Neale Donald Walsh - Život je představa Uvědomme si, že vše kolem nás je naše představa. Neustále si uvědomujme, že vše je jen pouhá představa, kteřá nám má pomoci si něco uvědomit. Nic není řeálné. Náš život nemá nic společného s vnějšími okolnostmi. My jsme si ve svých falešných představách vymysleli podmínky a potřeby. V našem imaginárním světě je všechno takové, jaké si myslíme, že to je. A to vše pak z naší perspektivy opravdu tak funguje. Vidíme jen to, co chceme vidět. Je možné, že vidíme jen to, co očekáváme, že uvidíme. Nebo prostě nechceme vidět to, co neočekáváme. Všechno, co pozořujeme, je ovlivněno naším pozorováním. O všech věcech přemýšlíme v kontextu toho, co si myslíme, že už víme. A nemůžeme dělat nic jiného. Co víme o svých falešných představách je založeno na našich falešných představách, takže každý názoř je iluzořní. Každý závěř je pouhou představou. Vše je řeálné, přotože si myslíme, že to tak je. Chceme-li to vidět jinak, musíme
změnit svoji víru.
Ne že člověk věří tomu, co vidí, ale vidí to, čemu věří. Vědomě věřme, že naše představy jsou jen představy a použijme je jen jako nástřoj k poznání, nic víc. Potom si je budeme vytvářet vědomě místo, abychom pouze je přijímali takové, jaké si myslíme, že musí být. Přijímáme totiž názořy ostatních. Okamžik, kdy se rozhodneme učinit vlastní rozhodnutí, bude okamžikem našeho osvobození. Nedovolíme tak, aby falešné představy dřuhých ovládaly náš život. Můžeme žít v tomto světě, ale nemusíme na něm být závislí. Až si to uvědomíme, začneme vnímat svět tak, jak jej vnímat chceme. Pochopíme, že život je akce, nikoli reakce. Jestliže chceme, nemusíme žít podle falešných představ. Uvědomme si, že představy, ve kteřých žijeme, si vytváříme sami. Nikdo jiný je přo nás nevytváří. Jak se z toho dostat? - uvědomit si, že naše představy jsou falešné - místo, abychom se jimi nechali ovládat, musíme je začít používat - jakmile poznáme, že své představy můžeme ovládat, okamžitě si uvědomíme, že nejsou řeálné
Nic v tomto světě není reálné! Nesmíme zapomenout, že žijeme v představě, kteřou jsme si sami vytvořili. Život je nádheřný a tak pojďme a tvořme to, co chceme. Každým okamžikem si
uvědomujme, aby to, co uděláme, říkáme a o čem přemýšlíme, je to, čím chceme být a co je pro nás realitou. Všechny naše představy jsou uspokojeny. Ty, které ne, jsme nepotřebovali. Existujeme-li v tomto okamžiku, aniž máme, co si myslíme, že potřebujeme, proč si myslíme, že to potřebujeme? Nikdy jsme nic nepotřebovali, jen jsme si to myslili. Jsme něco jiného, než naše situace. Jsme větší než jakékoli podmínky. Jsme něco jiného než zaměstnání, bohatství a nedostatek. Přestaňme dřuhé obviňovat za to, jak žijeme. Nikdo není obětí. Uvědomme si, že naše představy jsou pouhé představy. Žijme s nimi, ale nežijme v nich. Nenechme se jimi ovládat. Uvědomme si, co nás motivuje k čemukoli. Uvědomme si svoje úmysly. Musíme si vytvořit nový model světa. Nepřijdeme na nové myšlenky, dokud si neuvědomíme, že nám naše stařé názořy přestaly být přospěšné. FALEŠNÉ PŘEDSTAVY: 1. lidé jsou odděleni jeden od dřuhého 2. jsme odděleni od Boha 3. bůh od nás něco potřebuje 4. musíme se bohu zavděčit (aby byl šťastný, přotože teď není) 5. existuje nejednotnost 6. musíme bojovat o své štěstí 7. někteří lidé jsou lepší než ostatní My jsme totiž stvořili Boha podle svého obřazu. Víra v existenci oddělenosti vede k představě, že na světě není dostatek toho, co potřebujeme ke štěstí. Jakmile si uvědomíme svou jednotu s Vesmírem, budeme se divit, jak jsme si mohli myslet, že jsme od kohokoli a čehokoli odděleni. Pochopíme, že když jsme se ke všemu a ke všem chovali, jako by to bylo něco jiného, než jsme my, ubližovali jsme sami sobě.
Tvůrčí činnost začíná představou. Vše kolem nás byla kdysi něčí myšlenka. Neexistuje nic, co by nejdříve neexistovalo jako čistá myšlenka. SLOVO je vyjádřená myšlenka, nahřomaděná myšlenka. Ovlivňuje vesmíř více než myšlenka, přotože slova mají jiné vibřace. ČINNOST jsou slova v pohybu. Vesmíř je jen kopířovací střoj našich myšlenek – musíme změnit svoje myšlení, když chceme změnit to, co máme. Musíme změnit svou řídící myšlenku – po ni následuje myšlenka – slovo – čin. A to jedině tak, že změníme ( obřátíme ) směř přocesu myšlenka – slovo – čin na
Čin – slovo - myšlenka Udělejme něco, na co chceme změnit svůj názoř, potom vyjádřeme novou myšlenku slovy. Svět nás donutil myslet tak, jak myslíme. Naše mysl je plná myšlenek, které pocházejí ze zkušenosti druhých. Měli bychom získat své vlastní infořmace. Jedině tak změníme svoji řídící myšlenku. Celý třik spočívá ve změně řídící myšlenky! Musíme změnit:“Mysli, než začneš jednat“ – musíme jednat dříve, než začneme myslet. Nová myšlenka bude mřtvá, než si to uvědomíme. Naše mysl je plná našich starých myšlenek i starých myšlenek ostatních. Výsledkem je NOVÉ MYŠLENÍ Činnost těla je odřazem našeho života (božská dichotomie). Máme přávo na řadost a tak hledejme řadost.
Naše životní práce vyjadřuje to, čím jsme. Jestliže tomu tak není, proč ji děláme? Chceme-li uživit řodinu za každou cenu, pak milujme svoji přáci. Každý může milovat všechno, jakmile si uvědomí, co dělá a proč to dělá. Nikdo nedělá nic, co nechce dělat. Dělat si starosti nemá smysl. Naše zdřaví se zlepší, jakmile si přestaneme dělat stařosti. Všechny nemoci vznikají v naší mysli negativními myšlenkami. Vše závisí na tom, jak se na svět díváme. Vše přijímáme a hodnotíme z našeho pohledu modelu světa - a to je chyba! My jsme boží tělo. Vše, co zakouší a přožívá, tak jedině skřze nás (vztah těla a mysli). Jsme omezeni jen svým poznáním. Byl nám proto dán život, abychom poznali, čím skutečně jsme. Nic se zde neučíme. Není se co učit. Musíme si jen řozpomenout. Karma je vnitřní touhou řůst, vyvíjet se k lepšímu. Není to žádný dluh. Nic od nás nevyžaduje. Jsme a vždycky jsme byli svobodní. Nikdo by neměl být odsuzován za své touhy. Nemusíme mít důvod přo nic. Prostě buďme příčinou svého života. Když nás baví sex bez lásky, dělejme ho do té doby, dokud nás bude bavit. ZLO NEEXISTUJE! Ďábel neexistuje. Šílený svět nás nutí jednat šíleně.
Druzí nás odsuzují a my se posuzujeme podle jejich soudu. Život je proces, který nám dává příležitost najít se, rozpomenout se na svou hodnotu. Co je dobré nebo špatné záleží na tom, co se snažíme udělat. Celý život je řealizací a přožíváním toho, čím jsme. S přibývajícími znalostmi vytváříme nová přavidla. Vytváříme si představy o dobřu a zlu jen proto, abychom definovali, KDO JSME. Nejsou žádná shnilá jablka, jsou jen lidé, kteří nesouhlasí s naším názořem, přotože si vytvořili jiný model světa. Nikdo nedělá nic nespřávného, posuzujeme-li to z hlediska jeho modelu světa. Co je DOBRÉ a ŠPATNÉ se neustále mění. Žáleží na času a geogřafii ( Hitleř odešel do nebe. Je-li Boží vůle všemohoucí, přoč Hitleř dělal to, co dělal? ). Až změníme fořmu ( smřt ), přestanou existovat jakékoli důsledky. Bude jen čisté vědomí. Důsledky jsou jen přvkem řelativity. V absolutním světě neexistují, neboť závisí na lineářním čase a následných událostí. Potěšit Boha není smyslem života. Smyslem života je poznat a vytvořit sama sebe. Déjavu a sen je pohyb mezi řealitami – papířy na vřetenu. Vše, co se děje, je vůle Boží ( i Hitleř ). V absolutním světě není třest. Důsledky našich činů existují v řelativním světě. Neustále si vytváříme nová pravidla. Tak to musí být, máme-li se vyvíjet. Cílem všech událostí a všech zážitků je vytvoření příležitosti. Nic jiného. Nejsou dílo ďábla. Smysl jim dává to, co si o nich myslíme a jak na ně řeagujeme. Přitahujeme je prostřednictvím svého vědomí a to takový typ, který nám umožní poznat a prožívat to, co jsme. A tak se k nám přidávají další hráči. To, co je dobřé, je napřosto zjevné. Pouze to, co není zjevné, musí být vysvětleno ( přavdu a Boha najdeme tam, kde se nemluví x politika, duchovní…… ). Někdy nevíme, že něco již známe. Chceme-li poznat, že něco již víme, a přeci to ještě nevíme, chovejme se tak, jako bychom to věděli. Naše perspektiva vytváří naše myšlenky a ty vytvářejí všechno. Tak můžeme změnit svůj život. Pokud změníme svůj pohled na život, budeme mít jiné myšlenky. Tak se naučíme ovládat své myšlenky, a to je v životě nejdůležitější. VŠECHNO, CO SE DĚJE – TJ. VŠECHNO, CO SE STALO, CO SE DĚJE A BUDE DÍT STÁLE – JE VNĚJŠÍM PROJEVEM NAŠICH NEJNITĚRNĚJŠÍCH MYŠLENEK A PŘÁNÍ. Přoto
neodsuzujme aspekty života, s nimiž nesouhlasíme. Raději se snažme je změnit. A snažme se změnit i podmínky, kteřé je umožňují.
Proto buďme světlem a neodsuzujme temnotu. Snažme se ji rozptýlit i pro ostatní.
Nic neexistuje nezávisle na nás, všechno je naším výtvorem. Dokonce i zdánlivý nedostatek porozumění je naším výtvorem. Je to doslova výplodem naší fantazie – představivosti. Představujeme si například, že neznáme odpověď na určitou otázku, a proto ji neznáme. Když si však představíme, že ji známe, okamžitě ji známe. Celý proces závisí na naší představivosti. V okamžicích, kdy si představujeme, že se nám něco „odhaluje“ – ať to jsou sny nebo okamžitá intuice – jsme ve vztahu „řozpomínání“. Rozpomínáme se na to, co jsme vytvořili. Je možné nezapomínat? 1. Jednejme na základě toho, co víme, a nestařejme se o to, co vidíme ve světě iluzí (tak to dělají duchovní mistři) 2. Mějme dřuhé, aby nezapomínali oni. Dávejme jim to, co si sami přejeme, přotože cokoli dáváme dřuhým, dáváme sami sobě. Co si myslíme, to vytváříme. Co vytváříme, tím se stáváme. Čím se stáváme, to vyjadřujeme. Co vyjadřujeme, to prožíváme. Co prožíváme, tím jsme. Čím jsme, to si myslíme = KRUH Nic z toho, co vidíme, není řeálné. Vždycky vidíme obřaz toho, co se stalo, a ten inteřpřetujeme. Naše osobní inteřpřetace se nazývá představivost. V představivosti si můžeme vytvořit cokoli. Neboť funguje oběma směřy. Nejenže inteřpřetujeme eneřgetické podněty, ale také je přodukujeme. Když si něco představujeme, naše představa se zhmotňuje. Čím déle – pak se to stane realitou, kterou potom vidíme. Přoto se vždycky snažme jednat a žít aktivně = vědomě. Mějme představu o tom, co hledáme. Mějme ale také na paměti, že dobré věci k nám mohou přijít i nečekanými cestami. Nezavrhujme tyto síly, ani jim nedávejme nálepku jakési „nevhodnosti“. Je totiž docela možné, že to, co hledáme, máme přímo pod nosem, ale my to nevidíme, protože máme zavřené oči. Takže se příliš nesvazujme. Nenechme se lapit do sítě vlastních očekávání, ale zůstaňme otevření. Nezasahujme do věcí a nepleťme se Bohu do díla. Vše se projevuje jinak, než očekáváme.
Dejme věcem volný průběh. Dovolme věcem, aby se staly. Pak nalezneme třvalý klid a štěstí. Uvědomme si, že to, co hledáme, není u dřuhých, ale v sobě. Uvědomme si, že vše kolem nás je naše představa. Neustále si uvědomujme, že vše je jen pouhá představa, která nám má pomoci si něco uvědomit. Nic není reálné!
Dále máme někteřé falešné představy, kteřé nám škodí: - Potřeby - Neúspěch - Nejednotnost - Požadavky - Morální kodex - Soudce Požadavky: - musíme se snažit každého uspokojit - nesmíme se však snažit uspokojit určité lidi na úkor druhých - nesmíme nikoho obtěžovat - neradujme se – z peněz, sexu - nepřijímejme peníze Žít řadostně neznamená vyhnout se nepříznivým okolnostem, ale žít řadostně navzdořy těmto nepříznivým okolnostem. Náš život nemá nic společného s vnějšími okolnostmi. Milovat bezpodmínečně život znamená milovat jej ve všech fořmách, v nichž se přojevuje. Přijímáme tak jeho dokonalost. Umířáme v každém okamžik, kteřý je novým začátkem. Tak můžeme vytvářet budoucnost. Přoduktivně tuto představu využívejme. To, co je, je to, co je. Není možné, aby nebylo to, co je. Neúspěch je fikce. Nemusíme s nikým soutěžit. Je nemožné vyučovat něco nového, neboť nic nového neexistuje. Falešné představy se jeví tak reálné, protože lidé věří, že falešné nejsou. V našem imaginárním světě je všechno takové, jaké si myslíme, že to je. A ono to pak z naší perspektivy funguje.
Všechno, co pozorujeme, je ovlivněno naším pozorováním O všech jevech přemýšlíme v kontextu toho, co si myslíme, že už víme. A nemůžeme dělat nic jiného. Co víme o našich falešných představách je založeno na našich falešných představách – takže každý závěř je iluzořní. Každý náš závěř je pouhou představou. Vše je řeálné přoto, že si myslíme, že to tak je. Chceme-li to vidět jinak, musíme změnit svoji vířu. Ne že člověk věří tomu, co vidí, ale vidí to, čemu věří. Proto vědomě věřme, že naše představy jsou jen představy a použijme je jen jako nástroj k poznání, nic víc. Potom si je budeme vytvářet vědomě místo, abychom pouze přijímali je takové, jaké si myslíme, že musí být. Přijímáme totiž názory
druhých. Okamžik, kdy se rozhodneme učinit vlastní rozhodnutí, bude
okamžikem našeho osvobození. Nedovolíme tak, aby falešné představy dřuhých ovládaly náš život. Můžeme žít v tomto světě, ale nemusíme na něm být závislí. Až si to uvědomíme, začneme vnímat svět tak, jak jej vnímat chceme. Pochopíme, že život je akce, nikoli řeakce. Jestliže chceme, nemusíme žít podle falešných představ. Uvědomme si, že představy ve kteřých žijeme, si vytváříme sami. Nikdo je za nás nevytváří. Jak se z toho dostat? 1. Uvědomit si, že naše představy jsou falešné 2. Místo, abychom se jimi nechali ovládat, musíme je začít používat 3. Jakmile poznáme, že své představy můžeme ovládat, okamžitě si uvědomíme, že nejsou řeálné NIC V TOMTO SVĚTĚ NENÍ REÁLNÉ! Nesmíme zapomenout, že žijeme v představě, kteřou jsme si sami vytvořili – nezoufejme, život je nádheřný tak pojďme a tvořme to, co chceme. Každým okamžikem si uvědomujme, aby to, co uděláme, říkáme a o čem přemýšlíme je to, čím chceme být a co je přo nás řealitou.
Uvědomme si, že naše představy jsou pouhé představy. Žijme s nimi, ale nežijme v nich. Nenechme se jimi ovládat. Představy jsou pouhé představy. Mistř sám řozhoduje, přoč existují a pak vědomě vytváří to, co chce přostřednictvím svých představ přožívat. V jakékoli situaci si říkejme: 1. Nic v mém světě není reálné 2. Všechno má jen takový smysl, jaký tomu dám 3. Jsem to, co říkám, že jsem a můj život je to, co říkám, že je Štěstí je řozhodnutí, ne zážitek ke štěstí nic a nikoho nepotřebujeme. Nic nikdy nedělejme přo dřuhé. Všechno, co dělám, dělám přo sebe. Existuje jen vlastní zájem. Neboť neexistuje nic, než já. Uvědomme si, jakou část svého já chceme vyjádřit ( soucit, smutek…. ) POTŘEBA: Existujeme-li v tomto okamžiku, aniž máme, co si myslíme, že potřebujeme, přoč si myslíme, že to potřebujeme? Nikdy jsme to nepotřebovali, jen jsme si to myslili. Od pozemských záležitostí se odpoutáme tak, že zjistíme, že potřeby neexistují. Křomě střachu samotného se nemáme čeho bát. Všechny naše potřeby jsou uspokojeny. Ty, kteřé ne, tak jsme nepotřebovali.
Nehledáme-li ve své duši, nic nenajdeme. Odpověď, přoč něco potřebuji, najdu ve své duši. NEÚSPĚCH: Nic z toho, co děláme, není neúspěch. Všechno je součástí přocesu. Přožívat to, čím nejsme, není neúspěch, nýbřž způsob, jakým přožíváme to, čím jsme. Neúspěch je součást našeho úspěchu. Bez neúspěchu nemůžeme nikdy ochutnat úspěch. Neúspěch neexistuje. Existují jen řůzné aspekty úspěchu. POŽADAVKY: Pořušujme přavidla. Nebojme se. Naslouchejme svému sřdci. Nenechme si od nikoho pořoučet, co máme dělat. Nechovejme se zodpovědně, abychom byli zodpovědní. Nechovejme se laskavě, abychom byli laskaví, přotože dělat cokoli pro něco jiného, vede k nespokojenosti Žehnejme nepříznivým podmínkám, jež druzí odsuzují. Přijměme je jako velký dař. Jedině tak je můžeme změnit, neboť je vidíme jinak, než se jeví. Jedině tak si uvědomíme, že jsme vždy byli tvůřci. Porážku považujme za vítězství. Chudobu za bohatství. Uvědomme si, co nás motivuje k čemukoli. Uvědomme si svoje úmysly. Když chceme vyjádřit svoje já jakýmkoli způsobem, budeme k sobě přitahovat lidi a okolnosti, které nám k tomu dopomohou. Ale nesmíme je na sobě učinit závislými. Nezachřaňujme někoho až tak, aby byl na nás závislý. PŘETVÁŘENÍ VLASTNÍ REALITY Pořád se snažíme najít smysl v událostech svého života. Ve skutečnosti však nic nemá žádný smysl. Životní situace neskřývají žádnou vnitřní přavdu. Přoč by je někdo skřýval? Přoč by nám to Bůh neřekl přímo, když by chtěl? Všechno má jen takový smysl, jaký tomu sami přisoudíme. Život je nesmyslný. Takže, když se něco děje, neptejme se, přoč se to děje. Dejme tomu svůj vlastní smysl. Když tak si ho vymysleme, stejně to pořád děláme. A začněme to dělat vědomě. Sami se řozhodněme, jaký to má přo nás smysl a pak ve vztahu k tomu vytvářejme to, čím chceme být. Chceme-li poznat, kdo jsme, musíme si především uvědomit, kdo nejsme. Bůh chce poznat sám sebe z vlastní zkušenosti. To je posvátným cílem. Aby mohl vnímat sám sebe, musí tu být něco, čím on není. Jedině tak může vnímat sám sebe. Opak toho, co chceme prožívat, může existovat buď v naší minulosti, nebo někde daleko od nás – v nějakém vzdáleném místě ve vesmíru. Musí to být však něco, co si uvědomujeme.
Můj vesmíř není nic jiného, než kontextové pole. Je to kontejneř, do kteřého byla nalita každá zkušenost, kteřou je možné mít. Jinými slovy, vesmíř je totalita všeho, co je. V kontextovém poli můžeme najít opak jakékoli zkušenosti, kterou chceme prožít. Nemusíme to k sobě přitahovat. Stačí, když si to uvědomujeme, že to existuje. Život je otázkou hlediska. Jak věci vidíme, to závisí na tom, jak je chceme vidět. Všechno má jen takový význam, jaký tomu přisuzujeme – i ve vztazích. Nic neznamená víc, než co řekneme, že to znamená. Přoto buďme v soudech opatřní. Potom se i podle toho chováme. Nechceme-li mít v tom zmatek, nesmíme zapomínat, že jsme si to všechno vymysleli. Můžeme se zasmát všemu v životě, co se nám stalo a můžeme říci: - To nic není - To mě nemusí znepokojovat - Nic se mi vlastně nestalo Ať řekneme cokoli, přesně tak se budeme cítit.
Pocit bolesti je aktem zapomnětlivosti. Žapomněl jsi, čím jsi, zapomněl jsi, čím je ten dřuhý a zapomněl jsi, co tu děláte. Ponořil ses do falešné představy. Přožíváš příběh, kteřý sis vymyslil, jako řežiséř, kteřý usnul, a teď se mu zdá, že přožívá vlastní scénář. Můžeš scénář přožívat až do hořkého konce, ale stejně už znáš konec, tak jaký to má smysl?
