Otcovství jako kvalitativní změna v životě muže. Bc. Michaela Konečná

Otcovství jako kvalitativní změna v životě muže

Bc. Michaela Konečná

Diplomová práce 2011

ABSTRAKT V teoretické části se zabývám vývojem otcovství – dějinami a podobami otcovství, archetypem otce a současným otcem zejména z pohledu aktivního otcovství. Popisuji změny, které otcovství přináší od plánování a odkládání rodičovství, přes těhotenství a porod, aţ k období po narození dítěte. Věnuji se také rituálu a syndromu Couvade, fenoménu otců na rodičovské dovolené a muţství a otcovství z pohledu vývojové psychologie. V praktické části zjišťuji, k jakým změnám dochází v ţivotě muţe, který se stane otcem a to zejména v oblastech chápání otcovství a role otce, partnerského/manţelského vztahu, vztahu k dítěti a trávení volného času.

Klíčová slova: otcovství, role otce, archetyp otce, aktivní otcovství, muţství, rodičovství, péče o dítě, domácí práce, změny v ţivotě muţe-otce, rodičovská dovolená, volný čas, slaďování.

ABSTRACT In the theoretical part I deal with the development of fatherhood – the history and forms of fatherhood, the archetype of a father and a contemporary father, especially from the perspective of active fatherhood. I describe changes which fatherhood brings, from planning and postponing of parenthood through pregnancy and childbirth, to the period after childbirth. I deal with ritual and the Couvade syndrome, the phenomenon of fathers on parental leave and with masculinity and fatherhood from the perspective of developmental psychology. In the practical part I find out what changes become in the life of a man who becomes a father, especially in the areas of understanding fatherhood and the role of father, partnership/marital relationship, relationship to the child and spending leisure time.

Keywords: fatherhood, the role of a father, the archetype of a father, active fatherhood, masculinity, parenthood, childcare, housework, changes in the life of a man-father, parental leave, leisure time, reconciliation

Ráda bych poděkovala Mgr. Heleně Řeháčkové za odborné vedení a rady, které mi poskytla při vypracování mé diplomové práce. Prohlašuji, ţe odevzdaná verze bakalářské/diplomové práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totoţné.

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 10 I

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 11

1

VÝVOJ OTCOVSTVÍ ............................................................................................. 12 1.1 DĚJINY A PODOBY OTCOVSTVÍ .............................................................................. 13 1.1.1 Antické Řecko, starověký Řím a Středověk ................................................. 13 1.1.2 Období renesance a osvícenství ................................................................... 14 1.1.3 Období průmyslové revoluce ....................................................................... 15 1.1.4 Předválečné a poválečné období 20. století ................................................. 16 1.1.5 Období od 70. let 20. století do současnosti................................................. 17 1.2 ARCHETYP OTCE ................................................................................................... 18 1.3 DNEŠNÍ OTEC ........................................................................................................ 19 1.3.1 Aktivní otcovství .......................................................................................... 20 1.4 VÝZNAM OTCE PRO DÍTĚ, RODINU A SPOLEČNOST ................................................. 24

2

OTCOVSTVÍ A ZMĚNY, KTERÉ PŘINÁŠÍ ....................................................... 27

2.1 PLÁNOVÁNÍ A ODKLÁDÁNÍ OTCOVSTVÍ ................................................................. 27 2.1.1 Adaptace na rodičovství ............................................................................... 29 2.2 TĚHOTENSTVÍ A POROD ........................................................................................ 30 2.2.1 Syndrom Couvade ........................................................................................ 31 2.3 OBDOBÍ PO NAROZENÍ DÍTĚTE ............................................................................... 32 2.3.1 Vztah otce a dětí ........................................................................................... 33 2.3.2 Partnerský ţivot ............................................................................................ 36 2.3.3 Muţ-otec na rodičovské dovolené................................................................ 37 3 MUŢSTVÍ A OTCOVSTVÍ Z POHLEDU VÝVOJOVÉ PSYCHOLOGIE ...... 40 3.1

OBDOBÍ MLADÉ DOSPĚLOSTI................................................................................. 40

3.2

SOCIALIZACE A PROMĚNA ROLÍ ............................................................................ 40

II

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 43

4

PŘÍPRAVA VÝZKUMU ......................................................................................... 44

4.1 PROJEKT VÝZKUMU .............................................................................................. 44 4.1.1 Formulace výzkumného problému – všeobecný cíl výzkumu ..................... 45 4.1.2 Specifické cíle výzkumu .............................................................................. 45 4.1.3 Výzkumné otázky ......................................................................................... 45 4.1.4 Analýza výzkumného pole – proměnné ....................................................... 45 4.1.5 Formulace předpokladů kvantitativního výzkumu ....................................... 46 4.1.6 Cílová skupina výzkumu – výzkumný vzorek ............................................. 46 4.1.7 Pouţité metody a techniky ........................................................................... 47 4.1.8 Výstupy výzkumu a jejich vyuţití ................................................................ 47 4.1.9 Harmonogram výzkumu ............................................................................... 48 5 ZPRÁVA O VÝZKUMU ......................................................................................... 49

5.1 PILOTÁŢ ............................................................................................................... 49 5.1.1 Realizace aktivit pilotáţe ............................................................................. 49 5.1.2 Výstupní studie pilotáţe ............................................................................... 50 5.2 VÝZKUM - REALIZACE AKTIVIT VÝZKUMU ............................................................ 55 5.3 VÝZKUM - VÝSTUPNÍ STUDIE VÝZKUMU ............................................................... 55 5.3.1 Úvodní otázky .............................................................................................. 56 5.3.2 Období plánování rodičovství aţ po narození dítěte – období těhotenství .................................................................................................... 57 5.3.3 Období plánování rodičovství aţ po narození dítěte – muţ u porodu.......... 59 5.3.4 Období plánování rodičovství aţ po narození dítěte – otcovství ................. 60 5.3.5 Období po narození dítěte – partnerský ţivot .............................................. 61 5.3.6 Období po narození dítěte – volný čas ......................................................... 62 5.3.7 Období po narození dítěte – změny.............................................................. 63 5.3.8 Období po narození dítěte – péče o dítě ....................................................... 66 5.3.9 Otcovství a role otce – muţ na rodičovské dovolené ................................... 66 5.3.10 Otcovství a role otce – změny a role otce .................................................... 70 5.4 VYHODNOCENÍ PŘEDPOKLADŮ ............................................................................. 72 5.5

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O VÝZKUMU ........................................................................ 73

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 75 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .............................................................................. 76 SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ..................................................... 80 SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................... 81 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 82 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 83

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií

10

ÚVOD Rodina je nejdůleţitější společenská instituce, plnící mnoho funkcí, která formuje člověka v ní vyrůstajícího a připravuje ho ţivot. Nejvíce na člověka působí rodina nukleární, tvořená rodiči a dětmi. Dítě je v mládí ovlivňováno svým otcem a matkou a později, poté, co převezme rodičovskou roli, ovlivňuje své potomky. Otec má velký význam jak pro rodinu, tak pro společnost, ale naplnění otcovské role není jednoduché. Muţ-otec se musí na otcovství adaptovat, je ovlivňován mnoha faktory a zároveň se potýká s předsudky, stereotypy a poţadavky okolí. Otec jiţ není pouze ţivitelem rodiny, ale ve společnosti stále přetrvávají stereotypy tvrdící, ţe otec má jen malý vliv na vývoj dítěte a není o něj schopen pečovat srovnatelně jako matka. Na druhou stranu jsou na muţe kladeny stále větší nároky a to jak na sdílení péče o děti, tak na vykonávání prací v domácnosti. Za určitý fenomén dnešní doby můţeme povaţovat muţe na rodičovské dovolené, kterých je ale z mnoha důvodů stále málo. Obecně můţeme říci, ţe ţena svou roli jiţ našla, úspěšně zvládá být matkou, realizuje se v zaměstnání i veřejném ţivotě, zato muţ svou kompletní roli stále hledá. Otcovství se muţi učí, vzniká postupně ve vtahu mezi otcem a dítětem a můţe mít mnoho forem, v současné době je stále frekventovanější tzv. aktivní otcovství, jako forma kaţdodenní péče a výchovy dětí. V období před narozením a po narození dítěte nastává v ţivotě muţe mnoho změn, které určitým způsobem ovlivňují jeho partnerský ţivot, roli, volný čas, finanční situaci, hodnotový systém apod. Tyto změny mohou být ovlivněny tím, zda se jedná o otce prvního dítěte nebo otce více dětí, odvíjí se od sociální a ekonomické situace, mezilidských vtahů v rodině a blízkém okolí, poţadavcích zaměstnání apod. Jiţ v těhotenství ţeny se u muţe mohou projevit psychické i fyzické změny, muţ můţe mít obavy ze zvládnutí rodičovské role a nastávající odpovědnosti. Proměnou prochází i partnerský vztah a to jiţ od těhotenství, přes porod aţ po období po narození dítěte. Účast otce u porodu vyvolává rozporuplné postoje – můţe být pozitivním ovlivněním vztahu s manţelkou/partnerkou a dítětem, ale také stresujícím záţitkem. Po narození dítěte dochází ke změně ţivotního stylu, otec se adaptuje na rodičovství a mnohdy podřizuje své potřeby potřebám dítěte. V partnerském vztahu můţe dojít k jeho prohloubení nebo naopak krizi, mění se mnoţství a způsob trávení volného času a také podíl zapojení se do domácích prací. Přes svou náročnost je otcovství pokládáno za úţasnou moţnost jak předat svým potomkům mnoho se sebe samotného, dovednosti, schopnosti, vzory a zároveň naplnit svůj vlastní ţivot.


I. TEORETICKÁ ČÁST

11


1

12

VÝVOJ OTCOVSTVÍ

Otcovství, na rozdíl od mateřství, není vţdy doprovázeno viditelnými fyzickými, hormonálními a dalšími tělesnými a psychickými změnami, které jsou ţeně-matce dány jiţ odedávna přírodou. Matka dává svému dítěti zcela nepopiratelně ţivot, ale identita otce není zřejmá, jak říká známé úsloví „matka je vţdy jistá, otec nikdy“. Podle Všeobecné encyklopedie (1997, s. 387) je otcovství: „Rodičovský právní vztah otce k dítěti spojený s právy a povinnostmi, zaloţený na tzv. vyvratitelných právních domněnkách.“ Otcovství ale není zaloţeno jen na „určení otce“, zvláště pak otce biologického, ale také na záměru a volbě být otcem. Otec se stává zodpovědným za své dítě dobrovolně, ne instinktivně jako ţeny. Ţeny totiţ geneticky dědí informace, jak si mají počínat jako matky, muţi umění otcovství nezískávají od přírody, ale musí se mu naučit. Otcovství tak vzniká postupně ve vztahu mezi otcem a dítětem. Zpočátku mívá otcovství podobu muţe připojujícího se do dvojice matky s dítětem, v průběhu prvních měsíců ţivota dítěte se proměňuje do skupiny dvoučlenné – otce s dítětem. Otec je pro člověka stejně tak důleţitou postavou jako matka a je ve své otcovské roli posuzován nejen za své chování k dítěti, ale také za své jednání ve společnosti. Obraz otce, jako skutečnost, kterou si v sobě jedinec nese, můţe být podle Müllera, Müllerové (2006) jednak obraz otce mocného a rivalizujícího, hněvajícího se a vyţadujícího a také pozitivního – zde můţeme otcovský obraz charakterizovat prvky rozvoje, podnětů ke zvídavému zájmu o svět, progresi, aktivitám a autonomii. V souvislosti se změnou společnosti se vyvíjelo i postavení otců v rodinách. Od otcovské nadřazenosti a absolutní moci nad dítětem ve starověkém Římě, hlavy rodiny a role učitele v předindustriální době do konce 18. století, přes odcizeného otce v počátcích průmyslové společnosti, ztraceného otce ve 20. století, aţ po návrat otce v 70. letech 20. století. Od konce 20. století do současnosti se objevuje tzv. „nový otec“ (Chmelařová, In Sedláček, Plesková, 2008, s. 34), dochází k přibliţování muţské a ţenské role, představa otce jako hlavního ţivitele a hlavy rodiny se mění na tzv. spolurodiče, který se aktivně podílí na výchově a péči o dítě. Jak uvádí Potančok (2010), odborná literatura pouţívá širokou škálu typových zařazení otcovství, jejichţ společným znakem je bipolárnost, dichotomie, neboli nabývání dvou hodnot, projevující se v očekávaném funkčním rodičovství muţe-otce a na druhou stranu dysfunkčním rodičovství. Tento autor prezentuje škálu typů otcovství takto: otec ţivitel a starostlivý (pečující) otec, dobrý a špatný otec, participující, zapojený opatrující otec a ne-


13

zapojující se „insolventní“ otec, rezidentní (bydlící společně se svými dětmi) a nerezidentní otec, přítomný a chybějící otec, generativní otec, tradiční a moderní otec apod.

1.1 Dějiny a podoby otcovství S měnící se historií dochází také k proměnám chápání významu otcovství, otce a jeho postavení ve společnosti. Za významná období v dějinách otcovství můţeme povaţovat dobu antického Řecka a starověkého Říma, dále renesance a osvícenství, průmyslové revoluce a nakonec období 20. století. Jak se význam otce a jeho postavení v rodině vyvíjelo, popisuji v následujících kapitolách. 1.1.1 Antické Řecko, starověký Řím a Středověk Kořeny moderního otcovství sahají do antického Řecka, ve kterém došlo ke krizi otcovství a do starověkého Říma. Mnohé instituce a zákony starověkého Říma doposud existují a některé se vztahují také k otcovství. Děti se otci bezpodmínečně podřizují a otec je neústupný ve vyţadování poslušnosti, protoţe si chce udrţet svou moc. V antickém Řecku se objevuje tzv. mýtus o jediném rodiči, podle kterého náleţí boţská síla ke stvoření nového ţivota pouze otci a za toto zplození mu náleţí boţské pocty. Podle Aristotela je schopnost plození dětí na otci, matka jej jen nepatrně doplňuje. „Muţ a ţena se na vzniku nového ţivota podílejí asi jako truhlář a dřevo na výrobě nábytku. Otec se účastní aktivně, matka je pasivní. Vytvořené má vlastnosti toho, kdo mu dal podobu; podíl matérie není patrný. Zplozená bytost je dítětem otce, protoţe se bude vyvíjet na základě genetické stopy obsaţené v semeni; není to dítě matky, protoţe prvotní látka neobsahuje genetické vlastnosti“ (Zoja, 2005, s. 110). Mýtus o výhradně otcovské plodnosti přetrvával v Evropě celé období středověku aţ do začátků osvícenství. V jednodušších společnostech se udrţoval ještě ve 20. století. Posilováním otcovské linie, manţelské a otcovské autority a prakticky ţádnými právy matek, docházelo ke znehodnocování partnerských svazků a povyšování mezigeneračních vazeb. Ve starověkém Římě pokračovala tradice otcovské nadřazenosti a spolu s vírou o muţské plodnosti se velmi rychle vyvíjela i kultura, kterou tvořili pouze otcové – matky se nemohly podílet na kulturním, ani společenském ţivotě. Otec byl povaţován za pilíř veřejného i soukromého ţivota také ve starověkém Římě, ale na rozdíl od antického Řecka měl absolutní moc nad svými dětmi. Mohl rozhodovat o jejich ţivotě a smrti a to po celý jejich ţivot. V představě otce se zobrazuje moc starověkého Říma a otcovství je přes-


14

ně vymezeno jak právně, tak sociálně. „Muţ se nestával otcem biologickou cestou, ale formálním aktem. Otcovství neznamenalo, ţe dotyčný zplodil se ţenou dítě; bylo třeba vyjádření vůle k otcovství. Otec veřejně zvedl svého syna do výše (vztah k dceři se omezil jen na materiální zaopatření), čímţ vyjádřil, ţe za něj přijímá zodpovědnost“ (Zoja, 2005, s. 145). Později byla zavedena povinnost starat se o děti a zaopatřit je. Na dodrţování této povinnosti bylo dohlíţeno a otec se zodpovědnosti vůči svým dětem nemohl zcela zbavit. Otcovství jiţ neznamenalo jen početí dítěte, ale také vytvoření pevného vztahu. Tím, jak přibývaly otcovské povinnosti, tak také docházelo k rozšíření práv otce a nekonečné lásce vůči dětem. Otcovská autorita byla pokládána za nezpochybnitelnou, a proto láska otce nevycházela z pokrevního příbuzenství, jemuţ je přikládán význam nejsilnějšího lidského pouta, ale ze svobodné volby. Po narození dítě nezískávalo ţádná práva, ty jim propůjčoval otec – otcovství bylo právo otce. Matka dala svému dítěti ţivot, ale do morálního a sociálního ţivota jej zasvěcoval otec. Proto docházelo k právnímu aktu a rituálu fyzického pozvednutí dítěte - syna, dítě, které otec nepozvednul, otce nemělo. Tento rituál u muţe částečně nahrazoval rituály, kterými prochází ţena při proměně v matku – jedná se například o početí, těhotenství a porod. Díky rituálu pozvednutí dítěte zůstal „pozvednutý“ syn „jediným“ a to, i kdyţ měl jeho otec více dětí. O několik staletí později je byzantským císařem Justiniánem zavedeno kanonické právo, podle něhoţ jsou muţi, kteří vstoupili do manţelství, automaticky povaţování za otce dětí svých manţelek. Tato norma, která platí i v současnosti, byla ustanovena jako prevence narození nemanţelských dětí a také jako záruka určité ekonomické stability v rodině. Po zavedení tohoto práva se rituál pozvednutí ztratil. V období středověku je nejvýznamnější autorita církev, otci nebyla věnována skoro ţádná pozornost. Plození dětí se odehrávalo téměř výlučně v rámci rodiny, morální kodexy a sociální systém se rozšiřovaly po celém území Evropy. Z pohledu římskokatolické církve je, na sklonku středověku a začátku renesance, věnována větší pozornost Marii jako matce (Zoja, 2005). 1.1.2 Období renesance a osvícenství Významným mezníkem ve vývoji otcovství se stává období renesance a reformace, kdy se díky rozmachu měst, novým ekonomickým moţnostem, kladení důrazu na člověka a poznání zformovaly podmínky pro malou moderní rodinu. Na vrcholu této rodiny pak stojí otec, coţ můţeme interpretovat jako nový vzestup otce. Názory na tento vzestup otce se liší


15

a to v závislosti na tom, zda se na něj díváme z pohledu sociologického nebo psychologického. „Ze sociologického hlediska patriarchální nukleární rodina stále sílí aţ do 19. století, ba aţ do století dvacátého, a otcovská autorita se udrţela aţ do Francouzské revoluce. Z psychologického hlediska naopak obraz otce jakoţto nebeské mocnosti řídící pozemské instituce dosáhl nejvyššího bodu v antice a od té doby nezadrţitelně upadal“ (Zoja, 2005, s. 152). Aţ zhruba do konce 18. století byl otec nezpochybnitelnou hlavou rodiny, poté začala být jeho autorita v Evropě oslabována a to díky změnám v kultuře, společnosti a historii. Otec vykonával práci často přímo doma nebo v jeho blízkém okolí (především se jednalo o práci v zemědělství nebo řemesle), mohl při ní být se svými dětmi, které mu pomáhaly a otec se tak mohl aktivně zapojovat do jejich výchovy. Po dlouhé době v minulosti, kdy byla péče o syny vykonávána matkami, je nyní realizována otci. Dospívající syn sleduje svého otce při nejrůznějších činnostech, napodobuje jej, přebírá jeho myšlení, ve většině případu se učí jeho profesi a naprosto spontánně povaţuje postavu otce za svůj vzor. Podle Burgessové (2004) jsou na typickém obrazu rodiny v 18. století zpodobněni stojící dominantní otec a sedící submisivní matka, otec zvedá své dítě do výšky a potvrzuje tím své otcovství. Otec byl obecně povaţován za toho rodiče, který utváří své dítě a má jej připravit na ţivot mimo svůj domov a povinnosti v budoucnosti. Dohlíţel na péči o děti, staral se o jejich vzdělávání i morální a náboţenský vývoj. 1.1.3 Období průmyslové revoluce To, co platilo v období předchozím, kdy otec vykonával práci, která jej ve většině případů neodváděla z domova, s dětmi trávil hodně času, vychovával je a učil se s nimi, v důsledku čeho se stával jejich vzorem, přestávalo být skutečností v průběhu průmyslové revoluce v 18. a 19. století. „Chudnutí venkova, růst počtu obyvatel a nové pracovní moţnosti vedly stále širší masy k práci v továrnách. Z historicko-ekonomických příčin tento proces pokračoval a zasáhl i další země a sociální třídy. Návrat na venkov nebyl moţný, urbanizace postupovala a ţivotní podmínky se v omezeném městském prostoru zhoršovaly“ (Zoja, 2005, s. 162). Továrny zpočátku zaměstnávaly více ţeny a děti neţ muţe, k čemuţ docházelo z finančních důvodů – ţeny a děti byly levnější pracovní sílou neţ muţi. Ţeny tak poprvé v historii mohly vydělávat tolik jako muţi, často i více. V důsledku čehoţ došlo k podrývání autority a suverenity otce a také k oslabování soudrţnosti rodiny. Jak se průmyslová revoluce vyvíjela, začal růst zájem o muţské pracovníky - dělníky, výdělečná čin-


16

nost se tedy sice znovu stala doménou muţů, ale honba za výdělkem odváděla otce od rodiny. V tomto období industrializace se objevuje otec jako cizinec, tzv. neviditelný otec. Dochází k oddělení muţských a ţenských rolí v rodině, pracovního a domácího prostředí. Podle Chmelařové (In Sedláček, Plesková, 2008) je na přelomu 18. a 19. století zodpovědná za péči o děti, jejich výchovu a domácnost matka, odpovědnost za děti přechází postupně z otce na ni, rodina dostává nový charakter. Děti ztrácejí kontakt se svým otcem a jeho prací, mnohdy ani netuší, co přesně jejich otec v zaměstnání dělá. Z formálního hlediska otec zůstává hlavou rodiny, přináší do ní peníze, ale přestává být vzorem svým dětem a ani je nevzdělává, tak jako dříve. Ze všech těchto skutečností pak vyplynul obraz ţeny-matky jako postavy, která jako jediná má dovednosti a schopnosti potřebné k péči a výchově o děti a ve společnosti se rozšířil předsudek, ţe se dokáţe postarat o děti mnohem lépe neţ muţ. Dlouhá pracovní doba v zaměstnání a prodluţování cesty do práce vede k trávení stále méně času otců doma ve své rodině a to s výjimkou času věnovaného potravě a odpočinku. Otcové tráví raději svůj volný čas v hospodách a klubech a v závislosti na úsilí nazvat odtrţení dělníka od jeho rodiny, který byl dříve současně také jeho pracovním světem, se objevuje slovo odcizení (Burgessová, 2004). Odcizení se začíná projevovat také touhou muţů po úspěchu v zaměstnání, rostoucími pracovními ambicemi a odsunutím otcovství na „druhou kolej“. Podle Burgessové (2004) se v západní společnosti 19. století objevuje další postava muţe, nedůstojný otec - chudý městský otec, který opustil venkovský ţivot, zbavený své identity, bez úcty svého okolí i sebeúcty. 1.1.4 Předválečné a poválečné období 20. století Velkou roli ve vývoji otcovství hrály ve 20. století dvě světové války, ve kterých odcházeli otcové od svých rodin a jejich nepřítomnost ovlivňovala vývoj dětí i jejich vzájemné vztahy. Neviditelný otec z období průmyslové revoluce je tedy opět „na scéně“. Do popředí zájmů psychologů a pedagogů se dostává dítě a pozornost je zaměřena na zkoumání odloučení od jednoho z rodičů, které můţe vést aţ k psychické deprivaci dítěte. Zejména první polovina 20. století se vyznačuje zájmem o symbiotický vztah mezi matkou a novorozeným dítětem, o kterém se předpokládalo, ţe je nenahraditelný a ani zastupitelný otcem dítěte. Vzniká tzv. kult mateřství, otec je zejména na začátku ţivota dítěte odsunut do pozadí a význam otcovství je podceňován. Uvaţování nad otcovstvím a mateřstvím bylo ovlivňováno psychoanalytickou teorií. „Freud se domníval, ţe první formy sociálního ţivota a primi-


17

tivní formy náboţenství se vytvořily na základě bratrské spolupráce synů, kterým se po zavraţdění otce podařilo omezit vzájemnou rivalitu i pocit viny. Tisíciletý proces zvnitřnění obrazu otce vedl podle Freuda k tvorbě Nadjá uvnitř osobnosti a civilních a náboţenských institucí ve vnějším světě. Tím svět získal otcovský ráz...“ (Zoja, 2005, s. 188). Psychologové pokračující v odkazu Sigmunda Freuda však ve 20. století téma otcovství často zastiňovali vztahem matky a dítěte. Teprve později je vyvozen závěru, ţe pro dítě není důleţitá přítomnost pouze matky, ale také otce a ţe otec je schopen pečovat jiţ o malé děti naprosto srovnatelně jako jejich matka. 1.1.5 Období od 70. let 20. století do současnosti V 70. letech 20. století dochází k výrazné změně ve vnímání otcovství a k proměně role, kterou v rodině hraje otec. Na jedné straně lze vidět pozitivní změnu jak ve vztahu u muţeotce ke svým dětem, který se více zajímá o jejich vývoj a výchovu, tak ve společnosti, kde sílí názor, ţe otec je schopen vykonávat veškeré aktivity týkající se péče o dítě. Podle Chmelařové (In Sedláček, Plesková, 2008) zkoumá společnost druhy činností, které otec se svými dětmi vykonává, čas, který s nimi tráví a dospívá k názoru, ţe zvýšený zájem o otcovskou roli přináší tzv. návrat otce. Na druhé straně, jak uvádí Chmelařová (In Sedláček, Plesková, 2008, s. 33): „Pod vlivem společenských změn začala být narušována dosud poměrně stabilní pozice muţe a otce ve společnosti, která ačkoli byl do jisté míry vyloučen z intenzivních vztahů se svými dětmi v jejich raném dětství, nacházel aţ do této doby své jasně určené místo alespoň ve sféře veřejné a zde si z velké části utvářel i svou identitu.“ Hovoří se o tom, ţe muţ hledá své místo, svou roli jak ve společnosti, tak v rodině. Ţena obecně si jiţ dokázala získat rovnocenné postavení v zaměstnání, není ekonomicky závislá na svém manţelovi/partnerovi, zastává významné posty ve společnosti i politice a muţi se všech oblastech ţivota minimálně vyrovnává. Zato pozice muţe je oslabena a ten často není spokojený se způsobem svého rodinného ţivota. Na muţe jsou kladeny vysoké nároky, jak v zaměstnání, tak v rodině, díky čemuţ můţe docházet k vnitřním konfliktům mezi osobností jedince a společností. Podle Chmelařové (In Sedláček, Plesková, 2008) přináší konec 20. století a začátek 21. století nové přístupy k rodičovství, ve společnosti sice ještě částečně přetrvávají tradiční názory na otcovství a roli muţe a ţeny, ale převaţuje uskutečňování různých forem otcovství podle toho, jak které vyhovují konkrétní rodině. Otec je častěji se svými dětmi na rodičovské dovolené, tráví s nimi více volného času, objevuje


18

tzv. aktivní otcovství a péči o své děti se věnuje minimálně tak jako svému zaměstnání. Ve společnosti ubývá stereotypů o muţství a současný moderní otec je nazýván tzv. novým otcem. Otcové sami, i bez nátlaku společnosti nebo své manţelky, uvaţují nad svým současným i budoucím vztahem s dětmi a nad tím, jak dosáhnout co nejlepšího vztahu. Muţotec tak, spolu s matkou dítěte, hraje nejdůleţitější roli v ţivotě dítěte a zároveň prostřednictvím rodičovské pozice formuje svou muţskou identitu.

1.2 Archetyp otce Představitel analytické psychologie Carl Gustav Jung, švýcarský psycholog a psychiatr, se původně zabýval psychoanalytickou školou, později formuloval svou vlastní teorii zahrnující osobní a kolektivní nevědomí. Osobní nevědomí obsahuje pudové impulzy a potlačená dětská přání. Kolektivní nevědomí můţeme podle Kerna (2000) chápat jako zděděnou zkušenost historie celého lidstva, místo, kde nalezneme základní lidské zkušenosti a to formou „prvotních obrazů“ – ty označuje Carl Gustav Jung jako archetypy. V kolektivním nevědomí, zahrnujícím archetypy, nedochází v průběhu historie ke změnám, různé kultury přicházejí a jsou nahrazovány jinými, ale archetypy jsou stále neměnné a společné všem lidem. Můţeme je nalézt v mýtech, pohádkách, pověstech, v umění, ve společnosti, jsou součástí rituálů, fantazií, snů a symbolů a objevují se také v běţném kaţdodenním proţívání a chování jedince. Konkrétními archetypy a symboly mohou být např. zrození, smrt, archetyp dítěte, archetyp matky – tzv. velká matka, archetyp otce – tzv. praotec, obraz Boha, kouzlo, nebe a podsvětí, síla a další. Příkladem tradičního archetypu je hrdinský mýtus, jehoţ hlavní postava dokáţe vítězit nad zlem v podobě draků, démonů apod. Archetypy se nalézají ve všech oblastech ţivota člověka a motivují jej i společnost k rozvoji toho dobrého i toho zlého. Archetyp otce je součástí archetypu muţství a spolu s archetypem matky také archetypu rodičovského. Objevuje se u muţe v období dospívání a u ţeny před obdobím gravidity, nebo na jejím začátku. Müller, Müllerová (2006, s. 33) o archetypu otce uvádí, ţe: „Má biologickou a psychickou stránku, kterou lze vyčíst ze snů nastávajících otců a těhotných ţen. Ve snových symbolech se do jisté míry aktivují a regenerují aspekty archetypu otce a matky, které jsou potřebné pro úlohu nastávajících rodičů. Biologické aspekty otcovství nekončí zplozením, jak dokládají nové poznatky výzkumu hormonů a výzkumu vazby: rovněţ u otce dochází k vylučování „hormonu lásky“ oxytocinu, který podporuje chemickou vazbu mezi kojící matkou a kojencem.“ Archetyp otcovství v sobě


19

skrývá velkou sílu. Ať v něj věříme nebo ne, vţdy kdyţ se zaměříme na určitého konkrétního otce, zjistíme, ţe se na něj díváme s určitými předsudky, před-pochopeními. Zabýváme-li se otcovstvím, porovnáváme to, co otec udělal s tím, co jsme očekávali a představovali si, ţe by měl nebo neměl udělat. “Otcovský archetyp obsahuje takové aspekty jako autoritu, závaznost, to znamená platnost pravidel, spravedlnost, trest a odpuštění, odvahu, hrdost a lásku ke svobodě, tradice, vědomosti a hodnoty“ (Müller, Müllerová, 2006, s. 34). Spolu s otcovským archetypem otec-vládce (který představuje např. vládce bohů Zeus) byl mytology objeven i další otcovský archetyp a to otec země. Ten představoval plodnost a byl povaţován za pečovatele. V průběhu historie a s vývojem kultury došlo k zpřetrhání starodávných vazeb např. k plození. Podle Burgessové (2004) je ve společnostech, které si otce země udrţely ve svých mytologiích, obvykle přijímáno pečovatelské chování muţů vůči malým dětem jako norma, naproti tomu ve společnostech, které se obrazu otce zřekly, jsou vnímány vztahy muţů k malým dětem jako deviantní.

1.3 Dnešní otec Konec 20. století přinesl změny v postavení a roli otce v rodině, které přetrvávají do současnosti. V 70. letech 20. století se spolu s modelem nového otce objevilo i téma aktivního otcovství a celospolečensky se prosazuje názor, ţe otcové jsou schopni, stejně jako matky, se podílet na péči o dítě. Moţný (2006, s. 193-194) uvádí, ţe: „Od poloviny století se nejprve měnil tradiční model muţe jako ţivitele rodiny a ţeny jako pečovatelky přes dvoufázový model s poklesem míry zaměstnanosti obou partnerů na konci starého reţimu. Nový reţim pak zvrátil tento trend a v mateřském věku opět přibylo ţen, které zůstávají doma a podporují muţe, jenţ je vrcholově a úspěšně profesionálně (vesměs manaţersky) angaţován.“ V současnosti se znovu objevuje „ztráta“ otce, jiţ ne v niţší třídě společnosti u muţů, zejména dělníků za období industrializace, ale muţů vykonávajících určitá zaměstnání, jako je např. manager, ředitel, podnikatel apod. Tito otcové mají nepravidelnou pracovní dobu, která se mnohdy ještě prodluţuje, zaměstnání se věnují i ve svém volném čase a absolvují sluţební cesty, které je odvádějí mimo domov a rodinu. Otec je tak v omezeném kontaktu s dětmi, dochází ke zhoršování komunikace ve vztahu otec-dítě/děti a otec nemůţe svým dětem dostatečně předat péči a hodnoty v takové míře, jaké by chtěl. Zejména z důvodu pozdějšího rodičovství a delšího vzdělávání se projevuje odstup mezi generacemi otec – dítě. Otec a jeho dítě mají jiné zájmy, tráví volný čas různě – např. Zoja (2005) uvá-


20

dí, ţe podle výzkumů je nejčastější společnou aktivitou otců a jejich dětí sledování televize. Role otce jako učitele mnohdy vymizela, dítě často předčí své rodiče ve znalostech a pouţívání nových moderních technologií a jako své partnery pro hry a činnosti vyhledává své vrstevníky. „V posledních několika letech obecně dochází ke kvalitativnímu posunu směrem k akceptaci různých vzájemně odlišných forem praktikování a proţívání otcovství, ačkoli do jisté míry přetrvávají i některé náhledy a postoje k otcovství, které by bylo moţné nazvat tradičními“ (Chmelařová, In Sedláček, Plesková, 2008, s. 34). V současnosti se tedy objevují různé typy a ideály otců – od otce ţivitele, který dětem věnuje minimum času, přes muţe angaţovaného v aktivním otcovství a dělícího se o povinnosti v domácnosti s partnerkou/manţelkou aţ po otce na rodičovské dovolené. 1.3.1 Aktivní otcovství Jak uvádí dokument Ministerstva práce a sociálních věcí věnovaný projektu „Táto, jak na to?“: „Aktivní otcovství můţe mít řadu podob. Tou nejběţnější je zapojení otců do kaţdodenní péče o děti počínaje hygienou, přes hlídání, vodění do školky a školy aţ po výchovu a utváření hodnotového ţebříčku dětí. V širším pojetí zahrnuje aktivní otcovství i pravidelný podíl otce na péči o rodinu a domácnost včetně spravedlivého rozdělení domácích prací mezi muţe a ţeny“. Nový otec je schopen bez problémů přijímat úlohu pečovatele, nevymezuje svou muţskou identitu vůči ţenské a za stejně důleţité povaţuje trávení času se svými dětmi i seberealizaci v zaměstnání. Nedá se říci, ţe by koncept aktivního otcovství v současnosti převládal, existuje spolu s dalšími formami otcovství, ale postupně se začíná objevovat ve stále větší míře. Podle projektu Táto, jak na to?“ jsou překáţkami bránícími rychlejšímu rozšiřování angaţovanosti otců nedostatek informací a zejména ekonomicko-pracovní faktory, na druhé straně muţe k aktivnímu otcovství vedou nejenom vlastní přínosy, kdy má moţnost navázat blízké vztahy se svými dětmi a posílit jednotu rodiny, ale také poţadavky manţelek/partnerek, které vyţadují, aby se muţi podíleli na domácích povinnostech i v péči o děti. V neposlední řadě pak muţe ovlivňuje také společnost, pro kterou je aktivní otcovství výhodné, např. díky němu dochází k realizaci rovných příleţitostí muţů a ţen na trhu práce a poklesu násilí uskutečňovaného na ţenách. Pokud se budou otcové více zapojovat do péče o děti, nebudou mít zaměstnatelé se stereotypy v péči spojeny pouze ţeny a umoţní, v ideálním případě, vybírat ty nejkvalitnější zaměstnance bez ohledu na své předsudky.


21

Koncept aktivního otcovství umoţňuje rozdělení nebo střídaní pečovatelských rolí ne podle zaběhlých stereotypů, ale podle aktuální potřeby jednotlivých členů rodiny. Rozdělí-li se péče o dítě mezi otce a matku, usnadní se tím návrat ţeny do zaměstnání, dojde ke zkrácení doby, po kterou není ţena aktivní na trhu práce a stát nebude tolik zatíţen vyplácením sociálních dávek. Podle Českého statistického úřadu bylo v České republice v roce 2009 ekonomicky aktivních 78,5 % muţů, ţen pouze 61,5 %, coţ je o 17 % méně. Průměrná mzda za rok 2009 u ţen dosáhla 22.414,- Kč, u muţů byla o 7.539,- Kč vyšší. Na rodičovskou dovolenou nastupuje pouhé 1 % muţů, srovnáváme-li je se ţenami. I z těchto statistických údajů vyplývá, ţe ve společnosti stále přetrvávají stereotypy týkající se rolí muţe a ţeny. Muţi jsou ţivitelé a ţeny se ve větší míře starají o děti a domácnost. Jak uvádí Národní koncepce rodinné politiky, pokud by se podařilo odstranit tlaky plynoucí se stereotypů a působící na muţe a ţeny, dosáhli bychom moţnosti rozdělit jak povinnost ekonomického zajištění, tak povinnost péče o děti a domácnost, mezi obě pohlaví. V důsledku by to pravděpodobně znamenalo sníţení zodpovědnosti muţe za finanční a materiální zabezpečení, více prostoru pro věnování se dětem a zároveň odstranění platové diskriminace ţen na trhu práce. Otázkou je, zda odstranění některých těchto stereotypů většina muţů a ţen poţaduje. Jestli by si ţeny, pokud by měly na výběr zůstat např. s dětmi doma anebo jít do zaměstnání, vybraly nástup do zaměstnání a na rodičovské dovolené by „dobrovolně“ zůstal muţ. Podle mého názoru (a vyplývá to i z výsledků mého výzkumu) je hlavním důvodem toho, ţe se ţena vrací do zaměstnání a péči o dítě přebírá muţ, finanční stránka – ţena má jistější práci, vyšší výdělek. Pokud by výdělky byly stejné, zůstala by ve většině případů na rodičovské dovolené pravděpodobně ţena. Další otázkou je, zda bychom za příčiny povaţovali výchovu, určené sociální role, genetickou výbavu, stereotypy ve společnosti nebo svobodnou vůli ţeny, případně kombinací těchto faktorů. Koncept aktivního otcovství je ovšem potřeba podporovat, veřejně o něm mluvit a podporovat chápání otcovství jako součást pojmu rodičovství, které je „zakořeněno“ v představách lidí jako synonymum pro mateřství. Poukázat na pozitivní význam aktivního otcovství je tedy cílem projektu „Táto, jak na to?“ realizovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí, který je kofinancován z dotace Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost Evropského sociálního fondu. „Hlavním cílem projektu je dosáhnutí toho, aby se muţi/otcové v rámci svých moţností více zapojovali do péče o své děti a o domácnost; aby zaměstnavatelé více a nediskriminačně akcepto-


22

vali zájem muţů/otců zapojovat se do péče o děti a vycházeli jim vstříc; aby novináři přijali problematiku aktivního otcovství jako nové aktuální téma, a pomohli tak vyvolat širší veřejnou diskusi; aby se nevládní neziskové organizace s podobným nebo blízkým zaměřením mohly k našemu projektu připojit; a aby zákonodárci a samospráva podpořili prosazení konceptu aktivního otcovství do české rodinné politiky“ („Táto, jak na to?“). Tématem angaţovaného otcovství se v rámci slučitelnosti profesních a rodinných rolí zabýval také „Akční plán na podporu rodin s dětmi pro období 2006 – 2009“ v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Základní činností bylo analyzování podmínek angaţovaného otcovství a navrhnutí opatření směřujících ke zlepšení těchto podmínek. „Národní koncepce rodinné politiky“ z roku 2005 realizovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí se angaţovaným otcovstvím zabývala v kapitole „Postavení otce v rodině“. Jako cíl podpory rodičovství a rodinné soudrţnosti uvádí podporu většího zapojení muţů do péče o děti, která kromě posílení vztahu k dětem, partnerce/manţelce a upevnění rodiny přispívá také ke sníţení zátěţe ţen vyplývající ze souběţného vykonávání zaměstnání a péči o děti a domácnost. Doporučuje zavedení institutu „otcovské dovolené“ a různé formy čerpání rodičovské dovolené otci. „Národní koncepce rodinné politiky“ uvádí opatření, která vedou k vytváření podmínek vedoucích k většímu zapojení muţů do péče o dítě jiţ od narození a prostřednictvím mediálních kampaní se snaţí popularizovat angaţovanost muţů v bezprostřední péči o rodinu. V rámci rodinné politiky můţe k vytváření podmínek pro větší zapojení se muţů v péči o dítě přispívat institut „otcovského“. Institut otcovské dávky byl vládou České republiky schválen jiţ v listopadu 2008 v rámci Prorodinného balíčku, do dnešního dne však není realizován v praxi. Jak se uvádí v Prorodinném balíčku, účelem „otcovského“, jako nástroje na podporu aktivního otcovství, je podpořit vazbu mezi otcem a jeho dítětem v rané fázi ţivota dítěte, případně mezi osobou, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů a dítětem a stabilizovat vztahy v rodině. Jednou z důleţitých zásad otcovské uváděné v Prorodinném balíčku je, ţe: „Pojištěnec musí nastoupit na otcovské nejpozději do uplynutí šesti týdnů věku dítěte nebo do 6 týdnů ode dne svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů, otcovské náleţí jen, bylo-li dítě převzato do takové péče do dosaţení věku 7 let“. Tato nová dávka nemocenského pojištění má za cíl podpořit finančně otce v době dočasného přerušení výkonu výdělečné činnosti a to bude-li starat o dítě výlučně, anebo pečovat spolu s matkou dítěte. Podle Prorodinného balíčku má být dávkou „otcovského“ podpořena


23

ochota otců vyuţít rodičovské dovolené alespoň v prvním období ţivota dítěte - právě toto období je z hlediska péče a nastalých změn nejobtíţnější, zvláště, jedná-li se o prvorozené dítě a také v tento čas dochází k utváření základních vztahů členů rodiny k dítěti. Kromě upevnění vztahů otce a dítěte můţe také „otcovské“ napomáhat ke snazší identifikaci muţe s otcovskou rolí. Zavede-li se dávka „otcovského“ do praxe, vytvoří se stav běţný v řadě evropských zemí, ve kterých byla zavedena otcovská dovolená. Muţi - aktivní otcové mohou mít ve společnosti mnoho různých podob, někdy je takto vnímáme, pokud se věnují dítěti, hraji s ním, jezdí na výlety, „dělají legraci“, učí je novým dovednostem a tráví s nimi hodně svého volného času. Jindy můţeme povaţovat za aktivního otce, i kdyţ ne zcela v souladu s poţadavky a očekáváními na angaţovaného otce, muţe, který je schopen finančně se postarat o svou rodinu a hmotně ji dovede zabezpečit a to i kdyţ tráví většinu svého času mimo domov v zaměstnání. I pak můţe být otec určitým způsobem stále „přítomen“ a to díky matce, která o otci hovoří a vzpomíná na něj např. větami: „Co na to asi řekne tatínek?“, „Aţ se to tatínek dozví, to bude mít radost!“ Obecným ideálem je pravděpodobně model, který by spojoval obě popisované skutečnosti. Podob otcovství je mnoho a můţe se nám zdát, ţe proměny od otce ţivitele po aktivního otce trvají příliš dlouho ve srovnání např. s posunem ve vnímání emancipovaných ţen bojujících za rovnoprávnost ve všech oblastech pracovního i veřejného sektoru. V dnešní době jiţ běţně otcové zvládají roli „otce na legraci“, roli otce, který nás učí riskovat, roli otce, který se v případě potřeby dokáţe postarat o své dítě a pomáhá své manţelce/partnerce, dokonce ji ještě ubezpečuje, jak ona dokonale zvládá péči o děti, o domácnost i zaměstnání (někdy proto, aby ji naznačil, ţe kdyţ ona všechno tak krásně dovede zvládnout, tak jeho pomoc není vlastně třeba a ještě by něco z toho popletl a neudělal tak dobře, jako ona, apod.). Stále častěji se můţeme setkat se snahou o genderově vyrovnaná manţelství/partnerství a méně často, ale přesto, s otci, kteří se stávají hlavními pečovateli. Podle Šmídové (2008) se ale manţelé/partneři mnohdy snaţí o genderově vyrovnané, rovné a spravedlivé domácnosti, coţ se jim i často podaří, ale jen do chvíle, kdy si pořídí první dítě. Podle norského sociologa Holtera (In Šmídová, In Sedláček, Plesková, 2008) je poté na mladou rodinu vyvíjen tlak společenských norem a očekávání, také mnoho oficiálních opatření v legislativě a sociální politice, které je nakonec dovedou k racionálnímu rozhodnutí, ţe manţelka/partnerka zůstane doma s dítětem a otec se plně věnuje zaměstnání, včetně práce přesčas, proto, aby


24

svou rodinu zabezpečil. Po návratu ţeny do práce můţe dojít buďto k návratu genderově vyrovnané domácnosti anebo, a to je pravděpodobnější, zůstane rozloţení rolí stejné jako doposud, ať z důvodu ekonomického anebo navyklosti a pohodlnosti. Obecně můţeme říci, ţe dnešní muţi-otcové mají moţnost realizovat se v zaměstnání a veřejné oblasti a zároveň si uţívat rodinných radostí. Zvládání obou těchto sfér mohou vnímat jako stresující, ale na druhé straně tím dokazují sami sobě i společnosti, ţe se muţ můţe postarat o dítě stejně dobře jako matka dítěte.

1.4 Význam otce pro dítě, rodinu a společnost Význam otce pro dítě, rodinu a společnost můţeme ve společnosti často vnímat jako podceňovaný, nepodstatný a rozporuplný. Otec je přitom pro dítě důleţitý jiţ od doby prehistorické, kdy zaopatřoval celou rodinu a to v takovém rozsahu, který je u primátů velmi neobvyklý – zabezpečoval potravu, vyhledával místo k přebývání, chránil děti a učil je mnoha dovednostem, ale také jim předával zkušenosti do budoucího ţivota. Tradiční pohled na roli otce ve vývoji dítěte ukazuje, ţe aktivní otec můţe mít vliv na schopnost empatie a porozumění v ţivotě svého dítěte a rozvíjí jeho tvořivý potenciál. Ţivotní úlohou dítěte je dosáhnutí nezávislosti a otec v ní hraje důleţitou roli. Jak uvádí Biller (In Bakalář, 2002, s. 128): „Otcovo povzbuzování dítěte k větší nezávislosti je často vhodnou protiváhou k přemíře ochranitelských tendencí matky. (...) Matky mají tendenci být nadměrně ochranitelské, zejména vůči prvorozeným, zatímco otcové mají tendenci předčasně očekávat nereálný stupeň autonomie a nezávislosti, zejména u chlapců. Kdyţ se na výchově dítěte podílejí oba rodiče, pak jejich kombinovaná očekávání obyčejně vyústí v přístup realističtější a méně extrémní.“ Otec je významný také pro budoucí vztahy dítěte – má-li otec syna, vnímá syn, jak se otec chová ke své manţelce/partnerce, zda se stará o domácnost, o děti, je mu vzorem pro chování ve své budoucí rodině, ke své ţeně/partnerce. Má-li otec dceru, ovlivňuje schopnost své dcery jednat a vycházet s muţi a na základě vzorů chování svého otce si dcera utváří postoje vůči jiným muţům, včetně svých budoucích manţelů/partnerů. Otec hraje jedinečnou roli také v procesu triangulace. Podle Bakaláře (2002) je triangulace psychologický proces probíhající v rodině mezi dítětem, otcem a matkou. Jeho cílem je umoţnit dítěti, aby navázalo další citový vztah (dosud vázaný pouze na matku) a to směrem k otci. Učiní tak vše pro to, aby později, aţ se stane dospělým, mohlo vést samostatný citový ţivot. Jak uvádí Matějček (In Bakalář, 2002, s. 131-132) děti potřebují tatínka, protoţe:


25

„V druhém a třetím roce dítě vrůstá do své rodiny a vytváří si vědomí rodinné příslušnosti. Získává tzv. rodinnou identitu, coţ znamená - já sem patřím, mám určitý význam a určitou hodnotu a tohle jsou moji lidé. A k tomuto období se vztahuje další psychologický objev, ţe totiţ vědomí identity, vědomí vlastního já se dříve a lépe utváří tehdy, jestliţe je dítě účastno ve vztahu trojstranném (já-ty-on) neţ jen ve vztahu pouze dvojstranném (já-ty). Jeli jenom s matkou (já-ty), jde vlastně o jeden vztah se dvěma póly. Je-li tu však i otec, zaţívá dítě jeden takový dvoupólový vztah k matce, druhý k otci a navíc je svědkem třetího vztahu mezi matkou a otcem. Z tohoto trojúhelníku mu teprve vyplyne vědomí vlastní svébytné osoby.“ Otec dále umoţňuje dětem nebýt tolik závislí na své matce a psychologicky se od ní odpoutat. Součástí psychologické podstaty otcovství je autorita otce. Fromm (In Bakalář, 2002, s. 134) uvádí, jaký je konkrétní vliv otcovské autority v rodině: „Osoba otce... představuje muţem vytvořený zákon a pořádek, sociální normy a povinnosti; otec je ten, kdo trestá nebo odměňuje. Jeho láska je podmíněná a dá se získat tím, ţe se dělá, co se vyţaduje. Proto můţe osoba vázaná na otce mnohem spíše doufat, ţe si získá jeho lásku tím, ţe bude vykonávat jeho vůli.“ Nepřítomnost otce má také velký vliv na dětský vývoj a můţe vyústit i poruchami vývoje dítěte. Negativním dopadem nepřítomnosti otce je např. nevytvoření si „zdravého“ vztahu vůči autoritám. Nepřítomnost otce ve výchově dítěte můţe vést aţ k patologickým jevům, jako je např. kriminalita, různé druhy závislostí, asociální chování a jednání (šikana), vzdor proti normám a zákonům apod. Otec je významný pro vývoj dítěte také v případě, kdy matka dítěte má určitou charakterovou zvláštnost nebo psychickou poruchu, o které ona sama ani nemusí vědět, a otec v tomto případě můţe tyto zátěţe vyvaţovat, případně je neutralizovat. Pokud by v těchto situacích otec na dítě nepůsobil, je pravděpodobné, ţe by se zátěţ matky mohla na vývoji dětí negativně projevit. Ideální otec, jaký je? Dokáţeme dnes vůbec popsat, jakého otce představuje? Povaţujemeli za ideál vysoce hodnocené a obecně uznávané hodnoty, které působí na chování jednotlivce, pak ideální otec představuje vzor, kterého bychom chtěli dosáhnout a přitom jsme si vědomi jeho určité nedostiţnosti. Ideálními otci, jejich povahovými rysy a jednáním se zabývala ve svém výzkumu Goetzová (In Bakalář, 2002, s. 162) a zjistila, ţe tito otcové: „Povaţovali za svou prioritu být zde pro děti, vyjadřovali volně svoji náklonnost, poskytovali svým dětem lásku a ničím nepodmiňované přijetí, trávili čas se svými dětmi a dali jim najevo, ţe si upřímně přejí být s nimi, projevovali dětem svou náklonnost i tělesným kon-


26

taktem, začleňovali děti do svých aktivit včetně koníčků a práce, projevovali svým manţelkám lásku a respekt, vštěpovali dětem hodnoty a sebekontrolu svým příkladem, ochraňovali své děti, začleňovali děti do rodinných diskuzí.“ Ideály jsou součástí našeho vnitřního světa, a proto je důleţité vnímat i otce (v ideálním případě) jako někoho, kdo nám v ţivotě pomáhá a inspiruje nás. Bakalář (2002) se zamýšlí nad jednou poloţkou se seznamu Goetzové a tou je poskytování lásky a přijetí, které je ničím nepodmíněné – podle něj by měly mít děti zajištěnou nepodmíněnou lásku od matky, láska od otce by měla být, alespoň částečně, podmíněná a to z toho důvodu, aby děti v budoucím ţivotě byly připraveny na skutečný svět, ve kterém je člověk hodnocen a přijímán také podle toho co dokáţe, jak funguje a jak si co zaslouţí. O otcích se toho mnoho v médiích nedozvíme, častěji jsou zmiňovány ţeny-matky a mnoho témat se věnuje mateřství. Pokud se jiţ objeví nějaké zprávy, mnohdy se o otcích vyjadřují negativně – popisují otce, kteří se neumí postarat o své děti, nemají o děti zájem, neplatí výţivné, případně děti zneuţívají. Samozřejmě existují případy, kdy se bohuţel takto otcové opravdu chovají, ale ty nebývají pravidlem. Z pohledu médií je ovšem jistě zajímavější ukázat něco, co nás zaujme a burcuje, neţ kaţdodenní „nudnou“ skutečnost, kdy se otcové o děti starají a pozitivně ovlivňují jejich vývoj. Naplnění role otce není jednoduché, otec uskutečňuje svůj generační úkol – předává své dovednosti, zkušenosti, postoje, ale i hmotné statky svým dětem. Děti tak dědí „část“ ze svého otce a otci přináší uspokojení, ţe mohl být svým dětem prospěšný. Podle Snarey (In Bakalář, 2002, s. 178) má role otce pro společnost mnohem větší význam, neţ si jsou lidé vědomi: „Děti jsou pro otce psychologicky velmi významné – a to i pro jejich další psychosociální vývoj. Konkrétní výzkum totiţ ukázal, ţe otcové mohou svoji minulost konstruktivně zpracovat a poskytnout lepší otcovskou péči, neţ sami obdrţeli. Na druhé straně důsledky otcovy účasti na výchově synů a dcer jsou významné a pozitivní pro tyto děti, a dále i pro vlastní rodiny těchto dětí i pro širší společnost.“ Důleţitým výrazem v otcovské roli je generativita, tedy činnost rodiče a výsledky, které přináší. Podstatou je uvědomění si, ţe to co předáme svým dětem, uţ nikam nezmizí, ale bude v nich a dalších generacích existovat dál.


2

27

OTCOVSTVÍ A ZMĚNY, KTERÉ PŘINÁŠÍ

Podle výzkumu Kubíčkové, Konečné (2008) muţi získávají prostřednictvím sociálního učení – nejprve v rodině, menších sociálních skupinách a ve společnosti, představy o své vlastní budoucí rodině – ty budou v budoucnosti naplněny rolí manţela, otce, dědečka apod. Představy, které muţ má, se v průběhu jeho ţivota mění a jsou ovlivňovány mnoha faktory. Později jsou konfrontovány s vyhodnocením skutečnosti a transformují se v postoje, stávají se součástí chování muţe a v důsledku toho vedou k plánování rodičovství. Rozhodnutí zaloţit rodinu přináší mnoho změn ve vnímání spokojenosti v ţivotě, v sebepojetí a povinnostech kaţdodenního ţivota, rodinných vztazích, ve trávení volného času, finanční situaci a dalších oblastech. Rozhodnutí zaloţit rodinu často vychází z představy nastávajícího otce a matky, ţe s příchodem dítěte dojde k obohacení jejich ţivota. Otázkou je, zda k tomuto zvýšení spokojenosti v ţivotě dojde trvale, anebo má pouze dočasný charakter. Podle Pollmanna-Schulta (2010) neovlivňují důleţité události naši úroveň spokojenosti trvale, ale po čase se opět přibliţují k původní úrovni.

2.1 Plánování a odkládání otcovství Rodičovství je v současné společnosti, i přes stále zvyšující se podíl bezdětných v populaci a osob „odsouvajících“ dítě do pozdějšího věku, povaţováno za součást celkového obrazu dospělého člověka. Dokonce jej můţeme chápat jako naplnění lidského ţivota, poslání a s ním souvisejícího statutu rodiče. Rodičovství tedy znamená určitou sociální normu, na základě které se předpokládá, ţe se dospělá ţena stane matkou a dospělý muţ otcem. Rozhodnutí, ţe ţena nebo muţ zůstanou bezdětní, není povaţováno za rovnocenné volbě rodičovství. Podle Haškové (2009) vyplývá z mezinárodních evropských srovnání, ţe v české společnosti je pohlíţeno na rodičovství jako na součást plnohodnotného ţivota dospělého jedince a z tohoto pohledu se názory české populace přibliţují dalším zemím bývalého východoevropského bloku, naopak v zemích, ve kterých došlo k poklesu plodnosti o desetiletí dříve, je v populaci přikládána rodičovství niţší důleţitost. I kdyţ v současné společnosti došlo k proměně genderových rolí a např. model ţeny – ochránkyně rodinného krbu a hospodyně a model muţe – ţivitele rodiny jiţ nyní není beze zbytku běţný, protoţe ve většině případů vydělávají oba, má výdělečná činnost jiný význam pro muţe a pro ţeny. Podle Dudové (In Suchý, 2009, s. 75) ukázal sociologický vý-


28

zkum prováděný mezi českými muţi následující: „Většina respondentů sice chápe sama sebe jako ţivitele, ale při hlubším zkoumání se ukazuje, ţe rodina ve skutečnosti závisí na příjmu obou manţelů, takţe muţ je ţivitelem jen v rovině reprezentací. Přestoţe rodinu prakticky neţiví, alespoň ne jako výhradní ţivitelé, vnímají její materiální zabezpečení jako svou největší otcovskou zodpovědnost.“ Příjem muţe je vnímán jako primární, příjem ţeny jako sekundární. Nejistota zaměstnání a postavení na trhu práce významně ovlivňuje rozhodování muţů, zda a kdy mít děti. Na jedné straně zaměstnání ovlivňuje plánování otcovství z hlediska materiálního zabezpečení a zajištění bytové otázky, na druhé straně je podstatným faktorem také zaměstnání jako moţnost seberealizace. Je-li zaměstnání zároveň zdrojem naplnění člověka, můţe rodičovství konkurovat a odsouvat jej anebo se stát smyslem ţivota, pokud není rodičovství z jakéhokoliv důvodu chtěné nebo moţné. Při plánování otcovství se v české společnosti objevuje poţadavek, aby byl muţ-otec schopen uţivit svou ţenu a dítě/děti a práci neztratil. Tento poţadavek vyplývá z tradičního rozdělení rolí, kdy po narození dítěte/dětí zůstává na mateřské a rodičovské dovolené v naprosté většině ţena-matka. Jak uvádí Hašková (2009), muţ často povaţuje sám sebe za připraveného na otcovství, odpovědného a zralého aţ v souvislosti s dosaţením pracovní stability. Ke sloţitější situaci dochází, pokud muţ nemá stálou práci nebo má práci s nízkými výdělky a ţena má jistotu zaměstnání a vyšší příjem. Konflikt pak můţe vzniknout mezi chápáním tradiční představy rozlišující péči muţe-otce a ţeny-matky a reálným modelem muţe na rodičovské dovolené. Podle výzkumu mapujícího postoje muţů k otázkám plánování rodičovství Kubíčkové, Konečné (2008), pojem plánového rodičovství pro muţe nejlépe vystihuje dohodu s partnerkou – jedná se o společné vyjednávání, z něhoţ nechtějí být muţi vyloučení. Toto „vyjednávání“ představuje obvykle počáteční dohodu se stálou partnerkou o tom, jak budou bránit početí dítěte. Je-li předmětem proti otěhotnění hormonální antikoncepce, nechává často muţ plánování rodičovství na své manţelce/partnerce. Na jedné straně je jiţ doba, kdy se ţena neměla moţnosti legálně chránit před nechtěným otěhotněním historií, na druhé straně jiţ nejsou výjimkou ţeny, které si „pořizují“ dítě s vědomím, ţe jej budou vychovávat samy a biologický otec se do jeho vývoje nebude zapojovat. Problémem, který je zde patrný, je, ţe takto vyrůstající děti budou připraveny o moţnost ţít ve fungující rodině jak s matkou, tak s otcem, coţ je ten nejdůleţitější předpoklad pro ideální budoucí vývoj dítěte. „Plánování rodičovství je jednou z oblastí, kterou by budoucí rodiče měli odpovědně vy-


29

jednat a neopírat se jen o tradiční postoj společnosti. (...) Plánování rodičovství by nemělo vyznít negativně jen jako odkládání narození potomků na vhodnou dobu, ale především jako společně respektované představy partnerů o rodinném ţivotě“ (Kubíčková, Konečná, 2008, s. 92). 2.1.1 Adaptace na rodičovství Období před narozením dítěte, doba těhotenství, je etapou lidského ţivota, ve které se nastávající rodiče připravují na příchod dítěte na svět. Adaptují se na náročné období plné změn, které nastane po narození dítěte. Očekávané dítě představuje zlom v ţivotě muţe i ţeny a zároveň i v jejich vzájemném manţelském/partnerském vztahu, zejména jedná-li se o první dítě. Budoucí matka a otec se musí vyrovnat s novými rolemi, které rodičovství přináší a také zvládnout moţnou „zatěţkávací“ zkoušku jejich vztahu. Adaptace na rodičovství je snazší, je-li příchod dítěte pozitivně očekáván. Jak uvádí Vágnerová (2007), v době zjištění těhotenství se dítě ještě neprojevuje ţádnou aktivitou, jeho existenci budoucí rodiče pouze tuší a dává jim prostor pro vlastní přání a představy – např. jaké dítě bude, aţ přijde na svět. Nastávající rodiče jsou v období adaptace na rodičovství ovlivňováni jak vlastními postoji a zkušenostmi, tak sociálními a kulturními normami dané společnosti. Změny, které v období gravidity nastávají, jsou samozřejmě odlišné – v těsném fyzickém kontaktu s dítětem je pouze ţena, cítí, jak se dítě vyvíjí a můţe ovlivňovat mnoho faktorů, které pak mají vliv na budoucí ţivot dítěte. Mohlo by se zdát, ţe úloha muţe skončila v okamţiku početí, ale není tomu zcela tak. Adaptace na rodičovství je sice pro otce náročnější a samotné vnímání otcovství není tak „reálné“ jako pro manţelku/partnerku mateřství, ale i tak se u něj projevují změny a to jak psychické, tak fyzické. Jak uvádí Storey (In Vágnerová, 2007, s. 120): „Těhotenství ţeny nemá vliv jenom na psychiku muţe, ale vyvolává v jeho organismu i hormonální reakce, především pokles hladiny muţského hormonu testosteronu, k němuţ dochází přibliţně na počátku druhého trimestru.“ Nastávající otec se můţe cítit určitým způsobem přehlíţený, protoţe okolí věnuje zvýšenou pozornost ţeně a ještě nenarozenému dítěti. Muţ můţe proţívat různé pochyby, cítit se nevýznamný, obávat se, zda zvládne svou rodičovskou roli a jestli bude dobrým tátou. Určité obavy jsou zcela přirozené, znamenají totiţ, ţe muţ bere své rodičovství zodpovědně. Záleţí na mnoha fakto-


30

rech a zejména na vyzrálosti, charakteru muţe a také jeho vztahu s manţelkou/partnerkou, jak se nakonec s těmito pochybami vyrovná a na rodičovství se adaptuje.

2.2 Těhotenství a porod První pohyby dítěte v břiše ţeny mohou představovat první specifickou interakci mezi nastávajícím otcem a jeho dítětem. I pro muţe se jiţ těhotenství stává realitou, dítě projevuje samo svou existenci a pro otce to znamená moţnost komunikace s ním. Podle Vágnerové (2007) je důleţité, aby ţena dala svému manţelovi/partnerovi moţnost sdílet a proţívat projevy dítěte, protoţe nastávající otec potřebuje získat pocit osobní významnosti, zodpovědnosti a účasti a není pravděpodobné, ţe by se vyhovující rodičovský vztah vytvořil sám od sebe. Chce-li se muţ vyhnout moţnému pocitu ţárlení na manţelku/partnerku a své dítě, kterým je věnována největší pozornost, je třeba, aby se aktivně vţil do své rodičovské role. Muţ můţe se svou manţelkou/partnerkou komunikovat o dítěti, účastnit se kontrol u lékaře, pozorovat dítě na ultrazvuku, pomáhat zařizovat bydlení, případně se účastnit porodu. Právě otázka, zda by měl být otec u porodu, vyvolává často rozporuplné názory. Podle Holáskové (2007) je faktem, ţe pokud se otec účastní porodu, promítne se to pak pozitivně do jeho vztahu jak s manţelkou/partnerkou (dojde k prohloubení vztahu), tak se samotným dítětem, ale na druhé straně se můţe porod stát hlubokým záţitkem, který bude pro zúčastněného muţe velmi stresující. O tom, zda budou nastávající otcové u porodu, se muţi rozhodují často nejenom na základě vlastních přání a postojů, ale jsou také ovlivňováni přáními svým manţelek/partnerek. Ţena proţívá při porodu významnou událost a v jeho průběhu je ovlivňována emocemi a zároveň potřebuje dostatek informací. Vyvolané emoce mohou ovlivňovat schopnost vnímání těchto informací, případně je zkreslovat. Proto důleţité, aby u sebe měla ţena blízkou osobu, která ji můţe poskytnout citovou oporu, informace a zároveň po porodu být s dítětem uţ ve chvíli, kdy je ţena ještě na porodním nebo operačním sále. V současné době je tedy často tou osobou, která se účastní porodu ţeny, otec dítěte. Přítomnost další osoby u porodu můţe ale i jeho průběh zkomplikovat a to tehdy, pokud je přítomná osoba např. úzkostná nebo nervózní a přenáší své pocity na rodící ţenu. V kaţdém případě by měla být svobodná volba na kaţdém muţi, zda bude se svou manţelkou/partnerkou u porodu.


31

A jak pohlíţí muţi samotní na svou přítomnost u porodu? „Většina muţů, kteří byli u porodu, ho hodnotí jako jeden z vrcholných záţitků svého ţivota, ne-li jako ten nejlepší. (...) Badatelé pracující s otci jsou zvyklí na to, ţe otcové tuto zkušenost popisují jako nejšťastnější den mého ţivota a pokud na ni vzpomínají, často se s dojetím přiznávají k tomu, ţe plakali“ (Burgessová, 2004, s. 129). Muţi, kteří se účastní porodu, mají podle Tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí, ke svému dítěti silnější vztah a více se mu věnují i v dalších letech, neţ ti, kteří u jeho narození přítomni nebyli, ovšem ani tento společný záţitek nemůţe zaručit, ţe se z čerstvých tatínků stanou dobří a zodpovědní tátové. Tato skutečnost je ovlivněna mnoha různými faktory. 2.2.1 Syndrom Couvade „Couvade“ je rituál spočívající ve snaze zmírnit porodní bolesti ţeny a zároveň znamenající přechod od plození dítěte k otcovství. Přitom se nejedná o fyzickou přítomnost muţe u porodu, která je běţná aţ od nedávné minulosti. Přítomnost otce u porodu není obvyklá ani u většiny přírodních národů. „Ţena se zde před porodem odebírá do porodní chýše, kam ji doprovázejí zkušené ţeny ze společenství. Během této doby vykonává nastávající otec řadu rituálů, které nesou označení kuváda. Tento termín pochází z francouzského couver (v angličtině se setkáváme s výrazy couvade nebo téţ couvade syndrome), coţ v překladu znamená sedět na vejcích. Jako první pouţil tento termín v roce 1865 britský antropolog Edward B. Tylor“ (Stackeová, Böhmová, 2010, s. 261). V období těhotenství docházelo ke změnám v jednání a chování muţe. Nastávající otec např. změnil své stravovací návyky, někdy ţil mimo ostatní obyvatele svého kmene a po dobu porodu na sebe „přebíral“ porodní bolesti. U některých přírodních národů je smyslem rituálu Couvade odlákat zlé duchy, kteří mohou ohrozit matku po porodu otevřenou ranou. Jak uvádí Stackeová, Böhmová (2010), rodící ţena neprojevuje porodní bolesti a ihned po porodu se vrací ke své práci, zatímco muţ se během porodu snaţí odlákat zlé duchy tak, ţe si na lůţku rozedře kůţi a předstírá zraněného, nemocného člověka. Podle Wolfa (In Stackeová, Böhmová, 2010) popsal rituál Couvade, který proţívají Indiáni, ţijící na náhorních plošinách Jiţní Ameriky, český etnograf a cestovatel A. V. Frič – ţeny přeplavou řeku ihned po porodu a jdou do lesa sbírat potravu, tváří se spokojeně a vesele, zatímco jejich muţi leţí na lůţku a naříkají,


32

sejdou se u nich členové kmenu a snaţí se je uklidnit, nakonec muţe prohlásí za těţce nemocného. Syndromem Couvade označujeme obtíţe, kterými trpí někteří nastávající otcové po dobu ţenina těhotenství. Mezi symptomy imitující těhotenské příznaky patří např. ranní nevolnosti, bolesti v zádech, křeče, poruchy spánku, zvětšování břicha, bolesti zubů apod. Neuvědomí-li si muţ, nebo ho lékař neupozorní na moţnou spojitost příznaků s těhotenstvím své manţelky/partnerky, můţe muţ povaţovat symptomy za projevy určitého onemocnění. Příznaky však mizí jiţ po narození dítěte. Vykonává i v současné moderní době muţ nějaký rituál, který bychom mohli přiblíţit k významu Couvade? Jak uvádí Stehlíková, za srovnatelné rituály Couvade můţeme během těhotenství partnerky povaţovat např. společné návštěvy gynekologa a předporodních kurzů, přítomnost u ultrazvukového vyšetření dítěte, společné zařizování a úpravu bydlení pro příchod narozeného dítěte a také dovolenou muţe v den porodu a pár dní po příchodu novopečené matky z porodnice domů. Stehlíková dále uvádí projevy chování v době porodu, které jsou také srovnatelné s rituály Couvade, těmi jsou např. dohled nad rodičkou, provádění masáţe, společné prodýchání kontrakcí, při samotném porodu drţení rodičky za ruku, psychická podpora a po narození dítěte přestřiţení pupečníku a také přítomnost při ošetření novorozence.

2.3 Období po narození dítěte Období narození dítěte je důleţitou etapou v proţívání a rozvíjení rodičovských postojů. Muţ se můţe jiţ „hmatatelně“ povaţovat za otce. Jeho dítě se stalo jedinečnou samostatnou bytostí oproti situaci, kdy ještě bylo součástí ţeny. Novorozené miminko na sebe strhává spoustu pozornosti a také pozornost samo vyţaduje. Dochází ke změně ţivotního stylu, denního i nočního reţimu, mnoţství a změně trávení volného času, rozdělení povinností v domácnosti i proměně manţelského/partnerského vztahu. Otcové se musí na tyto změny adaptovat a sţít se s nimi, často se musí podřizovat potřebám dítěte. Muţ i ţena jiţ na sebe navzájem nemají tolik času a mohou se u nich objevit i ambivalentní pocity při přizpůsobování se všem změnám v jejich ţivotě s dítětem. Způsob, jakým dochází k naplňování rodičovské role, je velmi individuální a podle Vágnerové (2007, s. 125) je ovlivňován mnoha faktory:

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií -

33

„Aktuálním sociálním standardem, společenským očekáváním, které sice vychází z tradice, ale v průběhu vývoje společnosti se mění. Aktuální variantu prezentuje ve značně impresivní podobě např. i různá média.

-

Osobnostními zkušenostmi obou partnerů s chováním vlastních rodičů v průběhu jejich dětství, hodnotovým systémem, uznávaným orientační rodinou, jejími normami a názorem na rodičovství.

-

Aktuálním postojem k rodičovství, představami obou partnerů o obsahu rodičovské role a z ní vyplývajícího chování“.

I kdyţ sebou narození dítěte přináší mnoho změn, se kterými se otec musí vyrovnávat a podřizovat se jim, můţe se po úspěšné adaptaci na rodičovství cítit spokojenější neţ v období před narozením svého dítěte. Po období přizpůsobování se změnám se situace v rodině uklidňuje a nastává nový ţivotní reţim. Ten obvykle představuje model ţeny, která pečuje o děti a domácnost a muţe vykonávajícího nadále zaměstnání. Po dobu rodičovské dovolené ţeny se tak otec stává hlavním ţivitelem rodiny. Vágnerová (2007) uvádí, ţe pokud rodinu netíţí problémy v oblasti financí, muţ povaţuje období, kdy je manţelka/partnerka s dětmi v domácnosti, jako uspokojivou fázi ţivota. Podle Burgessové (2004) výzkumy ukazují, ţe chování matek můţe mít vliv na to, jak se otcové starají o své děti – otcové se příliš nezapojují, pokud matka všechno s nadšením zvládá, zato pokud ţeny nemají mnoho času, otcové se věnují dětem více, čehoţ matky vţdy nevyuţívají ve vlastní prospěch. Podstatnou změnou po narození dítěte je způsob trávení času, mnoţství volného času je omezeno a otec se více věnuje dítěti a domácím pracím. Můţe docházet k omezení sociálních kontaktů a účasti na kulturním ţivotě, na druhé straně příchod dítěte umoţňuje vytvořit si nové vztahy s dalšími rodiči a sdílet zkušenosti a záţitky společně. 2.3.1 Vztah otce a dětí Otcovství je změna v ţivotě muţe, ale pokud bychom ji měli srovnat se změnou v ţivotě ţeny, tak není tak velká. Nezůstává-li otec s dítětem na rodičovské dovolené, tak se pro něj například v oblasti zaměstnání a profese mnoho nemění. Tu zásadní změnu ţivotního řádu zaznamená matka, a to i kdyţ se otec podílí jak na péči o dítě, tak na vykonávání povinností v domácnosti. I pokud si otec vytvoří k dítěti výborný vztah, můţe negativně pociťovat,


34

ţe se s ním musí dělit o pozornost své manţelky/partnerky. Muţi pak mohou mít z nové otcovské role rozporuplné pocity. Podle Vágnerové (2007) je pro otce významná péče o dítě a pravidelný kontakt s ním nejen z důvodu obohacení jeho osobnosti a role otce, ale také protoţe rozvíjí mnohé kompetence (např. emoční a sociální inteligenci), které můţe vyuţívat i ve vztazích s ostatními lidmi a zejména svou manţelkou/partnerkou. Vztah a přístup otce ke svým dětem je ovlivňován vlastní výchovou muţe, vztahem ke svému otci, atmosférou v rodině, ve které vyrůstal a také hodnocením sebe sama v roli otce. Muţi mohou mít smíšené pocity a nedostatek sebevědomí v tom, jak se o děti starat, jak s nimi komunikovat. Tento pocit neobratnosti a nejistoty pak můţe vyvolávat dojem, ţe o vztah se dětmi stoji méně, neţ jejich manţelky/partnerky. V některých případech se otcové drţí zpátky při péči o své dítě, právě proto, ţe mají rozporuplné pocity, a to i kdyţ by se dítěte chtěli více věnovat. „Čím méně toho otcové dělají, tím méně se toho naučí, a většina péče zůstává na matce, a čím neobratněji se otcové cítí, tím méně toho dělají. Je to začarovaný kruh. Kaţdý třetí novopečený otec mívá pocity deprese. (…) Zdá se, ţe v mnoha případech pramení jejich nespokojenost nebo smutek z toho, ţe se snaţí být aktivním rodičem, ale je jim to znemoţněno. Zjistilo se totiţ, ţe u některých otců stav deprese odezní poté, co získají zručnost a sebedůvěru a kdyţ sami cítí, ţe se o malé dítě dokáţou postarat.“ (Burgessová, 2004, s. 139). Otec si můţe ke svým dětem vytvářet vztah různými způsoby – přímou péči o dítě, např. krmením, koupáním apod. anebo aktivitami, které dítěti něco pozitivního přinášejí, jako je např. vydělávání peněz nebo zajištění moţnosti vzdělání. Právě zaměstnání otce je významným faktorem, na kterém záleţí, jak bude vztah otec – dítě vypadat. V období po narození dítěte je otec hlavním ţivitelem, tráví podstatnou část dne na cestě do a ze zaměstnání, v zaměstnání, případně i děláním přesčasů. Domů k rodině se dostává v pozdních hodinách a nemůţe se svými dětmi trávit tolik času, kolik by třeba i chtěl. V současné době je velmi aktuální slaďování pracovního a rodinného ţivota, které se ale doposud zaměřuje zejména na ţeny-matky. Stále častěji se ale o slaďování kariéry a rodinného ţivota snaţí také muţi a zaměstnavatelé si na to musejí zvykat. Burgessová (2004) uvádí o úspěšných muţích, ţe ti z nich, kteří jsou svému zaměstnání oddání, mají také často citlivější vztahy se svými dětmi, i kdyţ s nimi netráví tolik času, jako muţi, kteří ve svém zaměstnání tak spokojeni nejsou – naopak blízký vztah mezi otcem a jeho dětmi se promítá kladně na jejich výkonnosti v zaměstnání a jejich práci.


35

Podle Lamba (In Vágnerová, 2007) jsou naplněním rodičovské role přímé interakce s dítětem, schopnost být dítěti na blízku, kdyby je potřebovalo a dále zodpovědnost za dítě. Otcovská role je naplněna z části výchovou a z (větší) části volnočasovými aktivitami. Běţnými činnostmi v péči o dítě se obecně otcové zabývají jen okrajově, zejména tehdy, pokud je potřeba zastoupit matku dítěte. Jak uvádí Vágnerová (2007), otcové věnují dětem v průměru méně času neţ jejich manţelky/partnerky, ale za to se jim věnují s větší intenzitou a v určitých výhradních aktivitách – otec je pak pro děti vzácnější a pokud s nimi tráví čas, je to formou nějaké atraktivní činnosti. Ve Švédsku, které je známé svou prorodinnou politikou a tím, ţe zde běţně sdílí rodičovskou dovolenou a péči o dítě matka i otec, se v roce 2004 uskutečnila studie, jejímţ cílem bylo prozkoumat zkušenosti otce v prvním roce ţivota jeho dítěte. Jak uvádí Premburg, Hellström, Berg (2008), po dobu 12-14 měsíců byli otcové dotazování na záţitky a pocity, které mají, kdyţ pečují o dítě. Otcové označili za významné dosaţené zkušenosti tyto výroky, charakteristické pro zkoumaný fenomén období péče v prvním roce věku dítěte: „Být ohromený.“, Zvládnutí nové situace.“ a „Stát se úplným.“. „Být ohromený“ - konkrétně zde můţeme zařadit zkušenosti a záţitky vyjadřující, ţe je těţké připravit se na situace, které přijdou (moţností, která můţe usnadnit situaci, je návštěva poporodních kurzů) a podřízení se otce potřebám dítěte (dítě je centrem dění, koníčky a volný čas jsou odsouvány). „Zvládnutí nové situace“ muţi popisují tak, ţe i při péči o děti je potřeba myslet sám na sebe, zůstat sám sebou, věnovat se manţelce/partnerce, protoţe, kdyţ se cítí dobře otec, tak se dobře cítí i jeho dítě. Otcové dále uváděli, ţe s příchodem dítěte a péčí o něj dochází ke změně vnímání zodpovědného otcovství – otcové přehodnocují své potřeby a finanční výdaje, přijímají svou roli otce. „Stát se úplným“ vyjadřuje pocity muţů, ţe dítě pro ně znamená zdroj štěstí, lásky a chlouby. Tím, ţe otcové trávili čas sami s dětmi, došlo k upevnění jejich vztahu a v návaznosti na to také k upevnění manţelství. Závěr studie upozorňuje na to, ţe zkušenosti otců s dětmi v jejich prvním roce ţivota ukázaly, ţe pro zvládání otcovství je důleţité podporovat integritu a schopnost rozvíjet vztahy s dítětem. Otcové se mohou účastnit poporodních kurzů věnovaných výchově dítěte, ale protoţe tamní aktivity jsou zacíleny na matky a jejich potřeby, není jisté, zda přináší prospěch i pro otce. I kdyţ se otcové v posledních desetiletích účastní porodu jako podpora své manţelky/partnerky, personál v nemocnici si musí uvědomovat i potřeby otce a nepodporovat stereotypy a genderové aspekty.


36

2.3.2 Partnerský ţivot V období po narození dítěte přispívá k prohloubení partnerského vztahu, kdyţ oba rodiče spolu sdílí péči o dítě. Pokud novopečený otec nejeví příliš zájem a nevěnuje dítěti dostatek péče, můţe ţena nabýt dojmu, ţe se jedná o lhostejnost a muţe dítě nezajímá. Ţena od muţe očekává pomoc, ale mnohdy si neuvědomuje, ţe tak jako ona se učila o dítě starat v porodnici, kde s ním mohla trávit veškerý svůj čas, tak také otec potřebuje zjistit, co od něj vlastně ţena poţaduje za pomoc a získat zručnost, sebejistotu při péči o dítě. Narození dítěte je zásadní změna do manţelského/partnerského vztahu. Jak uvádí Vágnerová (2007), tato změna se projeví proměnou vztahu, která můţe vést ke zkvalitnění a prohloubení vztahu, ale také k obdobím krize, kdy se jeden nebo oba manţelé/partneři cítí frustrovaně, nepochopeně a nespokojeně. Muţ si můţe vykládat méně času, který mu ţena po narození věnuje kvůli péči o dítě, jako nedostatečný zájem o něj. Můţe být přesvědčen, ţe jej jiţ manţelka/partnerka nemá tolik ráda, jako před narozením dítěte. S příchodem dítěte dochází v partnerském ţivotě k mnoha změnám, v komunikaci, trávení volného času i v oblasti intimní. Sexualita, jak uvádí Vágnerová (2007, s. 130) je: „Jedním z důleţitých aspektů partnerského ţivota, který můţe být po porodu narušena a do své původní normy se dostává leckdy aţ po několika měsících. Nepochopení zákonitostí výkyvů sexuálního reagování ţeny můţe zbytečně zatěţovat partnerský vztah“. Podle Kluwera (In Vágnerová, 2007) dochází v období po narození

dítěte,

a

zejména

u

prvního

dítěte,

k mírnému

poklesu

spokojenosti

v manţelství/partnerství, tento subjektivně vnímaný pokles kvality manţelství můţeme vyjádřit křivkou ve tvaru písmene „U“. Jak uvádí Veroff, Young, Coon (In Vágnerová, 2007), největší změny jsou v manţelském/partnerském ţivotě zaznamenávány v období prvního trimestru po narození dítěte, a to z toho důvodu, ţe kvůli nedostatku času klesá mnoţství pozitivních interakcí a vzrůstá napětí i počet konfliktů. Manţelské/partnerské páry, které neměly před narozením dítěte závaţnější problémy, zvládají období a změny po narození dítěte bez větších konfliktů. Péče o děti je náročná jak z psychického, tak i časového hlediska a protoţe se vše „točí“ kolem dítěte, můţe se otci zdát, ţe jeho manţelský/partnerský ţivot odsunut na „druhou kolej“. Manţelé/partneři by se měli, i v tomto náročném období, věnovat také sami sobě, iniciovat společné aktivity a záţitky a nezapomínat ani sami na sebe, na své koníčky.


37

2.3.3 Muţ-otec na rodičovské dovolené Myšlenka, ţe by ţenu-matku v domácnosti mohl zastoupit muţ-otec, se podle Moţného (2006) objevila v 70. letech 20. století ve Švédsku a představuje ideu, ţe otec můţe převzít i zásadní část péče o dítě, čímţ se rozloţí péče na oba rodiče, ţeně je umoţněn návrat do zaměstnání a zároveň otec pobírá rodičovské dávky alespoň ve výši minimální mzdy. V České republice došlo k přejmenování mateřské dovolené na rodičovskou dovolenou v roce 2001 a tím ji bylo umoţněno čerpat i muţům. Přesto ji v drtivé většině vyuţívají ţeny a muţů pouze necelé jedno procento. Jak uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci slučitelnosti profesních a rodinných rolí, je rodičovská dovolená poskytována matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte a to v rozsahu, o který poţádají, nejdéle však do dosaţení věku tří let dítěte. Po dobu čerpání rodičovské dovolené matce nebo otci náleţí nárok na dávku státní sociální podpory rodičovský příspěvek dle zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. Muţi se jiţ od 1. 7. 2007 nemusí při péči o děti přihlašovat k účasti na pojištění na Okresních správách sociálního zabezpečení proto, aby se jim doba péče o dítě do čtyř let věku započítávala jako doba náhradní pojištění. Přesto, ţe v dnešní době není jiţ úplně neobvyklé, aby na rodičovské dovolené zůstal otec, zjišťuje muţ, který se nad touto variantou rozhoduje, ţe zaměstnavatelé ještě nejsou na muţe na rodičovské dovolené připraveni a někdy této moţnosti ani nakloněni. Podle Burgessové (2004) se můţe zdát, ţe prospěch z rodičovské dovolené mohou mít pouze ţeny-matky a přerušování kariéry pro muţe není vhodné, snad s výjimkou muţů, kteří na rodičovskou dovolenou nastupují, protoţe jejich manţelky/partnerky vydělávají hodně peněz. Důvodem, proč na rodičovskou dovolenou nastupuje minimum muţů, jsou opravdu peníze – rodičovský příspěvek ve většině případů nedosahuje výše výdělku muţe, který je většinou vyšší neţ příjem ţeny. Dalšími faktory, které (ne)čerpání rodičovské dovolené ovlivňují, jsou dosaţené vzdělání rodičů a míra flexibility čerpání rodičovské dovolené. V severských zemích je rodičovská dovolená vyuţívána otci mnohem více neţ v České republice, příkladem rozvinutého systému rodičovské dovolené je například Švédsko. „Ve Švédsku mají muţi dovolenou na plný i na částečný úvazek, dokonce i v krátkých blocích. Také si ji můţe vzít rodič se starším batoletem – coţ je obvyklé v době, kdy matky děti uţ nekojí. Ve Švédsku na ni nastupuje aţ padesát procent otců, a toto číslo se ještě pravděpodobně zvýší, protoţe byla zavedena kvóta „jednoho měsíce pro tatínky“, která dává otcům


38

pro jednání se zaměstnavateli do rukou silnější zbraně. Rodičovská dovolená není povaţována za nějaké poţitkářství, ale spíše za nutnost“ (Burgessová, 2004, s. 167). Přesvědčení, ţe otcové nejsou schopni tak dobře pečovat o děti jako ţeny a na rodičovské dovolené by proto měla být s dětmi matka, protoţe ta je k tomu od přírody předurčena, je v naší společnosti stále rozšířená. Jak uvádí Sedláček (In Sedláček, Plesková, 2008) významnou úlohu v těchto předsudcích hrála teorie attachmentové vazby Johna Bowlbyho v 50. letech 20. století. Na základě této teorie se začalo věřit, ţe se mezi matkou a dítětem vytváří několik fází připoutání, jedna z nich se nazývá tzv. symbiotická vazba, ve které dítě ze svého pohledu tvoří dohromady s matkou jednu jedinou bytost. Nedostatkem této teorie byla skutečnost, ţe výzkum probíhal v rodinách, ve kterých se o péči o dítě starala výhradně matka. Otcové tak nemohli být do této teorie attachmentové vazby vůbec zahrnuti. Podle Sedláčka (2008) novější psychologické studie tuto teorii mění nebo dokonce vyvracejí – v polovině 90. let byl prováděn výzkum srovnávající rodiny, ve kterých byly na rodičovské dovolené ţeny a rodiny, ve kterých byli na rodičovské dovolené muţi. Konkrétně byl pouţit test neobvyklé situace, který spočíval v tom, ţe dítě bylo záměrně uvedeno do lehce stresující situace (např. bylo dítě ponecháno samo s cizím člověkem v místnosti) a sledovalo se, jak se dítě bude chovat. U kterého rodiče bude vyhledávat ochranu, fyzický kontakt apod. Bylo zjištěno, ţe se děti chovaly stejně, ať se o ně primárně staraly matky nebo otcové. Děti vyhledávaly útočiště u otců, pokud to byli otcové, kteří se o ně primárně starali. Můţeme tedy jednoznačně říci, ţe pokud jsou otcové na rodičovské dovolené dobrovolně ze svého rozhodnutí, pak mezi nimi a matkami není (kromě schopnosti kojení) ţádný velký rozdíl. Otcové jsou pečovateli – děti krmí, přebalují je, koupají a uspávají, chodí s nimi ven, kdyţ jsou nemocné k lékaři, hrají si s nimi a učí je mnoha novým dovednostem. Být na rodičovské dovolené nepřináší otci jen lepší vztah se svým dítětem, ale také zvyšování kvality a moţností veřejných prostor jako jsou např. parky, veřejné budovy, obchody, dopravní prostředky nebo dostupnost jeslí a mateřských školek. Pečují-li o děti jak matky, tak otcové, uvědomují si rodiče obou pohlaví nedostatky a překáţky a snaţí se je odstranit. Jaké jsou moţnosti do budoucna? Co udělat proto, aby více otců vyuţívalo rodičovskou dovolenou? Burgessová (2004) navrhuje např. začátek rodičovské dovolené pro ţenu i muţe jiţ před narozením dítěte, aby se mohli na příchod dítěte připravit, vyuţívání ve větší míře moţnost práce z domova, po telefonu, prosazení měsíční dovolené pro matku i otce po narození dítěte a návštěvy rodičovských kurzů s dalšími novopečenými rodiči.


39

Novým modelem rodičovské dovolené – rodičovským kontem a jeho modifikací se zabývala Kundra (2009), návrh rodičovského konta chce motivovat otce k čerpání rodičovské dovolené, jde o zavedení tzv. „rodičovského konta“ v délce 18 měsíců s rozloţením 6 měsíců pro matku, 6 měsíců pro otce a 6 měsíců podle volby rodičů. Při plném čerpání konta by se matce nebo otci vyplácel příspěvek ve výši 100% jejího/jeho průměrného platu v 12 měsících před narozením dítěte. V případě modifikace by byly např. určeny kvóty pro čerpání rodičovské dovolené.


3

40

MUŢSTVÍ A OTCOVSTVÍ Z POHLEDU VÝVOJOVÉ PSYCHOLOGIE

Muţ ve svém ţivotě prochází několika vývojovými fázemi a změnami, které jsou charakterizovány vývojovými úkoly a utvářejí jeho osobnost. V období rané nebo mladé dospělosti (20. – 40. rok) patří mezi vývojové úkoly podle Smékala (2009, s. 404): „Volba partnera a učení se souţití s ním, zaloţení rodiny, rozhodnutí k rodičovství, výchova dětí, vojenská sluţba, profesní zakotvení, celkový vývoj osobního ţivotního způsobu v sociálním kontextu“. Období stability se střídá s obdobím změny a kritickými obdobími. Stabilizaci můţeme v této vývojové fázi spojovat s posunem v sebepojetí a proţívání emocí. Změnami chápeme např. přijetí nových rolí, způsobů chování, vyjasnění hodnotového systému apod. Ve fázi mladé dospělosti dochází u muţe také k rozloţení psychosociálního vývoje, musí řešit mnoho nových situací a zvládat jejich poţadavky.

3.1 Období mladé dospělosti Velkou roli v období mladé dospělosti hrají zkušenosti, které se projevují ve zvládání manţelského/partnerského ţivota, rodičovství a profesní roli. Muţe ovlivňuje zkušenost z dětství, dospělí lidé, které povaţoval za vzory. Pojetí otcovské role muţe ke svým dětem se tak můţe odvíjet od vzoru vlastního otce. Podle Vágnerové 2007) je mladá dospělost charakteristická intenzivním rozvojem, dosahováním profesního uplatnění a partnerského emočního přijetí, uzavřením manţelství a rodičovstvím – právě na naplnění oblasti profese, partnerství a rodičovství pak záleţí dosaţení stability dospělého. Pokud některá z oblastí nepřináší naplnění, můţe ji muţ kompenzovat úspěchem v jiné oblasti. Jak uvádí Vágnerová (2007), období mladé dospělosti je tzv. fází intimity, kdy je vytvářen důvěrný a stabilní vztah slouţící do budoucna jako základ manţelství a rodiny. Kolem 30. roku ţivota začíná první bilancování, posouzení dosavadních úspěchů, naplnění rolí. V tomto věku se doposud svobodní muţi ţení a bezdětní se stávají otcem.

3.2 Socializace a proměna rolí V období mladé dospělosti dochází ke stabilizaci ţivota muţe, určité socializační proměně a změně postojů k obecně platným normám i pojetí profesní, partnerské a rodičovské role. Podle Papalia, Olds (In Vágnerová, 2007) jsou zásadní dvě kategorie zkušeností – zkuše-


41

nost s řešením konfliktu týkajícího se významných hodnot (potřeba vnímat také potřeby druhých a uvědomovat si různé moţnosti) a zkušenost se silnou emoční vazbou, ze které vyplývá zodpovědnost k jinému člověku (vztah k vlastnímu dítěti na základě otcovské role). V dílech mnohých autorů se můţeme setkat s názorem, ţe zrání osobnosti muţe je pomalejší a pozvolnější neţ zrání ţen, C. G. Jung povaţoval muţe za dospělého aţ kolem čtyřicítky, kdy se mění muţské sebepojetí i hodnoty a normy – z psychologického hlediska je to tedy pravděpodobně ideální věk pro otcovství (Vágnerová, 2007). Podle Levinsona (In Vágnerová, 2007) je muţ ve věku 20 aţ 30 let primárně soustředěn na seberealizaci mimo rodinu, buduje kariéru a své muţství porovnává a hodnotí podle svých vrstevníků a dosaţeného úspěchu. Jak uvádí Badinterová (In Vágnerová, 2007), ve 30 letech se muţ usazuje a usilovně pracuje, aby získal takové postavení, po kterém touţí, ve věku 40 let jiţ můţe zhodnotit to, čeho dosáhl a zda je s výsledkem spokojen. Vývoj muţské osobnosti je ovlivňován mnoha faktory a není snadným procesem. Také proto, ţe jsou v současné době na muţe kladeny stále větší nároky, jak na vykonávání výdělečné činnosti, tak na sdílení péče o děti a domácnost. Ţeny dokázaly, ţe zvládají budovat kariéru, postarat o děti a ještě zajistit chod domácnosti. Proto totéţ vyţadují od svých partnerů/manţelů. Současně se ale muţi musí vyrovnat i občasnými protichůdnými poţadavky ţen – např. aby byl muţ oporou a hlavou rodiny a zároveň rovnocenným partnerem, vykonávajícím práci v domácnosti a starajícím se o děti. Role otce se v současnosti změnila, otec jiţ není pouze ţivitelem rodiny a hlavní autoritou, ale jeho úloha nabývá významnějšího charakteru. Zároveň ještě nejsou ve společnosti odstraněny stereotypy týkající se sníţené schopnosti muţů pečovat o děti a malého vlivu na jejich vývoj. Otcovská role je variabilní a nelze ji jednoznačně vymezit. Podle Vágnerové (2007) ţeny chtějí, aby se otec aktivně věnoval dítěti a propojil svou roli s mateřskou rolí, ale současně mu nechtějí přiznat rozhodovací právo a pravomoci, role otce tak dosahuje niţší prestiţe neţ role matky. Vztah otce k dítěti se vyvíjí delší dobu a postupně, neţ je tomu u matky, a to i přesto, ţe také muţi mají vrozené dispozice k pečování. Jednou z těţkých úloh dospělého ţivota pro muţe je přijetí otcovské identity. Jak uvádí Vágnerová (2007), otec by měl být jak vzorem mocného jedince, respektovanou autoritou i otcem vyjadřujícím citovou vřelost a emočně podporujícím dítě. Současná role otce je tedy charakte-


42

ristická sladěním sloţky autoritativní, mocenské a podporující, emotivní – otec by se měl spolupodílet na péči o děti i pracích v domácnosti, stát se tzv. spolurodičem.


II. PRAKTICKÁ ČÁST

43


4

44

PŘÍPRAVA VÝZKUMU

Zatímco mateřství a ţenám-matkám je ve společnosti věnována velká pozornost, ať uţ jde o mediální obraz a stereotypy v zaměstnání či reklamách, nebo v časopisech o dětech, otcovství a roli muţe-otec, je věnován minimální prostor. Je tomu tak proto, ţe jde o respektování tradičního rozdělení rolí muţe a ţeny nebo proto, ţe muţi-otcové mají o péči o děti a jejich výchovu menší zájem neţ ţeny? V období před narozením a po narození dítěte dochází v ţivotě ţeny i muţe k mnoha změnám a já bych se ráda zaměřila na ty změny „méně viditelné“. V období těhotenství je samozřejmě věnována největší pozornost nastávající mamince, jejímu rostoucímu bříšku, otázkám na výbavičku apod. Zajímá ale okolí, zda a jakými změnami prochází nastávající otec? Jaké má pocity, obavy? Po narození dítěte se situace opakuje, nejvíce změn jistě pociťuje ţena a zájem okolí je správně obrácen k ní a dítěti, ale k proměně kaţdodenního ţivota dochází i u novopečeného tatínka. Ve svém výzkumu bych ráda zjistila a popsala kvalitativní změny, které nastanou v ţivotě muţe, který se stane nebo stal otcem a jakým způsobem ovlivňují tyto změny zejména jeho partnerský ţivot, roli muţe, volný čas nebo hodnotový systém. Dále bych ráda prozkoumala tzv. aktivní otcovství – formu kaţdodenní péče a výchovy dětí.

4.1 Projekt výzkumu Stane-li se muţ otcem, dochází v jeho ţivotě k mnoha významným změnám, jaké změny to jsou, závisí na mnoha faktorech. Mezi ně můţeme například zahrnovat, zda se jedná o otce – prvorodiče nebo jiţ otce více dětí, věk muţe a jeho dětí, sociální a ekonomickou situaci, bytovou otázku, mezilidské vztahy v rodině a blízkém okolí nebo druh zaměstnání a poţadavky na něj. Zaměříme-li se na věk dítěte, můţeme říci, ţe kaţdé období v ţivotě dítěte přináší určité změny do ţivota jeho otce. Jedná se např. o budoucího otce v období těhotenství jeho ţeny, období po narození dítěte, nástupu dětí do školy a s tím souvisejících školních povinností a pomoci s učením, období dospívání a puberty dětí, studia na střední či vysoké škole aţ po osamostatnění se a odchod dětí z domova. Při přípravě svého výzkumu jsem se rozhodovala na jakou cílovou skupinu se zaměřit. Rozhodla jsem se pro muţe-otce, kteří mají dítě ve věku do dvou let. Období narození dítěte a sţívání se spolu je podle mého názoru obdobím nejvýraznějších změn. Do, určitým způsobem, fungující rodiny a domácnosti „přichází“ její nový člen, dítě se svými potřebami a mění ţivot svých rodičů. Muţotec si na dítě zvyká, určitým způsobem o něj pečuje, vychovává ho, dochází k narušení


45

moţného stereotypního anebo naopak aktivního způsobu ţivota a přichází také určitá omezení. 4.1.1 Formulace výzkumného problému – všeobecný cíl výzkumu V ţivotě muţe, který se stane otcem, dochází k významným změnám, všeobecným cílem výzkumu je popsat k jakým změnám dojde, kterých oblastí ţivota se tyto změny týkají a jakým způsobem a do jaké míry ţivot muţe ovlivňují. 4.1.2 Specifické cíle výzkumu -

Popsat změny v ţivotě muţe, který se stal otcem,

-

analyzovat oblasti, ve kterých dochází ke změnám, kdyţ se muţ stane otcem,

-

porozumět vnímání těhotenství manţelky/partnerky z pohledu muţe-nastávajícího otce,

-

zjistit postoje muţů-nastávajících otců k moţnosti přítomnosti otce u porodu,

-

prozkoumat aktivity, kterými se muţ-otec věnuje svému dítěti,

-

zjistit změny v partnerském ţivotě,

-

monitorovat změny ve volném čase muţe-otce,

-

popsat postoje muţů-otců vůči muţům na rodičovské dovolené

-

vysvětlit vnímání otcovství a role otce v ţivotě muţe.

4.1.3 Výzkumné otázky Výzkumné otázky odpovídají specifickým cílům výzkumu. 4.1.4 Analýza výzkumného pole – proměnné Změny v jednotlivých oblastech ţivota muţe-otce způsob trávení volného času podílení se na péči a výchově dítěte vnímání těhotenství manţelky/partnerky postoje k přítomnosti muţe u porodu postoje vůči muţům na rodičovské dovolené vnímání otcovství a role otce sebepojetí a hodnotový ţebříček muţe-otce.


46

4.1.5 Formulace předpokladů kvantitativního výzkumu Otcovství přináší muţi-otci změny nejenom např. v oblasti partnerské, finanční, volného času, ale také v hodnotovém ţebříčku. Muţi-otcové chtějí být u porodu, umějí si představit, ţe by zůstali na rodičovské dovolené, dostatečně se věnují svým dětem, ale ne příliš aktivně se podílejí na pracích v domácnosti. Otcovství muţům nepřináší výrazné omezení ve společnosti, ale určitých skutečností se díky tomu, ţe mají dítě, vzdát musí. Otcovství povaţují za „naplnění“ svého ţivota. Předpoklad 1: Více neţ 50 % muţů je přítomno u porodu. Předpoklad 2: Více neţ 50 % muţů uvaţovalo nad tím, ţe by zůstali místo své manţelky/partnerky s dítětem na rodičovské dovolené. Předpoklad 3: U více neţ 50 % muţů-otců dochází ke změnám v hodnotovém ţebříčku. Předpoklad 4: Ke změnám v ţivotě muţe-otce dochází častěji v oblasti finanční, neţ v oblasti volného času. Předpoklad 5: Více neţ 50 % muţů-otců si myslí, ţe po narození dítěte došlo k zlepšení/upevnění jeho partnerského vztahu s manţelkou/partnerkou. Předpoklad 6: Více neţ 50 % muţů-otců vnímá rozdíl mezi tím, jak se svým dětem věnují oni, a tím, jak se jim samotným věnovali jejich otcové. Předpoklad 7: Vnímání změn po narození dítěte je odlišné jedná-li se o dítě první nebo o děti další. Předpoklad 8: Více neţ 50 % muţů-otců se cítí spokojenější po narození dítěte, neţ před jeho narozením. Předpoklad 9: Více neţ 50 % muţů necítí omezení ve společenském ţivotě, na veřejnosti po narození dítěte. 4.1.6 Cílová skupina výzkumu – výzkumný vzorek Cílovou skupinou výzkumu jsou muţi-otcové, výzkumným vzorkem jsou na základě záměrného kvalifikovaného výběru muţi-otci, kteří mají malé dítě, věková hranice dítěte je stanovena na dva roky.


47

Výzkumný vzorek je získán účelovým výběrem, který je zaloţen na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno a co je moţné pozorovat. Při pouţití účelového výzkumu musí být jasně definována populace, kterou vzorek reprezentuje. 4.1.7 Pouţité metody a techniky Ve svém výzkumu jsem kombinovala kvalitativní a kvantitativní postupy, výzkum jsem začala pilotáţí - aplikací kvalitativní metody a techniky na malé skupině z populace, kterou budu studovat a mým cílem bylo získat co největší mnoţství informaci. U samotného výzkumu jsem pak upravila okruh zkoumání na základě informací, které vyplynuly z pilotáţe a zjištěné výsledky ověřovala metodou a technikou kvantitativní i kvalitativní. Pilotáţ – formou kvalitativního výzkumu empirická a explorativní metoda – hloubkový polostrukturovaný rozhovor analýza a interpretace dat. Výzkum – formou kvantitativního a kvalitativního výzkumu u kvantitativního výzkumu: empirická a explorativní metoda – dotazník, uţití uzavřených výběrových a polootevřených otázek, nominální měření – určení četnosti volby jednotlivých variant odpovědí a výzkumného vzorku (četnosti, %) u kvalitativního výzkumu: uţití polootevřených a otevřených otázek, analýza dat pomocí otevřeného kódování, kategorizovaného seznamu kódů a techniky „vyloţení karet“. 4.1.8 Výstupy výzkumu a jejich vyuţití -

Počet uskutečněných a vyhodnocených rozhovorů v rámci pilotáţe,

-

počet navrácených a vyhodnocených dotazníků,

-

výstupní studie vyhodnocení rozhovorů a dotazníků,

-

závěrečná zpráva o výzkumu, která můţe slouţit jako studie zkoumající změny v ţivotě muţe, který se stane/stal otcem a také můţe přiblíţit současnou rodinu z pohledu muţe.


48

4.1.9 Harmonogram výzkumu Tab. 1. Harmonogram výzkumu Etapa

Aktivita Výběr cílové skupiny

1.

Příprava rozhovoru Realizace rozhovorů Vyhodnocení rozhovorů Výběr cílové skupiny

2.

Příprava dotazníku Ověření dotazníku na vzorku Finalizace dotazníku Rozeslání dotazníku

3.

Sběr dotazníku Vyhodnocení dotazníku

4.

Zpracování zprávy o výzkumu

1. týden

2. týden

3. týden

4. týden

5. týden

6. týden

7. týden

8. týden


5

49

ZPRÁVA O VÝZKUMU

V této části diplomové práce popisuji průběh mého realizovaného výzkumu, jednotlivé aktivity pilotáţe a výzkumu, představuji výstupní studii, zaměřuji se na výsledky specifických cílů a ověřuji stanovené předpoklady. Zjištěné výsledky výzkumu shrnuji v závěrečné zprávě a uvádím moţnosti praktického vyuţití.

5.1 Pilotáţ Ve svém výzkumu jsem se rozhodla pro realizaci pilotáţe, díky které jsem se chtěla dozvědět co nejvíce informací o populaci, kterou budu dále zkoumat. Pilotáţ jsem provedla formou hloubkového polostrukturovaného rozhovoru se dvěma muţi-otci, kteří mají malé dítě, získali jiţ mnohé ţivotní zkušenosti a byli se mnou ochotni na téma „Otcovství jako kvalitativní změna v ţivotě muţe“ otevřeně hovořit. Rozhovory probíhaly jednotlivě v domácím prostředí u účastníků pilotáţe a myslím si, ţe i díky této skutečnosti jsem získala nejen velké mnoţství informací, ale také nový pohled na určité jevy, které mě přivedly k novým otázkám, na které bych v rámci výzkumu chtěla získat odpověď. Účastníci pilotáţe: Respondentem č. 1 je muţ ve věku 35 let, je ţenatý a má dvě děti. Starší syn má devět a půl roku a mladší osm měsíců. Respondentem č. 2 je muţ ve věku 27 let, je ţenatý a má jednoho syna, starého 19 měsíců. Brzy očekává narození druhého dítěte. 5.1.1 Realizace aktivit pilotáţe Pro svou pilotáţ jsem pouţila metodu hloubkového rozhovoru (in-depth interview), který můţeme podle Švaříčka (2007) definovat jako nestandardizované dotazování jednoho účastníka výzkumu zpravidla jedním badatelem za pomocí několika otevřených otázek a získat tak stejné pochopení jednání událostí, kterým disponují členové určité skupiny. V rámci přípravy rozhovoru jsem si vytvořila svůj deník, kam jsem si zapisovala otevřené otázky, které jsem chtěla zodpovědět a postupně je upravovala a uspořádávala. Jednotlivé otázky jsem rozdělila na úvodní a hlavní. Pro vytvoření schématu rozhovoru jsem podle Wengrafa (In Švaříček, Šeďová a kol., 2007) pouţila tzv. pyramidový model, kdy je zá-


50

kladní výzkumná otázka rozloţena na specifické výzkumné otázky a tyto jsou dále rozloţeny do otázek tazatelských. Na začátku rozhovoru jsem účastníkům rozhovoru představila svůj výzkum a uvedla, za jakým účelem jej realizuji. Účastníky pilotáţe jsem poţádala o spoluúčast, ujistila je o anonymitě a zeptala se, zda souhlasí s nahráváním rozhovoru. Poté jsem zapnula diktafon a na uvedené otázky se zeptala ještě jednou, abych měla souhlasy zaznamenány. Po uskutečnění obou rozhovorů jsem se je snaţila co nejdříve přepsat. Protoţe jsem zvolila záznam prostřednictvím audio nahrávky, mohla jsem při přepisu rozhovoru zachytit například i jednotlivá přeřeknutí, smích, pomlky a k jednotlivým odpovědím se vícekrát vracet. Při přepisování rozhovorů jsem kvůli ochraně osobních dat pouţila tzv. techniku anonymizace dat – uvedená jména účastníků pilotáţe a jejich rodinných příslušníků jsem zašifrovala. 5.1.2 Výstupní studie pilotáţe Ve výstupní studii vyhodnocuji a interpretuji jednotlivé výsledky pilotáţe, které jsem získala analýzou uskutečněných rozhovorů. Odpovědi na základní výzkumnou otázku a specifické výzkumné otázky (dále jiţ jen SVO) získávám vyhodnocením odpovědí na tazatelské otázky. Odpověď na SVO č. 1: „K jakým změnám dochází v období od plánování rodičovství k období narození dítěte?“ Tatínci v rozhovoru uvedli, ţe rodičovství plánovali a na dítě se těšili. Po potvrzení těhotenství měli radost a ţádné obavy necítili. Na komunikaci s ještě nenarozeným miminkem vzpomínají jako na objetí, drţení bříška manţelky, mluvení na miminko a pozorování. Oba účastníci rozhovoru se zmiňují o tom, ţe vnímali rozdíl mezi tím, zda čekali první nebo druhé dítě. Jeden otec uvádí, ţe teď, kdyţ čekají druhé dítě, na sebe s manţelkou nemají tolik času, dříve odpočívali a v současné době to není tolik moţné. Druhý otec se zamýšlí nad svými obavami a přáními jako otce: „…u toho prvního, tam člověk neví, do čeho jde. No a tam byly obavy jednak z té role otce jako takové, že jestli to člověk zvládne, jestli si bude vědět, jak se v které situaci zachovat, jestli nebude moc přísný nebo naopak moc benevolentní, aby prostě z toho dítěte nějak vyrostl správný člověk. No a u toho druhého už jsem věděl…“


51

Přítomnost otce u porodu vnímají tatínci jako samozřejmou věc, tatínek, který se porodu skutečně zúčastnil, uvádí, ţe si při něm připadal uţitečný. Druhý otec byl rozhodnutý o své přítomnosti u porodu, ale nakonec na narození dětí čekal mimo porodní sál, protoţe k narození obou došlo císařským řezem. Přesto si myslí, ţe jeho přítomnost do chvíle před porodem v nemocnici vztah s manţelkou prohloubila a utuţila. Zajímavé je rozdílné vnímání sebe jako otce u jednotlivých tatínků. První z otců se vnitřně cítil jako otec jiţ v období, kdy došlo k potvrzení těhotenství své manţelky. Změnu u sebe tedy vidí jiţ před narozením dítěte a uvádí: „Že už prostě takhle předem člověk přistupoval, že bude táta a už tomu některé věci podřizoval. … okamžik toho narození bylo takové spíš, nevím, jestli potvrzení otcovství…“ Druhý tatínek se podle svého vyjádření začal povaţovat za otce aţ u porodu. Odpověď na SVO č. 2: „K jakým kvalitativním změnám dochází v partnerských vztazích po narození dítěte?“ Za změnu v partnerském vztahu povaţuje jeden z tatínků prohloubení vztahu s manţelkou po narození dítěte, na rozdíl od něj druhý otec ţádné výrazné změny nepozoruje. Ke konfliktním situacím ve zvýšené míře oproti době před narozením dítěte nedochází a to ani kvůli výchově dítěte. V odpovědích na otázku, zda má otec po narození dítěte pocit, ţe se mu ţena dostatečně nevěnuje a případně ţárlí na své dítě, jsem se setkala s protichůdnými názory. Jeden z tatínků v rozhovoru řekl, ţe ani jednu výše uvedenou skutečnost nepociťoval. Důvodem můţe být také fakt, ţe se jiţ v těhotenství manţelky vyskytly určité komplikace u syna a po jeho narození se mu oba rodiče nadmíru věnovali a cvičili s ním. Na negativní pocity a ţárlení tedy pravděpodobně nebyl ani prostor. Druhý otec připouští, ţe měl občas pocit, ţe se mu manţelka nevěnuje v takové míře, v jaké by chtěl, ale: „… to nebyl pocit, že bych žárlil na to dítě, spíš jsem to tak nějak chápal, že to je jako důsledek tady těch našich rozhodnutí. Ale samozřejmě, že jako ta přednost toho dítěte byla…“ Odpověď na SVO č. 3: „ K jakým změnám dochází v historickém vymezení role otce a tradičním rozdělení rolí v rodině?“ Z odpovědí obou otců vyplývá, ţe v období před narozením dětí si práce v domácnosti a nejrůznější povinnosti s manţelkou dělili, nyní, po narození dětí, je péče o domácnost i děti ve větší míře na manţelce. Jeden z tatínků uvádí, ţe se s manţelkou vţdy domluví, jakou


52

činnost který z nich vykoná a protoţe péči o děti a domácnosti se více věnuje manţelka, on zařizuje jiné povinnosti, např. větší nákupy nebo práce okolo domu. O tradičním rozdělení rolí v rodině, kdy je ţena povaţována za ochránkyni rodinného krbu, stará se o domácnost a děti a muţ je ţivitelem, hlavou rodiny si myslí jeden z otců, ţe: „ …to byl takový model spíš dědečků a babiček…“ Posun k tomuto rozdělení rolí došlo podle odpovědí v rozhovoru aţ jako následek toho, ţe ţena zůstala na mateřské a rodičovské dovolené a muţ jako doposud chodí do práce a ţiví rodinu. Změny ve vnímání role otce byly v rozhovorech demonstrovány na vnímání otce jako sebe v porovnání s vnímáním role svého otce. Zatímco jeden z otců uvádí, ţe jeho tatínek se mu věnoval a hrál si s ním stejně tak, jako on se věnuje svému synovi, druhý otec vzpomíná takto: „…myslím si, že když to srovnám se svým dětstvím, tak asi se svým dětem věnuji víc. Jo, že tak nějak jim věnuju víc času, než otec věnoval mně…“ Tento tatínek v rozhovoru říká, ţe mu otec, pokud potřeboval, poradil, ale z jeho strany k většímu zájmu pokud se jednalo např. o společné hraní, nedocházelo. Zajímavá je podle mne skutečnost, ţe se teď jeho otec více věnuje svým vnoučatům, „vynahrazuje si to“. Jako hlavní důvod menšího zájmu svého otce o sebe, jako dítě, uvádí, ţe: „No, doufám, že to bylo dobou.“ Doba, ve které otec – účastník výzkumu vyrůstal, se podle něj lišila v moţnostech vyuţití volného času dětí, děti si mohly bezpečně hrát venku, se svými sousedy a kamarády, dále svou roli hrál také fakt, ţe otec měl také své zájmy a navíc bydleli s prarodiči, coţ znamenalo, ţe se také vnukovi věnovali. Z odpovědí otců v rozhovoru vyplývá, ţe otec na rodičovské dovolené je vhodná alternativa, pokud ţena vydělává více peněz, nechce o své zaměstnání přijít anebo otec nemá práci. Svou roli hraje tak věk dítěte, jak uvádí jeden otec, do určitého věku dítěte je role matky nepostradatelná, později, pokud je otec schopný se o dítě postarat, v tom problém nevidí. Oba tatínkové znají ve svém okolí muţe na rodičovské dovolené, jeden otec uvádí, ţe: „…není to úplně ta rodičovská, že se vlastně nestarají, že stejně ta manželka jezdí na kojení domů a tak a je to kvůli penězům jenom.“ Otcové v rozhovorech uvedli, ţe by byli ochotni a schopni na rodičovské dovolené zůstat místo své manţelky, pokud by to bylo pro rodinu finančně výhodnější. Odpověď na SVO č. 4: „Jaké jsou kvalitativní změny v ţivotě muţe v souvislosti s narozením dětí a jeho vztahem k nim?“


53

V souvislosti s narozením dětí došlo v rodinách obou otců ke změnám v oblasti financí příjem manţelky se sníţil, ale jak uvádí jeden s tatínků, narození dítěte plánovali a připravili se tak, aby všechno zvládli i finančně. Po narození dítěte můţe docházet k určitým finančním omezením, ale oba otcové mně v rozhovoru řekli, ţe se ničeho materiálního vzdát nemuseli. Jeden z otců znovu uvádí, ţe byl velký rozdíl ve finanční situaci v období narození prvního dítěte, kdy se museli hodně snaţit, aby zůstali na takové úrovni, jakou měli, oproti období narození druhé dítěte, kdy se jiţ omezovat nemusí. Omezení ve společnosti oba tatínci po narození dítěte nepociťují, jeden z otců svůj názor vystihl takto: „…je to na tom rozhodnutí toho rodiče, jestli chce jít někam do společnosti, anebo jestli chce být doma s rodinou. … pro mě bylo spíš důležitější, než někam chodit, tak být doma.“ Druhý otec uvádí, ţe určité chození do společnosti mu vynahrazují tréninky, které má pravidelně kaţdý týden a občas posezení s kamarády, změnou oproti období před dítětem je skutečnost, ţe přichází dříve domů – po narození syna, který toho moc nenaspí, se sám potřebuje pořádně vyspat. Změnu trávení volného času před a po narození dětí popsal jeden z otců velmi pragmaticky – dříve děti nebyly, tak jsem volný čas trávil jinak, teď děti jsou, tak ho trávím s nimi. Z obou rozhovorů vyplývá, ţe se otcové věnují dětem především při hraní nebo jdou společně na procházku, kaţdodenní činnosti jako je např. krmení vykonávají také, ovšem v menší míře neţ manţelky. Otcové dále uvádí, ţe mají určitou aktivitu, kterou většinou dělají se svým dítětem pouze oni – v jednom případě to je večerní koupání, v druhém případě společné chození na plavání. Z odpovědí v rozhovorech vyplývá, ţe se tatínkové svým dětem věnují aktivně několik dní v týdnu – v závislosti na pracovním vytíţení a jiným povinnostem. „…některý den je to spíš takové vždycky chvilkové, že na chvilku člověk za nima jde, jo, si třeba pohraje nebo udělá nějakou legraci, jo a je to třeba míň času, než bych sám chtěl věnovat, no a některý den jsou to i hodiny.“ O změnách v hodnotovém ţebříčku uvedl jeden za tatínků, ţe se mu hodnotový ţebříček nezměnil z toho důvodu, ţe i před narozením dětí povaţoval rodinu za nejdůleţitější. Druhý otec klade v souvislosti s narozením svého dítěte větší důraz na zdraví, k posunu hodnot došlo zejména kvůli určitým zdravotním problémům u syna. Narození dítěte můţe ovlivnit i pocit vnitřní spokojenosti, u mých účastníků rozhovoru došlo k posunu směrem k větší spokojenosti, jeden z otců to vystihuje takto: „…tím, že se


54

narodily děti, tak samozřejmě to celý ten život posunulo do úplně jiné roviny, jo takže, nedá se říct, že bych před tím nebyl šťastný, nebo nebyl spokojený, nebo že teď bych nebyl šťastný, nebyl spokojený. Teď je to jiné a je to lepší…“ Otcovství ale nemusí být vnímáno jen pozitivně, jeden z otců uvedl, ţe se musí potýkat s nedostatkem spánku a s menším mnoţstvím volného času – pokud by před narozením dítěte věděl, co ho „čeká“, snaţil by se tento čas vyuţívat aktivněji. Podle druhého otce došlo k jediné negativní věci po narození dítěte a to k zhoršení finanční situace, naopak vyzdvihuje to, co mu otcovství dalo: „…právě ty pocity, co jsem neměl, když jsem děti neměl. Jo, to, co jsem neznal, no, různé zážitky, které jsem do té doby nezažil…“ Za další změnu povaţuje pocit větší odpovědnosti – člověk se uţ nerozhoduje jen sám za sebe, ale s ohledem na rodinu. Shrnutí Plánování rodičovství umoţňuje připravit se příchod dítěte do rodiny a radovat se po potvrzení těhotenství. V období těhotenství ţeny muţ-nastávající otec moc změn neproţívá, psychicky se můţe připravovat na roli otce, zamýšlí se nad tím, jak tuto novou skutečnost zvládne, zda bude dobrým otcem a vychová ze svého dítěte „dobrého“ člověka. Rozhoduje se, zda bude přítomen u porodu své ţeny – toto odhodlání jít k porodu, i kdyţ ke skutečné účasti nedojde, můţe změnit vztah muţe a jeho ţeny. Podle otce, který se účastnil výzkumu, dojde k jeho prohloubení a utuţení. Vliv na vnímání a proţívání období před narozením dítěte má, zda se jedná o první nebo o další dítě. U prvního dítěte proţívá otec všechno – přání i obavy – poprvé, s manţelkou můţe trávit více času, pozornost ještě není rozdělena mezi ně a prvorozené či další dítě. Změnou v ţivotě před a po narození dítěte je určitě jiné vnímání zodpovědnosti. Jak uvedl jeden z otců, v určitých situacích se po narození dětí rozhoduje jinak, jeho učiněná rozhodnutí totiţ jiţ ovlivňují nejenom budoucnost jeho samotného, ale i jeho dětí. V ţivotě muţe-otce po narození dětí dochází i ke změně podílení se na pracích v domácnosti. Před narozením dětí, jak uvádí muţi-otcové v mých rozhovorech, se o práci v domácnosti se svou manţelkou dělili, po narození dětí jsou povinnosti více na ţeně. Ke změně dochází také ve finanční oblasti – zůstane-li ţena na mateřské a rodičovské dovolené, dochází v rodině ke sníţení příjmu, současně však v souvislosti s uspokojováním potřeb dítěte, ke zvýšení nákladů. Jak uvedl jeden z otců, po narození dítěte se musel hodně „otáčet“, aby si udrţeli takovou ţivotní úroveň, jakou chtěli. Asi jednou z největších změn po narození dětí u muţů-otců je změna ve způsobu trávení času – ať uţ péčí o dítě, výchovou nebo hraním. Mnoţství volného času věnovaného jen svým


55

koníčkům se sniţuje, jako jednu z velkých změn uvedl jeden z otců také méně spánku. Určitou změnou ve vnímání pojetí otcovství můţe být skutečnost, ţe současní otcové se ve větší míře věnují svým dětem a muţ-otec na rodičovské dovolené není vnímán jako něco „nenormálního“. Narozením dětí můţe také dojít ke změně v hodnotovém ţebříčku u muţe-otce, k přehodnocení priorit, na první místo se dostává zdraví a rodina. Otcové v mých rozhovorech uvádějí, ţe povaţují svůj ţivot lepší po narození svých dětí, díky nim se posunul do jiné roviny.

5.2 Výzkum - realizace aktivit výzkumu Cílem první etapy výzkumu bylo určit cílovou skupinu – muţe-otce, kteří mají dítě ve věku do dvou let. Také na základě informací získaných z pilotáţe jsem vytvořila formulář dotazníku a elektronickou cestou odeslala k ověření jednomu představiteli cílové skupiny – muţi-otci, který má dítě ve věku do dvou let. Dotazník jsem rozdělila do čtyř oddílů – úvodní otázky, období plánování rodičovství aţ po narození dítěte, období po narození dítěte a otcovství a role otce. Pro získání odpovědí jsem pouţila uzavřené výběrové, polootevřené a uzavřené otázky. Po návratu vyplněného dotazníku, ve kterém nebyly představitelem cílové skupiny nalezeny nejasnosti, jsem dotazník distribuovala v okolí v tištěné a elektronické podobě. Dotazník byl osobně předáván a elektronicky posílán do okruhu mé rodiny, známých a kolegů, kteří splňovali podmínky cílové skupiny a dále prostřednictvím mého okolí dále předáván a elektronicky přeposílán muţům-otcům, kteří mají dítě ve věku do dvou let. Vráceno zpět bylo 103 vyplněných dotazníků a to jak z oblasti Vsetínska, tak i dalších částí České republiky. Dotazníky jsem kvantitativně a kvalitativně vyhodnotila, vybrané kvantitativní výsledky jsem zaznamenala do grafů a kvalitativní výsledky jsem prezentovala technikou „vyloţení karet“.

5.3 Výzkum - výstupní studie výzkumu Ve výstupní studii popisuji výsledky výzkumu a uvádím odpovědi muţů-otců, kteří mají dítě ve věku do dvou let na jednotlivé otázky v dotazníku. Vybrané kvantitativní odpovědí převádím pomocí procentuální četnosti do grafů a kvalitativní odpovědí představuji prostřednictvím techniky „vyloţení karet“.


56

5.3.1 Úvodní otázky Úvodními otázkami jsem zjišťovala rodinný stav respondentů, který mohl ovlivňovat odpovědi na jednotlivé otázky – z celkového počtu 103 muţů-otců jich bylo 16 svobodných, 83 ţenatých a 4 rozvedení. Z výsledků dotazníků vyplývá, ţe 59 muţů-otců má jedno dítě, 39 otců dvě děti a 5 otců tři a více dětí. V závislosti na odpovědích předchozí otázky jsem se mohla zaměřit na muţe-otce, kteří mají dvě a více dětí a zjistit tak, zda vnímají změny po narození dětí odlišně v závislosti na tom, zda se jedná o první nebo další dítě. Příchod dítěte do rodiny je velkou změnou, která se odráţí v mnoha oblastech (adaptace na otcovství, finanční, bytová, partnerská otázka apod.), proto jsem předpokládala, ţe u druhého a dalšího dítěte jiţ není vnímána tak výrazně, jako u prvního. Ze 44 respondentů, kteří uvedli, ţe mají dvě a více dětí, jich 12 odpovědělo, ţe změny nevnímají a 31 muţů-otců změny vnímá. Jeden otec uvedl, ţe se mu narodily dvojčata, do vzorku muţů-otců, kteří mají dvě a více dětí, nebyl započítán – v tomto případě není moţno posoudit změny po narození dětí v závislosti na tom, zda se jedná o první nebo další dítě. Změny, které vnímají muţi-otcové po narození dětí odlišně v závislosti na tom, zda se jedná o první nebo další dítě, můţeme rozdělit do tří kategorií. První z nich je první versus další dítě, týkající se vnímání více změn, určitého stresu, vyplašenosti a nutnosti zvyknout si u prvního dítěte a připravenosti, uţívání si otcovství u druhého a dalšího dítěte. U prvního dítěte je pro muţe-otce vše nové a není v mnoha oblastech zkušený, u dalších dětí jiţ ví, co a jak bude probíhat, jak se chovat a díky praxi můţe rozlišovat mezi podstatnými a nepodstatnými skutečnosti v péči a výchově dítěte. Tento rozdíl mezi vnímáním změn lze demonstrovat na odpovědích muţů-otců: „U prvního dítěte jsme brali všechno „moc vážně“, u druhého dítěte už dudlík spadený na zem nebyl takový problém.“ nebo „Podruhé a potřetí už mi to připadalo jako koupit housku v krámě.“ Do další kategorie potřeby spadá nutnost zvládat více péče o děti, práce v domácnosti a schopnost dobré organizace. Muţ-otec se více zapojuje do domácích prací, uvědomuje si zvýšenou potřebu péče o děti, nezbytnost jiného přístupu ke kaţdému dítěti a snaţí se všechny tyto potřeby slaďovat. Třetí kategorie okolnosti obsahuje negativně vnímané změny, které muţi-otcové proţívají nebo si více uvědomují po narození druhého a dalšího dítěte (úbytek volného času a času na sebe navzájem s manţelkou/partnerkou, méně času na koníčky, omezení předchozího pohodlí, úbytek peněz), ale také skutečnosti, které mohou být vnímány jako příleţitost zaţít


57

něco jiného a moţnost změny svých postojů (nové aktivity, jiný pohled na výchovu, změna priorit atd.). 5.3.2 Období plánování rodičovství aţ po narození dítěte – období těhotenství Plánované rodičovství je povaţováno za dohodu mezi dvěma manţely/partnery a reprezentuje odpovědnost a určitou připravenost budoucích rodičů na příchod dalšího člena rodiny. Ze 103 muţů-otců, kteří vyplňovali můj dotazník, jich 82 uvedlo, ţe jejich dítě (děti) je plánované, 18 uvedlo, ţe jejich dítě (děti) není plánované, 2 respondenti neodpověděli a jeden muţ-otec napsal, ţe jeho první dvě děti byly plánované a třetí dítě plánované nebylo. Okamţik, ve kterém se muţ dozví, ţe bude otcem, u něj spouští určité vnitřní stavy, které odráţejí výsledky jeho přání, obav a mohou být zastoupeny širokou škálou pocitů od negativních aţ po pozitivní. Adaptace muţe na otcovství probíhá jiţ od v těhotenství jeho manţelky/partnerky. Pocity, vnitřní stavy a reakce, které muţi-nastávající otcové proţívají po oznámení těhotenství, jsem rozčlenila do čtyř kategorií. První a nejobsáhlejší kategorií jsou emoce. Nejčastěji jsou zastoupeny emoce, které jsou vnímány jako pozitivní (radost, štěstí, nadšení, euforie apod.) a které vyjadřují pozitivní vnímání tohoto období (nejkrásnější období ţivota, super, dojetí, těšení se apod.). Postupně emoce přecházejí k ambivalentním pocitům (smíšené pocity, rozpolcenost, rozčarování, překvapení, úţas, šok, zmatenost, neočekávanost atd.), neutrálním pocitům, negativním pocitům (děs, hrůza), aţ po ţádné pocity. Kategorii otázka budoucnosti tvoří pochyby, zda muţ-nastávající otec zvládne svou rodičovskou roli (nejsem na dítě příliš mladý?, pocit odpovědnosti, obavy z nového) a obavy o svou rodinu a zabezpečení potřeb vyplývajících z rozšíření rodiny (obavy o manţelku/partnerku, obavy o zdraví dítěte, starosti, jak vše zařídit, strach o finanční zabezpečení rodiny). Třetí kategorii tvoří důvody pocitů (oddechnutí si, naplnění smyslu ţivota, úleva kvůli věku atd.), které jsou spojeny s pozitivním vnímáním těhotenství. Do poslední kategorie spadají následky, jako reakce na pocity po oznámení těhotenství a důsledky blíţícího se rozšíření rodiny (svatba, plánování, méně místa na bydlení atd.). Jiţ v období těhotenství manţelky/partnerky dochází v ţivotě muţe-nastávajícího otce ke změnám v mnoha oblastech. Tyto změny se podle výsledků výzkumu dotýkají šesti kategorií. První z nich je bydlení, vyjadřující potřebu připravit se na příchod dítěte a jeho potřeby v oblasti bytové otázky (stěhování se, rekonstrukce bydlení, změny v zařízení bytu, změny v bydlení apod.). Druhou kategorii tvoří zaměstnání, kdy se muţi-nastávající otcové snaţí


58

zabezpečit svou rodinu, hledat jistotu zaměstnání do budoucnosti (změna zaměstnání, hledání stabilního zaměstnání, vykonávání dalšího zaměstnání atd.) anebo zvaţují, ţe na rodičovskou dovolenou po narození dítěte nastoupí oni a do zaměstnání se vrátí manţelka/partnerka (moţnost vzdát se kariéry a připravit podmínky pro návrat manţelky do zaměstnání). Do kategorie finance spadají změny finanční situace v rodině muţenastávajícího otce v období před narozením dítěte. Nejméně frekventovanou změnou v otázce financí je pozitivní změna (zlepšení finanční situace), narození dítěte s sebou přináší finanční výdaje a také starost o budoucí zabezpečení rodiny, častěji se proto objevují změny spíše negativně vnímané (úbytek financí, nedostatek peněz, šetření, přehodnocení investic, nutnost zajistit rodinu atd.). Čtvrtou kategorii tvoří partnerský vztah, který také můţe procházet v období těhotenství změnami. Tyto změny vnímají muţi-nastávající otcové různě – jednak jako pozitivní (upevnění partnerského vztahu, intenzivně emocionální změna), jednak jako negativní (přecitlivělost manţelky, zhoršení komunikace, konflikty, obavy o zdraví manţelky). Partnerský vztah můţe být také ovlivněn dalšími změnami (zdravotní problémy manţelky, ohleduplnost k partnerce, sezdání). Upevnění partnerského vztahu reprezentují tato tvrzení dvou respondentů dotazníku: „Mimořádně krásný vztah s manželkou se ještě dále rozvinul a citově obohatil.“ a „Začal jsem mít manželku ještě více rád a snažil jsem se, aby byla co nejvíce v klidu.“ Negativní změnu popsal jeden z muţů-otců v dotazníku takto: „V oblasti partnerské – méně komunikace, nervozita a stres kvůli péči o starší dítě.“ Pátá kategorie se nazývá volný čas a představuje změnu v mnoţství a způsobu trávení volného času muţe-otce v období těhotenství jeho manţelky/partnerky a to změnou kvantitativní (úbytek volného času, méně času věnovaného muţi manţelkou, omezení styku s přáteli, omezení společenského ţivota, izolace, omezení sportovních aktivit) a změnou kvalitativní (změna ţivotního stylu). Poslední kategorii tvoří rodičovství, vyjadřující jak fyzické změny a změny v chování u muţe v důsledku nastávajícího otcovství (spavost, přibírání na váze, stres), tak změny v hodnotovém ţebříčku a pohledu na ţivot (změna priorit, rodina na prvním místě, převrácení ţivota naruby, bezproblémovost), oblast současnosti (nové společné téma v komunikaci, klid, větší zapojení se do domácnosti) a dále oblast budoucnosti (přípravy na rodičovství, příjemné očekávání, pořizování věcí pro dítě). Těhotenství přináší zásadní změny nejen pro ţenu-budoucí matku, ale také pro muţenastávajícího otce a proto je otázkou, jak toto období vnímá. Způsoby vnímání období tě-


59

hotenství muţem lze rozdělit do tří kategorií. První z nich jsou emoce, které mohou mít pozitivní nebo negativní obsah a také mohou vyjadřovat určitý postoj (zvědavost, očekávání, čekání na změnu, (ne)uvědomování si těhotenství atd.). Muţ-nastávající otec vnímá období těhotenství své manţelky/partnerky převáţně pozitivně (nadšeně, radostně, klidně, pohodově, jako zajímavé období, jako krásné období, těší se na dítě, uţívá si těhotenství, líbí se mu toto období atd.), také neutrálně (normálně) aţ negativně (nervózně, problematické období atd.). Další kategorii tvoří partnerský vztah, který se týká přístupu a vztahu muţe ke své manţelce/partnerce a také vykonávání prací v domácnosti (větší podíl zapojení se) jako pomoc v náročném období těhotenství. Muţ v období těhotenství vnímá změny, které jeho manţelka/partnerka proţívá (změny nálad, změny aktivit a únavy, přecitlivělost), uvědomuje si obavy z moţných zdravotních komplikací, vnímá stres ze zdravotních problémů manţelky, doprovází ji k lékaři, pečuje o nic a soucítí s ní. Jeden z respondentů dotazníku uvedl, jak vnímal těhotenství své manţelky/partnerky takto: „Starostlivě, aby vše dopadlo v pořádku.“ Do této kategorie můţeme zařadit také vytváření atmosféry klidu a spokojenosti muţem a zvýšenou fyzickou přitaţlivost k manţelce. Třetí kategorie se týká rodičovství, muţ-nastávající otec můţe aktivně sdílet a proţívat projevy dítěte (komunikace s dítětem – hlazení břicha, poslouchání, povídání s dítětem břiše, studium literatury o těhotenství a po porodu) a připravovat se na období po narození dítěte (pořizovat potřebné věci pro dítě, zařizovat dětský pokoj). Vnímání těhotenství muţem je odlišné, jedná-li se o první nebo další dítě (podruhé náročnější, nutnost věnovat se druhému dítěti, potřeba větší angaţovanosti v péči o dítě), jak uvedl jeden z muţů-otců v dotazníku: „Těhotenství u druhého dítěte bylo tak nějak mimochodem, protože se stejně pořád běhalo kolem prvního.“ 5.3.3 Období plánování rodičovství aţ po narození dítěte – muţ u porodu Účastní-li se otec porodu, můţe se tato skutečnost pozitivně promítnout do jeho vtahu s manţelkou/partnerkou i samotným dítětem, samozřejmě můţe být pro účastnícího se muţe také stresujícím záţitkem. Ze 103 muţů-otců, kteří vyplnili můj dotazník, se 77 porodu svého dítěte účastnilo, 11 u porodu nebylo a 14 muţů-otců chtělo být u porodu, ale z určitého důvodu se zúčastnit nemohli. Jeden z muţů-otců uvedl, ţe jednou u porodu svého dítěte byl, u dalšího nebyl a třetího porodu se účastnit chtěl, ale z určitého důvodu to nebylo moţné. Přítomnost muţe u porodu je významná také z toho důvodu, aby u sebe měla rodící ţena blízkou osobu, které můţe důvěřovat a vnímat v ní oporu.


60

Postoje muţů-otců k moţné přítomnosti u porodu jsem zkoumala další otázkou v dotazníku. Pozitivní postoj k přítomnosti muţe-otce u porodu, z celkového počtu 103 respondentů, uvedlo 83 muţů-otců, jeden uvedl negativní postoj a 19 muţů-otců postoj jiný. Pozitivní postoje můţeme rozdělit do tří kategorií. První z nich jsou důvody přítomnosti, proč se muţi účastní porodu (psychická pomoc ţeně, opora, psychická a fyzická podpora, „kontrola“ personálu v nemocnici, „povinnost“ muţe být u porodu atd.). Druhou kategorií je vnímání porodu, kde muţi popisují porod svého dítěte jako určitou zkušenost (neopakovatelný záţitek, společný záţitek, pozitivní vnímání atd.). Ukázkou důvodů přítomnosti a vnímání porodu mohou být odpovědi dvou respondentů dotazníku: „Jsem přesvědčen o tom, že dva milující se lidé, kteří spolu počali dítě, by měli být spolu i ve chvílích zrodu nového života.“, „Byl jsem u porodu. Manželka byla ráda, cítila podporu a bezpečí. Porod proběhl výborně, takže máme nádherné emotivní společné zážitky. První křik děťátka, poprvé v náručí, poprvé u prsu.“ Poslední kategorií vyjadřující pozitivní postoj k přítomnosti muţe-otce u porodu je vztah po narození, ten se týká jak vztahu k ţeně (upevnění manţelského/partnerského vztahu, váţení si manţelky/partnerky), tak k dítěti (moţnost být u narození dítěte, prohloubení vztahu k dítěti, pomoc dítěti, moţnost vyprávět dítěti o jeho narození). Pozitivní postoj k porodu uvádí i respondent, který se porodu neúčastnil: „Sám jsem to bohužel nezažil, ale myslím, že se jedná o pozitivní zážitek, rychleji si člověk uvědomí, že je skutečně otcem.“ Negativně je přítomnost muţe u porodu chápana z důvodu moţného narušování průběhu porodu. Jiné postoje k moţnosti přítomnosti u porodu jsou různorodé – od nevyhraněného postoje, chápání porodu jako ţenské otázky, otázky dobrovolnosti (účast u porodu na ţádost manţelky/partnerky, záleţí na individuálním rozhodnutí kaţdého) aţ po přání porod nevidět. Příkladem jiného postoje k přítomnosti muţe u porodu je např. tato odpověď v dotazníku: „(Muž) může být oporou manželce a kontrolovat průběh, ale bojím se, že v případě problémů to může mít nějaký negativní dopad. Názor nemám negativní, ale pozitivní říci také nemohu.“ 5.3.4 Období plánování rodičovství aţ po narození dítěte – otcovství Muţ-nastávající otec můţe proţívat určité obavy a nejistotu, např. zda zvládne svou otcovskou roli, jestli z něj bude dobrý táta, můţe mít různá přání týkající se otcovství, budoucnosti atd. Z odpovědí 103 muţů-otců v dotazníku vyplývá, ţe 46 z nich nemělo představy o otcovství a 56 z nich určité představy o otcovství mělo. Jeden z respondentů zatrhl obě


61

moţnosti. Představy o otcovství tvoří čtyři kategorie. První z nich jsou obavy, coby starosti o zvládání své otcovské role (obavy „jaký budu táta“, obavy o zvládnutí výchovy, obavy o zabezpečení rodiny atd.) a změny, které nastanou (obavy o změnu trávení volného času, obavy z nového ţivotního reţimu atd.). Svou představu o otcovství vyjádřil jeden z muţůotců v dotazníku takto: „Obavy z neznámého, nevěděl jsem, jestli to zvládneme, jestli já to zvládnu, postarat se např. i sám, co všechno se bude muset změnit, jaké jsou povinnosti rodiče – otce, přestože to je asi běžné a všude kolem, pro mě to bylo vše nové.“ Přání je název další kategorie, zahrnující představy a touhy vyplývající z otcovství (přání zdraví, přání vychovat slušného člověka, snaha předcházet chybám ve výchově svých rodičů, idea velké rodiny a milujících dětí atd.). Třetí kategorie – role otce – je zaměřena na představy muţe-otce samotného a představy o budoucnosti jeho dětí (změna priorit, učení se novým věcem, obohacení otcovstvím, rozvíjení talentu dětí, učení dětí v budoucnu jezdit na kole, plavat atd.). Poslední kategorií jsou poţadavky, vyjadřující představy o „následcích“ otcovství

(doţivotní

závazek,

odpovědnost,

omezení

sportovních

aktivit,

změny

v partnerském ţivotě atd.). Ve svém výzkumu jsem dále zkoumala, kdy muţi začali vnímat sami sebe jako otce. Ze 103 respondentů jich 11 označilo okamţik potvrzení těhotenství manţelky/partnerky, 31 muţů průběh těhotenství manţelky/partnerky, 20 muţů se začalo vnímat jako otec při porodu dítěte, 33 muţů v okamţiku, kdy drţeli své dítě poprvé v náručí, 4 muţi v období jednoho roku po narození dítěte. Dva muţi zatrhli dvě moţnosti najednou a dva muţi uvedli jinou moţnost – „Ještě to tak nevnímám - ve věku 4 týdnů dítěte potřebuje dítě hlavně mámu s plnými prsy a je mu jedno, kdo ostatní se o něj zajímá. Očekávám, že tento pocit přijde se vzrůstajícími požadavky na řešení různých situací, při kterých maminky nestačí a tatínkové jsou vhodnější volba (hraní si, řešení problémů mezi jeho přáteli, sexuální dospívání, vzor).“, „V době pohlavního styku, který jsme měli za účelem početí.“ 5.3.5 Období po narození dítěte – partnerský ţivot Partnerský ţivot prochází po narození dítěte určitou zkouškou následkem změn např. v komunikaci, intimní oblasti a můţe vést jak k upevnění vztahu, tak k období krize. Na otázku zda došlo k nějakým změnám v partnerském vtahu s manţelkou/partnerkou po narození dítěte/dětí odpovědělo 30 muţů-otců záporně a 73 muţů-otců kladně. Tyto změny byly popsány z různých oblastí – citové (prohloubení vztahu, převrácení manţelství vzhůru


62

nohama), volného času (nedostatek času s manţelkou/partnerkou na sebe navzájem, nedostatek volného času obecně), péče o dítě (společná starost o dítě, v centru dění dítě atd.) a muţe samotného (změna povahy, větší odpovědnost, únava atd.). Muţi-otcové měli odpovídat na otázku, k jaké změně došlo v oblasti jejich partnerského vztahu – z celkového počtu 71 odpovědí muţů-otců (dva respondenti neodpověděli) jich 55 uvedlo zlepšení/upevnění vztahu, 10 muţů-otců zatrhlo odpověď zhoršení vztahu, jeden respondent zatrhl jak zlepšení/upevnění, tak zhoršení vztahu a 5 muţů-otců uvedlo jinou odpověď (změna priorit; v některé oblasti zlepšení, v jiné oblasti zhoršení; je to stejné (2x); řešení jiných věcí, neţ do té doby). Na otázku, zda došlo v intimní, sexuální oblasti k zlepšení, odpovědělo, z celkového počtu 69 respondentů (čtyři neodpověděli), 9 muţů-otců kladně. Moţnost zhoršení v intimní, sexuální oblasti si vybralo 42 muţů, jeden respondent uvedlo zhoršení i zlepšení a 17 muţů-otců uvedlo jinou odpověď (v něčem zhoršení, v něčem zlepšení; je to stejné (5x); je to jiné (3x); období šestinedělí; ani lepší, ani horší; „s těma dvěma dětmi je to komplikovanější, ale jinak OK“; ţádná změna (2x); prostě jiné; „musí se brát i v této oblasti jistý ohled na dítě a vytíženost manželky (vše záleží na domluvě partnerů)“; „rozhodně je na to míň času, někdy není ani chuť“). V otázce, k jaké změně došlo v oblasti vzájemné komunikace, uvedlo z celkového počtu 67 respondentů (6 neodpovědělo), 42 muţů-otců zlepšení, 12 muţů-otců zaznamenalo zhoršení, jeden respondent zatrhl jak zlepšení, tak zhoršení a 12 muţů-otců odpovědělo jinak (je to stejné (6x); je to jiné (3x); „je to takový trochu nervóznější, protože děti křičí, zlobí, k tomu je potřeba udělat spousta věcí doma, takže není zatím moc času si v klidu povídat“; „komunikace je stejná, jen se mnohdy točí okolo jiných věcí než dříve“; „v komunikaci si myslím změny nenastaly, základem dobrého vztahu je především o všem si promluvit, jinak začnou vznikat problémy“). 5.3.6 Období po narození dítěte – volný čas Období po narození dítěte přináší změnu denního i nočního reţimu a ţivotního stylu v rodině, se kterým také souvisí volný čas. Zda došlo ke změně trávení jejich volného času v období po narození dítěte/dětí jsem se ptala muţů-otců ve svém dotazníku. Z celkového počtu 103 respondentů jich 29 odpovědělo, ţe ke změně trávení jejich volného času nedošlo a 74 muţů-otců uvedlo, ţe ke změně trávení jejich volného času došlo. Odpovědi na


63

otázku, jakým způsobem došlo ke změnám trávení volného času muţů-otců jsem rozdělila do dvou kategorií. První z nich tvoří kvantitativní změny, které vyjadřují změnu v mnoţství volného času – především úbytek (ţádný volný čas, ţádný volný čas s manţelkou/partnerkou, nedostatek volného času, více času doma) a způsobu jeho trávení (omezení koníčků, úbytek sportování, omezení času na kamarády, omezení moţností trávení volného času, změna ţivotního stylu, méně cestování atd.) Druhá kategorie je tvořena kvalitativními změnami vyjadřujícími změny v obsahu trávení volného času (nové koníčky, trávení volného času s dítětem, volný čas věnovaný rodině, přizpůsobení se dítěti atd.). Ukázkou změny trávení volného času, která je ovlivněna narozením dítěte můţe být i odpověď jednoho z respondentů výzkumu: „Postupně jsme se přestali stýkat s přáteli bez dětí (protože měli jiný náhled na trávení volného času – asi takový, jaký jsme měli my před narozením dítěte.“ Narození dítěte s sebou přináší velmi často omezení volného času a jeho trávení mimo rodinu a dítě. V mém výzkumu jsem se zabývala tím, kolik odpolední nebo večerů týdně tráví muţi-otcové mimo domov a to bez dítěte/dětí. Ze 103 respondentů odpovědělo 31 muţů-otců, ţe tráví jedno odpoledne (večer) týdně mimo domov, 37 muţů-otců uvedlo dvě odpoledne (večery), 13 respondentů tři odpoledne (večery), dva muţi-otcové tráví svůj čas odpoledne nebo večer čtyřikrát týdně mimo domov, dva respondenti uvedli, ţe tráví pět odpolední (večerů) mimo domov, jeden muţ-otec tráví sedm odpolední (večerů) mimo domov, 17 muţů-otců uvedlo, ţe netráví ani jedno odpoledne (večer) mimo domov a pět respondentů uvedlo jinou odpověď. Jeden muţ-otec sdělil, ţe tráví odpoledne (večer) mimo domov třikrát do roka, dvě odpovědi byly jedno aţ dvě odpoledne (večery) týdně a další odpověď byla doplněna o jednou měsíčně. 5.3.7 Období po narození dítěte – změny Narození dítěte je také zásahem do rodinného rozpočtu, v mnoha rodinách znamená příjem niţší o jeden plat, částečně kompenzovaný peněţitou pomocí v mateřství a rodičovským příspěvkem. Zároveň dochází k pořizování věcí a potřeb pro dítě, které znamenají nemalé finanční výdaje. Ve svém dotazníku jsem se muţů-otců ptala, zda u nich došlo v období po narození dítěte ke změně finanční situace. 37 respondentů odpovědělo, ţe ke změně nedošlo a 66 sdělilo, ţe ke změně finanční situace došlo. Nejčastější odpovědí na otázku, jakým způsobem došlo ke změně finanční situace v období po narození dítěte/dětí, bylo zhoršení


64

finanční situace a vyšší výdaje. Docházelo také ke zlepšení finanční situace, změně ţivotního stylu, finančnímu napětí atd. Vykonávání a dělení se o práce v domácnosti můţe být také ovlivněno narozením dítěte, přibývá povinností a záleţí na domluvě a ochotě rodičů, zda a jakým způsobem si je rozdělí. V současné době ţeny vyţadují po svých manţelích/partnerech, aby se pravidelně zapojovali do péče nejen o dítě a rodinu, ale také o domácnost a to včetně spravedlivého rozdělení domácích prací, coţ je současně také obsahem aktivního otcovství. Ve svém výzkumu jsem se respondentů ptala, zda došlo k nějaké změně ve vykonávání prací v jejich domácnosti po narození dítěte/dětí. 53 muţů-otců, z celkového počtu 103 respondentů, uvedlo, ţe k ţádné změně nedošlo a 50 muţů-otců sdělilo, ţe k nějaké změně došlo. Tyto změny můţeme rozdělit do dvou kategorií. Do první z kategorií - sdílení - spadá rozdělení vykonávání prací v domácnosti a vzájemná pomoc manţelů/partnerů, případně jejich okolí z pohledu muţů-otců (větší podíl zapojení se, občasná pomoc, převzetí určitých povinností, převzetí péče o dítě – ţena nastoupila po šesti týdnech do zaměstnání – pomoc matky respondenta v péči o domácnost atd.) Druhou kategorii s názvem rozdělení rolí tvoří rozloţení povinností v domácnosti mezi manţely/partnery v novém reţimu ovlivněném potřebami dítěte (práce v domácnosti vykonává více manţelka/partnerka, změna z dělení se o práce v domácnosti na povinnosti manţelky, o domácnost pečuje pouze ţena atd.) a ukazuje určitý pohled muţů-otců na skutečnost, ţe ţena, která je na mateřské nebo rodičovské dovolené by měla, i přes nové povinnosti a péči o dítě, ve větší míře nebo úplně vykonávat sama práce v domácnosti. Také společenský ţivot muţe-otce je ovlivněn po narození dítěte a to zejména různými omezeními, ale také určitým obohacením. Z celkového počtu 101 respondentů (dva muţiotcové neodpověděli) sdělilo 59 muţů, ţe nevnímají ţádná omezení v jejich společenském ţivotě a na veřejnosti po narození dítěte/dětí, zato 42 muţů nějaká omezení vnímají. Tato omezení jsem rozdělila do dvou kategorií podle vnímání od spíše negativního po pozitivní. První z kategorií tvoří omezení, které ukazují změny mnoţství, způsob trávení času a činností ve společnosti (nemoţnost být vţdy ve společnosti, brzké návraty, méně svobody, společenská omezení, nutnost zajištění hlídání dětí, nízká mobilita s kočárkem, nepřipravenost společnosti na potřeby dítěte atd.). Druhá kategorie se nazývá obohacení a obsahuje pozitivně vnímané následky otcovství ve společnosti a veřejnosti (zájem okolí, uznání a obdiv okolí, nové moţnosti trávení volného času atd.) Jako příklad vnímaných omezení a


65

obohacení muţů-otců uvádím dvě z odpovědí respondentů v mém výzkumu: „Do hospody se už dostanu s kamarády taky málo, ale ono už mě to tam moc nebaví. Místo toho se více setkáváme se sousedy, kteří mají také malé děti, přes lét je jich plná ulice, rodiče postávají kolem, povídají si a k tomu tátové včetně mě popíjejí pivo – je to prostě něco jinýho, rozhodně ne horšího. Prostě všechno má svůj čas. Až do důchodu bych nechtěl pořád vysedávat po hospodách s kamarády.“, „Pozitivní, všichni se ptají, jak se máme a co děti, častější návštěvy přátel s dětmi v obdobném věku, zhoršená možnost urvat se a jít kdykoliv kamkoliv, nutno zajistit hlídání – omezené možnosti.“ Muţ-otec se po narození dítěte musí adaptovat jak na novou rodičovskou roli, tak i na mnohé změny s tím související, ale přesto se můţe cítit spokojenější jako otec neţ v období, kdy otcem nebyl. Ve svém výzkumu jsem zkoumala, ve které fázi ţivota se muţi-otcové cítili a cítí spokojenější, zda v období před narozením dítěte/dětí nebo po jeho/jejich narození. 80 muţů-otců, z celkového počtu 101 respondentů (dva muţi-otcové neodpověděli), uvedlo, ţe se cítí spokojenější po narození dítěte, dva muţi-otcové uvedli, ţe se cítili spokojenější před narozením dítěte/dětí a 19 respondentů odpovědělo jinak (např. stejná spokojenost (5x); nejde to srovnat (4x); „ve školce“; „jde o odlišné kapitoly života“; „míra spokojenosti odpovídá věku, dříve jsem byl spokojený, protože jsem dítě nechtěl a neměl, nyní jsem spokojený, protože jsem dítě chtěl a mám“).

Obr. 1. Spokojenost muže-otce


66

5.3.8 Období po narození dítěte – péče o dítě Má-li muţ-otec dvě a více dětí, můţe docházet ke změnám v jeho vztahu k dříve narozeným dětem v souvislosti s narozením dalšího dítěte. V mém výzkumu muţi-otcové uváděli, ţe ţádné změny nezaznamenali, ale také ţe k určitým změnám došlo (snaha více se věnovat prvnímu dítěti, snaha zabránit ţárlení, rozdělení pozornosti mezi děti, méně času na první dítě atd.) Jako ukázku vnímání změn uvádím odpověď jednoho muţe-otce v dotazníku: „První dítě se muselo naučit, že není středem celého dění tak se s tím muselo vyrovnat a začalo poutat pozornost, což vyvolávalo spory. Vztah se ale myslím nijak neporušil.“ Vytvářet si vztah se svým dítětem, naplňovat svou otcovskou roli a zároveň se spolupodílet na péči o dítě s manţelkou/partnerkou je základem aktivního otcovství. Jakým způsobem se muţi-otcové věnují svým dětem, jsem zjišťovala ve svém výzkumu. Způsoby, kterým se muţi-otcové věnují svému dítěti/dětem jsem rozdělila do dvou kategorií. První kategorii kvantitativní pohled tvoří činnosti podle intenzity péče o dítě od vykonávání všech činnosti po minimální podíl na běţných činnostech (společná péče, běţné činnosti jen v nepřítomnosti manţelky, všechny činnosti kromě kojení, trávení času spíše se starším dítětem, péče o dítě v omezené míře atd.) Druhou kategorií je kvalitativní pohled. Zde spadají běţné činnosti v péči o dítě, které muţi-otcové ve výzkumu uváděli, ţe vykonávají (krmení, přebalování, procházky, koupání, uspávání atd.), a dále činnosti za účelem zabavení dítěte, jeho socializace, rozvoje apod. (hraní, „blbnutí“, čtení pohádek, povídání si, zpívání, plavání, sportování, učení novým věcem, jeţdění na výlety, chození na hřiště, návštěvy kina, chození na návštěvy atd.). 5.3.9 Otcovství a role otce – muţ na rodičovské dovolené Přesto, ţe jsou muţi schopni pečovat o děti stejně jako ţeny, na rodičovskou dovolenou (dále jiţ jen RD) jich nastupuje stále malý počet. Jaké postoje a názory mají muţi-otcové na muţe na RD a zda oni sami uvaţovali o moţnosti zůstat s dítětem na RD jsem zkoumala ve svém výzkumu. Pozitivní postoj vůči muţům na RD má podle odpovědí v dotazníku 62 muţů-otců z celkového počtu 102 respondentů (jeden neodpověděl), negativní postoj uvedlo 13 muţů-otců a 27 muţů-otců si vybralo postoj jiný. Pozitivní postoje a názory muţů se pohybují v širokém rozmezí od obdivu vůči muţům na RD, uvědomování si náročnosti RD, přes moţnost muţe na RD poznat, co péče o dítě ob-


67

náší, právo vychovávat, aţ po chápání muţe na RD jako normální běţné věci, který disponuje stejnou schopností pečovat o dítě jako ţena-matka. Muţi často uváděli moţnost zůstat na RD jako volbu, individuální rozhodnutí a jako důvod zůstat na RD finanční důvody. Předchozí názory odráţí následující vybrané ukázky pozitivních postojů z odpovědí v dotaznících: „Myslím, že zůstat na rodičovské není snem žádného chlapa, nebo jen několika málo výjimek. Ti co zůstali tak učinili většinou z finančních důvodů. Přesto jim patří uznání.“ a „Je to moderní trend. Pokud žena má vysokou pozici či vyšší příjem než muž, tak by se muž měl přizpůsobit.“ Respondent, který je na RD, uvádí, proč má pozitivní postoj vůči muţům na RD: „Protože jsem se pro tuto volbu svobodně rozhodl a toto období si náramně užívám.“ Negativní postoje vůči muţům na RD vyjadřují názory můţu-otců, ţe matka je osoba, která je pro dítě nenahraditelná a má ho vychovávat a pečovat o něj, muţ na RD je něco nepřirozeného. Další odpovědí bylo například, ţe si muţ-otec nedokáţe představit muţe na RD. Jiný respondent uvedl, ţe má sice negativní postoj, ale pokud by to bylo výhodnější z finančního hlediska, měl by na RD být muţ. Jiný postoj muţů-otců se vyskytoval zejména jako neutrální postoj vůči muţům na RD, skutečnost závisící na rozhodnutí kaţdého a na finanční situaci, dále jako pozitivní postoj, názor vyjadřující nenahraditelnost matky nebo neţádoucí moţnost pro ně samotné. Jako příklady jiných postojů uvádím odpovědi vystihující předchozí popis: „Ač nejsem mačista – myslím, že muž není pro trvalou výchovu dítěte neurologicky vybaven, i když je schopen v případě ztráty partnerku za zvýšeného úsilí zastoupit.“, „Není na tom nic negativního.“, „Stále si myslím, že v české společnosti je to trochu problém, muž ztrácí kariérově a na to doplácí rodina s nižším příjmem.“


68

Obr. 2. Postoj vůči mužům na RD Odpovědi na otázku, zda muţi-otcové uvaţovali nad tím, ţe by zůstali s dítětem na RD, byly vesměs záporné. 86 muţů-otců ze 103 respondentů nad touto moţností neuvaţovalo, 15 respondentů uvaţovalo nad moţností být na RD a dva muţi uvedli jinou odpověď. Muţi, kteří uvaţovali, ţe by zůstali s dítětem na RD, uváděli jako důvod především finance, mohli by zkusit, jaké to je, být na RD a podílet se na výchově. Svou (z mého pohledu zavádějící) představu o mnoţství volného času muţe na RD uvedl jeden z muţů-otců takto: „Měl bych spoustu volného času. Mohl bych se doma vzdělávat e-learningem v určitých oblastech.“ Muţi, kteří neuvaţovali, ţe by zůstali s dítětem na RD, uváděli jako příčinu zejména finanční důvody, ţádný přínos, nezastupitelnost matky a to z důvodu tradice, lepší péče ţeny a nemoţnosti kojení. Dalšími argumenty byly např. pracovní důvody respondentů nebo jejich manţelky/partnerky, seberealizace v zaměstnání, přání manţelky/partnerky zůstat na RD, uvědomování si náročnosti RD a obavy, ţe by být na RD nezvládli. Následuje ukázka důvodů dvou respondentů mého výzkumu: „Vypadaly by mi i poslední vlasy.“, „Protože není důvod, proč bych měl být na mateřské, když mám manželku.“ Muţi-otcové, kteří si vybrali jinou moţnost, uváděli, ţe by zůstali na RD, pokud by se jednalo o nejvyšší nouzi nebo pouze krátkodobě, z důvodu matčiny nenahraditelnosti.


69

Obr. 3. Zájem mužů o RD Ve výzkumu mě zajímalo, zda mají muţi-otcové představu o tom, jak vypadá den na RD, jak pečovat o dítě a jaké činnosti je potřeba dělat. Respondenti často při popisu jednotlivých činností uváděli, ţe o průběhu dne na RD mají představu, protoţe o děti pečují a podílejí se i na pracích v domácnosti. Uváděné činnosti jsem rozdělila do čtyř kategorií. První z nich tvoří péče o dítě, skládající se nejčastěji z těchto, respondenty uvedenými, činností: krmení, podávání jídla, hraní, uspávání, spaní, vykonávání hygieny, přebalování, převlékání, koupání, celodenní péče o dítě, procházek, chození ven. Do druhé kategorie domácnost jsem zahrnula činnosti, uvedené muţi-otci, které by vykonávali v oblasti domácích prací: celková péče o domácnost, úklid, praní, ţehlení, luxování, umývání nádobí, nakupování, vaření, dále provádění domácích prací minimálně, nebo všechny činnosti v domácnosti kromě ţehlení a praní. Třetí kategorii tvoří aktivity s dětmi, které by vykonávali muţiotcové, pokud by byli na RD, zde jsem zahrnula tyto nejčastěji se vyskytující se činnosti: sportování, chození na hřiště a na výlety, dívání se na pohádky a televizi, pohádka na dobrou noc, vzdělávání dítěte, povídání si, zabavení dítěte, dělání „blbostí“, návštěvy rodiny, známých atd. Poslední kategorie je nazvána osobní aktivity a týká se uvedených činnosti samotných muţů-otců, pokud by byli na RD, jako například: odpočinek, sebezdokonalování se ve znalostech a dovednostech, četba, činnost na počítači, milování se atd. Jako ukázku představy dne na RD jednoho respondenta přepisuji jeho odpověď: „Ranní hygiena, snídaně, dětské hry, příprava oběda, hry, oběd, hry, uspávání – nepodařilo se, hry, uspávání, spánek dítěte, úklid, brzké probuzení – pokus o nové uspání – nedaří se, uklidnění


70

dítěte – stále brečí, pokus o hru – jakkoli zaujmout dítě – daří se – jen na chvíli, znovu uklidnění – bonbónek – uklidnění se daří, pokus o samostatné hraní dítěte – nedaří se, musím se zapojit, odbíhám od her – chystám svačinku – opět jsem donucen si hrát, svačíme – nedaří se, musím dítě přemlouvat – podobným – nepomáhá, následně pohádky v TV nebo PC – konečně chvilka klidu, procházky venku s cílem unavit dítě – nedaří se, unavím sebe, návrat domů, večeře, chci jít spát.“ 5.3.10 Otcovství a role otce – změny a role otce Existuje široká škála typových zařazení otcovství, já jsem se ve výzkumu zajímala o to, jak muţi-otcové charakterizují sami sebe jako otce. Jednotlivá sebepojetí jako otce se často obsahově překrývají a doplňují, proto někteří respondenti označili více moţností. Jako otec učitel se charakterizovalo 17 muţů-otců, jako otec vychovatel 31 muţů-otců, sama sebe jako otce pečovatele vnímá 16 respondentů, otec „na hraní“ je role 57 muţů-otců, za toho „hodného“ se povaţuje 22 muţů-otců a 22 muţů-otců se charakterizuje jako ten „přísný“. 13 muţů-otců se charakterizovalo jinak („vyvážený poměr všeho uvedeného“ (3x); „otec, který vede ke sportu“; „všechno dohromady“ (2x); „snaha odevzdat něco v každé oblasti“; „ještě jsem svoji roli nenašel“; „všechno dohromady- hraní,učení, ale i hodnost a přísnost, tak, aby bylo dítě dobře vychované a bylo vedeno tou správnou cestou“; „od každého něco - někdy je čas na hraní a blbosti a někdy ale musí děti vědět, že něco není sranda a tak jsem vážný a přísný, někdy je něco učím, že poslouchají“; „něco mezi Mao Ce-tungem a Boženou Němcovou“; „otec vzor ve všech oblastech“; „snažím se od každého trochu, člověk se učí být otcem“). Vývoj a naplňování otcovství je ovlivňováno vlastní výchovou muţe-otce, vztahem ke svému otci a všechny tyto skutečnosti pak ovlivňují vztah muţe-otce zase ke svým dětem. Zda muţi-otcové vnímají rozdíl mezi tím, jak se jim věnovali jejich otcové, kdyţ byli dítě a jak se oni nyní věnují dítěte/dětem, jsem zjišťovala další otázkou v dotazníku. Z odpovědí respondentů vyplývá, ţe 53 muţů-otců vnímá rozdíl mezi tím, jak se jim věnovali jejich otcové a jak nyní oni věnují svým dětem, 47 respondentů rozdíl nevnímá, jeden muţ-otec uvedl, ţe případný rozdíl nedokáţe posoudit. Z celkového počtu 103 respondentů dva neodpověděli. Uvedené rozdíly tvoří dvě kategorie. Muţi-otcové, kteří rozdíl vnímají, jej popisovali jednak z pohledu sebe ke svému otci a jednak z pohledu sebe ve vztahu k dítěti/dětem. První kategorii pohled sebe ke svému otci tvoří vzpomínky na jednání a


71

chování otce respondentů, kdyţ byli malí (absence otce) a to i v porovnání se současností (jiný čas, jiné moţnosti, jiná doba – dříve oddělení rolí, dnes prolínání). Druhá kategorie pohled sebe ve vztahu k dítěti/dětem popisuje vnímané rozdíly směrem ke svému dítěti/dětem (intenzivnější péče, změny v přístupu, menší přísnost, více komunikace, kamarádštější vztah, více času věnovaného rodině, větší podíl zapojení se atd.) Otcovství můţe přinášet také změny v postojích a hodnotovém ţebříčku muţů-otců po narození dítěte/dětí. Ve svém výzkumu jsem zjišťovala, jestli tyto změny muţ-otcové vnímají a jakým způsobem se jejich postoje a hodnotový ţebříček změnil. Z celkového počtu 102 respondentů (jeden neodpověděl) jich 63 odpovědělo, ţe ke změnám došlo a 39 muţů-otců uvedlo, ţe ke změnám nedošlo. Na otázku, jakým způsobem se změnily postoje a hodnotový ţebříček, uváděli nejčastěji muţi-otcové změnu priorit (na prvním místě děti, na prvním místě rodina, na prvním místě zdraví, zajištění spokojenosti a výchovy atd.), více si váţení zdraví, rodiny, ţivota, nalezení smyslu ţivota a další. Příkladem změny postojů je odpověď jednoho z muţů-otců v dotazníku: „Ještě větší úcta k životu než dříve. Je to dřina nosit, porodit a vychovat človíčka.“ Naplňování otcovství je náročné a můţe přinášet pozitivní i negativní změny, proţitky a zkušenosti. O shrnutí, co otcovství přináší a také bere, jsem poţádala muţe-otce ve svém výzkumu. Sdělení jsem rozdělila do dvou kategorií. První z nich se nazývá přínos a patří zde pozitivně vnímané důsledky otcovství (zkušenosti, záţitky, naplnění a smysl ţivota, přehodnocení hodnot v ţivotě, prohloubení vztahu s manţelkou, štěstí, radost z dítěte, spokojenost, větší přínos neţ ztráta, učení se novému, síla do řešení situací v budoucnosti, chuť do ţivota, lásku dítěte, zvýšení statutu ve společnosti atd.). Druhá kategorie ztráta obsahuje spíše negativně vnímané důsledky otcovství (zhoršení ţivotní situace, pokles příjmů, úbytek volného času, starosti, strach o dítě, odpovědnost, omezení společenského ţivota, méně svobody, omezení koníčků, ztráta klidu a pohodlí, únava, úbytek spánku, zhoršení manţelského vztahu atd.). Dále uvádím příklady shrnutí, co muţům-otcům otcovství dalo, případně vzalo: „Otcovství mi obecně jen a jen dalo, nyní sice máme málo volného času s manželkou, ale to je dáno tím, že jsou děti malé a vyžadují maximální péči obou rodičů.“, „Jenom dalo, to špatné přehlížím, neboť pohled na dceru, jak se na Vás směje, nebo se přitulí, překoná všechny starosti nebo problémy.“, „Trápí mě, že jsem se syna nemohl zeptat, jestli na svět vůbec chtěl.“, „Otcovství mi vzalo svobodu volného času a pohybu. (Nelituji.) Člověk má nyní velkou odpovědnost.“


72

5.4 Vyhodnocení předpokladů Otcovství sebou přináší mnoho změn v různých oblastech ţivota, mezilidských vztazích i hodnotovém ţebříčku. Podle mého výzkumu se muţ-nastávající otec potýká s adaptací na rodičovství, proţívá těhotenství spolu se svou manţelkou/partnerkou a často se zabývá různými představami o otcovství, jako jsou přání, obavy, vize své otcovské role atd. Současní muţi se účastní porodu svého dítěte, mají pozitivní postoj k muţům na rodičovské dovolené, ale sami neuvaţují nad tím, ţe by s dítětem na rodičovské dovolené zůstali. Muţi-otcové pečují aktivně o své děti a podílí se na pracích v domácnosti. Muţi-otcové spíše nevnímají omezení ve společenském ţivotě a na veřejnosti a díky otcovství se cítí spokojenější po narození dětí neţ před ním. Předpoklad 1: Více neţ 50 % muţů je přítomno u porodu. – Tento předpoklad je pravdivý. 75 % muţů se účastnilo porodu svého dítěte a téměř 14 % muţů chtělo být u porodu, ale z určitého důvodu se účastnit nemohlo. Předpoklad 2: Více neţ 50 % muţů uvaţovalo nad tím, ţe by zůstali místo své manţelky/partnerky s dítětem na rodičovské dovolené. – Tento předpoklad není pravdivý. Pouze cca 15 % muţů uvaţovalo, ţe by zůstalo s dítětem na rodičovské dovolené. Předpoklad 3: U více neţ 50 % muţů-otců dochází ke změnám v hodnotovém ţebříčku. – Tento předpoklad je pravdivý. U cca 62 % muţů se změnil hodnotový ţebříček po narození dítěte/dětí. Předpoklad 4: Ke změnám v ţivotě muţe-otce dochází častěji v oblasti finanční, neţ v oblasti volného času. – Tento předpoklad je nepravdivý. Ke změně ve finanční situaci v období po narození dítěte/dětí došlo jen u 64 % muţů, ke změnám v oblasti trávení volného času v období po narození dítěte/dětí u cca 72 % muţů. Předpoklad 5: Více neţ 50 % muţů-otců si myslí, ţe po narození dítěte došlo k zlepšení/upevnění jeho partnerského vztahu s manţelkou/partnerkou. – Tento předpoklad je pravdivý. Zlepšení/upevnění partnerského vztahu s manţelkou/partnerkou po narození dítěte/děti uvedlo cca 79 % muţů. Předpoklad 6: Více neţ 50 % muţů-otců vnímá rozdíl mezi tím, jak se svým dětem věnují oni, a tím, jak se jim samotným věnovali jejich otcové. – Tento předpoklad je nepravdivý.


73

Pouze 47 % muţů-otců vnímá rozdíl mezi tím, jak se svým dětem věnují oni a tím, jak se jim samotným věnovali jejich otcové, kdyţ byli malí. Předpoklad 7: Vnímání změn po narození dítěte je odlišné jedná-li se o dítě první nebo o děti další. – Tento předpoklad je pravdivý. 72 % muţů-otců uvedlo, ţe vnímají změny po narození dítěte odlišně v závislosti na tom, zda se jedná o první nebo další dítě. Předpoklad 8: Více neţ 50% muţů-otců se cítí spokojenější po narození dítěte, neţ před jeho narozením. – Tento předpoklad je pravdivý. 79 % muţů-otců uvedlo, ţe se cítí spokojenější po narození dítěte, neţ před jeho narozením. Předpoklad 9: Více neţ 50% muţů necítí omezení ve společenském ţivotě, na veřejnosti po narození dítěte. – Tento předpoklad je pravdivý. 58 % muţů-otců nevnímá omezení ve společenském ţivotě, na veřejnosti po narození dítěte/dětí.

5.5 Závěrečná zpráva o výzkumu Vyhodnocením získaných dat jsem zjistila, ţe u muţů-otců dochází po narození dítěte/dětí ke změnám zejména v oblastech partnerského vztahu, finanční situace, bydlení, zaměstnání, volného času, vnímání spokojenosti v ţivotě, hodnotového ţebříčku a v oblasti emocí. Vnímání těchto se změn se často pohybuje na široké škále od negativního, přes neutrální, aţ po pozitivní. Jednotlivé změny jsou podrobně popsány ve výstupní studii výzkumu. Jedny z prvních změn, které přicházejí v rámci otcovství, se týkají těhotenství manţelky/partnerky - u muţe se objevují emoce, postupně se adaptuje na přicházející rodičovství, s obavami, přáními přemýšlí o budoucnosti a důsledcích, které nastanou po narození dítěte. Významným záţitkem v ţivotě muţe je účast u porodu svého dítěte – k rozhodnutí být porodu vede muţe mnoho důvodů, hlavními je opora manţelce/partnerce a moţnost být při narození dítěte. Dochází při něm také ke změně (zejména upevnění) vztahů s manţelkou/partnerkou i s dítětem. Velká část muţů-otců o své děti po narození pečuje, vykonává jak běţné kaţdodenní činnosti uspokojující základní potřeby dítěte, tak si s ním hraje, pomáhá mu se socializací, podporuje jeho rozvoj a rozvíjí vzájemný vztah otec dítě. Proměnou po narození dítěte prochází i partnerský vztah, do dvojice muţ – ţena přibývá další člen, díky kterému dochází ke změně v ţivotním rytmu a stereotypu také mezi partnery. Pozornost je věnována dítěti a ubývá volného času jen pro muţe a ţenu navzájem, změny provázejí také oblast citů. Změna v komunikaci mezi muţem-otcem a jeho manţel-


74

kou/partnerkou je po narození dítěte vnímána zejména jako pozitivní – zlepšení komunikace, celkově v partnerském vztahu dochází k upevnění/zlepšení. Zato v oblasti intimní, sexuální jsou změny po narození dítěte chápány jako negativní – zhoršení intimního ţivota. Oblast volného času je další z oblastí, ve které po narození dítěte dochází u muţe-otce ke změnám. Velká část muţů-otců pociťuje negativně úbytek volného času, nová omezení v moţnostech a způsobu jeho trávení, ale i pozitivní změny, jako jsou nové moţnosti trávení volného času. Muţi-otcové jsou ve většině případů schopni a ochotni se o dítě starat, mají představu o činnostech a aktivitách vykonávaných v běţném dni tráveném s dítětem a vůči muţům na rodičovské dovolené mají pozitivní postoje. Přesto sami o moţnosti zůstat s dítětem na rodičovské dovolené neuvaţují a to zejména z finančních důvodů. Vnímání otcovství a role otce muţem je ve velké míře doprovázeno zvýšením spokojeností v ţivotě. Často je ovlivněno vztahem s otcem a vzpomínkami na dětství a také mění hodnotový ţebříček muţe-otce. Výsledky mého výzkumu je moţno vyuţít jako studii otcovství současných muţů-otců, zejména monitoringu změn, ke kterým dochází po narození dítěte, míry uplatňování aktivního otcovství a postojů k vyuţívání rodičovské dovolené muţi-otci. Z výsledků výzkumu vyplývají tyto návrhy a doporučení pro oblast praxe: podpora muţůotců v jejich adaptaci na rodičovství prostřednictvím různých kurzů a setkávání se s dalšími otci; umoţnění muţům-otcům trávit čas se svým dítětem co nejdříve po jeho narození a celodenně o něj pečovat (učit se otcovství), být oporou své manţelce/partnerce a to prostřednictvím uzákoněného institutu otcovské dovolené, spojené s vyplácením příspěvku a to ve výši pobíraného platu, omezené například výší průměrné mzdy v České republice; pokračování v prezentování aktivního otcovství a role muţe-otce v ţivotě dítěte v médiích a motivování zaměstnavatele k zavádění opatření umoţňujících slaďování rodinného a profesního ţivota muţů-otců.


75

ZÁVĚR Naplňování otcovství není jednoduchá záleţitost, jiţ od oznámení těhotenství manţelky/partnerky se nastávající otec začíná adaptovat na rodičovství. Pozornost okolí v tomto okamţiku je věnována těhotné ţeně a dítěti rostoucímu v bříšku. Ovšem i muţ proţívá něco nového, neznámého a začíná se těšit na to, co přijde a zároveň se obávat o sebe – zda roli otce zvládne, bude dobrým rodičem a zabezpečí-li dostatečně rodinu, dále má obavy o svou manţelku/partnerku i dítě – záleţí mu na jejich zdraví a přeje si, aby celé období čekání, neţ se dítě narodí, bylo bezproblémové. Uţ v těchto chvílích je potřeba, aby byla na nastávajícího otce upřena pozornost okolí a také mu bylo umoţněno sdílet ţenino těhotenství, komunikovat s dítětem a připravovat se na rodičovství. Okamţik příchodu dítěte na svět je pro muţe jedinečným záţitkem, který má nejčastěji pozitivní vliv na jeho vztah s manţelkou/partnerku i dítětem. Mnohdy právě u porodu si muţ uvědomuje, ţe sám sebe vnímá jako otce. Pocity radosti, ţe se dítě narodilo, se mísí s uvědomováním si změn, které přicházejí a s přizpůsobováním se svého ţivotního stylu potřebám dítěte. Změny ve finanční situaci pokračují, výdaje přibývají a muţ se stává hlavním ţivitele rodiny. Moţnost, ţe by muţ-otec zůstal s dítětem na rodičovské dovolené, spíše nezvaţuje a to zejména z finančních důvodů – jeho příjem je vyšší neţ rodičovský příspěvek a také neţ předchozí manţelčin/partnerčin příjem. Má-li společnost zájem na tom, aby větší procento muţů zůstávalo na rodičovské dovolené, měla by nastavit podmínky rodičovské dovolené, rodičovského příspěvku a např. institutu otcovské dovolené (bude-li uvedena do praxe) tak, aby motivovala samotné muţe-otce, jejich zaměstnavatele a zároveň byla výhodná i pro rodiny s dítětem. Velkou změnou po narození dítěte je pro muţe-otce úbytek volného času a jiné způsoby jeho trávení, muţi-otcové tráví více času doma se svou rodinou, pečují o dítě a také se více zapojují do prací v domácnosti. To, jakým způsobem muţi-otcové o své děti pečují a věnují se jim, je ovlivněno zkušenostmi, které zaţili oni sami, kdyţ byli děti – často si uvědomují problémové oblasti ve vztahu se svým otcem a snaţí se jim vyvarovat ve výchově svých dětí. Otcovství můţe pro muţe-otce znamenat určitou ztrátu financí, volného času, svobody, ale přináší mnohem více pozitivních zkušeností a záţitků a velmi často také naplnění ţivota.


76

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Monografie: [1] BAKALÁŘ, E. Průvodce otcovstvím aneb bez otce se nedá (dobře) žít. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-605-0. [2] BURGESSOVÁ, A. Návrat otcovství: jak se stát moderním otcem. Brno: JOTA, 2004. ISBN 80-7217-296-4. [3] FÜRST, M. Psychologie. Olomouc: Votobia, 1997, ISBN 80-7198-199-0. [4] HAŠKOVÁ, H. Fenomén bezdětnosti. Praha: Sociologické nakladatelství, 2009. ISBN 978-80-7419-020-9. [5] KERN, H., et al. Přehled psychologie. Praha: Portál, 2000. 3. vyd. ISBN 80-7178426-5. [6] MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 2. vyd. ISBN 80-85850-24-9. [7] MOŢNÝ, I. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. ISBN 80-86429-58-X. [8] MÜLLER, L., MÜLLER, A. (ed.), Slovník analytické psychologie. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7178-863-5. [9] OAKLEYOVÁ, A. Pohlaví, gender, společnost. Praha: Portál, 2000. ISBN 807178-403-6. [10] PEACHEY, M. Ahoj, tati. Brno: Jan Melvil Publishing, 2007. ISBN 978-80903912-3-9. [11] SEDLÁČEK, L., PLESKOVÁ, K. (ed.), Aktivní otcovství. Brno: NESEHNUTÍ, 2008. Dostupný také z WWW: . ISBN 978-80-903228-

9-1. [12] SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadlení vědomí a jednání. Brno: Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principál, 2009. 3. vyd. ISBN 978-80-87029-62-6.


77

[13] ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0. [14] VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5. [15] Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Díl 3 M-R. Praha: Dům OP Diderot, 1997. ISBN 80-85841-35-5. [16] ZOJA, L. Soumrak otců: archetyp otce a dějiny otcovství. Praha: PROSTOR, 2005. ISBN 80-7260-145-8. Internetové zdroje: [17] Český statistický úřad. Míra ekonomické aktivity – muži ve věku 15 – 64 let. Pramen: Eurostat, 11/11/2010. [online]. [cit. 2011-3-18]. Dostupný z WWW: < http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/00002AB1CE/$File/1607100303.pdf >.

[18] Český statistický úřad. Míra ekonomické aktivity – ženy ve věku 15 – 64 let. Pramen: Eurostat, 11/11/2010. [online]. [cit. 2011-3-18]. Dostupný z WWW:
f>. [19] Český statistický úřad. Podíly zaměstnanců, placený čas a hrubé měsíční mzdy podle hlavních tříd KZAM a pohlaví - rok 2009. [online]. [cit. 2011-3-18]. Dostupný z WWW:

. [20] KUNDRA, L. Proequality. Legislativní možnosti podpory aktivního otcovství. 2009. [online]. [cit. 2011-3-23]. Dostupný z WWW: < http://www.proequality.cz/res/data/005/000650.pdf>. ISBN 978-80-87110-14-

0>. [21] Ministerstvo práce a sociálních věcí. Akční plán na podporu rodin s dětmi pro období

2006

–

2009.

[online].

[cit.

2011-3-10].

.

Dostupný

z WWW:


78

[22] Ministerstvo práce a sociálních věcí. Národní koncepce rodinné politiky. [online]. [cit. 2011-3-23]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf>.

[23] Ministerstvo práce a sociálních věcí. Slučitelnost profesních a rodinných rolí. [online]. [cit. 2011-3-23]. Dostupný z WWW: .

[24] Ministerstvo práce a sociálních věcí. Soubor prorodinných opatření - Prorodinný balíček. [online]. [cit. 2011-3-10]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/files/clanky/5898/komplet_balik.pdf>.

[25] Ministerstvo práce a sociálních věcí. Táto, jak na to? [online]. [cit. 2011-3-10]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/8351>.

[26] Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tisková zpráva. Praha 27. 4. 2010. [online]. [cit. 2011-3-23]. Dostupný z WWW: < http://www.mpsv.cz/files/clanky/8685/27042010.pdf>.

[27] STEHLÍKOVÁ, I. „Těhotný tatínek“ aneb syndrom Couvade. [online]. [cit. 20113-23]. Dostupný z WWW: < http://www.babyonline.cz/tehotenstvi/tehotny-

tatinek.html >. Seriálová publikace – časopis: [28] STACKEOVÁ, D., BÖHMOVÁ, M. PSYCHOSOM. Psychologické aspekty přítomnosti otců u porodu. Časopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medicínu. Liberec: LIRTAPS, Ročník VIII: 4/2010. ISSN 1214-6102. [29] SUCHÝ, A. Hlava rodiny pod tlakem. Moje psychologie. Mladá fronta a.s., 2009. č. 7-8/2009, ročník 4. ISSN 1802-2073. Článek v časopise – internetový zdroj: [30] POLLMANN-SCHULT, M. Wenn Männer Väter werden - Über die Auswirkungen der Vaterschaft auf Freizeit, Lebenszufriedenheit und familiäre Beziehungen. Zeitschrift für Familienforschung - Journal of Familiy Research [online]. 2010, Vol. 22 Issue 3 [cit. 2011-3-19], p350-355. Dostupný z WWW: < http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=2d80a4b1-ed1b-4b38852a-7c89e15b41fe%40sessionmgr10&vid=1&hid=14>. ISSN 14372940.


79

[31] POTANČOK, J. Zmeny v chápaní úlohy otca v súčasnej rodine. Sociologia [online]. 2010, Vol. 42 Issue 2 [cit. 2011-3-19], p113-133. Dostupný z WWW: . ISSN 00491225.

[32] PREMBURG, A., HELLSTRÖM, A. - L., BERG, M. Experiences of the first year as father. Scandinavian Journal of Caring Sciences [online]. 2008, Vol. 22 Issue 1 [cit. 2011-3-19], p56-63. Dostupný z WWW: . ISSN 02839318.

Příspěvek ve sborníku: [33] KUBIČKOVÁ, A., KONEČNÁ, H. Úloha muţe při plánování rodičovství. In Sborník referátů, Pelhřimov: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu v Praze a Nová tiskárna Pelhřimov, 2008, s. 91-92, Dostupný také z WWW: .

ISBN

978-80-86559-99-5. WWW stránka – příspěvek ve sborníku: [34] HOLÁSKOVÁ, K. Sociální neverbální komunikace se ţenou v první době porodní. In Sborník z kongresu, Pardubice, 1998. Dostupný z WWW: < http:// www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2007103101>.


SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK RD

Rodičovská dovolená

ZVO

Základní výzkumná otázka

SVO

Specifická výzkumná otázka

TO

Tazatelská otázka

80


81

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1. Spokojenost muže-otce............................................................................................. 65 Obr. 2. Postoj vůči mužům na RD ....................................................................................... 68 Obr. 3. Zájem mužů o RD .................................................................................................... 69


82

SEZNAM TABULEK Tab. 1. Harmonogram výzkumu ........................................................................................... 48


SEZNAM PŘÍLOH PI

Schéma polostrukturovaného rozhovoru

P II

Přepis rozhovorů

P III

Dotazník

83

PŘÍLOHA P I: SCHÉMA POLOSTRUKTUROVANÉHO ROZHOVORU Úvodní otázky: Kolik máš let? Kolik máš dětí a jakého jsou věku? Jsi ţenatý? Hlavní otázky: (ZVO) K jakým kvalitativním změnám dochází v ţivotě muţe, který se stal otcem? -

(SVO1) K jakým změnám dochází v období od plánování rodičovství k období narození dítěte?

-

(TO1) Co si myslíš o plánovaném rodičovství? Jsou tvoje děti plánované?

-

(TO2) Jaká byla tvoje reakce, kdyţ ti ţena sdělila, ţe je těhotná?

-

(TO3) Jak jsi proţíval těhotenství tvé ţeny?

-

(TO4) Zkus říct, jaké jsi měl představy o tom, aţ se staneš otcem – o otcovství. (Splnily se?)

-

(TO5) Jaký je tvůj názor na přítomnost muţe u porodu? (Byl jsi ty sám u porodu?)

-

(TO6) Jaké jsi měl pocity, kdyţ se tvé dítě narodilo?

-

(TO7) Vzpomeneš si na okamţik, kdy sis uvědomil, ţe jsi otec? Měl jsi obavy z toho, jak budeš zvládat roli otce?

-

(SVO2) K jakým kvalitativním změnám dochází v partnerských vztazích po narození dítěte?

-

(TO8) Jakým způsobem se změnil tvůj vztah se ţenou po narození dětí?

-

(TO9) Dochází k nějakým konfliktním situacím s tvou ţenou v souvislosti s péčí, výchovou Vašich dětí?

-

(SVO3) K jakým změnám dochází v historickém vymezení role otce a tradičním rozdělení rolí v rodině?

-

(TO10) Co si myslíš o tradičním rozdělení rolí v rodině, kde je ţena povaţována za ochránkyni rodinného krbu, pečuje o děti a domácnost a muţ je povaţován za toho, kdo je hlavním ţivitelem a hlavou rodiny?

-

(TO11) Dochází podle tebe v dnešní době ke změně vnímání otcovství, role otce?

-

(TO12) Jaký je tvůj názor na muţe na rodičovské dovolené? Uvaţoval jsi o tom, ţe by si zůstal na rodičovské dovolené?

-

(SVO4) Jaké jsou kvalitativní změny v ţivotě muţe v souvislosti s narozením dětí a jeho vztahem k nim?

-

(TO13) Došlo ke změně Vaší finanční situace v souvislosti s narozením dětí?

-

(TO14) Vzdal ses něčeho materiálního, co jsi chtěl mít, kvůli svým dětem?

-

(TO15) Vnímáš nějaká omezení na veřejnosti, ve společnosti po narození dětí?

-

(TO16) K jakým změnám došlo v tvém společenském ţivotě po narození dětí?

-

(TO17) Jak se změnil způsob trávení tvého volného času před narozením dětí a nyní?

-

(TO18) Jakým způsobem trávíš volný čas se svými dětmi? (Hrou nebo i zapojením do běţných činností?)

-

(TO19) Kolik času trávíš se svými dětmi?

-

(TO20) Je nějaká činnost, kterou děláš se svými dětmi pravidelně jenom ty?

-

(TO21) Změnily se tvé postoje, ţebříček hodnot narozením dětí?

-

(TO22) Kdyby ses měl charakterizovat jako otce, jak by ses popsal? (např. otec pečovatel, oteč učitel, otec vychovatel…)

-

(TO23) Porovnáš-li svůj ţivot před narozením dětí a teď, kdy si se cítil šťastnější, spokojenější?

-

(TO24) Kdybys měl shrnout, co ti otcovství dalo, případně vzalo, co by to bylo?

Je něco, na co jsme během rozhovoru zapomněli? Chtěl by si zdůraznit nějakou oblast, problém o kterém jsme se bavili?

PŘÍLOHA P II: PŘEPIS ROZHOVORŮ ROZHOVOR č. 1 T: tazatel R: respondent

T: Kolik je ti let? R: Třicet pět a něco. T: Kolik máš dětí a kolik mají ty děti let? R: Dvě děti, devět a půl roku a osm měsíců. T: Jsi ţenatý? R: Ano. Poprvé.

T: Co si myslíš o plánovaném rodičovství? R: No, my jsme měli obě dvě děti v podstatě plánované, takţe jsme to brali jako normální věc, ţe jsme se takhle rozhodli a poté, co jsme se rozhodli, tak jsme akorát čekali, aţ to přišlo. No, v podstatě jsme ani nemuseli dlouho čekat, takţe jsme tady s tím plánováním nezaţili různé takové starosti, co má hodně jiných párů. Ţe to nejde, nedaří se, ať uţ z jednoho nebo z druh.., z jedné nebo z druhé strany. Takţe tady toto jsme nezaţili a v podstatě tak, jak jsme si to tak nějak rozhodli, tak to vţdycky velmi brzo bylo. T: Dobře. A kdyţ teda se vám to podařilo, tak samozřejmě nejprve to zjistila asi manţelka, tak jaká byla tvoje reakce na to, kdyţ ses to dozvěděl? Kdyţ ti to řekla? R: No, u prvního dítěte to zjistila poprvé manţelka, u druhého jsem to začal tušit dřív, jak ona nechtěla tomu ani věřit, ţe by to tak mohlo být, tak brzo. T: Ano? R: No… a tak to jsou takové ty symptomy, které, které jsem vypozoroval, no a pocit jaký jsem měl, kdyţ jsem se to dozvěděl, tak radost, ţe to tak takhle hned vyšlo. Tak jak jsme si přáli.

T: A jak jsi teda to těhotenství své manţelky proţíval? Jestli jsi s ní nějak i nějak zapojoval, teďka je takové třeba moderní povídat si s tím dítětem, pouštět mu hudbu a podobně, ještě kdyţ je v bříšku… R: No, hudbu jsme mu myslím ani takhle nepouštěli, ani jednou, mám pocit, a kdyţ si vzpomenu, tak asi u obou jsem nějaké to slovo s tím břichem prohodil. A často to bylo v takové té rovině jako objetí a drţení. T: A teda kdyţ uţ jsi věděl, ţe to miminko přijde, ţe jako je v bříšku, tak jaké jsi měl představy o tom, ţe se teda staneš tátou? Jestli to byly nějaké spíš obavy nebo takové přání do budoucna. A jestli to bylo spíše u toho prvního nebo druhého dítěte, kdy jsi ještě vlastně nevěděl, jakoby do čeho jdeš? R: No tak bylo to u toho prvního, tam člověk neví, do čeho jde. No a tam byly obavy jednak z té role otce jako takové, ţe jestli to člověk zvládne, jestli si bude vědět jak se v které situaci zachovat, jestli nebude moc přísný nebo naopak moc benevolentní, aby prostě z toho dítěte nějak vyrostl správný člověk. No a u toho druhého uţ jsem věděl, co mám a co nemám dělat, takţe tak nějak uţ se asi snaţím k tomu přistupovat tímto způsobem. T: A kdyţ teda uţ přišla ta chvíle, kdy se to miminko mělo narodit, uvaţoval jsi nebo byl jsi u porodu? R: No… V obou dvou případech jsem k porodu šel, nebo k porodu, ono v podstatě poprvé skončil císařským řezem neplánovaným, takţe jsem vlastně potom uţ byl odstaven tady od celé té mašinérie, ale v tom druhém případě ten císařský řez byl plánovaný, takţe do poslední chvíle jsem byl jako v nemocnici s manţelkou. T: A myslíš si, ţe kdyţ ten tatínek je vlastně s tou maminkou ať uţ třeba na tom sále kdyţ to jde nebo potom čeká vlastně třeba před tím porodním sálem, kdyţ je to císařský řez, ţe to můţe ovlivnit nějak vlastně nějak ten vztah tak jak s tou ţenou, tak potom třeba s tím miminkem? R: Já si myslím, ţe jo a hodně. T: A pozitivně nebo negativně? R: Myslím si, ţe, myslím si, ţe to ten vztah hodně utuţí a prohloubí. Ať uţ to potom při tom vlastním porodu je bez problémové, jo, nebo i nějaké třeba i napínavější. Jo, tak si myslím, ţe určitě aspoň z mojí strany prohloubí.

T: A kdyţ teda to miminko uţ se narodilo, jaké jsi měl pocity? Ţe vlastně jsi věděl, ţe se ti narodil syn. R: No, tak v první chvíli u toho prvního jsem měl hodně velký strach, protoţe jako začly komplikace. Takţe ta velká úleva nebo ta asi největší úleva přišla aţ v okamţiku, kdy jsem viděl jak syna, tak manţelku. Jo, kterou přivezli aţ nějak, já uţ nevím, dvacet, pětadvacet minut později. Jo, tak pak teprve tak nějak všechno, všechno ze mě spadlo, no a teprve jsem si tak nějak naplno začal ten pocit uţívat. No a u toho druhého dítěte, kde to všechno tady ty postupy byly plánované, tak byť jsem byl v úplně jiné části budovy, tak ať si o tom myslí kdo chce, tak jsem to na minutu přesně poznal, ţe se narodil. T: Ţe jste byli propojeni. R: Asi. T: V ten okamţik. T: A takový ten vnitřní pocit, jako ţe jo, teď uţ prostě jsem táta a uţ se to prostě nikdy nezmění, to sis uvědomil, třeba jak jsi to dítě podrţel poprvé nebo to přišlo aţ později? R: Já myslím, ţe to přišlo, všechno přišlo, uţ v okamţiku, kdy jsme se dozvěděli o těhotenství. Ţe uţ prostě takhle předem člověk tomu přistupoval, ţe bude táta a uţ tomu některé věci podřizoval. No, takţe ten okamţik toho narození bylo takové spíš, nevím, jestli potvrzení otcovství, jestli se to takhle dá říct, ale takové, takový ten okamţik, ţe to co, si člověk plánoval a nad čím přemýšlel, tak ţe se opravdu stává realitou. Ale ten pocit, říkám, ten uţ byl od začátku, kdy prostě jsme se rozhodli a to těhotenství bylo potvrzené. Uţ v tu dobu, uţ byla ta změna. U mě. T: A teďka bych se dostala k tvému partnerskému vztahu vlastně s manţelkou, tak jakým způsobem se změnil tvůj vztah se ţenou po narození dětí? R: No, tak ten partnerský vztah jak jsem uţ říkal, se podle mě prohloubil. T: Takţe to hodnotíš vlastně pozitivně? R: Tak jestli to tak lze říct, tak ano. T: A právě třeba s péčí o dítě nebo tak jak postupně člověk vychovává, tak dochází s tvojí manţelkou i k nějakým konfliktním situacím? Kdy třeba na něco máte jiný názor?

R: No, myslím, ţe velmi zřídka a ţe to nejsou nějaké velké konflikty, ale spíš domluvení se na nějakém postupu, který by byl vhodnější. T: Dobře. R: A vysvětlení si proč jo a proč ne, neţ ţe by to byly nějaké konflikty. T: A teďka taková osobnější otázka, někdy se říká, ţe otec po narození dětí má pocit, ţe ta ţena se mu jakoby úplně nevěnuje, ţe na něho nemá čas a třeba trochu i ţárlí na to dítě. Docházelo k tomu i u tebe? R: K tomuto pocitu občas jo docházelo, ale nestavil bych to do souvislosti se ţárlivostí. Jo, určitě jako to nebyl pocit, ţe bych ţárlil na to dítě, spíš jsem to tak nějak chápal, ţe to je jako důsledek tady těch našich rozhodnutí. Ale samozřejmě, ţe jako ta přednost toho dítěte byla, takţe to je jasné. T: Teď bych se tě chtěla zeptat, co si myslíš o tradičním rozdělení rolí v rodině, kdy vlastně ţena je povaţována za takovou tu ochránkyni rodinného krbu, pečuje o děti a domácnosti a muţ je jakoby tím hlavním ţivitelem rodiny, hlavou rodiny? R: No, tak to byl takový model našich spíš dědečků a babiček a u nás v rodině to funguje tak nějak na vzájemné domluvě, takţe podle toho, kdo co který den má, jaké povinnosti, tak se domluvíme, co děláme. Kdyţ jako manţelka chodila do práce, tak jsme si ty povinnosti tak nějak víc dělili, teď kdyţ je doma, tak ta domácnost a péče o dítě, hlavně to menší, je tak nějak víc na ní. No a já zas tak nějak dělám ty záleţitosti jiné, ať uţ kolem domu nebo prostě spojené třeba s nákupem a tak dále. Takţe ty větší nákupy ţe sem třeba objezdil, zařídil. Dycky jsme se prostě domluvili, co kdo udělá a buď jsme to dělali společně, anebo jsme si to rozdělili. Ty činnosti. A za ty roky uţ to tak nějak asi se i zautomatizovalo. T: Ţe kaţdý máte to svoje. R: Ţe uţ prostě víme kdo, co dopředu asi udělá, za ty činnosti, takţe to tak nějak i navzájem asi pouštíme z hlavy, jo. A funguje to. T: To je dobře. T: Takţe teďka, kdyţ bych to vzala obecně, myslíš si, ţe asi i ve společnosti dochází ke změně role muţe a role otce?

R: Tak to tu otázku mi poloţ jinak, teď nevím, co tím myslíš. T: Dobře. Myslíš si, ţe se jinak vnímal otec a jeho vztah k dětem, třeba za doby tvého otce, kdy ty jsi byl dítě a teď jak ty to máš se svými dětmi? Ţe dříve ten otec přišel z práce, dětem se, aspoň podle mých zkušeností, moc nevěnoval a byla ta maminka, která vlastně se starala hlavně o ty děti, a otec šel například do hospody. R: No tak můj otec do hospody nechodil, já do hospody nechodím taky, ale myslím si, ţe kdyţ to srovnám se svým dětstvím, tak asi se svým dětem věnuji víc. Jo, ţe tak nějak jim věnuju víc času, neţ otec věnoval mně. Jo, co jako moje vzpomínky sahají a je fakt, ţe on to teďka tak nějak moţná si vynahrazuje na vnoučatech, ale já mám vzpomínky takové, ţe mně se moc nevěnoval. Jo, ne ţe by, jako kdyţ jsem za ním přišel, něco jsem potřeboval, tak jako jo, to vţdycky mě poradil nebo, nebo, řekl co a jak, ale ţe by tak sám od sebe přišel a řekl, tak dneska odpoledne si budeme hrát, tak to si nepamatuju. Uţ potom jako větší. T: A myslíš si, ţe to bylo hlavně tou dobou, ţe to tak dělalo více tak těch tatínků, anebo ţe bylo v něm, jako v jeho osobnosti, ţe měl třeba jiné zájmy? Ţe neviděl kolem sebe ty tatínky, které by vozili kočárky a podobně, hráli si dětmi? R: No, doufám, ţe to bylo dobou. Nevím, tak měl samozřejmě své koníčky, takţe se chtěl asi věnovat i jim, navíc my jsme tehdy bydleli i s mými prarodiči, takţe nějakou tu péči a zábavu v podstatě zajišťovala i babička s děd, hlavně babička. No, takţe to byla druhá, druhá věc a třetí věc, ta doba byla jiná, nebyl problém prostě nechat ty děti běhat venku na ulici. T: Ano. R: Oproti dnešní době a v tom místě, kde já jsem tehdy bydlel jako dítě, tak prostě to byly rodinné domky, zahrady a bylo nás tam víc takových vrstevníků, takţe asi i tady toto prostě tak nějak mělo vliv na to, ţe otec potom si se mnou takhle moc nehrál. No a já jsem měl poměrně takového koníčka váţného uţ od třetí třídy, takţe potom jsem se vlastně věnoval tomu. T: A kdyţ ještě se vrátím k té době, ţe se mění, vyvíjí se, tak dneska asi není nic aţ tak neobvyklého, kdyţ člověk slyší, ţe je muţ na rodičovské dovolené s tím dítětem. Tak jaký je tvůj názor na muţe na rodičovské dovolené?

R: Tak já osobně znám jednoho muţe na rodičovské dovolené, takţe jsem to i takhle mohl posoudit u jejich rodiny, jak to fungovalo, nebo nefungovalo. No a asi to záleţí na domluvě těch partnerů, co je asi pro tu rodinu všeobecně nejvýhodnější. Jako pro rodinu jako celek, jednak pro to dítě, tam si myslím, ţe do určitého věku ta role matky je asi nenahraditelná, jo jsou věci, které ten otec nezvládne, i kdyby se na hlavu stavěl. No a potom od určitého věku toho dítěte, pokud ten otec tak nějak je schopný se o ty děti starat, tak proč by ne? Pokud to můţe mít i třeba vliv, já nevím, asi dneska je to nejvíc ohledně, ohledně práce a tady toho, té kariéry, pokud třeba ten otec nemá dobrou práci, nebo vůbec nemá práci a ta ţena by se mohla vrátit do práce, nebo by mohla mít lepší, domluví se takhle a ten otec je schopný o tu rodinu takhle, o ty děti doma pečovat, tak proč ne? T: A ty jsi uvaţoval nad tím, ţe by si zůstal na rodičovské dovolené? R: No, nebránil bych se tomu, kdybychom se prostě doma domluvili a zjistili, ţe by to bylo pro rodinu výhodnější. Tak jsem, kdyţ jsme se o tom takhle bavili, tak jsem prostě byl přístupný i tady tomuto, ne ţe bych to jako kategoricky odmítal – já přece nemůţu být na rodičovské dovolené… T: Dobře. Teď bych se tě chtěla zeptat, jestli došlo ke změně vaší finanční situace v souvislosti s narozením dětí? R: No tak samozřejmě došlo, protoţe ten příjem manţelky v tuto chvíli je podstatně niţší, neţ kdyţ chodila do práce. Jo, takţe finanční, ke změně finanční situace došlo, no nicméně jako jsme s tím počítali, kdyţ jsme to plánovali, takţe jsme prostě jsme si všechno nastavili tak, aby to mohli takhle zvládat. Dopředu jsme počítali s tím, co tak nějak půjde, nepůjde a připravili jsme se na to, snad, dobře. T: A kdyţ teda přišly děti, samozřejmě teda to přineslo nějaké zvýšené náklady finanční, tak na druhé straně to znamená moţná nějaké omezení, tak bych se tě chtěla zeptat, jestli ses musel něčeho materiálního vzdát kvůli tomu, ţe vlastně jste si pořídili děti? Jestli tě to třeba nemrzí? R: No, určitě mě to nemrzí a v případě prvního dítěte, tam ta finanční situace byla horší, tam jsme se museli tak nějak hodně otáčet, abychom si zajistili nějaký… takţe tam u prvního dítěte jsme s tím počítali, ale podařilo se nám prostě si to drţet, nebo udrţet takovou tu úroveň jak jsme chtěli a tak nějak asi nám ten odhad vyšel. No a ta finanční situace u

druhého dítěte, coţ vlastně po těch devíti letech, tak asi jsme se omezovat nemuseli, přestoţe jako se změnila, jo tím příjmem, tak asi jsme se omezovat nemuseli. T: A tím, ţe se vám narodily děti, nebo v souvislosti právě s tím narozením dětí, vnímáš nějaké omezení třeba na veřejnosti nebo ve společnosti? Kdyţ by si chtěl něco dělat a máš děti a je to horší, nebo to nejde? R: No tak, já omezení necítím, v podstatě spíš je to na tom rozhodnutí toho rodiče, jestli chce jít někam do společnosti anebo jestli chce být doma s rodinou. Jo, takţe já na sobě ţádné omezení necítím v tomto směru a pro mě bylo spíš důleţitější, neţ nějak chodit, tak být doma. Takţe kdyţ jsem nemusel, to byla třeba nějaká společenská akce, kde jsem byl pozvaný, nebo která byla napůl povinná, třeba z práce nebo kvůli nějakému setkání s někým, jo, tak v podstatě jsem spíš byl doma. T: A jak se změnil způsob trávení tvého volného času před tím, vlastně, neţ jsi měl děti a teď? R: No, tak volný čas, teďka trávím volný čas víc s dětma, tehdy nebyly, tak jsem je s nima netrávil, teďka jsou, tak je s nima trávím. T: A jakým způsobem s nima trávíš ten volný čas? Jestli je to třeba hraní, nebo i ţe se zapojíš do těch běţných činností kaţdodenních? R: Tak, tak asi spíš je to to hraní, o těch kaţdodenních činnostech sme se tak, jak jsem říkal, podělili, takţe kdyţ ještě potom všem ten volný čas zbyde, tak asi spíš ho věnujeme tomu hraní. T: A je třeba nějaká činnost, kterou s dětmi děláš jenom ty? Ţe je to vlastně taková vaše činnost? R: Tak u obou dvou těch dětí, i co jsem byl, dá se říct hodně, hodně přítomný a u toho druhého

asi

téměř

vţdycky

aţ

na

výjimky,

bylo

koupání

večerní.

Takţe to byla taková, nebo je taková, naše činnost, společná, kdy se zavřem do koupelny a čabráme se spolu. T: Takţe se asi těšíš na to, vlastně kaţdý den, ne? R: Je to takové příjemné. Někdy se člověku nechce, ale je to takové, takové příjemné.

T: A teďka otázka, která se moţná takhle rychle těţko odhadne, ale kolik myslíš, ţe trávíš času se svými dětmi. Kdy je to jakoby takové to aktivi... , aktivní činnost. R: Ono to asi hodně záleţí na tom, jaký je den v týdnu a co zrovna člověk má i za jiné povinnosti, některý den je to spíš takové vţdycky chvilkové, ţe na chvilku člověk za nima jde, jo, si třeba pohraje nebo udělá nějakou legraci, jo a je to třeba míň času, neţ bych sám chtěl věnovat, no a některý den jsou to i hodiny. Jo, kdy prostě děláme nějaké blbiny, to je hlavně s tím menším, nebo s tím větším prostě stavíme něco z lega, nebo nějaké jiné stavebnice, nebo si hrajeme s autíčkama, takţe zas je den, kdy se podaří třeba i, dá se říct celý den prostě tráví nějakou takovoudle činností střídavou, ať uţ s jedním, nebo s druhým. Není jich sice moc, ale jsou. Jo, takţe nechci to nějak průměrovat, no. Ale tak jako člověk se snaţí, ten čas si najít. T: Teď bych se tě chtěla zeptat, jestli se změnily nějak tvé postoje nebo ţebříček hodnot, tím, ţe se ti narodily děti R: Tak asi se u mě v tomto směru ţebříček hodnot nezměnil, protoţe jsem vţdycky povaţoval rodinu, tak nějak za to nejdůleţitější, ať uţ jsem bydlel s rodiči, nebo jsme byli sami, anebo jsme s dětma. Takţe ta, ty hodnoty asi pořád tak nějak zůstávají ve stejné posloupnosti, jo rodina a pak aţ ty další, další věci, oblasti, nebo jak to nazvat. T: A kdyby ses měl charakterizovat jako táta, tak byl by si, já nevím, otec pečovatel nebo otec učitel, dá se to takhle nějak říct? Do jedné kategorie, nebo ne? R: To bych se asi charakterizovat neuměl. Ţe bych byl pečovatel aţ tak velký, to se říct nedá, jako snaţím se pomoct, umím se, jako umím se postarat o to, aby ty děti měly co jíst, jo, byly v čistém, jo u toho menšího není problém přebalování a tak dál a nakrmení uţ nějakou tou stravou, ale ţe bych byl aţ tak zdatný pečovatel, jak je jako manţelka, jako matka, tak to asi ne. Ale říkám, dokázal bych se asi o to postarat. Učitel … jak se to vezme, v některých oblastech hlavně při těch hrách se snaţím jako mu vysvětlit, naučit proč je to tak, proč to není jinak, nebo proč je lepší něco dělat takhle, ale učení jako takové, jako přípravu do školy, to spíš přenechávám jiným. No a jinak to máme doma rozdělené tak, ţe já jsem ten přísnější, takţe od toho se odvíjí, hodně věcí odvíjí. T: Přísnější, ale spravedlivý, ne? R: Snaţím se být spravedlivý. Jestli v okamţiku jsem, nebo jestli je to přehnaná reakce, to většinou vyplyne aţ později, ne v tu danou chvíli, jo, ale myslím si, ţe se snaţím být spra-

vedlivý a tak nějak, kdyţ uţ musí následovat nějaký trest, nějaký zákaz tak asi, asi se to snaţíme dělat s rozmyslem. To je můj názor. T: Ano. A kdybys měl porovnat svůj ţivot před tím, neţ se ti narodily děti a teď, tak kdy ses cítil spokojenější, šťastnější? R: Tak já nevím, jestli se to dá takhle říkat, jako spokojenější, šťastnější, protoţe já jsem neměl důvod k nespokojenosti ani před tím. Jo, tím, ţe se narodily děti, tak samozřejmě to celý ten ţivot posunulo do úplné, úplně jiné roviny, jo takţe, nedá se říct, ţe bych před tím nebyl šťastný, nebo nebyl spokojený, nebo ţe teď bych nebyl šťastný, nebyl spokojený. Teď je to jiné a je to lepší, ale tím, ţe jsem to před tím nepoznal, neznal, tak jsem to vlastně nemohl vědět, jestli o něco přicházím, no. T: A kdybys tak měl nakonec toho našeho rozhovoru shrnout, co ti to otcovství, to, ţe jsi vlastně táta, dalo nebo vzalo, tak co by to bylo? R: Nevzalo mi asi nic, pominu-li finanční stránku (smích), ale nad tím se asi takhle nedá přemýšlet. Co mi dalo? No právě ty pocity, co jsem neměl, kdyţ jsem děti neměl. Jo, to, co jsem neznal, no, různé záţitky, které jsem do té doby nezaţil, ani nemohl zaţít, no a člověk nějak přemýšlí nad odpovědností, v některých situacích se asi rozhoduje jinak proti tomu stavu, kdy děti nebyly a tak nějak ty svá rozhodnutí do budoucnosti uţ tak nějak podmiňuje, podmiňuje tímhle tím. Ţe v té době, kdy děti nebyly, tak v podstatě ta odpovědnost byla jenom vůči sobě samému, teďka uţ ten dosah svých rozhodnutí musím tak nějak rozmýšlet i s ohledem na to, jak to ovlivní prostě rodinu, děti, manţelku. Jo, jestli to moje rozhodnutí bude mít dopad na rodinu, ať uţ kladný, nebo záporný, nebo jestli prostě je to rozhodnutí, které prostě to zlepší všechno, anebo je to rozhodnutí, které by mohlo vést k nějakému zhoršení. T: A chtěl by ses ještě k nějaké oblasti třeba vrátit, nebo něco mi říct, co tě napadlo, na co jsem se nezeptala? R: No, kdyţ jsem u těch rozhodnutí, tak třeba konkrétní věc, kdyţ jsme začli plánovat druhé dítě a podařilo se to, tak v podstatě, kdyţ jsme věděli prostě, ţe budeme mít druhé dítě, ţe manţelka bude doma a tak dál tak jsem se, dá se říct, ţe to byl velký podnět k tomu, abych změnil zaměstnání, které jsem nakonec změnil. T: A je teďka ta situace vlastně v novém zaměstnání i pro tebe i pro rodinu?

R: Tak dělal jsem to právě z toho důvodu, aby ta situace byla lepší, jo, nevím, jestli to chceš slyšet, jako jestli je lepší po finanční stránce, nebo jestli je lepší po stránce třeba jistoty toho zaměstnání, tak dělal jsem to samozřejmě pro to, abych byl, jako byl jistější, ţe ta práce bude třeba i za půl roku, nebo za rok, tak aby prostě se manţelka mohla v klidu po dobu, co bude doma, prostě o to malé dítě starat, aby sme neměli nějaký prostě nad náma stín toho, ţe třeba za měsíc bych mohl být bez práce, i kdyţ to člověk nikdy neví, ale ta situace je teďka podstatně jistější, neţ byla práce v tom starém zaměstnání, no a jsem, i co se týká mě samotného, tak jsem tam spokojenější. Jo, takţe to tak nějak asi pomohlo ve vícero oblastech. T: Dobře. Tak já bych ti teda chtěla moc poděkovat za rozhovor a jenom chci znovu zdůraznit, ţe teda tento rozhovor bude anonymní a ţe budeš vlastně vystupovat pod pseudonymem. Děkuju. R: Není zač.

ROZHOVOR č. 2 T: tazatel R2: respondent 2

T: Takţe jsme u rozhovoru číslo dvě a nejprve bych se tě chtěla zeptat, jestli souhlasíš s rozhovorem a s nahráváním? R2: Ano. T: Dobře. Tak teďka pár úvodních otázek – kolik máš let? R2: 27. T: A kolik máš dětí a jakého jsou věku? R2: Jednoho ţábáka, ţe? A má osm, devatenáct, teda osmnáct měsíců, devatenáct, devatenáct. T: Uhm, dobře a jsi ţenatý? R2: Jo.

T: Tak a teď k hlavním otázkám, které se týkají předvýzkumu k mé diplomové práci na téma „Otcovství jako kvalitativní změna v ţivotě muţe“. Takţe, ráda bych se tě zeptala, nejprve co si myslíš o plánovaném rodičovství? R2: (smích) Tak to nevím, to, my jsme byli plánovaně rodilí, ţe ţabo? (k synovi) Nevím, co si o tom mám myslet. T: Myslíš, ţe… R2: No , nevím, …. (nejde rozumět) …. první dítě jsme plánovali a druhé ne, takţe (Manţelka: taky plánovali, ale bylo to hned.) T: Jo, takhle mi to stačí. Mě stačí tvůj názor, vlastně na ty otázky. A jaká byla tvoje reakce, kdyţ ti ţena sdělila poprvé, ţe je těhotná? R2: Tak jsem byl rád, ţe? Někteří si pobečeli… (smích) T: A věděl jsi to hnedka od začátku? Jaký jsi z toho měl pocit? Jako jestli ses hnedka začal těšit nebo jsi měl nějaké obavy? R2: Tak byl jsem rád, protoţe uţ to trvalo delší dobu, nevím, půl roku jsme se pokoušeli a uţ jsme se na to těšil. T: Dobře a vzpomínáš si na to, jak jsi proţíval nebo i teďka vlastně proţíváš těhotenství svojí ţeny? R2: Tak teď je to úplně jiné, neţ to bylo. Poprvé to bylo takové, tak za jedno jsme věděli, ţe bude mít nějaké problémy, nebo měl mít nějaké problémy a jinak to bylo takové, ţe ještě nebyl, nebyl U. Je to jiné v tom, ţe prostě U. je, ţe máme daleko vlastně míň času na sebe, ţe jsem, jsme si tady leţeli v klidu, čuměli na telku a teďka je to tak jiné. T: A teď je třeba takové hodně moderní, ţe ten tatínek si i třeba povídá s tím dítětem, mu pouští hudbu, máte taky něco takového? R2: Tak my si spolu hrajem, ţe takhle asi nějaká kultura asi přímo ne. A jezdím s… T: Myslím s bříškem. R2: S bříškem? T: S bříškem.

R2: To si nevzpomínám, ţe by jsme si povídali. No, jako kdyţ kopal, tak jsem ho drţel, bříško, to jsem pozoroval jako, ale jinak (nejde rozumět) ne, to ne. T: A měl jsi nějakou přestavu o tom, ještě třeba neţ jste vůbec plánovali rodinu, tak jako jaké to bude, aţ budeš táta? Jestli jsi nad tím přemýšlel? R2: Jako někdy dřív? T: Uhm. R2: Tak moţná toho půl roku, nebo rok před tím, ale jinak předtím ne. T: Ţe by ses na to nějak připravoval? R2: To ne. T: To ne, jo? A jaký je tvůj názor na přítomnost muţe u porodu? R2: Tak dobrý. (smích) T: Byl jsi u porodu? R2: Byl. Tak bylo to zajímavé. (smích) Tak hlavně z toho důvodu, ţe mi přišlo, ţe tam bylo málo toho prostoru, ţe tam byl platný člověk, aspoň já jsem si tam platný připadal. (nejde rozumět) jak se na to dívali oni… T: A myslíš si, ţe to, ţe jsi byl u porodu, ţe vás to nějak sblíţilo i nějak s manţelkou nebo i s tím miminkem? R2: Tak to nevím. (smích) Sblíţilo? Asi ne. Jako tak je to furt stejné, já nevím, mi to příjde, nevím, ţe bych se choval, nebo nevím, jestli bych se choval jinak, kdybych tam nebyl. To netuším. T: A kdyţ jsi to miminko viděl čerstvě narozené, jaké jsi měl pocity? R2: Tak nejdříve jsem ho koumal, jestli je mi podobný. (smích) T: (smích) R2: Né, tak jako jsem se díval na rysy, né jako, né myslím, prostě jsem se díval na ty jeho rysy, na koho je podobný. A pocity? Tak byl jsem rád, ţe nebyly ţádné komplikace. T: A můţeš nějak určit okamţik, kdy sis teda řekl, jo teďka uţ jsem vlastně táta a uţ se na tom prostě nikdy nic nezmění.

R2: Tak asi u toho porodu. T: U toho porodu, jo, uhm. Měl jsi někdy strach z toho, buď ještě před tím narozením, nebo třeba i teďka, kdyţ vlastně vychováváte dítě, jestli to budeš zvládat, jestli to zvládáš do budoucna? Jestli ho dobře vychováš? R2: Tak to ne. Určitě ne. T: Můţeš mi říct, jestli se nějakým způsobem změnil tvůj vztah s manţelkou vlastně po tom, co se ti narodilo dítě? Jestli třeba… R2: Asi ne. Nevím. T: Ze začátku určitě se ta ţena stará hodně o to miminko a moţná má míň času i na toho muţe, někdy moţná i ten otec třeba trošičku ţárlí na to dítě. Nepociťoval jsi nic takového? R2: Tak hlavně, ţe s ţábou bylo dost práce od začátku vlastně, tak moţná tím, ţe jsme byli zabraní do něho, tak nevím. Myslím si, ţe ne. T: A teďka kdyţ vlastně kdyţ U. vychováváte, tak dochází někdy k nějakým konfliktním situacím s manţelkou? Kdy třeba na něco máte jiný názor? R2: Pořád. (smích) Jako ohledně výchovy U.? T: Uhm. R2: Tak to ne. Ţe? Myslím, nemáme (směrem k manţelce). Ne, tak normální takové ty malé hádky, to jo, ale kvůli U. ne. T: A co si myslíš o takovém tom tradičním rozdělení rolí ţeny a muţe, kdyţ to tak řeknu, kdy ţena je taková ta ochránkyně toho rodinného krbu, stará se o děti o domácnost a muţ je hlavním ţivitelem a hlavou rodiny? Co si o tom myslíš? R2: Tak tohle nějak, jako takhle úplně jak jsi to říkala, tak to tak neberu. To si určitě… T: Je to u vás jinak? R2: Tak ne ţe bych, ne ţe bych ... no tak jako teďka je to tak, jak to říkáš, ţena je na mateřské (nejde rozumět) tak nějaké peníze, ţe ţivit rodinu musím. T: A myslíš si, ţe i kdyţ třeba…

R2: A jako ohledně té otázky, tak jako kdyţ jsme ještě dítě neměli, jsme se vlastně ţivili kaţdý sám, takhle jsme se dělili o tu práci v domácnosti před tím, neţ se narodil… Tak teď je to víc na Ch., protoţe je víc doma… T: A myslíš si, ţe v dnešní době dochází k nějaké změně v tom, jak se vnímá otec, jako obecně, ţe dříve třeba ti tatínkové s těmi dětmi si tolik nehráli, nevěnovali se jim jako teď, třeba, ţe s nimi dělají nějaké aktivity? R2: Nevím, tak jako dřív, tak se mnou si taťka taky hrál, takţe v tom nevidím nějaký posun, nevím třeba jak v jiných rodinách, ale mě to nepřijde, ţe bych hrál třeba s U. víc, neţ můj taťka se mnou. T: Takţe tobě se otec věnoval? R2: Jo. T: A co si myslíš o muţích na rodičovské dovolené? Kteří si to vlastně s tou ţenou jakoby vymění a … R2: Tak, spíš nevím, tak asi bych si to dokázal představit, ale co vím z práce, co jsou tam chlapi jako na rodičovské, tak je to spíš kvůli tomu, není to úplně ta rodičovská, ţe se vlastně nestarají, ţe stejně ta manţelka jezdí na kojení domů a tak a je to kvůli penězům jenom. Ţe vlastně si vydělává víc, nebo nechce přijít o tu práci hned, tak se překlene nějaké to období ten manţel a pak vlastně mají uţ třeba buď hlídání babička, nebo jesle. Spíš je to kvůli penězům, ne ţe by někdo chtěl jít na mateřskou. T: Takţe myslíš si, ţe kdyby to nebylo kvůli financím, tak ti tví kolegové jsou v práci. R2: Jsou v práci. T: A ty jsi nad tím uvaţoval někdy nebo ne? R2: Tak jako neuvaţoval. T: A dovedeš si to představit? Ţe by jste si to vyměnili s manţelkou? R2: Tak asi jo, kdyby Ch. vydělávala víc, asi určitě. Tak zase by to bylo kvůli penězům. T: A tím, ţe se vám narodilo dítě, došlo teda určitě k nějakým změnám ve finanční situaci a… nebo ne? R2: Zatím, tak já nevím, kolik to můţe být posun – mínus pět tisíc korun?

T: Tak jako finančně mi to ani nemusíš říkat, ale jako jestli vnímáte nějak citelně pokles ţivotní úrovně, nebo něco takhle. Takţe i kdyţ jste třeba plánovali – nebo neplánovali – druhé dítě, tak finance nehrály v tom roli? A asi kdyţ teďka říkáš, ţe vlastně tu finanční situaci nemusíte nějak moc řešit, ale musel ses něčeho materiálního vzdát, kvůli tomu, ţe třeba máte dítě, čekáte druhé? Ne? R2: Tak, ne. (Volný čas – říká manţelka) Co? Jako říká materiální, víš? T: Uhm, právě s tím volným časem, jak trávíš volný čas s dítětem? Jestli se můţu zeptat? R2: Tak jezdíme plavat, ţe tady? A jinak, tak doma si hrajeme, někdy jdeme na procházku, ţe? Kdyţ bylo léto, tak jsme chodili do zahrádky, ţe ty ţabo? T: A kromě tady těhle činností, staráš se třeba i o takové běţno, kaţdodenní běţné činnosti, já nevím krmení, já nevím přebalování a tady toto? R2: No, nevím sice v jakém poměru k Ch., ale jo. T: Nevadí ti to? R2: Jako ţe bych to nedělal, tak to nemůţu říct. T: A z toho co jsi říkal, tak máte nějakou činnost, kterou děláte spolu? Co je taková vaše činnost? R2: Jako s manţelkou nebo s …? T: S dítětem. R2: Tak je to blízko mě, tak kdyţ to pak bude někdo poslouchat … s dítětem? Společná činnost? Tak to plavání, no. T: Takţe tam chodíte vlastně jenom jakoby spolu vy dva. R2: Tak to vede, je to ve skupině jako. T: Ano. R2: A dřív to bylo cvičení, ţe očička a to teď uţ moc necvičíme, protoţe cvičí sám, ţe? Teď jenom vlastně to, co cvičíme, tak to je v podstatě hra. Ve formě toho hraní. T: A těšíš se na to, já nevím, jestli to máte třeba jednou týdně nebo jak pravidelně, těšíš se na to, ţe tam budete s U.? Nebo to bereš jako, ţe je taková trošku povinnost. R2: Tak uţ je to aj povinnost, ale tak jako je tam rád, tak proč by sme tam nejezdili.

T: Ono se to moţná nedá úplně sečíst narychlo, ale jenom tak orientačně dokáţeš si představit, kolik volného času trávíš s U.? Kdy se mu jako opravdu věnuješ aktivně? Ţe neděláte nic jiného? R2: Jako oproti tomu, co jsem potom sám volný čas? T: Ano. R2: Tak vlastně v úterý, ve středu, ve čtvrtek, protoţe v pondělí a v pátek mám tréninky, takţe to je můj vlastní samostatný čas. Jako dopoledne, kdyţ mám ranní a přijdu z práce tak v pondělí a pátek jdu na trénink a ostatní dny vlastně mám, jakoţe, pro něho nebo ně. T: A vyhovuje ti to takhle, ţe máš čas i pro sebe i potom pro rodinu? Nebo… R2: Tak já mám vlastně ten trénink, ţe vlastně defakto tam musím být, takţe vlastně mám to takovou jakoby, ne jak někdo, ţe si jde třeba zaplavat, nebo ţe prostě řekne, teď jdu na spinning a příště ţe uţ tam ţe nemusím, je to spíš uţ jako povinnost. Pro mě je to uţ jako trénink, uţ to mám prostě tak zaţité. T: A kdyby si měl moţnost, kdybys mohl být méně v práci třeba, tak byl by jsi raději, kdybys více toho volného času mohl trávit s U., nebo ti to takhle vyhovuje a dostačuje? R2: Kdybych mohl, tak určitě bych byl radši s U. neţ v práci. T: A kdyţ porovnáš svůj ţivot před tím, neţ se ti narodil U. a teďka, tak a srovnáš, jak jsi před tím trávil volný čas a teď, tak je to… R2: Tak teď je to více aktivnější, protoţe si s nim hrajem, předtím, kdyţ jsem vlastně přišel, tak kromě toho, těch tréninků, tak většinou jsme to trávili tak, ţe jsme tak polehávali, tak hodně, hodně jsme trávili času předtím u televize, to musím teda říct. To bylo teda markantní, jsem si ani neuvědomil, kolik toho… To jsme přišli domů a jenom jsme čučeli. Ţe? (směrem k manţelce, manţelka – chodili jsme na procházku) T: A teďka kdyţ teda říkáte o tom jít ven na procházku, to souvisí i třeba s nějakým společenským ţivotem, tak necítíš nějaké omezení, ţe teďka uţ nemůţeš tak třeba často chodit do společnosti anebo naopak třeba máte hlídání, ţe můţete si zajít… R2: Tak mě to nahrazujou to ty tréninky, takţe se tam vidím s těma kamarádama, co mám, ale necítím se ochuzen a takhle, ţe bych touţil po tom si jít třeba v pátek někam zatancovat nebo … po tom jsem netouţil ani před tím, ne tak teď. A občas po tréninku, občas po tré-

ninku si zajdem na pivo. (Ale uţ tam třeba nejsi tak déle nebo dlouho jak třeba předtím – manţelka) No, tak to taky. (Ţe se uţ nevyspíš, no. – manţelka) No, tak jasně, je to o tom, ţe on nespí, takţe ja potřebuju spát hodně, tak bych si s nimi určitě pobyl dýl, ale je to jako kvůli mně, ţe prostě se chci vyspat. T: Takţe i třeba jednou ze změn, které vlastně přišly s tím dítětem, je méně spánku, jo? R2: Tak určitě. V jeho případě, třeba někdo to tak nemá, ţe dítě mu spí pěkně. Zrovna nám nespí, ţe ţabo? Přiznej se… T: A kdyţ jdeš třeba s U. někam ven, tak cítíš tam nějaké omezení v tom, ţe máš dítě, ţe máš kočárek, ţe nemůţeš něco dělat, co by si chtěl? R2: Kdyţ jdem ven, tak spolu, takţe… T: Třeba do nějakého já nevím, obchodu, nebo… R2: Tak v létě, kdyţ bylo pěkně, jsme šli do zahrádky, většinou… (Tak uţ nemůţeš sedět jak před tím, ţe si sedneš a kecáš, ţe? – manţelka) No tak… kdyţ jdem spolu ven, tak to beru, ţe jdem spolu ven, takţe nechci najednou dělat něco jinčího. T: Tak, teď bych se tě chtěla zeptat, jestli se nějak změnily tvoje postoje, nebo třeba ţebříček hodnot, tím, ţe se ti narodilo dítě, oproti tomu předtím. Jestli došlo k nějaké změně. R2: Tak, s tím, ţe vlastně měl problémy s tím celkově zdravím, uţ vlastně od toho početí, ţe tak to bylo spíš tak, ţe teďkom spíš dávám dopředu takové ty hodnoty, jako aby prostě bylo v pořádku po zdravotní stránce. To bylo moţná předtím trošku jiné, potlačené. Na tom ţebříčku hodnot. T: A kdyby ses měl charakterizovat jako otec tak, já nevím, mohl by to třeba být otec učitel, nebo otec pečovatel, vychovatel nebo nějakou jinou kategorii, která tě napadá? R2: Nevím. Spíš takový, ani jedno z toho, co si řekla. T: A napadá tě něco víc trefného? R2: Něco jinčího bych tam dal, to mi příjde takové, takové ne pro otce. Tak, taťka na hraní, spíš. Ale tak určitě i něco z toho, co jsi řekla. Ale ne uplně, jako. T: Všechno tak trochu dohromady. R2: Jo.

T: A většinou v rodině bývá jeden z rodičů ten hodný a ten druhý ten přísný, tak je to u vás taky tak nějak rozdělené? R2: Já myslím, ţe jo, tak oba k němu přistupujeme stejně, ne ţe by někoho z nás poslouchal míň, on spíš neposlouchá vůbec. Někdy poslechne Ch., někdy poslechne mně. T: A kdyţ porovnáš svůj ţivot před tím, neţ se U. narodil a teďka, tak dá se říct, kdy jsi byl spokojenější? R2: Tak určitě teď. T: Jo? R2: Tak spokojenější, tenkrát se akorát člověk víc vyspal, tak je to jinší, je to lepší. T: A kdybys měl shrnout co ti to, ţe jsi táta dalo, nebo jestli ti to teda něco, kromě toho spánku, i vzalo, tak co by to bylo? R2: Tak ten volný čas. Určitě bych ho, teďkom, kdyţ to teďka vidím, asi proţíval jinak, asi aktivněji předtím. T: A ještě jsem se chtěla zeptat, kdyţ se sejdou ţenské, které třeba mají děti, tak se často baví, co ty jejich děti dělají a porovnávají si je, tak jestli třeba i ty, kdyţ se sejdeš s nějakými kamarády, jestli mluvíte o dětech? R2: Tak jo, ale určitě ne celou dobu. Někdy v práci, ţe jsou tam chlapi, co mají malé děti, tak se bavíme jako o dětech, ale ţe by to bylo hlavní téma, tak to určitě ne. T: A ještě jsem se chtěla zeptat, dovedeš si představit, ţe by jsi, já nevím, den, týden se sám staral o U.? Bez pomocí manţelky? R2: Tak teď uţ to ide, ţe? Tak určitě jo. T: A i chtěl by ses starat, nebo bys to bral jako takovou nutnost, ţe prostě nic jiného jako nejde, ţe třeba nikdo jiný nemůţe hlídat R2: Jako kdyby to šlo, ţe bych ho hlídal a dal někomu jinému, to asi ne. Jako kdybych měl tu moţnost, nebo nemusel bych třeba do práce a tak šlo být tady doma, tak bych byl s ním radši já sám, neţ … tak zatím jsme to nemuseli takhle praktikovat. Spíš to bylo tak, ţe my dva jsme jeli pryč a hlídala ho babička, takhle to zatím, nevzpomínám si, ţe by to tak bylo, maximálně na den.

T: A je něco co ti třeba, kdyţ jsme se teďka bavili napadlo, co by jsi chtěl říct, na co jsem se nezeptala? Pro můj výzkum? R2: Ne, tak to ne. Jako nějakou otázku? T: No, cokoli. R2: Nic teda. T: Tak já bych ti teda chtěla poděkovat za rozhovor a ještě jednou chci ti teda zdůraznit, ţe tenhle rozhovor bude anonymní a pokud budeš chtít, tak vlastně ty i tvoje rodina můţe potom vystupovat pod pseudonymy. Jo, takţe moc děkuju za rozhovor.

PŘÍLOHA P III: DOTAZNÍK DOTAZNÍK Tento dotazník je určen cílové skupině muţů–otců, kteří mají dítě ve věku do 2 let. Váţení pánové, v souvislosti se zpracováním mé diplomové práce na téma „Otcovství jako kvalitativní změna v ţivotě muţe“, si Vás tímto dovoluji poţádat o vyplnění následujícího dotazníku. Veškeré Vámi poskytnuté údaje jsou anonymní a budou pouţity výhradně ke zpracování této diplomové práce. Vyplněné dotazníky zašlete, prosím, co nejdříve zpět na e-mail: [email protected], nejpozději však do 31. 3. 2011. Děkuji. Bc. Michaela Konečná, studentka 2. ročníku Sociální pedagogiky, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Pokyny pro zpracování dotazníku: V případě vyplňování elektronického dotazníku podtrhněte nebo zvýrazněte tučně vhodnou odpověď, případně doplňte. V případě vyplňování tištěného dotazníku zakrouţkujte nebo podtrhněte vhodnou odpověď, případně doplňte. A) ÚVODNÍ OTÁZKY 1. Jaký je Váš rodinný stav? a) svobodný b) ţenatý c) vdovec d) rozvedený 2. Kolik máte dětí? a) 1 b) 2 c) 3 a více 3. Máte-li 2 a více dětí, uveďte, zda vnímáte změny po narození dětí odlišně v závislosti na tom, zda se jedná o první nebo další dítě (např. u druhého nebo dalšího dítěte nejsou změny tak výrazné jako u prvního a v čem) a) nevnímám změny b) vnímám změny – uveďte v čem: ……………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………. B) OBDOBÍ PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ AŢ PO NAROZENÍ DÍTĚTE 1. Je Vaše dítě/děti plánované? a) ano b) ne

2. Jaké byly Vaše pocity poté, co jste se dozvěděl, ţe je Vaše manţelka/partnerka těhotná? ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. 3. K jakým změnám došlo ve Vašem ţivotě jiţ v období těhotenství Vaší manţelky /partnerky? (např. v oblasti partnerské, finanční, pracovní, bytové otázky apod.) ................................................................................................................................. ................................................................................................................................ 4. Jak jste vnímal období těhotenství Vaší manţelky/partnerky? ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. 5. Měl jste nějaké představy o otcovství? (např. určité obavy, přání, nejistotu) a) ne b) ano – jaké? ……………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………….  Splnily se Vaše představy? o ano – v čem? ........................................................................ o ne – v čem? .......................................................................... 6. Jaký je Váš postoj k moţnosti přítomnosti muţe – otce u porodu? a) pozitivní – proč? ……………………………………………………………………………. b) negativní – proč? ……………………………………………………………………………. c) jiný – uveďte: ……………………………………………………………………………. 7. Byl jste u porodu svého dítěte/dětí? a) ano b) ne c) chtěl jsem, ale z určitého důvodu jsem u porodu být nemohl 8. Kdy jste začal vnímat sám sebe jako otce? a) v okamţiku potvrzení těhotenství manţelky/partnerky b) v průběhu těhotenství manţelky/partnerky c) při porodu dítěte d) kdyţ jsem své dítě poprvé drţel v náručí e) v období jednoho roku po narození dítěte f) jiné – uveďte: …………………………………………………………………………… C) OBDOBÍ PO NAROZENÍ DÍTĚTE 1. Došlo k nějakým změnám ve Vašem partnerském vztahu s manţelkou/partnerkou po narození dítěte/dětí? a) ne b) ano – k jakým?

……………………………………………………………………………  Pokud ano, uveďte, zda došlo v oblasti Vašich vztahů k: o zlepšení / upevnění o zhoršení o jiné – uveďte: ………………………………………………………………..  Pokud ano, uveďte, zda došlo v intimní, sexuální oblasti k: o zlepšení o zhoršení o jiné – uveďte: ……………………………………………………………………  Pokud ano, uveďte, zda došlo v oblasti Vaši vzájemné komunikaci k: o zlepšení o zhoršení o jiné – uveďte: …………………………………………………………………… 2. Máte-li dvě a více dětí, uveďte, zda došlo k nějakým změnám ve vztahu k Vašim dříve narozeným dětem v souvislosti s narozením dalšího dítěte. ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. 3. Došlo ke změně ve Vaši finanční situaci v období po narození dítěte/dětí? a) ne b) ano – jakým způsobem? ……………………………………………………………………………. 4. Došlo ke změně trávení Vašeho volného času v období po narození dítěte/dětí? a) ne b) ano – jakým způsobem? ……………………………………………………………………………. 5. Kolik odpolední nebo večerů týdně trávíte po narození dítěte/dětí mimo domov (bez dítěte/dětí)? a) 1 e) 5 b) 2 f) 6 c) 3 g) 7 d) 4 6. Došlo k nějaké změně ve vykonávání prací ve Vaší domácnosti po narození dítěte/dětí? a) ne b) ano – jakým způsobem? ……………………………………………………………………………. 7. Vnímáte nějaká omezení ve Vašem společenském ţivotě, na veřejnosti po narození dítěte/dětí? a) ne b) ano – jaká? …………………………………………………………………………….

8. Jakým způsobem se věnujete svému dítěti/dětem (např. hraním, běţnými činnosti jako je krmení, přebalování, chozením na procházky apod.)? ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. 9. Porovnáte-li Váš ţivot před narozením dítěte/dětí a po jeho/jejich narození, kdy jste se cítil spokojenější? a) před narozením dítěte/dětí b) po narození dítěte/dětí c) jiné – uveďte: ……………………………………………………………………………. D) OTCOVSTVÍ A ROLE OTCE 1. Jaký je Váš postoj vůči muţům na rodičovské dovolené? a) pozitivní – proč? ……………………………………………………………………………. b) negativní – proč? ……………………………………………………………………………. c) jiný – uveďte: ……………………………………………………………………………. 2. Uvaţoval jste, ţe byste zůstal s dítětem na rodičovské dovolené? a) ano – z jakého důvodu? ……………………………………………………………………………. b) ne – za jakého důvodu? ……………………………………………………………………………. c) jiné – uveďte: ……………………………………………………………………………. 3. Pokuste se napsat Vaší představu o dni na rodičovské dovolené – z čeho by se skládal, jaké činnosti byste dělal? ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. 4. Pokuste se charakterizovat sám sebe jako otec: a) otec učitel b) otec vychovatel c) otec pečovatel d) otec „na hraní“ e) ten „hodný“ f) ten „přísný“ g) jiné – uveďte: ……………………………………………………………………………. 5. Vnímáte rozdíl mezi tím, jak se Vám věnoval Váš otec, kdyţ jste byl dítě a jak se nyní věnujete Vy Vašemu dítěti/dětem? a) ne b) ano – jaký? .....................................................................................................................

6. Změnily se nějak Vaše postoje, hodnotový ţebříček po narození dítěte/dětí? a) ano – jakým způsobem? ……………………………………………………………………………. b) ne 7. Pokuste se shrnout, co Vám otcovství dalo, případně vzalo (např. záţitky, zkušenosti, zhoršení ţivotní úrovně apod.) ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. 8. Došlo-li ve Vašem ţivotě v souvislosti s narozením dítěte/dětí ke změnám, které jste ještě nezmínil, uveďte je, prosím: ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. .................................................................................................................................

Pokud jste se nemohl k některé z otázek dostatečně vyjádřit, nebo jste některé z otázek neporozuměl, uveďte to prosím na následujících řádcích: .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Děkuji Vám za vyplnění dotazníku!

Otcovství jako kvalitativní změna v životě muže. Bc. Michaela Konečná

Recommend Documents