PILOVÁNÍ Pilování je jedním z nejstarších způsobů ručního obrábění. Přestože se dnes ve výrobě používá mnoho moderních a velmi výkonných strojů, nachází své uplatnění i pilování, zejména při dokončovacích pracích, při ručních úpravách obráběné součásti. Pilování je řezání drobných třísek velkým počtem zubů umístěných na činné části pilníku. Nejdůležitější nástroj k třískovému obrábění, popř. opracování povrchů obrobků je tedy pilník.
1. 2. 3. 4.
Jednoduchý sek Dvojitý (křížový) sek Rukojeť Stopka
Činná část pilníku má zuby vy vytvořené sekacím dlátem nebo vtlačovacím nástrojem, nebo frézováním. Sekané zuby mají větší úhel břitu δ (obr. A) než frézované (obr. B); ubírají proto méně třísek, ale jsou odolnější vůči tvrdému materiálu. Zuby jsou šikmé k ose pilníku, aby dobře odváděly třísky
Druhy seků • • •
jednoduchý sek křížový sek rašlový sek
Jednoduché zuby svírají podélnou osou pilníku úhel 70o. Používají se na pilování měkkých kovů (hliník, olovo), protože se tolik nezanášejí pilinami jako pilníky s křížovými zuby. U křížových zubů svírá základní řada zubů (tzv. vrchní zuby) s podélnou osou pilníku 70o a spodní řada zubů 55o. Pilníky s křížovými zuby se používají na pilování oceli, mosazi a litiny. Zvláštním druhem pilníků jsou rašple. Jsou určeny k obrábění dřeva, rohoviny, plastů a jiných měkkých materiálů.
Čištění pilníků. Při obrábění materiálů s obvyklou tvrdostí se znečištěné zuby pilníku čistí ocelovým kartáčem (obr. A) a to jen ve směru horního seku, aby se neotupil. Při obrábění měkkých kovů se pilník čistí podobně, ale kouskem plechu. Zaolejovaný se čistí petrolejem. Rukojeť musí mít velikost přiměřenou velikosti pilníku. Po vyvrtání stupňovité díry (obr. B) se naráží na pilník dřevěnou palicí.
Upínání obrobků. Obrobky k pilování se zásadně upínají ve středu čelistí svěráku (obr. A) a jsou-li hladce obrobené, nasazují se na čelisti měkké vložky (obr. B), aby se povrch obrobku nepoškodil. Při srážení a zaoblování hran se obrobky upínají s použitím šikmé svěrky (obr. C). Na obrobky s kruhovým průřezem se používá vložek se zářezy (obr. D).
Úkony při pilování. K svěráku se postavíme bokem, s levou nohou posunutou vpřed. Rukojeť pilníku se bere do dlaně pravé ruky, přičemž palec leží nahoře. Levá ruka se přikládá napříč pilníku, a to asi20mm od jeho konce (obr. A). Pilníkem pohybujeme oběma rukama stejnoměrně vpřed a zpět celou jeho délkou. Při hrubování, kdy jde především o úběr materiálu, musíme stát v dostatečné vzdálenosti od obrobku, aby bylo možno při plynulých pohybech vpřed uplatňovat celou váhu těla k přitlačování pilníku (obr. B). Pro dosažení určitého rozměru a dobré jakosti povrchu se konají kratší a velmi pečlivé pohyby jen rukama a malým tlakem.
Rozdělení tlaku. Síly působící při pilování vyvíjíme pravou rukou, a to jednak ve směru pohybu pilníku, jednak směrem k obrobku, kdežto levou rukou jen směrem k obrobku. V průběhu zdvihu se musí síly měnit tak, aby výsledná síla působící na obrobek byla při celém pohybu vpřed přibližně stejná. Proto v základní poloze (obr. A) tlačí více levá ruka, ve střední poloze (obr. B) tlačí obě ruce stejně, a v konečné poloze (obr. C) více pravá ruka. Soulad těchto uplatňovaných sil a plynulost pohybů jsou podmínkou pro dosažení rovinných ploch.
Pilování rovinných ploch. Při hrubování se obvykle piluje napříč, tj, buď kolmo (obr. D), nebo šikmo na delší hranu obrobku. Mění-li se směr pohybu, je dobře vidět, kde pilník zabírá, přičemž nerovnosti jsou dobře patrné (obr. E). Pilník se musí vést v jedné rovině, protože jinak by plochu zaoblil. Při hlazení rovinných ploch se obvykle piluje rovnoběžně s delší hranou obrobku (obr. F). Zvlášť hladkého povrchu se dosahuje obtahováním (obr. G), přičemž se pilník drží kolmo na delší hranu a pohybuje se jím rovnoběžně s delší hranou; pilovaná plocha se takto dobře srovnává a uhlazuje. Rovinnost pilované plochy se kontroluje obyčejným nebo nožovým pravítkem, které se k ploše přikládá na několika místech podél, napříč i úhlopříčně (obr. H).
Pilování ploch svírající pravý úhel. Postup pilování čtyřhranu na válcové součásti je na níže uvedeném obrázku. Nejprve se hrubým pilníkem opiluje plocha 1 tak, aby zůstal přídavek 0,5 mm na pilování načisto. Pak se tato plocha dokončí jemným pilníkem a zkontroluje se posuvným měřítkem na rovnoběžnost a rozměr. Potom se obrobek otočí o 180o a stejným způsobem se opiluje plocha 3 tak, aby byla rovnoběžná s plochou 1 a přitom byl dodržen předepsaný rozměr. Podobně se opilují plochy 2 a 4, přičemž se dbá na dodržení pravého úhlu s plochami 1 a 3 a jejich vzájemné rovnoběžnosti. Nakonec se opiluje čelní plocha čtyřhranu 5 na předepsanou délku.
Pilování vypouklých a zaoblených ploch. Je podstatně složitější než pilování rovinných ploch, protože vyžaduje složitější pohyby. Úzké vypouklé plochy na plochých obrobcích. Před pilováním se oříznou nebo upilují rohy (obr. A). Pak se tvar piluje na hrubo příčnými zdvihy plochého pilníku (obr. B) podle orýsování, načež se dokončuje hlazením kývavými podélnými zdvihy (obr. C). Rukojeť pilníku je přitom na začátku zdvihu nahoře, načež se v průběhu pohybu pilníku vpřed stejnoměrně spouští, čímž se přední konec pilníku zvadá. Činná plocha pilníku vytváří takto na povrchu obrobku plochu vypouklého tvaru. Široké válcové plochy lze pilovat postupně ze čtyřhranu na osmihran (obr. D), dále na šestihran, až se posléze zaoblením hran získá válcová plocha. Při závěrečné operaci se opět použije kývavých zdvihů (obr. E). Rozměry mnohohranů se ovšem kontrolují posuvným měřítkem a válcová plocha též na průsvit šablonou na zaoblení.
Pilování vydutých zaoblených ploch. Pro tuto práci je nezbytný půlkruhový pilník, a to s kruhovitostí poněkud menší, než je kruhovitost pilované vyduté plochy. Pilníkem, kterým pohybujeme přímočarými zdvihy vedenými v jedné rovině, zároveň pootáčíme kolem jeho podélné osy (obr. A, C). Při pilování vydutých ploch s větším poloměrem zaoblení (obr. B, D) přistupuje ještě k těmto pohybům posuv do strany, kterým se obráběné ploše dodává větší stejnoměrnosti. Tento posuv však nesmí být příliš velký, protože by mohl způsobit rýhy na pilované ploše. Vyduté plochy se v průběhu práce měří na průsvit a to šablonami podobně jako plochy vypouklé.
Druhy pilníků. Podle tvaru průřezu pilníku rozlišujeme pilníky:
Pilovací tělíska (rotační pilníky) se používají k opracování nepravidelně tvarovaných obrobků, k odstranění slévárenských elektromotorem s ohebnou hřídelí.
nálitků,
k čištění
svarů
aj.
Jsou
poháněna
