prosinec 2015
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Oldřich Kapler z Opavy by měl letos sto let Zapojujeme polskou mládež do poznávání subtropické řecké přírody Vánoční kapři z rybníka Hvozdnice Topoly černé jsou stále vzácnější Rozhovor s ředitelem Arboreta Moravské brány Hubertem Kretkem
S podporou Statutárního města Opavy vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem
Obsah prosincového vydání
Etolog Stanislav Grym se zamýšlí nad dárkem pod vánoční stromeček a jednoznačně tvrdí, že štěně ani kotě není hračka, ale závazek na dlouhá léta. V tomto roce by oslavil sto let narození významný opavský přírodovědec Oldřich Kapler. Po válce začal z trosek zachraňovat vzácné sbírky SZM, byl úspěšným hydrobiologem a paleontologem. V Opavě založil mořskou akvaristiku a věnoval se nejen ochraně přírody, ale i výchově mladé generace. Rádi na něho vzpomínáme. V bloku článků, které se věnují environmentální výchově, je i návštěva zoologické expozice v Historické budově SZM a beseda s muzejním preparátorem Michalem Jakubcem. Vzpomeneme již patnáctiletou spolupráci se školami v Ratiboři, kterou jsme zahájili v roce 2000. Tehdy to bylo první setkání opavských a ratibořských mladých přírodovědců, výtvarníků a historiků. V tomto Zpravodaji píšeme i o našem spolupracovníku entomologovi RNDr. Jindřichovi Roháčkovi, CSc., se kterým jsme poprvé navázali kontakt v roce 1983 a v témže roce proběhl první přírodovědný tábor, kde vedl entomologický program. Zabývá se studiem dvoukřídlého hmyzu, což bylo vidět i na jeho výstavě kreseb v opavském Domě umění. Byli jsem u výlovu soukromého rybníka Hvozdnice a sledovali organizační schopnosti majitele Antonína Plánovského a práci slavkovských rybářů. Navštívili jsme farmový chov dančí a mufloní zvěře v oboře ve Služovicích. Představíme norníka rudého, část biokoridoru Městské sady v Opavě a topol černý u řeky Opavy. V modelu Sluneční soustavy to bude planeta Saturn pod kopcem v Jaktaři, kde je postaven kostel Sv. Petra a Pavla. Navštívíme Aarboretum v Ratiboři, kde jsme hovořili s jeho ředitelem Ing., Mgr. Hubertem Kretkem. Nakonec to bude kvíz a omalovánka Boříka Frýby.
K zamyšlení Štěně nebo kotě není hračka pod vánoční .....stromeček, ale závazek na dlouhá léta Osobnost Oldřich Kapler z Opavy by letos oslavil sté výročí narození¨ Geolog RNDr. Vladimír Kroutilík oslavil v loňském roce své životní jubileum Jindřich Roháček a jeho mouchy na výstavě Environmentální projekty Již 15 let zapojujeme polskou mládež do poznávání subtropické řecké přírody Preparáty v Historické budově SZM představil preparátor Michal Jakubec Zoologie Vánoční kapři z rybníka Hvozdnice Dančí a mufloní obora ve Služovicích To, co vám proběhne ve dne nebo v noci přes cestu v lese, bývá často norník rudý Botanika Topoly černé jsou stále vzácnější Biokoridor Součástí biokoridoru jsou i v Městské sady v Opavě Model Sluneční soustavy Planeta Saturn Rozhovor Pozvání do Arboreta Moravské brány v polské Ratiboři
Za redakční radu Jakub a Milan Kubačkovi
Prosincový kvíz a omalovánka Boříka Frýby Dárky, které nakonec skončily někde jinde Na titulní straně norník rudý od Vladimíra Badaye
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Natura Opava - Czech Republic Edvarda Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616
[email protected], www.natura-opava.org www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Štěně nebo kotě není hračka pod vánoční stromeček, ale závazek na dlouhá léta Toto nám napsal náš dopisovatel etolog Stanislav Grym a k tomu přidal myšlenku, kterou vyslovil František z Assisi: „Bůh si přeje, abychom byli oporou zvířat,
potřebují-li pomoc. Každá bytost v nouzi má stejné právo na ochranu.“ Blíží se čas vánoční a lidé řeší, čím vlastně obdarují své blízké. Nejednou se stává, že se pod vánočním stromkem objeví i živý tvor, zejména štěně nebo kotě. Bohužel, výsledkem toho je pak každým rokem po vánočních svátcích „boom“ v útulcích, kde se objevují nechtěné dárky v podobě živých tvorů, zejména ve věku, kdy jsou odkázáni na pomoc člověka. Osobně si myslím, nejen jako etolog, ale i jako „pejskař“, že pořízení kotěte nebo štěněte jen tak bez rozmyslu pod vánoční stromek, je pro chvilkovou radost a vyhodit je na ulici či odvést do útulku je nejen nerozumné, ale z pohledu vztahu člověka k živým tvorům i nemorální a zavrženíhodné. Zvláště pak štěňata jsou ve věku, kdy odcházejí do nových domovů ve fázi „vtiskávání“ a získané podněty a zkušenosti v tomto období jsou pak zakořeněny v jejich chování po celý zbytek jeho života. Navíc v tomto věku jsou zvířata naprosto bezbranná a jakékoliv vyhození do mrazů apod. se v mnoha případech rovná smrti. Řada zvířat si pak velmi těžce získává důvěru v člověka. Na druhé straně pak, když časem se zmírní jejich „nedůvěra“ k lidem a jelikož si pamatují co zažili, jsou
nesmírně vděčnými a oddanými společníky své nové, milující rodiny. Rozumně vzato, jako etolog, ale i jako obyčejný člověk, bych se přimlouval za to, že by se v žádném případě neměl kupovat jakýkoliv živý tvor jako „dárek“ nebo „překvapení“. Pokud budete kupovat jakéhokoliv živého tvora nejen o vánocích, mělo by to být zváženo všemi lidmi zapojenými do budoucí péče o čtyřnohého člena rodiny. Není to „věc“, kterou lze jen tak někde vyhodit nebo dát do skříně a vytáhnout, jen když mám na to náladu. Je to živý tvor, který je (zejména pes, ale i kotě) odkázaný na člověka, kdy jeho vlastnictví je závazek na řadu let. Na druhé straně tito naši „miláčci“ nám to nesmírně vrátí svou náklonností a budou našimi oddanými společníky po celá léta. Rozumné probrání péče o nového člena do rodiny a zvážení, zda si toto zvíře opravdu chceme pořídit, zabere pár dní. Pes, milující svou smečku (a smečka svého psa), či pohled na spokojenou a vrnící kočku, ten pak stojí za to. Vždyť podle vztahu člověka ke zvířatům se poznají morální vlastnosti lidí a přece nechceme, aby si psi nebo kočky o nás lidech mysleli jen to nejhorší. Stanislav Grym
S pejskem je třeba chodit denně na procházku, tak jako tato dívka na kopci v Opavě - Jaktaři, kde je postaven kostel sv. Petra a Pavla.
Osobnost
Oldřich Kapler z Opavy by letos oslavil sté výročí narození Oldřich Kapler (1915 - 1998). Uznávaný amatérský přírodovědec se narodil v Ivančicích. Zasloužil se o poválečnou obnovu sbírek SZM v Opavě. Velký znalec opavské fauny a flóry. Poctivě se věnoval ochraně přírody a ekologické výchově mládeže. Zbytek svého života strávil jako odborný pedagog na Okresní stanici mladých přírodovědců v Opavě.
Černá rádiovka a nezbytná igelitka charakterizovala našeho přítele Oldřicha Kaplera, který si mnohé získal svou činorodostí, inteligencí, skromností a velkým smyslem pro humor. Tato ozdoba hlavy ho doprovázela po dlouhá léta po sluncem zalitých pobřežích Bulharska a Řecka, kam jezdil s kroužkem mořské akvaristiky ze Stanice mladých přírodovědců v Opavě odhalovat tajemství života v moři a to k radostí své i dětí. V igelitce nosil do redakcí pravidelně své články a domů třeba uzené koleno, které si uměl sám gurmánsky ukuchtit. Rádiovku odložil navždy před sedmnácti lety a v igelitce určitě zůstalo mnoho dobrých námětů. Měl obdivuhodný záběr. Jeho znalosti z paleontologie, geologie, či botaniky nebo zoologie, nebyly vůbec povrchní. Tento vědec-amatér byl určitě odborně nejzdatnější v naší skupině, která se nevzdala ztřeštěné myšlenky vybudovat u Iónského moře v Řecku mezinárodní středisko ekologické výchovy, jehož součástí je již nyní, vedle muzea, i botanická zahrada, biologická stanice a naučná stezka. Často nás pobavilo, když nám na vysokých školách nebo na odborných pracovištích, kam jsme přišli konzultovat nějaký problém, řekli: „Znáte pana Kaplera z Opavy? Ten by vám mohl pomoci.“ “Ano, známe. Pracoval na OSMPř a byl s námi několikrát v Řecku a to naposledy ve svých osmdesáti letech, potom, co převzal od primátora města ve Slezském divadle uznání za celoživotní práci s dětmi. Tehdy po sobě v budovaném muzeu zanechal nejen téměř třímetrový model mořského srázu, ale ostatně, jako vždy, dobrý dojem u řeckých přátel.” Na první setkání s Oldou se nedá zapomenout. Bylo to tenkrát ještě na přírodovědném oddělení Okresního domu pionýrů a mládeže na Jaselské ulici a intenzivně jsme pracovali na dokončení Okresní stanice mladých přírodovědců na Husově ulici. Názvy instituce se mění, ale zvířátka, tentokrát již na Středisku volného času, které vzniklo posléze, si toho ani nevšimla. První setkání předznamenalo náš budoucí vztah. Do dveří vstoupil seriozní starší pán, představil se a zeptal se, jestli počítáme se založením kroužku mořské akvaristiky, že by ji rád vedl... Jenže v té chvíli se do kanceláře vplížil náš údržbář Jura v oranžovém podvlékacím oblečení, které si oblékají horolezci. Nevěděl, že máme návštěvu a než ji uviděl, pronesl: "Přišla k vám plíživá kontrarevoluce !” Nastalo ticho, a i když jsme se tvářili, že je to u nás normální, běžné, není se čemu divit! Vůbec nám nebylo dobře. Kdoví, co je to za pána, budou z toho nepříjemnosti! Náš strach byl zcela zbytečný.
Kresba Miloše Kačírka
Vpravo Oldřich Kapler na základně v Agii Apostoli u Prevezy.
Z Oldy se vyklubal výborný kamarád a odborník, kterým jsme se chlubili. Tento výjev si Olda velmi dobře zapamatoval a vždy, když potom přicházel do práce na stanici, kde pracoval jako šatnář, ošetřovatel našich zvířátek, vedoucí kroužku mořské akvaristiky a vedoucí zahraničních expedicí, vždy po pozdravu začal: "A znáte tento vtip?" Během působení na opavské stanici, kde pracoval od jejího otevření v roce 1981 až do 1995, zorganizoval dvě samostatné expedice mořských akvaristů do tehdejší NDR. Pravidelně se zúčastňoval jako vedoucí expedicí, které organizovala OSMPř, později Natura pro talentované přírodovědce z okresu Opava. Bylo to Bulharsko, Rumunsko, Jugoslávie a Řecko. V Řecku byl naposledy v roce 1995. Jeho obětavost a zapálenost neměla hranice. Členové kroužku mořské akvaristiky s ním poznali Baltické, Černé a Středozemní moře. Zkrátka, byl to výjimečný člověk! Bibliografie Oldřicha Kaplera obsahuje více než 300 položek! Jsou to články, zprávy a populárně vědecké úvahy publikované v časopisech (Akvaristické listy, Vesmír, Živa, Příroda, Akvárium terárium, Časopis Slezského Muzea v Opavě, Entomologické listy aj.), ve sbornících, ročenkách a v novinách. Některé jeho články byly publikovány i v zahraničí a nebo z nich bylo hojně citováno. Prováděl aktivně průzkum jarních periodických tůní, ve kterých popsal řadu nových druhů a nálezů pro ČR formou samostatných separátů. Velmi úspěšný byl diafon Moře ve sklepě, který představil Oldřicha Kaplera jako zakladatele mořské akvaristiky v Opavě a vedoucího kroužku mořské akvaristiky.
Publikace, jejíchž autorem je Oldřich Kapler, se staly nepostradatelnými při vedení kroužku mořské akvaristiky. Obsahovaly popisy chovaných druhu mořských živočichů s vlastními kresbami, ale třeba i návod, jak snadno vyrobit regenerátor, ve kterém voda protékala řasovým tunelem a řasa vodě spolehlivě odnímá oxid uhličitý i dusíkaté látky.
O regenerátoru v publikaci Kroužek mořské akvaristiky se představuje Oldřich Kapler a píše: “Protože očista vody je založena na přirozených postupech, vegetují v akváriu i mikroorganizmy, rozkládající bílkoviny, proto se v něm rozruší i zbytky potravy, případně i opomenutá mrtvolka některého menšího obyvatele nádrže. Rozložené látky řasa rovněž odčerpá a užije ke svému růstu a rozvoji. Výtok přečerpávané vody je třeba správně nasměrovat. Tak dostaneme do pohybu celou masu vody v akváriu. Voda, přitékající z regenerátoru, je bohatě provzdušněna pohonnými vzduchovými bublinkami a nadto obohacená kyslíkem z asimilačního procesu, a proto není nutno přidávat ještě i vzduchování.”
V horní řadě zleva Zdeněk Černý (entomolog Praha), Rostislav Morávek (geolog Olomouc), Ivan Hočičko (entomolog Olomouc), Miloš Holzer (hydrobiolog Olomouc), Milan Kubačka (biolog Opava). V dolní řadě Jana Chromková (studentka Olomouc), Milan Pustějovský (preparátor Slavkov u Opavy, Ivan Zwach (herpetolog Rozstání), Oldřich Kapler (mořský biolog a paleontolog Opava) a Dana Hanzlová (výtvarnice Šternberk).
Osobnost
Geolog RNDr. Vladimír Kroutilík oslavil v loňském roce své životní jubileum Vladimíru Kroutilíkovi patří náš dík za úsilí za poznatky, které nám prostřednictvím odborné literatury zanechal. Popisné práce o dílčích lokalitách svou hodnotu nikdy neztratí a zůstanou základem pro nová bádání. Zároveň úsilím o ochranu důležitých lokalit a bludných balvanů dr. Kroutilík významně přispěl k uchování přírodního bohatství Moravskoslezského kraje. Nezbývá než jubilantovi popřát do dalších let pevné zdraví a tvůrčí elán Dne 7. srpna 2015 oslavil své devadesáté narozeniny geograf, kvarterní geolog, pedagog, muzejník, ochránce přírody a basketbalista RNDr. Vladimír Kroutilík. Ostravský rodák absolvoval na Karlově univerzitě pedagogiku a fyzickou geogragrafii. V letech 1953-1963 působil dr. Kroutilík na přírodovědeckém oddělení Slezského studijního ústavu v Opavě a následně mezi lety 19631971 v Městském muzeu v Ostravě, tj. v současném Ostravském muzeu. Roku 1971 jubilantova přírodovědecká profesní dráha z politických důvodů nedobrovolně skončila. Nadále se dr. Kroutilík věnoval basketbalu, který byl jeho celoživotní vášní. Pracoval v Československém svazu tělesné výchovy a sportu a trénoval basketbalovou mláděž. Dnes je jubilant stále aktivní a spolupracuje s Ostravskou univerzitou. Škála výsledků dr. Kroutilíka je pestrá a sám se necítím být povolaným k jejich celkovému výčtu. Z těch nejvýznamnějších jmenujme prosazení ochrany profilu stratovulkánem Uhlířského vrchu, čímž byla budoucím generacím zachována jedna z nejdůležitějších geologických lokalit Jeseníků. Rád bych však připomenul jubilantovy zásluhy o poznání geologie čtvrtohorního zalednění, které se také snažím věnovat, proto bych se snad mohl pokusit výsledky dr. Kroutilíka stručně rekapitulovat. Vladimír Kroutilík uvedl do odborné literatury popisy ledovcových sedimentů na lokalitách v okolí Krnova, Uhlířova a Opavy. Těmito lokalitami jsou bývalé pískovny, které po svém dotěžení byly buď zavazeny nebo se jejich stěny zasutily a zarostly vegetací. Příkladem za všechny může být pískovna na Palhanci v Opavě, v níž už dnes nelze geologickou stavbu téměř studovat. Zásluhou Vladimíra Kroutilíka a jeho kolegů Jaroslava Macouna a Vladimíra Šibravy však víme, že v pískovně byly odkryty říční štěrky staročtvrtohorní Opavy a nad nimi sedimenty ledovcového jezera. Jubilant významně přispěl i k popsání další opavské pískovny pod vrchem Šibeňákem. Po té už dnes v terénu nenajdeme ani stopy. Dalšími zapomenutými lokalitami byly odkryvy u Cvilína a Uhlířova. Za znalosti o nich vděčíme také dr. Kroutilíkovi. Hodnota jeho popisných prací je umocněna skutečností, že z oblasti mezi Krnovem a Opavou máme o pevninském zalednění kvůli celkově malému počtu lokalit jen neúplné informace.
Dalším územím, kde Vladimír Kroutilík studoval čtvrtohorní sedimenty, bylo Osoblažsko. Zde mj. nechal pořídit a popsal dva důležité vrty, jimiž bylo odhaleno, že Osoblažsko bylo během čtvrtohor pokryto pevninským ledovcem celkem dvakrát. Kromě výzkumu samotných čtvrtohorních uloženin je osobnost Vladimíra Kroutilíka spojena s bludnými balvany. Roku 1958 při návštěvě pískovny v Rovninách východně od Hlučína nalezl se svými kolegy 33 bludných balvanů, o čemž nedlouho poté publikoval článek v Přírodovědeckém sborníku Ostravského kraje. Mezi zdokumentovanými balvany vynikaly i dva mimořádně velké kusy delší než 2 metry, z nichž ten největší je dodnes nejmohutnějším bludným balvanem Hlučínska. Ačkoliv provozovatel pískovny nechal balvany zaházet, aby s jejich ochranou neměl problémy, dr. Kroutilík zajistil jejich opětovné odkrytí. Zároveň navrhl, aby po ukončení těžby a rekultivaci pískovny byly balvany shromážděny do skupiny na dně odkryvu a s náležitým popisem zde sloužily k osvětovým účelům. Jednalo se o originální návrh, přihlédneme-li k faktu, že podobné expozice bludných balvanů, někdy umístěné přímo v těžebnách, v nichž byly nalezeny, se až o řadu let později začaly budovat v tehdejším západním Německu. Návrh nakonec dospěl k realizaci jinak a jinde. Hlučínské úřady využily největší balvany jako památníky přímo ve městě. Část původní kolekce balvanů pak nechal dr. Kroutilík v roce 1965 převézt na Černou louku v Ostravě, kde byly trvale veřejně instalovány jako tzv. Rovninské balvany. Zároveň jubilant inicioval vyhlášejí jejich ochrany. Podobně přispěl i k ochraně dvou největších bludných balvanů v ČR v Ostravě-Porubě a Ostravě-Kunčicích. Vladimíru Kroutilíkovi patří náš dík za úsilí za poznatky, které nám prostřednictvím oborné literatury zanechal. Popisné práce o dílčích lokalitách svou hodnotu nikdy neztratí a zůstanou základem pro nová bádání. Zároveň úsilím o ochranu důležitých lokalit a bludných balvanů dr. Kroutilík významně přispěl k uchování přírodního bohatství Moravskoslezského kraje. Nezbývá než jubilantovi popřát do dalších let pevné zdraví a tvůrčí elán. Autorem článku je Mgr. Martin Hanáček, kvartérní geolog, doktorand Masarykovy Univerzity v Brně.
Rozhovor si přečtete ZDE
Environmentální výchova
Již 15 let zapojujeme polskou mládež do poznávání subtropické řecké přírody Společně s polskými žáky, studenty a pedagogy pořádáme již od roku 2000 společná setkání na základně v Agii Apostoli u Prevezy. Je to škola v přírodě, kde se společně učíme přírodopis a výtvarnou výchovu.
Ředitelka 1. ZŠ v polské Ratiboři Beata Stepien, členka Perivalontiky Eteria Pela Kalogirou z řecké Prevezy a Milan Kubačka z opavské Natury při první společné akci Za čisté Středozemní moře v roce 2000.
Stanovou základnu jsme poprvé v Agii Apostoli postavili v roce 1988 a prvními účastníky byli vítězové přírodovědných soutěží biologické olympiády ze základních škol okresu Opava. Od roku 1989 ji využívají především studenti Pedagogické a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, odborníci z řad zoologů a botaniků a členové přírodovědných kroužků Okresní stanice mladých přírodovědců v Opavě a skupiny žáků opavských škol. Od roku 2000 jsou zde probíhají mezinárodní setkání mladých přírodovědců, výtvarníků a historiků z Opavy a polské Ratiboře s názvem Za zlatým delfínem Amvrakijského zálivu. V tomto roce zde byli poprvé polští žáci z První základní školy z Ratiboře a Marklowic. Na setkáních se poznávala subtropická řecká příroda a v programu byl také zároveň i malířský plenér, který skončil výstavkou prací na nábřeží před radnicí v Preveze. Kromě roku 2007 se setkání konají každý rok a letos v roce 2016 očekáváme tisícího účastníka.
Beata Stepień se svými žáky v táboře při hodině výtvarky.
Učitelka historie a výtvarné výchovy z Ratiboře Bogumila Beker instaluje na nábřeží výsledky patnáctiletého přírodovědného průzkumu, který v části prevezského poloostrova v Amvrakijském zálivu prováděli odborníci z Natury Opava. Fotografie je z roku 2006.
V roce 2006 měl svou již druhou výstavu opavský výtvarník Miloš Kačírek a účastníci výtvarného plenéru na setkání dětí v Agii Apostoli. Na snímku výstavku instaluje Bogumila Beker a její kolegyně z ratibořské školy Wiesa Ruczinská.
Učitelka biologie z ratibořského lycea Bogumila Bonk s botanikem Danem Červeným z Natury ukazují orchideje, které zde Dan určuje.
Environmentální výchova
Preparáty v Historické výstavní budově SZM představil preparátor Michal Jakubec Zároveň žákům vysvětlil základy muzejní preparace. Michal Jakubec převzal žezlo hlavního preparátora po vynikajícím Vilémovi Borůvkovi, který v SZM pracoval více jak šedesát let. Akce pro žáky ZŠ Opava, Vrchní proběhla v rámci projektu Třída v přírodě - příroda ve třídě. Je několik způsobů, jak prezentovat zvíře a jeho chování. Buď ho namalujeme, vyfotografujeme nebo natočíme na film. Mnohem lepší je uchovat jeho tvar, velikost, barvu v dermoplastickém preparátu. Jinak řečeno, vytvořit z něj “vycpaninu”. V takovém případě si savec, pták, plaz, obojživelník i ryba uchovají tvar a bude záležet na preparátorovi, jak se mu podaří vytvořit přirozený postoj zvířete. To předpokládá nejen výborné anatomické znalosti obratlovců, ale i jejich způsob života a chování. V nedávné době bylo mnohem jednodušší než nyní sehnat zvíře pro preparaci. Když bylo potřeba, pro účely muzejních expozic, získat chybějící druh ptáka nebo savce, bylo zvíře odloveno. Nyní jsou ochranářské zásady striktně dodržovány. Do preparátorských dílen se dostanou i vzácná zvířata, která byla sražena na silnicích automobily nebo otrávená návnadami, které do přírody pokládají lidé, kteří ani nemají právo považovat se za lidi. To jsou nechvalné případy otrav dravců, u kterých převládá orel mořský. Bobři a vydry jsou zase nalézáni na silnicích sražení automobily. Práce preparátora je velmi záslužná, umožňuje lidem prohlédnout si zvíře zblízka v muzejních sbírkách a ucho-vat ho jako doklad pro další generace. Rozhovor s Michalem Jakubcem jsme uveřejnili v červnovém čísle našeho Zpravodaje.
Zoologie
Vánoční kapři z rybníka Hvozdnice Nehledě k ekonomickému přínosu rybníků z chovu ryb, jsou jejich vodní plochy ozdobou krajiny. Svým způsobem jsou navíc tajemné, protože jen tušíme, jací živočichové, jaké ryby a kolik se jich skrývá pod hladinou. Proto je výlov rybníka vždy očekáván s velkým napětím. Stejně tak i letos při výlovu Hvozdnice.
Rybníky u Slavkova jsou nyní jen skromným pozůstatkem dřívějšího rozsáhlého rybničního hospodaření. Mohutné hráze Dolní a Horní hráz v Opavě - Kylešovicích jsou svědectvím o existenci velkých rybníků na tehdejším dolním toku Hvozdnice, která dlouho do středověku protékala sníženinou mezi tehdejší vsí Kylešovice a kopcem Šibeňákem u Opavy. Jiná vysoká hráz soustavy rybníků, které patří statku Slavkov u Opavy, byla teprve před několika lety odstraněna. Opuštěné hráze menších rybníků nalezneme ještě výše v údolí Hvozdnice. Jejich dno bylo přeměněno v ornou půdu. Zbylé rybníky i opuštěné hráze jsou památníky na dobu rozkvětu rybníkářství na Moravě i ve Slezsku na přelomu 15. a 16. stol., kdy pravděpodobně vznikly i tyto rybníky. Ještě v Josefínském katastru (1789) se na Slavkovském statku připomínají 4 rybníky.
Majitel rybníka Antonín Planovský rozděluje úkoly pomocníkům po zátahu, kdy se ryby pomocí sítě přitáhly ke stavidlu.
Přírodovědně nejcennějšími částmi tohoto soukromého rybníka jsou mokřady nad rybníkem a tůňky pod jeho hrází. V době vzniku rybníků to byly první větší zásahy do luhů na našich tocích. Zásahy to byly velmi šťastné, lužní krajina se obohatila o nový hodnotný prvek, jehož ekologický význam vedle ekonomického přínosu z chovu ryb stoupá. Vodoteče příznivě ovlivnily vodní režim v luhu. Hráze zpevněné kořenovými systémy mohutných dubů navozují jinde v krajině neopakovatelnou atmosféru. Rybníky přispěly k vytvoření mokřadního biotopu, nepostradatelného pro mnoho živočišných druhů. Význam rybníků stoupl zejména v nedávné minulosti, kdy docházelo k regulaci vodních toků, k meliorování mokřadních luk a tím k ničení přirozených vodních stanovišť.
Říčka Hvozdnice pramení na pomezí Bruntálské a Brantické vrchoviny mezi Rázovou a Horním Benešovem. Od svého pramene k ústí do řeky Moravice v Opavě má před sebou ještě poměrně dlouhou cestu. Délka toku přesahuje 33 km a celkové povodí řeky je 163 km2.
Výlov rybníka Hvozdnice je vždy velká událost především pro děti. I letos se na hrázi rybníka sešlo plno lidí, kteří čekali, kolik ryb k ní přitáhnou slavkovští rybáři jedním zátahem.
Pan Planovský byl určitě spokojený a nejen kvůli těmto candátům obecným, kteří patří mezi dravé ryby.
Rybníky u Slavkova mají v topografických mapách jiné názvy, než jsou jejich lidová a vžitá pojmenování. Nejníže položený rybník je na speciálních mapách označován jako Jankův rybník, zdejší obyvatelé mu říkají Hvozdnice.
Rybníky a jejich okraje jsou posledním útočištěm pro žáby, čolky a mnoho druhů ptáků a hmyzu, v dnešní stále aridnější krajině střední Evropy, která má problémy s vodou. U stojatých vod nás vždy zaujme vodní a pobřežní vegetace, zde má skvělé podmínky ke svému rozvoji. Nejinak je tomu i na tomto rybníce. Intenzivní rybářské hospodaření sice nikdy nedovolilo uchycení stulíků nebo leknínů, nicméně však i zde nalezneme celou řadu typických příslušníků vodní květeny. Rybník je poměrně mělký a tak v bahnitém dně koření rdest plovoucí a rdesno obojživelné. Dále v bahně rybníka koření stále ponořené rostliny rdestu světlého a stolístku přeslenitého. Jinak se na hladině rybníka volně vznášejí drobné zelené penízky připomínající lístky rostlinek okřehku menšího a závitky mnohokořenné, která je na spodní straně červená. Mezi nimi se ve vodě vznášejí rostlinky vodní játrovky trhutky. V pobřežních prostorech jsou nejnápadnější rostliny kosatce žlutého, jimž nejběžnější doprovod tvoří zblochan vodní a ostřice měchýřkatá, na březích je hojná chrastice rákosovitá, skřípina lesní, pryskyřník plazivý a další.
Po schůdkách byly ryby vynášeny k autu, které je odváželo. Byli mezi nimi především kapři, kteří patří mezi tržní ryby.
Po výlovu si diváci mohli koupit chutného smaženého nebo živého kapra.
Nejzajímavější místo pro diváky bylo nad stavidlem. Ryby se zde v podstatě rozdělovaly na ty, které se odvezou do sádek a z nich potom na vánoční stůl a ty, které se vrátí do rybníka.
Zoologie
Dančí a mufloní obora ve Služovicích V bývalém vojenském objektu u Služovic se skrývá obora s chovem dančí a mufloní zvěře. Zvířata se zde cítí jako ve volné přírodě.
Uprostřed Jaroslav Laryš s přáteli, které provází oborou.
Po roce 1990 lesík mezi Služovicemi a Hněvošicemi opustili vojáci. Oplocený a náletovými dřevinami zarostlý lesní remízek se stal vhodným místem pro farmový chov spárkaté zvěře. Celý tento prostor, který patří obci Služovice, si vzal do pronájmu pan Jaroslav Laryš z Hněvošic a začal zde chovat dančí a mufloní zvěř. Na počátku současného stáda, ve kterém po šesti letech je 60 daňků a 20 muflonů, byly dvě březí samice muflona, dva samci daňka a dvě samice. Prostředí obory je podél plotu z betonových dílů, je zarostlé náletovými dřevinami, mezi nimiž jsou vrba jíva, topol osika, bříza bělokorá, topol černý, javor mléč, javor klen, dub letní, jasan ztepilý, střemcha obecná a javor jasanolistý. Z jehličnanů je zde několik jedinců smrku ztepilého. Z keřů je to bez černý a hloh obecný. Kromě souvislé stromové zeleně jsou v oboře i volné loučky, zarostlé bylinami. Na místech, kde se chovaná zvěř zdržuje, je půda pohnojena a roste zde kopřiva dvoudomá, která je zvěří následně spásána. Problémem je přístup chované zvěře k vodě. Dešťová voda se zachytává ze střech budov v oboře a v případě potřeby se dováží v cisternách.
Obora v lesíku východně u Služovic.
V oplocení pozemku jsou již vzrostlé náletové dřeviny. Převládají zde listnaté dřeviny. Terén je pěkně členitý s lesem a loučkami.
Berani muflona Ovis musimon
Daněk evropský nebo také skvrnitý Dama dama
Zoologie
To, co vám proběhne ve dne nebo v noci přes cestu v lese, bývá často norník rudý Norníka rudého Clethrionomys glareolus pozoroval a fotografoval Vladimír Baday. První setkání s norníkem rudým jsme zažili s dětmi na letním táboře, když jsme tábor demontovali. Našli jsme hnízdo s jeho mláďaty na přístupové cestě ke kuchyni, která byla pokryta kvůli dešti deskami. Jak mohl založit hnízdo pod podlážkou, po které denně procházely desítky dětí pro svačinu, oběd a večeři a to každý den po dobu 14 dnů? Tak dlouho trval dětský tábor u Žimrovického splavu.
Pro všechny to byla obyčejná myš, kdežto pro biologa Bohuslava Beneše ze Slezského zemského muzea to byl norník rudý. Bohumil Beneš spolu s Františkem Gazdou z Vítkova byli oba ornitologové, kteří děti na každoročních přírodovědných táborech zasvěcovali do tajů života drobných savců a ptáků. Na jejich programy se děti těšily. Biologové přes noc rozmístili na několika místech zemní pasti, do kterých se chytily myši a plši a potom během dopoledního zaměstnání je ukázali dětem. Ty si sedly na kameny kolem táboráku, který se ovšem zapálil až večer a prohlížely si v klíckách chycenou myšici lesní, myšici křovinnou, rejsky, plcha velkého i lesního a kromě nich i norníka rudého. Ještě jeden příběh norníka rudého uvádíme a ten svědčí o tom, že člověk toho vidí v přírodě nejvíc, když se chová tiše. Radim Sokol zažil setkání s norníkem v koruně stromu, po kterém šplhal. Když odpočíval přitisknutý ke kmeni, vyšplhal po jeho těle norník. Nejdříve po jeho noze, potom po boku přes rameno a cestu ukončil z ruky opět na kmenu. Možná by pokračoval až do výšky 30 metrů, jak se píše v knize Savci České republiky. Je v ní popisován i život tohoto drobného savce s rudým kožíškem na hřbetě, který je v zimě tmavohnědý až rudý. Žije v listnatém, smíšeném i lužním les. Nory si vyhrabává pod listím. Je čilý ve dne i v noci, neupadá do zimního spánku. Rozmnožuje se koncem února. Samice je březí 19 až 20 dnů. Do kulovitého hnízda, vystlaného trávou a mechem, rodí tři až šest holých a slepých mláďat. Mláďata rychle rostou a brzy se sama mohou rozmnožovat. Mláďata narozená na jaře již mohou mít začátkem léta vlastní potomstvo. V přírodě se dožívá nanejvýš dvou let.
Od jiných hrabošů se odlišuje červenavě rezavým zbarvením na hřbetě. Rezavá barva je výraznější v zimní srsti než v letní.
Má větší ušní boltce a dlouhé smyslové chlupy na čenichu - vibrisy.
Botanika
Topoly černé jsou stále vzácnější V září jsme navštívili s MUDr. Jozefem Dovalou a jeho synem dendrologem Ing. Ondrou Dovalou hájecké meandry, kde jsme již neviděli největší topol černý v našem okrese. Druhý největší rostl nedaleko ještě loni.
U řeky se nachází i několik dalších vzrostlých jedinců dnes už vzácných původních topolů černých. I jejich přítomnost svědčí o vysoké hodnotě břehových porostů, protože většinou nalézáme u našich řek pouze v řadách vysazený topol kanadský. Přítomnost našeho černého topolu svědčí o tom, že řeka byla v minulosti více přirozená než dnes. Černý topol je totiž jeden z mnoha druhů, které potřebují ke svému dlouhodobému přežití zachovalé a tedy poměrně dynamické vodní toky s častými písečnými a štěrkovými náplavami, protože jedině zde dokáže teto strom klíčit a následně zdárně odrůstat. Bohužel, úpravy vodních toků v minulosti a současnosti prakticky vyřazují tento druh z naší krajiny. I řeka Opava je i mimo zastavěné plochy běžně ohozená lomovým kamenem a v podstatě zkanalizovaná, kdy se přirozené říční procesy nedokážou uplatnit. Je dobovým paradoxem, že topol černý se dnes přirozeně rozmnožuje prakticky výhradně na sekundárních stanovištích vzniklých lidskou činností, jako jsou třeba haldy v Ostravské pánvi. Naším úkolem by neměla být likvidace posledních míst, kde tento druh prosperuje, ale naopak jejich znovuvytvoření, které v případě říčních toků znamená jen nezasahovat do jejich přirozené dynamiky. Bylo by dobré zamyslet se nad tím, zda výstavba hráze v Holasovicích, spojená s velkým kácením starých břehových porostů, je efektivním protipovodňovým opatřením nebo pouze přesouvá problém z Holasovic do všech níže položených obcí včetně města Opavy.
Tento mohutný topol černý náporu větru odolal a stále ještě krášlí chudý břehový porost u Hájeckých meandrů řeky Opava.
Poslední fotografie největšího topolu černého v Hájeckém meandru
Sestup k meandru kolem invazních rostlin netýkavky žlaznaté a křídlatky japonské
Prví dva stromy se vzpřímenými větvemi jsou topoly černé, ten třetí je topol kanadský. Škoda, že musí ustoupit plánované protipovodňové bariéře.
Biokoridor
Součástí biokoridoru jsou i v Městské sady v Opavě Při představování zajímavých a hodnotných přírodních prvků v krajině podél českopolských hranic, kudy prochází "Biokoridor od arboreta k arboretu", jsme se již zmínili o Arboretu Nový Dvůr, Stěbořickém rybníku a nyní představíme na biokoridoru další místo, a to Městské sady v Opavě. Městské sady prošly rozsáhlou rekonstrukcí, která obsáhla revitalizaci zeleně, městského náhonu a jezírek. Příští rok ukáže, zda výsadba u náhonu a v jezírkách byla úspěšná. Zatím to vypadá, že byla.
Na severozápadním okraji města Opavy u řeky Opavy se rozprostírá největší parkově upravená zelená plocha Městské sady. Postavením střelnice v r. 1783 se k častějším střeleckým soutěžím přidružily i lidové zábavy. Od roku 1797 se datují první výsadby okrasného parku, který vznikal v duchu přátelství a svornosti, jak hlásal nápis na módním kruhovém templu, který zde stál do r. 1798 do 1845, kdy byl pro zchátralost zbořen. Jeho místo zaujala bohyně Ceres, bronzová socha, která původně zdobila Dolní náměstí a dnes shlíží na ulici Ostrožnou před budovou bývalé banky. Park se stává místem hojně využívaným k odpočinku a zábavě. Přes snahu vysadit zde i exotické dřeviny, základem parku zůstaly domácí druhy - lípy a topoly se sloupovitou korunou. Na konci 19. století se začínají v parku rozvíjet i sportovní aktivity jako jezdectví, cyklistika, tenis, plavání v koupališti. Přesto park zažíval období většího zájmu i opomíjení. Park byl často zaplavován povodněmi a po provedené regulaci v letech 1908-1912 padla za oběť velká část parku. Podél upravené řeky vznikla promenáda s lavičkami. Při celkové rekonstrukci sadů v 70. letech 20. století došlo k celkovému prosvětlení při zachování tří hlavních alejí a byla upravena i jezírka. Perlou Městských sadů je překrásné koupaliště, architektonická památka z r. 1930 - 1931 dle projektu Otto Reichnera. Kompozice areálu je inspirovaná pravidelnou italskou zahradou. Za dětským brouzdalištěm se sochou vodníka jsou ještě původní nádherné exempláře borovice černé a tisu červeného. V rámci kompletní revitalizace Městských sadů v Opavě na přelomu let 2011 a 2012 musela být z bezpečnostních důvodů odstraněna řada přestárlých a nemocných stromů. Ty jsou pochopitelně z ekologického a ochranářského hlediska velmi vzácné a v přírodě důležité, protože jsou domovem a životním prostředím pro řadu vzácných druhů organizmů. Statutární město Opava proto zvolilo náhradní řešení záchrany těchto živočichů - broukoviště. Kmeny a silné větve z odstraněných stromů byly zapuštěny do země a dosypány dřevěnou štěpkou, která bude doplňována. Takto vybudovaná broukoviště poskytují různorodé prostředí nejen pro bezobratlé, ale také pro drobné obratlovce, houby, mechy a lišejníky.
Volnočasové aktivity v současnosti
Tři stanoviště - Houby, Brouci, Ptáci s informačními tabulemi jsou užitečnou zastávkou pro všechny návštěvníky.
Relaxace u revitalizovaných jezírek
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Model Sluneční soustavy
Představujeme model Sluneční soustavy Saturn naleznete na úpatí pahorku pod kostelem sv. Petra a Pavla v Jaktaři. Znázorňuje ji dvaceticentimentrová koule.
Saturn v pravých barvách na snímku sondy Voyager 2 (1981)
Saturn je podobný Jupiteru. V jeho atmosféře můžeme rovněž sledovat tmavé a světlé pásy a dokonce i oválné skvrny. Jeho hustota je než mávoda, takže v obrovském oceánu vody by Saturn "plaval" na hadině. Zřejmě nemá pod atmosférou žádný kamenitý povrch. Nitro Saturna bude velmi podobné Jupiteru. Nejnápadnější ozdobou Saturna jsou jeho prstence. Protože to není ozdoba ledajaká, najdeme Saturn často na různých kresbách a fotografiích. Zvláště zajímavý pohled na prstence poskytly sondy Voyager. Jsou to tisíce drobných prstýnků tvořených kousky hornin, pokrytých ledem. Většina částic prstence má průměr kolem jednoho metru. Každý úlomek, každé zrníčko prstence spořádaně krouží kolem své mateřské planety. Prstence mají průměr 400 000 km, ale jsou silné pouhé desítky metrů! Největší přirozený satelit, Titan, je srovnatelný s jupiterovými měsíci a je také větší než planeta Merkur. Astronomové se domnívají, že tento měsíc je tvořen horninami a ledem. Má hustou atmosféru složenou u dusíku a metanu.
Kostel sv. Petra a Pavla založen olomouckým biskupem v 1. pol. 13. stol. na místě staršího hradiska. Původně ranně gotický objekt barokizovaný v 80. letech 18. stol. Dochovaná je gotická sakristie a v presbytáři sedile ze 14. stol.
Slezské statky v Jaktaři s barokními prvky.
Rozhovor
Pozvání do Arboreta Moravské brány v polské Ratiboři S naším přítelem, bývalým primátorem polské Ratiboře Andrzejem Markowiakem, jsme navštívili ředitele ratibořského Arboreta Moravské brány pana Huberta Kretka. Nejdříve jsme hovořili o mladé historii Arboreta a záměrech této vzdělávací a vědecké instituce i o možné spolupráci s Naturou Opava. Potom jsme se vydali na jeho prohlídku. Rozsáhlé území Arboreta má 162 ha. Objevili jsme malou zoologickou zahradu - Minizoo a Kouzelnou zahradu s bludištěm z živých plotů. V Arboretu jsou vytvořeny dvě naučné stezky - dendrologická a ekologická. Kromě toho je zde i mnoho jiných zajímavostí. Panu Hubertu Kretkovi jsme položili několik otázek.
Arboretum Moravské brány je velmi mladé. Můžete nám říci, kdy bylo založeno a kdo se o založení zasloužil? Arboretum "Moravská brána" bylo založeno teprve v roce 2000 v lese, kde se choval v minulosti dobytek. Les patří od roku 1928 městu Ratiboř. O vznik Arboreta se největší měrou zasloužil bývalý primátor Ratiboře pan Andrzej Markowiak. Arboretum bylo založeno především s cílem chránit, udržovat a obohacovat biodiverzitu oblasti, kde je údolí Moravská brána. Moravská brána je centrem transferu mnoha rostlinných a živočišných druhů. Právě proto územím Arboreta vede biokoridor přes Moravskou bránu do údolí Odry v severojižním směru a Arboretum se tak stalo v této krajině nejvýznamnějším stanovištěm. Čím je Arboretum zajímavé, na co návštěvníci mohou těšit? Největší hodnotou Arboreta je les sám o sobě, který se mění v průběhu ročních období. V současné době je hospodářská činnost omezena a výhradně zaměřena jen na péči o přírodu a přirozenou obnovu lesa. Návštěvníci zde mohou sledovat všechny přirozené biologické procesy, které slouží k obnově lesních společenstev. Máme zde složitou diverzifikovanou síť udržovaných silnic, lesních cest a pěšin. Snažíme se o to, aby zde návštěvník našel místa klidu, kde by si mohl odpočinout od denního shonu a relaxovat v kontaktu s přírodou. Trávit čas v pravém slova smyslu, "sám" s přírodou. Kromě toho zde nalezne tři rybníky s mokřady, osázené vodními rostlinami. V Minizoo pozná některé zástupce naší i cizí fauny. Jsou zde k vidění i sbírky trvalek, lilií a plaménků nejrůznějších druhů a barev. Perlou Arboreta je "Kouzelná zahrada" - bludiště z živých plotů, které je zdobeno výsadbou rododendronů, japonských třešní a javorů, palem a jiných stromů a keřů. Pro milovníky historie mohou být zajímavé tři Stanowské rokle z raného středověku, stejně jako zbytky bunkrů z druhé světové války. U hlavní brány je vytvořena replika středověkého hradu - místo pro historické slavnosti s rytířskými souboji.
Ředitel Arboreta Moravské brány v Ratiboři Mgr., Ing. Hubert Kretek.
Ředitel Arboreta Hubert Kretek si Andrzejem Markowiakem si prohlížejí poslední květ ibišku.
V Arboretu je vybudována naučná ekologická stezka, která plní vzdělávací úkol. Jak a kým je využívána? V Arboretu jsou vytvořeny dvě naučné stezky: ekologická a dendrologická. Na ekologické stezce je žákům a studentům vysvětlována ekologická funkce lesa. Získávají tak informace o lesních a nelesních rostlinách a formují si svůj vztah k lesu. Na dendrologické naučné stezce jsou seznamováni s cizími a původními druhy stromů a keřů. Stezky využívají ke studiu a vzdělávání nejrůznější skupiny dětí od mateřských škol po střední školy. Lákadlem je Mlýnské kolo na Šuvarovém rybníku. Můžete nám jej popsat? Mlýnské kolo je na jednom ze tří rybníků v Arboretu, a to na "Szuwarowém vzdělávacím rybníku". Bylo spolufinancováno z fondu pro regionální rozvoj na ochranu životního prostředí a vodního hospodářství. Představuje jednu z možností využití obnovitelných zdrojů energie, a to potenciální energie vody. Vodní kolo má průměr 120 cm a nachází se na hrázi mezi horní a dolní části rybníka. Je vybaveno generátory a tímto způsobem se potenciální energie vody přeměňuje na elektrickou. Vytvoření stanoviště s mlýnským kolem dokazuje, jak se dá využívat přírodní bohatství a síla vody jako obnovitelného zdroje energie. V ratibořském Arboretu jsme obdivovali úžasně vzrostlý a přirozený les a rybníky. Mohl byste tento les popsat?
Replika středověkého rytířského hradu.
Vstup do obory, ve které se nachází Arboretu Moravské brány a zoologická zahrada.
Tento prostor nebyl nikdy zcela odlesněn, proto zde mohlo přežít a uchovat mnoho vzácných lesních organizmů. Zvláště pozoruhodné jsou fragmenty starých habrových lesů starších více než dvě století s charakteristickými druhy stromů a podrosty. Najdeme zde vzácné rostliny, jako jsou lilie zlatohlavá Lilium martagon, přeslička obrovská Equisetum telmateia, čemeřice zelená Veratrum lobelianum, lýkovec jedovatý Daphne mezereum a především hvězdnatec zubatý Hacquetia epipactis. V minulosti, s cílem zvýšit produkci dříví, byly v lese často vysazené jehličnany - borovice, smrky a také zde byla zavedena výsadba cizích druhů - dub červený Quercus rubra a trnovník akát Robinia pseudoacacia. Až do nedávné doby zde převažovaly smíšené lesy. V současné době jsou jehličnaté druhy stromů nahrazovány vhodnějšími listnatými stromy. Les je přeměňován a pomalu se vrací do původní přirozenosti. Dominantními dřevinami jsou borovice lesní Pinus sylvestris, dub letní Quercus robur a dub cesmínolistý Quercus ilex, dub zimní Quercus petrea, lípa srdčitá Tilia cordata, habr obecný Carpinus betulus, dub červený Quercus rubra, javor mléč Acer platanoides a modřín opadavý Larix decidua. Nemohli jsme přehlédnout zoologickou zahradu, co v ní můžeme vidět? V areálu Arboreta Moravská brána se nachází Minizoo, která je stále největším lákadlem pro návštěvníky lesa a to nejen rodiny s malými dětmi. V sedmi voliérách a ve čtyřech ohradách můžete vidět ptáky a savce, reprezentující různé biotopy.
Součástí arboreta je i malá zoologická zahrada.
Najdete zde vedle smíšeného lesa i rybníky, jezírka i vodní plochy.
Arboretum je místem setkání botaniků a ochránců přírody nejen z Ratiboře a Opavy, ale z celé Evropy. Na této konferenci, zaměřené na biodiverzitu Moravské brány se sešli odborníci z opavského okresu vedení tehdejším ředitelem Arboreta v Novém Dvoře Miroslavem Frankem, který je na fotografii třetí zleva v dolní řadě. Po jeho levé ruce stojí Stanislav Kretek, ředitel Arboreta Moravské brány v Ratiboři. V této řadě jako první zleva je současný prezident města Ratiboře Lenk. Fotografie ze září 2009.
Největší zájem je o shetlandské poníky a velmi sociální osly. Velmi atraktivní jsou také pávi a labutě Cygnus color. Ve voliérách jsou ptáci z řádu hrabaví galliformes a to bažant obecný Phasianus colchicus, bažant zlatý Chrysolophus pictus, bažant stříbrný Lophura nycthemera a páv korunkatý Pavo cristatus. Dále jsou tam kachnička mandarínská Aix galericulata, kachnička karolínská Aix sponsa, kachna divoká Anas platyrhynchos, a předek domácích hus - husa velká Anser anser. V Minizoo jsou i papoušci nymfy Nymphicus hollandicus, poštolka obecná Falco tinnunculus a mnoho dalších zvířat. Minizoo je nejoblíbenějším místem pro naše nejmenší návštěvníky. Mezi vyhledávaná místa v Arboretu je tzv. "Začarovaná zahrada.“ Místo, které prezentujete družební města a středověký rytířský hrad. Můžete nám o tom něco říct? "Začarovanou zahradu" tvoří věčně zelené bludiště. 2 Připomíná květ o rozloze přibližně 11.000 m . Myšlenkou a úmyslem bylo obohatit sbírky rostlin, typické pro Slezsko a informovat o rostlinách obecně. Podél plotu je sbírka některých z původních šedesáti druhů rostlin, které se vyskytují v tomto lese. Můžeme obdivovat jak rostliny zdánlivě všední - vlaštovičník větší, kozlík lékařský, chrpu luční, pryskyřník plazivý, stejně jako vzácné a chráněné. Roste zde česnek medvědí, který je jedlý, konvalinka vonná, kopytník evropský, upolín evropský a především vzácný hvězdnatec zubatý, symbol Arboreta. Do výsadby v kolekci jsou včleněny i další rostlinné druhy stromů a keřů v různých variantách - rododendron, magnólie, javor, třešeň a mnoho dalších. Ústřední alej návštěvníka přivede ke "kamennému kruhu", který byl vytvořen po vzoru tradičního kruhu slovanských národů.
Ulička je tvořena buky, které připomínají partnerská města Ratiboře - Opavu, Kaliningrad, Leverkusen, Roth, Tyśmenice, Kedzierzyn-Kozle, Villeneuve d`Ascq, Zuglo. U hlavní brány zámku byla vytvořena replika opevněného středověkého hradu. Vchod do hlavní brány s věží je chráněn příkopem, nad kterým vede most. Do hradu se dostanete po schodech až na místa, kde byli obránci hradu. V minulosti hrad bránili jen luky, sekerami a meči. Nyní zde probíhají rytířské turnaje a přednášky z historie. Můžete si zde prohlédnout i zajímavé obléhací stroje. Arboretum je nejen vzdělávací instituce, ale současně i vědecká. Určitě provádíte vědecký výzkum. Mohl byste nám o něm něco říct? V Arboretu sledujeme výskyt vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů a zabýváme se ekologií lesa. Náš výzkum zahrnuje studium přirozené obnovy lesa, porovnáváme současné změny na odlesněných plochách se stavem v minulosti. V posledních letech se potýkáme s nedostatkem vody, jaká je situace ve vašem Arboretu? V Arboretu nemáme větší problémy s vodou. Území je napájeno několika potoky a jako rezervoáry využíváme rovněž již zmiňované rybníky. V posledním roce jsme však měli problém s extrémním suchem v létě. Sucho bylo patrné i v lese - stromům a keřům začaly opadávat listy a mnoho dřevin odumřelo. Vyschla dokonce i podmáčená místa lesních bažin! I přes pravidelné zavlažování jsme zaznamenali velké ztráty v umělých výsadbách, a to zejména v části "Kouzelné zahrady.“ Věříme, že nás v dalších letech již tak extrémní sucho nepotká! Odpovídal: ředitel Arboreta Hubert Kretek
Prosincový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
1) Kteří savci nepatří mezi hlodavce? rejsec vodní, myš domácí, hraboš polní, myšice temnopásá, ježek západní 2) Který hlodavec upadá do zimního spánku? bobr evropský, myšice lesní, křeček polní 3) Čím se živí hlodavci? Jsou masožravci, jsou býložravci, živí se výhradně hmyzem 4) Co vyrůstá beranům muflona na hlavě? paroží nebo rohy
Rozhodnutí o správnosti 8) Typickým znakem křečka polního jsou dobře vyvinuté lícní torby. Ano Ne 9) Daňci a mufloni jsou sudokopytníci. Ano Ne 10) Roh je útvarem stálým, který není shazován a každoročně vyměňován jako paroží. Ano Ne Jak se jmenují tyto ryby?
A
5) Co vyrůstá samcům daňka na hlavě? rohy nebo paroží Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí) 6) Daněk 7) Muflon
rohy paroží
B
Výsledky listopadového kvízu: Testové otázky: 1 lusk 2 bobule, malvice, peckovice 3 pomolog 4 oves 5 fazol, jabloň
C
Spojovačky: 6 suchý nepukavý plod 7 dužnatý plod Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ano Poznáte, co je na obrázku: A klen B babyka C mléč
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Dárky, které skončily nakonec jinde Blížil se Štědrý večer. Venku byla brzy tma, jen hvězdičky s měsíčkem svítily. Tatínek s maminkou poslali děti do dětského pokoje, aby si uklidily hračky. "Tak, děti tu teď nejsou, tak já skočím k Novákovým a přinesu ty “dárky", maminko. Dveře cvakly a tatínek odešel. U Novákových si totiž nechali dárky pro Jeníčka a Mařenku. Chtěli děti překvapit, takže ty ani netušily, co jim rodiče koupili. Byla to kočička Micka a pejsek Brok. Oba byli ještě malinkatí, koťátko a štěňátko. Tatínek zazvonil a čekal, až mu Novákovi otevřou. Uvnitř se ozvaly kroky a hlas pana Nováka: "Počkejte chvíli a dejte pozor, ať nezašlápnete Broka". Tatínek pozdravil a vešel do jejich bytu. Nejdříve slyšel vrčení pejska, který stál před panem Novákem a jakoby ho chtěl bránit. Na gauči seděla paní Nováková a na klíně měla kočičku Micku. Kočička předla, tiše vrčela nebo bručela? To kočičky dělají, když je jim dobře. Bylo vidět, že jsou obě zvířátka spokojena. Když tatínek řekl, že si přišel pro ty “dárky”, měla babička i dědeček hned smutek v očích. Dokonce babička uronila slzu a pohladila Micku. Když tatínek viděl, jak se mají Brok a Micka u Novákových dobře, řekl: "Vidím, že jsou zvířátka v dobrých rukou, tak si je nechejte. Jen mi prozraďte, proč nejsou v kůlně, jak jste říkali?” "To jsme si mysleli také, ale brzy nám jich začalo být líto a tak jsme je přinesli domů. Pejsek se přece potřebuje proběhnou a jít na záchod, stejně jako Micka. Potřebují se také najíst a napít, nejsou to plyšové hračky, které můžete, když vás omrzí, zavřít do skříně," řekl pán Novák. Tatínek si teprve teď uvědomil, že to děti ještě nevědí a byl velmi rád, že Brok a Micka zůstanou u Novákových a spokojeně šel domů. Ve dveřích se otočil a zeptal se: "Jak jste věděli, že se kočička jmenuje Micka a pejsek Brok?". "Protože na klecích byla napsaná jejich jména," odpověděli současně. "Ale, kde teď seženeme nějaké dárky?" hořekovala doma maminka, když tatínek oznámil své rozhodnutí. "Neboj, já už jsem koupil Jeníčkovi brusle na narozeniny, které má za měsíc," řekl tatínek. Maminka se usmála, protože měla také tajně připravený i jiný dárek pro Mařenku.
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
