/1/
Novoplatonismus · podmínky - doba vytvoření římského impéria, doba Augustova císařství, konec období před zač. letopočtu a dál - doba směřování k nábožen. zanícení, útěše - z filosofie se vydělují speciál. vědy /matematika, astronomie, mechanika, lékařství, filologie, rétorika, liter. kritika a vědy/ vyžadují profes. přípravu, náročné na znalosti ® rozvoj special. vzdělání, vznik archívů a knihoven - centra Athény, Alexandrie, Pergamon, Rhodos - velká vědec. centra - z východu se šíří vlna náboženství a kultů, mysterií - DOBA SYNKRETISMU slévání kultur, náboženství, myšlen. systémů - také filosofie se stává náboženskou až mystickou
· Plotinos - asi 205-270, poslední velká orig. postava antic. idealismu - od 244 usazen v Římě, zde pestrobarevný okruh příznivců z celé říše - Porfyrios spíše systematik Plotina; a Proklos dovršitel NOVOPL. - dokon. systematik, komentátor a analytik/ - snaha syntetizovat výsledky vývoje antic. filosofie - Platona, Aristotela a stoiky - * v Egyptě, mládí vzdělán v Alexandrii u filozofa Ammonia Sakka, jeho žákem i Origenéz - Sakkas se pokoušel sloučit Platona a Aristotela, stejně jako později Porfyrios v Úvodu ke kategoriím - jeho dílo - spisy, napsané na konci života - 6 tematic. skupin po devíti částech /ENNEADA - řec. devítka/
· výchozí pojmy chce: - 1/ důsledně vyvodit z božské jednoty (JEDNO) - prvního.základu každého bytí - stupnici všeho ostatního jsoucna - 2/ ukázat cestu zpět k výchozí jednotě - dokázat to může jen genius a to ještě ve výjimeč. stavu ducha, obyčej. lidi třeba vést přirozeněji - obyčejní lidé - celý život pohrouženi do smyslového, max. se krátce povznesou - jdou cestou odporující jejich podstatě - čím dále od podstaty, tím těžší návrat /dítě, když zapoemne svůj původ, rodiče atd./ - DUŠE - není a nemůže být
1) fkcí těles. organismu; je bytím o sobě, celistvé, jako je tělo - Aristoteles 2) ani harmonií t ěla - PYTHAGOREISMUS - duše řídí tělo, zápasí s vášněmi a těles. žádostmi - harmonie jako východisko bytosti, s tím nemůže zápasit - d. není ENTELECHEIA /uskutečnění možnosti/ těla - ENT. jako tvar sochy, také jej lze rozdělit, jak hmotu - duše se nezmenšuje, nezvětšuuje ® oddělení těles. orgánů neprovází zmenšení duše ® duše není tvar /forma/ - všechny věci smyslového světa oduševněné - duší, nezávislou na látce - k tomuto oduševnělému počátku dospíváme zkoumáním krásy, existující ve smysl. světě - smyslový svět - krásný, umělecké dílo - ale KRÁSA nemůže být vlastností smysl. bytí - látka + tvar + světová duše /ta uskutečňuje urč. tvar a spojuje tvar a látku, kt. vůči sobě vnější/ - může duše být nejvyšším principem, z něhož vše pochází, základ vší krásy na světě? - Plot - duše není identická s krásou, je jedna pro celý svět, ale vedle krás. duší existují i duše nehezké - světová duše nevyplývá z toho,co je o sobě - ona působí na jiné bytí, kt. od ní dostává formu ® forma duše před pokládá činitele dávajícího formu - formu duši udílí ROZUM /NÚS/ - forma sochy atd. prvotnější .> látka, nezávislá na látce, taktéž ROZUM > duše; existuje sím o sobě - predikátem všeho, co existuje o sobě je JEDNO /TO HEN/ - bez jednoty není určenosti, bez určenosti není BYTÍ - chceme-li myslet předmět jako určené bytí, musíme ho myslet jako Jedno - podmínkou bytí předmětů, stavů i činností vždy Jedno - má Jedno nějaký počátek? Jaký? - duše vytváří všechno ® i Jedno - jen v určitém smyslu, Jedno jen predikátem duše ® duše s ním nemůže být = - v duši mnohost sil, schopností a snah ® duše není ani shodná ani zdroj Jedna - jelikož formy jsoucího přebírá duše od ROZUMU ® není pro duši zdrojem Jedna ROZUM? - Plotinos : ne, to nemožné - 1/ rozum není samostat. princip, povznesli jsme se k němu od krásy,ta závisí na Dobru 2/ rozum v sobě má mnohost /množství idejí/ 3/ dokonce i rozum zkoumaný sám o sob ě, pouze jako rozum, předpokládá dvojí, myšlené a myšlení, předmět a intelektuál. činnost ® jeho předmětem, jakožto vyššího rozumu, je něco ještě vyššího než on sám - Jedno - Pl. - Jedno je prvotní ® zcela jednoduché, absolutní
/2/ - vše nejednoduché se skládá z jednoduchého, závisí na něm, ® nejednoduché nemůže být prvot. principem - není matematic. bod - ten jen výsledkem abstrakce od velikosti, existuje jen v jiném! - není ani obecný pojem - obec. pojem = jen predikát x jednoduché Jedno mus být subjektem - Jedno nemůže být omezeným bytím, ani neomez. velikostí, ta vždy mnohostí, nikdy ne absol. jednoduchostí - Jedno nemůže být omezeno ani něčím jiným, ani sebou samým, pak by bylo dvojím - Jedno musí být soběstačné x co mnohé, to z jednotek, každá část vyžaduje celek x Jedno nejprvotnější ze všeho, uzavřeno sam v sobě, vystačí si samo - soběstačnost Jedna negativní určení, = nezávislost ® Jedno je dobrem, má význam i pozitiv. určení - ale sob. dobrem jen v urč. smyslu, pouze pro jiné bytí, vše ostatní bytí, směřující k prv. Jednu, patří k dobru jen tehdy, patří-li k Jednu - Jedno jako dobro není činností, nemá totiž vzhledem k sobě samému vnější cíl, nic mu neschází - nemá ani potřebu myslet, myšlení = proces poznání, předpokládá neznalost, tedy nedostatek - neznalost vždy předpokládá vnější bytí, vůči němuž je neznalostí - kromě prvního principu však nic není, žádné vně, které by Jedno »neznalo« - Jedno není ani myšlením, kt. zamřeno na sebe samo, ještě pořád by tu byly dva prvky, myšlené a myslící, - avšak prvot. princip jednoduchý - všechny predikáty prvot. Jednoty tedy NEGATIVNÍ - poslední možnost určení - není Jedno pozitivní jako podmínka všeho existujícího? - Plotinos: ne, Jedno se nestanovuje podmínkou, příčinou vůči všemu ostatnímu, ale vše ostatní vůči němu!
- jak tedy víme o Jednom, jsou-li všechny predikáty o něm negativní - tj. co není? · učení o vědění 1/ smyslové 2/ rozumové - smysly nemohou, to je jasné - co rozum? - ne, ROZUM podřazuje vše kategoriím, nejširší kategorií pak Bytí samo, avšak Jedno je nad ním! - Bytí nejvyšší kategorií - odděluje jsoucí a Jedno, Jedno je predikátem jsoucího, jsoucí to, co má formu - Jedno jako prvot. princip nemá formu, ani žádný myšlenkový vzor - všechny nižší kategorie než Bytí souvisejí pouze s Bytím, nelze je aplikovat na Jedno nad bytím - když Jedno takto zbaveno predikátů, jak poznáno? - každý předmět jedno ® tedy duší, dokonce víc duší , než prostorem ® patří absolutně Jednoduchému - tak se duše může povznést k prvot. Jednotě - ani smysly, ani myšlením nebo slovy, ale pomocí zvláštní soustředěnosti na poznáv. předmět - nazírání - nazírání se oprošťuje od všechno, co ne-jedno - přesto i to nepřesné ® - není nazírání /to by předpokládalo ještě rozštěpení/, ale SPLYNUTÍ s Jednem, sjednocení duše a Jedna - Plot - existují 2 způsoby poznání
· geneze světa - Plotinos vysěvtluje, jak a v jakém pořadí z Jedna všechno existující pochází - mystika, idealismus, iracionalismus - není to časový proces / původ jsoucího, - Jedno i smyslový svět věčné, je to původ mimo čas - jaký původ druhého principu - ne z pohybu, ten by pak byl druhým! - ale vzniká nutně - Jedno to nevyžaduje, vzniká z úplnosti jeho bytí - toto prvot. Jedno se ale nemění, nezaměňuje, nerozděluje, druhý princip se od prvního neodděluje - Jedno přeplněné bytím, se jakoby přelévá přes vlastní okraj, překračuje svou hranici, vyvolává jiné bytí - jako Slunce - světlo - je tu zákon vzniku všeho - vše vzniklé je nižší než to, co to vytváří ® stupnice bytí - vše ostatní než Jedno ZÁVISLÉ na něm, vzhlíží k němu, Jedno živí tuto stupnici bytí - první, co vzniká z Jedna - NÚS - rozum - má tři momenty 1/ pojem látky 2/ myšlené bytí 3/ samotné myšlení
(1) - ROZUM = mnohost /tj. je světem idejí/, vytvářen z druhů a forem - druh však vždy druhem něčeho ® musí exis. »látka« těchto idejí /obdoba u smyslov. světa/ - 1) tato látka ideál. světa není hmotou - ale formou /tvarem/ určenou od věčnosti - 2) látka smysl. světa - mrtvá hmota, také urč. formou, ale formy předmětů zde vzniklých ne věčné - látkou rozumu / ideál. světa /1/ - BYTÍ, jsoucí - teprve za ním Jedno, kt. už ne jsoucím - hmota smyslového světa naopak ne bytím, je pouze iluzí - tento svět jen odrazem bytí
/3/
(2) - myšlené bytí - existování - nutné, ROZUM nemůže vycházet z nižšího, je prvotnější > nižší ® vychází jen ze sebe sama a vyššího - protože nazírající je pravdivým myšlením ® i nazírané mus být pravdivě jsoucí, dokonce vyšší než jsoucí, pokud tímto nazíraným samo Jedno
(3) - myšlení - jako rozum je rozum nutně myšlením - tři momenty v pojmu ROZUMU = 3 momenty v jeho vytváření - základem hmoty (látky) JINÉ ve vztahu k JEDNU - jedině Jedno je absol. jednota, vše kromě něj jiným, "jinakostí" - JINÉ = protiklad jedna, mnohost - nejprve JINÉ neurčené /samo o sobě/, ale vztahem k Jednu dostává poprvé určení a poprvé se stává bytím ( /1/ JINÉ zaměřené na JEDNO ® vznik BYTÍ ) /2/ JINÉ zaměřené na sebe samo ® vznik myšlení - 1 a 2 nejsou dva časově rozdílné procesy, ale tentýž akt, vymezujeme rozdíly jen analyticky - myšlení může být zaměřeno jen na sebe samo, na svůj výchozí princip - ten dán Jednem ® myšlení zamřené na sebe samo ® zaměřené nutně i na JEDNO - otázky: proč z Jedna vzniká rozum?, jak z Jedna, prvotní jednoty, může pocházet mnohé? - odpověď: rozhoduje vzdálenost od dokonalosti - čím dále od jejího středu, tím méně je to dokonalé 1) 2)
JEDNO - zdroj Bytí, neuchopitelný, nevyjádřitelný; absolutno /nadjsoucí, nadrozumové/ - všude a zároveň nikde (»všude« = umožňuje mnohost; nikde = není mnohostí, zlůstává jednem) ROZUM - nejdokonalejší, nazírá jednotu JEDNA, nejblíže JEDNU stupněm jednoty /ale není jednem!/ - má v sobě všechny formy, druhy, prostorově vzájemně neoddělené - odlišují se od JEDNA jen svou jinakostí ® rozum následuje bezprostředně po JEDNU - je tu tedy mnohost - vzniká zákonem vytvářející > vytvořené (vždy níže než) = Jedno > mnohé /tj. po JEDNU může být nižší, vytvořené už jen MNOHÉ / - ROZUM = čisté myšlení, není v něm žádná sylogistika, logic. činnost - R. pouze nazírá pravdu, je neomylný, vůbec jej nemůžeme per analogiam srovnávat s lids. rozumem a BYTÍ - umožnuje kategorie, ROZUM podléhá všem kategoriím: pohybu (neboť je myšlením) i klidu (jeho myšl. se upevňuje v pojmech, ty zůstávají stále neměnné) jiný (existuje v něm mnohost) i identický (je obsahově stále stejný) kvantita (zahrnuje kategorie) kvalita (má rozlišeny ideje) - ROZUM neustále určován prvot. JEDNOTOU - vytváří množství IDEJÍ - všechny kategorie rozumu lze aplikovat i na IDEJE, protože ROZUM = IDEJE co do podstaty IDEJE - vztah R.-IDEJE - R. je síla tvořící základ idejí; I- energie / možnost a skutečnost - R- celek, I jeho části; je to vlastně vztah ROD / rod. DRUHY
Platon Plotinos
- IDEJE = předobrazy smyslového světa, jeho vědomé vzory - IDEJE a rozum = působící příčina všeho ostatního
3) DUŠE - třetí v pořadí následuje na JEDNEM a ROZUMEM - vztah obdobný JEDNO - ROZUM ® ROZUM - DUŠE - ROZUM zaměřen sám na sebe; nehybný - DUŠE k vnějšku, disponuje pohybem - d. zaměřena k nejvyššímu prncipu, nazírá ho, jedná dle jeho zákonů - zároveň částečně spadá k řádu světového života, je nevědomým aktivním pricnipem, uskutečňuje pravzor v látce - je na hranici božs. JEDNA a přírodního MNOHÉHO, přirozeně nutně se stýká s oběma - zůstává však věčným a božs. principem, nzírajícím nejvyšší - je MEZI absolut. nedělitelností pravdivě JSOUCÍHO - úplnou dělitelností SMYSLOVÉHO Bytí - ® dělitelná jen ve vztahu k tělu, sama o sobě nedělitel. vztah. k částem těla - je jako celek v oku, uchu, celém těle - všechny jednotl. duše pocházejí z jedné duše - nejvyššího božs. principu - jednota duše ® vzájemný soucit lidí, schopnost radosti z cizí radosti, smutek z cizího smutku
/4/ 4) HMOTA - duše směřuje k vnějšku - hmota = předpoklad vytváření světa, = nebytí /to říkal již Plat./ - kvality smyslov. světa vznikají a zanikají, ale z ničeho se nic nerodí ® musí exis. SUBSTRÁT - SUBSTRÁT nemůže být těleso /hmota + forma!/, HMOTA - abstrahujeme od všech vlastností těles. bytí! - ani velikost a složení HMOTA nemá, je naprosto jednoduchá, bez kvalit, absolutně neurčitá - bez formy, krásy, ZLÁ, NEJSOUCÍ /MÉ ÓN/ - smyslový svět - 1. rozprostraněný 2. trvající v čase 3. nepravdivý, jen stín, iluze skutečnosti
· existence zla - ZLO je ještě méně než hmota /ta je relativně nejsoucí, zbytek emanace/, ZLO je absolutně nejsoucí - přesto jistá ambivalence - Plotinos - svět vzniká z něj. vyššího, ideál. řádu, má v sobě stopy toho řádu - LOGOI - síly, kt. organizují svět, pojmy jako stopy světa idejí ® svět-řád událostí - nejlepší nápodoba světa idejí - boj, antagonismus prvků ve smysl. světě = jen prostředek uskuteč. jednoty - svět = drama ® vede k uskuteč. jednotné myšlenky díla - JEDNOMU - jednota protiklad. zápasících prvků uskutečněna duší - duše překonává jejich antagonismus - neštěstí světa pokud jde o celek nemají význam, důležitá jen pro nás - morál. zlo se trestá hned nebo v budoucím životě - vzájemné pojídání živ. bytostí - smrt stejně nutná, lépe, když se život podporuje
· astrologie smyslov. světa - Země - nejhorší z nebes. těles, nejdokonal. tělesa na nebes. okraji; je oduševnělá, celý svět je ® nikde něj. neoduševnělá podstata; Země e skládá z velk. množství oduševněl. podstata ® i »sama« musí být - hvězdy, planety - z ETERU, zvlášt. živlu, mají kruhový pohyb /nejdokonalejší, totiž nejpřes. obraz rozumu/ - pohyb ROZUMU - vnitřní ® současně pohybem i stáním! - nebes. tělesa! - svět vznikl z hmoty a myšlení ® i pohyb světa v sobě uzavřený, kruhový - vesmír. tělesa - mají nejvyšší rozumnost, nemají žádné nižš. psychické fkce /paměť, vnímání/ - jejich činnost nejvyšší rozumová čin.; nemají ale vnímání atd /viz výše/ ® nemá cenu se k nim modlit - bohové - viditelní (vesm. tělesa) / neviditelní (Plotinos mluví nejasně) - démonové - víra, kt. jej sbližuje s lid. politeismem - démon 'bytost mezi bohem / lidskou duší - silnější než lids. duše, ale mají projevy niž. psychic. života - panuje tu tedy nepřerušená hierarchie / stupnice božstev
· lidská duše a Plotinova ETIKA - na hranici božský / smysl. svět - velmi spjata s božskou duší - ale závisí to na jejím jednání v pozem. životě - také Plot. užívá mýtů při zobrazení osudů duše, ale Platon si mýtem jen pomáhá, mýtus jen mýtem - Plot. - věří v pravdivost obsahů mýtů, hl.o posmrtném životě - cíl pozems. života - 1/ oproštění se od tělesnosti 2/ návrat duše k po čáteč. životu, kdy spjata s rozumem a nazírá ideje - podmínka - dokonalý morál. život - oprostit se od všeho smyslového 1/ po smrti splyne duše s božstvem - zánik všech nižš. psych. fkcí a jevů /vjem, paměť, představa, afekty/ 2/ nesplyne-li, nepovznese-li se k božskému, zůstanou jí ty niž. fkce a nastává řada stěhování duší - převtělování určeno sklony duše v pozem. životě člověka /už Platon - lidé milující zpěv ® ptáci/ - = odplata za předeš. život + předchozí sklony - DUŠE-TĚLO - mimořádně těsné spojení, vlvi na rozpoložení a fkce duše, není to ale věc prostor. styku! - tělo = orgán duše pro styk se světem - 3 rody dušev. činnosti - 1/ činnost závislá na spojení tělo-duše, d. na ní bezprostředně závisí - nižší fkce 2/ také závislá na spojení, ale její fkce na těle nezávisí 3/ souvisí s duší nezávisle na spojení d-t 1/ nižší vzrušení, city, doprov. spokojeností/nelibostí - subjektem těchto vztahů duše+tělo společně - tělo má vlastní pohnutí a vzrušení, duše = uvědomění těchto bzrušení - smyslov. touhy - tělo samo by netoužilo po změně, duše by nezakoušela touhy bez těla - touha = těles. stav, kt. si uvědomila duše (její je vědomí; nespokojenost těla) - nejvyšší vzrušení - hněv, statečnost, strach apod.; činnosti - niž. fkce poznávací činnosti - pocity - není to jen pasiv. stav, ale i aktivní - protože psychický! 2/ vyšší fkce poznávací činnosti - nezávisí na těle, ale podmíněna existencí duše v těle - · paměť především - nelze ji objasnit fyziologicky
/5/ - duše není úschovna představ, počet vzpomínek geometricky nenarůstá /srovnej staří-mladí/ - vyvolání něk. představ těžší než jiných /Plot. si ale neuvědomil, že zde záleží na opakování představ/ - · myšlení a též vědění - x ROZUM odlišný ! - vše mu dáno naráz, nesylogistický, nedělí, neobjasňuje - vědění - krok za krokem, předmět po předmětu, postupné obeznámení - ale m ůže se povznést na vyvýšeninu - ROZUM - a obhlédnout vše naráz - v ROZUMU vše v ědění - čl. ale empiric. bytost - musí to dostat do vědomí 3/ ROZUM · očištění duše - očištění nutné k dosažení nejvyšší dokonalosti - duše se osvobozuje od tělesného, pozemských zájmů ® povznáší se k božskému - vrchol povznesení EXTÁZE, extatic. splynutí s božstvem, nejvyjádř. prvním Jednem - k oproštění duše vede také dialektika
· Porfyrios - největš. a nejnadanější novoplatonik po Plotinovi, jeho žák /od r.262 n.l./, uspořádal učitelovy spisy - plodný spisovatel, vědec, filosof, zabýval se růz. oblastmi matematiky, hudeb. harmonie, rétoriky, gramatiky, historie - napsal i teoret. a filos. práce - Úvod k Aristotelovým Kategoriím /O pěti pojmech/ - zásadní spis pro začátek středověku a tehd. znalost Aristotela - 5 POJMŮ = rod - druh - specific. rozdíl - podstat. vlastnost - nahodilá vlastnost - 5 predikabilií - jsou něco skutečného /i symbebékos!, akcidens, nahodilá vlastnost/ - psal i kosmol. a astrolog. spisy, polemiky proti křesťanství aj., komentáře k Plat. a Arist. - největší logik a systematik novoplatonismu - intenzivně i etic, praktické práce - rozum je vzorem duchov. života, oprostit se od afektů - výnam má i praktic. mystika - pojednání Výstup duše - učení o dvojí cestě 1/ čistě rozumová - pro fils 2/ THEURGIA - pro dav - o způsobech působení na bohy
· antic. novoplatonismus 4. a 5. stol.- syrská škola - 4. stol. - syrská škola - založil Iamblichos, Porf's žák - opět další odchýlení od Plotina směrem k praktické mystice - obsáhlé liter. dílo, i znalec pythagorejsmu /Soustava pythagor. názorů/ - jako jediný antic. autor rozvíjel pythag. učení o pyt. číslech dekády - komentoval i Platina a Arist. - rozpracovává Plotina . kategorie JEDNO, ROZUM, DUŠE - diferencuje je a terminolog. formuluje Jedno - DVOJÍ JEDNO - 1/ Plotinovo .- nad vším, bytím, poznáním, a pojmenováním 2/ Jedno , také název Dobro - princip všeho následujícího - Iamblichos to rozpracovává do triadické koncepce, silně mystické - snaha obnovit x nastup. křesťanství starý řec. POLYTEISMUS, restaurovat Olymp - čistý ROZUM i DUŚE = nadsvětní bohové 12 nebeští bohové - vévodí 12 svět. sférám (země, voda, vzduch, oheň, 7 planet, éter) - x 3 - počet bohů se zvyšuje - nebes. bohové vytváří triády ® 36 nebes. bohů - x 10 - snad dle kalendáře, tehdy rok 360 dnů ® 360 bohů - etika - chce obnovit vše pohanské, - obřady, zázraky, proroctví, modlitby, kulty - antropologie - nejdůlež. pro člověka ne poznání přírody a kosmu, ale víra v bohy a styk s nimi - morál. a politic. ctnosti = jen nižší stupně ctnosti, nejvyšší ctnost - absolutní sjednocení s bohy
/6/
· Proklos - athénská škola - Atény Proklovy doby už nejsou Atény Aristotela a Theofrasta, rozvoje speciál věd atd. - obrat k mystice, idealismu, vliv východních kultů, pověr, obřadů, mysterií - Prokl. psal tlusté komentáře k hl. Plat. dialogům, Euklidovým Základům - Základy theologie - význam. teoret. dílo - katechismus nejzralejšího novoplatonismu, celý systém - u čení o Jednu, rozumu, o duši, kosmu + stručné vysvětlivky, žádné citáty - K Platonově teologii - vysvětluje dle Plat. učení o Jednom a 3 rodech bohů 1/ myslitelní 2/ myslící 3/ myslitelní myslící - ROZUM : objekt, předmět myšlení / subjekt myšlení / objekt i subjekt myšlení zároveň - ještě důslednější triadik než Iamblichos - samotný předmětný vývoj je triadický, u velkého i malého, obecného/dílčího, nejvyššího/nejnižšího - vše /svět bohů, lidí, živ. bytostí, KOSMOS, i oblasti filos., mytologie, mantiky/ se vyvíjí TRIADICKY - triáda má tři momenty -
1/ BYTÍ v sobě samém - otec, potence, existence, příčina, nedělitel. jednota - MONÉ 2/ vystoupení ze sebe - PROODOS - emanace za své hranice, působení/jednání v podobě příčiny - změna JEDNOTY ® MNOHOST, princip dělitelnosti, matka, energie, JINOBYTÍ 3/ EPISTROFÉ - návrat z jinobytí zpět do sebe, vzestup od částíí a množství v nedělitelnou jednotu / v rozčleněnou jendotu, v EIDOS / v jedinou rozmanitou jsoucnost
- vlastně totéž jako Plotinos - JEDNO - ROZUM - duše 1) JEDNO - Proklos navazuje na Iamblichovo rozčlenění - druhé Jedno má urč.mnohost, ale bez kvalit, ® nachází se mezi JEDNO - - - - - - JEDNO - - - - - - - - ROZUM číslo, nadexistenční jednotka - už naznačeno u Platona, rozpracoval to Plotinos 2) ROZUM - také triadic. rozpracován - výklad dle růz. stupňů 1/ NOÉTOS - myslitelný, »inteligibilní«, bytí v sobě - zde rozum předmětem sebe samého ( bytím) 2/ NOEROS (myslící), »intelektuální«, vyšlý ze sebe, myšlení rozumu o sobě samém, ve vlast.slova smyslu 3/ AUTOZOON - rozum navrací se k sobě samému - identita bytí a myšlení - inteligibilně intelektuální /život v sob ě samém/ · srov. s Hegelovou 3 - zdánlivá podobnost - emanace vzrůstající, progresivní, syntéza plnější, bohatší > 2 předchozí momenty - Proklos - vývoj regresivní - 1. moment je nejdokonaleší (myslitelný, inteligibil.), nejhorší -myslící (intelektuální) - nejvyšší a nejideálnější bozi - projevem INTELIGIBILNÍHO rozumu - Platon /Filebos/ - triadický zákon - 1: mez (omezující), 2. neomezené, 3. směs omezujícího a neomezeného - Proklos rozvíjí další triády bogů - HEBDOMADY - sedmičky; 3. hebdomáda ZEUS, jeho 7. člen přechodem k duším ZDROJ DUŠÍ 3) svět duše - duše božské démonické lidské Proklos chtěl restaurovat starý řec. polyteismus - ale proti křesťanství, tehdy u 2 století státnímu řím. náboženství, bez šance. Roku 529 vydal císař Justinián dekret o uzavřené Platon. akademie v Aténách. Oficiální konec antic. filosofie
