KRVAVÉ KOLENO
Vladimír Veselý, Ale Kubita, Pavel Richta, spoluautoøi: Nikola Orozoviè, Jakub Veverka a dalí èlenové souboru Tate iyumni Promlouvající postavy: Frantiek, Bìtka, Krákora, vìdma Ghýmeiová, paní Picmausová, Babièka, koèka Melinda, koèka Alfonsie, Dìti Dalí postavy: dva stìhováci, Krvavé koleno, cikáni Janko a Ferko 1 Prolog 1.1 Dìti si hrají Tma Dítì 1: Baf Dítì 2: Kdo jsi? Dítì 1: Krvavé Koleno! Dítì 2: Èím se iví? Dítì 1: Lidským masem! Dítì 2: Co pije? Dítì 1: Lidskou krev! Dítì 2: Èím se pøikrývá? Dítì 1: Lidskou kùí! Dítì 2: Kdy si pro nás pøijde? Dítì 1: A odbije... ètvrtá hodina! Stínohra - dìti se toèí v kruhu. Dìti sborovì: První hodina odbila, lampa jetì svítila, druhá hodina odbila, lampa jetì svítila, tøetí hodina odbila, lampa jetì svítila, ètvrtá hodina odbila, lampa zhasla! UÁÁ (Pitìní.) 1.2 Ve sklepì Do sklepa vbìhnou s pitìním a smíchem malí Frantiek a Bìtka. Bìtka: Honem do sklepa Frantiku! Frantiek: Hahá, to je dobrá hra. Bìtka: Já se vùbec nebojim! Frantiek: Jen poèkej. Já jsem Krvavý Koleno - Baf! Hahahá! Bìtka: Nené, tebe se nebojim! Frantiek: Tak jinak - Baf! Hahá! Baf, baf... Temná hudba. Bìtka: Frantiku, poèkej, co je to támhle? Frantiek: Kde? Jo támhle!? Bìtko, co je TO? Bìtka: Já nevim Frantiku, teï u se asi opravdu bojim! Frantiek: Co budeme dìlat?! Bìtka: Frantiku dr mì! Frantiek: Bìtko, drím tì! Frantiek: Utíkejmeeeeeeee... S pitìním utíkají po schodech pryè.
1.3 Vìdma Loutka s hoøící svíèkou. Vìdma: Hodinu za hodinou, den za dnem, rok za rokem po svých cestách trmácí se Èas, ten starý poutník. Nohy mu neslouí, dech vynechává... a tak... obèas... èas od èasu... se Èas... naèas zastaví a dopøeje si odpoèinku na své nekoneèné pouti. Odbíjí hodina bezèasí. Rozumní tápou a jen potøetìnci a malé dìti jim mohou ukázat smìr. Zákony svìta pøestávají platit, ze stínù vystupují síly zla! A pak! - A pak se èas znovu opøe o svou poutnickou hùl a vydá se na dalí cestu. A s ním kráèí jen ti, kteøí se ukryli v krajinì svého srdce. 2 2.1 Dùm naveèer Tma, odbíjí zvon a zní ústøední hudební motiv. Rozsvìcí se poulièní lampa, pak postupnì nìkolik oken, za nimi siluety. Po støee se prochází koèka, pomòoukává. Rozsvìcí se kruhové pozadí a vychází coby Mìsíc nad domem. Po chvíli se na nìm objeví stíny dìtí, toèících se v kruhu, a zaène odpoèítávání v rytmu hudby. Sbor dìtí: První hodina odbila, lampa jetì svítila, druhá hodina odbila, lampa jetì svítila, tøetí hodina odbila, lampa jetì svítila ... Okna domu postupnì zhasínají, a zùstane svítit pouze lampa a jedno okno. Pak lampa zhasne, ozve se výkøik a smrtelné chroptìní. Zhasne i poslední byt. Výkøik: UÁÁÁÁ!!! CHRCHRCHRRR!!! 2.2 Dalí den pøed domem Cvrlikání ptákù, hudba veselá, pracovní se støídá se smuteèním pochodem. Pøed domem stojí stìhovací vùz. První stìhovák z auta vytahuje krabici, na hvízdnutí se nad schody objeví druhý a první mu krabici hodí. Druhý stìhovák ji odnáí do domu a první mizí v autì. Z domu vycházejí pohøebáci s rakví, sejdou po schodech a odejdou ze scény. První stìhovák hází druhou krabici, zahodí ji daleko a cosi se rozbije - zvuk rozbitého skla. Stìhováci se leknou a v panice uteèou. Opìt vycházejí pohøebáci s rakví. Stìhovák nese køeslo a hází ho druhému, tentokrát na støechu. A jetì jednou vycházejí pohøebáci. Mezitím pøichází Bìtka s Frantikem a pozorují, co se dìje. Stìhovací vùz startuje a odjídí, druhý stìhovák vybíhá z domu a za jízdy naskakuje. Druhý stìhovák køièí: Poèkej... hop! Bìtka nejistì: Frantiku, vidìls to? Frantiek: Nó... nìkdo umøel. Bìtka nervóznì pofòukne. Frantiek: To se stává, Bìtko. Pojï, a u jsme doma. V naem novém bytì! Frantiek s Bìtkou vcházejí do domu. 2.3 Pøede dveømi bytu Kdy Bìtka a Frantiek stojí v chodbì domu pøed bytem, zpoza dveøí sousedního bytu se linou falené tóny klarinetu. Frantiek: Ty, Bìtko, napadlo by tì nìkdy, e budeme mít vlastní bydlení? Bìtka: Jo, jo... (Neposlouchá Frantika, bázlivì prohlíí chodbu a okolí.) Frantiek: Mì tedy ne. Chudák babièka! Ale urèitì by byla ráda, e v jejím bytì budeme bydlet zrovna my dva.
Bìtka: Jo, jo... Frantiek: Nemìl bych tì pøenést pøes práh? Bìtka nepøítomnì: Jo, jo... Frantiek: Kdy jsme se brali, nebylo, kam bych tì pøenesl... Frantiek se dotkne Bìtky, ta vyskoèí a vypískne. Klarinet pøestane hrát. Frantiek: Co janèí?! Bìtka: Já nevím, Frantiku, mám z tohohle domu takový divný pocit. Nedokáu si poøád pøedstavit, e tady budeme bydlet... Otevøou se dveøe a vykoukne soused Krákora. Krákora: Á, to jsi ty Frantiku? Frantiek: Dobrý den, pane Krákora. Krákora: Tak u se koneènì stìhuje? Frantiek: Nó, zrovna dneska. Krákora: Tak to hodnì tìstí! To ví, babièka ti tu bude chybìt. Frantiek: No jo, ty její bláznivé povídaèky - nikdy bych, pane Krákora, nevìøil, e se mi po nich bude stýskat. A ty doutníky, jak vonìly! Krákora ponuøe: Ani neví, jako moc se ti bude stýskat. (Vimne si Bìtky.) Dobrý den, sleèno. Frantiek: Kdepak sleèna! Mladá paní je to, pane Krákora! Vzali jsme se tady s Bìtukou pøed pùl rokem. Bìtka: Dobrý den. Krákora: Tak to budete potøebovat tìstí dvojnásob! Bìtka vylekanì: Co prosím? Krákora: Myslím, a budete hledat svùj kumbálek... copak vám Frantiek o tomhle domì nic neøekl? Frantiek: Pane Krákora, vy jste jak babièka! A budeme chtít slyet báchorky, pøijdeme k vám na èaj! Pojï, Bìtko, máme hodnì práce! Bìtka: Na shledanou. Frantiek nevrle odsekne: Na shledanou! Krákora: Jen nech být, Frantiku! Ti, co je pøed chvílí vynáeli, také nevìøili... Frantiek s Bìtkou se na nìj vylekanì ohlédnou. 2.4 V bytì Byt s krabicemi a køeslem. Frantiek s Bìtkou vcházejí. Frantiek: Je to tu sice malé, ale hlavnì e je to nae. Bìtka: Ty, Frantiku?! Co øíkal ten Krákora... je snad jetì nìco, co bych o tomhle domì mìla vìdìt? Frantiek: Ale jdi, prosím tì! Babièka si ustaviènì nìco vymýlela. Asi tady tím trpí vichni. Bìtka: Hm, já jen - vzpomnìla jsem si, jak jsi mì sem jednou za babièkou vzal. Hráli jsme na dvorku tu divnou hru. Frantiek: Jo, taky si vzpomínám. To bylo naposledy, kdy jsem byl u babièky pøes noc. Pak u mì tu nechtìla. Bìtka: Já jsem se zapøísáhla, e sem u nevkroèím nikdy! Nemìla jsem tu pøísahu ruit... Frantiek: Ale no tak! Snad by ses nebála? (Posadí se k Bìtce.) Pusinku. (Dá jí pusinku.) Bìtka: Na druhou stranu - nìco mì sem táhne. Hele, co myslel tím hledáním kumbálku? Jaký kumbálek bychom mìli hledat?
Frantiek:
Nevím. Ale hlavnì bychom mìli jít uklízet, abychom do veèera nali aspoò peøinu. Bìtka: Tak dobrá. Pro zaèátek odnes tyhle lye a kompoty do sklepa, a je tu k hnutí. Frantiek: Ale Bìtko, já myslel... Bìtka skoèí mu do øeèi: No up, up! Frantiek vyjde na chodbu s harampádím, brblá si pod fousy nìco o kompotech a odejde. 2.5 Bìtka nachází deník Bìtka: Ani nezavøel! (Zavírá dveøe.) Tak, kde zaèít? (Nachází deník.) Jé, to je krásný notýsek! (Ète obálku.) Deník - tajný deník Frantikovy babièky! (Otevøe a ète dál.) Dvanáctého listopadu - dùchod - osm set sedmdesát korun - doutníèky - jedenáct korun, padesát haléøù - rohlíky - ètyøi krát dvacet haléøù - nekupovat na rohu, gumové - hm... 2.6 Pøed sklepem Frantiek schází po schodech do pøízemí, pohvizduje si, ale jak se blíí ke dveøím do sklepa, pomalu znejistí. U dveøí si u nepíská vùbec. Dveøe se se skøípìním otvírají, ozve se temná hudba. Frantiek nakukuje do sklepa. Frantiek: Je tam tma - a vypínaè je a dole pod schody - Vechno jsou to jen báchorky, stejnì si myslím, e bude lepí nejdøív povìsit anténu. (Rychle odbìhne.) 2.7 V bytì Bìtka stále sedí v køesle a ète deník. Bìtka: Tøináctého listopadu - výkaèka Pedro pro Fanouka - jedna koruna dobøe, e el k rodièùm, dìti na dvorku si u zase hrají tu svoji hru. Je èas zapálit si doutníèek a jít do kumbálku... Frantiek vchází do dveøí s harampádím v rukou. Bìtka: Frantiku, podívej! Nala jsem deník tvé babièky. (Otoèí se a vidí, e Frantiek má stále harampádí v rukou.) Ty jsi jetì nebyl v tom sklepì?! Frantiek: Byl... skoro. Ale vzpomnìl jsem si, e musím nejdøív zapojit anténu. Bìtka: Aha... Schválnì, pøeèti si tohle, babièka tady píe nìco o tom kumbálku. Frantiek: Mì to teï nezajímá. Bìtka: Poèkej, tohle si musí poslechnout: Dìti na dvorku si u zase hrají tu svoji hru. Je èas zapálit si doutníèek a jít do kumbálku... 2.8 Ètení z babièèina deníku Stínohra: Babièka sedí nad deníkem, zapisuje, pøemýlí, pokuøuje doutníèek. Babièka: Dvaadvacátého bøezna. Mandlování - ètrnáct osmdesát za troje povleèe ní. Na mandlu jsem potkala paní Bláhovou, tu novou z prvního patra. Pøipomnìla jsem jí, e by si mìli s manelem najít kumbálek, ale smála se mi a øíkala, a jí dám s tìmi pohádkami pokoj. Sedmadvacátého bøezna. U si zase hrají! Je záhada, jak dìti pokadé vycítí, e pøichází! Je èas jít do kumbálku. Koupit nové doutníèky - tøi vykøièníky. Snad se nikomu nic nestane! Jednatøicátého bøezna. Pøíspìvek na smuteèní vìnec - deset korun. Chudáci Bláhovi, kdyby nás jen poslouchali! 2.9 V bytì Bìtka: To je teda, co?! Frantiek: Co jako?
Bìtka: No, chudáci Bláhovi! Frantiek ironicky: Ano, chudáci Bláhovi. Budi jim hlína lehká! (pøísnì) Bìtko, máme hodnì práce! Bìtka: Ty jsi se vím hned hotový! Já myslím, e bychom ten kumbálek nemìli brát na lehkou váhu. Frantiek: No, moná, e má pravdu. Aspoò budeme mít, kam dát ty kompoty. (Nachází anténu.) Jdu povìsit tu anténu... (Vyjde s anténou v ruce z bytu, rozsvítí si na chodbì a po schodech odchází na pùdu.) Bìtka: Pozeptám se pana Krákory. (Odchází z bytu, zavírá a klepe na dveøe sousedního bytu.) Otvírá pan Krákora. Krákora: Copak se dìje, mladá paní? Bìtka: Pøila jsem se zeptat ohlednì toho kumbálku - víte, jak jste o nìm mluvil? Máme toti hodnì kompotù a není to kam schovat... Krákora: Kompoty nechte být. To vy se musíte schovat! - Pojïte dál, nìco vám o tom povím. Vcházejí ke Krákorovi. 3 3.1 Frantiek na pùdì Frantiek do tmy: Au! Kde je vypínaè?!? Rozsvítí se na pùdì, s lehkými obtíemi se tam vsouká Frantiek s anténou se rozhlíí. Frantiek: Tady se to bude vìet! Koèka se objeví na trámu a zamòouká: Mòau! Frantiek se lekne: Ku! Potvoro. Koèka zaprská. Frantiek: e tì nakopnu?! Koèka znovu zaprská Frantiek odkopne koèku: Zatracená Picmausová! Furt ty koèky krmí a ony pak lezou vude! - Kudy se asi leze na støechu? Á tady! (Najde schody a odejde po nich.) 3.2 Bìtka zvoní na paní Picmausovou Zní klidná, tajemná hudba, rozsvìcí se v pøízemí. Bìtka jde po chodbì, otvírají se dveøe do tmavého sklepa. Bìtka nakukuje, pak zavøe sklep, popojde k vedlejím dveøím - paní Picmausové - a zazvoní. Dveøe se otevøou, Bìtka vchází. 3.3 Frantiek na støee I Zní veselá, pracovní hudba. Frantiek s anténou plhá na høeben støechy. 3.4 Bìtka u paní Picmausové Zní pøíjemná hudba ke kávì. Bìtka sedí u paní Picmausové, pije kávu, v jednu chvíli se poleká, ale paní Picmausová ji chlácholí. 3.5 Frantiek na støee II Zní opìt hudba veselá, pracovní. Frantiek s anténou popolézá po høebenu støechy, pøeskakuje komín nìkolikrát tam a zpìt, sklouzne, jen tak tak se zachytí a vyleze zpìt.
3.6 Bìtka pøichází k vìdmì Klidná hudba. Pøed maringotkou sedí muzikanti, pøichází Bìtka a rozhlíí se, pak vyjde po schùdkách a zaklepe na dveøe maringotky. 3.7 Frantiek na støee III Opìt veselá, pracovní hudba. Frantiek pøehnutý pøes høeben støechy se snaí pøipevnit anténu, co se mu nakonec podaøí. 4 4.1 Bìtka a vìdma pøed maringotkou Bìtka stojí pøed maringotkou a volá: Paní Ghýmeiová, paní Ghýmeiová! Vìdma rozrazí dveøe: Koneènì jsi tady, èekala jsem tì! Bìtka: Paní Ghýmeiová.... Vìdma: Nic neøíkej, vechno vím! - Hledá krajinu svého srdce... Bìtka: No, to asi ani ne. Spí hledám kumbálek. Vìdma: Kumbálek? Ach ano, kumbálek... Posaï se. Sedne si na schody maringotky a Bìtka na lavièku. Vìdma: Kadý má svùj kumbálek, ale ne kadý ho otevøe. Zlo nikdy nezmizí. Pøichází, kdy odbije jeho hodina. A neukryje-li se do svého kumbálku, dostane tì. Bìtka: To nám øíká kadý, paní Ghýmeiová. Ale jak se mùeme schovat, kdy ádný nemáme? Vìdma: Poslouchej hlas svého srdce! Povede tì. Bìtka: Ale já mám strach a nevím, co mám dìlat. Vìdma: To je v poøádku, strach k tomuhle domu patøí. Strach je také jedním z klíèù k tvému kumbálku. Strach a láska! Bìtka: Strach a láska? Z toho teda nejsem moudrá. Vìdma: Tìko takové vìci povìdìt pouhými slovy. Janko, Ferko, cikáni moji, hrajte! Hudebníci spustí cikánskou píseò opìvující krásy kumbálku. Vìdma tanèí. S Bìtkou hudba zaèíná také cukat, a v závìru také divoce tanèí. Vichni zpívají: Jóój, kumbále, kumbale, kumbále! Èim bére, èim bére za sérdce? Jsi kámo, jsi kámo, kumbále! Jó, tam je fajn! Píseò konèí, Frantiek kleèí na kraji støechy a haleká dolù. Frantiek: Bìtko! Co to tam dole dìlá?! Já se tady morduju s anténou a ty si zatím hopsá na dvorku! Bìtka: Ale Fanouku, paní Ghýmeiová mi radí, jak najdeme ten kumbálek! Frantiek: K èertu s kumbálkem, Bìtko! Máme spousty práce! Bìtka: Ale jinak nás dostane zlá síla! Frantiek: Paní Ghýmeiová, co jste jí to nabulíkovala?! Bìtka: No tak, Fanouku... Frantiek rozèílenì: Neøíkej mi Fanouku - ne pøed celým barákem! Ví, e to nesnáím! A pojï u domù! (Odejde.) Bìtka: Omluvte ho, prosím. On to tak nemyslel. On tìmhle vìcem prostì nevìøí. Vìdma: Nic neøíkej, to se brzo zmìní! Vechno vím...
Bìtka:
No, doufejme... Já z toho ale poøád nìjak nejsem moudrá. Strach, láska, hlas srdce... ale kde ten kumbálek teda je? Vìdma: Vdy je to tak prosté. Jak bych ti to øekla... To je tìké. Ale poèkej, zeptám se èarovných bylin, ty snad pomohou. Vytáhne cigaretu s kouzelnými bylinami, natáhne a svalí se naznak do maringotky. Bìtka: Paní Ghýmeiová, paní Ghýmeiová... Vìdma vyskoèí a pronese v transu vidìní: Kdy zlo se blíí a strach tì svírá, hledej dvíøka kdysi nalezená a hned zase ztracená! Bìtka: Dvíøka kdysi nalezená, a hned zase ztracená? (Vyskoèí.) No jo, dvíøka! Jak jsem na nì mohla zapomenout?! (Odbìhne.) Vìdma: Poèkej! To není celé! Musí v srdci najít lásku a ve správnou chvíli dret to, co má ráda! 4.2 Dùm naveèer Tma. Rozsvìcí se poulièní lampa, pak postupnì okna domu. Po støee se prochází koèka, pomòoukává. Nad domem vychází Mìsíc. Okna postupnì zhasínají, a zùstane svítit jen lampa. 4.3 Frantiek sám doma Frantiek pøechází po bytì, nejdøív trochu natvanì. Frantiek: No, asi jsem to na tom dvorku troièku pøehnal. Ale co - anténa je zapojená, tak teï u jen, kampak Bìtka zabalila televizi... Kde ta enská poøád vìzí? Dìti sborovì: První hodina odbila, lampa jetì svítila... Frantiek: Co to bylo? - hm, to je jedno. Hele, to je ten babièèin deník! (Nael babièèin deník, sedne si a ète:) dvacátého sedmého pátý - Nákup: vitakáva, vincentka, vitacit, vitriol... doutníèky. (Kroutí hlavou.) Babi, babi! (Ète dál.) Fanouek si dnes pøivedl kamarádku Bìtuku. Budou tu a do zítøka. Radìji jsem je poslala s dìtmi na dvorek. Kdy se jich budou dret, snad se jim nic nestane. (Vyskoèí.) No jo, babi, na to si vlastnì vzpomínám! Bìtko, Bìtkóóóó!!! Tma. Dìti sborovì: Druhá hodina odbila, lampa jetì svítila. Tøetí hodina odbila, lampa jetì svítila... 5 5.1 Frantiek u vìdmy Frantiek pøibíhá k maringotce. Frantiek vzruenì: Paní Ghýmeiová, paní Ghýmeiová... Vìdma otvírá dveøe: Koneènì jsi tady, èekala jsem tì! Frantiek: Pani Ghýmeiová... Vìdma: Nic neøíkej, vechno vím - hledá krajinu svého srdce... Frantiek: Ne, hledám Bìtku! Vìdma: Ta hledá dvíøka kdysi nalezená a hned zase ztracená... Frantiek: A nevíte, kde by mohla být? Vìdma: Vdy je to tak prosté... ale jestli chce, zeptám se kouzelných bylin ty nám pomohou! (Potáhne z cigarety a svalí se dozadu.) Frantiek nejistì: Jste moc hodná, ale radìji se porozhlédnu sám... nashledanou. (Odbíhá.)
Vìdma:
Poèkej, nestihla jsem jí øíct, e musí v srdci najít lásku a ve správnou chvíli dret to, co má ráda! (Konec vìty u doøekne dost rezignovanì.)
Tma. Dìti sborovì: Ètvrtá hodina odbila, lampa jetì svítila. Pátá hodina odbila, lampa jetì svítila... 5.2 Na chodbì u Krákory Frantiek pøibíhá a klepe na dveøe pana Krákory. Frantiek: Pane Krákora, pane Krákora! Krákora: Co se dìje, Frantiku? Frantiek: Pane Krákora, nevidìl jste Bìtku? Krákora: Nevidìl. Ale Frantiku, dìti u si hrají, oba byste mìli být u ve svém kumbálku. Frantiek: Já vím, Bìtka ho nìkde hledá! Krákora: Tak to mùe být kdekoliv. Kadý má kumbálek nìkde jinde. Frantiek: A kde ho máte vy, pane Krákora? Krákora: Já ho mám tady. Poèkej. Dìti u si hrají, vezmu do ruky svùj milovaný klarinet. (Cinknutí.) Podívej! Frantiek: Jé, ta dvíøka tu pøed tím nebyla! Krákora: Tak to je mùj kumbálek. Poslouchej. (Zmizí a krásnì mu zahraje na klarinet.) Frantiek: Pane Krákora, vy najednou válíte! Krákora s povzdechem: Takhle hraju jenom v kumbálku. Zahraju ti svou nejoblíbenìjí. Frantiek: U musím bìet, pane Krákora. Musím najít Bìtku. Krákora: Hodnì tìstí! Frantiek: Dìkuju vám. Pan Krákora zavøe dveøe, Frantiek na chodbì se rozmýlí. Frantiek: Teï hlavnì neztrácet hlavu! Je tøeba postupovat systematicky! - Vezmu to od sklepa - A nebo radìji ne! Od pùdy! - To je blí. Tma. Dìti sborovì: está hodina odbila, lampa jetì svítila. Sedmá hodina odbila, lampa jetì svítila... 5.3 Na pùdì Frantiek rozsvítí na pùdì, tam sedí paní Picmausová s koèkou na klínì. Frantiek se jí lekne. Frantiek: No fuj, to jsem se vydìsil! Co tu dìláte, paní Picmausová?! Picmausová: Brzy se vydìsí jetì víc, Frantiku, jestli se rychle neschová do kumbálku! Frantiek: Já vím. Nemùu ho najít. A teï nemùu najít ani Bìtku! Picmausová: To je zlé. Ale poèkej, pozeptám se svých pøítelkyò, koèek. Ty vlezou vude. Frantiek: Koèek? Nevím, nevím, jestli nám KOÈKY nìco poví... Picmausová se místo odpovìdi otoèí na koèku: Melindo, èi èi, pojï! Cinknutí. Otevøou se dvíøka za komínem. Frantiek: Teda, paní Picmausová! Picmausová: To je mùj kumbálek, pojï Frantiku. Picmausová vstoupí a Frantiek za ní. Tma. Dìti sborovì: Osmá hodina odbila, lampa jetì svítila. Devátá hodina odbila, lampa jetì svítila...
5.4 Na støee Na støee koèky. Paní Picmausová a Frantiek s nimi - v koèièí podobì. Frantiek: Mòau, tak to je tedy nìco! Bìtka mi sice obèas øíká kocourku, ale kdyby mì vidìla takhle! Picmausová: Melindo, Alfonsie?! Nezahlédly jste náhodou tu novou nájemnici z druhého patra? Koèka 1: Ach, Eleonoro, myslí tu mladou, jak má toho protivného manela s anténou, co mì dnes nakopl? Frantiek: Ehm - já jsem jaksi nevìdìl, e jste - no víte - omlouvám se! Koèka 1: Tak to jsi byl ty? Zaslouil bys krábanec! Koèka 2: Ale jdi, Melindo, vdy je z nìj teï moc fenej kocourek! Koèka 1: Alfonsie, nezapomínej, e je enatej! Picmausová: Tak dámy?! Potøebujeme ji najít rychle! Koèka: Tu z druhého patra, milá Eleonoro? Tak to musí do sklepa, má drahá. Frantiek: Do sklepa?! Bìtkóóó! Tma. Dìti sborovì: Desátá hodina odbila, lampa jetì svítila. Jedenáctá hodina odbila, lampa jetì svítila. Dvanáctá hodina odbila... Kytara vybrnká zbývající èást melodie. Lampa zhasne. 6 6.1 Ve sklepì Temná hudba. Odkryje se sklep. Bìtka tam cosi hledá. Bìtka: Tady nìkde jsem ta dvíøka spatøila... musí tu být. Tady jsem stála, potom to ze tmy zaøvalo... Ze stínu se vynoøuje Krvavé koleno - ruka v rukavici. Bìtka se k nìmu otoèí, vydìsí se a uskakuje. Bìtka: Uáá, Pomóc! Nech mì! Au! Potvoro! - Frantiku, pomoóóc!!! Frantiek: Bìtko! Pøibìhne po schodech a skoèí na koleno. Koleno pustí Bìtku a drtí Frantika. Bìtka se opìt zapojí a Koleno odhodí oba ke zdi. Frantiek: To je konec! Bìtka: Frantiku dr mì! Koleno se zarazí a pustí je. Frantiek: Drím tì, Bìtko! Bìtka: Musíme najít ten kumbálek. Frantiek: Vdy ani nevíme, jak ho máme otevøít. Bìtka: Má pravdu, hlavnì e máme jeden druhého. Ví, mám tì ráda Frantiku. Frantiek: Taky tì mám rád, Bìtko. Obejmou se. Cinknutí, otevøe se kumbálek. Podívají se tam, pak na sebe, pak zase tam a pomalu vstoupí dovnitø. Koleno se zvedne, zamíøí do dvíøek kumbálku, ale ucukne, protoe dovnitø nemùe. Chvíli váhá a potom dvíøka zavøe. KONEC