Acta Montanistica Slovaca
Ročník 2 (1997), 1, 16-20
Příspěvek k problematice ukazatelů likvidity Jaroslav Dvořáček 1
Contribution to the problem of liquidity ratios The article is based on the importance of the financial analysis in mining industry. The author pays attention to liquidity ratios given in literature from the standpoint of their number, content, units and recommended quantity value of single ratios. For the application in practice two liquidity ratios are suggested and the methodology of their recommended values determination is given. Key words: mining industry, financial analysis, liquidity ratios, cash ratio, acid test.
Úvod Jedním z charakteristických rysů aplikace principů tržní ekonomiky je přesun pozornosti vrcholového managementu z oblasti výroby na oblast odbytu, tedy změna „výrobní“ koncepce na koncepci „marketingovou“, která má zajistit krytí finančních potřeb podnikatelské společnosti ve vazbě na její stávající i budoucí podnikatelské aktivity. Nejde tedy jen o požadavek uspokojování potřeb zákazníků, ale také o skutečnost, že v podmínkách ekonomické samostatnosti je její další rozvoj, ale i samotné přežití, závislé na získávání peněžních prostředků plynoucích z realizace její produkce na trhu. Tento posun je také plně akceptován v báňském průmyslu České republiky, kde další vývoj uhelného hornictví bude bezesporu spojován s rozhodovacími kritérii založenými na ekonomice. Lze tedy předpokládat, že ekonomické hodnocení těžebního procesu bude i nadále součástí báňské činnosti v nejširším smyslu. Zdůrazňujeme-li prvořadý význam finančního řízení a finančních analýz, které jsou jeho východiskem, v báňském průmyslu, je nutno upozornit na širokou škálu metod, postupů, ukazatelů a doporučení, které tržní ekonomika pro finanční řízení nabízí. Vždyť jen podílových ukazatelů pro tuto oblast lze vytvořit nepřehledné množství prostou kombinací údajů ze základních účetních dokumentů. Lze proto vyjít z názoru (Ryneš, 1995), že analýza finančního stavu podniku prováděna pomocí podílových (poměrových) ukazatelů by měla stanovit: - reprezentativní poměrové ukazatele pro jednotlivé oblasti, - základnu pro srovnání výsledků běžného období (předchozí účetní období nebo fixní výchozí období), - optimální hodnoty poměrových ukazatelů pro analyzovaný podnik. Věnujme v tomto pojetí pozornost podílovým ukazatelům likvidity, které jsou začleněny do všech soustav podílových ukazatelů hodnotících finanční situaci podniku. Podílové ukazatele likvidity Z hlediska finančního řízení je likvidita obecně brána jako schopnost jednotlivých aktiv přeměnit se na peníze, přičemž se apriorně předpokládá, že takto získané peněžní prostředky zajistí solventnost podniku, tedy schopnost úhrady dluhů v okamžiku jejich splatnosti. Podmínkou solventnosti je, aby podnik měl část svých aktiv vázaných ve formě, jíž může platit, tedy ve formě peněz nebo alespoň ve formě pohotově přeměnitelné v peníze. Předpokladem solventnosti je tedy likvidita, okamžitá platební schopnost. Jednotlivé složky aktiv (majetku) podniku mají různou dobu likvidnosti, tedy přeměnitelnosti na peníze.. Nejlikvidnější jsou samotné peníze v hotovosti nebo na běžných účtech, nejméně likvidní jsou stálá aktiva, proto se v ukazatelích likvidity ani neuvažují. 1
Institut ekonomiky a systémů řízení, Hornicko-geologická fakulta, Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 708 33 Ostrava - Poruba, tř. 17. listopadu (Recenzovali: Doc.Ing. Nora Štangová, CSc. a Doc.Ing. Václav Šátek, CSc. Revidovaná verzia doručená 21.4.1997)
16
Acta Montanistica Slovaca
Ročník 2 (1997), 1, 16-20
Podílové ukazatele posuzující likviditu v podstatě porovnávají majetkové složky, kterými je možno platit (čitatel podílu) s tím, co je nutno zaplatit (jmenovatel podílu). Existuje-li obecná shoda, pokud jde o význam ukazatelů likvidity, lze najít značné rozdíly používaných resp. doporučovaných ukazatelů likvidity týkajících se jejich počtu, obsahu, jednotek a především výše doporučovaných hodnot ukazatelů. Dokumentujme tuto situaci na shromážděných pramenech vydaných v češtině nebo v českém překladu v období 1991 - 1996 a pokusme se navrhnout určitý jednotící přístup. Počet ukazatelů Obvykle se používají tři ukazatelé označovaní jako likvidita 1., 2. nebo 3. stupně (Kovanicová, 1996; Kralicek, 1993; Schroll, 1991), nazývaní jako okamžitá, běžná nebo celková likvidita (Doležal et al., 1992), resp. jsou používány anglické termíny cash ratio, acid test, current ratio (Fišerová a Fišer, 1994). Lze najít poněkud odchylné názvy obsahově shodných ukazatelů (Pivrnec, 1995; Kovanicová a Kovanic, 1995), kdy se hovoří o okamžité likviditě, pohotové likviditě a běžné likviditě. Někdy jsou používány pouze dva ukazatele označované jako likvidita 1. a 2. stupně (kol., 1992), nazývané rychlá likvidita (rychlý test) a běžná likvidita (Blaha a Jindřichovská, 1994; Synek 1992, Synek et al. 1996) nebo se používají pouze symboly s indexy (Polák, 1991). Obsah ukazatelů Z hlediska obsahu ukazatelů téměř nejsou rozdíly pokud se používají tři ukazatelé likvidity. Zde je okamžitá likvidita (likvidita 1. stupně, cash ratio) definovaná (Doležal et al., 1992; Kovanicová, 1996; Kralicek, 1993; Schroll, 1991; Fišerová a Fišer, 1994) jako: pohotové platební prostředky závazky s okamžitou splatností
(1)
Za „pohotové platební prostředky“ lze v zásadě brát položku „finanční majetek“ z rozvahy, resp. nevyčerpanou část úvěrových prostředků. Závazky s okamžitou splatností se odvíjejí od platebního kalendáře podniku v analyzovaném období. Ukazatel běžné likvidity (likvidity 2. stupně, acid test) je definován stejnými autory následovně: pohotové platební prostředky + krátkodobé pohledávky krátkodobé závazky
(2)
Krátkodobé pohledávky se někdy omezují na pohledávky z obchodního styku (Schroll, 1991), obvykle je jejich krátkodobost - podobně jako u závazků - omezena časovým horizontem 1 roku. Ukazatel celkové likvidity (likvidity 3. stupně, current ratio) je autory uvedenými u vztahu (1) vymezen jako: __oběžná aktiva___ krátkodobé závazky
(3)
Terminologické a obsahové rozdíly se vyskytují v případech používání dvou ukazatelů. V některých případech (Blaha a Jindřichovská, 1994; Synek, 1992; Synek et al., 1996) pojmem rychlá likvidita (acid test) zhruba odpovídá ukazateli běžné likvidity - vztah (2) - avšak pojem běžná likvidita (current ratio) je označován ukazatel totožný s ukazatelem celkové likvidity - vztah (3). Souhlas tedy existuje v anglickém označení, ne však v českých ekvivalentech. U některých autorů (kol., 1992) je likvidita 1. stupně shodná v čitateli zlomku se vztahem (1), avšak jmenovatel odpovídá vztahu (2). Podobný posun je i v případě likvidity 2. stupně, kde čitatel svým zahrnutím pohotových platebních prostředků, pohledávek, ale i zásob surovin, pomocného a provozního materiálu je jakousi kombinací čitatelů ve vztazích (2) a (3).
17
Dvořáček: Příspěvek k problematice ukazatelů likvidity
Pokud jde o označování ukazatelů likvidity symboly s indexy (Polák, 1991), autor svým ukazatelem L I vymezuje ukazatel běžné likvidity - vztah (2), podobně ukazatel L II odpovídá ukazateli celkové likvidity - vztah (3). Jednotky (rozměr ukazatelů likvidity) Většinou je rozměr ukazatelů likvidity dán poměrem hodnoty čitatele ke jmenovateli (např. 1:1), pouze v některých případech (kol., 1992; Kralicek, 1993) je zlomek násoben stem a likvidita vyjadřována v procentech. Doporučované hodnoty ukazatelů Poměrně značný rozptyl doporučovaných hodnot likvidity zřejmě odpovídá rozdílným podmínkám různých zemí, resp. odvětví a oborů, odkud byly průměrné hodnoty čerpány, ale pravděpodobně se zde také odrážejí i rozdíly ve vymezení obsahu jednotlivých položek používaných při tvorbě ukazatelů likvidity. Budeme-li vycházet z konstrukce a obsahu ukazatelů, lze najít následující doporučované hodnoty: okamžitá likvidita:
(0,9 až 1,1) : 1 1 :5
běžná likvidita:
větší než 100 %, t.j. větší než 1 : 1 (Kralicek, 1993; Polák, 1991) orientačně (1,0 až 1,5) : 1 (Doležal et al., 1992) 1 : 1 (Schroll, 1991; Kleinebeckel, 1993)
celková likvidita :
větší než 150 %, t.j. větší než 1,5 : 1 (Kralicek, 1993) (1,5 až 2,5) : 1 (Doležal et al., 1992; Synek et al., 1996; Pivrnec, 1995) 2 : 1 ( Kleinebeckel, 1993)
datum peněžní prostředky [Kč] závazky [Kč] okamžitá likvidita datum peněžní prostředky [Kč] závazky [Kč] okamžitá likvidita datum peněžní prostředky [Kč] závazky [Kč] okamžitá likvidita datum peněžní prostředky [Kč] závazky [Kč] okamžitá likvidita datum peněžní prostředky [Kč] závazky [Kč] okamžitá likvidita
1 122983 274080 0,45 8 157198 266240 0,59 15 114836 320249 0,36 22 80442 206830 0,39 29 63110 352666 0,18
2 122983 274294 0,45 9 204177 267177 0,76 16 177888 310407 0,57 23 196435 206003 0,95 30 153133 507228 0,30
(Doležal et al., 1992) (Schroll, 1991)x)
3 122983 285622 0,43 10 160543 328860 0,49 17 206798 310407 0,67 24 228230 206003 1,11
4 234233 289060 0,81 11 128665 292494 0,44 18 119236 327187 0,36 25 247219 374439 0,66
5 238744 328141 0,73 12 163129 369936 0,44 19 177107 333370 0,53 26 219389 456477 0,48
6 289479 340153 0,85 13 227304 382763 0,59 20 132735 231353 0,57 27 209308 347260 0,60
Tab.1. Denní hodnoty ukazatele okamžité likvidity analyzované firmy ( listopad 1996 ).
x) z textu však jednoznačně nevyplývá, zda se jedná o krátkodobé dluhy nebo o bezprostředně splatné dluhy 18
7 138546 259378 0,53 14 93713 264703 0,35 21 132735 246308 0,54 28 197276 358435 0,55
Acta Montanistica Slovaca
Ročník 2 (1997), 1, 16-20
Zároveň však lze uvést dva citáty z německých pramenů vztahujících se k doporučovaným hodnotám ukazatelů likvidity: „Výpovědi, jako že likvidita 1. stupně musí být přinejmenším rovna 100 % jsou kromě toho svévolné.“ (kol., 1992, str. 43). „Žádné z těchto pravidel není dostatečně podloženo teoretickými úvahami nebo praktickými zkušenostmi; spíš se jedná o dost libovolně vytvořené normy, kterým lze maximálně přiznat charakter orientačních pravidel.“ (Kleinebeckel, 1993, str. 29). Upozornění na omezenou vypovídací schopnost ukazatelů likvidity, zejména ukazatele celkové likvidity, lze najít u dalších autorů. Celková likvidita je považována pouze za hrubou, orientační míru likvidity (Kovanicová, 1996), je poukazováno na citlivost tohoto ukazatele na strukturu zásob a jejich správné ocenění (Blaha a Jindřichovská, 1994), zdůrazňuje se omezené využití ukazatelů likvidity pouze pro současnost, ne však pro posuzování budoucího vývoje (Bernstein, 1993). Autoři nedoporučují používání izolovaných ukazatelů likvidity analyzovaného podniku, ale srovnávání těchto hodnot s údaji podniků s obdobným charakterem činnosti, s průměry za obory resp. odvětví (Doležal et al., 1992; Ryneš, 1995). Diskuse Při úvahách o určitém sjednocujícím pohledu na ukazatele likvidity lze vyjít z názorů, že uvedené ukazatele jsou základní typy, které je možné podle potřeby upravovat (Schroll, 1991; Kovanicová, 1995). Vezmeme-li v úvahu výtky vůči ukazateli celkové likvidity a uvážíme-li specifičnost, jednoúčelovost a tedy v podstatě neprodejnost určitých položek zásob důlního podniku, lze ukazatel celkové likvidity zanedbat při hodnocení finančního stavu podniku. Z tohoto hlediska pro použití např. ve finančních analýzách lze navrhnout akceptování pouze dvou ukazatelů likvidity, a to okamžité likvidity - vztah (1) - a běžné likvidity - vztah (2). Při jejich výpočtu je však nutno dodržovat časový horizont „pohotovosti“ či „okamžitosti“ a „krátkodobosti“, a to jak zdrojů, tak potřeb. Vypovídací schopnost těchto ukazatelů likvidity lze zvýšit jejich porovnáním s průměry za skupiny srovnatelných podniků nebo začleněním do časové řady vývoje daného ukazatele v rámci analyzovaného podniku. Odhlédneme-li od problémů dostupnosti průměrných údajů např. za výrobní obor, setkáme se s problematikou samotné srovnatelnosti podniků, které sice jsou začleněny ze statistického hlediska do větší skupiny, avšak různou úrovní technologie, různou strukturou zákazníků, odlišnou marketingovou politikou, atd. tuto srovnatelnost zpochybňují. Lze pak spíše preferovat srovnávání s vývojem daného podniku v minulosti, kde navíc jsou k dispozici údaje o věcných příčinách, které finanční vývoj v minulosti ovlivnily. Je však zřejmé, že hodnoty ukazatelů likvidity počítané k určitým časovým okamžikům mohou být vystaveny pokusům o manipulaci - krátkodobé odložení nákupu nebo splácení závazků, větší tlak na inkaso pohledávek atd. Z tohoto hlediska by stálo za úvahu vypočíst hodnoty ukazatelů likvidity za kratší časová období, např. jako denní hodnoty v rámci měsíce, a z nich stanovit hodnoty průměrné. Samozřejmě první námitkou bude pracnost těchto denních zjišťování. Využití příslušných výpočetních programů stanovujících denní hodnoty splatných pohledávek i závazků, použití údajů o denních stavech bankovního účtu a peněžní hotovosti problém pracnosti v zásadě eliminuje. Uvedený postup by vyloučil nejen možnost manipulace s hodnotami ukazatelů likvidity, ale odkryl by při aplikaci za delší období i určitý mechanismus „přítoků“ a „odtoků“ peněžních prostředků spojený s mechanismem nákupu a prodeje - zda jde o relativně pravidelný nákup a prodej nebo zda se v těchto oblastech jedná spíše o jednorázová vydání a příjmy peněz. Příslušné závěry by umožnily využití ukazatelů likvidity pro posuzování budoucího vývoje ve finanční oblasti. Určíme-li průměrnou hodnotu závazků v minulosti a odhadneme-li tento průměr do budoucna, stačí udržovat průměr pohotových platebních prostředků na úrovni odpovídající průměrné hodnotě závazků. Samozřejmě je zároveň nutno detailně sestavit platební kalendář podniku, naplánovat pravidelná vydání a dodržovat je tak, aby pohotové platební prostředky zajistily solventnost k termínům podle platebního kalendáře podniku. Průměrné hodnoty minulého vývoje vytváří základ pro hodnocení likvidity podniku v budoucnosti, bude-li chtít management podniku dodržovat „mechanismus peněžních toků“ používaný v minulých obdobích. V případě, že se ukáže udržování relativně nadbytečného množství zdrojů s nízkým nebo žádným výnosem pro zjištění likvidity podniku, existuje možnost jejich investování, byť dočasného a krátkodobého, do výnosnějších aktivit.
19
Dvořáček: Příspěvek k problematice ukazatelů likvidity
Pro ověření těchto úvah byla provedena „pilotní studie“ v rozvíjející se malé firmě s převažující obchodní činností. Výběr firmy byl ovlivněn možností okamžitého přístupu k informacím, vzhledem k charakteru zkoumaného problému není věcné zaměření činnosti rozhodující. V těchto podmínkách byly pro jednotlivé dny měsíce listopadu 1996 určeny hodnoty pohotových peněžních prostředků (pokladní hotovost a stav na běžném účtu), dále byly stanoveny okamžitě splatné závazky pro tyto dny. Šlo o závazky z obchodního styku, závazky vůči pracovníkům a s tím spojené závazky z plateb za sociální a zdravotní pojištění a daň z mezd. Závazky jiného typu se nevyskytly. V závazcích z obchodního styku byly vzaty v úvahu i neproplacené faktury z předchozího měsíce. Pro jednotlivé dny byl vypočten ukazatel okamžité likvidity a z nich byl určen prostý aritmetický průměr. Výsledná hodnota ukazatele okamžité likvidity ve výši 0,56 odpovídá způsobu finančního řízení, kdy běžně dochází ke zpoždění plateb a některé faktury nebyly proplaceny v průběhu celého měsíce. K tomu lze pouze poznamenat, že mnoho dodavatelů je představováno malými soukromými firmami, jejichž fakturované částky jsou relativně velmi nízké, takže jsou ochotni posun plateb akceptovat. Závěr Bez ohledu na výsledek „pilotní studie“ a jeho věcné příčiny lze konstatovat, že byla upřesněna metodika analýzy likvidity firmy z hlediska hodnot podílových ukazatelů a byla tak otevřena cesta k provedení rozsáhlejšího zkoumání v podmínkách průmyslové organizace resp. přímo organizace v rámci báňského průmyslu.
Literatura Bernstein, L. A.: Financial Statement Analysis. Theory, Application, and Interpretation. Fifth Edition. IRWIN, Inc., Illinois, 1993, s. 1075. Blaha, Z. S. a Jindřichovská, I.: Jak posoudit finanční zdraví firmy. Management Press, Praha, 1994, s. 127. Doležal, J., Fireš, B. a Míková, M.: Finanční účetnictví. GRADA, Praha, 1992, s. 304. Fišerová, E. a Fišer, J.: Podvojné účetnictví pro podnikatele. 2. vydání REFIS, Praha, 1994, s. 260. Kleinebeckel, H.: Řízení financí a likvidity. Rukověť a receptář pro praktický controlling. Model „F.“ BABTEXT, Praha, 1993, s. 216. Kol.: Nástroje podnikání a managementu. PRŮMYSL A OBCHOD, Praha, 1992, s. 388. Kovanicová, D.: Nová abeceda účetních znalostí pro každého. IV. aktualizované vydání. POLYGON, Praha, leden 1996, s. 301. Kovanicová, D. a Kovanic, P.: Poklady skryté v účetnictví. Díl II. Finanční analýza účetních výkazů. POLYGON, Praha, 1995, s. 300. Kralicek, P.: Základy finančního hospodaření. LINDE, Praha, 1993, s. 110. Pivrnec, J.: Finanční management. GRADA, Praha, 1995, s. 167. Polák, J.: Čs. finanční minimum 1991 pro manažery a podnikatele. FINANČNÍ A EKONOMICKÉ PORADENSTVÍ, Praha, 1991, nestr. Ryneš, P.: Podvojné účetnictví a účetní závěrka ´95. TRIZONIA, Praha, 1995, s. 508. Schroll, R.: Prokazování likvidity podniku v podmínkách tržního hospodářství. ÚČETNICTVÍ, sv. 26, 1991, č. 6, s. 173 - 182. Synek, M.: Podniková ekonomika. ALEKO, Praha, 1992, s. 448. Synek, M. a kolektiv: Manažerská ekonomika. GRADA, Praha, 1996, s. 455.
20
