OBECNÁ PARAZITOLOGIE K304, P109, P319

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Přírodovědecká fakulta

OBECNÁ PARAZITOLOGIE K304, P109, P319 Karina Šondová

Ústí nad Labem 2013

Obor: Biologie jednooborová (PS i KS), NMgr SŠ, NMgr ZŠ Klíčová slova: parazit, hostitel, parazitóza protozoologie, helmintologie, arachnoentomologie

Projekt „Mezioborové vazby a podpora praxe v přírodovědných a technických studijních programech UJEP“ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0296 Tento projekt byl podpořen z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

1. Definice, klasifikace parazitů, makro- a mikroparaziti, přenos a šíření parazitů, typy hostitelů parazitů, životní cyklus, organismus jako prostředí parazita, imunita 2. Prvoci: rozmnožování, příjem potravy, pohyb, kmen Sarcomastigophora, africká trypanosomóza, Chagasova nemoc, ostatní zástupci řádu Kinetoplastida 3. Kožní a viscerální leishmanióza, giardióza a jiní zástupci řádu Diplomonadida, trichomoniáza a další zástupci řádu Trichomonadida 4. Amoebová dysentérie, limax amoeby: primární amoebová meningoencephalitida, granulomatózní amoebová encephalitida a akantamoebová keratitida 5. Kmen Apicomplexa: obecná charakteristika, kokcidióza, toxoplazmóza a kryptosporidióza, balantidióza a charakteristika nálevníků 6. Malárie: původci, onemocnění, vývojový cyklus, diagnostika, expoziční profylaxe, chemoprofylaxe (antimalarika)

7. Parazitičtí helminti: způsoby průniku do těla hostitele, motolice: schistosomóza, opistorchióza, klonorchióza 8. Dikrocelióza, fasciolóza, fascioloidóza, paragonimóza, nejvýznamnější zástupci třídy Monogenea (žábrohlísti), tasemnice: teniidózy 9. Difylobotrióza, sparganóza, ligulóza, hymenolepiózy, dipylidióza, hlístice: tichurióza 10. Trichinelóza, askarióza, larvální toxokaróza, strongyloidóza, enterobióza, tropické filariózy 11. Drakunkulóza, wuchererióza, brugióza, loalóza, nejvýznamnější zástupci kmene Acantocephala (vrtejši) 12. Parazitičtí členovci: význam, forma přenosu na hostitele, obecná charakteristika, roztoči: klíšťová encephalitida a lymeská borelióza, svrab, pedikulóza (Anoplura) 13. Parazitičtí zástupci ploštic a dvoukřídlého hmyzu (Diptera), blechy (Siphonaptera)

Vztahy mezi populacemi organismu: Parazitismus + Predace + kompetice - amensalismus - 0 mutualismus + + komensalismus + 0 protokooperace + + Kdo je parazit a hostitel? Parazit je organismus, který žije na úkor druhého organismu (hostitel).Tento vztah je v přírodě velmi rozšířen napříč všemi říšemi organismů: – parazitické rostliny (např. záraza) – parazitické houby (např. grafióza jilmu) – hnízdní paraziti (např. kukačka obecná) Pták klade vejce do hnízd jiných ptáků a výchovu mláďat přenechává jiným ptákům

Parazit x parazitoid Parazit obvykle škodí, ale nezabíjí hostitele okamžitě. Parazitoid svého hostitele vždy zabíjí a tím se podobá pravým predátorům. Do této skupiny patří především zástupci ze skupiny Hymenoptera (blanokřídlí) – např. lumci a lumčíci (larvy), využití v biologické ochraně rostlin

I. Obecná parazitologie • Parazitizmus (cizopasnictví) = velmi rozšířený biologický jev v přírodě, patří mezi nejsložitější úrovně vzájemných vztahů 2 organismů. Jedná se o koexistenční vztah 2 různých druhů organismů, z nichž 1 (parazit) získává výhody na úkor druhého (hostitel) nebo ho nějakým způsobem poškozuje, tedy parazit je metabolicky závislý na svém hostiteli. !!! 1 volně žijící druh  1 druh cizopasníka  polovina biosféry jsou paraziti. • Parazitologie = studium cizopasníků = ekologická disciplína, obor spojující studium zoologického objektu, parazita a jeho vztahů s hostitelem i prostředím  interdisciplinární obor. • Paraziti jsou skupina predátorů (živí se tkáněmi jiných živých organismů) žijících v těsném spojení se svými hostiteli. Parazit je organismus žijící po celý život nebo alespoň jeho část na/v těle jiného organismu – hostitele

I. Obecná parazitologie Podle hostitelů: • Zooparaziti = paraziti zvířat a člověka • Fytoparaziti = paraziti rostlin (hlístice v tkáních rostlin)

U rostlin dle přítomnosti chlorofylu: Hemiparazité (poloparazité) - zelené rostliny, jež z hostitele přijímají jen vodu a minerální látky, př. jmelí (Viscum) nebo ochmet (Loranthus) Holoparazité - nezelené rostliny, jež ze svého hostitele přijímají i asimiláty, např. záraza (Orobanche) nebo podbílek (Lathraea)

Podle lokalizace:

Ektoparaziti: cizopasí na povrchu těla nebo na povrchových orgánech hostitele (Monogenea, parazitičtí korýši, vši, blechy)

Endoparaziti: cizopasí ve vnitřních orgánech hostitele (naprostá většina helmintů, např. měňavka úplavičná, motolice, tasemnice)

Rozdělení parazitů podle místa lokalizace: 1) střevní (intestinální, enterální): žijí v trávicím ústrojí, především v tenkém a tlustém střevě (Entamoeba histolytica, Trematoda, Cestoda) 2) krevní:  - v plazmě (Trypanosoma sp., mikrofilárie)  - v krvinkách (Plasmodium sp.) 3) kavitární (dutinoví): (Entamoeba gingivalis, Trichomonas vaginalis) 4) tkáňoví (orgánoví, systémoví): (Toxoplasma gondii, Leishmania sp.) (Giardia intestinalis) 5) kožní a podkožní: podkožní filariózy (Onchocerca) Ektopická (netypická, atypická) lokalizace: vzniká, pokud parazit při své migraci hostitelem mine cílový orgán a usadí se na atypickém místě (Paragonimus westermani- motolice plicní v mozku, Fasciola hepatica – motolice jaterní v mozku)

I. Obecná parazitologie Podle vazby na hostitele: • Obligátní parazit (typický, pravý, nucený, vázaný) = část životního cyklu nezbytně zahrnuje parazitický způsob života (významné pro přežití), adaptace na parazitický způsob života (motolice, tasemnice a většina helmintů, Ixodes ricinus) • Fakultativní parazit (příležitostný) = volně žijící živočichové, kteří mohou za určitých podmínek (pozření jiným živočichem či jiné vniknutí) přejít k parazitickému způsobu života (chovají se pak jako praví parazité), tzn. parazitují pouze příležitostně (pijavka lékařská – Hirudo medicinalis; volně žijící půdní hlístice - parazité hmyzu, Fannia scalaris - moucha - larvy mohou pronikat do slzných kanálků člověka a způsobit vážná poškození, normálně žijí volně)

Náhodný parazit = parazit, který napadne živočicha, jenž není jeho normálním hostitelem, múže dojít k adaptaci na tohoto hostitele (př. hlístice vlasovka husí (Amidostomum anseris), která normálně cizopasí v žaludku hus, ale byla zjištěna i v žaludku hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto) Hyperparazit = parazit, který zároveň slouží jako hostitel pro další cizopasníky (mikrosporidie v článcích tasemnic či motolic, měŇavky u gregarin) Pseudoparazit = organismy nebo jejich části, které při diagnostice parazitů mohou být pro svou vnější podobnost zaměňovány s parazity dospělci či vývojovými stadii parazitů (př. spory hub diagnostikovány jako cysty prvoků; trichomy rostlin zaměněný s larvami hlístic) xenoparazit = organismus, který zcela náhodně vnikl do těla hostitele

Podle časového úseku v ŽC kdy parazitují: Permanentní (trvalý) parazit = celý životní cyklus parazitují, tedy žijí po celé období své dospělosti uvnitř nebo na povrchu těla svého hostitele (Plasmodium sp., Trypanosoma sp., Leishmania sp., Entamoeba sp.) Temporální (dočasný) parazit = parazitují pouze občas, po určitou dobu se živí na svém hostiteli, především za účelem příjmu potravy (Argulus foliaceus, Anopheles sp., Culex sp., Aedes sp., Ixodes sp.) Periodický parazitizmus: - stadijní  larvální (glochidia mlžů, larvy dipter –myiasis)  imaginální (komáři, muchničky)  - generační (hádě ropuší – Rhabdias bufonis)

Podle typu životního cyklu: • Monoxenní = s účastí jednoho hostitele (Eimeria tenella, Enterobius vermicularis)

• Heteroxenní = s účastí více hostitelů (Toxoplasma gondii, Sarcocystis tenella, Fasciola hepatica)

Podle způsobu výživy: • Stenofágní (monofágní) = živí se na jednom druhu hostitele, úzký okruh (zpravidla jen 1) hostitelů (Trypanosoma lewisi) • Euryfágní (polyfágní) = živí se na více druzích hostitelů, široké spektrum hostitelů (Toxoplasma gondii, Trichinella spiralis)

Přenos a šíření cizopasníků: horizontálně = mezi členy téže populace x vertikálně = mezi rodiči a potomky Horizontální přenos může být: 1) přímý 2) nepřímý (pomocí vektoru nebo mezihostitele) Typy životních cyklů parazitů: 1) přímý (geohelminti) 2) nepřímý (biohelminti) Definice životního cyklu parazita: • “Životní cyklus zahrnuje všechny jevy probíhající v komplexu parazit – hostitel – prostředí od vzniku vajíčka v mateřském jedinci do smrti z tohoto vajíčka vzniklého potomstva, včetně všech vývojových stádií dceřinných jedinců morfologicky nestejnorodých s jedincem mateřským.”

ADULT

Fáze životního cyklu parazita  adultních cizopasníků v populaci definitivního hostitele

VAJÍČKO

LARVÁLNÍ STÁDIUM

1. MEZIHOSTITEL

2. MEZIHOSTITEL

 vajíček ve vnějším prostředí

 larválních stádií ve vnějším prostředí

 juvenilních cizopasníků v populaci prvního mezihostitele  juvenilních cizopasníků v populaci druhého mezihostitele

ŽIVOTNÍ

CYKLUS

PARAZITA

Vajíčko  Invazní larva  Pohlavně zralý jedinec

Juvenilní jedinec

Typy hostitelů parazitů: Definitivní hostitel = hostitel, v němž parazit pohlavně dospívá, prodělává reprodukci a produkuje vajíčka nebo larvy, př. člověk jako definitivní hostitel Schistosoma, Taenia, Ascaris Mezihostitel = hostitel, který je nezbytný pro larvální vývoj parazita a probíhá v něm část vývoje, ale parazit nedosáhne stadia pohlavní zralosti. V mezihostiteli se vyvíjejí většinou tzv. infekční (invazní) stadia, která po vniknutí do definitivního hostitele vyvolají nákazu



• Vektoři (přenašeči) jsou mezihostitelé, kteří aktivně přenášejí vývojová stadia parazitů, např. při sání krve. Některé druhy mají i více než 1 mezihostitele, př. člověk mezihostitelem Echinococcus, Taenia. • Paratenický hostitel = živočich, ve kterém se parazit nevyvíjí, ale je schopen určitou dobu přežívat a udržet si schopnost nákazy definitivního hostitele či dalšího mezihostitele, př. měkkýši jako parateničtí hostitelé hlístic. Živočich, který stojí mimo vlastní životní cyklus parazita (není pravým definitivním hostitelem, ani pravým mezihostitelem). • Rezervoárový hostitel = hostitel, který představuje zdroj nákazy parazitem pro ekosystém a umožňuje cizopasníkovi přežívat v podmínkách, kdy není k dispozici vhodný hostitel, př. potkani a šelmy rezervoárovým hostitelem pro Trichinella sp. • Náhodný hostitel = hostitel, kde parazit dlouho nepřežívá ani se nevyvíjí, ale atypická migrace jeho larev v těle hostitele může být i patogenní, př. larvy migrans u Toxocara sp.

I. Obecná parazitologie • Způsoby přenosu a šíření cizopasníků: Způsob šíření nemoci člověka • Vertikální HIV, toxoplasmóza • Horizontální • Přímý přenos osobní kontakt spalničky aktivní průnik krevničky pohlavní přenos HIV, syfilis, bičenka poševní kontaminace vody cholera, améby • Nepřímý přenos ingesce (potrava) inhalace inokulace vektorem

tasemnice, motolice malárie, spavá nemoc

II. PROTOZOOLOGIE Obecná charakteristika prvoků: - jednobuněčné organismy - tělo tvoří eukaryotická buňka, velikost 1-150µm, někteří až makroskopických rozměrů (gregariny a nálevníci) - většina volně žijících (půda, mokřady, sladkovodní a mořské prostředí), mnoho mutualistů, komenzálů nebo parazitů

Fenomenální adaptace prvoků: jedna buňka = jedno tělo osidlují nejrůznější typy prostředí adaptace k parazitismu - celkem asi 45 000 druhů = 10 000 parazitů bezobratlých a obratlovců

Rozmnožování protozoí: a) nepohlavní rozmnožování: Binární dělení: vznik 2 jedinců z původní mateřské buňky: nepravidelné (Sarcodina) podélné = longitudinální (Mastigophora) příčné = transversální (Ciliophora) šikmé = (Opalinata) - sekvence dělení je: (1) kinetozom, (2) kinetoplast, (3) nucleus, (4) cytokinesis - DĚLENÍ MÁ POVAHU MITÓZY S VÝJIMKOU MACRONUCLEUS NÁLEVNÍKŮ - DĚLÍ SE AMITOTICKY Mnohonásobné dělení (merogonie, schizogonie) – některá Sarcodina, Apicomplexa Je to opakované dělení jádra a základních organel před cytokinezí. Teoreticky probíhá ve stejných fyziologických podmínkách.

Schizogonie vede ke vzniku schizontů – periferální uspořádání dceřinných buněk  merozoitů. Je to nepohlavní mnohonásobná mitosa následovaná simultánní cytokinesí. Z mateřské buňky zůstane reziduální masa protoplasmy. Schizont je buňka prodělávající schizogonii, ještě před proběhnutím cytokinese. Merozoit je dceřinná buňka vzniklá schizogonií. Merozoiti dávají vznik další fázi merogonie nebo gametogonie. Merogonie je mnohonásobné dělení na merozoity. Schizogonie vedoucí tedy ke vzniku merozoitů je merogonie. Dva typy merogonie: 1) endomerogonie endodyogonie = dva noví jedinci uvnitř buňky mateřské (Toxoplasma, Sarcocystis) endopolygonie = dělení jádra, pak ostatních organel (Entamoeba, Eimeria) mnohonásobná synchronní endopolygonie = dělení organel před dělením jádra (Sarcocystis, Plasmodium)

2) ektomerogonie = vnější merogonie = merozoiti vysunováni do parazitoforní vakuoly a v ní probíhá tvorba nových organel a vznik nových jedinců (Eimeria, Theileria, Babesia) b) pohlavní rozmnožování: - zahrnuje meiózu (redukční dělení jádra) = gamety = gametogonie gamonti = buňky, z kterých vznikají gamety = gamontogamie rozmnožování: amphimiktické = gamety od dvou rodičů automiktické = gamety od jednoho rodiče Syngamie = spojení celých gamet (buněk) Anizogamety se liší velikostí: makrogamety - samičí mikrogamety – samčí Fúze makro a mikrogamet = zygota

Konjugace = vegetativní jádro (makronukleus) se rozpouští a generativní jádro (mikronukleus) se v každém jedinci dělí, po splynutí jaderse konjuganti od sebe oddělí a vytvoří se nový mikronukleus a makronukleus Cytogamie = variace na konjugaci = spojení buněk, ale nikoliv jader = vzniká diploidní jedinec Autogamie = variace na konjugaci = fúze haploidních pronuclei téže buňky, ale není cytoplazmatická fúze s jiným jedincem Infekční stádia většiny prvoků jsou chráněna cystou. Sporozoiti = infekční stádia v cystě = excystace = trofont (trofozoit) Oocysta = mnohonásobné dělení = sporogonie Oocysta = sporocysta = sporozoiti; (sporulace)

Pohyb protozoí: - schopnost aktivního pohybu v hostiteli (v krvi, lymfě, mezibuněčných prostorech a tkáních, ve střevním lumen), vyhledávání vhodných buněk, do kterých pronikají a využití při vlastní sexuální reprodukci Orgány pohybu - pseudopodie (panožky) – měňavky a bičíkovci: lobopodie, filopodie, rhizopodie, retikulopodie - flagella (bičíky) - cilie (brvy, řasinky) – u opalin a nálevníků - cirry (prstovitý útvar vzniklý spojením brv), membranely (brvy, které vytváří celé pásmo), membrány (např. undulující membrána) Stavba bičíků: 9 párů mikrotubulů + 2 mikrotubuly centrální, bazální tělísko = kinetozom tubuliny a dynin

Výživa a příjem potravy: - autotrofní i heterotrofní (většina) způsob příjmu potravy Mechanismy příjmu potravy: 1) difúze = látky pronikají cytoplazmatickou membránou pouze fyzikálně, bez spoluúčasti buňky (pouze omezeně) 2) aktivní transport (permeázy) = enzymy produkované cytoplazmatickou membránou se vážou na molekuly substrátu a napomáhají posunování substrátu do buňky: a) pinocytóza (pinocytický měchýřek) = membrána buňky vytvoří jamku, která se posléze spolu se substrátem oddělí od cytoplazmatické membrány a dá vzniknout tzv. pinocytickému měchýřku b) fagocytóza = buňky pohlcují větší částice (případně celé organismy) potravy, buňka obklopí potravní částice panožkami a uzavře je ve vakuole, která vznikne doškrcením cytoplazmatické membrány Speciální organely k příjmu potravy: periflagelární kapsa (trypanozómy), mikroporus (Sporozoa), cytostom (bičíkovci), peristom (nálevníci), fagosomy = potravní vakuoly, cytopyge = buněčná řit

Klasifikace: • dosud není jednotná – Protozoa jsou považována za podříši, v současné době se rozdělují do 5 kmenů, kdy 6. kmen (Microspora) je ve své klasifikaci v současnosti diskutabilní (prvoci x mnohobuněční): Říše: Animalia Podříše: Protozoa 1. Kmen: Sarcomastigophora (cca 25 tisíc druhů) 2. Kmen: Labyrinthomorpha (35 druhů) 3. Kmen: Apicomplexa = Sporozoa (4800 druhů) 4. Kmen: Ascetospora 5. Kmen: Ciliophora (7500 druhů)

Systematické členění nejvýznamnějších parazitických zástupců (rodů) protozoí (schématické): Podříše: PROTOZOA: Kmen: Sarcomastigophora: Řád: Kinetoplastida (Trypanosoma,Leishmannia) Diplomonadida (Giardia, Spironucleus) Trichomonadida (Trichomonas, Histomonas, Dientamoeba) Amoebida (Entamoeba) Schizopyrenida (Acanthamoeba, Naegleria) Kmen: Apicomplexa (Toxoplasma, Cryptosporidium, Plasmodium) Kmen: Ciliophora (Balantidium)

II. PROTOZOOLOGIE • současný význam: významní parazité člověka a hospodářských zvířat, mimo jiné původci malárie (500 miliónů infikovaných, 2 miliardy ohrožených lidí, 1-3 miliony úmrtí za rok) • klasifikace dosud není jednotná – Protozoa jsou považována za podříši, v současné době se rozdělují do 5 kmenů, kdy 6. kmen (Microspora) je ve své klasifikaci v současnosti diskutabilní (prvoci x mnohobuněční)

nejvýznamnější protozoární onemocnění: • http://www.cartage.org.lb/en/themes/Sciences/LifeScience/ GeneralBiology/Microbiology/ParasiticProtozoa/ParasiticPr otozoa.htm

Řád: Kinetoplastida - bičíkovci s 1-2 bičíky - kinetoplast (mimojaderná DNA- až 40%) Podřád: Bodonina: volně žijící, 2 bičíky, rod Bodo Podřád: Trypanosomatina: - pouze 1 bičík, u některých forem srostlý s tělem a vytváří undulující membránu, nejvýznamnější rody: Trypanosoma a Leishmania

TRYPANOSOMÓZA AFRICKÁ TRYPANOSOMÓZA (SPAVÁ NEMOC): - původce:

Trypanosoma brucei gambiense - zdroj: nemocný člověk, chronická spavá nemoc - výskyt: říční oblasti západní a centrální Afriky Sir David Bruce - přenos: inokulativní - prostřednictvím mouchy rodu Glossina (= Tse tse) při sání - inkubační doba: týdny až roky (2-4 měsíce) - původce: Trypanosoma brucei rhodesiense - zdroj: zejména jiní savci, akutní spavá nemoc - výskyt: východoafrické savany - přenos: stejně jako předchozí - inkubační doba: do 3 týdnů (6-22 dnů) - onemocnění s rychlejším průběhem, neléčená může končit smrtí

onemocnění: nepravidelné vysoké horečky, nechutenství, anémie, průjmy, otoky víček a končetin, hepatosplenomegalie (zvětšená játra a slezina), po roce se objevují příznaky postižení CNS: meningoencefalitida (zánět mozkových blan) s krvácením, poruchy vidění, spavost, hubnutí MÍSTO BODNUTÍ: inkubační doba: 5 -15 dnů lokální zánět kůže = ŠANKR, otok – vřed (2-5 cm), často bolestivý, zmizí za 2 - 3 týdny

2) AMERICKÁ TRYPANOSOMÓZA (CHAGASOVA NEMOC): [šagasova]

Dr. Carlos Chagas - původce: Trypanosoma cruzi - zdroj: nemocný člověk, zvířata (pes, kočka, prase, hlodavci, atd.) - výskyt: Jižní a Střední Amerika, jižní oblasti USA, infikováno kolem 20 miliónů lidí - přenos: kontaminativní - prostřednictvím ploštic "barbieros" (Triatoma sp., čeleď Reduviidae), které v noci vylézají, lezou po obličeji, sají a defekují na kůži, prvoci vetřeni škrabáním při svědění do ranky po bodnutí (prvok dokončuje vývoj v zadní části trávicí soustavy ploštic) - inkubační doba: akutní infekce (u dětí): 1-2 týdny - latentní infekce: až 20 let

onemocnění: probíhá akutně (zejména u dětí do 12 let) či latentně s příznaky: lokální reakce v místě vniku, horečka, rychlé ubývání sil, otoky víček (Romanův syndrom), lymfadenitis (zduření mízních uzlin), hepatosplenomegalie, meningoencefalitida, megakolon, megaesophagus, endokarditida (selhání srdeční svaloviny), může končit i smrtelně AKUTNÍ FÁZE: 1 - 4 měsíce LATENTNÍ FÁZE: 8 – 10 týdnů po infekci (může trvat několik let) CHRONICKÁ FÁZE: 10 – 30 let až celý život

zvětšení postupné (roky) jícnu (megaesofagus) tlustého střeva (megakolon)

LEISHMANIÓZA

- původce: více druhů a poddruhů rodu Leishmania - výskyt v tropických oblastech (v ČR 1-2 případy/ rok importované turisty a cizinci) zdroj: nemocný člověk, volně žijící savci, pes přenos: prostřednictvím nakaženého komárka při sání: komárci rodu Phlebotomus a Lutzomyia, aj. dle geografické oblasti - onemocnění dělíme dle lokalizace klinických projevů a epidemiologicky: 1) Viscerální (orgánová) leishmanióza - inkubační doba: 4-6 měsíců (až 1 rok) - leishmanie po průniku do organismu (sání komárka) fagocytovány mikrofágy, ve kterých přežívají

a) indická viscerální leishmanióza - původce: L. donovani – nejtěžší forma onemocnění je kala-azar (černá nemoc), kdy dochází k ztmavnutí kůže, těžké nákazy vnitřních orgánů b) středozemskomořská v. l. - původce: L. infantum (postihuje děti do 5-ti let) c) americká v.l. – původce L. chagasi 2) Kožní leishmanióza (leishmanióza Starého světa) - inkubační doba: 2 týdny až několik let a) typ městský - původce: L. tropica – tzv. suchý vřed b) typ pouštní - původce: L. maior - tzv. vlhký vřed c) typ východoafrický - původce: L. aethiopica 3) Kožní leishmaniózy Nového světa - inkubační doba: 2-3 měsíce * onemocnění způsobená původci z komplexu L. mexicana: mírnější kožní léze bez metastáz do sliznic, destrukce ušních boltců - původci: L. mexicana mexicana L. mexicana amasonensis

* onemocnění způsobená původci z komplexu L. brasiliensis: -lokalizovaná i difúzní, znetvořující kožní léze s metastázami do sliznic (špatná prognóza), může končit i smrtelně - původci: L. brasiliensis brasiliensis L. brasiliensis peruviana L. brasiliensis quayanensis Laboratorní diagnostika: 1) odběr materiálu dle lokalizace: * viscerální leishmanióza: krevní nátěr,sternální punkce, biopsie sleziny, jater či mízních uzlin *kožní leishmanióza: materiál odebraný z okraje a spodiny vředu 2) přímý mikroskopický průkaz parazita 3) sérologický průkaz protilátek - NFR (nepřímá fluorescence), ELISA

Řád: Diplomonadida: - zdvojený bičíkatý i jaderný aparát, bez mitochondrií a Golgiho aparátu - adhezivní disk - nejvýznamnější rody: Giardia (č. Giardiidae) a Spironucleus, Hexamita (č. Hexamitidae)

GIARDIÓZA (LAMBLIÓZA) - původce: Giardia intestinalis (Lamblia intestinalis) - parazituje v tenkém střevě (duodenum)= trofozoit (vegetativní, patogenní stadium), vytváří oválné čtyřjaderné cysty (infekční stádium) - zdroj: nemocný člověk, hospodářská, domácí i divoce žijící zvířata, která vylučují stolicí cysty - přenos: potrava či voda kontaminovaná cystami fekálně-orální cestou u malých dětí (vzhledem k hygienickým návykům s věkem ubývá) - nejčastější nevirové průjmové onemocnění, symptomatická giardióza u 200 mil. lidí v Asii, Africe a Latinské Americe - prevalence v ČR 1-10% u dospělých, až 30% u dětí - inkubační doba: 5-70 dnů (závislé na množství)

- onemocnění: 1) asymptomatický průběh (relativně častý u dospělých, 50% se spontánně uzdraví) 2) gastrointestinální potíže: nechutenství, zvracení, průjmy se střídající se zácpami, hubnutí Terapie: prevence: zvýšená osobní hygiena u dětí ochrana potravin před kontaminací cystami (sedání much)

Duodenum, jejunum: oblast patogenního působení giardií nehostinné podmínky: fluktuace kyslíku rychlý průtok střevního obsahu žluč, enzymy slinivky normální osídlení bakteriemi: velmi nízké Trofozoity giardií reverzibilně přichyceny k povrchu epitelu (obrana před „spláchnutím“ střevním obsahem) přichyceny podél klku, uvolňují se na vrcholu metabolismus: závislý na vnějších zdrojích živin

Řád: Trichomonadida: - 4-6 bičíků, parabazální aparát (GA), hydrogenozomy (mitochondrie) a lysosomy - nejvýznamnější rody: Trichomonas, Histomonas (ptáci), Dientamoeba

TRICHOMONÓZA - původce: Trichomonas vaginalis (bičenka poševní)

- kosmopolitně rozšířený prvok (v ČR 300-400 000 lidí se stoupající tendencí) - zdroj: akutně či chronicky nemocný člověk (zejména muž s chronickou asymptomatickou formou) přenos: * přímý: pohlavní styk během porodu z matky na novorozence (kontaminativní) * nepřímý (zcela výjimečně vzhledem k citlivosti prvoka) - nepříznivý vliv na těhotenství, zvýšené riziko rakoviny děložního čípku, zvýšené riziko infekcí HIV - inkubace: 4-14 dnů

onemocnění: * u muže: a) asymptomatická forma (většinou bez příznaků) b) uretritida – výtok a potíže při močení * u ženy: akutní zánět sliznice poševní s hojným běložlutým výtokem s řídkou konzistencí a intenzivně zapáchající - časté komplikace: urethritida (75% případů) kolpitis (zánět pochvy) - onemocnění často přechází do chronického stadia Terapie: - současná léčba nemocného a všech sexuálních partnerů, metronidazol

Řád: Amoebida: - měňavky ve střevě obratlovců či bezobratlých - pseudopodie, bez bičíkatých stadií, druhotná ztráta mitochondrií, 1 jádro, vakuoly, nemají definované ER, hladké ER, nemá Golgiho aparát - nejvýznamnější rod: Entamoeba

Trofozoiti - 10-60 mm Cysty - 10-20 mm, 1-4 jaderné Střevní améby u člověka 7 druhů: Odlišení améb: morfologie jádra, počet jader v cystě, přítomnost glykogenové (jodofilní) vakuoly, přítomnost a tvar chromidií, tvar pseudopodií, velikost trofozoitu a cyst Entamoeba histolytica, E. dispar, E. hartmani (4 jádra) E. polecki (1 jádro) E. coli (8 jader) Endolimax nana, Iodamoeba bütschlii E. gingivalis (netvoří cysty) – ústní dutina

AMOEBOVÁ DYZENTÉRIE (ÚPLAVICE) - původce: Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) - střevní onemocnění popsáno 1875 v Sant Peterburgu, za určitých okolností invazní patogen (tepelný stres, fyzická námaha) - kosmopolitně rozšířen, význam v subtropických a tropických oblastech, v ČR nejčastěji forma minuta - zdroj: perorální cesta, znečištěná voda, potrava, forma magna (dysenterica) – akutní fáze onemocnění a forma minuta- chronická a latentní onemocnění - onemocnění: těžká střevní amoebová dyzenterie (úplavice), v akutní formě bolesti břicha, krvavé, hlenovité a vyčerpávající průjmy, může vést ke smrti, většinou přechází do chronické fáze komplikace: perforace střeva, zánět pobřišnice, hematogenní a lymfogenní rozsev do dalších orgánů (játra, plíce, mozek, slezina, kůže, urogenitální systém)

Terapie: - přípravky na bázi metronidazolu, deriváty benzimidazolu, nutná přísná hygienická opatření v likvidaci fekálií, převařování vody, řádné omytí zeleniny, požívat loupané ovoce Laboratorní diagnostika: 1) mikroskopický nativní preparát ve vlhkém roztěru (cysty i trofozoiti), barvení železitým hematoxilinem 2) sérologická detekce specifických protilátek – IFAT, ELISA 3) kultivace na serovaječných půdách

Řád: Schizopyrenida • - měňavky tzv. skupiny limax - améb dvojí život: volně žijící x patogenní endoparazité, • - nejvýznamnější rody: Acanthamoeba a Naegleria

Naegleria fowleri: - jednojaderná améba, široké laločnaté pseudopodie, amébostom – fagocytóza Rozšíření: kosmopolitně – termofilní (oteplené) teplé prameny, průmyslově oteplené vody, plavecké bazény. Optimální růst 35°C, ale roste i při 42 °C. 3 stádia: Améboidní trofozoit (15-30 mm), bičíkovec (2 b.), cysty (7-15 mm, 1 pór) Hostitel: člověk, teplokrevní obratlovci

TROFOZOIT 2 formy: améba, bičíkovec (2 bičíky)

CYSTA klidové stádium, Kulatá, stěna hladká

Primární amébová meningoencefalitida (PAM) - 182 případů, 19 případů v ČR v letech 1962-1984 Průnik: nosní sliznicí do mozku, difuzní šíření, akutní mozkové zánětlivé onemocnění, v tkáních netvoří cysty - Vrbenského lázně, Ústí nad Labem (1964 - nejmasovější nákaza - 16 lidí zemřelo) - průmyslově oteplený potok (Mostecko – 1968 2 případy), střední Čechy 1984 – 1) Klinické příznaky: po 3-7 dnech inkubační doby bolest hlavy, horečka, zvracení, meningeální příznaky: strnutí šíje, křeče, delirium, kóma, smrt Diagnostika: obtížná, vyšetření mozkomíšního moku - pohyb améb, barvení trichromem, kultivace 1,5% agar +Aerobacter Léčení: obtížné - 5 pacientů vyléčeno/300 úmrtí Amfotericin B

PREVALENCE velmi vzácné onemocnění pravděpodobnost nákazy odhad: 1 na 100 milionů exp. ~ 300 případů (5 přežilo)

Vrbenského lázně (krytý plavecký bazén Ústí n. Labem)

Acanthamoeba: - široké pseudopodie - sekundární trnovité pseudopodie = acanthopodie, nejsou bičíkatá stádia Výskyt: kosmopolitní, ve vodě, v půdě, ve vzduchu - každý inhaluje alespoň 1 cystu denně Hostitel: u člověka asi 13 druhů Onemocnění: imunodeficientní jedinci (oportunní parazitóza)

Granulomatózní amébová encefalitida (GAE) - chronické onemocnění (týdny, měsíce), tvorba lézí v mozku Klinické příznaky: bolest hlavy, křeče, zvracení, ztuhlost šíje, apatie, smrt Léčba: není účinná - 200 případů (5 přežilo) Kožní infekce: může předcházet rozvoji GAE Onemocnění oslabených jedinců: alkoholici, cukrovka a u pacientu s AIDS

Akantamébová keratitida (AK): - především u lidí nosících kontaktní čočky, kteří nedodržují dostatečnou hygienu při jejich používání a nošení, chronický zánět rohovky, dlouhodobé trvání, bolestivé Rozšíření: kosmopolitní V ČR asi 2 případy ročně Léčba: obtížná, propamidin isethionát, transplantace prasečí rohovky

Balamuthia mandrillaris – podobné onemocnění zvířata i lidé (200 případů)

Kmen: Apicomplexa: - všichni zástupci jsou výhradně parazitičtí - s cizopasným způsobem života souvisí nadměrná plodnost - složitý vývojový cyklus, v němž došlo k přizpůsobení různým hostitelů - mají speciální organely tvořící apikální komplex, uložený v přední části těla  pólový (polární) prstenec, kuželovitý konoid, dozadu směřující rhoptrie a mikronemy, k pohybu subpelikulární mikrotubuly. Apikálním komplex u invazivního stádia (sporozoit), pronikajícího do hostitelské buňky. Vakovité rhoptrie jsou vakuoly s lytickými enzymy, slouží k zachycení na buňce a „proleptání“. - rozmnožují se neúplnou nebo úplnou metagenezí. Metageneze může být spojena se změnou hostitele. - nepohlavně se množí mnohonásobným rozpadem – schizogonií - pohlavní proces je gamogonie

oocysta sporocysta sporozoit

Kmen: Apicomplexa: - vývojový cyklus má tyto hlavní části: 1. excystace 2. merogonie (schizogonie) 3. gametogonie 4. sporogonie - kokcidie (podřád: Eimeriina) - hemosporidie (podřád: Haemosporina)

Životní cyklus: 1. sporozoit – invazní stadium; má apikální komplex a stává se  2. trofozoit – sporozoit  3. schizogonie – zvláštní způsob rozmnožování; z trofozoita vznikají mnohonásobným rozpadem naráz až stovky  4. merozoiti a stanou se z nich buď opět sporozoiti nebo vznikají  5. gamonti – ti pohlavně splývají nebo dávají vznik gametám, tento proces se nazývá  6. gamogonie – dělení; pohlavní proces s tvorbou gametocytů, které dozrávají v gamety (samčí mikrogamety, z nichž některé jsou pohyblivé s bičíky, a samičí nepohyblivé makrogamety s rezervními látkami); při dělení : ♂ se rozpadne na gamety, ♀ zůstane celá; zlepšení genomu  7. zygota – buď jen povyroste nebo se dělí, pak většinou vznikají  8. spory – rezidentní (odolné) klidové a přenosové stádium  9. sporogonie, dělení  10. sporozoiti

KOKCIDIÓZA - onemocnění králíků, drůbeže a holubů - akutní kokcidióza: příznaky podle patogenity každého druhu rodu Eimeria, průjmy, nechutenství, zchvácenost, léze na nakažené tkáni, po přečkání akutní kokcidiózy je jedinec odolný vůči nové nákaze stejným druhem - nejvýznamnější u králíků: epitel žlučových kanálků v játrech či ve střevě - Livacox u drůbeže Laboratorní diagnostika: 1) koprologické vyšetření s nálezem oocyst v trusu 2) mikroskopické vyšetření a seškraby sliznice střeva při pitvě 3) diferenciální diagnostika

TOXOPLASMÓZA - původce: Toxoplasma gondii

- kosmopolitně rozšířen, u nás nejrozšířenější parazitóza: 1000 případů/rok, 25-40% populace má protilátky (tj. bylo již nakaženo) - přenos: 1) primárně infikovaným masem- konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa nakažených domácích zvířat (prase, králík, drůbež) obsahujícího tkáňové cysty 2) sekundárně kontaminovanou potravou, vodou konzumace potravy kontaminované kočičími výkaly s obsahem oocyst 3) zanesení tkáňových cyst do úst při manipulaci s masem (řezníci, stahování zvířat) 4) zanesení oocyst do úst při kontaktu s kočkou (hlazení kočky) 5) transplacentární přenos z matky na plod

1) Získaná toxoplasmóza (postnatálně):

klinická manifestní forma - chřipkové projevy: malátnost, únava, horečka, někdy zduření uzlin - u imunodeficientních jedinců: postižení CNS - může vést až ke smrti nebo postižení kardiovaskulárního aparátu, postižení jaterního parenchymu, postižení očního bulbu, postižení kosterního svalstva 2) Vrozená (kongenitální) toxoplasmóza (praenatální infekce plodu): - nákaza před otěhotněním » pak přenos nákazy na plod podstatně ztížen - nákaza během 1. trimestru » nejtěžší poškození plodu - nákaza během 2., 3. trimestru (bývá častější) klinické projevy: * potrat (abortus) * narození mrtvého dítěte * narození poškozeného dítěte: kalcifikace mozku, hydrocephalus (vodnatost mozku), poruchy zraku, malformace

* narození zdánlivě zdravého dítěte: lehčí kongenitální nákaza se projeví až ve 2~5 letech věku: poruchy zraku (strabismus, retinitis), drobné kalcifikace CNS, mentální retardace až debilita * narození zdravého dítěte Terapie: - prevence: konzumace dobře tepelně upraveného masa, osobní hygiena po kontaktu s kočkou (pečlivé umytí rukou) -podání antibiotik a chemoterapeutika trojkombinace: chemoterapeutika – sulfonamidy (sulfadiazin) – inhibice syntézy kyseliny listové v bakteriálních buňkách – bakteriostatický pyrimethamin, spiramycin

KRYPTOSPORIDIÓZA - původce: Cryptosporidium parvum

- zdroj: nemocný člověk, volně žijící i domácí zvířata (hovězí dobytek) - přenos: fekálně-orální znečištěnými prsty, voda, potraviny kontaminované oocystami - inkubační doba: 5 dnů - onemocnění: a) u imunokompetentních- dospělých: *asymptomatická forma - dětí: * manifestní forma - příznaky: 14 dnů trvající vodnaté průjmy, zvracení, teplota, bolesti břicha 1976: první případ nákazy člověka

- po

ukončení vývojového cyklu prvoka spontánní uzdravení b) u imunodeficientních pacientů (zejména AIDS) představuje jednu z oportunních parazitóz - příznaky: chronické, život ohrožující těžké vodnaté průjmy, horečka, bolesti břicha, hubnutí, někdy průnik do plic » plicní komplikace Laboratorní diagnostika: přímý mikroskopický průkaz oocyst ve stolici

MALÁRIE - původce: 4 druhy prvoků (výtrusovci) rodu Plasmodium: Plasmodium vivax - původce malárie "terciány" Plasmodium ovale - původce malárie "terciány" Plasmodium malariae - původce malárie "kvartány" Plasmodium falciparum - původce malárie "tropiky„

- rozšíření v subtropech a tropech; zastoupení jednotlivých druhů různé v lokalitách (v ČR eradikována r. 1960 přenašeč přítomen, ale nemá zde vhodné podmínky) - zvláštním typem tzv. "letištní malárie": nakažení komáři dopraveni náhodně letadlem mimo endemické oblasti, kde nakazí místní obyvatele (letištní haly) - zdroj: nemocný člověk - přenos: prostřednictvím komára r. Anopheles, při sání vnikají sporozoiti do organismu ze slinných žláz komára - inkubační doba: 10-14 dnů

onemocnění: = intermitentní horečky s třesavkou, splenomegalie, anemie - neléčena často smrtelná v důsledku napadení CNS - P. falciparum často získává rezistenci na různá léčiva (profylaktika) - dle vrcholů horeček rozlišujeme 3 druhy malárií (odpovídá rozpadu erytrocytů): * malárie terciána = vrchol horeček po 48 hod. * malárie kvartána = vrchol horeček po 72 hod. * malárie tropica = vrchol horeček po 24 - 36 hod. - ve více než 100 zemích (109) - 40% lidstva ohroženo

· nejzávažnější parazitární infekce · 300 – 500 milionů infikovaných · 100 milionů klinických případů ročně · 1,5 – 2,7 milionů úmrtí ročně (malé děti << 5 let)

· eradikace: Evropa, Austrálie, USA (v současnosti pouze importované případy) · redukce: severní Afrika · vzestup: Afrika (subsaharská oblast), 9 zemí: redukce (2009), jihovýchodní Asie, střední a Jižní Amerika

!!!!!!!!!! Nejvyšší riziko: Ghana, Kambodža, Kamerun, Keňa, Libérie, Malawi, Nigérie, Pobřeží Slonoviny, Sierra Leone, Tanzánie, Uganda. !!!! Vysoké riziko: Angola, Bangladéš, Benin, Brazílie, Burkina Faso, Burundi, Čad, Demokratická Republika Kongo, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Francouzská Guiana, Gabon, Gambie, Guinea, Guyana, Jihoafrická Republika, Kolumbie, Komory, Kongo, Laos, Madagaskar, Mali, Mosambik, Niger, Papua Nová Guinea, Peru, Rovníková Guinea, Rwanda, Svatý Tomáš, Senegal, Solomonovy Ostrovy, Somálsko, Středoafrická Republika, Súdán, Surinam, Svazijsko, Togo, Venezuela, Vietnam, Východní Timor, Zambie.

! Střední riziko: Bolívie, Botswana, Ekvádor, Indie, Mauretánie, Namibie, Panama, Thajsko, Zimbabwe.

Vývojový cyklus plasmodií:

I. Pohlavní fáze cyklu (probíhá v žaludečním epitelu komára): - komár infikován při sání krve člověka - nasaje makrogamety (samičí) i mikrogamety(samčí),splynutím gametocytů vzniká oocysta jejímž dělením vznikají sporozoiti, kteří pronikají do slinných žláz komára a při sání infikují člověka II. Nepohlavní fáze cyklu (probíhá v lidském organismu): exoerytrocytární fáze: všechny sporozoiti injikované při sání do lidského organismu vcestují do 2 hodin do buněk jaterního parenchymu, kde se opakovaně nepohlavně rozmnoží exoerytrocytární schizogonií a jako merozoity (oválné útvary) jsou uvolňovány do krve

erytrocytární fáze: merozoity napadají erytrocyty, v kterých se opět nepohlavně množí erytrocytární schizogonií uvnitř erytrocytů v v merozoity » dochází k rozpadu napadených krvinek s uvolněním merozoitů, kteří v krvi napadají další erytrocyty (cyklus se několikrát opakuje » intermitentní horečky) po několika proběhlých cyklech se vyvíjí v pohlavní buňky samčí (mikrogamety) a samičí (makrogamety), kterými se opět nakazí komár Laboratorní diagnostika: 1) přímý mikroskopický průkaz vývojových stádií parazita v krvi (odběr periferní krve na vrcholu horečky a po ní): tlustá kapka a krevní roztěr 2) sérologický průkaz protilátek (spíše pro průkaz malárie staršího data)

Expoziční profylaxe Pobyt přebývání a přenocování v uzavřených místnostech od večera až do rána představuje tradiční ochranu před komáry. Necestovat do oblastí s vysokým rizikem nákazy během období dešťů. Oblečení v případě pobytu v přírodě večer a v noci používat oblečení, které pokryje prakticky celé tělo (dlouhé rukávy a dlouhé kalhoty), doporučuje se světlý oděv, z prodyšného materiálu (např. ze lněné látky).

Repelenty Insekticidní prostředky: se doporučuje používat na kůži (lýtka, zápěstí, krk), předpokládá-li se doba pobytu v přírodě zhruba 2-4 hodiny. Při delším pobytu v přírodě se doporučuje impregnovat oděv. Chemické přípravky: např. N,N-diethyl-m-toluamid (DEET), nebo dimethylftalát se prodávají jako roztoky nebo ve spreji; DEET možné zakoupit i v oblastech s výskytem malárie. Nesmí se používat k rozsáhlému pokrytí (především u dětí), je třeba se vyvarovat kontaktu se sliznicí nebo s umělou hmotou (např. náramky). Rostlinné přípravky: éterické oleje ve směsích. Jsou snášeny velmi dobře, ale mají různou účinnost, a proto ne vždy jsou dostatečně účinné.

Insekticidy např. pyrethrin a pyrethroid. Používají se ve formě aerosolu, par, svíčky, kuřidel, v podobě tekutého prostředku k impregnaci oděvu nebo sítě proti komárům či moskytům. Není vhodné je používat přímo na kůži, protože mohou dráždit nejen kůži, ale i sliznici, což vede ke vzniku alergických projevů. Navíc mohou způsobit zdravotní problémy,především neurologické. Kombinace repelentů (používané na kůži) a insekticidů (používanými na oděv) zvyšuje ochranný účinek před komáry a moskyty. Místnosti ke spaní (ložnice) by měly být zajištěny tak, aby byly bez moskytů a komárů!!! Uzavřené místnosti se mechanicky zbaví komárů: např. vychlazením za použití klimatizace, pokud je to možné. Používání insekticidních osvěžujících prostředků může být zdraví škodlivé.

Síť proti moskytům se doporučuje jako optimální ochrana před komáry v době spánku, pokud není jiný způsob. Je vhodná zejména pro ochranu kojenců. Jako dodatečná možnost je impregnovat takovou síť insekticidem. Pro dlouhodobé pobyty je třeba navíc: Screening okna a dveře zatěsnit (např. gázou) před možným vniknutím komárů, prudké větrání Místa komářích líhní možné odstranění zdroje ze stojících vod v rybníkách, snížením hladiny, odkrytím cisterny, vylitím dešťové vody z okapů apod.

Chemoprofylaxe musí zvážit lékař na základě prospěšnosti a rizika s ohledem na okolnosti místa pobytu cestovatele. Použití léčiva souvisí s místní rezistencí původce malárie. Cestovatel musí být poučen před cestou, že antimalarická profylaxe neposkytuje absolutní jistotu ochrany. I když jen snižují riziko nákazy, bývá riziko malárie po této profylaxi minimální. Pokud se navíc malárie rozpozná na počátku, je téměř vždy vyléčitelná. Dojde-li u cestovatele v tropech ke vzniku horečnatého stavu, existuje vždy určitá možnost nákazy malárie, a proto se doporučuje za všech okolností vyhledat lékaře. Stejné pravidlo platí i po návratu domů a to zejména během prvních tří měsíců. Pozdější manifestace malárie se objeví zřídka. Recidiva terciární malárie se může objevit: její léčba je téměř nemožná, ale není smrtelná.

Jedním z nejčastějších opatřeních proti malárii je chemoprofylaxe před cestou do malarických oblastí. Nepodstoupil-li cestovatel tuto preexpoziční chemoprofylaxi a vyskytne se v situaci ohrožení nebo je již nakažen, může se ve výjimečných případech provést tzv. pohotovostní neboli standby léčba ("samoléčba"). Ve většině takových případů se doporučuje vyhledat okamžitě lékařskou pomoc. PRAVIDELNÁ MEDIKACE s účinnou látkou: Artemether / Lumefantrin (AL) Atovaquon / Proguanil (AtoPro) Chloroquin (Chl) Chloroquin + Proguanil (Chl+Pro) Doxycyklin (Dox) Mefloquin (Mef)

Kmen: Ciliophora: - 2 jádra, generativní=micronucleus a vegetativní= macronucleus - pohlavní rozmnožování konjugací BALANTIDIÓZA: - původce: Balantidium coli - výskyt: kosmopolitní výskyt v zemích, kde jsou chována prasata, častější v tropech - zdroj: člověk se nakazí perorálně cystami z prasat pozřením znečištěné potravy obsahující cysty z trusu prasat - onemocnění: nákaza může zůstat bez příznaků či porušení stěny tlustého střeva a vředy podobné jako u úplavice, záněty a vředy tlustého střeva, krevní cestou může pronikat do jater a do plic, těžké nákazy můžou být smrtelné Laboratorní diagnostika: 1) při akutním onemocnění pohyblivá balantidia ve stolici 2) v latentní fázi koprologické vyšetření (cysty)

III. Helmintologie = parazitičtí helminti Helmintologie = studium helmintů, onemocnění helminty = helmintózy Helminti = parazitičtí zástupci „hlístů“, tedy zástupci kmene Plathelminthes (ploší hlísti), Nemathelminthes (oblí hlísti) a Acanthocephala (vrtejši) Význam helmintů: medicínský i veterinární význam, závažná onemocnění člověka především v tropických zemích rozvojového světa, schistosomóza a filarióza zvlášť významné (pod Světovou zdravotnickou organizací WHO), jaterní, střevní a plicní motolice, střevní tasemnice, parazitické hlístice (škrkavky, měchovci, roupi, svalovci, kapilárce), běžní i v mírném pásmu (roupi a škrkavky), import z tropických zemí s rozvojem turistiky, atd. Vývojové cykly = složité životní cykly, vývoj přímý, nebo nepřímý přes mezihostitele či střídání hostitelů. Podle průběhu vývojového cyklu se dělí helminti na geohelminty a biohelminty

Způsoby průniku helmintů do těla hostitele: • Perorální = predace (pozření jednoho hostitele druhým), nebo náhodným nákaza pozřením potravy kontaminované vajíčky nebo larvami helmintů. Zvláštní kategorií je přenos mateřským mlékem (z matky do těla potomstva, př. škrkavka Toxocara). • Perkutánní = přímý průnik larválních stádií povrchem těla hostitele (především u motolic a filárií). • Spojivkovým vakem = přenos larev (spiruridní hlístice). • Kongenitální (prenatální) = vertikální přenos z hostitele na plod (Fasciola, Toxocara). • Dalšími tělními otvory = cerkárie echinostomních motolic pronikají nefridioporem do ledvin měkkýše, kde se mění v metacerkárie.

Systematické členění nejvýznamnějších parazitických zástupců helmintů (schématické): Kmen: Plathelminthes: Třída: 1) Trematoda = motolice Fasciola, Dicrocoelium, Schistosoma (krevničky) 2) Monogenea = žábrohlísti (ektoparazité ryb) 3) Cestoda = tasemnice Hymenolepis, Taenia, Echinococcus (měchožil) Kmen: Acanthocephala = vrtejši Kmen: Nemathelminthes: Třída: Nematoda = hlístice Trichinella (svalovec), Ascaris (škrkavka), Enterobius (roup), Dracunculus (vlasovec), Wuchereria, Onchocerca (filárie), Trichuris (tenkohlavec)

Kmen: PLATHELMINTHES (ploší hlísti = flatworms) - tělo je silně dorzo-ventrálně zploštělé, bilaterálně symetrické - chybí tělní dutiny, anus (střevo slepě ukončené), dýchací a oběhový systém - tělo pokryto regimentem (u parazitických zástupců), dobře vyvinutý kožněsvalový vak - nervová soustava tvořena párovitým cerebrálním gangliem, z něhož vybíhají do těla podélné nervové provazce spojené příčnými spojkami - exkreční systém protonefridiálního typu (plaménkové buňky) - orgány zanořené do pojivové tkáně (parenchymu) - většina jsou hermafroditi (výjimkou krevničky jako gonochoristé), oplození je vnitřní, vývoj přímý i nepřímý

Třída: Trematoda (Digenea = motolice, flukes) - endoparazité především obratlovců (4000 druhů) - TS a přísavné orgány (ústní přísavka a břišní přísavka = acetabulum) dobře vyvinuty, tegumentální trny či ostny kolem ústní přísavky - někdy Brandesův orgán: pomocný přichycovací orgán, podílející se na fixaci a mimotělním trávení vylučováním enzymů - jejich potravou je střevní obsah, krev či tkáňová tekutina - vajíčko (oválné, silnostěnné, s víčkem = operculem pro opuštění miracidií) – miracidium (volně pohyblivé a obrvené larvální stádium, které aktivně vyhledává 1. mezihostitele, měkkýše) – sporocysta (v 1. MH, v měkkýši, mateřská a dceřinná generace) – redie (asexuálním množením, aktivně konzumuje tkáň hepatopankreatu MH, 1 i více generací) – cerkárie (aktivní stádium, které se uvolňuje z měkkýše do prostředí a pohybem ocásku = cercu vyhledává 2.MH či DH) – metacerkárie (klidové stádium v 2. mezihostiteli či definitivním hostiteli) – dospělec

- životní cyklus: a) monoxenní (jednohostitelský) – bez mezihostele, u bezobratlých b) dixenní (dvouhostitelský) – 1MH (Fasciola, Paraamphistomum, Schistosoma) c) trixenní (tříhostitelský) – 2 MH (Clonorchis, Paragonimus, Dicrocoelium) d) tetraxenní (čtyřhostitelský) – 3 MH, u strigeoidních motolic

Biomphalaria

Bulinus

Succinea

Radix

Helicella

Lymnaea

SCHISTOSOMÓZA - v cévní soustavě savců a ptáků, významní parazité člověka (kolem 200 miliónů lidí), 650 miliónů lidí ohroženo nákazou - tropické a subtropické oblasti, 74 zemí světa, přenos přes kontaminované vodní prostředí - gonochoristé s pohlavním dimorfismem, štíhlejší a delší samice v canalis gynaecophorus kratšího a širšího samce - onemocnění ve 2 etapách. Toxické a traumatické stádium: toxické stádium: cerkáriová dermatitida – poškození kůže, horečky, anémie, otoky, zduření uzlin, bolesti hlavy - traumatické stádium: poškození krevních cév, které může přecházet až v karcinomy - délka života 3-7 let - furkocerkárie, schistosomulum Laboratorní diagnostika: 1) přímý průkaz vajíček (ovoskopie) v moči, ve stolici nebo ve vzorku tkáně získané biopsií 2) nepřímý průkaz sérologickými metodami

a) močová (urogenitální, egyptská) schistosomóza - původce: Schistosoma haematobium (krevnička močová) - výskyt v Africe (hlavně v Egyptě) a Středním Východě - vajíčka uvolňována močí, poškození kapilár kolem močového měchýře, v moči se objevuje krev, komplikace rakovina močového měchýře

b) střevní schistosomóza - původce: Schistosoma mansoni (krevnička střevní) - výskyt v Africe, Středním Východě, Latinské Americe, Karibské oblasti -vajíčka uvolňována stolicí, poškození cév kolem střeva, především tlustého, krvavé průjmy a patologické změny ve stěně tlustého střeva

c) japonská (orientální) schistosomóza - původce: Schistosoma japonicum (krevnička jaterní) - výskyt v Číně, Koreji a Filipínách - vajíčka uvolňována stolicí, poškození kapilár kolem střeva, především tenkého, poškození jater a sleziny, chudokrevnost, často končí až smrtí

OPISTORCHIÓZA - cizopasníci žlučového měchýře a žlučovodů savců, někdy i ve vývodech pankreatu, včetně člověka (fish-borne diseases) - 1. MH předožábří plži (Bithynia), 2. MH ryby (svalovina) - způsobují záněty žlučníku a žlučovodů, onemocnění až karcinom jater a slinivky, únava, nevolnost, zvracení, průjmy, kožní vyrážka, hubnutí, otoky dolních končetin, v těžkých případech smrt následkem septického šoku - vývojový cyklus: silnostěnná vajíčka s víčkem do vodního prostředí – pozření plžem rodu Bithynia – sporocysta a 2 generace redií – cerkárie uvolněny do vody – aktivní průnik do ryb (především kaprovitých) – migrace orgány a přeměna na metacerkárie (svalovina) – člověk pozře syrové či tepelně neupravené rybí maso s matacerkáriemi

původce: Opisthorchis felineus (motolice sibiřská, m. psí) - výskyt v severní Evropě a na Sibiři) - člověk se nakazí po požití pokrmu ze syrové nebo sušené ryby původce: Opisthorchis viverrini - výskyt v Thajsku a Indočíně, Laosu - tradiční gastronomická úprava syrových ryb v endemických oblastech Laboratorní diagnostika: 1) přímý mikroskopický průkaz vajíček ve stolici nebo duodenální tekutině 2) nepřímý průkaz sérologickými metodami (NHT, ELISA)

KLONORCHIÓZA - původce: Clonorchis sinensis (motolice žlučová) - výskyt v Číně, Thajwanu, Koreji, Japonsku a Dálném Východě - okruh mezihostitelů, definitivních hostitelů i patogenita a laboratorní diagnostika jsou obdobné jako u opistorchiózy

DIKROCELIÓZA - původce: Dicrocoelium dendriticum (motolice kopinatá) - kosmopolitní výskyt, velikost 6-10 mm, nákazy člověka jsou sporadické - člověk se nakazí náhodně při pozření mravence na vegetaci nebo různých plodech, častěji jsou postiženy děti - záněty žlučníku, žlučovodů nebo pankreatu skotu, ovcí a dalších přežvýkavců - vývojový cyklus: vajíčka stolicí do vnějšího prostředí miracidium opouští vajíčko – aktivní průnik do 1. mezihostitele (suchozemští plži rodů Zebrina, Helicella, Theba) – cerkárie z plžů na trávu (tzv. cerkáriové koule, cerkárie se slizem v kuličkách na vegetaci) – pozření mravencem rodu Formica (Tetramorium) – mravenci upadají do strnulého stavu – pozření metacerkárií pasoucími se definitivními hostiteli – metacerkárie se uvolní z cysty – žlučovodem do jater

Laboratorní diagnostika: - mikroskopický nález vajíček ve stolici koprologickým vyšetřením (jako jediná vajíčka motolic lze prokázat flotační metodou)

FASCIOLÓZA - původce: Fasciola hepatica (motolice jaterní) - kosmopolitní rozšíření, velikost až 3 cm - člověk se nakazí perorálně pozřením adoleskárií na rostlinách (saláty z řeřišnice luční) nebo kontaminovanou pitnou vodou s volně plovoucími cerkáriemi - záněty jater a žlučovodů u ovcí, skotu a volně žijících přežvýkavců a hospodářských zvířat, u člověka onemocnění žlučníku a jater - vývojový cyklus: vajíčka stolicí do vnějšího prostředí miracidium opouští vajíčko – aktivní průnik do 1. mezihostitele (bahnatka malá = Lymnea truncatula) – sporocysty – 2 generace redií – cerkárie zpět do vodního prostředí – přichycení na vodních rostlinách či vegetaci (adoleskárie) – definitivní hostitel se nakazí perorálně po konzumaci rostlin s adoleskáriemi – průnik přes břišní dutinu do jater – dospívání a pohlavní dozrávání – migrace dospělců do žlučovodů

Fasciolopsis buski: dospělci ve žlučovodech savců (prasat, psů i člověka), J a JV Asie - 8-10 cm dospělci: - fasciolopsióza (nemoc lotosového květu) - zoonóza alimentárního původu (nakažení kontaminovanou potravou)

Fascioloides magna: dospělci v játrech a žlučovodech vysoké lesní zvěře, zavlečen ze Severní Ameriky

- 4–8 cm dlouhý a 2,5–3,5 cm široký - fascioloidóza, k terapii volně žijících přežvýkavců se používá triklabendazol nebo rafoxanid

PARAGONIMÓZA - původce: Paragonimus westermani (motolice plicní) - výskyt: východní a jihovýchodní Asie (Japonsko, Čína, Korea, Filipíny, atd.) - plicní parazit, hostitelé především kočkovité šelmy, masožravci, buvoli a člověk - člověk se nakazí alimentární cestou požitím pokrmů z nedostatečně tepelně upravených infikovaných korýšů (raci a krabi) - 1. mezihostitelem okružáci, 2. mezihostitelem krabi a raci - inkubační doba je 2-20 dnů, akutní a chronické onemocnění - v akutní fázi bolesti břicha, průjmy, horečka, kašel, při chronické fázi v plicích až 10 let, dráždivý kašel, dýchací potíže, bolesti v hrudníku, celková slabost a horečka, příměs krve v hlenu, plicní záněty, kaverny v plicích až smrt, léčba málo úspěšná, ektopická lokalizace je nejčastěji v mozku nebo játrech (mozkový nádor, postižení CNS, nekróza jater, žloutenka)

Laboratorní diagnostika: 1) přímý nález vajíček ve sputu, vzácněji vajíčka ve stolici 2) sérologická diagnostika (NFR, KFR, ELISA, imunoblotová analýza)

Třída: MONOGENEA (jednorodí, žábrohlísti) • převážně ektoparaziti vodních živočichů (ryb, paryb, obojživelníků, ale i želv a hrochů) • vysoká hostitelská a tkáňová specifita • celkem asi 5000 druhů, v ČR+SR asi 200 druhů • slepě zakončená trávicí soustava • hermafroditi s vnitřním oplozením • jednohostitelský přímý vývoj s volně pohyblivou larvou (ta vyhledává dalšího hostitele) • fixace na těle hostitele přichycovacím diskem na konci těla tzv. opisthaptor (na něm různé háčky, svorky, přísavky) • nejzávažnější problémy především u plůdku ryb z čeledi Cyprinidae

Dactylogyrus vastator: parazituje na žábrách ryb, patogeny plůdku Gyrodactylus salaris: parazituje na kůži ryb, živorodý, ekonomicky významný, zamořil některé řeky ve Skandinávii Polystoma inegerrimum: dospělci v močovém měchýři žab, larvy na pulcích Diplozoon paradoxum: žaberní parazit kaprovitých ryb, larva se uchytí na hostiteli a čeká na jinou larvu, se kterou sroste

Třída: Cestoda (tasemnice, tapewarms) - výhradně parazitická skupina helmintů - endoparazité trávicí soustavy obratlovců (3000 druhů) - bez segmentace, příchytné orgány na předním konci těla (mělké zářezy, rýhy, kruhové svalnaté přísavky, přísavné rýhy či štěrbiny=bothria, rostellum=zasunovatelný chobotek s rostellárními háčky, zasunovatelné tentakule (chapadélka) - tělo členěno na hlavičku (scolex), krček (cervix) a tělo (strobilum), z jednotlivých článků (proglotid), polyzoické = článkované - není vytvořená trávicí trubice, absence střeva, potrava přijímána povrchem těla, vstřebávání látek pomocí tegumentu - složité, nepřímé vývojové cykly - larva s embryonálními háčky v počtu 10 (dekakant, u primitivních tasemnic) či 6 (hexakant, u ostatních „typických“)

- vajíčko s larvou (onkosféra) s embryonálními háčky (kruhovky) či z vajíček se líhne larva ve vodním prostředí = koracidium (štěrbinovky) – onkosféra perorální cestou pozřena MH – přeměna procerkoid (u štěrbinovek), cysticerkoid (u kruhovek) = larvální stádia v tělní dutině členovců, cysticercus (larvální stádium v obratlovci), coenurus, echinokok, tetrathyridium nebo strobilocercus – 3. larvální stádium = plerocerkoid (u tříhostitelských tasemnic) - dospělec

Zjednodušený systém tasemnic: Třídy: a) Gyrocotilida (střevo chimér) b) Amphilinida (tělní dutina jeseterů a želv) c) Eucestoda Řády: 1. Caryophyllidea (tělo tvořeno jedním článkem, MH nítěnky) 2. Pseudophyllidea (tělo tvoří více článků, přísavné rýhy = bothrie): difylobotrióza, ligulóza 3. Cyclophyllidea (4 přísavky, rostelum, háčky): teniidózy, hymenolepiózy

TENIIDÓZY - helmintózy působené tasemnicemi čeledi Taeniidae (tasemnicovití) - známo 11 rodů a přes 130 druhů - cizopasníci ptáků a savců, larvocysty různých typů v různých orgánech savců a) hovězí tenióza (beef tapeworm) původce: Taenia saginata, syn. Taeniarhynchus saginatus (tasemnice bezbranná) - velikost 4–5 m (max. 20 m), nepřítomnost háčků na scolexu (bezbranná) - ve střevě člověka zpravidla pouze 1 jedinec - u nemocného odchod článků se stolicí nebo spontánní po defekaci

- parazit u člověka, mezihostitelem skot, buvoli, sobi, vzácně ovce a kozy - larvocysta ve svalovině skotu = cysticercus bovis, velikost do 10 mm - šíření onemocnění turistikou, kosmopolitní výskyt, prevalence 77 miliónů lidí - zdrojem v dnešní době klobásy, krvavé a tatarské bifteky, čerstvé salámy ze syrového masa bez tepelné úpravy (nad 56°C nebo zmražení)

b) prasečí tenióza (pork tapeworm) původce: Taenia solium (tasemnice dlouhočlenná) - velikost 2-3 m (max. 8 m) - endemický výskyt v Latinské Americe, J.Africe a JV Asii, prevalence 4 milióny lidí - články pouze ve stolici v částech strobily, zřídka odcházejí spontánně - parazit u člověka, mezihostitelem prasata - larvocysta ve svalovině prasat = cysticercus cellulosae, velikost do 10 mm - nákaza pozřením polosyrového masa (prejty, jitrnice, nádivky), ale posledních 30 let u nás nezjištěna (zvýšený dozor na jatkách, snížení domácích porážek) - při onemocnění bolesti břicha, nechutenství, průjmy nebo zácpa, nervové potíže, změny krevního obrazu (chudokrevnost)

c) cysticerkóza - tkáňové onemocnění, kdy je člověk mezihostitelem tasemnice dlouhočlenné (Taenia solium) - člověk je nosičem cysticercus cellulosae , výskyt nemoci je vázán na chov prasat - výskyt endemický na všech kontinentech kromě Austrálie, nejvíce v Latinské Americe, Mexiku, subsaharské Africe, Indii a Číně - nejčastější lokalizace v CNS, v mozku (neurocysticerkóza), dále postižení oka, podkoží, srdce, kosterní svaloviny, vzácně lokalizace v plicích - klinické příznaky v závislosti na lokalizaci larvocysty (křeče, zvyšování nitrolebečního tlaku, psychické poruchy, záněty, atd.), neurocysticerkóza hlavní příčinou epilepsie - nejčastější parazitární onemocnění na světě postihující CNS - ročně umírá 50 000 lidí na světě Diagnostika: tomograf, MR, RTG, biopsie, sérologie

Neurocysticerkóza - 3 základní syndromy: konvulze (epileptický záchvat), intrakraniální hypertenze a psychiatrické poruchy Cysticerkóza očí - méně častá (pouze 1-3 % pacientů s cysticerkózou). Projevuje se různými poruchami zraku Cysticerkóza svalů - často asymptomaticky, většinou současně s neurocysticerkózou. Při masivní infekci dochází k pseudohypertrofii svaloviny, i cysticerkóza srdeční svaloviny Cysticerkóza podkoží - cysticerky v podkoží se projevují malými, bolestivými noduly v oblasti paží a na hrudníku. Po několika měsících až letech noduly zvazivovatí a následně vymizí

d) echinokokóza (hydatidóza) - původce: Echinococcus granulosus (měchožil

zhoubný)

- velikost 2-6 mm (max. 11 mm), 3 – 4 segmenty (výjimečně 2 či 7) - kosmopolitní výskyt, mírné pásmo, tropy a subtropy - nákaza cirkuluje mezi přežvýkavcem jako mezihostitelem a masožravcem jako definitivním hostitelem - hostitelem psovité šelmy (pes, vlk, šakal, liška), hyena a kočkovité šelmy (lev a levhart), mezihostitelem přežvýkavci (turovití, jelenovití, velbloudi),prasata člověk - larvocysta echinococcus cysticus (hydatidosus) (hydatida) s dceřinými cystami

v játrech a plicích, ledvinách, slinivce, slezině, CNS a dalších orgánech, do 1 roku velikost až 2 cm, může růst 10 – 15 let (do velikosti dětské hlavičky), klinické příznaky připomínají příznaky rostoucího nádoru, bolesti v jaterní oblasti, zvětšená játra, žloutenka, kašel, astmatické potíže, může končit i smrtelně = cystická echinokokóza (CE) - echinokok

- po protrhnutí echinokoka se mohou dceřinné váčky roznést do různých částí těla, kde se vyvinou nové echinokoky (generalizovaná echinokokóza)

- původce: Echinococcus multilocularis (měchožil

bublinatý, větvený) - velikost 1 – 4mm (max. 6 mm), strobila z 5 článků (výj.6) - nákaza člověka především v severní polokouli (Sibiř, Japonsko), nákaza perorální cestou infikovanými vajíčky (kontaminovaná půda či voda) - hostitelem psovité šelmy (pes, vlk, liška), kočka, mezihostitelem hlodavci a člověk - larvocysta alveococcus multilocularis – velký počet menších měchýřků spojených navzájem - cysty lokalizovány převážně v játrech, u člověka růst až 30 let, pomalý růst, klinické příznaky až po několika letech, možná záměna s karcinomem jater nebo cirhózou, může dojít až k selhání jater = alveolární echinokokóza (AE, hydatidóza) - poslední dobou nárůst pozitivních nálezů

DIFYLOBOTRIÓZA - zástupce řádu štěrbinovky (Pseudophyllidea) - původce: Diphyllobothrium latum (škulovec široký) - velikost 5 – 12 m (max. 25 m), 2 – 4 tisíce článků, 2 bothriem - cirkumpolární rozšíření (Skandinávie, Sibiř, Kanada, Aljaška) - onemocnění u lidí v severním pásmu (především ve Finsku) - definitivním hostitelem rybožraví savci (pes, kočka, liška, vlk, prase, medvěd, vydra, šakal, rys, atd.) - tříhostitelský vývojový cyklus: 1. mezihostitelem planktonní korýš = buchanka (procerkoid), 2. mezihostitelem ryba = štika a lososovité ryby (plerocerkoid ve svalovině) - člověk nákaza konzumací pokrmů z tepelně neupraveného nebo syrového rybího masa (ve svalovině plerocerkoidy) - bezpříznaková nákaza (články odcházejí stolicí) nebo anémie (odnímání vitamínu B12), průjem, zvracení, bolesti břicha, únava a slabost, ztráta tělesné hmotnosti, anorexie a zvýšená teplota

SPARGANÓZA Původce larvální stádium (sparganum): Spirometra mansoni, S. mansonoides, S. theileri DEFINITIVNÍ HOSTITEL: pes, psovité šelmy, masožravci dospělé tasemnice 1. MEZIHOSTITEL: Cyclops, procercoid 2. MEZIHOSTITEL: žáby, hadi, drobní hlodavci, plerocercoid (sparganum) ČLOVĚK: • pití vody kontaminované buchankami • konzumace syrových 2. MH • přímým přelézáním parazitů Klinika: z původního místa subkutánní noduly (až tumorovité a bolestivé nádory)

LIGULÓZA - původce: Ligula intestinalis -1. stadium (procerkoid) se vyvíjí v 1. MH (buchanka),po pozření buchanky rybou se v břišní dutině ryb vyvíjí 2. stadium (plerocerkoid) velkých rozměrů - v Evropě a Severní Americe,i Austrálie a Nový Zéland - dokáží ovlivňovat chování ryb, zejména jejich pohyblivost a plodnost, aby byly ryby snadnějším cílem DH rybožravého ptáka, 2. MH asi 70 druhů ryb, zejména kaprovití (Cyprinidae) a okounovití (Percidae). - DH volavka, kachna, pelikán, racek, rybák apod.

HYMENOLEPIÓZY - helmintózy působené tasemnicemi čeledi Hymenolepididae - malé (3 mm) až středně velké (80 mm) tasemnice se 4 svalnatými přísavkami a vychlípitelným rostellem s háčky - dvojhostitelské nebo tříhostitelské vývojové cykly, známo 80 rodů - cizopasníci ptáků a savců (hlodavci, primáti) a člověka, larvocysty cysticerkoidy v mezihostitelích (měkkýši, kroužkovci, korýši, členovci, zejména hmyz) - původce: Hymenolepis nana (tasemnice dětská) - nejmenší lidská tasemnice (40 mm), scolex 100 – 200 článků - nejčastější střevní onemocnění působené tasemnicemi s kosmopolitním rozšířením, prevalence 50 miliónů lidí - zdrojem nákazy člověk, který vylučuje vajíčka (kontaminované prostředí, potrava, přímý kontakt, autoinfekce vlastními vajíčky, přenos přes mezihostitele orální cestou)

- vývoj přímý bez mezihostitele (cysticerkoid mezi střevními klky definitivního hostitele) nebo nepřímý s mezihostitelem - parazit tenkého střeva lidí (hlavně dětí) a hlodavců - mezihostitelé hmyz (blechy, brouci) – cysticerkoidy - poruchy trávicí soustavy, nevolnost, zvracení, hubnutí, bolesti hlavy, závratě, únava, ztráta tělesné hmotnosti - původce: Hymenolepis diminuta (tasemnice krysí) - velikost 20 - 60 mm, 600 – 1000 článků - kosmopolitní, sporadický výskyt - parazit tenkého střeva lidí a hlodavců (krysy a potkani) - mezihostitelé hmyz (blechy, motýli, sarančata) – cysticerkoidy - člověk se infikuje náhodně pozřením členovce jako mezihostitele - téměř bezpříznakové (někdy nevolnost, bolesti břicha a průjmy)

DIPYLIDIÓZA - původce: Dipylidium caninum - kosmopolitně rozšířený parazit - ve střevě psů, koček, šakalů, hyen a dalších psovitých a kočkovitých šelem, výjimečně u člověka - vývojový cyklus zahrnuje blechu (Ctenocephalides canis et felis, Pulex irritans) jako MH = cysticerkoid, výjimečně všenky Trichodectes canis a Felicola subrostratus - laktogenní přenos u mláďat – vážnější problémy až svalové křeče - Inkubační doba 15 – 21 dní - 20-50 cm (80 cm), šířka 4 mm - živí se střevním obsahem - u psů a koček infekce asymptomatická, při masivních invazích může docházet k průjmům - praziquantel, nitroskanát a bunamidin

Kmen: NEMATHELMINTHES (oblí hlísti = roundworms) Třída: Nematoda (hlístice) - volně žijící formy v půdě i ve vodě a cizopasníci bezobratlých, obratlovců a rostlin, významní cizopasníci člověka (např. filárie) - 20 000 druhů - velikost 0,3 mm až 8,5 m -tělo je protáhlé, válcovité, vřetenovité, niťovité, nesegmentované, s odolnou mnohovrstevnou kutikulou, povrchové kutikulární útvary - pod kutikulou a hypodermis podélná svalovina - trávicí soustava dobře vytvořená s ústním i análním otvorem - nervová soustava tvořena 2 páry nervových vláken, spojených příčnými spojkami, jícnový nervový prstenec, množství smyslových orgánů - exkreční systém 2 laterální kanálky s exkrečním pórem, protonefridiální základ - orgány zanořené do pojivové tkáně (parenchymu)

- gonochoristi, pohlavní dimorfismus, oviparní (vejcorodí), ovoviviparní (již v děloze samice se líhnou larvy 1. stadia), viviparní (již vyvinuté larvy) - životní cyklus: a) geohelminti (přímý vývoj): vajíčko – larva I. stadia – 2 svlékání – invazní larva III. stadia – definitivní hostitel se nakazí perorálně nebo perkutánně (larvy pronikají aktivně povrchem těla) b) biohelminti (nepřímý vývoj přes mezihostitele): vajíčko – mezihostitel (v něm vývoj larev až do invazního III. stadia) – definitivní hostitel - častá přítomnost paratenických hostitelů

Třída: Adenophorea (= Aphasmida): infekčním stádiem L1 larva, fasnidy zcela chybí Trichuris trichiura, Trichinella sp. Třída: Secernentea (= Phasmida): infekčním stádiem L3 larva, párové chemoreceptory=fasmidy na zadním konci těla Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská), Enterobius vermicularis (roup dětský), Heterodera schachtii (háďátko řepné), filariózy

TRICHURIÓZA (TRICHOCEFALÓZA) - původce: Trichuris, syn. Trichocephalus trichiurus (tenkohlavec lidský) - velikost samice až 60 mm, samec do 50 mm, geohelmint - tlusté střevo člověka, těžká poškození sliznice, podílí se i na zánětech slepého střeva - odolné vajíčko citronovitého tvaru se 2 pólovými zátkami, vydrží v půdě infekční až 6 let - endemická střevní geohelmintóza s kosmopolitním výskytem, především v oblastech tropů a subtropů především Asie a Afriky, méně na americkém kontinentě - 900 miliónů nakažených - člověk se nakazí potravou nebo vodou kontaminovanou vajíčky s infekčními larvami, častější u dětí, bolesti břicha, zvracení, chronické a těžké průjmy, stolice s hlenem a někdy i s krví, bolesti hlavy, závratě, vznikají až vředy, poruchy výživy a anémie

- v rozvojových zemích jednou z častých příčin podvýživy, růstové retardace a trvale snižuje imunokompetenci hostitele Laboratorní diagnostika: mikroskopický nález typických vajíček ve stolici

Trichuris trichiura (tenkohlavec lidský) – člověk, prase Trichuris suis (tenkohlavec prasečí) – prase Trichuris vulpis (tenkohlavec liščí) – psovité šelmy, výjimečně člověk Trichuris campanula – kočkovité šelmy Trichuris ovis – ovce, koza, případně další přežvýkavci Trichuris muris – myši, hlodavci

TRICHINELÓZA

Systematické zařazení r. Trichinella: Říše Animalia Kmen: Nemathelminthes (roundworms) Třída: Nematoda Podtřída: Adenophorea (Aphasmida) Řád: Trichurida (Enoplida) Nadčeleď: Trichuroidea Čeleď: Trichinellidae Ransom, 1911 Rod: Trichinella Railliet, 1985

Historie trichinelózy: • 1200 p.n.l. – egyptská mumie • 1821: „vápenité konkrementy“ u mrtvoly muže, později T. spiralis • 1835: (Paget), Owen – 1. popis u muže zemřelého na TBC: Trichina spiralis – až 1895 Trichinella (Railliet) • 1859-60: Virchow a Leuckart – popis ŽC • 1862: Freidrich a Zenker – klinické příznaky • - do konce 19. století pouze T. spiralis, u více než 100 hostitelů • - od 70 –tých let 20.století dalších 6 druhů • 1995: T. zimbabwensis – krokodýl nilský • - dnes 8 druhů a 3 další genotypy

Morfologie a životní cyklus - obecné znaky kmene Nematoda • velikost dospělců: 1,0 - 3,7 mm samičky: 1,3 - 3,7 mm samečci: 1,0 – 1,8 • velikost larev: 0,6 – 1,8 mm • životní cyklus: a) střevní (enterální) fáze b) svalová (parenterální, muskulární) fáze • přenos syrové či nedostatečně tepelně upravené maso domácích i volně žijících zvířat

Schéma vývojového cyklu:

larvy migrují krevním řečištěm do příčně pruhované svaloviny, zde stočení larev a opouzdření (encystace) a přežívání několik let nebo odumření larev a jejich kalcifikace

Hostitelé • rezervoároví hostitelé: medvědovití, kunovití, divočáci, hlodavci, kočkovité šelmy, lišky, psi, vlci, koně, tuleni, lachtani a mroži (více jak 100 druhů) • domácí prasata jsou hlavními hostiteli mírné pásmo: prase, divočák, kůň, pes, medvěd a liška tropické pásmo: prase bradavičnaté, hyena arktické pásmo: lední medvěd, mrož, vlk a polární liška Krokodýlové (T. zimbabwensis) a ptáci (T. pseudospiralis)

Výskyt trichinelózy I: • v současné době onemocnění u 11-12 milionů lidí • v zemích EU za posledních 20 let 6 500 případů, z nichž 2 smrtelné, v současnosti zejména koňské maso (Rumunsko), Itálie a Francie • výskyt především východní Evropa, Asie, Jižní a Střední Amerika • hostitelé: savci (domácí prasata, divočáci, mroži, kočkovité, psovité šelmy, medvěďovití, kunovití, atd.), ptáci (T. pseudospiralis) a krokodýlové (T. zimbabwensis) • Výskyt ve světě: USA, Kanada, Mexiko, Argentina, Bolívie Chile, Čína, Thajsko, bývalý SSSR, Japonsko, Laos, Kambodža, Irán, Libanon, Malajsie, Indonésie, PNG, Tasmánie, Nový Zéland, Egypt, JAR, Namíbie, Tanzánie, Keňa, Etiopie, Senegal, Zimbabwe

Výskyt trichinelózy II: • Výskyt (humánní) v Evropě: ve všech zemích kromě: Belgie, ČR, Dánsko, Finsko, Holandsko, Irsko, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Velká Británie 4 druhy: • T. britovi (sylvatický druh většiny evropských zemí) • T. nativa (sylvatický druh ve Finsku, Švédsku, Rusku a Baltické oblasti), • T. pseudospiralis (sylvatický druh ve Finsku, Francii, Itálii a bývalého SSSR) • T. spiralis (domestický a sylvatický cyklus většiny zemí Evropy)

Výskyt v ČR: • poprvé 1865, 1866: Frýdlant (34 případů) • 1865 – 1951: celkem 35 epidemií (1200 případů, 51 smrtelných) – 5% úmrtnost • největší epidemie: 1947 Olomouc (458 případů, 2 smrtelné) • naposledy: 1951 Volyně (6 případů, 2 smrtelné) • povinné trichinoskopické vyšetření: nařízením vlády 7.8. 1941 • od r. 1954 žádný případ humánní trichinelózy (Chroust, 2001) od r. 2001: 6 případů u divočáků (prevalence 0,6%) a 7 případů u lišek (prevalence 0,7%) (Pavlíčková a Koudela, 2004), potvrzené druh T. britovi

Humánní trichinelóza: • průjem, zvracení, vyčerpanost, teplota, bolesti břicha • inkubační perioda: 5 – 45 dnů: bolesti hlavy, horečka, kašel, otoky očí, bolesti kloubů a svalů, svědící kůže, průjem nebo zácpa • krvácení nehtových lůžek, otoky a bolesti svalů při migraci larev tkáněmi • záměna s chřipkou či jinými běžnými infekcemi • při těžkých nákazách postižení CNS, srdce a dýchací soustava • vzácně smrt

T. spiralis- encystovaná larva ve svalovině

ASKARIÓZA původce: Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská) - velikost samice 20 – 30 cm (max. 40 cm), samec 15 – 30 cm, geohelmint - dospělci v tenkém střevě člověka, 1 z nejčastějších parazitů - kosmopolitní rozšíření, napadena až 1,2 miliarda lidí (80 ooo/rok úmrtí), onemocnění typické pro špatné hygienické podmínky, vysoká prevalence v tropických a subtropických oblastech (Afrika, střední a jižní Amerika), nízká v Evropě a severní Americe - v ČR ročně 160 - 200 případů onemocnění: plicní fáze – zánětlivé a imunitní reakce, bronchopneumonie, horečky, tvorba hlenu, střevní fáze – výskyt především v jejunu, otoky, nechutenství, zvracení, průjmy, záněty střeva, křeče, pseudoepileptické záchvaty, záněty slinivky, vzácně neprůchodnost střev

Klinický obraz 5.–6. den příznaky plicní askariózy = askariová pneumonie – sputum je krvavé, v něm eosinofily, eosinofilie dosahuje 15-30% součástí plicní symptomatiky je tzv. Loefflerův syndrom – tvorba eosinofilních granulomů v plicích, kašel, horečky, bolesti na prsou, slabost, bolesti hlavy a končetin intestinální fáze – tupé bolesti břicha (hlavně v epigastriu), poruchy trávení, meteorismus, nechutenství, zvracení, průjmy (enteritis verminosa) askarióza způsobuje laktátovou intoleranci může dojít k obstrukčnímu ileu – kolikovitá bolest spojená se zvracením a napětím břišní stěny Terapie: mebendazol (Vermox) po 3 dny, albendazol (Zentel), piperazin, levamizol, tiabendazol - nebezpečný průběh onemocnění především u dětí

LARVÁLNÍ TOXOKARÓZA původce: 1. Toxocara canis (škrkavka psí) 2. T. cati (škrkavka kočičí) • přirození definitivní hostitelé: 1. pes, liška, vlk, apod.; 2. kočka Prevalence u DH v Evropě 5 – 50% • rozšíření: kosmopolitní • přenos na člověka: per os • klinické formy infekce člověka: larva migrans visceralis (VLM) larva migrans ocularis (OLM) T. canis samci: 8-10 cm samice: 6-20 cm T. cati samci: 5-6 cm samice: 6-10 cm

STRONGYLOIDÓZA - původce: Strongyloides stercoralis (hádě střevní) - velikost samice 2 - 3 mm, samec 1mm, geohelmint - parazit v tenkém střevě člověka a primátů střídající 2 generace: parazitická (parazitické partenogenetické samice) a volně žijící generace (obě pohlaví) v půdě, je zde možný i zkrácený vývoj (autoinfekce) - kosmopolitní rozšíření, oblasti s vysokými srážkami a špatnou hygienou, v oblastech tropů a subtropů závažná střevní onemocnění, 50 milionů infikovaných - nákaza pozřením kontaminované potravy nebo kontaktem s larvami v mokré hlíně - nechutenství, průjmy, zvracení, těžké záněty střev, malátnost, bolesti břicha, kožní problémy při pronikání filariformních larev perkutánně

rozšíření: především tropy a subtropy (Brazílie, Kolumbie, JV Asie) mírné pásmo: věznice, ústavy s péčí o mentálně retardované pacienty ČR: ojediněle, většinou import

Laboratorní diagnostika: nativní preparát ze stolice (nález aktivních larev) – cca. 27 dní po infekci koncentrační Baermannova larvoskopická metoda sérologická detekce protilátek (NFR, ELISA)

ENTEROBIÓZA (OXYURIÓZA) - původce: Enterobius, syn. Oxyuris vermicularis (roup dětský) - velikost samice 6 – 8 mm (max. 13 mm), samec 1 – 2,5 mm, geohelmint - parazit ve slepém a tlustém střevě člověka, jediný hostitel, jen vzácné nálezy u zvířat, parazituje zejména u dětí, nejrozšířenější helmintóza na světě, velmi hojná i v ČR - kosmopolitní rozšíření, vyšší prevalence v urbanizovaných a přelidněných oblastech - samičky kladou dráždivá vajíčka do okolí análního otvoru, hlavně v noci – úporné svědění, děti jsou neklidné, nervozita, poruchy spánku, zhoršuje se zdravotní stav, možnost znovu se nakazit (autoinfekce), škrábáním přenos infekce orální cestou

- při

slabších infekcích bez příznaků, u silnějších nechutenství, průjmy, zvracení, poruchy zažívání, bolesti břicha, záněty slepého střeva (appendicitida) DIAGNOSTIKA: perianální stěry: průkaz vajíček cca 5-8 týdnů p.i. !!! vyšetření před koupáním nebo mytím !!!

FILARIÓZY

- helmintózy působené vlasovitými hlísticemi z řádu spirur (Spirurida) - nepřímý vývojový cyklus = biohelminti, přenášejí je členovci (hematofágní létající hmyz nebo korýši) - lymfatické a podkožní filariózy v tropech a subtropech - mikrofilárie: larvy cirkulující v krevních a lymfatických cévách a poté nasáty krevsajícím přenašečem

a) drakunkulóza - původce: Dracunculus medinensis (vlasovec medinský) - parazit v podkožním vazivu člověka („ohnivý had“), šelem (pes, šakal, kočka), přežvýkavců (ovce, skot) a koní - velké boule v podkožním vazivu, ve kterých samičky – kladou živé larvy do prostředí, které jsou pozřeny buchankami – hostitel se nakazí po vypití vody s buchankami – larvy mízou či krví zaneseny do podkoží (dolní končetiny), kde dospívají - ke konci roku 2010 bylo zaznamenáno méně než 5 000 případů (Sudán, Ghana, Mali, Etiopie a Nigérie)

b) onchocerkóza - původce: Onchocerca volvulus (vlasovec kožní) - parazit v podkožním vazivu, mízních uzlinách, mikrofilárie migrují do očí = říční slepota (až ztráta zraku), onchocerkom - mezihostitelem muchničky (Simuliidae) c) wuchererióza (Bancroftova filarióza) - původce: Wuchereria bancrofti (vlasovec mízní) - mízní uzliny a mízní ganglia (lymfatický systém) člověka, délka 30 – 40 cm, těžké záněty mízních uzlin, bolesti břicha, zvracení, anémie, kožní projevy = elefantiáza (sloní noha) – silné zvětšení různých částí těla nebo orgánů (končetiny, penis, skrotum) - mezihostitelem komáři (Culex, Mansonia, Adres, Anopheles) – larvy aktivně pronikají sosákem komára při sání do ranky v kůži

d) brugióza (malajská a timorská filarióza) Brugia malayi – jihovýchodní Asie Brugia timori – Malé Sundy e) loaóza - původce: Loa loa (vlasovec oční) - podkožní filarióza – bolestivé otoky na různých částech těla, zejména na končetinách (tzv. kamerunské boule), pod oční spojivkou = oční filarióza – těžké záněty spojivek, poruchy vidění, záněty slzných váčků - Afrika a Blízký a Střední východ - mezihostitelem ovádi (Chrysops)

Kmen: ACANTHOCEPHALA (vrtejši) - výhradně parazitická skupina, endoparaziti zažívacího traktu (střeva) obratlovců - 300 druhů, největší počet u sladkovodních ryb a ptáků, kosmopolitní rozšíření - tělo válcovité, nesegmentované - zatažitelný vysunovatelný chobotek (proboscis) s háčky jako příchytný orgán, lemnisky a cementové žlázy u samců - absence trávicí trubice, příjem potravy povrchem těla, absence smyslových a pohybových orgánů - dobře vyvinutá pohlavní soustava, gonochoristi (oddělené pohlaví), sexuální dimorfismus - nepřímé vývojové cykly = biohelminti, definitivní hostitel (obratlovec) a mezihostitel (bezobratlý), mnoho paratenických hostitelů (ryby)

- základní schéma vývoje je: vajíčka s larvou I. stadia (akantor) do vnějšího prostředí – pozření mezihostitelem (členovci, především korýši a hmyz) – prodlužováním a vznikem základů vnitřních orgánu přeměna na II. larvální stadium (preakantela) – po zformování všech orgánů larva III. stadia (akantela) – tenký obal okolo larvy = cysta (proces encystace) – přežívání dlouhou dobu – pozření definitivním hostitelem – dospělec Macracanthorhynchus hirudinaceus (vrtejš veliký) - parazit domácích i divokých prasat - mezihostitelem různé larvy brouků (chrousti, chrobáci, nosorožíci a jiní koprofágové) Polymorphus magna (vrtejš kachní) - velikost 7 - 11 mm -těžká poranění střevní stěny divokých i domácích kachen, mezihostitelem blešivci (Gammarus pulex)

IV. Arachnoentomologie = parazitičtí členovci parazitičtí členovci- význam především jako ektoparazité přímé působení: kožní onemocnění (dermatitidy), červené skvrny, pupínky, puchýřky a vřídky, původci alergií (př. astmatických) a sání krve, myiáze nepřímé působení: přenos onemocnění: • viry: encefalitida (klíšťata), žlutá zimnice (komáři) • rickettsie (evropská skvrnivka přenášená vešmi) • bakterie (mor přenášený blechami) • spirochety (africká návratná horečka přenášená klíšťaty) • protozoa: malárie (komáři), trypanosomózy (tse-tse), leishmannióza (koutule) • helminti: filárie (komáři, muchničky, ovádi) Formy přenosu: a) inokulace = přímé vbodnutí při sání b) kontaminace = z exkrementů nebo výměšků po rozmačkání a vetření do kůže

- nejpočetnější skupina živočichů - závažné zdravotnické a veterinární problémy - tělo na povrchu kryté silnou kutikulou (vnější kostra = exoskelet) s chitinem - segmentace těla: hlava (caput), hruď (thorax) a zadeček (abdomen), někdy hlavohruď (cephalothorax) a zadeček - tělní dutina mixocoel - trubicovitá TS: stomodeum, mezenteron, proctodeum - VS metanefridie a Malphigické trubice - OS otevřená: hřbetní céva (funkce srdce), hemolymfa - dýchání různorodé (žábra, tracheje, celý povrch těla) - NS: nervová ganglia (centrum v nadjícnové oblasti) - složitá smyslová ústrojí na všech částech těla - gonochoristé a pohlavní dimorfisté - častá partenogeneze = vývoj z neoplozeného vajíčka, neotenie = schopnost rozmnožování, larválních stadií, pedogeneze = kombinace partenogeneze a neotenie, - vajíčka bohatá na žloutek, oviparní, méně ovoviviparní druhy

Třída: Arachnida Řád: Acarina (roztoči) - hlavová část (gnathosoma = capitulum) – chobotek (hypostom), klepítka (chelicery) a makadla - zadní část těla (idiosoma) – 4 páry končetin (coxa, trochanter, femur, patela, tibia, tarsus) - vývoj: vajíčko – larva (3 páry nohou) – nymfální stadia (protonymfa, deutonymfa, tritonymfa): 4 páry nohou – imago (dospělec) Podřád: Metastigmata (Ixodida) - dýchací stigmata na idiosomě za posledním párem nohou - Hallerův orgán: smyslový orgán sloužící k vyhledávání hostitele, umístění na tarzálním článku 1. páru končetin

č. Ixodidae - na hřbetní straně těla štítek (scutum) - hypostom s háčky: ústrojí k fixaci na hostitele umístěné pod ústním ústrojím Ixodes ricinus (klíště obecné) - samičky 3-5 mm, po nasátí až 1 cm, samečci 2-2,5 mm, páření klíšťat přímo na hostiteli - trojhostitelské klíště, všechna stadia sají krev, larvy na drobných hlodavcích, ptácích, ještěrkách, atd., nymfy na větších savcích (veverky, zajíci, králíci), dospělci na domácích zvířatech, zvěři a na lidech - v přírodě od dubna do října, maximum v květnu a září, smíšené a listnaté lesy s vhodnou vlhkostí, lužní lesy a křoviska přenos: klíšťová encefalitida (kolem větších řek), tularémie, ricketsióza, spirochetóza, lymská borrelióza, babezióza, theilerióza

Klíšťová encefalitida První příznaky inkubační doba 7 až 14 dnů, i měsíc, dvoufázový průběh. první fáze připomíná chřipku (bolesti hlavy, únava, horečka, nevolnost a bolesti svalů a kloubů), po několika dnech obtíže samy odezní. Poté období 1 až 2 týdnů bez příznaků. U některých pacientů může nemoc touto fází skončit a dojít k úplnému uzdravení. Druhá fáze nástupem krutých bolestí hlavy s horečkami, světloplachost nevolnost a zvracení, ztuhnutí svalů na šíji, svalový třes, nervové obrny, závratě, poruchy spánku, poruchy paměti a dezorientace-trvá 2 až 3 týdny, u jedné třetiny infikovaných pacientů první fáze chybí a onemocnění se již ze začátku projeví závažnými příznaky druhé fáze.

Trvalé následky u jedné čtvrtiny nemocných dochází ke vzniku trvalých následků-obrny horních končetin, chronické bolesti hlavy, poruchy koncentrace, nálady nebo spánku, snížená výkonnost a deprese. K úmrtí dochází pouze ve výjimečných případech.

LYMSKÁ BORELIÓZA Borrelia burgdorferi objevena dr. Burgdorferem v roce 1982 a prokázána v klíšťatech i u lidí. Rozšířily se znalosti o klinických formách onemocnění a rozvinula se jeho diagnostika. Také se vžilo označení nemoci podle městečka Old Lyme - lymská nemoc nebo lymská borelióza.

Borelie cirkulují mezi divoce žijícími zvířaty (hlodavci, lesní zvěř) Infikována všechna vývojová stadia klíšťat (L, N, I); všechna sají krev na člověku a mohou tudíž infekci přenést. Kromě člověka ptáci, psi, koně, dobytek. Spirochety pronikají do hostitele kůží v místě přisátí klíštěte. Čím déle klíště nebo jeho vývojové stadium saje krev, tím je větší možnost přenosu.

Přírodní ohniska nákazy jsou po celé České republice. V některých lokalitách je infikováno až 25 klíšťat ze 100 vyšetřených. Vnímavost vůči nákaze je všeobecná. Přítomnost protilátek v krvi vůči borelii u zdravých osob svědčí o častém kontaktu s původcem nákazy. Pouze malá část z nich však onemocní. Nejčastěji onemocní lidé, kteří často a dlouhou dobu pobývají v listnatých lesích, v prázdninových táborech, nebo sezónní lesní pracovníci v místech, kde je větší pravděpodobnost setkání s klíštětem. Lymská borelióza má časné a pozdní stadium onemocnění. V časném stadiu je: pomalu se šířící červená skvrna, erythema migrans, v místě přisátí klíštěte. Skvrna se kruhově zvětšuje a mívá ohraničený lem s výbledem uprostřed; větší než 5 cm, nejčastější inkubační doba 7 - 14 dní. Erytém se objevuje asi u 80 % pacientů, časným příznakem také horečka, třesavka, bolesti ve svalech, únava.

Tato fáze může připomínat chřipkové příznaky. Protože přisátí klíštěte nevede vždy ke kožním projevům, tyto symptomy jsou varujícími u osob pobývajících v přírodním ohnisku u dětí, méně často u dospělých, se někdy nalezne na kůži ušního lalůčku, nosu, na prsní bradavce nebo na šourku po přisátí klíštěte modročervený uzlík 1 - 5 cm velký, který může být provázen zduřením příslušných mízních uzlin. Někdy se objeví i za několik týdnů až měsíců.

po několika týdnech, ne déle než za 3 měsíce, se mohou vyskytnout různé projevy postižení nervového, kardiovaskulárního a kloubního systému (bolesti hlavy, ztuhlost šíje, poruchy citlivosti a hybnosti, obrny lícního nervu, bolesti v zádech i v končetinách, dušnost) Pozdní stadium se projevuje: za více než 6 - 12 měsíců zejména postižením kloubů, kůže, nervového systému a má chronický průběh.

Dermacentor reticulatus (piják lužní) - s očima, o něco málo větší než klíště obecné, na hřbetní straně těla výrazná kresba - lužní lesy a lesní paseky jižní Moravy, u volně žijících lesních savců a domácích zvířat na pastvinách, trojhostitelský druh

č. Argasidae - měkké, vejčité tělo bez štítku Argas reflexus (klíšťák holubí) - velikost 6-9 mm, na hostiteli saje jen krátkodobě (schopnost hladovění) - na holubech domácích, může přejít i na člověka – silná dermatitida, horečky a bolesti hlavy - přenos některých holubích onemocnění (ptačí spirochetóza)

Ornithodoros moubata - velikost 0,5 – 1,5 cm, žije v Africe, přes den zahrabáni do písku a v noci vylézají za potravou - přenos Borrelia duttoni = africké návratné horečky (dříve smrtelná, dnes existují účinná antibiotika) a borreliózy

Podřád: Mesostigmata (Gamasida) -dýchací soustava vyúsťuje mezi 3. a 4. párem končetin

Dermanyssus gallinae (čmelík kuří) - obligatorní parazit na domácí drůbeži, holubech a volně žijících ptácích - sání oslabuje hostitele, kuřata mohou i uhynout, u lidí silná kožní reakce s vyrážkami Varroa jacobsoni (včelík zhoubný) -parazit sající hemolymfu u včel (varroáza včel), do 3-4 let může zcela vyhubit trubce

Podřád: Prostigmata (Trombidiformes) -dýchací soustava vyúsťuje na gnathosomě nebo v jejím okolí Demodex folliculorum (trudník tukový) - v lidské kůži a vlasových váčcích, živí se obsahem epiteliálních buněk - 2 nymfální stadia (protonymfa a tritonymfa) - široce rozšířen v populaci lidí, bez zdravotnického významu Neotrombicula autumnalis (sametka podzimní) - člověk napaden pouze larvami (tzv. „chigger“), které sají krev (hematofágní), dospělci i nymfy jsou dravé či inaktivní - svědění, formou kopřivky, onemocnění tzv. srpnová vyrážka (dle období výskytu sametky) Acarapis woodi (roztočík včelí) - v hrudních tracheách včel, živí se hemolymfou - těžká onemocnění včel, nemohou létat a uhynou

Podřád: Astigmata (Sarcoptiformes, Acaridida) - bez stigmat, dýchací soustava vyúsťuje na různých místech těla porézními políčky Sarcoptes scabiei (zákožka svrabová)

samičky 0,3-0,5 mm, samci 0,2mm - samičky si vyvrtávají chodbičky v hlubších vrstvách v kůži, kam kladou vajíčka a živí se tkáňovým mokem -

- larvy z chodbiček pronikají na povrch do vlasových váčků a živí se mazem - kožní onemocnění = svrab (scabies) – silné svědění, především mezi prsty a na zápěstí, nejčastěji na podzim, špatné hygienické podmínky

Řád: Anoplura (vši) - permanentní ektoparaziti, sekundárně bezkřídlí, v srsti a kůži savců, živí se krví hostitele, nedokonalá proměna - vajíčka (hnidy) přilepují spodním koncem na chlupy a vlasy hostitele - při sání hypersensitivní reakce, kdy vzniká pupenec, přenos onemocnění - u člověka parazitují 3 druhy Pediculus humanus corporis (veš šatní) - u člověka na částech těla pokrytých oděvem, vajíčka lepí na prádlo Přenos: skvrnitého tyfu (Rickettsia prowazekii), zákopové horečky (R. quintana) a návratné horečky (Borrelia reccurentis)

Pediculus humanus capitis (veš dětská) - ve vlasech (spánková oblast), zřídka ve vousech a obočí, častěji u dětí - bodnutí svrbí, možnost sekundární infekce a ekzémů Pthirus pubis (veš muňka) - ochlupení pohlavních orgánů člověka, případně v obočí a podpaží, nikdy se nenachází ve vlasech a na hlavě - přenos pohlavním stykem, velice vzácně ložním prádlem, po bodnutí modrošedé skvrny

Řád: Mallophaga (všenky) - permanentní ektoparaziti, přísná hostitelská specifita - hlava širší nebo stejná jako hruď (diferenciace od vší) - u ptáků a savců s výjimkou krtků, kaloňů a člověka - živí se kožním epitelem a organickým detritem - rody: Trichodectes, Columbicola, Menopon, atd.

Řád: Heteroptera (ploštice) - savé ústní ústrojí s bodcem = rostrum, 2 typy křídel -1. pár – polokrovky (hemielytry), 2. pár blanitá křídla, někdy redukce křídel - velký předohrudí štítek vytváří štít = pronotum - nedokonalá proměna, většina neparazitická, škůdci hospodářských rostlin většina herbivorní či dravci - parazitické 3 čeledi, především hematofágní č. Reduviidae (zákeřnicovití) - obligatorně hematofágní zástupci podčeledě Triatominae - bolestivé bodnutí s lokální reakcí - aktivní v nočních hodinách, vektoři Chagasovy nemoci (Trypanosoma cruzi) Rhodnius prolixus: nejvýznamnější přenašeč ve Venezueli, velikost 2 cm

Triatoma infestans: vektorem v jižní Brazílii, Uruguayi, Argentině a Chile, velikost 2,5 cm

č. Cimicidae (štěnicovití) - obligátní parazité, výrazná redukce křídel na šupiny - parazitují na ptácích, savcích a člověku, původně cizopasníci netopýrů a postupná adaptace - fotofobie, aktivní v noci, přes den v úkrytu, potravou výlučně krev, vajíčka kladena volně do prostředí - nepatří mezi vektory významných onemocnění Cimex lectularius (štěnice domácí) - člověk, pes, kočky, hlodavci, netopýři, kachny, husy, slepice a další - bodnutí silně svrbí a způsobuje puchýřky - velikost 4 – 6 mm

Řád: Diptera (dvoukřídlí) - pouze 1 pár křídel, druhý pár zakrnělý a přeměněný v kyvadélka (haltery) - většina druhů je neparazitická, v ČR kolem 7 000 druhů - řád zahrnuje 2 podřády

Podřád: Nematocera (dlouhorozí) - fylogeneticky starší skupina - dlouhá tykadla, složená z 6 a více článků (maximálně 39), dlouhá makadla ze 4 – 5 článků - gonotrofická konkordance = závislost vývoje vajíček na nasátí krve hostitele a jejím trávení - parazité pouze hematofágní (samičky), samečci nektarofágní - komáři, pakomárci, muchničky a zástupci koutulí

č. Culicidae (komárovití) - bodavě savé ústní ústrojí s dlouhým sosákem (proboscis) - vývoj ve sladkých a brakických stojatých vodách: vajíčka kladena na vodní hladinu (Anopheles) nebo na povrch půdy (Aedes) – 4 larvální instary – kukla volná a pohyblivá - přenáší původce malárie, jiné viry (žlutá zimnice, dengue, japonská encefalitida, West Nile virus = západonilská horečka, ebola, atd.) a filárie (Wuchereria bancrofti, Brugia malayi), trapiči lidí a zvířat v okolí velkých řek a nížin

Anopheles maculipennis (anofeles čtyřskvrnný) - ptáci a savci, vektor malárie a viru Čalovo Aedes vexans (komár útočný) - útočné samičky, vnikají do obydlí, často ve stájích, trapič a vektor viru Ťahyňa - vajíčka kladena jednotlivě do vysýchajících vod Culex pipiens (komár písklavý) - polytypický druh, vývoj ve stojatých vodách, málo citlivý na znečištěnou vodu, u nás 3 – 4 generace ročně, samičky až 5 mm - tmavě zbarvená vajíčka kladena ve čluncích na vodní hladinu

č. Ceratopogonidae (pakomárcovití) - nejmenší z hematofágních Nematocer - bodavě savé ústní ústrojí, larvální vývoj ve vodě v pobřežní zóně - hematofágní druhy na lidech i zvířatech a druhy sající hemolymfu na jiných členovcích - přenos východní a venezuelské encefalitidy, afrického moru koní, krevních hemosporidií, filarióz (Onchocerca, Mansonella) rod: Culicoides - u nás nejhojnější rod, velmi aktivní hematofág

č. Simuliidae (muchničkovití) - bodavé ústní orgány, výrazně vyklenutá hruď a silně redukovaná žilnatina křídel, larvální vývoj v horských potocích, kukly v zámotcích (kokonech), denní aktivita - přenos hemosporidií, spirochét a myxomatózy, vektor filárie Onchocerca volvulus – říční slepota v Africe a Střední Americe rod: Simulium - nejčastěji na zvířatech (uši, oční vička, krk, vnitřní strany stehen a slabiny)

č. Psychodidae (koutulovití) podčeleď: Phlebotominae - velmi drobní s hustě pokrytými odstávajícími chloupky, nejsou vývojem vázáni na vodní prostředí, larvy se živí detritem - přenašeči kožní i viscerální leishmaniózy (Leishmania sp.) rod: Phlebotomus - vektor leishmaniózy v Evropě, Asii a Africe rod: Lutzomyia - vektor leishmaniózy v jižní a střední Americe

Podřád: Brachycera (krátkorozí) - robustní, samičky napadají člověka a domácí zvířata a sají na nich krev, samci nektarofágní, velikost 6 – 27 mm, nápadné zbarvení a velké oči -larvy se vyvíjí na dně potoků a rybníků, nikdy nezalétají za zvířaty do stájí

č. Tabanidae (ovádi) Tabanus bromius (ovád bzučivý) - hojný na člověku a domácích zvířatech (kopytníci) - larvy ve vlhké zemi poblíž vod- tykadla jsou složena jen ze 3 článků, mouchovitý a robustnější tvar těla -většina neparazitických druhů, parazité: ovádi, bodavé mouchy, kuklorodky, střečci, mouchy jako původci myiází a synantropní druhy

Haematopota pluvialis (bzikavka dešťová) -hojný druh, napadá člověka a kopytníky na místech suchých a zdržuje se ve stínu hostitele - larvy v bahně nebo půdě

č. Muscidae (mouchovití) - synantropní, trvalá blízkost člověka - význam v mechanickém přenosu choroboplodných patogenů a bakterií Musca domestica (moucha domácí) - larvy v rozkládajících se organických zbytcích - přenašeč bakterií (Shigella, Salmonella, Vibrio cholerae), cyst prvoků a vajíček helmintů č. Stomoxyidae (bodalkovití) - bolestivé bodnutí, krev sají obě pohlaví - vektoři či mezihostitelé virových, bakteriálních a parazitárních infekcí Stomoxys calcitrans (bodalka stájová) - domácí zvířata a člověk, kosmopolitní, vázanost na lidská obydlí a stáje, několik generací do roka, přezimuje ve všech stádiích

č. Calliphoridae (bzučivkovití) - druhy působící myiáze = onemocnění způsobená napadením živých zvířat nebo lidí larvami much, larva se vyvíjí v rozkládajícím mase, dospělé moucha na fekáliích - význam jako vektoři onemocnění a myiáze Calliphora vicina (bzučivka obecná) -především u ovcí č. Sarcophagidae (masařkovité) - většina druhů živorodá, živí se šťávami z masa, původci myiáz Sarcophaga carnaria (masařka obecná) - mechanický přenos patogenních agens, larvy v rozkládajících zbytcích, myiáze

č. Glossinidae - přenos spavé nemoci (Trypanosoma), glosiny savan, lesů a říční glosiny, viviparní - výskyt v subsaharské Africe, krev sají obě pohlaví Glossina palpalis, G. tachynoides: říční, západní a střední Afrika (T. brucei gambiense) Glossina morsitans: glosina savan (T. brucei rhodesiense)

Řád: Siphonaptera (blechy) - redukce

křídel, pouze parazitické u ptáků a savců - využívají bílkovinu resilin pro mohutné skoky, skákavé nohy - larva žije volně v doupěti nebo hnízdě hostitele, kukla obalená kokonem - zvláštní druh hostitelské specifiky, sají krev obě pohlaví Pulex irritans (blecha obecná) - u člověka v obytných prostorách, kosmopolitní - po bodnutí červené skvrny a pupínky svědící

Ctenocephalides canis (blecha psí) , C.felis (blecha kočičí) -parazit psů, popř. koček, ale může přecházet i na člověka

Xenopsylla cheopis (blecha morová) - na potkanech a krysách, přechod na člověka - přenašeč moru (Yersinia pestis) a krysí skvrnivky z nakažených hlodavců na člověka Tunga penetrans (blecha písečná) - samička zavrtaná hluboko do kůže (otoky, svědění, zčervenání) - končetiny člověka a prasat

Doporučená literatura: • Ash L.R., Orihel T.C. (1990): Atlas of human Parasitology. III. vydání, ASCP Chicago. • Begon M,, Harper J.L., Townsend C.R. (1997): EKOLOGIE jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství univerzity Palackého Olomouc. • Bogitsh, Burton J. - Carter, Clint E. - Oeltmann, Thomas N. (2005) Human parasitology. 3rd ed. Elsevier : Amsterdam. • Garcia L.S., Bruckner D.A. (1993): Diagnostic Medical Parasitology. II. vydání, ASM Washington, 1 - 764 • Hausmann K., Hülsmann N. (2003): Protozoologie. Academia Praha. • Horák P., Scholz T. (1998): Biologie helmintů. Karolinum Praha. • Chroust K., Lukešová D., Modrý D., Svobodová V. (1997): Veterinární protozoologie. Ústav parazitologie FVL VFU Brno. • Chroust K., Svobodová V., Modrý D., Volf J. (2000): Veterinární arachnoentomologie. Ústav parazitologie FVL

• Jeffrey H.C. and Leach R.M. (1991): Atlas of Medical Helminthology and Protozoology.New York, Third Edition. • Jíra J. (1998): Lékařská helmintologie. Galén Praha. • Jírovec O. a kol. (1977): Parasitologie pro lékaře. Avicenum Praha. • Jurášek V., Dublinský P. (1993): Veterinárna parasitológia. Príroda Bratislava. • Kaufmann J. (1996): Parasitic Infections of Domestic Animals. Birkhäuser Verlag, Basel, Schweiz. • Kořínková K. (2006): Obecná parazitologie: význam a biologie parazitů. Skripta PřF UJEP Ústí nad Labem. • Mehlhorn H. (ed.) (2001): Encyclopedic Reference of Parasitology, Springer, Berlin-Heidelberg-New York. • Ryšavý B., Černá Ž., Chalupský J., Orságh I., Vojtek J. (1988): Základy parazitologie. SPN Praha. • Volf P., Horák P. a kol. (2007): Paraziti a jejich biologie. Triton Praha. • Warren K.S. (1993): Immunology and molecular biology of parasitic infection, Blackwell Scientific Publications, Oxford.

Tento výukový materiál vznikl v rámci projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0296 „Mezioborové vazby a podpora praxe v přírodovědných a technických studijních programech UJEP“, spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.