••••••••••••...••••••••••••••••••...••••••••••••••••.•.•••••••••

39

5 .Ll. Psychicky nemocná osobnost .................................................................................................. 42

5.2. Inteligence, paměť a učení ••••.••••••••••••••.•••••••••••••.•.••••••••.•••••...•.•••••••••••••.•.••••••••••••••••.•..••••••••••••••••.••• 45 5.3. Adaptace na stáří ............................................................................................................................ 48 5.3.1. Adaptační mechanismy ........................................................................................................... 48 5.3.2. Adaptabilita seniorů ................................................................................................................ 50

5.4.

Příprava

na stáří ••••••••••••••••••••••••.•.••••••••••••••••••••••••.•.••••••••••••••...•••••••••••.•.•...•••••••••••••••••.••••••••••••••••.• 51

5.4.1. Etapizace přípravy na stáří ......................... :............................................................................ 52

5.5. Aktivizace a motivace k činnostem •••••••••••••..•••••••••••.....•••••••••••••....•••••••••••••••.••••••••••••••••••.•••••••••••••• 53

6. Sociáln..í aspekty ............................................................................................................ 55 6.1. Vstup do důchodu jako významný sociální mezník. ••••••••••••••..•••••••••••.•••••.•••••••••••••.••••.•••••••••••••••••• 58 6.2. Ekonomická zajištěnost•..•••••••••••.••••••••..••.••••••••••..•...••••••••••••••.•.••••••••••••.....••.•••••••••••..•...•..•••••••••.••.• 62 6.2.1. Příjmy a výdaje ....................................................................................................................... 62 6.2.2. Subjektivní vnímání chudoby .................................................................................................. 64 6.2.3. Ekonomická aktivita a mzdové ohodnocení ............................................................................. 65 6.2.4. Možnosti uplatnění seniorů na trhu práce ................................................................................ 67

6.3.

Mezigenerační

vztahy •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••.•.••••••••••••.•••••••••••••••••••..••••••••••••••••••••••••• 71

6.3.1. Stáří a mládí ........................................................................................................................... 71 6.3.2. Obecná mezigenerační stanoviska ........................................................................................... 72 6.3.3. Mezigenerační vztahy v rodině................................................................................................ 75

6.4.

Péče

6.4.1. 6.4.2. 6.4.3. 6.4.4. 6.4.5.

6.5.

o seniory ••••••....•••••••.•..••••••••••..••••••••.•..••••••••••...•.•••••••••••••...••••••••••.•.•..•••••••••••••..•..•••••••••••••.•••••• 79 Historický vývoj v rámci českých zemí ................................................................................... Současné trendy ...................................................................................................................... Základní formy terénní péče.................................................................................................... Základní formy ústavní péče ................................................................................................... Specifika rodinné péče ............................................................................................................

Způsoby

79 81 82 83 84

trávení volného času ••••••••••••..••••••••••••.••••••••••••••••.••••••••••••••••••••••••••••••.•••.••••••••••••••...••••••••• 87

6.5.1. Záliby versus druhý životní program ..... ;................................................................................. 87


6.5.2. Studium jako jedna z alternativ druhého životního programu ................................................... 89 6.5.3. Faktory ovlivňující způsoby trávení volného času.................................................................... 90

7. Závěr ............................................................................................................................ 91 Použitá literatura a internetové zdroje ............................................................................. 93 Sezn.am příloh .................................................................................................................... 97

I\·1ichacla Dimitrova Pohled na

stáří jako

specifickou životní etapu

,

1. Uvod Stáří

a stárnutí se

postupně

stávají jedním z nejdiskutovanějších

problémů současného

vyspělého světa. Důležitost tohoto tématu není o nic menší ani v rámci hranic České

republiky. Jeden ze základních

impulsů, proč

problematika střední

významu, bezpochyby vychází ze stále se zvyšující

stáří

a stárnutí nabývá na

délky života. Ta se

začala

velmi

dynamicky vyvíjet především v souvislosti s průmyslovou revolucí, jejíž průběh je datován do 19. století. V rámci tohoto procesu a

vůbec

celkové modernizace

společnosti

se

začíná

také

klást důraz na neustálé vylepšování zdravotnické péče. Medicínská péče učinila od těchto dob velmi zásadní pokrok, avšak pod rouškou vidinou poskytnutí co možná nejlepšího které jsou ve spojitosti se začlenění

stavem a

úspěšným

se

určitá

rizika. Pod

často podceňovaly

podstatné. I sociální zázemí jedince, jeho

psychický stav atd.

stárnutím. Význam

se mohou skrývat i

lékařského ošetření

stářím neméně

společnosti,

se do

úspěchu

jednoznačně

těchto aspektů

faktory, způsob

souvisí s jeho zdravotním

vystupuje do

popředí

v průběhu 20.

století, kdy dochází k rapidnímu nárůstu naděje dožití a zároveň poklesu úrovně porodnosti. Výsledkem kombinace

těchto

dvou

jevů

Současná vyspělá společnost zjišťuje,

je rostoucí podíl starých osob ve

společnosti.

že v mnohých otázkách, které souvisí se

stářím,

je

bezradná a nástroje vedoucí k řešení těchto problémů je třeba ještě hledat. Cílem této práce je zachycení jisté míry

přehlíženy.

souvisejícího se spektrum

znaků,

stářím,

právě těch aspektů stáří

Záměrem

a stárnutí, které byly v minulosti do

tedy není analýza jednoho konkrétního problému

avšak snaha postihnout a v rámci sociologie popsat co možná nejširší

které jej doprovází. Daní za tuto snahu je - vzhledem k danému rozsahu -

nemožnost podrobnějšího pojednání jednotlivých

okruhů

a kapitol Zcela cíleně nejsou v této

práci zmíněny okolnosti smrti a umírání. Tento přístup je zvolen z několika důvodů. Jednak se domnívám, že problematika umírání a smrti je vysoce heterogenní a umírání jako takové považuji za zcela samostatný a závažný důvodem,

který

mě

Podle mého názoru výrazná specifika.

fenomén hodný samostatné analýzy. Druhým

vedl k tomuto rozhodnutí, souvisí s mým osobním postojem k umírání. tvoří

tento proces jakousi samostatnou životní etapu, obsahující svá

Třetím důvodem

je samostatné pojednání tohoto tématu v mé semestrální

-7-


práci nazvané Umírání a paliativní péče jako alternativa. Akcent této diplomové práce je tedy kladen na životní etapu stáří resp. na problémy a rizika, která může seniorský věk přinášet.

Tato studie je segmentována do 5 základních

sociálně

historického kontextu, demografických, těchto

V rámci

segmentů

okruhů

týkajících se definic

stáří

a stárnutí,

psychologických a sociálních

jsou použita data z volně

přístupných výzkumů

statistických databází vybraných institucí. Jedná se

především

zpracované Výzkumným ústavem práce a sociálních

věcí

o

některé

aspektů.

a on line

empirické studie

a dále jednu studii vypracovanou

agenturou Focus. Z on-line dat byly použity údaje zveřejňované Českým statistickým úřadem, Ústavem zdravotnické a informační statistiky, Populační divizí OSN a Popinem Czech Republic. První z pěti okruhů je zaměřen na seznámení se se zkoumanou problematikou prostřednictvím 1··

stáří

definic

a stárnutí a jejich charakteristických

znaků.

Druhý tématický blok se

věnuje

historickému kontextu - seznamuje nejen s historií gerontologie a gerontosociologie jako takové, ale Třetí část

rovněž

sleduje otázky související s obměnou obecného vnímání

popisuje demografické aspekty

především

stáří

a

seniorů.

v souvislosti s neustále se prodlužující

střední

délkou života, která v součinnosti se snižující se úrovní porodnosti, vede k rostoucímu

podílu

seniorů

v

jejích

rozdílů

z hlediska genderu se tato

české společnosti. Kromě

postupné

změny věkové

část zaměřuje

strukturace

společnosti

a

i na problematiku kvality života,

především vzhledem k dlouhověkosti. Čtvrtý okruh zachycuje sociálně psychologické faktory,

které mohou

stáří

a stárnutí determinovat. Jedná se zejména o schopnosti vyrovnat se

s příchodem této nové životní etapy, o nastínění základních adaptačních mechanismů, ale také zdůraznění důležitosti

které se

zaměřují

samotné přípravy na stáří. Poslední blok se

na otázky

začlenění

se

seniorů

do

společnosti,

okolí a na překážky, které v souvislosti s tímto mohou vyvstat. subkapitoly

věnované příjmům

vztaženy k osobám, které

a

výdajům.

skutečně

Pouze v tomto

pobírají starobní

věnuje

jejich vztah k sociálnímu

Součástí

případě

důchod

sociálním aspektům,

tohoto bloku jsou mj.

jsou uvedené informace

- tedy k

důchodcům.

Ve všech

ostatních kapitolách je problematika stáří a stárnutí vztažena k jedincům starších 60-ti 65-ti) let, které obecně

označuji jako

seniory či osoby v důchodovém věku.

-8-

(popř.


2.

Stáří

a stárnutí pohledem definic

2.1. Definice stárnutí Podat ucelenou a jasně vypovídající defmici procesu stárnutí je velice obtížné. Vzhledem ke složitosti celé problematiky a názorové různorodosti ze strany vědců, je možné podat definici procesu stárnutí pouze za druhově

i

individuálně

určitého zobecnění.

Stárnutí je zákonitý proces, který je však uvnitř

specifický. Každý druh, ale také jedinec

tohoto druhu stárne

jinou rychlostí a v jiný okamžik. Toto jiné tempo stárnutí se projevuje i mezi jednotlivými strukturami a funkcemi organismu. a kol., 1997).

Shrnutě řečeno jde o

Hovoříme

tak o asynchronnosti procesu stárnutí (Kalvach

celoživotní, individuální a asynchronní proces.

2.1.1. Teorie stárnutí Na samotný proces stárnutí má vliv nejrůznější množství faktorů, které působí individuálně, v součinnosti s jinými. Je proto logické, že mezi nejrůznější

panují v této oblasti

vědci

zabývajícími se touto problematikou,

diskuse o tom, zda je možné

stárnutí, o které by bylo možné říci, že ona je tou stěžejní. možné takovýto primární

podnět

nalézt, jiní

hovoří

či

určit nějakou

Někteří

hlavní

příčinu

se domnívají, že ano, že je

o nemožnosti tohoto tvrzení. Tito

vědci

argumentují tím, že stárnutí je multifaktoriální jev a není možné jednoznačně stanovit, do jaké míry jednotlivé faktory k procesu stárnutí jednoznačnou

teorii

či

přispívají.

hypotézu stárnutí, mají

Důvody,

kořeny

proč

je

těžké určit

zejména v metodologické

a interpretační rovině. Z hlediska metodologie je potřeba stanovit tzv.

funkční

diagnózu, která

by popisovala stav fyziologických funkcí daného geronta Jejich výkonnost však

často

úzce souvisí i s diagnózou psychologickou a sociální. To, jakým způsobem, se starý dokáže vypořádat s nemocí,

či

stárnutí,

či

obtíže souvisí

už jeho

často

důsledkem

jednoho kontinua a

člověk

se samotným příchodem stáří, závisí i na jeho psychologickém

rozpoložení, ale i na jeho vztahu ke Interpretační

velice

společenskému prostředí,

ve kterém se pohybuje.

s tím, že se nedá jednoznačně určit, zda je daný jev příčinou

(Pacovský, 1990).

určit jednoznačnou

Přechod středního věku

hranici mezi

těmito věky

do

stáří

je

součástí

je vysoce obtížné, ne-li

nemožné. Tento fakt se pak ve výsledku negativně odráží v rozpoznání okamžiku, zda již stáří skutečně

nadešlo.

-9-


Hocman ( 1985) rozdělil faktory označuje

způsobující

stárnutí do dvou základních skupin. První z nich

jako genetické teorie, které zastávají názor jakési naprogramovatelnosti a

předurčenosti

stárnutí. Podle

těchto

druhu, geneticky zakódováno, kdy

teorií má každý druh, ale také každý jedinec v rámci

začne

stárnout, jakého

skupina, která s tou první však velmi úzce souvisí, je vlivy mohou pozitivně výčtu přidává

či negativně

věku

působení

se

může

zevních

dožít apod.. Druhá

faktorů.

vnější

Tyto

determinovat proces stárnutí. Pacovský (1990) k tomuto

další tři skupiny teorií. Jedná se o teorii metabolických

omylů

(tzn. v průběhu

metabolického procesu se mohou objevovat látky s abnormální strukturou, avšak nejsou schopny tuto abnormalitu rozeznat a dále je

začleňují

do

nově

buňky

vznikajících struktur),

dále jde o teorii stárnutí makromolekul (některé makromolekuly mění se zvyšujícím se věkem své chemické složení) a

konečně

schopnost rozeznávat omyly

o imunologické teorie (s rostoucím

při dělení buněk

a

postupně

věkem

se oslabuje

tak dochází k hromadění vadného

imunologického materiálu).

2.2. Definice stáří Stáří

je

závěrečnou

etapou v rámci ontogenetického vývoje. V jeho

průběhu

k nepříznivým změnám v morfologii a u fyziologických funkcí dané osoby. Tyto individuálně

obměnách.

specifické - postupují

Toto všechno je

rozličným

ovlivněno

dochází

změny

jsou

tempem, nastupují v různých okamžicích a

i dalšími vlivy

působícími

na jedince

např.

jeho

životním stylem, socioekonomickým postavením, psychickým stavem, sociálními rolemi apod. (Kalvach a kol., 2004).

2.2.1. Znaky stáří Nejednodušším přístupem určování stáří je zaměření se na základní charakteristiky, které je možné vypozorovat u starého člověka.

Jedním ze

způsobů,

dané znaky sdílejí

jak tyto znaky vymezit, je

zaměřit

ostatní geronti. Z tohoto hlediska

se na možnost patří

pravděpodobnosti,

do první skupiny tzv. znaky

univerzální, které jsou charakteristické pro všechny staré lidi bez rozdílu vrásky atd.). Druhou skupinu pravděpodobné,

tvoří

že

(např.

bílé vlasy,

znaky probabilistické tzn. takové, u kterých je

že jimi bude daný jedinec ve stáří disponovat, avšak nemusí to být pravidlem.

- 10-


projevům patří např.

K takovým

Někteří autoři

používají pro tyto

pohybové potíže, revma atd. (Stuart-Hamilton, 1999).

dvě

skupiny znaků jiné termíny a

hovoří

tak o primárních a

sekundárních projevech procesu stárnutí.

2.2.2. Rozlišení stáří Na příchod

stáří působí nepřeberné

různě

iniciovat

množství

faktorů,

které mohou přicházet v různém

zpřehlednění

se projevující a jinou rychlostí postupující projevy stárnutí. Pro

situace je proto obvyklé, že se

stáří rozděluje

do

několika

skupin podle

věku,

přístupu,

jakým je

možné na stáří pohlížet. •

Kalendářní stáří vyjadřuje

jako

kalendářní

je jednoznačně vymezitelné, dá se proto jednoduše definovat.

počet

let dožitých daným jedincem. Z hlediska

stáří poměrně

relativním údajem. Tento

časového

přístup

Nejčastěji

se

vývoje je však i

souvisí s neustálým se

prodlužováním střední délky života, a tak kdo by byl dříve považován za starého člověka, je dnes

řazen

mezi

střední věkovou věk

stanovena na 60 let. Tento V

nejvyspělejší

státech

kategorii apod .. V 60. letech 20. století byla hranice

stáří

pak byl schválen i OSN v roce 1980 (Kalvach a kol., 1997).

světa současnosti

nejrůznějších

se však tato hranice posouvá. V

statistických zpracováních je tak možné setkat se s mezníkem přechodu do

stáří

ve výši 65-

ti let. Samotné stáří je pak dále členěno do těchto orientačních skupin: )o>

Mladí

senioři:

65-74 let

(popř.

60-74 let). V tomto stádiu se

nejčastěji řeší

problémy odchodu do důchodu, seberealizace, trávení volného času. )o>

Staří senioři:

7 5-85 let. V této

době

projevovat

vážnější

nejčastěji řeší překážky

vzniklé

se obvykle

začínají

zdravotní obtíže, pocity osamělosti. )o>

Velmi

staří senioři:

85 a více let, kdy se

nastupující nesoběstačností geronta (Kalvach a kol., 2004). Někteří vědci dělí stáří

pouze na mladší (60

či

65-75 let) a

Stuart-Hamilton (1999) uvádí i Bumsidovu kategorizaci navrhoval

rozdělení

na mladé

stáří

pokročilé stáří

(60-69 let), zralé

stáří

pokročilé stáří

stáří

(75 let a více).

z roku 1979. Bumside

(70-79 let),

pokročilé

(80-89 let) a

konečně

velmi

označení

pro šedesátníky, sedmdesátníky atd., která ale nejsou z badatelského hlediska

(90-99). Podle Stuart-Hamiltona však zavedl pouze nová

potřebná.

-ll-


stáří

• Sociální

biologickému

velmi úzce souvisí se sociálními rolemi, které se váží k určitému věku.

často

Je tak

spojováno s momentem odchodu do

důchodu

tzn. s

ukončením

ekonomické aktivity daného jedince. Ten se tak musí vyrovnávat s novou rolí,

kterou mu

zaběhlý společenský řád přináší.

přináší

s novou životní zkušeností, která mj. ohledně způsobu

Obecně věkem

trávení volného

je možno

průběh

času,

náplně, řešení problémů

hledání nové životní

otázky osobní prospěšnosti apod..

rozčlenit

života

vypořádat

Penzionovaní jedinci se tak musí

několika

do

etap, které souvisí s biologickým

a ke kterým se pak váží určitá společenská očekávání. Jde tedy o ~

Předproduktivní věk

vzděláváním,

(0-14), který je spojován se

s výběrem

budoucí profesní dráhy a s přípravou na ni. Jedná se o období dětství a mládí. ~

Produktivní

věk

(15-59,

příp.

očekává

64), od kterého se

v oblasti ekonomické, tak biologické. Jde o etapu ~

nejčastěji věnují

svému zaměstnání a zakládání rodiny.

Postproduktivní

věk

stářím,

(60+,

odchodem do

příp.

produktivita jak

dospělosti,

kdy se lidé

65+) je dáván do souvislosti se sociálním

důchodu

a

vypořádáváním

se s novými životními

zkušenostmi. Často je na něj pohlíženo negativním způsobem tzn. jako na údobí, kdy je

člověk

za zenitem, nemá již nic

v současnosti

prosazují

celoživotního

vzdělávání

trendy

před

sebou. Na druhé

celoživotního

osobnostního

apod., které dávají možnost

věnovat

straně

se

rozvoJe,

se novému

životnímu programu. • Biologické stáří se velmi těžko přesně vymezuje. Opírá se o sledování involučních změn (v oblasti fyziologie, adaptace, výkonnosti, mentální vyspělosti apod.), které postihují organismus daného jedince. Potíž v určení biologického stáří spočívá v tom, že lidé stejného kalendářního věku

vykazují různé biologické stáří.

3. Historický kontext Stárnutí je proces, který provází lidskou populaci již od pohledy na něj jsou velice relativní,

mění

se

společně

nepaměti.

Samotný pojem

stáří

a

s vývojem a změnami odehrávajícími se

v lidských společnostech. Tento relativismus souvisí především s označováním stáří. Ten, kdo byl ve

středověku označován

za starého, je v současné

době

- jak již bylo výše

zmíněno

-

považován za člověka středního věku na vrcholu svých sil. Je zřejmé, že změny těchto postojů

- 12-


společností,

souvisí s vývojovými fázemi

či alespoň zmírnění projevů stáří

ekonomické, kulturní. Naopak snahy o eliminaci, jsou vlastní všem

společnostem

společenské,

a to zejména v oblasti medicínské,

bez ohledu na jejich historické

v podstatě liší pouze prostředky, kterými je bylo možné v dané

době

zařazení.

a chorob,

Tyto snahy se

a společnosti naplňovat.

3.1. Vývoj gerontologie a vznik gerontosociologie věnovaný stáří

Nejstarší pramen

pochází z doby 1600

př.n.l.,

jak je možné stát se ze starého muže znovu mladíkem. Ve zabývali

téměř

všichni velcí

Senecu, Cicera, Hippokrata, stárnutí, kterou

vědci či

a stárnutím

zmiňuje

zdůrazňuje nebezpečí

i

důležitost

intelektuálních aktivit a celoživotního

ztráty lidského tepla, která

může

může blahodárně působit

zrychlit proces proti

projevům

(Gregor, 1990).

V průběhu

středověku

nedochází k žádným zásadním pokrokům. Objevovala se

díla navazující na práce života.

Určité

starověkých myslitelů, či

tendence vývoje

kupředu

tajemné práce

na pokles schopnosti

seniorů

formulovat a

s nebezpečím cévních mozkových středověku

zabývala stářím,

příhod

patří

alchymistů

víceméně

stáří.

rozumět řeči. Zároveň

jen

hledajících elixír

se objevují až v průběhu 18. století. Jedná se

dílo J.B. Fischera, který jej založil na klinickém pozorování

se ve

stářím

střídmé stravě, tělesných cvičeních, dostatečném

ve

stárnutí. Hippokrates se zase domníval, že i víno stáří

se

a filozofové tehdejší doby nevyjímaje Platóna, Aristotela,

spatřovali především

Aristoteles

starověku

popisuje,

Galéna. Všichni se shodovali v základním přístupu k prevenci

spánku apod.. Cicero již ale navíc učení.

údajně

tento papyrus

Swieten zase

např.

o

upozorňoval

také tento projev spojoval

(Kalvach a kol, 1997). Ke známým jménům, která

F. Bacon, Erasmus Rotterdamský,

či

J.A. Komenský.

19. století a první polovina 20. století jsou odkazem především průmyslové revoluce, která se považuje za základní startovací aspekt nástupu moderních

společností.

Zcela

jednoznačně

tento proces souvisel i s rozvojem v dalších oblastech, které jsou významné z hlediska vzniku gerontologie. Jde

např.

o

změny

v demografickém chování, vývoj ve zdravotním inženýrství,

zvyšování míry urbanizace, epidemiologický přechod apod.. Lidé začali přicházet na možnost vytváření umělé

imunity, ale také na

důležité

postavení prevence.

- 13-

Začalo

se tedy

zavádět


očkování, změny

které

zabraňovalo

v šíření

přenosných

chorob. Dále je potřeba jmenovat pozitivní

v oblasti hygieny. Docházelo k úpravám pitné vody a rozvodu kanalizace.

důležitým

Neméně

krokem vpřed bylo i zlepšení zdravotnictví a zdravotnické péče. Státy také začínají

zakládat zdravotnická zařízení jako nemocnice, starobince, chudobince, sirotčince a nalezince. změna

Další

nastala v oblasti výživy obyvatelstva, která byla

způsobena hlavně

v zemědělství. Ke zcela zásadnímu posunu došlo tehdy, když se v zemědělské

vývojem

výrobě začala

využívat strojová výroba, také se začaly pěstovat nové odrůdy dosud známých plodin a užívat umělá

hnojiva. Všechny tyto faktory

přinesly

i zlepšení životních podmínek

seniorů

potažmo i postupný rozvoj gerontologického oboru. Samotná gerontologie se tak zabývat novými, do té doby ne klinické

vyšetřovací

metody,

či

příliš

a

začíná

propracovanými okruhy, zejména šlo o patologii,

fungováni

veřejného

zdravotnictví. V roce 1923 pak v USA

vychází kniha G.S.Halla "Senescence", která se považuje za jedno z prvních

děl

dotýkajících

se gerontosociologie (Kalvach a kol., 1997).

Druhá polovina 20. století

pokračovala

v rozmachu

lékařské vědy,

podmínek a prevence. Tyto faktory vedly k velmi rychlému prodlužování

zlepšení životních naděje

dožití.

Staří

lidé tak mohou žít déle a v kombinaci se snižováním plodnosti, které je typické pro moderní společnosti,

dochází k postupnému stárnutí populací. Postavení gerontologie se tak ještě více

umocňuje

a na významu posiluje i gerontosociologie. Zásadní

spatřován

v rozšíření

akcentuje

především průběh

organismu,

či

okruhů zájmů

a

spojených se

příčiny

stářím

přínos

gerontosociologie je

a stárnutím. Zatímco gerontologie

samotného procesu stárnutí, fyziologické

optimální výživu, pak gerontosociologie se

zaměřuje

změny

na problémy spojené

s fungováním starého jedince ve společnosti. Mezi základní otázky gerontosociologie tak patří např.

koncepce

přípravy

apod .. Zvyšování

na

-důležitosti

stáří, úspěšného

stárnutí, životního programu, kvality života

gerontologie a gerontosociologie se odráží i ve formování

institucí s nimi souvisejících. První mezinárodní gerontologický kongres se

uskutečnil

v roce

1950 (Kalvach a kol., 1997) a v roce 1974 byl ve Spojených státech amerických založen ,,National Institute on Ageing", který vznikl z transformací z Gerontology Research Center ze 40. let (Kalvach a kol., 2004).

- 14-


3.2. Pohled na Stejně

stáří

tak jako se v průběhu staletí vyvíjely objevy související s gerontologií,

či společenské,

ekonomické aj. podmínky historických populací, tak se měnily i obecné postoje stáří

vnímání určitý

a starých lidí. Podle Haškovcové (1990) v každé či

pohled (pozitivní dějiny

Lidské

negativní) na střídáním

byly takovým

seniotům. Současná společnost

stáří,

který se dá

společnosti

poměrně

kladných a záporných

však v této souvislosti zastává

veřejnosti

vždy

ke

převládá

jednoduše vystopovat.

postojů veřejnosti vůči

poměrně

specifické místo.

Autorka se domnívá, že v moderní společnosti tyto dva protikladné postoje existují vedle sebe a

často

lidé

se tak můžeme setkat s paradoxním nazíráním na

vědí,

stáří.

Dokládá to

např.

na faktu, že

jak by se správně měli k seniorům chovat, avšak v reálných situacích, především ze

strany mladších

věkových ročníků,

rozporuplné vnímání

stáří zmiňuje

dochází

často

k

projevům

či

neúcty,

i Stuart-Hamilton (1999). Lidé si podle

nelibosti. Toto něj

spojují

stáří

s pomalostí nejen fyzickou, ale i duševní. Naproti tomu, pokud si člověk má vybavit nějakého učence, či

filozofa, pak se

samozřejmě společnost

paradoxně téměř

historický odkaz

je tedy ve vnímání

u všech jedná o obraz moudrého starce. Je to

nejrůznějších umělců, kteří stáří

je takto

ztvárňovali. Současná

svázána svými stereotypy, které si člověka jako

Na jedné

straně jde

o pozitivní pohled na starého

představu

pomalých a nemocných starců a stařen. Otázkou však je, zda jsou v současné

tyto protichůdné představy zastoupeny ve výzkumů často

plyne, že

učence,

utvořila.

moudrého

společnosti skutečně

větší část současné společnosti

na straně druhé jde o době

stejnou měrou. Ze soudobých

vnímá stáří spíše jako negativní jev.

Často je na ně pohlíženo jako na konečnou životní etapu, která přichází po té produktivní fázi

života

člověka, během

které byl jedinec pro

společnost

nejvíce

potřebný.

jdou ruku v ruce i asociace, které lidem vytanou mysli v souvislosti se

S tímto pohledem

stářím.

jedná o slova jako nemoc, bolest, fyzická i intelektuální pomalost apod..

Velmi

Např.

často

Tošnerová

(2002) v rámci svého projektu "Ageismus" provedla kvalitativní analýzu pohledu na Jedním ze

závěrů,

se

stáří.

ke kterým došla, bylo konstatování, že respondenti vykazují vysokou

neznalost tzv. zdravého

stáří.

stereotypy, které v současné

Jejich výroky tak byly ve vysoké

společnosti převládají

negativními projevy.

- 15-

míře ovlivněny předsudky

a

a které seniory spojují s výše uvedenými


způsobem,

To, jakým

se ve

společnosti

formuje pohled na seniory, je podle Haškovcové

(1990) dáno i

společensko-ekonomickými

Obecně hovoří

o třech základních faktorech, které mají na vnímání stáří vliv. Prvním z nich je

počet

podmínkami, které se v dané populaci

a podíl starých osob v populaci. Lidé si odjakživa

současným

prodlužováním

naděje

negativní odezvu ve smyslu

dožití se jim to

přáli

žít možná co nejdéle a se

téměř daří.

růstu počtu seniorů

často

a

uplatňují.

A však tento jev

přináší

i

také polemik o tom, zda

s prodlužováním života jde stejným tempem i jeho kvalita. Zvyšování podílu starých osob ve společnosti

může

obnášet.

pak i na

stáří

připisována

Shrnutě řečeno,

pokud byla

moudrost a

mimořádnost.

společnost

seniorům důstojný

revoluce, avšak na druhé

nemá

pravděpodobnost

něco výjimečného

bylo pohlíženo jako na

populace. Pokud zajistit

častěji

vede k tomu, že se s nimi potkáváme stále

Druhým z

dostatečný

faktorů

a více si tak všímáme, co věku

nízká,

a starým lidem tak byla

častěji

dožít se vysokého

je ekonomická prosperita dané

ekonomický potenciál, pak je pro ni

složitější

kupředu přínesla průmyslová

život. Výrazný ekonomický pokrok

straně

stáří

s sebou přinesla i negativa ve vztahu k

seniorům. Společnost

se začala výrazně individualizovat a orientovat se na výkon. Za nejvíce uznávanou aktivitu se začíná

považovat práce v zaměstnání. Wolf a kol. (1982) v této souvislosti

připomínku

na

amerického sociálního gerontologa Rosowa, který poukazuje na fakt, že v

předprůmyslových společnostech větší počet

upozorňují

byla nízká produktivita práce, což na druhé

straně přinášelo

pracovních příležitostí i pro seniory. Ve 20. století k celé situaci negativně přispívá

i zvyšování

počtu seniorů,

a tak ekonomická

zátěž

s prodlužováním délky lidského života není odchod do

stále roste. Otázkou však je, zda

důchodu

nastaven na příliš brzký věk,

kdy je velká část osob penzionována a odsouvána do postproduktivního schopnostmi by bez problémů mohly náležet k produktivní

části

věku, přestože

svými

obyvatelstva. Za třetí faktor

považuje Haškovcová stav společnosti z hlediska války a míru. Z pohledu předešlého faktoru jsou mezi ekonomicky závislé v kontextu válek významu, spatřuje

začíná

poněvadž

počítáni

postavení

mladí chlapci

nejen

dětské

tvoří

senioři,

ale i

děti.

populace vzhledem k seniorské

slibný bojový potenciál.

významnost zejména v prvních dvou

V momentě posuzování

zmíněných

narůstat

Současná česká společnost

faktorech. Do jisté míry by bylo

možné poslední jmenovaný faktor modifikovat a spojit do souvislosti s podílem v populaci.

Dětské

seniorů

obyvatelstvo tak nepředstavuje ani tak potenciál bojový, jako spíše

naději

na zvýšení úrovně plodnosti, která by mohla zbrzdit sílící trend demografického stárnutí.

-16-

na


4. Demografické aspekty a jejich dopad na sociální strukturu Demografie je

věda

měnou. Přirozená měna

mechanickou

chápeme permanentní Mechanická

zabývající se zkoumáním lidských populací a jejich

měna

se

obměnu zaměřuje

je definována jako

reprodukční

přirozenou

a

chování lidí, kterým

lidské populace založenou na procesech rození a umírání. na migraci a prostorovou mobilitu, která také

ovlivňuje

strukturu obyvatelstva dané lokality (Kalibová, 1999). Z pohledu této práce bude z oblasti demografie kladen důraz především na věkovou strukturu obyvatelstva České republiky, na její

proměny

celková

a odhady budoucího vývoje. K formování

úroveň

věkové

struktury

primárně přispívá věku

porodnosti a úmrtnosti a míry porodnosti a úmrtnosti podle

na

sledovaném území.

4.1. Demografická revoluce a přechod Demografická revoluce se dá

obecně označit

jako historický proces,

během

kterého dochází

ke kvantitativní a kvalitativní přeměně demografických jevů. Vzniká na určitém stupni vývoje dané

společnosti,

formuje se a po

souvisí s různými

určitém

celospolečenskými

období

opět končí.

Samotné

reprodukční

chování

faktory. V momentě, kdy dojde k jejich zásadní

transformaci, odrazí se tento fakt i na

reprodukčním

chování obyvatelstva, vede k jeho

výrazným změnám a dochází k demografické revoluci (Pavlík, Rychtaříková, Šubrtová, 1986) .. Reprodukční

chování probíhalo v dřívějších dobách naprosto

přirozenou

nefungovaly téměř žádné regulační postupy úrovně porodnosti a úmrtnosti. jejich struktura byly z hlediska úmrtnosti odkázány na živelnou regulaci válek, epidemií a podobných katastrof,

během

bývá

společnostech

uváděno např.

období celibátu

Počty

během

poporodního

obyvatel a

prostřednictvím

kterých docházelo k výrazným

ztrátám. Porodnost byla kontrolována ve srovnatelném duchu. Mezi způsoby

cestou tzn.

početním

dřívějšími regulačními

šestinedělí,

v některých

dokonce během kojení, dále byla porodnost limitována pohlavními chorobami.

Svou roli mohlo hrát i dlouhodobější oddělení partnerů z mohlo vyžadovat

častý

důvodu manželova zaměstnání,

pobyt mimo domov - šlo zejména o profese jako byli pastevci,

které

rybáři

apod.. A poslední z možností, kterou bylo reálné využívat, byl tzv. coitus interruptus,

- 17-

čili


metoda

přerušované

objevovat až

soulože.

vpolovině

Počátky uvědomělého ovlivňování

18. století, avšak

možné zaznamenat až zhruba o 100 let v důsledku tzv. epidemiologického imunitu,

zavádělo

se

očkování

příchod

později.

přechodu,

antikoncepčních

Ke snižování úmrtnosti dochází

kdy lidé

přišli

na možnost

metod je především

vytvářet umělou

a neopomíjela se ani závažnost prevence. Velkou roli sehrálo

také zlepšení hygienických podmínek,

zavádění

kanalizace, deratizace apod.. Tyto

v reprodukčním chování byly vázány i na další vědeckotechnická vyspělost,

moderních

začínají

porodnosti se

společenské

změny např.

faktory jako jsou

míra urbanizace, ekonomická situace, životní styl atd. a vedly

k započetí demografické revoluce (Fialová, 1996). Časové zařazení příchodu demografické revoluce je nejen prostorově diferenciované, ale

v různých zemích je rozdílný i samotný demografické revoluce je Anglie a posléze se

zařazován

šířila

průběh

demografické revoluce.

Počátek

nástupu

do konce 18. století do Francie, odkud postupovala do

po celém

světě.

Z hlediska jejího

průběhu

se uvádí jakési

tři

základní zobecňující typy demografické revoluce.

• V případě francouzského typu docházelo ke snižování porodnosti a úmrtnosti stejném

časovém

období. Vzhledem k

souběžnému

omezování

těchto

dvou

téměř

procesů,

ve

není

výsledkem ohromující početní nárůst obyvatelstva. • K významnému nárůstu počtu obyvatel došlo v případě anglického typu. Zde proběhlo jako první snižování úmrtnosti, ale porodnost

začala

být kontrolována až v průběhu druhé fáze

demografické revoluce. • Posledním typem je tzv. japonsko-mexický, pro který je typický obyvatelstva. předchozích

V tomto dvou

typů.

případě

demografická revoluce

největší početní přírůstek

přichází

o

něco později

Jejími charakteristikami je snižování úmrtnosti

během

než u

první fáze,

avšak porodnost v tomto období vzrostla - k jejímu poklesu došlo až v druhé fázi revoluce. Počáteční

vzestup porodnosti se

nejčastěji vysvětluje

jako

důsledek

zlepšení

hygienické péče, či lepší evidence (Pavlík, Rychtařt'ková, Šubrtová, 1986).

- 18-

lékařské

a


V České republice nastoupila demografická revoluce v první polovině 19. století a trvala Typově

zhruba jedno století.

ji

můžeme zařadit

do druhé kategorie,

čili

k demografickým

revolucím anglického typu. Demografický přechod je další ze změn, které se odehrály v reprodukčním chování obyvatel. Někteří autoři

nepřikládají

mu však

počátky zařadit

takovou

do poloviny 60. let do

důležitost. Nicméně časově můžeme

vyspělých

jeho

evropských zemí tzn. západní Evropa a

Skandinávie. V ostatních státech nastoupil až o několik desítek let později. V České republice ~f

-

podobně

jako u

většiny

ostatních postsocialistických zemí - se jednalo o

Délka trvání demografického

přechodu

ve

vyspělých

počátek

90. let.

státech byla přibližně 20 let. V zemích,

kde byl jeho nástup zaznamenám později, se proces demografického

přechodu

zkracuje. Jeho

podstata spočívá v zachování nízké úmrtnosti a jejího odsouvání do vyšších věků, ale zejména ~

ve snižování hladiny porodnosti. Nízká porodnost je výsledkem především individualizačních

;

tendencí ve

.:·. ::o

společnosti.

Lidé odsouvají

(Kalibová, 1999). Tato situace tak Odsouvání úmrtnosti do vyššího

sňatky

postupně

věku

a

mateřství

a

celkově

se

mění

životní styl

vede ke snižování

početního

stavu obyvatelstva.

a nedostatek mladších

věkových

skupin vede k tzv.

demografickému stárnutí obyvatel, které je v současné

době

jedním z klíčových

problémů

všech vyspělých států.

4.2. Věková struktura Věková či

struktura popisuje složení

společnosti

podle

věku

a pohlaví tzn. zachycuje absolutní,

relativní počty mužů a žen v daném věku a daném roce. Graf jejího znázornění má dvě osy

-na ose X jsou vynášené počty obyvatel dle pohlaví, na ose Y je věk. Výsledkem je poté graf ve tvaru jakési pyramidy.

Věkovou

strukturu ovlivňují tři základní faktory, kterými jsou vývoj

úrovně

porodnosti, úmrtnosti a migrace. Následkem působení

věkové

struktury. Celkem rozlišujeme tři základní typy. První z nich je tzv. progresivní, který

se

vyznačuje

dětí,

těchto faktorů

je pak daný typ

vysokou úrovní porodnosti a vysokou mírou úmrtnosti tzn. rodí se velký počet

avšak umírá se

hojně

které má tvar trojúhelníku,

a v brzkém čili

věku.

Tento stav se odráží i v grafickém

širokou základnu a úzkou špici. Progresivní

vyjádření,

věková

struktura

byla typická pro historické populace, které ještě nekontrolovaly porodnost ani úmrtnost a v současné době

je možné ji nalézt u nerozvinutých zemí

- 19-

třetího světa.

Druhým typem je


věková

stacionární

struktura. Populace

vyznačující

se tímto typem mají vyrovnanou

úroveň

porodnosti a útmtnosti. Poslední je tzv. regresivní typ, pro který je charakteristická nízká úroveň

porodnosti a útmtnosti. Vzhledem k

k přirozené vyjádření

věku

a poté

starých lidí ve

relativně

společnosti.

široká

věkové

docházet

ubývá. Na grafickém

pyramidy, která

nejsvrchnější část

nemůže

porodnosti

početně

populace, která tak postupem doby

je tak nejvíce patrná úzká základna

v mladším počet

obnově

nedostatečné míře

značí

nedostatek osob vyjadřuje

pyramidy, která

vyšší

Tento jev se nazývá demografickým stárnutím. Regresivní

věková struktura je v současné době problémem vyspělých společností, tedy i České

republiky.

4.2.1. Demografické stárnutí Demografické stárnutí je výsledkem dvou zásadních

jevů,

struktury obyvatelstva. První z nich je ubývaní mladších snižování plodnosti a porodnosti. Druhým z věku,

jelikož se neustále prodlužuje

ke

změně

se

následně

střední

faktorů

které se promítají do

věkových ročníků,

je hromadící se

počet

věkové

důsledek

což je

osob ve starším

délka života a lidé umírají později. Toto vše vede

relativního vztahu mezi tzv. produktivní a neproduktivní složkou obyvatelstva, což odráží v ekonomické a sociální

související mj. s rodinnou,

sféře společnosti

finanční, či důchodovou

a dále pak

přináší

problémy

politikou.

4.2.2. Vývoj věkové struktury v ČR Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, Česká republika se podobně jako jiné vyspělé státy v současné úrovně

době

potýká s problémem demografického stárnutí. Tento jev je výsledkem nízké

porodnosti i útmtnosti a jeho

strukturu tedy

ovlivňuje

zejména

důsledkem

úroveň

chování však stojí celá

kdy lidé reagují na stav dané určitého

věkové

imigračních

řada

válek se ve

době výrazně úrovně

sociálních, ekonomických a politických

důvodů,

společnosti

společnosti

Věkovou

oblastech. V pozadí

v těchto

zmiňovaných

oblastech aplikováním

typu reprodukčního chování. Pokud se podíváme do historie, je

např. během

struktury.

porodnosti, útmtnosti a v současné

roste i význam migrace, zejména v tzv. reprodukčního

je regresivní typ

snižuje

úroveň

-20-

téměř

pravidlem, že

porodnosti a naopak útmtnost roste.


Stejně

tak jsou velmi typické i tzv. natalitní vlny, které zpravidla po těchto

přicházejí.

Graf č.

r

Graf č.

Věková

65- 69 ~--+--60 -64 55 - 59 f-----+--50- 54 1----+-

~---+--

35-39 1----130-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4

Počet

Grafč.

struktura podle pohlaví,1960

85+ 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 SS-59 50-54 ,;.: )(!) 45-49 > 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 S-9 0-4

75 -79 70 - 74 f-----+---t---

600000 400000 200000

?

pohlaví, 1930

85+ 80-84 ~---+----1-----

,.14

o 200000 400000 600000 obyvatel

600000 400000 200000 Počet

Věková

struktura podle pohlaví,1990

200000 400000 600000

obyvatel

struktura podle pohlaví, 2005

85+ 80-84 1---+---1---

85+ 80-84 1 - - - - - l - - - 1 - - -

75-79 70-74 ~--+--+--'

75-79 70-74 ~--+-65-69 1------+--60-64 55-59 1----+

65-69 1---+-60-64 55-59 r---+--50-54

o

Grafč. 4d

3c Věková

~> 45-49

etapách

Na grafu věkové struktury se tyto události projevují různými zářezy.

Věková struktura podle

>4549 40- 44

válečných

1----+-

S0-54 1------tJ ,;.:>)(!) 45-49 1------+-

40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 1 S-19 1 0-14 5-9 0-4

40-44 35-39 30-34 25-29 ~--f20-24 15-19 10-14 S-9 0-4 ~--+600000 400000 200000 Počet

o

200000 400000 600000

1----+-

1-----+-

1----~-

1-----l-1------l--1----+--....:

600000 400000 200000 Počet

obyvatel

Zdroj: ČSÚ, Sčítání lidu v roce 1930 Zdroj: OSN, Populační divize c Zdroj: POPIN Czech Republic d Zdroj: ČSÚ, Publikace o obyvatelstvu

a

b

-21-

o

200000 400000 600000

obyvatel


Pro porovnání je v grafech č.1 až č.4 vynesena věková struktura České republiky v období od během těchto

roku 1930 do roku 2005. Na první pohled je patrné, že k posunu

věkové

Na druhé

straně

věkové

struktury od progresivního typu k regresivnímu. Tvar vyznačuje

v prvním uvedeném roce se pro

věkovou

75 let zde došlo

trojúhelníkovým tvarem s relativně širokou základnou.

pyramidu z roku 2005 je již charakteristická úzká základna,

nízký počet osob v předproduktivním věku. Další zásadní rozdíl mezi grafy spočívá

ve vrcholu pyramidy. V roce 1930 byla špice věcích

2005 již bylo ve vyšších

pyramidy

výraznější

a

naživu více osob, což se odráží v

věkové

ostřejší, méně

čili

struktury

zatímco v roce

ostrém

zakončení

vrcholu věkové pyramidy.

Tvar

věkových

projevují

pyramid v jednotlivých letech vykazuje také

různými zářezy

vznikají na

věkové

resp. výstupy na grafu

základě výkyvů

značné

nepravidelnosti, které se

struktury. Tyto nepravidelnosti

v úrovni porodnosti, které se posléze odráží v

početním

stavu

daných generací, ale i v průběhu demografického stárnutí, jež mohou urychlit resp. zbrzdit. Během 20. století postihlo Českou republiku několik zásadních událostí, které ovlivnily reprodukční

které

chování obyvatelstva. Jedním z těchto

přineslo

pokles porodnosti.

Důsledek

okamžiků

bylo období 1.

světové

tohoto je možné pozorovat na grafu

č.

války,

1 ve

věku

10-14 let. V následujících grafech se potom tento odkaz logicky posouvá do vyšších věků tzn. do

věku

úrovně,

40-44 v roce 1960. Po avšak

vzápětí

je

obyvatelstvo v důsledku kulminovala v první světové

skončení

střídána

1.

světová

další vlnou poklesu porodnosti, která zasáhla

světové hospodářské

polovině

války dochází k nárůstu porodnostní

krize, ta

započala

v roce 1929,

30. let. Pokles porodnosti se projevil také

české

nicméně

během počátku

2.

války. Odkaz obou těchto událostí je patrný např. na grafu č. 2 ve věku 20-24 a 25-29.

Pro Českou republiku je ve srovnání s jinými zeměmi etapa 2. světové války poměrně specifická. Od 40. let 20. století totiž dochází k určitému navýšení pokračovalo

boomu.

úrovně

a následně vrcholilo v 50. letech 20. století, tedy v období tzv.

Důvodem

zvýšení porodnosti v průběhu 2.

světové

porodnosti, které

poválečného

baby

války byla snaha vyhnout se

totálnímu nasazení, a proto se lidé snažili uzavírat sňatky a ženy přicházet do jiného stavu. Na druhé

straně zmiňovaná

natalitní poválečná vlna je již standardní reakcí na válečné události a

ve srovnání s ostatními státy není nic dokládá

např.

graf č. 2, kde je

výjimečného.

poválečný

Popisovaný vzestup hladiny porodnosti

baby boom zachycen ve

-22-

věku

5-9 a 10-14 let a


zvýšení porodnosti za války se odráží v počtu osob ve přišel

15-19 let. Zásadní zlom poté

v roce 1958, kdy se zlegalizovala možnost interrupcí, což

porodnosti. Výrazná natalitní vlna pak postihla důsledkem

Byla

věku

světové

toho, že se silné

ročníky

války, dostaly do plodného

věku.

české

mělo

dopad na snížení

obyvatelstvo v první

polovině

žen, které se narodily v období po

70. let.

skončení

2.

Dalším faktorem, který zde hrál svou roli, byla

vládní pronatalitní opatření. Porodnost poté dosáhla svého maxima v letech 1974 a 1975. Toto období je zachyceno

např.

v grafu

č.

3, a to

konkrétně

věku

u osob ve

10 až 19 let.

V současnosti prodělává Česká republika silný pokles porodnosti, který se nastartoval sametovou revolucí v roce 1989 a který věku

věku

pozorovat na grafu

4, kdy stále ubývá

osob ve

počtu

osob. Na tomto vzestupu se podílely především ženy, které se narodily v natalitní

Ve

můžeme

č.

počet

24 let a

méně.

můžeme

0-4 let pak

pozorovat nepatrný

nárůst vlně

ze 70. let a nyní začaly zakládat rodinu. Všechny uvedené změny reprodukčního chování stárnutí

českého

a rychlost demografického

obyvatelstva. Veškeré vzestupy a poklesy porodnostní české

na zpomalení resp. zrychlení stárnutí současná

ovlivňují průběh

úrovně

populace. Proto i celá 90. léta 20. století a i

situace je odrazem vývoje produkčního chování minulého století.

v 90. letech tak i

přes

pak mají vliv

intenzivní úbytek rodících se

dětí

probíhalo spíše

Populační

mírnějším

jelikož se ještě stále projevovaly natalitní vlny 20. století, které umožnily

zbrždění

stárnutí

tempem, procesu

stárnutí. Nicméně od roku 1997 již začal převažovat podíl osob starších 60-ti let nad dětmi ve věku

0-14 a do budoucna lze

očekávat

neustálé

zvýrazňování

tohoto trendu. Vztah starších

osob a dětí se dá vyjádřit ukazatelem tzv. indexem stáří, který udává počet osob nad 60 let na 100 obyvatel ve věku 0-14 let. V roce 1990 připadalo na 100 dětí 82 osob nad 60 let, zatímco v roce 2003 se již jednalo o 124 starších lidí. skupin v populaci a vývoj indexu

stáří

Podrobnější

vývoj podílu základních

v průběhu 90. let 20. století až do

zachycen v tabulce č. 1.

-23-

věkových

současnosti

je

:~tvliCll~lela

na

Dimilruvá stáří jako specifickou životní etapu

... u"'""'" č. 1: Relativní věková struktura, index stáří, ČR, 1990-2003 (k 1. 7.daného roku)

Index stáří

4.2.3. Genderové rozdíly Ve věkové struktuře České republiky je možné pozorovat i poměrně významné rozdíly mezi pohlavími. Pro nízký

věk

je charakteristická početní převaha mužů, která je dána biologicky

tzn. v průměru se rodí více

chlapců

nežli

děvčat (nejčastěji

se udává

poměr

106

či

105 ku

100). V průběhu středního věku se mužský početní náskok snižuje. Zásadní zlom pak přichází okolo 45. roku, kdy se situace obrací a ve se

vzrůstajícím věkem ještě zvýrazňuje.

konkrétně

na grafu

č.

4 je

vidět,

že až do

společnosti začínají převažovat

Tento trend je patrný i na grafech věkového

přiklání

č.

1-4.

intervalu 45 - 49 let, je absolutní

osob mužského pohlaví vyšší než v případě žen. Od situace

ženy. Tento stav se

zmiňované věkové

Např. počet

kategorie se však

na stranu ženského pohlaví a ženy tak mají v populaci vyšší

početní

zastoupení. 3.2.3.1. Naděje dožití Naděje právě

dožití při narození nebo také

střední

délka života udává průměrný počet let, které má

narozená osoba ještě před sebou (Kalibová, 1999). Tento ukazatel se také velmi

používá jako srovnávací charakteristika mezi jednotlivými vyjádřit

životní

úroveň

zeměmi,

pomocí které je možné

střední

délka života neustále

populace. Od nejstarších dob se

-24-

často


prodlužuje. Na tomto faktu se podepisuje hned několik faktoru. Jedním z nich je bezpochyby zlepšení úrovně lékařské péče, které souvisí s epidemiologickým přechodem v 19. století (viz. kapitola 3.1.). Mezi další determinanty zvyšování této charakteristiky je možné sociální podmínky, které úzce souvisí se životní stylem daného

člověka.

zařadit

tzv.

Jedná se tedy např. o

podmínky bydlení, hygienické možnosti, stravovací návyky, užívání alkoholu apod.. Rabušic ve své knize Česká společnost stárne (1995) zmiňuje i myšlenku amerického badatele L. Sagana podle

něhož

lékařská péče,

ale

není z hlediska zdraví a délky života ve

především vzdělání.

Podle Sagana totiž

pracovat se sociálními podmínkami a hodnotově tíhne ke

společnosti nejdůležitější

vzdělanější člověk

zdravějšímu

umí lépe

stylu života. I v rámci

České republiky se naděje dožití neustále zvyšuje. Během let 1920-2003 se zvýšila střední

délka života u mužů o 25 let, u žen dokonce o 29 let. K nejvýraznějšímu nárůstu docházelo u obou pohlaví mezi roky 1920-1930 a poté v letech 1945-1960. Od roku 1960 dochází také k postupnému zvyšování

naděje

dožití,

nicméně nárůsty

krizovým obdobím byla 30. a 40. léta, kdy v důsledku tento ukazatel v případě žen stagnoval, u

mužů

již nejsou tak markantní.

hospodářské

krize a 2.

Určitým

světové

války

byl dokonce zaznamenán pokles o 3 roky.

Celkově se muži v České republice v pruměru dožívají nižšího věku než ženy, což je jev

typický pro všechny vyspělé země. 72,0 let,

české

Konkrétně střední

délka života činila v roce 2003 u mužů

ženy se ve stejném roce dožívaly v pruměru o 6,5 let více - tedy 78,5 let. Fakt,

že ženy žijí v pruměru déle, se

označuje

jako mužská nadúmrtnost. Vývoj

narození během 20. století pro obě pohlaví znázorňuje Graf č. 5.

-25-

naděje

dožití

při


Graf č. 5: Naděje dožití při narození dle pohlaví, ČR, 1920-2003 7lil

80,0 73

75,0

Z'

~

>"' .g

/) r

65,0 58,0 60,0

~8,4

72 73,9

o

.L_~

o

~ ) ( ' / j 67,9-

.....

5>8

/

.:'7

70,0

,.!!

.

73,4

-~~

o

66,1

~

:71,7

66,8

~

Cl)

;O)'

~

59/

/~ 55,0 50,0

~Muži

/ / ~ t.o

-Ženy

~~u

~

47,1 45,0 1920

1930

1945

1960

1950

1970

1980

1990

2000

2003

Rok

Zdroj: ČSÚ, Demografická příručka 2004

3.2.3.2. Pravděpodobnost úmrtí podle věku a pohlaví Podrobnější

pohled na stav mužské nadúmrtnosti je zachycen v Tabulce č. 2 pomocí ukazatele

pravděpodobnosti

úmrtí. Nejvíce krizová situace je z hlediska mužské úmrtnosti ve

29 let. V rámci této kategorie mají muži cca 3-krát V ostatních

věcích

je tato

pravděpodobnost

větší pravděpodobnost

věku

20-

úmrtí nežli ženy.

vyšší "pouze" 2-krát. U obou pohlaví došlo od

roku 1987 k výraznému zlepšení z hlediska pravděpodobnosti úmrtí. Je však třeba zdůraznit, že tyto kladné tendence jsou mnohem

výraznější

v případě mužského pohlaví, a to v rámci

všech sledovaných věkových

I přes toto

dynamičtější

zlepšování pravděpodobnosti

současné době

ženy z tohoto pohledu lépe.

úmrtí u

mužů

ve všech

intervalů.

věcích,

jsou na tom i v

Fakt, že tyto rozdíly stále trvají, úmrtnostních změn (Pavlík,

Kučera

může

být nástinem možného potenciálu budoucích

a kol., 2002).

-26-


Tabulka

č.

Věk

2: Pravděpodobnost úmrtí dle věku a pohlaví, CR, vybrané roky (násobeno 1 000) Muži Zeny

2003a 2000 1987 1995 1995 o 4,6 4,3 5,3 7,3 10,2 1,1 1,9 1-4 1,2 1,4 2,3 5-9 1,0 0,8 1,0 1,1 1,2 1,0 10-14 1,1 1,0 0,8 1,2 15-19 3,4 3,0 1,8 1,7 3,5 20-24 5,9 5,2 5,1 1,7 1,8 5,5 25-29 6,0 5,0 5,0 2,0 5,9 2,1 30-34 7,3 6,1 6,4 3,1 2,8 7,5 35-39 9,0 11,9 10,8 8,9 4,8 4,5 15,8 7,7 40-44 21,2 17,5 13,9 8,4 45-49 27,5 25,7 34,9 29,6 14,7 12,6 44,6 50-54 43,0 56,9 49,6 23,5 21,2 55-59 68,8 76,0 67,4 39,5 33,3 90,2 60-64 115,3 105,3 98,9 52,4 142,9 6~,2 65-69 149,6 175,7 156,6 111,3 88,3 210,0 218,6 70-74 290,7 272,2 228,8 178,4 154,5 75-79 329,6 425,2 389,5 336,8 296,4 264,7 80-84 576,7 511,8 472,5 473,8 469,9 409,1 1000,0b 85-89 685,0 602,0 634,9 752,2 649,3 Zdror POPIN Czech Republlc, Populatwn development m the Czech Republlc 1990-2002 ČSÚ, Demografická příručka 2004 1987 13,6 1,9 1,7 1,5 4,1

2000 3,5 1,0 0,7 0,9 1,6 1,7 1,6 2,3 3,7 6,9 12,2 19,1 29,2 45,1 77,4 132,4 230,3 373,8 579,2

2003a 3,5 0,9 0,5 0,6 1,3 1,6 1,5 2,4 3,8 6,4 11,3 18,2 29,7 45,1 72,5 125,1 222,3 369,2 1000,0b

4.2.4. Projekce budoucího vývoje Populační

projekce se zabývají odhady

věkového

složení.

Při

její

tvorbě

početního

stavu populace a jejího

se vychází z dosavadního vývoje

úrovně

pohlavně

-

jednotlivých

demografických procesů jako je plodnost, úmrtnost, migrace a jejich možného kombinování. Pravidelně vydává populační projekce pro Českou republiku Český statistický úřad, světové

projekce pak vypracovává Populační divize OSN. V rámci projekcí se počítají tzv.

tři

varianty

možného vývoje -nízká, střední a vysoká.

3.2.4.1. Počet obyvatel Podle výpočtů Českého statistického úřadu z roku 2002 by početní stav České republiky narůstal

pouze v případě naplnění vysoké varianty projekce a v roce 2050 by činili O 830 080

a

Údaje vypočteny z datových zdrojů ČSÚ

b

Údaj pla1ný pro věk 85+

-27-

Michaela Dimitrová Pohled na stár-íjako specifickou životní etapu

obyvatel. U obou zbývajících variant odhadů by docházelo ke snižování počtu české populace -v případě střední projekce na 9 438 334 a u nízké varianty na 8 066 072 obyvatel.

Graf č.6: Vývoj počtu obyvatel dle nízké, střední a vysoké projekční varianty, ČR, 2005- 2050 11000000 10500000

!>

10000000

.rl

9500000

>.

o

,8 o

p..

9000000 8500000 8000000 2005

2010

2020

2030

2040

2050

Rok

Zdroj: ČSÚ, Projekce obyvatelstva ČR do roku 2050

3.2.4.2. Věková struktura Největší podíl v populaci České republiky zabírají lidé v produktivním věku tzn. v kategorii

od 15 do 64 let. Podle projekce Českého statistického úřadu se toto prvenství do roku 2050 nezmění,

avšak podíl osob v produktivním věku

výrazně

klesne, a to z hodnoty 70,5 %, která věkovém

byla zaznamenána v roce 2002, na údaj cca 56,0 % v roce 2050. V nejmladším intervalu dojde také k poklesu podílu obyvatel,

nicméně

nebude se jednat o nijak výrazný

trend. Tento sestup se bude pohybovat v rozmezí 4 - 6 % (dle konkrétně půjde

příslušné projekční

o pokles z 15,6% na hodnotu okolo 12,0 %. Snížení podílu

varianty),

počtu

obyvatel

v nejmladší a střední věkové kategorii se odrazí v nárůstu relativního zastoupení osob ve věku 65 let a více. Jejich podíl podle populačních projekcí vzroste z 13,9% na údaj kolem 32, O% (viz. graf č. 7). Celkově je možné říci, že podle všech projekčních variant, které zpracoval Český statistický úřad,

bude

česká společnost výrazně

stárnout a

varianta projekcí, i početně ubývat.

-28-

zároveň,

pokud se naplní

střední či

nízká


Graf č. 7: Vývoj podílu počtu obyvatel dle nízké, střední a vysoké projekční varianty, ČR, hlavní věkové skupiny, 2005 - 2050 = = N I#)

=

""= N

.a

·~>

--...

.I<:

~

.., = = N = = N

N

= =

N

on

= = N 20,0

0,0

40,0

60,0

80,0

100,0

Podíly počtu obyvatel (%)

1• 0-14let m15-M let I! 65 a víee let 1 Zdroj: ČSÚ, Projekce obyvatelstva ČR do roku 2050

4.3. Základní údaje o populaci Základní charakteristiky o v rámci pravidelného

Sčítání

seniorů

vyplývající ze SLDB 2001

složení seniorské populace zjišťoval Český statistický úřad lidu,

února a března v roce 2001. Do

domů

sčítání

a bytů (SLDB). Poslední SLDB proběhlo na přelomu

v roce 2001 byly zahrnuty fyzické osoby, které mají v

rozhodný okamžik na území České republiky trvalý či dlouhodobý pobyt, ale také osoby, které jsou v okamžiku sčítání přítomny v České republice, přestože zde nemají trvalý ani dlouhodobý pobyt a dále všechny byty a domy včetně těch neobydlených. (ČSÚ, Pramenné dílo- SLDB 2001).

4.3.1.

Senioři

podle ekonomické aktivity

V rámci SLDB 2001 byly zjišťovány nejen údaje o ekonomické ale také jejich konkrétní postavení v zaměstnání, zaměstnán.

-29-

či

v jakém

aktivitě seniorů odvětví

jako takové,

je daný

důchodce


Tabulka č. 3: Ekonomická aktivita a postavení v zaměstnání, J!O hlavl,' ČR' 2001

senioři

Ekonomická aktivita a postavení v zaměstnání Zaměstnavatelé Zaměstnanci

(prac. a služební poměr)

Ostatní zaměstnanci Samostatně činní

Clenové produkčních družstev Pomáhající rodinní příslušníci Nezjištěno

Pracující muži v důchodovém věku celkem Muži v důchodovém věku celkem Zaměstnavatelé Zaměstnanci

(prac. a služební poměr) Ostatní zaměstnanci Samostatně činní

Clenové produkčních družstev Pomáhající rodinní příslušníci Nezjištěno

Pracující ženy v důchodovém věku celkem Zeny v důchodovém věku celkem ZdroI)·: CSU.

Sčítání lidu domů

ab

tů

60-64

65-69

1 045 12 312 6 751 6 557 121 229 974 27989 191 066

864 11125 5 878 5 875 83 223 984 25032 188153

605 15 632 8 253 3 359 91 435 1374 29749 249 912

223 6954 3 919 1 584 41 282 795 13 798 242 081

Muži 70-74 378 4346 2572 3 065 23 141 476 ll 001 163190 Zenv 70 2249 1 371 673 18 111 350 4842 241974

věku

75-79 44 520 287 462 4 16 57 1390 115100 9 257 161 107 2 ll 33 580 209 065

80+ 19 89 57 103

1 18 287 72996 3 24 18 26

3 2 76 172 456

2001

Nejvíce ekonomicky aktivních senioru je mezi jejich nejmladšími ve

nad 60 let dle věku a

věkovými

kategoriemi tzn.

60- 64 let, což bezpochyby souvisí s fyzickými i psychickými dispozicemi osob

v důchodovém

věku.

důchodovém věkovém

mužů

U

činí

podíl ekonomicky aktivních osob v nejmladším

intervalu z celkového

počtu

pracujících senioru 43 %, u žen je tento

podíl dokonce 61 %. Se vzrůstajícím věkem pak počty, a tedy i podíly, ekonomicky aktivních osob v důchodovém

věku

klesají. Tento trend je patrný u mužského i ženského pohlaví. Pro

zajímavost je možné uvést i podíly pracujících senioru, kteří jsou starší 80-ti let. U mužů jde o 0,4 % z celkového počtu ekonomicky aktivních mužů v důchodovém věku, u žen pak o 0,2 % z celkového

počtu

ekonomicky aktivních žen v důchodovém

ekonomicky aktivními seniory více 49 045. Jediným

věkovým

mužů

věku.

Obecně

je mezi

- celkem 65 699, zatímco žen je v tomto ohledu

intervalem, kde mají ženy

aktivními, je právě nejmladší interval 60 - 64 let.

-30-

početní převahu

mezi ekonomicky


Lidé

důchodového věku

jsou

nejčastěji

služebním poměru. Z celkového

počtu

ekonomicky

činní

seniorů

pracujících

jako

zaměstnanci

v pracovním a

zabírají mužští zaměstnanci 43 %.

Žen v zaměstnaneckém poměru je pak ještě více, tedy 51 %z celkového počtu ekonomicky zaměstnanci

aktivních žen starších 60-ti let. Poté u obou pohlaví následují ostatní

a

samostatně činní.

seniorů

Z hlediska ekonomické aktivity zaměstnáno

v rámci

v průmyslu, .poté následuje školství a

pracuje nejvíce ekonomicky

mužů

veřejné

v průmyslu, u žen pak vede

činných důchodců

a

důchodkyň

odvětvové

právě

struktury, je nejvíce z nich

a osobní služby. Z pohledu pohlaví školství. Na druhé

je zastoupeno v peněžnictví,

straně nejméně

pojišťovnictví

a

ovdovělých

a

v oblasti výzkumu a vývoje (ČSÚ, Pramenné dílo- SLDB 2001).

4.3.2.

Senioři

podle rodinného stavu

Struktura seniorů podle

věku

ženatých resp. vdaných

a rodinného stavu je zajímavá zejména z pohledu

mužů

Obě dvě

resp. žen.

z celkového počtu osob důchodového

věku

kategorie rodinného stavu zabírají

a daného pohlaví kolem 89 %.

Konkrétně

u

mužů

jde o 89,9 % a v případě žen je tento podíl 88,7 %. Avšak pokud bychom se podívali na jednotlivé kategorie muži

zvlášť,

důchodového věku

pak jsou mezi muži a ženami viditelné významné rozdíly. Mezi

je celkem 76,3 %ženatých, zatímco u žen je tato situace

horší. Podíl vdaných seniorek tento podíl ženatých

seniorů

činí

výrazně

pouze 39,4 %. Z pohledu jednotlivých věkových skupin je

v každé z nich vyšší než u žen. K celkovému rozdílu mezi

ženatými resp. vdanými muži resp. ženami

přispívají především

intervalu 75 - 79 a 80- 84 let. V rámci obou

věkových

odlišnosti ve

věkovém

kategoriích jsou tyto rozdíly

téměř

50,0 %. Je zřejmé, že tato disproporce mezi podílem ženatých mužů důchodového věku a

vdaných žen důchodového věku je kompenzována kategorií ovdovělých. Celkový podíl mužů vdovců

starších 60-ti let

činí

13,6 %, zatímco u žen je až 49,3 % vdov. Tento fakt je dán

jevem, který nazýváme nadúmrtnost který je

označován

ovdovělých

mužů

jako fenomén starých

žen je v každém z věkových

(viz. kapitola 4.2.3.) a je osamělých

intervalů

příčinou

dalšího jevu,

žen (Kalvach a kol., 2004). Podíl

vyšší než u zastoupení

ovdovělých mužů.

Se vzrůstajícím věkem se tyto rozdíly mezi pohlavími stále zvyšují, a to až do 84 let.

-31-

Největší


diference jsou tak ve

věkové skupině

75- 79 a 80- 84 let, kde se jedná o rozdíl o 45 resp.

47%. 14abulka c. 4 Rod"mny' s tav, senzorz dleve7ru a pohlavl,' ČR, 2001 •

v

v·

Muži Věk

I

',.

Svobodný/á

Ženatý/ vdaná

60-64 65-69 70-74 75-79 80-84 85 + Celkem60+

4,4 3,6 3,3 3,4 3,1 2,9 3,7

81,9 81,6 77,8 70,5 61,8 42,9 76,3

60-64 65-69 70-74 75-79 80-84 85 + Celkem60+

2,5 2,4 2,7 3,3 3,4 4,1 2,8

63,5 52,4 38,0 22,9 11,9 4,0 39,4

Zdror CSU,

4.3.3.

, , ,

Sčltam

Senioři

.

hdu,

domů

Rozvedený/ á

Ovdově1ý/á

8,7 6,7 5,3 4,3 3,6 2,7 6,2 Zeny 10,2 8,8 7,8 6,9 5,5 4,3 7,9

Nezjištěno

Celkem

4,8 8,0 13,3 21,4 31,0 50,8 13,6

0,1 0,1 0,3 0,4 0,5 0,8 0,3

100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0

23,5 36,1 51,0 66,3 78,4 86,5 49,3

0,3 0,3 0,5 0,6 0,8 1,2 0,5

100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0

a bytů 2001

podle regionů

Podíl osob v důchodovém věku se v roce 2001 v jednotlivých krajích pohyboval od hodnoty 16,7% do 20,7 %. krajů

se pak

Průměrný počet seniorů

přesně

činil18,3

najeden kraj

v polovině z nich vyskytuje

nadprůměrné

%. Z celkového počtu 14

zastoupení lidí starších 60-ti

let. Nejvyšší relativní počet lidí v důchodovém věku byl zaznamenán v hlavním městě Praze, kde se

konkrétně

jednalo o 20,7 %. Za Prahou následoval kraj

Královéhradecký a Jihomoravský (v obou

případech činil

podíl

Plzeňský

důchodců

mezi nejmladší kraje z hlediska zastoupení osob starších 60-ti let

patřil

(19,1 %),

19,0 %). Naopak

kraj Karlovarský a

Ústecký (u obou z nich bylo zjištěno 16,7 % seniorů) a dále Liberecký a Moravskoslezský kraj (opět stejný podíl v každém z nich - 17,1 %). Situaci můžeme též analyzovat pomocí indexu 112,6. Nad tímto údajem se pohybuje index

stáří.

Jeho

stáří vpěti

-32-

průměrná

krajích,

hodnota na jeden kraj je

konkrétně

vPraze (154,4),


vPlzeňském

kraji (121,6), Jihomoravském kraji (118,6),

Středočeském

kraji (117,8) a

Královéhradeckém kraji (116,9). Naopak nejlépe na tom z hlediska indexu

stáří

jsou kraje

Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský. Ve všech třech uvedených připadá na 100 osob ve věku

O - 14 let dokonce méně lidí v důchodovém věku. Nejlépe je na tom z tohoto pohledu

kraj Ústecký, kde připadá na 100 osob z nejmladší věkové skupiny asi 98, 7 starších 60-ti let. V kraji Karlovarském se jedná o 99,7

důchodců

na 100 osob do 14 let a stejná situace je i

v kraji Moravskoslezském, kde je index stáří 99,8. ., T h ve7ronyc T h kategorzz, 1'4abulka c. 5 Ro ďl uyosob dle lm'fl]U a zaTkladmc •O

v

Věk

Kraj

o- 14

Praha

13,4 16,0 16,6 15,7 16,7 16,9 16,9 16,3 16,8 17,3 16,0 16,5 16,5 17,2 16,2

Středočeský Jihočeský Plzeňský

Karlovarský Ustecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina

Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Ceská republika Zdro ·.- CSU,

Větší

15-59

Sčítání lidu, domů

ab

tů

ČR '

2001 Index stářía

60+ 65,8 65,2 35,3 65,2 66,5 66,3 66,1 64,6 64,6 64,3 65,1 65,3 65,0 65,7 65,4

20,7 18,8 18,1 19,1 16,7 16,7 17,1 19,0 18,5 18,4 19,0 18,2 18,4 17,1 18,4

154,4 117,8 108,8 121,6 99,7 98,7 101,3 116,9 110,1 106,6 118,6 110,2 111,5 99,8 113,8

2001

diference se vyskytují na úrovni

okresů.

Mezi "nejstarší"

patří velkoměsta

tzn. Praha,

Brno, Plzeň a dále některé okresy ležící ve středních Čechách a střední Moravě např. Kolín, Rokycany, index

stáří

Pelhřimov.

V těchto lokalitách je podíl osob nad 60 let dokonce vyšší než 19 % a

120 a více. Na druhé

straně

mezi "nejmladší" lokality patří okresy nacházející se

v pohraničních oblastech. Je to odkaz poválečného odsunu

Němců

a následného dosídlování

těchto

věkově

mladé,

oblastí. Obyvatelstvo, které sem

přicházelo

bylo

často

s vysokým

podílem dětí. Tato situace se tedy týká např. Sokolova, Českého Krumlova, České Lípy apod. (ČSÚ, Pramenné dílo- SLDB 2001). a

Index stáň udává počet osob nad 60 let na 100 osob ve věku O- 14let.

-33-


4.4. Dlouhověkost a kvalita života Od 20. let 20. století do roku 2003 se zvýšila

naděje

dožití

v případě žen se jednalo dokonce o 29 let. Tyto markantní

při

mužů,

narození o 25 let u

nárůsty střední

délky života dnes

vedou vědce k debatám, kam až je možné v tomto ohledu zajít, do jaké míry jsou v této otázce limitovány lidské možnosti. A tak se do života, která se týká nejplnohodnotnější

právě

odvíjející se

především

popředí

dostávají diskuse o

soběstačnosti

seniorů

dlouhověkosti

a

kvalitě

a jejich možnosti žít co

život .. Z tohoto pohledu je možné definovat tři základní koncepty stárnutí od kvality života

či soběstačnosti,

kterou starý

člověk

ve

stáří

disponuje.

Jedná se funkční

1) o normální stárnutí, kdy je zdravotní,

a sociální stav daného geronta srovnatelný

s jeho ostatními vrstevníky, a tak se v tomto srovnání nijak jeho pozice nevymyká, 2) o

úspěšné

výrazně

stárnutí, které

umožňuje

člověku

starému

být na tom ve srovnání s ostatními

lépe, a to v otázce nejen zdravotní, ale i v případě psychické a sociální kondice. Na

tomto poli se pak tvoří možnosti pro další zvyšování naděje dožití. 3) o

neúspěšné

kolegy, jejichž

stárnutí, v rámci kterého daný geront značně zaostává za svými průběh

stárnutí odpovídá

současným

patologické stárnutí se projevuje zpravidla brzkým

normám. Toto také

příchodem

stejně

někdy

starými

nazývané

chorob, ztrátou velké

části

vlastní soběstačnosti a zvýšenou závislostí na ostatních lidech (Kalvach a kol., 1997).

4.4.1. Maximální možná Dynamický vývoj v neustále

naděje

dožití

narůstající naději

dožití

při

narození vede

touto problematikou k několika závažným otázkám. Jedním z takových vlastně

zabývající se

otazníků

je, jaká je

maximální možná naděje dožití, jakého věku se lidé jako druh mohou z hlediska svých

biologických daností dožívat. (Rabušic,

střední

odpovídá určitými

Obecně

1995). První z těchto

představitelům patří např.

možné

vědce

přístupů

reprezentují tzv.

délce života ve výši 85 let. Tuto

limity v oblasti

tři

základní teorie

tradicionalisté, k jejichž

Manton, Stallard, Tolley. Tento tradiční pohled hovoří o maximální

údajům zjištěným

vizionářský,

existují v rámci této problematiky

v některých

faktorů

relativně

nízkou hodnotu, která v zásadě

současných nejvyspělejších

státech,

biologického stárnutí. Druhý názor, který je

je podporován Strehlerem

či

zdůvodňují

označován

jako

Rosenbergem. Tito badatelé se domnívají, že

maximální možná délka lidského života je sice

-34-

brzděna

biologickými danostmi, avšak její


třetího

hodnotu odhadují až na 100-125 let. Schneider a Guralnik jsou zástupci

tzv.

empiristického přístupu, který hovoří o maximální naději dožití ve výši 95-100. V současné

době

se

nejčastěji

jednotlivce pak cca 120 let doložena,

činila

udává, že maximální

(Rychtaříková).

střední

délka života je kolem 85 let, pro

Nejvyšší dosažená střední délka života, která byla

123 let a byla zaznamenána v roce 1998 u francouzské ženy (Kalvach a kol.,

2004).

4.4.2. Kvalita života Další otázkou, kterou se

současní vědci

nejvíce

zaměstnávají,

se týká kvality života. Je to

oproti bádání o možnostech maximální naděje dožití problematika mnohem závažnější, zasahuje mnohé oblasti lidského života, a to jak na úrovni navíc se týká senioru i v mladších dlouhověkých.

věkových

společenské,

neboť

tak i individuální a

kategoriích - nejen

těch

výjimečně

Promítá se tedy do ekonomického, medicínského, sociálního i psychického

stavu jedince. Současné

teorie

nepřináší

na otázku kvality života a života v soběstačnosti

pohled. Základním otazníkem je fakt, jakým

směrem

jednoznačný

se v současnosti pohybuje hodnota

ukazatele naděje dožití v soběstačnosti, která je jednou ze základních charakteristik snažící se alespoň částečně

postihnout

úroveň

kvality života. Na

základě zjištěných

hodnot tohoto

ukazatele byly zformulovány tyto tři teorie (Rychtaříková): 1) Teorii komprese morbidity reprezentuje Fries - tento

přístup patří

mezi optimistické

postoje. Jeho představitelé se domnívají, že v důsledku lepší prevence se bude příchod nemocí oddalovat do staršího

věku,

a tak

společně

se

současným

oddalováním úmrtí, se

zároveň

posouvá do vyššího věku i stav nemocnosti. 2)

Opačný

pohled

přidružených

zveřejnili

Kramer a Gruenberg,

kteří hovoří

o tzv. pandemii mentálních a do

těžce

zdůvodňuje nárůst střední

délky

chronických nemocí tzn., že oddálení úmrtí s sebou

přinese přesun

postižených stavů. 3) Teorii dynamického ekvilibria zastupuje Manton, jež

života zpomalením rozvoje chronické nemocnosti. V tomto pohledu v podstatě paralelně s věkem, kdy přicházejí stavy nemocnosti.

-35-

naděje

dožití roste


V České republice monitoruje situaci ohledně zdravotního stavu českého obyvatelstva např. Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). V roce 2002 bylo provedeno Výběrové šetření

o zdravotním stavu

šetření

a dat z úmrtnostních tabulek je možné

věk

české

populace - IITS 2002. Na

a závažnost nemoci (viz. Tabulka

jedince používá

nejčastěji. Naděje

žen, a to ve všech uvedených

č.

spočítat naději

základě

dat

6). Tento ukazatel se pro

intervalech. Muži z

v tomto

dožití v soběstačnosti pro daný vyjádření

dožití ve zdraví resp. bez nemoci je u

věkových

zjištěných

věkové

kvality života

mužů

vyšší než u

kategorie 15-24 let mají

na dožití ve zdraví v průměru 29,7 let, zatímco ženy jen 23,3 roky. Se vzrůstajícím tento rozdíl snižuje a v nejstarším věkovém intervalu již činí pouze 0,5 roku. V

věkem

případě naděje věcích

dožití s neomezující nemocí jsou na tom muži ve srovnání s ženami lépe ve starších

tzn. od kategorie 45-49 let. Tyto rozdíly jsou však zanedbatelné, jelikož největší z nich pouhých 1,1 roku ve 1

•

středně naději

věkovém

intervalu 65-74 let. Co se

týče počtu

a zcela omezující nemocí, je situace již odlišná. U všech

dožití oproti

mužům,

a to ve všech

věcích. Největší

let na dožití s

tří stavů

se

činí

částečně,

mají ženy vyšší

rozdíly jsou v případě

středně

omezující nemoci, kdy se rozdíly pohybují od 3 do 5 let. Na základě těchto zjištěných údajů je možné

říci,

že muži se dožívají

většího počtu

let ve zdraví, ženy mají vyšší

naději

dožití

v nemoci. Ženy tak mají ve stáří zhoršené podmínky ohledně kvality života, jelikož žijí déle s nemocí. Celkový rozdíl mezi

nadějí

dožití u

mužů

stavem v nemoci.

-36-

a u žen je tedy

způsobem především


Tabulka č. 6: Naděje dožití v soběstačnosti dle věku a pohlaví, ČR, 2002

Muži ,,..., u ,,...,

·o

·~

~

Věk

šo sg

s:: N

u

a>

z

t:Q

,,...,

s:: ,,...,u

>a)

>g

Zeny

·~

,,..., u

g :§ ~~ g

so ss::

..... u -~ u ~

u

s::

>U

r/1

...... u

,,..., ~~u o

šo 5s:: N8

a>

s::

so ss::

-u

§ za>

N

u

a>

,,...,

·~

~

u

t'd

'C) ,,...,

t:Q

ss:: u u

>U

a>

·= ~

7,1 6,2 5,3 4,4 3,3 2,7 1,3

29,7 22,8 16,1 9,8 6,0 3,3 1,3

·~u o .a ~ g o s -u s 8 s u s ~ šo 5 s:: N o s:: U

t'd

..... u -~ u >U o s::

r/1

7,4 7,0 6,4 6,2 5,3 3,5 1,4

13,4 12,1 10,8 9,1 7,1 5,3 4,2

,,....u

u

)Cl):-~

2,4 23,3 8,5 16,6 2,3 17,0 7,4 14,7 2,3 6,2 12,7 11,4 2,2 7,0 4,3 10,8 1,6 3,1 3,5 8,4 1,5 1,1 5,7 1,5 0,8 0,8 0,4 2,3 Zdro'1·_. UZIS' Fběrové šetření o zdravotním stavu české PWU o lace - HIS 2002; CSU. Demo y 15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74 75+

,,....

,,...,

s:: ,,....u

>a>

12,3 12,0 11,2 10,1 8,7 6,7 5,0 'fl

5,4 5,1 4,9 4,5 3,7 3,5 2,5

1e- úmrtnostní

tabulky; vlastní výpočty

5. Stáří

Sociálně

psychologické aspekty

je životní etapa, která

nezvratně čeká téměř

prožívání a vyrovnání se s ním se

individuálně

každého

velmi

člověka.

výrazně

A však

Obecně

liší.

příchod, způsob

se

hovoří

o

třech

základních faktorech, které se na tomto podílí. Jednak jde o genetické dispozice, které však těžko

jedinec jen velmi

ovlivní, poté se

samozřejmě

jedná i o aspekty psychologické a

sociální, které se dají do jisté míry ovlivnit a které spolu také velmi úzce souvisí. Nedá se říci, který z těchto

aspektů

se více

či méně

zaslouží o prožití spokojeného a harmonického

jelikož v každém životním okamžiku daného seniora se vypomáhají,

či

věnována

psychologickým

obor gerontopsychologie. Zájmem této

může

především

tři, vzájemně

si

ve

stáří,

kterými se zabývá

disciplíny je ve spolupráci s dalšími

biologickými a sociálními, odhalit, jakým

způsobem

vědními

si jedinec ve popř.

vědní

stáří

jak se na ni

Tento badatelský cíl je však ztížen faktem, že v minulosti se při zkoumání stáří kladl

spíše na otázky

byly postiženy nebyli

vědní

aspektům

zachovat duševní rovnováhu, adaptovat se na novou životní etapu

připravit.

důraz

všechny

naopak.

Tato kapitola bude

obory,

uplatňují

stáří,

stáří

nějakou

soběstační,

patologického.

chorobou,

ať

Vědci

se

zaměřovali

už fyziologickou

či

zejména na osoby, které již

duševní

nebylo v jejich silách se o sebe postarat a

-37-

popř. často

na seniory,

kteří

již

bylo nutné nalézt


institucionální

řešení

(Wolf a kol., 1982). Tzv. normální

neprobádanou, odborná veřejnost o

ně začíná

jevit

větší

stáří

je tedy oblastí

zájem až od konce 2.

Wolf (1982) toto zaostávání znalostí v oblasti normálního stárnutí

faktorů,

s odhalováním konkrétních průběhu

obtížích

při

studiu psychiky

stáří

časovou

i

Podobně

i Pacovský (1990), který

se

a

ovlivňování

a aktivity apod., se dají zkoumat pouze na

reálných situací a nikoli v laboratorních podmínkách.

války.

Úkoly spojené

které urychlují resp. oddalují stárnutí,

soběstačnosti

stárnutí ve smyslu

světové

zdůvodňuje

organizační náročností experimentálního zkoumání tohoto problému.

relativně

vyjadřuje

základě

o metodických

zdůrazňuje větší

obtížnost

zkoumání normální stárnoucí populace oproti studiu selektovaných subpopulací jako jsou např.

lidé v institucionální

péči,

i to je tedy

důvod, proč

se podobné gerontopsychologické

studie objevují až v průběhu 20. století.

V

současnosti převládá

našich

životů,

kdy nás

v naší čekají

společnosti představa,

jen samé negativní

touto problematikou se snaží proti této tak zcela jednoznačně není. základních skupin. Jde

samozřejmě

změny

formě předsudků

Nejčastěji rozdělují

stáří

že

je již jakousi

naší psychiky.

konečnou

Autoři

zabývající se

bojovat a přinášet důkazy,

psychické

změny

etapou

probíhající ve

proč stáří

tomu do

o funkce, které se obrací k horšímu, dále funkce, které se

nemění

a funkce, které se ve stáří více rozvíjejí.

Obecně

se mezi základní negativní změny, které ve stáří mohou přicházetí řadí především:

• Zhoršení především

paměťových

tří

dispozic, což ale nezasahuje celou

paměť,

avšak týká se to

schopnosti vštípit si a vybavit relativně nově nabyté poznatky.

• Zpomalení psychomotorického tempa -

chůze,

gesta, řeč, zhoršení postřehu apod..

• Ochuzení důvtipu tzv. fluidní inteligence. •

Staří

lidé nemají rádi změny, proto mají často potíže s adaptací na nové životní situace.

•

Emoční

labilita- staří lidé jsou citově zranitelnější,

snadněji

se dojmou

Mezi ve stáří relativně nezměněné schopnosti patří zejména: • Slovní zásoba a jazykové schopnosti, které ovšem mohou být do jisté míry zkreslovány např. některými

smyslovými schopnostmi seniora jako je ztráta sluchu, zhoršení zraku

apod.. , to pak může ve výsledku

vytvářet

dojem zhoršování jazykové výbavy.

• Krystalická inteligence tzn. množství vědomostí získaných během života. Ve stáří jedinec zpravidla nabývá:

-38-


• Vytrvalosti, trpělivosti • Důslednosti • Rozvahy • Stálosti v názorech •

Některé

výzkumy hovoří o vyšším zájmu o učení, nové informace.

Na první pohled se

může

zdát, že

zdůraznit několik připomínek.

o

předem

změny

Vyjmenované změny nepostihnou každého

průběh. Některé

stanovený

negativního charakteru převládají, avšak je potřeba

změn

větší

než mezi mladými lidmi (Gregor,

1990).

Zároveň

Každý

člověk

by si měl

uvědomit,

jeho vlastního

přičinění.

Wolf (1982) tyto poznatky shrnuje do

jsou ovlivnitelné

že život ve

stáří,

přístupem

předejít.

může

na

každého lidského jedince.

který prožije, je do jisté míry výsledkem

je konstatování, že stárnutí neznamená jen degradaci, ale tu výhodu, že se

nejedná se

gerontopsychologické studie ukazují, že mezi seniory

jsou velmi výrazné individuální rozdíly, dokonce také mnohé ze

člověka,

stáří aktivně připravovat

několika bodů.

přináší

a mnoha

Jedním z nich člověk

má

nepříznivým projevům

tak

i pozitiva. Navíc

S uvolněním volného času se může senior také více věnovat svým koníčkům popř.

společensky prospěšné činnosti,

která jej může naplňovat a obnovit v

něm pocit potřebnosti.

5.1. Osobnost a stáří Tato kapitola bude

věnována

osobnosti

člověka

ve

v souvislosti s osobnostními rysy docházet. Co se

stáří příp. změnám,

týče

ke kterým

může

definice osobnosti, pak jsou

vědci

v této otázce poměrně jednotní. Jednu z takových definic podává Stuart-Hamilton (1999: 149): "Osobnost

tvoří

individuální charakteristiky a

způsoby

chování, které svým

uspořádáním

determinují jedinečné přizpůsobení jednotlivce prostředí, jež ho obklopuje".

Základní osobnostní rysy se neměnné.

Musíme si

utvářejí

uvědomit,

již v mládí, avšak

že v průběhu života

podněty,

zkušenostmi, které dozajista mohou

osobnost

měla

příchod stáří

být

dotvářena

určitý

nezůstávají

po zbytek života zcela

člověk přichází

do kontaktu s novými

vliv na jeho osobnost. Ve

a dozrávat. Pravdou ovšem je, že

některé

stáří

typy osobností se na

dokáží adaptovat rychleji a lépe. Z tohoto hlediska je možné

rozdělení

osobnost typ A a B. Osobnosti A jsou v průběhu svého života velice aktivní,

/;

-39-

by pak

na

soutěživí,

Michaela Dimi!rová Pohled na stáří jako specifickou životní etapu

nedokáží odpočívat. Naopak osobnosti typu B jsou bezstarostní, pohodlnější, patřící

apod.. Lidé

k typu A by měli

stáří

snášet

hůře,

jelikož se

méně

iniciativní

vyznačuje odpočinkovějším

stylem života. Jak uvádí Stuart-Hamilton (1999), výsledky výzkumu, který provedl Strube a kol, tyto hypotézy do

značné

jedince jakákoli, pak i za změnám.

psychickým

míry potvrzují. Faktem je, že ať už je osobnost v průběhu života

předpokladu

Autoři

obvykle

upozorňují

na problémy spojené s hodnotovou

orientací, sebehodnocením a vztahy k ostatním lidem. Ve hodnotové hierarchie. Hodnoty nově příchozí,

pozici pro

které jsou

Problematika sebehodnocení mohou

pociťovat,

dříve

často

na vrcholu

často

žebříčku

obvykle dochází k přeskupení

ustupují do pozadí, aby uvolnily

spojeny s otázkami zdraví, nových

společnost

potřební, často

tak

ekonomickou závislost apod.. Stuart-Hamilton (1999) souvislost mezi duševním a

stáří

koníčků

tělesným

zmiňuje

si

apod..

věku.

Lidé

uvědomují

svou

souvisí s odchodem do postproduktivního

že již nejsou pro

určitým

normálního stárnutí u ní bude docházet k

i studie, které prokázaly

zdravím. Tyto výzkumy upozornily na korelaci mezi

sebehodnocením seniora a jeho tělesným zdravotním stavem.

Třetí

oblastí, která je také

často

zasažena psychickými změnami, je oblast vztahů s ostatními lidmi. Člověk odchází z pracovního kolektivu, je potřeba, aby si našel okruh lidí, se kterými bude moci komunikovat a být v kontaktu. Často se mohou projevovat také problémy v rodině, především v otázce mezigeneračních vztahů,

dále

může

penzionovaná osoba cítit ztrátu sociální prestiže apod..

V tomto okamžiku již pak záleží na samotném senioru, jakou strategii stárnutí zvolí, jak se vyrovná s nastíněnými obtížemi. Základním předpokladem pro je

smířit

se, že

určité věci

ke

stáří.

Ten pozitivní z nich

nejdéle samostatný,

soběstačný,

seniory, studiem univerzit nahlíží na

stáří

na věci, které

zřejmé,

stářím,

představuje

že z tohoto pohledu existují dva základní

aktivní

stáří-

starý

vyhledává nové sociální kontakty

třetího věku

člověk

čekáním

se snaží být co

např. návštěvou klubů

apod.. Naopak osoby s negativním

jako životní etapu, která je již pouhým

stářím ztrácí,

vyrovnání se

pomíjí, oslabují, ale na druhou stranu se tím otevírá prostor pro

nové možnosti, pro novou životní náplň. Je přístupy

úspěšné

pro

přístupem často

na smrt, ubíjí se myšlenkami

ale nedokáže si najít náhradu. Na obranu těchto

seniorů

je potřeba

zdůraznit, že současná společnost jim jejich situaci nijak neusnadňuje. Často na ně reaguje

s despektem, nedává neocení jejich vypěstování

seniorům potřebnou

činnost,

lhostejnosti

což

může

Současné

motivaci pro jejich seberealizaci,

dostatečně

mít za následek ztrátu motivace, v horším

vnímání

seniorů

-40-

ve

společnosti

případě

je také nastaveno tak, že


od nich jaksi očekáváme, že v určitém věku již budou staří a budou se podle toho také chovat. většina

V roce 1951 Ginzberg na Mezinárodním gerontologickém kongresu prohlásil, že zaujímá tradiční představu o tom, že

někde

Tento fakt podle Ginzberga hraje do skutečně

kolem 70-ti let, je

určité

člověk

již starý a

míry roli v tom, že lidé v tomto

"stárnout" (Prášilová, 2002). Autorka také ve svém

potvrzují, že očekávání opravdu se stárnutím mohou souviset.

článku zmiňuje

Silně

lidí

nepotřebný.

věku začínají

studie, které

negativní projevy

stáří

se

tak častěji objevují u osob, které se stářím čekají, že život již budou mít za sebou a pomalu se připravují

na smrt. Naopak stáří.

spokojené

senioři, kteří

o

věku příliš nepřemýšlí, častěji

základě poznatků,

Pacovský (1990) na

prožívají

které popsal Bromley,

šťastné

a

detailněji

zformuloval strategie, jakými lidé reagují na stáří: 1) Konstruktivní strategie soběstačný řešit.

člověk

se

smířil

s tím, co

může stáří

obnášet. Snaží se být

a samostatný, stanovuje si odpovídající cíle, které se aktivním

Je tolerantní a

přizpůsobivý,

přístupem

snaží

nemá problém navazovat a udržovat vztahy s ostatními

lidmi. Má svou novou životní náplň a program, kterých se drží a které mu dávají vyhlídky do budoucnosti. 2) Závislá strategie- člověk má pocit, že své si již "odsloužil", nyní přichází se starali ti druzí. Je to stádium pasivnějšího život

naplňovaly,

přístupu

na to, aby

bez konkrétních aktivit, které by jeho

ve kterých by se mohl seberealizovat. Tento senior tímto stavem však

netrpí, je s ním vyrovnán, rád si užívá novou etapu, která v jeho pojetí odpočinku.

řada

Má rád své soukromí, nijak nevyhledává

nových známostí nejeví

přílišný

společnost

přináší

období

ostatních lidí. O navazování

zájem, noví lidé chápe jako potenciální narušitele svého

zažitého klidného života. 3) Obranná strategie- tato strategie je

častá

kterém byli samostatní, dokázali se v něm zaměřeno

u lidí,

kteří

dostatečně

byli

hodně úspěšní

v zaměstnání, ve

seberealizovat. Jejich

na to, aby ostatní nenabyli dojmu, že s penzionováním již jsou

obranářství

méně

je

schopni se o

sebe postarat. Snaží se dávat najevo, že nepotřebují ničí pomoc. 4)

Nepřátelská

strategie - se týká lidí,

kteří

i v předchozích životních etapách

měli

sklony

k agresivnímu, netolerantnímu, kritickému jednání vůči ostatním lidem. V podobném přístupu pokračují

i ve

stáří,

jen s tím rozdílem, že jejich negativistické postoje se mohou

ještě

přiostřovat vlivem nových životních situací a překážek, které stáří může přinášet. Často

reagují mrzutě, zejména kritičtí jsou vůči mladým lidem.

-41-


5) Sebenenávistná strategie -lidé s touto strategií jsou také vysoce kritičtí. Tento přístup však dokáží

vystupňovat ještě

Negativně

a

více v tom smyslu, že tuto

kritičnost

obracejí proti

sobě

samým.

hodnotí svůj dosavadní život, nemají zájem se k němu vracet. Jsou často depresivní

pesimističtí.

Jejich deprese a pesimismus pak

způsobují

pocit, že nemohou

svůj způsob

života ve stáří nijak ovlivnit.

5.1.1. Psychicky nemocná osobnost Stáří může

být spokojené a harmonické, ale na druhou stranu má i svoji odvrácenou

která se ve svých

nejvyhrocenějších

Příznaky některých onemocnění

(duševní

přecitlivělost,

stavech projevuje psychickým

se dají zmírnit,

či

pomoc. Deprese bývají u starých osob velmi

časté.

onemocněním

osobnosti.

např.

u neuróz

dokonce eliminovat

zranitelnost), deprese apod.. Vše ale Jejími

tvář,

samozřejmě

důsledky

vyžaduje odbornou

bývají stavy úzkosti,

smutku, duševní bolesti. Velmi často bývá spouštěcím stimulem této nemoci smrt manžela/ky, vážnější zdravotní příhoda, či umístění seniora do domova důchodců (Říčan, 1990).V případě,

že se s pacientem včas pracuje, neobnovují se příčiny depresí a nastaví se optimální už medikamentózní opačném případě

či

psychoterapeutická, pak je deprese

léčba, ať

poměrně dobře léčitelná.

V

mohou být depresivní stavy vyhroceny až k suicidiu, kdy nemocný senior

neunese zátěž těchto stavů. Graf č. 8: Průměrný počet sebevražd podle věku a pohlaví na 100 tis. obyvatel, senioři, ČR, 2001-2005

60-64

65-69

75-79

70-74 Věk

Zdroj: ČSÚ, Populační vývoj

-42-

80-84

85+


Z grafu č. 8 je zřejmé, že muži páchají v seniorském věku sebevraždy několikanásobně častěji než ženy, a to ve všech uvedených věkem. Nejmarkantnější

věkových

intervalech. Tyto rozdíly stoupají s rostoucím

věkové skupině

je tedy rozdíl ve

85 let a více - v této kategorii

spáchají muži 179 sebevražd na 100 tis. obyvatel, zatímco ženy "pouze" 32. Graf ovšem Při

zachycuje pouze dokonaná suicidia.

analýze nedokonaných sebevražd je možné pozorovat

opačný trend tzn. tento typ sebevražd páchají častěji ženy. Jak uvádí Říčan (1990) bývá to

z jejich strany často signál volání o pomoc, ale i psychický nátlak na osoby v okolí. K závažnějším psychickým poruchám častou

je demence. Toto

označení

patří

ty tzv. nezvratitelné.

Nejzávažnější

a

poměrně

pochází z latinského "de"= mimo a "mens" =duch. Tato

choroba je

důsledkem

důsledcích

projevuje jako porucha paměti a rozumových schopností, potíže s orientací v čase

pomalého, ale nezvratného mozkového poškození, které se ve svých

a prostoru, poruchy při poznáváni věci a osob, poruchy řeči (Pichaud, Thareau, 1998). V souvislosti s psychickými nepřicházejí senioři

včas

onemocněními seniorů

ze dne na den, ale první

příznaky

je

potřeba

si

uvědomit,

že žádná z nich

se mohou pozorovat již delší dobu. Proto by

a hlavně jejich blízcí lidé neměli nic podceňovat. Základem je vyhledat pomoc a začít

s případnou chorobou bojovat.

Nejčastějšími

prvotními

nemocí bývají výkyvy nálad, egocentrismus, nezájem o dění,

či

průvodními

jevy psychických

podezíravost.

5.1.1.1. Možnosti psychoterapie

V případě nemoci seniora je jednou z možností, jak se s chorobou vyrovnat, metoda psychoterapie.

Zjednodušeně

je možné ji definovat jako

léčebný

upravovat psychické abnormálie, poruchy apod.. V současné jakým psychoterapii praktikovat - mezi

postup, kterým je možné

době

je

nejčastější patří např. působení

několik

možností,

hudbou, malováním,

hypnózou, komunikací, nebo učením (Kalvach, 2004).

Ve vztahu k seniorské problematice bylo v minulosti pohlíženo na psychoterapii dosti skepticky. V této souvislosti existovaly a dost možná že veřejnosti,

mýtů

existují jisté

předsudky

je v podstatě možné

označit

ještě,

zejména ze strany laické

spojené s psychoterapií starých osob. Jeden z takových jako odkaz Sigmunda Freuda. Freud zastával teorii, že

-43-


člověk je

kolem 50. roku věku již hotová osobnost a žádnou psychoterapeutickou metodou se

nedají její stránky

obměnit.

Proto Freud stanovil horní limit pro vstup do

léčebného

procesu

50 let. Ovšem je potřeba si uvědomit kontext doby, ve které Freud žil. Tehdy se lidé dožívali

o několik desítek let méně, proto nemůžeme srovnávat 50-ti letého seniora v minulosti a dnes. Pravdou ovšem je, že docílit

změn

v postojích

seniorů

Nicméně

je úkol velmi obtížný.

zkušení terapeuti vykazují i v této oblasti pozitivní výsledky. Jako další mýtus v souvislosti s geriatrickou psychoterapií

autoři

také uvádí mylné

představy

člověk

o tom, že starý

důvěru,

nestojí, neakceptuje ji. Opak je ovšem pravdou. Jde jen o to, získat pacientovu navodit v něm pocit, že se nachází v jakémsi druhou stranu je

opět

časovým

situace ztížená

sezení pouze omezené

časové

chráněném

tlakem,

klimatu, kde se

neboť lékař

může otevřít.

má na pacienta

možnosti. Další negativistické hlasy

o ni

hovoří

Na

během

také o

časté

nemožnosti komunikace se seniory. Je pravdou, že taková omezení zde existují, avšak pouze léčbou

ve spojitosti se systematickou skutečně

rozhovorem Komunikace se seniorem

může

být

obtížná, pokud má pacient problémy s pamětí, sluchem, fluidní inteligencí (viz.

kapitola 5.2) apod.. Již v úvodu této kapitoly jsou ale uvedeny psychoterapeutických technik, které mohou systematickou nahradit, a proto se také v praxi

léčbu

hojně uplatňují. Komunikační

různé

formy alternativních

rozhovorem

plnohodnotně

metody psychoterapie se tedy

v praxi používají spíše u mladších gerontologických pacientů. Jedním z konkrétních

přístupů

je např. rogerovská psychoterapie, která je založena na direktivním, vztahovém dialogu mezi lékařem

a pacientem. Psychoterapeut se snaží svým přístupem posilovat pacientovi identitu,

sebedůvěru,

obnovovat jeho sebeúctu, která je

1997). Zajímavý psychoterapeutický která pracovala zejména se seniory, nich

také

projevovali

přístup,

ustřelenou

již ztráceli orientaci v čase a prostoru,

tendence.

Feilová

např. vysvětlovat, proč

výrokům

nohu",

lékař

rogerovské metody (Kalvach,

praktikuje americká lékar"ka Naomi Feilová,

který bere pacientovy výroky

pohnutek, které k takovýmto tvrzení: "Mám

kteří

dementní

s dezorientovaným pacientem tzn. Naopak prosazuje

přístup

středobodem

odmítá

tradiční

často

se u

komunikaci

jsou jejich představy mylné apod.. vážně,

snaží se dopátrat smyslu a

mohou vést. V praxi to pak vypadá, že na pacientovo odpovídá: "Kdo vám to

udělal"- čili

nesnaží se mu

rozumově vysvětlit nesmyslnost jeho výroku (Říčan, 1990). Podle Feilové je tato metoda

založena na tom, že pacient se tímto způsobem osvobozuje od minulosti, což dává prostor pro lepší orientaci v současnosti.

-44-


Psychoterapeutické techniky nemusí závažnější

Důležitá

poruchou.

pouze odborníci, ale

měla

by

přicházet

až v momentě, kdy semor trpí

je také otázka prevence, kterou by však

přicházet

formu "psychoterapie" je možné

neměli uplatňovat

také ze strany blízkého okolí starého

označit

či

jako neoficiální,

nějakou

člověka.

Tuto

neformální. Do jisté míry je

srovnatelná s výše uvedenou rogerovskou metodou, jen s tím rozdílem, že se neprovádí na ryze odborné úrovni. Kalvach (1997) ji také nazývá jako "psychoterapii každodenního kontaktu", jinými slovy jde o to, posilovat bezpečí,

při

kontaktu se seniorem jeho

pocit

pozitivních perspektiv apod .. Autor také jmenuje několik opěrných pilířů, na kterých

tato neformální psychoterapie stojí. V každém aktivně

sebedůvěru,

naslouchat a

uvědomit

případě

bychom

měli umět

starými lidem

si, že i na první pohled banální tvrzení mohou mít z hlediska

psychického stavu seniora hlubší podtext. Také bychom se měli naučit nevyhýbat se tématům, která pro nás mohou být nepříjemná např.

I.

I.·: ' '

beznaděj,

umírání, smrt. S aktivním nasloucháním

jde ruku v ruce také schopnost empatie, tedy pochopení pocitů starých lidí, a to nejen pomocí verbální komunikace, ale také

prostřednictvím

gest, mimiky

obličeje,

tónu hlasu apod., které

nám mohou pomoci odhalit to, co na první poslech nemusí zcela vyplývat z obsahu seniora. Velmi

pozitivně působí

hlediska je tedy velmi příležitost,

účinné

také stav, kdy se

staří

lidé mohou na

posilovat tzv. krátkodobé perspektivy

něco těšit. seniorů

řeči

Z tohoto

- dát jim

aby se mohli do krátké budoucnosti k něčemu upnout. Nemusí se při tom jednat o

žádné ohromující cíle,

stačí

jen, aby byli

senioři

schopni od blízkého budoucna

něco čekat.

Často v tomto kontextu pomůže např. návštěva, oblíbený pořad, jídlo apod.. Důležité je dále i

oslovení, kterým seniora pocit vlastní

potřebnosti

častujeme.

Jak bylo již

několikrát zmíněno, staří

a sebeúcty, proto bychom

ztracené pocity pomohou obnovovat. V žádném familiárnosti. Mezi nepatří

nejvhodnější

oslovení

např.

měli

lidé

případě

by

nemělo

jít o

v nemocnici ze strany personálu

dědo"

apod.. V podobných situacích je dobré

minulost a použít k oslovení

něco,

co souvisí

např.

ztrácejí

volit taková oslovení, která tyto

titulování jako "babi,

např.

často

opřít

přehnané

rozhodně

se

s bývalým povoláním starého

třeba

o

člověka

"pane doktore, paní učitelko" apod..

5.2. Inteligence, paměť a učení Stáří

je

často

spojováno s úpadkem inteligence a intelektových schopností, avšak není to tak

zcela pravda. Nový pohled na problematiku inteligence ve

-45-

stáří přinesl

tzv. hierarchický


přístup,

který rozlišuje

dvě

základní formy inteligence - fluidní a krystalickou (Stuartstářím

Hamilton, 1999). Krystalická inteligence nebývá v souvislosti se zasažena a udržuje si tak stejnou vědomostech,

které jedinec

znalosti, znalosti

účinných

úroveň

načerpal

věku.

znalostí jako v mladším

strategií v nejmznějších situacích, slovní zásobu, správné chápání

testuje. Otázky, které jsou v rámci

testů

např.

způsoby,

"Co

uděláte,

stáří

Naproti tomu fluidní inteligence vykazuje ve chápat jako schopnost

problémy, jejichž

řešení

důvtipu

daného

během

testovací techniky fluidní inteligence se

když rozbijete

talfř?".

Je

zaměřena

řešení

nových

na dovednost

vzděláním, či

problémů.

řadí doplňování číselných,

předložené

těchto

řešit

kulturní

Mezi klasické

písmenných

řad,

testovacích metod je také

časové

časovém

limitu,

úlohy zvládnout v uvedeném

což zejména pro staré osoby bývá jedna z hůře překonatelných základní faktory, které pokud jsou

poznatků.

jisté zhoršení. Tuto formu inteligence

člověka.

nehodících se slov apod.. Základem

omezení tzn. testované osoby musí tři

nějakého

na znalost

života osvojených

nevyplývá ze znalostí nabytých formálním

znalostí podmínek, ale naopak objevuje nová

definoval

jakými se

rozumovému úpadku odolávají ty složky lidského intelektu, které se posilují

pomocí každodenních interakcí, neboli jde o souhrn

odstraňování

zaměřují např.

pokládány, se

pojmu, nebo jednání v nějaké specifické situaci

můžeme

Je založena na

v pmběhu svého života - jde v podstatě o obecné

významu slov apod.. Z definice krystalické inteligence tedy vychází i

Shrnutě řečeno,

výrazně

nijak

překážek.

uplatněny během

Wolf a kol. (1982)

zkoušení, mají vliv na

snížené projevy rozumových schopností. Prvním z nich je nutnost zpracování nových informací, v opačném

případě,

kdy jde jen o pouhou reprodukci již známého, se pokles

neobjevuje. Druhým z faktoru je čas. Když má senior dost času na odpověď, žádný pokles intelektových schopností neprojevuje. úkolu. V případě pamětí jedince,

můžeme

náročného

zadání

může

V současné

se většinou

aspektem je jednoduchost zadání

dojít ke komplikacím v souvislosti s tzv. provozní

kterému tak může činit obtíže zapamatovat si samotný princip úkolu.

uvedené poznatky shrnout tak, že

avšak tento

Třetím

opět

svůj

staří

lidé mohou být pomalejší a

Celkově

méně přesní,

handicap kompenzují lepší znalostí strategií a zkušenostmi.

době

se však objevují studie, které

hovoří

i o možnosti vytrénování fluidní

inteligence. Tyto výzkumy podrobily krátkému tréninku osoby ve jeho absolvování dosáhly srovnatelné

inteligenční úrovně

-46-

věku

60 - 80 let, které po

s mladými jedinci bez tréninku.

•,,j

•;;


."~

Významným

závěrem těchto

k lepší psychické kondici

učení přispívá

studií je bezpochyby také fakt, že celoživotní

člověka

ve

stáří.

psychologických a sociologických

Gregor (1990) ve své knize uvádí i další výsledky

výzkumů,

zaměřovaly

které se

na psychickou a

intelektuální výkonnost v pokročilém věku. Z nich vyplynuly dva základní aspekty, které mají vliv na intelektuální úroveň v budoucnosti. Prvním z nich je dosažené profesní kvalifikace. Studie potvrdily, že schopnosti ve vzdělávat

stáří. Zároveň

čím

vyšší dosažené

vzdělání,

vzdělání,

druhým pak

tím vyšší intelektuální větší

také osoby s vyšší profesní kvalifikací mají

i v průběhu života, více se zajímají o nové informace. Dalšími

zájem se

přidruženými

faktory, pomineme-li vrozené dispozice, které se podílí na rozumových dovednostech ve jsou zkušenosti nabyté v průběhu života, množství množství

podnětů

těchto faktorů,

příležitostí

z okolí nebo od jedince samého. Pokud se

má jedinec dobré vyhlídky pro

úspěšnou

stáří,

pro používání intelektu, během

života sejde

či

většina

výkonnost svých intelektuálních

schopností i ve stáří. S celoživotním

učeníma

souvisí také otázka

V úvodu tohoto okruhu bylo již

naznačeno,

paměti

a schopnosti starého

že starý učit

dispozic, což se promítne i do jeho možností

člověk

se. Schopnosti

výzkumy, pomalu klesají zhruba od 30. roku života, k kolem 70 let. Na vstřebání

vině

stojí

především

poznatků,

naopak

paměť

paměti,

Obecně

relativně dobře

tak, že v paměťových úkolech, kde je možné využít

mladému

člověku. Dobře

se dá

svých

učení

učit.

paměťových

se, jak prokázaly

sestupu pak dochází

paměti,

říci,

se

která vyžaduje

že ve starším

věku

se

která je založena na pouhém memorování nových

systematická je

života, kde je potřeba postupovat

část

drastičtějšímu

zhoršení tzv. krátkodobé

a zapamatování si nových informací.

objevuje zhoršení mechanické

ztrácí

člověka

věcně

uchovaná. V praxi to poté vypadá

vědomosti

a strategie získané

během

a trpělivě, tam je senior leckdy schopný konkurovat

patrný je tento stav

při vstřebávání

nové

učební

látky. Dnes se

poznatek, že se lidé ve stáru neučí tak lehce a rychle, považuje za obecně platný. Do jisté míry by se s ním však dalo polemizovat - své nedokonalosti v učení dohání důkladností učební

a intenzitou

při

nabývání

vědomostí.

senioři často

Navíc výzkumy prokazují, že pokud je

látka logicky uspořádána (a senioři tak mohou využít i paměť systematickou), pak staří

Problematika gerontogogiky čili vzdělávání ve stáří bude podrobněji rozpracována v okruhu "Sociální aspekty".

a

-47-


učení

lidé v procesu

postupují rychleji a mnohdy

srovnatelně

s mladšími studenty. Dalším

rozdílem v procesu učení mezi mladými a staršími osobami je okamžik, kdy se dostaví únava. Je jasné, že koncentrace

seniorů začíná

činit

mladších lidí, proto je vhodné relaxační přestávky.

Gregor (1990)

srovnatelnou kvalitu

učení

potřebují

se ve

k dobrému zvládnutí

být oslabována po kratším stáří během

ve

opět

stáří

okamžiku než u

psychické i fyzické námahy předpoklady,

shrnuje dva základní

jako v mládí. Za prvé jde o

učiva dostatečně

časovém

časové

které

možnosti -

častější zaručují senioři

dlouhou dobu, která do jisté míry souvisí i

s časovými dispozicemi seniora koncentrovat se. A za druhé - ve

stáří

se lépe

učí

systematicky uspořádané informace. Nesmí se ovšem zapomínat na fakt, že základem úspěchu je trénink a co možná nejčastější aktivita intelektuálních a paměťových dovedností.

5.3. Adaptace na 5.3.1.

Adaptační

Průběh stáří

části

i na schopnostech jedince adaptovat se na novou životní

přicházející změny.

vyrovnat - podle

podnětům

daleko

otázku, jaká je Obecně

mechanismy

závisí z velké

zkušenost, na vnitřně

stáří

psychologů

významnější

vlastně

na příslušný

kterým je z hlediska

má schopnost

vliv na psychiku adaptační

optimální

důraz

se prosazuje princip klást

zaměřovat

Každý z nás se umí s nově nastalými situacemi jinak

adaptační

přizpůsobení

člověka

se novým životním

než samotný proces stárnutí. Na

strategie, však neexistuje jednotná

na individualitu každého jedince a teprve až poté se

mechanismus. Mezi základní individuální

přizpůsobení

odpověď.

nutno

přihlížet,

patří

předpoklady,

ke

zdravotní stav, rodinné a

interpersonální vztahy, socioekonomické dispozice - zejména finanční

zajištěnost

a podmínky

bydlení. Pro každého seniora je tak vhodný jiný typ adaptace, a to nejen vzhledem k uvedeným individuálním předpokladům, ale také je třeba brát zřetel na osobnostní integritu potřebám

každého jedince tzn. naslouchat jeho osobním adaptační

formu, která mu

subjektivně

že v rámci zachování osobnostního v čem, kdy a jak se

přizpůsobuje

a snažit se respektovat takovou

vyhovuje. Kalvach a kol (1997)

přístupu

je

potřeba

si klást

a podle toho volit vyhovující

odborníci rozlišují tři základní teorie adaptace na stáří.

-48-

upozmňuje

čtyři důležité adaptační

a shrnuje,

otázky: kdo,

formu. V zásadě


1) Teorie aktivního

aktivně pěstovat

Samozřejmě,

kontaktů,

a

které

měl člověk před

také, že udržování podobných vztahů a aktivit by se mělo

a nejen pasivně přijímat doposud vybudované.

uvolňování

2) Teorie

činností

apeluje na zachování

důchodu. Zdůrazňuje

odchodem do

3)

stáří

předpokládá,

aktivit

že senior s některými typy

činností skončí.

že se tak neděje ze dne na den, ale důležitý je postupný proces.

Substituční

teorie

zdůrazňuje,

aby si senior, který již není schopný nebo již nechce dané

aktivity z pěstovat, za ně našel adekvátní náhradu. Především

v souvislosti s prvními

v USA bouřlivé diskuse.

dvěma

Spouštěcím

teoriemi se v průběhu padesátých let rozpoutaly

impulsem pro tyto debaty byl výzkum ve

City, který se zaměřoval na výzkum aktivních seniorů. Cunnning a Henry -

dospěli

k výsledkům, že tito aktivní lidé dříve.

nejsou tak výkonní jako uvolňování neboť

výkonnější.

předejde

základě těchto zjištění

začala

se

přístupu

se

rozbouřila

Tato revize

spočívala

teorie

přehodnocením

původců

svých

závěrů.

v tvrzení, že nejde ani tak o uvolňování se z dosavadních činností a rolí,

o jakési

vnitřní uvolnění

aktivitách. Uvedené diskuse

Určitou

právě

natolik vášnivá debata, že jeden z

studie (William E. Henry) se snažil situaci uklidnit

důraz na

prosazovat

psychicky bolestivé konfrontaci s faktem, že mládí je rychlejší a

Kolem tohoto

především

této studie

stáhnutí se z aktivního života,

zmiňované

ale

autoři

Kansas

trpí pocitem, že mladším lidem nestačí, že

zdůrazňovala důležitost včasného

aktivit, která

tím se

Na

často

městě

začaly

a eliminaci

přílišného lpění

na daných rolích a

ustupovat do pozadí v průběhu 70. let, kdy se

začal

klást

osobnostní a specificky kulturní přístup k seniorům.

analogií k teorii aktivního

stáří

a teorii

uvolňování

aktivit je

přístup,

zmiňuje

který

Wolf a kol. (1982). Tento autor hovoří o dvou základních adaptačních mechanismech. Teorie aktivní adaptace

spočívá

v tom, že senior

záměrně působí

vyhovovovalo a lépe uspokojovalo jeho nároky a

potřeby.

na

vnější

okolí tak, aby mu lépe

Naproti tomu pasivní strategie je

založena na tom, že jedinec se přizpůsobuje nové životní situaci, aniž by sám vyvíjel nějakou změny

aktivitu ve smyslu v závislosti na

věku.

s určitou závislostí

okolních podmínek. Oba dva

V období

dítěte

dětství

je aktivní strategie

adaptační přístupy méně

na svém okolí. V průběhu produktivního

pasivní postoj ustupovat a dochází k dominanci aktivní strategie. Ve míry zvyšuje závislost jedince, je přizpůsobování znovu více pasivní.

-49-

se

mění

rozvinuta, což souvisí věku začíná postupně

stáří,

kdy se

opět

do jisté


5.3.2. Adaptabilita seniorů V úvodu této kapitoly je zmíněna individuální odlišnost ve schopnostech adaptovat se. V této obecně.

souvislosti však nesmíme opomíjet ani problematiku adaptability starých lidí Psychologové hovoří o tom, že

senioři potřebují

delší

časový

úsek k tomu, aby přizpůsobení

se dané situaci nevnímali jako násilné a nátlakové. Jaké jsou však přizpůsobivosti utvářejí

zmíněno

starých osob? Jak je

již v mládí a

během

příčiny

této horší

v kapitole 5.1, základní osobnostní rysy se

života jsou poté formou zkušeností s novými situacemi seniorů

dokreslovány. Osobnostní základ

se však formoval v době, kdy

převládaly

zcela

odlišné podmínky a postoje ve srovnání se situací, která je v současnosti. Pro staré lidi je tak, které se

utvářely

adaptovat se na stav a nový

žebříček

vzhledem k jejich osobnostním podmínek,

obtížnější

rysům,

generace. Navíc, jak upozorňuje Wolf a kol. (1982), je lidem se ve srovnání s mladými

obtížněji vytváří

v kontextu jiných životních hodnot, který

experimentálně

přinesla

mladá

prokázáno, že starším

nové nervové spoje, a to zejména

v případech, kdy jde o přetransformování spojů původních. Další příčina je ta, že

senioři

mají

více upevněny své životní návyky, a proto obvykle také hůře snášejí změny a zásahy do svého navyklého způsobu života. S věkem tedy bývají stereotypy stále více zakořeněné a na jakýkoli zásah je pak dokládají i

senioři

pohlíží jako na narušitele svého

zahraniční

výzkumy, které se

zaběhlého

zaměřily

životního tempa. Tento postoj

na oblasti postižené živelnými

katastrofami. Mladí lidé k této životní situaci přistupovali vesměs realisticky - snažili se tedy vyvíjet

činnost

k obnově,

či aspoň náhradě původních poměrů.

s takovouto událostí nedokázali vyrovnat ani po delší

době

chápali jako ztrátu kusu vlastního života. V těchto chvílích ubíhajícího časových

času

lidé také

staří

lidé se

ztrátu neustále

často pociťují zátěž

- na znovuobnovení ztraceného již nemají ve srovnání s mladšími dostatek

perspektiv, což je frustruje a ubírá jim na motivaci.

Kalvach a kol. (2004) formuloval které mohou pomáhat k lepší a označuje

způsobenou

a

staří

Naproti tomu

jako tzv.

"pět

úspěšnější

základních

předpokladů

adaptaci osob na

pé". Prvním z nich je životní resp.

ve srovnání s mladší generací pořádkům, čili

několik

často

stáří.

časová

duševní životosprávy, Tyto zásady

perspektiva.

Staří

pracovně

lidé mají

tendence obracet se neustále k minulosti, ke starým

k tzv. retrospektivnímu

zaměření.

Proto Kalvach

přistupuje

k otázce životní

perspektivy jako k pohlížení do budoucnosti. Prosazování tohoto prospektivního

-50-

přístupu

Michaela Dimitrová Pol!leJ 11a ::;Láií jako ::;pec.ifickou ž.i voluí etapu

chápe

především

nějaké

hodnoty

v souvislosti s hierarchií hodnot, které jedinec vyznává.

umožňují

starému

člověku soustředit

Zaměření

se na

se na cíle, kterých chce v budoucnosti

dosáhnout Jednodušší to v tomto smyslu mají osoby, které se zaměřují na tzv. pravé hodnoty, které

můžeme

chápat jako nadosobní a

nadčasové

a

umožňují

tak starým lidem zapomenout

na všední starosti každodenního života. Druhým z pěti pé je pružnost. Jak je uvedeno výše, staří

lidé se

hůře

adaptují na nové podmínky, avšak nesmíme zapomenout, že i mezi seniory

existují velké individuální rozdíly.

Někteří

s přístupem, který praktikovali v mládí a

z nich dokáží reagovat

střední věku.

Kalvach

pružněji,

upozorňuje

což souvisí i na

důležitost

pružnosti především ve vztahu k životním změnám jako takovým a k sebekritice. Životní změny

mohou být ze strany starších lidí

pociťovány

způsobu

jako zásahy do navyklého

života. Z hlediska sebekritiky jsou starší lidé zase méně ochotni přiznat omyl svého vlastního stanoviska a přehodnotit tak danou situaci. Často se můžeme setkat s přístupem, kdy se senioři

domnívají, že jejich pravda plyne z většího množství zkušeností, kterých během života

nabyli. V otázce pružnosti Kalvach

upozorňuje

také propojení motorické a duševní

činnosti

jedince. Proto apeluje na udržování tělesného pohybu, který příznivě působí i na psychickou zdatnost

člověka. Třetím

pé je prozíravost, kterou můžeme chápat jako jakýsi životní

důvtip,

který nám napovídá, jak se v daných situacích zachovat a jakou zvolit strategii jednání. Tato schopnost není

předem určená,

bychom se nejen ve něco

ale neustále se rozvíjí pod vlivem nových zkušeností, proto

stáří neměli

pozitivního do života. Jako

novým zážitků vyhýbat, ale naopak snažit se z nich načerpat čtvrté

pé uvádí Kalvach pochopení pro druhé,

čili

schopnost

empatie. Toto pochopení se týká zejména nových známostí, ale také mezigeneračních vztahů. A nakonec poslední páté pé je potěšení - senior by měl mít ze svého života potěšení, rodinného života, koníčků,

5.4.

Příprava

Pro lidi je zaskočila.

na

či

už z

jiných aktivit

stáří

často příchod stáří něčím neočekávaným,

Tento fakt se pak

Jednou z teorií, která

ať

může

přináší

podílet i na

návod, jakým

dostávají se tak do situace, která je

míře úspěšné

způsobem

adaptace na tento nový stav.

si tento

přechod ulehčit

je teorie

včleňujeme

do nové

založena na nutnosti socializace a desocializace pokaždé, když se

kultury, skupiny, nebo když vstupujeme do nové životní etapy. Každý jedinec, který prodělává podobné začleňování

do nových podmínek, získává nové role a nové pozice, ale na

-51-


straně

druhé

socializací přechodu

přichází.

o jiné role zase

dítěte

Takovýto proces probíhá

a jeho následným vstupem do života věku

z produktivního

v průběhu života více vnímali i životní situací jednodušší.

Stáří

např.

dospělých,

v souvislosti se

ale také v momentě

do postproduktivního. Tato koncepce tvrdí, že pokud bychom desocializační

tendence, pak by bylo vyrovnávání se s novou

by pak nebylo překvapením, ale byli bychom na něj

průběžně

připravováni.

5.4.1. Etapizace přípravy na stáří Pacovský (1990) je v otázce přípravu

na

stáří konkrétnější.

Podle tohoto autora je možné na

na stáří nahlížet ze tří základních časových perspektiv.

Dlouhodobá

příprava

faktory, které ve podobě

přípravy

stáří

stáří

na

má charakter celoživotní

pak mohou

ovlivňovat

jeho

průběh.

přípravy

důrazu

a kladení

Tyto faktory se ve své

odvíjí od způsobu výchovy, od názorů, které nám jsou v dětství třeba celoživotně

které je

klást

nejranější

vštěpovány

života pak také od životních zkušeností a hodnot, které vyznáváme. K těmto důraz patří např. vzdělávání, společenská

a

na ty

a

během

aspektům,

na

tvůrčí činnost,

udržování rodinných vztahů, správná životospráva apod.. Středně

dlouhá

Zaměřovat

příprava

by se

které bychom se

měla

měli

na

na

stáří

tři

by se

měla začít pěstovat někdy

základní okruhy. Prvním z nich je bezpochyby otázka zdraví,

snažit chránit správnou výživou,

apod.. Druhým z okruhů je psychická rovina, postupně

okolo 45. roku života.

čímž

tělesným

pohybem, eliminací

stresů

se má na mysli, že jedinec by se

vyrovnávat s faktem, že jednou zestárne, odejde ze

zaměstnání.

měl

Což úzce souvisí

s třetím okruhem, který se týká sociální oblasti. Člověk by se měl zaměřovat i na budování jiných

vztahů,

podobné

než které udržuje v zaměstnání

koníčky

apod.. Tím se jedinec

např.

kteří

navazovat vztahy s lidmi,

začíná postupně připravovat

mají

na tzv. druhý životní

program. Nakonec krátkodobá

příprava

V souvislosti s odchodem do

na

stáří

důchodu

je otázkou 3 až 5-ti let ztrácí jedinec

před

náplň většiny

odchodem do svého

času,

důchodu.

mnoho lidí

také přichází o možnost seberealizace atd.. Proto by se toto období těsně před penzionováním

-52-


mělo

využít zejména ke

shánění

informací a hledání nových možností, které

člověku

pomohou najít si po odchodu ze zaměstnání nový životní cíl a naplnění. Říčan (1990) také považuje za

důležité

získávat co nejvíce informací o

věcech,

které by nás po odchodu do

důchodu mohly zajímat. Čím více totiž o daném zájmu známe a víme, tím více je pro nás přitažlivější

ideální ! ·'

lidí je

a máme více témat k hovoru s lidmi, kteří se o podobný koníček také zajímají. Je

začít navštěvovat nějaký

zájmový klub ještě

složitější začít navštěvovat nějaký

před

penzionováním, člen

zájmový klub jako nový

neboť

pro

většinu

až po šedesátce. Lidé

by tedy měli podobným aktivitám věnovat čas ještě před samotným penzionováním.

5.5. Aktivizace a motivace k činnostem Mezi aspekty, které se

obecně řadí

ovlivňují

člověka,

se

důchodu

je tak jedním z nejrizikovějších životních

svého

nejčastěji řadi

k těm, které

zaměstnání

které i v důchodu ještě rizikovější

rodinné, pracovní a faktorů

a ztrácí tak jeden z nějakým způsobem

subjektivní životní spokojenost

společenské prostředí.

okamžiků,

Období odchodu do

jelikož jedinec odchází ze

životní spokojenosti. Ve

výhodě

je moment odchodu do důchodu pro osoby, které nezaložily rodinu, chybí jim

také navazování přípravu

straně

navazují na svou profesionální dráhu. Na druhé

opora v rodinném zázemí, a tedy další ze základních zdrojů životní spokojenosti. pomocí

jsou osoby,

návštěv

společenských vztahů

zájmových

kroužků

a vhodnou adaptaci na

nejen v rámci pracovního kolektivu, ale také

apod.. Lidé,

stáří,

Důležité

jsou pak

kteří

je

např.

tyto aspekty podcení resp. podcení

často příchodem stáří překvapeni

a hledají

novou motivaci k životu. Část starých osob je až do pozdního věku soběstačná, aktivní, dokáže si naplnit a organizovat nedokáží vyrovnat, reagují na Takové osoby je

něj

často potřeba

svůj čas.

stáhnutím do izolace, jsou

které mohou omezovat

psychickými problémy, které

senioři, kteří

často

se se

stářím

depresivní a deprivovaní.

aktivizovat a motivovat k činnostem, které by mohly zmírnit

jejich potíže a znovu naplnit jejich seniorů,

Ovšem jsou i takoví

čas.

např.

často

Situace je

často

ztížená také zdravotními problémy

jejich pohyblivost, komunikaci, nebo

bývají spojené se ztrátou partneralky,

přídavnými

osamělostí,

ztrátou

kontaktu s dětmi apod.. Aktivizace je v podstatě založena na programování aktivit

ať

prostředí, či

Z tohoto

pro seniory,

kteří

jsou v institucionální

-53-

péči.

už pro seniory žijící v domácím důvodu

funguje

relativně

I' . Michaela Dimitrová Pohled na stáří jako specifickou životní etapu

velké množství seniorských klubů, které pořádají nejrůznější akce - výlety, zájmovou a tvůrčí činnost,

zajišťovat čas,

péče

kulturní akce apod.. V rámci institucionální samotná instituce. Tyto

činnosti

pomáhají navazovat a udržovat

činnost. Obecně mělo

pomáhat při hledání smyslu života,

Toto

prostředí

je

jsou podstatné z několika hledisek - strukturují

společenské

vazby, nebo stimulují fyzickou i duševní

zaměřuje

se programování aktivit

měla

by pak podobné aktivity

mělo

vytváření prostředí,

na

které by jedinci

by usnadňovat vytváření a realizování činnosti.

potřeba vytvářet prostřednictvím

materiální, sociální i _psychické pomoci.

Aktivity jako takové by měly navazovat na to, co bylo přerušeno např. nemocí, odchodem do domova

důchodců,

krizovou životní událostí, nebo by

příležitost

se

věnovat

zdůraznit

individuální

měly

(Kalvach a kol., 2004). Ovšem předpoklady

opět

zaměřené

jedince,

senior

je vhodné rozlišovat mezi

na setkávání se s lidmi versus

činnosti,

přístup je

důvodu

je

potřeba

jedinec

neměl

v tomto kontextu

každého jedince. Jiné aktivity budou vhodné pro

extroverty a introverty, dominantní a submisivní osobnosti, jedince atd.. Z tohoto

čemu

rozvíjet to,

které jedinec vede vs.

racionálně

různými

emotivně

založené

formami aktivit -

činnosti

důraz

a

činnosti,

které kladou

činnosti,

kdy se nechává vést apod.. Osobnostní

na

vnitřní

kreativitu

zkrátka důležitý i v rámci aktivizace -každá činnost je navíc podmíněna tím, aby ji

chtěl

a byl schopný ji realizovat, ale také

zároveň

tím, aby plnohodnotným způsobem

naplnila jeho čas. V rámci programování aktivit by se

měl

klást

důraz

na

několik

zásadních

bodů,

které

pomáhají k aktivitám motivovat. Kalvach a kol. (2004) zmiňuje 1)

důraz

uměli

na praktickou každodennost, kdy se jedná o

běžné

činnosti,

každodenní

které lidé

a dělali již dříve a které spadají do obvyklé plynulosti života,

2) smysluplnost, kdy senioři musí mít pocit, že daná činnost k něčemu směřuje, že má nějaký účel

-

samozřejmě,

že

opět

každý jedinec

spatřuje

i ve stejné

činnosti

měla

přinášet

pocit radosti a napomáhat k vytváření

tento

účel

v něčem

jiném, 3) dobrovolnost, 4)

příjemnost

-

činnost

by

jedinci

subjektivní spokojenosti, 5) sociální

přiměřenost,

která je vztažena zejména k lidem trpícím

nějakou vážnější

psychickou poruchou -nejsou vhodné činnosti a chování, které připominají vztah k dítěti,

-54-


6)

úspěšnost

člověka

- poznáme, že daná aktivita je pro

určitých výsledků,

vhodná i tím, že v ní dosahuje

které ho dále motivují.

6. Sociální aspekty Jako všechny životní etapy jedince je i faktory. Nutno dodat, že

přestože

průběh stáří

a stárnutí determinován

společenskými

jsou sociální a psychologické aspekty pojednány ve dvou

samostatných okruzích, tak spolu z velké

části

souvisí a jednotlivé kapitoly se tak mohou do

určité míry prolínat. Četné studie ukazují, že negativní změny v sociálních podmínkách, a to

zejména ty, na které není jedinec připraven, mohou nepříznivě působit na psychické i funkční změny

zdraví jedince (Wolf, 1990). Mezi tyto sociální společenské

volného Mnoho

času

vztahů,

prestiže, redukce interpersonálních

zařadit např.

je možné

ztrátu

osamocení, nejasná strukturace

atd..

odborníků

pohlíží na stárnutí a

stáří

v současné

společnosti

jako na sociální problém

nového druhu. Definici sociálního problému jako takového je možné chápat ze dvou pohledů. První z nich

hovoří

pohled říká, že o sociálním problému lze významná

část společnosti

1995). Je ovšem

představami společnosti

o rozporech mezi ideálními o

a realitou. Druhý

hovořit

tehdy, když si signifikantní počet lidí, nebo

nějaké skutečnosti

myslí, že problémem opravdu je (Rabušic,

potřeba zdůraznit,

nevychází z předpokladu, že ve

stáří

že

současný

pohled na

nás již pěkného

nečeká

stáří

jako sociální problém

apod, ale ze

současné

situace,

která v moderní společnosti převládá, a které je někdy obtížné vzdorovat. Jedna z příčin,

proč

je možné

stáří

vnímat jako sociální problém, tkví ve statu, který

v současné společnosti zaujímá. Do jisté míry se dá říci, že stáří má dnes status, s čímž souvisí také zde

začíná

očekávání určitého

zásadní rozpor-

1990), spojuje starého

člověka

penzionován a odejde na

dává

s pasivním životním

odpočinek.

společností připsaný

chování starých osob resp.

současná společnost

stáří

určitá

role. Avšak

roli "nemít roli" (Haškovcová,

přístupem, očekává

Ve výsledku je pak pro seniory

tento předsudek a najít správnou motivaci pro aktivní přístup k životu.

-55-

stáří

se od

často

něj,

že bude

obtížné nabourat


naděje

Dalším faktorem promítajícím se do obtíží stárnutí je zvyšující se odráží v růstu podílu starých lidí ve můžeme spatřovat stáří

v nejrůznějších

tak přestává být

společnosti, čímž

vznikají nové situace, jejichž důsledky

částech společenského

něco mimořádného,

dožití, která se zmíněno

života Jak již bylo

výše -

není již výjimkou a tím také padá přístup spojovat

staré lidi např. s mimořádnými schopnostmi, znalostmi apod.. Jinou oblastí, ve které se odráží rostoucí

naděje

dožití, je problematika demografického stárnutí

zvyšování podílu ekonomicky závislých osob na státní správě. se s touto novou situací vyrovnat zavedením naděje

důchodové

náplně, či

z hlediska

časového.

stěžejní část

Období mládí a

nucena

Neustálé prodlužování

času seniorů.

lidského života, stáří

které vede ke

Současná společnost je

reformy.

dožití se promítlo také do problematiky volného

produktivní období považováno za

společnosti,

ať

V minulosti bylo

už z hlediska obsahové několikanásobně

totiž bylo v minulosti

kratší - lidé nejenže věnovali daleko méně času vzdělání, ale také po odchodu z produktivního věku

vlivem nízké

naděje

v dnešním slova smyslu - nemusela si společenských kontaktů

medicíny a

dlouhověkosti

nově

organizovat

apod.. Zvyšující se

lékařské péče,

Většina

dožití velice záhy umírali.

díky

čemuž

naděje

čas,

osob tak

vůbec

nepoznala

hledat nové aktivity,

řešit

soběstačnost

ztrátu

dožití je bezpochyby odkazem rozvoje

se lidé mohou dožívat stále vyššího

věku

- s otázkou

je však spojena problematika kvality života a případné péče o seniory.

lidé ztrácejí s věkem

stáří

a schopnost se o sebe postarat,

Někteří

současná společnost

pak

musí tento stav řešit prostřednictvím péče, kterou může seniorům v této situaci nabídnout. Zde je potřeba rozlišovat dvě základní formy - tedy péči rodinnou a institucionální.

Jiným problémovým faktorem je orientace soudobé

společnosti

na práci, výkon a

produktivitu. Jedinec, který je penzionováním vyřazen z pracovního procesu, patří

ztrátu dosavadní sociální prestiže. Mezi nejvíce rizikové seniory pak svém

zaměstnání

pokračuje, či

vysoce hodnoceni a uznáváni Na druhé

může pociťovat

ti,

kteří

byli ve

straně část těchto seniorů

navazuje na své zaměstnání i v důchodovém věku.

Jak vnímají problémy spojené se

stářím

mohli situace vyskytující se v tabulce vztahy, ekonomická dimenze a

sami

rozdělit

senioři

do

několika

společensko-politická

-56-

č.

ukazuje tabulka

oblast.

základních Nejméně

7. Obecně bychom

okruhů-

mezilidské

závažným problémem

Michaela Dimitrová Pohled na stáří jako specifickou životní etapu '

'·

i -~~

představují

pro seniory mezilidské vztahy

porozumění

mezi (pra)rodiči a dětmi nebo vnoučaty" a "mění se povaha či chování přátel

-vrstevníků"

konkrétně

vztahy s blízkým okolím - "slábnutí

získali nejnižší resp. nejlepší průměrné hodnocení.

Průměrné

hodnocení

těchto

"'

dvou

~~

vnímají přístup veřejnosti ke stáří - "mladí neberou starší lidi vážně" a "lidé podceňují

I :~

schopnosti starších lidí" se z hlediska hodnocení umístily na třetím a pátém místě tabulky a

11 1

i\ : j~!

výroků

dohromady

činí

1,66. O

něco hůře

už vrámci mezilidských

vztahů staří

lidé

celkové průměrné hodnocení v tomto případě bylo 2,13. Poté z hlediska závažnosti následuje ekonomická oblast, kam spadají výroky ,,ztratil se kontakt s podnikem, odborovou organizací, kolegy" a

"některé činnosti

se stávají

méně

dostupné"- tento okruh má celkové

hodnocení 2,34. Jako největší problém vnímají senioři dimenzi je možné

zařadit

"jednání na dění"

úřadech

a "je stále

průměrné

pohlíží

tvrzení "jít je stále

večer

do divadla

složitější";

obtížnější rozumět

či

"je stále

společensko

kina se zdá být obtížnější

větší

průměrné

-politickou, kam

problém než

chápat politické a

dříve";

společenské

technickým novinkám" . Tento okruh získal nejhorší

hodnocení - 2,47. Výsledky bychom mohli interpretovat tak, že lidé nad 60 let

nejproblematičtěji

na ty skutečnosti, které jsou spojené se

v rámci svého vývoje kupředu prodělává.

-57-

změnami,

které

společnost


I;abulka

' h ZlVO tn'zeh sz"tuacz,' ťd' c. 7 p ercepceprobl'emoryc z e nad 60 le,t ČR, 2002 Průměrné hodnocenía Problémové životní situace v

V•

slábne porozumění mezi (pra)rodiči a dětmi nebo vnoučaty mění se povaha či chování přátel-vrstevníků mladí neberou starší lidi vážně ztratil se kontakt s podnikem, odborovou organizaci, kolegy lidé podceňují schopnosti starších lidí jít večer do divadla či kina se zdá být větší problém než dříve jednání na úřadech je stále složitější je stále obtížnější chápat politické a společenské dění některé činnosti se stávají finančně méně dostupné je stále obtížnější rozumět technickým novinkám 'v' Zdro;: VUPSV, Zzvot ve starz, 2002

6.1. V stup do

důchodu

V současné době se v moderní

1,60 1,71 2,12 2,12 2,13 2,31 2,44 2,46 2,56 2,66

jako významný sociální mezník

společnosti

stále více hovoří o tzv. institucionalizaci životního

cyklu (Kalvach, 1997). Tato instituicionalizace je spojena s dodržováním společenských

určitých

norem a pravidel, která jsou v tomto případě velice často napojena na časovou

dimenzi resp. chronologický věk jedince. Ve spojitosti s věkem pak dochází k jakési etapizaci lidského života -

např.

okolo šestého roku života nám

začíná

osmnáctým rokem života se stáváme plnoletými a jsme tedy dospělých,

po

ukončení

důchodového věku

projde všemi věku,

avšak

nás

těmito

většinou

oficiálně zařazeni

do kategorie

studií je obvyklý nástup do pracovního procesu, dosažením

čeká

vstup do

důchodu

apod.. U každého jedince se

životními etapami (lidé neprochází se setkáváme se srovnatelnými

jedním z významných

povinná školní docházka,

předělů

těmito

etapami

případy).

v rámci našeho životního cyklu.

předpokládá,

přesně

Vstup do Přestože

že

ve stejném

důchodu

je tedy

se samotný

věk

penzionování může do jisté míry různitb, je často na jedince pohlíženi jako na seniora v momentě, kdy absolvuje vstup do

důchodu.

Jak

zdůrazňují

Vidoviéová a Rabušic (2003),

a Hodnocení probíhalo na 4-bodové škále, kde 1 = s tím jsem se nesetkal!a, takovou změnu jsem nezaznamenal/a; 2 =s tím jsem se setkal/a, ale mohu se s tím snadno vyrovnat; 3 =tím jsem se setkal/a a vyrovnávám se s tím nesnadno; 4 =to je pro mě velký problém. b Nárok na starobní důchod upravuje zákon č. 155/1995 Sb. , kde je mj. definován i věk, kdy je možné zažádat o starobní důchod, podmínky upravující předčasný odchod do důchodu, diferenciace dle pohlaví a počtu dětí apod..

-58-

I\·iichacla Dimitrová Pohled na stál-í jako specifickou životní etapu

věk

vstupu do

důchodu

náš budoucí životní

se tak stává důležitým sociogenním prvkem, který má zásadní vliv na

průběh.

V rámci empirické studie

"Věková

kterou realizoval Výzkumný ústav práce a sociálních

věcí,

diskriminace - ageismus",

byl

zjišťován

postoj

české

veřejnosti k věkové hranici odchodu do důchodu. Nejvíce Čechů se domnívá, že oficiální věková

důchodu

hranice odchodu do

by

měla

být zrušena a každý by

v momentě, kdy má odpracován dostatečný počet let,

či

měl

odcházet

v momentě, kdy má naspořeno. Dá se

tedy říci, že 38% obyvatel ČR by v této záležitosti preferovalo individuálnější přístup. 1'4abulka c. 8 Akceptovana ryse veku odchodu do duchodu, ČR, 2005 Včk odchodu důchodu 0

v

v

Zádný určený věk do důchodu by neměl být, každý by měl odcházet do mít odpracován potřebný počet let nebo bude mít dostatečně naspořeno. Určený věk do důchodu by měl zůstat stejný jako dnes. Určený věk do důchodu by se měl snížit oproti dnešku. Určený věk do důchodu by se měl zvýšit oproti dnešku. ZdroJ: VUPSV, Věkova dzskrimmace - agezsmus, 2005

Vstup do zažité. Je pro

důchodu představuje samozřejmé,

některé

vstup do

náplň

změna

upozorňují autoři

i velmi obtížná. Jak

procesu, máme

důchodu

traumatizujícím zážitkem. společné

respektováni. V stupem do

dosavadních zvyklostí nezbytná, avšak

zabývající se problematikou stárnutí, je Většinu

života prožíváme v pracovním

důchodu

zážitky, zájmy, mezi nimiž pak mnozí jedinci ztrácí

svůj

řadí něco

vyřazenosti.

měly

vyšší postavení v pracovně sociální hierarchii. V stupem do

Tyto negativní pocity jsou navíc čím

byli

dosavadní snaha jakoby

před

určitého

kolektivu

znamenáme a jsme

umocněny především

u

důchodu

těch

osob, které

jsou si všichni

tím a jaké postavení zastávali (Haškovcová, 1990), jejich

přišla vniveč.

Toto "rovné postavení" vyplývá z velmi obtížné

možnosti být mezi ostatními seniory jiný, nedostatkem rolí, které jsou se

do

životní program a prožívají

pocit

rovni a je jedno,

38 28 29 5

a povinnosti na každý den. Práce nás také

lidí, se kterými máme

až bude

posun od zkušeností a situací, které známe a které máme

že v tomto kontextu je

důchodu často

%

stářím

nějak

se diferencovat, což je do jisté míry dáno

spojovány. Jak bylo uvedeno v úvodu tohoto okruhu -

stáří je často spojováno s rolí "nemít roli". Pavel Říčan upozorňuje, že role "nemít roli" není

jediným negativistickým postojem ke který se

většinou

stáří.

Tento negativismus

čiší

i ze samotného termínu,

v souvislosti s důchodem používá, a který hovoří o "odchodu" do

-59-

důchodu.


-,:~,

Proto Říčan propaguje spíše používání spojení "vstup" do důchodu, které vzbuzuje spíše asociace ve smyslu, že

něco

nového

začíná

a nikoliv asociace spojené s koncem něčeho, co

jsme doposud měli.

Pohled na to, co lidem bude nejvíce scházet po odchodu do

důchodu,

poskytuje tabulka

č.

9.

Zajímavé je zejména srovnání názorů mezi důchodci a nedůchodci - důchodci byli dotazováni nedůchodci

na to, co jim nejvíce chybí po odchodu z pracovního života, bude

chybět.

Pro obě tyto skupiny je nejvíce problematickou záležitostí

platem a penzí". Pokud bychom se podívali na tuto pak v kategorii

"nedůchodci" důchodci

%), avšak mezi

je

nebezpečí

těchto

skutečnost podrobněji

rozdíl mezi

z hlediska pohlaví,

rozdíl mezi platem a penzí postrádán spíše muži (55

"kontaktů

dvou dimenzí

z pracovního života postrádat pocit kontaktů

"finanční

je tento fakt problémem spíše pro ženy (52%). Velmi zajímavé je

vnímání "pocitu užitečnosti" a by

finanční

pak na to, co jim

s kolegy". Muži,

podceňovali.

užitečnosti,

kteří ještě

Domněnku,

vyslovilo 9%

nejsou v důchodu, jako

že budou po odchodu

mužů nedůchodců,

v případě

s kolegy se jedná o 15 %. Avšak v momentě, kdy k penzionování dojde, chápou

muži tyto

dvě skutečnosti

daleko

závažněji-

pocit

užitečnosti

chybí 23% říci,

kontakty s kolegy pak 24 %. Z hlediska genderu je možné

mužů důchodců,

že ženy se s těmito

problematickými okruhy vyrovnávají v důchodu o něco lépe než muži. Je pravda, že v případě nedůchodců,

by pocit užitečnosti postrádaly spíše ženy (26 %) (v případě kontaktů s kolegy je

situace srovnatelná). V pocit

užitečnosti

neposkytuje můžeme

důchodovém věku

však tyto

skutečnosti

schází 19 %, kontakty s kolegy 21 %ženám v

zjištění,

která by nám

umožňovala

demonstrovat

se domnívat, že ženy mají v důchodu více

angažují, a která jim dodává smysluplnost života.

-60-

ženám již tolik nechybí -

důchodu.

důvody

času věnovat

Tato tabulka nám

tohoto faktu,

se

rodině,

nicméně

ve které se


Tabulka

č.

9: Co nejvíce mužům a ženám schází po odchodu z pracovního života do

důchodu (v%), důchodci a nedůchodci, ČR, 2003 Nedůchodci

Důchodci

Zeny

Muži finanční rozdíl mezi platem a penzí pocit užitečnosti kontakty s kolegy že už nebudu vytížen(a) povinnostmi kontakty se zákazníky či partnery Celkem

Zdror VUPSV,

Senioň

43 23 24 10

o

52 19 21 7 1

55 9 15 9 1

49 26 15 8 2

100

100

100

100

obecněji

na jednotlivé životní okolnosti a na to, které z nich byly

(pohledem osob v důchodu) penzionováním nejvíce nám poskytuje tabulka

jejich onchon no rltichodu hodnocení

činí

č.

vpřípadě

10.

Obecně

měl nepříznivý

obou pohlaví- u

vliv na


bylo

průměrné

říci,

j~jich

něco

důchodu negativně

mužů

negativně ovlivněny,

je možné

1,83, zatímco ženy jsou na tom o

životních okolností se odchod do to

Zeny

a soclálm opatřem v oblasti stamuti' v pohledu česke veře;nosti, 2003

Pokud bychom se podívali přehled

Muži

pak podrobný

že muži se více domnívají, že

život -

j~jich

celkové

průměrné

lépe - 1,78. Z pohledu konkrétních

odráží zejména na psychickém stavu, a hodnocení 1,94, u žen 1,92. Je ovšem

že ani jedna z hodnocených situací

nepřekročila

v průměrném hodnocení

hranici 2,00. Autorka tohoto výzkumu navíc ve svých komentářích uvádí, že bodová hodnota 3, tedy odpověď "nepříznivý vliv", se nejčastěji objevovala ve spojitosti s psychickým stavem a celkovou spokojeností jedince (Kuchařová, 2002). T.ab ulka c.v JO Vl"ZV OdChOdU do douchodu na ryJbrane' okolnostz zzvota, ČR 2002 ' Průměrné hodnocenía Vliv odchodu do důchodu na: Zeny Muži

1,76 1,80 1,88 1,94 1,81 1,84 1,83

vztah k partnerovi vztahy k dětem vztahy k přátelům psychický stav zdravotní stav celková spokojenost Celkový průměr

1,72 1,71 1,84 1,92 1,78 1,82 1,78

Zdro;: VUPSV, Zívat ve stáří, 2002

a

Hodnocení probíhalo na 3-bodové škále, kde 1 = ,,spíše příznivý", 2 = ,,nemělo vliv'', 3 = "spíše nepříznivý".

-61-


6.2. Ekonomická zajištěnost Ekonomické podmínky bezpochyby

ovlivňují

života. Jednou z takových souvislostí je důchodovém věku

aktivity. V činnost,

ale na druhé

prostředky často

straně

sice

většina

např.

seniorů

a strukturu jejich každodenního

finančních

vliv

větší

osob uvádí

volnočasové

podmínek na

prostor pro volný

čas

je možné se setkat s určitou limitací v jejich výběru, kdy

nedovolují podnikat takovou

zkrátka v takovém množství, jaké by výdajů,

život

která se se vstupem do

chtěl

činnost,

jakou by si

a vlastní fmanční

člověk představoval,

nebo

Podobná situace se může vyskytovat i u struktury

důchodu často

musí

přehodnotit.

Tyto

finanční

limitace se

mohou proHnat do vnímání celkové spokojenosti s vlastní situací a do hodnocení vlastní kvality života. Následujfcf kapitola tedy bude českých seniorů,

zaměřena

na ekonomickou situaci

na struktum jejich příjmí1 a výdají1, na možnost

uplatnění

současných

na trhu a práce,

ale také na jejich subjektivní percepci vlastní ekonomické zajištěnosti.

6.2.1.

Příjmy

a výdaje

Ve srovnání s ostatními sociálními skupinami jsou na tom

důchodci

hrubých ročních přijmů na osobu nejhůře -jde o 97 368

Kč,

což je v porovnáními s ostatními

částka

podíl mají

menší o 20 000- 40 000

příjmům

91 514

(91 855

Kč.

Kč

za rok na osobu), tedy zejména díky

Ostatní hrubé

Pokud bychom se

Kč. Největší příjmový

na

zemědělci

polepšili, jelikož

zemědělců

se jedná o 83 622.

čisté peněžní příjmy,

čisté příjmy důchodci činí

-62-

důchodci

důchodům jako

příjmy tvoří vpřípadě důchodců

zaměřili

z hlediska

průměrných

díky sociálním

takovým, které činí

pouze zanedbatelné položky.

pak by si

důchodci

ve srovnání se

za rok v průměru 86 062, zatímco u


Tabulka č. ll: Hrubé a čisté osobu v Kč za rok' ČR, 2005

peněžní příjmy jednotlivých

Hrubé peněžní pří_jmy celkem Příjmy ze závislé činnosti Příjmy z podnikání Sociální příjmya Ostatní příjmy Cisté peněžní příjmy celkem 0

fmančními

s jejich a !

výdajů

Důchodci

činní

119195 93 787 4298 14 921 6189 83622

139 907 118 626 1 016 13 668 6597 96145 Zdro ·: CSU. Pří"m u !)', rydání a s otřeba domácností, 2005 důchodci

Samostatně

Zemědělci

Zaměstnanci

Z hlediska výdajů

sociálních skupin, průměry na

117 693 38165 61 931 10496 7101 95258

97368 2 834 115 91 855 2 564 86062

utratí za rok v průměru nejmenší obnos, což samozřejmě souvisí

možnostmi vyplývajícími z objemu příjmů. Zajímavé je porovnání

u jednotlivých sociálních kategorií. Rozdíl

ročních příjmů

příjmů

a vydání na osobu

dosahuje ve skupině důchodců částky 518 Kč. Zemědělci, kteří na tom byli z hlediska čistých příjmů

oproti důchodcům ještě hůře, však z pohledu rozdílu mezi

čistými příjmy

a výdaji mají

vzhledem k důchodcům lepší pozici, v jejich případě je tento rozdíl totiž 5 782

Kč. Celkově

jsou na tom nejhůře

důchodci

vzhledem k bilanci

průměrných ročních příjmů

a

výdajů

na osobu

ze všech uvedených sociálních kategorií.

Konkrétní struktura spotřebních výdajů, které tvoří největší podíl u všech sociálních kategorií, je

znázorněna

v tabulce

č.

13.

Důchodci

utratí nejvíce za potraviny a nealkoholické nápoje

(22 815) a za bydlení, vodu, energie, paliva (21 693). Naopak nejnižší v případě

vzdělávání

důchodci

nealkoholické nápoje; bydlení, vodu, energie, paliva; zdraví straně

výdaje jsou

(23) a stravování a ubytování (1 888). Z pohledu srovnání

s ostatními sociálními kategoriemi je zajímavé, že

Na druhé

spotřební

utratí za potraviny a

největší průměrnou roční

nejnižší výdaje v rámci jednotlivých sociálních skupin mají

odívání a obuvi; dopravy; rekreace a kultury;

vzdělávání;

důchodců

sumu.

důchodci

u

stravování a ubytování; ostatního

zboží a služeb. Na základě údajů zjištěných Českým statistickým úřadem v roce 2005, je tedy možné

říci,

že struktura

výdajů

se se vstupem do

důchodu mění.

Vzhledem k nízkému

Mezi sociální příjmy jsou řazeny všechny typy důchodů (starobní, invalidni, pozůstalostní) a sociální dávky. Mezi ostatní příjmy se řadí např. kapitálové příjmy (výnos z vlastnictví, prodej cenných papírů), příjmy z prodeje nemovitostí a movitých věcí, pojistné náhrady od pojišťoven, dary od příbuzných apod.. a

b

-63-


finančnímu rozpočtu začínají

této sociální skupiny ustupuje uspokojování tzv. vyšších

potřeb

a lidé

více utrácet za potřeby základní.

Tabulka č. 12: Hrubé a čisté peněžní výdaje jednotlivých sociálních skupin, průměry na osobu v Kč za rok, ČR' 2005 Zaměstnanci

Hrubé peněžní výdaje celkem Spotřební vydání Nespotřební vydání Cisté peněžní výdaje celkem Zdro ·.-

esu Pří"m ,

109 731 81490 28241 88085 dání a s o třeba domácností, 2005

Samostatně

Zemědělci

činní

94185 72 036 22149 77840

98059 85 212 12 847 91364

Důchodci

85926 78499 7427 85544

Tabulka č. 13: Struktura spotřebních výdajů jednotlivých sociálních skupin, průměry na osobu v Kč za rok, ČR, 2005 Kategorie spotřebních výdajů

Zaměstnanci

Potraviny a nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy Zdraví Doprava Pošty a telekomunikace Rekreace a kultura

Samostatně

Zemědělci

činní

Důchodci

16 893 2512 5 683 15 186

15 583 2079 4 845 ll 350

16 965 2 654 6 358 14 845

22 815 2476 3 191 21693

5 692

5 226

5 933

5 217

1074 10 300 2647 6517 274 3 650 8 491

1235 8497 3811 10434 813 4 931 8 735

2 273 4749 2977 6222 23 1 888 4975

1278 8 666 3 302 8 997 543 Vzdělávání 4639 Stravování a ubytování 8 099 Ostatní zboží a služby Zdro ·.- esu Pří"m u y, rydání a s otřeba domácností, 2005

6.2.2. Subjektivní vnímání chudoby Z výsledků empirického výzkumu ,,Život ve stáří", který v roce 2002 provedl Výzkumný ústav práce a sociálních věcí vyplývá, že největší podíl lidí vnímá svoji domácnost z hlediska chudoby jako postoj k

středně zajištěnou.

chudobě

Objektem tohoto výzkumu byly osoby straší 60-ti let.

vlastní domácnosti

vyjadřovaly prostřednictvím

Svůj

6-bodové hodnotící škály.

Celkem 69% z nich se zařadilo do dvou prostředních kategorií resp. vnímali svou domácnost jako

středně zajištěnou,

27% ji považuje za chudou a 4%

-64-

hovoří

o své domácnosti jako o

Michaela Dinutrovil Pohled na stáří jako specifickou životní etapu

bohaté. Z pohledu sociálních charakteristik označují svou domácnost za chudou častěji lidé se :j

:i

f

:~

.I

základním

vzděláním,

nekvalifikovaní

dělníci,

rolníci, osoby z jednočlenných domácností a (Kuchařová,

lidé z dlouhodobými vážnými zdravotními potížemi subjektivním vnímáním chudoby je


2002). V souvislosti se

že se jedná o vlastní percepci, která

nemusí odpovídat objektivním údajům.

6.2.3. Ekonomická aktivita a mzdové ohodnocení Někteří senioři současný

se i po dosažení důchodového věku snaží uplatňovat na trhu práce. Pohled na

stav jejich ekonomické aktivity a také na problémy, se kterými se mohou senioři

v důsledku svého věku na trhu práce setkat, zachycuje tato kapitola. Celkový počet osob starších nO-ti let v populaci stále roste, ne tak jejich ekonomická aktivita. V průběhu druhé poloviny 90. let minulého století se tomu podíly

těch

vroce 2005 již jejich podíl byl 9,1%. Tento

od roku 2000 bylo

pojištění,

průběh

přibližně

předčasném

odchodu. Naprostá

většina

důchodu

přičemž

nezaměstnaných zůstávaly

stejné úrovni. Postupné navyšování

pravděpodobně ovlivněno

odchodu do

zlepšovat,

je dán zejména bilancí vztahu mezi

které přijala vláda v červnu 2000. Toto přijaté

důchodu při předčasném

kteří

seniorů začíná opět mírně

a ekonomicky neaktivními seniory, jelikož podíly

po celé uvedené období na seniorů

zvyšoval, avšak naproti

ekonomicky aktivních z nich klesaly až na hodnotu 7,1 v roce 2000. Od

tohoto roku se situace ekonomicky aktivních zaměstnanými

počet seniorů

zaměstnaných

novelou zákona o

opatření

upravovalo výši starobního

ve smyslu vyšší redukce

osob nad 60 let se

řadí

důchodovém

důchodu při

mezi ekonomicky neaktivní,

v roce 2005 tvořili 90,6 % z celkového počtu seniorů.

Tabulka

č.

14: Ekonomická aktivita osob nad 60 let, CR, vybrané roky 2000

1995 Počet

Zaměstnaní

N ezaměstnaní Ekonorrůcky neaktivní Celkem

(v tis.) 167,7 7,4 1 683,1 1 858,2

Podíly (v%) 9,0 0,4 90,6 100,0

ZdroJ: CSU, Trh práce v CR 1993 - 2005

-65-

Počet

(v tis.) 134,6 5,7 1 742,7 1 883,0

2005 Podíly (v%) 7,1 0,3 92,5 100,0

Počet

(v tis.) 185,8 5,7 1 844,0 2 035,6

Podíly (v%) 9,1 0,3 90,6 100,0

..,... , ,;

1


fmančního

Srovnání

skupinami je uvedeno v tabulce k

většině

uvedených

seniorů

ohodnocení ekonomicky aktivních

věkových

č.

15.

Průměrná

věkovými

s ostatními

mzda osob starších 65 let je nižší vzhledem věku

kategorií. Pouze lidé do

29 let dosahují v průměru ještě

nižších mezd než osoby nad 65 let. Celková průměrná hrubá měsíční mzda jedince staršího 65-ti let činí 21 674, což je o téměř 5 000

Kč méně

než v případě nejvíce odměňované

věkové

skupiny 60-64 let. Pokud se v této souvislosti podíváme na srovnání mezi muži a ženami, pak tyto údaje potvrzují, že i ženy ve ohodnocení, a to

téměř

dosahuje výše 18 221 věkových

ovlivněna,

věku

nad 65 let mají ve srovnání s muži horší platové Kč.

o více jak 3 000

Kč.

Jejich

průměrná

hrubá

měsíční

mzda tedy

Lépe vypovídajícím ukazatelem o stavu mezd podle jednotlivých

kategorií je medián,

neboť

jako tomu je v případě

jeho hodnota není případnými extrémními výkyvy tolik

průměru.

I z mediánových

údajů

věková

však plyne, že

skupina nad 65 let je na tom v porovnání s ostatními věky nejhůře. Dokonce, pokud nebereme v potaz pohlaví, je mediánová hodnota mezd u osob nad 65 let vyšší pouze ve srovnání s lidmi ve

věku

do 24 let. Mzdové podmínky lidí z nejstarší

poměrně nepříznivé.

kteří

věkové

kategorie jsou tedy

Do jisté míry je zajímavá situace z hlediska mezd u lidí ve

dosahují v rámci všech

věkových

skupin nejvyšších hrubých

se domnívat, že jejich výše je odkazem

finančního

měsíčních

ohodnocení

věku

mezd.

celoživotně

60-64,

Můžeme

nabytých

zkušeností dlouhodobě zaměstnaných pracovníků. 1:abulka c. 15 R ru be' meszcm mzd~po dle ve7ru apo hlavz,'ČR 2005 v

Průměrná Věk

Celkem Do 19let 20-24let 25-29let 30-34let 35-39let 40-44let 45-49let 50-54 let 55-59 let 60-64let 65+ Celkem

12 394 15 637 20644 22 985 22 735 22 816 21 917 21223 21 856 24 833 19 994 21674

'

mzda

(v Kč) Muži

Zeny

12 956 16 317 21651 25 743 26 651 26 715 25 443 24322 23 384 25 983 22 163 24271

11237 14 699 19 088 18 306 17 939 18 545 18 286 18 026 19 381 20 031 14 459 18221

ZdroI)·: CSU. Struktura mezd zaměstnanců za rok 2005

-66-

Celkem 11844 15 007 18 750 19 332 19 112 19 264 18 709 18 331 18 937 20 581 14220 18 589

Medián mezd (v Kč) Muži 12 258 15 652 19 700 21467 21 812 21589 20774 20229 19 707 21 041 15 972 20265

Zeny 10 613 14 111 17 373 16 034 16 238 17 010 16 611 16 256 17 557 18 575 11427 16443

Fl

I.


Ekonomicky aktivní osoby nad 65 let jsou dle dat Českého statistického úřadu a dle třídění KZAMa nejčastěji zaměstnány ve skupině vědečtí a duševní odborní pracovníci, což je

kategorie s druhou nejvyšší

průměrnou

hrubou mzdou za

měsíc

průměrná

- její

výše v pro

věk 65 let a více činí 33 347 Kč. Podle údajů ČSÚ pracuje v této oblasti 2 857 osob starších Téměř

65-ti let.

stejný

počet

osob tohoto

věku

je

zaměstnáno

v kategorii pomocní a

nekvalifikovaní pracovníci- 2 601. Tato skupina je z hlediska průměrné hrubé měsíční mzdy na posledním měsíc.

místě

a pracovníci nad 65 let dosahují v průměru na 1O257 třídách

V ostatních

věkového

Nejnižší

intervalu - jejich

počet zaměstnanců

zemědělství,

počty

poměrně

hrubého za

malé množství osob z nejstaršího

dosahují v jednotlivých

nad 65 let je zaznamenán ve

třídách

617

skupině

pracovníků

kvalifikovaní

a

méně.

dělníci

v

lesnictví a rybolovu, kde se konkrétně jedná o 59 osob.

6.2.4. Možnosti Z hlediska

KZAM pracuje

Kč

uplatnění seniorů

zaměstnávání seniorů

české společnosti

k tržnímu

na trhu práce

byl zlomovým momentem rok 1989 a postupný

hospodářství. Před

rokem 1989

tvořili

přechod

důchodci

starobní

asi

desetinu veškeré pracovní síly a výrazně se tak podíleli na přezaměstanosti, která byla jedním z rysů

centrálně

plánovaného

poloviny 90. let 20. století Spolu s transformací průmyslové hlavně

důchodce

(Vohralíková, Rabušic 2004). V průběhu první

postihla jakási vlna postupného vytlačování z trhu práce.

české společnosti

začínají propouštět

osob v předdůchodovém

dělnické

začíná

podniky

hospodářství

věku.

se tedy své

mění

struktura pracovních míst. Velké

zaměstnance,

což se z hlediska

Z pohledu profesí pak šlo

především

věku

týkalo

o manuální a

pracovníky. Tito lidé pak mají velké obtíže při znovuzačlenění se na trh práce, který

akcentovat zcela odlišné hodnoty.

flexibilitu, vysokou

vzdělanost,

technologií jsou žádáni lidé

Důraz

je

především

kladen na orientaci na výkon,

kreativitu apod.. Navíc spolu se

vzdělaní

zaváděním

nových

v oborech jako je informatika, telekomunikace atd.

(Kotýnková, Červenková, 2001). Tato měnící se poptávka po pracovních silách byla vedle demografických aspektů a důchodové legislativy jedním z hlavních již zmíněné

vytlačování

faktorů,

který nastartoval

starobních důchodců z trhu práce v první polovině 90. let 20. století,

IDavní třídy KZAM jsou tvořeny těmito skupinami zaměstnání: zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci; a odborní duševní pracovníci; techničtí, zdravotničtí, pedagogičtí pracovníci; nižší administrativní pracovníci; provozní pracovníci ve službách a obchodě; kvalifikovaní dělníci v zemědělství, lesnictví a rybolovu; řemeslníci, kvalifikovaní výrobci a zpracovatelé; obsluha strojů a zařízení; pomocní a nekvalifikovaní pracovníci. a

vědečtí

-67-


a poté propouštění

zaměstnanců

v předdůchodovém

věku

polovině

Postupně

také vzhledem k trhu práce dochází k

polovině

90. let minulého století pohybovala okolo 3-4%, zatímco její Nezaměstnanost

oscilují okolo 8%.

hospodářství

plánovaného a

větší

poptávce po

růstu

v druhé

míry

jako nezbytný

90. let 20. století.

nezaměstnanosti,

důsledek

která se v první

současné

přechodu

od

hodnoty centrálně

k tržnímu se tedy stala součástí našeho pracovního života. Díky ní

začlenění

na trh práce si

zaměstnavatelé

mohou vybírat z

většího

množství kandidátů, což se často podepisuje na rizikových společenských skupinách jako jsou právě např. senioři věku

a starobní

důchodci, kteří

mají zájem dále pracovat. Lidé v důchodovém

se tak častěji musí spokojit s nižším mzdovým ohodnocením (viz. kapitola 6.2.3.), které

je však ve srovnání s výší jejich důchodu výhodné (Vohralíková, Rabušic, 2004). Často má jejich práce také charakter brigád,

či pracovních úvazků

na dobu určitou.

6.2.4.1. Seniorský věk jako překážka uplatnění se na trhu práce Nezaměstnanost,

jak je

naznačeno

výše, tedy dává potenciálním

zaměstnavatelům větší

prostor pro výběr kandidáta, ale také otvírá širší pole pro uplatňování diskriminačních praktik. Zaměstnavatelé

ve snaze zajistit si, co možná nejlepší

k

diskriminačním krokům, ať

V

zaměstnání

by však

měly

už z hlediska

věku

výběr zaměstnance,

neboť

přínos.

být zastoupeny všechny generace a skupiny

Na druhé

straně zaměstnávání seniorů

jejich kvalifikace neodpovídá požadavkům

často

uchylují

(tzv. ageismus), rasy, pohlaví apod..

každá z nich disponuje jinými dovednostmi a zkušenostmi, které povolání specifický

se

pracovníků, neboť

tvoří při

výkonu jejich

někdy

velice obtížné,

je

současné společnosti.

Ovšem např. v USA,

jak uvádí Kotýnková, Červenková (2001), se již objevují tendence růstu zájmu o starší věkové ročníky

a snaha využívat

univerzitách

naučit),

např.

zkušenosti,

prestiž jejich jména,

či

jistotu, že

síť kontaktů

zaměstnanec,

kterému

děti

(které se nedají na již odrostly, nebude

tak často muset dělit svůj čas mezi rodinu a práci. V České republice je rovnost jednotlivých sociálních skupin zajištěna Ústavou, resp. Listinou základních lidských práv a svobod. Evropská unie dále kontroluje, aby pouze

formálně,

členské země

ale také aby každý stát

nedbaly na dodržování rovného zacházení

měl důsledně

rozpracovaný princip a plán v tomto

směru. V České republice platí zákaz diskriminace na základě novelizace z roku 1999 zákona

o

zaměstnanosti č.

důvody

1/1991 Sb., kde se uvádí: "Právo na

zaměstnání

nelze

občanovi odepřít

z

rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického

-68-


nebo jiného smýšlení,

členství

v politických stranách nebo politických hnutích, odborových

organizacích a jiných sdruženích, národnosti, etnického nebo sociálního rodu, zdravotního stavu, výjimkou

případů,

předpokladech,

věku,

manželského a rodinného stavu nebo povinnosti k

kdy to stanoví zákon nebo je pro to

požadavcích a povaze

pro výkon tohoto

zaměstnání

původu,

zaměstnání,

rodině,

věcný důvod spočívající

měl občan

které by

majetku, s v

vykonávat a který je

nezbytný". V roce 2001 pak vstoupila v platnost novela

Zákoníku práce, která zakazuje jak

přímou,

tak i

nepřímou

formu diskriminace (Fischlová,

2005).

Na

skutečnou

situaci

ohledně uplatňování diskriminačních

praktik se

zaměřila

ve své studii

Vidoviéová (2005). Osobám starším 60-ti let, které byly nuceny hledat si v období 1O let před odchodem do zmiňovaném

důchodu

nové

zaměstnání,

byla pokládána retrospektivní otázka, zda se ve

období setkaly s diskriminací. Výsledky jsou zachyceny v následujícím grafu,

který zohledňuje

věkovou

diskriminaci z hlediska pohlaví i

s ageismem setkali častěji muži než ženy -

vzdělání.

Vzhledem k pohlaví se

téměř dvě pětiny mužů, kteří

v uvedeném období

hledali zaměstnání, měly tuto negativní zkušenost, zatímco v případě žen se jednalo o necelou třetinu.

Z pohledu

s vysokoškolským

vzdělání

vzděláním,

kategoriím výrazně méně ve všech ostatních

nebyly

zjištěny

žádné významné diferenciace

které se setkaly s diskriminací oproti ostatním

často.

Zkušenost s diskriminací mělo 16 %

vzdělanostních

skupinách byl podíl kladných

vyšší.

-69-

kromě

vzdělanostním

vysokoškoláků,

odpovědí

osob

zatímco

více jak dvakrát

l:'.r ť ~·


}.

Graf č. 9: Zkušenost s diskriminací podle pohlaví a vzdělání, osoby nad 60 let, ČR, 2005 VŠ SŠ

'a

-=

§

--"-~---r:

SS bez

·~

~

maturity/vyučen

ženy Muži

o

5

15

10

25

20

Podíly kladných

odpovědí

30

35

40

(v%)

Zdroj: VÚPSV, Věková diskriminace - ageismus, 2005

6.2.4.2. Postoje k pracovním schopnostem seniorů Především

v kapitole zabývající se pohledem na

stáří,

byly

několikrát zmíněny předsudky

stereotypy v pohlížení na seniory. Vidoviéová (2005) ve své práci vycházela často zmiňovaných postojů

ke starším osobám a

vytvořila

baterii otázek,

právě

a

z těchto

prostřednictvím

které monitoruje zkušenosti lidí se seniory na pracovišti. Otázka na charakterizování seniorů v zaměstnání

byla položena osobám ve

s lidmi vyššího pak se

věku.

nejčastěji

Pokud jsou

věku

senioři

15 - 83 let, které

ještě

pracují a které pracují

dáváni do spojitosti s negativními charakteristikami,

jedná o tvrzení "chybí jim znalosti práce s moderní technikou a počítačem",

se kterým souhlasilo 65% osob a o výrok "mají problémy se zrakem nebo sluchem", na který odpovědělo kladně

52 %

respondentů.

Naopak pozitivní postoje ve vztahu k

seniorům

se

objevují zejména v souvislosti s tvrzením "v kolektivu spolupracovníků nejsou oblíbení", ke kterému

vyjádřilo

souhlasnou

odpověď

pouze 13 % lidí a u charakteristiky "mají více

zkušeností", s níž souhlasilo 78 %. Pokud se podíváme na fakt, zda výzkum potvrdil stereotypní vnímání tak

úplně

výkonnější

avšak na druhé

než

někteří

méně

jako pomalejších a

nedošlo. Sice s výrokem "už

třetina respondentů,

"jsou

seniorů

neudělají

straně

výkonných

tolik práce jako

více jak třetina osob

mladší kolegové".

Přibližně

-70-

zaměstnanců, dříve"

vyjádřila

pak k tomu

souhlasila necelá

souhlas s tvrzením

stejný podíl lidí (30 %) má dojem,


že senioři se více snaží. Postoj ve smyslu nadbytečnosti seniorů výroku

"nechtějí

vyjádřilo

35% osob v případě

odejít a uvolnit tak své místo mladším", v souvislosti s tvrzením

by je rádi propustili" pak 22 %

"nadřízení

respondentů.

16: Charakteristiky připisované seniorům na pracovišti, CR, 2005 Kladné odpovědi (v o/o) chybí iim znalosti práce s moderní technikou a počítačem mají problémy se zrakem nebo sluchem neumějí se už přizpůsobovat změnám už neudělají tolik práce jako dříve nechtějí odejít a uvolnit tak své místo mladším nadřízení by je rádi propustili v kolektivu spolupracovníků nejsou oblíbení mají více zkušeností jsou výkonnější než někteří mladší kolegové více se snaží Tabulka

č.

Věková

Zdroj: VUPSV,

6.3. 6.3.1.

a mládí dvěma

pohybuje na kontinuu od jednoho z těchto

pólů

protipóly a samotný

čas

našich

životů

k druhému. Naše chování, postoje a

životu se mění i podle toho, ke kterému z těchto dvou krajností máme

zda k mládí,

35 30

vztahy

Lidský život jako takový je vymezen

přístup

13 78

diskriminace - agezsmus, 2005

Mezigenerační Stáří

65 52 42 31 35 22

časově

se

vůbec

blíže -

či stáří.

K přednostem mládí patří, jak uvádí Cibulec (1980), především jeho progresívnost, odhodlání, odvaha riskovat, pustit se do nových na druhé

straně

nepoznaném

úkolů.

Mládí je daleko více bojovné,

přizpůsobivé,

má nmohem vyšší nároky, které se nebojí prosazovat. Touha po novém a

způsobuje,

že chování mládí je

méně ovlivněno

konvencemi, hledá nepoznané

cesty i nové materiální statky, které by uspokojily jejich požadavky. Na druhé často

ale

vytýkána lehkomyslnost,

či

nesouhlasu, které ve své radikální

nerozvážnost.

formě

Někdy

mohou být

-71-

se

hovoří

vystupňovány

straně

je mládí

o projevech nevole a

až do podoby agresivního


chování. Základním rozdílem mezi mládím a způsobuje

Právě

váhavost, nebo v opačném případě risk a nerozvážnost mladé generace.

možnost se

poučit,

situacích, dává starému výběr

odpovídajících

slouží také jako jakýsi pomocný návod na chování v některých

člověku

přiměřených prostředků

stálejší a

zodpovědnější.

přehnaný

konzervatismus, který

umožňuje

schopnost rozvahy,

promyšlené, není jen zbrklou odezvou na

svůj

je životní zkušenost, jejíž nedostatek

životní zkušenost dává stáří ty vlastnosti, které chápeme jako přednosti. Zkušenost dala

člověku

:

stářím

právě

řešení.

kjejímu získaný

Jednání je daleko více

podnět. Staří

Naproti tomu mezi záporné vlastnosti může

lepší vyhodnocení situace a

stáří

vyvrcholit až v dogmatický

lidé jsou

je možné

osobnostně

zařadit

jakýsi

přístup, neochotě změnit

názor a stereotypní způsoby jednání. Takovýto senior je přesvědčen, že jeho názory jsou

ty jediné správné, jelikož vyplývají z většího množství získaných životních zkušeností. Někteří staří

také

často

lidé tedy podceňují kvality, kterými

může

mládí disponovat. Konzervatismus je

spojen se strachem z nového, který vede k přehnané a

často neopodstatněné

opatrnosti a strachu o vlastní osobu. Navzdory zmíněnému je společného.

Velmi


zajímavě

že z jiného pohledu má mládí se

smysl a

náplň.

Alan

hovoří

nicméně

ty

často

společnosti

a dát svému životu

o tzv. životních mapách, které jsou v případě mládí nové,

získané socializací, avšak v praxi možná mapami,

i mnoho

toto shrnuje Alan (1989), který podobnost těchto dvou generací

chápe jako snahu každé z nich nalézt to své správné místo ve nějaký

stářím

často

bývají zastaralé a

nepoužitelné.

senioři

Stáří

musí na této

sice disponuje vlastními

mapě

hledat novou cestu,

která odpovídá stavu a požadavkům společnosti.

6.3.2. Obecná mezigenerační stanoviska Odborníci vymezují 3 základní postoje generací k

sobě

navzájem Za prvé jde o tzv.

objektivní názory tzn. že příslušníci jednotlivých generací si uvědomují přednosti i nedostatky osob jiného věku, avšak i své vlastní. Jakýsi zdravě kritický přístup jsou tedy schopni uplatnit nejen ve vztahu ke

členům

jiných generací, ale i k příslušníkům své vlastní, nebo dokonce

k vlastní osobě. Druhý postoj je zcela opačný -jde o tzv. subjektivní názory, které vidí chyby pouze u osob

patřících

k jiné generaci, ale ke svým vlastním

-72-

vrstevníkům

kritické být


Třetím

nedokáží.

a velmi

častým

názor, který se vztahuje ke převládajících I

j .. ·

ve

společnosti

předsudky.

typem jsou

členům nějaké

Kalvach (2004)

Za

předsudek

se považuje mylný

skupiny, a který vychází ze

upozorňuje,

že

předsudky

se

stereotypů

zmírňují,

nebo

jsou dokonce eliminovány, jestliže se rozšíří možnosti sociálního kontaktu mezi jedinci.

I:

Cibulec {1980) je v případě vzájenmých uvádí

několik

mezigeneračních stanovis~k jdtě koukrétnějši

a

zásadních podob, kterých mohou vztahy mezi generacemi nabývat. Jde o

následující mezigenerační přístupy: •

Nepřátelský dítě

až agresivní přístup, který není

příliš častý.

Velmi

často

vychází z rodiny, kdy

bylo vystaveno tvrdé a přísné výchově.

• Nekritické,

jednostranně zaměřené

nepřátelský přístup.

Tento postoj je

stanovisko není na první pohled tak zjevné jako jednostranně

vůči

kritický

cizí generaci a

přehnaně

kladný směrem ke své vlastní. • Opatrnické stanovisko vyplývá ze strachu zaujmout

vůči

jiným generacím jakýkoli postoj,

natož ten kritický. • Neutrální

přístup

vytvořen

žádný

netkví v opatrnosti, ale spíše

určitá

je ve výsledku podoben opatrnickému tzn. není zde

konkrétní názor, avšak

příčina

přístupu

tohoto

lhostejnost, nebo nevyhraněná osobnost. • Pozitivní stanovisko je nejvíce žádoucí. Vychází ze správného a adekvátního posuzování lidí sebe navzájem, ale také ve schopnosti jednat s lidmi. •

Přátelský přístup je víceméně

• Ambivalentní

přístup

je

dovršením pozitivního postoje.

vnitřně

rozporuplný,

neboť často

vychází zosobních zkušeností,

které jsou často protichůdné a znemožňují tak jedinci vytvořit si vyhraněný názor.

Mezigenerační

nebo jsou dány výbavou, kterou si Senioři

kteří

byli

seniory. pak

ve

společnosti,

příslušníky

Téměř

hovoří

často

výsledkem zkušeností s lidmi z jiných generací,

člověk

odnesl z výchovy v rodině. V rámci výzkumu

postoje jsou tedy velice

který v roce 2005 provedli Zich a Struhovský, byla

respondentům,

mladé generace (12-30 let), položena otázka na povahu zkušeností se

polovina z nich (46 %) deklaruje rozporné zkušenosti se seniory. Stejný podíl

o dobrých zkušenostech,

přičemž

15 % dokonce o

převážně

dobrých a 31 % o

spíše dobrých zkušenostech. Špatné zkušenosti měla necelá desetina mladých lidí (7 %).

-73-


Graf č. I 0: Zkušenosti mladé generace se seniory, ČR, 2005 ne odpověděl/a 1%

dobré rozporné (dobré i §patné) 46%

Zdroj:

Senioři

ve společnosti, 2005

V rámci stejného výzkumu pak byli mladí lidé dotazováni i na konkrétní dobré a špatné zkušenosti se seniory.

Nejčastější

zkušenost díky prarodičům, uvedla, že

senioři

kteří

první

spontánně zmíněnou odpovědí

dobře

starají, což uvedlo 17 %. Více jak desetina (ll %)

se

jsou milí, hodní,

dobře naladění

a je s nimi legrace. Desetina pak jako

nejlepší zkušenost zmínila, že umí druhé ocenit, poděkovat, a

vstřícní.

slušně

mělo

lékaře,

v nemocnici. 15 % se

nejhorší zkušenost se seniory, jelikož jsou hrubí, vulgární, vše kritizují, agresivní, Třetí nejčastěji

hnusní, buzerují, nadávají. zahořklí,

se chovat, jsou ochotní

Naproti tomu jako nejhorší zkušenost jmenovalo spontánně 29 % mladých osob to,

že staří lidé nadávají, hádají se - v MHD, vlacích, obchodech, u pak

pak byla nejlepší

mrzutí, vše jim vadí,

stěžují

deklarovanou špatnou zkušeností bylo, že jsou

si, nervózní, protivní, neochotní, což uvedlo ll %

mladých lidí.

Obecně

odborníci

lidé manifestují

uvádějí,

osob má

svůj

zmiňovaný

vůči seniorům

se seniory ve vlastní lidmi za

a

život

rodině,

nějaký

výzkum Zicha a Struhovského to potvrdil, že mladí

spíše pozitivní postoj,

avšak na druhé

straně

především

mnozí z nich uvádí, že

konflikt. Zich a Struhovský (2005)

vůči seniorům určité

výhrady, spojené

nadáváním na mladou generaci apod..

Přes

toto

-74-

na základě dobré zkušenosti

především

zdůrazňují,

měli

se starými

že 60 % mladých

s jejich hádavostí, mrzutostí,

mezigenerační napětí

mnozí mladí lidé


souhlasí se zapojením seniorů do nejrůznějších aktivit, i když pravdou je, že jejich představa o zapojování

seniorů

do

společenského

především

života je spojena

se zájmovými kroužky,

kluby seniorů apod..

6.3.3.

Mezigenerační

Povaha

mezigeneračních vztahů

prodělala během změn

vztahy v rodině v rodině,

především

díky transformaci rodiny jako takové,

minulého a předminulého století podstatné

je tzv. atomizace rodiny,

čili

proces, kdy se velké

změny.

Základním rysem těchto

vícegenerační

rodiny rozpadají na

jakési nukleární rodinné jednotky. Ještě

v průběhu 19. století byly obvyklé velké rodiny, ve kterých žilo více generací najednou.

Členové takovýchto rodin nebyli spojováni pouze vzájemnou fyzickou přítomností, ale také

ekonomickým a sociálním spotřební

zabezpečením.

jednotku- rodina si sama

V podstatě se jednalo o samostatnou výrobní i

zajišťovala

ať

obživu,

jinou formou práce. Vztahy v podobné rodině byly velmi

už

zemědělskou, řemeslnickou či

výrazně

hierarchizovány, v čele stál

muž, který zastával funkci hlavy rodiny, do jehož kompetencí tedy spadalo činností

řízení

a rozhodování v souvislosti s rodinou. Jeho postavení bylo založeno

osobních kvalitách a životních zkušenostech, kterých

měl

oproti ostatním

veškerých

především

členům

rodiny

vícero. Velmi významnou hodnotou byla v těchto rodinách hodnota úcty a oddanosti rodičům,

na

vůči

která pramenila nejen z množství nabytých životních zkušeností, ale zejména

z faktu, že rodina dávala jedinci možnost ekonomického a sociálního S případným

vyloučením

mohlo ve svém

důsledku

z rodiny mohl

člověk

vést až k vyloučení

o tyto

dvě

zabezpečení.

jistoty velmi snadno

společenskému.

přijít,

což

Na rodiče a tedy i nejstarší

členy

rodiny se pohlíželo s obdivem, který se vázal na životní moudrost a činy, které dokázali.

Staří

lidé neměli však své

funkční

moudru, ale také na výkonu

místo v rodině založeno pouze na zkušenostech a životním

určitých činností,

které mohli ve

prospěch

rodiny vykonávat.

Tyto aktivity, pokud jim to zdravotní stav dovolil, vykonávali v podstatě až do své smrti (Wolf, 1982). Oproti konce svého života. výměnná

současným seniorům Nicméně,

jak

tak

měli zajištěnu

zdůrazňuje

náplň

až de facto do

Haškovcová (1990) tato

mezigenerační

služba nebyla vždy tak klidná a harmonická, jak

Potíže vyplývaly

především

z ekonomického

zajištění

-75-

i životní

může

na první pohled vypadat.

rodiny, které bylo navíc velmi

často


ohrožováno živelnými katastrofami, válkami, epidemiemi apod.. V podobných i ·.

I

.1

téměř

situacích bylo

nemožné

uspokojivě

zajistit

potřeby

všech

členů

rozsáhlé rodiny. směrem

Produktivní jádro rodiny resp. hlava rodiny byla nucena rozhodovat, kterým ochuzené materiální statky distribuovat. Haškovcová zvítězilo

prospěch dětí,

rozhodování ve

upozorňuje,

náročných

že v těchto

bude

případech

jelikož byly zárukou budoucnosti, zatímco

staří

lidé

už nebyli schopni tyto záruky poskytnout.

Postupně

model

s příchodem průmyslové revoluce a všech

vícegenerační

procesů

s ní spojených, se

pospolu žijící rodiny rozpadat. Jak uvádí Wolf (1982)- se

mechanizace práce nebyla rodina schopna svou produkcí konkurovat této nové činnosti. Důsledkem ať

už do

oslabuje

měst,

funkční

začíná

tento

zaváděním

formě

výrobní

tedy je rozpad velkých rodin vlivem ochodu jednotlivých členů za prací

jiného regionu

českých

zemí, nebo dokonce do

zahraničí.

S tím se tedy

postavení hlavy rodiny, ale i vzájemná ekonomická a sociální závislost

jednotlivých členů na rodině.

Pro

současnou společnost

je tedy typická tzv. nukleární (též atomizovaná, jádrová, základní)

rodina, kterou zpravidla představují

rodiče

se svými

dětmi.

V momentě, kdy

děti

odrostou a

odchází zakládat své vlastní rodiny, vstupuje stárnoucí pár do fáze gerontizace rodiny a vzájemné

mezigenerační

vztahy jsou vlivem rostoucích vzdáleností těchto nukleárních rodin

jiného charakteru, než jak tomu bylo z četných

zahraničních

dříve.

i tuzemských

Ovšem na druhé

výzkumů

současný

domácnost, ale

dětí

gerontických. Tyto tendence se v současnosti vnitřní

trojí

označení,

a


že

vnoučat,

nemá závažný význam.

upřednostňuje

udržovat a pěstovat intimní vztahy s rodiči,

preference je patrná nejen u domácností zmiňuje

většině případů

trend v mezigeneračních vztazích v rodině

zároveň

je

vyplývá fakt, že samotná geografická

vzdálenost se sice oproti minulosti zvyšuje, avšak ve Navíc

straně

prarodiči

a

mít vlastní opačně.

Tato

ale také v případě domácností

označují několika

termíny. Pacovský (1990)

které se v této souvislosti používá, a hovoří tak o intimitě s odstupem,

blízkosti při vnější distanci,

či

o modifikované rodinné integraci.

-76-


6.3.3.1.

Očekávání seniorů

Možný a kol. (2004) provedli v tomto ohledu výzkum zaměřený na mezigenerační solidaritu. Jedním ze očekávají

zjišťovaných faktů

ze strany svých

byla také problematika toho, jaké konkrétní aktivity

potomků. Obecně

k potomkům, nejsou nijak výrazná. Jako

se dá

říci,

nejdůležitější

že

očekávání seniorů

senioři

vzhledem

formu pomoci chápou

senioři

poskytnutí psychické podpory, poté následuje, avšak s relativně velkým odstupem, výrok "postará se o mě, až budu starý/á". Naopak senioři od svých dětí příliš neočekávají pomoc ve formě finanční

zvykem spíše

podpory.

finanční

Můžeme

výpomoc

se domnívat, že je to dáno tím, že v české

směrem

společnosti

je

od seniorů ke svým dětem, tedy alespoň do té doby,

dokud jim to umožňuje zdravotní stav popř. jiné sociální podmínky.

Z výzkumu také vyplynulo, že v očekávání

seniorů

pomoci od

dospělého

syna, nebo

dospělé

dcery, není žádný významný rozdíl. Graf č. ll: Jaké formy pomoci očekávají senioři od svých dospělých potomků, ČR, 2003a bude mi psychickou oporou postará se o mě, až budu starý/á pomůže

mi v domácnosti

zůstane

bydlet někde blízko mě

vypomůže

mi

•

dospělá

dcera

•

dospělý

syn

finančně

bude finančně pomáhat svým sourozencům 1

1,5

2,5

2

3

3,5

4

4,5

5

Průměry

Zdroj: VÚPSv; Mezigenerační solidarita, 2004

6.3.3.2. Realizovaná mezigenerační výpomoc

Podle

závěrů,

ke kterým

jisté míry odpovídá materiální, a

či

dospěli

očekáváním,

Možný a kol. (2004), charakter realizované výpomoci do která deklarovali

praktické pomoci, není

příliš častá.

Hodnocení probíhalo na 5-ti bodové škále, kde 1 =

"vůbec

-77-

senioři.

Poskytovaná pomoc ve smyslu

Pokud k těmto formám podpory dochází,

to neočekávám"; 5 =

,,rozhodně to očekávám".

Michaela Dimitrová Pohled na stúří jako specifickou životní etapu

pak materiální výpomoc je spíše zaměřena ze strany seniorů ke svým dětem, naopak praktická pomoc je častěji ve směru od dětí ke svým rodičům.

Nejčastějším typem

pomoci, je vzájemná

emocionální a psychická podpora Možný (2004) však upozorňuje na to, že jednotlivé rodiny se

pravděpodobně ještě

nedostaly do takového krizového období, ve kterém by bylo nutné

akcentovat i jinou než emocionální formu výpomoci.

Co se

týče

frekvence interakcí mezi jednotlivými generacemi, pak je možné

mezigenerační

kontakty jsou poměrně

časté.

Situaci ohledně interakcí mezi

střední

říci,

že

a nejstarší,

a poté mezi nejmladší a nejstarší generací, ilustrují následující dva grafya. Naprostá většina osob střední generace -více jak tři pětiny - se stýká se svými rodiči jedenkrát týdně Více jak desetina udržuje kontakt jedenkrát do

měsíce

či častěji.

a necelá pětina pak několikrát do roka.

V rámci zjišťování vztahu mezi vnučkou a babičkou je pětina interakcí uskutečňována denně, čtvrtina několikrát

do týdne,

třetina jednou týdně

desetina vnuček se s babičkou stýká méně

často

a více jak desetina jednou za měsíc. Necelá

než jednou za měsíc.

Graf č. 12: Frekvence interakcí dětí ve věku 45-59/et se svými rodiči, ČR, 2003

několikrát

do roka 17%

nikdy 6%

jedenkrát do 13%

Zdroj: VÚPSV, Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu české veřejnosti, 2003

a Graf č. 13 demonstruje situaci kontaktů mezi nejmladší a n~starší generací na základě dat, která se týkají pouze interakcí mezi babičkami a vnučkami.

-78-


Graf č. 13: Frekvence interakcí mezi vnučkami a babičkami, ČR, 2003 méně

než jednou za

denně

měsíc

19%

8%

jednou za měsíc 14%

Zdroj: VÚPSV, Mezigenerační solidarita, 2004

6.3.3.3. Nesoběstačný senior v rodině

Do této chvíle byly probírány vztahy se seniory, se sami podílí na

mezigenerační výměně

v momentě, kdy rodina stojí péči

zajistit. Z hlediska

Haškovcové (1990)

před

vztahů,

soustředí

většině případů především

úkolem

je

postupně

s onemocněním

jsou relativně zdraví,

Skutečně

služeb.

převzít péči

o seniora, nebo mu jiným

zejména na vztahy nosné, o které se

věku

což jsou ve

zaměřuje

a s jejich

potřebou

spíše na

udržovat kontakty se svými vrstevníky a

oslabována. Avšak podle Stuart-Hamiltona (1999) vzniká

seniorů

způsobem

udržuje, se podle

může opřít,

vztahy rodinné. Senior se tedy v této fázi potřeba

soběstační, kteří

obtížná situace však vznikne

které nemocný jedinec v seniorském

vertikální vztahy v rámci rodiny, zatímco přáteli

kteří

pomoci také

nebezpečí

společně

narušení doposud

fungujících rodinných vazeb, jelikož členové rodiny mohou mít pocit, že situace je nad jejich síly a nedokáží se o své příbuzné dostatečně postarat.

6.4.

Péče

o seniory

6.4.1. Historický vývoj v rámci českých zemí V minulosti byla péče o staré osoby praktikována především v rodinném kruhu. Ale na druhé straně

a

situace nebyla vždy tak optimistická, jak se

obecně

tvrdí. V momentě, kdy rodina

Problematice péče o seniory, jak rodinné, tak ústavní bude věnována následující kapitola.

-79-


nebyla schopna starým osobám zajistit

potřebnou

staří

ve

často vytěsňováni především

lidé

rodinu určitou investicí do budoucna. pozice jakýchsi Pomoc

těmto

převážně potřeby

vyděděnců,

lidem se

prospěch dětí

Senioři

do

tuláků

nejrůznějších chudobinců, starobinců

starých osob, ale ve výsledku se jednalo i o

disertační

péče

středověké

zařízení,

špitálech však byly

apod. a

určitý způsob

sociálního

opatření,

měla

které

stáří" zmiňuje

špitály, kde nacházeli

které nebylo

většinou

útočiště

výhradně určeno

velmi špatné, lidé zde byli

zejména nemocné osoby

pouze

starcům.

většinou

pouze nemocní lidé,

kteří

Ani zde nebyla

navíc museli pocházet z řad

podrobeni

péče

řeholníků,

na výborné úrovni, jelikož

často

špíně

chorobou. IDavním posláním

těchto

údajně

a

i

měli přístup

nebo z rodin

štědrých

ustupovala do pozadí ve

náboženských praktik. Posledním z typů byly nemocnice pro malomocné,

infekční

popř.

Podmínky v těchto

špatnému zacházení. Druhým typem byly klášterní nemocnice, do kterých však

s jinou

žebráků.

práci Karla Dohnala, který zformuloval jakési tři základní typy ústavní charitativní

tuláci, jde tedy o

prospěch

a

bylo jednak zajistit materiální

potulce. Haškovcová (1990) ve své knize "Fenomén

Prvním jsou

šlechticů.

jsou

a mladé generace, které byly pro

nezbývá jim nic jiného než se dát na dráhu

soustřeďovala

zajištěnost,

postiženi podobnou situací se často dostávají do

charitativní charakter. Základním cílem této

mělo zabraňovat

péče.

ekonomickou a sociální

institucí bylo separovat

či

osoby

nebezpečné

jedince od běžné populace. Nemocnice, které bychom mohli označit za alespoň částečně podobné těm dnešním, území

českých

alespoň

zemí vznikat od konce 17. století.

v takovém stádiu, aby mohla starci

léčit,

prvotní snahy staré lidi i

překládáni

průmyslové

účelně

starobinců,

do

Postupně

začaly

se v těchto institucích objevují

avšak v mnohých

případech

nebyla medicína

proti nemocem zasáhnout. Proto i nadále byli

či

chudobinců.

na

někteří

Obrat k lepšímu nastal s příchodem

revoluce, odkdy se medicína neustále dynamicky vyvíjí. Se vznikem

Československého státu byla také ustanovena správa pro otázky sociální péče, která se snažila

poskytnout nemocným

starců,

služby

prostřednictvím

civilních,

či

církevních nemocnic. Ve

20. letech 20. století byl také Rudolfem Eiseltem založen Ústav pro nemoci stáří, která na svou dobu byla

dobře

vybavena a poskytovala odborné služby. Podobné tendence však byly

utnuty nacistickou okupací a bylo na ně možné navázat až po skončení 2.

-80-

světové

války.


V 50. letech minulého století je přijata nová koncepce domovů důchodců

nepředkládal řešení

počátku

zaměřuje

seniorům.

na budování

Ovšem, jak namítá přístup

doprovázely dva omyly. Tento

situace, kdy zdravý senior náhle onemocní, nebylo jasné, do jakého

zařaditelný.

je

která se

jako míst, která budou sloužit zdravým

Kalvach (2004) tuto myšlenku již od zařízení

řešení,

Druhým omylem bylo

přecenění

materiálních hodnot a poskytování

základních služeb v neprospěch potřeb psychických a emocionálních. V 70. letech se hovoří o krizi

tradičních domovů důchodců.

stupňovala

podléhají nemocem. Tato fakta se

označovala

jako interní

oddělení

nemocných), do kterých byli rozdělení

seniorů

zdravých

nemocných se v reálu důchodců často

Jejich obyvatelé ztráceli své

II (v

nároky na kapacitu

podstatě předchůdci

převáženi dlouhodobě domovů důchodců

do

nepodařila

nově

přetížené

zařízení,

která

léčeben dlouhodobě

dnešních

a nemocných do

přijímali

zdraví, stárnou a

vzniklých

nemocní pacienti.

zcela zrealizovat vlivem

pod vlivem těchto okolností

původní

Původní

myšlenka

léčeben dlouhodobě

kapacity, kdy domovy

i osoby ve špatném zdravotním stavu.

Postupem doby tedy vyvstává potřeba zhumanizovat bydlení pro ty seniory,

kteří

již nechtějí

žít ve vlastní domácnosti, avšak je nutné jim v ústavním zařízení zajistit právo na dostatečné soukromí, pohodlí a nezávislost. V případě pacientům

se

začínají

Současné

16. prosince 1991 Obecně

do

atmosféře

dlouhodobě

nemocným

prostředí,

které by se

rodinného prostředí a osobnějších vztahů.

trendy

přijalo

Valné

shromáždění

OSN (rezoluce 46/91) zásady OSN pro seniory.

jsou tyto zásady rozdělitelné do 5 kategorií

společnosti, péči,

je možné uvést

se

akcentovat i hodnoty spojené s pocitem civilního

v ideálním případě přiblížilo

6.4.2.

zařízení věnujících

seberealizaci a důstojnost

několik

seniorů

ve

se na nezávislost,

společnosti

péče

a

péče

a ochrany

"Senioři

společnosti

zařazení

(MPSV). V rámci péče

základních pravidel, která by vlády jednotlivých

souvislosti dodržovat. Jedná se o následující pravidla: • mít užitek z rodinné

zaměřujících

států měly

v této

by měli

v souladu se systémem kulturních

hodnot každé společnosti; • mít

přístup

tělesného,

ke zdravotní

péči,

která by jim pomohla udržet nebo nabýt optimální

úroveň

duševního a emočního zdraví a zabránit nebo zpozdit propuknutí nemoci;

• mít přístup k sociálním a právnickým službám, které by rozšířily jejich autonomii, ochranu a péči o ně;

-81-


• mít možnost využívat odpovídající }\ '

,•

I 1 ;,

úroveň

institucionální

péče

zajišťující

ochranu,

rehabilitaci, sociální a duševní stimulaci v humánním a bezpečném prostředí; • požívat lidských práv a základních svobod, až žijí v jakémkoli obydlí, zařízení sociální péče

nebo léčebném zařízení, což zahrnuje i respektování jejich důstojnosti, víry, potřeb a soukromí a práv činit rozhodnutí o péči o ně a o kvalitě jejich života". Péče

o nemocné seniory je založena nejen na pomoci zdravotní, ale mnohokrát také na

podpoře

postižen.

sociální. Charakteristika péče se odvíjí od závažnosti stavu, kterým je daný senior Někteří senioři

standardní

péčí

ze strany

však trpí

zdravotníků tradičních

vyžadují kompletní geriatrickou soběstačnosti,

kromě běžnějších involučních

péči.

odborností, i

potíží, které se dají

vážnějšími

řešit

nemocemi, které

Pokud se ke zdravotnímu stavu seniora

přidá

i ztráta

pak je nutné poskytnutí nejen kompletních zdravotních, ale i sociálních služeb.

V 80. letech 20. století byly definovány zásadní seniory trpícími ztrátou

soběstačnosti

potřebné změny

ve vztahu k zacházení se

(Kalvach, 2004), které je možné zformulovat do

následujících 4 bodů. • Demedicinace by

měla

usilovat o zachování civilního

Medicínské aspekty se nesmějí důstojnosti,

nadřazovat

prostředí

v rámci ústavné

péče.

nad potřebami socializace, obnovy sociální role,

seberealizace, apod..

• Deinstitucionalizace spočívá od přesunu těžiště poskytovaných služeb z ústavního prostředí směrem k

terénní komunitní péči popř. integrované komunitní péči poskytované v domácím

prostředí.

• Desektorializace je založena na postupném sbližování sektoru zdravotních a sociálních služeb, ambulantní a ústavní péče, laickou a odbornou pomocí apod.. • Deprofesionalizace

směřuje

k podpoře služeb a pomoci vycházející z rodiny, ale také

umožnit lepší spolupráci rodiny s terénními,

stacionářovými, či

zajistit dlouhodobě pečujícím nárok na psychický a fyzický

respitními službami tzn.

odpočinek.

6.4.3. Základní formy terénní péče Terénní (někdy též ambulantní péče) se zaměřuje především na výpomoc seniorům, kteří ještě žijí sami ve vlastní domácnosti, avšak některé druhy

činností jim již činí

obtíže, nebo také na

výpomoc rodinám, které o nemocného seniora pečují samy. O mnohých typech této péče má

-82-

I. i.,'


veřejnost,

ale sami

senioři poměrně

málo informací. Pro

přehled

uveďme několik

st

základních forem, kterých může terénní péče v České republice nabývat. ~ Pečovatelská

služba je poskytována v pracovní dny obvykle od 7 do 17 hodin, kdy

pečovatelka

denně

dochází za seniorem jednou až dvakrát

dle

potřeby. Pečovatelská

služba také zajišťuje např. rozvoz jídel, hromadné nákupy, rozvoz prádla apod.. ~

Domácí

péče

je

zajišťována

uplatnění

Pro možnost

agenturami, které poskytují akutní

tohoto typu

péče

se

často

definuje

stabilizovaného klinického stavu seniora, domácího

splnění

~

o nemocné seniory.

podmínek ve smyslu

prostředí umožňující

které do jisté míry počítá i participací rodiny, souseda apod.. denně

péči

Standardně

tento typ

péče,

se poskytuje 3x

po 1 hodině, rozšířené služby je možné využít za fmanční úhradu.

Domovinky jsou jakési stacionáře denní či týdenní povahy, které jsou obvykle určeny jako pomoc rodinám

pečujícím

o nemocného seniora.

Péče

je

zajištěna

včetně

po celý den

stravy, zájmové činnosti, dopravy atd .. ~

Domy s pečovatelskou službou jsou velmi specifickou formou míry by mohly

tvořit

a jakousi samostatnou skupinu.

mohou pronajmout vlastní pokoj(e), za které platí těchto domů

péče

Senioři

o seniory, do jistém

si v rámci

běžným způsobem

těchto domů

nájem.

Součástí

jsou zdravotnické, stravovací, hygienické, kulturní a podobné služby, které

senioři potřebují

k běžnému životu.

6.4.4. Základní formy ústavní péče Ústavní péče již má charakter trvalého pobytu seniora v těchto typech zařízení. Ve spojitosti s některými je

často

diskutována

především

problematika odpovídající sociální

péče

především ve vztahu ke ztrátě soukromí, neosobnosti apod.. V České republice je možné

využít služeb následujících typů ústavních zařízení. ~

Domoyy důchodců byly původně určeny k pobytu soběstačných seniorů, avšak v současné době

se staly jakýmsi prostorem pro dožití. Senior se musí

zdravotnické Jednolůžkové

péče

je

zajištěna ošetřujícími

pokoje jsou spíše

sestrami,

výjimečné,

soukromí.

-83-

přes

senior tak

řídit

ústavním

den je k dispozici i může pociťovat

řádem,

lékař.

nedostatek


~ Domoyy - penziony pro důchodce jsou přijatelnější formou domovů důchodců. Život seniorů je zde volnější, zároveň ~ Léčebny dlouhodobě péči seniorům, kteří

~

se také předpokládá relativní soběstačnost starých osob.

nemocných jsou specializovaná

avšak

Senioři

přesto tvoří

zařízení,

nejsou

primárně

staré osoby

které se specializuje na klienty v posledním

cílovou skupinou, na kterou se hospice

většinový

zaměřují,

podíl jejich klientely. Pozitivem této alternativy

ústavní péče je především snaha navodit civilní a domácí atmosféru, k záměrně

která poskytují

nejsou schopni soběstačnosti, nebo je vážně narušena jejich mobilita.

Hospic je novou formou ústavního stadiu života.

lůžková zařízení,

čemuž také

pomáhá

nízký počet osob, které mohou využívat služeb jednoho hospice.

6.4.5. Specifika rodinné péče Rodinná

péče

Tento typ

je jednou z forem

péče nedělá

rodinné pomoci. První

náročné.

o seniory, pro kterou se mohou

stupeň

zahrnuje např.

označován

jako

finanční

podpůrná péče.

péče

Tyto

prakticky jen

případě

v tomto dvě

je nutný třetí stupeň pomoci,

zařízení,

přístup

druhý

řešit.

čili

tzv.

jeho mobility,

či

osobní. Rodiny mají péče

pramení z možnosti rozhodnutí se pro rodinnou

péči

Jednou z cest je

svěřit

že pomoc starému

péči

požaduje podle Pacovského (1990) ze strany rodiny

rodina musí chtít; rodina může pečovat; rodina umí pečovat. Je

člověku

v rodině vyžaduje vysokou míry rodinné soudržnosti a

vzájemné podpory. Tato odolnost rodiny vplývá nejen z psychické a fyzické člověka,

ale také z potřeby zcela

přehodnotit svůj žebříček zřejmé,

Závažnější

a kol., 2005).

splnění těchto tří požadavků:

starého

nijak

úklid atd., které

investici.

ztrátě péče

časově

seniora do

možnosti, jak vzniklý stav

Ovšem rozhodnutí se pro rodinnou

zřejmé,

jsou ze strany

vaření,

časovou

problémy vyvstanou v situaci, kdy je stav seniora založen na

(Jeřábek

činnosti

souvisí s činnostmi jako je

v určitém stádiu mohou vyžadovat pravidelnost a tedy i vyšší

soběstačnost,

rozhodnout.

pomoc, jednání s úřady, drobné opravy

vykonávány spíše nepravidelně a podle potřeby seniora, nejsou tedy

Druhý stupeň tzv. neosobní

ústavnímu

příbuzní

zpravidla příbuzným problémy, pokud se jedná o tzv. první dva stupně

v domácnosti apod. a je příbuzných

péče

přeorganizovat

hodnot, ale také

úplně nově

náročností péče

o

dosavadní život rodiny, která musí si

uspořádat časový

rozvrh dne. Je

že nejtěžší pozici však bude mít osoba, která se zavázala k roli pečovatele. Ve většině

-84-

.fv1ichacla Dimitrová Pohled na stáří jako specifickou životní etapu

případů se jedná o ženu, ať už o manželku, nebo o dceru. Často je role pečovatele neslučitelná

s rolí pracujícího nebo

člověka. Pečující

aspoň změní

osoba tak ve velkém množství případů opouští zaměstnání,

charakter práce. Vzhledem k úctyhodnosti, ale i

je nutná existence

určitých podpůrných prostředků, ať

zařízení. Jeřábek

(2005) tyto formy pomoci rozlišuje

náročnosti

rodinné

péče,

už ze strany státu, nebo soukromých následovně.

První, kterou uvádí, je

možnost finančního pomoci od státu, kterou může být daňová úleva, či sociální podpora jako taková. Druhý neméně důležitý způsob pomoci tvoří podpůrné služby pečujícím rodinám. Tyto služby mohou poskytovat seniora.

Pečující

rodinní

např. n'izné stacionáře,

příslušníci

které mohou

dočasně převzít péči

tak vysoce ocení možnost vlastní psychické i fyzické

rehabilitace, možnost

odpočinku

respitní péče.

dále zdůrazňuje i možnost poradenských služeb, absolvování kurzů pro

pečovatele

využívat

Jeřábek

po

určitý čas

atd., které pomáhají zefektivnit

nejrůznější

mechanické

apod.. Tento typ výpomoci je

péči

pomůcky,

o starého

člověka, učit

označován

se pracovat a

jako

správně

lépe se orientovat ve zdravotní problematice,

která v případě potřeby umožňuje včasný a účinný zásah. Česká populace vyjadřuje k možnostem rodinné péče velmi pozitivní postoje. Až 80 % Čechů

deklaruje, že by v případě potřeby by nabídli svým starým rodičům pomoc, 71 % se domnívá, že o své

rodiče

by se

měly

starat

děti,

téměř

stejný podíl (68 %) zastává názor, že je

povinností příbuzných se postarat, 62 % se vyjádřilo pro možnost umístění seniora do domova důchodců jen tehdy, pokud nemá žádné příbuzné a 51 %Čechů chce, aby jejich rodiče žili

s nimi. Ovšem je pozdějšímu


že tato deklarovaná tvrzení nemusí

plně

reálnému jednání jedinců, proto je lépe na ně nahlížet s jistou rezervou.

-85-

odpovídat

I,


Graf č. 14: Souhlasné odpovědi s následujícími výroky o rodinné a ústavní péči, ČR, 2003 kdyby to některý z nich potřeboval, nabídl bych svým starým rodičům, aby žili se mnou

o staré lidi by se

je povinností

měly

starat děti

příbuzných členy

postarat se o stárnoucí rodiny

staří lidé by měli žít v domovech důchodců jen tehdy, pokud nemají žádného příbuzného, který by se o ně postaral chtěl(a)

bych, aby mi

staří rodiče

žili se mnou

o

10

20

30

40

Podíly kladných

50

odpovědí

60

70

80

(v %)

Zdroj: VÚPSV, Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu české veřejnosti, 2003

Jak je uvedeno výše, volba rodinné péče o seniora vyžaduje ze strany rodiny mnohá odříkání, a to v nejrůznějších životních aspektech. Které z těchto skutečností považují Češi za nejvíce limitující, které z nich by mohly nejvíce ovlivnit jejich volbu mezi rodinnou a ústavní zachycuje následující tabulka. Aspektem, který

jednoznačně

nejvíce

ovlivňuje

péčí,

takové

rozhodování, je "omezení možnosti zaměstnání" - podle jedné třetiny lidí by tento faktor měl zásadní vliv.

Téměř

stejný podíl uvažuje o zásadním vlivu "nezvládnutí odborné péče", poté

s určitým odstupem následuje

"časová náročnost

považuje jedna pětina osob. Naopak mezi veřejnosti "fmanční náročnost

nejméně

poskytované

péče",

poskytované zásadní

kterou za zásadní

skutečnosti patří

pohledem

české

"omezení osobního života" a " omezení

možnosti pomáhat s péčí o vnoučata" (viz. tabulka č. 17).

-86-

péče",

1Michaela Dimitrová Pohled na stáří jako specifickou životní etapu

Tabulka č. 1f: Skutečnosti, které by mohly hrát roli při rozhodování mezi rodinnou a ústavní (v%}, CR, 2001.

péčí

Zásadním způsobem

omezení možnosti zaměstnání nezvládnutí potřebné odborné péče časové náročnosti poskytované péče případné potřeby přestěhovat rodiče

do vlastního bytu po dobu poskytování péče nezvládnutí psychické zátěže nezvládnutí fyzické zátěže zanedbávání potřeb vlastní rodiny případné potřeby odloučení od vlastni rodiny a bydlení v bytě rodičů po dobu poskytování péče finanční náročnosti poskytované péče omezení osobního života omezení možnosti pomáhat s péčí o vnoučata

Tak napůl

Určitě

ne

Nevím

34 33 20

37 41 44

21 19 30

8 7 6

16

26

46

12

15 15 15

45 35 39

34 44 38

6 6

15

31

42

12 12

37 38

43 42

8 8

4

20

60

16

...

•' ' Zdroj: VUPSV, Soczalm sluzby a)eJzch poptavka, 2001 v

6.5.

Způsoby

Jedním z prvních času,

trávení volného

problémů,

jež byl v produktivní

času

na které penzionovaný senior narazí, je rapidní

etapě vyplňován

naplnění

volného

povinnostmi vyplývajícími ze zaměstnání. V této

fázi pak záleží na každém jedinci, jaký program a aktivity začne pěstovat pro pocit spokojenosti a

nárůst

života. Je pravdou, že ne každý starý

svůj

subjektivní

člověk pociťuje potřebu

hledat činnosti, které by mu naplnily nově nabyté časové dispozice. Tito senioři mohou být se svou novou životní pozicí spokojeni a netouží po aktivním životním přístupu. Na druhé straně existují i jedinci,

kteří

se s odchodem ze

zaměstnání

velmi

špatně

vyrovnávají, ztrácí pocit

možnosti vlastní seberealizace a hledají cesty, kterými by se mohli uplatnit. V tomto momentě je

potřeba

rozlišovat mezi zájmy a zálibami daného seniora a tzv. druhým životním

programem.

6.5.1. Záliby versus druhý životní program Jednotlivé zájmy a záliby

seniorů

jim bezpochyby pomáhají naplnit volný

čas. Některým

z nich tyto aktivity jednoznačně stačí pro subjektivní pocit spokojenosti se životem a jsou pro

-87-


ně

'}'

·;··,

·}i

adekvátní náhradou za

činnost

v zaměstnání. Tyto

činnosti

jako takové však není možné

zahrnout pod označení druhý životní program. K tomu, abychom tak mohli

učinit,

je potřeba,

aby tyto aktivity ztratily svůj ráz doplňkovosti a charakter pouhé zábavy (Haškovcová, 1990). Do

určité

míry je toto možné, pokud společenskému

koníček pěstovaný

směřovat

ke

činnosti.

Druhým životním programem se však aktivitě

daného seniora tím, že obdivují jeho Samozřejmě ně

nepohlíželo na

může

ráz

činnost,

stát, pokud o ní bude

společenskosti

vědět

více

případě

což ve výsledku vede i k uznávání jeho

důchodu,

bychom

opět

často doporučují

programu jako takovém. Odborníci

více lidí.

a pomohou upevnit pozici

člověka

je nutné, aby okolí respektovalo aktivity starého

spatra - v tomto

samotným odchodem do

separovaně, začne

životu. Záliba pěstovaná pouze pro sebe má charakter izolované

Tito lidé pak de facto dají podobné

samotného.

v soukromí a

a

nemohli mluvit o druhém životním najít si takový

koníček

již

před

což umožní absolvovat tento zlomový přechod plynuleji a

bez fáze hledání nové životní náplně.

Agentura Focus provedla v dubnu 2005 kvantitativní výzkum, v rámci kterého mj. způsoby nejčastěji

času seniorů. Senioři

trávení volného trávíte

svůj

vyplynulo, že tráví

volný svůj

čas?", přičemž

volný

čas

sledování televize.

Dvě pětiny

se

mohli zmínit více než jednu odpověď. Z výzkumu

pětiny

zaměřují

i

starší 65-ti let odpovídali na otázku: "Jak

spíše pasivními

iniciativu (viz. graf č. 15). Více jak tři

zjišťovala

na

činnostmi,

které nevyžadují vlastní

(63 %)

českých seniorů svůj

četbu

časopisů.

knih a

volný

čas věnují

Poslech rádia a hudby

provozuje 28 % osob nad 65 let. V souvislosti se sledováním televize je zajímavé zmínit pozici, na které byl tento

způsob

sledování televize jako svou činnostmi jako

volný

čas,

první. Z

čehož

trávení volného

volnočasovou

času zmíněn-

senioři, kteří

uvedli

aktivitu, ji jmenovali mezi všemi ostatními

vyplývá, že sledování televize je pro seniory, kteří si takto krátí

opravdu vysoce dominantní aktivitou. Z

času čeští senioři nejčastěji

všichni

aktivnějších

možností trávení volného

praktikují domácí práce a kutilství - více jak dvě pětiny z nich (42

%), poté následují procházky a turistika, kterým se věnuje 28 % starých osob. Způsoby

trávení volného

času,

které nejsou zachyceny v grafu, jmenovalo méně než 5 %

-88-

seniorů.


sledování 'IV

63

domácí práce, kutilství četba

knih,

časopisů

poslech rádia, hudby procházky, turistika návštěvy přátel

návštěvy

restaurací,

klubů,hospod

zahrada návštěvy

kulturních

zařízení

o

20

10

Zdroj: Focus,

Senioři

40

30

Podíly kladných

odpovědí

60

50

70

(v%)

a média, 2005

6.5.2. Studium jako jedna z alternativ druhého životního programu Jedním ze

způsobů,

programu, je heterogenitě

kterému je možné

věnovat čas

vzdělávání seniorů. Samozřejmě,

a

zároveň hovořit

o druhém životním

nemůže

vzhledem k vysoké

že tato možnost

seniorské populace vyhovovat všem starým osobám, avšak

určitý

podíl z nich

bezpochyby dá přednost této životní náplni před jinými. V České republice v současné době fungují dva typy institucionalizovaných forem věku,

které vznikají v rámci

věku,

občanských

vzdělávání.

První z nich jsou akademie třetího

sdružení. Druhým typem jsou univerzity

třetího

které jsou zakládány při vysokých školách (Vohralíková, Rabušic, 2004).

Tato alternativa životního programu Je zde vypíchnuta z několika v produktivním

věku často

nemají

čas

a možná ani snahu nalézt si

nějaký

důvodů.

vlastní

Lidé

koníček,

který by byl založen na určité úrovni vlastní iniciativy, a který by zároveň v seniorském věku mohl

přestavovat

nabízí

poměrně

zaměření,

východisko pro tvorbu druhého životního programu. Studium jako takové rozsáhlou škálu

o kterém by se rád

vědních oborů,

dověděl něco

v rámci kterých si senior

více. Tato cesta není

samozřejmě

může

vždy

nalézt

přímá

a

chvíli může trvat než ji jedinec nalezne, avšak orientace v nabízených oborech není složitá, a navíc je možné vyzkoušet jich více. Velmi pozitivním faktorem na

-89-

vzdělávání

se ve

stáří

je


možnost setkávat se a komunikovat s širším množství lidí, než které mají pokud tráví

většinu

svého

času

senioři

k dispozici,

doma. Tito kolegové ve studiu se navíc zajímají o stejnou,

či

obdobnou problematiku, a tak není neobvyklá ani komunikace na odborné úrovni, ve které si lidé vyššího :1

:~

'

~ll

II

věku

I

apod..

Studium jako takové, ale i možnost diskusí s kolegy, je tedy výbornou formou kognitivního tréninku. Navíc poznatky, které využít i v běžném

životě.

jako taková, se kterou II ,

paměť

mohou trénovat schopnost argumentace, rychlost úsudku,

věnující

senioři

v rámci tohoto programu získají, je

často

možné

Ráz druhého životního programu dává studiu i akademická

může

být

vzdělávání

spjato. Ve

společnosti

se

většinou

půda

cení lidé

se vzdělávání, získávají tak v očich ostatních vyšší prestiž, což je důležitý atribut pro

to, abychom mohli na určitou činnost pohlížet jako na druhou životní náplň.

Univerzity třetího kořeny

věku

jsou relativně novou možností, která se starším osobám nabízí. Jejich

sahají do francouzského Tolouse, kde v roce 1973 vznikla právě takováto univerzita.

Za zakladatele tohoto hnutí je považován Pierre Vellas (Kalvach, 2004). V rámci zemí jsou

začátky

univerzit

třetího věku řazeny

do roku 1986. Hlavním tématem tehdy

založených univerzit bylo zdraví a jeho prevence. Toto organizací, které se podílely na vzniku

českých

českých

zaměření

univerzit

neodvíjelo

třetího věku,

především

od

kterými byl

Československý červený kříž a Československá geriatrická společnost. V roce 1996 pak byla

v České republice, na popud dobrovolníků zabývajících se touto problematikou, založena Asociace univerzit třetího

věku.

Dnes fungují univerzity třetího

věku při

školách, které postupem doby zaznamenávají o tento typ aktivity

21

českých

nárůst

vysokých

zájmu ze strany

seniorů. V současné studuje na univerzitách třetího věku okolo čtyř tisíc osob (Šemberová

'2005).

6.5.3. Faktory ovlivňující způsoby trávení volného času Odborníci zabývající se gerontologií však senior trávit volný

čas

aktivním způsobem.

upozorňují

Předně

na fakt, že ne vždy

může, či

musí

záleží na osobnosti každého jednotlivce-

pokud jedinec byl i v produktivním věku zvyklý prožívat život spíše pasivně, pak je nevelká pravděpodobnost,

že by se s jeho penzionováním

něco změnilo.

Je tedy obvyklé, že lidé

s pasivním životní přístupem, v něm budou pokračovat i po odchodu do

důchodu.

nemusí znamenat, že takovýto senior by byl se svou situací nespokojen. Je

-90-

jistě

To ovšem celá

řada


jedinců,

kterým podobný

způsob

života vyhovuje a uspokojuje.

Neméně důležitým

či

soběstačnosti

je zdravotní stav seniora. Omezená mobility,

J i ;.,

znamenají limitaci

výběru

dokonce ztráta

faktorem

velmi

často

z dostupných aktivit. Dalším aspektem, který v této problematice

hraje svou roli, je ekonomická dimenze, a to dokonce ze dvou hledisek. Jedním z nich je ekonomická zajištěnost seniora, která mu zkrátka ne vždy

umožňuje pěstovat činnost,

by preferoval. Druhý pohled souvisí s ekonomickou aktivitou. svém penzionování

výběru

omezovat ve zaměstnání

věnují

dané

v důchodovém

z nejrůznějších volnočasové

věku,

důvodů zaměstnání,

Někteří senioři

které

se

kterou

ještě

může časově, či

po

jinak

aktivity. Na druhou stranu je dobré zmínit, že

pokud je

zároveň

i seniorovým

koničkem,

je také možné

považovat za jednu z forem druhého životního programu.

7.

Závěr

Jednoznačně

vymezit faktor, který je dominantní tři

obtížné. Na procesu stárnutí se podílí

příčnou

nástupu procesu stárnutí je velice

psychologický, které jsou navíc velmi úzce propojeny a

vzájemně

vyplývá, že i na samotné stáří je možno pohlížet z několika hledisek, kalendářní, společnosti,

života a

ovlivňují.

přičemž

Z tohoto

se rozlišuje stáří

pak je evidentní, že se v průběhu dob minulých, modifikoval. stáří

Současné

bezpochyby souvisí s přechodem

tradiční

v moderní, což přineslo nepřeberné množství zásadních změn v různých oblastech

přístupu

k němu. V rámci demografického pohledu došlo ke

chování ve smyslu snižování tendence

se

sociální a

sociální a biologické. Co se týče pohledu veřejnosti na stáří a jeho pozici v rámci

specifické nahlížení na problematiku společnosti

lékařský,

základní aspekty -

přinesly

úrovně

tedy snižování

změně reprodukčního poměrů.

Tyto

a odsouvání smrti do vyššího

věku.

porodnosti a zlepšování úmrtnostních

počtu

narozených

Výsledkem této situace je zvyšování podílu

dětí

seniorů

ve

společnosti

na úkor podílu osob v

předproduktivním a produktivním věku. Podle projekcí vypracovaných Českým statistickým úřadem

budou v roce 2010 osoby nad 65 v populaci zastoupeny ve

větší míře

než

děti

do 14

let. Tento jev je nazýván stárnutím společnosti. Z hlediska přístupu ke stáří ze strany seniorů jsou důležité především psychologické a sociální aspekty. Základním zlomovým okamžikem je obvykle odchod do za mezník uvozující vstup jedince do životní etapy

-91-

důchodu,

stáří. Bezprostředně

který se považuje

s penzionováním se

r-. Michad
Pohled na

specifickou životní etapu

starý člověk musí vyrovnat s opuštěním zaměstnání, které mu doposud dávalo životní náplň a strukturovalo čas. Každý jedinec se s tímto přechodem vyrovnává jiným způsobem. Odborníci upozorňují, umožňuje

vyrovnat. ,., :,

druhé

že především z tohoto

plynulejší Obecně

straně

se

přechod

upozorňuje

přístupu

podobné

k životu

senioři čelit

jsou

bezprostředně

může

mezi

tělesné

seniorů

preferuje tzv. aktivní životní

nejvhodnější

např.

být

Nicméně

variantou.

pěstování koníčků, či

být

apod..

či

nejhůře

a duševní

po odchodu do

však možné oslabit, strany

lépe se s tímto faktem přístup,

avšak na

jednou z alternativ

dokonce nalezení druhého

vzdělávání, pokračování

následné

Někteří senioři zůstávají

v činnosti

tedy i po penzionování

ale jejich uplatnění na trhu práce i mzdové ohodnocení je limitováno. Lidé

věku patří

v seniorském

tou

může

původnímu zaměstnání

výdělečně činní,

stáří

zároveň

na potřebu pohlížet i na konkrétní jedincovu osobnost, jelikož ne

přístup

životního programu. Tím

je významná příprava na stáří, která pak seniorovi

do nového období života a

se pro spokojenost ve

pro každého je podobný aktivního

důvodu

placené

věkové

skupiny. Další

involuční změny.

důchodu,

avšak

postupně

dokonce úplně eliminovat.

Ty, u a

změny,

kterým musí

většiny seniorů, nepřichází

často nečekaně. Některé

Samozřejmě,

z nich je

že toto vyžaduje iniciativu ze

a ne každý z nich umí docenit význam prevence. Závažná situace nastane,

pokud je senior postižen omezením mobility, v horším případě ztrátou soběstačnosti. V tomto momentě

již není

důležité,

jak se s tímto vyrovná pouze samotný senior, ale i jeho rodina.

V podstatě existují dva základní principy, jakými je možné k tomuto stavu

přistupovat

-

ústavní, nebo rodinná péče. V naší společnosti je poměrně vysoká deklarovaná rodinná pomoc nesoběstačným seniorům,

otázkou ovšem je, do jaké míry tato tvrzení odpovídají budoucímu

jednání. Řešení problémů seniorů je nutné hledat v nejrůznějších oblastech života společnosti.

Bezpochyby je

potřeba

do budoucnosti

integraci starých osob do porozumění schůdné

úlohu

společnosti,

vyřešit

otázky financování

rozvíjet komunikaci, která

jejich obtíží, zvyšovat informovanost o

stáří

důchodů,

může

zajistit lepší

pomoci k lepšímu

a jeho rizikových faktorech, hledat

cesty pro péči o nesoběstačné seniory apod.. Ovšem nesmíme opomíjet ani samotnou

seniorů

v této problematice - ti svou

přípravou

na

stáří,

aktivním

přístupem,

snahou

pochopit jiné generace atd. mohou také nemalou měrou přispět ke zlepšení vlastního prožitku ve stáří.

-92-


Použitá literatura a internetové zdroje Použitá literatura: Ageing and life course. On line, http://www.who.int, vybrané články Agentura Focus:

Senioři

a média On line, http://www.focus-agency.cz, 2005.

Alan, J.: Etapy života očima sociologie. Panorama, Praha, 1989, 1. vyd. Cibulec, J.: Soužití tří generací. Práce, Praha, 1980, 1. vyd. Černá, L. a kol.: Obdivuhodní senioři. On line, http://www.dcul.cz, 2005.

Gregor, 0.: Stárnout, to je kumšt. Olympia, Praha, 1990, 2. vyd. Haškovcová, H.: Fenomén stáří. Panorama, Praha, 1990, 1. vyd. Hul.-rnan, G.: Stárnutí. Avicenum, Praha, 1985, 1. vyd. Hrůza,

Z.:

Věda o

Fialová, L. a kol.: Fischlová, D.:

stárnutí. Academia, Praha, 1966, 1. vyd. Dějiny

obyvatelstva českých zemí. Mladá fronta, Praha, 1996, 1. vyd.

Vytvoření informační

úrovni pracovních příjmů (mezd)

základny pro analýzu

mužů

faktorů ovlivňujících rozdíly

a žen a pro modelování (prognózování)

v

těchto

rozdílů.

On line, http://www.vupsv.cz, 2005.

Jeřábek,

H. a kol.: Rodinná péče o staré lidi. On line, http://www.ceses.cuni.cz, 2005.

Kalibová, K.: Úvod do demografie. Karolinum, Praha, 1999, dotisk Kalvach, Z. a kol.: Úvod do gerontologie a geriatrie. Karolinum, Praha, 1997, 1. vyd. Kalvach, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie. Grada Publishing, Praha, 2004, 1. vyd. Kotýnková, M., Červenková, A.: Začlenění seniorů v sociální struktuře soudobé společnosti. On line, http://www.vupsv.cz, 2001. Kuchařová, V. a kol.: Život ve stáří. On line, http://www.vupsv.cz, 2002.

-93-


Možný, I. a kol:

Mezigenerační

Pacovský, V.: O stárnutí a Pavlík, Z.,

Kučera,

stáří.

solidarita. On line, http://www.vupsv.cz, 2004. Avicenum, Praha, 1990, 1. vyd.

Ma kol.: Population development in the Czech Republic 1990-2002.

On line, http://popin.natur.cuni.cz Pavlík, Z., Rychtaříková, J., Šubrtová, A.: Základy demografie. Academia, Praha, 1986, 1. vyd. Pichaud, C., Thareau, I.: Soužití se staršími lidmi. Portál, Praha, 1998, 1. vyd. Prášilová, H.: Starý mladý, nebo mladý starý. On line, http://www.portal.cz/psycho, 2002. Rabušic, L.: Česká společnost a senioři. Masarykova univerzita, Brno, 1997, 1. vyd. Rabušic, L.: Česká společnost stárne. Masarykova univerzita, Brno, 1995, 1. vyd. Rabušic, L.: Stárnutí populace jako pohroma, nebo jako sociální výzva?. On line, http://www.vupsv.cz, 2002. Rosow, 1.: Socialization to old age. Berkeley: University ofCalifornia, 1974. Říčan, P.: Cesta životem. Panorama, Praha, 1990, 1. vyd.

Stuart-Hamilton, I.: Psychologie stárnutí. Portál, Praha, 1999, 1. vyd. Šemberová, J.: Univerzita třetího věku jako součást celoživotního učení. On line, http://au3v.vutbr.cz, 2006. Šiklová, J.: Jak přežít stáří. Lidové noviny, 5. března 2005. Tošnerová, T.: Ageismus. On line, http://www.pecujici.cz, 2002. Tvaroh, F.: Všichni stárneme. Avicenum, Praha, 1983,2. vyd. Veselá, J.: Představy rodinných příslušníků o zabezpečení péče nesoběstačným rodičům On line, http://www.vupsv.cz, 2002. Veselá, J.: Sociální služby a jejich poptávka. On line, http://www.vupsv.cz, 2001.

-94-


Veselá, J.: Sociální služby poskytované

seniorům

v domácnostech. On line,

http://www.vupsv.cz, 2003. Vidoviéová, L., Rabušic, L.: veřejnosti.

Senioři

a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu

české

On line, http://www.vupsv.cz, 2003.

Vidoviéová, L., Rabušic, L.: diskriminačních přístupů

Věková

diskriminace- ageismus: úvod do teorie a výskyt

ve vybraných oblastech s

důrazem na pracovní trh.

On line,

http://www.vupsv.cz, 2005. Vincent, J.: Old age. London; New York: Routledge, 2003, 1. vyd. V ohralíková, L., Rabušic, L.: Čeští senioři včera, dnes a zítra. On line, http://www.vupsv.cz, 2004. Wolf, J. a kol:

Umění

žít a stárnout. Svoboda, Praha, 1982, 1. vyd.

World population ageing 1950-2050. On line, http://www.globalaging.org, 2002. Zich, F., Struhovský,V.:

Senioři

ve

společnosti.

On line, http://www.dcul.cz, 2005.

Vlastní zápisy z přednášky Demografická analýza II Prof RNDr. Jitky Rychtaříkové, CSc., 2004.

-95-


Použité internetové adresy http://popin.natur.cuni.cz http://www.czso.cz/ http://www.mpsv .cz http://www.un.org/esa/population/unpop.htm http://www.uzis.cz

http://au3v. vutbr.cz http://www. vupsv.cz http://www.focus-agency.cz http://www.globalaging.org http://www.dcul.cz

-96-


Seznam příloh

' !·

Tabulky: Tabulka č. 1: Relativní věková struktura, index stáří, ČR, 1990-2003 ........................... 24 Tabulka č. 2: úmrtí dle věku a pohlaví, ČR, vybrané roky ............................................. 27 Tabulka č. 3: Ekonomická aktivita a postavení v zaměstnání, důchodci dle věku a pohlaví, ČR, 2001 .................................................... 30 Tabulka č. 4: Rodinný stav, důchodci dle věku a pohlaví, ČR, 2001 .............................. 32 Tabulka č. 5: Podíly osob v důchodovém věku dle krajů, ČR, 2001 .............................. 33 Tabulka č. 6: Naděje dožití v soběstačnosti dle věku a pohlaví, ČR, 2002 ..................... 3 7 Tabulka č. 7: Percepce problémových životních situací, lidé nad 60 let, ČR, 2002 ........ 58 Tabulka č. 8: Akceptovaná výše věku odchodu do důchodu, ČR, 2005........................... 59 Tabulka č. 9: Co nejvíce mužům a ženám schází po odchodu z pracovního života do důchodu (v%), důchodci a nedůchodci, ČR, 2003 ................................... 61 Tabulka č. 10: Vliv odchodu do důchodu na vybrané okolnosti života, ČR, 2002........... 61 Tabulka č. ll: Hrubé a čisté peněžní příjmy jednotlivých sociálních skupin, průměry na osobu v Kč za rok, ČR, 2005 ............................................... 63 Tabulka č. 12: Hrubé a čisté peněžní výdaje jednotlivých sociálních skupin, průměry na osobu v Kč za rok, ČR, 2005 ............................................... 64 Tabulka č. 13: Struktura spotřebních výdajů jednotlivých sociálních skupin, průměry na osobu v Kč za rok, ČR, 2005 ............................................... 64 Tabulka č. 14: Ekonomická aktivita osob nad 60 let, ČR, vybrané roky ......................... 65 Tabulka č. 15: Hrubé měsíční mzdy podle věku a pohlaví, ČR, 2005 ............................. 66 Tabulka č. 16: Charakteristiky připisované seniorům na pracovišti, ČR, 2005 .............. 71 Tabulka č. 17: Skutečnosti, které by mohly hrát roli při rozhodování ........................... 87 Grafy: Graf č. 1-4: Věková struktura podle pohlaví, ČR, vybrané roky ..................................... 21 Graf č. 5: Naděje dožití při narození dle pohlaví, ČR, 1920-2003 ................................. 26 Graf č. 6: Vývoj počtu obyvatel dle nízké, střední a vysoké projekční varianty, ČR, 2005-2050 ................................................................................................... 28 Graf č. 7: Vývoj podílu počtu obyvatel dle nízké, střední a vysoké projekční varianty, ČR, hlavní věkové skupiny, 2005- 2050......................... 29 Graf č. 8: Průměrný počet sebevražd podle věku a pohlaví na 100 tis. obyvatel, senioři, ČR, 2001-2005.................................................................................. 42 Graf č. 9: Zkušenost s diskriminací podle pohlaví a vzdělání, osoby nad 60 let, ČR, 2005 .............................................................................................................. 70 Graf č. 10: Zkušenosti mladé generace se seniory, ČR, 2005 ........................................ 74 Graf č. ll: Jaké formy pomoci očekávají senioři od svých dospělých potomků, ČR, 2003 ............................................................................................................ 77 Graf č. 12: Frekvence interakcí dětí ve věku 45-59let se svými rodiči, ČR, 2003 .......... 78 Graf č. 13: Frekvence interakcí mezi vnučkami a babičkami, ČR, 2003 ........................ 79 Graf č. 14: Souhlasné odpovědi s následujícími výroky o rodinné a ústavní péči, ČR, 2003 ............................................................................................................ 86 Graf č. 15: Nejčastější způsoby trávení volného času, osoby straší 65-ti let, ČR, 2005 .. 89

-97-

Pohled na stáří jako specifickou životní etapu

Recommend Documents