Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodářská Hlavní specializace: Hospodářská politika
Nové sociální reformy aplikované v Německu (Hartz I – Hartz IV) a hodnocení jejich dopadů na trh práce diplomová práce
Autor: Jitka Mrázková Vedoucí práce: Doc. Ing. Magdaléna Kotýnková, Csc. Rok: 2006
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Jitka Mrázková V Praze, dne 23. 8. 2006
Abstrakt Almost sixteen years after Unification in 1990, Germany is still struggling with the economic consequences of this event. Western Germany, which had to bear a substantial part of the fiscal cost of German Unification, is also faced with high unemployment rate althought the rate is considerably lower than in the Eastern part. That was the main reason why the German government has introduced Agenda 2010 to ensure the sustainability of the social security system, to boost the economy and to reduce unemployment. A set of labour market policy reforms known as Hartz reforms, which are the most important part of Agenda 2010, aim at a significant reduction of long term unemployment and large regional disparities between East and West Germany. Hartz IV, which is considered to be the most controversial part of the reform, introduced Unemployment Benefit II as the merger of the former unemployment and social assistance for persons capable of work. It resulted in substantial reduction in social tranfers provided by the government. The impacts of reforms will become more visible over the next years. Undoubtedly, the reforms point into the right direction and try to strengthen individual responsibility
JEL classification: J400
3
Osnova Úvod………………………………………………………………………………………...5 1. Situace na trhu práce po sjednocení Německa ……………………………………….7 1.1 Krize státu blahobytu …………………………………………………………7 1.2 Trh práce ve východním Německu po unifikaci …………………………...14 1.3 Systém pojištění v nezaměstnanosti ………………………………………...19 2. Dopady německého sjednocení na sociální systém…………………………………. 22 2.1 Systém sociálního zabezpečení …………………………………………….. 22 2.2 Dopady sjednocení na stát blahobytu ………………………………………24 3. Vývoj nezaměstnanosti v 90. letech a nutnost realizace reforem (krize státu blahobytu) …..……………………………………………………………………….. 26 3.1 Analýza mobility pracovní síly …………………………………………….. 26 3.2 Ekonomická situace ve východním Německu v 90. letech ………………...31
4. Zavedení a cíle programu Agenda 2010 ……………………………………………..36 5. Hartz a jeho vize reformy německého sociálního státu …………………………….44 6. Koncept reformy Hartz I – Hartz IV ………………………………………………..49 6.1 Struktura Hartzových reforem ……………………………………………..51 6.1.1. Organizační reforma PES ……………………………………….. 52 6.1.2. Reforma systému podpor v nezaměstnanosti …………………. ..53 6.1.3 Aktivní politika zaměstnanosti ………………………………….. 56 6.2 Hartz IV ……………………………………………………………………...59 7. Hodnocení úspěšnosti realizovaných reforem ………………………………………61 Závěr ……………………………………………………………………………………..64
4
Úvod Téměř 16 let po sjednocení Německa v roce 1990 se Německo stále potýká s ekonomickými důsledky této významné události.1 Ačkoli v bývalé NDR byl učiněn značný pokrok ve smyslu nastartování procesu konvergence a přeměny centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní, trh práce ve východním Německu se ještě plně nezotavil z transformačního procesu. Míra nezaměstnanosti ve východní části se od roku 1991 do roku 2004 téměř zdvojnásobila z 10 na 20 % a došlo také k výraznému nárůstu dlouhodobé nezaměstnanosti. V roce 1990 byl navíc poněkud štědrý systém sociálního pojištění rozšířen také na bývalou NDR, a tak počáteční náklady spojené s fungováním tohoto systému, nesla bývalá SRN. V první části diplomové práce se proto budu věnovat analýze situace na trhu práce po sjednocení Německa a systému pojištění v nezaměstnanosti v 90. letech. Hned v úvodu kapitoly se také zaměřím na příčiny a důsledky tzv. krize státu blahobytu, konkrétně na jeho charakteristiky, problémy, možné řešení stávající situace. V druhé kapitole se budu zabývat dopady německého sjednocení na sociální systém a na stát blahobytu. Západní Německo, po krátkém ekonomickém boomu z počátku 90. let, dnes čelí vážným problémům s konsolidací veřejných financí. Transformace východoněmecké ekonomiky byla totiž podporována výraznými peněžními transfery směrem ze západní části Německa do východní. Vysoké náklady spojené s unifikací Německa a světová ekonomická recese počátkem 90. let, která vedla k poklesu německých exportů, měla negativní dopady také na stav západoněmecké ekonomiky a jejího pracovního trhu. Důsledkem byl nárůst nezaměstnanosti a ekonomická stagnace. Třetí část práce věnuji právě detailnějšímu pohledu na problematiku vysoké nezaměstnanosti v Německu na přelomu tisíciletí a také se zaměřím na ekonomickou situaci v bývalé NDR po sjednocení. V reakci na výše zmiňovanou situaci schválila německá vláda v čele Gerhardem Schröederem program Agenda 2010, jehož součástí byly tzv. Harzovy reformy. Ty byly
1
Wunsch, 2004
5
poprvé představeny na konci roku 2002 a některé části vstoupily v účinnost v průběhu roku 2003. Deklarovaným cílem reforem bylo zvýšit zaměstnanost, podpořit ekonomický růst a zabránit kolapsu německého sociálního systému. V kapitole 4 obsahuje shrnutí programu Agenda 2010. Dále navazuje pátá část, ve které představím Petera Hartze – hlavního autora reforem a předsedu Hartzovy komise. Podstatou šesté části práce bude popis nejdůležitějších změn realizovaných v rámci reforem a jejich dopadů na trh práce. Především se budu soustředit na zákon Harz IV, jehož zavedení bylo v Německu spojeno s nejsilnější vlnou odporu veřejnosti. Sedmá kapitola obsahuje vyhodnocení úspěšnosti realizovaných reforem, s ohledem na krátkou dobu účinnosti přijatých zákonů se však bude jednat spíše o odhad budoucího vývoje. V závěru shrnu vše podstatné, co bylo napsáno v diplomové práci a odpovím na otázku z úvodu práce, která zní: Jsou Hartzovy reformy skutečně jedním z nejambicióznějších reformních projektů od 2. světové války nebo se jedná pouze o parametrické úpravy stávajícího systému, které jsou nedostatečné? Mým úkolem bude tedy posoudit, zda vůbec a do jaké míry jsou tyto reformy skutečným milníkem ve vývoji německého trhu práce a obecně v rámci státu blahobytu.
6
1. Situace na trhu práce po sjednocení Německa První kapitola obsahuje popis a analýzu vývoje situace na trhu práce po sjednocení Německa a poté dále v průběhu 90. let. V oddílu 1.1 se budu nejprve zabývat krizí německého státu blahobytu, především jeho charakteristikami a problémy. Krize tzv. welfare state se netýká pouze Německa, ale také dalších západoevropských ekonomik, např. Francie, Dánska apod. V části 1.2 se zaměřím na pracovní trh ve východním Německu, který se dodnes potýká s problémem vysoké nezaměstnanosti. Ve stručnosti představím systém pojištění v nezaměstnanosti (část 1.3).
1.1 Krize německého státu blahobytu Již dlouho před samotným sjednocením Německa se stát blahobytu ve Spolkové republice Německo (stejně jako podobné systémy v západoevropských zemích) stal předmětem rostoucí kritiky. Tato kritika byla zaměřena především na 2 aspekty: 1. Stát blahobytu zvyšuje pasivitu lidí, odrazuje od vlastní iniciativy, protože garantuje zvýšení životní úrovně každému jako dar jednotlivci od společnosti. Tímto vážně oslabuje rozvoj ekonomické prosperity.
2. Stát blahobytu je příliš nákladný. Finanční břemeno se stává neúnosným, oslabuje konkurenceschopnost státu v mezinárodním obchodě, obzvláště prostředním vysoké ceny práce, odrazuje od podnikatelských aktivit kvůli vysokého zdanění. Reforma státu blahobytu se stala v Německu velmi ožehavým tématem, kterým se začali zabýval čelní političtí představitelé. Pokud se podíváme na vývoj výše mandatorních příspěvků zaměstnanců a zaměstnavatelů do 5 pilířového systému sociálního zabezpečení (penzijní pojištění, zdravotní, pojištění v nezaměstnanosti, úrazové a pojištění na bezmocnost), zjistíme, že postupně docházelo ke kontinuálnímu navyšování ze 26,5 %
7
z průměrných hrubých mezd v roce 1970 na 39,2 % v roce 1994. Úrazové pojištění se vztahuje pouze na pracovní úrazy a je plně hrazeno zaměstnavateli. U ostatních pilířů sociálního zabezpečení je hrazení příspěvků rovnoměrně rozděleno mezi zaměstnance a zaměstnavatele. Pokud si za měřítko zvolíme celkové náklady na pracovní sílu, v roce 1972 se 44 % z nich vztahovalo k sociálním nákladům (příspěvky do sociálního zabezpečení, dovolená, různé dávky apod.). V roce 1994 se tento podíl zvýšil již na 56 %. Navzdory rostoucím finančním výdajům na zajištění státu blahobytu došlo zároveň k nárůstu příjmové nerovnosti a chudoby2 (být chudým v Německu je samozřejmě stále ještě dobrý evropský standard v komparaci s jinými méně vyspělými evropskými státy). Tato skutečnost však svědčí o poklesu efektivnosti státu blahobytu. Ačkoli názory na hloubku a nutnost reformy státu blahobytu se do značné míry odlišovaly, veřejnost dospěla k poměrně širokému konsensu o tom, že reforma je skutečně potřeba. Na základě této skutečnosti se nabízí celá řada otázek jako např.: •
jaké byly příčiny nárůstu nákladů státu blahobytu a jaké jsou příčiny poklesu efektivnosti při prevenci proti chudobě
•
jaké jsou důsledky rostoucích nákladů
•
návrhy, jak reagovat na nové podmínky
Pokud si položíme otázku, proč se náklady německého státu blahobytu natolik zvýšily, jednou z možných odpovědí jsou náklady spojené s unifikací Německa. Toto však není jediný faktor. Sjednocení pouze urychlilo nástup tří dalších faktorů, které však již působily po delší dobu. Jedná se o: •
nepříznivý demografický vývoj (stárnutí populace)
•
rozvoj finančně nákladných metod při boji s nemocemi
•
postupný nárůst nezaměstnanosti, který začal v polovině 70. let a vygradoval v letech 90. (toto není typický jev pouze pro Německu, ale lze jej pozorovat
2
Chudoba se měří pomocí příjmové nerovnosti a chudí jsou ti, kteří se nacházejí na spodní škále této nerovnosti.
8
téměř ve všech západoevropských ekonomikách). V následující tabulce č. 1 uvádím údaje o vývoji míry nezaměstnanosti a počtu nezaměstnaných osob v bývalé SRN od 70. let do roku 1990 (pozn.: údaje o bývalé NDR nelze dohledat). Tabulka č. 1 Míra nezaměstnanosti počet nezaměstnaných osob v bývalé SRN 1970 – 1990 Rok
Počet nezaměstnaných
Míra nezaměstnanosti (v %)
1970
148 846
0,7
1971
185 072
0,8
1972
246 433
1,1
1973
273 498
1,2
1974
582 481
2,6
1975
1 074 217
4,7
1976
1 060 336
4,6
1977
1 029 995
4,5
1978
992 948
4,3
1979
876 137
3,8
1980
888 900
3,8
1981
1 271 574
5,5
1982
1 833 244
7,5
1983
2 258 235
9,1
1984
2 265 559
9,1
1985
2 304 014
9,3
1986
2 228 004
9,0
1987
2 228 788
8,9
1988
2 241 556
8,7
1989
2 037 781
7,9
1990
1 883 147
7,2
9
Zdroj: Federal Institute for Employment http://www.destatis.de/e/erwerb/erwerbtab4.htm
Společně s výše zmiňovanými faktory došlo k nárůstu nákladů státu blahobytu také díky sociálním reformám aplikovaným sociálně demokratickou vládou v 60. a 70. letech: •
Náklady jdoucí do penzijního systému kontinuálně rostly, protože počet osob v produktivním věku, kteří přispívaly do systému na 1 osobu v poproduktivním věku, se neustále snižuje. Ještě v roce 1970, na 100 ekonomicky aktivních připadalo 37 osob v důchodovém věku, v roce 1993 to bylo již 45 osob a v roce 2000 52 osob. Navíc se neustále prodlužuje průměrná délka života, takže lidé jsou součástí důchodového systému stále delší dobu, zatímco množství lidí v produktivním věku se nezvyšuje jednak díky téměř nulovému nárůstu populace a dnes také díky poklesu zaměstnanosti.
•
Dalším negativním projevem stárnutí populace je nárůst nákladů na zdravotní péči. Zde hraje velmi důležitou roli skutečnost, že je velmi obtížné omezovat výdaje na léčbu a zdravotní péči, neboť právo na její zajištění je považováno za jedno ze základních lidských práv. Systém veřejného zdravotního pojištění je založen na principu solidarity a rovného přístupu ke zdravotní péči bez ohledu na finanční situaci pacienta. Proto by všechny léčebné postupy a léky měly být dispozici jak bohatým lidem, tak také sociálně slabším vrstvám obyvatel. Pak se zde ovšem nabízí otázka, jak je možné kontrolovat a redukovat náklady na veřejný zdravotní systém, pokud jsou objevovány stále nové, sofistikovanější a mnohem nákladnější metody boje proti nemocem? Řešením zde nemůže být stanovení horních limitů, ale spíše snaha o zastavení procesu expanzivní finanční politiky v této oblasti.
•
Třetím zmiňovaným faktorem, který přispěl k výraznému nárůstu nákladů fungování státu blahobytu, je masová nezaměstnanost. Mnoho lidí, kteří v Německu ztratili zaměstnání, zůstali nezaměstnaní po mnohem delší dobu než je zákonem zajištěná doba poskytování podpor v nezaměstnanosti. Po uplynutí této doby se obrátili na systém sociální pomoci, což zvýšilo tlak především na obecní
10
rozpočty. Navíc tito nezaměstnaní nepřispívali do systému penzijního ani zdravotního pojištění, což způsobilo, že stávající zaměstnanci a zaměstnavatelé museli zvýšit své příspěvky, aby systém byl udržitelný. Nedostatek adekvátně placených zaměstnání byl také jednou z příčin nárůstu chudoby.
Jak již bylo dříve zmíněno, v Německu existuje konsensus o tom, že náklady na zajištění fungování státu blahobytu ve stávající podobě jsou příliš vysoké a že je nutné je nějakým způsobem redukovat. Možným řešením, které se nabízí, je snížení výše dávek poskytované chudým občanům. Na první pohled se to zdá být velmi jednoduchý způsob řešení této situace, avšak po hlubším zamyšlení zjistíme, že toto řešení by mělo pouze marginální efekt. Dávky totiž představují pouze malou část z celkových nákladů státu blahobytu. Abychom učinili skutečně efektivní škrty v sociálních výdajích, musí být přehodnoceny dávky, jejichž příjemci jsou průměrní občané. Vztah mezi příspěvky do systému a poskytovanými dávkami totiž vždy nemusí být tak přímý a na první pohled viditelný. Na druhé straně, mnozí lidé si vůbec nejsou vědomi toho, kolik oni sami vlastně do systému platí a jak je to drahé. Nicméně, debata o nutnosti reformy státu blahobytu není ani tak o tom, jak je tento systém finančně nákladný, ale zejména o škodách, které zanechává na německé ekonomice. Z tohoto hlediska není ani tak podstatné, zda občané chtějí stát blahobytu nebo ne, ale především jakým způsobem je tento systém financován. Skutečnost, že nákladný stát blahobytu zpomaluje ekonomický růst v důsledku nadměrné redistribuce, jde ruku v ruce s faktem, že občané s průměrnými výdělky platí příliš velké příspěvky. Navíc se v Německu vytvořila poměrně početná skupina lidí, kteří přenášejí svou individuální odpovědnost na stát. Tzn., že své problémy neřeší a spoléhají se na státní instituce. Obecný závěr, který plyne z tohoto zamyšlení, je, že nutně musí dojít k redukci doby poskytování dávek a k celkovému snížení výdajů. Nicméně, je nutno přiznat, že jakákoli reforma státu blahobytu zaměřená na redukci výdajů, vždy povede ke snížení sociální ochrany občanů. Redukce nadměrných sociálních výdajů se v podstatě skládá ze 3 hlavních komponent: -
a) snížení vedlejších nákladů práce pro firmy
11
-
b) nižší podíl daní a příspěvků na národním důchodu
-
c) nižší výdaje občanů na sociální ochranu
ad a) V Německu musí zaměstnavatelé platit plnou výši mzdy nemocným zaměstnancům po dobu 6 týdnů (od roku 1996 existují drobné výjimky). Ostatní „sociální náklady“ firem vznikly v důsledku kolektivního vyjednávání s odbory. Celkové vedlejší náklady práce jsou tak jedny z nejvyšších v celém světě. V kombinaci s vysokými hrubými mzdami se průměrná cena práce v Německu stala nejdražší na světě. Dokonce i pokud vezmeme v úvahu vysokou produktivitu práce v německém výrobním sektoru, pracovní náklady na jednotku produktu jsou stále extrémně vysoké v mezinárodním srovnání. Mnozí ekonomové za příčinu považují apreciaci německé měny na počátku 90. let, která snížila konkurenceschopnost německých výrobků na světových trzích. ad b) Veřejný sektor není vystaven neustálému tlaku plynoucího z konkurence na trhu. V důsledku toho zde dochází k neefektivního nakládání s veřejnými prostředky. Navíc 50% podíl daní a pojištění na národním důchodu je více než nadměrný a musí být nutně redukován. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, by byla celková privatizace veřejného důchodového systému a možná také veřejného zdravotního pojištění, protože právě tyto 2 systémy tvoří nejnákladnější položky z celkových nákladů státu blahobytu. To, co je nyní veřejnými výdaji, by se přeměnilo na výdaje soukromé. Lidé by byli nuceni uzavřít soukromé pojištění, podobně jako v případě soukromého pojištění automobilů nebo domů. Takováto radikální reforma sociálního státu by s sebou přinášela řadu různých problémů, nejobtížnějším z nich by byl přechod ze stávajícího pay-as-you-go systému penzijního pojištění na systém založený na kapitálovém principu. Současná generace ekonomicky aktivních by totiž musela platit penze stávajících důchodců (protože ti neměli možnost si naspořit) a zároveň by
již musela akumulovat kapitál na své budoucí penze. Tento
problém lze vyřešit postupnou transformací systému: Veřejný důchodový systém nelze zrušit ze dne na den, ale postupně snižovat příspěvky do něj plynoucí. Lidé v důchodovém věku, kteří neměli příležitost si našetřit dostatek finančních prostředků, budou placeni
12
z daní (tzn. zátěž pro ekonomicky aktivní) a z navyšování veřejného dluhu (tzn. zátěž pro budoucí generace).
ad c) Nejjednodušším způsobem, jak snížit daňovou zátěž uvalenou na občany, je snížit úroveň sociální ochrany. Nicméně, vysoká úroveň sociální ochrany je mnoha Němci velmi preferována. Proto by i mírné snížení sociální ochrany poskytované v rámci státu blahobytu muselo být nahrazeno soukromým sektorem, čímž by zároveň došlo ke zvýšení efektivnosti poskytované sociální ochrany. Je zřejmé, že jakkoli velká redukce státu blahobytu (nebo pouze zastavení expanze a stagnace systému) by se okamžitě projevila v podílu daní a pojištění na národním důchodu. Zároveň by došlo: -
k vyšší efektivnosti při poskytování služeb
-
k redukci rozsahu programů, které nejsou založeny na principu pojištění, a proto nemohou být poskytovány soukromým sektorem (sociální pomoc, příspěvky na bydlení,..)
-
k poklesu závislosti občanů na státu blahobytu (snížení nezaměstnanosti, demografický růst).
Řešení krize státu blahobytu, které bylo popsáno v předchozích odstavcích, představovalo spíše radikálnější variantu. Nicméně, jak již bylo zmíněno, koncem 90. let existoval v německé společnosti konsensus o tom, že je třeba učinit systémovou změnu, která by vedla k redukci sociálních výdajů. Prvním krokem správným směrem bylo schválení programu Agenda 2010 sociálně demokratickou vládou a sestavení tzv. Hartzovy komise (viz další kapitoly).
13
1.2 Trh práce ve východním Německu po unifikaci Proces transformace východoněmecké centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní počátkem 90. let negativně ovlivnil úroveň zaměstnanosti.
3
Výsledkem politiky plné
zaměstnanosti v bývalé NDR, která vycházela z ústavně zakotveného práva na práci pro každého, byla přezaměstnanost ve státních podnicích a státní správě, v komparaci se západními standardy. Vznik měnové unie znamenal pro bývalou NDR zdražení východoněmeckých výrobků v mezinárodním obchodě a dle odhadů 4 pouze 8 % z celkové pracovní síly zůstalo zaměstnáno v podnicích, které byly schopny pokrýt své náklady a pokračovat ve výrobě. Následující graf č. 1 ilustruje vývoj míry nezaměstnanosti v letech 1991 – 1999 odděleně pro východní a západní Německo. Vzhledem ke ztrátě konkurenceschopnosti východoněmeckých výrobků zkrachovalo velké množství podniků a nedostatek pracovních míst se následně projevil v dramatickém nárůstu nezaměstnanosti během prvních 2 let po sjednocení. Počet registrovaných nezaměstnaných vzrostl z 83 tisíc v 2. čtvrtletí roku 1990 téměř na 1,2 milionu osob v roce 1992. Jak z grafu č. 1 vyplývá, míra nezaměstnanosti vzrostla z 1,1 % před unifikací na 15 % v roce 1992. Během období 1992 – 1994 se ekonomika bývalé NDR zotavovala z transformační šokové terapie. Do roku 1995 počet registrovaných nezaměstnaných klesl na 1 milion osob. Nicméně, když se německá ekonomika dostala do fáze recese, míra nezaměstnanosti v obou částech Německa vzrostla, v roce 1997 činila v bývalé NDR 19,5 %. Poté nastalo opět mírné oživení německé ekonomiky, které vedlo k poklesu míry nezaměstnanosti – na cca 10 % za celé Německo. Je třeba podotknout, že ve východním Německu i nadále přetrvávaly strukturální problémy související s transformačním procesem, které snižovaly počet pracovních míst, především ve výrobních odvětvích. V roce 2000, počet registrovaných nezaměstnaných setrvával nad hranicí 1,3 milionu osob, což představovalo 19% podíl na pracovní síle.
3 4
Bonin, Zimmermann, 2000 Akerlof, 1991
14
Graf č. 1 Míra nezaměstnanosti v letech 1991 - 1999
Zdroje: Bonin, H., Zimmermann, K., F., (2000), The Post-Unification German Labor Market, Discussion Paper No 185, page 3, downloaded 11. 7. 2006
Následující graf č. 2
ukazuje podrobnou strukturu nezaměstnanosti ve východním
Německu v letech 1991 – 1999. Na konci roku 1991 krize zaměstnanosti dosáhla svého vrcholu – 2,4 milionu osob bylo bez zaměstnání. V té době bylo téměř 30 % východoněmecké pracovní síly registrováno jako nezaměstnaní, zaměstnaní na zkrácený úvazek nebo rekvalifikovaní, případně osoby účastnící se programů na tvorbu zaměstnání. K poklesu na 22,3 % došlo v důsledku procesu obnovy výroby během období 1992 – 1995. Nicméně od té doby, reálná úroveň nezaměstnanosti ve východním Německu stále stoupala a dosáhla počtu 1,9 milionu osob na konci roku 1999.
15
Graf č. 2 Struktura nezaměstnanosti ve východním Německu v letech 1991 - 1999
Zdroje: Bonin, H., Zimmermann, K., F., (2000), The Post-Unification German Labor Market, Discussion Paper No 185, page 5, downloaded 11. 7. 2006
Kalkulace skutečné nezaměstnanosti nebere v úvahu pracovní migraci mezi oběma částmi Německa. Hledání zaměstnání v bývalé SRN se totiž stalo poměrně častým řešením pro pracovníky z východní části, neboť to byl způsob, jak uniknout ekonomickým nejistotám a zhoršujícím se podmínkám na východoněmeckém trhu práce. Mezi lety 1989 a 1991, 400 tisíc osob v ekonomicky aktivním věku emigrovalo z bývalé SRN na západ. Dalších 200 tisíc zaměstnatelných osob emigrovalo do západního Německa do konce roku 1994. A co více, značná část osob byla ochotna dojíždět za prací za účelem získání zaměstnání. Již v roce 1991, cca 290 tisíc pracovníků dojíždělo za prací na západ. Počet dojíždějících osob kulminoval v roce 1992 na 350 tisíc osob, kdy nezaměstnanost dosáhla svého vrcholu. Od té doby tento počet jen pomalu klesal. Dojíždění za prací a emigrace pracovníků následně snížily nabídku práce ve východním Německu o 1 milion osob. Pokud by tito dojíždějící pracovníci a emigranti bývali zůstali na trhu práce v bývalé NDR, je velmi pravděpodobné, že by došlo k navýšení počtu nezaměstnaných právě o tento 1 milion
16
pracovníků. Z toho vyplývá, že skutečná míra nezaměstnanosti ve východním Německu by dosáhla 37,1 % v roce 1992. Úroveň skutečné míry nezaměstnanosti by byla dokonce ještě mnohem vyšší, pokud by do ní byli započteni pracovníci, kteří odešli do předčasného důchodu v důsledku ztráty zaměstnání po unifikaci Německa. Naprostá většina pracovníků ve věku 55 – 65 let, kteří ztratili zaměstnání, se již na trh práce nevrátila, ačkoli zákonem stanovený věk pro odchod do důchodu byl 65 let. Do konce roku 1992 byli příjemci předčasného důchodu všichni pracovníci starší 55 let. Na konci roku 1993, cca 900 tisíc pracovníků dostávalo dávky obdobné předčasným důchodům. Ačkoli programy na předčasné odchody do důchodu byly ukončeny v roce 1995, z trhu práce přesto odešlo 300 tisíc pracovníků v produktivní věku během roku 1999.
Další možností, jak lze přiblížit problematiku nezaměstnanosti ve východním Německu, je porovnávání míry zaměstnanosti do roku 1989 s úrovní ukazatele v průběhu 90. let a na počátku tisíciletí. Na počátku transformačního procesu, cca 10 milionů osob bylo zaměstnáno v NDR. V roce 1998 však bylo zaměstnáno pouze 6 miliónů osob. Lze tedy říci, že 40 % pracovníků nezískalo zpět zaměstnání ani po 8 letech od sjednocení Německa. Údaje o zaměstnanosti, nezaměstnanosti a ekonomicky aktivním obyvatelstvu v bývalé NDR 13 – 15 let po sjednocení (tedy v letech 2003, 2004 a 2005) vykazuje následující tabulka č. 2. Tabulka č. 2 Míra zaměstnanosti, nezaměstnanosti a ekonomicky aktivní populace v bývalé NDR v letech 2003 - 2005 Bývalá NDR
2003
2004
2005
Aktivní populace (v tis.)
8 763
8 756
8870
Ekonomicky aktivní (v tis.)
7 151
7 039
7 187
Z toho: ženy (v tis.)
3 315
3 289
3 362
Nezaměstnaní (v tis.)
1 612
1 717
1 683
737
779
754
Z toho: ženy (v tis.)
17
Neaktivní populace
8 004
7 956
7 907
Míra nezaměstnanosti (v %)
18,5
18,4
18,8
Dlouhodobě nezaměstnaní
649
697
693
(v tis.) Zdroj: Federal institute for Employment http://www.destatis.de/basis/e/erwerb/erwerbtab3.htm
Celkový vývoj zaměstnanosti v Německu (nejen v NDR) v průběhu 90. let a na počátku tisíciletí mapuje následující tabulka č. 3. Pro srovnání uvádím také údaje o Velké Británii, Francii a Itálii. Tabulka č. 3 Míra zaměstnanosti v Německu a vybraných zemích v letech 1994 – 2005 (v %) Země
199
199
199
199
199
199
200
200
200
200
200
200
4
5
6
7
8
9
0
1
2
3
4
5
64,7
64,6
64,1
63,7
63,9
65,2
65,6
65,8
65,4
65,0
65,0
65,4
VB
67,9
68,5
69,0
69,9
70,5
71,0
71,2
71,4
71,3
71,5
71,6
71,9
Francie
59,1
59,5
59,5
59,6
60,2
60,9
62,1
62,8
63,0
63,3
63,1
63,1
Itálie
51,4
51,0
51,3
51,9
52,7
53,7
54,8
55,5
56,1
57,6
57,6
57,6
Německ o
Zdroj: http/www.eurostat.com
Srovnání nám naznačuje, že míra zaměstnanosti v Německu se v průběhu 90. let a na přelomu tisíciletí ustálila na hodnotě okolo 65 %, v roce 2005 dosáhla celková zaměstnanost 65,4 %. Z tohoto pohledu není hodnocení Německa příliš pozitivní, neboť nebyl splněn střednědobý cíl 67% zaměstnanosti vyhlášený tzv. Lisabonskou strategií pro rok 2005 (Německo splnilo pouze průběžný Lisabonský cíl v oblasti zaměstnanosti žen). Průběžný cíl zaměstnanosti se zatím podařilo splnit pouze 10 zemím z EU 25. Zaměstnanost v Německu se tak i nadále pohybuje pod 70% hranicí, jejíž dosažení bylo
18
stanoveno jako cíl Lisabonské strategie pro rok 2010. Hranici 70% zaměstnanosti zatím překročily pouze 4 členské země, a to Dánsko (76,1 %), Nizozemí (73,7 %), Švédsko (73,6 %) a Velká Británie (71,9 %).
1.3 Systém pojištění v nezaměstnanosti Pojištění v nezaměstnanosti bylo v Německu zavedeno již v roce 1927 jako 4. pilíř německého systému sociálního pojištění po zdravotním, úrazovém a penzijním pojištění (5. pilířem systému se v roce 1995 stalo pojištění na bezmocnost).4 Fondy pojištění
v
nezaměstnanosti
nejsou
určeny pouze na výplatu podpor
v nezaměstnanosti, ale také na úhradu služeb poskytovaných evidovaným uchazečům o zaměstnání. Platby do systému pojištění v nezaměstnanosti jsou rovnoměrně rozděleny mezi zaměstnavatele a zaměstnance. Před sjednocením Německa v roce 1990, příspěvky činily 4,3 % z hrubé mzdy zaměstnance (to samé % odváděl tak zaměstnavatel). Vzhledem k dramatickému nárůstu nezaměstnanosti ve východním Německu však muselo dojít k navýšení příspěvku na 6,8 % v roce 1991, poté následovalo jeho snížení na 6,3 % v letech 1992 – 1993. Od roku 1994 se výše příspěvku ustálila na 6,5 %.
Podpory v nezaměstnanosti Osoby, které pravidelně přispívaly do systému a ztratily zaměstnání, měli nárok na výplatu podpor v nezaměstnanosti po určitou stanovenou dobu. V zákoně bylo stanoveno, že uchazeč o zaměstnání mohl požádat o podporu, pokud přispíval do systému alespoň po dobu 1 roku. Od roku 1994 dosahovala výše podpory 67 % předchozího průměrného čistého výdělku, pokud uchazeč pečoval alespoň o 1 nezletilé dítě, a 60 % bez péče o dítě. Příjemci dávky mohli zároveň pobírat pracovní příjem, pokud pracovali méně než 15 hodin týdně. Minimální doba pobírání podpor v nezaměstnanosti byla stanovena na 6 měsíců, maximální se odvíjela od věku uchazeče a celkové doby placení příspěvků do systému 4
Wunsch, C., 2004
19
pojištění v nezaměstnanosti. Tabulka č. 4 ilustruje maximální dobu poskytování podpory v nezaměstnanosti dle věku uchazeče a délky účasti v systému pojištění. Tab. č. 4 Maximální doba poskytování podpory v nezaměstnanosti
Poznámka:
Age (Věk), Cont. (Doba účasti v systému pojištění), ME (Maximální doba poskytování podpory v nezaměstnanosti v měsících) Zdroje: Wunsch, C., (2004), Labour market policy in Germany: Institutions, Instruments and Reforms since Unification, page 16 – 18, downloaded 12. 7. 2006, http://www.siaw.unisg.ch/lechner/wunsch
Z tabulky vyplývá, že v roce 1998 byla prodloužena doba poskytování podpor pro všechny věkové skupiny. Zároveň naznačuje, že od února roku 2006 byl systém poskytování podpor výrazně změněn - došlo k redukci doby pro poskytování podpory i její výše. Této problematice se budu věnovat podrobněji v další části práce.
Pomoc v nezaměstnanosti Systém sociálního pojištění rozlišoval od počátku 90. let dvě skupiny uchazečů: první skupinu tvořily osoby, které již v minulosti pobíraly podporu v nezaměstnanosti. Do druhé skupiny patřili lidé, kteří nepravidelně přispívali do systému pojištění v nezaměstnanosti. Nezaměstnaní, kterým po uplynutí doby (ta závisí na věku uchazeče a na době účasti v systému pojištění) zanikl nárok na poskytování podpor v nezaměstnanosti, měli dále nárok
na
poskytování
pomoci
v
nezaměstnanosti.
Podobně
jako
podpora
v nezaměstnanosti, také pomoc v nezaměstnanosti byla odvozena od předchozích výdělků uchazeče (57% předchozího průměrného čistého výdělku při péči alespoň o 1 nezletilé dítě a 50 % bez péče o dítě). Kromě výše dávky se tedy podpora od pomoci v nezaměstnanosti
20
ničím nelišila. Osoby, které nikdy nezískaly nárok na podporu v nezaměstnanosti, mohly žádat pouze o poskytování pomoci, jejíž výše byla v tomto případě stanovena nezávisle na předchozích výdělcích (stanovena pevnou částkou). Pokud uchazeč splnil všechny podmínky, poskytování pomoci v nezaměstnanosti bylo časově neomezené a byla mu vyplácena až do dosažení důchodového věku.
21
2. Dopady německého sjednocení na sociální systém V této kapitole se
zaměřím na dopady německého sjednocení na systém sociálního
zabezpečení jako celku. Zmíním se o zdravotním pojištění, politice zaměstnanosti, a důchodové politice realizované v Německu po roce 1990. V části 2.2 podrobněji rozeberu dopady sjednocení na německý stát blahobytu, tzn. dramatický nárůst sociálních výdajů.
2.1 Systém sociálního zabezpečení Na konci 80. let dosáhla německá vláda konsolidace rozpočtů v oblasti systému sociálního zabezpečení5. Nicméně tato situace se dramaticky změnila po německém sjednocení v říjnu roku 1990. Kancléř Helmut Köhl sliboval zlepšení životních podmínek v NDR po jejím připojení ke Spolkové republice Německo. Toto politické rozhodnutí přiblížit životní podmínky v obou sjednocených zemích mělo za následek poměrně značné navýšení vládních výdajů. Podíl těchto výdajů na HNP Německa se mezi roky 1990 a 1995 zvýšil ze 45,1 % na 49,8 %. Bylo zřejmé, že ve východních zemích je nutné zajistit také institucionální rámec v oblasti sociálního zabezpečení. Samotný sociální systém v bývalé NDR byl rozvinut pouze na základní
úrovni.
Obzvláště
penzijní
systém
neměl
zakomponován
valorizační
mechanismus, což byl vůbec jeden z největších nedostatků v komparaci se západním Německem. Kromě velmi nízké úrovně důchodů existovaly i značné diference v množství vyplácených důchodů. Tehdejší německý kancléř Köhl se musel s těmito distorzemi pokud možno co nejrychleji vypořádat, a to také proto, že to byl pro něj politicky výhodný tah. Vzhledem k této snaze byla právě kategorie východoněmeckých penzistů považována za skupinu, která z německého sjednocení nejvíce profitovala. Výše penzí výrazně vzrostla a velmi se přiblížila úrovni poskytované v západním Německu. Ve východních zemích byl také zaveden zmiňovaný valorizační mechanismus, podle nějž byla zachovávána relace hrubé mzdy a důchodu na stejné úrovni.
5
Widmann, 1998
22
Dnes jsou však právě tyto kroky v oblasti důchodové politiky po sjednocení Německa považovány za jednu z hlavních příčin krize důchodového systému. Jako druhý důvod je uváděn nepříznivý demografický vývoj, což ovšem není specifikum pouze Německa, ale celé řady dalších evropských zemí. Také v oblasti zdravotního pojištění musela být učiněna řada výrazných změn, což se projevilo především v dalším navýšení státních výdajů. V konkrétních číslech došlo k navýšení celkových vládních výdajů na zdravotnictví z 9,9 % HNP v roce 1990 na 11,1 % HNP v roce 1991. Uvádí se několik různých příčin tohoto nárůstu. První z nich je skutečnost, že muselo dojít ke zvýšení počtu i vybavenosti zdravotnických zařízení ve východní části, aby zdravotnická síť byla srovnatelná s existující strukturou těchto zařízení v bývalé SRN. Zdravotnický systém v bývalé NDR byl podobně jako celá ekonomika v poměrně kritickém stavu a vyžadoval si tak značné investice. Dále bylo nutno vytvořit funkční zdravotnický systém, což znamenalo úplnou přeměnu silně centralizovaného administrativního systému na systém decentralizovaný. Přeměna zdravotnického systému podle západního vzoru ovšem neznamenala pouze pozitivní změny. Bohužel se do systému přenesly také strukturální problémy ze západního Německa, tedy především velmi vysoké ceny farmaceutických výrobků. V neposlední řadě přispěly ke zvýšení výdajů také přesuny obyvatel z východní do západní části země. Pokud se týče politiky zaměstnanosti, výdaje na realizaci aktivní a pasivní části dokonce překročily množství výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti aplikovanou ve Švédsku na počátku 90. let. Tento údaj byl zjištěn na základě výpočtu podílu celkového počtu osob zahrnutých do politiky zaměstnanosti a celkového počtu pracujícího obyvatelstva. Při porovnání hodnot ukazatele Německa a Švédska bylo zřejmé, že výdaje na politiku zaměstnanosti v Německu (tedy počet osob zahrnutých do politiky zaměstnanosti) překročily výši výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti ve Švédsku. Ukazatel dosahoval po německém sjednocení 15 % a v roce 1991 dosáhl svého vrcholu – tedy 23 %. V následujících letech došlo k poklesu tohoto podílu, neboť ve snaze ušetřit se snížily výdaje státu na politiku zaměstnanosti, podíl dosahoval v roce 1995 pouze 10 %. Ve srovnání s důchodovou politikou měla politika zaměstnanosti ve východním Německu
23
od začátku 90. let poměrně špatnou pověst. Tato skutečnost je pochopitelná vzhledem k faktu, že v socialistickém NDR nezaměstnanost neexistovala a přetrvávala zde iluze o udržitelnosti plné zaměstnanosti. Přeměna NDR na tržní ekonomiku byla v tomto ohledu poměrně bolestivá a znamenala po mnohé ztrátu ideí. Chceme-li celkově zhodnotit dopady německého sjednocení na sociální systém, musíme konstatovat, že se jednalo o dopady závažného charakteru. Náklady na znovusjednocení byly velmi vysoké a částečně přispěly k tvorbě recese, ve které se Německo nacházelo na přelomu tisíciletí a z které se dodnes nedokázalo úplně vymanit.
2.2 Dopady sjednocení na stát blahobytu Po sjednocení dvou německých států 3. října 1990 získalo bývalé NDR právo podílet se na fungování tzv. státu blahobytu. 6 Důsledkem sjednocení však byl dramatický nárůst výdajů sociálních systémů, zatímco příjmy z nových zemí byly naprosto nedostatečné. Rozdíl mezi příjmy a výdaji byl částečně financován z procentuelního navýšení příspěvků placených z hrubých mezd a z vládních dotací. Související nárůst vládního rozpočtu znamenal zvýšení veřejného dluhu Německa a zároveň zvýšení některých daní. Hlavní příčinou obrovského nárůstu výdajů státu blahobytu byl enormní pokles pracovních míst ve východním Německu v důsledku transformačního procesu. Bývalá NDR byla vystavena konkurenci západních ekonomik a vzhledem k nastolení kurzu marky v obou sjednocených zemích 1:1 nebyly východoněmecké výrobky vzhledem ke své kvalitě konkurenceschopné. Všichni, kdo ztratili v té době zaměstnání, se stali „klienty“ státu blahobytu.
Nezaměstnaní
představovali
velkou
zátěž
pro
systém
pojištění
v nezaměstnanosti. Vláda vytvářela dočasná pracovní místa s nižšími výdělky, aby alespoň trochu zmírnila problém nezaměstnanosti. Další osoby se účastnily rekvalifikačních programů, během nichž měly nárok na pobírání pracovní mzdy v plné výši. Statistiky vykazující míru nezaměstnanosti na počátku 90. let nejsou tolik alarmující 6
Pfaller, 2004
24
především díky odchodu velkého množství osob do předčasného důchodu. Předčasní důchodci však znamenali obrovskou zátěž pro veřejný penzijní systém (je rovněž součástí systému pojištění), který se ocitl na pokraji kolapsu. Zátěž pro penzijní systém představovalo také navýšení penzí a přiblížení jejich výše v rámci obou sjednocených částí Německa. Enormní pokles zaměstnanosti ve východním Německu zároveň znamenal, že do systému sociálního pojištění musela ještě mnohem více přispívat bývalá SRN. Západo-východní peněžní transfery v roce 1996 dosáhly magických 19 biliónů německých marek (kolem 11 biliónů
USD) do veřejného
penzijního
systému.
Transfery
v oblasti
pojištění
v nezaměstnanosti činily 38 biliónů německých marek (22 biliónů USD), což představovalo téměř 50% podíl na celkových sociálních výdajích (v rámci 5 pilířového systému sociálního zabezpečení). Sjednocená Spolková republika Německo se musela vypořádat se začleněním 17 miliónů nových obyvatel do svého systému státu blahobytu. Ve skutečnosti to však znamenalo pouze marginální snížení zavedených sociálních standardů. Německá společnost zmobilizovala potřebné finanční zdroje. Objektivně vzato, jednalo se vlastně o jakýsi akt solidarity, ačkoli to z pohledu západních Němců za solidaritu považováno nebylo. Z velké části bylo sjednocení výsledkem velmi úspěšné a chytré politiky kancléře Helmuta Köhla, díky němuž se západní Německo relativně bez obtíží vyrovnalo se skutečností, že sjednocení Německa si do budoucna vyžádá velké finanční prostředky. Finanční náklady spojené s unifikací Německa nezpůsobily krizi německého státu blahobytu, ale určitě přispěly k naléhavosti krize, která má své vlastní, mnohem hlubší kořeny (viz oddíl 1.1 Krize státu blahobytu).
25
3. Vývoj nezaměstnanosti v 90. letech a nutnost realizace reforem (krize státu blahobytu) Součástí třetí kapitoly bude především problematika nezaměstnanosti v Německu na přelomu tisíciletí a detailní analýza mobility pracovní síly ve východním a západním Německu. V části 3.2 nastíním problematiku ekonomického vývoje bývalé NDR po unifikaci, obzvláště zhodnotím proces konvergence východoněmecké ekonomiky k ekonomice západního Německa.
3.1 Analýza mobility pracovní síly Téměř 16 let po německém sjednocení, se trh práce ve východním Německu potýká s problémem vysoké míry nezaměstnanosti, která dosahuje téměř dvojnásobné výše než v Německu západním. V tabulce č. 5 uvádím konkrétní údaje o vývoji míry nezaměstnanosti a počtu nezaměstnaných osob zvlášť pro východní a západní část země od roku 1999. Tabulka č. 5 Vývoj míry nezaměstnanosti v bývalé NDR a SRN v letech 1999 – 2005 Německo Počet nezam.osob 2004 2003 2002 2001 2000 1999
4 381 042 4 376 028 4 060 317 3 852 564 3 889 695 4 100 499
SRN Míra nezam. (v%) 11.7 11.6 10.8 10.4 10.7 11.7
NDR
Počet nezam.osob 2 781 2 752 2 497 2 320 2 380 2 604
347 589 678 500 987 720
Míra nezam. (v%) 9.4 9.3 8.5 8.0 8.4 9.6
Počet nezam.osob 1 599 695 1 623 439 1 562 639 1 532 064 1 508 707 1 495 779
Zdroj: Federal Institute for Employment, http://www.destatis.de/indicators/lrarb01ae.htm
26
Míra nezam. (v%) 20.1 20.1 19.2 18.8 18.6 18.7
Jak již bylo dříve uvedeno, hlavní příčinou vysoké nezaměstnanosti byla transformace východoněmecké ekonomiky na ekonomiku tržní po sjednocení Německa v roce 1990 a s tím související enormní úbytek pracovních míst. Došlo k masovému nárůstu nezaměstnanosti. Vláda se snažila problém řešit zavedením nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti v nevídaném rozsahu. Tyto problémy byly nejprve interpretovány jako adaptační problémy, které souvisely s transformačním procesem bývalé NDR, a všeobecně se doufalo, že budou brzy vyřešeny. Ale dnes se ukazuje, že tyto předpoklady byly příliš optimistické, neboť rozdíly mezi oběma částmi Německa nejen že přetrvávají, ale dokonce se kontinuálně prohlubují. V celé řadě oblastí nedošlo k přiblížení se k západoněmecké ekonomice, zářným příkladem je oblast pracovního trhu. Průměrná míra nezaměstnanosti dosáhla 9,4 % v západním Německu a 20,1 % ve východním Německu dle údajů Federální agentury zaměstnanosti v roce 2004. V rámci debaty o politice pracovního trhu na přelomu tisíciletí, ekonomové často zdůrazňovali nutnost zajistit vyšší flexibilitu na trhu práce a mobilitu všech jeho účastníků. Při analýze mobility pracovní síly ve východním a západním Německu dojdeme k velmi zajímavému zjištění. Za tímto účelem budeme porovnávat agregátní ukazatel obratu pracovní síly, který lze vypočítat jako procentuelní podíl změny zaměstnání na celkové pracovní síle. Při komparaci ukazatele pro obě části Německa zjišťujeme, že mnohem větší celkovou mobilitu práce lze vysledovat ve východním Německu. Zde je podíl zaměstnaných osob, které mění během roku zaměstnání nebo se stanou nezaměstnanými, roven 22,7 %, zatímco v západním Německu dosahuje tento podíl pouze 17,8 %. Můžeme tedy dojít k závěru, že účastníci trhu práce ve východním Německu vykazují vyšší mobilitu práce a že jsou zde tudíž i lepší podmínky pro lepší fungování pracovního trhu? K odpovědi na tuto otázku je třeba učinit detailnější analýzu. V grafu č. 3 je zobrazen ukazatel míry obratu pracovní síly v roce 2002 v západním a východním Německu. Ukazatel měří tok pracovníků mezi nezaměstnaností a zaměstnaností a z jednoho zaměstnání do jiného.
27
Graf č. 3 Míra obratu pracovní síly v roce 2002 v západním a východním Německu (% podíl z průměrného počtu zaměstnaných osob v roce 2002)
Zdroj: Ketzmerick, T., (2005), Different operating modes of the labour markets in East and West Germany – a comment on Marcel Erlinghagen, published in: Köhledr, Ch. et al.: Trends in employment stability and labour market segmentation – Current debates and findings in Eastern and Western Europe, Mitteilungen aus dem SFB 580, Heft 16, pages. 124 – 129, downloaded 8. 7. 2006, http://www.sfb580.uni-jena.de/typo3/uploads/tx_publicationlist/ketzmerick.pdf
28
Jak již bylo zmíněno v předcházejícím odstavci, ukazatel obratu pracovní síly dosahuje ve východním Německu vyšší úrovně než v západní části země. V západním Německu je sice o 1,9 % více pohybů pracovníků mezi zaměstnáními, ale východní část vykazuje větší mobilitu pracovníků mezi nezaměstnaností a získáním nového zaměstnání a také mnohem více pracovníků fluktuuje v rámci veřejně vytvořených pracovních míst, která v západním Německu téměř neexistují. Nicméně, je třeba přiznat, že právě tvorba veřejných pracovních míst zkresluje ukazatel, neboť v rámci veřejných programů existuje vysoká míra fluktuace pracovníků. Jedná se zde převážně o pracovní kontrakty na dobu určitou uzavřené s nezaměstnanými osobami na dobu několika měsíců. Po ukončení programu se však většina pracovníků stává opět nezaměstnanými. Z grafu č. 3 dále vyplývá, že více než polovina (přesně 61,2 %) obratu pracovní síly v západním Německu připadá na přímou mobilitu pracovníků mezi zaměstnáními, zatímco ve východním Německu činí tento podíl pouze 39,6 %. Pouze migraci pracovníků mezi různými pracovními místy lze považovat za dobrovolnou, ostatní fluktuace lze považovat bezpochyby jen za nedobrovolné. Při podrobnější analýze dále zjistíme, že ve východním Německu je nejen méně dobrovolných fluktuací mezi zaměstnáními, ale také menší počet pracovníků dosahuje v novém zaměstnání vyššího příjmu. V komparaci s bývalou SRN je zde tedy větší podíl pracovníků, kteří při přechodu z jednoho zaměstnání do druhého jsou následně v novém zaměstnání odměněni stejnou či dokonce nižší mzdou. Toto je velmi důležité zjištění, protože v tomto případě se jedná spíše o nedobrovolnou migraci pracovníků, kteří jsou ochotni přijmout nižší mzdu ve snaze vyhnout se nezaměstnanosti.
Na základě předchozích zjištění lze definovat nejzásadnější rozdíly mezi trhem práce v obou částech Německa: •
Méně dobrovolných změn mezi zaměstnáními ve východním Německu (ve většině případů se zde jedná spíše o nucenou mobilitu pracovní síly)
•
Méně fluktuací mezi zaměstnáními motivovaných vyšší mzdou v novém
29
zaměstnání ve východním Německu
Dobrovolná mobilita pracovní síly s cílem dosažení vyšších příjmů je tedy mnohem typičtější pro západní Německo, než jeho východní část. Tato skutečnost se dále odráží v pozitivních efektech souvisejících s budováním kariéry a zvyšování úrovně lidského kapitálu v bývalé SRN. Z naší analýzy vyplývá, že ačkoli východní Německo na první pohled vykazovalo větší stupeň mobility pracovního trhu, při detailnějším pohledu lze říci, že tato mobilita má velmi odlišnou strukturu, což má dalekosáhlé důsledky jak pro jednotlivce, tak pro firmy: •
Pokud považujeme trh práce za mechanismus, jehož cílem je eliminace nezaměstnanosti, je nutno podotknout, že takovýto mechanismus nefunguje lépe ve východním Německu, ačkoli na první pohled se zdá trh práce více flexibilní. V bývalé NDR jsou totiž pracovníci více ochotni přijmout i hůře placené zaměstnání, aby tak unikli nezaměstnanosti. Nicméně takováto ochota k mobilitě pracovní síly nemůže vést k poklesu vysoké nezaměstnanosti ve východním Německu. Řešením není snížení právní ochrany pracovníků při propouštění nebo zjednodušení
najímání
nových
pracovníků,
protože
příčinou
vysoké
nezaměstnanosti je nízká poptávka po zaměstnancích a nedostatek kvalitního lidského kapitálu. Vysoký podíl osob vyloučených z pracovního trhu, které již mají své zkušenosti s nezaměstnaností nebo byly součástí veřejných pracovních programů, nemohou být znovu začleněny do pracovního trhu díky snížení právní ochrany pracovníků. •
Nahlížíme-li na trh práce jako na příležitost nabídnout firmám vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, objevuje se zde další problém, kterému musí čelit trh práce v bývalé NDR. Od sjednocení Německa v roce 1990 byl totiž poměrně vysoký podíl pracovníků (viz část 1) na několik let úplně vyloučen z pracovního trhu nebo byly nuceni k nedobrovolné mobilitě, aby získaly alespoň hůře placené zaměstnání. Nicméně v důsledku stárnutí populace ve východním Německu dojde v brzké době ke zvýšení poptávky firem po pracovní síle. Bývalá NDR se však bude potýkat s dalším problémem – nedostatkem vysoce kvalifikované pracovní
30
síly, neboť poměrně značná část absolventů po sjednocení emigrovala do západní části země. V případě Německa, kdy neexistovala žádná jazyková bariéra, byla emigrace pracovníků do západního Německa poměrně snadno realizovatelná (na rozdíl např. od českého občana, který chtěl pracovat v Německu – jazyková bariéra mu znemožňovala získat dobře placené místo, pokud nebyl schopen plynně komunikovat). Dalším nepříznivým faktorem může být skutečnost, že pracovníci nebudou chtít dobrovolně měnit zaměstnání, protože to s sebou nese riziko ztráty stabilní pracovní příležitosti.7 Na základě předchozí analýzy lze tedy říci, že rozdíly mezi pracovními trhy bývalé SRN a NDR nespočívají pouze v úrovni míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti. Ve východním Německu probíhala v 90. letech deregulace trhu práce, jejímž výsledkem bylo přiblížení mzdové úrovně. Přesto i dnes je mzdová úroveň ve východním Německu nižší než v západní části. Zároveň bývalá NDR 16 let po sjednocení Německa vykazuje vyšší míru mobility pracovní síly, z předchozích odstavců však jasně vyplývá, že tento ukazatel je značně zavádějící. Předcházející analýza je velmi zajímavá a dokládá, jak číselná data bez hlubšího rozboru jsou zavádějící.
3.2 Ekonomická situace ve východním Německu v 90. letech V době sjednocení byly ekonomické aspekty tohoto procesu považovány za sekundární. Dnes po 15 letech od této události však víme, že ekonomické sjednocení bylo a stále je mnohem obtížnějším procesem než samotné sjednocení politické. Helmut Köhl v roce 1990 předpověděl, že z obou částí Německa se do 3 – 5 let stanou srovnatelně vyspělé země. Realita je však poněkud odlišná. V průběhu 90. let došlo k výraznému zlepšení životních podmínek ve východním
7
Behr, 2000
31
Německu. Avšak agregátní poptávka bývalé NDR – tedy zdroje využité domácnostmi, investory a vládou – byly mnohem vyšší než HDP vykazovaný od roku 1990. Jinými slovy to znamená, že zde docházelo a stále dochází k vysokým transferům ze západní části Německa do NDR. Bylo zjištěno, že každá třetí německá marka utracená ve východním Německu v průběhu 90. let pocházela z Německa západního. 8 Z následujícího grafu č. 4 je patrný rozdíl mezi vývojem HDP v běžných cenách a celkovou absorpcí v 90. letech. Dále z něj lze vyčíst, že téměř 2/3 deficitu běžného účtu východního Německa jsou financovány z veřejných transferů, zbylá 1/3 z přílivu soukromého kapitálu. Více než 50 % transferů je určeno na sociální zabezpečení a pouze 12 % představuje výdaje na rozvoj infrastruktury. Graf č. 4 Nadměrná absorpce ve východním Německu
Zdroje: German Statistical Office, Ministry of Economics, German Institute of Economic Research, German National Bank, Sinn, H.W., (2000), Germany´s economic unification – an assesment after ten years, working paper 7586, downloaded 10.7.2006, http://www.nberg.org/papers/w7586 Poznámka: Oficiální data o absorpci ekonomiky jsou dostupná jen do roku 1994. V následujících letech byla absorpce odvozena z oficiální statistiky HDP a transferů připočtením odhadu dovozu soukromého kapitálu dle databáze IFO.
Celková životní úroveň v bývalé NDR v roce 2005 téměř dosáhla úrovně v SRN. Průměrný čistý příjem domácností přesáhl 80 % západní úrovně. Pokud navíc přihlédneme k tomu, že na východě stále přetrvává nižší cenová úroveň (plynoucí především z nižších 8
Sinn, W., 2000
32
nákladů domácností), dosahuje reálný čistý příjem domácností v průměru 90 % úrovně bývalé SRN. V těchto příjmech nejsou zahrnuty pouze příjmy z aktivní činnosti, ale také penze, sociální pomoc a podpory v nezaměstnanosti. Vysoká životní úroveň ve východní části koresponduje s rychlou modernizací ekonomiky. Obecný přístup, který byl po sjednocení prosazován, znamenal uzavření existujících podniků a otevření nových, moderních výrob. Důsledkem těchto kroků byl výrazný pokles zaměstnanosti ve výrobním sektoru o 80 % a dramatický nárůst produktivity práce. V letech 1990 – 1997 vzrostla produktivita práce ve východním Německu o téměř 80 %, v komparaci s ostatními transformujícími ekonomikami to bylo více než o 50 %. Nové technologie a vysoká produktivita práce tedy přispěly ke snížení zaměstnanosti. Toto zjištění je velmi zajímavé a potvrzuje následující výrok: „V nových zemích Evropské unie vznikl „prostor hospodářské dynamiky“, ve kterém při nahrazování zastaralých technologií novými, které odpovídají nejnovějšímu vývojovému stupni techniky, dochází k tomu, že technologický rozvoj přeskočil jednu generaci 9.“ Výrazným ekonomickým problémem tzv. nových zemí se stal enormní nárůst veřejného dluhu v průběhu 90. let. V roce 1998, veřejné výdaje nových zemí v přepočtu na 1 obyvatele byly o 19 % vyšší než ve starých zemích, ale zároveň došlo na východě k výraznému poklesu příjmů z daní na 1 obyvatele, a to o 26 %. Vzniklý rozdíl byl částečně financován z veřejných transferů a částečně z půjček na kapitálovém trhu. Paradoxně již v roce 1999 překročil veřejný dluh bývalé NDR úroveň veřejného dluhu západ. Německa, ačkoli nové země začínaly v roce 1990 s nulovým deficitem. Alarmující byla zároveň deficit běžného účtu platební bilance, který činil již v roce 1990 50 % HDP. Zásadním problémem byla skutečnost, že zatímco jiné země vydělávaly peníze v zahraničí prostřednictvím svých exportů, exportní výkonnost východního Německa byla silně omezena, a tak muselo získávat finance pomocí darů a úvěrů z bývalé SRN. Na přelomu tisíciletí je tedy namístě otázka, zda stále dochází k procesu konvergence východní části Německa k ekonomické úrovni bývalé SRN. Dle ekonomických indikátorů lze odhadnout, že proces konvergence se zastavil již v roce 1996 a od té doby nepokračuje. Důkazem může být např. tempo růstu reálného HDP ve východním Německu, které je od roku 1997 nižší než ve starých zemích. V letech 1989 až 1991, vzrostl HDP ve východní
9
Zpráva skupiny odborníků pod předsednictvím W. Koka, 2004
33
části o 40 %, poté byla vykazována tempa růstu od 8 – 9 %. Nicméně od roku 1997, docházelo ke stagnaci a ročně rostl HDP pouze o 1 – 2 %. Je třeba podotknout, že celé Německo procházelo v druhé polovině 90. let ekonomickou recesí, ale východoněmecká ekonomika jí byla poznamenána mnohem více. Graf č. 5 ilustruje tempa růstu obou částí Německa od roku 1992. Graf č. 5 Reálný růst HDP ve východním a západním Německu – roční procentní změny
34
Zdroje: Sinn, H.W., (2000), Germany´s economic unification – an assesment after ten years, working paper 7586, page 11, downloaded 10.7.2006, http://www.nberg.org/papers/w7586 Poznámka: Růst HDP v cenách roku 1991, čísla ze statistického úřadu německých zemí, 1999 a 2000 odhad a projekce – Ifo.
Za nejvýznamnější příčinu zastavení procesu konvergence bývá považován přílišný nárůst mezd ve východním Německu. Mzdové vyjednávání proběhlo již v roce 1991, kdy namísto východoněmeckých zaměstnavatelů vyjednávala o mzdách asociace západoněmeckých zaměstnavatelů. V té době totiž začala v bývalé NDR privatizace a neexistovaly tedy žádné svazy soukromých podnikatelů, které by mohly o mzdách vyjednávat. Bylo zde dohodnuto, že mzdy v NDR by měly být do 5 let vyrovnány s úrovní mezd v západní části. V souvislosti s měnovou reformou, kdy marky byly směňovány v konverzním poměru 1:1 tato dohoda znamenala nárůst mezd ze 7 % na 85 % úrovně mezd v západním Německu. Mzdové náklady ve východním Německu tímto překročily např. irské, americké či australské mzdové náklady. Pouze mzdové náklady v Rakousku a Skandinávii byly vyšší. Vysoká úroveň mezd je tak fundamentální příčinou toho, proč došlo k pozastavení procesu konvergence v bývalé NDR. Nadměrný růst mezd měl ale také nějaké pozitivní dopady – méně produktivní firmy byly vytlačeny z trhu a nové firmy se zaměřovaly na kapitálově náročné výroby. Obě tyto skutečnosti vedly ke zvýšení produktivity na pracovníka. V důsledku toho navzdory 10 násobnému růstu mzdových nákladů, vzrostly jednotkové pracovní náklady pouze mírně a na přelomu tisíciletí byly o 20 – 30 % vyšší než v západním Německu. Nicméně, rapidní mzdový nárůst byl důvodem dramatického propadu HDP po sjednocení Německa a také dalších obtíží spojených s nastartováním a udržitelností ekonomického růstu.
35
4. Zavedení a cíle programu Agenda 2010 V části 4 se zaměřím na program Agenda 2010, jehož zavedením se německá vláda snažila reagovat na nepříznivý vývoj německé ekonomiky (respektive na ekonomickou stagnaci) a na problémy s nezaměstnaností v průběhu 90. let i na přelomu tisíciletí. Popíši jednotlivé části a hlavní cíle programu, nastíním reformy v oblasti sociální politiky. Těm se budu podrobněji věnovat v dalších kapitolách.
Program Agenda 2010 byl vyhlášen německou vládou v roce 2003 (ve spolupráci s opoziční stranou CDU-CSU) za účelem zajištění udržitelnosti systému sociálního zabezpečení, nastartování ekonomického růstu a vytvoření potenciálu ke snížení nezaměstnanosti. 10 Hlavním cílem tohoto programu bylo vylepšit pozici Německa ve všech oblastech, které by byly do budoucna ohroženy (tj. zajistit ekonomický růst a udržitelnost sociálního systému) ve střednědobém časovém horizontu tzn. do roku 2010, jak vyplývá ze samotného názvu programu. Vize německé vlády při koncipování programu vycházela z představy, že Německo by mělo v roce 2010 znovu získat pozici první evropské ekonomické velmoci a prvenství v oblasti výzkumu a vzdělávání.
Jednotlivé části programu jsou zaměřeny na tyto oblasti: •
ekonomická
V rámci programu Agenda 2010 německá vláda přijala opatření, která by měla pomoci „nastartovat“ motor německé ekonomiky. Program zavedl snížení vedlejších pracovních nákladů, výrazné snížení daní, investiční pobídky a také se snažil odstranit nadměrnou byrokracii. Reforma systému financování místních rozpočtů dával větší 10
Agenda 2010, 2004
36
prostor pro investování. Dalším klíčovým tématem bylo zavedení nových úvěrových programů – jsou určeny na modernizaci soukromého bydlení a podporu tvorby nových pracovních míst na úrovni obcí. •
profesní příprava
Cílem federální vlády je zajistit profesní přípravu všem, kteří jsou dostatečně kvalifikovaní a mají o ni zájem. Společně s obchodními asociacemi a odbory se federální vláda bude snažit tento cíl naplnit. Očekává se, že firmy budou plnit své povinnosti a poskytovat školení svým zaměstnancům ve svém vlastním zájmu. Vláda totiž odstranila byrokratické překážky a firma již nemusí žádat o udělení povolení k poskytování školení. •
daňová oblast
Od 1. ledna roku 2004 byla v rámci programu Agenda 2010 výrazně snížena daňová zátěž občanů a firem. Celkem daňoví poplatníci ušetří 15 biliónů eur. V roce 2004, základní sazba daně z příjmu byla snížena na 16 %, maximální daňová sazba (jedná se o progresivní zdanění) činí 45 %. Příjmy do 7.664 euro měsíčně nepodléhají zdanění. Redukce daňové zátěže měla vést ke stimulaci soukromé spotřeby a investiční činnosti firem. To mělo následně vyústit ve zvýšení ekonomického růstu a zaměstnanosti. Od 1. ledna roku 2005 bylo uzákoněno další snížení daní celkem ve výši 6,5 bilionu eur. Došlo tak k poklesu míry zdanění příjmů na 15 %, maximální daňová sazba 42 %. Ještě před pěti lety činila míra zdanění příjmů necelých 26 % s maximální hranicí 53 %. Na nižším zdanění tedy ušetří všichni daňoví poplatníci. Nejvíce se však tato redukce vyplatí zaměstnancům, rodinám s nízkými a průměrnými příjmy a také malým a středním firmám. Následující tabulka č. 6 porovnává zdanění v roce 2003 a 2004. Je evidentní, že u nízkopříjmových skupin obyvatel došlo k nejvyšším daňovým úsporám.
37
Tabulka č. 6
Zdroj: Agenda 2010, English edition 2004 (unofficial translation), Press and Information Office of the Federal Government, 11044 Berlin, downloaded 15. 7. 2006-07-19 http://www.german-embassy.org.uk/Agenda_2010_brochureengl.pdf
•
vzdělání a výzkum
Za posledních 5 let zvýšila německá federální vláda výdaje na vzdělání a výzkum o 25 % na částku více než 9 biliónů eur v roce 2003. V roce 2004 došlo k dalšímu navýšení výdajů na 9,7 biliónů eur. Je však nutno podotknout, že pouze finanční prostředky nestačí k celkovému zlepšení úrovně vzdělávacího systému. Na přelomu tisíciletí mezinárodní studie odhalily některé nedostatky ve vzdělávacím systému Německa. Ve zprávě bylo konstatováno, že německé školství není schopno poskytnout všem dětem a mladým lidem dostatek podpory, kterou potřebují k rozvoji svých individuálních schopností. Tyto nedostatky byly zjištěny jak v přístupu k dětem
38
s obtížemi při osvojování nových znalostí, tak i v přístupu k dětem nadaným. Dále bylo konstatováno, že v Německu více než ve srovnatelně vyspělých zemích, je sociální původ dětí determinujícím faktorem pro jejich další úspěch ve škole a následně v profesní dráze. V mezinárodním srovnání se německé univerzity staly za posledních několik desítek let méně atraktivními pro studenty ze zahraničí. Také podíl studentů, kteří odcházejí studovat na vysoké školy, je v komparaci se současným průměrem OECD (47 %) mnohem nižší a činí 35 %. Podstatou reformy v této oblasti je snaha vylepšit odbornou přípravu učitelů. Dále bylo rozhodnuto o vytvoření nezávislé vzdělávací agentury. Německá vláda se také zaměřila na výzkum v oblasti informačních technologií a biotechnologií. Klíčovým kritériem při posuzování, zda financovat jednotlivé projekty, bude skutečnost, zda realizace těchto projektů bude mít vliv na zvýšení ekonomického růstu či zaměstnanosti. Graf č. 6 ilustruje vzestupnou tendenci při investování do vzdělání a vývoje v průběhu 90. let. Graf č. 6
Agenda 2010, English edition 2004 (unofficial translation), Press and Information Office of the Federal Government, 11044 Berlin, downloaded 15. 7. 2006-07-19 http://www.german-embassy.org.uk/Agenda_2010_brochureengl.pdf
39
•
trh práce
V předchozích částech diplomové práce již bylo popsáno, že Německo se od počátku 90. let potýkalo s problémem vysoké nezaměstnanosti. Ze statistických údajů dále vyplývá, že průměrná doba nezaměstnanosti byla delší než v jiných zemích. Proces hledání nového zaměstnání byl příliš dlouhý a komplikovaný. Navíc paralelně existující vysoká nezaměstnanost a poskytování dávek v rámci systému sociálního zabezpečení se ukázalo být dlouhodobě neudržitelné. Především z těchto důvodů se německá vláda rozhodla představit a posléze schválit zákony zaměřené na modernizaci pracovního trhu, tzv. Hartzovy zákony, které by měly otevřít možnosti k novým pracovním příležitostem. Personální agentury a pracovní centra by měla přispět k rychlejšímu umísťování uchazečů na nová pracovní místa. Dále byla zavedena speciální pomoc pro vytváření nových firem – přechodné granty a podpora pro začínající podnikatele („Ich-AG“, nebo Me plc). Jejich prostřednictvím by tak spousta dříve nezaměstnaných lidí měla začít s podnikáním. Součástí reformních zákonů jsou programy nabízející až 100 tisíc euro na podporu tvorby trvalých pracovních míst v malých a středních podnicích. Od 1. března 2004 došlo k rozšíření těchto kapitálových programů ve smyslu poskytování finanční grantů podnikům podporujících vznik nových pracovních míst nebo ochranu těch stávajících. Od 1. ledna roku 2005 vešla v účinnost reforma stávajícího systému dávek sociálního zabezpečení. Byla zavedena nová dávka podpory v nezaměstnanosti (Unemployment Benefit II), která bere více v úvahu rodinnou situaci nezaměstnaného, než tomu bylo předtím. Byly také stanoveny limity pro maximální výši dávek. Například tříčlenná rodina může obdržet měsíční dávku maximálně ve výši 207 eur v západním Německu a 199 eur v bývalé SRN, což značně zvyšuje motivaci lidí k hledání zaměstnání.
•
zdravotní péče
V Německu náleží všem občanům, kteří platí povinné zdravotní pojištění, právo na poskytnutí základní zdravotní péče (bez ohledu na jejich věk, příjem nebo pohlaví). To samozřejmě znamená vysoké náklady pro zdravotní pojišťovny, jejichž příjmy se naopak v poslední době kontinuálně snižovaly. Jedním z důvodů je vysoká míra
40
nezaměstnanosti způsobená nedostatečným ekonomickým růstem. Další problém, se kterým se německé zdravotnictví musí vypořádat, je postupný nárůst průměrného věku německé populace a s tím související nedostatek mladých lidí, kteří by přispívali do systému. Zároveň se náklady na zdravotní péči neustále zvyšují paralelně s rozvojem nových léčebných metod, jejichž aplikace je často velmi finančně náročná. Německý systém zdravotnictví se také potýkal s problémem neefektivní struktury zdravotnických zařízení, což se následně projevilo v nadměrném růstu nákladů na zajištění jejich fungování. Balíček reformních opatření týkajících se zdravotnictví byl schválen vládou i opozicí na podzim roku 2003, účinným se stal od 1. ledna 2004. Jeho hlavním cílem byla snaha redukovat nadměrné výdaje na zdravotnictví zvýšením konkurence v sektoru zdravotnictví a také prostřednictvím přenesení větší odpovědnosti na jednotlivce. V roce 2004 došlo ke snížení odvodů na zákonné zdravotní pojištění o 10 biliónů eur. Do roku 2006, roční redukce odvodů se vyšplhala až na 23 biliónů eur. Výsledkem bylo snížení průměrné míry pojištění na 14 % z hrubého příjmu v roce 2004 a na 13 % v roce 2005. Tato redukce by měla do budoucna zajistit finanční udržitelnost německého systému zdravotnictví. Úspory byly rovnoměrně rozděleny jak mezi zdravotní pojišťovny, zdravotnická zařízení, tak také mezi pacienty. Konkrétním případem snahy o redukci nákladů ve zdravotnictví bylo zavedení tzv. zdravotní karty od počátku roku 2006. Tato karta byla vystavena každé pojištěné osobě a jsou na ní evidovány informace o pacientovi. Tímto se má zabránit opakovanému podávání léků a dalším neefektivním procedurám. Dále byly zavedeny čtvrtletní poplatky ve výši 10 eur za návštěvy u praktického lékaře a dentisty. Poplatky nejsou účtovány při preventivní prohlídce a neplatí je ani děti a mladí lidé do 18 let. Došlo i ke změně financování u příspěvku v mateřství – prostřednictvím zvýšení daně z tabáku. Některé dávky byly úplně zrušeny (např. pohřebné), nebo výrazně sníženy.
41
•
penzijní systém
V důsledku vyšší kvality zdravotní péče a lepší životní úrovně se lidé dožívají stále vyššího věku. Toto obecné pravidlo platí pro všechny ekonomicky vyspělé země včetně Německa. Následkem je však skutečnost, že lidé pobírají důchod zhruba o třetinu déle, než tomu tak bylo v roce 1960. Zatímco dnes připadají na 1 penzistu 4 lidé v produktivním věku, v roce 2030 to budou pouze 2 lidé. V současné době žije v Německu 13,5 miliónu důchodců. V roce 2030 se počet lidí v produktivním věku (15 – 64 let) sníží o 7 miliónů. Naproti tomu, počet lidí pobírajících důchod bude v té době dosahovat 22 miliónů. V souvislosti se skutečností, že v důsledku vysoké nezaměstnanosti méně lidí přispívá do systému penzijního pojištění a navíc mnoho občanů odešlo do předčasného důchodu, reforma stávajícího penzijního systému byla nevyhnutelná. V rámci reformy bylo stanoveno, že základním pilířem penzijního systému i nadále zůstává důchodové pojištění. To muselo být podpořeno ještě dalším pilířem – kapitálovým pojištěním. Prvním reformním krokem bylo zavedení kapitálově financovaného systému v roce 2002. Příspěvky občanů do tohoto systému jsou osvobozeny od zdanění, což značně zvýšilo jeho atraktivitu. V roce 2004 nedošlo k valorizaci důchodů. Od roku 2005 byl roční nárůst počítán na základě změny poměru mezi těmi, kdo do systému přispívají (lidé v produktivním věku) a mezi těmi, kteří ze systému čerpají finanční prostředky (lidé v poproduktivním věku).
•
podpora rodin s dětmi
Tato část reformy je zaměřena na podporu slučitelnosti rodinného a pracovního života. V rámci agendy 2010 bylo rozhodnuto, že od roku 2005 bylo z obecních rozpočtů vyčleněno celkem 1,5 biliónu eur ročně na zajištění péče pro děti do 3 let (mateřské školy). Pokud se týče podpory rodin s dětmi, došlo k výraznému navýšení finančních částek
42
věnovaných na tuto oblast. V roce 1998 bylo na rodinnou politiku poskytnuto 40 biliónů eur, v roce 2003 to bylo již 59 miliónů eur. V roce 1998 činila výše měsíčního přídavku na první a druhé dítě 112 eur a 154 eur na každé další dítě. V roce 2003 to bylo již 154 eur na každé dítě a 179 eur na každé čtvrté a další dítě. Také stále větší množství studentů je příjemcem státního grantu. Výše příspěvků na bydlení vzrostla ze 110 eur v roce 1998 na 160 eur v roce 2002. Rodiny s dětmi profitovaly i z nově přijaté daňové reformy. Od ledna roku 2005 mají nízkopříjmové skupiny občanů nárok na dodatečnou měsíční dětskou dávku až do výše 140 eur.
43
5. Hartz a jeho vize reformy německého sociálního státu
Již několikrát jsem se v průběhu diplomové práce zmínila o tzv. Hartzových reformách jako nejdůležitější součásti programu Agenda 2010. Proto by bylo vhodné se blížeji seznámit s osobou Petera Hartze, který je v Německu považován za hlavního autora reforem a po němž byly následně pojmenovány.
Dr. Peter Hartz dnes patří na mezinárodní scéně k osobnostem, které bychom měli znát. Narodil se 9. srpna 1941 v Sársku.
11
Poté, co ukončil studium podnikové ekonomie,
začal svou profesní kariéru v oblasti prodeje. Již v pětatřiceti letech převzal funkci ředitele pro pracovní otázky v sárských ocelárnách. Brzy poté byl ocelářský průmysl vystaven nemilosrdnému racionalizačnímu procesu. Při tomto výrazném zeštíhlení zaniklo několik tisíc pracovních míst. A Peter Hartz se tehdy prokázal jako aktivní, kreativní člověk s mnoha nekonvenčními nápady, který dokázal lidem nabídnout přijatelnou náhradu. Založením ocelářské nadace vznikla v Německu ve své době první společnost pro udržení zaměstnanosti, jejímž cílem bylo kompletně restrukturalizovat rozložení pracovních míst v rámci jednoho oboru a jedné spolkové země – Sárska. Od roku 1993 je jméno Petera Hartze spojováno v souvislosti s obnovou personální politiky v koncernu Volkswagen. V době nástupu do této funkce měl Volkswagen pouze v Německu přebytek 30 tisíc zaměstnanců, a to i po několika měsících, kdy byly uzavírány pouze termínované pracovní smlouvy na kratší dobu a cíleně se zvýšil počet předčasných odchodů do důchodu. Zavedením čtyřdenního pracovního týdne, doprovázeným poměrně podstatným snížením platů, ale zároveň i realizací nových personálních koncepcí, mohl být tento přebytek vyřešen bez propouštění. Šlo také o záchranu celého regionu – Wolfsburgu a jeho okolí.
11
Schuster, 2003
44
Později sestavil Peter Hartz na základě důkladných úvah o preventivních opatřeních k udržení zaměstnanosti ucelenou podnikatelskou koncepci, která byla zveřejněna roku 1996 pod názvem „dýchající podnik“. Městu Wolfsburg slíbil Hartz vytvoření koncepce, která měla pomoci snížit nezaměstnanost v regionu na polovinu. Na základní činnost, tradiční výrobu automobilů, měl region Wolfsburg navázat novou, dynamickou sítí pracovních příležitostí v jiných více či méně souvisejících oborech. Výsledek byl skvělý – a stal se vzorem pro mnoho dalších iniciativ, které pak dosáhly podobných úspěchů. Na realizaci své vize pracoval Hartz dlouho předtím, než ho německý spolkový kancléř Gerhard Schröder jmenoval do čela nově sestavené a brzy všeobecně známé komise, která měla vypracovat návrhy reformy německého trhu práce. Výsledkem byly již zmiňované Hartzovy zákony, které se snaží o nastartování německé ekonomiky a redukci nezaměstnanosti. Ve své knize Job revolution popisuje Peter Hartz úvahy, jakým způsobem se lze vypořádat s vysokou nezaměstnaností. 12 Tyto názory a své zkušenosti bohatě využil při vytváření ucelené koncepce reforem v Německu.
Samotný pojem job revolution
vychází z vysokého stupně adaptace na pracovním trhu. Zjednodušeně to znamená, že práci lze vykonávat částečně doma, částečně v podniku, zčásti během přesunů a na cestách. Díky novým komunikačním prostředkům už nebude tak důležité, kde se právě nacházíme. Zároveň budou mít pracovníci nejrůznější zdroje příjmů: odměny za projekty a splnění programu, platby na základě smluv na dobu určitou, podíly ze zisku, časové cenné papíry, opce na akcie a stále více výnosů z návratných investic do vlastního lidského kapitálu. Samostatnost se stane přirozenou podstatou práce, vzdálenosti budou naopak nepodstatné. Konkurenty i obchodní partnery lze nalézt brzy ve všech částech světa. Dle Petera Hartze je problém nezaměstnanosti řešitelný, avšak netvrdí to povrchně optimistickým tónem, nýbrž vychází ze své dlouholeté praxe a z prosazování nových myšlenek. Na tomto místě bych chtěla uvést ve zkratce hlavní úvahy obsažené v knize, 12
Hartz, 2003
45
které charakterizují Hartzův inovátorský přístup ke změně pracovního trhu. Úvahy zároveň
naznačují
řešení,
jakým
způsobem
se
vypořádat
s problematikou
nezaměstnanosti.
•
Rok 2010 už dávno začal
Více než 100 let se organizace světa práce točila kolem otázky, jak zaměstnance lépe chránit před sociálními riziky. Svět se ovšem mění překotným tempem. Větší šanci obstát mají země a podniky, které se umějí odpoutat od zaběhnutých stereotypů a „popustit otěže“. Budoucnost patří těm, kdo sázejí na vyspělost zaměstnanců, na jejich schopnosti, iniciativu a ochotu učit se novým věcem.
•
Kde vzít nová pracovní místa?
Celý svět se postupně stává jedním velkým tržištěm. To znamená, že o zaměstnáních rozhodují zákazníci. Klíčovým úkolem je vytvořit inteligentní formy zaměstnanosti, nové systémy odměňování, pružnější časové modely a perspektivy pro budoucnost. Je nutné aktivně ovlivňovat stav zaměstnanosti, ne si jenom pasivně stěžovat na její pokles.
•
Společnost jedné desetiny
Nejnápadnější změnou za posledních 100 let je snížení podílu času, který člověk za svůj život věnuje výdělečné činnosti, z více než 30 % v roce 1900 na dnešních necelých 10 %. Dospělo se k jisté hranici. Tato strukturální změna má dalekosáhlé důsledky. Se všemi změnami bude nevyhnutelné se vyrovnat. Protože s sebou přinášejí růst životní úrovně, lze očekávat jejich kladné přijetí. Je zapotřebí produktivnějších modelů výdělečné činnosti, abychom mohli životní úroveň dále zvyšovat. Průměrná délka života stoupla téměř o 20 let, v zaměstnání strávíme zhruba o 10 let méně a roční pracovní doba se jednoduše zkrátila zásluhou delších dovolených, kratší
46
týdenní pracovní doby a velkorysého uvolňování z práce. Při naději na dožití činící 80 let a tedy 700 tisíc hodin, z nichž zaměstnání věnujeme 40 let a trávíme v něm ročně necelých 1500 hodin, klesá podíl výdělečné činnosti v životě člověka pod 10 %. Pokud dosavadní pravidla a zvyklosti byly vytvářeny za situace, kdy člověk strávil výdělečnou činností 30 až 40 % svého života, nyní, kdy tento podíl klesl na necelých 10 %, se pak jeví jako nutné celý model přepracovat. Oněch 10 % života strávených v práci, jež mají financovat celých 100 % lidského života, si vyžaduje efektivnější výkony a systémy.
•
Podnikatelem může být každý
Trhy překonaly vzdálenosti a pomohly zpřístupnit výrobky i služby z celého světa každému jednotlivci. Technologie předběhly dobu. Procesy se zrychlily a zefektivnily, umožnily masovou produkci a spotřebu. Rychlost se stala produktivní silou. Obě dimenze, technika a rychlost, určovaly úspěšnost podnikatele. Vedle nich ale neustále vzrůstá význam třetí dimenze – emociální kvality. Ta je neoddělitelně spojena s individualitou a emocionalitou jedince. Úspěch bude mít jen ten, kdo dokáže při jednání se zákazníkem volit individuální přístup a získat si ho.
•
Job families – sbohem tradičním povoláním
Pevně vymezené úkoly a jasně strukturovaný profesní a kariérní vzestup – obojí se stále zřetelněji stává záležitostí minulosti. Budoucnost patří tzv. široké síti job families. Tato společenství sdružují pracovníky stejných schopností, kteří v rámci podniků, regionů či globálních sítí usilují o naplnění společného cíle, jímž je hodnota pro zaměstnance, tedy zajištění životnosti a rozvoje vlastních zaměstnání a příjmů z nich plynoucích. V job families vznikají virtuální sociální vazby podporující soudržnost jejich příslušníků a přitahující členy nové.
•
Spoluúčast zaměstnanců – motor tvorby hodnot
47
Zaměstnance můžeme přimět k vyšší tvorbě hodnot tím, že budeme financovat jejich příští příjmy ve větší míře z přírůstků tvorby hodnot. K tomu ovšem potřebujeme nové systémy odměňování, nové formy účasti na činnosti podniku. Do těchto kategorií patří třeba podíly na hospodářském výsledku, široká mzdová pásma, časové cenné papíry a plány poskytování akcií – pobídky, jež současně zaručují stálost nákladů.
•
Od spolurozhodování ke spoluřízení
Praxe ukazuje, že spolurozhodování stále výrazněji přesahuje oblast ochrany zaměstnanců a posouvá se k tématům týkajícím se vývoje podniku a perspektiv zaměstnanosti. Rozrůstá se profil požadavků kladených na zástupce zaměstnanců. Koncepční práce dnes vyžaduje mnohem větší míru spoluodpovědnosti za podnikatelská rozhodnutí.
•
Jak lze zvýšit zaměstnanost
Důležitým prvkem job revolution se stane zásadní proměna klasických základních struktur v klíčových průmyslových oborech. Konkurenceschopnost závodů s vysokými náklady bude poměřována podle toho, zda v nich bude i nadále možné získávat nová pracovní místa.
Tyto úvahy nám přiblížily, z jakých přístupů se snažila Hartzova komise vycházet při koncipování reformní politiky aplikované v Německu od roku 2003. Z předchozích odstavců je zřejmé, že se jedná o nový přístup reagující na měnící se faktory v rámci celosvětového pracovního trhu.
48
6. Koncept reformy Hartz I – Hartz IV V této kapitole se pokusím nastínit podstatu a hlavní body tzv. Hartzových reforem, které jsou součástí programu Agenda 2010 a byly přijaty v reakci na pomalý růst německé ekonomiky, na nepříznivou situaci na pracovním trhu a v neposlední řadě také na krizi tzv. německého státu blahobytu. Analyzuji jednotlivé části reformy, podrobněji se zaměřím především na zákon Hartz IV, který byl provázen největšími projevy nesouhlasu široké veřejnosti. Oblast reforem rozdělím na 3 různé sekce. Nejprve se budu zabývat reformou největší veřejné instituce v Německu s téměř 90 tisíci zaměstnanci (Veřejná služba zaměstnanosti, Public Employment Service, dále jen PES). Poté se zaměřím na zásadní změnu systému pojištění v nezaměstnanosti. Za třetí představím nové nástroje přijaté s cílem zvýšit nabídku lidí na trhu práce.
V roce 2003 časopis West European Politics otiskl článek zaměřený na deskripci německé ekonomiky na počátku 21. století.
13
Německo bylo charakterizováno jako země, která
není schopna pokračovat v nezbytných reformách v reakci na klesající ekonomickou výkonnost. V této době bylo ještě sestavení Hartzovy komise vnímáno jako politický tah kancléře Schrödera s cílem zvítězit v nastávajících volbách. Nyní, čtyři po zveřejnění zprávy komise v srpnu roku 2002, Hartzovy reformy se zdají být nejambicióznějším reformním projektem Německa v oblasti sociální politiky od konce 2. světové války. Názory veřejnosti na tuto reformu jsou však diametrálně odlišné. Pro optimisty znamená reforma první krok Německa ve snaze vymanit se z ekonomické stagnace a dokázat, že země je připravena na fundamentální reformy. Pro pesimisty bude výsledkem reformy buď důkaz, že rozsáhlý institucionální systém je příliš ohromný na to, aby Německu bylo umožněno dosáhnout prostřednictvím těchto reforem nějakého výsledku, nebo fakt, že reformy naopak zašly příliš daleko a otevřely tak „Pandořinu skříňku“ v souvislosti s celkovou deregulací ekonomiky. Osobně se domnívám, že se do budoucna potvrdí spíše vize optimistů, než-li pesimistů.
13
Kemmerling, Bruttel, 2005
49
Samotná Hartzova komise byla sestavena kancléřem Schröderem s cílem reformovat organizaci PES a také politiku zaměstnanosti. Ustanovení komise bylo přímou reakcí na zprávu od Německého federálního auditu, který odhalil podvody úředníků PES. Ti zkreslovali statistiku ve snaze vykazovat lepší výsledky při umísťování uchazečů o zaměstnání. Vzhledem k chronickým deficitům v rozpočtu instituce a také nízké úrovni efektivnosti byl skandál s falzifikací statistik poměrně často přetřásán německými médii. Schröder využil příležitosti a jmenoval tzv. Komisi pro moderní služby na pracovním trhu, která vešla ve známost pod názvem Hartzova komise (byla pojmenována po jejím předsedovi Peteru Hartzovi, personálním řediteli Volkswagenu – viz. 5. část seminární práce). Patnáctičlenná komise byla složena ze členů mající zkušenosti v mnoha rozličných oblastech – vědců, představitelů poradenských firem, velkých podniků i politiků. Strategie komise byla odlišná od dřívějších snah o reformu tripartitních přístupů praktikovanou v Německu od roku 1998 do roku 2001. Ta byla založena především na snaze najít řešení krize pracovního trhu v rámci účastníků tripartity. V porovnání s touto snahou byl úkol Hartzovy komise úžeji vymezen, hlavním cílem bylo navrhnout institucionální reformu PES a účinnější aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti. Naopak původním úkolem této komise nebyla liberalizace pracovního trhu. Po šesti měsících (v roce 2002) komise presentovala svou zprávu, která se skládala ze 13 různých modulací reformy. Kancléř Schröder učinil z Hartzových reforem jednu ze svých největším priorit v rámci svého druhého volebního období a slíbil implementaci reforem bez velkých ústupků, zejména odborům nebo koaličnímu partneru (Zelení). Následovaly veřejné diskuse a obtížná jednání, obzvláště s Křesťanskými demokraty, kteří museli podpořit reformy v Druhé komoře parlamentu. Výsledem hlasování bylo schválení dvou třetin původně navrhovaných modulací, zbylá třetina nebyla přijata. Součástí nepřijaté části reforem bylo např. začlenění amerického typu bonusového systému do pojištění v nezaměstnanosti pro ty zaměstnavatele, kteří mají nízké míry propuštěných pracovníků.
50
6.1 Struktura Hartzových reforem Návrhy Hartzovy komise byly parlamentem rozděleny celkem do čtyř zákonů, obvykle známých jako Hartz I, II, III a IV. Hlavní obsah zákonů je shrnut v tabulce č. 7. V této části se nebudu zaměřovat na každý zákon jednotlivě, ale spíše popíši výstupy zákonů, které lze obecně rozdělit do tří oblastí: organizační reformu PES, reformu systému pojištění v nezaměstnanosti a zavedení nástrojů na zvýšení nabídky na trhu práce. Tyto tři pilíře mají potenciál změnit německý pracovní trh a stát blahobytu více do hloubky. Tabulka č. 7 Čtyři Hartzovy zákony Hartz I (v účinnosti od 1. ledna 2003) -
Personální agentury (Personnel Service Agencies)
-
přísnější definice „vhodné“ práce
Hartz II (v účinnosti od 1. ledna 2003) -
zavedení Mini-Jobs
-
programy na podporu podnikání Ich-AG (Me plc.)
Hartz III (v účinnosti od 1. ledna 2004) -
interní organizační reforma PES
Hartz IV (v účinnosti od 1. ledna 2005) - reforma systému podpory v nezaměstnanosti a sociální pomoci
Zdroj: Kemmerling, A., Bruttel O. (2005): New Politics in German Labour Market Policy? The Implications of the Recent Hartz Reforms for the German Welfare State, ISSN Nr. 1011-9523, downloaded 18. 7. 2006, http://www.wz-berlin.de/ars/ab/pdf/DP_SP_I_2005-101.pdf
51
6.1.1 Organizační reforma PES Jak již bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, rozhodujícím momentem pro sestavení Hartzovy komise byl skandál spojený s PES, a z toho vyplývající nutnost tuto instituci co nejdříve reformovat. Původní PES byla vnímána jako velká a neefektivně fungující veřejná instituce, jejíž pravomoce byly omezeny zákonem a regulacemi. Hartzovy reformy měly proto přispět ke zvýšení efektivnosti organizace v rámci německého pracovního trhu. Německá PES byla rozdělena do 10 regionálních ředitelství a 180 místních úřadů. V komparaci s dalšími většími státy OECD zůstala PES v Německu relativně hodně centralizovanou národní institucí. Návrhy Hartzovy komise, které se nakonec staly podstatou zákona Hartz III, se snažily především o změnu vnitřní struktury organizace. Původně byla PES řízena v rámci tripartitního systému tvořeného 50 člennou komisí. Toto řízení bylo po reformě nahrazeno manažerskou radou volenou na 5 let a výkonným ředitelem. Tripartitní administrativní rada byla nahrazena dozorčí radou s lepším přístupem k informacím. Výraznou změnou PES bylo zavedení tržního mechanismu do uzavírání kontraktů se zaměstnanci. Dříve totiž PES nikdy nezprostředkovávala školení nebo programy na tvorbu pracovních míst přímo uchazečům, ale vždy nejprve kontaktovala soukromé firmy, které pak tyto služby nabízely. Často se pak stávalo, že pracovní místa byla přidělována na základě osobních kontaktů s pracovníky soukromé firmy. Novinkou je zavedení tzv. personálních agentur (Personnel Service Agencies, dále jen PSAs). Tyto PSAs mohou být provozovány buď soukromě nebo v kooperaci s místním úřadem práce14. Jedná se o veřejně financovanou personální agenturu, která přijímá uchazeče o zaměstnání od místní PES. 15 PSAs přijímají platby od PES výměnou za to, že zprostředkují zaměstnání uchazečům nebo je dočasně propůjčí soukromé firmě.
14
Schneider, 2004
15
Kemmerling, Bruttel, 2005
52
6.1.2. Reforma systému podpor v nezaměstnanosti Zatímco organizační reforma PES byla relevantním tématem spíše z hlediska politického, reforma systému podpor v nezaměstnanosti se stala hlavním tématem k veřejné diskusi 16 . Ačkoliv jméno Hartz bylo obecně spojeno se všemi reformami, až sousloví Hartz IV vyvolalo u veřejnosti největší obavy. Před reformou existovaly v Německu tři druhy dávek pro nezaměstnané osoby: podpora v nezaměstnanosti, pomoc v nezaměstnanosti a sociální pomoc. Systém podpor v nezaměstnanosti je v Německu založen na pojistném principu, na základě kterého připívají do fondů pojištění v nezaměstnanosti rovnocenně jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé (obě skupiny platí 3,25 % z hrubé mzdy). V případě nezaměstnanosti obdrželi bývalí zaměstnanci podporu ve výši 60 % z čistého výdělku v posledním zaměstnání (67 % při péči o nezletilé dítě) po dobu až 32 měsíců. Délka pobírání dávky se odvíjela od věku uchazeče a doby, po kterou byl zaměstnán během posledních 7 let. V okamžiku, kdy uběhla doba pro poskytování podpory v nezaměstnanosti, uchazeč měl poté nárok na pomoc v nezaměstnanosti, která dosahovala výše 53 % jeho čistého výdělku v posledním zaměstnání (nebo 57 % při péči o nezletilé děti). Zatímco podpora v nezaměstnanosti byla hrazena z pojištění a doba poskytování byla časově omezena, pomoc v nezaměstnanosti byla financována z daní a doba poskytování nebyla časově vůbec omezena. Vedle podpory a pomoci v nezaměstnanosti existovala ještě sociální pomoc, za jejíž poskytování byly odpovědny místní úřady a která sloužila jako poslední možná dávka poskytovaná v Německu v rámci systému sociálního zabezpečení. Sociální pomoc byla obvykle vyplácena těm uchazečům, kteří neměli nárok na výplatu podpory ani pomoci v nezaměstnanosti, neboť pro jejich poskytnutí museli uchazeči po určitou dobu přispívat do systému sociálního zabezpečení (a mít tedy zaměstnání). Sociální pomoc měla zajistit alespoň minimální životní úroveň nad hranicí chudoby a byla vyplácena po neomezenou dobu. Pro získání představy o tom, jak moc štědrý byl německý systém pojištění
16
Hartz IV se stalo nejčastěji používaným slovem v Německu v roce 2004. Bylo to zjištěno Institutem pro německý jazyk.
53
v nezaměstnanosti před reformami, lze využít srovnání systémů v rámci států OECD.
17
Následující graf č. 8 uvádí průměrnou výši dávek v nezaměstnanosti v relaci k průměrného pracovnímu výdělku v průběhu 60 měsíců v 21 členských zemích OECD v roce 2002. Do výše dávek jsou zahrnuty podpora i pomoc v nezaměstnanosti, abstrahujeme od sociální pomoci. Podle této relace patřilo Německo k zemím s vůbec nejštědřejším systémem pojištění v nezaměstnanosti společně s Belgií, Finskem, Francií a Dánskem. S průměrným podílem dávek na pracovním příjmu ve výši 67 % Německo hodně převyšovalo průměr OECD , který činil 41 %. Graf č. 8 Průměrná výše dávek v nezaměstnanosti v relaci k průměrnému pracovnímu výdělku v průběhu 60 měsíců v roce 2002
17
Wunsch, 2004
54
Je zřejmé, že takto štědře nastavený systém byl příčinou mnoha problémů.
18
Zavedení
dvou paralelně existujících systémů podmíněných potřebností osob, které z těchto systémů čerpaly prostředky, bylo těžko ekonomicky zdůvodnitelné (jedná se o pomoc v nezaměstnanosti a sociální pomoc). Paralelní struktury jsou vždy finančně velmi náročné, obzvláště v tomto případě, kdy uchazeč měl nárok na pomoc poskytovanou současně oběma systémy. Na tuto skutečnost poukázala Akademická rada Německého federálního ministerstva pro ekonomiku a práci. Rada argumentovala, že výše dávek poskytovaných státem měla charakter jakési minimální mzdy, a proto ovlivňovala mzdová vyjednávání. Navíc problém byl v samotném systému, který byl značně demotivační především pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Dávky byly totiž poskytovány pouze v případě, kdy uchazeč ztratil zaměstnání, ale byly okamžitě zrušeny, pokud si uchazeč našel novou práci. Pro uchazeče bylo tedy výhodné přijmout nové zaměstnání pouze v situaci, kdy jeho nová mzda převyšovala výši státem poskytované dávky. V opačném případě pro něj bylo lepší dále pobírat veřejné transfery, které pro něj znamenaly jakýsi alternativní, státem poskytovaný příjem.
Prostřednictvím zákona Hartz IV došlo k radikální změně systému. Zaprvé, podpora v nezaměstnanosti
vztažená
k
předchozímu
příjmu
se
nyní
nazývá
podpora
v nezaměstnanosti I a doba jejího poskytování je omezena na maximum 12 měsíců (18 měsíců pro osoby starší 55 let). Po uplynutí této lhůty mají uchazeči nárok na tzv. podporu v nezaměstnanosti II, jejíž výše je fixována na úroveň dřívější sociální pomoci, a proto není závislá na předchozím příjmu. Stanovení výše dávky nezávisle na předchozím příjmu představuje největší změnu oproti původnímu německému systému, neboť pracovníci, kteří měli vysoké příjmy před ztrátou zaměstnání, budou nyní čelit poměrně drastickému poklesu výše podpory v komparaci s dřívější dávkou pomoci v nezaměstnanosti, která se vztahovala k předchozímu příjmu a byla vyplácena po neomezenou dobu. Výše podpory v nezaměstnanosti II pro dospělou osobu v jednočlenné domácnosti činí 345 euro měsíčně v západním Německu a 331 ve východní části. Všechny osoby, které jsou klasifikovány jako práceschopné, obdrží tuto novou dávku, zatímco sociální pomoc bude určena pouze těm, kteří nemohou pracovat více než 3 hodiny denně (přímým důsledkem 18
Lohse, 2005
55
bylo statistické zvýšení počtu oficiálně registrovaných uchazečů o zaměstnání, které překročilo 5 miliónů osob v lednu roku 2005). Osobám, které byly před reformou příjemci dávek sociální pomoci, bude poskytnuto více peněz a umožněn přístup do personálních agentur. Na organizaci a vyplácení podpor v nezaměstnanosti II dohlíží místní úřady PES a obecní úřady. V některých případech dokonce obecní úřady převzaly veškerou odpovědnost za funkčnost systému podpor v nezaměstnanosti II.
6.1.3 Aktivní politika zaměstnanosti Třetí okruh Hartzových reforem se koncentruje na podporu málo efektivní nabídky práce na německém pracovním trhu. Z evropské perspektivy má sice Německo relativně vysokou míru zaměstnanosti - jako jedna z mála zemí EU splnilo průběžný cíl Lisabonské strategie, tj. 65% zaměstnanost v roce 2005, ale potýká se s problémem vysoké nezaměstnanosti u nízko kvalifikovaných skupin pracovníků. Graf č. 9 ilustruje úroveň míry nezaměstnanosti v EU 15 pro nízko kvalifikované skupiny pracovníků v roce 2003. Z údajů vyplývá, že Německo mělo v daném roce druhý nejvyšší podíl pracovníků s nízkou kvalifikovaní mezi celkovým počtem nezaměstnaných.
Graf č. 9
Standardizované míry nezaměstnanosti19 v EU 15 pro nízko kvalifikované pracovníky v roce 2003
19
V souladu s metodikou Eurostatu se vyjadřují jako procentuelní podíl počtu nezaměstnaných osob na pracovní síle (definice 0ECD).
56
Zdroj: Eurostat, 2005, http://www.eurostat.com
Proto se také Hartzova komise zaměřila na podporu nabídky práce, a to především na nízko- kvalifikované skupiny pracovníků, u nichž dosahují míry zaměstnanosti obzvlášť nízké úrovně. Za tímto účelem je nutno vytvořit nové programy a nástroje, které by snížily daňové zatížení pracovníků a podnikatelů s nízkými příjmy a zároveň přilákaly na pracovní trh nové pracovníky. Cílem komise bylo vytvořit program, jak motivovat uchazeče k přijetí pracovní nabídky nebo jak je přimět opustit tzv. šedou ekonomiku. Vedle těchto cílů, důležitým faktorem byla snaha vytvořit adresný systém pomoci v nezaměstnanosti, jehož prostřednictvím by byl uchazeč motivován skutečně si hledat nové zaměstnání. Zároveň bylo nutné nastavit striktnější režim při stanovení požadavků na uchazeče po dobu pobírání podpory v nezaměstnanosti a také zavést povinnost přijmout nabízené zaměstnání. Mezi hlavní nástroje, které měly zajistit realizaci výše uvedených cílů, patří programy Ich AG a Mini-Jobs. Ich AG byl vytvořen za účelem vytvoření lepších podmínek pro
57
podnikání jako jedné z variant, jak uniknout nezaměstnanosti. Na rozdíl od dřívějších programů, dotace jsou nyní výhodné i pro nízko-kvalifikované uchazeče o zaměstnání. Program Mini-Jobs byl zaveden s cílem usnadnit zaměstnávání osob s nízkými výdělky obecně – není tedy určen jen pro nezaměstnané. Zároveň znamená snížení výše sociálních odvodů pro zaměstnance. Konkrétně jsou všechny výdělky do 400 euro měsíčně u zaměstnanců osvobozeny od daně i sociálních odvodů. Zaměstnavatelé musí platit i u těchto částek daň a příspěvek na sociální odvody celkem ve výši 25 % z hrubé mzdy. Kromě programu Mini-Jobs existuje paralelně také program Midi-Jobs. Při výši měsíčního příjmu mezi 400 – 800 euro musí zaměstnanec platit příspěvky na sociální pojištění, které se pohybují v intervalu od 4 do 21 % z hrubé mzdy, přičemž 21 % se vztahuje k hornímu limitu 800 euro měsíčně. Zavedení programů bylo spojeno s velkým zájmem veřejnosti, proto muselo následně dojít ke stanovení podmínek pro poskytnutí grantu. Pro přístup ke grantu bylo nutné schválení podnikatelského záměru místním úřadem PES. Program Mini-Jobs byl také od počátku hojně využíván, během prvních 3 měsíců bylo vytvořeno 900 tisíc nových pracovních míst. Nicméně se dá očekávat, že značná část těchto nových míst vlastně nahradila dřívější zaměstnání, ve kterých museli zaměstnanci platit vyšší příspěvky do systému sociálního pojištění. Bezprostředně po realizaci reforem navíc míra zaměstnanosti v Německu zůstala konstantní, což jenom podpořilo toto zjištění. Zatímco programy Ich AG a Mini-Jobs (Midi-Jobs) by měly učinit přijetí nového zaměstnání více atraktivním, legislativa přijatá Hartzovou komisí obsahuje také nástroje, jejichž prostřednictvím se zvyšuje tlak na uchazeče, aby nabízené zaměstnání přijali. Ačkoli redukce výše poskytovaných podpor a zkrácení doby jejich poskytování je jistě tou nejvýznamnějším změnou, komise přijala také řadu dalších opatření, která jsou relevantní. Jedním z těchto opatření je definice „vhodné“ práce, která byla změněna společně se zavedením podpory v nezaměstnanosti II. Pokud uchazeč ztratil zaměstnání před více než 1 rokem (18 měsíci u starších pracovníků) a pobírá tedy již podporu v nezaměstnanosti II, je povinen přijmout jakékoli zaměstnání bez ohledu na výši mzdy. Zákon dále explicitně stanovuje, že podřadnost nového zaměstnání s ohledem na formální vzdělání uchazeče nebo dříve zastávané pozice nejsou důvodem pro odmítnutí nabízeného zaměstnání. Navíc výše mzdy může být nižší než místně obvyklé standardy nebo než je stanoveno
58
kolektivními dohodami. Dolní výše mzdy, která je stanovena již jako „nemorální“, se nachází 30 % pod obvyklou mzdou. Změna definice znamená první krok pro změnu orientace německé politiky pracovního trhu a vede k následování anglosaských tradic, pro které je přijetí jakékoli práce lepším řešením než zůstat nezaměstnaným.
6.2 Hartz IV Změna
systému
poskytovaných
dávek
(především
sloučení
dřívější
pomoci
v nezaměstnanosti a sociální pomoci pro osoby schopné neomezeně pracovat do nové dávky podpora v nezaměstnanosti II)20 se neobešla bez reakce ze strany veřejnosti. 21 Ihned po schválení zákona Hartz IV, více než 100 tisíc lidí protestovalo v ulicích velkých měst po několik týdnů. Většina těchto demonstrací byla organizována ve východním Německu. Protesty nebyly vedeny velkými organizacemi jako např. odbory, ale jednalo se o spontánní projevy nespokojenosti lidí, kteří vyjadřovali své obavy z právě schváleného zákona Hartz IV. Skutečnost, že demonstrace se konaly především ve východním Německu, může být snadno vysvětlena. Většina nezaměstnaných ve východním Německu ztratila své zaměstnání po sjednocení Německa a využívala tak velmi štědrý systém pomoci v nezaměstnanosti s neomezenou dobou poskytování. Nicméně, nový zákon znamená značné snížení těchto dávek, a tím pádem také snížení životní úrovně osob závislých na sociálních transferech. Redukce výše podpor v nezaměstnanosti pro dlouhodobě nezaměstnané napovídá, že do budoucna se německý stát blahobytu „zbaví“ velkého podílu závislé populace. Pro některé pozorovatele, obzvláště z řad odborových svazů, představuje redukce podpor v nezaměstnanosti ne příliš dobrý způsob, jak snížit nezaměstnanost ve východním Německu. Jejich názor vyplývá ze skutečnosti, že hlavní příčinou nezaměstnanosti ve východní části země je chronický nedostatek pracovních míst. Většina ekonomů však 20
Lohse, 2005
21
Kemmerling, Bruttel, 2005
59
argumentuje, že nižší úroveň dávek a zkrácení doby jejich poskytování umožní vytvořit nová pracovní místa v nízkopříjmovém sektoru, neboť dojde ke zvýšení rozdílu mezi výší mezd a poskytovaných podpor. Někteří autoři uvádí, že vysoká úroveň transferů před reformou naopak působila jako brzda ekonomického růstu především v bývalé NDR22. Nízká úroveň dávek ovlivní strukturu mezd a zvýší mobilitu práce, obzvláště u dlouhodobě nezaměstnaných osob. Větší a intenzivnější snahy při hledání nového zaměstnání jistě ovlivní mzdová vyjednávání. Je třeba také zmínit, že protesty občanů proti „asociálnosti“ zákona Hartz IV jsou neopodstatněné. Německý sociální systém byl naopak něčím výjimečným v mezinárodním srovnání. Společně s Belgičany a Rakušany, němečtí pracovníci byli jediní ze zemí OECD, kteří měli nárok na pomoc v nezaměstnanosti závislou na výši předchozího příjmu a poskytovanou po neomezenou dobu. Kombinace stanovení dávek v závislosti na výši předchozího příjmu a poskytování sociální dávky po neomezenou dobu byla považována za jednu z hlavních příčin vysoké úrovně strukturální nezaměstnanosti v Německu. Pracovníci z tzv. tradičních odvětví, kteří byli zvyklí na vysoké mzdy (např. v ocelářství, hutnictví), měli pouze malou motivaci k přijetí nového, hůře placeného zaměstnání, pokud zde existoval velmi štědrý systém sociálních transferů.
Reforma systému podpor v nezaměstnanosti v rámci Hartz IV tak byla výsledkem dlouhodobého akademického výzkumu a byla také v souladu s doporučením ekonomů a OECD.
22
Sinn, 2000
60
7. Hodnocení úspěšnosti realizovaných reforem
Je velmi obtížné zhodnotit dopady Hartzových reforem na německou ekonomiku a pracovní trh, neboť nejdůležitější část reforem vešla v účinnost teprve v lednu 2005. Viditelné dopady bude možné analyzovat až během několika následujících let. V této chvíli se mohu zaměřit pouze na krátkodobé dopady, které mohou být výrazně ovlivněny statistickými změnami v registrované míře nezaměstnanosti. Ekonomické předpovědi pro vývoj v roce 2005 předpovídaly počátek zotavení německé ekonomiky, které začalo již na konci roku 2004. Většina výzkumných a veřejných institucí publikujících tyto zprávy během posledního čtvrtletí roku 2004 předpokládala růst HDP z 1,2 % na 1,8 %. Nicméně, později se ukázalo, že tyto odhady byly příliš optimistické. Během roku 2005 se prognózy postupně upravovaly a Evropská komise nebo Mezinárodní měnový fond předpovídaly růst německé ekonomiky o polovinu nižší než byly původní odhady. Pokud se týče zaměstnanosti, je nutno podotknout, že v lednu roku 2004 došlo ke snížení počtu nezaměstnaných o 108 tisíc osob kvůli
přizpůsobení německé metodiky
mezinárodním definicím. Osoby účastnící se rekvalifikací nebo vládou sponzorovaných pracovních programů již nejsou dále počítáni mezi nezaměstnané. Od roku 2005 německá vláda publikuje údaje o nezaměstnanosti v souladu s definicí s Mezinárodní organizací práce (International Labour Organization, ILO). Podle této definice jsou mezi zaměstnané počítány i osoby, které pracují alespoň 1 hodinu týdně, zatímco německá verze definice dříve počítala mezi zaměstnané pouze osoby pracující alespoň 15 hodin týdně. Nový způsob evidence tedy sníží počet nezaměstnaných osob v Německu v roce 2005 o 700 tisíc osob.23 Vzhledem k měnícím se statistickým metodám je tedy velmi obtížné určit, jaké změny na trhu práce jsou či nejsou důsledkem realizovaných reforem. To bude možné říci až z dlouhodobějšího hlediska. Již teď lze ale říci, že nejambicióznějším projektem v rámci celého
komplexu
reforem je
bezesporu
zákon
Hartz
IV
zavádějící
podporu
v nezaměstnanosti II a omezující dobu poskytování dávek i jejich výši. Tímto se výrazným způsobem zvýší tlak na nezaměstnané osoby, aby se skutečně snažily hledat nové 23
Schneider, 2004
61
zaměstnání. Obecně se předpokládá, že tato změna se projeví především v poklesu dlouhodobé nezaměstnanosti. Také zavedení nových programů Mini-Jobs a Midi-Jobs má pozitivní efekt především pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Otázkou dále zůstává, jakou roli budou hrát programy PSAs a Ich – AG. V prvním roce jejich účinnosti statistiky vykazují tvorbu nových pracovních míst právě díky těmto nástrojům. Konkrétně programy PSAs a Ich-AG od svého počátku statisticky zvýšily počet zaměstnaných o 125 tisíc osob. Avšak otázkou dále zůstává, zda budou tito pracovníci dále úspěšní na pracovním trhu i po skončení státních finančních podpor poskytovaných v rámci těchto programů. Nicméně, v porovnání s předchozím rokem vzrostla celková zaměstnanost o 200 tisíc na 38,5 milionu osob v únoru roku 2005. Průměrná míra participace populace ve věku 15 – 64 let mírně vzrostla z 67,4 % na 67,6 %.
24
Při dlouhodobém srovnání mezi léty 1991 a
2003, míra participace žen na trhu práce v západním Německu vzrostla o 6,4 procentních bodů na 63,6 %, zatímco míra participace mužů klesla o 1,7 % na 79,4 %. Ve východním Německu míra participace mužů poklesla o 6 % na 78,3 % a o 3,4 % u žen na 71,4 %. Vyšší míra participace žen na trhu práce ve východním Německu než v západní části je ještě pozůstatkem socialistického režimu, ve kterém bylo velmi běžné zapojení žen do pracovního trhu. Pokud se týče budoucího vývoje německé ekonomiky a pracovního trhu, zůstává zde stále několik otazníků. 25 Největšími problémy se i nadále jeví vysoké pracovní náklady a nízká spotřeba domácností, což jsou hlavní brzdy ekonomického růstu. Zatímco před volbami v roce 2005 křesťanští demokraté volali po snížení vedlejších nákladů práce o 2 % (výpadek v rozpočtu chtěli nahradit 2% zvýšení spotřební daně), koalice nyní volá po 3% zvýšení spotřební daně a pouze 1% snížení vedlejších pracovních nákladů. Jinými slovy, původní snaha o zlevnění pracovní síly a zvýšení spotřeby, bude nyní zřejmě obětována ve prospěch konsolidace veřejných financí, se kterou má Německo značné problémy již od konce 90. let. Také rozhodnutí Evropské centrální banky o zvýšení úrokových sazeb v prosinci roku 24 25
Vogler-Ludwig, 2005 Rousseau, 2006
62
2005 bylo silně kritizováno ze strany německých ekonomů i OECD. Ti namítali, že inflace v eurozóně je stále nízká a ekonomický růst byl právě nastartován. Vyšší úrokové sazby budou mít negativní vliv na investiční aktivity v Německu, ale i v dalších zemích eurozóny. V německých volbách na podzim roku 2005 neuspěla sociálně-demokratická vláda, která byla strůjcem nepopulárních opatření v rámci programu Hartz IV. Pravděpodobně schválení Hartzových reforem bylo hlavní příčinou volebního neúspěchu sociálních demokratů. Klíčovou otázkou pro vývoj německé ekonomiky tedy nadále zůstává, zda nová kancléřka Angelina Merkelová bude pokračovat v již nastartovaných reformách a jak moc bude úspěšná při prosazování navazujících reforem.
63
Závěr V roce 2003 časopis West European Politics publikoval článek, který popisoval situaci německé ekonomiky na počátku 21. století. Německo zde bylo charakterizováno jako země, která není schopna reagovat na ekonomickou stagnaci a vysokou míru nezaměstnanosti na trhu práce. 26 U zrodu současných problémů německé ekonomiky stála bezesporu významná politická a ekonomická událost - znovusjednocení Německa 3. října roku 1990. Západní Německo se po krátkém období ekonomického boomu z počátku 90. let dodnes potýká s vysokými finančními náklady spojenými s unifikací Německa. Transformace východoněmecké ekonomiky z centrálně plánovaného systému na ekonomiku tržní byla a stále je podporována vysokými peněžními transfery z bývalé SRN do NDR. Míra nezaměstnanosti v bývalé NDR se od roku 1991 do roku 2004 zdvojnásobila a dosahovala 20 %. Současně se zvyšováním míry nezaměstnanosti v rámci sjednoceného Německa v průběhu 90. let vzrůstalo nebezpečí finančního kolapsu německého systému sociálního zabezpečení, který byl mimořádně štědře nastaven (v komparaci s ostatními státy OECD). Neomezená doba poskytování pomoci v nezaměstnanosti byla charakteristickým rysem německého systému a měla za následek vyšší podíl dlouhodobě nezaměstnaných osob než v kterékoli jiné členské zemi OECD.
27
Politické a akademické kruhy volaly po nutnosti
vytvořit komplexní reformu pracovního trhu. V roce 2002 vláda využila skandálu souvisejícího s fungováním Federálního úřadu zaměstnanosti (Federal Employment Office) a vytvořila nezávislou komisi složenou z expertů, tzv. Komisi pro moderní služby na pracovním trhu. Tato komise navrhla sérii radikálních změn v oblasti pracovního trhu, tzv. Hartzovy reformy, které byly následně implementovány během období 2002 – 2005. Reformy byly pojmenovány po Peteru Hartzovi – personálním řediteli firmy Wolfswagen, který komisi předsedal.
26 27
Kemmerling, Bruttel, 2005 Hunt, 2006
64
Hartzovy zákony se staly součástí vládního programu Agenda 2010 schváleného v roce 2003 ve spolupráci s německou opozicí (CDU/CSU). Agenda 2010 představuje komplex reforem zaměřených nejen na změny pracovního trhu, ale také na nastartování ekonomického růstu a zajištění udržitelnosti sociálního systému. Nástrojem k dosažení deklarovaných cílů má být: snížení daní, vyšší investice do vzdělání a výzkumu, zavedení spoluúčasti ve zdravotnictví, reforma penzijního systému a podpora rodin s dětmi. Hartzovy reformy byly právem označeny za nejambicióznější projekt v rámci německého státu blahobytu od konce 2. světové války. Nová opatření byla sloučena do čtyř Hartzových zákonů – Hartz I až Hartz IV, které postupně vešly v účinnost 1. ledna 2003 (Hartz I a Hartz II, 1. ledna 2004 (Hartz III) a 1. ledna 2005 (Hartz IV). Obecně lze obsah reforem rozdělit do tří skupin. První oblast se týkala organizační reformy PES. Druhý okruh reforem se koncentroval na reformu systému podpor v nezaměstnanosti. Poslední oblast se týkala zavedení nových nástrojů na podporu nabídky na německém pracovním trhu. Při analýze jednotlivých zákonů (nikoli oblastí), lze v rámci zákona Hartz I za největší změnu považovat vytvoření sítě personálních agentur (PSAs). Součástí Hartz II bylo vytvoření programů Mini-Jobs, Midi-Jobs a Ich-AG. Hartz III se zabýval již zmiňovanou vnitřní organizační reformou PES. Za bezesporu nejdůležitější zákon lze označit Hartz IV, jehož obsahem byla reforma systému podpor v nezaměstnanosti a sociální pomoci. Schválení zákona Hartz IV bylo doprovázeno četnými demonstracemi organizovanými převážně ve východoněmeckých městech. Protesty byly důkazem obav lidí z možných negativných důsledků reforem na jejich životní úroveň. Podstatou zákona Hartz IV bylo zavedení tzv. podpory v nezaměstnanosti II. Podpora v nezaměstnanosti
vztažená
k předchozímu
příjmu
se
nyní
nazývá
podpora
v nezaměstnanosti I a doba jejího poskytování je omezena na maximum 12 měsíců (18 měsíců pro osoby starší 55 let). Po uplynutí této lhůty mají uchazeči nárok na tzv. podporu v nezaměstnanosti II, jejíž výše je fixována na úroveň dřívější sociální pomoci, a proto není závislá na předchozím příjmu. Stanovení výše dávky nezávisle na předchozím příjmu představuje největší změnu oproti
65
původnímu německému systému. Pracovníci, kteří měli vysoké příjmy před ztrátou zaměstnání, budou nyní čelit poměrně drastickému poklesu výše podpory v komparaci s dřívější dávkou pomoci v nezaměstnanosti, jež se vztahovala k předchozímu příjmu a byla vyplácena po neomezenou dobu. Zároveň se součástí zákona Hartz IV stala nová definice tzv. „vhodné“ práce, která vytváří povinnost přijmout zaměstnání bez ohledu na formální vzdělání nezaměstnané osoby. Je velmi obtížné hodnotit úspěšnost realizovaných reforem po tak krátké době účinnosti jednotlivých zákonů. Již teď lze ale říci, že nejambicióznějším projektem v rámci celého komplexu reforem je bezesporu zákon Hartz IV zavádějící podporu v nezaměstnanosti II a omezující dobu poskytování dávek i jejich výši. Tímto opatřením se výrazným způsobem zvyšuje tlak na nezaměstnané, aby se skutečně snažili hledat nové zaměstnání. Obecně se předpokládá, že tato změna se projeví především v poklesu dlouhodobé nezaměstnanosti. Pokud se týče dalších nově zavedených instrumentů (Ich-AG, PSAs), existují zde pochybnosti, zda budou pracovníci účastnící se těchto programů dále úspěšní na pracovním trhu i po skončení státních finančních podpor. Největším problémem německé ekonomiky se do budoucna i nadále jeví vysoké pracovní náklady a nízká spotřeba domácností, což jsou hlavní brzdy ekonomického růstu. Pokud bych tedy chtěla odpovědět na otázku z úvodu diplomové práce, zda se v případě Hartzových reforem jedná pouze o parametrické úpravy stávajícího systému, či zda lze reformy označit za jeden z nejambicióznějších reformních projektů v historii Německa, přikláním se k té druhé variantě. Rozhodně lze koncept reforem označit za snahu o redukci systému státu blahobytu, který byl ve stávajícím rozsahu z dlouhodobého hlediska neudržitelný.
66
Literatura Wunsch, C. (2004): Labour market policy in Germany: Institutions, Instruments and Reforms since Unification, page 16 – 18, downloaded 12. 7. 2006, http://www.siaw.unisg.ch/lechner/wunsch Akerlof, G. (1991): East Germany in from the Cold: The Economic Aftermath of Currency Union, Brookings Papers on Economic Aktivity 1, 1-87 http://hcr3.isiknowledge.com/formViewCharacteristic.cgi?table=Publication&link1=Biogr aphy&id=1572 Sinn, H.W. (2000): Germany´s economic unification – an assesment after ten years, working paper 7586, downloaded 10.7.2006, http://www.nberg.org/papers/w7586 Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, zpráva skupiny odborníků pod předsednictvím W. Koka, listopad 2004.
Bonin, H., Zimmermann, K., F. (2000): The Post-Unification German Labor Market, Discussion Paper No 185, page 5, downloaded 11. 7. 2006 http://www.iza.org/index_html?lang=en&mainframe=http%3A//www.iza.org/en/webconte nt/publications/papers/viewAbstract%3Fdp_id%3D185&topSelect=publications&subSelec t=papers
Widmann, J., (1998), The German Reunification and its Impact on the Social Security System,downloaded 10. 7. 2006, http://tiss.zdv.uni-tuebingen.de/webroot/sp/spsba01_W98_1/germany2.htm
Pfaller, A. (2004): The German Welfare State After National Unification, Friedrich Bert Foundation, Bonn, downloaded 15. 7. 2006, http://www.fes.de/pdf-files/stabsabteilung/00073.pdf Ketzmerick, T. (2005): Different operating modes of the labour markets in East and West Germany – a comment on Marcel Erlinghagen, published in: Köhledr, Ch. et al.: Trends in employment stability and labour market segmentation – Current debates and findings in
67
Eastern and Western Europe, Mitteilungen aus dem SFB 580, Heft 16, pages. 124 – 129, downloaded 8. 7. 2006, http://www.sfb580.uni-jena.de/typo3/uploads/tx_publicationlist/ketzmerick.pdf Behr, M. (2000): Tradition und Dynamik. Beschäftigungsmuster, Rekrutierungsstrategien und Ausbildungsverhalten im Prozess der betrieblichen Konsolidierung. In: Lutz, B. u. a. (Hg.): Bildung, Arbeitsmarkt und Beschäftigung in Ostdeutschland. Berlin http://www.sfb580.uni-jena.de/typo3/uploads/tx_publicationlist/ketzmerick.pdf Agenda 2010, English edition 2004 (unofficial translation), Press and Information Office of the Federal Government, 11044 Berlin, downloaded 15. 7. 2006-07-19 http://www.german-embassy.org.uk/Agenda_2010_brochureengl.pdf Schuster, H.(2003): Job revolution – Nové trendy ve světě práce, Management Press, Praha 2003, str. 7 – 9 - předmluva Hartz, P. (2003): Job revolutin – Nové trendy ve světě práce, Management Press, Praha 2003 Kemmerling, A., Bruttel O. (2005): New Politics in German Labour Market Policy? The Implications of the Recent Hartz Reforms for the German Welfare State, ISSN Nr. 10119523, downloaded 18. 7. 2006, http://www.wz-berlin.de/ars/ab/pdf/DP_SP_I_2005-101.pdf Schneider, S.(2004): German labour market: Little improvement without real reform, Deutsche Bank Research, downloaded: 20. 7. 2006, http://www.dbresearch.com/PROD/DBR_INTERNET_DEPROD/PROD0000000000080094.pdf Lohse, T. (2005): Hartz IV – The German „Word of the Year 2004“ and the Country´s Hope to overcome its Problem of Unemployment, discussion paper No. 311, ISSN: 09499962, downloaded: 22. 7. 2006 http://www.wiwi.uni-hannover.de/Forschung/Diskussionspapiere/dp-311.pdf
68
Vogler-Ludwig, K. (2005): European Employment Observatory Germany, Job Summit Promoting the Hartz Reforms, Economix, Research and Consulting, downloaded: 23.7. 2006, http://www.economix.org/EconomixQuarterlyReviewGermany1.pdf Rousseau, J. M. (2006): Reform in Germany: Prospects for the New Government, The Brookings Institution, Washington, DC 20036-2188, downloaded: 28. 7. 2006, http://www.brook.edu/fp/cuse/analysis/rousseau2006210.pdf Hunt, J. (2006): The Economics of German Reunification, McGill University and NBER, downloaded: 29. 7. 2006, http://www.cireq.umontreal.ca/personnel/hunt_german_unification.pdf Federal Institute for Employment, downloaded: 7. 8. 2006, http://www.destatis.de/e/erwerb/erwerbtab4.htm
OECD, downloaded: 10. 8. 2006, http://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=3094
69
Přílohy
Zdroj: Wunsch, C. (2004): Labour market policy in Germany: Institutions, Instruments and Reforms since Unification, downloaded 12. 7. 2006, http://www.siaw.unisg.ch/lechner/wunsch
70
Zdroj: Wunsch, C. (2004): Labour market policy in Germany: Institutions, Instruments and Reforms since Unification, downloaded 12. 7. 2006, http://www.siaw.unisg.ch/lechner/wunsch
71
Lohse, T. (2005): Hartz IV – The German „Word of the Year 2004“ and the Country´s Hope to overcome its Problem of Unemployment, discussion paper No. 311, ISSN: 0949-9962, downloaded: 22. 7. 2006 http://www.wiwi.uni-hannover.de/Forschung/Diskussionspapiere/dp-311.pdf
72
Zdroj: Wunsch, C. (2004): Labour market policy in Germany: Institutions, Instruments and Reforms since Unification, downloaded 12. 7. 2006, http://www.siaw.unisg.ch/lechner/wunsch
GDP / per capita Net income / employee Hourly labour cost Productivity Per unit labour cost Export quota Investment / capita Unemployment
1991 31 55 49 33 151 52 63
1995 55 82 67 53 135 40 148
1999 56 86 69 56 123 53 135
207
198
225
(West Germany = 100) Zdroj: Institut der Deutschen Wirtschaft, Cologne http://www.ce-review.org/01/5/seliger5.html
73
Zdroj: http://www.ce-review.org/01/5/seliger5.html
74
Dlouhodobá nezaměstnanost (jako % pracovní síly) – rok 2003 Norsko Rakousko Švédsko Irsko Belgie Finsko Francie Itálie Dánsko Nizozemí Německo
0,3 1,4 0,9 1,6 3,7 2,2 4,2 5,1 1,1 1,2 4,6
Germany
2006
2005
Jun May Apr Mar Feb Jan Dec Nov Oct Sep Aug Jul Jun May Apr Mar Feb Jan
total
under 25 years
25 years and older
7.8 8.3 8.3 8.8 9.4 8.8 7.9 8.2 8.3 7.9 9.4 9.3 9.1 9.5 10.1 10.1 10.4 9.5
14.9 15.0 15.6 15.2 15.9 13.2 12.3 14.2 14.3 13.9 17.5 17.7 16.6 16.6 17.3 17.1 15.7 15.3
6.8 7.3 7.2 7.9 8.5 8.2 7.3 7.3 7.4 7.0 8.2 8.0 8.0 8.5 9.0 9.0 9.6 8.6
without pupils and students 7.1 7.8 7.7 8.3 9.0 8.6 7.6 7.7 7.9 7.6 9.0 8.7 8.5 9.0 9.7 9.7 10.0 9.0
Former territory of the Federal Republic 7.0 7.5 7.3 8.0 8.5 7.9 7.3 7.6 7.5 6.8 8.5 8.4 8.1 8.3 8.8 8.8 9.0 8.0
New Länder and Berlin
11.0 11.5 12.0 12.0 13.0 12.0 10.3 10.5 11.4 12.1 12.4 12.7 12.7 14.1 15.0 14.8 15.6 15.0
Unemployed persons as a percentage of the labour force in the respective population group. Results of a monthly telephone survey according to ILO labour force concept. The standard error for total unemployment is 2.5%.
Zdroj: Federal Statistical Office Germany 2006
75
2003
2004
8 763
8 756
8 870
7 151
7 039
7 187
3 315 1 612 737
3 289 1 717 779
3 362 1 683 754
8 004
7 956
7 907
Incl.: Female 1 000 4 511 4 462 Persons engaged in economic activity 1 sectors of the economy Agriculture. forestry % 2.9 2.7 and fisheries Production industries % 27.5 26.8 Distributive trade, transport and % 23.5 23.6 communications Other sectors of the % 46.1 46.9 economy Structural data on the labour market 4 Short-time workers 1 000 JD 35 29 Unemployed 1 000 JD 1 624 1 599 Viz.: Male 1 000 JD 852 841 Female 1 000 JD 772 758 Juveniles under 25 1 years of age 000 JD 188 182 1 55 years and over 000 JD 177 159 Severely handicapped persons 1 000 JD 43 44 Long-term unemployed 5 1 000 JD 649 697 Persons seeking parttime work 1 000 JD 57 57 Foreigners JD 75 76 6 Unemployment rate 1 000 JD 18,5 18,4 1 Vacancies unfilled 000 JD 63 47 Employees in jobcreation measures 1 000 JD 73 65 Persons undergoing vocational further training 1 000 JD 99 63
4 439
Specification
Unit
New Länder and Berlin-East 1 000 Active population 1 Persons engaged in 1 000 economic activity Incl.: Female 1 000 Unemployed 1 000 Incl.: Female 1 000 Inactive population 1. 1 000 3
1
1
1
2005 1
Results of the microcensus - 2002 in April; 2003 in May; 2004 in March.
76
2.7 26.1 23.3 47.9 24 1 614 856 758 207 183 48 693 64 91 18,8 88 64 62
2 3 4
5 6
*
According to the ILO concept. unemployed persons are immediately available for the labor market. The inactive population includes persons not engaged in economic activity who are looking for a job but are not immediately available Source: Federal Institute for Employment. Due to the large number of territorial changes. the individual territories are redefined from 2003 (backto 1991). The former territory of the Federal Republic does not include Berlin. while the new Länder include Berlin. - The development of registered unemployment since 2005 has been characterised mainly by the statistical effects of combining unemployment relief and public assistance (Hartz-IV effect). Comparing the data with those of earlier years is thus possible to a limited degree only. Registered as unemployed for 1 year or more. Share of unemployed persons in the civilian labour force. The development of registered unemployment since 2005 has been characterised mainly by the statistical effects of combining unemployment relief and public assistance (Hartz-IV effect). Comparing the data with those of earlier years is thus possible to a limited degree only. Federal Institute for Employment, downloaded: 7. 8. 2006, http://www.destatis.de/e/erwerb/erwerbtab4.htm
77