No title

Filozofický bulletin Nová Akropolis

Page 1 of 6

Myšlenka na tento měsíc: "Povinnost, které se máme držet, bych pojmenoval ´Povinnost Svatá´. Není spojena se strachem, je spojena s působením a konáním, které děláme s láskou." Slavko Kroča MINULÁ ČÍSLA BULLETINU

PRÁVĚ VYŠLO!

Úvodník Milí čtenáři, věřím, že jsme v dětství všichni se zatajeným dechem poslouchali a později sami četli mýty a pohádky a že se do tohoto kouzelného světa rádi ponoříme i nyní, v dospělosti. Někdo v tom vidí touhu po ztraceném dětství, ale možná je v těchto příbězích skryto něco hlubšího, co oslovuje ono čisté dítě v nás, které jsme ztratili pod nánosem let, zvyků, honby za majetkem, prestiží a všeho toho, co "se hodí či nehodí dělat". Ponoříme-li se znovu do fascinující říše mýtů, zjistíme, že mnohé symboly a mytologické motivy se objevují po celém světě napříč kulturami a civilizacemi, i těmi, které spolu neměly žádný kontakt. Historikové ani literární badatelé dosud nemají uspokojivou odpověď na otázku, proč tomu tak je, a vznikl dokonce nový obor zkoumající tento fenomén, srovnávací mytologie. Jedním takovým symbolem, který najdeme v nejrůznějších podobách téměř u všech národů, bytostí, která překročila hranice mýtů a pohádek a vstupuje i do dnešní doby, je drak. U něj nás navíc překvapí odlišné vnímání na Východě, kde je ztělesněním dobroty a života, symbolem štěstí, oproti naší západní tradici, v níž vystupuje spíše jako představitel chaosu, zla a nezkrocené síly, s nímž je třeba svést boj. Ale nebylo tomu tak vždy.

KDE HLEDAT INSPIRACI?

V těchto dnech vydáváme knihu s názvem Drak, v níž najdete popsán jeho symbolismus a charakteristiky a současně desítky poutavých mytických příběhů, které vás zavedou do jednotlivých zemí od Číny a Japonska přes Egypt až do Evropy. Text je navíc doprovázen bohatými obrazovými přílohami.

Uroboros Uroboros neboli ouroboros - požírač ocasu je starodávný symbol, který zobrazuje hada nebo draka požírajícího svůj vlastní ocas. Tento symbol se pojí s alchymií, gnosticismem a hermetismem.

Tato kniha je pro nás ale ještě něčím více než poutavým povídáním o dracích. Je vzpomínkou na jejího autora, pana Slavka Kroču, spoluzakladatele Nové Akropolis v České republice, s nímž jsme se před necelým rokem museli rozloučit. Tento "Drak moudrosti" odletěl na svůj nejdelší let a my mu nepřestáváme být vděčni za poklady, které nám zde zanechal.

PROGRAM AKTIVIT: OD 15. KVĚTNA DO 14. ČERVNA

Mgr. Ivana Hurytová

Podobenství: Na počátku, když ještě neexistoval svět, se zrodily z Jednoty čtyři Elementy obývané draky. Ti pozemští obývali jeskyně a temné sluje a starali se o Matku Zemi, o minerály a kameny, její kosti. Vodní draci sídlili ve vodních tocích, od nejmenších studánek až po mohutné mořské proudy, v nichž dováděli a současně pečovali o čistotu vod. Vzdušní draci létali jako duhové paprsky napříč atmosférou a někteří z nich pečovali o

http://www.akropolis.cz/bulletin/033/bulletin_Nova_Akropolis.html

14.5.2012


Page 2 of 6

květenu Země, která se pomalu rodila. Ti nejmocnější a nejmoudřejší, bytosti ohně, žili v nitru Země jako její strážci a jen občas vyslali svého vyslance, Zlatého draka Moudrosti, aby přinesl světu jejich vzkaz.

Když se zrodilo plémě lidí, žili po staletí vedle sebe a navzájem si pomáhali. Draci člověka naučili, jaké poklady mu nabízejí hlubiny Země, jak nacházet vodní zřídla a pečovat o ně, jak sázet rostliny, které mu mohou být užitečné. Zlatý drak dal člověku dar rozvahy a schopnost vidět to, co je skutečně důležité. Věnoval mu také schopnost milovat druhé více než sebe sama a možnost konat z této Lásky zázraky. A nakonec mu předal sílu vůle, s níž člověk dokáže zvládnout nemožné. Lidé však chtěli stále více, už jim nestačilo vědění, nabyli dojmu, že před nimi draci skrývají ještě mnoho cenných pokladů a chtěli sami vlastnit drahokamy a zlato Země, chtěli sami ovládat sílu Vody, Vzduchu i Ohně. Začali proto na draky útočit a postupně dračí plemeno téměř vyhubili. A pak začali vysávat zemský povrch, znečišťovat vody, zamořovat vzduch a plnit ohněm své zbraně, které obraceli proti sobě navzájem.

HRDINSKÝ SVĚT STARÝCH GERMÁNŮ Přednáška s videoprojekcí • Germánská mytologie – po stopách bohů a hrdinů • Nejstarší zmínky podle Caesara a Tacita. • Runové písmo – dar bohů.

Naštěstí mezi nimi zůstali i takoví, kterým se to příčilo, a ti neustále vzpomínali na dávné spojenectví, které uzavřeli jejich předkové se Zlatým drakem. Prožili svůj život ve jménu jeho poselství Rozvahy, Lásky a Vůle. Pokusili se neničit, ale naopak tvořit věci krásné a moudré. A probouzeli další ospalá lidská srdce a uvězněné duše. Tito lidé často nenápadně proplouvali lidským davem, skromní a jemní, a přesto zářící vnitřní krásou a silou, díky níž dokázali znovu oživit zázraky a překonat nemožné, dokonce i hranice života a smrti. Říká se jim dodnes Draci Moudrosti… (Podobenství je z předmluvy ke knize "Drak", autor Slavko Kroča)

Ze života filozofů: Gnostikové "Co jest gnose, kdo byli gnostikové? Otázka tato byla různě zodpovězena. Gnostikové byli zplozenci pekla, které poslal ďábel na svět, aby zničili dílo Kristovo hned v jeho počátcích, odpovídají jedni. Gnostikové jsou přímé emanace boží, dítky nejvyššího Světla, odpovídají druzí..." (Matoušek, J.: Gnose, str. 7) Slovo gnose je odvozeno z řeckého "gnósis" neboli poznání. Jedná se o složitý fenomén, který byl odrazem své neméně složité doby, v níž se otřásal starověký svět Středomoří na konci starého a v prvních stoletích nového letopočtu. Přestože dnes mluvíme o gnosticích, jako by to byl určitý celek, nikdy nebyli sjednoceným hnutím, ale menšími skupinami, které se shromažďovaly kolem svých učitelů. Jejich největšími kritiky byli první církevní otcové apologeti, kteří v nich viděli nepřátele rodícího se křesťanství. Gnostikové sami byli ale často velmi vzdělanými křesťany, kteří měli potřebu interpretovat texty nejen dogmatickým způsobem, ale také dle filozofických kritérií. Mnozí z nich se přitom opírali o díla velkých řeckých filozofů, zejména Pythagora, Platóna a později i neoplatoniků. Gnostikové ale existovali dříve, než křesťanství a nezávisle na něm. Zkoumali rovněž starodávné učení Egypta a východní filozofie, které tehdy proudily do helénského světa. Někteří badatelé v nich spatřují také duchovní pokračovatele starodávných tradic z Východu.

FILOZOFIE MĚ BAVÍ Filozofie pro život - cyklus čtrnácti přednášek • Cyklus zahrnuje 14 přednášek, které budou probíhat jednou týdně.

Nejznámější gnostické posvátné texty Gnostikové po sobě zanechali rozsáhlou literaturu, která však byla z velké části zničena nebo ztracena, i když se zachovaly některé koptské překlady. Až do předminulého století čerpali badatelé proto své poznatky především z nepřímých pramenů, tedy z informací, které poskytovali o gnosticích církevní spisovatelé, jež je ve svých útočných dílech citovali, když vyvraceli jejich učení. Z původních textů byl již od 15. století znám soubor pozdně antických mystických spisů, v němž vystupuje Hermes Trismegistos (třikrát velký). Tyto spisy byly ale dlouho pokládány za texty neoplatonské filozofie, obsahově blízké křesťanství. Nejznámější traktát je tzv. Poimandrés. V 19. století se ze soukromých sbírek vynořil jeden z nejdůležitějších textů Pistis Sofia a další knihy. Až v roce 1945 byly objeveny v horním Egyptě koptské texty ukryté v hliněném džbánu nazvané později souhrnně Knihovna z Nag Hammádí, k nejznámějším z nich patří Tomášovo evangelium, Tajná kniha Janova, Evangelium pravdy aj.


FILOZOFIE BOJOVNÍKŮ A SMYSL ŽIVOTA Přednáška

14.5.2012


Page 3 of 6

• Charakteristiky a kodex bojovníka • Rytíři, kšátrijové, samurajové • Každodenní hrdina

Nejznámější gnostikové Kolem roku 140 se objevuje v Alexandrii filozof Basileidés. Pro vysvětlení světa používá dualistickou interpretaci Univerza, tedy duchovní svět světla, pravdy a skutečnosti oproti hmotnému světu temnot a iluzí. Jelikož je prozatím svět temnot těžší, jeho stíny brání člověku jasně vidět svět světla, ducha. Proto musí člověk kráčet cestou purifikace, očišťování. Tento metafyzický dualismus je jedním z hlavních rysů gnostické nauky obecně. V téže době působil v Římě, kde zřídil velmi proslulou školu, další z významných gnostiků – Valentinos. Ve svém učení popisuje Prvotní Bytí neboli Dokonalého Otce či Eon, který je netělesný, nestvořený a nepodléhající zkáze. Z tohoto prvního principu vyzařují další čtyři páry, jejichž prostřednictvím bude dokončena manifestace. Posledním prvkem je Moudrost, která se snaží dostat nahoru k Prvnímu principu. Ale nedokáže to uskutečnit, padá dolů a strhává s sebou elementy z vyšších úrovní, které se tak dostávají do našeho projeveného světa. To je druhé velké téma gnostických filozofů, s nímž se setkáváme i v díle Pistis – Sofia. Moudrost, nesmrtelná duše, božská jiskra v člověku upadá do hmotného světa, ale má možnost vykoupení, pokud se obrátí k Bohu a pochopí svou božskou podstatu. Musí pak překonat různé zkoušky a pasti hmoty, které představují právě onu cestu očištění a poznání.

ŘÍMSKÉ IMPÉRIUM Přednáška s videoprojekcí • Mytologické tradice o založení Říma • Politické a filozofické ideály velkého Impéria • Historické poselství římské civilizace

"Světlo světel! V tebe jsem věřila. Nenechávej mne v temnotě a do konce mého času! Pomoz mi, zachraň mne skrze svá tajemství! Obrať ke mně svoje ucho a vysvoboď mne! ... Neboť ty jsi to, Světlo, v jehož světlo jsem věřila, a jehož světlu jsem od počátku důvěřovala. A věřila jsem v ně od onoho okamžiku, kdy ono mne vyzářilo. Ty samo (jsi to, jež) dalo jsi mne vyzářiti, a já věřila jsem ve tvé světlo od počátku. A když jsem věřila v tebe, vysmívali se mi archonti aionů, říkajíce: "Ustála ve svém mystériu!..."

NEBOJTE SE FILOZOFIE! Filozofie pro život - cyklus čtrnácti přednášek • Cyklus zahrnuje 14 přednášek, které budou probíhat jednou týdně.

(Lexa, F.: Náboženská literatura staroegyptská, str. 414-415, úryvek z díla Pistis Sofia) Mgr. Ivana Hurytová Citovaná literatura: Lexa, F.: Náboženská literatura staroegyptská, nákladem a tiskem J. Šnajdra, Kladno 1921. Matoušek, J: Gnose, Herrman a synové, Praha 1995.

S úsměvem jde všechno lépe... Mouchy Žena vstoupí do kuchyně a vidí manžela s mucholapkou v ruce. "Co to děláš?" ptá se. "Chytám mouchy," odpovídá on. "Kolik jsi jich zabil?" ptá se žena znovu. "Tři mužské a dvě ženské," odpovídá on. Podrážděná žena se ptá: "A jak odlišuješ mužské od ženských much?"


14.5.2012


Page 4 of 6

On jí odpovídá: "Tři byly na plechovce od piva a dvě seděly na telefonu."

Odpovědnost Tato nádherná ctnost, jež může být vyjádřena těmi nejlepšími slovy, která však souhrnem zdůrazňuje naši schopnost jednat s probuzeným vědomím, poznat, jaké jsou naše závazky, a zároveň radostně uskutečňovat své materiální a duchovní povinnosti, se stává nezbytnou, protože ji lidé postrádají.

Nazýváme "civilizací" styl života, který nás řídí, a zvláště ve světě tak různobarevném, jako je ten náš, nikdy nevíme, o které formě civilizace mluvíme. V každém případě ta, která zahrnuje větší část nás, je špatně nazývána "západní" a je také tou, která převládá ve velkých městech států "rozvinutých" a méně rozvinutých. Je to čistě materialistický vzorec, v němž představují syndromy vlastnictví, spotřeby, věčného tělesného mládí a nedostatku zájmu ty nejvyšší touhy. V našich uznaných "konzumních společnostech" děti rostou, učíce se, že jejich hodnota závisí na tom, co mají (oni nebo jejich rodiče), a ne na tom, čím jsou. Morální hodnoty nepatří do toho "konzumního": nikdo je nepoužívá, nikdo je nevyžaduje, nikdo je neoceňuje. Otázka tedy zní, zda je lépe mít drahé hmotné věci, široce propagované, nebo se těšit ze situací osobní prestiže, která se koneckonců také opírá o hmotné vlastnictví: titul, funkce, významné postavení ve vztahu k ostatním. Nedávno jsem četla jednu z oněch statistických prací, které se obvykle objevují v časopisech a novinách, z níž jsem se dozvěděla, že současní rodiče se cítí být v pokušení obětovat všechno tomu, aby poskytli svým dětem maximální pohodlí. Zčásti tak jednají proto, aby ušetřili své děti některých bolestí, které oni museli vytrpět, a zčásti proto, že mají nevyhnutelný pocit viny, který je ovládá, jelikož na celý den opouštějí své děti, aby mohli více pracovat a vydělat více peněz. Jak vypadají nové generace vychované podobnými kritérii? Pohodlní mladí lidé, kteří si oblíbili klid, jejž nacházejí ve svých domech, jak bylo zjištěno ze statistik: pokaždé je více mladých lidí, kteří chtějí žít společně se svými rodiči, ne kvůli pocitu rodinné jednoty, nýbrž kvůli pohodlí, jež toto představuje. Máme co činit s mladými, kteří jsou slabí ve vztahu k životu, kteří jsou zvyklí, že se jim všechno naservíruje, nečelí žádným potížím, a co je ještě horší, jsou zvyklí pečlivě prostudovat cokoli, jen aby se vyhnuli jakékoli těžkosti. Nacházíme se v době nevědomé neodpovědnosti. Vím, že toto tvrzení by mohlo vypadat rozporuplně, neboť se zdá, že část lidí vědomě hledá, jak uniknout odpovědnosti. Jako filozofové však nemůžeme připustit, že by vědomí, opravdové lidské vědomí, bylo to, co klepe na dveře úniku před jakoukoli odpovědností.

Závazky se považují za nejhorší "nemoc", kterou lze trpět, a děti, dospívající a mladí jsou připravováni, aby "byli svobodní", aby se nesvazovali nepotřebnými závazky. Škoda, že ty, které jsou považovány za nepotřebné, jsou právě těmi jedinými závazky, jež nám udělují čestný titul Lidé. Zavázat se, že se bude dodržovat rozvrh ve škole, v práci nebo na fakultě, nechybět na společenských setkáních nebo na schůzkách pro zkrácení dlouhé chvíle, to nejsou opravdové závazky pro ty, kteří se snaží otevřít oči své duši, poznat sebe sama, umět najít smysl Života a roli, kterou musí každý z nás hrát na světě, roli, jež musí vést k vlastnímu morálnímu a duchovnímu prospěchu a ke zřejmému pokroku civilizace. Stačí se podívat na Přírodu, abychom dostali opravdovou lekci z odpovědnosti. Nic v ní, ani kámen, ani strom, ani zvíře, ani hvězda, ani galaxie se nevyhýbá svému Osudu.


14.5.2012


Page 5 of 6

Právě naopak, uskutečňují ho s tak obdivuhodnou pravidelností, že pokud je toto pravidlo porušeno, považuje se to za "fenomén" a zaznamenávají to všichni vědečtí pozorovatelé a dychtivé zprávy. Může se tedy člověk vyhnout odpovědnosti? Právě naopak. Bylo by správné, aby děti od začátku věděly, že přišly na svět, který od nich mnoho očekává, a že musí začít plnit menší úkoly, své vlastní, zázračně vlastní, které jim nikdo nemůže vzít a které nikdo nemůže splnit místo nich. Takto se stane skutečností existence mladých, zdravých tělem a duší, a zralých dospělých, vyrovnaných a schopných prožívat civilizaci, místo aby se na ni pohodlně dívali, jak pomíjí na obrazovce televizorů. Závazky? Přesto je lze získat, i když na nižší úrovni, silou nebo nevědomě. Je tisíckrát lépe mít odvahu zavázat se k tomu, k čemu chceme a co jsme si sami zvolili, přestože tisíce nevědomců horlí proti tomu. Dříve či později zazpívají nevědomci píseň odpovědnosti, když ji uslyší z úst velkých, velké většiny. Prof. Delia S. Guzmán

Věděli jste, že... dodnes používáme některé cesty ze starověkého Říma, například ve Španělsku. Jediným problémem těchto silnic jsou starodávné vyjeté koleje, které na nich najdeme. Jelikož většina římských vozů měla rozpětí kol okolo 143 cm, existují vyježděné koleje právě v takové vzdálenosti. Římané se stali mistry ve výstavbě cest (latinsky nazývaných viae). Jejich účelem byla doprava materiálu, zboží a přesuny armád. Dovoleno bylo rovněž hnát dobytek či vézt vozy. Tyto cesty se lišily od ostatních menších cest pro koně a od chodníků. Podle zákona dvanácti desek byla minimální šířka cesty stanovena na 2,4 m v přímce a 4,9 m v oblouku. Římská silniční infrastruktura byla tvořena cestami o celkové délce více než 400 000 kilometrů, z toho tvořily přibližně 80 500 km zpevněné cesty. Při jejich stavbě byly upravovány kopce, zasypávána údolí a řeky překlenovány mosty. V jednom období byla římská říše rozdělena do 113 provincií vzájemně propojených 372 velkými cestními spojeními. Jen v Galii bylo upraveno minimálně 21 000 km a v Británii minimálně 4 000 km. Římská cestní infrastruktura byla důležitá pro udržení stability říše i pro její další rozvoj. Cesty byly podporou pro římské legie, nicméně v pozdním starověku poskytly naopak výhodu pro invazi barbarů. Římské cesty byly různorodé, od jednoduché cesty až po zpevněné cesty používající pevného podkladu ze zpevněného štěrku, který zabezpečoval odvedení dešťové vody, a cesta tak zůstala suchá a zabránila vzniku bláta.

Nejstarší kamennou silnicí, která se místy zachovala v dobrém stavu i přes bombardování za druhé světové války, je Via Appia. Dal ji postavit cenzor Appius Claudius Caecus v roce 312 před n. l. Původně vedla do Capuy v délce 195 km, později ji prodloužili do Beneventa, Tarentu a Brundisia, kde stály patnáctimetrové sloupy označující konec. Za Trajána tak dosáhla délky 540 kilometrů, šířky 8 metrů a nebývalé krásy. Její význam byl především vojenský, neboť umožňovala rychlý vojenský zásah na jihu říše. Devět století po zahájení její stavby ji historik Prokopios nazval divem světa.

Poselství Říma Přednáška, jejíž obsah je zaznamenán v následujícím textu, se konala v Institutu španělské kultury v Madridu v dubnu 1973. Vzhledem k tomu, že nahrávka měla velmi špatnou kvalitu, může se zdát, že některé odstavce ztrácejí vzájemnou souvislost. Kvůli zájmu čtenářů jsme se přesto rozhodli text uveřejnit. Po přednášce, která se konala minule, přispěji i já několika jednoduchými slovy ke stejnému tématu. Ve skutečnosti, když mluvíme o Římě, narazíme na stopy opravdového giganta. Procestoval jsem celou Evropu a všude jsem na tyto stopy narazil. Gigant pochází z počátků časů, z hlubin mystéria, kam směřuje všechno, co se navrací ke svým počátkům. A přesto jsem tyto stopy viděl všude: stopy z mramoru, z alabastru, stopy v podobě zákonů, poct, reliéfy vavřínu, který si dodnes uchoval svou


14.5.2012


Page 6 of 6

svěžest.

Vyberme namátkou jednu postavu z nekonečné galerie osobností, které byly u zrodu a zániku oněch sedmi posvátných pahorků: Julia Caesara. Nebyl to obyčejný člověk. Vzal truhlu plnou dopisů, v nichž byla odhalena jména zrádců, hodil ji do ohně a prohlásil, že někdy je lépe o zradě nic nevědět, aby nemusely být potrestány milované osoby. ...Řím je souhrnem slávy, je vznešeným sídlem, v němž člověk může mít jakoukoli barvu pleti, jakoukoli víru, jakékoli přesvědčení, neboť pokud je tento člověk čestný, pokud se cítí být Římanem neboli občanem světa, pak je pro něj Řím tím nejúžasnějším přínosem... více >>> Prof. Jorge A. Livraga Elektronický bulletin naleznete také na www.akropolis.cz. Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento e-mail a v předmětu uveďte "STOPINFO".


14.5.2012

No title

Recommend Documents