PILOTNÍ OVĚŘOVÁNÍ v aktivitě Hledání životní vize
1. Úvod V souladu s aktivitami projektu byl výukový modul Hledání životní vize pilotně ověřen na primární (děti) i sekundární (pedagogové) cílové skupině. Na základě pilotního ověření mohly být výukové moduly korigovány do finální verze, jejímž výstupem bylo následně vytvoření publikací pro pedagogy a informačních letáků pro děti. Celkem bylo pilotně ověřeno 10 témat lektorovaných u primární cílové skupiny a 10 témat lektorovaných u sekundární cílové skupiny. Pilotní ověřování programu bylo zajištěno zkušenými lektory (tvůrci) programu, kteří byli: Mgr. Dita Prchlíková a Zdeněk Weber.
2. Harmonogram pilotního ověřování Pilotní ověřování probíhalo při realizaci klíčové aktivity Hledání životní vize ve všech zapojených dětských domovech dle předem stanoveného harmonogramu setkání. 1. etapa: od ledna roku 2011 – pilotní ověřování lektorovaných témat bylo začleněno do pravidelných workshopů lektorů s cílovými skupinami v zapojených dětských domovech. Lektoři získávali zpětnou vazbu přímo prostřednictvím cílové skupiny. 2. etapa: březen 2011 – realizační tým projektu distribuoval mezi pedagogické pracovníky projektu hodnotící dotazníky. 3. etapa: od konce března 2011 do konce října 2011 – součástí pilotního ověřování aktivity Hledání životní vize bylo pořádání výukových kempů Hledání životní vize na ekofarmě Třebušín.
3. Plnění indikátorů pilotního ověřování V souladu s monitorovacími indikátory projektu bylo pilotní ověřování realizováno: u 15 pedagogů pracujících s dětmi v dětských domovech (sekundární cílová skupina) a u 75 dětí z dětských domovů v Ústeckém, Karlovarském a Libereckém kraji (primární cílová skupina).
4. Obsah pilotování V projektu není striktně uvedeno, které části výukového modulu mají být pilotovány. Lektorům bylo doporučeno, aby pilotovali klíčové informace modulu. V individuální přípravě se cílová skupina mohla vyjadřovat k dalším kapitolám výukového modulu. Lektorům bylo dále doporučeno, aby byly pilotně ověřeny i části kapitol k samostatné přípravě (cvičení, otázky, testy apod.). V každém případě bylo třeba získávat zpětnou vazbu cílové skupiny – primární i sekundární – k obsahu modulů a tyto archivovat.
5. Formální požadavky na pilotní ověřování V prezenční formě pilotování bylo naprosto nezbytné, aby byly vedeny prezenční listiny účastníků cílové skupiny, a to primární i sekundární cílové skupiny, které lektorům dodávaly administrátorky projektu před zahájením lektorování. Počet osob cílové skupiny mohl být na počátku odlišný od počtu osob, které pilotování reálně dokončily, lektoři tedy pracovali s rezervou a neustále museli myslet na monitorovací indikátory, které byly v zadání projektu stanoveny. Všechny textové formy z pilotování byly předávány administrátorkám projektu a byly využity při zpracovávání výstupů projektu.
6. Výukový kemp Hledání životní vize – popis aktivity Součástí pilotního ověřování v aktivitě Hledání životní vize byl i praktický 3denní výukový kemp v podobě výjezdu do přírodního prostředí ekofarmy Třebušín. Celkem se uskutečnilo 15 výjezdů. Součástí pilotního ověřování bylo: pilotní ověřování materiálů a technik práce využitých při vzdělávání primární i sekundární cílové skupiny; pilotní ověřování instruktážních filmů použitých v modulu; pořizování fotodokumentace; prezenční listiny.
Harmonogram výjezdů zapojených dětských domovů: Termín
Děts
25.03.-27.03.2011
Horní Slavkov
30.03.-01.04.2011
Lipová u Šluknova
27.04.-29.04.2011
Krompach
04.05.-06.05.2011
Ústí nad Labem – Střekov
13.05.-15.05.2011
Karlovy Vary a Ostrov (1. skupina)
18.05.-20.05.2011
Vysoká Pec (1. skupina)
01.06.-03.06.2011
Žatec
15.06.-17.06.2011
Chomutov (1. skupina – KOBY)
07.09.-09.09.2011
Česká Lípa
12.09.-14.09.2011
Karlovy Vary a Ostrov (2. skupina)
14.09.-16.09.2011
Dubá Deštná
21.09.-23.09.2011
Chomutov (2. skupina – Samuel)
12.10.-14.10.2011
Frýdlant
14.10.-16.10.2011
Jablonné v Podještědí
19.10.-21.10.2011
Vysoká Pec (2. skupina)
Program ekovíkendů 1. DEN
18.00 20.00 22.00
příjezd účastníků, ubytování, večeře setkání v učebně, pravidla chování na ekofarmě, představení aktivit, společné stanovení pravidel chování, sdílení vzájemných očekávání a priorit večerka
2. DEN
7. 45 8.00 8.30 - 9.30 9.45
13.00 14.30 16.30
18.00 19.00 20.00
21.30 22.00
budíček, hygiena ranní cvičení pro zdraví chi – kung v přírodě snídaně ranní výuka a program, práce s vizí a nástěnkou vize se zaměřením na konkretizaci a vyjádření, pojmenování, určení kroků v klíčových oblastech života. Bydlení, finanční zajištění, zaměstnání, hodnoty a etika chování, vztahy a sounáležitost, řád dne a sebeřízení, sebevědomí oběd exkurze na ekofarmě, chod ekofarmy, práce na ekofarmě, péče o zvířata, vztah k přírodě, otázky a odpovědi pokračování v práci s vizí, symbolický přechod do nového období života - hra orientovaná na prožití a pochopení klíčových oblastí života, symbolické překročení překážky a hledání přírodního symbolu vlastní samostatnosti (využití přírody). večeře sdílení dojmů a představení symbolů film z USA, český překlad „Překročení prahu puberty – Hledání vize“, dokument o skupině 12 teenagerů, kteří stojí na prahu přechodu k samostatnosti a dospělosti a procházejí programem hledání vize v přírodě; film je plný inspirativních příběhů mladých lidí, pravdy a skutečné inspirace pro účastníky workshopu. sdílení dojmů večerka
3. DEN
7. 45 8.00 8.30 - 9.30 9.45 13.00 16.00
budíček, hygiena ranní cvičení pro zdraví chi – kung v přírodě snídaně výuka - pokračování v započatých aktivitách, integrace zážitků, dokončení nástěnky vize, dotazník spokojenosti oběd, společný úklid domu a pokojů, poděkování personálu ekofarmy, poslední kruh rozloučení odjezd
7. Zhodnocení pilotní výuky modulu V první fázi projektu se lektoři zaměřili na navázání raportu a vzájemné důvěry u primární cílové skupiny. Prvním důležitým poznáním se ukázalo, jak málo děti o smyslu a poslání projektu vědí. Lektorům dalo více práce opakovat význam, poslání a smysl projektu, a toto vyjasňovat opakovaně na dalších workshopech. Tím bylo dosaženo větší motivace účastníků a společně byla uznána důležitost témat obsažených ve workshopech. Další překážkou byly zkušenosti účastníků z předcházejících workshopů v jiných (obdobných) projektech. Nejčastějšími reakcemi bylo „Je to nuda, ti lektoři se o nás nezajímají, proč jsme se to učili? K čemu to bylo. Bylo to moc dlouhé, bylo to memorování, umělé, neupřímné.“ Lektoři se setkali s mnoha očekáváními, která předpokládala, že se ve workshopech projektu Budoucnost pro Samuela bude dít to samé, co již prožili. Od začátku se lektorům osvědčilo pracovat s prozkoumáním vlastní lektorské motivace, což děti cítily, společně si ujasnili, že to lektoři s poskytováním pomoci a podpory dětem a pedagogům myslí vážně, a vše postavili na dobrých vztazích s dětmi. Dále bylo důležité od začátku eliminovat zmatek v tom, co je důležité a co se osvědčuje stále. První workshopy se nesli v duchu prohlubování vzájemné důvěry a vyjasňování smyslu projektu, využívala se skupinová cvičení zaměřená na prozkoumání vlastních hodnot a priorit, včetně následné komunikace, a hry zaměřené na sebepoznání. Od začátku bylo je zřejmé, že děti, kterým se odchod z DD blíží (na prahu dospělosti) jsou mnohem více motivované pracovat na své budoucnosti a spolupracovat s lektory. Další důležitou součástí bylo společné vytvoření pravidel chování ve skupině.
Jako velmi důležitá se ukázala kombinace lektorské dvojice Muž – motivační kouč, lektor a podnikatel, a Žena – psycholog, umělkyně a zkušený poradce. Bylo zřejmé, že děti více důvěřují lidem, kteří mají vedle odborného vzdělání také přímé zkušenosti ze života a umí je předávat, myslí to upřímně a jednají na rovinu a s respektem. Po třetím workshopu se lektoři začali orientovat na konkrétní specifická témata, jako jsou osobní životní vize, momentální překážky v životě a zdroje potřebné k jejich překonávání, práce a zaměstnání, hledání zaměstnání, zpracování životopisu, mzdy, brigády a základy finanční gramotnosti, sebeúcta a sebevědomí, víra ve schopnost změnit svůj život a další psychosociální témata. Jako podstatné, a to ve všech zapojených skupinách, se ukázalo klást důraz na soustavnou motivační práci s cílem posílit sebevědomí a sebeúctu u všech jedinců, a to skrze sebeuvědomění si vlastních sil, potenciálu, již dosažených úspěchů a skrze pozitivní zdroje orientované zpětnou vazbou. V oblasti sebevědomí, sebeuvědomění a sebeúcty jsou některé děti v dětských domovech velmi zanedbané. Na tuto myšlenku proto lektoři navázali při výuce pedagogů, kde se orientovali na umění dávat pozitivní zpětnou vazbu, zaměřenou na posílení sebedůvěry a korekce. V některých případech se lektoři rozhodli pro zadávání domácích úkolů, neboť obsahově složitější témata nebylo možné v průběhu jednoho sezení probrat (zaměstnání apod.).
8. Zjištění lektorů související s projektem Na začátku projektu měla většina účastníků velmi malou, nebo žádnou představu o svých krocích po opuštění dětského domova. Během sezení lektoři u více než poloviny účastníků na této představě pracovali. Dnes jsou děti schopné částečně popsat, co by mohlo být jejich budoucností. Někteří již udělali rozhodnutí zůstat v dětském domově a pokračovat ve studiu. Jako vhodný při navazování důvěry/raportu se ukazuje u dětí z dětských domovů partnerský přístup s vědomým udržováním hranic ze strany lektorů, dále s autenticitou chování a mluveného projevu, přizpůsobení se a velká důvěra v potenciální osobní rozvoj účastníků. Nastavení lektorů bylo „máš na to“, „zvládneš to“, „tvá cesta bude úspěšná“ atd. Děti se na projekt těšily, především na lektory, ti starší na témata. Děti uváděly velkou důležitost toho, že lektoři jsou muž a žena, a že to jsou externí pracovníci, oceňovaly délku trvání workshopu 2 – 3 hodiny z důvodu únavy a schopnosti udržet pozornost, někteří
z důvodů věku odpovídajících potřeb (kouření, přítelkyně, PC hry, učení se do školy, trénink házené apod.). Děti oceňovaly život v bytech, pociťovaly to jako změnu statusu, doslovně říkali „Je mi příjemné říkat ve škole, že jdu domů do bytu, bydlím v bytě“. Cítily se dobře a více součástí společnosti, snižovalo se trauma způsobené identitou (dítě z dětského domova). Většina dětí bydlících v bytech zažívá příjemný, ale zároveň šokující objev, tzn. co to všechno obnáší bydlet sám, a procházejí tvrdými a potřebnými zkušenostmi, které jsou součástí jejich vývoje. Velkou práci odváděli pedagogové průvodci, a to především v bytech, při korekci chování dětí ve vztahu k bytu, k spolubydlícím, k spolubydlícím v domě, k penězům a zacházením s nimi, k vaření jídel, k praní a vůbec k celému home managementu. Děti oceňovaly a samy žádaly o výuku podstatných životních témat, velkým přínosem je pro ně otevřenost lektorů a sdílení příkladů ze života lektorů. Bydlení v bytech v kombinaci se vzdělávací a motivační prácí lektorů umožňuje krůček po krůčku zvyšovat adaptibilitu dětí z dětských domovů na realitu normálního života. Dalším zjištěním je překvapující poznání přicházející od dětí o jejich touze nepokračovat v osudu jejich rodičů, ale naopak nasměrovat svůj život co nejsmysluplnějším směrem. Dále děti oceňují přínos dětských domovů a pedagogů průvodců, většina z nich si uvědomuje, že jejich rodina by jim takovou podporu a vzdělání těžko zajistila. Děti potřebují opakovaně slyšet smysl a význam podnikaných aktivit, cíle projektu a smysl her a technik. Ukázalo se jako prospěšné opakovaně pracovat s motivací dětí, jak v rámci projektu, tak v rámci jejich budoucího života. Lektoři doporučují do projektu zapojit více individuálních pohovorů s účastníky. Důležité je zjištění, že většina účastníků má silný návyk nechávat se tzv. vláčet okolnostmi života, proto lektoři zaměřili více pozornosti na posílení vědomí schopnosti tvořit a korigovat svůj život. Osvědčilo se dělat workshopy zážitkovou formou, děti jsou již unavené přednáškami neosobních přednášejících zaměřených převážně na suchou teorii bez vztahu k účastníkům. Výuka v druhé fázi projektu byla uzpůsobena věku, inteligenci a možnostem jednotlivých skupin. Skupiny zapojené do projektu byly různorodé, proto i harmonogram setkávání byl uzpůsoben individuálnímu tempu a potřebám účastníků.
9. Zjištění lektorů nesouvisející přímo s projektem Děti, které přijdou do dětského domova v pozdějším věku, mají těžkosti pociťovat sounáležitost vůči dětskému domovu a novým kamarádům (kolektivu), proto mohou působit jako rebelové. Se sounáležitostí k dětskému domovu souvisí i přijetí hodnot, pravidel, norem chování, učením se novým schopnostem a adaptace na prostředí. Lektoři se opakovaně setkávali s těmito případy dětí prožívající averzi vůči sounáležitosti k dětskému domovu, a tedy ke všemu, co s tím souvisí. Slovo „musíš“, se kterým se tyto děti nejčastěji setkávají, nepodporuje jejich začlenění a oni sami mají těžkosti zvládnout tuto situaci. Pedagogové průvodci, kteří zastávají i další roli v dětském domově (např. jako vychovatelé, sociální pracovníci nebo ředitelé), mají často znevýhodnění, jejich role Pedagoga průvodce je poznamenána historií vzájemného vztahu. Lektoři proto doporučují v navazujícím projektu zaměřit se na historii vztahu účastníků a budoucího pedagoga průvodce. Pokud v tomto vztahu panují špatné dojmy, budoucí spolupráce nebude úspěšná. Děti z dětských domovů umístěných ve městech mají výrazně větší povědomí o fungování běžného života, lépe se orientují v životě, mají alespoň mlhavou představu o své budoucnosti.
10. Návrhy na zlepšení Lektoři doporučují věnovat delší a důkladnější pozornost přípravě dětí před vstupem do projektu. Umožnilo by to méně pracovat s motivací a více se věnovat konkrétním tématům. V navazujícím projektu lektoři doporučují návštěvu realizačního týmu či samotných lektorů v dětských domovech za účelem uskutečnění motivačního workshopu pro potenciální účastníky, diskuze s potenciálními účastníky a dobrovolné rozhodování účastníků o vstupu projektu. Při výběru spolupracujících dětských domovů je důležité dbát na skutečnost, aby v nich žily děti v adekvátním věku vhodným pro projekt, tzn. věk účastníků od 16-26 let. Pro děti ve věku mezi 17-26 let je tento druh práce a použité metody nejefektivnější, samozřejmě je co dát i mladším dětem, ale vyžaduje to jiný přístup k výuce. Některé děti opouštěly dětský domov v průběhu realizace projektu, což lektoři nepovažovali za prospěšné. Do budoucna je potřeba popřemýšlet, jak snížit riziko fluktuace cílové skupiny na minimum.
11. Spolupráce lektorů a pedagogů průvodců Jako velmi užitečná se ukázala spolupráce lektorů s pedagogy průvodci. Pedagogové referovali a sdíleli své dojmy z pedagogické činnosti a lektoři dávali návrhy na zlepšení, popřípadě na další postup. Konkrétně společně řešili například častý problém pedagogů průvodců, že je děti neposlouchají, nedělají, co se po nich chce. Pedagogům proto bylo doporučeno začít pracovat více s partnerským přístupem a jasně vymezenými hranicemi. Lektoři dále posilovali vzdělávání v asertivní komunikaci. Ukázalo se, že někteří pedagogové se věnovali v komunikaci nepodstatným věcem a informacím, tím ztráceli respekt a schopnost řídit skupinu. Většina workshopů s pedagogy probíhala tak, že v první části řešili společně s lektory aktuální témata a téma minulé, pedagogové byli plní dojmů a otázek, které bylo potřeba vyjasnit společnou respektující komunikací. V další části workshopu se pak lektoři věnovali konkrétním tématům workshopu a klasické výuce témat s cvičeními. Důležitým tématem workshopů se stala prevence syndromu vyhoření, zájem opakovaně přicházel přímo od pedagogů průvodců. Díky každodenním zkušenostem lektorů při práci s lidmi a dospívajícími hledajícími práci, mohli lektoři adekvátně poradit a doporučit cesty ke změnám. Jako důležitý se ukázal motivačně koučující přístup, o který pedagogové projevovali opakovaně zájem. Konkrétní výsledky lze spatřovat ve změně vnímání pedagogů průvodců a jejich celkovém přístupu ke vzdělávání dětí. Lektoři pedagogům předávali opakovaně inspirativní nápady a techniky, jak s dětmi pracovat, a především, jaký přístup zvolit. Šlo o přístup založený na hodnotách, akceptaci, respektu, společném cíli, zdravé osobní hranici, trpělivosti, motivaci. Důležitým výsledkem je podpora pedagogů v jejich komunikaci s účastníky projektu. Pedagogové o správnosti své práce někdy pochybovali, pravidelnými konzultacemi a upřímným sdílením docházelo k posílení sebedůvěry pedagogické práce a ke korekci neefektivní komunikace. Většina pedagogů používala na začátku projektu korektivní komunikaci zaměřenou na chyby a porušení pravidel, začínali komunikovat až tehdy, když docházelo k vychýlení. Díky lektorské činnosti dospěli lektoři k dialogu založenému na poskytování pozitivní zpětné vazby a upozorňování na úspěšné krůčky účastníků. Pozitivní zpětná vazba je bohužel stále něco neobvyklého a děti ji potřebovaly získávat, jinak se těžko orientovaly v tom, co je správné a co je špatné. Věděly, co je špatně, ale co je dobré, z toho nebyly schopny odvodit.
12. Vyjádření realizačního týmu projektu Lektoři po zkušenosti s realizací výukových kempů Hledání životní vize na ekofarmách doporučovali více víkendových výjezdů, které by prohlubovaly znalosti cílové skupiny zážitkovou formou. Na základě doporučení lektorů proto došlo v posledním monitorovacím období k navazujícím aktivitám rozšiřujícím témata modulu Hledání životní vize: 1. Byl zaměstnán lektor environmentální výchovy, který prohluboval znalosti primární cílové skupiny v oblasti environmentálního vzdělávání a zároveň se podílel na realizaci víkendového výukového kurzu s názvem „Psychosociální výcvik“. 2. Byla zaměstnána kariérová poradkyně, která prohlubovala znalosti cílové skupiny v oblasti přípravy na budoucí povolání, přípravy pro vstup na trh práce a orientaci cílové skupiny v možnostech vzdělávacího systému ČR. Kariérová poradkyně se rovněž podílela na realizaci víkendového výukového kurzu s názvem „Kariérové poradenství“. 3. Byla zaměstnána lektorka pracovněprávních vztahů, která prohlubovala znalosti primární cílové skupiny v oblasti pracovněprávních vztahů a pracovního práva. 4. Byla zaměstnána psycholožka, která rozvíjela psychologická témata modulu Hledání životní vize při vzdělávání pedagogů a poskytovala zpětnou vazbu na práci pedagogů formou Bálintovských skupin. 5. Byla uskutečněna jednodenní exkurze do Podkrušnohorského domu lidového umění, kde se cílová skupina seznámila s historií řemesel a osobně si mohla vyzkoušet práci tkalce, tradičního výrobce hraček, svíček, vonných pytlíčků a mnohé další.
13. Úvodní a závěrečné mapování cílové skupiny Úvodní a závěrečné mapování cílové skupiny prováděla Mgr. Karolina Homolová, která v projektu pracovala jako supervizor, následně jako speciální pedagog. Důležité informace k mapování: 1. Závěrečné mapování proběhlo oproti úvodnímu mapování jen se třemi dotazníky – Skríninkový dotazník a Žebříček hodnot, které cílová skupina vyplňovala bezprostředně po vstupu do projektu. A dotazník Postojové škály, který byl přidaný nově. 2. Závěrečného mapování se účastnila pouze primární cílová skupina – děti, které jsou v projektu od začátku, tj. mohl být sledován komplexní dopad všech klíčových aktivit projektu. S výsledky mapování byly zapojené dětské domovy seznámeny při závěrečném workshopu projektu dne 27.8.2012. Testové baterie úvodního mapování:
Testové baterie závěrečného mapování:
1. Skríninkový dotazník
1. Skríninkový dotazník
2. Žebříček hodnot
2. Žebříček hodnot
3. Sny a přání
3. Postojové škály
4. Dotazník sociální opory 5. Vysněné povolání, přání a nápady 6. Hierarchie hodnot 7. Co chci v životě zažít
Vážíme si spolupráce všech zapojených pracovníků.
Realizační tým projektu Budoucnost pro Samuela 2012
