MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Charakteristika a analýza zemědělství Německa - vybrané okruhy

Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Autorka práce:

Ing. Ivo Zdráhal

Kristýna Tušlová

Brno 2011

1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Charakteristika a analýza zemědělství Německa - vybrané okruhy“ vypracovala samostatně pod vedením Ing. Ivo Zdráhala a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy a vnitřními předpisy Mendlovy univerzity.

V Brně, dne 15. 5. 2012

.......................................... Podpis

2

Poděkování : Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mojí bakalářské práce ing. Ivu Zdráhalovi za ochotu, odborné vedení práce a jeho velkorysosti v odborných radách při vypracování práce.

3

Abstrakt: TUŠLOVÁ K., Charakteristika a analýza zemědělství Německa - vybrané okruhy, bakalářská práce, Brno 2012 Bakalářská práce je zaměřena na charakteristiku a analýzu vybraných kruhů zemědělství Německa. Charakteristika je započnuta v oblasti obecných údajů Německa, kde jsou uvedeny základní rysy státu. Dále se jedná o hodnocení obecných fyzickogeografických podmínek a vhodnosti přírodních podmínek pro zemědělskou výrobu, stručnou historii vývoje Německa a jeho zemědělství, charakteristiku německé ekonomiky, charakteristiku a analýzu zemědělství v Německu, postavení zemědělství v Národním hodspodářství, socio-ekonomickou strukturu, zemědělskou výrobou, cenový vývoj zemědělské produkce, vývoj zahraničního obchodu a zemědělskou politiku. Základní charakteristiky jsou zvoleny pro poznání Německa, které prostřednictvím zvolených analýz zobrazuje své postavení v agrárním sektoru. Ve vybraných částech (zemědělská produkce, rostlinná produkce a cenový vývoj)

je analýza doplněna

komparací (převážně s ČR, F, PL a EU 27) v časovém horizontu patnácti let. Klíčová slova: charakteristika, fyzicko-geografické podmínky, historie, německá ekonomika, analýza zemědělství, postavení zemědělství v Národním hospodářství, socio-ekonomická struktura, zemědělská výroba, cenový vývoj, vývoj zahraničního obchodu, zemědělská politika, komparace, ČR, F, PL a EU 27.

4

Abstract: TUŠLOVÁ K. , Characteristics and analysis of agriculture in Germany - selected topics, Bachelor thesis, Brno 2011

Thesis is focused on the characteristics and the analysis of selected agricultural circles of Germany. Characteristic is započnuta in the field of General information in Germany, where are the essential features of the State. Furthermore, the evaluation of the General, physico-geographical conditions and suitability of the natural conditions for agricultural production, a brief history of the development of Germany and its agriculture, the characteristics of the German economy, the characteristics and the analysis of agriculture in Germany, the position of agriculture in the national hodspodářství, socioeconomic structure of agricultural production, the price development of agricultural production, the development of foreign trade and agricultural policy. The basic characteristics are selected for Germany, which through the selected analysis shows its position in the agricultural sector. In selected parts of the (agricultural production, crop production and price developments) is supplemented by the analysis of komparací (mainly with ČR, F, PL and the EU 27) in term of 15 years.

Key words: characteristic, physico-geographical conditions, history, the German economy, the analysis of agriculture, the position of agriculture in the national economy, socio-economic structure, agricultural production, price developments, the development of foreign trade, agricultural policy, comparison, ČR, F, PL and the EU 27.

5

OBSAH: ÚVOD........................................................................................................................ 8 CÍL A METODIKA PRÁCE................................................................................... 10 TEORETICKÁ VÝCHODISKA............................................................................. 12 3.1 Zemědělství a jeho současná etapa vývoje....................................................... 12 3.2 Zemědělství a jeho postavení v Národním hospodaření .................................. 14 3.3 Specifika zemědělství jako odvětví .................................................................. 15 3.4 Agrární sektor................................................................................................... 16 3.5 Agrární trh ........................................................................................................ 17 3.6 Agrobyznys ...................................................................................................... 20 3.7 Konkurenceschopnost agrárního sektoru ......................................................... 23 3.8 Základní charakteristiky SZP ve státech EU .................................................... 25 4. METODICKÝ PŘÍSTUP K CHARAKTERISTICE .............................................. 28 5. NĚMECKO – ZÁKLADNÍ INFORMACE ............................................................ 30 5.1 Fyzicko-geografické podmínky ....................................................................... 31 5.2 Stručný nástin historického vývoje země ......................................................... 34 5.3 K historickému vývoji německého zemědělství .............................................. 35 5.4 Charakteristika německé ekonomiky ............................................................... 36 6. CHARAKTERISTIKA A ANALÝZA ZEMĚDĚLSTVÍ V NĚMECKU .............. 37 6.1 Postavení zemědělství v rámci Národního hospodářství ................................. 37 6.2 Socio.-ekonomická struktura výrobců ............................................................. 38 6.2.1 Zaměstnanost v zemědělství ...................................................................... 38 6.2.2 Podnikatelská struktura agrárního sektoru .............................................. 40 6.3 Zemědělská výroba .......................................................................................... 43 6.3.1 K nejvýznamnějším rostlinným komoditám............................................... 45 6.3.2 K nejvýznamnějším živočišným komoditám .............................................. 56 6.4 Vývoj cenového prostředí ............................................................................... 65 6.5 Zahraniční agrárně-potravinářský obchod ....................................................... 68 7. POLITIKA V AGRÁRNÍM SEKTORU................................................................ 70 8. DISKUZE A ZÁVĚR .............................................................................................. 73 POUŽITÉ ZKRATKY .................................................................................................... 76 SEZNAM LITERATURY .............................................................................................. 78 OBRÁZKY ..................................................................................................................... 80 GRAFY ........................................................................................................................... 80 TABULKY ..................................................................................................................... 81 PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 82 1. 2. 3.

6

7

1.

ÚVOD

Interpretace počátků zemědělství je velmi složitá, protože se odehrála velmi dávno, v době před existencí písemných a jiných záznamů, které by tyto skutečnosti mohly snadno dokumentovat. Odborníci se proto pokoušejí rekonstruovat logický sled událostí, který je vytvářen na základě fragmentů informací o starobylých zemědělských činnostech a historických environmentálních podmínkách. Bylo velmi důležité definovat zemědělství, aby bylo možné určit jeho počátky. Jednou z prvních definic zemědělství je úmyslná modifikace povrchu Země prostřednictvím pěstování rostlin (plodin) a chovu zvířat, a to s cílem výroby potravy a jiných ekonomických zisků. Z této definice vyplývá, že zemědělství vzniklo tedy v okamžiku, kdy lidé dokázali domestikovat / využít rostliny (plodiny) a zvířata pro své vlastní účely. Procesy globalizace v dnešní době ovlivňují vývoj světové ekonomiky i jednotlivých odvětví a sektorů. Jsou spojeny s řadou kvalitativních změn ve společnosti, kdy velmi rychle narůstá vzájemná závislost jednotlivých subjektů vnitřních i mezinárodních vztahů překračující dimenze systémů a pravidel původně tvořených národními státy. Propojováním jednotlivých zemědělských systémů dochází ke slučování dříve oddělených celků (Bečvářová, 2008). Změny globalizace se neprojevují ve společnosti pouze v ekonomice, politice, sociální a kulturní sféře, ale i v podmínkách vývoje současného zemědělství a celého agrárního sektoru v jeho horizontálních a vertikálních souvislostech. Změny se dotýkají celého segmentu ekonomiky spojeného s výrobou, zpracováním, distribucí a realizací zemědělských produktů a s nimi souvisejících služeb. V daných souvislostech mohou zasahovat i do produkčních a mimoprodukčních vazeb zemědělství (Bečvářová, 2008). Zemědělství je termín popisující produkci potravin a krmiv a nebo i jiných produktů prostřednictvím

cíleného

pěstování rostlin a chovu domestikovaných

zvířat.

V

mimoprodukčních vazbách se zemědělství zároveň s ochranou životního prostředí zaměřuje na rozvoj hospodářské a sociální sítě venkova, změnu klimatu, vodního hospodářství, bioenergetiky a biologické rozmanitosti. Charakteristickým rysem zemědělství je taktéž vázanost na půdu. Půda je živým organismem, který nelze

8

substituovat jiným výrobním faktorem a je aktivní činitel zemědělského výrobního procesu (Bečvářová, 2008). Německo je rozvinutý průmyslový stát s vyspělým zemědělstvím, které tvoří v dané ekonomice necelou dvouprocentní část. V Německu neustále přetrvávají rozdíly mezi oběma částmi sjednoceného Německa, ale i přes to je Německo hospodářsky třetí nejsilnější země světa. Německo je největším světovým dovozcem zemědělských produktů a zároveň má vysokou úroveň vývozu zemědělských produktů. Německo je neopomenutelnou součástí nejen pro státy patřící do EU, ale pro celou Evropu a státy patřící mimo ni. Proto je důležité poznat německé zemědělství a jeho zemědělskou politiku. V současné době se takto záměrné práce ukazují jako užitečné a mohou přinášet některé informace o kontextu vývoje zemědělství v daných regionech, právě v době, kdy jsou velmi často prováděné mezinárodní komparace a hodnocení vývoje agrárních sektorů v rámci státu EU (jako tvůrců zemědělské politiky), až příliš preferují evropské a národní průměry a tak tento kontext a rozmanitost tradičního zemědělství v sobě potlačují, vedou bohužel k častým značně zkresleným představám, někdy až k závěrům, které jsou zavádějící.

9

CÍL A METODIKA PRÁCE

2.

Cílem bakalářské práce je na základě stanovených ukazatelů charakterizovat a analyzovat vybrané aspekty vývoje agrárního sektoru Německa. Tento hlavní cíl byl dále rozdělen do následujících podcílů: 

Zpracování literární rešerše



Analýza dostupných datových zdrojů



Stanovení metodického postupu pro provedení charakteristiky a analýzy zemědělství Německa



Vypracování charakteristik a analýz dle takto připraveného postupu



Shrnutí a formulace závěrů



Příprava faktografické základny, v níž budou uvedeny základní údaje o zemědělství Německa

Metodika práce Prvním krokem při řešení bylo shrnutí základních teoretických východisek s využitím dostupných českých literárních zdrojů vztahujících se k nastínění základních charakteristik zemědělství a jeho etap vývoje, postavení a role zemědělství ve společnosti, jeho vazby s jinými sektory a základní charakteristiky Společné zemědělské politiky, která též významně působí na formování zemědělství. Druhým krokem byla analýza dostupných datových zdrojů a stanovení metodického postupu pro provedení charakteristiky a analýzy zemědělství Německa ve vybraných oblastech. Podrobněji je tato část uvedena v samostatné kapitole číslo 4. Faktografické zdroje tvoří především údaje z německých národních zdrojů a zdrojů pro výživu a zemědělství Organizace spojených národů. Třetím krokem bylo provedení této charakteristiky a analýzy. Charakteristika je započnuta v oblasti obecných údajů Německa, kde jsou uvedeny základní rysy státu. Dále se jedná o hodnocení obecných fyzicko-geografických podmínek a vhodnosti přírodních podmínek pro zemědělskou výrobu, stručný nástin historického vývoje Německa a jeho zemědělství, charakteristiku německé ekonomiky, charakteristiku a analýzu zemědělství v Německu, postavení zemědělství v Národním hospodářství, socio-ekonomickou strukturu, zemědělskou výrobou, cenový vývoj zemědělské

10

produkce, vývoj zahraničního obchodu a zemědělskou politiku. Základní charakteristiky jsou zvoleny pro poznání Německa, které prostřednictvím zvolených analýz zobrazuje své postavení v agrárním sektoru. Ve vybraných částech (zemědělská produkce, rostlinná produkce a cenový vývoj) je analýza doplněna komparací s okolními státy v časovém horizontu patnácti let. V posledním kroku jsou shrnuty poznatky z dílčích částí vlastní práce a formulovány závěry. V empirické části práce bylo využito jak národních datových zdrojů (např. BMELV, Německý zemědělský svaz), tak i mezinárodních organizací (např. FAOSTAT, EUROSTAT). Časově se analýza soustředí převážně na období posledních 15ti let, v dílčích částech je časový záběr rozšířem (pro zachycení dlouhodobějších tendencí) i na delší časový úsek.

11

3.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA

3.1

Zemědělství a jeho současná etapa vývoje

Zemědělská výroba je nemalou součástí tradičního odvětví národního hospodářství. Nejdůležitějším úkolem zemědělství je zajištění dostatečného množství potravy pro obyvatelstvo. V dnešní době zahrnují zemědělské statistiky široké spektrum témat jako jsou zemědělské struktury, využívání zemědělské půdy, výroba, vstupy práce, nabídka a poptávka, ceny a složení příjmů v zemědělství. Vývoje zemědělství se netýkají jen obecné problémy využití omezených přírodních zdrojů, ale ovlivňuje i rozhodování zemědělských výrobců o struktuře a parametrech výroby v konkrétních regionech. Mění se struktura spotřeby a nároky spotřebitelů na kvalitu

a sortiment

potravinářských

výrobků. Zvyšuje

se

zájem

o

původ

zemědělských surovin, použité technologie výroby a zpracování. Zvyšuje se taktéž poptávka po nových úpravách a stále častěji jsou žádané garance zdravotní nezávadnosti (Bečvářová, 2005). Dnešní zemědělství se vyznačuje ve vyspělých státech dominancí poptávky. Nejedná se však o poptávku zaměřenou výhradně na konzumní aspekty života, v současnosti se projevuje i jiný segment společenské poptávky ve vztahu k zemědělství. Dnes se společnost projevuje zvýšenými požadavky týkající se životního prostředí. Sílí tak nutnost užití celé oblasti zemědělských věd, ale i věd zemědělství ovlivňujících, tedy ekonomii, filosofii, sociologii, právo, vědy o řízení, marketing a komunikační vědy (Bečvářová, 2001). Produkční a mimoprodukční využití přírodních zdrojů - historický vývoj se vyznačuje základními etapami vývoje zemědělství z hlediska využití přírodních zdrojů.  První etapa V první řadě mělo zemědělství zajistit dostatek potravin. Byla neomezená dostupnost přírodních zdrojů jako je prostor, půda, voda a vzduch. Růst produkce byl zajišťován převážně extenzivním způsobem hospodaření. Produktivita faktorů v zemědělství rostla

12

díky rozvoji technické a zemědělské vědní disciplíny. Cíl a způsob využívání přírodních zdrojů byl dán společenskou dohodou (Bečvářová, 2005).  Druhá etapa Zemědělská produkce rostla především zásluhou technického rozvoje, který přispěl k intenzifikaci zemědělské výroby. Tato etapa se projevila vyšším stupněm využívání přírodních zdrojů. Ostatní odvětví se rozvíjely hlavně růstem zaměstnanosti a poptávky po potravinách. Stoupající poptávka způsobila zapojení dalších přírodních zdrojů do procesů zemědělské výroby a s rostoucí intenzitou využívání přírodních zdrojů se objevují první negativa ekologické zátěže. Změny v životním prostředí způsobené výrazným technickým rozvojem a rostoucími požadavky na zemědělství si vyžádaly zkoumání jejich důsledků v širších ekonomických a politických souvislostech. K řešení problémů této etapy přispěly společenské vědy (Bečvářová, 2005).  Třetí etapa Třetí etapa ukazuje, že rostoucím vlivem technologických a biologických inovací se zvyšuje množství i pestrost nabídky produktů a služeb, které zemědělský podnik v některých odvětvích již přirozeně přepojovaný se zpracováním surovin může poskytnout. Jednalo se například o cukrovary, lihovary, mlékárny či jatka. Zvyšuje se ekonomická diferenciace podniků a agrární ekonomika zkoumá její příčiny. Netýká se jen produktivity vkladů, ale i diferenciace produktů ve vztahu k úrovni a kombinaci faktorů, včetně dopadu rozdílných produkčních schopností různorodých oblastí. Hledají se systémy komplexního řízení zemědělské výroby, které by uspokojily rostoucí poptávku a nároky spotřebitelů. Řešení se přesouvá z problematiky technologií zemědělské a potravinářské výroby do problematiky zemědělské ekonomiky, managementu a politiky (Bečvářová, 2005).  Čtvrtá etapa Tato etapa charakterizuje současnou etapu vývoje zemědělství. Do popředí se dostávají moderní výrobní technologie, které se přiklánějí k přírodě a zvířatům šetrným způsobem produkce. Zemědělství se snaží zabezpečovat požadavky spotřebitelů z hlediska kvantity a kvality a současně se i snaží aktivně přispívat k zachování a rozvoji udržitelnosti přírodních zdrojů pro následující generace. V této etapě se zároveň zvyšuje vliv konsolidovaných podniků finálních fází zpracování a distribuce, které jsou v

13

bezprostředním kontaktu se spotřebiteli. Rostoucí vliv konsolidovaných podniků vytváří celé řady trhů a vztahů v rámci komoditních řetězců mezi nimi. Zintenzivňuje konkurenci, potravinové hospodářství získává komplexnější charakter. K řešení problémů se snaží přispět společenské vědy, které dávají podněty pro technickotechnologický výzkum (Bečvářová, 2005). IV. etapa

III. etapa

I. etapa

II. etapa

Obr. 1- Produkční a mimoprodukční využití přírodních zdrojů (zdroj: Bečvářová,2005) Křivka na obrázku prochází všemi čtyřmi kvadranty, které vymezují rozhodující limity pro zabezpečení společenských potřeb produkčního i mimoprodukčního využití přírodních zdrojů.

3.2

Zemědělství a jeho postavení v Národním hospodaření

Úloha a postavení zemědělství a celého agrárního sektoru v národním hospodářství je výsledkem dlouhodobého vývoje ekonomiky a celé společnosti. Postupné vyčleňování specializovaných činností doprovázené rozvojem integračních vztahů mezi zemědělstvím a jeho bezprostředním okolím (předcházející a navazující odvětví) představují proces formování relativně samostatné části ekonomiky. Přes výrazné autonomní postavení je agrární sektor celistvou součástí NH (Bečvářová, 2005).

14

3.3

Specifika zemědělství jako odvětví

Zemědělství se vyznačuje řadou zvláštností, které jej odlišují od ostatních odvětví v národním hospodářství. Mezi specifika zemědělství jako hospodářského odvětví, tedy odlišnosti od ostatních odvětví, lze zařadit vliv přírodních podmínek, relativní nemobilitu práce v zemědělství, sociálně-ekonomickou strukturu zemědělských podniků jako základních článků zemědělské výroby, relativně nízkou cenovou pružnost poptávky po potravinách, nízkou cenovou pružnost nabídky zemědělských produktů, a snížení podílu výdajů za potraviny při současném růstu příjmů (Bečvářová, 2001). Zemědělská výroba se v zásadní míře realizuje v těsném sepjetí s přírodou a právě příroda ovlivňuje charakter struktury výroby. Vztah je to však oboustranný, zemědělská výroba zase zpětně ovlivňuje kvalitu životního prostředí. Délka výrobního cyklu se vždy odvíjí od biologického cyklu, to platí, ať už se jedná o rostlinnou či živočišnou výrobu. Zemědělská výroba má také sezónní charakter, což se projevuje zejména nerovnoměrnou potřebou výrobních faktorů během kalendářního roku (Bečvářová, 2001). Trvale udržitelné zemědělství (alternativní transformace) Princip trvale udržitelného zemědělství je především v šetrném využívání zdrojů a ohleduplnosti vůči životnímu prostředí. Jedná se však o celý systém, který musí být při dodržení tohoto principu schopen současně poskytovat zemědělskému obyvatelstvu trvalou a dostatečnou obživu. Kladených požadavků na trvale udržitelné zemědělství (produkce

potravin,

zdroj

pracovních

míst,

ochrana

životního

prostředí,

zachování biodiverzity, šetrné čerpání přírodních zdrojů,…), je příliš mnoho a je velmi obtížné je uspokojit současně. Cock (1999) se domnívá, že trvalá udržitelnost zemědělství je nemyslitelná bez jeho lukrativnosti (výnosnosti): Je-li zemědělství výnosné, farmáři mohou uvažovat v dlouhodobé perspektivě a systém pak může být trvale udržitelný. Jedním z mnoha přístupů, přibližujících se principům trvale udržitelného zemědělství, je tzv. organické zemědělství. Sílící poptávka po produktech organického zemědělství, především ve vyspělých zemích, postupně vytváří pro rozvojové země nové exportní příležitosti (FAO 1999). V zájmu zachování

15

celosvětového bohatství - "public good" - by mělo být trvale udržitelné zemědělství v rozvojových zemích podporováno mezinárodními programy. Významnou roli by zde mohla sehrát Komise pro trvale udržitelný rozvoj (Tomeš, 2000).

3.4

Agrární sektor

Do zemědělského sektoru patří odvětví jako je zemědělská prvovýroba, lesnictví, hospodářství, krmný průmysl, potravinářský obchod a veřejné stravování, dodavatelské odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství (energetika, chemie, specializované strojírenství) a dále služby pro zemědělství a potravinářství (nákup, zásobování, opravárenství,

šlechtitelství,plemenářské

služby,

školství,

aplikovaný

výzkum,

poradenství, apod.). Agrární sektor lze tedy definovat jako široce orientovaný sektor, který je úzce spjat s různorodými odvětvími (Bečvářová 2001, 2005). Faktory ovlivňující nejvíce v dnešní době agrární sektor: - přírodní podstata - důležitá je zde biologická podstata na pěstování plodin a chov živočichů (neexistuje žádná syntetická náhrada půdy, slunečního svitu, takže biologická přeměna energie v rostlinách a živočiších nemůže být jednoduše urychlena nebo standardizována. Pracovní tempo a rozdělení práce se musí podřídit biologickým danostem). Důsledkem je omezení produktivity práce a výše kapitálových investic (Bečvářová, 2007). - společnost, která se snaží o maximalizaci zisků a výnosů - zintenzivnění výroby často nestačí, proto je často snaha o zvětšení osevní plochy. Půda je však fixovaný a omezený zdroj, jehož využívání je významně ovlivněno sociálními a jinými místními podmínkami, proto zemědělci často nemohou pružně přizpůsobovat velikost výroby rychle se měnící poptávce (Bečvářová, 2007). V agrárním sektoru lze nalézt i rozmanitou socioekonomickou strukturu výrobců, kdy část z nich stále vyrábí pro vlastní spotřebu, ale vedle toho existují i ziskově motivované podniky, které jsou typické v jiných odvětvích národního hospodářství. Průměrná velikost farmy zemědělského podniku se pak může významně odlišovat u tržního a subsistenčního zemědělství:

16

- V tržním zemědělství jsou farmy obecně větší. Důsledkem je vyšší mechanizace, chemizace, apod., - V subsistenčním zemědělství pak obecně převládají farmy výrazně menší (malá pole, spíše jen jednotlivé pozemky patřící rodinám / rolníkům).

Obr. 2 - Celkové příjmy zemědělského podniku (zdroj: Boháčková - přednáška)

3.5

Agrární trh

Trh lze obecně definovat jako „mechanismus, jehož prostřednictvím se kupující a prodávající střetávají, aby určili cenu zboží a množství, jež se nakoupí a prodá“. (Samuelson a Nordhaus, 2007) Trh je nejdokonalejší dosud poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje. Základní podmínkou fungování trhu je dokonalá konkurence. Dokonalá konkurence na trhu vzniká tehdy, když zde působí dostatečný počet firem, z nichž žádná není tak velká, aby mohla ovlivnit tržní cenu. Je v podstatě abstrakcí ekonomické teorie, která v reálném světě v čisté podobě neexistuje. Je to dokonalý stav, jehož základním předpokladem jsou naprosto rovné podmínky pro všechny účastníky (Peštová, Rotport 1994) Agrární (zemědělsko-potravinářský) trh v širším pojetí představuje směnu výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizaci, financování

17

a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků a poskytování marketingových služeb (Bečvářová, 2001). V agrobyznysu se rozlišují 4 základní typy trhů, které jsou charakteristické svými vlastnosti. Každý typ trhu se liší ve své charakteristice jak lze vidět v následném zobrazení. Naturální vztah Jde o vztah, kdy je výrobce současně spotřebitelem. Tento vztah je na současném stupni rozvoje agrárního sektoru netypický, ale můžeme ho najít například u výroby a spotřeby vajíček nebo ovoce a zeleniny. Zhruba třetina spotřeby těchto komodit je zajišťována vlastní produkcí výrobce (Bečvářová, 2005). Trh zemědělských výrobků Výrobci prodávají zemědělské komodity zpracovatelským podnikům, nákupním organizacím nebo individuálním zprostředkovatelům, kteří se stávají prodávajícími subjekty mezi sebou nebo vůči zpracovatelským organizacím. Takto je obchodována převážná část komoditní struktury zemědělských produktů (Bečvářová, 2005). Surovino-potravinářský trh Zemědělští výrobci prodávají zemědělské suroviny v různém stupni předzpracování, Tyto suroviny jsou nakupovány spotřebiteli, kteří si tyto suroviny dále upravují do potravinářských výrobků. Pro tuto vazbu je charakteristický krátký distribuční kanál pro místní trh, respektive prodej přímo ve výrobním podniku. Lze jej realizovat i tzv. sklizním prodejem, kdy si spotřebitel sám sklízí potřebné komodity přímo na farmě. Typickými komoditami jsou ovoce, zelenina, brambory a vejce. V omezené míře i maso a mléko (Bečvářová, 2005). Trh potravinářských výrobků Potravinářské podniky prodávají přímo spotřebitelům nebo z větší části obchodním podnikům, které provádějí následný prodej potravinářské produkce (Bečvářová, 2005).

18

Zemědělství a jeho výrobní i nevýrobní úloha má řadu zvláštností. Je významně determinována biologicky reprodukčním cyklem a zpravidla se uskutečňuje v bezprostředním spojení s přírodou. Biologický charakter výroby je charakteristický odlišnou délkou výrobního cyklu, který závisí na délce biologického cyklu. Specifika poptávky v zemědělství Celková poptávka je obecně vyjádřena množstvím zboží a služeb, které si kupující při daných cenách chtějí zakoupit. Vývoj poptávky závisí především na ceně zboží, na nákupních fondech a času (Peštová a Rotport,1994). Specifika nabídky v zemědělství Celková nabídka je obecně vyjádřena jako množství zboží nabízené na trhu (Peštová a Rotport,1994). Utváření tržní rovnováhy na agrárním trhu Tržní nerovnováha je opakem tržní rovnováhy, tedy nesoulad mezi nabídkou a poptávkou. Tržní rovnováha se projevuje (Bečvářová, 2001): V čase - poptávka je rozložena rovnoměrně, nabídka je naopak nerovnoměrná. Pro vytvoření tržní rovnováhy se z hlediska času mění i tržní cena, což znamená, že po sklizni jsou ceny nižší a později dochází k jejich vzestupu. Vznikají tak podněty ke skladování, konzervování, apod. V místě - poptávka je koncentrovaná do velkých spotřebitelských center, nabídka je rozložena plošně. Pro vytvoření tržní rovnováhy jsou rozdílné ceny z hlediska místa. Vznikají podněty pro přepravu zemědělské produkce. Přizpůsobení tržních cen a tržního množství na trhu v čase probíhá s různými zpožděními. Toto zpoždění se může projevit v cyklickém chování cen, například při nedostatku určitých zemědělských komodit ceny vzrostou. Tento růst cen podnítí zemědělce, aby začali pěstovat tuto zemědělskou komoditu, a tím zvětšili produkci. V následujícím roce se ceny těchto komodit sníží v důsledku jejich vysoké produkce. Dle Bečvářové (2001) se „tato pesimistická a optimistická cenová očekávání a doprovodné změny v produkci projeví v cyklických změnách cen, které vypadají jako pavučina znázorněna v nabídkově-poptávkovém grafu.“

19

3.6

Agrobyznys

V klasickém pojetí dle ( Davis a Goldberg, 1957) je agrobyznys definován jako souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě, to znamená výrobní činnosti na farmě, a dále skladování, zpracování, dopravu a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených. Odvětví patřící do agrobyznysu (Bečvářová, 2005) 1. zemědělská prvovýroba, lesnictví, vodní hospodářství 2. potravinářský průmysl 3. krmivářský průmysl 4. služby

pro

zemědělství

a

potravinářský

průmysl

(nákup,

zásobování,opravárenství,šlechtitelství a semenářství, plemenářství, služby, výzkum, poradenství atd.) = Agrárně potravinářský komplex 5. dodavatelská odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika atd.) = Agrárně průmyslový komplex 6. potravinářský obchod a veřejné stravování = Agrobyznys Princip agrobyznysu znamená vymezení a charakteristiku činností a vzájemných vazeb spojených se zemědělskou výrobou nejen uvnitř podniku, ale i vazeb s předcházejícími a navazujícími subjekty a činnostmi typickými pro transformaci (zpracování) zemědělských produktů.

20

Základní struktura agrobyznysu

věda a výzkum

Velkoobchod pro vl.distribuci

Biologické výstupy Obch.místa zemědělské podniky

Zpracovatelé II. fáze

Potrav.služby

Nákupci zem.prod.

Spotřebitelé Zákazníci

Velkoobch. distribuce ost.odběratelé

Zpracovatelé I.fáze PP

Obr. 3 - Základní struktura agrobyznysu (zdroj: Bečvářová, 2005) Faktory rozhodující o dalším vývoji agrobyznysu Analýzy vývoje světového potravinového hospodářství zejména od devadesátých let minulého století signalizují výrazné změny, které se promítají ve všech článcích agrobyznysu od orientace výzkumu a vývoje z hlediska očekávaných přínosů ve výrobě i zabezpečení vstupů do zemědělství přes vlastní zemědělskou výrobu, zpracování produktů až po distribuci a prodej potravin (Bečvářová, 2005). Zemědělství musí reagovat na změny, které byly vyvolány v průběhu předchozích období a musí se přizpůsobit novému prostředí, hledat propojení s těmito články komoditních vertikál a stále více koordinovat výrobní zaměření podniků s ohledem na možnosti odbytu. Vývoj vnitřního i vnějšího ekonomického a společenského prostředí se promítá logicky do dalšího procesu změn v celém agrobyznysu.

21

Dunne (1999) identifikuje tři rozhodující faktory, které budou ovlivňovat další vývoj agrobyznysu, a to : - globalizaci trhů - se projevuje v liberalizaci světového obchodu prostřednictvím snižování tarifů a netarifních bariér, kterými se jednotlivé země snaží chránit své domácí trhy a výrobce před světovou konkurencí. Základním dokumentem z hlediska liberalizace obchodu byla Všeobecná dohoda o clech a obchodu (Generel Agreement on Tariffs and Trade - GATT). Přesto, že tato dohoda výrazně přispěla k liberalizaci světového obchodu ve většině odvětví

resp. sektorů, liberalizace trhů v agrárním

sektoru naráží na řadu problémů především proto, že zemědělské produkty, potraviny a výroba dalších produktů zemědělského původu jsou považovány za strategickou součást potravinové a národní bezpečnosti jednotlivých zemí (Bečvářová, 2005). - rychlý rozvoj technologií - pokrok v oblasti biotechnologií a komunikací, který zásadním způsobem mění výroby, stejně jako zpracování, distribuci a spotřebu produktů zemědělského původu (Bečvářová, 2005). - rostoucí zájem a angažovanost lidí na tom, jaké potraviny a jakým způsobem se vyrábí - očekává se, že další změny v demografické struktuře, příjmovém i sociálním postavení obyvatelstva a s tím související změny životního stylu budou dále měnit charakter poptávky po potravinách a dalších produktech zemědělského původu.Poroste uvědomění, aktivní angažovanost a nároky spotřebitelů obyvatelstva z hlediska péče o zdraví v širších souvislostech včetně ochrany životního prostředí ( Bečvářová, 2005).

22

Konkurenceschopnost agrárního sektoru

3.7

Faktorů ovlivňujících konkurenceschopnost agrárního sektoru dané země je celá řada, pro jejich klasifikaci, lze použít práci Gragy (Grega. 2004). Klasifikace faktorů vývoje konkurenceschopnosti zemědělství 1. Vnitřní faktory a podmínky - faktory působící v rámci sektoru zemědělství: 

faktory určující technicko-ekonomickou úroveň zemědělství: - produktivita základních výrobních vstupů, tj. produktivita práce, produktivita materiálních vstupů a produktivita půdy v jejichž úrovni se projevuje zejména vliv: úrovně řízení, přírodních podmínek zemědělství, - technická stránka kvality produkce, determinovaná: vlastnostmi použité základní suroviny, důsledností výrobních postupů, spolehlivostí řízení jakosti a kontrolních postupů v rámci podniku, efektivnosti balících materiálů a dopravních, resp. distribučních zařízení, působících na udržení jakostních norem po dobu běžného skladovatelnosti výrobků, - rozsah produkce,



adaptabilita tržním podmínkám, determinovaná především: - optimalizací struktury výrobních vstupů a nákladů, - velikostí podniku a formou podnikání, - optimalizací komoditní struktury a příjmů, kde se projevuje zejména vliv: cílů podniku, řízení marketingu, odbytové aktivity.

23

2. Vnější faktory: 

vlivy vyplývající z celkové úrovně a rozvinutosti národní ekonomiky, mezi nimi zejména: - dostupnost, kvalita a cena výrobních vstupů, technologií, služeb, inovací, - úroveň distribuce příjmů obyvatelstva, ovlivňující poptávku po potravinách, - vliv měnového kurzu na zahraniční obchod se zemědělskými

a

potravinářskými komoditami, 

vlivy vyplývající z postavení zemědělství v rámci národní ekonomiky,



tržní struktura zemědělsko-potravinářského sektoru, determinovaná především: - rozsahem výrobkové diferenciace, - počtem nakupujících a prodávajících, operujících v tomto sektoru a jejich relativní velikost, - velikostí bariér vstupu od odvětví a bariér výstupu z odvětví, - tím, zda je produkce předmětem výhod z rozsahu, - stupněm vertikální integrace a diverzifikace, - charakterem konkurenčního prostředí a postavením zemědělských výrobců v potravinových vertikálech,



formování ekonomického prostředí zemědělství nástroji zemědělské politiky: - všeobecnými nástroji a opatřeními hospodářské politiky, - nástroji a opatřeními zemědělské politiky.

24

3.8

Základní charakteristiky SZP ve státech EU

Společná zemědělská politika (SZP) představuje soubor ekonomických rozhodnutí a na ně navazujících ekonomických nástrojů a opatření, pomocí nichž vlády a ostatní kompetentní instituce ovlivňující makroekonomickou a mikroekonomickou oblast národního hospodářství. SZP je významnou součástí hospodářské politiky Evropské unie a také je jednou z nejstarších a nejrozsáhlejších politik (Jedlička, 2004). Cílem bylo zajištění přijatelných cen potravin pro evropské spotřebitele, dostatečné příjmy pro zemědělce a stabilita určité životní úrovně ve venkovských regionech. Dalšími cíli v posledních letech jsou ochrana životního prostředí, udržitelné způsoby hospodaření, bezpečnost potravin a výživy, sociální péče, komplexní přístup k rozvoji venkova a obnovitelné zdroje energie (Jedlička, 2004). Pro volbu koncepce zemědělské politiky po druhé světové válce bylo však stěžejní řešení nedostatku potravin v celé Evropě. V této fázi bylo nejdůležitějším cílem zajistit soběstačnost ve výrobě zemědělských výrobků a potravin. Začlenění zemědělství do agendy společného trhu znamenalo volný pohyb zemědělských výrobků, odbourání hraničních kontrol, celní ochrany a zavedení společných pravidel pro obchodování se třetími zeměmi. V tomto smyslu se stala SZP jedním z nosných prvků Římských smluv (1957). Formování SZP se odehrávalo v době, kdy zaměstnanost v zemědělství činila přibližně 20 % a podíl sektoru na HDP asi 15 %. SZP je jedna z nejstarších evropských komunitárních politik, která je nucena reagovat na měnící se vnitřní i vnější ekonomické a společenské prostředí (www.europa.eu). V době vzniku Společné zemědělské politiky byla v Německu, ve srovnání s dalšími státy Evropy, nejvyšší úroveň cenové podpory, a Německo bylo i největším dovozcem zemědělských produktů a potravin. Německým zájmem byl zejména volný pohyb průmyslového zboží, výhodný pro obnovující se produkční potenciál země a tak Německo, spolu s Francií, bylo iniciátorem a významným aktér vznikajícího společenství. Německo při vzniku SZP trvalo na zavedení bezpečnostní sítě pro své zemědělce. Tento záměr byl prosazen a realizován zavedením garantovaných cen pro hlavní zemědělské komodity (Bečvářová, 2007).

25

V osmdesátých letech bylo charakteristickým rysem zemědělství států tehdejšího Společenství prohlubování rozporů v obchodní sféře a rostoucí výdaje na zemědělskou politiku. Oproti osmdesátým letům jsou pak devadesátá léta charakterizována jako období zásadních reforem původní koncepce společné zemědělské politiky. V roce 1992 byla přijata reforma SZP (Mac Sharryho reforma). V pozdějších letech následovala další reforma, zpracovaná v rámci přípravy Berlínské dohody v roce 1998, která se stala součástí opatření k růstu efektivnosti činnosti evropských společenství jako Agenda 2000. V roce 2002 nastala Fischerova reforma. Rok 2002 znamenal pro další vývoj SZP jeden z důležitých mezníků. Na podzim roku 2002 schválil Bruselský summit EU francouzsko-německý návrh stabilizace zemědělského rozpočtu rozšířené EU. Dále bylo na summitu v Kodani na podzim 2002 dosaženo dohody o podmínkách rozšíření EU o 10 nových členů mezi které patřila i ČR (Bečvářová 2001; www.europa.eu). Společná zemědělská politika je patrně nejvíce kontroverzní aktivitou bruselské exekutivy. Její „problematičnost“ se v souvislosti s rozšířením Evropské unie o 10 nových států dostala znovu do popředí pozornosti. Evropské zemědělství jak se již prokázalo z dosavadních údajů nefunguje skutečně efektivním způsobem. Náklady na udržování celého systému dosahují astronomických cifer. Společná zemědělská politika (SZP) tvoří největší část evropského rozpočtu (Bečvářová, 2007; Jedlička, 2004). Mezi hlavní zásady nové SZP patří zejména rozvoj venkova, který je financován Evropským rozpočtem, národními a regionálními rozpočty členské země a prostřednictvím prostředků příjemce podpory (Jedlička, 2004). Rozvoj venkova patří do priorit EU. Podpory v I. pilíři byly omezeny a opatření v II. pilíři byla zvýšena. V roce 2007 vstoupil v platnost Evropský zemědělský fond na rozvoj venkova (Bečvářová, 2008). Opatření rozvoje venkova v rámci legislativy EU, využívají členské státy podle znalosti a priorit řešení problémů daného území. Jednotlivá opatření venkovského rozvoje jsou členským státem sestavena do programů rozvoje venkova a mají různé poměry spolufinancování (Bečvářová, 2007).

26

Obr. 4 - Strategie EU v rozvoji venkova (zdroj: Bečvářová, 2008) Programy venkovského rozvoje: Program rozvoje venkova, který zajišťuje působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, blíže specifikuje v souladu s nařízením Rady (ES) 1698/2005 čl. 15 strategie v jednotlivých osách stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova do prováděcí úrovně a zajišťuje tak jeho efektivní realizaci (www.europa.eu). Politika v oblasti rozvoje venkova se zaměřuje na zvýšení konkurenceschopnosti v zemědělství a lesnictví, zlepšování životního prostředí a krajiny, zlepšení kvality života na venkovských oblastech a povzbuzení diverzifikace hospodářství na venkově. Každý členský stát definuje svůj Národní rozvojový plán (NRP) popisující hlavní rozvojové problémy země. Jelikož nemusí vždy platit, že priority rozvoje státu odpovídají i prioritám politiky HSS dohodnutým všemi členskými státy EU na nadnárodní úrovni, musí se najít společný průnik NRP a SOZS (www.europa.eu).

27

METODICKÝ PŘÍSTUP K CHARAKTERISTICE

4.

Pro účely bakalářské práce byly využity především datové zdroje: 

Spolkové ministerstvo pro výživu , zemědělství a ochranu spotřebitelů http://www.bmelv.bund.de/



Spolkový statistický úřad - https://www.destatis.de/



ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ pro výživu a zemědělství http://faostat.fao.org/



Německý zemědělský svaz - http://www.bauernverband.de/



Zprávy o situaci v zemědělství - http://situationsbericht.de/



Evropská unie - http://www.europa.eu/



Zemědělství a zemědělsko-potravinářský sektor Canada - www.ats.agr.gc.ca/



EUROPEAN COMMISSION - http://epp.eurostat.ec.europa.eu



Oficiální portál pro podnikání a export - http://www.businessinfo.cz/cz/



Portál orientovaný na ekonomiku světa - http://www.economywatch.com/



Portál orientovaný na světové makroukazatele - http://www.finance.cz



Zdroje z německé ambasády sídlící v Praze - pověřená osoba Katrin Bock



Mapy Německa - http://www.mapy.cz/, http://www.lib.utexas.edu/

Na stránkách statistického úřadu Německa se nacházejí informace o hospodaření, základní statistické informace a ekonomické údaje země. Na stránkách německého zemědělského svazu, zprávách o situaci zemědělství a stránkách EU se nacházejí různorodé informace o chodu země, a to především v oblasti politiky a zemědělství. Informace o rostlinné a živočišné produkci nalezneme především na stránkách Organizace spojených národů. Na těchto stránkách jsou velmi podrobně specifikovány hospodářská zvířata a jejich produkce spojená s výnosností. Taktéž jsou zde srozumitelně vypsány údaje o rostlinné výrobě (produkce, výnosnost, možnost komparace s jinými zeměmi, atd.). Mapy s potřebnými charakteristikami nalezneme na stránkách zaměřujících se na německé mapy. Zbylé datové zdroje jsou využity především na doplnění informací v tématech.

28

Na základě stanoveného cíle byla charakteristika vývoje agrárního sektoru Německa provedena s použitím následujících ukazatelů: - Německo- základní informace - fyzicko-geografické podmínky (zeměpisná členitost, klimatické poměry, rozložení celkové výměry půdy (rozloha/obyv.) a rozčlenění půdy dle užití) - stručný nástin historického vývoje země - k historickému vývoji německého zemědělství - charakteristika německé ekonomiky - charakteristika a analýza zemědělství v Německu - postavení zemědělství v Národním hospodářství  podíl zemědělství na HDP  oceněná hrubá zemědělská produkce - soc. ekonomická struktura  zaměstnanost v zemědělství  podnikatelská struktura agrárního sektoru (velikostní třídy farem, podniky dle druhu činnosti) - zemědělská výroba  Struktura rostlinné výroby  k nejvýznamnějším rostlinným komoditám  k nejvýznamnějším živočišným komoditám - vývoj cenového prostředí (komparace vývoje cen DE a ČR) - zahraniční obchod (dovoz, vývoz, saldo) - politika v agrárním sektoru

29

5.

NĚMECKO – ZÁKLADNÍ INFORMACE

Oficiální název: Spolková republika Německo (Bundesrepublik deutschland) Rozdělení Spolkové republiky Německa: 16 spolkových zemí (viz. obr.1) Hlavní město: Berlín (3 392 425 obyvatel) Rozloha: 357 020,22 km2 Nejvyšší hora: Zugspitze (2963 m) Nejdelší řeka: Rýn (1326 km) Podnebí: mírné klima Počet obyvatel: 82 422 299 (nejlidnatější stát Evropské unie) -městské obyvatelstvo: 73.6% -mimoměstské obyvatelstvo: 26.4% Hustota zalidnění: 233.8 obyvatel na km2 Úřední jazyk: němčina; lokálně: dánština, fríština a lužická srbština Hlava státu: Christian Wulff Měna: 1 Euro (€) - (nahrazeno za Německou marku v roce 2002)

Obr. 5 - Rozčlenění Spolkové republiky Německa (zdroje: www.lib.utexas.edu) Německo je v současné době federativní demokratickou parlamentní republikou, kterou tvoří šestnáct spolkových zemí. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament, složený ze Spolkového sněmu a Spolkové rady. Parlamentní systém Německa byl

30

zakotven v ústavě z roku 1949. Výkonnou moc má kancléř, vůdce nejsilnější politické strany, jmenovaný spolkovým sněmem (Bundestag). Oficiálním názvem pro Německou republiku je spolková republika Německo. Členství v mezinárodních organizacích Německo má členství v několika společenstvech, kterými jsou OSN, EHS, NATO, EU, G8, CE, OBSE, OECD. Území Německa spadá i do tzv. Schengenského prostoru. Smluvními státy jsou převážně země Evropské unie, ale i některé nečlenské země EU.

5.1

Fyzicko-geografické podmínky

Obr. 6 - Mapa Německa (zdroj: www.mapy.cz) Poloha státu a jeho zeměpisná členitost Spolková republika Německo leží ve středu Evropy a má velmi příznivou geografickou polohu. Stát sousedí s devíti státy mezi které patří Dánsko, Polsko, Česko, Rakousko, Švýcarsko,

Francie,

Belgie,

Nizozemí

a

Lucembursko.

Územím

procházejí

nejdůležitější komunikační osy spojující severní a jižní, západní a východní Evropu. Německo lze členit do čtyř velkých geografických oblastí: Severoněmecká nížina, široké pásmo Středoněmecké vysočiny, Bavorská plošina a úzký lem výběžků Alp podél rakouských hranic.

31

Na severu při Severním a Baltském moři se táhne rozlehlá Severoněmecká nížina. Oblast je odvodněna řadou velkých řek, které ústí do Severního a Baltského moře. Široká říční údolí a severní část nížiny jsou úrodná. Směrem na jih se nacházejí písčitá vřesoviště, bažiny a lesy. Dále je opět na jihu úrodná zemědělská půda s bohatými ložisky nerostů a uhlí (Porúří- povodí řeky Ruhr). Středem Německa prochází pás Středoněmecké vysočiny až 400 km široký. Je to oblast náhorních rovin a pohoří. Patří sem Porýnská břidličná vrchovina a jednotlivé hřbety jako Harc a Durynský les. Na jihovýchodě zasahují na německé území okraje Českého masivu – Krušné hory a Šumava. Nejvyšší horou v této oblasti je Grosser Arber (1457 m). Zcela na jihu se zvedá vápencové pohoří Alp. V Bavorských Alpách na hranicích s Tyrolskými Alpami leží nejvyšší hora Německa Zugspitze (2962 m) Na jihozápadě podél francouzských hranic se nachází pohoří Schwarzwald s horou Feldberg (1492 m). Toto pojmenování vzniklo od tmavého zbarvení jehličnatých lesů, kterými jsou porostlé horské svahy. Jižní část Schwarzwaldu má žulové podloží. Východně od Schwarzwaldu a jižně od Středoněmecká vysočina je jedna z nejúrodnějších oblastí Německa (www.bmelv.de; www.czp.cuni.cz). Klimatické poměry Německo leží v oblasti západoevropského mírného a vlhkého podnebí s projevujícími se vlivy kontinentálního podnebí následkem větší vzdálenosti. Rozložení celkové výměry půdy v Německu Výjimkou EU27 (rozloha 4 325 248 km2, zalidnění 499 695 000) má Německo s posuzovaných států nejčetnější rozlohu (357 022 km2) i počet obyvatel (82 422 299). Druhým nejlidnatějším (37 810 793) a rozlohou rozsáhlým (312 685 km2) státem je Polsko. Rozloha Rakouska (83 858 km2) je velmi podobná s rozlohou České Republiky (78 868 km2), avšak Česká Republika má vyšší počet obyvatel ( 10 532 770) než- li Rakousko (8 375 290).

32

Graf 1 - Komparace rozlohy států (osob/km2, pro rok 2010), (zdroj: www.destatis.de) Německo ČR Polsko EU27 Rakousko 0

50

100

150

200

250

osob/km2

Z celkového území Německa (35,7 mil. ha) připadá v současné době kolem 52,3 % na užitnou zemědělskou půdu, 30,1% rozlohy území státu připadá na lesy, pouhých 6,9% plochy bylo vyměřeno jako stavební plocha, 1,1% rekreační oblast, 5% pěší zóna, vodní plocha 2,4% a ostatní plocha 2,1%.

Dlouhodobou tendencí je postupná redukce

zemědělských ploch. Rozloha se během několika let zmenšila o více než 10 %. Z hlediska dlouhodobého vývoje je patrné trvalé snižování rozměru zemědělské půdy, především v důsledku rostoucí urbanizace území. Sjednocení západního a východního Německa představovalo nárůst zemědělské půdy přibližně o jedno třetinu. Podrobný přehled o vývoji zemědělské půdy (orné půdy TTP a TK) nalezneme v podkapitole 6.3. Graf 2 - Využití celkové rozlohy v Německu dle typu půdy (zdroj: www.bmelv.de) 25000 stavební plocha

20000

pěší zóna zemědělaká půda

10000

lesy 5000

vodní plocha ostatní plocha

33

2010

2009

2008

2004

2000

1996

1989

1985

0 1981

v tis. ha

rekreační oblast 15000

Graf 3 - Podíl zemědělské půdy na celkové rozleze ve vybraných členských státech EU (zdroj: www.bmelv.de) 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 2003 Polsko

2007 Německo

ČR

Rakousko

Ve srovnání s vybranými středoevropskými státy, mělo Německo v roce 2003 nejvyšší podíl zemědělské půdy z celkové rozlohy těchto státu. V roce 2007 podíl zemědělské půdy v Německu je téměř neměnný, avšak v Polsku podíl zemědělské půdy vzrostl na 49,5%. Je patrné, že pokles podílu zemědělské půdy, je s vyjímkou Polska typickým jevem ve všech sledovaných státech.

5.2

Stručný nástin historického vývoje země

V roce 888 byla říše rozdělena a na území Německa vznikla říše Východofrancká. Začátkem 10. století se i tato říše rozpadá na vévodství (Sasko, Bavorsko, Švábsko, Franky a Lotrinsko). Roku 919 přechází koruna na Jindřicha I. který se stal prvním králem Německa. Jeho syn Otto I. se stal následně zakladatelem Svaté říše římské, jejíž součástí bylo Německo, Burgundsko a Itálie. Roku 1254 vznikají samostatné feudální celky (knížectví, hrabství a říšská města). V. Roku 1555 byl uzavřen augšpurský náboženský mír, kterým bylo povoleno luteránství. Protestantské hnutí inspirovalo rolníky a městskou chudinu a vyvolalo sociální bouře známé pod názvem Německá selská válka (1524-26). V roce 1618 za vlády Ferdinanda II. vzniká třicetiletá válka. Během 30 let se počet obyvatelstva na území Německa snížil z původních 21 milionů na 13,5 milionu. V roce 1834 byla utvořena německá celní unie, kterou vznikl jednotný vnitřní trh. Pruský kancléř Otto von Bismark roku 1871 vyhlásil Německé císařství. Německo se brzy stalo průmyslovou velmocí Evropy, vybudovalo mohutné vojenské i obchodní loďstvo a

34

získalo první zámořské kolonie. V roce 1914 je vyvolána 1. SV, která trvala do roku 1918. V roce 1934 se Hitler stal vůdcem Třetí říše a roku 1936 vznikl útočný pakt Berlín-Řím. Roku 1938 Hitler okupuje Rakousko, po Mnichovské dohodě zabral Sudety a roku 1939 napadením Polska rozpoutal 2. SV. Po druhé světové válce v roce 1949 bylo Německo rozděleno na Německou demokratickou republiku a Německou spolkovou republiku. Větší část Německé spolkové republiky přijala demokratický způsob vlády a s pomocí Spojených států rychle obnovila válkou zničené hospodářství a zařadila se mezi nejvyspělejší průmyslové země Evropy. Menší část Německa měla komunistickou vládu závislou na Sovětském svazu a centrálně řízeném hospodářství. Přestože bylo východní Německo pokládáno za ekonomicky nejúspěšnější zemi sovětského bloku, v porovnání se západním Německem byla jeho ekonomická úroveň mnohem nižší. Západní Německo dosáhlo v roce 1952 plné suverenity. V roce 1955 se stalo členem NATO a roku 1957 zakládajícím členem EHS. V roce 1961 vybudovalo východní Německo Berlínskou zeď, aby zastavilo exodu obyvatel na Západ. V listopadu 1989 došlo ke sjednocení obou německých států a následně 1.července byla zavedena společná měna. Oba německé státy s odlišným politickým a sociálním systémem se sjednotily velmi rychle, bez přechodného období, což přineslo řadu vážných problémů. K největším problémům patřilo sjednocení ekonomiky. Po počáteční výrobní konjunktuře západních spolkových zemí a velkému poklesu výroby ve východní části země doprovázeném vysokou nezaměstnanostní, postihla celou zemi krize. Na počátku 90. let dosahovala nezaměstnanost v bývalé východní části 15%, zatímco v západní byla 7%. Rozdíly nadále přetrvávají. Přes všechny tyto problémy je Německo v současnosti nejsilnějším státem Evropy (má třetí nejvyšší ekonomiku ve světě) a politický vývoj v Německu má rozhodující vliv na vývoj a integraci celé Evropy. Životní úroveň v Německu je vysoká a funguje zde velmi rozvinutý systém sociální pomoci (www.bmelv.de; www.destatis.de; Karin Bock).

5.3

K historickému vývoji německého zemědělství

Do roku 1770 bylo pro zemědělství německých zemí stále ještě typické nevolnictví, které fungovalo převážně na východě území. Tito nevolníci byli vázáni na půdu šlechty, kterou si mohli pronajímat a obdělávat ji. V roce 1780 Prusko zrušilo nevolnictví a rolníci si tak mohli koupit pozemky od šlechty. Systém však nefungoval ku prospěchu

35

rolníků, jelikož banky, které půjčovaly peníze na nákupy pozemků odmítali chudým rolníkům půjčit peníze. Půda tedy zůstala ve velké míře ve vlastnictví šlechty. Tento systém fungoval dalších sedmdesát let do doby pozemkové reformy (1850) až na výjimku východního Pruska, kde systém pronajímání pozemků šlechtou rolníkům fungoval až do 20. století. V roce 1946 byla veškerá půda vyvlastněna v tehdejší sovětské okupované zóně. V 50. letech začala v NDR (převážně ve východním Německu) kolektivizace, která se podvolovala sovětskému režimu. Od této doby dominovala v zemědělství východního Německa zemědělská družstva (LPG). V západním Německu docházelo od roku 1950 (1,6 mil. podniků) k razantnímu snižování podniků, kdy v roce 1990 činil počet podniků pouze 630000. V roce 1989 utrpělo německé zemědělství obrovskou krizi. Převažovaly problémy s nedostatky investic, nízkou produktivitou a velkým negativním dopadem na životní prostředí. V tomto období se však docela dařilo východnímu Německu, které vykazovalo vysokou míru zaměstnanosti, vysokou produktivitu a šetrnost k životnímu prostředí. Východní Německo v této době mělo podíl v zaměstnanosti 10,8% oproti bývalému západnímu Německu s podílem 4,2% (www.europa.eu).

5.4

Charakteristika německé ekonomiky

Německo je významná průmyslová země. Významným

průmyslovým odvětvím je

výroba automobilů značky BMV, Volkswagen a Mercedes Benz, strojírenství, elektrotechnika, chemický průmysl a potravinářský průmysl. Dalším významným průmyslovým odvětvím pro Německo je těžba hnědého uhlí. Čtyři ložiska mezi Kolínem nad Rýnem, v Helsmestedu, v oblasti Halle-Lipsko a Dolní Lužici jsou dostatečně bohatá, aby vydržela ještě několik staletí. Dále má Německo zásoby draselných solí, měděné rudy, uranu a ropy (www.economywatch.com).

36

6. CHARAKTERISTIKA A ANALÝZA ZEMĚDĚLSTVÍ V NĚMECKU 6.1

Postavení zemědělství v rámci Národního hospodářství

Podíl HDP Podíl zemědělského sektoru na tvorbě HDP Německa je nízký, tak jak je typické u agrárních sektorů rozvinutých průmyslových států. Toto přímo neznamená, že by klesal rozměr a významnost sektoru, jen to značí dlouhodobě vysoké tempo růstu ostatních odvětví národního hospodářství. Nejvíce se na příspěvku zemědělství k tvorbě HDP podílejí spolkové země Bavorsko, Dolní Sasko, Bádensko-Virtembersko, Severní Porýní-Vestfálsko a dále s velkým odstupem nová spolková země Meklenbursko-Přední Pomořansko. V rámci zemí EU má Německo velmi vyvinutý zemědělský sektor, který zaměstnává vysoký počet lidí a je významným i z pohledu možností uplatnění německých výrobků na světových trzích. Graf 4 - Vývoj podílu zemědělství včetně (lesnictví a rybářství) na tvorbě HDP v zemi (zdroj: www.destatis.de)

1,40% 1,20% 1,00% 0,80% 0,60% 0,40% 0,20% 0,00% 2003

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Podíl na HDP v %

Oceněná hrubá zemědělská produkce Podíl rostlinné a živočišné výroby na celkové zemědělské produkci v běžných cenách je přibližně stejný. Do roku 2006 byla živočišná produkce o něco silnější než-li rostlinná produkce. Od roku 2006 do roku 2010 se tato situace změnila. V roce 2005 byla rostlinná produkce oceněna na 18 121 mil. Euro. V roce 2008 tomu bylo dokonce 25 172 mil. Euro a v roce 2010 22 796 mil. Euro. Taktéž i živočišná produkce byla nejvíce oceněna v roce 2008 (22 967 mil. Euro). Podíl nezemědělské produkce v zemědělství ve

37

sledovaných letech stoupá. V roce 2010 činil tento podíl dokonce 1 838 mil. Eur. Vedlejší aktivity na výstupu zemědělského sektoru činní zanedbatelnou část. V roce 2005 měl podíl vedlejších aktivit nejvyšší podíl (190 mil. Eur). V následujících letech tento podíl klesá. Graf 5 - Produkce zemědělského odvětví v běžných cenách - Německo (zdroj: www.bmelv.de) 30000 25000

v mil. Euro

20000 15000 10000 5000 0 2005 rostlinná produkce

2006

2007

živočišná produkce

2008

2009

2010

nezem. produkce v zem. službách

vedlejší aktivity

Z těchto údajů lze odvodit rostoucí rozměr Německého zemědělství, i když pro lepší vyhodnocení by bylo potřebné posoudit vývoj hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách, tak by byl eliminován vliv změn cen zemědělských komodit.

6.2

Socio.-ekonomická struktura výrobců

6.2.1 Zaměstnanost v zemědělství Zemědělství se v Německu velmi zmodernizovalo a význam průmyslu a služeb se zvýšil. Snaha o růst produktivity práce pak vede ke snížení významu zemědělství jako zdroje pracovních míst. Podíl obyvatelstva zaměstnaného v sektoru zemědělství, lesnictví a rybářství na celkové zaměstnanosti SRN je nejmenší ze všech odvětví. Pohybuje se v posledních letech kolem 2 % z celkově aktivního obyvatelstva. Celková zaměstnanost obyvatelstva v zemědělství, lesnictví a v rybářství vykazuje dlouhodobě klesající tendenci. V roce 1991 pracovalo v sektoru přes 1,01 mil.osob. V roce 2009 tento počet pracujících byl téměř na polovině (0,5 mil. pracujících). V následujících dvou letech se tento počet zaměstnaných snížil téměř o další polovinu.

38

Globální, národní a regionální trendy způsobily zvýšení požadavků na kvalifikovanost pro některá povolání mezi které patří i zemědělský sektor. V průběhu posledních let odvětví zemědělství přes celkově klesající počet činných osob dokázalo zvýšit výkonnost vzdělávání, zvlášť v nových spolkových zemích a může za celé Německo vykázat téměř kontinuální tendenci k růstu vzdělanosti.V zemědělských profesích se na začátku roku 2004 školilo 38 170 mladistvých v rámci podnikového vzdělávání. Proti předešlému roku stoupl počet školených žáků o zhruba 3,4 % (+ 1 256). Přírůstky byly zaznamenány ve starých ( + 3,6 %) i v nových spolkových zemích (+2,9 %). V desetiletém srovnání dokonce došlo ke zvýšení počtu mladistvých o zhruba 28 %. Zvlášť je nutno zdůraznit přírůstek proti roku 2003 v oboru vinař (+10,4 %), zemědělec (+5,8 %) a chovatel (+4,9 %). Spolková vláda podporuje finančně mezinárodní praktikantské programy a podporuje tak získávání profesní kompetence u mladých odborných pracovníků v odvětví zemědělství (Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 2006). Význam zemědělství, lesnictví a rybářství pro národní hospodářství SRN nelze podceňovat i přes skromný podíl primární agrární produkce na tvorbě HDP a relativně malou zaměstnanost. Podle údajů Spolkového svazu rolníků (DRV) je v souvisejících produkčních dodavatelských oborech a zpracovatelských řetězcích, v tzv. agrobyznysu (zemědělské stroje, hnojiva, potravinářský obchod aj.), zaměstnáno přes 4 mil. lidí, tj. kolem 10 % všech pracovních sil. Graf 6 - Vývoj množství pracovních síl v zemědělském sektoru (zdroj: www.bmelv.de) 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 1970

1980

1990

1995

1997

pracovníci

1999

2001

2003

provozní výkonnost

39

2005

2007

Tab. 1 - Rozčlenění pracujících v rámci zemědělského sektoru (zdroj: www.bmelv.de)

Podnikajících osob v období 2005 - 2010 na plný úvazek v zemědělském sektoru je vyšší, jak počet podnikajích na vedlejší úvazek. V roce 2005 a 2006 byl počet zaměstnaných na plný úvazek oproti počtu dočasně zaměstnaných vyšší. Od roku 2007 se tento trend změnil a počet dočasně zaměstnaných přesáhl výši u počtu zaměstnaných na plný úvazek. Spolková vláda podporuje finančně mezinárodní praktikantské programy a podporuje tak získávání profesní kompetence u mladých odborných pracovníků v odvětví zemědělství, a proto roste počet kvalifikovaných zemědělců. 6.2.2 Podnikatelská struktura agrárního sektoru Farmy jsou řazeny dle vlády do tří tříd - tradiční zemědělství: hospodaří zde rolníci a právnické osoby - zemědělská družstva: východní Německo, navazuje na LPG - ekonomicky silné podniky Počet zemědělských podniků SRN se v posledních letech trvale snižuje. V období let 2003 - 2008 šlo o úbytek téměř o 10 %. V roce 2008 hospodařilo podle údajů statistického úřadu na ploše kolem 16,9 mil. ha celkem 370 800 farem. Podíl zemědělské půdy přitom činil 61,7 %, t.j. kolem 10,4 mil.ha. Oproti roku 2005 se

40

rozloha obhospodařované plochy prakticky nezměnila, zato počet podniků klesl o 4,9 %. Počet zemědělských podniků v Německu klesl během deseti let o 27%. Největší redukce počtu farem jsou zaznamenávány v pásmech 2 - 30 ha, naproti tomu se zvyšuje počet farem hospodařících na více než 75 ha, respektive s více než 100 ha. Průměrná hektarová rozloha na farmu se zvýšila na téměř 46 ha. Výsledky ukazují na pokračující strukturální trend ke zvětšování rozlohy farem. Zemědělské podniky ve starých spolkových zemí hospodaří na plochách pod celoněmeckým průměrem hektarových výměr. Podniky v nových spolkových zemí naopak většinou na ploše přesahující 200 ha. 23% zemědělských podniků má další nezemědělské aktivity. Z celkového počtu podniků jsou cca 4% podniků s ekologickou produkcí. Ekologické zemědělství se v posledních letech velmi rychle rozvíjí. (Katrin Bock; www.bmelv.de). Graf 7 - Velikost farem na rozloze půdy (v ha) v západním a východním Německu (zdroj: www. Ifa.cz) 2009

1991

35,4

22,1

197

346

526000 západní farmy

15000 východní farmy

320800 západní farmy

28200 východní farmy

Za šestnáct let klesl v Německu počet farem z 541 tisíc na 349 tisíc. Zmizela tak více než jedna třetina hospodářství. V souladu s tímto poměrně vysokým tempem koncentrace narostla výměra průměrné německé farmy ze 31,1 ha na 48,5 ha, tj. cca o 56 %. Vývoj byl přitom zcela odlišný v nových a starých zemích. Zatímco na západě průměrná výměra farem rostla, tak na východě klesala, to ale bylo způsobeno nárůstem počtu malých farem, nicméně řada velkých hospodářských celků zde zůstala. Podniky nad 100 ha dnes již obhospodařují přes polovinu zemědělské půdy. Přesněji vyjádřeno 9,1 % podniků obhospodařuje 52,2 % půdy. Takzvaný práh růstu, pod kterým farem ubývá a nad nimž jich přibývá, se kontinuálně posouvá výše. Ve starých spolkových zemích ležela tato hranice na začátku 80. let na úrovni 30 hektarů, v 90. letech na 40

41

hektarech a v roce 2007 přibývaly už jen podniky, které překračovaly velikost 75 hektarů (www.ilfa.cz; www.eurostat.eu). Graf 8 - Zemědělské podniky dle velikostních tříd v Německu (zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu) 250 200 150 100 50 0 1990

1993 do 5ha

1995

1997

5 - 20 ha

2000 20 - 50 ha

2003

2005

2007

50 a více

Dle Svazu marginálních oblastí (Svaz marginálních oblastí, 2009) počet podniků zabývajících se živočišnou výrobou klesá ještě rychleji než celkový počet farem. Toto je příkladáno uplatňovanému systému Cross Compliance, který je aplikován v rámci SZP a ukazuje se, že by mohl znevýhodňovat smíšená hospodářství, tj. s kombinací rostlinné a živočišné výroby. Důsledkem je existence subjektů praktikujících pouze rostlinnou výrobu a na druhé straně subjektů provozujících stáje se zvířaty bez pozemků, či jen s minimem pozemků a vykazujících vysoké intenzity chovu skotu (www.lfa.cz). Tab. 2 - Zemědělské podniky dle druhu zemědělské činnosti pro rok 2007 (zdroj: www.bmelv.de)

42

Pro rok 2007 znamenal nejvyšší počet krmných farem (157,7). Dále velký podíl (77,1) měly farmy hospodařící na orné půdě. Nejnižší podíl (9,2) měly farmy podnikající v rostlinné oblasti.

6.3

Zemědělská výroba

Německo nepatří z Evropských států mezi země s obecně příliš příhodnými podmínkami pro zemědělskou výrobu, ale i přes to, Německo patří k největším zemědělským výrobcům v Evropské unii (zaujímá 3. místo). Více jak polovina území Německa (18,69 mil. ha) je použita pro zemědělství. Nicméně existují zde značné regionální diference. Nejintenzivnější zemědělství, kde se pěstuje především pšenice, cukrová řepa a kukuřice je v oblastech severních a jižních. Žito a brambory se pěstují převážně severozápadně. V západním a jižním Německu se vyskytuje nejvíce vinic, a to především podél řek Mohan a Rýn. Pastviny určené k zemědělství se nachází především na severu a postupují do středu Německa. Zalesněná oblast je taktéž především uprostřed státu, kde se východní stranou napojuje na jižní část Německa. Ovocné sady a pole se zeleninou pěstují zemědělci především v okolí měst. Nejvíce osídlená oblast je v okolí Berlína (www.economywatch.com). Zemědělství neprodukuje pouze potravinové komodity, ale stává se také významným producentem produktů, které nespadají do potravin. Mezi tyto nepotravinářské produkty patří například pěstování textilních plodin (bavlna,len) či plodiny využívané pro výrobu obnovitelných zdrojů energie. Obr. 6- Členitost Německa dle využitelnosti půdy (zdroje: www.lib.utexas.edu)

nejintenzivnější zemědělství (pšenice, cukr, řepka a kukuřice) smíšené intenzivní a extenzivní zemědělství (včetně žita a brambor) smíšené rozsáhlé zemědělství a pastviny stálé pastviny lesy městská oblast

43

Vývoj produkce hlavních komodit V Německu se pěstuje v rostlinné výrobě pšenice, žito, ječmen, kukuřice, oves, brambory, chmel, cukrová řepa, luštěniny, zelenina, ovoce a vinná réva. V živočišné výrobě se orientuje Německo na chov skotu, ovcí, koz, prasat , drůbeže a koní. V evropském měřítku Německo vyniká v rostlinné výrobě pěstováním řepky a chmele, ječmene a cukrovky, pšenice a žita. V živočišné výrobě je především významný chov prasat, skotu a drůbeže. Německo je třetí největší zemědělský výrobce. Graf 9 - Vývoj užití zemědělské půdy (zdroj: www.bmelv.de)

kategorie využití zemědělské půdy (tis. ha)

20000 18000 16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0

14000 12000

tis. ha

10000 8000 6000 4000 2000

zem.půda

orná půda

TTP

2009

2007

2005

2003

2001

1999

1997

1995

1993

2009

2007

2005

2003

2001

1999

1997

1995

0 1993

tis ha

zemědělská půda (tis. ha)

TK

Struktura rostlinné výroby Nejvyšší podíl plodin na orné půdě zaujímají obilniny, olejniny, okopaniny, zelenina, luštěniny a ovoce. Obilniny se však výrazně liší ve svém podílu na orné půdě od ostatních plodin, které jsou pěstovány oproti oblninám téměř na zanedbatelné rozloze orné půdy.

44

Graf 10 - Podíl plodin na orné půdě (zdroj: www.faostat.fao.org) 1961

1991

2010

obilniny

obilniny

obilniny

luštěniny

luštěniny

luštěniny

brambory+cukrovka

brambory+cukrovka

brambory+cukrovka

zelenina

zelenina

zelenina

olejniny

olejniny

olejniny

Od roku 1961 do roku 2010 mají obilniny nejvyšší plochy (pro rok 2010, 6 612 900 ha). V roce 1961 měly druhý nejvyšší podíl okopaniny (2 025 210ha). Jejich podíl se však razantně snížil v následujících letech (pro rok 2010, 733 137 ha). Okopaniny byly nahrazeny olejninami (pro rok 2010, 1 505 973 ha). Podíl zeleniny (pro rok 1961, 242 160 ha) klesl více jak o polovinu v následujících dvou obdobích ( pro rok 1991, 101 123 ha a pro rok 2010, 107 511 ha). Poslední zmiňovanou komoditou jsou luštěniny, které mají téměř neměnný podíl (pro rok 2010, 103 800 ha). 6.3.1 K nejvýznamnějším rostlinným komoditám Z celkové zemědělské plochy (18,69 mil.ha) připadá kolem 12 mil.ha na rostlinnou produkci, z čehož se na téměř 6,6 mil. ha pěstují obilniny. Dále jsou to pak trvale rostou produkční plochy olejnin s rozlohou 1,50 mil. ha . Z celkové plochy olejnin převažuje řepka olejka (1,46 mil. ha). Taktéž nemalý podíl mají okopaniny, převážně cukrová řepa (0,5 mil. ha) a brambory (0,3 mil. ha). Obilniny Z celkové plochy oseté obilovinami je významnou plodinou ozimá pšenice s podílem 49,2%. Druhý největší podíl má ozimý ječmen s 19,6%, dále následuje žito s podílem 9,5% (BMELV).

45

Tab. 3 - Plocha obhospodařované půdy u jednotlivých druhů obilovin v tis. ha (zdroj: www.faostat.fao.org) 1961

1970

1980

1990

2000

2005

2006

2007

2008

2009

2010

1552

2114,8

2970,6

2612,5

2067,6

1946,8

2025,3

1916,9

1961,7

1877,9

1653,2

Kukuřice 9,02

104,8

119,8

229

360,9

443,1

401

403,2

520,5

464,3

463,6

Smíšené

721,3

579,4

201,5

68,4

39,1

35,5

34

29,8

27,5

27,1

25,9

Oves

1073,6

1034,7

846,2

475,7

237

209,9

183,7

177,8

179,5

162,6

141

Žito

2008,3

1545,4

1225,1

1055,5

842,7

549,1

538,9

670,9

736,9

759,4

627,1

Pšenice

1774,6

2091,6

2374,9

2429,6

2968,9

3173,8

3114,7

2992

3213,5

3226

3297,7

Triticale

0

0

0

77,2

499,5

480,8

404,6

381

398,8

401

404,4

Suma

7138,82

7470,7

7738,1

6947,9

7015,7

6839

6702,2

6571,6

7038,4

6918,3

6612,9

Ječmen

Podíl pšenice od roku 1961 (1774,6 tis. ha) do roku 2010 (3297,7 tis. ha) na vyjímku roku 2007 (2992 tis. ha) stoupá. Podíl žita byl v roce 1961 druhou nejvíce produkovanou obilninou (2008,3 tis. ha). Po roce 1961 však zaujal druhé místo ječmen (2114,8 tis. ha). Podíl ječmene ve sledovaných letech stoupal oproti roku 1961, až na vyjímku roku 2010 (1653,2 tis. ha), kdy se podíl podobá roku 1961. Podíl žita neustále klesá, kdy v roce 2010 byl jeho podíl pouhých 627,1 tis. ha. Podobá se tedy v poseldních dvou sledovaných obdobích rozloze kukuřice a triticale. Smíšené obilniny s ovsem mají v Německu nejnižší podíl na obhospodařované ploše obilnin.

46

Graf 11 - Celková sklizeň obilnin dle spolkových zemí (zdroj: www.bmelv.de)

Bavorsko je největší oblastí (17,7%) z celého území Spolkové republiky pěstující obilniny. Dále má nemalý podíl Porýní -Vestfálsko (9,8%) z celkové plochy oseté obilovinami. Graf 12 - Vývoj celkové produkce obilovin (zdroj: www.faostat.fao.org) Vývoj celkové produkce obilnin 60000

v tis. tunách

50000 40000 30000 20000 10000 2010

2001

1991

1981

1971

1961

0

Graf znázorňuje vývoj produkce obilovin od roku 1961 do roku 2010. V roce 1961 dosahovala produkce obilnin 17 257 tis. tun. Produkce má stoupající tendeci, kdy dokonce v roku 2001 vyprodukovala 49 686 tisíc tun.

47

 Pšenice Graf 13 - Vývoj produkce pšenice (zdroj: www.faostat.fao.org) 30000

3500000

25000

3000000 2500000 2000000 ha

tis. tun

20000 15000

1500000 10000

1000000

5000

500000

produkce

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1981

1971

0 1961

0

plocha

Vývoj produkce stoupá. V roce 1961 byla produkce 5 077 tis. tun o rozloze 1 774 630 ha. Po sjednocení Německa došlo ke značnému nárůstu, kdy v roce 1991 činila produkce 16 612 tis. tun o rozloze 2 453 330 ha. Ze sledovaných let rok 2008 zaznamenal nejvyšší podíl produkce 25 989 tis. tun o rozloze 3 213 490 ha. V roce 2010 činila produkce 24 107 tis. tun o rozloze 3 297 700 ha. Rozloha v roce 2010 byla nejvyšší ze sledovaných let. Tab. 4 - Výnos pšenice (zdroj: www.faostat.fao.org) pšenice

1990

1995

2000

výnos t/ha

6,2734

6,8881

7,2826 7,4651

2005

2010 7,3102

Průměrná výnosnost pšenice ve sledovaných letech činní 7,04 t/ha

48

Graf 14 - Produkce pšenice v členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org)

tis. tun

Produkce pšenice v členských zemích EU (r. 2010, v tis.t) 45000 40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0 F

DE

PL

UK

RO

IT

ES

DK

ČR

HU

BG

SE

LT

BE

EL

AT

NL

SK

LV

FI

IE

EE

SI

PT

LU

CY

MT

Ze států členských zemí EU je

Francie největším producentem (38 207 tis. tun),

Německo zaujímá druhé místo (24 107 tis.tun). Česká Republika je až na devátém místě (4 162 tis. tun). Graf 15 - Vývoj produkce pšenice ve vybraných členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Vývoj produkce pšenice ve vybraných členských státech EU 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 2010

2009

2008

PL

2007

ČR

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

DE

F

Bazický index znázorňuje vývoj produkce ve vybraných členských zemích EU. Nejvyšší vývoj produkce pšenice zaznamenala Česká Republika a Německo v roce 2004.

49

 Ječmen

16000

3500000

14000

3000000

12000

2500000

10000

2000000

8000

1500000

6000 4000

1000000

2000

500000

produkce

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1981

1971

0 1961

0

ha

tis. tun

Graf 16 - Vývoj produkce ječmene (zdroj: www.faostat.fao.org)

plocha

V roce 1961 činila produkce téměř 3 669 tis.tun o rozloze 1 552 020 ha, což značilo velmi nízkou produkci na malé rozloze. V roce 1981 byla produkce ječmene pěstována na rozloze 3 008 350 ha. Tento rok zaznamenal nejvyšší podíl plochy pěstovaného ječmene, avšak produkce byla nejvyšší v roce 1991 (14 494 tis. tun). Plocha využívaná pro pěstování ječmene se od roku 1993 pohybuje kolem 2 000 000 ha až na rok 2010, kdy se podíl půdy sníži o dalších 400 000 ha. Tab. 5 - Výnos ječmene (zdroj: www.faostat.fao.org) ječmen

1990

1995

2000

2005

2010

výnos t/ha

5,3557

5,6391

5,855

5,9656

6,2981

Ve sledovaných letech činila výnosnost ječmene nejvyšší podíl v roce 2010 (6,2981 t/ha). Graf 17 - Produkce ječmene v členských zemích EU (r. 2010,tis.t), (zdroj: www.faostat.fao.org) Produkce ječmene v členských zemích EU (r. 2010, v tis.t) 12000

tis. tun

10000 8000 6000 4000 2000 0 DE

ES

F

UK

AT

PL

ČR

DK

FI

SE

RO

IE

HU

IT

LT

BG

SK

BE

EL

EE

NL

LV

SI

LU

PT

CY

MT

50

Ze států členských zemí EU zaujímá Německo první místo (10 412 tis. tun) a druhé místo obsazuje Francie (10 102 tis. tun). Česká Republika je na osmém místě (1 585 tis. tun). Graf 18 - Vývoj produkce ječmene ve vybraných členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Vývoj produkce ječmene ve vybraných členských zemích EU 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 2010

2009

2008

PL

2007

ČR

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

DE

F

Bazický index znázorňuje vývoj produkce ve vybraných členských zemích EU. Nejvyšší vývoj produkce ječmene zaznamena Česká Republika, Polsko a v posledních letech i Francie. Podíl produkce ječmene je v Německu nejvyšší, avšak jeho vývoj je značně nejnižší. Olejniny  Řepka

7000

1800000 1600000 1400000 1200000 1000000 800000 600000 400000 200000 0

6000 tis. tun

5000 4000 3000 2000 1000 1961 1971 1981 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

0

ha

Graf 19- Vývoj produkce řepky (zdroj: www.faostat.fao.org)

produkce

plocha

V roce 1961 produkce řepky byla na pouhých 2848 tis.tunách o rozloze 157 418 ha V roce 1989 došlo ke sjednocení Spolkové republiky Německo. V tomto období produkce

51

řepky zaznamenala značný nárůst. Od roku 1991 (2972 tis.tun) o rozloze 949 537 ha produkce i plocha neustále roste. V roce 2001 činila produkce 4160 tis.tun o rozloze 1 137 960 ha a v roce 2010 dokonce 5698 tis. tun s podílem rozlohy 1 461 200 ha. Tab. 6 - Výnos řepky (zdroj: www.faostat.fao.org) řepka

1990

1995

2000

výnos t/ha

2,8907

3,1865

3,3262 3,759

2005

2010 3,8993

Nejnižší výnos byl v roce 1990, kdy byl výnosnost pouze 28,9 t/ha. V následujícím pozorovaném roce se však produkce zvýšila na 31,9 t/ha, avšak nebyla nejvyšší ze všech sledovaných období. Nejvyšší výnos řepky byl v roce 2010 (téměř 39 t/ha). Graf 20 - Produkce řepky v členských zemích EU (r. 2010,tis.t), (zdroj: www.faostat.fao.org) Produkce řepky v členských státech EU (r. 2010, v tis. t) 6000 5000

tis. tun

4000 3000 2000 1000 0 F

DE

UK

PL

ČR

RO

DK

HU

BG

LT

SK

LV

SE

FI

EE

AT

IT

ES

BE

IE

SI

NL

LU

EL

PT

CY

MT

Ze států členských zemí EU zaujímá Německo první místo (5698 tis. tun), druhé místo obsazuje Francie (4816 tis. tun). Česká Republika zaujímá páté místo s produkcí (1042 tis. ha).

52

Graf 21 - Vývoj produkce řepky ve vybraných členských zemích EU zdroj: (www.faostat.fao.org) Vývoj produkce řepkdy ve vybraných členských zemích EU 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 2010

2009

PL

2008

ČR

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

DE

F

Bazický index znázorňuje vývoj produkce řepky ve vybraných členských zemích EU. Nejvyšší vývoj produkce zaznamenalo Polsko, které zaujímá čtvrté místo ze všech členských států EU. Okopaniny  Cukrovka Graf 22 - Vývoj produkce cukrovky (zdroj: www.faostat.fao.org) 35000

800000

30000

700000 600000 500000

20000

400000 15000

ha

tis. tun

25000

300000

10000

200000

5000

100000

0

0 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1981

1971

1961

produkce

plocha

Největší produkce(32 426 tis. tun) a plocha (706 007 ha) byla zaznamenána v roce 1981. Vývoj plochy určené k pěstování cukrovky se od roku 1961 do dnešní doby snižuje.

53

Tab. 7 - Výnosnost cukrovky (zdroj: www.faostat.fao.org) cukrovka

1990

1995

2000

2005

2010

výnos t/ha

49,6587 49,7495 61,6595 60,1873 65,0093

Data v tabulce znázorňují růst výnosu cukrovky v letech. V roce 1990 byla zaznamenána výnosnost pouhých 49,7 t/ha oproti roku 2010, kdy výnosnost překonala všechny sledované roky (65 t/ha). Graf 23 - Produkce cukrovky v členských zemích EU (r. 2010,tis.t), (zdroj: www.faostat.fao.org) Produkce cukrovky v členských zemích EU (r.2010, tis.t) 35000 30000

tis. tun

25000 20000 15000 10000 5000 0 F

PL

DE

UK

NL

BE

IT

AT

ES

DK

ČR

SE

RO

SK

EL

HU

LT

FI

PT

MT

SI

LU

LV

EE

IE

CY

BG

Největším producentem cukrovky je Francie (31 910 tis.tun). Hned za ní je Německo s produkcí (23 858 tis. tun). Graf 24 - Vývoj produkce cukrovky ve vybraných členských státech EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Vývoj produkce cukrovky ve vybraných členských státech EU 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 2010

F

2009

PL

2008

54

2007

ČR

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

DE

Bazický index znázorňuje vývoj produkce cukrovky ve vybraných členských zemích EU. Nejvyšší celkový průměrný vývoj produkce cukrovky zaznamenala Česká Republika, která zaujímá až desáté místo v produkci ze všech členských států EU.  Chmel Graf 25 - Vývoj produkce chmele (zdroj: www.faostat.fao.org)

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

25000 20000

ha

15000 10000 5000 0 1961 1971 1981 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

tis. tun

chmel

produkce

plocha

Nárůst produkce chmele od roku 1961 byl spojen s nárůstem obhospodařované plochy. Produkce chmele měla nejvyšší podíl v letech 1993, 1996 a 2008. Plocha obhospodařovaná chmelem se však v těchto letech lišila. V roce 1993 činila plocha 23 016 ha, v roce 196 činila plocha 21 807 ha a v roce 2008 dokonce 18 780 ha. V posledních deseti letech se podíl plochy téměř nemění i přes rostoucí či klesající produkci. Tab. 8 - Výnosnost chmele (zdroj: www.faostat.fao.org) chmel

1990

1995

2000

2005

výnos t/ha

1,3606

1,565

1,5649 1,9997

2010 1,8626

V roce 1990 činila produkce chmele (30 tis. tun) a s ní spojený výnos 13,6 t/ha. V roce 2010 činila produkce (34 tis. tun), při čemž výnos byl 18,6 t/ha.

55

Graf 26 - Produkce chmele v členských zemích EU (r.2010,tis.t), (zdroj: www.faostat.fao.org) Produkce chmele v členských zemích EU (r. 2010, v tis.t) 40 35

tis. tun

30 25 20 15 10 5 DE

PL

ČR

UK

F

SI

ES

BE

SK

AT

RO

IE

PT

SE

BG

NL

MT

LT

LU

IT

LV

HU

FI

EL

EE

CY

DK

0

Z členských zemí EU výrazně zaujímá Německo první místo (34 tis. tun). Česká Republika zaujímá druhé místo (8 tis. tun). V téměř polovině členských států EU se nepěstuje chmel. Graf 27- Vývoj produkce chmele ve vybraných členských státech EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Vývoj produkce chmele ve vybraných členských státech EU 2,5 2 1,5 1 0,5

DE

ČR

PL

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

0

F

Bazický index znázorňuje vývoj produkce chmele ve vybraných členských zemích EU. Na nejvyšším vývoji produkce se podílí především Polsko s Českou Republikou, která je druhým největším producentem chmele v členských státech EU. Značný pokles produkce zaznamenala Francie. 6.3.2 K nejvýznamnějším živočišným komoditám Hlavními produkty živočišné výroby je maso (kolem 7,5 mil. tun/ročně) především vepřové (více než 4,5 mil.tun/ročně). 3/4 produkce zajišťuje živočišná výroba zaměřená

56

na chov prasat (nejvíce v Evropě) a skotu zejména v severních částech země. Rozšiřuje se chov ovcí a drůbeže.  Chov prasat Tab. 9 - Vývoj počtu prasat, produkce masa (zdroj: www.faostat.fao.org) maso (tis.t) 1961 1971 1981 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

živá zvířata (mil.ks) 2671 3593 4450 3813 3585 3646 3604 3602 3635 3564 3834 4103 3982 4074 4110 4239 4323 4500 4662 4985 5122 5264 5488

24,1 30,6 35,4 30,8 26,1 26,5 26,1 24,7 23,7 24,3 24,8 26,3 25,6 25,6 26,1 26,3 25,7 26,9 26,5 27,1 26,7 26,8 26,9

Počet živých kusů u prasat klesá, avšak vývoj produkce masa stoupá. Maso z poražených prasat se částečně ponechává na domácím trhu a část je vyvážena na zahraniční trh.

57

Graf 28 - Produkce vepřového masa v členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Produkce vepřového masa v členských zemích EU (r.2010, v tis.t) 6000000

v tunách

5000000 4000000 3000000 2000000 1000000 DE

F

ES

IT

PL

DK

BE

NL

AT

UK

HU

PT

RO

SE

ČR

FI

IE

LT

EL

SK

BG

SI

CY

EE

LV

LU

MT

0

V produkci vepřového masa je Německo jednoznačně na prvním místě (5 488 370 tun) z členských zemí EU. Druhé místo zaujímá Estonsko (3 368 928 tun). Graf 29 - Vývoj produkce vepřového masa v EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Vývoj produkce vepřového masa v EU

EU10

EU15

EU27

DE

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0

ČR

Bazický index znázorňuje vývoj produkce vepřového masa ve vybraných členských zemích EU. Nejvyšší vývoj produkce zaznamenalo Německo, které je zároveň na prvním místě v produkci vepřového masa z členských zemí EU.

 Chov skotu Evropská unie je po USA druhým největším producentem hovězího masa na světě. Největšími producenty jsou v Evropské unii především Německo, Francie, Itálie a Velká Británie.

58

Odvětví hovězího masa se na celkové zemědělské výrobě Evropské unie podílí asi 10 procenty. Sektor hovězího masa není možné posuzovat samostatně, jelikož je úzce provázán s odvětvím výroby mléka. Jedním z důvodů je i existence smíšených stád. V roce 2007 dosáhla celková hmotnost poráženého dobytka v Evropské unii 8,2 miliónů tun (z toho Německo 1,2 mil.tun). Toto odvětví prošlo velkou krizí v roce 1996 v souvislosti s nemocí BSE. Spotřebitelé přestali mít zájem o hovězí maso. Němečtí spotřebitelé se začali od hovězího masa taktéž odvracet. Obecně spotřeba v EU klesla až o 37 procent. Epidemie BSE (nemoc šílených krav) měla i dopad na vývoz hovězího masa, který taktéž výrazně poklesl. Celý sektor hovězího masa se tak ocitl v krizi a produkce výrazně převyšovala nabídku. Situace na trhu hovězího masa se po krizi šílených krav vrátila do normálního stavu a spotřeba hovězího a telecího masa převýšila v roce 2003 produkci poprvé za posledních 20 let. Společná organizace trhu s hovězím masem byla zavedena v roce 1968. V roce 1992 byla provedena jeho reforma, která znamenala především zrušení výkupu hovězího masa v rámci tržních intervencí. Další významné změny nastaly v souvislosti s opatřeními přijatými v rámci Agendy 2000 a řešením krize BSE. Až do reformy v roce 2003 byly farmářům vypláceny přímé platby.Tyto přímé platby za kus měli zemědělcům nahradit výpadek příjmů, ke kterým docházelo v důsledku poklesu intervenčních cen. Další reakcí EU na BSE bylo vykoupení statisíce tun hovězího masa, i když pro ně nebyla naleznuta odbytiště. Pomoc farmářům však byla nutná, neboť problémy s odbytem zasáhly více jak čtvrtinu evropských farem včetně farem v Německu. EU taktéž odstranila povinnosti mít na vývoz hovězího masa bez vývozních náhrad licenci, což v důsledku snížilo náklady zemědělcům. Celkové finanční náklady výrazně postihly unijní rozpočet. Pozitivem této situace (epidemie BSE) byla větší orientace SZP na kvalitu a bezpečnost v sektoru hovězího masa. Po zavedení kvót v sektoru mléka po roce 1984 se v Evropské unii snižovaly počty dojených krav a zároveň docházelo ke zvyšování počtu jatečných krav a skotu. Přes nárůst specializovaných stád vysoce užitkového jatečného skotu pochází dosud dvě třetiny celkové porážené hmotnosti v Evropské unii z dojných stád.

59

Tab. 10 - Vývoj počtu skotu, produkce mléka a masa v Německu (zdroj: www.faostat.fao.org) maso (tis.t) 1961 1971 1981 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

mléko (tis.t) 1296 1674 1923 2181 1790 1570 1420 1408 1482 1448 1367 1374 1304 1362 1316 1226 1258 1167 1193 1186 1199 1190 1205

zvířata živá (mil.ks) 24796 27421 32035 29063 27991 28098 27866 28607 28779 28702 28378 28334 28331 28191 27874 28533 28245 28453 27995 27900 28656 29199 29629

17,54 19,21 20,79 19,48 17,1 16,2 15,9 16 15,9 15,8 15,2 15 14,7 14,6 14,2 13,6 13,1 13,1 13,1 12,7 12,7 13 12,7

Zrušení automatického výkupu hovězího masa na intervenci mělo za následek v Německu klesající počet hovězího masa a s tím spojený pokles živých zvířat. Dalším důvodem poklesu byla epidemie BSE. Tato epidemie nastartovala vybíjení stád, které vedlo ke krizi v zemědělských podnicích zabývajících se především jejich chovem.

60

Graf 30 - Produkce hovězího masa v členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Produkce hovězího masa v členských zemích EU (r.2007, v tis.t) 2000000

v tunách

1500000 1000000 500000

F

IT

DE

UK

IE

ES

PL

BE

NL

AT

SE

RO

DK

FI

PT

EL

ČR

SI

LT

HU

LV

BG

LU

EE

SK

CY

MT

0

První místo z členských zemí EU v produkci hovězího masa zaujímá Francie (1 550 220 tun). Na druhém místě je Německo (1 205 000 tun). Graf 31 - Vývoj produkce hovězího masa v EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Vývoj produkce hovězího masa v EU 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2

EU27

EU15

EU10

ČR

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

0

DE

Bazický index znázorňuje vývoj produkce hovězího masa ve vybraných členských zemích EU. Oproti České Republice, i přes určité snížení rozměru produkce před rokem 2004, si Německo udržuje stejný rozsah produkce. Vývoj produkce hovězího masa je velmi podobný v EU 27, EU 15 a v Německu. Graf 32 - Produkce kravského mléka v členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org)

MT CY LU SI EE EL LV SK BG HU LT PT FI ČR SE BE AT RO DK IE ES IT NL PL UK F DE

v tunách

Produkce kravského mléka v členských zemích EU (r. 2010, tis.t) 35000000 30000000 25000000 20000000 15000000 10000000 5000000 0

61

Z členských zemí EU je Německo na prvním místě (29 628 900 tun) v produkci kravského mléka. Druhé místo zaujímá Francie (23 301 200 tun). Graf 33 - Vývoj produkce kravského mléka v EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Vývoj produkce kravského mléka v EU 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2

DE

ČR

EU10

EU15

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

0

EU27

Bazický index znázorňuje vývoj produkce kravského mléka ve vybraných členských zemích EU. Pokles zaznamenala Česká Republika, která zaujímá čtrnácté místo v členských zemích EU v produkci kravského mléka. Německo, EU 10, EU 15 a EU 27 jsou téměř identické. Rozdílnost je vyznačena až v roce 2009 a 2010. Německo si udržuje rozměr produkce, i když v posledních letech sledovaného období je patrný pokles.

62

 Chov drůbeže Tab. 11 - Vývoj chovu drůbeže a s nim spojená produkce drůbežího masa a vajíček (zdroj: www.faostat.fao.org) živá zvířata (tis.ks)

1961 1971 1981 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

maso (tis.t)

100683 144580 138751 113073 104014 106961 109878 110389 113776 112531 115215 118347 118786 119582 122057 123407 121700 120559 120250 128462 129500 133040 128899

vajíčka (tis.t)

169 371 541 524 593 604 634 642 693 725 735 748 790 850 880 954 1039 1032 1025 1120 1246 1289 1380

675 1165 1127 922 882 826 843 836 842 850 855 874 901 887 868 825 813 795 797 786 790 698 664

Vývoj chovu drůbeže je od roku 1961 do roku 2010 téměř neměnný , avšak změna v produkci masa je velmi zřetelná. Nejvyšší produkci vajíček zaznamenaly roky 1971 a 1981. Rok 2010 zaznamenal nejnižší produkci vajíček. Nízká produkce vajíček byla zapříčiněna především novými normami o velikosti klecí, v nichž jsou umístěny slepice. Jelikož některá zemědělská družstva nezměnila parametry klecí, nemohou tak prodávat vejce na trh. Situace nepřizpůsobení se novým normám mělo za následek výrazný pokles vajec (v celé EU), což mělo vliv na prudký růst jejich cen.

63

Graf 34 - Produkce drůbežího masa v členských zemích EU (r. 2010, v tis.t), (zdroj: www.faostat.fao.org) Produkce drůbežího masa v členských zemích EU (r. 2010, v tis.t) 2000

v tunách

1500 1000 500

F

DE

UK

IT

PL

ES

BE

NL

HU

PT

RO

ČR

DK

IE

AT

EL

SE

BG

LT

FI

SI

SK

CY

EE

LV

LU

MT

0

Z členských zemí EU ke Německo na třetím místě (1380 tun). první místo zaujímá Francie (1791). Graf 35 - Vývoj produkce drůbežího masa ve vybraných členských zemích EU Vývoj produkce drůbežího maso ve vybraných členských zemích EU

ČR

F

DE

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

PL

Bazický index znázorňuje vývoj produkce drůbežího masa ve vybraných členských zemích EU. Pokles produkce zaznamenala Francie, která zaujímá první místo v členských zemích EU. Nejvyšší nárůst produkce je v Polsku. Německo zaznamenává trvalý nárůst produkce.

64

Graf 36 - Produkce vajíček v členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Produkce vajíček v členských zemích EU (r.2010) 20000000

v tunách

15000000 10000000 5000000

F

IT

PL

ES

UK

NL

DE

RO

HU

PT

BE

EL

ČR

SE

AT

DK

BG

FI

SK

IE

LT

LV

EE

CY

SI

MT

LU

0

Z členských zemí se Německo umístilo na šestém místě (10 220 000 tun). Graf 37 - Vývoj produkce vajíček v EU (zdroj: www.faostat.fao.org) Vývoj produkce vajíček v EU 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2

DE

ČR

EU10

EU15

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

0

EU27

Bazický index znázorňuje vývoj produkce vajíček ve vybraných členských zemích EU. Razantní pokles zaznamenala Česká Republika, která zaujímá dvanácté místo v členských zemích EU. Produkce klesá od roku 2002 I v Německu a za toto období klesla o zhruba 20 %.

6.4

Vývoj cenového prostředí

Hlavním principem reforem SZP po roce 1993 bylo snižování intervenčních cen. Zatímco v prvním pololetí roku 2000 dosahovaly výkupní ceny 3475 EUR/t, Evropská unie se dohodla, že od roku 2002 bude za tunu evropským zemědělcům na intervenci vypláceno pouze 2224 EUR. Od roku 2002 byl také spuštěn tzv. mechanismus "záchranné sítě" jestliže během 2 týdnů průměrná cena na trhu s hovězím masem v

65

některém státě nebo regionu sestoupí pod 1560 EUR/t, přistoupí Evropská komise k intervenčním nákupům. Cílem snižování intervenčních cen bylo přizpůsobit evropské ceny situaci na světovém trhu. Evropská unie tak musela splnit závazky GATT, a tak snížit míru vnitřní podpory zemědělství a byl realizován postupný přechod ze systému cenové záruky na systém přímých plateb. Přes přijatá opatření zůstávají však evropské ceny stále vyšší než světové (www.businessinfo.cz). Vývoj cen u vybraných rostlinných a živočišných komodit v USD/t

600

2500

500

2000 USD/t

400 300 200

1500 1000

100

500

0

0

mléko - ČR

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

USD/t

Graf 38 - Komparace vývoje ceny u kravského mléka a vajíček v Německu a ČR (zdroj: www.faostat.fao.org)

mléko - DE

vajíčka - ČR

vajíčka - DE

Vývoj cen u kravského mléka v Německu byl vyšší než v České Republice s výjimkou let 2006 a 2008. Vývoj cen u vajíček je ve sledovaných letech v Německu vyšší než v České Republice.

66

2500

6000

2000

5000 USD/t

1500 1000

4000 3000 2000 1000

0

0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

500 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

USD/t

Graf 39 - Komparace vývoje cen u vepřového a hovězího masa v Německu a ČR (zdroj: www.faostat.fao.org)

vepřové maso - ČR

vepřové maso - DE

hovězí maso - ČR

hovězí maso - De

Vývoj cen vepřového masa v Německu byl vyšší než v České Republice s výjimkou let 1998, 2002, 2003, 2005 a 2006. Vývoj cen hovězího masa je ve sledovaných letech v Německu vyšší (kromě let 2001, 2002) než v České Republice.

60

250

50

200

40

USD/t

300

150

30 20

50

10

0

0

pšenice - ČR

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

100

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

USD/t

Graf 40 - Komparace vývoje cen u vybraných produktů rostlinné výroby v Německu a ČR (zdroj: www.faostat.fao.org)

pšenice - DE

cukrovka - ČR

cukrovka - DE

700 600 USD/t

500 400 300 200 100 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

0

řepka - ČR

řepka - DE

Vývoj cen pšenice v Německu byl vyšší než v České Republice s výjimkou let 2001, 2002 a 2006. Vývoj cen cukrovky je ve sledovaných letech v Německu do roku 2004

67

vyšší než v České Republice. Od roku 2005 je vývoj cen vyšší v České Republice. Vývoj cen u řepky byl jednoznačně vyšší v Německu do roku 1998. Od roku 1999 byl vývoj cen převážně vyšší v České Republice. Rok 2009 zaznamenal vysoký nárůst ceny v Německu. U komodit jako jsou vepřové maso, cukrovka či řepka je cena zemědělských výrobců v ČR již stejná jako v Německu, proto již nemají čeští zemědělci příliš velkou konkurenční výhodu v ceně oproti Německu. U komodit hovězího masa, pšenice a mléka jsou ceny německých zemědělských výrobců o něco málo vyšší jak v České Republice. Velkou konkurenční výhodu mají čeští zemědělci u vajíček, jelikož jsou ceny německých zemědělců příliš vysoké.

6.5

Zahraniční agrárně-potravinářský obchod

Vyspělost německého potravinářského průmyslu a zahraniční obchod s agrárními produkty a potravinami „Made in Germany“ je neopomenutelnou součástí německé ekonomiky. Dle mezinárodních organizací FAO a WTO se Německo drží dlouhodobě s více než 6% podílem na světových exportech na 3. až 4. místě největších světových exportérů potravin za USA, Francií a Nizozemím. Zároveň je Německo největším světovým dovozcem potravin.

V roce 2010 Německo dováželo v zemědělsko-

potravinářské oblasti produkty v hodnotě 161,5 mld. USD a vyváželo v hodnotě 73,5 mld. USD. Největšími obchodními partnery v oblasti agrárního sektoru jsou Nizozemí, Francie a Itálie, Belgie a státy mimo EU Brazílie, USA, Čína, Švýcarsko a Turecko. Neopomenutelnou složkou německého zemědělsko-potravinářského sektoru jsou biopotraviny, jejichž podíl v EU představuje třetinu všech ekologických produktů, které jsou prodávány v EU (www. ats.agr.gc.ca). Německo patří do Světového potravinového programu (WFP), který finančně podporuje nedostatek potravin ve světě. Danou problematikou se budeme dále zaobírat v 7. kapitole (www. ats.agr.gc.ca) Agrární obchod je rozdělen na obchod se zemědělskými komoditami a potravinářskými výrobky

68

Graf 41 - Vývoj agrárního obchodu v Německu (zdroj: www.faostat.fao.org) agrární obchod 100000

v mil. USD

80000 60000 40000 20000 0 -20000 1999-2001

2003-2005 dovoz

2006 vývoz

2007

2008

saldo

V rozmezí let 1999 - 2001 činil dovoz 35 347 mil. USD a vývoz 24 097 mil. USD. V následujích letech stoupá jak dovoz, tak i vývoz. V roce 2008 činil dovoz 82 991 mil. USD a vývoz 70 841 mil. USD. Graf 42 - Podíl vývoje obchodu s potravinovými výrobky (zdroj: www.faostat.fao.org)

Podíl agrárního obchodu s potravinovými výrobky 80 60 40 20 0 1999-2001

2003-2005

2006

2007

2008

-20 dovoz

vývoz

saldo

V rozmezí let 1999 - 2000 byl podíl dovozu a vývozu potravin na stejné úrovni. V rozmezí let 2003 - 2005 činil dovoz 70,8% a vývoz 68,3%. V roce 2006 byly dovážené potraviny (70,8%) vyšší jak vyvážené (66,9%). Podobný vývoj zaznamenaly i následné dva roky. Německo je největším světovým dovozcem potravin. V potravinovém odvětví patří mezi nejvíce dovážené suroviny například pšenice, sójové boby, kukuřice, řepka, kravské mléko, víno a banány.

69

7.

POLITIKA V AGRÁRNÍM SEKTORU

Agrární politika v Německu Uplatňovaná zemědělská politika v současnosti vychází ze Společné zemědělské politiky EU. Rozhodující politické zásahy jsou formovány v EU, dále pak jsou převedeny na úroveň státu. Funguje zde tedy nadřízenost EU (komunitární právo) a podřízenost státu. K historickému vývoji agrární politiky Německa V roce 1949 ve Spolkové republice Německo fungoval trh, který byl podporován státními zásahy (podpora zemědělských komodit a propagační opatření na podporu venkova). Po skončení druhé světové války byla nutná reforma zemědělství. Důležitým cílem zde byla podpora domácího trhu a omezení dovozu v rozsahu nezbytném pro zásobování obyvatelstva. Zemědělská politika v NDR se tehdy zaměřovala na model marxisticko-leninský agrární systém, který byl uplatňován v Sovětském svazu. Při podpisu římské smlouvy z roku 1957 začala nová epocha v německém zemědělství. Nastaly reformy v podobě podpory zemědělců, zemědělského prostředí, apod. . V roce 1990, kdy nastalo sjednocení Spolkové republiky Německo nastaly úpravy v zákoně o zemědělství. Byla snaha o navrácení půdy původním majitelům, která jim byla dříve odejmuta státem (zprivatizována). Některým původním majitelům však pozemky nebyly navráceny. V dalších letech nastávají nové a silnější strukturální změny. Některé ze změn vedly k poklesu zaměstnanců zaměstnaných v zemědělství a poklesu jejich mezd. Taktéž počet podniků klesá (v letech 1991 - 2006 téměř o 1 / 3). Restrukturalizace by měla přispět k oživení zemědělství v ohledu zvýšení počtu podniků a navýšení procentuální zaměstnanosti v zemědělském sektoru. V dnešní době nastává restrukturalizace zemědělských podniků (www.europa.eu). Reformy společné zemědělské politiky v Německu Provedené reformní kroky vycházející z reforem SZP jsou: Oddělení znamená, že v budoucnu zemědělci budou dostávat platby, které nebudou představovat závazek vůči určitému typu výroby nebo využití půdy. V důsledku toho se

70

budou zemědělci snáze přizpůsobovat využití území na požadavky trhu. Očekává se, že oddělení bude mít významný dopad na využívání území. Zejména v okrajových oblastech, může být využití půdy snížena na minimální úroveň intenzity, které je třeba zachovat, aby mohli přijímat přímé platby. Kromě toho lze očekávat, že oddělení (v některých regionech) bude

přispívat ke zvýšení strukturální změny a snížení

zaměstnanost v zemědělství. Reforma společné zemědělské politiky umožňuje regionalizaci plateb prvního pilíře. Jedním z důležitých účinků takovéto regionalizace přerozdělování jsou platby mezi regiony a farmy. Modulace popisuje přerozdělování finančních prostředků z prvního do druhého pilíře. Druhý pilíř kombinuje různé nástroje, které posilují životní prostředí a cíle v zemědělství. Zlepšení financování druhého pilíře by prospělo venkovským oblastem, nicméně výsledkem dohody Evropské unie bylo výrazné snížení finančních zdrojů do spolkových zemí Německa (Jedlička, 2004). Podmíněnost definuje soubor minimálních standardů pro zemědělskou výrobu. Účelem je ochrana životního prostředí, bezpečnost potravin, zdraví a kvalita (ES, nařízení 1782/2003). Příjemci přímých plateb budou povinni zajistit zemědělskou půdu vedenou v "dobrém zemědělském a ekologického stavu ". Pokud by zemědělci neplnili požadavky byli by nuceni platit sankce za nedodržení. 1992 - Přímé platby a vynětí půdy z produkce zavedené 1995 - Rozvoj venkova 2002 - Dotační strop do roku 2013 2003 - Dotace odděleny od produkční úrovně 2006 - Dotační reforma na cukr V agrární německé politice působí Spolkové ministerstvo pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitelů (BMELV). Politika současného spolkového kabinetu v oblasti ochrany spotřebitele, zemědělství a výživy je zaměřena vedle principu trvalé udržitelnosti především na konsekventní orientaci na trh a posilování ochrany spotřebitele, na ochranu a správného zacházení se zvířaty, ochranu životního prostředí a rozvoj venkova. Hlavní opatření spolkové vlády týkající se oblasti zemědělské politiky shrnuje „Národní strategický plán rozvoje

71

venkovského prostoru na léta 2007-2013“ zahrnující veškeré německé priority II. sloupce společné agrární politiky EU. Na jeho základě je od roku 2007 a návazně pro další léta rozpracována na úrovni spolku a jednotlivých zemí strategie s názvem „Společná úloha ke zlepšení agrární struktury a ochrany pobřeží“ - zkratka GAK (Gemeinschaftsaufgabe Verbesserung der Agrarstruktur und des Küstenschutzes), trojstupňový model finančních podpor: z prostředků EU, spolku a jednotlivých spolkových zemí. (www.businessinfo.cz). Podpora současné krize v potravinách Bezpečnost potravin je důležitým prvkem německé politiky. Německo se snaží zlepšit rámec bezpečnosti potravin prostřednictví členství v Evropské unii a různých mezinárodních organizací. Německá vláda nejen pomáhá financovat programy těchto orgánů, ale napomáhá i při realizaci práva v této oblasti. K řešení krátkodobého nedostatku potravin se německá vláda zaměřuje na rozvoj potravin, pomoc uprchlíkům, apod. Německo podporuje Světový potravinový program Organizace spojených národů (WFP). Do období 2007 - 2010 přispělo Německo 23 milionů eur. V červnu 2008 přijala německá vláda závěrečnou zprávu o globální potravinové bezpečnosti v niž byly cíle a opatření k překonání globální krize. Ministerstvo zvýšilo svoji podporu o dalších 100 mil. eur na pomoc WFP v boji proti potravinové krizi. V rámci summitu G8 v roce 2008 se Německo zavázalo k celkové sumě (600 miliony eur) na podporu. Na summitu v roce 2009 přislíbilo Německo tři miliardy dolarů na období 2010 - 2012. Finanční prostředky jsou určeny na zlepšení bezpečnosti potravin a ve strukturálních opatření v rámci rozvoje a zemědělství (www.bmelv.de; www.europa.eu) Čerpání finančních prostředků Jsou rozlišovány typy státního zásahu, které mohou mít povahu přímých plateb, grantů, cenové dotace, kvót či cla. Německý oficiální postoj je zaměřen na zachování přímých plateb na současné úrovni až do roku 2013. V současné době německá vláda snižuje přímé platby, aby se zvýšily finanční prostředky na opatření druhého pilíře.

72

8.

DISKUZE A ZÁVĚR

Cílem této bakalářské práce je na základě vybraných ukazatelů charakterizovat vývoj agrárního sektoru v Německu. Z dílčích analýz vyplynuly následující poznatky: Německo leží ve středu Evropy a má velmi příznivou geografickou polohu. Územím procházejí nejdůležitější komunikační osy spojující severní a jižní, západní a východní Evropu. Německo nepatří z Evropských států mezi ty, které mají příliš dobré podmínky pro zemědělskou výrobu, ale i přes to, patří Německo k největším zemědělským výrobcům v Eurovské unii. Z celkové rozlohy státu (357 022 km2) připadá 18,6 mil. ha (52,3%) na zemědělskou půdu, při čemž téměř 12 mil. ha je využito na rostlinnou produkci. Zredukování zemědělských ploch se během několika let zmenšilo téměř o 10%. Nejintenzivnější zemědělství, kde se především pěstuje pšenice, cukrová řepa a kukuřice je v severní a jižní oblasti Německa. Na severozápadě se převážně pěstují brambory a žito. Západ a jih má dobré podmínky pro pěstování vinic. V oblastech s vyšší nadmořskou výškou se chová převážně dobytek. Sjednocení Německa v roce 1989 mělo velký dopad na německou ekonomiku, což mělo dopad i na vysoký podíl celkové nezaměstnanosti. Snaha státu o snížení počtu nezaměstnaných měla různé podoby. V zemědělském sektoru bylo zavedeno politické opatření (Kurzarbeit), které mělo zabránit propouštění v tomto sektoru. Díky opatření Kurzarbeit nemusejí zemědělci propouštět své zaměstnance, avšak z globálního hlediska počet zaměstnaných v zemědělství klesá. Tento tred je ve všech vyspělých zemích podobný. Podíl obyvatelstva zaměstnaného v sektoru zemědělství , lesnictví a rybářství na celkové zaměstnanosti v Německu je nejmenší ze všech odvětví, avšak v souvisejích produkčních dodavatelských oborech a zpracovatelských řetězcích, v tzv. agrobyznysu pracuje přes 4. mil. lidí, což je kolem 10% z pracujících. Podíl zemědělského sektoru na tvorbě HDP v Německu je nýzký, tak jak je to typické u agrárních sektorů rozvinutých průmyslových států. V rámci zemí EU má však Německo velmi vyvinutý zemědělský sektor.

73

Počet farem v Německu se trvale snižuje (během deseti let o 27%). Zanikají podniky převážně s plochou 2 - 30 ha a podniků hospodařících na rozloze vyšší jak 75 ha přibývá. Na západě průměrná výměra farem roste, na západě klesá. To bylo způsobeno nárůstem počtu malých farem, nicméně řada velkých hospodářských celků zde zůstala. Podniky nad 100 ha dnes již obhospodařují přes polovinu zemědělské půdy. Přesněji vyjádřeno 9,1 % podniků obhospodařuje 52,2 % půdy. Podniky zabívající se živočišnou výrobou klasají ještě rychleji než celkový počet farem. Přes veškeré problémy má Německo velice vyspělou ekonomiku, která je jednou z pěti největších na světě a jako člen EU je součástí největšího světového trhu. Německo se rovněž řadí jako největší světový vývozce a třetí největší dovozce po USA a Číně. V agrárně-potravinářském sektoru se na světovém vývozu zařazuje na 3. až 4. místo a zároveň je největším dovozcem na světě. V oblasti potravin je bezpečnost důležitým prvkem německé politiky a snaží se zlepšit rámec bezpečnosti potravin prostřednictvím členství v EU a různých mezinárodních organizací. Německá vláda pomáhá nejen financovat programy těchto orgánů, ale napomáhá i při realizaci práva v této oblasti. V agrárním obchodu rok od roku v Německu stoupá vývoz i dovoz. V rozmezí let 1999 - 2001 činil dovoz 35 347 mil. USD a vývoz 24 097 mil. USD. V roce 2008 činil dovoz již 82 991 mil. USD a vývoz 70 841 mil. USD. Podíl dovozu potravin v agrárním sektoru v letech 2003 - 2005 činil 70,8% a vývoz 68,3%. Podobný vývoj zaznamenaly i následující roky. V komparaci s členskými státy je Německo u vybraných pěstovaných rostlinných produktů převážně na prvním místě, kromě pšenice a cukrovky, kde první místo zaujímá Francie. V živočišné výrobě je Německo v produkci vepřového masa na prvním místě nejen v EU 27, ale v celé Evropě. V produkci hovězího masa je na druhém místě hned za Francií. První místo z celé EU 27 zaujímá taktéž produkce kravského mléka. Produkce drůbežího masa je až na třetím místě a produkce vajíček je v žebříčku EU 27 až na šestém místě. V komparaci cenového vývoje lze říci, že u komodit jako jsou vepřové maso, cukrovka či řepka je cena zemědělských výrobců v ČR již stejná jako v Německu, proto již

74

nemají čeští zemědělci příliš velkou konkurenční výhodu v ceně oproti Německu. U komodit hovězího masa, pšenice a mléka jsou ceny německých zemědělských výrobců o něco málo vyšší jak v České Republice. Velkou konkurenční výhodu mají čeští zemědělci u vajíček, jelikož jsou ceny německých zemědělců příliš vysoké.

75

POUŽITÉ ZKRATKY Použité zkratky jednotlivých členských států EU 27 AT Rakousko

LT Litva

EL Řecko

BE Belgie

BG Bulharsko

HU Maďarsko

CY Kypr

ČR Česká Republika

IE Irsko

DE Německo

DK Dánsko

IT Itálie

EE Estonsko

ES Španělsko

LU Lucembursko

F Francie

FI Finsko

LV Lotyšsko

MT Malta

NL Nizozemí

PL Polsko

PT Portugalsko

RO Rumunsko

SE Švédsko

SI Slovinsko

SK Slovensko

UK Velká Británie

EU 10 Česká Republika, Kypr, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovinsko, Slovensko EU 15 Rakousko, Belgie, Německo, Dánsko, Španělsko, Francie, Švédsko, Portugalsko, Nizozemí, Lucembursko, Irsko, Itálie, Řecko, Finsko, Velká Británie EU 27 EU 10 + EU 15 + Bulharsko + Rumunsko Ostatní použité zkratky BSE nemoc šílených krav ESUO Evropské společenství uhlí a ocele NH Národní hospodářství SZP Společná zemědělská politika HDP hrubý domácí produkt EHS Evropské hospodářské společenství DRV Spolkový svaz rolníků

76

ES Evropské společenství EU Evropská unie EAGF Evropský zemědělský záruční fond ESF Evropský sociální fond G8 Skupina osmi největších států světa WTO Světová obchodní organizace NDR Německá demokratická republika GAK Společenství pro zlepšení zemědělské struktury a ochrany pobřeží WFP Světový potravinový program Organizace spojených národů BMELV Spolkové ministerstvo pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitelů EAGGF Evropský zemědělský orientační a záruční fond EAFRD Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova NRP Národní rozvojový plan OSN Organizace spojených národů GATT Všeobecná dohoda o clech a obchodu NATO Organizace severoatlantické smlouvy OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OBSE Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ERDF Evropský fond regionálního rozvoje FAOSTAT Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství LPG druh zemědělských podniků v Německu

77

SEZNAM LITERATURY BEČVÁŘOVÁ, V. Zemědělská politika. 1. vyd. Brno: Medelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001. 120 s. ISBN 80-7157-514-3. BEČVÁŘOVÁ, V. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2005. 68 s. ISBN 807157-911-4. BEČVÁŘOVÁ, V. Koncepce a vývoj agrární politiky EU a USA. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007. 94 s. ISBN 978-80-7375133-3. BEČVÁŘOVÁ, V., VINOHRADSKÝ, K. A ZDRÁHAL, I. Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu. Brno: MZLU v Brně, 2008. 64 s. ISBN 978-80-7375-255-2. BEČVÁŘOVÁ, V., VINOHRADSKÝ, K. a ZDRÁHAL, I. České zemědělství a vývoj cenového prostředí společnéoho trhu EÚ. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. 74 s. ISBN 978-80-7375-345-0 DUNNE, Anthony J. Supply Chain Management: Fad, Panacea or Opportunity? Agribusiness Perspectives, 2002. 48 s. GREGA, L. Teoreticko metodologické aspekty posuzování konkurenceschopnosti zemědělství. Brno: MZLU Brno, 2004. 81 s. ISBN 80-7157-822-3. PEŠTOVÁ, S. a ROTPORT, M. Stručný slovník ekonomických pojmů. 1. vyd. Praha 1: Fortuna, 1994, 64 s. ISBN 80-7168-107-5. SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D. Ekonomie 18. vydání. 1. Praha : NS Svoboda, 2007. 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3.

Internetové zdroje BOHÁČKOVÁ. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://pefinfo.wz.cz/download/EASa_prednasky.pdf [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.google.cz/search?q=německo&hl=cs&prmd=imvns&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X& ei=N36VT82cJJGj-gbaxrn9Aw&sqi=2&ved=0CEoQsAQ&biw=1366&bih=643&sei=O Atlas Německa. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#x=9.267368&y=50.897073&z=3&l=15&c=z&q=atlas%20N%C4%9Bmecka&p=1&qp=-7.460456_44.054044_30.566638_54.745742_4 [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.lib.utexas.edu/maps/europe/german_dem_rep_land_1981.jpg [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: https://www.destatis.de/DE/ZahlenFakten/Wirtschaftsbereiche/LandForstwirtschaft/Bodennutzung/Tabell en/HauptnutzungsartenLF.html [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://berichte.bmelv-statistik.de/SJT-3070400-0000.pdf [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.bmelv.de/DE/Landwirtschaft/DirektzahlungenFoerderung/foerderung_node.html

78

Co napovídají změny německého hospodářství. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.lfa.cz/aktuality/SMObulletin0904.pdf [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tag00046 [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Agricultural_census_2010__provisional_results#Number_of_holdings O struktuře zemědělských podniků v Německu. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Farm_structure_in_Germany [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/agriculture/capexplained/challenge/index_cs.htm Historie Evropské unie. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/euhistory/index_cs.htm Společná zemědělská politika. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://circa.europa.eu/irc/opoce/fact_sheets/info/data/policies/agriculture/article_7208_cs.htm Pro výživu a zemědělství ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://faostat.fao.org/site/569/DesktopDefault.aspx?PageID=569 Value of agricultural imports and exports. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.fao.org/docrep/015/am081m/PDF/am081m00c.pdf [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.economywatch.com/economics/ Zprávy o situaci v zemědělství. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.bauernverband.de/index.php?redid=324025 Situationsbericht. [online]. 2011/2012. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.situationsbericht.de/ JEDLIČKA, J. Společná zemědělská politika EU. [online]. 2004. vyd. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/CAP.pdf [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.finance.cz/makrodata-eu/eu-svet/svetovemakroukazatele/inflace/ BULLETIN VÚZE: Profesní vzdělávání. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.uzei.cz/leftmenu/publikacni-cinnost/bulletin-uzei/2006/bu0601.pdf Zemědělství v zemích střední a východní Evropy: Od krize k zotavení. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.czp.cuni.cz/info/EU/Zemedelstvi/zem_a_v.htm Německo: ekonomická charakteristika země. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/nemecko-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000636/ Agri-Food Trade Service. [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.ats.agr.gc.ca/eur/4186eng.htm

79

OBRÁZKY Obr. 1- Produkční a mimoprodukční využití přírodních zdrojů (zdroj: Bečvářová,2005) .......... 14 Obr. 2 - Celkové příjmy zemědělského podniku (zdroj: Boháčková - přednáška) ...................... 17 Obr. 3 - Základní struktura agrobyznysu (zdroj: Bečvářová, 2005) ........................................... 21 Obr. 4 - Strategie EU v rozvoji venkova (zdroj: Bečvářová, 2008) ............................................ 27 Obr. 5 - Rozčlenění Spolkové republiky Německa (zdroje: www.lib.utexas.edu) ....................... 30 Obr. 6 - Mapa Německa (zdroj: www.mapy.cz) .......................................................................... 31

GRAFY Graf 1 - Komparace rozlohy států (osob/km2, pro rok 2010), (zdroj: www.destatis.de) ............ 33 Graf 2 - Využití celkové rozlohy v Německu dle typu půdy (zdroj: www.bmelv.de) .................... 33 Graf 3 - Podíl zemědělské půdy na celkové rozleze ve vybraných členských státech EU (zdroj: www.bmelv.de) ............................................................................................................................ 34 Graf 4 - Vývoj podílu zemědělství včetně (lesnictví a rybářství) na tvorbě HDP v zemi (zdroj: www.destatis.de) ......................................................................................................................... 37 Graf 5 - Produkce zemědělského odvětví v běžných cenách - Německo (zdroj: www.bmelv.de) 38 Graf 6 - Vývoj množství pracovních síl v zemědělském sektoru (zdroj: www.bmelv.de)............. 39 Graf 7 - Velikost farem na rozloze půdy (v ha) v západním a východním Německu (zdroj: www. Ifa.cz) .......................................................................................................................................... 41 Graf 8 - Zemědělské podniky dle velikostních tříd v Německu (zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu) ................................................................................................ 42 Graf 9 - Vývoj užití zemědělské půdy (zdroj: www.bmelv.de) ..................................................... 44 Graf 10 - Podíl plodin na orné půdě (zdroj: www.faostat.fao.org)............................................. 45 Graf 11 - Celková sklizeň obilnin dle spolkových zemí (zdroj: www.bmelv.de).......................... 47 Graf 12 - Vývoj celkové produkce obilovin (zdroj: www.faostat.fao.org) .................................. 47 Graf 13 - Vývoj produkce pšenice (zdroj: www.faostat.fao.org)................................................. 48 Graf 14 - Produkce pšenice v členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org)..................... 49 Graf 15 - Vývoj produkce pšenice ve vybraných členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ................................................................................................................... 49 Graf 16 - Vývoj produkce ječmene (zdroj: www.faostat.fao.org) ............................................... 50 Graf 17 - Produkce ječmene v členských zemích EU (r. 2010,tis.t), (zdroj: www.faostat.fao.org) ..................................................................................................................................................... 50 Graf 18 - Vývoj produkce ječmene ve vybraných členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ................................................................................................................... 51 Graf 19- Vývoj produkce řepky (zdroj: www.faostat.fao.org)..................................................... 51 Graf 20 - Produkce řepky v členských zemích EU (r. 2010,tis.t), (zdroj: www.faostat.fao.org). 52 Graf 21 - Vývoj produkce řepky ve vybraných členských zemích EU zdroj: (www.faostat.fao.org) ..................................................................................................................................................... 53 Graf 22 - Vývoj produkce cukrovky (zdroj: www.faostat.fao.org) .............................................. 53 Graf 23 - Produkce cukrovky v členských zemích EU (r. 2010,tis.t), (zdroj: www.faostat.fao.org) ..................................................................................................................................................... 54

80

Graf 24 - Vývoj produkce cukrovky ve vybraných členských státech EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ................................................................................................................... 54 Graf 25 - Vývoj produkce chmele (zdroj: www.faostat.fao.org) ................................................. 55 Graf 26 - Produkce chmele v členských zemích EU (r.2010,tis.t), (zdroj: www.faostat.fao.org) 56 Graf 27- Vývoj produkce chmele ve vybraných členských státech EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ................................................................................................................... 56 Graf 28 - Produkce vepřového masa v členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ...... 58 Graf 29 - Vývoj produkce vepřového masa v EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ........................ 58 Graf 30 - Produkce hovězího masa v členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ......... 61 Graf 31 - Vývoj produkce hovězího masa v EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ............................ 61 Graf 32 - Produkce kravského mléka v členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ..... 61 Graf 33 - Vývoj produkce kravského mléka v EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ......................... 62 Graf 34 - Produkce drůbežího masa v členských zemích EU (r. 2010, v tis.t), (zdroj: www.faostat.fao.org) ................................................................................................................... 64 Graf 35 - Vývoj produkce drůbežího masa ve vybraných členských zemích EU ........................ 64 Graf 36 - Produkce vajíček v členských zemích EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ..................... 65 Graf 37 - Vývoj produkce vajíček v EU (zdroj: www.faostat.fao.org) ........................................ 65 Graf 38 - Komparace vývoje ceny u kravského mléka a vajíček v Německu a ČR (zdroj: www.faostat.fao.org) ................................................................................................................... 66 Graf 39 - Komparace vývoje cen u vepřového a hovězího masa v Německu a ČR (zdroj: www.faostat.fao.org) ................................................................................................................... 67 Graf 40 - Komparace vývoje cen u vybraných produktů rostlinné výroby v Německu a ČR (zdroj: www.faostat.fao.org) ....................................................................................................... 67 Graf 41 - Vývoj agrárního obchodu v Německu (zdroj: www.faostat.fao.org) ........................... 69 Graf 42 - Podíl vývoje obchodu s potravinovými výrobky (zdroj: www.faostat.fao.org) ............ 69

TABULKY Tab. 1 - Rozčlenění pracujících v rámci zemědělského sektoru (zdroj: www.bmelv.de) ............ 40 Tab. 2 - Zemědělské podniky dle druhu zemědělské činnosti pro rok 2007 (zdroj: www.bmelv.de) ..................................................................................................................................................... 42 Tab. 3 - Plocha obhospodařované půdy u jednotlivých druhů obilovin v tis. ha (zdroj: www.faostat.fao.org) ................................................................................................................... 46 Tab. 4 - Výnos pšenice (zdroj: www.faostat.fao.org) .................................................................. 48 Tab. 5 - Výnos ječmene (zdroj: www.faostat.fao.org)................................................................. 50 Tab. 6 - Výnos řepky (zdroj: www.faostat.fao.org) ..................................................................... 52 Tab. 7 - Výnosnost cukrovky (zdroj: www.faostat.fao.org) ......................................................... 54 Tab. 8 - Výnosnost chmele (zdroj: www.faostat.fao.org) ............................................................ 55 Tab. 9 - Vývoj počtu prasat, produkce masa (zdroj: www.faostat.fao.org) .............................. 57 Tab. 10 - Vývoj počtu skotu, produkce mléka a masa v Německu (zdroj: www.faostat.fao.org) 60 Tab. 11 - Vývoj chovu drůbeže a s nim spojená produkce drůbežího masa a vajíček (zdroj: www.faostat.fao.org) ................................................................................................................... 63

81

PŘÍLOHY Bakalářská práce neobsahuje tištěné přílohy z důvodu značné obsáhlosti. K práci je však přiloženo DVD, které obsahuje veškerý sesbíraný faktografický materiál, který byl zdrojem veškerých vytvořených tabulek a grafů.

82