MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví
Pitný režim ve fotbale Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Ing. Iva Hrnčiříková, Ph.D.
Lukáš Smetana RVS
Brno, 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto závěrečnou práci vypracoval pod vedením vedoucí závěrečné práce samostatně a uvedl jsem všechny pouţité prameny a literaturu. Ve Ţďáře nad Sázavou dne 17. dubna. 2011
…........................................... podpis
Poděkování Touto cestou bych chtěl poděkovat paní Ing. Ivě Hrnčiříkové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a konzultace při vypracování bakalářské práce.
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................... 6 TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................... 7 1
HISTORIE A FYZIOLOGIE FOTBALU ................................................... 7 1.1 HISTORIE FOTBALU ............................................................................... 7 1.2 FYZIOLOGIE FOTBALU .......................................................................... 9
2
POTŘEBA TEKUTIN ................................................................................. 12 2.1 VODNÍ BILANCE .................................................................................... 13 2.2 OSMOLALITA ......................................................................................... 14
3
NÁPOJE........................................................................................................ 15 3.1 PITNÁ VODA ........................................................................................... 15 3.1.1 VODA Z KOHOUTKU ..................................................................... 15 3.1.2 BALENÁ VODA ............................................................................... 16 3.2 IONTOVÉ NÁPOJE ................................................................................. 18 3.3 ALKOHOL A SPORT .............................................................................. 20 3.4 KOFEINOVÉ NÁPOJE ............................................................................ 22 3.5 DŢUSY...................................................................................................... 24 3.6 ČAJ ............................................................................................................ 25
4
SLOŽKY OBSAŽENÉ V NÁPOJÍCH ...................................................... 26 4.1 VITAMINY ............................................................................................... 26 4.1.1 VITAMINY ROZPUSTNÉ VE VODĚ ............................................. 27 4.1.2 VITAMINY ROZPUSTNÉ V TUCÍCH ............................................ 29 4.2 MINERÁLNÍ LÁTKY A STOPOVÉ PRVKY ........................................ 31
5
ZÁSADY PITNÉHO REŽIMU .................................................................. 34 5.1 FORMY HYDRATACE ........................................................................... 34 5.2 FORMY DEHYDRATACE ...................................................................... 34 5.3 PŘED VÝKONEM ................................................................................... 35
5.4 BĚHEM VÝKONU................................................................................... 36 5.5 PO VÝKONU ........................................................................................... 36 VÝZKUMNÁ ČÁST ........................................................................................... 37 6
ÚVOD DO PROBLEMATIKY .................................................................. 37 6.1 Metoda výzkumu ....................................................................................... 37 6.2 Cíl výzkumu .............................................................................................. 37 6.3 Výzkumná otázka ...................................................................................... 37
7
VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ ............................................................... 38 7.1 Body mass index (BMI) ............................................................................ 38 7.2 Pozice hráčů na hřišti ................................................................................ 39 7.3 Počet tréninkových jednotek týdně ........................................................... 40 7.4 Celkové mnoţství tekutin vypitých ve volný den, kdy není trénink ani zápas .......................................................................................................... 40 7.5 Mnoţství tekutin vypitých v den tréninku................................................. 41 7.6 Mnoţství tekutin vypitých 2 hodiny před zápasem ................................... 42 7.7 Mnoţství tekutin vypitých během zápasu ................................................. 43 7.8 Mnoţství tekutin vypitých do 1 hodiny po zápase .................................... 44 7.9 Nejčastěji konzumovaný druh tekutin a jejich přibliţné mnoţství za den 45 7.10 Dostatečné mnoţství tekutin ..................................................................... 46 7.11 Konzumace alkoholických nápojů a jejich přibliţné mnoţství za týden .. 46 7.12 Pojem dehydratace .................................................................................... 47 7.13 Vliv pitného reţimu na sportovní výkon ................................................... 48
8
DISKUZE ...................................................................................................... 49
9
ZÁVĚR.......................................................................................................... 52
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................... 53 PŘÍLOHY ............................................................................................................ 57 RESUMÉ.............................................................................................................. 62
ÚVOD Vodu řadíme mezi tekutiny, které uspokojují základní fyziologické a hygienické potřeby člověka. Naše planeta je tvořena z více jak 70 % vodou, ale zásoby pitné vody klesají. Kvalita a sloţení vody jsou velmi důleţitými faktory. Člověk dokázal svým neuváţeným a bezohledným chováním zničit řadu kvalitních zdrojů podzemní vody. Dokáţeme být bez vody několik dní a nejdelší doba přeţití bez vody je 17 dní. Kaţdá tělesná buňka obsahuje vodu. Celkové mnoţství vody v těle se mění v závislosti na věku a stavu organismu. U dospělých osob tvoří voda cca 60 % tělesné hmotnosti a téměř 70 % aktivní tělesné hmoty, zato svalnatější osoby mají podíl vody vyšší. Naopak u starších osob klesá obsah aţ na 50% tělesné hmoty. U zdravého člověka potřeba vody kolísá v závislosti na teplotě okolního prostředí a prováděné činnosti. Voda se nevyskytuje pouze ve formě nápojů, je také součástí pevných potravin i tekutých pokrmů, ovoce, zeleniny a masa. Ztráty tekutin se u dospělého člověka při normální teplotě prostředí (22°C) a běţné činnosti pohybují kolem 2,5 l/den (moč, stolice, pot, dýchání). V extrémních situacích se však mohou pohybovat aţ k 8 l/den (Bencko a kol., 2006). Nelze přesně stanovit ideální objem zkonzumovaných tekutin, protoţe závisí na celé řadě faktorů. Mezi nejdůleţitější patří věk, prostředí (sucho, vlhko, teplota), fyzická aktivita a její intenzita, doba trvání a prostředí, v němţ je prováděna, ale také pohlaví, tělesná hmotnost a způsob stravování (Fořt, 2007). Cílem práce je seznámit hráče fotbalu se základy a zásadami pitného reţimu, přiblíţit jim druhy nápojů, vysvětlit důleţité pojmy a říci, kdy je vhodné konzumovat tekutiny pro udrţení jejich sportovního výkonu.
6
TEORETICKÁ ČÁST
1. HISTORIE A FYZIOLOGIE FOTBALU
1.1
HISTORIE FOTBALU
Fotbal – hra stará 4000 let Fotbal v moderní podobě známe přibliţně 140 let, ale hry, při kterých se praktikuje umění ovládat kulatý míč nohou, lidstvo ovládá jiţ několik tisíciletí. Existují písemná svědectví od prastarých národů a kultur, dokonce i z doby Jeţíše Krista. Jiţ staří Egypťané proháněli kulatý míč téměř 2000 let před n.l. Přesná pravidla hry „Ts uh Küh“ pocházející asi ze 3. století před n. l., měli jiţ čínští císařští vojáci. Hrálo se s koţenou koulí vyplněnou vlasy a ptačími pery. Cílem hry bylo umístit nohama míč do koše podobnému dnešnímu basketbalovému koši (Bauer, 2006). V letech 500 – 600 n. l. se v Japonsku objevují zmínky o hře „kemari“, která se hrála při náboţenských a kultovních příleţitostech. Snahou hráčů bylo udrţet míč ladnými pohyby nohou ve vzduchu. I ve starém Řecku a v římském impériu se hrály hry podobné fotbalu. V Řecku se jednalo o hru „episkyros“, v Římě o „harpastum“ a „calcio“. Během svých taţení a výbojů přinesli Římané tyto hry s sebou do Británie. Obrovský rozmach zaznamenal fotbal mezi 8. a 19. stoletím v dnešní Anglii a Skotsku. Bez pravidel, často drsně a vášnivě ho proti sobě hrály celé vesnice a malá městečka. Intenzita zápalu pro hru dosáhla takové výše, ţe mladí začali zanedbávat svou práci a dospělí uzavírali nepovolené sázky. Při kaţdém „zápasu“ docházelo k hrubým násilnostem a výtrţnostem, neboť se často hrálo tvrdě a bez pravidel. Proto se ve 14. a 15. století starosta Londýna a angličtí a skotští králové rozhodli fotbal úplně zakázat. To však v ţádném případě nemohlo vývoj a rozmach fotbalu v Anglii a Skotsku zastavit (Bauer, 2006).
7
Fotbal v Anglii v 19. Století Za kolébku moderního fotbalu povaţujeme Anglii. Na anglických školách byly míčové hry podobné fotbalu zařazovány jako součást výchovy a studia, např. v Etonu, Harrowu, Winchesteru. První závazná pravidla sestavil dr. Thomas Arnold v roce 1846 v Rugby, kde hráči tvrdě napadali protivníky a míč mohli přenášet v ruce. Protoţe nebyla dostatečně vyvinutá technika zpracování míče nohou, byla hra rukou nutná. První fotbalový svaz na světě neboli „Football Association“ byl zaloţen 26. října roku 1863 jedenácti londýnskými kluby a školami v hospodě s názvem „Free Mason´s Tovern.“ S konečnou platností se 8. prosince 1863 odtrhli zástupci školy z Rugby a zaloţili vlastní svaz. Od tohoto okamţiku nastává prudký rozvoj fotbalu. V roce 1871 se v Anglii pořádalo pohárové mistrovství za účasti jiţ 50 fotbalových klubů (Bauer, 2006). První mezistátní fotbalové utkání mezi Anglií a Skotskem se uskutečnilo 30. listopadu 1872 v Glasgowě a skončilo stavem 0:0. Zápas na hřišti s umělým osvětlením se poprvé hrál v roce 1878. V tom samém roce byl zaloţen první fotbalový klub v Hannoveru v Německu. Z toho je také zřejmé, ţe do střední Evropy pronikl fotbal se zpoţděním. Nejvyšší instancí při rozhodování sporů v oblasti pravidel hry je mezinárodní komise (international board), která byla zaloţena v roce 1882 a funguje dodnes. Od roku 1885 se v Anglii hraje profesionální fotbal. První mimoanglické národní týmy byly zaloţeny v Holandsku a v Dánsku roku 1889, v roce 1873 vznikl skotský, v roce 1875 waleský a v roce 1880 irský národní tým (Bauer, 2006). Vedle klasického, u nás známého fotbalu (mezinárodně označovaného také anglickým slovem „soccer“ nebo německým „Fußball“) neboli kopané, existují ve světě i jiné varianty této hry: Rugby - Union, galský fotbal a ve Spojených státech amerických vznikly dva druhy tvrdého „footbalu.“
8
Od roku 1871 existuje tzv. „Rugby - Union.“ V roce 1884 byla sepsána a schválena pravidla tzv. „galského fotbalu.“ V Americe dále vznikly dva druhy tvrdého „footbalu.“ V Evropě je však stále rozšířenější klasický fotbal neboli po našem kopaná (Bauer, 2006).
1.2
FYZIOLOGIE FOTBALU K problematice pitného reţimu ve fotbale potřebujeme znát i základní
fyziologické aspekty. Po fyziologické stránce je fotbal sportem skládající se z velmi pestré škály pohybových aktivit. Střídají se v něm vysoce intenzivní sprinterské úseky s momenty o nízké intenzitě jako je chůze a lehké poklusávání. Špičkový fotbalista během hry (2x45 min.) v průměru uběhne asi 10 – 11 kilometrů, z toho cca 25 – 27 % připadá na chůzi, 37 – 45 % na lehký běh, 6 – 8 % na pohyb pozpátku, 6 – 11 % na rychlý běh či sprint a zbytek kolem 20 % na pohyb u herních akcí. Sprinty mají délku cca 15 (ne více neţ 30) metrů, za celý zápas zahrnou asi 0,8 – 1 km. Koncentrace laktátu se po zápase pohybuje v rozmezí 2 – 12 mmol/l. Ve fotbale převaţuje aerobní produkce energie. U fotbalistů by úroveň anaerobního prahu měla odpovídat průměrné intenzitě hry, která činí cca 70 – 80 % VO2max. a u záloţníků je optimum o něco vyšší (aţ 85% VO2max.). Významná je kapacita energetických zásob hráče a potřeba doplňování tekutin a minerálů během zápasu vzhledem k délce utkání (2x45 min. i více) a nemoţnosti opakovaného střídání (Grasgruber, Cacek, 2008). Náročné fotbalové utkání vede ke ztrátám 1 – 2 litru potu (v horkém počasí aţ dvakrát více) a k vyčerpání části svalového glykogenu, kdy většina je spálena během první půle. Proto ve druhé půli vzrůstá únava, klesá celková aktivita i mnoţství naběhaných kilometrů, zhoršují se regenerační schopnosti a narůstá počet gólů v síti vyčerpanějšího týmu.
9
Všeobecně víme, ţe je nutné zkvalitnit výţivu (aţ 10g sacharidů/kg tělesné hmotnosti na den), jelikoţ glykogenové zásoby u fotbalistů jsou nedostatečné. Můţeme si pomoci i suplementací kreatinem, a to při tréninku rychlosti a při regeneraci. Pro úspěch ve fotbale je nejpodstatnějším fyzickým předpokladem vysoce nadprůměrná agilita (tj. náhlé změny směru pohybu a tělesná hbitost). Útočníci a krajní obránci bývají nejrychlejšími hráči, kteří zakládají útočné akce z hloubi vlastního pole. Stopeři a brankáři mají nejvyšší hodnoty vertikálního výskoku (Grasgruber, Cacek, 2008).
Funkční a metabolická charakteristika Podle Havlíčkové a kol. (1993) dochází při běhu k cyklickému střídání činnosti flexorových a extenzorových svalových skupin dolních končetin. Lýtkové svaly (m. triceps surae), extenzory kolen (m. quadriceps femoris) a kyčlí (m. gluteus maximus) se uplatňují především při odrazu nohy. Při kopu do míče dochází k explozivní extenzi v kolenním kloubu (m. quadriceps femoris) a k flexi v kyčelním kloubu (m.rectus femoris, m. iliopsoas a m. tensor fascie latae za současné kontrakce břišních svalů). Stojná dolní končetina je oporou při kopu, kde jsou aktivovány zejména svaly kyčelního (m. glutaeus maximus a medius), kolenního kloubu (m. quadriceps femoris) a plantární i dorzální flexory (m. tikalis ant., m. triceps surae). Krční svalstvo pracuje při hře hlavou převáţně izometricky. Ve fotbale má řada akcí anaerobní charakter: jsou to krátké úseky prováděné s maximální intenzitou v trvání 6 - 8 s, zrychlení, změny směru, sprinty, hra hlavou a střelba. Tyto akce jsou energeticky kryty výhradně makroergními fosfáty – ATP, CP. Pro jejich obnovu jsou důleţité odpočinky při volnějším tempu. Pro hráče fotbalu je v popředí i obecná aerobní vytrvalost s maximálním aerobním prahem. Při driblinku dosahují hodnoty TF hodnot 180 - 200 tepů.min-1 a spotřeba O2 je aţ 4 l.min-1, při obranné činnosti, přihrávkách a trestných kopech je spotřeba O2 niţší (2-3 l.min-1) stejně jako jejich TF (150-160 tepů.min-1).
10
Dechová frekvence roste aţ na 30 – 40 dechů. min-1, dechový objem dosahuje hodnot aţ 3,5 l a ventilace téměř 150 l.min-1. Fotbalista spotřebuje podle výkonnosti a kvality zápasu od 3,1 l.min-1 aţ na 5,1 l.min-1. Během utkání můţe váhová ztráta činit 2 – 4 kg, coţ je aţ 3,7 % celkové hmotnosti a teplota těla se zvyšuje asi o 2 – 3 °C (Havlíčková a kol., 1993).
Morfofunkční charakteristika sportovce Dle Grasgrubera a Cacka (2008) bylo antropometrickými měřeními u fotbalistů zjištěno, ţe neexistují ţádné jasné limity ideální tělesné stavby. Mezi profesionálními fotbalisty najdeme hráče s výškou pod 170 cm i nad 190 cm. U tzv. „míčových kouzelníků“ se projevuje tendence k nevysokým postavám a kratším dolním končetinám, které sniţují těţiště a nahrávají vyšší hbitosti, akceleraci a stabilitě při pohybu s míčem. V hlavičkových soubojích mají naopak převahu vysocí dlouhonozí hráči. Většina hráčů fotbalu má průměrný, popřípadě lehce nadprůměrný tělesný vzrůst s málo homogenními somatotypy, které se pohybují v oblasti střední aţ vyšší endo-mezomorfie nebo ekto-mezomorfie. Tělesný tuk u excelentně trénovaných týmů nepřesahuje 10 %. Brankáři mají vysoké, robustní postavy s dlouhými končetinami. Jejich flexibilita, výbušnost a mrštnost je na velmi vysoké úrovni a disponují největšími hodnotami endomorfie a mezomorfie. Ze všech hráčů v poli mají nejniţší aerobní výkonnost, protoţe se pohybují jen v okruhu pokutového území, ovšem jejich výbušné, rychlostní a silové výkony patří k nejlepším. Proporcemi a vzrůstem jim jsou podobní stopeři (středoví obránci), ale bývají štíhlejší. Nepříliš vysocí a štíhlí, ale rozumně rychlí i vytrvalí bývají krajní obránci, stejně tak jako křídelní útočníci. Hrotoví útočníci, postavou připomínající stopery, mívají variabilní rozměry, ale jsou spíše vyšších postav, díky kterým jsou vyuţíváni pro své hlavičkářské kvality (Grasgruber, Cacek, 2008).
11
2. POTŘEBA TEKUTIN Nemůţeme vytvořit jednotné doporučení, které by vyhovovalo všem, protoţe potřeba tekutin je značně individuální. Závisí na pohybové aktivitě, tělesné stavbě, oblečení, teplotě okolního prostředí, intenzitě cvičení, stavu trénovanosti a úrovni aklimatizace na teplo. Obvykle se ztráty tekutin pohybují od 0,5 l do 2 l za hodinu. Ztrátu tekutin můţeme zjistit tak, ţe zkontrolujeme barvu a mnoţství moči. Malé mnoţství a tmavá barva znamenají, ţe máme vysokou koncentraci odpadních produktů metabolismu v moči. Pokud je moč světle ţlutá, vrátilo se mnoţství tekutin v organismu na odpovídající hodnoty (Clark, 2009). Ztráty tepla a jeho tvorby u sportovce během fyzické zátěţe vidíme na Obr. 1.
Obr.1: Cesty tvorby a ztrát tepla u jednotlivce během fyzické zátěţe (Maughan, Burke, 2006).
12
2.1
VODNÍ BILANCE Většina vody, kterou za den přijmeme, je ve formě nápojů a tekutin
obsaţených v jídle. Poměrně malé mnoţství vody je v těle tvořeno jako výsledek metabolických reakcí. Tyto dva zdroje společně tvoří denní příjem tekutin okolo 2,5 l, z nichţ orální cestou přispíváme asi 2,3 l, coţ je více jak 90 %. Ztráty vody z těla se mohou lišit v závislosti na prostředí, fyziologických podmínkách jako je okolní teplota a míra fyzické aktivity. Při teplotě 20 °C činí ztráta tekutin močí od 1,4 l do 2,3 l, potem 100 ml a stolicí 200 ml. Zbývajících 600 ml se z našeho těla vypaří kůţí a dýcháním (Gropper, Smith, Groff, 2009). Mozek, játra a svalstvo, které obsahují 70 – 75 % vody jsou orgány s nejvyšším obsahem vody a jsou nejcitlivější na ztráty tělesné vody. Rozdělení tělních tekutin nalezneme v Tab. 1(Konopka, 2004). Tab. 1: Rozdělení vody v organismu: intravenózní (tekutina uvnitř cév), extracelulární
(tekutina
mimobuněčných
prostor),
intracelulární
v buňkách) tekutina (Konopka, 2004). 100 %
60 %
5 % intravenózní tekutina (tekutina uvnitř cév) 15 % extracelulární tekutina (tekutina mimobuněčných prostor)
40 % intracelulární tekutina (tekutina v buňkách)
13
(tekutina
2.2
OSMOLALITA „Osmolalita udává velikost osmotického tlaku látek, které jsou rozpuštěné
v 1 kg tekutiny. Veličina se udává v miliOsmomolech/kg. Mnoţství vody a minerálů přiváděných do organismu musí být v rovnováze, kterou určuje právě výše zmíněná osmolalita. Zdravý jedince by měl denně přijmout 2 – 3 kg vody (včetně vody obsaţené v potravinách) a v ní 100 – 200 mOsmol sodných iontů a 60 – 80 mOsmol draselných iontů. Normální hodnota osmolality krve je 285 – 290 ± mOsmol/kg. Podle osmolality tělesných tekutin jsou rozděleny sportovní nápoje
do
tří
kategorií:
isotonické,
hypotonické
(http://www.nutrend.cz/cz/slovnik/word_153/osmolalita.aspx).
14
a
hypertonické“
3. NÁPOJE
3.1
PITNÁ VODA Za pitnou vodu označujeme (podle státní normy) vodu zdravotně
nezávadnou, která nevyvolá onemocnění nebo poruchy zdraví přítomností mikroorganismů nebo látek ovlivňujících zdraví. Pokud nemáme k dispozici dostatek
vhodné
pramenité
vody
odpovídající
uvedeným
poţadavkům,
upravujeme na pitnou vodu povrchovou vodu. Úprava znečištěné vody se skládá z mnoha čistících operací: usazováním, filtrací, vyvločkováním, dezinfekcí. Zdravotní nezávadnost vody je sledována orgány hygienické sluţby zejména u hromadného zásobování veřejnými vodovody nebo z veřejných studní. Orgány hygienické sluţby se zaměřují na několik ukazatelů jakosti pitné vody: mikrobiologické a biologické, fyzikální a chemické (tj. toxikologické, smyslově postiţitelné, ostatní chemické a fyzikální) a radiologické. Zároveň nesmí být překročena nejvyšší mezní hodnota dusičnanů, dusitanů, amonných iontů a jiných látek. Důleţitá je i doporučená teplota (8 – 12 °C), barva, čirost a pach (Táborská, Sláma, 2010). „Pitná voda patří k základním ţivotním potřebám a její odpovídající příjem (spolu s příjmem dalších tekutin) je nejen podmínkou pro správné fungování všech procesů v lidském těle, ale přispívá i k duševní pohodě člověka“ (http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/pitna-voda).
3.1.1 VODA Z KOHOUTKU Kvalita vody v České republice je jiţ dlouhou dobu na velice dobré úrovni. V mezinárodním srovnání získává kvalita české vody ta nejvyšší hodnocení. Kohoutková voda obsahuje vyváţené a zdraví prospěšné látky. Předtím, neţ se voda dostane k odběratelům, je upravována dle příslušných právních předpisů předepsanými postupy s dávkováním chemikálií, aby byla zdravotně nezávadná a poţivatelná. Voda se upravuje tak, aby nebylo ovlivněno její vyváţené sloţení. Je tedy nutná kontrola kvality surové vody, upravené vody a vody v distribuční síti. Přímo na kohoutcích odběratelů se provádí kontrola kvality vody. U kohoutkové
15
vody se kontroluje na 100 ukazatelů kvality. Mikrobiologické limity jsou u pitné vody daleko přísnější neţ u vod balených. Pouze 0,5 % pitné vody v České republice nesplňuje hygienické limity. Tento stav se však neustále zlepšuje. O úplném rozsahu parametrů kvality vody se můţeme dočíst na webových stránkách vodárenských společností (http://vodarenstvi.cz/clanky/zdrava-kohoutkova-vodaa-dalsi-duvody-proc-ji-pit).
3.1.2 BALENÁ VODA Balené vody rozdělujeme na pitnou, pramenitou (stolní), kojeneckou a minerální vodu. Všechny vody, kromě minerální jsou určeny k celodennímu pití (http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/deleni-balenych-vod/). Pitná balená voda nepochází z podzemního zdroje. Ve většině případů je stáčena z vodovodu a odpovídá tomu jak její sloţení, tak její chuť. Stejně jako voda z kohoutku můţe být cítit po chloru. Pitnou balenou vodu, na rozdíl od všech ostatních druhů vod, můţe výrobce různě upravovat, např. přidáváním chemických látek, které zamezují mnoţení bakterií (http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/deleni-balenych-vod/). Pramenitá voda (dříve označována jako stolní) pochází z podzemního zdroje, který není tak kontrolován jako u minerálních vod. Chuť i minerální sloţení mohou kolísat. Pramenitou vodu můţeme pít celodenně v neomezeném mnoţství. Obsah sodíku by u těchto vod neměl překročit 100 mg/l. Úprava pramenitých vod musí být taková, aby se výrazně nezměnilo jejich sloţení (http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/deleni-balenych-vod/). Kojenecká voda je velice kvalitní voda z podzemního zdroje a je vhodná pro přípravu kojenecké stravy. Musí splňovat nejpřísnější poţadavky na zdravotní nezávadnost. Obsah minerálních látek je do půl gramu na litr vody. Nesmí obsahovat více jak 0,2 g/l sodíku. Úprava kojenecká vody se můţe provádět pouze UV paprsky (http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/deleni-balenych-vod/). Minerální voda je mikrobiologicky čistá podzemní voda, která se získává ze zdroje přírodní minerální vody. Ministerstvo zdravotnictví vydalo osvědčení o zdrojích minerálních vod a tato voda musí splňovat poţadavky lázeňského zákona 16
č.164/2001 Sb. (ze dne 13. dubna 2001), kde se uvádí hydrogeologické poměry vzniku vody a stanovení pásma hygienické ochrany. Musí se prokázat, ţe podzemní voda má prospěšné fyziologické účinky na lidský organismus, to znamená, ţe přírodní minerální voda přirozeně obsahuje prvek, který organismus potřebuje ke svému zdravému vývoji (Tab.2, 3). Vyhláška č. 423/2001 Sb. (ze dne 20. listopadu 2001) rozlišuje pět druhů minerálních vod podle stupně mineralizace: 1. velmi slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek do 50 mg/l, 2. slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 50 aţ 500 mg/l, 3. středně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 500 mg/l aţ 1500 mg/l, 4. silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 1500 mg/l aţ 5 g/l, 5. velmi silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek vyšším neţ 5 g/l (http://www.pijtezdravouvodu.cz/co-pijeme/mineralni-voda/). Tab. 2: Příklad různého sloţení minerálních vod (http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=270). Minerální voda
Vápník (Ca)
Hořčík (Mg )
Množství [mg/l]
Min. množství na etiketě
Množství [mg/l]
Min. množství na etiketě
Mattoni
108
62,4
44,72
18
Magnesia
40,08
36,69
257,663
236,3
Tab. 3: Doporučené mnoţství minerálů z hlediska dlouhodobého příjmu (http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=270). Látka
Ca
Mg
K
Na
Cl
SO42-
N03-
Hodnota
> 40 80 mg/l
> 20 mg/l
>1 mg/l
< 20 mg/l
< 25 mg/l
< 240 mg/l
< 10 mg/l
17
IONTOVÉ NÁPOJE
3.2
Iontové nápoje dodávají našemu tělu vodu a potřebné ionty (sodík, draslík, hořčík, obsahují také mořskou sůl, cukr, vitamíny) a jsou vhodné při dlouhotrvající zátěţi. Obsah stabilizátorů a sladidel v nich obsaţených je jiţ přijatelný méně. Vhodnější je pouţívat nápoje v prášku, protoţe jsou oproti sirupovým formám stabilnější (Kukačka, 2009). Během fyzické zátěţe, hlavně ve velkých vedrech, ztrácíme nejen značné mnoţství vody, ale i velké mnoţství iontů, coţ můţe mít za následek, ţe se náš organismus dostane do silné nerovnováhy nebo dokonce zkolabuje. Iontové nápoje pouţíváme pro doplnění ztraceného mnoţství tekutin, doplnění minerálních látek a iontů, které opouštějí naše tělo společně s tekutinami, pro dodání potřebného mnoţství energie, k udrţení výkonu a zabránění křečím (http://www.nutrend.cz/iontove-napoje.dic). Rozdělení iontových nápojů: -
Hypotonické – osmolalita je 250 nebo méně miliosmolů v 1 l nápoje
-
Isotonické – osmolalita je 290 ± 15 miliosmolů v 1 l nápoje
-
Hypertonické – osmolalita je 340 nebo více miliosmolů v 1 l nápoje (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Všechny rozpuštěné látky v nápoji ovlivňují jeho osmolalitu. Osmolalita
isotonických nápojů je stejná jako u krve. Naše tělo ztrácí tekutiny hlavně potem, který je hypotonický, a tak při konzumaci isotonických nápojů můţe dojít k vyššímu příjmu elektrolytů a osmotická rovnováha můţe být narušena (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Hypotonický nápoj (čistá voda, zředěné nápoje) má niţší koncentraci iontů neţ krev. Uţíváme ho především při aktivitách, při kterých ztrácíme nejvíce potu, a právě tomuto řídkému potu nejlépe odpovídá hypotonický nápoj. Jedná se tedy především spíše o doplnění tekutin, neţ o zásadní manipulaci s ionty. Hypotonické nápoje se rychle vstřebávají do našeho těla a přinášejí nám nejrychlejší přísun tekutin a nezpůsobují ţádné zaţívací potíţe jako nápoje
18
s velkým mnoţstvím iontů. Hodí se při fyzické aktivitě v horkém prostředí (http://www.cyklistikakrnov.com/Cykloinformace/pitny-rezim-a-druhysportovnich-napoju.html). Isotonický nápoj (tekutina, roztok) má stejnou osmolalitu jako krev. Uplatníme ho při výkonu, který netrvá příliš dlouho (do 1 hodiny) a nedochází při něm k extrémním ztrátám tekutin, jelikoţ pot je koncentrovanější. Isotonické nápoje (např. Gatorade, Powerade či Isostar) obsahují aminokyseliny a minerální látky pro rychlejší regeneraci svalů po zátěţi (sodík, vápník, hořčík, draslík) a cukry jako zdroj energie. Pomůţe nám rychle doplnit tekutiny, ale ne stejně rychle jako hypotonický nápoj (http://www.cyklistikakrnov.com/Cykloinformace/pitny-rezim-a-druhysportovnich-napoju.html). Hypertonický nápoj má větší koncentraci a díky tomu dochází k vyrovnávání tlaku mezi buňkou a okolním prostředím, ale tak, ţe tekutina v buňce proniká do okolního prostředí. Buňka tedy přichází o dostatek tekutin, a to je důvod, proč hypertonické nápoje nejsou vhodné pro stav dehydratace, protoţe sami dehydrataci posilují (http://www.sportvital.cz/rejstrik/h/hypertonicky-napoj/). Po ukončení sportovní aktivity, ve fázi regenerace, jsou vhodné isotonické nápoje. Hypotonické nápoje mají niţší osmolalitu a jsou vhodné při tělesné zátěţi. Hypertonické nápoje se doporučuje pít ve fázi regenerace po vyčerpávající fyzické aktivitě, ale nikdy však během sportovního výkonu (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Nadměrné pouţívání iontových nápojů nám můţe způsobit přetěţování ledvin a bolesti ţaludku, proto si vyzkoušejme, jaký iontový nápoj nám vyhovuje a v jakém poměru se ředí s vodou (http://www.cyklistikakrnov.com/Cykloinformace/pitny-rezim-a-druhysportovnich-napoju.html).
19
3.3
ALKOHOL A SPORT Alkohol, resp. Etylalkohol, chemicky ethanol (C2 H5 OH) vzniká kvašením
cukrů. Řadíme ho mezi látky ovlivňující především látkovou přeměnu a nervový systém. Ethanol (Obr. 2) je z kvantitativního hlediska nejslabší psychotropní látkou, neboť zřetelné účinky se objevují aţ v dávkách kolem 1 g na 1 kg váhy. Účinek na člověka je závislý na mnoţství přijatého ethanolu. Při hladině okolo 0,5 promile je patrné zklidnění, hladina okolo 1,5 promile je provázena narušením svalové koordinace, mezi 1,6 – 2 promile se ethanolová otrava projevuje jako klasická opilost (ebrieta), coţ je kombinace účinků tlumivých, budivých a dezorganizujících obvyklý způsob chování. Kolem 3 – 4 promile alkoholu nastupují poruchy vědomí, nad tyto hladiny je reálné nebezpečí smrti, buď z útlumu důleţitých center ve středomozku, anebo selháním oběhovým. Z energetického hlediska je pro nás významné, ţe ethanol dovede pokrýt aţ polovinu energetického přívodu potřebného pro tělesnou aktivitu s mírnou svalovou zátěţí (Kvapilík, 1985).
Obr. 2: Strukturní vzorec ethanolu (http://www.intox.com/t-aboutalcohol.aspx).
Používání alkoholu u sportovců Výsledky stravovacích průzkumů u sportovců o uţívání alkoholu naznačují, ţe alkohol přispívá ke kaţdodennímu příjmu energie 0 – 5 %. Tyto hodnoty ale mohou být zavádějící z pohledu na obvyklou konzumaci alkoholu u sportovců. Většina sportovců pije alkohol jen příleţitostně jednou za týden nebo za měsíc, ale tehdy je jeho konzumace zvýšená. Teorie o vztahu mezi sportem a alkoholem na jedné straně vychází z předpokladu, ţe sportovci pijí méně, protoţe 20
mají větší sebevědomí, přísnější ţivotosprávu a větší zájem o vlastní zdraví a výkonnost. Na druhé straně je konzumace alkoholu u sportovců spojena s uvolněním a oslavami a tedy i s vyšší konzumací (Maughan, Burke, 2006).
Vliv akutního požití alkoholu na fyzický výkon Reakce na konzumaci alkoholu se mezi jednotlivci značně liší a má několik účinků na různé tělesné tkáně. Stanoviska Americké akademie sportovní medicíny z roku 1982 obsahují „Přehled akutních účinků příjmu alkoholu při výkonu a fyzické zátěţi.“ Shrnují, ţe není významným zdrojem energie při fyzické zátěţi a při déletrvající aktivitě můţe zvýšit riziko hypoglykémie kvůli potlačení tvorby glukózy v játrech. Při cvičení dochází k hypoglykémii a ke koţní vazodilataci a mohou s nimi souviset větší ztráty tepla, které vedou k narušení termoregulace ve chladném počasí. Studiemi bylo prokázáno, ţe alkohol má nepříznivý vliv na techniku, obratnost, reakční čas, koordinaci očí a rukou, přesnost, rovnováhu a celkové technické provedení. Sportovci mohou mít po poţití alkoholu větší pocit sebejistoty, coţ můţe v některých případech zlepšit výkon nebo dojem z výkonu (Maughan, Burke, 2006).
Vliv chronické konzumace alkoholu na sportovní výkon Sportovci konzumující značné mnoţství alkoholu, čelí jak zdravotním, tak i společenským problémům. Mezi problémy, které zhoršují sportovní výkon, patří špatný ţivotní styl (nedostatek spánku a odpočinku) a nedostatečná výţiva. Typickým problémem časté konzumace velkého mnoţství alkoholu je nárůst tělesné hmotnosti, neboť alkohol je velmi kalorický (obsahuje 7 kcal nebo 27 kJ/g). S tím nepravidelný příjem stravy a výběr tučných jídel můţe vést k nadměrnému energetickému příjmu. U týmových sportů je obvyklé, ţe u hráčů dojde mimo sezónu k navýšení tělesného tuku v důsledku poklesu fyzické zátěţe a zvýšeného příjmu alkoholu. Mnoho hráčů pak věnuje podstatnou část předsezónní kondiční přípravy řešení problému s nadváhou a špatnou fyzickou zdatností (Maughan, Burke, 2006).
21
Úrazy a rizikové chování Alkohol sniţuje zábrany a zhoršuje úsudek. Výsledkem je časté riskantní chování opilých sportovců, kdy vzrůstá pravděpodobnost úrazů bránících sportovci v tréninku nebo účasti na soutěţi (Maughan, Burke, 2006).
3.4
KOFEINOVÉ NÁPOJE Kofein se přirozeně vyskytuje v listech ořechů a semenech mnoha rostlin.
Je sociálně akceptován a rozšířeně pouţíván po celém světě. Hlavními potravinovými zdroji kofeinu (Tab. 4) jsou čaj, káva, čokoláda a kolové nápoje. Obvykle poskytují 30 – 200 mg kofeinu v jedné porci, zatímco některé léky bez předpisu obsahují 100 aţ 200 mg kofeinu v jedné tabletě. Přidáním kofeinu (nebo guarany) do energetických nápojů, cukrářských jídel, sportovních jídel a doplňků zvýšilo příleţitost pro sportovce konzumovat kofein buď jako součást jejich kaţdodenní stravy nebo specifické pouţití jako je ergogenní pomoc. 1. ledna 2004 byl kofein odstraněn ze seznamu Světové antidopingové agentury (WADA) zakázaných látek. Umoţňuje sportovcům soutěţících ve sportech, které vyhovují řádu WADA, konzumaci kofeinu v rámci jejich obvyklé stravy nebo pro zvláštní účely zvyšování výkonnosti, aniţ by se obávali postihů. Vliv kofeinu na jednotlivce se můţe lišit a můţe být jak pozitivní, tak negativní. Mezi účinky patří mobilizace tuků z tukové tkáně a svalových buněk, změna kontraktility svalstva, změna v centrálním nervovém systému ve vnímání intenzity a únavy, podnět k uvolnění a aktivitě adrenalinu a účinek na srdeční sval (Burke, 2007).
22
Tab. 4: Obsah kofeinu v různých potravinách. Hodnoty v kávě a v čaji se velmi liší podle pouţitých surovin a způsobu přípravy (Maughan, Burke, 2006). Potravina nebo nápoj
Porce
Instantní káva Spařená káva Čaj Horká čokoláda Mléčná čokoládová tyčinka Hořká čokoládová tyčinka Tyčinka s čokoládou a kofeinem Kola Nealkoholické povzbuzující nápoje Energetické nápoje Sportovní gel s kofeinem
šálek 250 ml šálek 250 ml šálek 250 ml šálek 250 ml 60 g 60 g 60 g plechovka 375 ml plechovka 375 ml plechovka 375 ml sáček 30 – 40 g
Obsah kofeinu (mg) 40 – 160 40 – 200 10 – 60 5 – 10 5 – 15 10 – 50 58 40 – 49 72 50 – 80 20 – 25
Účinky kofeinu Kofein zlepšuje
náš vytrvalostní výkon, protoţe podporuje zvýšené
vyuţití tuku jako paliva pro cvičení a šetření omezených svalových zásob glykogenu. Ve skutečnosti studia nyní ukazují, ţe efekt kofeinu na šetření glykogenu během submaximální zátěţe je krátkodobý a nestálý (Burke, 2007). Mezi neţádoucí účinky kofeinu řadíme bolesti hlavy, nespavost, podráţdění zaţívacího traktu zahrnující aţ krvácení a podporu diurézy. Uţívání vysokých dávek u sportovců můţe způsobit svalový třes a narušení koordinace (Maughan, Burke, 2006). U výkonů probíhajících v horkém a vlhkém prostředí hrozí riziko dehydratace. Sportovcům soutěţících za těchto podmínek se radí vyhýbat čaji a kávě z důvodu jejich diuretických účinků. Je pravděpodobné, ţe tento účinek je u jednotlivců zvyklých na příjem kofeinu malý a naopak negativní příznaky se mohou objevit při jeho vysazení (Maughan, Burke, 2006). Nejdůleţitější pro sportovce je, ţe kofein je diuretikum, podporuje močení, takţe není vhodnou volbou pro rehydrataci (Litt, 2004).
23
Guarana Guarana (Paullinia cupana) je plíţivý keř vyskytující se v Brazílii v Amazonském pralese. Plody jsou malé, světle červené s černými semeny. Semena guarany jsou bohatá na kofein a obsahují ho ve 4 – 8 %, více neţ kávový ořech, který ho obsahuje přibliţně 1 – 1,25 % (Wong, 2006).
Účinky guarany Předpokládá se, ţe guarana zvyšuje energii, zlepšuje fyzický výkon a podporuje redukci hmotnosti. Jeden gram guarany je asi 40 mg kofeinu. S guaranou se můţeme často setkat v energetických nápojích (Clark, 2009). Guarana obsahuje velké mnoţství kofeinu, které můţe způsobit problémy lidem s onemocněním srdce, vysokým tlakem, onemocněním ledvin a úzkostí (http://www.drugs.com/mtm/guarana.html).
3.5
DŽUSY Ovocné dţusy jsou zdrojem esenciálních látek jako je vitamin C, draslík a
foláty. Jsou také bohaté na fytochemikálie, které se vyskytují v ovoci i zelenině a chrání naše buňky a DNA před poškozením. Dţusy jsou výborným zdrojem vápníku a některé i vitaminu D, který pomáhá vápník vstřebávat. Ve 100 % dţusu (Tab. 5) není ţádný přidaný cukr, pouze přírodní cukr, který najdeme v ovoci. Dţus je povaţován za „nutričně hutný“ nápoj, protoţe má vyšší nutriční hodnotu neţ ostatní nápoje. Dţusy obsahují hodně vlákniny, která působí projímavě a odvádí vodu z těla (http://www.fruitjuicefacts.org/healthbenefits.html). Nápoje vyráběné z ovoce dělíme na ovocnou šťávu, ovocnou šťávu z koncentrátu a nektar. Ovocnou šťávu získáme přímo z ovoce. Ovocnou šťávu z koncentrátu dostaneme z koncentrované ovocné šťávy opětovným doplněním vody, která se odpařila během koncentrace. Nektar je ovocná šťáva s přídavkem vody, kde minimální obsah ovocné šťávy se liší podle druhu ovoce (Večerková, 2004).
24
Tab. 5: Sloţení 100 % pomerančového dţusu na 100 ml (http://www.kaloricketabulky.cz/pomerancovy-dzus-100-/). Energie:
190 kJ
Kategorie:
Nápoje nealkoholické
Bílkoviny:
0,7 g
Tuky:
0,200 g
Sacharidy:
9g
Vláknina:
0,210 g
Cukry:
8,8 g
Cholesterol:
0 mg
Sodík:
1 mg
Vápník:
3.6
11,52 mg
ČAJ Čaj (latinsky Camelia sinensis) můţeme zařadit hned po vodě jako druhý
nejběţnější nápoj. Pěstuje se ve více neţ 30 zemích na celém světě a průměrná denní spotřeba je odhadována na 120 ml na osobu. Jeho pravidelné pouţívání má na organismus blahodárné účinky. To způsobují tzv. polyfenoly a flavonoidy, které se přirozeně vyskytují v čerstvých čajových lístcích. Rozlišujeme čaj černý, zelený a jejich mezistupněm je tzv. čaj oolong, který však představuje pouze 2 % světové produkce čaje (Vítek, 2010). Zelený čaj se vyrábí z čerstvých čajových lístků a oproti černému nebo oolong čaji obsahuje větší mnoţství látek působících preventivně proti srdečně – cévním onemocněním a nádorům (Clark, 2009).
25
4. SLOŽKY OBSAŽENÉ V NÁPOJÍCH
4.1
VITAMINY Vitaminy jsou organické látky, které jsou pro nás ţivotně důleţité. Jelikoţ
si je naše tělo nedokáţe samo vytvářet (kromě určitého mnoţství vitaminu D a vitaminu K), musíme je přijímat stravou. Proto vitaminy patří k esenciálním stopovým látkám. Vitaminy jako součásti koenzymů umoţňují zabezpečovat provozní a energetické procesy látkové výměny. Vzhledem k mnohostrannému vyuţití koenzymů se vitaminy zapojují do různých ţivotně důleţitých procesů a funkcí v organismu. Vitaminy ovlivňují nervový systém, krvetvorbu, výţivu kostí, imunitní systém a některé působí jako antioxidanty. Podle druhu rozpustnosti se vitaminy dělí na rozpustné ve vodě (C, B1, B2, B6, B12, Biotin, kyselina listová, kyselina pantotenová, kyselina nikotinová) a rozpustné v tucích (A, D, E, K) (Konopka, 2004).
Příjem vitaminů u sportovců (Tab. 6) Sportovec, který absolvuje těţký a namáhavý trénink, má i vyšší energetickou potřebu. Aby si udrţel vyrovnanou energetickou bilanci, musí současně zvýšit i konzumaci vitaminů. Pokud přijímá pestrou stravu, neměl by být ohroţen deficitem vitaminů. Není však prokázáno, ţe se zvýšenými dávkami vitaminů se zvýší i výkonnost. Nadměrný příjem vitaminů rozpustných ve vodě je z těla vylučován močí, ale nadměrný příjem vitaminů rozpustných v tucích se hromadí v tělesných tkáních a můţe být toxický (hlavně vitamin A a D) (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Hypervitaminóza – nadbytek vitaminů ve stravě Hypovitamióza – nedostatečný příjem vitamínů ve stravě Avitaminóza – úplná absence vitaminů (Mandelová, Hrnčiříková, 2007).
26
Tab. 6: Průměrný příjem vitaminů pro nesportující a sportovce s převáţně vytrvalostním a převáţně silovým typem tréninku (Konopka, 2004). Potřeba vitaminů u nesportujících a sportujících osob Vitaminy Nesportující Vytrvalostní Silové sporty sporty B1 (Thiamin) 1,2 – 1,4 mg 2 – 4 mg 2 – 4 mg B2 (Riboflavin) 1,2 – 1,6 mg 2 – 6 mg 2 – 8 mg Niacin 15 – 18 mg 20 – 30 mg 30 – 40 mg B6 (Pyridoxin) 1,4 – 1,6 mg 2 – 6 mg 4 – 12 mg Kyselina listová 400 – 600 mg 600 – 800 mg 600 – 800 mg B12 (Kobalamin) 3 – 4 mg 4 – 6 mg 4 – 6 mg C (Kyselina askorbová) 100 mg 150 – 500 mg 150 – 500 mg E (Tokoferol) 12 – 15 mg 20 – 100 mg 50 – 200 mg
4.1.1 VITAMINY ROZPUSTNÉ VE VODĚ Řadíme sem tyto vitaminy: vitamin C a vitaminy skupiny B (vitamin B1, B2, B6, B12, niacin, kyselina pantothenová, kyselina listová a biotin). V nápojích se nejčastěji vyskytují vitamin C a vitamin B6 (Pyridoxin), proto se jim budeme věnovat podrobněji. Vitamin C (kyselina askorbová) neutralizuje volné radikály poškozující buňky a chrání před oxidací vitamin E, který je nejdůleţitější v tucích rozpustný antioxidant. Přenáší elektrony u mnoha enzymatických reakcí a podílí se na výstavbě pojivové tkáně (kolagenu). Vitamin C pomáhá při dotváření karnitinu (bílkovinné substance), který je nezbytný pro metabolismus tuků v srdečním svalu a celé svalové soustavě. Napomáhá přijímat ve střevech ţelezo a umoţňuje vytváření některých hormonů. Zvyšuje imunitu, brání tělo proti infekcím a preventivně působí proti vzniku rakoviny ničením volných radikálů. Díky své antioxidativní funkci můţe působit i proti vzniku srdečního infarktu. Nejbohatšími zdroji vitaminu C (Tab. 7) jsou citrusové plody (pomeranče, grapefruity, citrony, mandarinky), černý rybíz, šípek, rakytník, jahody, paprika, brokolice a zeleninové saláty.
27
Doporučený denní příjem u nesportovců je přibliţně 100 mg, pro sportovce aţ 500 mg denně, v důsledku ztráty vitaminu C v potu. Sportovci mohou vyuţít faktu, ţe vitamin C podporuje rychlost adaptace organismu na teplo a nadmořskou výšku (Konopka, 2004). Nedostatek vitaminu C způsobuje únavu, záněty dásní, opakované infekce, krvácení. Těţký deficit – skorbut (kurděje) má za následek vypadávání zubů, krvácení do kůţe, z dásní, svalovou slabost, anémie (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Tab. 7: Zdroje vitaminu C (Konopka, 2004) Vitamin C (kyselina askorbová) Potraviny s vysokým obsahem Kiwi, šípek Pomeranče, citrony, grapefruity, mandarinky Černý rybíz, plody rakytníku, jahody Ovoce a ovocné šťávy: z citrusů, černého rybízu, hroznová a jablečná šťáva Zelenina: brokolice: kapusta, paprika, brambory Čerstvé zeleninové saláty z listů Petrţel, křen
Vitamin B6 (Pyridoxin) je důleţitý v metabolismu bílkovin. Při zvýšeném metabolismu bílkovin, např. při vytrvalostní zátěţi a silovém tréninku, je nezbytný. Při nedostatku pyridoxinu hrozí poruchy růstu, imunitního systému, metabolismu bílkovin, ztráta svalové hmoty, poškození brzlíku a pohlavních ţláz. Zdroji vitaminu B6 (Tab. 8) je mléko a mléčné výrobky, celozrnné pečivo a celozrnné vločky, ryby, drůbeţ, játra a avokádo. Doporučený denní příjem u nesportovců se pohybuje od 1,4 do 1,6 mg denně. U sportovců se dávka zvyšuje na 2 aţ 12 mg denně (Konopka, 2004).
28
Tab. 8: Zdroje vitaminu B6 (Konopka, 2004). Vitamin B6 (Pyridoxin) Potraviny s vysokým obsahem Drůbeţ Ryby Játra Obilí, celozrnné vločky, celozrnné pečivo Fazole, kukuřice, brokolice Celá rýţe Vlašské ořechy, burské ořechy Avokádo Mléko a mléčné produkty
4.1.2 VITAMINY ROZPUSTNÉ V TUCÍCH Vitamin A (Retinol) je významný pro naši imunitu, ovlivňuje proces vidění, rozvoj buněk mnoha druhů tkání. Ve formě kyseliny retinové reguluje růst a vývoj sliznic a kůţe. Denní příjem má být mezi 0,6 – 1 mg. U sportovců je doporučeno mírné navýšení. Hraniční hodnotou jsou 3 mg denně, jinak hrozí příznaky otravy. Zdroje vitaminu A jsou játra, mléko, maso, ryby, vejce. Betakaroten (provitamin A) je obsaţen zejména v rostlinné potravě – mrkev, rajčata, meruňky, šípek, špenát, červená řepa, mango, dýně, sladký meloun (Konopka, 2004). Nedostatek vitaminu A způsobuje šeroslepost, xeroftalmii, slepotu, suchost kůţe, hyperkeratózu a zvýšenou náchylnost k infekcím (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Vitamin D (Kalciferol) dělíme na dva druhy: rostlinné ergokalciferoly (vitaminy D2) a ţivočišné cholekalciferoly (vitaminy D3). Hraje významnou roli v metabolismu kalcia a fosfátů. Ovlivňuje stavbu kostí. Zdroje vitaminu D jsou ryby s vyšším obsahem tuku (sleď, makrela), rybí jaterní tuk, játra, margaríny, ţloutky a mléko.
29
Dostatečné mnoţství vitaminu D získáváme ze slunečního záření, kdy je vytvářen z prekurzorů v kůţi. Denní potřeba je 5 µg u sportovců a za nezávadný můţeme povaţovat příjem do 50 µg (Konopka, 2004). Nedostatek vitaminu D způsobuje rachitis (křivici), osteomalácii a osteoporózu (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Vitamin E (Tokoferol) usnadňuje vyuţití kyslíku k podávání vyššího tělesného výkonu, brání vzniku svalových křečí, sniţuje krevní tlak, rozšiřuje cévy a působí protisráţlivě (Mindell, 2000). U sportovců s dostatečnou zásobou vitaminu E pozorujeme lepší zásobování kyslíkem a ochranu před zraněním vazivových tkání. Bohatými zdroji vitaminu E (Tab. 9) jsou rostlinné oleje, hrách, sojové boby, pšeničné klíčky, ořechy a rýţe. Denní příjem se pohybuje mezi 12 – 15 mg denně (Konopka, 2004). Nedostatek vitaminu E: poruchy reprodukce, sníţená antioxidační obrana organismu, anémie (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Tab. 9: Zdroje vitaminu E (Konopka, 2004). Vitamin E (Tokoferol) Potraviny s vysokým obsahem Rostlinné oleje: pšeničný olej, olivový olej, řepkový olej, kukuřičný olej, slunečnicový olej, saflorový olej, sojový olej, arašídový olej Pšeničné klíčky Sojové boby, hrách Ořechy: slunečnicová jádra, mandle, lískové ořechy, burské ořechy, vlašské ořechy Obilná zrna a celozrnné produkty Obilné vločky Přírodní a parabolická rýţe
30
Vitamin K (Fillochinon) je pomocí působení ţlučových kyselin vstřebáván ve střevech a poté uloţen v játrech. Je nezbytný pro normální sráţlivost krve a podporuje vytváření proteinů, které působí v kostní tkáni, ledvinách a mozku. Doporučená denní dávka je 60 – 80 µg za den. U sportovce se neprojevuje nedostatek vitaminu, pokud jí běţnou stravu a má správnou funkci jater. Nedostatek je vzácný, ale můţe dojít ke sníţení sráţlivosti krve. Zdrojem vitaminu K je zelená zelenina, zelí a kapusta (Konopka, 2004).
4.2
MINERÁLNÍ LÁTKY A STOPOVÉ PRVKY Minerální látky a stopové prvky jsou anorganické sloučeniny, které
nemůţe naše tělo produkovat ani spotřebovat. Jsou vylučovány v podobě potu, moči a stolice a je nutné, abychom je pravidelně doplňovali. Pokud denní příjem překračuje hodnotu 100 mg, hovoříme o minerálních látkách a u příjmu niţším neţ 100 mg jde o stopové prvky. Minerální látky nám pomáhají udrţet stabilní elektrický náboj na buněčných stěnách. Jako elektricky nabité částice přenáší vzruch mezi buňkami a nervovými vlákny. Regulují osmotický tlak uvnitř a vně buněk, podílí se na stavbě zubů a kostí. Působí na vyrovnávací systémy pro udrţení stálé kyselosti vnitřního prostředí a regulují činnost enzymů. Nejpotřebnější minerální látky pro sportovce jsou sodík ve formě kuchyňské soli, draslík, vápník a hořčík (Konopka, 2004). Ztráty minerálních látek potem Pocením při sportu ztrácíme v 1 litru potu 2 – 3 g chloridu sodného, 300 mg draslíku, 40 mg hořčíku, 20 – 30 mg vitaminu C a stopová mnoţství ţeleza a zinku (Konopka, 2004).
31
Tab. 10: Hlavní sloţky lidského potu (Konopka, 2004).
Chlorid sodný Draslík Hořčík
Hlavní složky potu průměr mg/l rozpětí hodnot mg/l 1800 950 – 2550 173 121 – 225 19 4 - 34
Sodík je nejvýznamnější minerální látkou v extracelulárním prostoru (mimobuněčný prostor). Denně potřebujeme minimálně 5 g kuchyňské soli (chloridu sodného), protoţe je pro naše tělo ţivotně důleţitou látkou. Ale vyšší spotřeba kuchyňské soli je škodlivá. Denní dávky v mnoţství 10 – 15 g při určitých genetických předpokladech mohou způsobit vysoký krevní tlak. Při vysokých a dlouhotrvajících ztrátách sodíku v potu je třeba tento úbytek doplňovat, jinak by došlo ke svalovým křečím a předčasnému vyčerpání organismu (Konopka, 2004). Draslík je na rozdíl od sodíku nejdůleţitějším minerálem intracelulárního prostoru (uvnitř buňky). Tam je koncentrace draslíku aţ 40x vyšší neţ vně buňky. Draslík je nutný k udrţení elektrického potenciálu buněčných membrán a svalových vláken a k zajištění ideálního přenosu nervových impulsů. Společně s glykogenem je draslík přijímám a ukládán ve svalech. Při odbourávání glykogenu během zatíţení je tento draslík opět uvolňován. Na 1 g glykogenu je vázáno kolem 19,5 mg draslíku. Mnoţství draslíku se v krvi nesniţuje, pokud je k dispozici ke spalování glykogen. Během výkonu není nutné doplňovat ztráty draslíku, ale po zatíţení, kdy je velice důleţité co nejrychleji doplnit zásoby glykogenu, je třeba společně s glykogenem dodat do svalů dostatečné mnoţství draslíku. Draslík se nachází v banánech, meruňkách, švestkách, rajčatech, rozinkách nebo fazolích a čočce. Doporučená denní dávka je mezi 2 – 4 g draslíku (Konopka, 2004). Vápník je důleţitý při tvorbě a údrţbě kostí, přenáší nervové impulsy, napomáhá sráţení krve a zvyšuje imunitu. Jeho nedostatek v dětství a v dospívání, kdy se formují kosti, můţe vést k onemocnění zvanému osteoporóza (řídnutí kostí). V současnosti se často setkáváme s tzv. laktózovou intolerancí, coţ je
32
částečná nebo úplná neschopnost trávicího traktu zpracovávat laktózu (mléčný cukr). Denní potřeba vápníku je 1 – 1,3 g. Hlavními zdroji vápníku je mléko a mléčné výrobky, malé ryby s kostmi, tofu, luštěniny a zelenina (Mach, 2004). Hořčíku je v našem těle k dispozici kolem 20 – 30 g, přičemţ asi 40 % je uloţeno intracelulárně, hlavně ve svalových buňkách a v srdeční svalovině a přibliţně 60 % tvoří pevnou součást kostí. Pouze asi 1 % hořčíku je uloţeno v extracelulární tekutině. Důleţitost hořčíku pro organismus je, ţe se podílí na vytváření a správné funkci asi 300 enzymů, zejména pro metabolické procesy. Má významnou roli pro správnou funkci nervosvalového propojení a ideální vzrušivost nervového systému. Ke ztrátám hořčíku dochází při pocení a jinak se vylučuje prostřednictvím ledvin a střev. Nedostatek hořčíku nepříznivě ovlivňuje látkovou přeměnu, to se projevuje nástupem svalových křečí a zvýšenou únavou. Doporučená denní dávka je 300 – 400 mg, ale při ztrátách při pocení můţe vzrůst aţ na dvojnásobek. Ve speciálních situacích (vysoká intenzita cvičení, výrazné pocení, vysoká teplota okolního prostředí, průjmová onemocnění a při nedostatku hořčíku ve stravě) je vhodné doplňování pomocí suplementů (Konopka, 2004).
33
5. ZÁSADY PITNÉHO REŽIMU
5.1
FORMY HYDRATACE Ztráty tekutin (Tab. 10) pokryjeme jejich plynulým příjmem během dne.
Musíme se snaţit udrţet rovnováhu mezi příjmem tekutin a jejich výdejem. Optimální mnoţství je okolo 2 l tekutin za den (potřeba dospělého člověka se pohybuje kolem 40 ml/kg). U pravidelně sportujících jedinců bude potřeba tekutin vyšší, a to v závislosti na jeho trénovanosti, trvání a intenzitě tělesné zátěţe, teplotě a vlhkosti prostředí a na nadmořské výšce (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Tab. 11: Ztráta tekutin (Mandelová, Hrnčiříková, 2007) Při normální teplotě (ml.den-1)
V horkém počasí (ml.den-1)
350 350 1400 100 100 2300
350 250 1200 1400 100 3300
Kůţe Dýchání Moč Pot Stolice Celkem
5.2
Během delší těžké práce (ml.den-1) 350 650 500 5000 100 6600
FORMY DEHYDRATACE Nedostatek tekutin vede k dehydrataci, coţ zhoršuje náš výkon a zvyšuje
riziko přehřátí (Tab. 11). V mírném klimatu a při fyzickém klidu jsou denní ztráty tekutin malé, ale se zvyšující se teplotou a vlhkostí vzduchu se ztráty vody pocením zvyšují. Proto musíme během cvičení pravidelně tekutiny doplňovat a tím dodáme našemu tělu sacharidy pro svalovou činnost. Potem se vylučují elektrolyty, zejména sodík (Tab. 12), proto je nutné ho doplňovat ve formě nápojů. Doplňovat tekutiny je tedy nutné před, během výkonu i po něm (Maughan, Burke, 2006).
34
Tab. 12: Neţádoucí projevy dehydratace (Mandelová, Hrnčiříková, 2007).
1% 3%
kg tělesných tekutin (80 kg osoba) 0,8 2,4
5%
4,0
6 – 10 %
4,8 – 8
Více neţ 10 %
Více neţ 8
Dehydratace
Účinek Zvýšená tělesná teplota Zhoršená výkonnost Křeče, třes, nevolnost, rychlý tep, 20 – 30 % zhoršení výkonu Problémy s trávením, vyčerpání, závratě, bolesti hlavy, sucho v ústech, únava Úpal, halucinace, ţádný pot ani moč, nateklý jazyk, vysoká tělesná teplota, vratká chůze
Abychom zjistili, zda ve dnech tréninku pijeme dostatečné mnoţství tekutin pro doplnění jejich ztráty a udrţení si normální hladiny vody v organismu, musíme se kaţdý den ráno zváţit (po vyprázdnění močového měchýře a střeva). Naše hmotnost by měla být kaţdý den stejná (Clark, 2009).
5.3
PŘED VÝKONEM Význam pití nápojů před výkonem je doplnění tekutin po předchozím
tréninku. K rehydrataci (zavodnění organismu po ztrátě tekutin) je třeba 8 – 12 hodin. Mnoţství vypitých tekutin by mělo být 5 – 7 ml na 1 kg hmotnosti minimálně 4 hodiny před výkonem. A tak mohou projít trávicím traktem a eventuální nadbytek bude z těla vyloučen. Nemá smysl se tekutinami předzásobit, protoţe naše tělo vstřebá jen tolik tekutin, kolik potřebuje, takţe přebytek by nás nutil k častému močení během výkonu, zředil by koncentraci sodíku v krvi a mohlo by dojít k hypoatremii (nízká plazmatická hladina sodíku) (Clark, 2009).
35
5.4
BĚHEM VÝKONU Účelem pití nápojů během výkonu je zabránit nadměrné dehydrataci
(ztráta hmotnosti vyšší neţ 2 %). Aby nedošlo k poklesu výkonu během zápasu, je dobré znát naše obvyklé ztráty tekutin potem a je důleţité potřebné mnoţství průběţně dodávat. Při intenzivním tréninku, který trvá déle neţ 1 hodinu, náš výkon vylepšíme příjmem sacharidů společně s nápojem, protoţe pomáhají udrţet normální hladinu glukózy v krvi. Vhodný nápoj o objemu 250 ml by měl obsahovat 110 – 170 mg sodíku, 20 – 50 mg draslíku a 12 – 24 g sacharidů (Clark, 2009).
5.5
PO VÝKONU Smyslem pití nápojů po výkonu je doplnění ztrát tekutin a elektrolytů.
Rychlost zavodnění organismu po ztrátě tekutin závisí na míře dehydratace a vyčerpání elektrolytů a na čase, který zbývá do dalšího výkonu. Většinou nám stačí doplnit elektrolyty běţnou stravou obsahující malé mnoţství sodíku a čistou vodou. Regenerační proces zrychlíme vypitím tekutin o 50 % více, neţ kolik činila ztráta. Pro lepší vstřebávání tekutin je vhodnější častější pití po malých dávkách, neţ vypití velkého mnoţství najednou (Clark, 2009).
36
VÝZKUMNÁ ČÁST
6.
ÚVOD DO PROBLEMATIKY Ve výzkumné části jsme zhodnotili dotazník, který jsme dali vyplnit do
prvoligového fotbalového klubu FC Zbrojovka Brno. Z dotazníků jsme si odnesli řadu zajímavých a hodnotných údajů, které jsme zařadili do bakalářské práce. Získané materiály jsme vyhodnotili a zpracovali.
6.1
Metoda výzkumu K výzkumu jsme pouţili dotazník, který byl zaměřen na pitný reţim
fotbalistů. Hráči FC Zbrojovka Brno byli nejčastěji dotazováni na mnoţství zkonzumovaných tekutin ve volném dni, ve dni tréninku, před, během a po zápase. Další otázky směřovaly na konzumaci alkoholických nápojů a jejich přibliţné mnoţství za týden, zda umí vysvětlit pojem dehydratace a jestli můţe pitný reţim ovlivnit jejich výkon. Dotazník je k nahlédnutí na konci Výzkumné části.
6.2
Cíl výzkumu Cílem výzkumu závěrečné práce je zjistit, jestli hráči na úrovni 1. ligy
konzumují dostatečné mnoţství tekutin jak ve volném dni, tak i před, během a po sportovním výkonu.
6.3
Výzkumná otázka Výzkumná otázka, kterou jsme si poloţili je: Jaká je kvalita pitného
reţimu v muţském profesionálním fotbale v klubu FC Zbrojovka Brno?
37
7.
VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ Dotazníky hráči FC Zbrojovka Brno vyplnili v jarní části sezóny
2010/2011. Celkem jsme získali 20 dotazníků, tedy od hráčů základní sestavy, náhradníků a členů širšího kádru. Podrobnější vyhodnocení odpovědí lze najít v části Závěrečné zhodnocení výsledků. Počet respondentů: 20 profesionálních fotbalistů týmu FC Zbrojovka Brno Věk: Nejmladšímu hráči je 19 let a nejstaršímu je 37 let. Věkový průměr všech hráčů je 25,85 let. Výška: Hráč s nejniţší postavou měří 172 cm a nejvyšší je vysoký 191 cm. Průměrná výška všech hráčů činí 182,05 cm. Váha: Hráč s nejlehčí tělesnou hmotností váţí 69 kg a nejtěţší 87 kg. Průměrná váha všech hráčů je 78,55 kg.
7.1
Body mass index (BMI)
Tab. 13: Body mass index BMI; Rozdělení podle Světové zdravotnické organické organizace (WHO) BMI
klasifikace
< 18,5
podváha
18,5 - 24,9
optimální váha
25 - 29,9
nadváha obezita prvního stupně obezita druhého stupně obezita třetího stupně
30 - 34,9 35 - 39,9 > 40
38
21,91
24,84
25,22 23,2
23,51
24,11 22,44
23,89
23,55 21,98
22,63
22,31
25,15
27,04 24,22 22,79
23
21,66
25
23,41
23,77
27
25,73
Hodnota BMI jednotlivých hráčů
29
21 19 1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
Graf 1: Hodnota BMI jednotlivých hráčů Index tělesné hmotnosti (BMI – Body Mass Index). Rozmezí hodnot BMI u jednotlivých hráčů se pohybuje od 21,66 do 27,04. Optimální váhy dosahuje 80 % hráčů a 20 % hráčů se řadí do nadváhy. Ovšem u hráčů s nadváhou se nelze domnívat, ţe se jejich tělo skládá z nadbytečného mnoţství tuku, ale ţe mají vyšší podíl svalové hmoty, coţ je předpokladem u profesionálních sportovců.
7.2
Pozice hráčů na hřišti
Graf 2: Pozice hráčů na hřišti
39
Z 20 hráčů FC Zbrojovka Brno jsou 2 brankáři, 5 obránců, 8 záloţníků a 5 útočníků.
7.3
Počet tréninkových jednotek týdně
Graf 3: Počet tréninkových jednotek týdně 15 hráčů (75 %) za týden absolvuje 7 tréninkových jednotek a 5 hráčů (25 %) trénuje 6x týdně.
7.4
Celkové množství tekutin vypitých ve volný den, kdy není trénink ani zápas
Graf 4: Celkové mnoţství tekutin vypitých ve volný den, kdy není trénink ani zápas
40
Tab. 14: Zkonzumované mnoţství tekutin ve volný den Množství tekutin Méně neţ 1 l 1 l – 1,5 l 1,5 l – 2 l 2 l – 2,5 l 2,5 l – 3 l 3l–4l Více neţ 4 l
Počet hráčů 0 1 3 6 5 4 1
Procento hráčů 0% 5% 15% 30% 25% 20% 5%
Ve volném dni (bez zápasu a tréninku) uvedlo 16 hráčů, ţe přijali více jak 2 l tekutin. Méně neţ 2 l vypili 4 hráči, z toho 1 hráč méně jak 1,5 l.
7.5
Množství tekutin vypitých v den tréninku
Graf 5: Mnoţství tekutin vypitých v den tréninku Tab. 15: Zkonzumované mnoţství tekutin v den tréninku Množství tekutin Méně neţ 1 l 1 l – 1,5 l 1,5 l – 2 l 2 l – 2,5 l 2,5 l – 3 l 3l–4l Více neţ 4 l
Počet hráčů 0 0 2 1 5 7 5
41
Procento hráčů 0% 0% 10% 5% 25% 35% 25%
V den tréninku vypilo 8 hráčů méně jak 3 litry tekutin. 7 hráčů odpovědělo, ţe zkonzumovalo 3 l – 4 l a více neţ 4 l uvedlo 5 hráčů.
7.6
Množství tekutin vypitých 2 hodiny před zápasem
Graf 6: Mnoţství tekutin vypitých 2 hodiny před zápasem Tab. 16: Zkonzumované mnoţství tekutin 2 hodiny před zápasem
Množství tekutin 0,1 l – 0,3 l 0,3 l – 0,5 l 0,5 l – 0,8 l 0,8 l – 1 l 1 l – 1,2 l Více jak 1,2 l
Počet hráčů 1 4 3 5 4 3
Procento hráčů 5% 20% 15% 25% 20% 15%
15 hráčů vypilo více jak 0,5 l tekutin 2 hodiny před zápasem, zbylých 5 hráčů uvedlo příjem tekutin menší jak 0,5 l.
42
7.7
Množství tekutin vypitých během zápasu
Graf 7: Mnoţství tekutin vypitých během zápasu Tab. 17: Zkonzumované mnoţství tekutin během zápasu
Množství tekutin 0,1 l – 0,3 l 0,3 l – 0,5 l 0,5 l – 0,8 l 0,8 l – 1 l 1 l – 1,2 l Více jak 1,2 l
Počet hráčů 2 11 6 0 1 0
Procento hráčů 10% 55% 30% 0% 5% 0%
Všichni hráči uvedli, ţe pijí tekutiny během zápasu, z toho 13 hráčů vypilo méně jak 0,5 l a 7 hráčů více jak 0,5 l tekutin.
43
7.8
Množství tekutin vypitých do 1 hodiny po zápase
Graf 8: Mnoţství tekutin vypitých do 1 hodiny po zápase Tab. 18: Zkonzumované mnoţství tekutin do 1 hodiny po zápase Množství tekutin 0,1 l – 0,3 l 0,3 l – 0,5 l 0,5 l – 0,8 l 0,8 l – 1 l 1 l – 1,2 l Více jak 1,2 l
Počet hráčů 1 2 1 6 6 4
Procento hráčů 5% 10% 5% 30% 30% 20%
Do 1 hodiny po zápase 3 hráči přiznali, ţe přijali méně neţ 0,5 l tekutin. 7 hráčů uvedlo příjem 0,5 l – 1 l tekutin a 10 hráčů doplnilo ztráty více jak 1 l tekutin.
44
7.9
Nejčastěji konzumovaný druh tekutin a jejich přibližné množství za den
Graf 9: Nejčastěji konzumovaný druh tekutin a jejich přibliţné mnoţství za den Tab. 19: Druhy konzumovaných tekutin Druh tekutin Pitná voda Minerální voda slazená Minerální voda neslazená Energetické nápoje Kolové nápoje Dţusy Limonády s příchutí Čaj Káva Mléko, kefír, acidofilní mléko Jiné (voda + sirup)
Počet hráčů 14 7 8 0 2 10 0 4 10 3 6
Dotázaní měli na výběr několik moţností druhů nápojů. Nejčastěji konzumovanou tekutinou byla pitná voda, dţus a káva. Dalším oblíbeným nápojem byly minerální vody a voda se sirupem. Méně uţívanými nápoji byly
45
čaje, kolové nápoje a mléko. Energetické nápoje a limonády s příchutí hráči FC Zbrojovka Brno do svého pitného reţimu nezařazují.
7.10 Dostatečné množství tekutin
Graf 10: Dostatečné mnoţství tekutin Více jak polovina (14 hráčů) je přesvědčená, ţe pije dostatečné mnoţství tekutin, 5 hráčů neví a jen 1 hráč si myslí, ţe nekonzumuje dostatek tekutin.
7.11 Konzumace alkoholických nápojů a jejich přibližné množství za týden
Graf 11: Konzumace alkoholických nápojů na hráče
46
Tab. 20: Druh alkoholického nápoje Alkoholický nápoj Ţádný alkohol
Počet hráčů 7
Pivo Víno Tvrdý alkohol
7 8 1
Ţádný alkohol nepije pouze 7 hráčů, zbylých 12 ho konzumuje příleţitostně. Pouze 1 hráč uvedl zvýšený příjem alkoholu: 0,2 l tvrdého alkoholu, 2 l vína a 2 l piva.
7.12 Pojem dehydratace
Graf 12: Pojem dehydratace Pouze 1 hráč nedokázal vysvětlit pojem dehydratace, ostatní (19 hráčů) se s tímto pojmem jiţ setkalo a dokázalo ho vysvětlit.
47
7.13 Vliv pitného režimu na sportovní výkon
Graf 13: Vliv pitného reţimu na sportovní výkon Většina dotázaných byla přesvědčena, ţe správný pitný reţim můţe ovlivnit jejich výkon.
48
8. DISKUZE Tématem výzkumné části bakalářské práce bylo zjistit, zda profesionální fotbalisté klubu FC Zbrojovka Brno dodrţují správný pitný reţim nejen před, během i po zápase a tréninku, ale i ve dnech jejich volna. Sestavili jsme otázky týkající se pitného reţimu a vytvořili dotazník, který vyplnili fotbalisté brněnského prvoligového týmu. Na základě jejich odpovědí jsme zpracovali závěrečné vyhodnocení. Cílem práce bylo získání informací o uvědomělosti hráčů o správném postoji k dodrţování dostatečného pitného reţimu. Na úvod výzkumné části jsme se zaměřili na výpočet hodnoty BMI (Body mass index) u jednotlivých hráčů. BMI je hodnota vypočtená podle vzorce: váha v kilogramech děleno výška v metrech na druhou. Výsledek nelze brát jako absolutní ukazatel, spíše jako přibliţnou hodnotu, protoţe nebere v potaz velké mnoţství důleţitých faktorů jako je pohlaví, věk, stavba těla, mnoţství svalstva apod. Zjistili jsme, ţe hodnoty BMI se u většiny hráčů nacházejí v optimální váze. Pouze 4 hráči mají vyšší hodnoty, 2 z nich jsou útočnici, 1 brankář a 1 záloţník, ale domníváme se, ţe mají vyšší zastoupení svalů neţ tuků. Ke zjištění přesného mnoţství podkoţního tuku bychom museli pouţít další vyhodnocovaní metody (např. měření kaliperem). Z vyplněných odpovědí jsme zjistili, ţe 80 % hráčů ve volných dnech vypije více jak 2 l tekutin, coţ pokládáme za minimální mnoţství při běţných klimatických podmínkách. Zbylých 20 % uvedlo, ţe zkonzumuje méně neţ 2 l tekutin, a proto bychom těmto hráčům doporučili jejich navýšení. V den tréninku uvedlo 85 % dotázaných příjem dostatečného mnoţství tekutin – více jak 3 l. U ostatních 15 % hráčů, kteří vypili méně jak 3 l, povaţujeme toto mnoţství za nedostatečné. Mnoţství vypitých tekutin 2 hodiny před zápasem by mělo být okolo 0,5 l. Kolem této hodnoty se pohybuje pouze 35 % hráčů brněnského týmu. 60 % hráčů přijme před utkáním od 0,8 l do 1,2 l. Takové mnoţství tekutin je zbytečné, protoţe se nestačí vstřebat a nutí hráče k častému močení. Na druhé straně 1 hráč
49
(5 %) před zápasem zkonzumuje pouze 0,1 l – 0,3 l, a to je nedostačující mnoţství. Během zápasu, který trvá 90 minut a je rozdělen na 2 poločasy s přestávkou okolo 15 minut, 65 % hráčů uvedlo, ţe vypije méně jak 0,5 l tekutin. 30 % hráčů zkonzumuje mnoţství 0,5 l – 0,8 l, které povaţujeme na přiměřené. Jeden hráč (5 %) během utkání vypije více neţ 1 l tekutin a tento hráč je dostatečně hydratován a neměly by se u něj vyskytovat neţádoucí projevy dehydratace jako je zvýšená teplota, křeče nebo zhoršená koordinace. Pro hráče není jednoduché během utkání dbát na pitný reţim, neboť jsou neustále v pohybu a nemají čas se napít, ale ideální je doplňovat tekutiny kaţdých 15 – 20 minut. Záleţí i na okolních podmínkách, kdy při zvýšené teplotě a vlhkosti jsou ztráty vody potem nejvyšší. Nejvhodnější dobou na doplnění ztrát tekutin je pauza při ošetřování nebo střídání. Do 1 hodiny po utkání 15 % hráčů přiznalo, ţe vypije 0,1 l – 0,5 l tekutin. 35 % jich uvedlo zkonzumování 0,5 l – 1 l a 50 % odpovědělo, ţe vypijí více jak 1 l tekutin po utkání. Regenerační proces po utkání mohou urychlit tím, ţe vypijí o 50 % více tekutin, neţ kolik činila ztráta. Vhodnější je pití po menších dávkách pro lepší vstřebávání, neţ vypití velkého mnoţství najednou. Nejvíce konzumovanou tekutinou byla pitná voda, kterou uvedlo 14 hráčů. Na dalším místě byl dţus a káva. Dţus není příliš vhodné pít samotný, ale je ţádoucí ho ředit vodou. Jeho zvýšená konzumace můţe vést k problémům s trávením, protoţe obsahuje hodně vlákniny a můţe působit projímavě. Kávu by fotbalisté neměli často zařazovat do pitného reţimu, protoţe působí močopudně. Hráči také ve velké míře konzumují minerální vody, které nejsou vhodné k celodennímu pití, protoţe některé obsahují velké mnoţství minerálních látek, které způsobují zbytečné přetěţování ledvin a organismu. Konzumovat by je tedy měli v menší míře. Ze všech hráčů se 70 % domnívá, ţe pije dostatečné mnoţství tekutin. Zbytek buď neví, nebo netuší, zda pije dostatek tekutin. Příjem denního mnoţství tekutin u dospělého člověka by měl být přibliţně 40 ml na 1 kg hmotnosti. Pokud
50
bychom brali tuto hodnotu jako závaznou, tak pouze 40 % hráčů dodrţuje dostatečný denní příjem tekutin. V otázce týkající se konzumace alkoholu 35 % hráčů uvedlo, ţe nepije vůbec alkoholické nápoje. Ostatních 65 % ho pije příleţitostně. Jeden hráč uvedl zvýšené týdenní mnoţství alkoholu, kdy přiznal příjem 2 l piva, 2 l vína a 0,2 l tvrdého alkoholu. Největší mnoţství zkonzumovaného piva za týden uvedené v dotazníku bylo 5 l (2 hráči), to odpovídá 10 půllitrových sklenicím. Překvapila nás odpověď jednoho hráče, který odpověděl, ţe vypije 3 l vína za týden. Hráči by se konzumaci alkoholu měli úplně vyhnout nebo ho omezit, protoţe zpomaluje jejich regeneraci. Na otázku, zda dokáţou hráči vysvětlit pojem dehydratace, 95 % z nich odpovědělo kladně. Pouze 5% nedokáţe tento pojem vysvětlit. Dobrým výsledkem je, ţe 90 % hráčů si myslí, ţe pitný reţim můţe ovlivnit jejich výkon, takţe si jsou vědomi nutnosti jeho dodrţování. Pouze 10 % hráčů neví, jestli je pitný reţim důleţitý pro jejich výkon.
51
9. ZÁVĚR V této bakalářské práci byl hlavním tématem pitný reţim ve fotbale. V teoretické části jsme se zaměřili na důleţité pojmy, které povaţujeme za nezbytné pro znalost pitného reţimu. Na začátku se v krátkosti věnujeme historii fotbalu a základům jeho fyziologie. V oddílu Potřeba tekutin vysvětlujeme vodní bilanci tekutin v organismu a význam slova osmolalita. V kapitole Nápoje jsme uvedli různé druhy, jako je pitná voda, voda z kohoutku, balené vody, iontové nápoje a jejich rozdělení. Dále jsme se zaměřili na problematiku alkoholu ve sportu, jeho vliv na akutní a chronickou konzumaci a s tím spojené úrazy a rizikové chování. V podkapitole Kofeinové nápoje zdůrazňujeme účinky kofeinu na lidský organismus. Zajímavá je i rostlina guarana, která se dostává do popředí jako stimulant, neboť obsahuje velké mnoţství kofeinu. Posledními nápoji v kapitole, které se ve velké míře konzumují, jsou dţus a čaj. Mikronutrienty (vitaminy a minerální látky) popisujeme v kapitole Sloţky obsaţené v nápojích. Mezi nejdůleţitější minerální látky se řadí sodík, draslík, vápník a hořčík. O ztrátách tekutin během dne, neţádoucích projevech dehydratace a pitném reţimu před, během a po výkonu se zmiňujeme v kapitole Zásady pitného reţimu. Ve výzkumné části vyhodnocujeme odpovědi muţského fotbalového týmu FC Zbrojovka Brno, který hraje profesionálně 1. ligu. Cílem výzkumné části bylo odpovědět na otázku: „Jaká je kvalita pitného reţimu v muţském profesionálním fotbale v klubu FC Zbrojovka Brno?“ Na základě odpovědí z dotazníků jsme dospěli k závěrům, které jsou uvedené v Diskuzi. Na závěr práce bychom byli rádi, aby si hráči uvědomovali důleţitost pitného reţimu, jeho dodrţování nejen při trénincích a utkáních, ale i ve volných dnech a tím napomáhali udrţovat své výkony na nejvyšší úrovni.
52
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ BAUER, Gerhard . Hrajeme fotbal. České Budějovice : KOPP, 2006. 128 s. ISBN 80-7232-277-x. BENCKO, Vladimír. Hygiena a epidemiologie : učební texty k seminářům a praktickým cvičením pro studijní obor Zubní lékařství. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2006. 178 s. ISBN 8024611295. BURKE, Louise. Practical sports nutrition. Champaign : Human Kinetics, 2007. 531 s. ISBN 9780736046954. CLARK, Nancy; SOUMAR, Libor. Sportovní výživa : [obsahuje 71 receptů pro dobrou kondici a sportovní trénink]. Nové, přeprac. vyd. Praha : Grada, 2009. 352 s. ISBN 9788024727837. FOŘT, Petr. Tak co mám jíst?. Vyd. 1. . Praha : Grada, 2007. 417 s. ISBN 9788024714592. GRASGRUBER, Pavel; CACEK, Jan. Sportovní geny. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008. 480 s. ISBN 9788025118733. GROPPER, Sareen Annora Stepnick; SMITH, Jack L; GROFF, James L. Advanced
nutrition
and
human
metabolism.
5th
ed.
Australia :
Wadsworth/Cengage Learning, 2009. 600 s. ISBN 9780495116578. HAVLÍČKOVÁ, Ladislava. Fyziologie tělesné zátěže. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993. 238 s. ISBN 8070668156. KONOPKA, Peter. Sportovní výživa. České vyd. České Budějovice : Kopp, 2004. 125 s. ISBN 8072322281. KVAPILÍK, Josef; SVOBODOVÁ , Alena, a kolektiv. Člověk a alkohol. Praha : Avicenum, 1985. 234 s. LITT, Ann. Fuel for young athletes. Champaign : Human Kinetics, 2004. 178 s. ISBN 0736046526
53
MACH, Ivan. Doplňky stravy. 1. vyd. Praha : Svoboda Servis, 2004. 157 s. ISBN 8086320340. MANDELOVÁ, Lucie; HRNČIŘÍKOVÁ, Iva. Základy výživy ve sportu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 71 s. ISBN 9788021042810. MAUGHAN, Ron J; BURKE, Louise; ZAFAROVÁ, Zuzana. Výživa ve sportu : příručka pro sportovní medicínu. 1. české vyd. Praha : Galén, 2006. 311 s. ISBN 8072623184. MINDELL, Earl; MÁČEK, Miloš. Vitaminová bible pro 21. století : [vše o vitaminech, které budete v tomto století potřebovat]. Vyd. 1. V Praze : Kniţní klub, 2000. 303 s. ISBN 8024204061. TÁBORSKÁ, Eva; SLÁMA, Jaromír. Lékařská chemie. 2. přeprac. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. 155 s. ISBN 8021037903. INTERNETOVÉ ZDROJE S autory: KUKAČKA, Vladislav. Výţiva a pitný reţim jako předpoklad pro pohybovou činnost . Studia Kinanthropologica[online]. 2009, 2, [cit. 2011-04-02]. Dostupný z WWW:
. ISSN 1213-2101. VEČERKOVÁ, Hana . Spotřebitel [online]. 2004 [cit. 2011-04-25]. Klamavé dţusy
zmizí
z
trhu
.
Dostupné
z
WWW:
. VÍTEK, Libor. Sportvital [online]. 31.08.2010 [cit. 2011-03-26]. Čaj - co o něm víme.
Dostupné
z
WWW:
zdravi/caj/caj-co-o-nem-vime/>.
54
WONG, Cathy. About : Alternative Medicine [online]. 2006 [cit. 2011-04-12]. What
is
Guarana?.
Dostupné
z
WWW:
. Bez autorů: Cyklistika Krnov [online]. 2002 [cit. 2011-02-14]. Pitný reţim a druhy nápojů. Dostupné z WWW: . Doktorka : O zdraví a kráse [online]. 2010 [cit. 2011-03-06]. Dělení balených vod. Dostupné z WWW: . Drugs [online]. 2011 [cit.
2011-04-12].
Guarana.
Dostupné
z
WWW:
. Fruits juice facts [online]. c2010 [cit. 2011-04-15]. Health benefits. Dostupné z WWW: . Intox [online]. c2009-c2011 [cit. 2011-04-27]. About Alcohol. Dostupné z WWW: . Nutrend [online]. c2006-c2010 [cit. 2011-01-25]. Osmolalita . Dostupné z WWW: . Nutrend [online]. c2006-c2010 [cit. 2011-01-29]. Iontové nápoje. Dostupné z WWW: . Pijte zdravou vodu [online]. c2009-c2011 [cit. 2011-01-04]. Minerální voda . Dostupné z WWW: . Příroda [online]. 2005 [cit. 2011-01-11]. Balená voda versus voda z vodovodu. Dostupné z WWW:
55
Státní zdravotní ústav [online]. 2010 [cit. 2011-01-26]. Pitná voda. Dostupné z WWW: . Vodárenství [online]. 2010-6-12 [cit. 2011-02-03]. Zdravá kohoutková voda a další
důvody,
proč
ji
pít.
Dostupné
z
WWW:
. Výpočet [online]. 2011 [cit. 2011-03-27]. Kalorické tabulky. Dostupné z WWW: .
56
PŘÍLOHY Příloha č.1 Dotazník – Pitný reţim
57
Příloha č.1 Dotazník – Pitný reţim
DOTAZNÍK – PITNÝ REŽIM Váţení respondenti, chtěl bych Vás poţádat o vyplnění tohoto dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce zabývající se dodrţováním správného pitného reţimu u sportovců. Dotazník je anonymní a bude pouţit pouze ke zpracování dat v rámci bakalářské práce. Tato práce bude předloţena k obhajobě na Masarykově univerzitě, na Fakultě Sportovních Studií v Brně. Za vyplnění mého dotazníku Vám děkuji, Lukáš Smetana.´ U otázek označte vaši odpověď symbolem X. Kde je třeba doplnit mnoţství, uveďte číselnou hodnotu co nejblíţe pravdy. Věk:
__________
Výška: __________ cm
Váha: __________ kg
Vaše pozice na hřišti: brankář
obránce
Počet tréninkových jednotek týdně:
záloţník
útočník
__________
1) Celkové mnoţství tekutin, které vypijete ve volný den, kdy není trénink ani zápas? méně neţ 1 l
1 l – 1,5 l
1,5 l – 2 l
2 l – 2,5 l
2,5 l – 3 l
3l -4l
více neţ 4 l
2) Kolik tekutin vypijete v den tréninku? méně neţ 1 l
1 l – 1,5 l
1,5 l – 2 l
2 l – 2,5 l
2,5 l – 3 l
3l-4l
více neţ 4 l
3) Kolik tekutin vypijete 2 hodiny před zápasem? 0,1 l – 0,3 l
0,3 l – 0,5 l
0,5 l – 0,8 l
0,8 l – 1 l
1 l – 1,2 l
více neţ 1,2 l
4) Kolik tekutin vypijete během zápasu? 0,1 l – 0,3 l
0,3 l – 0,5 l
0,5 l – 0,8 l
0,8 l – 1 l
1 l – 1,2 l
více neţ 1,2 l
5) Kolik tekutin vypijete do 1 hodiny po zápase? 0,1 l – 0,3 l
0,3 l – 0,5 l
0,5 l – 0,8 l
0,8 l – 1 l
1 l – 1,2 l
více neţ 1,2 l
6) Jaký druh tekutin nejčastěji pijete a jejich přibliţné mnoţství za den? Můţete označit více moţností. pitná voda _____ l minerální voda slazená _____ l minerální voda neslazená _____ l energetické nápoje (Red Bull, Semtex) _____ l kolové nápoje _____ l dţusy_____ l limonády s příchutí _____ l čaj _____ l káva _____ l mléko, kefír, acidofilní mléko _____ l jiné _____ l
7) Myslíte si, ţe pijete dostatečné mnoţství tekutin? ano
ne
nevím
8) Pijete alkoholické nápoje a jaké je jejich přibliţné mnoţství za týden? Můţete označit více moţností. nepiji alkoholické nápoje pivo _____ l víno _____ l tvrdý alkohol _____ l
9) Dokáţete vysvětlit pojem dehydratace? ano
ne
nevím, co to znamená
10) Myslíte si, ţe pitný reţim můţe ovlivnit Váš sportovní výkon? ano
ne
nevím
RESUMÉ Tato bakalářská práce se zabývá potřebou tekutin, uvádí druhy nápojů, sloţky v nich obsaţené a vysvětluje zásady pitného reţimu. Součástí práce je i dotazník, který zjišťuje informace o dodrţování správného pitného reţimu u hráčů profesionálního klubu.
RESUMÉ This bachelor thesis deals with fluid demand, presents types of beverages, ingredients contained in them and explains fundamentals of fluid intake. The thesis includes a questionnaire which finds information about keeping proper fluid intake of professional players.
