Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování

Jana Třešková 2. ročník

2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha

Obsah

Zrcadlová síň ...................................................................................................... 4 Změna prostředí ................................................................................................ 6 O pár let později … ........................................................................................... 12

1

Om Shri Dhanvantre Namaha

 děkuji mému učiteli Govindžímu, který mě učí žít život v důvěře, nepřipoutanosti a vděčnosti  děkuji mým přátelům, klientům a rodině za to, že jsou pravdivým zrcadlem mého chování, učí mě pokoře, lásce k sobě samotné a jsou mými objekty zkoumání na cestě ájurvédy  děkuji mému vyššímu já, bez kterého by tato práce nevznikla

2

Pro začátek mé práce mi dovolte si s Vámi zahrát malou hru . Zavřete oči a představte si sami sebe, jak stojíte uprostřed místnosti. Nejdříve je tato místnost plná zrcadel. Vy stojíte uprostřed a díváte se na sebe skrze tato zrcadla – z boku, ze stran, zezadu, seshora, zespoda. Tolik úhlů pohledů na sebe sama, poznáte je všechny? Následně se prostředí změní. Místo zrcadel se v místnosti objeví Vaše rodina, přátelé, kolegové, klienti, různé životní situace, nemoci, radosti, starosti, Vaše touhy, chtění, ego. Jakým způsobem nahlížíte na vše kolem, jak se cítíte, jak prožíváte danou situaci? A teď přistupme k poslední změně. Využijte své fantazie a zkuste si představit sami sebe o pár let starší nežli v současnosti. Jaký je Váš pohled nyní?

3

Zapaluji v místnosti vonné tyčinky a svíčku, uvařím si dobrý čaj a hurá do psaní ročníkové práce s překvapujícím tématem. Proč překvapujícím? Předmětem druhého ročníku ájurvédy byly bylinky a procedury - pančakarma. Většina z nás tudíž předpokládala, že ročníková práce bude věnována tomuto tématu, stejně jako tomu bylo v minulých ročnících. Na Kuti ale není o překvapení nouze , a proto se spolu vydejme za tématem pozorování – přesněji za průřezem mého pozorování ať už mého vnitřního, tak vnějšího světa. Pozorování je s oborem ájurvédy velice úzce propojené a tvoří základnu práce ájurvédaře. Jak jsme si již vyzkoušeli v prvotní hře, pohledů na věc může být několik a mohou se měnit s přibývajícím věkem a zkušenostmi. Jak je tomu z pozice ájurvédaře?

Zrcadlová síň Přenesme se zpátky do zrcadlové síně, kde za chvíli začíná má pozorovatelská mise. Dívám se sama na sebe a pozoruji. O rok starší, s více zkušenostmi a stále rozevlátými myšlenkami. Zmizela naivita, objevila se touha poznat, pochopit a porozumět. To vidím uvnitř sebe, co je ale vidět zvenčí? Jaká je má vikrti tj. jaké dóši u mě v současnosti převažují a které jsou naopak v pozadí? Jaká je má prakrti tj. jaké dóši jsou pro mě přirozeně zvýšené a které nikoliv? Vracím se myslí k tomu, jak má správná diagnostika klienta „nidán pančak“ vypadat. Důraz se klade nikoliv na popis zdravotního stavu klientem, jak je pro západní medicínu běžné, ale na pozorování klienta. Postupem času jsem pochopila, co to pro mě znamená – soustředit se na klienta, odhodit v dáli své ego a otevřít se informacím, které ke mně přicházejí. Nezávisle, bez kritiky, nevymýšlet si to, co není vidět. Nestačí jen používat své oči, je nutné zapojit a především propojit při práci všechny své smysly. „Šedá je teorie a zelený je strom života“ Goethe No jo, ale jak to tedy reálně probíhá? Pojďme společně „nazout boty ájurvédaře“ a pozorovat: Klientka, v tomto případě slečna Jana Třešková, přijde na konzultaci. Sdělí svůj zdravotní problém a čeká na výsledek. Ájurvédař si už během toho, co slečna Jana vypráví příběh své nemoci, udělá svůj vlastní obrázek o stavu jejího těla, vlivu

4

nemoci na něj a možných následků. Dokáže z těla „odečíst“, jak nemoc vznikla a jak bude probíhat. Vnímá nejen celkový vzhled, ale také hlas (poslouchá, jakým způsobem slečna sděluje své trápení, jaké je tempo a zabarvení jejího hlasu). Sleduje její tvář (tvar očí, rtů), výraz obličeje, zkontroluje pohledem nebo i pohmatem vlhkost kůže, tvar rukou, stav nehtů. Vnímá, jak dotyčná sedí, jestli je klidná či se neustále vrtí, kam se dívá, zda gestikuluje jako o život nebo sedí nehybně. Jaké je svalové napětí v jejím těle, jaké je dýchání. Následuje diagnostika průtoku prány v těle „nádí parikša“, kdy se v tomto případě u ženy na levém zápěstí, odečte stav jejích dóš. Klientku požádá o vypláznutí jazyka, protože z něj se dá vyčíst spousta věci týkajících se stavu orgánů a páteře. Zeptá se na vylučování a trávení, které je v ájurvédě jeden z pilířů zdraví, případně provede test moči „mutra parikša“ nebo stolice „puriša“. Zajímají ho i další, pro klienty většinou nepochopitelné souvislosti co se stalo v době, kdy nemoc propukla, jaké je rodinné zázemí, kde dotyčná pracuje, jaký je její denní režim. Je zajímavé si uvědomit, že soustředěným pozorováním si ájurvédař udělá o slečně Janě celkový „obrázek“, který si následně pouze potvrdí. Ať už prostým dotazováním či zmíněnými zkouškami dotykem, rozborem moči, stolice, pulsem atd. Zdá se Vám to stejně zázračné jako mě? Je vědecky dokázané (studie Alberta Mehrabiana, pravidlo 7%-38%-55%), že lidé nevědomky kladou důraz ze 7% na to, co dotyčný říká, 38% jaký je jeho tón hlasu + zabarvení, a zbylých 55% zůstává pro řeč těla. Vidíte, takže na tom vlastně „nic“ není . Umět zapojit hlavu a naučit se nezávisle pozorovat. A tady může být malý háček. Nedávno jsem si totiž uvědomila, jak mě ovlivňují vzorce z dětství. Když jsem byla malá a jezdili jsme na návštěvu za prarodiči hromadnou dopravou v Praze, bylo mi jednou řečeno (možná v danou situaci oprávněně), že je nevhodné si lidi „důkladněji“ prohlížet. Prý se to nesluší. I možná z toho důvodu jsem zpozorovala, že mi přijde nepříjemné si někoho pečlivě prohlížet. Ale jak praví jedno české přísloví „co tě nezabije, to tě posílí“, jdu statečně dál a učím se.

5

Změna prostředí Jenom změna je věčná, trvalá a nesmrtelná. Arthur Schopenhauer A pokračujeme dále. Z místnosti nám zmizela zrcadla a objevila se rodina, přátelé, klienti, škola, zkušenosti, různé životní situace, nemoci, radosti, starosti, má touha, chtění, ego. A tady to začíná být zajímavé. Tolik příležitostí k pozorování mých vlastních reakcí, reakcí na mou osobu či chování druhých! Hned zkraje se mohu rozepsat o vlivu různých situací okolo nás na naše chování, naši nervovou soustavu. Použiji k tomu vlastní příklad z praxe: Týden před zadáním ročníkové práce se Prahou prohnaly povodně. Sice v menší míře než v roce 2002, přesto zanechaly svou stopu. Díky stoupající vodě byl přerušen provoz metra a nastal dopravní kolaps. Protože dojíždím za masážemi do firmy přes celou Prahu, musela jsem masáže přehodit na jiné dny a totálně si rozhodit svůj pracovní plán. Byť nevlastním televizi, díky internetu jsem měla k dispozici nejnovější informace a téměř neustále se chrlící negativní předpovědi. Bydlím na kopci, Vltavu mám dost daleko, obchodní řetězec s potravinami blízko  a nehrozila mi tudíž žádná újma na bydlení a životě. Přesto jsem se cítila ohrožená a zranitelná. Nechala jsem se vlákat do pasti nesmyslných strachů programu č. 1. Tento program, ve kterém žijeme nevědomě skoro všichni, vede naši psychiku k pomalému ničení sama sebe. Své místo zde má lobha (chamtivost), moha (touha), káno (vášeň), mat (euforie), kroth (hněv). Přijde Vám to povědomé? A co takové pojmy z programu č. 2 jako dharma (splnit povinnosti vůči času a prostoru), artha (zabezpečit potřebné materiální potřeby k životu), káma (pozitivní energie, nesobecké chování dharma za pomocí artha) a mókša (zbavit se závislosti na materiálních věcech a zabývat se duchovní podstatou; osvobození od závislosti a touhy, kosmické vědomí)? Život je škola - za tuto zkušenost jsem velice ráda a beru si z ní velké ponaučení.

Člověk bez cíle je jako loď bez kormidla. Thomas Carlyle …a tak zkouším zas a znova, žít v souladu se svým tělem a denním rytmem vhodným pro mou dóšu - dle tzv. dinačarji (din = den, ačarja = následování). V ájurvédě je totiž důležitá prevence. Tím, že si zharmonizujeme své tělo stravou a denním režimem, můžeme nemoci předejít nebo, pokud už nějakou máme, zmírnit její příznaky až zcela vymizí. Dinačarja je vlastně takový prostředek jak na to, abychom byli zdraví. Doporučení se týkají vstávání, ranní očisty, vyprazdňování,

6

masáží, pohybu, pránajámy, meditací, stravy během dne, spánku, sexu, našich emocí. Vliv na nás mají také roční období. Já sama jsem pocítila jak velký, když jsem podcenila v zimě stravu a jedla převážně lehkou vátovou stravu (tj. saláty, sušené ovoce), která je v kontrastu s doporučeními pro toto období. Na jaře jsem se ale nestačila divit, jak se mi zvýšila váta. Pomohly až olejové procedury a naopak těžší strava. Protože jsem ranní ptáče, tak mi ranní vstávání nedělá obtíže. Vysledovala jsem, že je pro mne optimálním časem budíčku 5.30. V pozdějším čase se cítím malátná a „přespalá“. Výjimkou je doba, kdy jsem nemocná, to si naopak dopřávám spánku i přes den, aby tělo načerpalo dostatek síly. Po ranních očistných procedurách provádím jógu a pránajámu. A tam je zajímavé, že do určitých ranních hodin, se mi dýchá dobře a později už při dýchání cítím, že ve vzduchu „něco“ chybí. Souvisí to i s tím, že v brzkých hodinách není venku tolik „akce“ a vše ještě spí. Později už vnímám zvenčí rušivý ranní chaos. Jóga po ránu je skvělá věc jak rozhýbat po noci ztuhlé tělo a probudit vnitřní energii, ve večerních hodinách je pro mě prostředkem, jak si odpočinout po fyzické práci masérky a relaxovat. Tělo už je více rozhýbané a tak se mohu věnovat i pozicím, které po ránu provádím jen s velkou námahou. Se cvičením souvisí i strava. V té stále experimentuji a pozoruji, že to, co dříve mé tělo akceptovalo, dnes už tomu tak není a vše se stále mění – ať už vlivem zmíněného ročního období, emočního naladění, vlivem fází měsíce (novu a úplňku) a náročností dne. Rozhodně si ale dopřávám v poledních hodinách teplý oběd, který je pro mě důležitým prvkem dne, kdy mohu získat další energii pro mou práci. Výjimku tvoří letní období, kdy čas od času v hodně horkém dni dám přednost míse salátu, ale s kořením, které vyrovnává vátu. Samozřejmě i já občas zhřeším, zejména na sladkém, ale tělo mi dá brzy vědět, že jsem svou míru přesáhla. Naslouchám (ať už úspěšně či neúspěšně) svému tělu, které moc dobře ví, co potřebuje. Kolikrát je ale přemoženo „touhou“ a já jdu tak proti němu. Mým cílem do budoucna je tedy zharmonizovat své tělo s cykly přírody a denním režimem.

Celý ročník, jak už jsem se zmínila v úvodu, jsme ve škole věnovali tématu procedur, pančakarma. Měli jsme možnost vyzkoušet si, ať už v roli klienta, tak ájurvédaře, několik z nich. Tepelné – pindasvédan (bylinné měšce), svédan (parní bylinný box), olejové procedury – sarvanga abhyanga (klienta masírují 4 osoby), kati basti (hráze z mouky naplněné olejem pro prohřátí místa na těle), širo basti (v kožené čepici se na hlavě drží olej), ganduša (převalování oleje v ústech), kajásek („koupání“ v oleji, polévání celého těla olejem), širodhara (kapání oleje na oblast třetího oka). Každý z nás přistupoval ke svému úkolu odlišným způsobem, roli klienta si „užíval“

7

nebo se na něj díval pohledem studenta. Při obstarávání procedur, tj. v roli ájurvédaře, se ukázaly zručnost, empatie a předchozí práce s lidským tělem jako velká výhoda, ale postupem času se všichni naučili vzájemnému respektu a práce s tělem. Zajímavé bylo např. pozorovat, jak se při masáži prvotní znatelná „nesehranost“ 4 masérů postupně měnila a ke konci tahy splývaly v jeden. Ze začátku mě totiž nejednotný styl nutil soustředit se na rozdílné části mého těla a namísto odpočinku vznikl v mé hlavě chaos. Přítlak a tempo se ale postupně sjednotily a má hlava se tak rázem uklidnila. V pozici klienta jsem se opět přesvědčila, jak je důležité, aby při proceduře ájurvédař nespěchal. Neklid se totiž okamžitě přenáší na klienta a ten se tak nemůže uvolnit. Bylo mi přiděleno několik procedur, ale ráda bych se zmínila o té, která mě zaujala – širodhara. Jedná se vlastně o takovou pasivní meditaci, kdy proud oleje padá z určité výšky na bod třetího oka a hluboce tak ovlivňuje mozek a následně endokrinní soustavu. Po diagnostice dóš klienta se zvolí olej s bylinami, který bude na čelo ze speciální nádoby stékat. Už při přípravě klienta si můžeme všimnout velkých rozdílů. Zda se jedná o klienta netrpělivého, klidného, cholerického, odevzdaného, očekávajícího. Záleží na nás, zda budeme během širodhary masírovat končetiny, důležité je ale klienta násilným způsobem nevyrušovat, aby se opět nezaktivovala jeho hlava (myšleno mysl). Po uplynutí vhodné doby (kterou stanoví ájurvédař na základě dóš a stavu klienta) se klientovi provede malá masáž hlavy a procedura je ukončena. Vyzkoušela jsem si na vlastní kůži její dopad na psychiku a po proceduře jsem měla pocit, že mi nejdříve hlavu někdo „vygumoval“ a posléze doplnil pocity euforie a štěstí. Každý jsme ale individualita a proto mé pocity nemusí platit pro ostatní. Překvapením pro mě bylo, když se mi v noci zdály sny, které mě vrátily zpátky v čase a umožnily nahlédnout do důležitých kapitol mého života. Poslední hodinu ve škole jsme si zkoušeli, na přání jedné mé kamarádky z ročníku, diagnostikovat její osobu. Bylo velice zábavné sledovat, jak každý přistupoval k úkolu jiným způsobem. Pro mě nebylo ani tak podstatné, jestli se všichni shodneme, ale „jak“ se dostaneme ke svému názoru. Někdo začal s diagnostikou, jiný pouze souhlasil se sousedem vedle, jiný se snažil vidět nevídané…. Velice cenné pro mě bylo opakování probrané látky ke konci dne, kdy se nás Govindží zeptal, co si z celého dne pamatujeme, co nás zaujalo. Tolik odpovědí, tolik různých pohledů. Co vlastně způsobilo, že jsme si každý zapamatoval něco jiného? … Má práce s klienty je další oblast, ve které mám dostatek příležitostí k pozorování. Po dvou letech vidím, že se můj pohled na celou oblast „léčení“ za pomocí masáží, kde pomalými krůčky zapojuji poznatky z ájurvédy, změnil a stále se mění. Na začátku jsem se snažila všem svým klientům pomoci, litovala jsem je. Dnes už vím, že není možné pomoci všem a věřím tomu, že nemoc je dar. Dar, který nám byl dán, abychom se vrátili sami k sobě, naučili se respektovat své tělo a pozměnili své

8

chování, vzorce a reakce, které nám škodí. Počítám s tím, že se u této věty může kde kdo zastavit a nesouhlasit. Zkuste se ale zamyslet nad tím, v jaké době se nemoc objevila a sami přijdete na to, že se obvykle „něco stalo“ nebo „jsem na sebe neměl/a čas“, „prostě jsem musel/a zatnout zuby a pracovat dál“ atd. Více si všímám, jakým způsobem mi lidé vyprávějí o svých bolestech, odhodlaná porozumět řeči jejich těla. Zkouším předem odhadnout, s jakým záměrem ke mně přicházejí. Přišli si na masáž pouze postěžovat nebo mi důvěřují natolik, aby se mi odevzdali, a společně jsme dali jejich tělo do pořádku? Ano, společně. Protože tam, kde není důvěra, není možné uzdravení. Je úžasné si vyslechnout tato moudra při přednášce, ale pokud „je“ nezažijete při práci s klientem na vlastní kůži, zůstane to pouze poznámkou na papíře.

Měla jsem možnost zúčastnit se, v roli asistentky, detoxikačního pobytu s ájurvédou. Jednalo se o zkrácený čtyřdenní pobyt. Krátká doba na to „vyčistit“ se, možná si pomyslíte. Účastnice byly různého věku, povolání, přání, očekávání. Společným jmenovatelem byla kouzelné slůvka „stres“, „perfekcionismus“, „přepracování“. Po každodenním ranním cvičení jógy a pránajámy bylo znatelné, jak se přítomné ženy uvolňují a procedury – širodhara, nasja (jemná obličejová masáž, napaření obličeje a kápnutí speciálního oleje do nosních dírek), basti (klystýr), kati basti, netra basti (oční koupel), srdeční basti (hráz s olejem na místě srdce) úplně zpomalily tok jejich myšlenek a umožnili jim tak vydechnout a nabrat novou sílu. Procedury působily na psychiku tak silně, že jsem měla pocit, že ženy „omládly“. Jedna klientka se při proceduře dokázala natolik uvolnit a otevřít se informacím, které k ní přicházely, že pronesla nádhernou větu, kterou si tu, s jejím svolením, dovolím citovat: Ájurvéda je dar od boha.

Během červnového víkendu jsem se zúčastnila semináře, kde se probíraly vzorce chování. Pro mne, jakožto aspirantku na budoucí roli ájurvédaře, nebylo podstatné pouze dané téma, ale také samotní účastnici (cca 60 lidí). Všímala jsem si jejich vzhledu, řeči jejich těla a reakcí, zejména když se ztotožňovali nebo naopak popírali své dominantní vzorce. Vypozorovala jsem, že jsem hodně vizuální a pocitový typ. Upřednostňuji praxi před teorií, a proto jsem byla nadšená (ale i nervózní), když jsem byla náhodou přednášejícím vybrána, abych si před ostatními dekonstruovala svůj vzorec chování. I přesto, že jsem se soustředila sama na sebe, byla jsem chvílemi schopná sledovat chování přednášejícího a reakce v publiku na konkrétní body při dekonstrukci. Byla to velice cenná zkušenost, za kterou děkuji. Utvrdila mě v tom, že

9

pro to, aby mohl člověk pracovat s ostatními a poskytovat jim kvalitní podporu a radu, je zapotřebí hodně práce na sobě – a ájurvédař rozhodně není výjimkou.

Člověk je tvor sociální - změnami prochází též mé vztahy. Ať už ty, které mám se svými přáteli, tak vztahy s rodinou. Sleduji, že se pomalu (ale jistě ) mění má „přímost a ráznost“, které se ne vždy setkávaly s vděkem a otevřenou náručí. Je někdy velice úsměvné pozorovat sebe sama, jak se snažím být „paní situace“. Pozoruji různé kličky, ať už moje či cizí, jak některých věcí ve svém životě dosáhnout nebo případně záměrně nedosáhnout. Přijímám a nehodnotím (ne vždy se podaří), učím se říci NE ve správné chvíli a zkouším tak reakce sebe i svého okolí. Nevěřili byste, jaká je to práce žít vědomě a mít nad věcmi, lidmi, zdravý nadhled – natož pak nad svojí rodinou . Zjišťuji, že je opravdu lepší si zahrát na chvíli na ájurvédaře a „odkývat“ dotyčnému něco, s čím i vnitřně nesouhlasím pro dobro věci, než se za každou cenu dovolávat svojí pravdy, která je konec konců vlastně pouze mým úhlem pohledu. Samostatnou kapitolou zůstávají nemoci. Věděli jste, že při léčení tvoří léčba pouze 1% a zbylých 99% leží v hlavě? Co to pro nás znamená? Že nemoci jsou schované v hlavě. Nezbývá mi, než souhlasit. V mé hlavě s rozevlátými myšlenkami, kterou se učím zklidňovat pomocí techniky dechu „pránajámy“ a meditace je ještě dost věcí, na které je potřeba se podívat s již zmíněným nadhledem. Začínám tušit, že mi kniha o dýchání samotné dýchání nenahradí. Směle do toho – „jen“ se posadit a pozorovat svůj dech. A tady je potřeba se trochu zastavit. Pokud umíte dýchat do břicha, vše je v pořádku a můžete pokračovat. V případě, že dýcháte tzv. do hrudníku, Vám dýchání „jen tak“ nepomůže. Ano, ke zklidnění Vaší mysli zajisté dojde, ale aby byly změny patrné i v tkáních a tělo se začalo uzdravovat, je potřeba se naučit správně dýchat. Pozoruji, jak je někdy obtížné, vydržet v pozici při dýchání a jak se má bránice pomalu „probouzí ze zimního spánku“. Pomalu, ale jistě. Nevzdávám to . Když píši tuto práci, hlásí se ke slovu má „esíčka“. Kdo zná tento pojem, ví, že ne vždy je bolest ve spodní části zad příjemná. Tělo se hlásí o slovo a vyžaduje větší příval láskyplné péče. Vhodně zvolené pozice z hatha jógy mi pomáhají uvolnit stažené svaly a zvolnit, pomocníkem je velice oblíbená pozice „šavásana“. Tato pozice „mrtvoly“ jak se jí říká (poloha vleže na zádech s uvolněnými končetinami), byla u mých klientů na hodině jógy vždy velice oblíbenou a ceněnou právě pro své relaxační účinky na tělo a mysl. Vnímám, jaké tělesné a duševní stereotypy mé tělo nutí bolestí mě upozornit na změnu, a MĚNÍM…

10

Původně jsem se chtěla tématu chtění, ega, touhy, radostí a starostí vyhnout, ale vím, že i toto do mé práce patří stejně jako k celému mému životu. Každý máme své touhy a chtění, i já je mám, schované v pracovních příležitostech, hmotném zajištění, rodinném zázemí, vzdělání…. Je to pro mě velké téma, které se postupně učím zpracovávat a „pouze“ pozorovat. Zakouším, jak jednoduché pro mě je, nechat věci plynout, pokud se cítím bezpečně a materiálně zajištěná, ale pokud tomu tak není, většinou se mi hned objeví strach a program č. 1. Vybavuji si důležité myšlenky z posledního setkání na Kuti: „Soustředit se na to, co mám, být vděčná. Pochopit, že největší síla je v jednoduchosti a skromnosti a že vše je jen na chvíli.“ Občas to není jednoduché, ale díky víře, že vše je v životě tak, jak má být, jdu dál.

Podělím se s Vámi o jedno velké moudro, které se line celým tímto tématem změny: „Podle člověka (jeho přání) nedopadne v životě nic, proto je důležité mít nadhled. V srdci mít uloženo, že co se má stát, to se stane. Umět ovládat svou hlavu, protože člověk sám si rozhoduje, jak bude v životě na události reagovat a prožívat je.“

11

O pár let později … Lékař, který nevstoupí do srdce pacienta, není v léčbě úspěšný. Čaraka

Naučit se nestranně pozorovat stojí úsilí a vyžaduje schopnost se soustředit. Věřím, že si tuto schopnost v sobě může vypěstovat každý. Už vím, že pro práci ájurvédaře nestačí pouze dostatečné znalosti v oblasti anatomie, bylinek, jógy, dechu, procedur a poznatky z psychologie a práce s klientem. Chce to též osobní nadhled, selský rozum, porozumění, pokoru a důvěru -

důvěru v sebe sama a v život.

12

SARVÉ BHAVANTU SUKHINAH, SARVÉ SANTRU NIRAMAJAH SARVÉ BHADRÁNI PASIANTU, MÁ KASČIT DUHKHABHAK BHAVET. Ať jsou všichni šťastni. Ať jsou všichni zbaveni neschopnosti. Ať se všichni postarají o radost druhého. Ať se nikdo netrápí.

13