www.trampsky-magazin.cz
Ročník !H. — Čisto 9. — V Praze, dne 26 února !93L — „Trampa" rediguie s redakč. kruhem Kare! MeMšek.
— Je to pravda, Same, že nepřijdeš zejtra na osadu? — Nemůžu pro rodinnou záležitost. Voni zejtra budou věšet mýho bráchu.
PovMá pan! Katynka z vaječnýho trhu: — To vědí, že sem to ty Němce dala. Vona, iuchtie, si dovotí říct, že mám štiplavý másio. — A jak ste jí to, prosím vás, řekia, když ona nerozumí česky? — To ste mě!a vidět, jak vyvalovaia voč!, když sem na ni spustiia: „Voni jedna Montag, Dinstag, Mitwoch, Donerstag..." Lucie.
NOVĚ OBJEDNÁVKY. Bard-Boys další 4, Hawai, Hostomice 15 (již 35), Rudý Don, Vlašim 15, Kýbl, Plzeň 6, Paža, Budějovice dalších 8 (již 14), Pamir, MI. Boleslav 7, bydžovští trampove 10, Modré dálky 10, Ahasver, Zadné, P. R. 9 předplatitelů, Bugi 8, Židlický 5, Slíva 6, Rikin dalších 6 a 113 různě získaných předplatitelů.
V hospodě Skýtá Venca zdrceně: — Maňka mě vopustiia, musím to zapit. Eště jednu! Rozumuje notorickej abstinent Píďa: — To je zajímavý, někdo pije na žaiost, jinej na radost, každej má jinou příčinu, jenom já mám vodjakživa jednu a tu samou. — Jakou? — Žízeá. Lucie.
— Jé/e, to fi 6yřo a nás sfáťy, tfyi přijel fen t/Jriaf/ Hasiči Aráfi a ponocne/ siřífef z A m o ž J í ř á . . . — DÍ/ A treríi Ao? /orJ.
T. O. V. a všem kamarádům v Brně a Plzni. Administrace „Trampa" po jednání se zástupci T. O. V. uvedených měst rozhodla se uspořádat! v poiovici března po dva týdny v Pizni a v Brně agitační dny pro zvýšení odběru „Trampa". Po oba týdny bude v „Trampu" věnováno někoiik stránek výhradně příspěvkům pizeňských a brněnských kamarádů, aby tito měii místními zajímavostmi usnadněný rozprodej. Do prodejen a iitiáiních administrací pošieme obvyklý počet výtisků, avšak T. O. V. ihned musí podniknout! soupis osad i jednotiivců, kteří se zúčastní mimořádného rozprodeje „Trampa" a u každé adresy sděiiti hned počet objednaných výtisků pro oba dva týdny. Adresy musíme obdržet! aspoň týden před vyjitím čísia (t. j. do 13. března). Z prodaných čísei dáváme 20% slevy. T. O. V. musí ve schůzích agitační týdny řádně projednat! a určit!, kde která osada nebo kamarád bude „Trampa" prodávat. Do každé továrny, dí!ny, škoiy a kanceiáře musí se s „Trampem" vniknout a získávat nové čtenáře pro něho a novou miádež pro tramping. Redakce počíná již shromáždovat! brněnské a pizeňské příspěvky a př!spěvate!é ! T. O. V. nechf zařídí stáié dodávání daiších, jakéhokoiiv rázu. Vítané budou ióry, drobné příspěvky do drbů, č!ánky o životě v osadách a stavu trampingu, sportovní příspěvky, případné soupisy osad, zprávy o jejich síie i činnost! a pod. Vše bude zaručeně uveřejněno. T. O. V. naskytuje se vhodná příiežitost k jedné jejich nejdůiežitějši činnosti a je nutno ihned začít a ceiou věc neodkiádat. Pište hned administraci, jak se chystáte vše provést! a obdržíte daiší informace.
ROZŠIŘUJTE TRAMPA!
g T r t m p " vychází t ý d n í . — Jednottiví čtsto 1 Kč. — Předptatnč ročně 42 Kč. pAHetní 24 Kč, čtvrtíetní !2 Kč. — Maiitei s vydáváte! Trampskí vydavateískč družstvo v Praze. zaps. spo). s r. o. — Redakce a administrace Praha !.. Kariova !4. — Teíefon 24665 — Tiskne * expeduje „ R o t a " , akc. spo).. Praha t.. L í t i o v í u). 13 — Fiíiální administrace pro Vetkí Brno: Brno. Nádražní 2a. — Filiáíní admiaíH f M * pra P ř e r o v : Přerov, Škodova uí. !3. — Híiáínt administrace pro Bratistavu: Bratislava. Štúrova utíce č. 6. — Za redakcí odpovídá Kare) MeHiek. — N o v i n o v í aatba povoíent í . 2M.45S/VH—ÍP30.
2
G. a B. Shaw o censuře Přetištěno z Rozprav Aventina.
Censnro je nřočíšřě s f a & o m y s f n ý c A . OcArono Afeífoíý&ejíe se censnry, pane, je ío ínsríínce t^efm: AícAocfárná, neJořýAejfe se jí, ne6o se zamozeře. AfeJovoíím níAomn, oAy měníř něco na fom, co napíší, jeJíně Jo&once censorovi ono, protože je foA AezA/avý, Aíoapý a net^zíFěíaný, ze neví, co ěíní, o moAu jím JoAonaře poArtfor.
mrtvým kamarádem" a pochopitelně i podpis. P a n e m i n i s t ř e dre, Meissncre. p o r a ď t e : jak možno při dnešní censurní praxi bojovati iegáině proti předvojenské výchově, kterýžto boj je i v programu miádeže strany soc. dem., a jak možno uveřejnit! v černém rámečku jméno kamaráda, který je mrtev. Doufáme však. že vám nestojíme za zmínku. Což nám nezabrání, abychom nevyh!eda!i v parlamentě posiance, kteří se ujmou těchto bitých míst a tak učinili práci pana censora zbytečnou. Kare! MeHšek.
Pane ministře dre. A. Meissnere, poraďte! Pan censor zajisté dovotí: V minutém čisie byty nám zkonfiskovány téměř dvě ce!é stránky. To znamená, že vy ! naše čtenářstvo může se domnívat!, že tyto dva čiánky obsahovaiy některé z těchto možnosti: 1. štváni proti repubiice, 2. urážka církve nebo presidenta, 3. přečin proti mravopočestností. To jsou totiž nejběžnější odůvodnění konfiskací. Nestato se však n!c takového. Činíme pouze to, co by č!nH každý spo)ek, každé hnutí, kdyby se mu jednaio o krk, t. j. o znemožnění jeho činnost!. Bráníme se, pochopiteině. Bojujeme proti předvojenské výchově, samozřejmě. Doufám, že nás proto nestavíte mimo zákon. V ž d y f n a k o n í e r e n c i !. ž u p y m ! á d e ž e v a š í s t r a n y (soc. dem.) prohtásíta tato jasně: Jsme proti předvojenské výchově v jakékotiv formě! Nečiníme tedy nic jiného, než úvědoměiá miádež strany, kterou zastupujete ve vtádě ve funkci ministra spravedtnosti. Nuže: v rámci boje proti předvojenské výchově uveřejnili jsme dopis kamaráda z vojny (z basy), který psa! proti vá!ce. Zdůrazňuji, proti v á ! c e, tedy nikoiiv proti vojenské povinnosti a ten čiánek by! zabaven s podpisem i nadpisem. Druhý čiánek, který též ceiý propad! konfiskaci, obsahova! rozioučeni se kamarádů z osady Hava! v Hostomících, s kamarádem Antonínem Zeithamiem, který by! zastře!en u Ducheova. Tento naivní č!ánek bez tendence, bez zdůrazňování okoiností, napsaný tak, jak se obvyk!e toučíme s mrtvým, nesmě! spatřit! světio světa. Patrně z piety byi zabaven ! černý rámeček ko!em textu „ Z :
— NeíeJ, mě zíví jenom voJo. — FVeAoň/ — /Vo J y ť sem ryAóřem.
— Tak sem slyše!, že bo!est vyhíedává dycky nejsiabší místo tě!a — a mě bolí pořád h!ava.
Johny z Hamburku:
K A M A
R A D
Ú
M
Smrt rozžehla moji svíci na rakvi nažehlila puky a přec nejsem křesťan kající práce mi z rukou zrobila suky. Berte mé srdce! Kamaráde! (rozdávám všem a je tak mladé) A já budu žít! My tuláci !epíme jen sny v podsvětí a já? počítáni Život než odletí a přec ho nejsem syt. Jsem jako havíř, když fárá k slunci a chci ještě něco. Života revoluci vidět, než zmizím
já zlomené nic nejsem víc.
Rudé květy pravdy uvadly již dávno na silnici slinou lepené sny se rozpadly a já jen s bledou lící resignuji. Tolik plamenů jsem vyházel a nechytly deky v nemocnici trny bodavé jsem nasázel v myšlénky cvakající * a v mlžné hrozby. Zničeným již prsům neublíží peklo i kdyby se vxteklo . . . jen kalné oči chtějí slunce v předzvěsti Života revoluce. A hoši! Kamarádi! Nedivte se! Když vaše ruce kamenné přátelská láská překlene a čte v očíchsizy.
šína
ierda.
ztracená stránka s Apokalypsy. Ministerstvo vnitra, zemské úřady a péče o mládež, našívány různými vraníky a fousatci, najmě bitvou n Lipan, si duply a řekly: „Bašta! a takhle to dál nepude!" — „Co?" zeptala se ostatní bratrská sdružen!, kterážto byla dupotem probuzena se sňa.—^ Práce namáhavé a vrstvy lidu osvěžující. — „Trampování!" trpně povzdychli páni, kteří mají mravnost a jiné žertíky v kompetenci. — Kývli páni kolegové a napsali svým podřízeným barďútn, troubo-dourům a jim dále podřízeným šotkům sazečským! „* i otevřela jsou se nebesa a déšť po čtyřicet dnů a čtyřicet nocí dštil na půdu, by lépe vzkvésti mohlo zvěrstvo, násilnosti a jiné. zábavy trampů. ľdocíleno toho, že moudré hlavy sestrčily své mozky dohrothady, z čehož vznikla jakás nepatrná hromádka a šednouce si na ni, vyseděli jsou po určitém čase nová sveřepá nařízení proti trampingu. Hotovo. ! povstalí jest velký pláč a nářek v zemi zaslíbené. Neb nevšimli si otcové národa svého hodného, že zatím, co zákon splétali, obstarali si jejich věrní torny, chaty, záchody, hrnce, nočníky a kluby, v nichž po vzoru trampů spali — vařili vodu — povídali, sportovali a jinak sč všemožně starali o zdraví těla svého. I ranil jest Bůh slepotou mu muže a ženy tyto a oni na sebe pohlídajíce, neviděli se a volali: „Ó, otcové národa svého, my jsme trampové, pohleďte a suďte!" A obnažujíce těla svá a skutky své volali: „Pohleďte, že naše skutky v trampském jsou stejné se skutky v civilu. Není trampů, jsme jenom my." Tak volali, neb byli slepí. A na důkaz pravdivosti svých slov rozběhli se ke hrobu neznámého bojovníka, kdež za pupky se chytajíce volali: „Aí žije naše drahá vlast!" a „Pryč s paďoury všemi!" Na náměstí, kde by! projev, jsou podloubí. Pod jedním obloukem stál chlapík a smá! se, neb jej Bůh netrefil slepotou. Přehodi! si tornu přes rameno,jutáhl opásek a stále se směje vyše! na silnici. Neb vědě!, že „trampové" nejsou trampové a nevědí, že jsou trampové. A na první schůzi se sobě rovnými vyprávěl, co viděl a pravil: „Radši si nebudu říkat tramp, neb je mnoho ,trampů', kteří jsou raněni slepotou, říkají si tramp a brečí." „Milujte mocné tohoto světa!" (A budete tam, kde nemáte být.) Žak Joskop.
4
Takoví Muci se už nerodí. Ferda by! syn lokaje v zámiku a já by! jeho nerozlučný kamarád. Našim krakovským hlavám patřila všechno, kam jsme dohlédli; neznali jsme nic nedosažiteiného, nic nemožného. Nedoved) jsem si predstaviti žádný hon, pranici, nebo darebáctví bez nás, což nám , vyneslo někdy vejprask, někdy aio pořádnou žranici. To jsme měli vždy po honu několik neděl zvěřinu schovávanou ve stráni; ve stohu by)y zase zásóbý ovoce někdy až d ó léta. Zahradnici obyčejně^ zpiakaii nad úrodou i když všehq byl přebytek. „Jen jestli to s ním neporoste," děsiia se vždy matka, když nás načapal zahradník a přines k nám čepici. Pitomá čepice, koiikrát nás prozradila; múseia ale bejt; kam by se dala jabka. Naše řádění nepřestalo, ani když jsme byli dva dni vo hiadu zavřený v chlivku a každej den vo hodinu dý! ve škole. Byli jsme stejný, „mravy se nelepší," oznamovat furt učitel fotrovi. „Kouká z toho už jen polepšovna," to byl výsledek každé porady sboru. Tentokrát se však slavný sbor učitelský zmejtil. Ferda přišel vo ruku, což ho úpině vyléčilo. Byl od té doby zamyšlený a skleslý; jedině to ho těšilo, že od té doby ve škole nemusel psát. Mě teď pomalu a)e jistě léčí každá zákonná z mravů, která stojí 200 Kč školního platu. Snad z nás tedy budou ještě řádní občané naší milé a rájské republiky? „ěhm éhm," bur-bo.
Prosíme P T. Paďoury, aby laskavě střádali lógr ze svého mocca, za příčinou v y t r á v e n í chudých nezaměstnanců, nebof, jak se dovídáme, jsou tito už p ř e s y c e n i tím živořením. Lucie.
tramp, jenž sám nic nedovede, mluví o umění Na přednášce v městské knihovně a na schůzi následující den, kdy se jednalo o založení Svazu revoluční a proletářské literatury, byli také trampové. Přišli jsme, slyšeli jsme, ale nerozuměli jsme. Byli jsme svědky krásného mluvení, bezvadného žonglování exotickými slovy, viděli jsme v řečnicích hadí muže, lezoucí si skrze nohy a obruče stylem vpravdě obdivuhodným. V hlavách nám mezi tím uzrála pevná myšlenka, že nikdy patrně nebudeme spisovateli, protože isme si o tomto druhu lidí utvořili představu, že nesmí mít klouby a musí být něco mezi Marií Nikolajěvskou a polykačetn či chrličem ohně. Nejsme spisovateli, ale jsme revoluční živel, a proto nechápeme, proč se vůbec mohlo uvažovat o nějakých kompromisech, o básnících a spisovatelích, kteří hájí „umění pro umění". Je doba boje a příprav k nim a čím se liší tento „revolucionář" od paďoura, hájícího Dienzenhoferův pavilon nebo starou Prahu? Čím se liší tito jemní a citliví duchové od starých panen, jež v době války cupují bavlnu a vyšívají vojákům trepky, aby budily zdání užitečnosti?
Z úspěšné revue „Don Juan" v Osvobozeném divadle. M m Aféra plukovníka Rédia je nový český mluvící film, nijak nevynikající nad běžnou českou produkci. Film by! zpracován dte E. É. Kische E. A. Longenem, který hraje titulní roli, a režírován K. Antonem, který tímto filmem od „Tonky Šibenice" činí znateiný krok zpět. Několikrát zastřelil se plukovník Rédl na jevišti, několiksetkrát se zastřelí ještě na bílém plátně, kde ve střídmých gestech vyřezal Longen tuto historickou postavu vyzvědače. Film vyniká dobrou fotografií, ale také špatně mluvenými dialogy. Myslím, že tímto filmem jsou česká „uniformovaná a plukovníková" libreta vyčerpána a naši produkci nebude na škodu, poohlédne-li se po aktuálnějších tématech, kterými ovšem zase nejsou myšleny operety. Mlšk. Nejkrásnějším Mimem tohoto týdne možno nazvati „Otravné plyny". Film je němý, ale promlouvá k nám
My trampové nerozumíme Halasovi a Horovi a nechápeme S. K. Neumannovo: „Unavené konvalinky, plátky růží čajových," nemluvě o Nezvalovi Rozumíme práci a boji za místo na slunci a porozuměli jsme, proč je ta propast mezi dělníkem a intelektuálem. Vyhrabaly ji vaše „transcendentálni problémy", vaše „determinovaná etiologie", vaše nadčlověčenství.
mnohem hlasitěji, než atelierový řev ve filmu „Na západní frontě klid". Myšlenka (fakt?) o zneužití vynálezu otravných plynů finančními a bezohlednými lidskými zvířaty, je krásně zpracována rež. W. Dubsonem. Vrcholné scény, kdy nevinni a nic netušící lidé umírají zavražděni neviditelným nepřítelem, kterého máme poznati v budoucí válce, vzbudily v obecenstvu spontánní potlesk, takže můžeme doufati, že se v časopisu „Vojna a mír" opět objeví články, volající po jeho zákazu. To ovšem potvrdí, že film je dobrý. O filmových operetách dnes již netřeba psáti. Je to všechno stejné, pouze noty a texty písniček jsou poněkud přeházené. Lze mluvit jenom o tom, kdy budou německé operety následovat do ráje zapomnění americké. Tento týden nás majitelé biografů obšfastnili hned třemi, & nichž platí svrchu uvedené řádky. Jsou to: „Pán na objednávku", „Tři mládenci od benzinu" a „Jen ty".
Franta Šerif. Jitiak v premiérových — nic nového.
biografech Mlšk.
Zdarma
Standu DerUše Dva rohu Y po!epšovnč obdrží každý, kdo získá pro „Trampa" nejméně pět nových předptatiteíů a zašle od každého předplatné aspoň na měsíc předem. E. A. Longen vydává již čtvrtou knížku, tentokráte ze zajímavého prostředí štvanc& lidské společnosti. „Tygr velkoměstské džungle." Tygrem tlumočená nenávist k celému dnešnímu řádu, anarchistický barvená docílí ignorace celé měšíácké kritiky a vysazuje autora z rámce „oficielních" spisovatelů. Toho však chce jistě Longen docíliti a my mu k této knížce gratulujeme. „Tygra velkoměstské džungle vydala „Plamja"
5
Datši zákazu výchově
a
resoluce trampingu
protesty a
prajt!
předyoienské
zasiati:
Spojené osady
„Waíden
Trans val, Magua,
a Irkutsk"
v
Praze,
Stormy River, 0 ! d Lone siar,
Togo, P r á z d n á Torna, Novgored, Příšera a 66 jednotlivců na slezíně v Kutné Hoře, Ratejna, SingSing, Brabci hnízdo, Garibos, Toledo, Osada Tu!áků, Údolí Temna, Mlčící muži — všichni v Petrově (Pikovicích) na Sázavě, ze sleziny v Soběslavi 30 soběsiavských stanařů, osady: Zlaté opoieni, Maho, Černé srdce, D v a šutry z Tábora, 0 ! d m a n Ríver v Bechyní a 83 podpisů, Spojené osady L o v e Ca! v Úvalech, Obranný v ý b o r severských trampů, Osada Neutráiů v Praze, osada Stan nad C e d r o v ý m caňonem v Čes. Třebové, brněnská slezina brněnských osad, Baškir, Pampas, Karachan, Pětiletka, Puebio v Brně.
franta šerif:
povídky o špatných dětech L Když by) Pepík Kozu školák a bydlel na špinavém předměstí, kde běha! s kluky po sadech, trhaje jablka zelená a; trpká, zpesiiující jeho jídelní lístek, nevěděl dosud ani, že krade Žádný kluk neřekne, že ide krást, řekne se přece: „Deme na jabka." Hlavní stravou Pepíka i jeho pěti sourozenců byla špinavá brynda s chlebem, jíž se říkalo z jakéhosi tajemného důvodu kafe, a Pepík, jehož tělo rostlo, si nebyl vědom ani toho, že na strom jej pomáhá vysazovati něco, co se nazývá podvýživa. Jednou mu kluci ukázali na nůši švestek, jež stála před krámem kupce a on si ušetři! lezení po stromech, nevěda vůbec o tom. že: „si přisvojil bez svolení majitele věc ceJiy 200 korun nepřevyšující". Byl podzim, a bláto čvachtalo, jak lezlo do botek, z nichž lezly prsty. V ten den se narodtlo u Kozů sedmé dítě Dobře si to vybralo, jen co je pravda. Starý Koza byl bez práce a máma živila je všechny šitím tlanelových košil. Když. se v jejím životě již zchylovalo vše
TrampsM ttanaMy orMiná! angHchů MuiRox
Kč 178 a i
198 -
Jaros!av Bohata
M
PřOti Knížecí. áobirAa, vyptKwní" í M o Mvby.
k dozráni a bylo nutno přestat šlapat šicí stroj, vlezla si do postele a muž pod jejím vedením šil sám. Šlo to zcela rychle a byl tak obklopen hadry, že neměl ani časa zpoMavkovat děti, jež se rvaly o ukradené švestky. Pak vešly nějaké báby a děti byly vyhnány tia ulici, odkud je zavolal otec až k večeru, aby ostříhaly konečky od košil a odvedly je, jinak by nebyla večeře. Přihnalo se jich pět a Pepik nesl šesté, jež dosud neběhalo. a tato tlupa, žijící v nejkrásnější době člověka, již básníci tak rádi rovnají k jaru smějícímu se květy, viděla sedmé s malým nadšením. Věděti už na ulici, že se jim narodila sestřička a každý z nich o tom jinak soudil. Dvě mladší sestry, opatřující nemocnou čtyřletou, jež se teprve naučila chodit, a dvouletého bratra, který by! ještě úplně bezmocný červ, neměly žádné příčiny k radosti, ale už v nich bylo kus ženství, vyjadřujícího se tim, že se shodly na tom, nalézti v sestře aspoň náhradu za panenku. Hrály si v kanále pod ulicí, zatím co Pepík a bratr Venca, o rok starší, ale bojácnější a nesamostatnější, si vlezli až dozadu se staršími kluky a děvčaty, a celé té věci bylo použito k přednášce, držené nejstarším, jemuž bylo čtrnáct let. Nebylo to zde nic nového ve dvě stě metrů dlouhém kanále, jenž u vchodu sloužil za veřejný záchod a vzadu za útulek chvilkových lásek večer, nebo za místo pro hry, s nimiž děti nesměly na světlo ve dne. Děti bídy rychle stárnou a Pepík si ve své dvanáctileté hlavě už ani nevzpomněl, jak před rokem se zde pře! a nechtě! věřit tomu, co kluci říkali o tátovi a mámě a o všech dospělých lidech. Zapomněl už, že plakal, přesvědčiv se o pravdě. Spali všichni v jedné světnici. Zde v kanále zalezlé v koutku často ukazovaly si tyto děty svá těla, hrály si s nimi a pokoušely se o napodobení milenců, které chodily pozorovat za křovím na stráních za městem. A přece to nebyly děti vesměs špatné, a nejhorší z nich Pepík, zloděj a necuda, jenž nejrychleji nyní odstřihoval konečky, díval se nevraživě na červené škvrně, jež páchlo jako moč a rvalo zvadlé prsy mámy, již měl rád. To nebylo vůbec k odpuštění, žé táta zplodil toho tvora, jenž, přesvědčiv se o marnosti svého úsilí, otevřel ústa jako ryba vrtěv hiavou se strany na stranu a propukal v tenký kvičivý nářek. Skončilo to vždy iunivým škytem a mlaskotem, když se mu podařilo dostati se opět na ten kus prázdně žlázy. Matka ležela v posteli na boku a o petrolejovou lampu bylo opřeno dno od krabice, aby ji nešlo světlo do očí. Otec, zabaliv oběma klukům košile, přikázal jim. aby po cestě koupili chleba a sádlo a pospíšili si, než se zavře. Nežli vyrazili na blátivou a studenou ulici, pohladil Pepík, jenž byl lhář. zloděj a nemrava, hubenou peřinu a povídá tiše: „Já jsem ti schoval hrnec těch nejlepšich švestek, jsou za posteli, maminko. mně je dal jeden cizí p á n "
Pražským osadám. Kluby a osady, které dosud neMásHy deiegáty do T. O, V., učiňte tak ihned na adresu redakce. Projednává se řada velmi důležitých otázek trampského hnutí a je nutno, aby každá osada byla informována!
pto
h t i d é h ó bez i s i . znatost) po sv&n zaměstnáni. PtSte éště dnes tistek Bt*i. Karda*. ŘeHte. Čtthy.
owrny lyžařský zájezd do Cinwaídu Redakce „Trampa" pořádá v neděti i. března autobusový zájezd do ! Ciawaidu v Krušných horách. Autobusy jedou v S hod. ráno od Vyšší ; dívčí škoiy ve Vodičkově uiieí a na místě jsou kotem 9. hod. ranní. Návrat do Prahy večer kotem 10. hod. Jízdné tam i zpět pouze Kč 45.— Sněhové poměry v Krušných horách jsou přímo skvěíé a pražským kamarádům naskytá se vhodná přííežítost, dostatí se za máto peněz a bez každé datší útraty za nocteh a pod., každé neděte na hory, nebof zájezdy budou pořádány až do jara a do různých středtsk zimních sportů. Poněvadž v okoií Prahy sníh již k iyžování se nehodí a o zájezd jeví se veiký zájem, zajistěte si včas jízdenky. Přihiášky trampských osad ! jednottivců přijímá administrace „Trampa", Praha !.. Kartová !4, vždy do čtvrtka 6. hod. večer a jízdné jest nutno stožiti předem. Mormace teiefonem čisto 24-665. í . března pojede autobusů někoiik a výjimečně přihtášky se přijímají t během pátku. Rozhodněte se ihned a zapravte si v administraci jízdaé.
Lyžařský přebor osady „Zlaté opá- os. „Swift Creek" 3. Pepík S.O.C.S., 4. Billy, „Swift Creek", 5. Farkač, jení". „Udolt Děsu", 6. Siňor, S.O.U.S. V závodech družstev zvítězito mužTitul přeborníka pro rok 1931 na trati 9 km získává kamarád Bari ča- stvo osady „Swift Creek" v sestavě sem 29.32 min. H. Wikr. Nováčci i. Péfa-Billy-Momo, 2. „Udotí Děsu" v Honza, !!. Nočan. Závody skončily sestavě Budík-Farkač-Pedra, 3. S. O. dobře až na Píncu, který za hurón- O. S. !L v sestavě Hertl-Vesetýského řevu osadníků přijuka! co by Kovář. V závodě trampek jeví se toto povoddělaná „stará panna" — ztomit prkýnko. Nočan běžet dobře. Pře- řadí: 1. Vesetá, S.O.0.S„ 2. Fiatová, kvapí start Sir-Čuna. A co vy ostat- „Hudson", 3. Papirníková. S.O.C.S. ní, Jugle, Stando, Chrastítko a vy Uspořádání závodů bylo vetmi všichni? Kluci, přijďte na jarní po- dobré a přejeme pořadatelstvu pro tlach k nám do údolí. Bude to příště více sněhu. v „Trampu". V poslední schůzi výboru „Čst. Ahojujetne! Tonda startér. Unie Boxerů Amatérů" byto překvapením resignace pp. Horáka, předsedy, Růžičky, sekretáře, Šembery, Trampské iyžařské závody osady svazového kapitána. Sekretář Růžička, který by! v postední schůzi Cdotí Děsu. úmyslně některými čteny výboru Závody konaly se dne 15. února opomíjen a sám nesouhlasí s rozhod1931 na trati pro trampy 13 km dtou- nutím technické komise v případě hé, pro trampky na trati as 3 kiiometry protestu matche Jakš-Michátek, redlouhé. Traf byla vetm! měnivá, se signuje. Dochází k ostré kontroversi stoupáními, rovinkami i prudkými ve věci protestu, jež vrchotí resigsjezdy, místy však sníh veimi ujetý nací předsedy Horáka, který protest a umrzlý, který přivodi! pády dosti dávat sám do poštovní schránky Ume boiestivé. Nejlepšího času docílit v předepsané thůtě. Pokládá to za Píxm z osady „Prazdroj". 1 hod. vystovenou nedůvěru ostatních čtenů 5 min. 12 vteřin. Druhý dojet Péfa, výboru, nebof technická komise pro-
* Z f Jt
KDYŽ
Jt
Zf V
test zamítla, že nebyl dodán ve stanovené thůtě 8 dnů, ač teze! ve schránce Unie. Ježto oba na syé resignaci trvají přesto, že všichni členové výboru jim odhlasovali důvěru, sktádá funkci i svazový kapitán Šembera. Prozatímním vedoucím schůzí až do mimořádné vatně hromady „ČsL Unie Boxerů Amatérů" je zvolen archivář Ftušs. Mimořádná v a! n á hromada „Čsl Unie Boxerů Amatérů" koná se dne 1. března 1931 v Nár. domě na Smíchově v 8 hod. ráno. Na programu vedte resignaci změny technického rázu. Léon. Připojuji k ref. kamaráda Leona pár vět. O tom se, mitý Leone, nezmiňuješ, že jistý pán prohtásit, že se mu v nynějším výboru hnusí sedět, kde jeden čten nařkne druhého, že se chodí do Olympijského výboru navečeřet. Každý cikán atd. Snad mrzelo dotyčného pána, že se tam nešel najíst sám. Dále jsi špatně informován, že dotyční pánové na své resignaci trvají, nebof již v pátek (20. t. ni.) sv. kapitán svou resignaci odvolat, f s druhých dvou resignaci sejde, nebof resig. pánové mají do příští chůze svoje rozhodnutí ohtásit. Taková je pravda. Unie není České Slovo, kde po p. ŠaMovi je p. Růžička největším pánem. A věřím, že í tam by si nikdo nenechat od někoho dělat ua htavu. Píďa Pešek. Spojené osady Odolí Ticha a Libřitčky osadní klub pořádají 1. března 1931 v Davelské Sokolovně velký box-match. Nastoupí čtyři prvotřídní dvojice. Exhibiční ukázka boxu předvedou mistři Jakš a Kostřica z osady „Kennedy Ked". Začátek v 10. hod. dop.
5. března všichni na večer „TRAMPA" ! n a! ! ! a r
TEDY OD VÝROBCE
VESEtÝna
PAX AETERNA. — Jako korunu našeho díla postavíme obrovskou bronzovou sochu míru. — Jo, a z čeho potom budeme lejt kanóny? Jote. By!a hrozná sháňka po jednom osadním blbovi. Za pů! dne ho našti, ceiýho ubrečenýho, u rybníka, kde hořekovat, že mu to nechce chytit. — A co ti nechce chytit? — Ten rybník, já ho chtě! těm bagánům vypálit. děda.
V Praze v je^né uítcí jsou na í/omé íft^a nápisy;
Na pařížském předměst!. Svět zmrzlých k v ě t ů roztál na okně Seina se nadouvá a příboj d o z r á v á na břehu přístavu pes vyje žalostně a unavený tulák v y s p á v á . V klávesách továren smrt hraje písničku reklamní černoch ž v ý k á suchary tvůj ú s m ě v , soudruhu, polekal paničku — na hrobech K o m u n y doutnají p o ž á r y . Navečer přijde pekař, pridá kvasme do těsty pecnům chleba poděluje, kladivům a ž e n á m v podzemí dělník jede metrem do města a říká si: M á m — nemám, m á m — n e m á m ? ! Marko Polo.
„CAran, Rože, a žeAnej Jomu íoma i všem, AJož ocAáze/t a uycAázejí z ně//" PoJ fínt sŕo/í; „Žebrání
a
poJomn:
o6cAoJ
yesř
přísně
zakázán/" Dandy. redskin ze Seamewu: odměna 100 liber šilinků Nedada si ujít odměnu vypsanou „Třemi králi" vulgo Frantou Sauerem, E. A. Longenem a Emánkem Trojanem, sháněl sem hubenýho strážníka, ale marně. Přece však jednoho dne cítil jsem 100 liber šilinků už v kapse. Mátn ale smůlu. . Jdu večer ulici hluboce zadumán, znaven celodenním hledáním toho hubenýho strážníka. Co tak kráčím, do někoho vrazím, a ejhle, von to strážnik, ale ne vobyčejnskej strážník tlustej, alébrž čudinka kost a kůže. í zaplesal jsem radostí a počal jsem kol něho křepčit k jeho podivu. Popad sem ho a táhnul do nejbližší hospody, abych ä konto těch 100 liber něco popil. Když tak ve svornosti s mužem zákona popíjíme 10. skleničku piva. náhle se zvedne a že musí už jít. „Kam by si chodil? (Už sem mu tykal.) Eště si dáme skleničku a pak tě pudu ukázat co by hubenýho strážníka a já dostanu 100 liber." Jó von se začal ale vymlouvat, že v 9 hodin je začátek atd. A na konec z něj vylezlo, že není strážník, alébrž že de na maškarní, voblečenej za strážníka . Do mě jako když třískne. A taky do mě třísknul, ale hostinskej, kterej docela matematicky vypočítal. Já deset piv, ten strážník taky tolik a peníze? Já nic a „strážník" vo bůra míň, teda taky nic. No tak sme teda lítli z hospody voba . . . To byl teda můj první strážník, kterýho sem viděl hubenýho. Hrom do něj švihni! Poiévku vždy na čundr sí vemte, aby byia dobrá, toho dbejte, také uvařená na to tata a tou je drštková
„PERFEKTA
Pan PacTour /e cfěsný mecenáš a cíireí amění. AľJy&cíŕf se ífozt?:, že něja&ý &ásníA umírá Matry, poš/e fam oAamžiřě svéAc sFaAa, a&y se popřaF, jaA se &ásníAotM Jaří. Nora. P i t á se pan učitei: „Estlipak, hošové, víte, k d o sepsal J i r á s k ů v „F. L. V ě k " ? A ku podivu pana učitele věděli to všichni, dokonce i Alfons Parlásek. Redskin ze S e á m e w u .
* t
BOHUSLAV NOVÁK, Praha-Karlín, Zahradní 7. Telefon 294-14.
8
— 'k sem k tý zmiji skočil a uříz sem jí ocas. — A proč ne hlavu? — Tu už neměla.
KamaradHm/ Osada „Ružové doporura/e vš^m rrampá;?: AanadŔy od RoAaŕy, nř&or všŕcňnŕ osadníci /soa s jřňo z&cfrn: Hpřng spoAo/c/H.
írapem „Trampem" — Jote, 10. H. Zákon o zákazu trampingu prei nebude uvedenej v platnost. Udělá se to prej dle návrhu čelných myslitelů takhle: „Autobusy budiu smět jezdit jen do Bráníka. Dráha bude zdražena, a sice o 1.50 Kč za 1 km a lesy kolem Prahy se na dištanc asi 30 km vykácejí. — 10. H. V novém filmovém atelieru společnosti C. D. E. F. bude natáčen film dle románu „Pes a kus masa"
— Drahý pane Paďour, proč chodíte
— Praha. N e z a m ě s t n a n í n e b u d o u . Stojíme před ožehavým problémem. Kde vzít nové nezaměstnané? Tolik jich bylo a najednou není žádnej. Přijměte nezaměstnané, dokud je čas. Nebudou!! Pochcípaj z těch ubohejch podpor hlady.
atá!e po špičkách? — Poněvadž bych jinak courá! břicho po zemí, voní chytrej!
— Tak těbúch, Máry! Já chvátám. V šest musím být na Václaváku. — Co tam budeš dělat? — Hele, nebuď indiskrétni! — A co tam budeš dělat eště? Nora.
TRAMP a TRAMPSKY OBRAMMY V Ý B O R VELKÉ P R Á M Y pořádá v e č t v r t e k , 5. b ř e z n a 193t v e v e t h é m s á l e Nár. d o m u v KarMně
VŠETRAMPSKÝ VEtER. V proRt a m H v y s t o u p í : E m s K T r o j a n a jetho p a r t a $eH!er ctub - p í s n ě . Trampská
stěna.
Od půt desáté tanec — Orig. j a í z . Vstup Kč 6.—.
Začátek v 8 hod. večer.
Frak zakázán. Kamarádi, pokud kdo přijdete v trampském, vezměte si střevíce, protože hostinský nedovoií rejdit v kanadkáeh.
Vzpomínali kluci zamýšlené na školu. Zavzdychá! Bagir: — Jó, kde jsou ty časy, pane bože! Když mě pan učíte! dáva! vostatním za příklad! — ? Tebe?? Za přík!ad??? — Nojó! Za v odstrašující.
Zajistěte si včas vstupenky! Osady neehť hlásí okamžitě své nezaměstnané kamarády pro které jsme vydali 50 volných vstupenek* „TRAMP".
lord.
9
Ahof! Národe ^ctmps^ý z Lomnice,
Hradíš?^,
Jíčína, Soboly, Ba^oua, Tůmova, z Čísíé Bč!é a Nymburka/ Spojné osady voŽap Vás na poiíaÁ 28. nnoM ^o „Déíníchého domu". D o bo^e
svoboda Campingu f
jména ulic a okresů, předpisy a rozkazy. — Po několika měsících dosta! uniformu. Krásnou uniformu s černým kabátem, holeněmi, přilbou s plochým dýnkem, krátkou šavlí a revolverem. Fritz Tiez nastoupil službu bezpečnostního strážníka pod číslem 3501 a číslo 3501 přesně chodilo po ulicích jemu určených, vždy tři hodiny, načež tři hodiny sedělo na komisařství. Přesně — jen přesně, tři hodiny, ráz — dva, ráz — dva; .Jiallo, mein Herr, gehen Sie rechts!" ráz — dva, ráz — dva; „Co je to tady? — Rozchod! Rozchod! — Kommen Sie mtt mir aufs Wachzitnmer!" ráz — dva, ráz — dva; „Zatracenej dědku! Nedovolená žebrota, koukej, at zmizíš, nebo tě kopnu!" — Přesně — jen přesně, tři hodiny, pak tři hodiny odpočinek. Erhart Roth se narodil také v předměstí berlínském. Tam chodil do školy, jedl turín a ílundry, pak vstoupí! do učení. — Učil se slevačem. Přináše! k!íny, podával íortny a těžké kelímky s bublajícím kovem. Vdechová! páry, které vytryskovaly se vzpínajícího se kovu, vlévaného do forem. Po práci četl a díval se na bídu kolem sebe. — Zmužněl. Bojoval. Ne ručním granátem, ten nedostal do ruky, ale slovem, horkým siovem Hart Rothovým, které vybuchovalo a štípaio v začouzených stěnách místností. Erhart Roth, slevač, byl veden v policejních záznamech. Hart Roth byl vedoucím mnoha očí.
Ke královskému paláci vede dtouhá ulice. Wilhelmstrasse. Sem se vyrojovaty řady nespokojených, zde do nich bylo stříleno a zde byty potlačovány. Domy na ní jsou otlučeny kulkami a nechávají svou neštoví-
covou fasádu obdivovat cizinci, jedoucími si prohléd-
— Já dyž du po uiíci, tak potkávám tolik známejch, že je ani všechny neznám.
žak joskop.
co vidí tulákovy oči pohřeb v Bertině Fritz Tiez se narodit v předměstí berlínském. Berlín je krásné město; rovné ulice, auta, tramwaye, autobusy o dvou patrech, podzemní a nadzemní draha. prodavač banánů (pú! funtu za 40 íeniku), prodavač novin, Wertheimer, Vaterland a nad tím vším schupo, posvátný schupo s přiléhavýt" kabátem a kalhotami zasunutými do kožených holení. Nedotknutelný a posvátný pan strážník, ideá! Fritzův. Fritz dorůstá! a jeho ruce vykonávaly různé práce až do doby. kdy by! odveden na vojnu — By! odveden, jeho hrdost se nemáio zvětšila, by! vojákem, vojákem ochuzené a ztenčené německé armády. By! nejschopnějším ze schopných. Jeho ruce poslušně vysekávaly pozdravy a házely ruční granáty, jeho nohy nadšeně dč!a!y přískoky a pokteky. By! voják, by! dobrý voják, který se stará jen o svou vtast a o sebe.
Kasárna opusti! s pásky zupáka a doporučením od velitelství pMcu. s nímž zašel na policejní ředitelství. Potom mu nastala těžká práce. Vtloukal do hlavy M
nout palác. Jednoho dne se řítil k Wilhelmstrasse dav. — „Což musíme pořád být ztenčováni, což naše mzdy jsou rejdiště pro procenta?" tak k davu mluvil Hart. Fritz chodí přesně po ulici, uvidí shluk a jde k němu. Schupo je nedotknutelný. „Co je to tady? Rozchod! Rozchod!" Hart je zvyklý zvedat těžké kelímky. — „Eh, uhni, votroku!" Hart zdvihl Fritze, odhodil ho a průvod šel dál. Cis. 350! běží příční ulicí k telofonní budce a volá o posilu. Rada mužů stojí s odjištěnýmí karabinami. — Rada mužů se pohybuje proti nim. „Dopředu — vorwärts!" A Hart Roth se vrhá proti řadě. — „Náhodné výstřely!" — Demonstrace je rozprášena, ien několik tě! zůstalo na dlažbě. Na černé tabuli, nad bílým lůžkem je křídou napsáno Erhart Roth. slevač. Muž !eží v horečce, muž umírá. Rudé kruhy mu víří hlavou a kolem očí. — Náhle vidí, že proti němu leze housenka, obrovská housenka. Na nemotorné hlavě šedi helma s rovným dýnkem, hlava má Fritz Tiezovy tahy. — Hu, hnusná housenka. Z ni vylézají odporné zjevy. Hu, vždyí je znám, ten s tou vysokou helmou, tof policmen anglický, zde československý nafukuje své břicho, tam francouzský s knírky a pláštíkem poštáka, zde třírohý klobouk a rákoska, opěry fašismu a jiní a jiní vylézají a usedají na chlupaté tělo housenky, která se snaží zadusit dělníka Harta. Hu, jak je hnusná, ne, nesmí ke mně; zvedá nohu a šlape na ni. z housenky vytryskne hnědá čpící tekutina, dělnictvo je pomstěno, spokojeně vzdychne. Ošetřovatelka zaslechne vzdech, přistoupí, ohmatá muži puls a přikryje mu tvář pokrývkou. Za chvíli přijdou muži s nosítky a uloží na ně tělo a černou tabulku se jménem. Za černým vozem jdou nemluvní, učernění a udření muži. Se všech stran je obklopují muži s plochými helmami Vedle vozu jde Fritz Tiez, má prýmky nadstrážníka. — Za zásluhy. — Dnes pochovávají soudruha Erharta Rotha, slevače! Policie má pohotovost. K vôli němu naposledy Není již dělník Erhart Roth, je pouze nadstrážník Fritz Tiez. — Jak dlouho? — Za vozem
jde mnoho Hartů se stisknutými zuby a zatatým! pčstěmi. — Jak dlouho?
zkrachneš, hoHca . . .
ah Z//ĚMM koby!a ŕía&ená, sAr&ená žena y náš: m záderA. na at^příwaMé/rí poii íyoříšíě, zapaáaiřf ápíně í/o rámec yyeAravéAo! pMřz/wuřAo dne. 7ejt vyAaMý, sfrAnný oMiěej Aovoř: 6 mnoAém sírdJáHí a Mdé. ZaieAía se našeAo p ř í e M n na poie^ aíe Adyž poz/mia náš síejný eíř, síaia í e přísíapnon. — ^(dyž &yi ne&až^íA maž živ, ŕo přece ííyšL í/ž j ť MMM roA. Veď jfeAo smrí! íiaěa jen íaA řeč. — Byii ^ m e /S roAá v depaŕáŕé M sia^Aáře SáwýAo Aopí Aan da ůřicAa. Dva měsíce $ #%?, cAadáA, M ř i V MBK7fBK7,
A/a ^oMe jsem si vzpew^í, íivá" pent Adyž jsíe vzdycAaía peróně ěesAo&roďsA^o nádraží nad <MHdem vaší nádAewý p^eme^mý AoČH'iy, po Aieré zčyío nevinné AříMiAo. „miiosává'* paní, je rře&a Arve mAovýcAío vesnic AýcA žen a mažá, MŤi se dřoa na vašem ve?A&sraíAa, na jedna íaAevoa Ao&yia. CSřáía prý jen SOWJ VzáycAaía jsie íaAé nad ii/a ai?oAý/a číověAem, Aíerý pádí ve vašieA síaž&áeA, íiřovaia jsie íé a&oAé ženy, Adyž jt váš pan manžeí vyAo<ŕ;7 z &yČ! ápině &ez prosířeáAd se dvěmď ďěrmr, odAazanoa samu na se&e, íaA jaAo fo „a&oAé" Aři&ár^o, Aieré mast Aočt živii z íáAve, píaíá /sre se /é Feny, jaA ona žn a?/ Zvíře má H vás véřšr eenn než ěfcvěA. ľoAo mnžeŕe vyAoáŕŕ A^yAoíř, a nemáíe žáánýcA rrnaHrnífA zřrář, neoAfoz: /o nMaA vaše výřezy s áeeynšAoa áo PraAy na ruzne ěa^e a poďo&né paďonrsAé nesmysíy. — Are, „/HrřrKírvá" paní, i na vás ^eánoa áo/áe. AřaeAovřna.
Raííčka zíatých hodin na mramorovém podstave! do!ez!a na dvanáctka. Oceiová patička dvanáctkráte dopad!a na stříbrný zvonek. Pan ředíte! se probudí!. Roztah! své žabí ruce, zabeka!, rozšktebi! se v pínotučný úsměv, poposed! v kiubovce, vyndá! třpytivou cígártašku a z ní špinavý dámský, kdysi snad růžový podvazek. „Mrš&a, ta mi daia co proto." — Na „pracovním" sto!e ve vych!ad!ém gáb!-gttiáši p!ava!o nedokouřené havana... A když jeho osmivátcová timousina !íně se p!azi!a ze dvora fabriky do Graad Caié Restoránu, tovární siréna chrapíavým Masem bručeta „p r a eovnt'poiedne... Ze soustružny vyvaii! se proud stínů — mužských i ženských stínů. Pršelo. Báby jim přinesiy na nosíkách poKvku a vyčpěte pivo. U zdi, tapetované zeieným kobercem plísně^ pod okapem — státy iabričky. Šestnáctiteté DĚTÍ s vyhublými tvářemi a vykřičníky v očích. — Z modrých bandasek piiy své kaíe. Bledá, zasněná Soňa chvě!a se zimou. Roztrhaný, lehký kabát naprosto aestačii. „Oa, da — ješčo dneska si ho nádo k u p i t . . . " — sáh!a za punčochu a vytáMa stokorunu — zelenou a md!e vonicL -,A na večerži idu do gospody — abyste vědčty." Šestnáctiieté děti očima pronásledovaly pot prvé přeloženou bankovku. Modrá sukně odhaiíia zase konce hrnbých punčoeh.— Na jedné by! provázek, na druhé špinavý, kdysi růžový podvazek. — Mdlá, nasJádlá vůně slabounce zavanuia vzduchem. Jen na okamžik. Drobné kapičky deště ji sraziiy k zemi. Černovlasá Pepina, bývalá čišnice, však ihned postřehia tento fakt. Rozvážně dežvýkata své soasta a pronesla svou radit dw života: „Zkraehaeš, hotkaľ* A když siréna znovu vdecMa život da strojů a dělníků, Soňa již zase skládala oxwbená kolečka na piacák a vozila do montovny. Jednotlivé stroje jako by se předstihoval Hučely — pískaly — boucha!y — a všechno splývalo v jediné, stále se opakující: „Z k r a c h n e š , h o l k a ! " KEB-RAT. Věnována MAUROV!.
^oMáček naděje^ íežmi na ŕrávníAa, noAy
president Masaryk v Almanachu Kmene: „Žaludek sí potřebuje odpočinout, )ak každý pracující úd a toho se mu dostane vyhladověním. Většina Udí nechává svůj žaludek dřít do umoru — přejídat se je jako nad své siiy nosit těžká břemena. Dnes už í medicína varuje Hdi před tlouštkon; tlouštici se nedožiji diouhého věku, protože ukíádají většině orgánů prMšaeM) námahu. A nad to tloušťka není pěkná na poMed. T a se roxnm^ í tw patří k programu humanitnímu, aby Hdé by!i krásní."
íameeAánamäHeŕrpáíŕvémámgíAa. Hežíní rycAíe/í a rycAfe/'ŕ. víáím v oAne — vzíaAa/s race a voíá mne. y^šíě něAoííA AroAň a /sem v &ezpeěí; vzáaeAem ío zaňvízdne. Projeía mě/ í^řeěovíre svírám rána — sArz prsry AorAá &aříěsM Arev/ Aíava se mí Měř, no/iy AH?sa% padám... — F^šrě pevněji svírán! Araáený eAíe&a. „í(ť záí/ Afg záí s mm/" „Dáme íí nažral/ ř/iieá/ Nažereš se Ao, pse/ /? s voíóvem/" NěAoííA paží sf mně cAápe, íáAnoH mě přes íepíá j^šíě rěíá... síavr Ae zdí . . . — Pro&0Kzím se zpocen na eeíě/H íěíe. SaAám po ďýmee. V ašícA mí /ešíě Aaěí ío proAíeíé „paŕŕe'7 Na prosía/z#ně o&íoze pA;/í opěr rážové a zíaíě o&íáěAy. /eden z nícA méně nááAťrný, aíe něžnější: osíaíníeA, Míavý, ;:eAoneěně íéAoanAý, poaíá zvíaš^ě ;náj zra A. Provázím Ao zraAea; í myšíenAamí na jeAo eesíé A síávě síaneění a mííají Ao, srrašňé mííají, /ie&of jsen: pocAopíí a vím, že onen o&íáěeA &yí aívořea z Aoaře mé dýmAy, z áýmAy, Aíeroa jse/n napíníí svými vzpomínAamí^ íoaAamí sny a nadějemi v íepší živoř. —
Brožované ročníky 1930 budeme predávati po 15 Kč. Objedne^e p ř e A t
m!
V E Č E R . ale potázali? když jste shledali náš ohromný odpor vůči vám a vašim výrokům, které hned v zárodku Vstupenky na Všetramp- jsme potlačili. Namítali jste nám, že ský večer j}sou již v rozpro- útočíme na D T. J., Sokol a na FDTJ ne. Nuže, nebudeme přece dej i, Masíe se o ně v admi- útočit na lidi kteří jdou s námi, to je jasné, čl ne? Přece jste nemohli nistraci Trampa, Praha !., od nás očekávat, abychom šli sami Karlova 14, denně od půl proti sobě. 2e vy to činíte, proto právě nejste trampové. což je na vás 9—12 a od půl 3—7 hodin. ostatně vidět. Jen ty vaše holky, se na ně člověk podíval, tak K výzdobě sá!u potřebuje- když mu muselo být. zle. Celá naparáděná, me osad. vlajky, za jejichž obličej samý emajl. no. zkrátka, lidé, kteří trampuií v ostravských kavárvrácení plně ručíme. Žádá- nách. a ne někde v přírodě, venku, námi opravdovými kluky. Hlepr ^ n o t o všechny osady a mezi děli jste na některé naše kluky kluby (i venkovské) o je- svrchu, tak jako na něco nižšího, méněcenného, a to je právě důkaz jich zaslání nebo doručeni vašeho „kamarádství". My jsme si rovni, aí úředník nebo sluha, do administrace; případně všichni nádeník, řemeslník, a to nejen venku, vyzvedneme si je sami na ale i ve městě, a toho vy postrádáte. Ano. mládenci, jednou to popísemné nebo telefonické znáte! Teď ještě něco; týká se to našeho vybídnutí. Trampského oblastního Výboru. NaVšErRAAfPSKŕ
Všetrampský večer bude opravdovým t r a m p s k ý m podnikem a přičiňte se rozprodejem lístků o velkou návštěvu a j e h o plný ú s p ě c h !
„Pražským osadám'* Hlaste ihned delegáty do Trampského obranného výboru, abyste byiy zpraveny o celé naší činnosti! Ostravským taky-trampům, trampujícím v rámci soc.-dem. strany a republiky československé. Je po té naší protestní schůzi, na které jsme dokázali nejen svou mohutnost, ale taky sílu. jež si nedá od nějakých takových kantorů vyprávět báchorky o mládeži s neujasněnýma myšlenkama. Měli jste. pánové, v úmyslu, rozbít nám slezinu pod rouškou slibovaného kamarádství. Se špatnou jste se
mítali jste proti jeho volbě, že je volen z našich kluků. Nuže. nás bylo přes dvě stě, kteří se navzájem známe, a vás patnáct, které z nás nikdo neznal. Měli jsme volit vás? Když s vámi nikdo nesouhlasil? A vůbec, psali jste po schůzi, že byli komunisté u nás na námluvách, abyste tím zastřeli námluvy vaše u nás. Pánové, zbytečně se staráte, nás nedostane do organisace nikdo, a vy v čele s vaším jasnomyšlenkářským učitelem Vítkem už vůbec ne! Ahoj!
Ostravák.
P o t i a c h v K u t n é H o ř e se v y d a ř í ) , třebaže nebyi tak četně navštíven jako koiínský. Byio to daiší úspěšné utužení styků mezi trampy a s nimi sympatisující veřejností. Za T. V. D. promluvila kamaráťka Blanka, vystihujíc pěkně přítomný stav mezi děvčaty a ukazujíc, jakým směrem nutno jiti Svůj stručný, ale účinný prosiov zakončila propagací „Trampa". Po zábavném programu, v němž spoluúčinkovali kamarádi z Lone Stáru, byi přečten
dopis Franty Šeriia, při čemž vášnivým a bouřiivým způsobem by!a T.V.D. projevena důvěra a naprostá soiidarita. Po přečteni a odhiasováni resoluce byi program potiachu zakončen výkřiky: „Do padourů hejrup!" Jsme spokojeni s výsledkem a doufáme pevně, že na příští potiach, který se bude konati tentokráte v Kolíně, přivítáme jistě vie kamarádů i kamarádek. Ahój! Dick. Přesné datum potiachu otiskneme v příštim čísie „Trampa".
Kamarádi a kamarádky! Tímto oznamujeme všemu trampskému světu, že na Ostravsku přibyla nová osada „ŠEDÝCH
VLKŮ".
Žádáme o laskavé přijetí do Vašeho středu. Hřímavé „Ahoj!". Za osadu šerif Don Juan. Osadníci: Ed, Fred a Red. Mor. Ostrava. 17. února 1931.
Do Kutné Hory. Kluci! Velice se vám povedl váš potlach, kterého jsem se také zúčastnila. Bylo to moc hezké, jenomže, hoši — sami si to přiznejte — jste se měli trochu víc rozpovídat. Tohle bylo spíše jako taková taneční zábava, na venkově tomu říkají tancovačka nebo muzika. Když jsem jela z Prahy, představovala jsem si, že jedu na schůzi, na trampskou schůzi, jak tam budete jeden přes druhého povídat svoje názory, a zatím jsem si jela zatančit. Hoši. všichni co jste tam byli, jeden vedle druhého jste správní kluci, a myslím, že, až pojedu na váš druhý potlach, bude to už schůze kamarádů-trampů. Vím, že v příštích číslech našeho „Trampa" budete do mě řezat, uvádět své důvody a vyčítat i to že jsem „ženská", tedy s krátkým rozumem, ale, kluci, ráda všecko uznám, když nině vše odůvodníte. Zatím, kluci, uznejte, že mám pravdu a společně si zařvem: „Do paďourů rup, hej-rup!" Vaše Blanka.
čtenáři pozorují... Jistě jsou to neobyčejní tidé, tihie čtenáři. A jakpak bychom neměii býti na ně hrdi? Je vidět, že náš národní a slovanský cit ještě žije — a žít bude až na věky. Jeden cítí na př. opravdové rozhořčení nad nečistotou naší státní mateřské řeči, kterou nám hlasatel „Radiojournálu" hyzdí. Jiný zase pláče pro hladové koroptve, afe to vše nic není. Jeden (který patrně bude veiký vlastenec) navrhuje, aby se znovu zavedia vojenská taxa: to je poptatek, který by platili ti, kteří nebyii odvedeni do určitého věku. A proto, že je známo, že za války odváděli i 60tí ieté muže, tedy taxa by se platila tak přibližně do 60ti !et. Panečku, to je zase něco. A jak to, že už se na tohle nepřišlo dávno, jak je tím stát ošizen? Buďto voják — nebo piaf. No tak, vidíte kluci, zase něco kloudného. Když Vás neodvedou — budete piatit. Oni Vás třeba u odvodu nevezmou, budete nezpůsobiií, snad moc vy-
krmení od toho nic neděiání, nebo budete nějak vadní, zkrátka pro vojnu se nehodíte. Z té kterékoliv příčiny Vás nevezmou a tak budete platit vojenskou taxu. Kteři budete bez zaměstnání, nebudete mít peněz, dáte se zavřít. Budete třeba dělat Waldesovi knoflíčky nebo lepit pytlíky, budete mít zaměstnání (které byste jinak nedostali) a budete se mít dobře, mrkev, fazole, boby, brambory, to vše zvýší Váš blahobyt buďto na Pankráci a nebo na Borech. Hůř bude těm, co budou dělat. Těm budou daň strhovat přímo z výplaty Ale konec koncň, láska k vlasti zvítězí. Nepojedete v sobotu a v neděli nikam na čundr, když nebudou prachy a je to odbyté. To bychom nesměli býti uvědomělí vlastenci, abychom se vzpouzeli a tím také se usnadní zákaz trampinku a je vyhráno. Proto provolejte třikrát sláva a jednou nazdar onomu osvícenému čtenáři Božena.
Prohlášeni. Všem osadním podílníkům z osady „Hobo" pod Ondřejníkem (Morava) dávám na vědomí, že dnem i. března 1931 zříkám se svého největšího podílu, který jsem investoval do stavby této chaty, ve prospěch kamaráda Sama z naší osady. Vyhrazuji si, že budu dále jezditi do „Hobo" jen jako návštěvník a že mé místo na osadě nebude mi nikdy vzato. K vůli tradici této první trampské osady v Ostravě, kterou jsem založil, žádám, aby jméno osady nebylo měněno a též já nebudu jméno přenášeti na chatu svoji, kterou zde postavím. Činím tak proto, že jeden bývalý náš osadník šíří pomluvy, že chatu chci prodat a ujet; cítím se dotčen. Na důkaz toto prohlášení. Hoban. Osada „Cotorado". Vršovice! Kiuci ztaté, ozvete se osamělé trampce, která by ráda byta přijatá do vašeho středu. Udeite mi v „Trampn" místnost kde kováte vaše sieziny! — Pod značkou Daisy.
[ i p í a n , dopravíme vás !evnt n a h o ř e ! Osadní pošta.
osadníci, varujte se přijmouti tohoto vzácného metrologa trpícího na jižní větry, který jest též hledán pátracím oddělením firmy Hydiko — pro nekalou soutěž — pod střechu svou! Stop! Dandy.
Z Hestomic do Hostimie! Kiuci z Hudsontt daii jste si aie blbý jméno. Červené osadě „Texas" stanař! Praha. Ani za mák charakteristickí'. Navrhl bych vám Mýma národu! icDší: „Osada zlatých řetízků". Tak by Vás Kluci, 3měs. doba nás oddělila od sebe a aspoň poznali na čtindru ti. kteří .'As neznají v civilu. — Kiuci, neblbněte, vždyt jste tram- už jste se rozprchli jako vrány po Praze. J á povi. Mysiíte, že s těma přfvěskama, který jsem se vrátit a nezapomnět. Pár vás byto na Kde vám čouhají z kalhotový kapsy udíiáte štěstí potlachu u Čísla, ale to není všechno. v nedéti? Vyndejte to „zlato" z kapsy a pro- jste ty časy, když jste svým mužstvím budili dejte to (jestti vám za to někdo něco dá) a postrach na smíchovském Pacifiku. Kdy nám patřiia Berounka. Koukej jim M a u g ) i dopak to spoiu prepijem. To vám radi mitivit, af netrmujou, dyf to červený je Flink, příšera z Havaie. naše. Ét passo, Proudy žádá a spáření, Venca Red. a i., tak zas budou hodokvasy a žerKód) ze Samoty! tíky a bude všechno v pořádku. Zatím stisknu Odovídám ti za celou naší ohromnou ruce a bučí Ahoj cuei váš šerif Šedý M e d v í ď . vosadu: Přijď se nanás co nejdříve podívat. Jisté by jsme iíákou siezinku udělat mohli. Tak přijď a neboj se, že nás vyžereš, my už Véno Marku ze Sadský. jsme vyžraný Za všechny: promiň, že jsem k Tobě nepřišel, nebylo m í Kid z Orinoka, dobře, tak tam asi přijdu tento týden, poně„údolí vodopádů", Srbsko. vadž již koncem tedna chci vyrazit. šakal samotář, šerif os. Santa Lucie. Výstraha! Šerife z Cerchova! Dávám s tímto na vědomí všem osadám, že navštívil naší osadu známý trempíř, t. č . Jak píšeš v minutém čísle Trampa, souhlase toulající hošoun — siyšfc na jméno Asketa sím s tebou co se týká trampů na plzeňsku — jméno osady diskrétně zamlčuji, páč osadě a v Plzni. Je pravda, že je zde hodně kluků tropí tento hošoun vostudu, na co on nedbá. a dobrých kamarádů, ale vidím často jak V naší osadě řádil děsně drze a způsobit jedou na př. dvě skupiny na tremp společným škodu, která není krytá pojištěním. Svým vlakem a vůbec se neznají. Bylo by určití stále otevřeným výfukem choval se provoka- třeba, abychom se zde sešli aspoň šerifové, t i v n í a dohnal osoby z chaty úprkem vea do jak píšeš. A sice v brzské době, než začne „semrazivého počasí na nucenou vycházku, což zóna". Ahoj! Za osadu „Lfneich Koster" on doprovázel pustým chechotem. Proto, Brajgl.
Bylí jednou čtyři kamarádi: Harry, J e r r y , F e r r y a W a t k e r , a ž k nim zaváj zlý vítr — říká se mu — holka paďourka. Harry a Jerry přečtěte st tohle je to poslední cesta, kterou z vás chceme to, co jste bytí dříve. Řadíme vám „Vzpamatujte se". Nezahazujte kamarádství k vůli těm R. J . , B. P.. J. P . , V. P . ! Jistě ty za to nestojí. Buďte moudří ktuci a zahněte včas. Znáte písničku: „Osada ti vše n a h r a d í ? " Rveme Ahoj! Watker a Ferry. Frantovi Kalištejnskému! Kamaráde, při čundru Podyjím, iistS jsi zažil zklamání. Není pravda, že jeden študák, boxer šerifem Podyjí, a také pochybuji, že na Tvoji výzvu se znojemští trampové polepší. Ve Znojmě jsem poznal jen asi 5 dobrých trempů. Když jsi chtěl najít dobré kiuky, měl jsi zajít do Mikulova a Mor. Budějovic. V Mikulově jest trempů málo, ale d o b r ý c h Tak se to má i v Mor. Budějovicích, kde nám chatu lesáci rozbili, a od té doby jsme byli stanaři a silniční Nevydržím na jednom m í s t í a radii! se toulám. Píši Ti proto, protože jsem bývalý šerif chaty „Větrná S m r š t " , z Moravských Budějovic. Snad jsi četl naše prohtášen! i protest proti Stříbrnému tisku v Trampu. Až někdy budeš na čundru, zavitej do Poličky v českomoravské vysočině a stav se u dobrého kamaráda. Osady zde sice není, ale jen co seženu dobré kluky, chci ji založit. S hurónským „ A h o j ! " „Divoký F a t t y " . Svettev! z Yuconu-LMomířice, t. í . olontoucltý t Minut] Holomku zpustli, t o napadlo, jít se vykrmovat komisirkem? Vosada ti za to z a š i l i b*Ma. Koukej se vozvat, nevíme tvoji adresa) PHspěi něčím na ce!tu, třebas olomouckejm* Mfrečkama. Ahoj! Šerif.
13
Kamaráde z C . Budějovic, který jsi by) na stezině v Kolíně, rromtň, že jsi mne nezastihl doma. Čekat jsem 'ě v pátek, jak jsi slíbií a odešet jsem pak
Ma!ý oznamovatel*
Kamarádi, Noro, Týbo, Nohejle, Uody. Honzo Mahre, Seňore a ostatní, děkuji vám za kamarádské přijetí 25. ledna. Byio mi tak mi!o
(Slovo t Kč. — Pro předplatitele a přispívatele 70 haiéřů. Tučně tištěné slovo dvojnásob. Obchodní inserty podie insertní sazby.)
domů. U vás jsem poznat praví kamarádství, jakého u nás postrádám. Děkuji za žrádto, pítivo a hiavně za prachy na zpáteční ctstu. Zdravím všechny kamarády f kamarádky, s kterými jsem se nemohi roziuucit Noro, nezapomeň na vetikonoce Jo Strakonic přijet se scénou, těšíme se na vás všichni. Nepííjedeš-íi a nenapíšeš-ii mi, jak jsi mi siíbil, to dosud
žádná
nedošla.
Ahoj!
Biudnej.
Příšera z Marajo! Prosím tě, kamaráde, dohlédni mé na . Margarétku", zdali je ještě celá, a zdali mě tam někdo nic nešlohnul Nemohi jsem dosud dohrát to ,,r e m k o " mamuška hekala. Pozdravuj tatíka a máteru Zatím Ahoj! Johny. Kamarádovi z osady
..Toliuačov"!
Kamaráde, pamatuješ se eště na toho kluka v tom křiklavým kanaďáku a v těch plátěných gotikách, z os. Vandráků z Hiuboký, víš, jak si nás potkal na schodech na pottachu v Budjakó tobě. Tak jsem teď eště s jednim kamarád, sirotek. Tak se koukej co nejdřív vozva* af mám na tebe adresu. Ahoj! Piš na adresu ate brzy: Gehády Vopátka, Hluboká n. Vtt. Zámostí. U á — Pizeň! [y šlengr, když si vypůjčíš adresu na Mignon, tak ji koukej napsat! A neboj se, že ti zůstane na krku! To je k a m á r á d ! A přece tě pozdravuje. Tvoje jméno prej se rozkošně
MALÝ
OZNAMOVATEL OPATŘÍ VÁM VŠECHNO!
SRAZ TRAMPŮ u „ZáHšů" v KarMně. Královská !3. Místnost L. O. K. KAMARÁD!. NAVŠTIVTE MĚ! Prodávám dobré gramoíony a ještě !epší desky za tevné ceny. Nové desky ia šlágry 9.90 Kč. P i h e r t. Praha !!.. Spá!ená !S. STARŠ! ŠATSTVO, obuv a veškeré odložené věci nejtépe koupíte ! prodáte u „ P a r t i e " . Praha V!L. Be!crediho tř. 40. Ceníky vetešnického zboží zdarma. KANADKY !a vysoké 260 Kč. poto 195 Kč. J. S k á t a , Smíchov. Šteíánikova 23 (u Anděta). VZDUCHOVKY. P!STOLE vetmi výhodně V y s k o č ! ! . Smíchov. Patackého 2.
b!ižších vztahů! San Díego! My tuláci si asi všichni rozumíme, ač jistě ty věkově starší nežli já. Naše dopisy se sešty moc set kilometrů na sobě ve Francii a oba prý potěšily. Prej *js' zlatej kamarád! Tak Frantino Šerife! Prohlídněte to tam a ten pozdrav dej otisknout, až přijdu domů. taky pomohu rozšiřovat myšienku trampství! Srdečný Ahoj na všechny a na n a š i černou Plzeň. Johny Mercedes z Hamburku. Osadám Wioming a kamarádům v iido!í Temna (Pikovíce). Vřelý dík Pepíku Mackovi a Šerifu Arnoštovi za Vaše přijetí na mém čundru, který sem si tím u Vás osladil. Rádský pozdrav všem klukům z ..Wiomingu" a z ..Kamarádu", jakož i spojeným osadám údoli Temna; Montana Jerome, Dawson, Aljaška, Ophír řvu Ahoj! Maxa z Festunku. Osadě „Strong-heart"! Kluci, tyhle řádky není žádná kritika, a!e je to výzva k opakování vaší scény. Vidě! jsem dost činoher, ale ta vaše je mezi prvními. Jste tam samý správný kamarádi a co se týče toho krátkého proslovu o tom novým zákazu proti nám, bych si nic nepřál, než uskutečnit co nejdřív a to zvostra to .Hejrup do pad o u r ů ! " Za tu boudu u „Zrzavý kotčavy" bych Vám da! tak jeden tác, ale bramborový polívky ve. těch burů na pivo. Až budete zas něco podobnýho pořádat, tak to oznamte v Trampu a já k vám přijuchám s osadou „Ontario". Naříkat na pankrot nemusíte, dyk to byio vidět, a ostatně, vždyt to není žádný obchod. Tak, kítici nezapomeňte a kdyby to bylo, tak je pozdě. Hejrup — Ahoj! Za «sadu „Ontario": Šerif Cassidi. Kamaráde Mílo Piachých! Přát jsi si se mnou rntuvit, ate nenapsat jsi mi adresu. Jsem na každém potlachu Pražských trampů v Praze, hlaš se u kamaráda Franty Šerifa nebo Vodry, on mě zavotá. Zde moje civifni adresa: B. Vesetý, Praha X ! V „ Přemyslova .%!. Ahoj! Šibenice.
14
KAMARÁD!! Kanadky. kedsky, !a a tevně, koupíte u J. Hornoía, Praha V!!., u H)ávkova mostu. Stanice e!ektrické dráhy 6, 8, 12, !8. TŘ! KAMARÁDKY chtě!y by z jara jezdit na osadu. Značka „Tř!". Prodám
REVOLVER. Zn. ,.Co!t".
K o u p í m CHATU. Zn. „2—3000 K". Následující značky mají v admin. došté dopisy: Hotové 1, 3000 Kč ], Trampky !. Neroztřiskané 2, Buckí, osada O. W . !, Kare! z Omahy !, Darebové všechno spolu !, Cena 1, Cena podle dohody !, Osada 2, Chajda v !ese 1, 2000 Kč 2, 2500 Kč 1. Administrační sdělení: A h a s v e re, stran tiskopisů obrat se na tiskárnu Šefl Jaroslav, Praha !., Malá Karlova 29, odvolej se na nás a sděl jim, že Vodra provede tkorekturu. Díky za adresy! Zašleme Polepšovnu. — P e k á r e k, počkáme ti. — L u c i e , v době před třemi nedělemi jsme žádný dopis nedostali a tudíž také ne peníze. Prachy vždy jen složenkou. Zasílání zařizujeme. — V š e m , kdož mají objednaná stará čísla, ročníky a desky,** sdělujeme, že vyexpedujeme vše v nejbližších dnech. Používejte movatel!
služby
Malého
ozna-
Snad
se
dočkám]
Jsou tomu tři roky! Tenkráte po celotýdenut dřině chystat jsem se do mojf chajdy, spěchá! jsem k ní sám. poněvadž jediný můj kamarád, pravý kamarád, sloužil vtastí, či spíše pant majorové, kde dětat „fajfku". Byía již noc, když pomatu jsem přecházet po chatrně íávco řeku, a mířit do rokte k n! — k mojí (.rtatč. V duchu již jsem si představovat oheň ve sporáku, cítit jsem jeho tepto, cítit jsem krásu noci zde uprostřed [esa. a nemohi jsem pochopiti, co těm miadým ktukům tam v městě může se tíbíti na „ b i j á k u " neb trdtován!. Chystám ktíče, ještě někoiik kroků a budu u cite mé každotýdenní poutí. Pomatu biížim se k ní, chci ji překvapiti spící přikrčenpu u skáty. Měsíc svítit máto, ate přece svítit totik, že ukázai mně mojí chatu — rozboranou -! Přes závoj stz, vidět jsem dvéře okenici, střechu, tůžko, kamna, nádobí, tampu, vše v troskách, a cítit js&m ukrutnou bolest v prsou, chtěto se mně zařvat do [esa „kurvy syni", chtěto se mně zakousnouti se někomu do vazu, někomu ublížit, tak jako on mně. Vždyt chajda je trampův cetej majetek, jeho pýcha. Snad smutnější byt pohted na mě, nežti na trosky, plakat jsem a nestydím se za to. Usedt jsem na kámen a čekat — snad čekat jsem že přijde ten, kdo zničit mně boudu, že přijde se n m í vysmát. Jitro natezlo mně tak. jak jsem usedt večer, oči rudé, údy zkřehté, až tesk chtadnč oceti mne přivedl k vědomí, ani nevím, proč jsem nůž otevřet a proč jsem jej na ktínč chovat. Co s toho mět ten, který mně boudu zničit? „ N i c " ! Vrabec — vrabci hnízdo nerozbije — pes — psa nežere. Snad ten, který to udětal, byt jedním z těch. kteří mají ptnou kušnu morálky, který v každé chatě v tese vidí brloh totrů, doupě neřesti, a sami mají abonomá do masérskych (?) satonů. Nyní je ze mne toutavý pes. nemám kam htavu stožit á přece rád se touíám, a to prbto, že doufám natézti někde odvetu, snad štěstí mně dopřeje, že nateznu někde někoho, kdo kamarádu bude chtít poškodit chajdu, aie běda jemu. Vždyt chajda, tes a volnost jest půt našeho života. Šmít ze z Ptzně. Neznámě Růženě! Trampově by se mohti rozdětit na někotik kategorií a nejhorší sorta trampů je sorta řvavých. Ti obyčejně trampujou proto, že jest to v módě, nebo z hecu. V sobotu večer při- . jedou a začnou provádět svá hrdinství. S vet- ^ kým řvaním rozdětaji vetmi nešikovně oheň, který vypadá hůř než cikánský, pak vyndají ftanděry a řvou, až do rána — ne ovšem nějaké trampské písničky, neb ty ani neznají. K ránu pak usínají třeba bez deky jen v košítí, neb čím větší zima, tím větší hrdinství, at jsou * potom cetý týden marodi. V potedne uvaří nějakou packaninu v hodně špinavém kotííku (to je podle nich trampské), čímž zkažené žatudky dorazí. Večer pak za ítátěho řvaní „Ahoj" kradou se domů. Kdyby se takový trampově a trampky místo rumu nažrali saiámu a držéti hubu, udětaíí by iépe. Nediv se proto, děvečko, že mnohý má takové chamradi po krk, zvtáště když mají ptnou dřině a podobně. Musíš uvážit, že jest mnoho lidí, kteří uctívají přímo přírodu, kteří svou moudrost hledají ti Londona, Setona a pod„ kteří jsou sportovci a proto do sebe neiejou rum a u táboráku neřvou, ale zpívají. Proto, holčičko zlatá, až půjdeš zase někdy trampovat, tak to zkus a drž cetý den hubu a neDadýn — Gateje — Plzeň. Do Pottěky hezounům! Ktuci trampské, jste-ti zde jací, přišct riez) Vás dobrý kamarád a rád by Vás poznal, aby moht i zde zrodit osa'ht. Hledám jen dobrě trempy s kamarádským srdcem. Jste-!i zde jací, napište mi, nebof něiakě sejít! napoprvé by byl asi nemožně, tra znáčku .Divoký Fatty" do redakce Trampa. Kdo je dobrý kluk, přihlásí se sám. Zdraví Vás s nuronskýni Ahoj bývatý šerif osady „Větrná S m r š f " : „Divoký Fatty". i , Btudnei ,!oe na Sutnavěncc! Nebuď hned prchlívej! Bububu můžeš dějat jen na Partásky a na všechnu tu darmoštapskou bandu. To víš, že ti fota poštu a už nehudrtti. Jack Matrin z Anity.
.
těm, kteří kážou mravnost
m
Prof. dr. Šamberger ve „Večeru" 12. t. m.:
a
doc. dr. H. Pele
Velký vzrůst počtu určitých masérskych salonů u nás v pos!ední době ukazuje, že isme přišt! do nového stadia ve vývoji forem prostituce. Prostituce je spoiečenský zjev, který řídí svůj tvar podie civiiisačního stadia, ve kterém se Hdská spoiečnost nachází. i".:'
a. -
..
CÍVÍLISAČNÍ STADIUM: „Mírcďní 32 i n s e r á t ů m a s é r s k y c h s a l o n ů !
redskin: oAoía.
— a hergot - - - bílej tejden!
5.
března v
KarMně
HáJa/i se rřt maítř:, AJ o z ntcA umí íépe maíooaŕ. PoťíJaí ŕen pr^nh /sem namafoťaŕ raA oěmě zimní nepoAocfu, že očíítuooareié oJcAázeíi o J o&raza nac/tíazen:." Povíířaí řen í/ruAýr „T*o nic není/ 7á jsem namařoťaí cřoAonaíe &ouřt na moři, že íiJt Josřá^aíi mořs&on nemoc/" Zasrnnšií se fen rřeří maííř? „Vy jsŕe z ŕoAo měří aíespoň sMt^a o peníze; afe j á ? J á jsem mařovní ŕaA vý. írtžně, že mně z íoAo t?zešía š&oJa.^ Dtoíří se f i Joa st?émn ^ořegovi. pAno," praoiř fenío, porřásaje smuřně Mauou. „ňfamafovotí jsem AJysi ťeíAý o6raz sejra, a ro iaÁc uěmě, že se mi dfo řoAo Ja^ř
č
e
r
v
i
ř
o
r
J
.
Stojím na plošině élinky, když ladným krokem přistoupila díítka mýho vkusu. Mrkla na mě srnčím okem, až se mně zadrchly kalhotky. Hlavou pohodila, a že prej vstoupí do vozu. Ale nevstoupila. Prečo? Páč nemohla otevřít dvířka... Jsa gentlemanem uhlazených mravů, příisunmo spatmo v podřepu (holduju zuřivě „Sokolu") přiskočil jsem v bláhové naději dveře otevřít. Ale chyba Jiráskova mostu . . . Marně se vzdouvalo moje mohutné svalstvo. Ni nejmenší škvírka se ve dveřích neobjevila. S přispěcháním jinýho mladíčka rvali jsme dveře unisono. A výsledek? Rozbili jsme tabulku, skvící se ve dveřích. Zatím s protilehlé strany patil se s dviřkama průvoda a nadával, že by se i starej kozák musel červenat. Všecko marný. Díftka netrpělivě pozorovala naše počínání a několik taky „ochotných" pasažérů nám hulákalo do taktu „Héj-rup!" a povzbuzovalo sokolskými hesly, jako „Paže služ, vlasti tuž" atd. Tím vším se naše snaha, otevřít dvířka, podporovala, ale odolnost dveří taky Náhle moje bujaTá mysl přišla na skvělý nápad. Vytáhl jsem „cukršpagát" 2 mm ztlouští a 2 m zdýlky zvící, zadrchal jsem ho námořnickými uzly, kombinovanými íootbalovými kličkami, zapřáhl do takto vzniklé smyčky čtyři přeochotně jinochy a za zpěvu „Ej uchněm" pobádal jsem je mírnými kopanečky k horlivosti. Můj nápad byl pětikorunován úspěchem, neboř po několikerém zatáhnutí dvířka se pomalu ale jistě otevřela . . . ObTátiJ jsem se vítěizoslavtně k díftce, ale nebylo jí tu více, anaí odcházela s mužíkem jakýms.
Hořce jsem zaplakal Průvoda zatím řádně si vodflus, ručičkama zatřepal, a že přej musím zaplatit vokýnečko, který sem rozbil, j počal jsem se bouřit, nožikama dupat a blbouičkých mužů potřeba mne nutila mu nadat. Anžtož však chlapík onen byl velmi zatvrzelý, i přes pusinku jsem ho několikrát plácl a čepičku na jeho volská očka stáhnul. To sem však neměl dělat. Průvoda zavejskal, ručkama zamnul, na píšfaličku zapískal a juž někdo udělal „kuku" a vona to byla hlídka stráže bezpečnosti, mávající pendrekem a řinčící šavlenkou brůšenou, a mimochodem dutým hlasem prohodila, abych se považoval za zatčena. Anžtož však jsem jinak heohrožený Sokolík, počal jsem i na stráž klacíkem na ulici našlým dotírat. Však po vysilujícím zápase, trvajícím několik malušenko sekundek jsem čestně podlehl a odzbrojen jsem jesti. Stráž pod paží mě přátelsky vzala a na komisařství přechotně vedla za radostnýho hulákání průvody (jak ho potkám, nabacám mu eště za to zadek). No a Hrom ílákjii do ochoty!
15
Nočan: „V!k akočí 18 m na !yžích." Jug!: „Že tě kopnu!" Nočan: „No jó, na třikrát." ^
kus cesty, -r prohodil. Tady se mt už dvakrát rozbi) šroub. Zrovna tudie, když sme jeti dolů, tak se mi to stato. Docela recht, kapitáne. Já taky tady jednou teže! jako laizaT za větrem. A to je dneska eštč dost vody, ale co když takhle v Káraným praskne potrubí a Pražáci nabírají vodu z Vltavy? Jo. To je pak pocuc! To sem jednou lavíroval krach! k r a c h ! K R A C H . . . . . ! ! Ježíšmarjájozef, co se to děje!?? Organizovaní trampskamti vrMi se neorgamisovaně na záď a pohlíželi zmiateně do vody. Parník se naklonil na levou stranu a zaiča) se točit kolem dokola. S hrůzou spozorovali všichni, že se točí pauze levě kolo, kdežt pravě bylo úplně roatříštěmo. Parníku mimo plachet sloužila ještě kola, proto to taky byl parník. Bylo zavedeno pátrání po příčině ztroskotání a po dlouhé době přišlo se na to, že jedna babička, která chodila po hospodách prodávat ředkvičky, nabrala si do konvičky vodu, následkem čehož Vltava klesla a kolo parníku zaškobrtlo o skálu. Trampskauti byli nuceni vyskákat se záchrannými pasy na sobě do vody a plovati ke břehu. Se břehu museli házeti záchranné pasy svým kamarádům, kteří dosud byli na lodi a na, něž se už žádných nedostalo. Tak se konečně dostali na Meh všichni a četař rozhodl, že se musejí jít někam osušit. Po krátké době rozhod! se pro jeden brl-oh v branickém přístavním doku. ŠH tam a dali si všichni jednu sodovku dohromady. Pak vyzval četař tři trampskauity, aby šli chytit jednoho motýla a přinesli, ho neporušenýho zpátky. Jiné tři poslal zase pro kytičky, aiby je natrhali a dali do váziček na stole. Když to bylo všecko vykonáno, sedli si okolo kamen, ve kterých musel hospodský zatopit, a zapčH: „My do l e s a n e pu d e m e" atd. Čuchali ke kytičkám, koukali se na motejlka a užívali tak svého mládí v trampskamitské organisaci ke zdraví svému a k sile celého národa.
Jerry z Opojen:.
jolly a tedouš:
výkvčt národa. Poslušně hlásím, milostivý parne bratře četaři, že kamarádi jsou připraveni k odchodu. Dóbže! Zeknout, že se jet párníkem do, těn, tén, jak se to, bóže, menovat? Já už vím, do Modžany. K službám, dle rozkazu, milostivý pane bratře četaři. Kluci! Jede se do Modřan. Ráz — dva, ráz — dva, klapaly stejnoměrně kramíleky po chodníku a trojstupy jako by vyřezané šinuly se kupředu. Pravo bok! Do pšístav a tam u ten sábradlí sastavit stát! — rozkazoval četař. Tak se taky stalo. První oddíl trampskauitů zastavit) se u zábradlí přístavu v Bráníku a čekal, až se dostane parník, vzdálený dosud asi čtyř; kroky, do přístavu. Po deseti minutách se to konečně zdařilo. Zatím si trampskaut: přečetli na jeho boku, že se jmenuje Primátor Palacký, dříve Ddttrich et comiP- a pod tím napsanej vzkaz; Francku, pošli mi po kormidelníkovi kilo jablek. Trampskauiti nastoupili a usedli slušně s rukama za zády na lavice. Netrvalo to dlouho a parník se odpoutal od břehu. Kapitán šermoval rukama a řval: Držte se návětrný strany, pitomci, a přitáhněte kosatku! Košový plachty povolit a vratiplachtu mít na vočích, jol? Kapitán, jenž páchl citronovkou a kombušou slez! a dal se do hovoru s kormidelníkem, který se štoural vynést a čuměl na vodu. Tajdle nám nastává nejblbější
16
— S&oč ať
Ao
ťuaří.
$ Íím
rníí&em
Ae Aouóřr,
