THAYENSIA (ZNOJMO) 2012, 9: 33–50.
ISSN 1212-3560
Motýli Národního parku Podyjí: přehled druhů význačných z hlediska ochrany přírody a poznámky k jejich ochraně LEPIDOPTERA OF THE PODYJÍ NATIONAL PARK: OVERVIEW OF SPECIES SIGNIFICANT IN TERMS OF NATURE conservation AND NOTES REGARDING THEIR PROTECTION Jan Š u m p i c h Česká Bělá 212, 582 61;
[email protected] Abstract: In the Podyjí NP, occurrence of 119 species of Lepidoptera given in the latest Red List of Threatened Species (Invertebrates) in the Czech Republic and of further 11 species either protected under Czech legislation or listed in any significant international red list was registered. The distribution and abundance of these species within the Podyjí NP were evaluated, and species with close relation to specific habitats of this area were detected. Results were compared with the existing status in the framework of the Czech Republic, and the specificity of the Podyjí NP was discussed in terms of these species’ occurrence. Key words: Lepidoptera, nature conservation, Podyjí National Park, Czech Republic
Úvod Řád motýlů se řadí k nejpopulárnějším skupinám hmyzu u nás a i díky tomu máme u většiny druhů velmi solidní přehled o jejich výskytu a ekologických nárocích. Ačkoli je pravdou, že úroveň tohoto poznání není napříč celým řádem stejná, vysloveně nedostatečné informace o rozšíření a potravních nárocích můžeme indikovat jen u velmi malého podílu našich druhů, vesměs ze skupiny tzv. drobných motýlů. Naopak o druzích z většiny ostatních skupin máme k dispozici i množství historických dat o výskytu (ať již publikovaných nebo v podobě dokladů ve starých sbírkách) a díky nim jsme schopni posoudit dlouhodobé trendy v populační dynamice mnoha druhů. Velmi dobře si v tomto směru stojí mnozí velcí noční motýli, jako jsou lišajové, bourovci, přástevníci, ale i mnoho druhů můr a píďalek, zvláštní postavení však zaujímají druhy s denní aktivitou – denní motýli, vřetenušky a zelenáčci (a jednotlivě i některé druhy z jiných skupin). Právě toto nestejnoměrné poznání je hlavním úskalím při posuzování míry ohroženosti jednotlivých druhů a následném sestavo33
vání červených seznamů. Zatímco u denních motýlů a několika málo dalších skupin druhů není větší problém dosáhnout v této věci všeobecně uznávaného konsenzu, u druhů ostatních skupin tzv. velkých motýlů se na posuzování míry jejich ohroženosti v mnohem větší míře podílejí osobní zkušenosti entomologů na úkor komplexního vyhodnocení dostupných dat. Nicméně i ve většině těchto případů je reálný stav ohrožení motýlích druhů dostatečně dobře znám. Samostatnou skupinou jsou mnohé drobné druhy, které v přírodě snadno unikají pozornosti (navíc se jim často věnuje pouze několik málo specialistů) a u kterých je dnes předčasné činit v této problematice jednoznačné závěry. Metodika Cílem práce je vyhodnotit motýlí faunu Národního parku (dále NP) Podyjí z pohledu výskytu druhů, které jsou v současné době vnímány jako obecně ohrožené. Výchozími podklady pro toto srovnání je aktuální soupis motýlích druhů, dosud zjištěných na území NP Podyjí (Šumpich 2011) na straně jedné a vybrané soupisy ohrožených druhů motýlů na straně druhé. Listin a dokumentů, které se zabývají touto problematikou, je ve střední Evropě k dispozici celá řada, od národních červených knih a seznamů (např. Carnelutti 1992, Głowaciński, Nowacki 2004, Kulfan, Kulfan 2001, Škapec 1992) až po regionální červené seznamy (např. Bläsius et al. 1989, Gelbrecht, Schottständt (1996), Hauser 1996, Höttinger 2002, Höttinger, Pennerstorfer 1999, Pröse et al. 2003, Wolf, Hacker 2003 a celá řada dalších). Většina z těchto seznamů vznikala na základě odlišných kritérií výběru druhů a prakticky vždy v nich byly zohledněny geografické podmínky té které oblasti. Proto bylo pro účely hodnocení poměrů v NP Podyjí vzato do úvahy pouze několik málo aktuálních dokumentů, které mohou zásadním způsobem ovlivňovat ochranu přírody v Česku (seznamy zákonem chráněných druhů), z ostatních pak především Červený seznam bezobratlých České republiky (dále ČS) (Farkač et al. 2005) a některé mezinárodně uznávané listiny (Bernská konvence, IUCN) (podrobněji viz příloha I). Použité zkratky: ČS – Červený seznam bezobratlých České republiky; NP – národní park, ČR – Česká republika. Výsledky Aktuálně je z území NP Podyjí znám výskyt více než 2205 druhů motýlů (Šumpich 2011). Z těchto druhů je 129 považováno v různé míře za ohrožené, přičemž z tohoto počtu je 118 druhů zaneseno v ČS (Farkač et al. 2005), 19 druhů je chráněno českou legislativou (Vyhlášky 395/1992 a 166/2005), 10 druhů je chráněno v rámci soustavy NATURA 2000, 19 druhů figuruje v červené knize denních motýlů Evropy (van Swaay, Warren 1999) a po 8 druzích je v aktuálních seznamech Bernské konvence a IUCN (detaily viz příloha I). V následujících odstavcích bude věnována pozornost výhradně těmto druhům. V NP Podyjí vymřelé, nezvěstné a recentně nezjištěné druhy Ke 33 druhům motýlů z vybraných 129 (viz příloha I) jsou z území NP Podyjí dostupná pouze starší data nálezů, přičemž 16 druhů je možné považovat v oblasti
34
za vymřelé. Pravděpodobnost jejich opětovného objevení v NP Podyjí je u většiny z nich prakticky nulová (teoretická možnost přichází v úvahu snad pouze u Thymelicus acteon a Erebia aethiops). Pět z těchto druhů je zároveň považováno za vymřelé v rámci celého Česka (pouze u Nymphalis xanthomelas byl v ČR zaznamenám ojedinělý, pravděpodobně zalétlý jedinec v Hostýnských vrších v roce 2007, cf. Vávra et al. 2008) a dalších osm druhů je na národní úrovni považováno za kriticky ohrožené. Ze zbývajících třech druhů jsou v rámci ČS dva považované za ohrožené a jeden pouze za zranitelný (Beneš et al. in Farkač et al. 2005), nicméně titíž autoři ve své předchozí práci (oprávněně) řadí tyto druhy do kategorie o stupeň vyšší – mezi ohrožené a kriticky ohrožené druhy (cf. Beneš et al. 2002), viz Thymelicus acteon, Polyommatus dorylas a Erebia aethiops. Dalších 11 druhů motýlů lze v současné době v NP Podyjí považovat za nezvěstné (ve většině případů chybí nálezová data z posledních 30 let), nicméně jejich opětovné zjištění je prakticky u všech možné, u některých dokonce pravděpodobné (zejm. Argynnis niobe). Z těchto 11 druhů je polovina považována za ohroženou na úrovni celé ČR, pouze jeden (Hipparchia semele) je hodnocen jako kriticky ohrožený. Zbývajících šest druhů (z nich čtyři jsou v ČS hodnoceny jako ohrožené) sice v posledních cca 15 letech nebylo na území NP Podyjí zjištěno, jejich opětovné zjištění je však více než pravděpodobné. Ústup (z velké části nevratný) většiny uvedených druhů z NP Podyjí koresponduje s obecnými trendy, které jsou patrné nejen na území ČR, ale v celém středoevropském prostoru (většina z nich figuruje v červených seznamech různých zemí a regionů, vybrané citace viz kapitola Metodika; čtyři z vymřelých druhů figurují ve Směrnici o stanovištích). Druhy v NP Podyjí velmi vzácné Jako velmi vzácné jsou hodnoceny druhy, které jsou v současné době v NP Podyjí pozorovány jen velmi sporadicky, téměř vždy pouze jednotlivě a navíc většinou pouze na jediné lokalitě. Takových druhů bylo vylišeno celkem 32, přičemž v ČS (Farkač et al. 2005) většinou figurují na nejnižších úrovních ohroženosti. Pouze tři druhy jsou v ČS hodnoceny jako kriticky ohrožené (Lemonia dumi, Spilosoma urticae a Jodia croceago) a čtyři jako ohrožené (Wheeleria obsoletus, Rhyparia purpurata, Euchalcia modestoides a Xanthia gilvago). Všech sedm druhů lze považovat za obecně vzácné, které jen výjimečně bývají hojnější (např. E. modestoides v Bílých Karpatech) a nebylo tomu výrazně jinak ani v minulosti. A podobně je tomu i u ostatních druhů. Výjimkou jsou pouze mokřadní druhy (např. Orthonama vittata, Lycaena hippothoe, Arichanna melanaria), které jsou na vhodných místech jinde v ČR často hojné (zejména A. melanaria na zachovalých rašeliništích). Tyto druhy nacházejí v NP Podyjí jen velmi omezený prostor pro přežití, a tak jejich (byť vzácný) výskyt je zde spíše pozitivní raritou (viz opakované nálezy výše jmenované píďalky). Lze tedy konstatovat, že vzácnost uvedených druhů v NP Podyjí odpovídá (až na uvedené výjimky) jejich vzácnosti v rámci českých zemí. Nutno též dodat, že žádný druh této skupiny není považován za ohrožený v žádném významnějším červeném seznamu. Navíc právě nálezy některých druhů v NP Podyjí jsou v současné době jedny z mála recentních dokladů o výskytu v Česku (Coenotephria tophaceata, Epirrhoe hastulata, Jodia croceago, Xanthia gilvago, Diaphora luctuosa).
35
Druhy v NP Podyjí nehojné až vzácné V druhově nejpočetnější skupině je 42 druhů, které se v NP Podyjí vyskytují též poměrně vzácně, ale jsou zde pozorovány pravidelně a jejich zjištění většinou nejsou náhodná (jak tomu je většinou u druhů předchozí skupiny). Z hlediska jejich výskytu v českých zemích se jedná o nejrůznorodější skupinu druhů, zastoupeny jsou zde druhy obecně velmi vzácné (Synanthedon andrenaeformis, Satyrium w-album, Melitaea britomartis, Hyphoraia aulica), přes druhy lokálně hojnější (vyskytující se zejména na jižní Moravě) (Eriogaster catax, Dichagyris forcipula, Zerynthia polyxena, Brintesia circe, Arethusana arethusa) až po druhy široce rozšířené (Papilio machaon, Lycaena virgaureae, Apatura spp., Argynnis adippe a další). V ČS (Farkač et al. 2005) se objevuje hned devět druhů v kategorii ohrožených a dva mezi kriticky ohroženými (Melitaea britomartis, Eriogaster catax). Tři druhy z této skupiny jsou zároveň zaneseny do příloh Směrnice o stanovištích v rámci NATURA 2000, jmenovitě Eriogaster catax, Proserpinus proserpina a Zerynthia polyxena. Srovnáním výskytu všech druhů této skupiny na území NP Podyjí s dostupnými faunistickými daty z celého území ČR vyplývají následující závěry. Kriticky ohrožený a zároveň „naturový“ E. catax je v NP Podyjí pozorován pravidelně, a to poměrně plošně. Bývají pozorována jak imaga (na různých místech), tak i hnízda housenek (pravidelně pouze na Havranických vřesovištích). Naproti tomu podyjské populace kriticky ohroženého hnědáska M. britomartis patří na jedné straně k nejstabilnějším a nejpočetnějším v rámci ČR (což je velmi pozitivní), na straně druhé se zdá, že početnost druhu zde – ve srovnání s předchozími obdobími – poněkud klesá. Zvláště patrný pokles vyplývá z úbytku dat (po roce 2000) na Havranických vřesovištích. Typickými druhy pro NP Podyjí jsou i Zerynthia polyxena, která zde v současné době prožívá recesi (po přechodném období úbytku v 60. a 70. letech) a Caradrina terrea, pro kterou je Podyjí dokonce jedinou oblastí výskytu v rámci v ČR. Četnost recentních nálezů ukazuje na stabilní postavení populací obou druhů a oba druhy zde za stávajících podmínek není třeba považovat za ohrožené. Celá řada druhů z této skupiny je v NP Podyjí úzce vázaná na otevřená stanoviště se stepní a vřesovištní vegetací. Některé z nich se řadí k obecně stále vzácnějším druhům (Spialia sertorius, Dyscia conspersaria, Hyphoraia aulica), některé z nich jsou považovány za ohrožené na národní úrovni (především Zygaena punctum, Chelis maculosa, Actinotia radiosa). I v těchto případech je míra ohrožení těchto druhů v NP Podyjí za stávajících podmínek relativně nízká. Naproti tomu je zde alarmující ústup kdysi široce rozšířeného lišaje Hyles euphorbiae, který však mizí i z dalších oblastí svého tradičního výskytu. Druhy v NP Podyjí hojné až velmi hojné Poslední skupinou jsou v různé míře ohrožené druhy (21 taxonů), které se ale v NP Podyjí vyskytují (byť v některých případech pouze velmi lokálně) ve velmi početných populacích. Zvláštní pozornost si zasluhují tři druhy motýlů, které se objektivně řadí k nejohroženějším taxonům v rámci Česka (Zygaena brizae, Parnassius mnemosyne a Watsonarctia casta, v ČS (Farkač et al. 2005) jako kriticky ohrožené). Vřetenuška Z. brizae je v NP Podyjí úzce vázaná na jedinou lokalitu (Mašovická střelnice) a z tohoto důvodu je z těchto třech druhů v Podyjí nejohroženější. Zbývající dva druhy jsou v NP Podyjí rozšířeny více méně plošně, avšak každý s výrazně odlišnými nároky na stanoviště. Za stávajícího stavu přírodních podmínek zde ne36
jsou tyto druhy bezprostředně ohroženy, což se ale může dramaticky změnit ponecháním současného stavu samovolnému vývoji (podrobněji viz následující statě). Pozornost je třeba zaměřit i na další dva druhy motýlů, které sice v ČS (Farkač et al. 2005) vůbec nefigurují (lokálně se jim v ČR daří velmi dobře), ale které jsou součástí příloh Směrnice o stanovištích v rámci NATURA 2000. Jedná se o druhy Lycaena dispar a Euplagia quadripunctaria (ten je navíc klasifikován jako prioritní druh) a v obou případech byly tyto druhy zahrnuty (po vstupu do Evropské unie) i do legislativy ČR (Vyhláška č. 166/2005). V NP Podyjí jsou oba druhy široce rozšířeny a nejsou zde ohrožené, L. dispar navíc v současné době expanduje z oblastí svého tradičního výskytu (jižní a jihovýchodní Morava) severozápadním směrem. Diskuse Obecná ochrana motýlů Je více než zřejmé, že není technicky, finančně a ani jinak možné realizovat druhovou ochranu najednou pro více než dva tisíce dvě stě druhů motýlů, které v současnosti obývají území NP Podyjí. Při snaze zvýhodnit životní podmínky určitému konkrétnímu druhu je třeba mít vždy na zřeteli, že tím téměř jistě zároveň poškozujeme (byť mnohdy pouze v malé míře) jiný druh či skupinu druhů. Proto je třeba zásahy do ekosystémů zaměřené na druhovou ochranu vždy pečlivě vážit a citlivě poměřovat přínosy a negativa každého, zvláště pak razantního nebo plošně rozsáhlejšího zásahu. Velmi vysoká druhová diverzita motýlů v NP Podyjí je odrazem velmi pestré diverzity podyjských stanovišť a právě udržení této biotopové mozaikovitosti je základním předpokladem udržení stávajícího stavu v motýlí fauně (jen těžko lze chtít navrátit stavy dávno minulé, kdy v Podyjí žily desítky dnes již vymřelých druhů). Recepty na kvalitní řízenou péči o přírodní stanoviště (tzv. ochranářský managament) jsou v současné době v kruzích biologů i ochránců přírody více méně dobře známé, bohužel ale z různých důvodů jen obtížně proveditelné. Tradiční způsoby hospodaření, které trvaly po staletí a které jako „vedlejší produkt“ vytvářely příznivé podmínky pro většinu dnes ohrožených druhů, nelze v praxi žádným jednoduchým způsobem plošně nahradit. Jednoduchá řešení nelze často aplikovat ani na plošně omezených lokalitách, obvykle územně chráněných formou přírodních rezervací, neboť jejich počet v Česku a s tím související finanční zátěž na jejich péči, výrazně překračuje veškeré disponibilní limity zřizovatelů. Tam, kde se daří péči, resp. údržbu o stanoviště zajistit, převládá obvykle snaha o maximální „efektivitu práce“ s cílem uspořit na finančních zdrojích. Důsledkem bývá „péče“ na hony nepodobná hospodaření rolníka před desítkami let: naráz pokosené velké plochy luk, navíc rotačními křovinořezy, které ve srovnání s ruční kosou působí přímo genocidně. Takto „opečovávané“ plochy se obvykle postupně homogenizují (mizí specifická mikrostanoviště) a pro řadu druhů hmyzu se stávají neobyvatelné (zatímco ohroženým rostlinám se zde může i nadále dařit). Nepříliš pozitivně může na hmyz působit i extrémní zátěž pastvou, kdy několik málo ovcí, pasoucích se v minulosti na „plácku“ střídavě celý rok, nahradí v rámci „managamentu“ velké stádo a tuto „práci“ často vykoná během jediného dne. Řešením tedy budiž intenzivní snaha o co možná nejvěrnější simulaci bývalého tradičního hospodaření, s minimem mechanizace (nejlépe bez rotačních zařízení) 37
a díky tomu rozložené v čase. Zatímco pastvu (ovcemi i kozami) je lépe z hlediska vývojových stadií stepních motýlů směřovat do pozdního léta a podzimu (eventuálně do časného jara), pokosit je vhodné až ve vrcholném létě, vždy však pouze jednou a občas neuškodí ponechat části lokalit krátkodobě ladem. V NP Podyjí se poměrně dobře daří péče o vřesoviště, kdy zejména pastva ovcemi přináší potřebný efekt i v podobě dosavadní prosperity populací řady obecně ohrožených druhů (viz předchozí kapitoly). Dbát je však třeba i na udržení „hranic“ otevřených ploch a regulovat tlak přirozené sukcese; velmi vhodné by bylo průběžně porovnávat stávající stav hranic se stavem před desítkami lety a vyvíjet snahu se mu postupně alespoň trochu přiblížit. Je třeba nezapomínat, že i přes optickou zachovalost aktuálního stavu podyjských vřesovišť zde už vyhynula celá řada motýlích druhů (Colias myrmidone, Hipparchia statilinus, H. semele, Hyponephele lycaon) a některé další se k tomuto stavu pomalu (?rychle) blíží (Synaphe bombycalis, Hyles euphorbiae). Výjimečné postavení z hlediska péče o otevřená stanoviště zaujímá Mašovická střelnice, rozsáhlé plochy travnatých biotopů u obce Mašovice, o které se dlouhé desítky let „starala“ Armáda ČR a z pohledu motýlů velmi úspěšně. Vzhledem k výskytu silných populací mnoha druhů motýlů (kromě řady druhů modrásků i kriticky ohrožených Z. brizae a M. britomartis) by měla být namířena zvýšená pozornost ochránců přírody právě sem. Je zřejmé, že cílem vojenských cvičení nebyla ochrana motýlů, přesto právě důsledky vojenských aktivit měly na prosperitu motýlů blahodárný vliv. Aplikováním kosení v kombinaci s extenzivní pastvou, v plošné mozaice a rozložené v čase, lze očekávat udržení současného stavu bez větších nároků na nějaká „extra“ opatření. Vhodné je i střídání intenzity zásahů na vybraných mikrostanovištích, od radikálnějších zásahů až po krátkodobé (například 2–3leté) ponechání ladem. K nutné péči patří i občasná redukce náletových dřevin (naposledy prováděná Správou NP v zimě 2008/2009). Pravidelný monitoring výskytu obou jmenovaných druhů motýlů může být spolehlivým ukazatelem efektivity péče o tyto komplexy luk. Nejméně ohrožená se v NP Podyjí zdají být společenstva lesních druhů motýlů a druhy skalních stepí. Zatímco u lesních druhů není situace alarmující ani na národní úrovni (cf. relativně nízký počet ohrožených lesních druhů v ČS – pomineme-li druhy světlých lesů a pařezin, viz následující kapitola), u petrofilních druhů a druhů vázaných na otevřené skalní výchozy a skalní stepi se může situace i nadále znatelně měnit. Několik druhů motýlů, včetně podyjského symbolu Parnassius apollo marcommanus, již z těchto stanovišť v minulosti vymizela (z dalších význačných druhů především okáč Chazara briseis). V porovnání s historickými fotografiemi je zvlášť dobře patrná expanze lesů na úkor těchto stanovišť a následná izolace skalních stepí od okolních otevřených ploch za hranou říčních úbočí. Udržení současného stavu ve smyslu zachování stávajících hranic a míry zapojení keřového patra je třeba vidět jako základní minimum v péči o tato stanoviště, otázkou do budoucna je, zda dostačující. Druhová ochrana Druhovou ochranu – tedy opatření směřující k podpoře populací vybraného druhu motýla (živočicha) na úkor ostatních druhů ve společenstvu – je účelné aplikovat pouze ve výjimečných a dobře promyšlených případech. Základním předpokladem je vysoká míra ohroženosti daného taxonu hraničící s možností jeho vyhynutí a fakt, 38
že stávající „běžná“ péče o jeho stanoviště dlouhodobě nestačí k jeho přežití. Obvykle se to týká druhů, jejichž stanoviště postupem času zcela zanikla anebo se k tomuto stavu blíží vlivem radikální změny v hospodaření v posledních desetiletích. Již byly zmíněny některé druhy otevřených stanovišť, které v NP Podyjí neustály ústup od tradičního hospodaření – a s tím související zmenšování jejich stanovišť až na úroveň, která se pro ně stala fatální (Colias myrmidone, Hyponephele lycaon). Téměř zcela vymizelo z Podyjí společenstvo psammofilních druhů (Ptocheuusa inopella, Synaphe bombycalis, Hipparchia statilinus, Agrotis vestigialis (Hufnagel, 1766)), které obývaly vhodná stanoviště v prostoru současných vřesovišť mezi Znojmem a Retzem, většina dalších psammofilních druhů (Pediasia fascelinella (Hübner, 1813), Narraga fasciolaria (Hufnagel, 1767)) je zde dnes mimořádně vzácná. Stejný osud postihl v Podyjí i společenstvo druhů světlých lesů a pařezin, z nichž zde již vymřely Leptidea morsei (Fenton, 1882), Neptis sappho, Lopinga achine) (první jmenovaný je historicky znám pouze z míst mimo národní park). Nepomohla jim ani okolnost, že aktivně obhospodařované pařezinové lesy se v Podyjí (oproti zbývajícímu území ČR) udržely v relativně velké míře až do poměrně nedávného období. Jeden význačný druh motýla z této skupiny však veškeré změny přece jen ustál a v současné době se řadí ke klíčovým předmětům ochrany přírody v Podyjí (vzácně přežívá i na několika místech mimo území NP). Jedná se o jasoně dymnivkového. Jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne litavius Bryk, 1913) V Podyjí vyznívá výskyt zoogeografické rasy, popsané z Dolního Rakouska (Leithagebirge, viz Pagenstecher 1912) pod názvem “Parnassius Mnemosyne „race“ litavia Bryk (Bryk 1912-1914) (obr. 1). Nejseverněji se tento poddruh vyskytoval na
Obr. 1. Parnassius mnemosyne litavius Bryk, 1913, Národní park Podyjí. Foto V. Křivan. Fig. 1. Parnassius mnemosyne litavius Bryk, 1913, Podyjí National Park. Photo by V. Křivan.
39
Obr. 2. Pole pod Hardeggem. Nivní louky v údolí Dyje a nově vzniklá paseka při jejím okraji s ponechanými výstavky. Foto J. Šumpich. Fig. 2. Pole pod Hardeggem. Alluvial meadow in the valley of the Thaya and the newly created clearing at its border with retained solitary trees.
Znojemsku u Tavíkovic (Skala 1936), kde již vymřel a stejně tak vymřel i na řadě míst v Dolním Rakousku včetně okolí Vídně (Höttinger 2002), odkud byl tradičně udáván. V současné době se jedná o jeden ze čtyř posledních poddruhů jasoně dymnivkového (spolu s P. m. demaculatus Fruhstorfer, 1908, P. m. similis Bryk & Eisner, 1932 a P. m. silesiacus Fruhstorfer, 1908), kteří dosud na území České republiky přežívají a spolu s P. m. silesiacus patří k nejlokálnějšímu poddruhu u nás. Z tohoto úhlu pohledu je třeba vnímat podyjské populace jako nenahraditelné a z hlediska geografické izolovanosti dosud nedoceněné. V Podyjí je druh rozšířen na obou stranách Dyje, výrazně vyšší četnost dostupných dat je však k dispozici z NP Podyjí. Zde se vyskytuje od Znojma až po Vranov nad Dyjí. Nejčastěji a zároveň nejhojněji je ho možné pozorovat na nivních loukách v údolí Dyje (přehled lokalit viz Šumpich 2011), odkud vyletuje vysoko na otevřená skalní úbočí stejně tak jako do lesních světlin. Ačkoli se zde tomuto druhu dosud poměrně dobře daří (svědčí o tom i vysoké množství dat o výskytu, cca 160), je třeba mu věnovat o to větší pozornost. Jedná se o kriticky ohrožený druh, jehož pro40
sperujících populací je v České republice už jen mizivé množství. Prvořadým cílem ochrany přírody je tudíž tuto populaci aktivně podporovat a systémově zajistit její prosperitu i do budoucna. Praktické zajištění její ochrany (ve srovnání s ostatními populacemi v Česku) by v Podyjí mělo být usnadněno i faktem, že se jedná o jediný výskyt druhu na území chráněném formou národního parku. Ekologické nároky j. dymnivkového jsou v současné době velmi dobře známé (viz např. Beneš et al. 2002, Konvička et al. 2004). Zřejmou výhodou (a především důvodem dosavadního výskytu druhu) v Podyjí je dosud relativní dostatek přirozených stanovišť – lesních lemů navazujících na prosluněné lesostepi a díky skalnatému charakteru úbočí Dyje i existence přirozených lesních světlin. V souladu s potřebami druhu se v posledních letech v NP Podyjí daří zavádět praktická opatření, které nepochybně povedou nejen k udržení stávajícího stavu populací jasoně, ale již v krátkodobém horizontu by mělo být patrné i lokální zlepšení. Od roku 2006 jsou prosvětlovány lesní okraje (formou odstraňování okrajových řad stromů a křovinatého pláště), které bezprostředně navazují na nivní louky v údolí Dyje. V roce 2011 bylo vytvořeno osm pasek s výstavky o velikosti 40 ´ 40 m, vždy po dvou na louce Pole pod Hardeggem (viz obr. 2) stejně tak jako na Lipinské, Hlubocké a Gálišské louce. V následujících obdobích se plánují další podobné seče na stávajících, ale i dalších lokalitách (R. Stejskal, in litt.), přičemž každá taková nově vzniklá paseka zůstane ponechána ke spontánní regeneraci. V čase by tak měla vzniknout mozaika různě starých stadií lesa (v kombinaci s prořeďováním lesních porostů a udržováním vybraných lokalit stávajícího bezlesí), díky které by samičky j. dymnivkového měly mít v budoucnu usnadněno hledání vhodných stanovišť pro zakládání lokálních populací. Pochopitelně pravidelný monitoring stavu podyjských populací bude i nadále klíčovým ukazatelem efektivity těchto aktivit. Několik poznámek k seznamům chráněných druhů, druhům z červených seznamů a k ostatním druhům žijících v NP Podyjí V předchozích kapitolách byl vyhodnocen výskyt ohrožených motýlích druhů na území NP Podyjí, ze kterého vyplynulo hned několik zajímavých zjištění. Zatímco druhy v Podyjí vymřelé jsou vesměs vyhynulé nebo kriticky ohrožené i na národní úrovni (velmi často však i v kontextu celé střední Evropy), mnohým druhům uváděným v různých červených seznamech se v NP Podyjí daří poměrně dobře (v několika případech je dokonce nelze považovat za ohrožené ani na národní úrovni). Takovým příkladem může být okáč Erebia medusa, který figuruje v červeném seznamu evropských motýlů (van Swaay, Warren 1999), zatímco v českých zemích patří dosud k široce rozšířeným a lokálně hojným druhům motýlů. Ve zvláště velkém kontrastu s realitou stojí dva druhy motýlů ze Směrnice o stanovištích (NATURA 2000), které ČR nedávno doplnila i do seznamu chráněných druhů živočichů (Lycaena dispar, Euplagia quadripunctaria). V obou případech se jedná o druhy, jejichž míra ohrožení u nás je dosud velmi nízká (je-li vůbec nějaká) a které z tohoto důvodu nefigurují ani v aktuálním ČS (Farkač et al. 2005). Zákonem chráněny jsou u nás i další druhy motýlů (Zerynthia polyxena, Papilio machaon, Apatura ilia, A. iris, Limenitis populi a Proserpinus proserpina), přestože i jejich míra ohrožení neodpovídá nutnosti zákonné ochrany. Potvrzuje se tedy, že politická vůle (se kterou výběr chráněných druhů souvisí) zdaleka ne vždy odpovídá reálným poměrům v přírodě. Z druhé strany o tom svědčí i celá řada skutečně ohrožených druhů (Farkač et al. 2005), na
41
které česká legislativa „pamatuje“ pouze v podobě několika málo obecných ustanovení. Ochrana těchto druhů se pak v praxi stává často velmi složitou. Je tudíž velmi pozitivní, že v NP Podyjí je zohledněn výskyt těchto „nechráněných“, ale kriticky ohrožených druhů v rámci péče o jejich stanoviště, zejména o Mašovickou střelnici a komplexy vřesovišť a stepních lad. Samozřejmostí se v posledních letech stává i snaha o monitoring populací těchto druhů, které jsou z hlediska ochrany přírody často klíčové (na Mašovické střelnici Melitaea britomartis, Zygaena brizae) či celých společenstev (viz dlouhodobý monitoring nočních druhů motýlů na Hnanicích). Summary Presently, only older data are available for the 33 species of Lepidoptera in the Podyjí National Park (hereinafter NP); 16 species thereof can be considered extinct in the area. The disappearance (largely non-reversible) of most of these species from the Podyjí NP corresponds to general trends that are obvious not only in the territory of the Czech Republic but in the entire Central European area; five of these species are considered extinct within the entire Czech Republic, most of them are listed in the red lists of various countries and regions. Further 95 species of Lepidoptera occurring in the territory of the Podyjí NP are either protected under Czech legislation or included in Czech or significant international red lists (see Appendix I). In the framework of the Czech Republic, many of these species find their main refuge in the Podyjí NP. Among these are mainly taxa Zygaena brizae, Parnassius mnemosyne ssp. litavius, Melitaea britomartis, Dyscia conspersaria, Actinotia radiosa, Caradrina terrea, Chelis maculosa, and Watsonarctia casta. Most of these species live in the Podyjí NP in strong populations and represent the key subject of nature protection. Protection of Lepidoptera is ensured mainly in the form of active conservation of habitats; mowing, sheep pastures and reduction of woody plants at opened localities are mainly applied. The effectiveness of executed management is verified by the monitoring of some species’ populations (Zygaena brizae, Melitaea britomartis) as well as by the monitoring of the lepidopteran communities (long-standing monitoring takes place at the heaths near Hnanice). Currently, active conservation is devoted to the taxon Parnassius mnemosyne litavius Bryk, 1913; in the Czech Republic, this subspecies occurs only in the Podyjí area. For the purpose of strengthening its populations, forest crops are being thinned in the Podyjí NP and, along the forest borders linked to alluvial meadows in the valley of Thaya, clearings are formed with the aim to create a mosaic of variously old forest stages. This should ensure suitable habitats for the establishment of local populations of this species in the future.
Poděkování Za poskytnutí detailních informací k probíhající aktivní podpoře populací jasoně dymnivkového na území NP Podyjí jsem zavázán ing. Robertu Stejskalovi, PhD. Prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. jsem zavázán za pečlivé pročtení textu a řadu podnětných připomínek. Za poskytnutí fotografie dospělého jasoně dymnivkového v jeho přirozeném prostředí v NP Podyjí děkuji ing. Václavu Křivanovi.
Literatura Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. – Společnost na ochranu motýlů, Praha. Bläsius R., Blum E., Fasel P., Forst M., Hasselbach W., Kinkler H., Kraus W., Rodenkirchen J., Roesler R. U., Schmitz W., Steffny H., Swoboda G., Weitzel M., Wipking W., Bastian K., Beck H., Bettag E., Broszkus W., Föhst P., Klein F., Nippel F., Voght G. (1989): Rote Liste der
42
bestandgefährdeten Schmetterlinge (Lepidoptera; Tagfalter, Spinnerartige, Eulen, Spanner) in Rheinland-Pfalz. Stand: April 1986. – Ministerium für Umwelt und Gesundheit, Mainz. Bryk F. (1912–1914): Zur Synopsis der asiatischen Mnemosyne. – Societas Entomologica, 27: 38–40, 48–50, 52–53, 61–62, 71–74, 87–89, 99–101, 106–107; 28: 14–16; 29: 42–44, 66–68, 69–71. Carnelutti J. (1992): Rdeči seznam ogroženih metuljev (Macrolepidoptera) v Sloveniji. – Varstvo Narave, 17: 61–104. Farkač J., Král D., Škorpík M. (eds.) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Gelbrecht J., Schottständt H. (1996): Rote Liste Spanner. – Sächsisches Landesamt für Umwelt und Geologie, Freistaat. Głowaciński Z., Nowacki J. (2004): Polska czerwona księga zwierząt. Bezkręgowce. – Instytut Ochrony Przyrody PAN, Akademia Rolnicza im. A. Cieszkowskiego, Kraków. Hauser E. (1996): Rote Liste der Groß-Schmetterlinge Oberösterreichs (Stand 1995). – Beitr. Naturk. Oberösterreichs, 4: 53–66. Höttinger H. (2002): Checkliste und Rote Liste der Tagschmetterlinge der Stadt Wien, Österreich (Lepidoptera: Papilionoidea & Hesperioidea). – Beiträge zur Entomofaunistik, 3: 103–123. Höttinger H., Pennerstorfer J. (1999): Rote Listen ausgewählter Tiergruppen Niederösterreichs – Tagfalter (Lepidoptera: Rhopalocera & Hesperiidae). – Amt der NÖ Landesregierung, Abteilung Naturschutz, St. Pölten. IUCN (2011): The IUCN Red List of Threatened Species. – URL: http://www.iucnredlist.org (15.8.2011). Konvička M., Čížek L., Beneš J. (2004): Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a managament. – Saggitaria, Olomouc. Kulfan M., Kulfan J. (2001): Červený (ekosozologický) zoznam motýľov (Lepidoptera) Slovenska. – In: Baláž D., Marhold K., Urban P.: Červený zoznam rastlín a živočíchov Slovenska. – Ochrana Prírody, 20 (Suplement): 134–137. Pagenstecher A. (1912): Ueber die Geschichte, das Vorkommen und die Erscheinungsweise von Parnassius Mnemosyne L. Referat. – Societas Entomologica, 26: 64–66. Pröse H., Segerer H. A., Kolbeck H. (2003): Rote Liste gefährdeter Kleinschmetterlinge (Lepidoptera: Microlepidoptera) Bayerns. – In: Rote Liste gefährdeter Tiere Bayerns. Schriftenreihe Bayerisches Landesamt für Umweltschutz, Augsburg, 234–268. Skala H. (1936): Zur Lepidopterenfauna Mährens und Schlesiens. – Arbeiten aus der Entomologischen Abteilung des Landesmuseums in Brünn, 3: 1–197. Škapec (ed.) (1992): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR 3. – Príroda, Bratislava. Šumpich J. (2011): Motýli Národních parků Podyjí a Thayatal. Die Schmetterlinge der Nationalparke Podyjí und Thayatal. – Správa Národního parku Podyjí, Znojmo. van Swaay C. A. M., Warren M. S. (1999): Red Data Book of European Butterflies (Rhopalocera). – Nature and Enviroment, No. 99, Coucil of Europe Publishung, Strasbourg. Vávra J., Liška J., Němý J., Dobrovský T., Elsner G., Laštůvka A., Laštůvka Z., Petrů M., Šiman L., Šumpich J., Tomáš P. (2008): Faunistic records from the Czech Republic – 257. Lepidoptera: Eriocraniidae, Nepticulidae, Tineidae, Depressariidae, Oecophoridae, Elachistidae, Scythrididae, Cosmopterigidae, Gelechiidae, Tortricidae, Pyralidae, Nymphalidae, Noctuidae. – Klapalekiana 44: 87–92. Wolf W., Hacker H. (2003): Rote Liste gefährdeter Nachtfalter (Lepidoptera: Sphinges, Bombyces, Noctuidae, Geometridae) Bayerns. – In: Rote Liste gefährdeter Tiere Bayerns. Schriftenreihe Bayerisches Landesamt für Umweltschutz, Augsburg, 223–233.
43
Příloha I / Appendix I Přehled druhů známých z NP Podyjí a zároveň zanesených ve vybraných seznamech ohrožených druhů List of species known from the Podyjí NP and concurrently listed in selected lists of endangered species Vysvětlivky: 1 Červený seznam bezobratlých ČR (Farkač et al. 2006): RE – pro území ČR vymizelý, CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný, NT – téměř ohrožený. 2 Vyhláška Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992: KO – kriticky ohrožený, SO – silně ohrožený, O – ohrožený. 3 Vyhláška Ministerstva životního prostředí České republiky č. 166/2005: A – Druhy živočichů a rostlin vyžadující zvláštní územní ochranu, B – Druhy živočichů a rostlin vyžadující přísnou ochranu, § – prioritní druhy. 4 NATURA 2000 (Směrnice Rady č. 92/43/EEC z 21.května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících a planě rostoucích rostlin: II – Příloha II: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních území ochrany, IV – Příloha IV: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, vyžadující přísnou ochranu, § – prioritní druhy. 5 Red Data Book of European Butterflies (Rhopalocera) (van Swaay & Warren 1999): CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný, LR (nt) – téměř ohrožený. 6 Bernská úmluva (Bern, 1979): + – druh je zařazen. 7 IUCN (2011) – IUCN červený seznam ohrožených druhů: EX – vyhynulý, EW – vyhynulý v přírodě, CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný, NT – téměř ohrožený, LR – taxon vyžadující vyšší pozornost, DD – taxon, o němž jsou nedostatečné údaje, LC – taxon málo dotčený. 8 Recentní výskyt v NP Podyjí (po roce 2000): 1 – velmi vzácný (ojedinělá zjištění na jedné nebo několika málo lokalitách), 2 – nehojný až vzácný (jednotlivá, ale často pravidelná zjištění na více místech), 3 – hojný (lokálně hojný na jedné nebo několika málo lokalitách), 4 – velmi hojný (hojný výskyt na více místech); ††† – druhy vymřelé (většinou nezjištěné po roce 1950), †† – druhy nezvěstné (většinou nezjištěné po roce 1980, † – druhy nezjištěné v posledních cca 15 letech. 9 Úzká stanovištní vazba v NP Podyjí: VR – vřesoviště, TD – teplomilné doubravy a dubohabřiny, ST – suché trávníky, LS – lesostepi, SK – skalní stepi, BU – bučiny, popř. suťový les, M – mokřady, L – louky, (PS) – psammofil, (PE) – petrofil, (UD) – nivní louky v údolí Dyje. (Neklasifikované taxony patří buď adaptabilním druhům nebo druhům v NP Podyjí široce rozšířeným bez výraznější preference určitého stanoviště; klasifikovány nebyly též některé stenotopní druhy, v NP Podyjí ojediněle zjištěné na netypických stanovištích). Explanatory notes: 1 List of threatened species in the Czech Republic (Farkač et al. 2006): RE – regionally extinct in the Czech Republic, CR – critically endangered, EN – endangered, VU – vulnerable, NT – near threatened.
44
2 Notice of the Ministry of Environment of the Czech Republic No. 395/1992: KO – critically endangered, SO – highly endangered, O – endangered. 3 Notice of the Ministry of Environment of the Czech Republic No. 166/2005: A – Animal and plant species requiring the designation of special areas of conservation, B – Animal and plant species requiring the strict protection, § – priority species. 4 NATURA 2000 (Directive on the Conservation of Natural Habitats and Wild Fauna and Flora = „Habitats directive“: II – Annex II: Animal and plant species of community interest whose conservation requires the designation of special areas of conservation, IV – Annex IV: Animal and plant species of community interest in need of strict protection, § – priority species. 5 Red Data Book of European Butterflies (Rhopalocera) (van Swaay & Warren 1999): CR – critically endangered, EN – endangered, VU – vulnerable, LR (nt) – near threatened. 6 Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats (Bern, 1979): + – species is included. 7 IUCN (2011) The IUCN Red List of Threatened Species: VU –vulnerable, NT – near threatened, LR/nt – lower risk, DD – data deficient, LC – least concern. 8 Recent occurrence in the Podyjí NP (after 2000): 1 – very rare (rare finding at one or several localities); 2 – non-frequent to rare (single but often regular findings in multiple sites); 3 – frequent (locally frequent at one or several localities); 4 – very frequent (frequent occurrence at several localities); ††† – extinct species (mostly not recorded after 1950); †† – missing species (mostly not recorded after 1980), † – species not recorded during last approximately 15 years. 9 Habitat preference in the Podyjí NP: VR – heaths; TD – thermophilous oak forests and oak-hornbeam forest; ST – dry grasslands; LS – forest-steppe; SK – rocky-steppe; BU – beech or ravine forests; M – wetlands; L – meadows; (PS) – psammophile; (PE) – petrophile; (UD) – alluvial meadows in the valley of the Thaya. (Nonclassified taxons are either among adaptable species or species widely distributed in the Podyjí NP without significant preference regarding particular habitats; also some stenotopic species rarely recorded at atypical localities were not classified).
45
46 EN NT EN NT NT NT VU EN EN CR EN
Tortricidae Phtheochroa inopiana (Haworth, 1811) – obalečík Phtheochroa sodaliana (Haworth, 1811) – obalečík
Sesiidae Synanthedon andrenaeformis (Laspeyres, 1801) – nesytka tušalajová
Zygaenidae Jordanita chloros (Hübner, 1813) – zelenáček chrpový Zygaena punctum Ochsenheimer, 1808 – vřetenuška čtverotečná Zygaena laeta (Hübner, 1790) – vřetenuška pozdní Zygaena brizae (Esper, 1800) – vřetenuška třeslicová Zygaena osterodensis Reiss, 1921 – vřetenuška chrastavcová
7
Pterophoridae Amblyptilia acanthadactyla (Hübner, 1813) – pernatuška různožravá Wheeleria obsoletus (Zeller, 1841) – pernatuška jižní
6
Gelechiidae Ptocheuusa inopella (Zeller, 1839) – makadlovka
5
2 2 3 3 ††
2
1 1
1 1
†
1
8
ST ST ST ST
9
VU VU VU VU EN VU VU VU
Hesperiidae Carcharodus alceae (Esper, 1780) – soumračník slézový Spialia sertorius (Hoffmannsegg, 1804) – soumračník skořicový Pyrgus carthami (Hübner, 1813) – soumračník proskurníkový Pyrgus serratulae (Rambur, 1839) – soumračník mochnový Thymelicus acteon (Rottemburg, 1775) – soumračník žlutoskvrnný Hesperia comma (Linnaeus, 1758) – soumračník čárkovaný
Pieridae Leptidea sinapis (Linnaeus, 1758) – bělásek hrachorový
4
4 2 4 3 ††† 2
ST VR VR
Papilionidae Zerynthia polyxena (Denis & Schiffer., 1775) – pestrokřídlec podražcový VU KO B IV + 2 Parnassius mnemosyne (Linnaeus, 1758) – jasoň dymnivkový CR KO B IV + 3 L (UD) Parnassius apollo (Linnaeus, 1758) – jasoň červenooký RE KO B IV VU + VU ††† Papilio machaon Linnaeus, 1758 – otakárek fenyklový O 2 Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758) – otakárek ovocný VU O 4
4
NT
3
Elachistidae Ethmia pusiella (Linnaeus, 1758) – skvrnuška pomněnková
2
1
čeleď, druh / family, species
47
7
2 †† 2 ††† 2 2 2
Nymphalidae Argynnis adippe (Denis & Schiffermüller, 1775) – perleťovec prostřední VU Argynnis niobe (Linnaeus, 1758) – perleťovec maceškový EN Boloria euphrosyne (Linnaeus, 1758) – perleťovec fialkový VU Nymphalis xanthomelas (Esper, 1781) – babočka vrbová RE VU Apatura ilia (Denis & Schiffermüller, 1775) – batolec červený O Apatura iris (Linnaeus, 1758) – batolec duhový O Limenitis populi (Linnaeus, 1758) – bělopásek topolový O
9
4 2 4 1 L (UD) 2 2 †† 2 2 ST † 3 SK (PE) 1 ST ††† ††† 3 2 1 ††† 1 VR 2 ST 1 ST 3 ST
1
1 †††
8
Lycaenidae Lycaena dispar (Haworth, 1802) – ohniváček černočárný A, B II, IV + LR/nt Lycaena virgaureae (Linnaeus, 1758) – ohniváček celíkový LR/nt Lycaena alciphron (Rottemburg, 1775) – ohniváček modrolesklý VU Lycaena hippothoe (Linnaeus, 1761) – ohniváček modrolemý LR/nt Satyrium w-album (Knoch, 1782) – ostruháček jilmový VU Satyrium spini (Denis & Schiffermüller, 1775) – ostruháček trnkový VU Satyrium ilicis (Esper, 1779) – ostruháček česvinový EN Satyrium acaciae (Fabricius, 1787) – ostruháček kapinicový VU Cupido decolorata (Staudinger, 1886) – modrásek tolicový NT Pseudophilotes vicrama (Moore, 1865) – modrásek východní EN VU Scolitantides orion (Pallas, 1771) – modrásek rozchodníkový VU VU Glaucopsyche alexis (Poda, 1761) – modrásek kozincový VU VU Phengaris arion (Linnaeus, 1758) – modrásek černoskvrnný CR KO B IV EN + LR/nt Phengaris alcon (Denis & Schiffermüller, 1775) – modrásek hořcový CR KO VU Plebejus argyrognomon (Bergsträsser, 1779) – modrásek podobný LR/nt Aricia eumedon (Esper, 1780) – modrásek bělopásný VU Cyaniris semiargus (Rottemburg, 1775) – modrásek lesní VU Polyommatus dorylas (Denis & Schiffer., 1775) – modrásek komonicový EN Polyommatus thersites (Cantener, 1835) – modrásek vičencový VU Polyommatus daphnis (Denis & Schiffer., 1775) – modrásek hnědoskvrnný VU Polyommatus bellargus (Rottemburg, 1775) – modrásek jetelový VU Polyommatus coridon (Poda, 1761) – modrásek vikvicový LC
LR/nt
6
VU
5
Riodinidae Hamearis lucina (Linnaeus, 1758) – pestrobarvec petrklíčový
4
NT CR A, B II, IV VU
3
Aporia crataegi (Linnaeus, 1758) – bělásek ovocný Colias myrmidone (Esper, 1781) – žluťásek barvoměnný
2
1
čeleď, druh / family, species
48 VU CR A, B II, IV + DD NT CR VU NT
Drepanidae Drepana curvatula (Borkhausen, 1790) – srpokřídlec olšový
Lasiocampidae Eriogaster catax (Linnaeus, 1758) – bourovec trnkový Gastropacha quercifolia (Linnaeus, 1758) – bourovec ovocný
Brahmaeidae Lemonia dumi (Linnaeus, 1761) – pabourovec jestřábníkový Lemonia taraxaci (Denis & Schiffer., 1775) – pabourovec pampeliškový
Saturniidae Saturnia pyri (Denis & Schiffermüller, 1775) – martináč hrušňový
SO
NT
Crambidae Nascia cilialis (Hübner, 1796) – zavíječ
2
1 ††
2 2
1
1
††
EN
6
Pyralidae Synaphe bombycalis (Denis & Schiffermüller, 1775) – zavíječ
5
2 ††† †† 2 2 2 †††
4 1 ††† 3 ††† ††† 2 †† ††† 2 ††† †† †††
3
Limenitis camilla (Linnaeus, 1764) – bělopásek dvouřadý O Neptis sappho (Pallas, 1771) – bělopásek hrachorový RE O LR/nt Melitaea cinxia (Linnaeus, 1758) – hnědásek kostkovaný EN Melitaea phoebe (Denis & Schiffermüller, 1775) – hnědásek diviznový CR Melitaea trivia (Denis & Schiffermüller, 1775) – hnědásek jižní RE Melitaea didyma (Esper, 1778) – hnědásek květelový EN Melitaea diamina (Lang, 1789) – hnědásek rozrazilový EN Melitaea aurelia Nickerl, 1850 – hnědásek černýšový CR VU Melitaea britomartis Assmann, 1847 – hnědásek podunajský CR VU Lopinga achine (Scopoli, 1763) – okáč jílkový CR B IV VU + Hyponephele lycaon (Rottemburg, 1775) – okáč šedohnědý EN Erebia aethiops (Esper, 1777) – okáč kluběnkový VU LR/nt Erebia medusa (Denis & Schiffermüller, 1775) – okáč rosičkový VU 4 Minois dryas (Scopoli, 1763) – okáč ovsový VU Hipparchia statilinus (Hufnagel, 1766) – okáč písečný RE Hipparchia semele (Linnaeus, 1758) – okáč metlicový CR LC Hipparchia fagi (Scopoli, 1763) – okáč medyňkový VU NT Arethusana arethusa (Denis & Schiffermüller, 1775) – okáč kostřavový EN Brintesia circe (Fabricius, 1775) – okáč voňavkový VU Chazara briseis (Linnaeus, 1764) – okáč skalní CR SO
2
8
1
7
čeleď, druh / family, species
LS
VR
VR
LS ST
LS
ST
ST
ST
9
49
4 1 1 2 † 4 2 3 ††† 1 1 1 2 4 1 1 2 1
Erebidae Ocneria rubea (Denis & Schiffermüller, 1775) – bekyně narudlá VU Calliteara abietis (Denis & Schiffermüller, 1775) – štětconoš smrkový NT Lithosia quadra (Linnaeus, 1758) – lišejníkovec čtveroskvrnný NT Chelis maculosa (Gerning, 1780) – přástevník svízelový EN SO Watsonarctia casta (Esper, 1785) – přástevník mařinkový CR SO Phragmatobia luctifera (Denis & Schiffer., 1775) – přástevník smuteční CR Spilosoma urticae (Esper, 1789) – přástevník kopřivový CR Diaphora luctuosa (Hübner, 1831) – přástevník černoskvrnný VU Rhyparia purpurata (Linnaeus, 1758) – přástevník angreštový EN Hyphoraia aulica (Linnaeus, 1758) – přástevník užankový VU Euplagia quadripunctaria (Poda, 1761) – přástevník kostivalový A, § II, § Coscinia striata (Linnaeus, 1758) – přástevník jestřábníkový VU Lygephila lusoria (Linnaeus, 1758) – hnědopáska největší VU Catephia alchymista (Denis & Schiffer., 1775) – hnědopáska alchymista VU Catocala electa (Vieweg, 1790) – stužkonoska vrbová VU SO
ST
9
LS ST ST TD
SK
VR VR
TD
† 2 VR 1 3 BU 1 VR 2 1 SK (PE) 1 1
†† † 2 2
8
NT VU NT
7
Notodontidae Drymonia obliterata (Esper, 1785) – hřbetozubec tmavoúhlý Odontosia carmelita (Esper, 1799) – hřbetozubec mniší Dicranura ulmi (Denis & Schiffermüller, 1775) – hřbetozubec jilmový
6
VU VU VU VU VU EN VU VU NT
5
Geometridae Abraxas grossulariata (Linnaeus, 1758) – skvrnopásník angreštový Dyscia conspersaria (Denis & Schiffer., 1775) – světlokřídlec šalvějový Arichanna melanaria (Linnaeus, 1758) – různorožec borůvkový Venusia blomeri (Curtis, 1832) – šerokřídlec jilmový Chesias rufata (Fabricius, 1775) – píďalka kručinková Lithostege griseata (Denis & Schiffermüller, 1775) – šerokřídlec kropenatý Coenotephria tophaceata (Denis & Schiffermüller, 1775) – píďalka údolní Orthonama vittata (Borkhausen, 1794) – píďalka vachtová Epirrhoe hastulata (Hübner, 1790) – píďalka černá
4
NT SO EN NT B IV + DD EN O
3
Sphingidae Marumba quercus (Denis & Schiffermüller, 1775) – lišaj dubový Hemaris tityus (Linnaeus, 1758) – dlouhozobka chrastavcová Proserpinus proserpina (Pallas, 1772) – lišaj pupalkový Hyles euphorbiae (Linnaeus, 1758) – lišaj pryšcový
2
1
čeleď, druh / family, species
50
4
5
6
7
EN VU VU NT NT EN EN EN CR NT EN VU EN NT
3
Noctuidae Euchalcia modestoides Poole, 1989 – kovolesklec Acontia lucida (Hufnagel, 1766) – světlopáska slézová Amphipyra livida (Denis & Schiffermüller, 1775) – blýskavka černá Omphalophana antirrhinii (Hübner, 1803) – jasnobarvec hledíkový Caradrina terrea Freyer, 1840 – blýskavka skalní Actinotia radiosa (Esper, 1804) – osenice paprsčitá Eremobia ochroleuca (Denis & Schiffermüller, 1775) – travařka okrová Xanthia gilvago (Denis & Schiffermüller, 1775) – zlatokřídlec jilmový Jodia croceago (Denis & Schiffermüller, 1775) – zlatokřídlec vzácný Mesogona oxalina (Hübner, 1803) – osenice vrbová Polymixis flavicincta (Denis & Schiffer., 1775) – pestroskvrnka čekanková Hadena irregularis (Hufnagel, 1766) – můra ušnicová Dichagyris forcipula (Denis & Schiffermüller, 1775) – osenice šedokřídlá Euxoa tritici (Linnaeus, 1761) (= crypta (Dadd, 1927)) – osenice
2
1
čeleď, druh / family, species
9
1 2 2 †† 2 SK 2 VR 2 ST 1 1 †† † 1 2 3 VR (PS)
8
