MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici
Břehové a doprovodné porosty vodních toků a nádrží (druhová, věková a prostorová struktura a způsoby pěstování a obnovy) Diplomová práce
Autorka: Bc. Eva Homolková Vedoucí práce: doc. Ing. Milan Rajnoch, CSc. Lednice 2011
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Břehové a doprovodné porosty vodních toků vypracovala samostatně a využila jen literárních pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendlovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne Podpis………………… 2
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce doc. Ing. Milanu Rajnochovi, CSc. za odborné vedení práce a za podporu a trpělivost při jejím vytváření. Děkuji také Ing. Viktoru Suchoňovi a Čestmíru Svobodníkovi ze státního podniku Povodí Odry za poskytnutí materiálů k tomuto tématu.
3
Obsah 1. Úvod
7
2. Cíl práce
8
3. Literární část
9
3.1 Vegetační doprovod vodních toků
9
3.2 Funkce vegetačního doprovodu vodních toků a nádrží
10
3.2.1 Funkce protierozní, protiabrazní
10
3.2.2 Funkce ochrany břehů před poškozením vodou přitékající ze stran do koryta
11
3.2.3 Funkce protideflační
11
3.2.4 Funkce ochranná
11
3.2.5 Funkce kvality vody
12
3.2.6 Funkce útočiště fauny žijící v blízkosti vodních ploch
12
3.2.7 Funkce estetická
12
3.2.8 Funkce produkční
13
3.2.9 Funkce tvorby přirozeného biokoridoru
14
3.2.10 Funkce rekreační
14
3.2.11 Funkce hygienická
14
3.2.12 Funkce bioklimatická
14
3.3 Výšková pásma břehové vegetace
15
3.4 Zakládání břehových a doprovodných porostů
16
3.4.1 Výchozí body pro návrh vegetačních doprovodů
17
3.4.2 Obecně platná doporučení
17
3.4.3 Základy navrhování břehových porostů
18
3.4.4 Základy navrhování doprovodného porostu
21
3.5 Sadební materiál
22
3.6 Struktura výsadeb
22
3.7 Technika výsadby
24
3.8 Doba výsadby
25
3.9 Péče o porosty
25
3.9.1 Péče o založené porosty
26
3.9.2 Ochrana porostů
26
4
3.9.3 Prořezávky
27
3.9.4 Probírky
28
3.9.5 Obnova porostů
28
3.10 Ochrana břehů travními porosty
29
3.10.1 Travní porosty
29
3.10.2 Zakládání travních porostů
29
3.11 Ochrana břehu toku vytrvalými bylinami
30
3.12 Základní biotechnické opevňovací prostředky
32
4. Materiál a metodiky
35
4.1 Charakteristika modelového území
35
4.2 Postup práce
37
4.3 Metodika vyhodnocení současného stavu vegetace vodního toku
38
5. Výsledky
42
5.1 Vyhodnocení stávající vegetace
42
5.2 Návrh pěstebních opatření
44
5.3 Návrh obnovy břehové a doprovodné vegetace
45
5.3.1 Druhová skladba
45
5.3.2 Sadební materiál
46
5.3.3 Spon výsadby
46
5.3.4 Struktura výsadeb
46
5.3.5 Technologie výsadby
47
5.3.6 Péče o založené výsadby
47
5.4 Návrh údržby vegetace
48
5.5 Metody likvidace křídlatky japonské (Reynoutria japonica)
48
6. Diskuze
51
7. Závěr
53
8. Souhrn
54
9. Použitá literatura
55
5
10. Přílohy Č. 1 Inventarizace dřevin Č. 2 Pěstební opatření Č. 3 Výkaz výměr Č. 4 Rozpočet Č. 5 Mapa č. 1 Inventarizace Č. 6 Mapa č. 2 Návrh obnovy Č. 7 Fotodokumentace
6
1. Úvod Břehové a doprovodné porosty vodních toků jsou hodnotným a důležitým prvkem krajiny. Vyskytují se od nejvyšších horských poloh až po nížiny ve formě travní, keřové, stromové nebo kombinované vegetace. Jsou to skupinové a liniové porosty rostoucí v korytě, na březích a podél břehů vodních toků nebo podél vodních nádrží. Jsou součástí lužních ekosystémů, a proto představují tyto porosty bohatství rostlinných a živočišných druhů. Spolu s vodním tokem tvoří základní biokoridor, který po spojení s dalšími krajinnými prvky představuje kostru ekologické stability. Pozitivní vliv mají porosty na stabilizaci břehů, omezují zarůstání průtočného profilu vodní flórou, svým zastíněním snižují výpar z vodní hladiny, plní estetickou, krajinotvornou, produkční funkci, snižují účinek větrů, prašnost, hluk, mají rekreační význam. Nejvýznamnější je funkce vodohospodářská. Člověk po staletí využíval vegetaci ke zpevňování břehů a ochraně půdy. S nástupem mechanizace docházelo místo lehčích vegetačních úprav k převážně technickým úpravám toků. Technické úpravy znamenají vážný zásah do biotopů. Dříve bylo navrhování řešení úprav toků hlavně věcí technickou, hydrologickou, hydrotechnickou. Biologický aspekt sloužil pouze jako doplněk projektu. V současné době se díky revitalizačním programům začíná pohled na problematiku měnit.
7
2. Cíl práce Cílem diplomové práce je vyhodnocení stávajících vegetačních prvků vybraného úseku vodního toku řeky Ostravice a vypracování studie jejich pěstování, obnovy, případně založení nového vegetačního prvku. V úvodu zde bude shrnuta problematika vegetačních doprovodů vodních toků z hlediska výběru taxonů, technologie založení a následného pěstování či obnovy vegetačního prvku.
8
3. Literární část 3.1 Vegetační doprovod vodních toků Vegetačními doprovody se označují rostlinná společenstva souvisle zapojených lesních porostů nebo skupin, pásů a řad stromů, keřů a bylinné vegetace na březích toků a v jejich okolí (Tlapák, Herynek, 2001). Podle J. Krešla (1980) rozumíme břehovým porostem účelový porost dřevin při březích vodních toků a vodních nádrží, který slouží k ochraně a zajištění stability břehů, k zabezpečení
inundačního
území,
popřípadě
k jejich
hospodářskému
nebo
krajinotvornému využití (Jurča a kolektiv, 1986). Břehové a doprovodné porosty - tvořící vegetační doprovod vodních toků – jsou rostlinná společenstva údolních oblastí rostoucí na březích řek, potoků nebo bystřin a porosty údolních niv navazující bezprostředně na břehovou vegetaci. Stanovištní podmínky těchto společenstev jsou velmi různorodé, což je dáno velkým výškovým rozpětím od nížinných aluvií až vysoko do horských údolí, rozdílností půdních a klimatických podmínek a dalších vlivů. Rostlinná společenstva provázející naše vodní toky jsou proto velmi pestrá, obrážející rozdílnost ekologických podmínek ekotopů. Z ekologických faktorů nejvíce ovlivňujících břehová a pobřežní společenstva je voda. Výška hladiny v korytě řek ovlivňuje břehovou vegetaci, limituje její skladbu a vymezuje prostorové uspořádání dřevin na břehu. Hladina podzemní vody, její kolísání a výška, determinuje zase životní nebo existenční podmínky pobřežních nebo doprovodných porostů. Společenstva, která rostou bez podstatných zásahů člověka se vyvíjejí samovolně, procházejí přirozenou sukcesí a dospívají k přírodním fytocenózám. Porosty ovlivněné činností člověka, převážně porosty na upravených tocích, jsou obvykle porosty pozměněné druhové skladby a hospodářského tvaru (Šimíček, 1999).
Druhy a účinky břehových porostů: •
Ochranné břehové porosty – tyto porosty jsou vázány na koryto a břehy malých vodních toků. Jejich účelem je opevnění a stabilizace břehů. Chrání koryto před účinky proudící vody.
•
Doprovodné břehové porosty – nacházejí se podél vodních toků. Nejsou tak vázány přímo na koryto a břehy. Jejich účel je krajinotvorný. Začleňují
9
provedené úpravy do okolní krajiny. Jako druhotnou funkci mají účel půdoochranný, především v inundačních územích toků (Jůva, Hrabal, Tlapák, 1984).
3.2 Funkce vegetačního doprovodu vodních toků a nádrží
3.2.1 Funkce protierozní, protiabrazní – chrání před účinky proudící vody, vlnobitím a chodem ledu a splavenin
Dřeviny rostoucí na březích vod zprostředkovávají ochranu svými nadzemními i podzemními částmi. Břehové partie říčního koryta jsou zpevňovány kořenovým systémem, který prorůstá půdním profilem. Kořeny tím vážou půdní částice. Zasahují i do zóny neustálého zatopení, kde jsou vyhledávaným útočištěm vodní fauny. Nápor proudící vody tlumí nadzemní části rostlin. Chrání břehy před přímým vlnobitím, ledochodem. V kombinaci s neživými opevňovacími konstrukcemi působí jako dlouhodobá trvanlivá a spolehlivá stabilizace břehů (Šlezingr, Úradníček, 2002). Podmínkou stability ochranných břehových porostů je stabilní dno koryta, protože při hloubkové erozi se kořenový systém dřevin změnám podmínek růstu nemůže přizpůsobit a voda pod úrovní kořenového systému naruší břehy koryta. Stabilizaci břehů koryta kořenovým systémem dřevin musí být též přizpůsobeny směrové poměry trasy toku, aby se snížil účinek proudící vody. V násilně zakřivené potoční trati budou kořenové systémy dřevin obnažovány do větší hloubky a ztratí tak svůj ochranný účinek, optimální je proto trasa koryta, složená z oblouků o proměnlivé křivosti (Zuna, Soukup, 2007). V menší míře poskytují přímou mechanickou ochranu travní porosty. Účinnější jsou porosty keřovitých druhů vrb, které jsou udržované v hustém a pružném stavu. Vrbové výhony se při velkých vodách ohýbají a tlumí tak nápor proudící vody. Břehové porosty snižují rychlost při březích na hodnotu, která odpovídá přípustné nevymílací rychlosti. Dřeviny jsou často poškozovány, ale díky vysoké regenerační schopnosti nejsou ve funkci omezovány.
10
3.2.2 Funkce ochrany břehů před poškozením vodou přitékající ze stran do koryta
Při velkých dešťových přívalech bývají nedostatečně opevněné břehy vodních toků poškozeny přívaly vody z okolního území. Podobné škody se objevují při návratu inundované vody do koryta toku. Vegetační doprovod stabilizuje břehovou linii. Zabraňuje tak rozšiřování koryta (Novák, Iblová, Škopek, 1986).
3.2.3 Funkce protideflační
Chrání říční koryta a nádrže před zanášením transportovaným materiálem z okolních pozemků. Uplatňuje se především v zemědělsky intenzivně obdělávané krajině. Vítr přináší kromě jemných prachových částic i organické zbytky, semena rostlin, přebytky hnojiv, ochranných prostředků aj. Vzrostlý zapojený doprovodný porost ze stromů a keřového podrostu zachycuje velkou část tohoto transportovaného materiálu (Šlezingr, Úradníček, 2002).
3.2.4 Funkce ochranná – před zarůstáním a zanášením říčního koryta
Koryta vodních toků se při přímém dopadu slunečních paprsků prohřívají. Za nízkého vodního stavu ve vegetačním období se na dně objevují vodní rostliny, které zdrsňují povrch dna a omezují průtočnou plochu vodního toku. Snižuje se tak rychlost vody. V porostech vodních rostlin se usazují splaveniny a plaveniny a dochází k zanášení koryta (Novák, Iblová, Škopek, 1986). Ohroženy jsou především menší toky s malým sklonem dna. Nánosy jsou stabilizovány pomocí vodních rostlin. Dochází ke značnému zmenšení průtočného profilu. Hrozí větší nebezpečí záplav v době letních přívalových srážek (Šlezingr, Úradníček, 2002). Zarůstání a zanášení průtočného profilu vodních toků znamená častou potřebu udržovacích zásahů. Břehová vegetace umožňuje snížení udržovacích prací. Způsobuje ochlazení vody v korytě, zabraňuje přístupu světla. Dno toku se méně zanáší. Vzniklé nánosy u místního zvětšení zdrsnění dna nejsou zpevněny rostlinami a při větších průtocích vody jsou odplaveny (Novák, Iblová, Škopek,1986).
11
3.2.5 Funkce kvality vody – vliv na samočisticí schopnost vodního toku
Samočisticí schopnost toku spočívá v odstranění znečišťujících organických látek přirozenou cestou jejich rozkladem až na látky anorganické. Tento proces je závislý na přítomnosti živých organismů ve vodě, dostatečném přísunu kyslíku, teplotě vody a jejím pohybu. Na procesu se podílí vodní rostliny, které obohacují vodu kyslíkem. Jsou nazývány producenti. Dále spolupracují organismy konzumující organické látky, tzv. konzumenti a organismy, které se živí produkty látkové výměny konzumentů, tzv. destruenti. Samočisticí
proces
se
uskutečňuje
především
na
vodních
rostlinách,
na ponořených předmětech ve vodě a na kořenech stromů. Na těchto předmětech se usazují polysaprobní bakterie, které rozkládají organické látky. Břehové porosty přispívají k tomuto procesu ještě tím, že obohacují prostor nad vodní hladinou kyslíkem. Úplné zastínění hladiny není žádoucí. Se vzrůstajícím zastíněním toku klesá jeho samočisticí schopnost (Šlezingr, Úradníček, 2002).
3.2.6 Funkce útočiště fauny žijící v blízkosti vodních ploch
Břehové a doprovodné porosty jsou domovem mnoha živočichů. Staly se součástí systémů ekologické stability díky sjednocování malých políček do velkých celků. Přispěla k tomu i likvidace remízků, roztroušené zeleně a ladem ležících úhorů. Funkci útočiště nejlépe plní přirozené porosty nebo nově založené porosty odpovídající druhovou skladbou a prostorovým uspořádáním přirozené struktuře vegetačního doprovodu toku. Nově navržené porosty se nemohou zaměňovat s parkovou výsadbou, která ani při vhodném uspořádání nemusí splňovat podstatu vegetačního doprovodu vodního toku. Dobře navržená výsadba se skládá z postupně kvetoucích dřevin, dřevin odpovídajících danému lesnímu typu a dřevin autochtonních. Důležité je správně pečovat o výsadby (Šlezingr, Úradníček, 2002).
3.2.7 Funkce estetická
Estetické vjemy vyvolává vzrůst stromů a keřů i jejich celkový habitus, bohatství tvarů kůry a zejména borky, proměnlivost barvy a tvaru listů atd. Krása
12
výsadeb dřevin má bohatou škálu projevů, násobenou dalšími přírodními činiteli, jako je reliéf krajiny, roční období nebo i klima a jeho proměny (Kavka, Šindelářová, 1978). Stromové a keřové porosty mají významný úkol při spoluutváření krajiny. Jsou součástí rozptýlené zeleně a významným krajinotvorným prvkem. Hlavním úkolem vegetačních doprovodů je spojit úpravu toku s terénem a začlenit ji do krajiny (Novák, Iblová, Škopek, 1986). Zásahy do říčního profilu a jeho okolí by se měly provádět s ohledem na stávající vegetaci. Technické zásahy je potřeba řešit s odborníky na vegetaci a zajistit nové výsadby nebo rekonstrukce břehových a doprovodných porostů (Šlezingr, Úradníček, 2002). Pokud se úprava neprovede, neosázené plochy zarostou nevhodným způsobem přirozenou sukcesí dřevinami. Nepřispívají tak ke stabilitě svahů koryta, nevyhovují ani
příznivému
estetickému
dojmu
a
mění
průtokové
poměry
v korytě
(Novák, Iblová, Škopek, 1986). Vzrostlý, udržovaný vegetační doprovod vodních toků působí v rovinaté krajině jako dominantní prvek a jeho vliv na celkový charakter je nezanedbatelný (Šlezingr, Úradníček, 2002).
3.2.8 Funkce produkční
Pro výpočet množství dendromasy je důležité znát průměrnou šířku doprovodných porostů. Tato hodnota závisí na šířce toku. Ne každý porost je vhodný pro produkci kvalitního dříví. Proto se odhady zásob v těchto prostorech různí. Těžba v těchto prostorech tvoří jen procenta z celkové těžby. I tak je tato oblast cennou zásobárnou dřeva (Šlezingr, Úradníček, 2002). Břehové porosty jsou významné také z jiných produkčních hledisek. Velmi kladně ovlivňují životní prostředí a potravní nabídku rybích obsádek a tím i produkci ryb. Dobře je lze využít také pro včelařské účely, neboť právě porosty kolem toků jsou často tvořeny dřevinami (např. vrbami, javory, lípami, duby), které včelám především na jaře poskytují nektar a pyl. Z hlediska myslivosti má význam pro produkci lovné zvěře (Urban, Vrána, 1981).
13
3.2.9 Funkce tvorby přirozeného biokoridoru
Vegetační doprovod vodních toků funguje jako přirozený biokoridor, spojnice, migrační cesta mezi lesními celky. Z ekobiologického hlediska je vegetace vodních toků neoddělitelnou součástí biotopu říčního toku a jeho bližšího i vzdálenějšího okolí.
3.2.10 Funkce rekreační
Vegetační doprovod vodního toku či nádrže představuje základní podmínku pro vytvoření klidových zón v blízkosti toků velkých měst. U nádrží s rekreačním využitím je předpokladem jejího rozvoje. Podporou dobrého stavu rybí obsádky v toku i nádrži napomáhá rozvoji sportovního rybolovu.
3.2.11 Funkce hygienická
Břehové a doprovodné porosty mají významnou hygienickou funkci. Zachycují prachové částice, působí jako částečná protihluková bariéra. Vyvolávají příznivý dojem na lidskou psychiku.
Vitální vegetační doprovod toku či nádrže výrazně přispívá k: •
retardaci odtoku z břehových částí toků
•
zvyšování infiltrační schopnosti půdy na svazích tvořících břeh toku
•
snižování extrémních průtoků
•
zvyšování minimálních průtoků (v oblastech mokřadů, odstavených ramen)
•
ochraně toku před kontaminací vody rizikovými prvky
•
optimálnímu rozvoji zoo- a biocenózy
(Šlezingr, Úradníček, 2002)
3.2.12 Funkce bioklimatická
Spolu s tokem či nádrží dřeviny v břehových a doprovodných porostech příznivě modifikují
mikroklimatické
vlastnosti
poměrně
úzkého
údolního
prostoru.
Bioklimatický vliv těchto porostů se po několika metrech či desítkách metrů od vodní hladiny vytrácí a každé sousední prostředí si vytváří vlastní mikroklima-fytoklima
14
(Vaníček, 1972). Tím, že jsou dřeviny špatnými vodiči tepla, účinně vyrovnávají extrémní teploty vzduchu, půdy i vody. Např. zastíněním vodní hladiny a přilehlých břehových partií je voda v korytě pomaleji prohřívána, což mimo jiné příznivě ovlivňuje nasycení vody kyslíkem, přirozenou samočisticí schopnost toku a podmínky existence živočišných i rostlinných organismů. Rozdílné prohřívání vzduchu, půdy i vody v zastavěných oblastech, otevřené zemědělské krajině a v lesních celcích vyvolává místní proudění vzduchu, jímž dochází k vyrovnání vzdušných teplotních zonací. Břehové a doprovodné porosty působí v krajině i jako účinné protivětrné bariéry, takže do jisté míry plní i funkci větrolamů, jejichž hlavním posláním je boj proti výsušným větrům a větrné erozi (Urban,Vrána, 1981).
3.3 Výšková pásma břehové vegetace •
Profundální pásmo – jedná se o neustále (trvale) zatopenou část břehů. Je osídlená vodními rostlinami volně plovoucími, ponořenými, zakořeněnými i nezakořeněnými – okřehek, rdest, stulík, leknín apod.
•
Sublitorální pásmo – tyto rostliny koření v bahně nebo v půdě zatopené vodou. Lodyhy, listy a květenství jsou přizpůsobené životu na vzduchu. Mají-li vhodné podmínky, vyskytují se v rozsáhlých seskupeních. Velké plochy zasahují i dále od vodní hladiny. Na plochých místech jsou porosty uspořádány v pruzích podle nároků na prostředí, podle odolnosti proti záplavě a podle odolnosti proti suchu. Toto pásmo zastupuje např. rákos obecný, šmel okoličnatý, puškvorec obecný, orobinec úzkolistý.
•
Eulitorální pásmo – zde se uplatňuje zatravnění jako zpevňující prvek spolu s výsadbou nízkorostoucích stromových a keřových porostů. Vyskytují se zde např. jílek vytrvalý, pýr plazivý, měkké dřeviny – vrby olše, topol.
•
Supralitorální pásmo – toto pásmo v horních partiích svahů břehů a v prostorech za břehovou linií bývá jen někdy při zvýšených stavech zaplavováno vodou. V této zóně se uplatňují jako stabilizační prvek určité druhy travin a tvrdých dřevin. Na místech jen zřídka zaplavovaných vodou přecházejí pobřežní porosty zpravidla v luční společenstva nebo lesní porosty. Nachází se zde např. dub letní, jasan
15
ztepilý, javor mléč, lípa srdčitá (Novák, Iblová, Škopek, 1986, Šlezingr, Úradníček, 2002).
Obr. 1 Schéma rozmístění břehové vegetace (Šlezingr, Úradníček, 2002)
3.4 Zakládání břehových a doprovodných porostů
Vegetační doprovod vodních toků, výrazný architektonický komponent naší krajiny, je důležitým faktorem pro stabilizaci toků, ochranu břehů a vodohospodářskou prevenci. Dobře založené a ošetřované břehové a doprovodné porosty mohou být účinným prostředkem minimalizujícím výmolnou činnost, která v konečné fázi způsobuje destrukci břehů nebo narušení ochranných hrází. Vegetační zpevnění, jsou-li vhodně použita, mají řadu výhod oproti obvyklým stavebně-technickým řešením. Jsou přírodě blízká, jednoduchá, levná, pružná, odolná proti náporům velkých vod. Při správné volbě a použití mohou dokonale nahradit mnohem dražší, technicky a pracovně náročnější stavby z kamene, betonu nebo jiných materiálů. Doprovodné porosty, vegetace, stromy a keře nám pomáhají začlenit stavební objekty, ale i její realizace je nejen technicky fundovaná, ale také citlivá, respektující přírodu, krajinu a životní prostředí. Vegetační zpevňování břehů, zakládání břehových a doprovodných porostů je v oboru vodního hospodářství a hrazení bystřin specifickou činností, poněkud rozdílnou od běžných způsobů ozeleňování, výsadeb nebo zalesňování. Výsadbou nebo výsevem tu vznikají účelové porosty, které mají zpevňovat a chránit břehy proti vodní erozi a abrazi, nebo jako doprovodné porosty plnit řadu účelových funkcí (Šimíček, 1997).
16
3.4.1 Výchozí body pro návrh vegetačních doprovodů
Návrh vegetačních doprovodů vodních toků vychází: •
ze zpracované dokumentace územních systémů ekologické stability
•
z návrhu komplexních pozemkových úprav a způsobů využití pozemků podél toku
•
z charakteru vodního toku
•
z cílů, kterých je třeba založením vegetačního doprovodu dosáhnout a z podmínek pro zachování účelových funkcí vodního toku
•
ze stanovištních podmínek zhodnocených v biologickém průzkumu
•
z druhové skladby současných porostů podél toku a v navazujících úsecích
•
z podmínek pro založení porostu, potřebu jejich ochrany, ošetřování a výchovy
•
z hydrologických a hydrotechnických podmínek, určujících namáhání svahu koryta a dobu zaplavení porostů
Pro navrhování, výsadbu a ošetřování vegetačního doprovodu potoků a vodních toků
s malým povodím je doporučena TNV 75 2102 Úpravy potoků a typizační
všeobecná směrnice Navrhování úprav toků z hlediska tvorby a ochrany životního prostředí, arch. číslo 232-623. Při návrhu v intravilánech se vychází ze zásad zahradní a parkové architektury (Ehrlich, Gergel, Zuna, Novák, Meruňka, 1996).
3.4.2 Obecně platná doporučení
Pro docílení kvalitního břehového či doprovodného porostu je vhodné ponechat část původních, třeba i méně vhodných porostů, nejlépe skupiny vzrostlých dřevin. Nová výsadba se pak váže na původní a využívá tak její ochrany. Do nové výsadby vybíráme dřeviny s ohledem na jejich budoucí převládající funkci. Především podle toho, budou-li plnit funkci doprovodného porostu nebo porostu břehového. U menších toků se jedná o kombinaci obou. Alejová výsadba není z ekologického ani krajinářského hlediska nejvhodnější řešení. Hodnota těchto vegetačních doprovodů je mála. V této situaci sázíme dřeviny na té straně toku, na které mohou částečně zastiňovat koryto. Využíváme ladem ležících
17
i velmi malých ploch přiléhajících k toku k dosadbám, jenž zvýší hodnotu vegetačního doprovodu. V návrhu dřevinné skladby vegetačního doprovodu nezapomínejme na keře. Mají zde své nezastupitelné místo. Základní ochranou proti vzniku a rozvoji eroze na svahu je travní koberec. Při návrhu především břehových porostů je nutné si uvědomit nízký zpevňovací účinek mladých porostů. Přestárlé dřeviny, vývraty, proschlé dřeviny, případně dřeviny z jiných důvodů určené k likvidaci je nutno odstranit před zahájením výsadby nově navržených dřevin, abychom následně nepoškodili nové sazenice. Nově zakládané břehové porosty upraveného koryta vysazujeme nad úroveň cca Q150 – (oblast eulitorálního pásma, pásma měkkých dřevin). Pro novou výsadbu používáme jen zdravé, vitální sazenice předepsaných parametrů (druh dřeviny, stáří sazenice, minimální výška odrostků…) a osvědčených sadebních postupů. Pro lepší růst opatřujeme sazenice dřevěnými kůly a ochranou proti okusu zvěří. Cílem výsadeb je vznik funkčních vertikálně rozvrstvených a druhově pestrých porostů, zabírajících maximální možný prostor v údolní nivě (Šlezingr, Úřadníček, 2002).
3.4.3 Základy navrhování břehových porostů
Návrh výsadeb v projektech i jejich realizaci je třeba přizpůsobit hlavnímu účelu vegetačních úprav, to znamená vytvoření druhově a prostorově členitého porostu, plnícího funkce vodoochranné, krajinotvorné a ekologické. Účinnost ochranné funkce dřevin závisí na typu kořenového systému a na schopnosti jeho vývoje na březích v dosahu zvýšené hladiny podzemní vody. Růst dřevin je možný nad hladinou nejčetnějších průtoků, vyskytujících se ve vegetačním období, a proto je výhodné využít ochranné funkce břehových porostů u potoků a bystřin, protože vodní stav, odpovídající nejčastějším průtokům v tomto období umožňuje růst dřevin blízko nad patou svahu břehu. U větších vodních toků musí být spodní část břehů pod hladinou nejčastěji se vyskytujících průtoků ve vegetačním období stabilizována obvykle jiným způsobem než břehovým porostem (např. záhozem, kamennou rovnaninou apod.). 18
Podmínkou stability ochranných břehových porostů je stabilní dno koryta, protože při hloubkové erozi se kořenový systém dřevin změnám podmínek růstu nemůže přizpůsobit a voda pod úrovní kořenového systému naruší břehy koryta. Stabilizaci břehů koryta kořenovým systémem dřevin musí být též přizpůsobeny směrové poměry trasy toku, aby se snížil účinek proudící vody. V násilně zakřivené potoční trati budou kořenové systémy dřevin obnažovány do větší hloubky a ztratí tak svůj ochranný účinek. Optimální je proto trasa koryta, složená z oblouků o proměnlivé křivosti. V takovém případě často postačí břehový porost jako jediný stabilizační prvek koryta. Dřeviny je třeba v průtočném profilu koryta umístit tak, aby nedošlo k nepříznivému ovlivnění průtoku vody. Nevhodné je jejich umístění k patě svahů břehů, kde nemají dostatečný prostor k vývoji kořenového systému a nevhodně usměrňují průtok vody. Vzdálenost mezi jednotlivými dřevinami by měla odpovídat tvaru a rozsahu kořenového systému. V řídkých břehových porostech vznikají v nechráněných místech břehové nátrže, za kterými se poškození břehů rozšíří do sousedních úseků koryta. V této souvislosti je třeba též připomenout, že nevhodné je vysazování dřevin v cílovém sponu, protože se tak v počátcích vývoje nedosáhne porostního vlivu a dřeviny z velké části uhynou. S ohledem na nebezpečí poškození dřevin proudem vody a plovoucími předměty (např. ledem) je důležitá odolnost dřevin, daná jejich schopností regenerace poškozených částí. Tou se vyznačují zejména vrby, olše, topoly a jasany. Dřeviny rostoucí v břehových porostech budou po určitou dobu vystaveny zatopení a tím tedy i nedostatkem vzdušného kyslíku v půdě. Zátopu nejlépe snášejí vrby, olše, topol černý, osika, dub letní, jilm, bříza, lípa a javor mléč. Neolistěné dřeviny překonají zátopu lépe než ve vegetačním období (Zuna, 2007).
Při návrhu a realizaci břehových porostů je nutné dodržovat minimálně tyto zásady: •
Dřeviny rostoucí uvnitř průtočného profilu musí být upraveny jako kmenové porosty s korunou nad úrovní břehové hrany.
•
Stromy pro zpevnění nejnižších částí svahu se umisťují ve výšce 0,6 až 1,1 m nad hladinou průměrných průtoků vody ve vegetačním období.
•
Pro správné plnění funkce je vhodné vysadit souvislou výsadbu nebo větší skupinu. Na konkávním břehu u hodně zakřivených oblouků je doporučena vzdálenost mezi jednotlivými dřevinami 1,3 – 1,7 m, u oblouků s malou křivostí 19
2 m. U přímých úseků se doporučuje vzdálenost 2 m. V konvexních obloucích je to 2 m a více. Záleží na místních podmínkách. Nejvhodnější sklon svahu je 1 : 2, případně 1 : 1,5. •
U čistých keřových výsadeb je vhodná skupinová výsadba střídavě po obou stranách toku. Nutná je soustavná a pravidelná údržba a výchova porostů.
•
Koryto navržené k této úpravě by mělo mít šířku dna kynety alespoň 4 m. Vhodná je šířka berem více jak 10 m. Břehové porosty užších říček a potoků upravujeme s ohledem na větší možnost zarůstání průtočného profilu a větší možnost zachycení se případných splavenin na těchto porostech (Šlezingr, Úradníček, 2002).
Obr. 2 Nevhodné umístění dřevin v oblasti paty svahu (Šlezingr, Úradníček, 2002)
A – dřevina v horní části delšího svahu, kořenový systém nezabrání podemílání B – umístění dřeviny doprostřed pozvolného svahu nezabrání vzniku výmolu C – dřevina v průtočném profilu kynety nestabilizuje svah, je překážkou průtoku D – dřevina v patě svahu, možnost vzniku výmolu, či nátrže za dřevinou
20
3.4.4 Základy navrhování doprovodného porostu
Za břehovými hranami umísťujeme dřeviny doprovodného porostu v pásu, jehož šířka odpovídá možnostem dané lokality. Vytváříme prostorově i druhově členitý doprovodný porost ve více řadách a patrech, který je z ekologického hlediska optimální (Šlezingr, Úradníček, 2002). Při volbě dřevin do nově zakládaných doprovodných porostů se vychází z charakteru okolní krajiny a z rozmístění ostatních rostlinných formací. Volí se dřeviny domácího původu, používání cizích dřevin odporuje právním předpisům. Vodítkem pro návrh druhové skladby doprovodných porostů je tvar koruny, velikosti kmene, zbarvení listů a nasazení větví keřů a stromů. Je vhodné kombinovat mohutné stromy s rozložitou korunou se štíhlými dřevinami (např. dub, javor, lípa s olší, jasanem a břízou). Při návaznosti na lesní porosty je vhodné odlišit břehovou vegetaci, např. při styku s jehličnatými porosty lze použít dřeviny se světle zabarvenými listy (např. vrby, jasan). Doprovodné břehové porosty zdůrazňují linii vodního toku a přispívají tak k modelaci krajiny, to se příznivě projeví zejména při nedostatku rozptýlené dřevinné zeleně. Z hlediska estetického působení doprovodných porostů je třeba nepravidelně střídat skupiny stromů nestejného vzrůstu, skupiny keřů i bylinných porostů (Zuna, 2007). Při návrhu a zakládání doprovodného porostu bychom měli zajistit alespoň: •
dvouetážový porost s využitím keřového patra
•
nejméně dvouřadý doprovodný porost
•
využití okolních pozemků či konfigurace terénu k plošnému rozšíření porostů
•
aby základem doprovodného porostu byly stromy dosahující výšky 20 a více metrů
•
u jednořadé výsadby zvolit jen jeden druh dřevin
•
nevysazovat ovocné stromy podél toku
•
větší mezery vhodně doplnit solitérami nebo menšími skupinkami nižších stromů a keřů
•
keře vysazovat minimálně 1 m a stromy 3 m od hranice sousedního pozemku
•
vhodná je konzultace s dendrology, botaniky a odborníky jiných profesí, aby výsledek činnosti byl co nejlepší.
(Šlezingr, Úradníček, 2002)
21
3.5 Sadební materiál
Typy sazenic podle kořenového systému a velikosti dle Justa (2005): •
Prostokořenné sazenice – malé stromky výšky několik decimetrů až cca 0,8 m se hodí pro souvislé výsadby lesního typu, které následně budou obžínány. Starší sazenice do výšky cca 1,5 m jsou použitelné pro jednotlivé výsadby, jsou však citlivé na postup výsadby a v sušších místech vyžadují dostatečnou následnou zálivku.
•
Krytokořenné sazenice - balové sazenice – větší sazenice s kořenovým systémem zapěstovaným do přepravitelného balu. Velké balové sazenice alejových apod. typů jsou obvyklé v městském sadovnictví, při výsadbách v krajině však je jejich použitelnost omezená díky nákladnosti a značným nárokům na údržbu. Lze jich použít spíše jednotlivě jako výrazných dominant. - kontejnerové sazenice – sazenice výšky 0,5 až 2 m. Lépe obstávají v nepříznivých poměrech, jsou méně náročné na následnou péči a mohou být sázeny po větší část roku. Pro výsadby v sušších místech a náročnějších podmínkách jsou kontejnerové sazenice nejvhodnější.
3.6 Struktura výsadeb
Podle Justa (2003) se sazenice vysazují těmito způsoby: •
Lesnická výsadba – se používá pro souvislé ozeleňování vybraných ploch. Prostokořenné sazenice o výšce do 0,5 metru se vysazují na husto, běžná je obdélníková síť cca 1 x 0,5 m. Výsadbu je nutné následně obžínat, aby ji neudusila buřeň. Proto se sází v pravidelné síti nebo alespoň v řadách. Jak tyto výsadby rostou, provádějí se výchovné probírky, kterými se postupně upravuje rozestup stromů a ruší pravidelnost jejich rozmístění. Oproti výsadbám v hospodářských lesích se při krajinářských výsadbách uplatní pestřejší skladba dřevin. Přirozené tvářnosti porostů odpovídá vytváření skupin sazenic jednotlivých nosných druhů. Při volbě druhového spektra dřevin je zapotřebí vycházet z poznatků lesnické typologie a fytocenologie.
22
•
Skupinová výsadba – nepokrývá řešenou plochu souvisle. Zakládá shluky či řady nebo jen doplňuje stávající porost. Při krajinářských výsadbách se osvědčuje použití středně velkých sazenic, tedy velikosti zhruba 0,5 až 1,5 metru, které stačí obžínat jenom v první sezóně. Ve skupinách není zpravidla vhodné sázet v malých hustotách a cílových sponech, odpovídajících korunám dospělých stromů. Skupiny se zakládají podstatně hustěji. Sázení ve větší hustotě podporuje brzký vznik ochranného mikroklimatu skupiny, brzké dosažení pokryvného efektu, významného pro navazující oživení porostu a pro ochranu jednotlivých stromů nebo keřů před zvěří, a také vytváří rezervy pro případ ztrát.
•
Jednotlivé výsadby – ani při jednotlivých výsadbách není vždy vhodné sazenice stromů střední velikosti, od 1 do 2 m, které jsou při krajinotvorných opatřeních nejběžnější, sázet v cílových rozestupech. Takto založený porost se příliš dlouho zapojuje, jednotlivé stromy si příliš dlouho vzájemně neposkytují podporu. Navíc když dojde k částečným ztrátám, porost ztrácí souvislost. Proto je vhodné i jednotlivě sázet hustěji. V případě potřeby pak lze následně provádět probírky. Kompromisní vzdálenost sazenic je zhruba na jejich výšku.
•
Kombinované výsadby – se v krajině uplatní asi nejvíce. Podle místních podmínek, a také podle materiálu, který je k dispozici, se mohou do plošných lesnických výsadeb jako kostra vkládat skupiny nebo jednotlivci. Tímto způsobem lze též podporovat velikostní a tvarovou členitost zakládaných porostů.
23
Obr. 3 Typy výsadeb (Just, 2005)
A – jednotlivá výsadba větších sazenic B- hustší rozptýlená výsadba středně velkých sazenic C – výsadba tvarově i technologicky členěná (Just, 2005)
3.7 Technika výsadby
Pro výsadbu keřů se vyhloubí jamky o průměru a hloubce 0,35 m, pro výsadbu sazenic stromů se vyhloubí jamky průměru 0,4 m a o hloubce 0,6 m. U stromových sazenic se osadí upevňovací kůl a do vyhloubené jamky se umístí sazenice, zahrne zeminou a mírně upěchuje. Sazenice se přihnojí NPK v množství 100 g na jednu jamku a provede se zálivka vodou. Na půdní povrch se kolem sazenice umístí mulčovací plachetka z jutoviny o rozměrech 0,65 x 0,65 m s bočním prostřihem k osazení na kmínek, a to ihned po provedení výsadby. Tím se omezí kořenová konkurence buřeně, sníží výpar z půdy a zvýší se půdní vlhkost v prostoru kořenového systému.
24
Plachetka se připevní k půdního povrchu drátěnými skobami. Sazenice se připevní ke kůlu a opatří mechanickou ochranou proti poškození zvěří (pletivo). Postup při výsadbě keřů je obdobný, množství NPK je 50 g na sazenici, nepoužívají se upevňovací kůly a k ochraně proti okusu zvěří bude většinou sloužit nátěr Morsuvinem nebo Aversolem, u sazenic lísky, střemchy a brslenu se může použít k ochraně též pletiva. Plachetky se používají i u sazenic keřů. Uvedený způsob výsadby omezí následnou péči o vysazené kultury na zálivku v suchém období, na kontrolu výsadeb a na doplnění uhynulých dřevin. Nezbytná je pečlivost při transportu a manipulaci se sadebním materiálem. Kořenové systémy sazenic nesmí zaschnout, sazenice nesmí být poškozeny odřením nebo olamováním, aby se předešlo úhynu a chorobám dřevin. Pokud nebudou sazenice vysazovány neprodleně po dopravení na stavbu, musí být založeny v předem připraveném vlhkém a zastíněném místě (Zuna, 2007).
3.8 Doba výsadby
Doba výsadby se řídí stanovištěm, druhem dřeviny a druhem a kvalitou sadebního materiálu. Nejlépe se sadba ujímá při teplotách 7 – 10 °C. U těchto nízkých teplot probíhá nízký výpar a slabá transpirace. Proto se sadba provádí na jaře nebo na podzim. Podzimní výsadba má výhodu v tom, že sazenice ještě na podzim zakoření a na jaře při dostatku vláhy ze zimního období ihned začínají růst. Rozšířenější je jarní výsadba, která se provádí po rozmrznutí a oschnutí půdy. Výsadba probíhá až do vyrašení. Rostlinný materiál se zemním balem nebo předpěstovaný v kontejnerech můžeme vysazovat i ve vegetační době. Hrozí ale při nástupu sucha úhyn, proto je lepší je rovněž vysazovat na jaře nebo na podzim (Novák, Iblová, Škopek, 1986).
3.9 Péče o porosty
Stejně důležité jako odborné založení břehových a doprovodných porostů je pro jejich zdárný vývoj i následná péče. Tato péče, má-li být účinná, musí být cílevědomá a systematická již od samého vzniku porostů, po celou dobu jejich trvání (Šimíček, 1999).
25
3.9.1 Péče o založené porosty
Nově založené břehové porosty jsou po výsadbě vystaveny nepříznivým vlivům prostředí a škodlivým činitelům, které ohrožují jejich existenci a vývoj. Škody způsobují nepříznivé mikroklimatické podmínky, buřeň a zvěř. Z mikroklimatických podmínek ovlivňuje zakořenění vysazených sazenic prosychání povrchových vrstev půdy. Proti suchu chráníme založené kultury kypřením, při kterém dochází k porušení půdního škraloupu, a tím se snižuje výpar. Sazenice na svazích koryta se neokopávají, aby se neporušila soudržnost povrchu půdy. Buřeň odebírá ve vegetačním období z půdy živiny a vláhu a vyvíjí konkurenční tlak na vysazené sazenice. Vysoká buřeň utlačuje nižší sazenice, které přerůstá. V prvních dvou letech se buřeň sežíná podle intenzity zaplevelení a podle výšky sazenic. Většinou se kosí jedenkrát až dvakrát za rok. Pokosenou buřeň pokládáme okolo sazenice, aby se snížil výpar z půdy a omezil se další rozvoj buřeně. Založené kultury se musí chránit proti okusu zvěří. K tomu používáme ochranné prostředky, např. oplocení založených kultur, ovázání rákosem, jutou nebo odpudivý chemický nátěr. I přes věnovanou péči se nepodaří jednou výsadbou zaplnit celý prostor. Na vysazované ploše zůstanou prázdná místa vzniklá uhynutím sazenic, které je třeba znovu vysadit. Osazují se pouze větší mezery odrostlejšími sazenicemi rychle rostoucích dřevin, menší místa se zapojí pomocí okolních kultur (Novák, Iblová, Škopek, 1986).
3.9.2 Ochrana porostů
Založené porosty ovlivňuje v jejich vývoji řada biotických a biotických činitelů, jenž je v jejich vývoji podporuje nebo poškozuje. Je důležité, aby pěstitel dovedl využívat pro růst a rozvoj porostů pozitivních činitelů a naopak včas a účinně potlačil činitelé negativní. Negativní činitelé, kteří jsou předmětem ochrany porostů, možno rozdělit na abiotické a biotické. Z abiotických činitelů, kteří poškozují růst a vývoj porostů, jsou především pozdní mrazy, dlouhodobé záplavy, sucho, krupobití, sněhové polomy a jiné živelné pohromy. Ty se dají jen stěží předvídat a ochrana proti nim je obtížná. Biotické činitele rozdělujeme podle původu na rostlinné, převážně houbové a živočišné. Ochranou sazenic a kultur proti houbovým nákazám, plísním a rzím, mohou být postřiky měďnaté (Kuprikol) nebo sírnaté (Sulikol), případně jiné fungicidní preparáty. 26
Pro břehové a doprovodné porosty mohou být velmi nebezpečné parazitické houby, které napadají stromy (kořeny, kmeny, větve), jenž poškozují nebo zcela ničí. Velmi často jde o sekundární postižení stromů primárně poraněných (štěrky, ledy, větrem apod.). Napadené stromy odstraňujeme. Velké nebezpečí pro břehovou vegetaci a doprovodné porosty představují některé zavlečené rostlinné druhy, které se až invazně rozšířily podél vodních toků. K těmto druhům patří: bolševník velkolepý, zlatobýl kanadský, třapatka dřípatá, netýkavka
Royleova,
křídlatka
japonská,
křídlatka
sachalinská
a
další.
K nejagresivnějším druhům patří křídlatky, které zcela potlačují břehovou vegetaci a stávají se vážným problémem při porostních obnovách. Podle dosavadních zkušeností se jeví jako nejúčinnější postřik chemickými prostředky Roundup, Logran a Glean. Případné použití těchto přípravků musí být v souladu se zákonnými předpisy na ochranu životního prostředí a krajiny. K hubení živočišných škůdců, larev, housenek a brouků se používá insekticidních prostředků práškových nebo postřiků. Jejich aplikace ve volné krajině je možná jen tehdy, jsou-li respektována příslušná zákonná ustanovení o ochraně krajiny a životního prostředí. Ochranu proti škodám způsobených zvěří (okus, ohryz, vytloukání apod.) provádíme nátěrem nebo nástřikem sazenic repelentními přípravky, ochrannými koši nebo oplocením.
3.9.3 Prořezávky
Po založení porostů musíme pečovat o jejich zdárný vývoj. U břehových porostů z keřových vrb, zejména z krytin, to předpokládá jejich pravidelné seřezávání v 2-3letých, později 3-4letých cyklech podle růstu vrb nebo podle potřeby. V břehových a doprovodných porostech založených ze stromových dřevin a keřů provádíme první výchovný zásah v době zapojení korun. Prořezávkou – negativním výběrem – odstraňujeme všechny nežádoucí a nekvalitní jedince, zejména stromky poškozené, napadené, proschlé, redukujeme přehoustlé skupiny a vytínáme jedince vodohospodářsky nevhodné.
27
3.9.4 Probírky
Probírky jsou výchovné zásahy v předmětním – nedospělém porostu, při kterém se odstraněním nevyhovujících stromů podporují stromy hospodářsky nadějné. Tyto zásahy se týkají porostů ve stadiu tyčkovin a tyčovin. Základní lesnická definice probírky se v případě vegetačního doprovodu vodních toků musí rozšířit i o pohled vodohospodářský. Zejména v břehových porostech musí mít přednost při probírkových zásazích hledisko vodohospodářské. Probírku provádíme pozitivním výběrem, všímáme si stromů vodohospodářsky významných, které si nejlépe předem označíme a výchovné zásahy vedeme tak, abychom maximálně podpořili jejich rozvoj. Při probírkách sledujeme také umístění stromů v profilu, jejich hustotu a funkčnost, zejména v konkávách. Všeobecné pravidlo pro probírky v břehových porostech by je mělo klasifikovat jako probírky uvážené, mírné. Doporučuje se, aby hustota břehového porostu byla větší normálu, s mírně se překrývajícím zápojem. Břehová ochrana v konkávách břehů nesmí být probírkou narušena. Při probírkách odstraňujeme také stromy nebezpečně vrůstající do profilu, stromy poškozené, napadené, vývraty nebo zlomy, které by za povodní nebo zvýšení vodního stavu mohly ohrozit neškodný průtok, nebo být jinak nebezpečné.
3.9.5 Obnova porostů
Obnovou porostů rozumíme tvorbu nového porostu za působení porostu starého. K obnově dochází, když dosavadní stromy uvolní místo novým, mladým. Děje se tak stářím stromů, jejich odumřením, polomem, vývratem, ale také těžbou, kdy stávající stromy, skupiny stromů nebo celé porosty již splnily svou funkci nebo hospodářský úkol. Nový porost můžeme vytvářet přirozenou obnovou – náletem, výmladností pařezů, ale také umělou obnovou, kdy na uvolněnou plochu vyséváme semena nebo vysazujeme sazenice za spolupůsobení původního – starého porostu, který zpravidla příznivě ovlivňuje vývoj nové výsadby. Obnova může probíhat pod porosty nebo vedle stávajících porostů, může se dít postupně nebo najednou, jednotlivě, ve skupinách nebo pruzích – sečích. Obnovu břehových porostů provádíme výběrem jednotlivých stromů nebo stromových skupin s následnou dosadbou. Výběr provádíme šetrně a uváženě, aby
28
odstraněním stromů nebyla narušena stabilita břehů. Pro ochranu břehů a vysazených sazenic je možné po určitou dobu využít pařezových výmladků. Obnovu řadových výsadeb, úzkých pruhů doprovodných porostů nebo doprovodných porostů menších výměr provádíme jednotlivým až skupinovým výběrem s bezprostřední dosadbou odrostky příslušných dřevin. U plošně rozsáhlých doprovodných porostů, porostů údolních niv a lužních lesů navazujících na břehy řek musí být celý systém obnovy a její postup pečlivě připraven a časově rozpracován. Způsob porostní obnovy je nejlépe volit podle podmínek stanoviště, typu porostu a jeho stavu. Ke vhodným způsobům porostní obnovy patří způsob skupinově výběrný nebo systém postupných úzkých holosečí (max. na výšku stromu) s okamžitou dosadbou kvalitními, vyspělými sazenicemi nebo odrostky i s případným využitím náletu – obnova vedle mateřského porostu. Postup obnovy by měl být rychlý, protože v lužních oblastech je velké nebezpečí silného zabuřenění prosvětlených nebo uvolněných ploch (Šimíček, 1999).
3.10 Ochrana břehů travními porosty
3.10.1 Travní porosty
Travní pokryv zpevňuje půdní povrch a značně tak zabraňuje vzniku a rozvoji eroze. Při návrhu vhodných travních směsí vycházíme z doporučení (Marhoun, 1981), podle nichž by měla být splněna následující kriteria: •
produkce dostatečného množství nadzemní hmoty v co nejkratším čase
•
trvalá produkce nadzemní hmoty v rámci dalšího vývoje travního koberce by neměla překročit 180 g/m2
•
odolnost proti chorobám a škůdcům
•
odolnost proti klimatickým výkyvům běžným v našich zeměpisných šířkách
•
odolnost proti zatopení
•
schopnost vytvářet hustý kořenový systém soustředěný v podpovrchové půdní zóně
•
odolnost proti namáhání proudící vodou v říčním korytě
29
3.10.2 Zakládání travních porostů
Je nutné si uvědomit, že skladba porostu, jeho vytrvalost, celkové zapojení a následná životaschopnost je závislá na množství vzešlých a dostatečně vyvinutých jedinců v prvních dvou až třech měsících po výsevu. 1. Zakládání travních porostů výsevem – před výsevem se uloží vrstva humusu na rozrušený urovnaný svah tvořící břeh toku. Výsev se provádí ručně nebo pomocí mechanismů v termínu počátek dubna až konec srpna. Zaválením se semena zapravují do půdy. Dle možností je důležitá zálivka v prvním měsíci a přihnojení. Z hlediska zabránění nežádoucího rozvoje plevelů je nutná jedna až dvě odplevelovací seče po cca 8 - 12 týdnech od výsevu. Ochranná funkce porostů pak působí za 2 – 3 měsíce po výsevu. 2. Zakládání travních porostů drnováním – projeví se zde rychlý a skoro okamžitý účinek travních porostů. Drny získáváme z přilehlých stanovišť (louky, pastviny), které mají přibližně stejné stanovištní podmínky jako zpevňovaná lokalita. Sejmutí drnu provádíme speciálními noži. Nařežeme pásy v šířce asi 0,40 – 0,50 m. Od podloží se pásy oddělují lopatou. Sejmutý pás se rozdělí na čtverce o straně 0,40 – 0,50 m. Drny je nejvhodnější ihned ukládat na opevňované místo. 3. Zakládání travních porostů hydroosevem – hydraulický způsob osévání ploch, kdy se pod tlakem rozstřikuje směs osiva, vody, hnojiva, organické hmoty a protierozních přísad. Tento způsob umožňuje ozelenit nepřístupné svahy. V rámci osiva je možno užít předepsanou travní směs i semena dřevin. 4. Ostatní technologie – dále je možné využít pokládání předpěstovaných travních koberců, především tam, kde je potřebný okamžitý estetický a stabilizační efekt, komůrkových stabilizačních pásů, stabilizace svahu pomocí kokosových či jutových sítí, které pokládáme na osetou plochu (Šlezingr, Úradníček, 2002).
3.11 Ochrana břehu toku vytrvalými bylinami
Myšlenka použít k ochraně břehů vodních toků vytrvalé byliny vznikla jako reakce na technické opevňování břehů při regulaci nížinných vodních toků i v místech, kde vodní proud působí na břeh jen minimálně, či kde už zjevně místo odnosu dochází k sedimentaci. Investor vyžaduje, aby vysazené porost odolával takovým rychlostem proudu, které vznikají při vysokých průtocích (1,5 – 2,5 m.s-1 – jarní vody). Projekty 30
řeší tento problém tak, že vegetační opevnění uplatňují jen na rovných tratích a v nepatrných obloucích. Před návrhem výsadby a volbou vhodných druhů rostlin se musíme seznámit s průtokovými poměry na toku, dosahovanými rychlostmi proudu a kolísáním hladiny. Požadavky, které klademe na rostlinné druhy: •
úspěšné přezimování vytrvalými oddenky
•
vytváření hustých, zapojených porostů
•
vytváření hustého drnu nebo rozsáhlého oddenkového systému
•
rychlá regenerační schopnost při poškození nebo sečení
•
rychlé zakořeňování a rozrůstání
•
odolnost vůči působení vodního proudu a vlnění
•
přijatelný estetický vzhled porostů
•
dostupnost výsadbového materiálu
Obecnými východisky pro nově zakládané plochy vegetace jsou: 1. hydrologické poměry 2. sklon břehového svahu a kvalita substrátu 3. autochtonní druhy vlhkomilné a vodní flóry Agrotechnické termíny výsadby Ačkoli je výsadbu sazenic a oddenkových řízků možno provádět i na podzim, dáváme přednost jarní výsadbě. Nejvhodnější období pro výsadbu i výsev je duben. Oddenky rostlin je však možno vysazovat prakticky po celý rok, i v období sucha, ovšem s menší úspěšností.
Způsob výsadby a údržba porostů Odborníci se přiklánějí ke skupinovému (hnízdovému) způsobu výsevu či výsadby. Rostliny jsou vysazovány tak, že počet sazenic určený pro 10 m2 bude soustředěn na 1 – 2 m2 a zbytek plochy mezi jednotlivými skupinami bude ponechán volný pro invazi vysazených rostlin z hnízd. Hustší výsadby do hnízd podpoří ujímání a růst vysazených (vysetých) rostlin. Umožní rostlinám obsadit při dalším vývoji takové pásmo, které jim bude nejlépe vyhovovat. Tento způsob s sebou přináší riziko obsazení volné plochy nežádoucími (plevelnými) rostlinami. Proto bude třeba v prvních měsících tyto plochy odplevelovat. Odplevelování provádíme 1krát za 14 dnů a mělo by být prováděno celé první vegetační období. Porosty vyseté a vysázené nad hladinou
31
vyžadují zálivku, která bude nutná v prvních 14 dnech každý druhý den. Po vzejití výsevů a uchycení sazenic je možno intervaly zalévání postupně prodlužovat až na 1krát týdně. S nutnou zálivkou počítáme po dobu 4 – 6 týdnů podle srážkových poměrů (sborník přednášek Luhačovice, 1996).
3.12 Základní biotechnické opevňovací prostředky
Podle Nováka, Iblové, Škopka (1986) patří mezi biotechnické opevnění:
1. živé výhony a větve – kombinované typy opevnění je možno oživovat neupravovanými výhony, případně celými větvemi z dřevin, které se vyznačují velkou výmladností (vrby, topoly, olše, jasany). 2. řízky – při opevňování břehů vodních toků se používají pouze řízky z keřovitě rostoucích druhů vrb. Řízky se vyrábějí z vyzrálých kvalitních prutů získaných z vrbovitých porostů seřezáním nožem nebo zahradnickými nůžkami. 3. pruty – v převážné většině vegetačních opevňovacích způsobů jsou jako vegetativní materiál použity živé vrbové pruty. 4. kůly – kůly jsou silné části vrbových větví a kmenů, na silnějším konci zahrocené. Používají se v mimořádně tlustých vrstvách kamenných záhozů.
Obr. 4 Vrbové kůly, ze kterých vyrostou stromy (Veronica, 2001) 32
5. vrbová povázka – tvoří ji živé, rovné a dlouhé, nevětvené pruty průměru 0,02 až 0,03 m, které se ve vzdálenosti 0,30 m svazují páleným drátem do svazku průměru 0,10 až 0,15 m. Vyrábí se v délkách 10 až 12 m. Používá se především k upevňování vrbových pokryvů nebo haťových konstrukcí. 6. haťový válec – je to svazek vrbových prutů o průměru do 0,30 m, převazovaný páleným drátem ve vzdálenostech 0,80 m. Vyrábí se v libovolných délkách z prutů nejlépe průměru 0,02 až 0,04 m na silnějším konci. Válce se vyrábějí na rovné ploše mezi dvěma řadami kůlů, probíhajícími rovnoběžně ve vzdálenosti 1 až 1,2 m. Kolmo na tyto řady se ve vzdálenostech 1,6 m položí řemeny, na které se ukládají dlouhé a rozvětvené pruty.
Obr. 5 Zajištění paty svahu haťovým válcem (Novák, Iblová, Škopek, 1986)
7. haťoštěrkový válec – tvoří jej obal z živých vrbových prutů o tloušťce 0,15 – 0,20 m a vnitřní štěrková nebo kamenná výplň. Průměr válce je 0,80 až 1 m, vyrábí se v libovolných délkách, nejčastěji 4 až 6 m. Ve vzdálenostech 0,50 m se stahuje páleným drátem. Používají se především pro zajištění paty svahů na tocích s vyšší hladinou stálé vody nebo při odstraňování břehových nátrží na štěrkonosných tocích. 8. rákosový válec – doporučuje se jako vegetační prvek k ochraně břehů vodních toků s mírně kolísající hladinou.
33
Obr. 6 Opevnění svahu koryta rákosovým válcem (Novák, Iblová, Škopek, 1986)
9. vrbová rohož – je to vegetační prvek, který omezuje podíl ruční práce, zjednodušuje manipulaci, zkracuje dobu potřebnou k ukládání vrbových prutů na svahy a snižuje spotřebu vrbového materiálu i stavební náklady. Vrbovou rohož vyrábíme strojním vázáním vybraných vrbových a nevětvených jednoletých rovných prutů o průměru na silnějším konci do 0,02 m.
34
4. Materiál a metodika Jako modelový objekt pro diplomovou práci byla zvolena doprovodná vegetace řeky Ostravice. Vybraná část se nachází na horním toku Ostravice, u města Frýdlant nad Ostravicí v ř. km 33,6 – 34,1. Úsek je dlouhý 500 m a zpracovány jsou oba břehy.
4.1 Charakteristika modelového území
Ostravice vzniká soutokem Bílé a Černé Ostravice u Starých Hamrů v nadmořské výšce 521 m, celková délka toku činí 65,1 km, povodí má plochu 826,8 km2. Ústí zprava do Odry v Ostravě-Hrušově v nadmořské výšce 204 m, průměrný průtok u ústí činí 14,25 m3.s-1. Horní část povodí leží v oblasti velmi vodné, střední část v oblasti dosti vodné, dolní část v oblasti středně až málo vodné, retenční schopnost je malá, průtok silně rozkolísaný, koeficient odtoku je v horní části povodí vysoký, ve střední části dosti vysoký a v dolní části povodí střední (www.pod.cz).
Geomorfologické členění Systém:
Alpsko-himalajský
Subsystém:
Karpaty
Provincie:
Západní Karpaty
Subprovincie:
Vnější Západní Karpaty
Oblast:
Západobeskydské podhůří
Celek:
Podbeskydská pahorkatina
Lokalizace Místo:
Frýdlant nad Ostravicí
Katastrální území:
Frýdlant nad Ostravicí
Okres:
Frýdek-Místek
Kraj:
Moravskoslezský
Správce toku:
Povodí Odry
35
Obr. 7 Mapa širších vztahů (www.mapy.cz) ---------------------- vybrané území
Klimatické podmínky Vybraná oblast náleží do klimatické oblasti MT2, pro kterou je charakteristické krátké, mírné až mírně chladné a mírně vlhké léto. Zima je normálně dlouhá, mírné teploty, suchá s normálně dlouhou dobou trvání sněhové pokrývky, přechodná období krátká s mírným jarem a mírným podzimem. •
Počet letních dní v lokalitě: 20 - 30
•
Počet dní s teplotou alespoň 10 °C: 140 - 160
•
Počet mrazových dní: 110 - 130
•
Počet ledových dní: 40 - 50
•
Průměrná teplota v lednu: - 3 až - 4 °C
36
•
Průměrná teplota v dubnu: 6 - 7 °C
•
Průměrná teplota v červenci: 16 - 17 °C
•
Průměrná teplota v říjnu: 6 - 7 °C
•
Počet dní se srážkami alespoň 1 mm: 120 - 130
•
Srážkový úhrn ve vegetačním období: 450 - 500 mm
•
Srážkový úhrn v zimním období: 250 - 300 mm
Geologické a pedologické podmínky Ve vybrané lokalitě protéká Ostravice Lysohorským podhůřím, úpatní pahorkatinou, tvořenou flyšovými horninami s kvartérními překryvy a náplavovými kužely řek. Půdní typy jsou determinovány geologickým podložím a hydrologickými podmínkami. V nivě se střídají fluvizemě a fluvizemě glejové, na flyšovém podloží převládají kambizemě typické a kambizemě pseudoglejové (www.pod.cz).
Přehled typů geobiocénů •
Fraxini-alneta aceris (javorové jasanové olšiny) (2)3 BC 4(5a) – nachází se na vyvýšených částech užších říčních niv v pahorkatinách. Stromové patro je druhově velmi pestré. Základní druhovou kombinaci tvoří olše lepkavá (Alnus glutinosa L.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.) a javor klen (Acer pseudoplatanus L.), místy i lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.). V druhově rozmanitém bylinném patře převládají mezofilní druhy s nitrofilní tendencí, mokřadní druhy se vyskytují pouze v úzkém lemu koryt.
•
Saliceta fragilis (vrbiny vrby křehké) 3 B-C 5a – ekotop se vyskytuje na mladých, případně povodněmi obnažených náplavech na březích řek. Ve stromovém patře s mezernatým zápojem dominuje vrba křehká (Salix fragilis L.). Z dalších dřevin se mohou přidružovat olše lepkavá (Alnus glutinosa L.), vzácněji střemcha hroznovitá (Prunus padus L.) (Buček, Lacina, 1999).
4.2 Postup práce •
provedení inventarizace dřevin a vyhodnocení současného stavu dřevin
•
návrh pěstebních opatření
37
•
kalkulace nákladů na provedení navržených opatření
Na základě analýzy vegetačních prvků byla stanovena obnova doprovodné vegetace, technologie založení a zásady pěstování.
4.3 Metodika vyhodnocení současného stavu vegetace vodního toku
Vyhodnocení vegetace vybraného úseku řeky bylo provedeno na základě terénního průzkumu a inventarizace dřevin, která byla provedena v únoru a březnu 2011. Hodnocení dřevin vychází z metodiky pro předmět Praktika doc. Ing. Pavla Šimka, Ph.D.
Struktura hodnocených atributů
A. Základní údaje •
Pořadové číslo vegetačního prvku – každý z hodnocených VP je v databázi i na výkresové části veden pod konkrétním pořadovým číslem. Číselná řada je průběžná.
•
Taxon
•
Pěstební tvar – označení pěstebního tvaru jedince (tvarovaný, netvarovaný = volně rostlý)
B. Taxační údaje •
Výška – uvedena v metrech. Zjišťována přístrojem SILVA clino master.
•
Báze koruny – za bázi koruny jsou považovány zemi nejblíže se nacházející normální výhony s živými listy nebo místo nasedání nejníže postavené živé větve na kmeni, pokud je blíže k zemi než zmíněné výhony s listy. Údaj vyjadřuje výšku báze v metrech.
•
Šířka koruny – je zjišťována kolmým průmětem koruny k zemi. Uvedena celková šířka (průměr) koruny v metrech. U korun s nepravidelným obrysem koruny je udávána průměrná hodnota.
38
•
Výčetní tloušťka kmene – tloušťka (průměr) kmene ve výšce 1,3 m od země v celých centimetrech. Tloušťka je měřena kolmo na kmen, na svažitém terénu je výška od země stanovena v místě osy kmene.
C. Popisné údaje •
Věkové stadium – pro každé věkové stadium je charakteristický soubor znaků. Zastoupení jedinců jednotlivých věkových stádií je základní charakteristikou objektu.
Věkové stadium Označení 1 Nová výsadba 2 3 4
Odrostlá výsadba Stabilizovaný, dospívající jedinec Dospělý jedinec
5
Veterán
•
Charakteristické znaky převládají znaky a projevy ujímání ujatá výsadba doposud nestabilizovaná, znaky intenzitní péče nebo její absence, zakládání architektury koruny dotváření typických charakteristik pro daný taxon, výrazný prodlužovací růst, často začátek plodnosti vyvinutý jedinec s charakteristickými znaky taxonu rozpad struktury jedince s doprovodnými projevy (úbytek kosterních větví, nástup přirozených patogenů)
Věk – nebyl zjišťován
D. Kvalitativní údaje •
Vitalita – je jedním z velmi cenných hodnocených atributů, kterým posuzujeme určitou vývojovou tendenci jedince. Některé ukazatele vitality je možno kvantifikovat. Vitalita je hodnocena jako souborná hodnota bez specifikace dílčích ukazatelů vitality. Hodnocení se opíralo především o posouzení: -
olistění
-
malformace větví
-
tvorba výmladků
-
prosychání koruny
-
změny listů
Stupeň 1 Stupeň 2 Stupeň 3 Stupeň 4 Stupeň 5
stromy plně vitální stromy s mírně sníženou vitalitou, projevy snížení vitality mohou být dočasné stromy se středně sníženou vitalitou, při omezení vnějších negativních vlivů lze očekávat dílčí zlepšení stromy se silně sníženou vitalitou, nelze zpravidla očekávat dílčí zlepšení stromy bez projevů fyziologické vitality
39
•
Zdravotní stav – v tomto hodnocení vyjadřuje aktuální odchylku (resp. stupeň poškození) od normálu, vztaženou k jednotlivým hodnoceným atributům nebo entitě jako celku. Celkové hodnocení zdravotního stavu vychází z posouzení závažnosti poškození hodnoceného dílčími charakteristikami. Tyto dílčí znaky mají kumulativní charakter a celkový zdravotní stav je posuzován nejen podle dílčích poškození, ale rovněž je zohledňován vliv jejich společného výskytu.
Stupeň 1 Stupeň 2 Stupeň 3
stromy bez poškození nebo stromy mírně poškozené, předpoklad dlouhodobé existence stromy výrazně poškozené, existence není bezprostředně ohrožena stromy velmi silně poškozené, existence bezprostředně (nebo během poměrně krátkého období) ohrožena
Dílčí charakteristiky zdravotního stavu
- poškození kmene Stupeň 1 Stupeň 2 Stupeň 3
oděrky, nebo drobné již zahojené poškození, nezahojené jizvy po odstraněných větvích větší poranění, pravděpodobně se zahojí nebo větší množství menších ran poškození velkého rozsahu, včetně velkých ran např. po odstranění dvojáku, terminálu apod.
- poškození koruny Stupeň 1 Stupeň 2 Stupeň 3
nepodstatné zlomy nebo pahýly v koruně, velké množství starých, částečně zahojených ran ojedinělé poškození většího rozsahu, popř. podstatná část kosterních větví slabě poškozena poškození kosterních větví velkého rozsahu, ohrožující jedince
- výskyt hnilob a dutin Stupeň 1 Stupeň 2 Stupeň 3
počáteční stadia tvorby dutin, mokvání kmenové dutiny (tvrdá hniloba), neohrožující jedince, četné dutiny v koruně, velmi četný výskyt drobných dutin, mokvání ve vidlicích kmenové dutiny (měkká hniloba, plodnice) ohrožující jedince, velké dutiny v koruně nebo při větvení v náběhu, mokvání ve vidlicích
- výskyt suchých větví Stupeň 1 Stupeň 2 Stupeň 3
četné slabší větve, zanedbaná péče část kosterních větví nebo odumírající terminál výpadek kosterních větví nad 50 %, suchý terminál
40
- snížení statické stability – posuzovány byly níže uvedené skupiny atributů se zohledněním taxonu a věkového stádia: - naklonění (posunutí těžiště) a chybné větvení – ve vztahu k možnému rozlomení, popř. nevhodné postavení kosterních větví - vliv hnilob, dutin – jejich rozsah a umístění •
Sadovnická hodnota – vyjadřuje celkovou hodnotu jedince z pohledu zahradní a krajinářské tvorby a vyjadřuje v podstatě biologický aspekt dendrologického potenciálu jedince. Tato hodnota je výslednicí hodnocení jeho několika vlastností. V daném případě byl zohledněn taxon, vývojové stadium, vitalita a zdravotní stav.
Sadovnická hodnota 1
Popis velmi hodnotný strom, zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a charakteristické znaky příslušného taxonu, pěstebně plnohodnotný
2
nadprůměrně hodnotný strom, plně odpovídající pěstebním a kompozičním potřebám, převládají charakteristické znaky příslušného taxonu, strom vitální, zdravý, případné nedostatky významně nesnižují jeho hodnotu, výjimečně i strom 3. věkového stadia
3 4 5
průměrně hodnotný strom s předpokladem střední až dlouhodobé existence, případně se sníženou vitalitou a zdravotním stavem, pěstebně využitelný, všechny stromy 1. a 2. (3.) věkového stadia - plně vitální, zdravé s typickými znaky taxonu podprůměrně hodnotný strom obvykle s předpokladem poměrně krátkodobé existence, pěstebně neperspektivní jedinec velmi málo hodnotný strom, jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí předpoklady i pro krátkodobou existenci
Porostní skupiny byly hodnoceny dle Metodiky hodnocení dřevin mimo les (Český ústav ochrany přírody): •
Inventarizační číslo – pořadí skupiny
•
Název taxonů
•
Výška – průměrná výška skupiny v metrech
•
Plocha – plocha skupiny v m2, měřeno pomocí programu AutoCAD
•
Obvod – obvod skupiny v m, měřeno pomocí programu AutoCAD
•
Poznámka
41
Inventarizace dřevin je uvedena v příloze 1. Inventarizace dřevin, výkresová část je přílohou 5. Mapa č.1 Inventarizace.
5. Výsledky 5.1 Vyhodnocení stávající vegetace
Řeka Ostravice je ve vybraném úseku neopevněná. Zpevněné jsou pouze kraje úseku, které vyčleňují splavy. Porosty obou břehů budou hodnoceny samostatně. Na levém břehu se vyskytuje jen břehový porost. Na pravé straně je to úzký pás břehového porostu a doprovodný porost.
Levý břeh Levá strana řeky je tvořena břehovým porostem, který pokračuje k hranici poldru travním porostem. Břehové porosty na této straně nejsou souvislé. Dosahují maximální šířky 5 - 6 m. Stromové patro je poměrně pestré a odpovídá druhovému složení geobiocénu Fraxini-alneta aceris. Převažuje zde Fraxinus excelsior L. a Salix fragilis L. Většinou se jedná o perspektivní jedince nacházející se ve 3. věkovém stádiu. Keřové patro je tvořeno především Salix fragilis L. a Salix viminalis L. V podrostu se vyskytují např. Aegopodium podagraria L., Taraxacum officinale Web., Alliaria petiolata Cavara et Grande. Velkým problémem je zde výskyt křídlatky japonské. Omezuje vegetaci a je nutné ji odstranit. Druhová skladba porostů levého břehu Ostravice
Prunus avium L. 8% Acer pseudoplatanus L. 8% Alnus glutinosa L. 8%
Populus nigra L. 3%
Tilia cordata Mill. 8% Prunus padus L. 11%
Salix fragilis L. 22%
Fraxinus excelsior L. 32%
Graf 1 Procentuální zastoupení stromů levého břehu 42
Sadovnická hodnota
Sadovnická hodnota 4 32%
Sadovnická hodnota 5 0%
Sadovnická hodnota 3 68%
Graf 2 Procentuální vyjádření sadovnické hodnoty stromů levého břehu
Pravý břeh Břeh je v této části úzký se sklonem do 1 : 5. Zpevňují ho porosty Salix fragilis L. a Alnus glutinosa L. Ani zde nejsou břehové porosty plně zapojené. Na některých místech se naklánějí do průtočného profilu. Hned na ně navazují doprovodné porosty. Jejich šířka se pohybuje v rozmezí 30 - 40 m. Porosty pokrývají téměř celou plochu suchého poldru. Občas se vyskytují mezery, v některých částech je vegetace příliš zahuštěná. Hlavními zástupci jsou Salix fragilis L. a Alnus glutinosa L., dále zde roste Acer pseudoplatanus L., Populus nigra L., Fraxinus excelsior L. nebo Prunus padus L. Od břehu pokračuje keřové patro, které doplňuje ještě Viburnum opulus L., Sambucus nigra L. Bylinné patro je druhově bohatší než na levé straně. Najdeme zde např. Galeobdolon luteum Huds., Lamium maculatum L., Petasites hybridus L., Glechoma hederacea L. nebo Chrysosplenium alternifolium L.
43
Druhová skladba porostů pravého břehu Ostravice Acer pseudoplatanus L. 1% Prunus padus L. 1%
Fraxinus excelsior L. 1% Betula pendula Roth. 1% Salix fragilis L. 33% Populus nigra L. 4%
Alnus glutinosa L. 59%
Prunus avium L. 0%
Graf 3 Procentuální zastoupení stromů pravého břehu Sadovnická hodnota
Sadovnická hodnota 5 27%
Sadovnická hodnota 4 11%
Sadovnická hodnota 3 62%
Graf 4 Procentuální vyjádření sadovnické hodnoty stromů pravého břehu
5.2 Návrh pěstebních opatření
Z výsledků terénního průzkumu provedené inventarizace vyplývá potřeba pěstebních opatření. Pěstební zásahy spočívají především v odstranění přestárlých, poškozených, nemocných stromů a jedinců bez perspektivy. Jedná se hlavně o staré, napadené Salix fragilis L. na pravém břehu. Zároveň musí být zredukovány nebo odstraněny stromy, které omezují perspektivní jedince s cílem vytvořit optimální druhovou skladbu a prostorovou strukturu. Je nutné odstranit nebezpečné části nebo
44
suché větve v korunách, v některých případech provést výchovný řez. Keře vrůstající do průtočného profilu je žádoucí odstranit, zároveň je nutné seřezat mohutné keřové vrby v břehových porostech. Dalším pěstebním opatřením je odstranění křídlatky japonské. Návrh pěstebních opatření je uveden v příloze 2. Pěstební opatření.
5.3 Návrh obnovy břehové a doprovodné vegetace
Na základně terénního průzkumu, inventarizace a provedených pěstebních opatření vychází návrh obnovy a nové výsadby, která obohatí stávající doprovodnou vegetaci. Cílem těchto návrhů je také vytvořit druhově rozmanitější keřové patro a zabránit opětovnému obnovení porostu křídlatky japonské.
5.3.1 Druhová skladba
Druhová skladby byla odvozena ze stanovištních podmínek, z terénního průzkumu okolních ploch, z účelů, které má vegetační doprovod plnit (zda břehový nebo doprovodný porost) a podle typu geobiocénu. Dalším faktorem ovlivňujícím výběr druhu je nadmořská výška, sklon svahu a světelné podmínky. Vybrány byly pouze druhy autochtonní.
Soupis druhů Stromy: Acer pseudoplatanus L. Keře: Salix fragilis L. Salix viminalis L. Viburnum opulus L. Sambucus nigra L. Cornus sanguinea L.
45
5.3.2 Sadební materiál •
Alejové stromy: průměr kmene 8 - 10 m
•
Sazenice keřů pro plošné výsadby: výška 0,15 – 0,40 m
•
Vrbové řízky: délka 0,2 - 0,5 m, tloušťka horního konce 0,008 - 0,02 m
Název dřeviny LESS & FOREST s.r.o. Acer pseudoplatanus L. Název dřeviny Školky-Montano, spol. s.r.o. Cornus sanguinea L. Viburnum opulus L. Sambucus nigra L.
Typ
Průměr kmene
bal typ
8-10 Výška
prostokořenné prostokořenné bal
50/80 30/50 15/20
Řízky budou získány z druhů vrb rostoucích ve vybrané lokalitě. Řežou se spodní části vyzrálých prutů. Řízky se odebírají od konce listopadu do konce února za bezmrazých dnů. Berou se řízky síly 0,008 - 0,02 m a délky 0,2 - 0,5 m. Nutná je dezinfekce sirnatými přípravky (Sulikol, Anthio) a následné uchování ve vlhkém písku nebo rašelině do doby výsadby při teplotách od 1 do 5 °C.
5.3.3 Spon výsadby
Spon výsadby se odvíjí od stanovištních podmínek, hospodářského tvaru porostu, druhu dřeviny, stáří, vzrůstu, druhu sadebního materiálu, růstových podmínek, struktury výsadeb a následné péče. Pro případ ztrát byl zvolen spon hustší: •
Pro keře v břehovém a doprovodném porostu obdélníkový spon 0,5 x 1 m
•
Pro alejovou výsadbu byla zvolena vzdálenost stromů 8 m
•
Vrbové řízky budou zapíchány v počtu 9 ks/m2
5.3.4 Struktura výsadeb
Při volbě struktury hrály roli stávající dřeviny a prostorové možnosti lokality. Pro břehový porost byla zvolena metoda plošné výsadby s nepravidelným rozmístěním vybraných druhů, pro vrbové řízky rovněž plošná výsadba. Ve skupinách keřů bude
46
zastoupení druhů: 20 % Cornus sanguinea L., 40 % Viburnum opulus L. a 40 % Sambucus nigra L. Alejové stromy budou vysazeny liniově.
5.3.5 Technologie výsadby
Příprava půdy není nutná. Před výsadbou alejových stromů bude pokosena plocha 3 m2 na rostlinu. Výsadba proběhne v jarním nebo podzimním termínu a bude vysazena do jamek bez výměny půdy. Velikost jamky se odvíjí od velikosti kořenové soustavy sadebního materiálu. Pro sazenice keřů budou vyhloubeny jamky velikosti kořenového systému. Keře sázíme o 0,05 m hlouběji, než byly pěstovány. U alejových stromů se výsadbová jáma vyhlubuje v šířce odpovídající 1,5 násobku průměru kořenového balu. Hloubka výsadbové jámy by měla být stejná jako výška kořenového balu. Musí se zabránit zhutnění stěn výsadbové jámy a jejího dna. Bal se umísťuje co nejvíce do středu. V jeho těsné blízkosti se do dna zatluče potřebný počet kotevních kůlů – 3 ks na rostlinu. Používají se dřevěné kolíky délky 2,5 m a průměru 0,05 - 0,07 m. Kořenové baly je nutné ze všech stran prosypat, stejnoměrně přitlačit a dostatečně zalít. Na povrchu se vytvoří závlahová mísa tak, aby voda stékala k rostlině. Po výsadbě se rostliny fixují ke kůlům pomocí vazby z popruhů. Na závěr bude provedena jutová bandáž proti přímým účinkům slunečního záření. Zároveň bude bandáž sloužit jako ochrana proti okusu. Na půdní povrch umístíme plachetku (geotextilii) a 0,01 m vysokou vrstvu mulče. Výsadba vrbových řízků se provádí v brzkém předjaří (do konce března). Před výsadbou mořit v 10% roztoku Arborolu. Řízky se opatrně zatlačují nebo se používají kolíky tak, aby horní pupen zůstal v úrovni terénu.
5.3.6 Péče o založené výsadby
Délka péče o založené porosty je minimálně 3 roky po dokončení výsadby. Mezi tuto péči patří zálivka v době sucha, péče o závlahovou mísu, odplevelování výsadeb, výchovný řez mladých stromů, pravidelná kontrola kotvení a jeho včasné odstranění, ochrana před chorobami a škůdci a nahrazení uhynulých jedinců.
47
5.4 Návrh údržby vegetace
Pro správný vývoj nových výsadeb je důležité sežínání buřeně, které se provádí 1-2krát ročně. Buřeň se pokládá na povrch půdy kolem sazenic. Součástí pravidelné údržby je i sečení travních porostů na levé straně, ke kterému by mělo docházet 2krát za rok. Nutné je odstraňování nežádoucích porostů z průtočného profilu. Při údržbě stromů se uplatňuje negativní výběr. Odstraňují se stromy přestárlé, nemocné nebo ohrožující stabilitu břehů. Nově založené vrbové porosty se poprvé zmlazují po 5 - 7 letech po vysazení, a pak cyklicky každých 3 - 5 let dle dynamiky růstu vysazených druhů vrb.
5.5 Metody likvidace křídlatky japonské (Reynoutria japonica)
V modelovém území se vyskytuje invazní křídlatka japonská (Reynoutria japonica), a to na obou stranách Ostravice v břehových částech. Výskyt křídlatky je mapován skoro po celé délce řeky. Proto je nutné postupovat od pramene dále po toku. Křídlatka agresivně osídluje nová stanoviště, kde vytváří mohutné porosty. Mění tím druhovou skladbu přirozených společenstev a vytlačuje domácí druhy. Rozvoj ostatních druhů je omezen zastíněním a vrstvou těžko se rozkládajícího humusu. Křídlatky mohou znamenat zvýšené nebezpečí povodní díky svým hustým porostům zachycujícím unášený materiál.
Metody likvidace křídlatek z projektu Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky: •
Aplikace herbicidu postřikem na list – při práci s herbicidy je nutné postupovat podle návodu a dodržovat pokyny výrobce. Tato metoda počítá většinou s postřikem rostlin křídlatek na konci vegetativního období, ale je možná aplikace i během vegetační sezóny. Je to doba přípravy křídlatek na zimní období, při kterém zatahuje asimiláty z nadzemních částí do oddenkového systému. Křídlatky po aplikaci postřiku postupně žloutnou a dochází k opadu listů od báze stonků.
•
Aplikace herbicidu vpichy do stonků (injekční aplikace) – metoda je vhodná na malé lokality, citlivá území nebo na lokality s nízkou pokryvností. I když se jedná o chemickou aplikaci, je šetrná k okolí a zmenšuje zasažení okolí úniky herbicidu do vody a půdy. Není zasažena okolní vegetace. Tato aplikace je ale 48
pracná a časově náročná. U křídlatek s malým průměrem nelze tuto metodu použít. Používá se u stonků od průměru 0,15 m. Aplikuje se 20-30% roztok herbicidu, přibližně 5 ml do stvolu. Píchá se do většiny stvolů v polykormonu nízko nad zemí (pod 2. nebo 3. nodem) nebo ve výšce 1,3 m nad zemí. •
Kombinovaná
metoda
–
jedná
se
o
kombinaci
chemického
zásahu
a opakovaného mechanického zásahu (kosení). Nejdříve se porost ošetří postřikem herbicidu Roundup Biaktiv na list nebo vpichy, poté v dalších letech se provádí kosení 4-8krát za sezónu. •
Kosení – citlivá metoda k životnímu prostředí. Mechanický způsob likvidace, který se musí používat dlouhodobě a opakovaně. Kosení se provádí kosou, mačetou nebo křovinořezy. První zásah je nutný v první polovině května. Podle růstu se určuje frekvence kosení. Optimální výška 40 cm pro kosení by se měla dodržovat. Počet sečí v prvním roce se pohybuje kolem 8, v následujících letech kole 6 sečí/rok.
•
Spásání – tento způsob není příliš rozšířený. Vhodným zvířetem pro spásání jsou ovce.
•
Vykopávání rostlin – velmi pracný způsob, metoda úspěšná pouze v počátečním stádiu výskytu křídlatek nebo při výskytu jednotlivých rostlin.
•
Biologický způsob potlačování – zatím ve fázi výzkumu.
•
Biotechnické opatření (výsadby, vrbové rohože) – díky nízké účinnosti jako doplněk k ostatním metodám.
Pro likvidaci křídlatky japonské ve vybraném území je nejvhodnější aplikace herbicidu Roundup Biaktiv postřikem na list v pozdním létě. Roundup Biaktiv je považován za nejšetrnější herbicid pro použití v ekologicky citlivých oblastech. Je to jediný dostupný herbicid, který je možno používat v blízkosti vodních toků. Roundup Biaktiv není klasifikován jako nebezpečný podle směrnice EU 1999/45/EC – nebezpečné přípravky. Výrobce nepředpokládá závažný potenciální vliv na zdraví člověka ani na životní prostředí, pokud se dodržují doporučené pokyny pro použití. Na porost křídlatek se doporučuje roztok herbicidu o koncentraci 7 %. Nejvhodnější termín pro aplikaci je v době poupat a květu rostlin (srpen, září). Důležité je rovnoměrné zvlhčení celé rostliny. Při postřiku dáváme pozor na okolní vegetaci. Pracuje se za vhodného počasí (bezvětří, beze srážek – aspoň 6 hodin po provedení
49
postřiku nesmí pršet). Po uplynutí 14 - 28 dní je nutná kontrola. V případě přežití rostlin se postřik opakuje, dokud rostliny nezmizí. Uschlou biomasu je vhodné odstranit a za příznivého počasí na bezpečném místě spálit. V dalších letech je nutný dozor nad ošetřovanými plochami. V případě objevení nových rostlin opět ošetřit postřikem. Na ošetřená místa navrhuji vysadit původní druhy keřů.
50
6. Diskuze Ve vybraném území proběhla inventarizace břehové a doprovodné vegetace podle doc. Ing. Pavla Šimka, PhD. Tato metoda hodnotí větší množství prvků, které tak více postihují problematiku vybrané lokality. Oproti jiným metodám zachycuje vitalitu a zdravotní stav. Souhlasím s názorem, že dřívější nevhodné technické úpravy koryt vodních toků spočívající v napřimování, prohlubování a opevňování jsou nevhodným zásahem do životního prostředí. Břehové a doprovodné porosty upravených vodotečí tak mají pozměněné stanovištní podmínky, druhovou skladbu a narušené přirozené vazby. V současné době probíhají revitalizace, které mají tyto problémy zmírnit a navrátit řekám přírodní vzhled. Revitalizace provádějí především správci vodních toků. Správci se hlavně věnují včasným pěstitelským zásahům, obnově porostů a odstraňují překážky v korytě, které brání průtoku. Souhlasím rovněž s myšlenkou ponechání části původních porostů při obnově. Nové výsadby tak mají lepší podmínky pro život. Dle Zuny (2007) volíme druhy autochtonní. Struktura výsadeb podle Justa (2003) má 4 možné podoby: lesnická souvislá výsadba, skupinová výsadba, jednotlivá výsadba nebo kombinovaná. Preferuji kombinované výsadby, které se svým vzhledem nejlépe blíží volné krajině. Technika výsadby se odvíjí od použitého materiálu. Jako nejvhodnější se jeví výsadba jamková. Nemyslím si, že je nutné výsadby přihnojovat, jak uvádí Zuna (2007). Může dojít pak k eutrofizaci vody. Doba výsadby má dva možné termíny – jarní, podzimní. V tomto případě rozhoduje druh dřeviny, jeho dostupnost, kvalita a stanoviště. Pro likvidaci křídlatky japonské existuje několik metod. Jako nejvhodnější označuji aplikaci herbicidu Roundup Biaktiv postřikem na list na konci vegetační doby nebo vpichy herbicidu do stvolu. Jedná se o nejúčinnější metody. Injekční aplikace lze použít na malých, citlivých lokalitách. Kosení je metoda velmi citlivá, ale časově náročná, náročná je i časová koordinace. Křídlatka ustoupí až po 3 letech. Poté je potřebná následná péče 4 - 7 let. Metoda spásání je sice citlivá, ale k vymizení křídlatky dochází po 4 - 7 letech a navíc přesuny zvířat může docházet k rozrušování břehů.
51
Vykopáváním rostlin se do prostranství nedostávají cizorodé látky, ale je to metoda náročná a hrozí eroze půdy.
52
7. Závěr Cílem této diplomové práce bylo využít poznatků z literatury týkajících se břehových a doprovodných porostů a navrhnout pěstební opatření a obnovu vybraného úseku. Vybraným úsekem je řeka Ostravice v ř. km 33,6-34,1 u Frýdlantu nad Ostravicí. Na základě terénního průzkumu a inventarizace byla stanovena pěstební opatření. Tato opatření spočívají především v odstranění přestárlých, poškozených, nemocných stromů a jedinců bez perspektivy. Rovněž je nutné odstranit keře vrůstající do průtočného profilu a seřezat keřové vrby v břehových porostech. Podle funkce a typu geobiocénu byla zvolena druhová skladba. Jako sadební materiál byly vybrány keře prostokořenné i s balem, alejové stromy s balem a vrbové řízky, které budou získány z vrb rostoucích ve vybrané lokalitě. Spon výsadeb se odvíjí především od druhu dřeviny, růstových podmínek a struktury výsadeb. V modelovém území se vyskytuje invazivní křídlatka japonská. Pro její likvidaci byla vybrána aplikace herbicidu Roundup Biaktiv postřikem na list v době na konci vegetativního období. Břehové a doprovodné porosty dřevin ve formě bylinné, keřové a stromové tvoří nedílnou součást všech toků. Je žádoucí podporovat jejich vznik a vývoj vhodnými pěstebními opatřeními a obnovou a začlenit tak vodní toky do krajiny.
53
8. Souhrn Břehové a doprovodné porosty vodních toků jsou hodnotným a významným prvkem krajiny. Vyskytují se ve formě travní, keřové, stromové nebo kombinované vegetace. Tyto porosty mají mnoho důležitých funkcí. Vytvářejí krajinu, svým vzrůstem a celkovým habitem vyvolávají estetické vjemy, svými nadzemními a podzemními částmi stabilizují a chrání břehy před působením proudící vody, zachycují prachové částice, působí jako částečná protihluková bariéra, příznivě ovlivňují lidskou psychiku, fungují jako přirozený biokoridor, jsou útočištěm fauny žijící v blízkosti vodních ploch. Bez vhodného druhového složení a prostorového uspořádání nemohou ale porosty správně plnit své funkce. Důležitá je rovněž správná péče o porosty a jejich obnova.
Klíčová slova: břehové a doprovodné porosty, obnova porostů, stabilizace břehů
Summary
Riparian stands and supporting vegetation of stream channels play a significant role in landscape. They appear in four vegetation forms: grasses, bushes, tress and a combined form. These growths have following important functions: they help to create a landscape; due to their high and figure, the growths invoke aesthetic sensations; they protect and stabilize river banks to avoid negative effects caused by running water, thanks to their over ground and under ground parts; they restrain dust particles; they partly act as a noise barrier; they have positive impact on human psyche; they act as a natural habitat corridor, and they act as a habitat of animal species inhabiting near water areas.
The growths cannot fulfil proper functions without an appropriate composition of vegetation kinds. Equally important is also proper care and renewal of growths.
Keywords: riparian stand, supporting vegetation, renewal of growth, stabilization of banks.
54
9. Použitá literatura 1. Břehové porosty: sborník referátů: 28. června 2007, Mladá Boleslav, Dům kultury. Praha: Česká lesnická společnost, 2007. 36 s. ISBN 978-80-02-01930-5. 2. BUČEK, A., LACINA J. Geobiocenologie II. Brno: MZLU, 1999. 249 s. ISBN 807157-417-1. 3. EHRLICH, P., GERGEL, J., ZUNA, J., NOVÁK, L., MERUŇKA, K. Metodické pokyny pro revitalizaci potoků. Metodika 20/1996. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd, 1996. 72 s. 4. HETEŠA, J. Využití bylin při úpravě vodních nádrží a vodotečí. sborník semináře, Dny zahradní a krajinářské tvorby. Luhačovice: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 1996. 5. JURČA, J. a kol. Biotechnika účelových lesů. Brno: Vysoká škola zemědělská, 1983. 6. JUST, T. a kol. Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Praha: 3. ZO ČSOP Hořovicko, ve spolupráci Ekologické služby, s.r.o., AOPK ČR a MŽP ČR, 2005. 359 s. ISBN 80-239-6351-1. 7. JUST, T., ŠÁMAL, V., DUŠEK, M., FISCHER, D., KARLÍK, P., PYKAL, J. Revitalizace vodního prostředí. Hradec Králové: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 144 s. ISBN 80-86064-72-7. 8. JŮVA, K., HRABAL, A., TLAPÁK, V. Malé vodní toky. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 256 s. 9.KAVKA, B., ŠINDELÁŘOVÁ, J.: Funkce zeleně v životním prostředí. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. 235 s. 10. KRÁLOVÁ, H. Řeky pro život: revitalizace řek a péče o nivní biotopy. Brno: Veronica, 2001. 439 s. ISBN 80-238-8939-7. 11. NOVÁK, L., IBLOVÁ, M., ŠKOPEK, V. Vegetace v úpravách vodních toků a nádrží. 1. vyd. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1986. 244 s. 12. ŠIMÍČEK, V., Břehové a doprovodné porosty vodních toků – součást lužních ekosystémů. Praha: Agrospoj, 1999. 102 s. 13. ŠLEZINGR, M., ÚRADNÍČEK, L. Vegetační doprovod vodních toků a nádrží. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 130 s. ISBN 80-7204-269-6. 14. TLAPÁK, V., HERYNEK J., Úpravy vodních toků a hrazení bystřin. Brno: MZKU, 2001. 150 s. ISBN 80-7157-551-8.
55
15. URBAN J., VRÁNA J., Ochrana dřevinného vegetačního doprovodu vodních toků s ohledem na plnění jeho funkcí. Praha: Hydroprojekt, odštěpný závod Brno, 1981. 63 s.
Elektronické zdroje
BARTÁK R., KONUPKOVÁ KALOUSOVÁ Š., KRUPOVÁ B., Metodika likvidace invazních druhů křídlatek (Reynoutria SPP.). Moravskoslezský kraj ve spolupráci s ČSOP Salamandr. 2008 [cit. 2011-04-20] Dostupný z www:
.
www.mapy.cz www.pod.cz www.sekanitravybartalos.cz
Ostatní zdroje
Katalog popisů a směrných cen stavebních prací v cenové úrovni 2009, ÚRS Praha. 823-1 Plochy a úprava území 823-2 Rekultivace 831-2 Hydromeliorace lesnickotechnické
Katastrální mapa M 1 : 500. Poskytl Katastrální úřad Frýdek-Místek.
56
10. Přílohy Č. 1 Inventarizace dřevin Č. 2 Pěstební opatření Č. 3 Výkaz výměr Č. 4 Rozpočet Č. 5 Mapa č. 1 Inventarizace Č. 6 Mapa č. 2 Návrh obnovy Č. 7 Fotodokumentace
57