MENDELOVA UNIVERZITA Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti
Vliv typu využití krajiny na hodnocení biotopů v lesní a lesozemědělské krajině metodou BVM na základě mapování Natura 2000 - BVM a CORINE Land Cover (Bakalářská práce)
2012
Bc. Eva Štefková
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vliv typu využití krajiny na hodnocení biotopů v lesní a lesozemědělské krajině metodou BVM na základě mapování Natura 2000-BVM a Corine LC zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne
Podpis studenta
Poděkování Ráda bych zde poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce doc. RNDr. Pavlu Cudlínovi, CSc. a konzultantce Ing. Renatě Včelákové, PhD. za odborné vedení, cenné rady a vstřícnost.
Obsah 1.
Abstrakt/ Abstract ...................................................................................................... 7
2.
Úvod .......................................................................................................................... 9
3.
Cíle a hypotézy ........................................................................................................ 10
4.
Podklady pro mapování biotopů .............................................................................. 11 4.1.
4.1.1.
Natura 2000............................................................................................... 11
4.1.2.
CORINE Land Cover................................................................................ 12
4.2.
6.
Doplňující mapové podklady ........................................................................... 12
4.2.1.
CzechTerra ................................................................................................ 12
4.2.2.
Základní mapa ČR 1: 10 000 .................................................................... 13
4.2.3.
Ortofotomapa ............................................................................................ 14
4.2.4.
Katastrální mapy ....................................................................................... 14
4.2.5.
Nadregionální a regionální ÚSES ............................................................. 14
4.3. 5.
Základní mapové podklady .............................................................................. 11
Vliv velikosti mapového zrna na vypovídací schopnost mapování ................. 15
Charakteristika studovaného území ......................................................................... 17 5.1.
Lokalizace ........................................................................................................ 17
5.2.
Geomorfologické poměry ................................................................................ 18
5.3.
Geologické poměry .......................................................................................... 18
5.4.
Pedologické poměry ......................................................................................... 19
5.5.
Hydrologické poměry....................................................................................... 19
5.6.
Klimatické poměry ........................................................................................... 19
5.7.
Biota ................................................................................................................. 20
5.8.
Ochrana přírody ............................................................................................... 22
5.9.
Charakteristika krajinného typu ....................................................................... 22
5.9.1.
Lesozemědělská krajina ............................................................................ 23
5.9.2.
Lesní krajina ............................................................................................. 24
Metodika práce ........................................................................................................ 25 6.1.
Základní popis kombinované metody hodnocení biotopů Natura 2000 - BVM .. .......................................................................................................................... 25
6.2.
Terénní mapování biotopů metodou Natura 2000 - BVM ............................... 26
6.3.
Výpočet hodnoty území pomocí BVM a individuálního hodnocení ............... 27
6.4.
Výpočet hodnoty území na základě mapového podkladu CORINE LC .......... 27
6.5. Srovnání výsledků hodnocení BVM a CORINE LC v lesní a lesozemědělské krajině .......................................................................................................................... 28 Výsledky .................................................................................................................. 29
7.
7.1.
Mapa typů biotopů - kombinované mapování Natura 2000 - BVM ................ 29
7.2.
Mapa tříd krajinného pokryvu - CORINE LC ................................................. 30
7.3. Hodnota krajiny vypočtená metodou BVM na základě mapového podkladu Natura 2000 - BVM .................................................................................................... 31 7.4. Hodnota krajiny vypočtená metodou BVM na základě mapového podkladu CORINE LC ................................................................................................................ 31 7.5. Srovnání a analýza map bodových a peněžních hodnot vytvořených na základě mapování s rozdílnou velikostí mapového zrna (Natura 2000 - BVM a CORINE LC) . .......................................................................................................................... 31 7.6. Srovnání a analýza map bodových a peněžních hodnot v lesní a lesozemědělské krajině................................................................................................ 32 8.
Diskuze .................................................................................................................... 38 8.1. Výsledná hodnota krajiny v závislosti na procentuálním zastoupení přírodních, přírodě blízkých a více antropogenně ovlivněných biotopů ....................................... 38 8.2. Vliv typu krajiny dle způsobu využití na výsledky hodnocení biotopů metodou BVM s využitím mapových podkladů natura 2000 - BVM a CORINE LC ............... 40
9. 10.
Závěr ........................................................................................................................ 42 Použité zdroje ...................................................................................................... 43
Seznam obrázků, tabulek a příloh Obr. 1 Orientační mapa. Zdroj: CENIA. ........................................................................ 17 Obr. 2 Potenciální přirozená vegetace (Neuhäuslová a kol., 1998). Zdroj: CENIA, 2012d. ............................................................................................................................. 21 Obr. 3 Typy krajiny dle využití (Löw, 2005). Zdroj: CENIA. ....................................... 23 Obr. 4 Typy biotopů (Natura 2000 - BVM).................................................................... 33 Obr. 5 Typy biotopů dle stupně přirozenosti v rozdělení na krajinu lesní a lesozemědělskou dle Löwa (2005; Zdroj: CENIA.) ....................................................... 34 Obr. 6 Třídy krajinného pokryvu CORINE LC .............................................................. 35 Obr. 7 Bodové hodnoty biotopů (CORINE LC) ............................................................. 36 Obr. 8 Bodové hodnoty biotopů (Natura 2000 - BVM) ................................................. 36 Obr. 9 Bodové hodnoty biotopů (Natura 2000 - BVM s individuálním hodnocením) ... 36 Obr. 10 Peněžní hodnoty biotopů (CORINE LC)........................................................... 37 Obr. 11 Peněžní hodnoty biotopů (Natura 2000 - BVM) ............................................... 37 Obr. 12 Peněžní hodnoty biotopů (Natura 2000 - BVM s individuálním hodnocením) 37 Obr. 13 Vliv míry zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů na hodnotu zájmového území (plocha mapových listů je 18,5 km2 ). Podkladem pro výpočet bylo kombinované mapování Natura - BVM a mapový podklad CORINE LC. Bodové hodnoty byly násobeny cenou 12,36 Kč na jeden bod (Zdroj: Seják a kol., 2010). ....... 38 Tab. 1 Hodnoty koeficientů jednotlivých kombinací reprezentativnosti a zachovalosti podle metody Natura 2000 (Cudlín a kol., 2005). .......................................................... 26 Tab. 2 Zastoupení jednotlivých biotopů na mapovém listě ZM Bystřice p. H. 25-32-08 dle počtu a plochy ........................................................................................................... 29 Tab. 3 Zastoupení tříd krajinného pokryvu na mapovém listě ZM Bystřice p. H. 25-3208 (CORINE LC, 2006). ................................................................................................. 30 Příloha 1 Bodová hodnota biotopů ČR (Seják a kol., 2003) Příloha 2 Srovnání výsledných hodnot všech použitých typů mapování a mapových podkladů
1. Abstrakt/ Abstract Eva Štefková Název práce: Vliv
typu využití krajiny na hodnocení biotopů v lesní
a lesozemědělské krajině metodou BVM na základě mapování Natura 2000 - BVM a Corine LC Metoda Biotope Valuation Method (BVM) je jednou z expertních metod oceňování ekologické hodnoty krajiny. V této práci byla aplikována na území mapového listu Základní mapy České republiky v měřítku 1: 10 000 Bystřice pod Hostýnem 25-32-08. Pro tvorbu mapy bodových a peněžních hodnot této krajiny bylo použito a srovnáno dvojí mapování s odlišnou velikostí mapovacího zrna - kombinované mapování Natura 2000 - BVM a CORINE Land Cover. Následně bylo sledováno, jak byly výsledné hodnoty ovlivněny mírou zastoupení přírodních a přírodě blízkých typů biotopů a typem využití krajiny dle Löwa (2005). Práce ve výsledku potvrzuje výstupy předchozích mapování v hypotéze, že při větším než 28 % zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů na mapovém listě je vypočtená hodnota biodiverzity vyšší u mapování Natura 2000
-
BVM
než
u
CORINE
LC.
Rozdíly
v hodnotě
biotopů
v lesní
a lesozemědělské krajině byly oproti předpokladům minimální. Klíčová slova: hodnocení biotopů, typ využití krajiny, velikost mapovacího zrna, Natura 2000 - BVM, CORINE Land Cover, hesenská metoda, individuální hodnocení
Title: The Effect of Land Use Type on Biotope Valuation in Forest and Agro-forest Landscape on the Basis of Natura 2000 - BVM and CORINE Land Cover Mapping Methods Biotope Valuation Method is one of expert methods of ecological evaluation of landscape. In this work BVM was applied to the area of map list of Elementary map of the Czech Republic (ratio scale 1: 10 000) Bystřice pod Hostýnem 25-32-08. Two kinds of mapping with differrent grain size were used and compared - combined mapping Natura 2000 - BVM and CORINE Land Cover. Afterwards, the influence of areal representation of natural and semi-natural biotopes and the influence of particular type of land use on the results were studied. This work support the hypothesis, based on the results of previous mappings, that more than 28 % representation of natural and semi7
natural biotopes on the map list anticipate that higher value of biodiversity is obtained by Natura 2000 - BVM mapping than by CORINE LC mapping. The differences in biotopes´ value in forest and agro-forest landscape were minimal, despite assumptions. Key words: biotope valuation, land use type, grain size, Natura 2000 - BVM, CORINE Land Cover, Hessian method, individual valuation
8
2. Úvod Mapování biotopů je jedním ze způsobů, jak vyjádřit podstatné aspekty přírodních procesů a z nich vyplývajících ekosystémových funkcí a služeb. Ekosystémy mimo jiné zabezpečují stabilní složení atmosféry, ukládání uhlíku, čistění vody, tvorbu půd nebo ochranu před povodněmi, poskytují řadu cenných zdrojů paliv, genetického materiálu a léčiv, jsou nositeli estetických a kulturních hodnot (Ayensu, 1999). Pochopení fungování přírodních a přírodě blízkých ekosystémů ve srovnání s antropogenně přeměněnými je zásadní pro zvyšování efektivity ochrany přírody a krajiny a prosazování principů udržitelnosti (Seják a kol., 2010) ve smyslu udržení základních podmínek pro uchování života. Ekosystém je vymezený prostor na povrchu Země, kde organismy recyklují energii a chemické látky rychleji uvnitř ekosystému než mezi ním a jinými systémy (Margulisová, 2004). Vytváří vzájemně závislou jednotu autotrofních a heterotrofních forem života, napojenou na abiotické složky prostředí, zejména na sluneční záření. Základním principem, podle něhož je pak třeba kvalitativní mapování biotopů orientovat, je efektivita, se kterou dokáže příslušný typ ekosystému, resp. skupina či mozaika biotopů jako prostředí pro jeho fungování, zachycovat a přeměňovat sluneční energii na životodárné procesy. Maximální schopnost takového využití energie ze slunce prostřednictvím evapotranspiračních a fotosyntetických procesů při minimalizaci ztrát vody a živin z území mají klimaxová stádia vegetačního pokryvu (Seják a kol., 2010). Mapování a hodnocení biotopů, jenž je předmětem této práce, je součástí ověřování metodiky Biotope Valuation Method, přičemž BVM je jedním podkladů pro navazující hodnocení ekosystémových služeb v České republice (viz Seják a kol., 2010).
9
3. Cíle a hypotézy Základním cílem této práce bylo vypracování mapy biotopů na území mapového listu Základní mapy České republiky v měřítku 1: 10 000 Bystřice pod Hostýnem 2532-08 v Hostýnských vrších a zjištění peněžní hodnoty celého území pomocí metody hodnocení biotopů Biotope Valuation Method (BVM), doplněné o individuální hodnocení. Výsledky tohoto mapování byly srovnány s hrubším mapováním CORINE Land Cover (CORINE LC) ve snaze postihnout vliv odlišné velikosti mapového zrna na výslednou hodnotu studovaného území. Zároveň bylo sledováno, jak byly výsledky ovlivněny mírou zastoupení přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. V navazující fázi bylo zhodnoceno, jak se liší hodnoty biotopů v lesní a lesozemědělské krajině (členění na lesní a lesozemědělskou krajinu vychází z typologie využití území dle Löwa, 2005). Posuzovala se jednak míra zastoupení přírodních a přírodě blízkých (respektive více antropogenně ovlivněných) biotopů v daných krajinných typech a jednak vliv dvojího hodnocení na základě podkladů s odlišnou velikostí mapového zrna (Natura 2000-BVM a CORINE LC). Do srovnání byly zvlášť také zahrnuty výsledky obsahující individuální hodnocení biotopů. Cílem bylo zjistit vhodnost použití jednotlivých hodnotících postupů v souvislosti s typem využívání krajiny.
Práce vychází z následujících hypotéz:
Výsledné hodnoty území, zjištěné metodou BVM s použitím individuálního hodnocení a bez něj, se nebudou významně lišit.
Vzhledem k vyššímu, 43 % zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů na území vybraného mapového listu ve srovnání s již provedeným hodnocením jiných mapových listů v České republice (viz Seják a kol., 2010) se předpokládá, že při použití metody Natura 2000 - BVM bude hodnota území vyšší než u méně podrobného mapového podkladu CORINE Land Cover.
Rozdíly bodových hodnot v lesní a lesozemědělské krajině budou významné vzhledem k pravděpodobně vyššímu zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů v krajině lesní. 10
4. Podklady pro mapování biotopů Tato kapitola má za cíl podat přehled o několika dostupných mapových podkladech a nastínit tak jejich potenciální užitek pro hodnocení biotopů na území České republiky.
4.1. Základní mapové podklady 4.1.1. Natura 2000 Natura 2000 je soustavou chráněných evropsky významných lokalit (EVL) a ptačích oblastí, zřízených směrnicí 2009/147/ES „o ptácích“ a směrnicí 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Jejím cílem je ochrana evropsky nejcennějších, nejohroženějších a vzácných přírodních stanovišť, rostlin a živočichů. V České republice tato území zaujímají 11 059 km2 (14 % rozlohy ČR), přičemž EVL a ptačí oblasti se na třetině rozlohy soustavy překrývají (AOPK ČR, 2006). Pro navržení soustavy bylo nutno zjistit údaje o typech přírodních stanovišť, jejich rozšíření, rozloze a kvalitě. S implikací Směrnice o stanovištích (92/43/EEC) do české legislativy byl vypracován Katalog biotopů ČR (Chytrý a kol., 2001), s jehož pomocí pak proběhlo terénní mapování. Odehrálo se na dvou úrovních. (1) Kontextové mapování mělo za cíl určit v rámci celé ČR lokality předpokládaným vysokým výskytem přírodních a polo-přírodních biotopů. Na těch pak bylo provedeno (2) podrobné mapování, jež detailně rozlišilo jak přírodní a přírodě blízké, tak antropogenně ovlivněné biotopy a zaznamenalo jejich charakteristiky. Vůbec nebyla mapována území rozsáhle devastovaná těžbou nerostů, souvisle zastavěná nebo urbanizovaná, atp. (Guth, Kučera, 2005). Mapy soustavy Natura 2000 jsou vyhotoveny v rozlišení 1: 10 000. Hotové mapové podklady jsou k dispozici z let 2001-2005. Pro některé oblasti již existuje aktualizace, provedená v rámci aktualizačního období 20072018 (AOPK ČR, 2006). Biotopy byly primárně definovány z hlediska fyziognomie, druhotně dle ekologických vlastností a nakonec dle diagnostických a dominantních druhů flóry. Biotopy, které nevyhovovaly fyziognomicky ani co do druhové diverzity, byly zařazeny do příslušné x-ové kategorie antropogenně ovlivněných biotopů. Bodové a drobné segmenty byly mapovány mozaika v rámci jednoho polygonu. U přírodních a přírodě blízkých biotopů byly nadefinovány také
ukazatele věkové struktury lesa, 11
reprezetativnosti (typičnost biotopu z hlediska jeho popisu v Katalogu biotopů) a zachovalosti (stav z hlediska ochrany životního prostředí; Guth, Kučera, 2005).
4.1.2. CORINE Land Cover Land Cover je jednou částí (další dvě části se zaměřují na biotopy a ovzduší) programu CORINE (Coordination of Information on the Environment). Ten byl iniciován Evropskou komisí v roce 1985 s cílem shromažďovat a zajišťovat konzistenci informací o stavu životního prostředí a nerostných zdrojů v Evropském společenství (Commission of the European Communities, 1994). Původně byl omezen na 12 států Evropského společenství, ale následně byl v roce 1991 rozšířen i na státy střední a východní Evropy (CENIA, 2012b). CORINE Land Cover umožňuje tvorbu databáze a jednotného kartografického zachycení krajinného pokryvu Evropy.
Databáze vzniká interpretací družicových
snímků družic Landsat a SPOT. Průběžně je aktualizována. Databáze v současné době existují pro rok 1990, 2000 a 2006 a jsou doplněny změnovými databázemi, které vyjadřují úbytky a přírůstky ploch jednotlivých tříd v mezidobí (CENIA, 2012b). Mapování probíhá na třech úrovních: v měřítku 1: 1 000 000 za účelem pozorování hlavních trendů vývoje krajinného pokryvu a pro mezinárodní srovnání; v měřítku 1: 100 000 pro účely národní politiky krajinného managementu a v měřítku 1: 25 000 pro lokální monitoring citlivých území. Nejmenší jednotkou základních map v měřítku v 1: 100 000 je plocha o 25 ha nebo liniový prvek o šířce alespoň 100 m. Krajinný pokryv je definován pomocí 44 tříd, spadajících do pěti základních kategorií - umělé povrchy, zemědělská půda, lesy a polopřirozená společenstva, mokřady a vodní toky (Commission of the European Communities, 1994). Pro hodnocení biotopů je využívána tato úroveň.
4.2. Doplňující mapové podklady 4.2.1. CzechTerra CzechTerra je celorepublikový systém inventarizace krajiny, jenž má v krátkém časovém intervalu poskytovat informace o stavu a vývoji terestrických ekosystémů, včetně širokého spektra statisticky reprezentativních údajů o využití území a krajinném pokryvu. Jde o kombinované šetření, které sestává z analýzy leteckých snímků a pozemního šetření na trvalé síti 1599 ploch o velikosti 7x7 km, jež takto pokrývají 12
celé území České republiky. Na základě kvantifikovatelných indikátorů je zde sledován stav a změny základních krajinných charakteristik; odvozené informace (např. údaje o konektivitě a fragmentaci krajiny či údaje o produkci) se získávají standardními matematicko-statistickými
postupy.
CzechTerra
takto
disponuje
informacemi
o rozlohách všech kategorií využívání území (les, orná půda, louky a pastviny, mokřady a vodní plochy, zastavěná území, ostatní) a široké spektrum údajů o lesích a přírodě blízkých prvcích v krajině. Poprvé byla inventarizace provedena v letech 2008 - 2009 a od roku 2012 budou k dispozici první data z již opakovaného šetření (Černý, 2010). Klasifikace leteckých snímků probíhá na náhodně zvolených „lokalitách“ (vždy jedna v rámci každého jednoho čtverce z trvalé sítě ploch) o rozloze 450x450 m (20.25 ha), a to pomocí rastrové analýzy. Zrno rastru má velikost 10x10 m, což umožňuje vylišení plošných i lineárních objektů. Pokud se na lokalitě nachází les nebo zeleň mimo les se stromovou vegetací, pak bylo na inventarizačních plochách (kruhové plochy o poloměru 12,62 m - 500m2) provedeno ještě terénní šetření (případně doplněné o laboratorní analýzu), které podrobně zjišťuje informace o půdě a vegetaci, a to především z hlediska udržitelného hospodaření v lesích a zásoby uhlíku v ekosystémech (Černý, 2010). Co se týká tvorby map biotopů pro hodnocení NATURA-BVM, CzechTerra nevytváří celoplošné mapy s informacemi o detailním prostorovém rozmístění typů biotopů. Pokud by byly mapové výstupy CzechTerry dopracovány, bylo by možné je využít jako dobrý podklad například pro přesnější zakreslování hranic segmentů lesního a pasečného typu (CzechTerra například v klasifikační jednotce les rozlišuje jehličnatý a listnatý typ porostu a jejich věkovou strukturu - porost mladý, středního věku a dospělý). Výhodou oproti ortofotosnímkům by bylo také to, že inovace CzechTerry je plánována v kratším intervalu.
4.2.2. Základní mapa ČR 1: 10 000 Základní mapa ČR 1: 10 000 (ZM 10) patří mezi mapy státního mapového díla středního měřítka. Zachycuje území celé ČR na 4533 mapových listech. Obsahuje polohopisné údaje (sídla, komunikace, hranice správních a katastrálních jednotek, vodstvo, hranice chráněných území, body polohového a výškového bodového pole, porost a povrch půdy), výškopis představující reliéf a nakonec popisné údaje (názvy, 13
druhové označení objektů, kóty, ad.). Tvorbu a aktualizaci ZM 10 zajišťuje Zeměměřický úřad.
4.2.3. Ortofotomapa Ortofoto České republiky je periodicky aktualizovaný upravený fotografický obraz zemského povrchu v rozměrech a kladu mapových listů Státní mapy 1: 5 000 (2 x 2,5 km). Velikost pixelu aktuálních ortofot je 25 cm. V letech 2003 až 2011 byla každoročně snímkována 1/3 území ČR, po poledníkových pásech (pásma „Západ“, „Střed“ a „Východ“). Od roku 2012 se přechází na letecké měřické snímkování ve dvouleté periodě, kdy každý rok bude snímkována cca 1/2 území ČR. Data nalezneme v Geoprohlížeči ČÚZK nebo na Národním geoportálu INSPIRE, a to i v podobě webových mapových služeb (ČUZK, 2010).
4.2.4. Katastrální mapy Katastrální mapy jsou součástí závazného státního mapového díla, vydávaného Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním. Jde o mapu velkého měřítka, která zobrazuje hranice pozemků, stavební objekty, hranice katastrálních území a obsahuje řadu popisných údajů, stanovených v příloze vyhlášky č. 26/2007 Sb., jako například druh pozemku, způsob jeho využití nebo způsob ochrany nemovitostí. Katastrální mapa je v současnosti vedena na cca 40 % území České republiky v digitální formě, ve zbylé části území v analogové formě. Data jsou k dispozici prostřednictvím webové mapové služby nebo v Geoprohlížeči ČÚZK (ČÚZK, 2010).
4.2.5. Nadregionální a regionální ÚSES Územní systém ekologické stability jako soustava biocenter, biokoridorů a interakčních prvků je předepsanou náležitostí územně plánovací dokumentace dle vyhlášky č. 135/2001 Sb. Pro celé území České republiky byl v roce 1996 dokončen
Územně-technický
podklad
Nadregionální
a regionální
ÚSES
ČR
(Bínová, Culek 1996), který pořídilo Ministerstvo pro místní rozvoj (Maděra, Zimová, 2005).
Tento dokument je zpracován v digitální podobě v podrobnosti
mapového měřítka 1:10 000 a dostupný například prostřednictvím mapového serveru Regionální a nadregionální územní systémy ekologické stability ČR (Ústav územního rozvoje, 2011) nebo na Národním geoportálu INSPIRE (CENIA, 2012c).
14
4.3. Vliv velikosti mapového zrna na vypovídací schopnost mapování Uvažujeme-li vhodnou velikost mapovacího zrna, je třeba zohledňovat reálnou zrnitost krajinného pokryvu. Zrnitost je dána velikostí rozlišitelných plošek v rámci její struktury. Hrubě zrnitá krajina je složena z plošek o relativně velké rozloze, které umožňují existenci druhů vázaných na vnitřní prostředí ekosystémů, integritu systému vodních toků apod. Méně pak vyhovuje druhům náročným na stanovištní heterogenitu, včetně člověka. Pro uspokojení potřeb musí organismy překonávat větší vzdálenosti. Jemně zrnitá krajina s řadou drobných plošek řeší svou pestrostí lépe diverzifikovanost nároků jednotlivých druhů. Na druhou stranu je plná rozhraní, což znamená, že spektrum tamějších ekologických podmínek omezuje potenciální biodiverzitu víceméně na druhy okrajových partií. Tento typ krajiny je také náchylnější na znečištění vod a ovzduší, jelikož její pravidelnou součástí jsou intenzívně využívané plochy a různé segmenty sloužící pro sekvestraci odpadů lidské činnosti (Forman, 1995). S volbou mapovacího zrna se mění míra, s níž jsme schopní vystihnout charakteristiky takto různě strukturovaných krajin. Při zkoumání vlivu velikosti mapového zrna na oceňování biotopů bylo zjištěno, že velikost potřebné mapovací plochy závisí na členitosti krajiny a velikosti fragmentů přírodních a přírodě blízkých biotopů. Hodnota mapování Natura 2000 - BVM zůstává při různé zrnitosti krajiny stejná. Fragmentovanost krajinné struktury má vliv zejména na rozdíl mezi použitými způsoby mapování. Zásadní je zde velikost plošek jemnějšího mapového podkladu. Pokud jsou tyto plošky větší než mapové zrno hrubšího mapového podkladu, pak byly mapováním CORINE LC zachyceny a výsledek hodnocení se od mapování Natura 2000 - BVM liší méně, než když jsou krajinné plošky tak malé, že je CORINE LC při svém menším rozlišení nedokáže zachytit (Seják a kol., 2010). Dle Formana (1995) nabývají z hlediska dlouhodobé udržitelnosti zásadního významu krajiny, které funkčně kombinují hrubé i jemné uspořádání plošek, jelikož nabízejí širší škálu ekologických podmínek. Najít způsob hodnocení, jenž by relevantně zachycoval tuto pestrost, je obtížné. Z tohoto pohledu je důležité brát v úvahu, že velikost rozlišení při snímkování a eventuálně hodnocení krajiny není závislá jen na prostorovém uspořádání krajinných segmentů, ale také na nárocích jednotlivých organismů, které své potřeby uspokojují napříč krajinnými strukturami (Forman, 1995; 15
Levin, 1992). Levin v tomto ohledu konstatuje, že spíše, než snažit se určit správnou velikost rozlišení, je třeba pochopit, jak se popisovaný systém (resp. krajinná struktura pozn. aut.) mění napříč různými měřítky.
16
5. Charakteristika studovaného území 5.1. Lokalizace Zkoumané území o rozloze 18 km2 leží v katastrech obcí Kašava, Podkopná Lhota, Trnava u Zlína, Hošťálková a Držková asi 15 km severovýchodně od Zlína, v Hostýnských vrších. Na severu jej můžeme vymezit jižními svahy vrchu Tisového (500 m n. m.) a Kamenité (600 m n. m.), na západě tokem řeky Dřevnice, na východě Vysokým Grúněm (658 m n. m.) a na jihu vrcholy Háje (508 m n. m.) a Skalky (475 m n. m.). Jde o velmi členité území, co do morfologie terénu i co do mozaiky rostlinných společenstev. Najdeme zde souvislé dospělé lesní listnaté a smíšené porosty, monokultury nepůvodních smrčin, různě intenzívně využívané louky, společenstva drobných vodních toků a řadu mezí a remízků a drobných sadů. Území se nachází v nadmořské výšce přibližně od 330 do 680 m n. m.
Obr. 1 Orientační mapa. Zdroj: CENIA.
17
5.2. Geomorfologické poměry Z hlediska terénního utváření je možné zkoumanou oblast zařadit do následujících geomorfologických útvarů (Demek, Mackovčin a kol., 2006): Provincie
Západní Karpaty
Soustava (Podprovincie) Podsoustava (oblast) Celek
IX Vnější Západní Karpaty IXE Západní Beskydy IXE-1 Hostýnsko - vsetínská hornatina
Podcelek
IXE-1A Hostýnské vrchy
Okrsek
IXC-1A-c Liptálské hřbety
V reliéfu Hostýnských vrchů celkově převažuje erozně – denudační pahorkatinný až hornatinný reliéf nad erozně – akumulačním reliéfem v kotlinách, brázdách a výrazných dnech údolí. Horské hřbety se váží na pruhy odolných pískovců a jejich pásma se táhnou severovýchodně - jihozápadním směrem, což odpovídá zhruba osám vyvrásněných a přesunutých dílčích flyšových příkrovů od severu k jihu (Hruban, 2011; Culek, 1996). Nejvyšším vrcholem je Kelčský Javorník (865 m n. m.). Za střed Hostýnských vrchů je považován Holý vrch (742 m n. m.). Od něj se táhnou celkem čtyři větve (ramena). Na studované území zasahuje část jižní Ondřejovské větve, a to lukovsko - vlčkovská větev s významnými vrcholy Kuželek (638 m n. m.) a Solisko (546 m n. m.), Grúň (557 m n. m.) a Hrabčí (559 m n. m.). Poslední tři jsou prameništěm říčky Dřevnice (Českomoravské sdružení pro ochranu přírody, 2011). Výšková členitost se pohybuje od 300 do 600 m (Kudrnovská, Kousal, 1971).
5.3. Geologické poměry Geologické podloží tvoří zlínské souvrství terciérních, alpínsky zvrásněných hornin magurského flyše - typické střídáním paleogenních vrstev jílovců, pískovců a slepenců, případně břidlic. V této jižní části Hostýnských vrchů se nacházejí šedé a zelenošedé vápnité jílovce s hojnými polohami glaukonitických pískovců z doby středního eocénu až spodního oligocénu. Do severní části zkoumaného území zasahuje zčásti souvrství soláňské, složené z pískovců, jílovců a slepenců ze svrchní křídy až spodního oligocénu (Hruban, 2011; Cháb a kol., 2007). 18
5.4. Pedologické poměry Na svahovinách karbonátových flyšových břidlic se vyvinula kambizem typická a střídá se jako kyselá i silně kyselá varieta v půdních komplexech s kambizemí pseudoglejovou. Na flyšových pískovcích bychom narazili i na kambizem rankerovou. Tok řeky Dřevnice lemuje fluvizem glejová a v menší míře i fluvizem typická, které vznikly na bezkarbonátových uloženinách (Mackovčin, Jatiová a kol., 2002). I přes značnou kyselost zdejších půd a převážně malou mocnost nadložního humusu, můžeme mluvit o živné ekologické řadě (Macků, Sirota in Hrnčiarová a kol., 2009). Produkční potenciál lesních půd je zde mírně až výrazně nadprůměrný. Podél toků jsou půdy silně ohrožovány vodní erozí (Kolejka in Hrnčiarová a kol., 2009).
5.5. Hydrologické poměry Ve studovaném území pramení řada drobných toků, které se vlévají do řeky Dřevnice, která odvodňuje jižní část Hostýnských vrchů a v Otrokovicích se vlévá do Moravy. Dřevnice pramení severně od vrcholu Kopná, v lokalitě Na Lučkách ve výšce 510 m n. m. Její tok je dlouhý 42,3 km, s průměrným průtokem u ústí 3,15 m3/s. Jde o vodohospodářsky významný tok; leží na něm vodní nádrž Slušovice (Vlček, 1984). Vodohospodářský potenciál se jeví jako průměrný pro povrchové i podzemní vody (Kolejka in Hrnčiarová a kol., 2009). Geologické podloží, typické střídáním jílovců a pískovců, je celkově převážně nepropustné (Franko, 1996). Zeminy na flyši jsou neúnosné, náchylné k rozbřídání. Střídání propustných a nepropustných podložních vrstev způsobuje při podmáčení vysokou pravděpodobnost sesuvů půdy. Nadbytek povrchové vláhy, příkré svahy a sesuvná území tvoří v tamější oblasti limitující přírodní faktory životního prostředí (Kolejka in Hrnčiarová a kol., 2009).
5.6. Klimatické poměry Podle E. Quitta (1971) se studovaná lokalita nachází v mírně teplé klimatické oblasti MT7. Průměrná roční teplota vzduchu je 6 - 7° C, průměrný roční úhrn srážek činí 800 - 1000 mm, vlhkost vzduchu se pohybuje kolem 75 až 80% a průměrný roční úhrn globálního záření je 3700 - 3900 MJ/m2 (Tolasz a kol., 2007). Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou od -2,0°C do -3,0°C; nejteplejším měsícem červenec s průměrnou teplotou 16,0 - 17,0°C (Mackovčin, Jatiová a kol., 2002). 19
Pohoří Hostýnských vrchů tvoří klimatický předěl mezi teplými a suchými pahorkatinami úvalů a vlhkou chladnou oblastí Beskyd. Projevuje se návětrný efekt, zvláště na severozápadním svahu a vrcholový fenomén na vyšších kopcích (Culek, 1996). Vegetační období ve vrchovinách zlínského okresu trvá přibližně od konce března do začátku listopadu (Mackovčin, Jatiová a kol., 2002).
5.7. Biota Biogeograficky oblast řadíme do Zakarpatské podprovincie Nemorální temperátní provincie opadavých lesů, Hostýnského bioregionu (3.8). Z hlediska regionálně fytogeografického členění České republiky lokalita spadá do Karpatského mezofytika, okrsku č. 81: Hostýnské vrchy (Culek, 1996). Karpatské mezofytikum se vyskytuje v nadmořských výškách od 180 do 970 m, na flyšových, vápnitých i odvápněných podkladech s průměrnými ročními teplotami vzduchu 6,0 – 8,2°C a průměrným ročním úhrnem srážek 620 – 1000mm. V nižších polohách se tu setkáváme s karpatským typem ostřicových dubohabřin, výše je nahrazují bučiny. Po jejich odlesnění vznikla druhově pestrá vegetace karpatských luk a pastvin s typickými lučními mokřady a prameništi, zejména na sesuvech (Mackovčin, Jatiová a kol., 2002). Typologicky charakter květeny určují biochory 3SC Svahy na vápnitém flyši, 3SK Svahy na převážně kyselém pískovcovém flyši, 4SC Svahy na jílovitém vápnitém flyši a 4VC Vrchoviny na vápnitém flyši 5ZK Hřbety na pískovcovém flyši (Culek, 2005). Najdeme zde submontánní vegetační stupně (Hejný, Slavík, 1988), a to v rozmezí od 3. do 5. (Culek, 1996).
Potenciální přirozenou vegetaci tvoří na úpatí Hostýnských vrchů karpatská ostřicová dubohabřina (Carici pilosae-Carpinetum). Většinu plochy zabírají acidofilní květnaté bučiny (Eu-Fagenion), zastoupené asociacemi Carici pilosae-Fagetum, Dentario enneaphylli-Fagetum, méně pak Luzulo-Fagetum a Festuco-Fagetum. Na sutích pod skalnatými hřebeny bychom našli suťové a roklinové lesy kolinních až montánních poloh (Aceri-Carpinetum, Lunario-Aceretum, Mercuriali-Fraxinetum a Scolopendrio-Fraxinetum). V okolí potoků se vyskytuje střemchová jasenina (PrunoFraxinetum), místy v komplexu s mokřadními olšinami (Alnion glutinosae), lesní 20
prameniště a menší potůčky provázejí potoční luhy (Carici remotae-Fraxinetum) (Neuhäuslová a kol., 1998; Culek, 1996; viz Obr. 2). V přirozené náhradní vegetaci jsou zastoupeny suché louky a pastviny – na mezofilních převažuje svaz Arrhenatherion a v místech chudších živinami dominuje svaz Cynosurion, zejm. Anthoxanthum-Agrostiemum. Na výchozech kyselých substrátů 1 - střemchová jasenina 10 - ostřicová dubohabřina 17 - ostřicová bučina 18 - bučina s kyčelnicí devítilistou 24 - biková bučina 36 - biková a/nebo jedlová doubrava
Obr. 2 Potenciální přirozená vegetace (Neuhäuslová a kol., 1998). Zdroj: CENIA, 2012d.
ojediněle i Vilion caninae se smilkou tuhou (Nardus stricta) (Mackovčin, Jatiová a kol., 2002). V dosti vzácných lesních lemech se můžeme setkat s vegetací svazu Trifolion. Vlhká místa charakterizuje zejména vegetace svazu Calthion (Culek, 1996). Flóru tvoří hlavně průvodci karpatského lesa středních poloh, mezní a exklávní prvky se vyskytují jen sporadicky. Mezi typické druhy patří ostřice chlupatá (Carex pilosa), ječmenka lesní (Hordylemus europaeus), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum). Složení fauny patří do okruhu karpatských lesů nižších pohoří; významnými druhy jsou například ježek východní (Erinaceus concolor), rejsek horský (Sorex alpinus), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocataces), skokan štíhlý (Rana dalmatina), kuňka
21
žlutobřichá (Bombina variegata), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek karpatský (Triturus montadon; Culek, 1996).
Podhůří Hostýnských vrchů má ráz lesní a lesozemědělské krajiny. Typem reliéfu jej řadíme mezi krajiny členitých pahorkatin a vrchovin Karpatika a novoosídlení Hercynského okruhu (Löw a kol. in Hrnčiarová a kol., 2009). Současné využití krajiny je polně – lučně – lesní (Kolejka a kol. in Hrnčiarová a kol., 2009). Lesy pokrývají více než polovinu území Hostýnských vrchů (52.3 %; ÚHUL, 2003) a přirozená druhová skladba je ještě relativně hojná. V současnosti ale převládají jehličnany s 58%: smrk 36%, borovice 15%, modřín 5%, původní jedle 2%. Ze 42% listnáčů roste buk na 20%, dub 12%, habr 5% a ostatní listnaté dřeviny na 5% plochy. Okresem probíhá jižní hranice původního rozšíření jedle (Mackovčin, Jatiová a kol., 2002). Oblast se nachází v Přírodní lesní oblasti Hostýnsko-vsetínské vrchy a Javorníky (ÚHUL, 2003).
5.8. Ochrana přírody Zkoumaná lokalita leží v přírodním parku Hostýnské vrchy (zřízen 1989). Jeho nejcennější části původních porostů, mající převážně charakter pralesů a suťových lesů, patří mezi zvláště chráněná území (7 lesních ZCHÚ) a na jeho území byla stanovena také stejnojmenná ptačí oblast v rámci soustavy NATURA 2000. Na pastvinách a prameništích se vyskytují některé vzácné druhy rostlin, především z čeledi Orchidaceae (např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), kozlík celolistý (Valeriana simplicifolia), tolije bahenní (Parnassia palustris; ZO ČSOP Via Hulín, 2011).
5.9. Charakteristika krajinného typu Území, které se nachází na mapovém listu Základní mapy ČR Bystřice pod Hostýnem 25-32-08, lze zařadit dle převažujícího způsobu využití do dvou krajinných typů - lesního a lesozemědělského (Löw, 2005; viz Obr. 3). Tyto krajinné typy jsou vůdčí charakteristikou sekundární krajinné struktury; přeneseně vyjadřují i intenzitu antropické přeměny přirozených stanovišť (Löw, 2005).
22
Obr. 3 Typy krajiny dle využití (Löw, 2005). Zdroj: CENIA.
5.9.1. Lesozemědělská krajina Z pohledu vnitřní struktury jde o heterogenní, přechodový typ krajiny, charakteristický střídáním lesních a nelesních stanovišť. Najdeme jej především v oblastech zemědělsky méně úrodných nebo abnormálně pestrých. Plochy porostlé dřevinou vegetací zde zaujímají 10 - 70 % území. Nelesní plochy jsou z většiny tvořeny loukami a pastvinami s různou intenzitou hospodářského využití. Poměrně často se zde vyskytují extenzivní, vysokokmenné ovocné sady. Součástí tohoto krajinného typu jsou i drobné vodní plochy, vesnická zástavba a ostatní plochy. Lesozemědělská krajina poskytuje dobré podmínky druhům vázaným na lesní i nelesní stanoviště. Nachází se zde rovněž řada přechodových společenstev - ekotonů. Lesy jsou převážně intenzivně hospodářsky využívány a jejich druhová skladba je zpravidla částečně či zcela pozměněna. Významným refugiem stanovištně původních druhů je, krom zbytků přirozených lesů, rozptýlená vegetace v krajině (Löw, 2005).
23
5.9.2. Lesní krajina Za lesní krajinu považujeme území s více než 70% plošným zastoupením lesních porostů, a to nezávisle na jejich druhovém složení. Zahrnuje biotopy antropogenně méně pozměněné, vzácně až přírodní. Lesy převažují ve výše položených oblastech s horšími podmínkami pro zemědělství; v nižších polohách jsou co do výskytu víceméně omezeny na extrémní stanoviště (podmáčené lokality, skalní výchozy, strmé svahy, atp.). Přirozené lesy se skládají z mozaiky různých lesních typů, utvořených na základě rozmanitých fytogeografických charakteristik. Tyto lesy byly v České republice ze tří čtvrtin přeměněny ve druhově a věkově méně pestré lignikultury; přírodě blízké porosty se zachovaly zejména v extrémnějších podmínkách (Löw, 2005).
24
6. Metodika práce 6.1. Základní popis kombinované metody hodnocení biotopů Natura 2000 - BVM Biotope Valuation Method (BVM) jako metoda oceňování přírody vychází z Hesenské metody (jde o metodu hodnocení území vyvinutou v 80. letech 20. stol. v německém Hesensku), která hodnotí dle ekologických charakteristik bodově a následně peněžně dané typy území. Bodové hodnocení skrze čtyři charakteristiky (zralost, přirozenost, členitost struktur a členitost druhů) vyjadřuje ekologické kvality biotopu a prostřednictvím dalších čtyř stupeň jeho vzácnosti a ohroženosti. Získané body je možné vynásobit průměrnými náklady na obnovení přírodních struktur, a tak získat peněžní hodnotu každého hodnoceného biotopu (Seják a kol., 2003). Česká metoda hodnocení rozlišuje typy biotopů tak, jak byly definovány v systému Natura 2000 s tím, že v kategorii přírodních a přírodě blízkých biotopů bylo jejich vymezení ponecháno (s výjimkou vodních biotopů, jež vyžadovaly rozšíření) a v kategorii přírodě vzdálených a přírodě cizích biotopů bylo rozpracováno podrobněji (namísto původních 14 typů biotopů jich užívá 53). Celkem tedy BVM pracuje se 192 typy biotopů, přičemž pro každý byla vypočítána jeho relativní ekologická bodová hodnota dle výše popsané hesenské metody (Cudlín a kol., 2005). Body byly poté převedeny do peněžního vyjádření; finanční částka připadající na jeden hodnotový bod byla odvozena z porovnání nákladů a ekologických přínosů revitalizačních akcí realizovaných v ČR v rámci krajinotvorných programů v letech 2001 – 2003 (Koukolová, 2010). Při zahrnutí současné míry inflace odpovídá 14,50 Kč / 1 bod hodnocení (Seják, 2010). Tento postup může být ještě doplněn o hodnocení individuální, které umožňuje snížení či navýšení základní bodové hodnoty v případě, že biotop neodpovídá stavu, jež je pro daný typ popsán v Katalogu biotopů (Chytrý, Kučera, Kočí, 2001), či pokud chceme upřesnit hodnotu vymapovaných více antropogenně ovlivněných stanovišť. Korekce je určena koeficientem, jímž se násobí bodová hodnota biotopu. Pro naturové biotopy byl koeficient odvozen z kombinace hodnot reprezentativnosti a zachovalosti (viz Tab. 1). Pro individuální hodnocení antropogenně více ovlivněných biotopů nemáme univerzální kritéria, rozhodující mohou být samostatně nebo v kombinaci 25
například přítomnost a podíl ruderálních, segetálních, přirozených či invazních druhů, přítomnost či absence charakteristických druhů, počet vrstev vegetace, druh provozu nebo intenzita úprav. Pro každý typ přírodě vzdálených a cizích biotopů byly individuálně stanoveny zpravidla 3 - 4 charakteristiky, vystihující podle těchto kritérií bližší stav biotopů a jemu odpovídající hodnotu na škále korekčního koeficientu. Ten umožnil navýšení bodové hodnoty segmentu až na 1,3 násobek. Tab. 1 Hodnoty koeficientů jednotlivých kombinací reprezentativnosti a zachovalosti podle metody Natura 2000 (Zdroj: Cudlín a kol., 2005).
Zachovalost
A B C
A 1,2 1,1 0,75
Reprezentativnost B C 1,1 0,95 1 0,85 0,7 0,65
D 0,75 0,65 0,6
6.2. Terénní mapování biotopů metodou Natura 2000 - BVM Terénní mapování území proběhlo v období od června do září 2012. Výchozími podklady byla mapa typů biotopů, zhotovená dle metodiky mapování Natura 2000 v letech 2001-2005 Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK, 2005), a základní mapa ČR v měřítku 1: 10 000 (mapový list Bystřice pod Hostýnem 25-32-08; získána na základě žádosti z Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního). Pro samotné zakreslení mapy biotopů byla využita aktuální ortofotomapa (CENIA, 2010). Obsažené biotopy spadající do kategorie přírodě blízkých byly respektovány v jejich typovém určení, nicméně často bylo nutno opravit jejich prostorové vymezení; nepřesnosti byly velmi časté. Změnit typ biotopu bylo nutné tam, kde došlo k výraznější proměně charakteru stanoviště, což nastalo zejména u segmentů lesa, který byl vykácen (nejčastěji šlo o změnu typu L5.1 Květnaté bučiny na typ XL5 Paseky, les po výsadbě a denaturalizační výsadby dřevin), nebo například u nově zalesňovaných luk. Rovněž v mozaikách nebyly přírodní a přírodě blízké části co do určení typu měněny, jen plošné procentuální zastoupení bylo případně upraveno. Ve třech případech byly opraveny chyby v zařazení naturových biotopů. Jde o jeden segment, jenž byl při mapování Natura 2000 (AOPK, 2005) určen jako T1.1, ale nachází se na něm Květnatá bučina L5.1, druhovou i věkovou strukturou shodná s bučinami v okolí. Dále pak se jedná 26
o polygon Rákosin eutrofních stojatých vod M1.1, který byl v hodnocení AOPK nepřesně zakreslen, a nakonec o polygon T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd. Ten byl vylišen podél drobného vodního toku mezi lučními společenstvy, které byly v mapování Natury 2000 zařazeny do jednoho typu biotopu T1.3. Poháňkové pastviny. Biotopy v mapách Natury 2000 definované jako přírodě vzdálené a cizí byly podrobněji rozkresleny a zařazeny do kategorií dle BVM (viz Příloha 1), a to jak v mozaikách tak mimo ně. U těchto biotopů byl zároveň zaznamenáván individuální korekční koeficient odpovídající aktuálnímu stavu mapovaného stanoviště. Jeho výše byla stanovena na základě kritérií individuálního hodnocení (viz Seják a kol., 2003).
6.3. Výpočet hodnoty území pomocí BVM a individuálního hodnocení Výsledkem mapování byl soubor typově zařazených segmentů. Každému segmentu byla následně přiřazena bodová hodnota náležející konkrétnímu typu biotopu (viz Příloha 1) a vynásobena jeho plochou (v případě mozaik poměrnou plochou danou procentuálním zastoupením biotopu v mozaice). Takto spočtenou bodovou hodnotu lze už snadno převést na hodnotu peněžní. V našem případě byla pro převod odvozena výše popsaným způsobem cena 14,50 Kč připadající na každý bod hodnocení. Součtem byla získána hodnota celého předmětného území.
6.4. Výpočet hodnoty území na základě mapového podkladu CORINE LC Hodnota studovaného území byla vypočítána také na základě hrubšího mapového podkladu CORINE Land Cover z roku 2006; konkrétně úrovně v měřítku 1: 100 000, která obsahuje 44 tříd krajinného pokryvu, z nichž na území ČR se vyskytuje 28 (CENIA, 2012a). Pro každou z nich byla vypočítána bodová hodnota podle poměrného zastoupení typů biotopů Natura 2000 - BVM v jednotlivých třídách CORINE LC (Burešová, 2009). Mapa CORINE LC byla převzata přímo z Národního geoportálu INSPIRE (CENIA, 2012b). Bodová a peněžní hodnota polygonů, jež se nacházejí na území mapového listu Bystřice pod Hostýnem 25-32-08, byla vypočítána stejným způsobem jako u polygonů podkladu NATURA 2000 - BVM.
27
6.5. Srovnání výsledků hodnocení BVM a CORINE LC v lesní a lesozemědělské krajině Biotopy studovaného území náleží do dvou krajinných typů - lesního a lesozemědělského (dle Löwa, 2005). Výsledné mapy bodových hodnot, jejichž podkladem bylo mapování s rozdílnou velikostí zrna (Natura 2000-BVM a Corine LC), byly vztaženy k těmto krajinným typům a následně srovnány. Do srovnání byly zvlášť také zahrnuty výsledky obsahující individuální hodnocení biotopů.
28
7. Výsledky Výsledky této práce jsou popsány v následujících podkapitolách. Doplňují je přílohy v podobě tabulek s výslednými hodnotami a map, které byly zpracovány s pomocí Digitální geografické databáze ArcČR 500 v programu ArcGIS10.
7.1. Mapa typů biotopů - kombinované mapování Natura 2000 - BVM Na základě kombinovaného mapování Natura 2000 - BVM bylo na území mapového listu ZM 1: 10 000 Bystřice pod Hostýnem 25-32-08 vylišeno celkem 775 krajinných segmentů, přičemž 30 % z nich (240) tvoří mozaiky složené z více biotopů. Zastoupení jednotlivých typů biotopů dle počtu a plochy je zpracováno formou Tab. 2. Plošně jsou nejvíce zastoupeny lesy - téměř 600 ha tvoří Květnaté bučiny (L5.1), přes 400 ha Monokultury stanovištně nepůvodních dřevin (XL3). Srovnatelnou plochu Plocha Bod.hodn. Počet Biotop polygonů biotopu polygonů (ha) [bod/m2] L5.1 593,1 189 36 T1.1 111,2 67 33 L3.3B 54,1 35 33 T3.4D 12,9 21 58 T1.3 9,5 6 45 K3 8,5 13 28 T1.5 3,8 11 26 K2.1 1,4 2 41 T1.10 1,0 2 56 M1.1 0,6 2 53 T4.2 0,6 7 33 L2.2B 0,6 1 39 T3.4B 0,4 3 39 M5 0,2 2 49 M1.7 0,0 1 56 R1.4 0,0 6 53 R1.2 0,0 2 41 Tab. 2 Zastoupení jednotlivých biotopů na mapovém listě ZM Bystřice p. H. 25-32-08 dle počtu a plochy a jejich bodové hodnoty [bod/m2]
Plocha Bod.hodn. Počet Biotop polygonů biotopu polygonů (ha) [bod/m2] XL3 422,5 147 9 XL5 215,5 123 10 XT3 202,0 162 10 XK2 91,4 190 6 XX3.1 44,3 72 14 XK1 22,8 58 13 XL1 21,6 51 18 X5.2 9,1 12 36 XL4 5,9 10 24 XX3.2 5,1 9 13 XT2 1,3 5 25 XM1 1,2 5 25 X4.4 0,9 1 20 XT4 0,7 2 19 X6.1 0,6 1 17 XV2 0,4 3 19 XK4 0,3 2 17 XL2 0,3 3 13 X1.1 0,2 1 19 X4.7 0,2 1 14 X4.5 0,1 1 0 X5.3 0,0 1 0 29
(kolem 200 ha) zaujímají kategorie XL5 (Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin) a XT3 (Intenzivní nebo degradované mezofilní louky), přes 100 ha pak T1.1 (Mezofilní ovsíkové louky). Mezi další rozlohou významné biotopy (nad 10 ha) patří XK2 (Lada s křovinnými porosty a stromy), L3.3B (Karpatské dubohabřiny), XX3.1 (Plošně zastavěné území s minimální vegetací), XK1 (Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice), XL1 (Remízky, aleje a liniové porosty dřevin v krajině) a T3.4D (Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného). Přírodní a přírodě blízké biotopy zaujímají 43 % studovaného území; biotopy antropogenně více ovlivněné a přírodě cizí pak 57 %. Všechny krajinné segmenty jsou zakresleny v mapě typů biotopů (Obr. 4 a 5).
7.2. Mapa tříd krajinného pokryvu - CORINE LC Dle mapy tříd krajinného pokryvu CORINE LC, získané z Národního geoportálu INSPIRE (CENIA, 2012b), se na mapovém listu ZM Bystřice p. H. 25-32-08 nachází 8 z nich. Největší rozlohu zaujímají Smíšené lesy (3.1.3.) - 823 ha, Jehličnaté lesy (3.1.2.) - 266 ha a Převážně zemědělská území s příměsí přirozené vegetace (2.4.3.) - 243 ha. Zbytek území byl zařazen do tříd Listnaté lesy (3.1.1.), Přechodová stádia lesa a křovin (3.2.4.), Louky (2.3.1.), Městská nesouvislá zástavba (1.1.2.) a Komplexní systémy kultur a parcel (2.4.2). Mapa tříd krajinného pokryvu (Obr. 6) byla vypracována dle nejaktuálnější verze mapování CORINE LC v měřítku 1: 100 000 z roku 2006.
Tř.kraj.pokryvu 313 312 243 311 324 231 112 242
Plocha Počet segmentů 8232999,1 8 3478821,7 6 2433773,5 12 1373254,6 2 1252240,6 8 1100127,9 4 564933,5 3 10868,1 1
Bod.hodn. 28,48 26,18 21,51 39,99 23,51 20,79 10,22 14,08
Tab. 3 Zastoupení tříd krajinného pokryvu na mapovém listě ZM Bystřice p. H. 25-32-08 (CORINE LC, 2006).
30
7.3. Hodnota krajiny vypočtená metodou BVM na základě mapového podkladu Natura 2000 - BVM Biotopům, zjištěným na základě provedeného mapování Natura 2000 - BVM, byl dle metodiky BVM přiřazen relevantní počet bodů a dopočítána peněžní hodnota (při ceně 14,50 Kč za jeden bod). Nejhodnotnějším biotopem na daném území jsou Karpatské dubohabřiny (L3.3B) s 58 body/m2, respektive 841 Kč/m2. Pokud zahrneme individuální hodnocení, nejvyšší hodnoty najdeme rovněž u Karpatských dubohabřin 63,8 bodů/m2; respektive 925 Kč /m2. Nejnižší, nulovou hodnotu nesou Plošně zastavěná území s minimální vegetací (XX3.1) a Nepropustné plochy (XX3.2). Průměrná bodová hodnota všech biotopů činí 29,19 bodů/m2; při individuálním hodnocení 27,56 bodů/m2. Následně byly bodové hodnoty vynásobeny plochou, kterou jednotlivé biotopy zaujímají v rámci studovaného mapového listu, a tak byla spočtena bodová i peněžní hodnota celého území - 538 385 876,95 bodů; resp. 7,8 mld. Kč (423,23 Kč/m2). Postup s individuálním hodnocením vykazuje hodnotu 508 262 262,96 bodů; resp. 7,37 mld. Kč (399,55 Kč/m2). Rozdíly mezi BVM a BVM s individuálním hodnocením činí 1,63 bodů/m2 (5,58%) a ve výsledku 0,43 mld., což více méně odpovídá původní hypotéze o tom, že se tyto dva typy hodnocení nebudou významně lišit.
7.4. Hodnota krajiny vypočtená metodou BVM na základě mapového podkladu CORINE LC Z typů krajinného pokryvu dle CORINE LC, které se vyskytují na studovaném území, dosahuje nejvyšší hodnoty typ 3.1.1. Listnaté lesy (39,99 bodů/m2; resp. 579,86 Kč/m2). Průměrná hodnota všech obsažených typů je 26,62 bodů/m2. Převodem těchto hodnot opět na plochu celého území byla získána suma 491 056 764,93 bodů; resp. 7,12 mld. Kč (385,99 Kč/m2).
7.5. Srovnání a analýza map bodových a peněžních hodnot vytvořených na základě mapování s rozdílnou velikostí mapového zrna (Natura 2000 - BVM a CORINE LC) Kombinované mapování Natura 2000 - BVM vychází z mapového zrna o velikosti 50 x 50 m, kdežto CORINE LC se vztahuje k hrubším jednotkám o velikosti 500 x 500 31
m. Na základě mapování s jemnějším rozlišením byla zjištěna průměrná bodová hodnota všech polygonů na mapovém listě 29,19 bodů/m2 a stejným zpracováním dat méně detailního mapování CORINE LC pak 26,62 bodů/m2. Rozdíl tedy činí 2,57 bodu/m2 (8,8 %). Rozdíl mezi mapováním Natura 2000 - BVM s individuálním hodnocením a CORINE LC je menší - pouze 0,94 bodů/m2 (3,4 %). Proměny bodových hodnot v závislosti na druhu mapového podkladu jsou patrné na vytvořených mapách (Obr. 7 - 9). Výsledky jsou shrnuty rovněž v Příloze 2. V souhrnu byla při mapování s menším mapovým zrnem vypočítána celková hodnota území na 7,8 mld. Kč (423,23 Kč/m2); s použitím individuálního hodnocení 7,37 mld. Kč (399,55 Kč/m2). Výsledkem analýzy mapové vrstvy CORINE LC byla hodnota 7,12 mld. Kč (385,99 Kč/m2). Podrobnější mapování Natura 2000 - BVM tedy ve výsledku dochází k sumě o 0,68 mld. Kč (při použití individuálního hodnocení o 0,25 mld. Kč) vyšší než hrubšího mapování CORINE LC.
7.6. Srovnání a analýza map bodových a peněžních hodnot v lesní a lesozemědělské krajině Území mapového listu ZM Bystřice p. H. 25-32-08 náleží z poloviny do krajiny lesního (51 %) a z poloviny lesozemědělského typu (49 %). Hranice rozdělení je patrná na mapě (Obr. 3 a 5). V části lesní najdeme 42 % přírodních a přírodě blízkých biotopů a 58 % antropogenně více ovlivněných. V části lesozemědělské 45 % přírodních a přírodě blízkých biotopů a 55 % antropogenně více ovlivněných. Při rozdělení mapy biotopů Natura 2000 - BVM na tyto dvě oblasti, se hodnoty biotopů v nich téměř neliší - v lesní krajině činí 29,37 bodů/m2; s individuálním hodnocením 28,01 bodů/m2 a v lesozemědělské 29,00 bodů/m2; s individuálním hodnocením 27,08 bodů/m2. Hodnoty segmentů mapového podkladu CORINE LC se v lesní a lesozemědělské oblasti liší o něco více. V lesní části dosahují hodnoty krajiny 27,50 bodů/m2; v lesozemědělské 25,70 bodů/m2. Tyto výsledky jsou tedy srovnatelnější s hodnotami mapování Natura 2000 - BVM s individuálním hodnocením. Avšak rozdíly oproti mapování bez individuálního hodnocení jsou rovněž minimální.
32
Obr. 4 Typy biotopů (Natura 2000 - BVM)
33
Obr. 5 Přírodní, přírodě blízké a více antropicky ovlivněné biotopy v krajině rozdělené na lesní a lesozemědělskou dle Löwa (2005; Zdroj: CENIA.)
34
Obr. 6 Třídy krajinného pokryvu CORINE LC
35
Obr. 7 Bodové hodnoty biotopů (CORINE LC)
Obr. 8 Bodové hodnoty biotopů (Natura 2000 - BVM)
Obr. 9 Bodové hodnoty biotopů (Natura 2000 - BVM s individuálním hodnocením)
36
Obr. 10 Peněžní hodnoty biotopů (CORINE LC)
Obr. 11 Peněžní hodnoty biotopů (Natura 2000 - BVM)
Obr. 12 Peněžní hodnoty biotopů (Natura 2000 - BVM s individuálním hodnocením)
37
8. Diskuze 8.1. Výsledná hodnota krajiny v závislosti na procentuálním zastoupení přírodních, přírodě blízkých a více antropogenně ovlivněných biotopů Na základě výsledků předchozích mapování biotopů metodou BVM na 7 mapových listech Základní mapy České republiky byl sledován rozdíl bodových a peněžních hodnot v souvislosti s použitým mapovým podkladem - Natura 2000 - BVM nebo CORINE LC. Tento rozdíl se projevil v závislosti na míře zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů v rámci daných mapových listů. Natura 2000 - BVM hodnotí antropogenně více ovlivněné biotopy mírně nižší hodnotou než CORINE LC, ale pro kategorie přírodních a přírodě blízkých biotopů má oproti CORINE LC hodnotu výrazně vyšší. Při nižší míře zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů na mapovém listu je pak celková hodnota biodiverzity, vypočtená na základě mapového podkladu CORINE LC, ve srovnání s mapováním Natura 2000 - BVM vyšší. Na druhou stranu při vyšší míře zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů vychází hodnota krajiny vyšší u mapového podkladu Natura 2000 - BVM. V okamžiku, kdy přírodní
Obr. 13 Vliv míry zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů na hodnotu zájmového území (plocha mapových listů je 18,5 km2 ). Podkladem pro výpočet bylo kombinované mapování Natura - BVM a mapový podklad CORINE LC. Bodové hodnoty byly násobeny cenou 12,36 Kč na jeden bod (Zdroj: Seják a kol., 2010).
38
a přírodě blízké biotopy zaujímají přibližně 28 % plochy mapovaného území, jsou hodnoty získané z mapových podkladů s odlišnou velikostí zrna téměř shodné (viz Obr. 13; Seják a kol., 2010). Na mapovém listě ZM Bystřice pod Hostýnem 25-32-08 jsou přírodní a přírodě blízké biotopy zastoupeny ze 43 %. Výsledná hodnota biodiverzity byla spočtena na 423,23 Kč/m2, při zahrnutí individuálního hodnocení 399,55 Kč/m2 a na základě mapového podkladu CORINE LC 385,99 Kč/m2. Tyto hodnoty byly získány tak, že každému hodnotovému bodu byla přiřazena finanční částka v hodnotě 14,50 Kč. Dřívější studie však počítaly s částkou 12,36 Kč na jeden hodnotový bod, jež byla odvozena z porovnání nákladů a ekologických přínosů revitalizačních akcí realizovaných v ČR v rámci krajinotvorných programů v letech 2001 – 2003; (v ceně 14,50 Kč/bod je započítána současná míra inflace). Jestliže výstupy této práce přepočítáme s částkou 12,36 Kč/bod, dostaneme hodnoty 360,77 Kč/m2 pro mapování Natura 2000 - BVM, 340,58 Kč/m2 pro mapování Natura 2000 - BVM s individuálním hodnocením a 329,02 Kč/m2 pro CORINE LC. Dosadíme-li tyto hodnoty do grafu (Obr. 13), je patrné, že výsledky odpovídají pravidlu, jež vyplývá z předchozích studií, že při vyšším než 28 % zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů bude cena biotopů vyšší u mapování s menší velikostí zrna (Natura 2000 - BVM) než u mapování hrubšího (CORINE LC). Rozdíl mezi mapováním Natura 2000 - BVM a CORINE LC činí 37,24 Kč/m2 (8,7 %), mezi Naturou 2000 - BVM s individuálním hodnocením a CORINE LC 13,56 Kč/m2 (3,2 %). Konkrétní srovnání můžeme provést na příkladu mapového listu ZM Špičák 21-4404, kde bylo mapování provedeno v roce 2010 (Koukolová, 2010). Přírodních a přírodě blízké biotopy tam zaujímaly 72,1 % celkové plochy. Výsledek kombinovaného mapování Natura 2000 - BVM činil 480,5 Kč/m2; individuální hodnocení přineslo snížení na 455,5 Kč/m2 a při užití mapového podkladu CORINE LC byla zjištěna hodnota 356,6 Kč/m2. Rozdíl mezi výsledky mapování Natura 2000 - BVM a CORINE LC tedy činil 123,9 Kč/m2 (25,8 %); respektive 98,8 Kč/m2 (20,6 %) při zahrnutí individuálního hodnocení. Shrneme-li to, u mapového listu ZM Bystřice p. H. 25-32-08 vychází při 43 % zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů hodnocení Natura 2000 - BVM v peněžní hodnotě o 8,7 %, resp. 3,2 % vyšší než CORINE LC. U mapového listu ZM 39
Špičák 21-44-04 se 72,1 % přírodních a přírodě blízkých biotopů rozdíl činí 25,8 %, resp. 20, 6 %. Obé výsledky potvrzují, že čím více přírodních a přírodě blízkých biotopů krajiny obsahují, tím více roste význam podrobnějšího hodnocení Natura 2000 BVM, které dokáže zachytit i drobnější cenné segmenty a mozaiky, a tak vystihuje hodnotu biodiverzity přesněji.
Při srovnání hodnoty mapového listu Bystřice pod Hostýnem 25-32-08 a ostatních výše zmíněných (viz Obr. 13) je vidět, že hodnoty příslušné k mapovým podkladům Natura 2000 - BVM i CORINE LC jsou přibližně o 40 - 50 Kč/m2 vyšší, než by předpokládaly křivky grafu. To mohlo být způsobeno mimo jiné značnou členitostí krajiny Hostýnských vrchů, kde se vyskytuje řada mezí s keři (XK2), drobných výsadeb ovocných stromů (XL1) nebo lesních remízků (L3.3B, XL1), z nichž všechny dosahují poměrně vysoké ekologické hodnoty. Významné zastoupení mají také relativně cenné Mezofilní ovsíkové louky (T1.1). Lesní oblasti získávají na hodnotě zejména díky zachovalým Květnatým bučinám (L5.1).
8.2. Vliv typu krajiny dle způsobu využití na výsledky hodnocení biotopů metodou BVM s využitím mapových podkladů natura 2000 - BVM a CORINE LC Předchozí mapování (viz Seják a kol., 2010) ukazují, že vyšší výskyt přírodních a přírodě blízkých biotopů byl zaznamenán v krajinách s vyšším podílem lesa. Na základě toho bylo původně očekáváno, že na mapovaném území budou v lesní a
lesozemědělské
krajině
významné
rozdíly
bodových
hodnot
vzhledem
k pravděpodobně vyššímu zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů v lesní krajině. Tuto hypotézu však není možné jednoznačně potvrdit. Na té části mapového listu, která spadá do lesozemědělského typu krajiny, je zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů oproti předpokladu dokonce vyšší (45,04 %) než v krajině lesní (41,56 %). To mělo s největší pravděpodobností vliv na to, že zjištěné bodové hodnoty v lesní a lesozemědělské krajině se liší jen minimálně v krajině lesní činí 29,37 bodů/m2 a v krajině lesozemědělské 29,00 bodů/m2. Mezi příčiny takto vyrovnaných hodnot můžeme řadit to, že v lesozemědělské krajině jsou na studovaném mapovém listě v rámci přírodě blízkých biotopů hojně zastoupeny Karpatské dubohabřiny (L3.3B), které jsou nejcennějším typem biotopu tohoto 40
mapového listu, a další hodnotné polygony, jako například Květnaté bučiny (L5.1), Mezofilní ovsíkové louky (T1.1) a Širokolisté suché trávníky (T3.4D). Co se týká antropogenně ovlivněných biotopů, jsou v lesozemědělské krajině relativně početné a plošně rozšířené kategorie Extenzivních nebo opuštěných sadů a vinic (XK1) a Lad s křovinnými porosty a stromy (XK2), které mají rovněž poměrně vysokou bodovou hodnotu. U hodnocení BVM s individuálním hodnocením jsou výsledky obdobné. Hodnoty zjištěné na základě mapového podkladu CORINE LC se dle typů krajin rovněž liší jen málo, ale přesto výrazněji než u mapy Natura 2000 - BVM. V lesní krajině činí celková bodová hodnota 27,50 bodů/m2 a v krajině lesozemědělské 25,70 bodů/m2. Rozdíl v hodnotě mezi těmito dvěma krajinnými typy je tedy 1,8 bodů/m2, kdežto u mapového podkladu Natury 2000 - BVM jen 0,37 bodů/m2. V lesní části mají největší zastoupení třídy 3.1.3. Smíšené lesy a 3.1.2. Jehličnaté lesy, dosahující poměrně
vysokých
bodových
hodnot
-
28,48
bodů/m2
a
26,18
bodů/m2.
V lesozemědělské krajině dominuje třída 3.1.3. Smíšené lesy. Ostatní třídy vyskytující se v lesozemědělském krajinném typu mají rovnoměrnější zastoupení než nedominantní třídy v typu lesním, díky čemuž vynikne například vysoká hodnota Listnatých lesů (3.1.1.) - 39,99 bodů/m2.
41
9. Závěr Provedené
hodnocení
vyčíslilo
ekologickou
hodnotu
mapovaného
listu
v Hostýnských vrších o rozloze 18,44 km2 na více než 7 mld. Kč, respektive mapování Natura 2000 - BVM na 7,8 mld. Kč, Natura 2000 - BVM s individuálním hodnocením na 7,37 mld. Kč a CORINE LC na 7,12 mld. Kč. Výsledky předchozích studií poukazují na to, že přesnější hodnoty vzhledem k 43 % zastoupení přírodních a přírodě blízkých biotopů na mapovém listě poskytuje podrobnější mapování Natura 2000 - BVM. Získané hodnoty jsou odrazem ekologických kvalit tamějších biotopů, jejich vzácnosti a ohroženosti; přeneseně též finančních nákladů, které by bylo hypoteticky nutné vynaložit na jejich obnovu. Mezi nejcennější biotopy patří zejména Karpatské dubohabřiny (L3.3B), Širokolisté suché trávníky (T3.4B a T3.4D), Luční a Lesní prameniště bez tvorby pěnovců (R1.2, R1.4), Vlhké pcháčové louky (T1.5), Mezofilní bylinné lemy (T4.2) a Květnaté bučiny (L5.1). Z antropogenně více ovlivněných jsou nejhodnotnější Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice (XK1), Remízky, aleje a liniové porosty dřevin v krajině (XL1) a Lada s křovinnými porosty a stromy (XK2). Společenstva lesní a lesozeměděské krajiny jsou v této krajině téměř stejně hodnotné, pravděpodobně díky její značné mozaikovitosti s četným výskytem křovitých mezí a remízků a fragmentů druhově bohatých luk v lesozemědělské části. Vzhledem k této členitosti (průměrná velikost mapového zrna pro mapový podklad Natura 2000 - BVM je 2,13 ha), se jeví jako vhodnější v této lokalitě užít kombinované mapování Natura 2000 - BVM, jež dokáže lépe než CORINE LC vystihnout hodnotu pestré mozaiky drobných segmentů.
42
10. Použité zdroje AYENSU, E. et al, 1999. International Ecosystem Assessment. Science, 286 (5440). 685 - 686 BÍNOVÁ, L., CULEK, M., 1996. Územně technický podklad nadregionální a regionální územní systém ekologické stability České republiky. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj. BUREŠOVÁ, R. Sekvestrace uhlíku travinnými ekosystémy v různých měřítcích. České Budějovice, 2009. 153 s. Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, zemědělská fakulta. CUDLÍN, P. a kol., 2005. Využití systému Natura 2000 pro hodnocení oceňování biotopů. In Tvář naší země - krajina domova. Dodatky. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2003, s. 127 - 142. ISBN 80-86512-35-5. CULEK, M. Biogeografické členění České republiky I. Praha: ENIGMA, 1996. 347 s. ISBN 80-853-6880-3 CULEK, M. Biogeografické členění České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-860-6482-4. DEMEK, J., MACKOVČIN, P. (eds.) a kol. Hory a nížin: zeměpisný lexikon ČR. Vyd. 2. Brno: AOPK, 2006. ISBN 80-86064-99-9 FORMAN, R. T. T., 1997: Land mosaics : the ecology of landscapes and regions. Cambridge University Press, 1997. 632 s. ISBN 0-521-47980-0 FRANKO, O., a kol. Hydrogeologická mapa ČSSR. Dotisk 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1996. GUTH, J., KUČERA, T., 2005. NATURA 2000 habitat mapping in The Czech Republic: methods and general results. Ekológia, 24, supplement 1, s. 39 - 51 HEJNÝ, S., SLAVÍK, B., 1988. Květena České socialistické republiky 1. Vydání. Praha: Academia. 560 s. CHÁB,J., STRÁNÍK, Z., ELIÁŠ, M., 2007. Geologická mapa České republiky, 1 : 500 000. Praha: Česká geologická služba. CHYTRÝ, M., KUČERA, T., KOČÍ, M. (eds.), 2001. Katalog biotopů České Republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. 304 s. ISBN 80-86064-55-7 KOLEJKA, J. Typy přírodní krajiny, 1:500 000. In HRNČIAROVÁ, T., MACKOVČIN, P., ZVARA, I. et al. Atlas krajiny České republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i, 2009, 332 p. ISBN 978-80-85116-59-5 KOLEJKA, J., ROMPOTL, D., LIPSKÝ, Z. Typy současné krajiny, 1: 500 000. In HRNČIAROVÁ, T., MACKOVČIN, P., ZVARA, I. et al. Atlas krajiny České republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i, 2009, 332 p. ISBN 978-8085116-59-5 KOLEJKA, J., Vodohospodářský potenciál, 1:100 000. In HRNČIAROVÁ, T., MACKOVČIN, P., ZVARA, I. et al. Atlas krajiny České republiky. Praha: Ministerstvo 43
životního prostředí ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i, 2009, 332 p. ISBN 978-80-85116-59-5 KOUKOLOVÁ, M., 2010. Hodnocení biotopů metodou BVM s hlavním zaměřením na lesní ekosystémy ve vybraném území v CHKO Šumava. České Budějovice. 62 s. Bakalářská práce na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. KUDRNOVSKÁ, O., KOUSAL, J., 1971. Výšková členitost reliéfu ČSR. Brno: Geografický ústav ČSAV. LEVIN, S. A. (1992): The problem of pattern and scale in ecology. Ecology 73 (6): 1943-1967. LÖW, J., 2005. Typologie české krajiny. Závěrečná zpráva o realizaci projektu VaV/640/1/03 za rok 2003-2005. Brno: LÖW & spol., s.r.o. LÖW, J. a kol. Typy krajinného rázu, 1:500 000. In HRNČIAROVÁ, T., MACKOVČIN, P., ZVARA, I. et al. Atlas krajiny České republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i, 2009, 332 p. ISBN 978-80-85116-59-5 MACKOVČIN, P., JATIOVÁ, M. a kol. Zlínsko. In. MACKOVČIN, P. a SEDLÁČEK M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II, Zlínsko: 1.vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2002. 374 s. ISBN 80-860-6438-7. MADĚRA, P., ZIMOVÁ, E., 2005: Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Brno: Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol. MARGULISOVÁ, L., 2004. Symbiotická planeta, nový pohled na evoluci. Praha, Academia. ISBN 80-200-1206-0 NEUHÄUSLOVÁ, Z. a kol. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky: textová část. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998. 341 s. ISBN 80-200-0687-7. QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Brno: Studia Geographica, Geografický ústav ČSAV, 1971. 1: 500 000 SEJÁK J. a kol., 2003: Hodnocení a oceňování biotopů České republiky, Český ekologický ústav, MŽP, Praha. 422 s. ISBN 80-85087-54-5 SEJÁK, J. a kol., 2010: Hodnocení funkcí a služeb ekosystémů České republiky, FŽP UJEP, 197 s. TOLASZ,R. a kol. Atlas podnebí Česka. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007., 255 s. ISBN 978-80-8669026-1
Internetové zdroje ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE MMR, 2011. Regionální a nadregionální územní systémy ekologické stability ČR. [mapový prohlížeč]. Cit. 24. 5. 2012. Dostupné z:
44
AOPK, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. Mapa biotopů Natura 2000 (2001-2005) 1: 10 000 [webová mapová služba]. Cit. 24. 5. 2012. Dostupné z: AOPK, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. NATURA 2000. [online]. Cit. 22. 4. 2012. Dostupné z: CENIA, ČESKÁ INFORMAČNÍ AGENTURA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, 2010. Aktuální ortofotomapa 1: 1000 - 1: 7 740 000. Národní geoportál INSPIRE. [webová mapová služba]. Cit. 13. 4. 2012. Dostupné z www: CENIA, ČESKÁ INFORMAČNÍ AGENTURA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, 2012 a. CORINE Land Cover 2006 (2007-2008) [online]. Cit. 22. 4. 2012. Dostupné z: CENIA, ČESKÁ INFORMAČNÍ AGENTURA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, 2012 b. CORINE 2006. Národní geoportál INSPIRE. [webová mapová služba]. Cit. 1. 5. 2012. Dostupné z www: CENIA, ČESKÁ INFORMAČNÍ AGENTURA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, 2012 c. Chráněná území. 1: 10 000. Národní geoportál INSPIRE. [webová mapová služba]. Cit. 2. 5. 2012. Dostupné z www: CENIA, ČESKÁ INFORMAČNÍ AGENTURA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, 2012 d. Potenciální přirozená vegetace. 1: 150 000. Národní geoportál INSPIRE. [webová mapová služba]. Cit. 28. 4. 2012. Dostupné z www: COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES, 1994. CORINE Land Cover [pdf] cit. 8. 4. 2012. Dostupné z: ČERNÝ, M., 2010. Inventarizace krajiny CzechTerra. Koncepce a výstupy projektu. Ministerstvo životního prostředí ČR. 80 s. [pdf] Cit. 7. 5. 2012. Dostupné z ČÚZK, Český úřad zeměměřičský a katastrální 2010. Ortofoto České reubliky - úvod. Geoportál ČÚZK [online]. Cit. 24. 5. 2012. Dostupné z: ČSOP, ČESKOMORAVSKÉ SDRUŽENÍ PRO OCHRANU PŘÍRODY [online]. Cit. 15. 4. 2012. Přírodní park Hostýnské vrchy. Dostupné z: . HRUBAN, R., 2011. Moravské Karpaty. Moravské Karpaty [online]. Cit. 16. 12. 2011. Dostupné z: . ÚHUL, ÚSTAV PRO HOSPODÁŘSKOU ÚPRAVU LESŮ, 2003. Mapa přírodních lesních oblastí. [webová mapová služba]. Cit. 20. 3. 2012. Dostupné z: ZO ČSOP č. 60/14 Via Hulín, 2011. Zvláště chráněná území Zlínského kraje, CHKO Beskydy a CHKO Bílé Karpaty. Přírodní park Hostýnské vrchy [online]. Cit. 23. 3. 2012. Dostupné z www:
45