MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií ______________________________________________________________________

Změny v rozsahu a struktuře zemědělství v ČR po vstupu do EU Bakalářská práce

Autor práce: Eva Srbecká Vedoucí práce: Ing. Vojtěch Tamáš, Ph.D. _____________________________________________________________________ Brno 2014

 

 

Poděkování: Ráda bych poděkovala svému vedoucímu Ing. Vojtěchu Tamášovi, Ph.D., za jeho cenné rady, rešeršní výpomoc, formální úpravy, kontrolu a připomínky, jež mi poskytl během přípravy, zpracování a napsání této bakalářské práce.

 

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne:

…………………………………………………….. podpis

 

SRBECKÁ E. Změna ve struktuře a rozsahu zemědělství v ČR po vstupu do EU. Bakalářská práce. Brno, 2014. Hlavním cílem této bakalářské práce je komparace rozsahu a struktury zemědělství České republiky v období před a po vstupu do Evropské unie. Teoretická část je zaměřena na problematiku teoreticko-metodologických východisek a faktorů, které působí na změny zemědělství v ČR. V praktické části je předkládaná práce zaměřena na vývoj rozsahu zemědělství prostřednictvím analýzy produkce vybraných komodit v daném období a dále se zabývá změnou struktury pomocí základních ukazatelů zemědělství. Klíčová slova: agrobyznys, rostlinná výroba, struktura a rozsah zemědělství, zemědělský podnik, živočišná výroba.

Abstract SRBECKÁ E. Changes in the structure and extent of agriculture in the Czech Republic after entry to the EU. Bachelor thesis. Brno, 2014. The aim of this bachelor thesis is comparison of extent and structure of agriculture in Czech Republic in period before and after entry to the EU. The theoretical part is focused on the theoretical and methodological bases and the factors that influence changes in agriculture. The practical part of the thesis is focused on the development of agriculture through analyses of selected commodities in mentioned period and deals with changes of the structure by using basic agriculture indicators. Keywords: agribusiness, crop production, extent and structure of agriculture, farm, livestock production.

 

Obsah 1. Úvod...................................................................................................................... 7 2. Cíl práce a metodika ............................................................................................. 8 3. Přehled literatury................................................................................................. 10 3.1. Vývoj modelu zemědělství ................................................................................ 10 3.1.1. Nabídkově orientovaný model ................................................................... 11 3.1.2. Poptávkově orientovaný model .................................................................. 11 3.2. Agrobyznys ....................................................................................................... 12 3.3. Vývoj zemědělství v ČR před vstupem do EU ................................................. 14 3.3.1. Situace v ČR od roku 1990 ......................................................................... 14 3.3.2. Základní reformy Evropské unie ................................................................ 14 3.4. Společná zemědělská politika ........................................................................... 16 3.4.1. Vznik Společné zemědělské politiky.......................................................... 17 3.4.2. Vliv Společné zemědělské politiky EU na zemědělství ............................. 17 3.5. Podpora českého zemědělství ........................................................................... 18 3.5.1. Programy .................................................................................................... 18 3.6. České zemědělství a jeho postavení v EU......................................................... 18 3.6.1. Proces rozšiřování trhu ............................................................................... 21 3.7. Struktura zemědělství v ČR .............................................................................. 22 3.7.1. Podniková struktura .................................................................................... 22 3.7.2. Velikost zemědělského podniku .................................................................. 23 3.7.3. Rozdělení podniků podle Evropské komise ............................................... 24 3.8. Agrární politika .................................................................................................... 25 3.8.1. Agrární politika ČR před a po vstupu do Evropské unie.............................. 25 4. Vlastní práce ....................................................................................................... 27 4.1. Změny v rozsahu zemědělství ČR..................................................................... 27 4.1.1. Živočišná výroba ........................................................................................ 27 4.1.2. Rostlinná výroba ......................................................................................... 35 4.2. Změny ve struktuře zemědělství v ČR .............................................................. 42 4.2.1. Vývoj počtu zemědělských podniků .......................................................... 42 4.2.2. Vývoj počtu zemědělských podniků hospodařící bez půdy ....................... 44 4.2.3. Vývoj zaměstnanosti v zemědělství ........................................................... 45 4.2.4. Vývoj zaměření zemědělských podniků ..................................................... 48 4.2.5. Vývoj velikosti podniků podle počtu chovaných zvířat ............................. 49

 

4.2.6. Vývoj zemědělských podniků dle rozlohy zemědělské půdy..................... 50 5. Závěr ................................................................................................................... 52 6. Použitá literatura ................................................................................................. 54 7. Seznam tabulek a grafů ....................................................................................... 56 8. Seznam obrázků .................................................................................................. 57 9. Použité značky a zkratky .................................................................................... 57 10. Seznam příloh ..................................................................................................... 57

 

1. Úvod Vstup České republiky do Evropské unie byl velmi výraznou změnou pro naše zemědělství. Zemědělství České republiky prošlo velkými proměnami již od konce druhé světové války. Během válečného období to byl silně podporovaný sektor a Česká republika patřila mezi nejvýznamnější producenty Evropy v zemědělství. Její agrární struktura se dala srovnat se státy západu. Během totalitního režimu byla velmi důležitým bodem pro strukturu zemědělství tzv. kolektivizace. Od roku 1990 se výkonnost zemědělství začala opět měnit. Politické změny, nový národohospodářský systém a změny vztahů vlastnictví se projevují až do současné doby. Největší změnou, která nastala, byla postupná integrace České republiky do Evropské unie a zemědělství začala ovlivňovat Společná zemědělská politika. Vstup do Evropské unie znamenalo otevření státních hranic, což byl impuls pro zahraniční subjekty, které vstoupily na náš trh. Vyšší konkurence motivovala ekonomické subjekty k inovaci i vylepšení produktů a také služeb. Na druhou stranu spotřebitelský trh s potravinami ovládl nadnárodní řetězce a pro některé podniky v regionech s menší odolností tato vysoká konkurence znamenala omezení nebo úplný konec. Strukturální změny v prvovýrobě byly značné. Úroveň stavu rostlinné a živočišné produkce poklesla a dosavadní struktura českého zemědělství byla narušena. Uvedené faktory také způsobily velký úbytek pracovníků v českém zemědělství. Tato bakalářská práce se zabývá změnami v českém zemědělství, které nastaly v období před a po vstupu do Evropské unie. Nejvýznamnější proměny našeho zemědělství jsou analyzovány na vybraných ukazatelích rostlinné a živočišné výroby. Důvodem výběru tématu byl zájem o pozorování změn českého zemědělství v letech 2000 - 2013 a také možnost pracovat s širokou škálou informací o zemědělství ČR, které poskytuje Český statistický úřad.

 

7  

2. Cíl práce a metodika Cílem této bakalářské práce je vyhodnotit změny z hlediska rozsahu a struktury zemědělství v ČR po vstupu do EU. Hlavní cíl práce byl dekomponován do následujících dílčích cílů: -

Charakteristika hlavních faktorů ovlivňujících vývoj zemědělství z hlediska jeho struktury a rozsahu,

-

Deskripce teoretických aspektů významných z hlediska vývoje jednotlivých článků agrobyznysu,

-

Vysvětlení rozhodujících principů ve vývoji společné zemědělské politiky,

-

Identifikace a analýza změn rozsahu zemědělství před a po vstupu do EU,

-

Analýza vybraných ukazatelů determinujících změny ve struktuře zemědělství před a po vstupu ČR do EU.

Pro naplnění výše uvedených cílů práce byl zvolen následující metodický postup práce: -

Zpracování teoretických východisek - tento krok je zaměřen na vymezení zkoumané problematiky a definici jednotlivých pojmů jako je nabídkově a poptávkově orientovaný model, agrobyznys, agrární politika, půda a struktura zemědělských podniků. Dále je popsán vývoj Společné zemědělské politiky v rámci Evropské unie.

- Vypracování vlastní práce - v první části vlastní práce bylo vybráno celkem šest zástupců rostlinné a živočišné výroby. Komodity byly vybrány z hlediska jejich významu produkce v ČR. Jsou analyzovány jak suroviny, tak vybrané komodity z vyšší přidanou hodnotou (v rámci zemědělské výroby). Jedná se o následující komodity: prasata – vepřové maso, skot – mléko, drůbež – vejce, pšenice, řepka olejná a ječmen. V druhé části autorka zvolila nejdůležitější ekonomické

ukazatele

zemědělství,

kterými

se

snaží

vyjádřit

vývoj

zemědělských podniků v České republice. Mezi tyto ukazatele patří: zaměstnanost v zemědělství, počet zemědělských podniků, počet hospodářských zvířat na podnik a rozloha zemědělské půdy podniku.

 

8  

Pro hodnocení vybraných ukazatelů byly využity následující statistické metody: -

Sběr a třídění dat, analýzy časových řad, indexy růstu, určování základních charakteristik - aritmetického průměru.

Z hlediska faktografické základny byly využity zejména databáze: -

Český statistický úřad (dále jen ČSÚ).

-

Agrocenzus za roky 2003, 2005, 2007, 2010.

-

Situační a výhledové zprávy Ministerstva zemědělství.

Metodické vysvětlivky k analytické části -

Výroba masa podle Českého statistického úřadu zahrnuje nákup jatečných zvířat v jatečné hmotnosti všemi porážkovými místy v České republice. Porážky zahrnují všechna zvířata bez ohledu na to, jestli jsou tuzemského původu, nebo byla ze zahraničí.

-

Osevní plocha zemědělských plodin, která je zjišťována každý rok k 31. květnu, je jarní produktivní plocha, ze které se ve sledovaném roce očekává sklizeň. V osevech se zjišťují plochy plodin pěstovaných v daném roce jako hlavní plodina.

-

Sklizeň zemědělských plodin se uvádí z výměry produkční plochy, která vychází z výměry zjištěné soupisem ploch osevů k 31. 5.

-

Stavy hospodářských zvířat jsou zjišťovány na základě výběrového šetření a stanovovány

v rozsahu

aktivně

hospodařících

zemědělců

evidovaných

v Registru farem. (ČSÚ, 2014)

 

9  

3. Přehled literatury 3.1.

Vývoj modelu zemědělství

Podle Bečvářové a Tamáše (2012) jsou změny evropského modelu zemědělství spojovány s nárůstem dovozů zemědělských komodit ze zámoří kolem 70. let 19. století. Levný import obilí způsobil výrazný pokles jeho ceny na trhu v Evropě. Reakce na tuto situaci zemědělských politik států Evropy je rozdělena do těchto tří skupin: 1. Protekcionismus - opatření, které mělo za cíl ochránit domácí trh před levným dovozem. 2. Liberální model - otevřený trh, bez barier se všemi jeho ekonomickými a sociálními dopady. 3. Liberální model spojený s restrukturalizací - trh bez bariér, komodity z dovozu ze zámoří byly využity jako levné vstupy do restrukturalizovaného zemědělství. Místo zaměření na rostlinnou výrobu se pozornost obrátila na výrobu živočišnou. Vývoj zemědělství v Evropě postupoval v každém státě jiným způsobem, záleželo na volbě zemědělské politiky dané země. Zemědělství bylo hodně ovlivňováno první světovou válkou, kdy tento obrovský konflikt způsobil nedostatek potravin, nárůst cen a příjmů zemědělců. Mezi další události, které ovlivnily etapy vývoje evropského zemědělství, patřil burzovní krach na newyorské Wall Street roku 1929, který spustil světovou hospodářskou krizi. Po 2. Světové válce byla zemědělská politika ovlivněna nedostatečnou nabídkou potravin. Nedostatek potravin byl způsoben jednak negativním vlivem války a také organizací tehdejšího zemědělství. Evropské zemědělství bylo charakteristické množstvím malých podniků, které zaměstnávaly nekvalifikované pracovníky. Fungoval zde nabídkově orientovaný model. (Tamáš, Bečvářová, 2012)

 

10  

3.1.1. Nabídkově orientovaný model

Obrázek č. 1: Nabídkově orientovaný model zdroj: Bečvářová, 2005 Tento model je charakteristický tokem produktů od výrobce po konečné zpracování. Nejdůležitějším krokem komodit v tomto modelu je zemědělská prvovýroba, protože určuje růst nabídky i celý systém výroby potravin. (Bečvářová, 2005) Situace ve vyspělých zemích v současnosti je zcela jiná. Trhy jsou přesycené zemědělskými surovinami a obrovským výběrem potravin. Spotřebitelé jsou čím dál tím víc nároční, co se týká hlediska druhu, kvality a hlavně ceny. Vznikají skupiny konzumentů, kteří vyžadují specifické vlastnosti potravin. Například: původ, způsob produkce, ekologické vlastnosti. Tento druh současného zemědělství charakterizuje spíše poptávkově orientovaný model. (Bečvářová, Tamáš, 2012) 3.1.2. Poptávkově orientovaný model

Obrázek č. 2: Poptávkově orientovaný model zdroj: Bečvářová, 2005 Podle Bečvářové (2005) je rozhodující poptávka, ovlivňující množství, kvalitu i cenové podmínky na trzích, které působí na systém produkce, zpracování i distribuci zemědělských výrobků. Od konce 20. století je systém produkce chápán jako integrovaná součást odvětví národní i globální ekonomiky, podílející se na výrobu potravin - agrobyznys. (Tamáš a Bečvářová, 2012)

 

11  

3.2.

Agrobyznys

Agrobyznys zahrnuje činnosti a procesy související se zemědělstvím od nejstarších civilizací, například ve starém Sumeru, kdy lidé obdělávali půdu, uměli skladovat suroviny a domestikovat zvěř. (Tamáš a Bečvářová, 2012) Nabízí se nám několik teorií: •

Podle Davise a Golberga, jsou agrobyznys všechny činnosti, které se týkají produkce, zpracování a distribuce zemědělských výrobků, a sice výrobní činnosti, skladování, zpracování, doprava, prodej zemědělských komodit a produktů, které jsou z nich vyrobené.

•

Agrobyznys je také definován jako odvětví, které se zabývá výrobou, zpracováním a distribuce zemědělských produktů a služeb, a zároveň zahrnuje všechny aktivity s tím spojené. Obst, Graham, a Christie (2007)

•

Ricketts a Rickettsová (2009) nabízí definici agrobyznysu převzatou od Australského

ministerstva

zemědělství,

rybolovu

a

lesnictví.

Agrobyznys je vyjádřen jako řetěz industriálních oddělení, které se přímo nebo nepřímo podílí na výrobě, přeměně nebo poskytnutí potravy, rostlinné a živočišné produkce. Podle Bečvářové (2005), agrobyznys zahrnuje: • • • • • •

zemědělskou prvovýrobu, lesnictví, vodní hospodářství potravinářský průmysl krmivářský průmysl služby pro zemědělství a potravinářský průmysl dodavatelská odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství potravinářský obchod a veřejné stravování.

Bečvářová a Tamáš (2012) tvrdí, že moderní agrobyznys je rychle rostoucí hospodářský komplex, který poskytuje konečným konzumentům produkty nejvyšší kvality za co nejnižší a nejpříznivější cenu. Rychlost rozvoje dnešního agrobyznysu umožňují a usnadňují moderní technologie.

 

12  

Model struktury agrobyznysu:

Obr. 3: Základní struktura agrobyznysu Zdroj: Bečvářová, 2005

 

13  

3.3.

Vývoj zemědělství v ČR před vstupem do EU

3.3.1. Situace v ČR od roku 1990 Podle Tomana, Codla a Tučka (2012), se výkonnost zemědělství v České republice (dále jen ČR) od roku 1990 začala výrazně měnit. Politické změny, nový národohospodářský systém, změna legislativy, změny vlastnických vztahů se projevily v období 1990 - 2010 a změny trvají až do současnosti. Byl prosazován názor, že liberální trh je jediná možná cesta k uspokojení potřeb naší společnosti. Vznik nových podniků a změny, které narušily výrobní a organizační strukturu, přispěly k zadlužení našeho zemědělství. Otevření státních hranic byl impuls pro zahraniční subjekty, které vstoupily na český trh. Firmy, které díky zkušenostem rychle ovládly český trh a začaly dominovat. Pokus o změnu řízení zemědělství, upřednostňoval rychlost namísto kvality a profesionality, a proto mnoho zkušených a specializovaných pracovníků pod tlakem změn z odvětví odešlo. Přestal platit zákon o ochraně zemědělské půdy a orná půda byla přeměňována na stavební plochy, kde se vystavovaly nové sklady a haly pro zboží domácích a zahraničních firem. Spotřebitelský trh s potravinami ovládly nadnárodní řetězce a z tohoto důvodu došlo k zániku maloobchodu s potravinami. Strukturální změny v prvovýrobě byly značné. Skladba rostlinné a živočišné produkce se zhoršila a vyhovující struktura zemědělství, v podmínkách ČR, byla narušena. Uvedené faktory způsobily velký úbytek pracovníků v českém zemědělství. Největší změnou, která nastala, byla postupná integrace do Evropské unie (dále jen EU). 1. května 2004 Česká republika se stala členem Evropské unie a zemědělství podléhalo Společné zemědělské politice. (Toman, Codl a Tuček, 2012) 3.3.2. Základní reformy Evropské unie Česká republika, stejně jako další členové desítky zemí střední a východní Evropy vstupujících do Evropské unie v květnu 2004, se v předvstupním období vyrovnávala jistými podmínkami. Současně přijímala některé odlišné podmínky financování vyplývající převážně z aplikace kompenzačních mechanismů snižování podpory cen po roce 1992 a navazující reformních kroků pro země EU15. (Bečvářová, 2005) Podle Bečvářové (2005), mezi tyto reformy patří:

 

14  

1. Mac Sharryho reforma První reforma Společné zemědělské politiky, která byla přijata roku 1992. Základní principy Mac Sharryho reformy podle jsou: •

snížení intervenčních cen u obilovin, hovězího masa a mléka,

•

omezení intervenčních nákupů,

•

zavedení kompenzačních plateb,

•

zavedení kontrolních mechanismů,

•

podpora předčasného odchodu do důchodu,

•

otázky životního prostředí,

•

podpora rozvoje alternativních příjmů na venkově,

•

restrukturalizace

2. Agenda 2000 Agendu 2000 popisuje Bečvářová (2007), jako druhou reformu, která byla přijata v roce 1999, byla vyhotovena v souvislosti s Berlínskou dohodou. Reforma spočívala v prohloubení a upevnění principů, které vznikly v souvislosti s Mac Sharryho reformou. Principy Agendy: • zavedení národní obálky, která znamená národní podporu daných komodit do výše stanovených národních limitů podle národních kritérií • přijetí principu dobrovolné modulace přímých podpor členskými státy, který přesunuje část přímých plateb do opatření rozvoje venkova • zjednodušení pravidel v oblasti rozvoje venkova a posílení rozpočtových prostředků • přiblížení cenových hladin cenám na světovém trhu 2000 3. Fischlerova reforma Koncept byl vytvořen v roce 2003 a počítal s následujícími podmínkami: •

oddělení přímých plateb produkce

•

plnění standardů ochrany životního prostředí a bezpečnosti potravin

•

zavedení nástroje finanční disciplíny, který v případě překročení agrárních výdajů EU sníží výdaje na přímé platby

 

15  

•

zavedení podpory pěstování energetických plodin

•

zjednodušení administrace Společné zemědělské politiky pro členské státy i zemědělce

•

3.4.

snížení intervenčních cen

Společná zemědělská politika

Bečvářové (2001) popisuje Společnou zemědělskou politiku (dále jen SZP) jako nejstarší komunitární politiku Evropského společenství, a to od roku 1962. Zemědělská politika je okruh, kde Evropská unie vyvíjí největší legislativní aktivitu. Z celkového počtu 80 tisíc stran komunitárního práva jich polovina připadá na SZP. Společná zemědělská politika se má zaměřovat hlavně na zvyšování kvality potravin, zajištění bezpečnosti potravin, poskytnutí dobrých životních podmínek venkovské společnosti, podporovat koncepty trvale udržitelného rozvoje, zajištění lepších životních podmínek zvířat. Těchto cílů by mělo být dosaženo s nejnižšími náklady. Bečvářová (2007) uvedla čtyři základní principy Společné zemědělské politiky: 1) ustavení společného cenového systému tak, aby zemědělci ve členských státech měli stejný výtěžek za svou zemědělskou produkci 2) ceny udržovat nad úrovní světových 3) přetvoření struktury zemědělství tak, aby vzrostla její konkurenceschopnost, aniž by došlo k znehodnocení tradičního charakteru evropské rodinné farmy 4) vytvoření společného finančního režimu pro SZP: tento princip funguje dodnes, členské státy přispívají do EAGGF (Evropský fond zemědělské garance a orientace, z toku 1962)

 

16  

3.4.1. Vznik Společné zemědělské politiky Kvůli vytvoření celní unie členských států pro zemědělské produkty byla nezbytná harmonizace politik podpory tržních cen agrárních produktů. Záměrem zakladatelů SZP bylo zvýšit výkonnost zemědělství a soběstačnost Společenství. (Bečvářová, 2007) Podle Bečvářové (2001) poskytla Římská smlouva pro vznik Společné zemědělské politiky tato východiska: • zvýšení produktivity práce v zemědělství technickým a racionálním rozvojem a optimální využití výrobních faktorů • zajištění dobré životní úrovně osobám zaměstnaných v zemědělství, zvýšením individuálních příjmů • stabilizace agrárních trhů • zajištění nabídky potravinářských surovin a potravin a dodatečné zásobování obyvatelstva • zajištění obyvatelstvu dostačující nabídku potravin za přiměřené ceny

3.4.2. Vliv Společné zemědělské politiky EU na zemědělství Cílem agrárního sektoru před vstupem do EU bylo dořešení vývojových problémů českého zemědělství a jeho stabilizace před přizpůsobováním podmínkám EU. Rozvoj se musel shodovat s podmínkami Národního programu pro přijetí („acquis communautaire“ - francouzský termín pro právní řád Evropské unie, který označuje souhrn právních pravidel v jakékoliv formě a právně nezávazných dokumentů, které se vztahují

k

činnosti

EU) do sektoru

zemědělství,

což

zajistilo

vypracování

a naplňování koncepce agrární politiky na období od roku 1999 do roku 2003. V rámci této koncepce byly vytyčeny dvě etapy: 1. Revitalizace, která byla zaměřena na zotavení a stabilizaci agrárního sektoru ČR a na institucionální přípravu vstupu do EU. 2. Adaptace, cílem bylo přizpůsobení agrárního sektoru ČR podmínkám Společné zemědělské politiky EU ve všech jejích oblastech. (Businessinfo, 2010)

 

17  

3.5.

Podpora českého zemědělství

Zemědělství je podporováno programy ze zdrojů České republiky a Evropské unie. Finanční podporu ze zdrojů EU mohli čeští zemědělci využívat už před vstupem do unie, a to z předvstupních programů v letech 2000 - 2006. 3.5.1.

Programy

Investiční programy podle Svobodové, Věžníka a Hofmanna (2013): • • •

program SAPARD, OP rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství (2004 - 2006), Program rozvoje venkova (2007 - 2013).

Program SAPARD je jedním z předvstupních nástrojů EU. Název program SAPARD byl vytvořen z počátečních písmen slov Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development, česky - Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova. Program SAPARD napomáhá kandidátským zemím při řešení konkrétních úkolů při strukturálních změnách v jednotlivých sektorech zemědělství a na venkově.

3.6.

České zemědělství a jeho postavení v EU

HDP a zaměstnanost Bašek (2010) tvrdí, že na vývoj českého zemědělství působí národohospodářské podmínky. Po vstupu České republiky do Evropské unie ekonomický růst výrazně akceleroval. Růst hrubého domácího produktu (dále jen HDP) se však v průběhu roku 2008 zpomalil a v roce 2009, kdy ČR postihla celosvětová hospodářská krize, došlo k poklesu HDP. Z hlediska ekonomického růstu byl rok 2009 nejhorší za celé období existence samostatné České republiky. Ekonomická krize ovlivnila úroveň podpor a tím i ekonomiku zemědělství. Problémem snížení HDP a zaměstnanosti není samotný pokles uvedených ukazatelů. Pouze potvrzuje jednu ze zákonitostí vývoje agrárních trhů projevujících se především v rozvinutých ekonomikách. Pokles je vyvoláván rychlejším růstem ostatních odvětví v ekonomice, zvýšenou produktivitou práce v zemědělství, která je spojená s rychlou implementací technologií a inovací a také stagnující poptávkou po

 

18  

potravinách. Jedná se o vývoj rozsahu a konečné produkci odvětví, to znamená, že jde o vliv vývoje výrobního rozměru a efektivnosti využívání výrobních faktorů. (Bečvářová, 2005) Podle Baška (2010) se zaměstnanost v zemědělství v období 1989 - 2009 snížila na necelou čtvrtinu a stále klesá. Od roku 2002 tvoří více než polovinu pracovních sil v zemědělství pracovníci obchodních společností, v družstvech pracuje necelá čtvrtina zaměstnanců a v podnicích fyzických osob více než jedna pětina pracovníků. Ženy tvoří v zemědělství v současnosti necelou jednu třetinu veškeré pracovní síly. Téměř 55 % zemědělců je starších 45 let, oproti tomu v národním hospodářství podíl starších 45 let nedosahuje ani 40 %. Vzdělanostní úroveň pracovníků zemědělství se zvolna zlepšuje, přesto je výrazně nižší než v národním hospodářství. „Vývoj zaměstnanosti v českém zemědělství signalizuje další možný pokles pracovních příležitostí, zejména v souvislosti s omezováním živočišné výroby a s tlaky na zvyšování efektivnosti výroby.“ (Bašek, 2010, str. 20) Poptávka po potravinách Úroveň a struktura domácí poptávky po potravinách se po vstupu České republiky do Evropské unie změnily jen nepatrně. Změny v poptávce po některých potravinových skupinách byly zapříčiněny vnitřními ekonomickými faktory. Mezi takové vnitřní ekonomické faktory patří: ceny potravin a příjmy obyvatel a částečně také obchodní marketing, propagace a reklama. Asi nejvýraznější změny jsou zachyceny u spotřeby masa. Před vstupem do Evropské unie se spotřeba hovězího a vepřového masa snižovala, na druhé straně spotřeba drůbežího masa rychle stoupla. Po vstupu do unie spotřeba hovězího masa klesá, ale spotřeba vepřového a drůbežího masa roste, s výjimkou v roce 2008 a 2009. Dále dochází k vyšší spotřebě ovoce a zeleniny a stoupá poptávka po zemědělské biomase pro energetické účely. (Bašek, 2010) Biomasa je souhrn látek tvořících těla všech organismů (rostlin, bakterií, sinic, hub a živočichů. Tento pojem označuje rostlinnou biomasu využitelnou pro energetické účely. Jedná se o obnovitelný zdroj energie. (Biom, 2009) Vstup

do

Evropské

unie

zajistil

vyšší

intenzitu

změn

a

koncentrace

v maloobchodních sítích. Velké nadnárodní řetězce, které prakticky ovládly český trh

 

19  

potravin, ovlivnili vývoj cen potravin a zvýšil kvalitu nákupních podmínek a zároveň i pestrost potravinářského sortimentu. Začleňování do EU nebyl jediný faktor, který působil na české zemědělství. Na vývoj zemědělství působily i povětrnostní podmínky, které se mění díky pokračujícím globálním klimatickým změnám a způsobují škody zejména v rostlinné výrobě. (Bašek, 2010) Půda Bečvářová (2001) popisuje, že půda je základním výrobním faktorem stejně jako kapitál a pracovní síla, proto pro ni v tržní ekonomice platí stejné zákony, podle kterých se cena tvoří na základě vývoje nabídky a poptávky. Mezi hlavní faktory, které ovlivňují trh se zemědělskou půdou po vstupu ČR do EU, jsou: • privatizace státní půdy a restituce půdy, za zvýhodněných podmínek nákupu půdy z Pozemkového fondu ČR •

podstatné zvýšení podpor zemědělství vázaných na půdu

•

částečná liberalizace trhu s půdou, podmínky pro nákup cizími občany

•

podpora nákupu soukromé zemědělské půdy prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu ČR - jen do roku 2012 (Bašek, 2010)

Bašek (2010) také uvádí, že zájem o zemědělskou půdu neboli pronájem pro zemědělské užití nebo nákup v období 2004-2012 vzrostl. Společně s využitím půdy se mění také struktura vlastníků půdy. Stát od počátku privatizace ke konci roku 2009 zprivatizoval asi 82 % zemědělské půdy ve státním vlastnictví a to hlavně fyzickým osobám. Zájem o nákup státní půdy po vstupu do EU v roce 2004 roste.

 

20  

3.6.1. Proces rozšiřování trhu Bečvářové (2008) popisuje rozšiřování trhu jako přínos řady řadu změn, které by měly mít pozitivní vliv na rozvoj zvolené ekonomiky. Mezi tyto změny patří: •

Expanze na větší trh podporuje diferenciaci výrobců, vede k regionálním přesunům výrobních kapacit a k růstu výroby u efektivnějších subjektů, tím urychluje specializaci včetně potenciálu realizace úspor z rozsahu při využití inovací.

•

Zvýšení konkurence na rozsáhlejším trhu umožňuje zlepšení alokace výrobních faktorů směrem k efektivnějším činnostem a subjektům, tím vytváří i lepší východiska pro růst konkurenceschopnosti na globalizovaném trhu.

•

Větší společný trh a rostoucí konkurence vyžaduje, ale současně i umožňuje rychlejší vědeckotechnický rozvoj, vývoj nových produktů, procesů, technologií a postupů prostřednictvím společného výzkumu a jeho aplikaci v praxi.

Podle Bečvářové (2008), by všechny tyto zmiňované změny měly vést k růstu výkonnosti ekonomiky, ke zvyšování produktivity a k růstu efektivnosti. Na druhou stranu s tímto procesem jsou spojeny další a to negativní projevy: 1) pokles účinnosti regulačních zásahů a politik 2) rostoucí tržní síla rozhodujících subjektů světového trhu

 

21  

3.7.

Struktura zemědělství v ČR

3.7.1. Podniková struktura Sociálně ekonomická struktura zemědělství Bečvářová (2005) popisuje tyto druhy zemědělských podniků: •

zemědělské podniky orientované na zisk, jsou podniky, které soustředí veškerou svoji výrobu na trh a jejich cílem je dosažení co největšího zisku

•

rodinná hospodářství, jsou subjekty, které si část produkce ponechají ve svůj prospěch a část směřují na trh

•

naturální hospodářství FO, jsou hospodářství, kde si subjekty vytvářejí veškeré statky pro uspokojování svých potřeb samy

Bečvářová (2001) uvádí, že po vstupu do EU pokračovaly v podnikové struktuře českého zemědělství změny zahájené po roce 1989. V předvstupním roce, v roce 2003 byla tato struktura charakterizována jako struktura s výraznou převahou velkých podniků právnických osob, s převahou rodinných farem menší a střední velikosti. Dále zmiňuje, že přes oboustranné sbližování Evropské unie a České republiky zůstává podniková struktura českého zemědělství odlišná od struktury zemí EU. Je srovnatelná jen se situací ve slovenském zemědělství a do značné míry v nových spolkových zemích Německa. V současnosti a dalším období je a může být vývoj podnikové struktury v zemědělství České republiky ovlivněn změnami podmínek na trhu půdy v důsledku jeho otevření od roku 2011. Spolu s růstem podpor se daný vývoj promítne do pokračujícího růstu podílu právnických a fyzických osob na celkové výměře zemědělské půdy. Dále můžeme

očekávat

nárůst

podniků

provozovaných

zahraničními

osobami

a

nezemědělským kapitálem. Převažující velkovýrobní struktura českého zemědělství se přes možné dopady modulace podpor a odchodů z trhu podniků patrně zachovala. (Bečvářová, 2001)

 

22  

3.7.2. Velikost zemědělského podniku Jednotlivé pojmy podle Zdráhala a Bečvářové (2012): • Rozsah: značí velikost závodu na každém stupni rozpětí činností, ve kterých se podnik angažuje. • Šíře se vztahuje k počtu aktivit, ve kterých se firma angažuje. • Rozpětí: zapojování firmy do aktivit na předcházejících nebo následujících fází vertikály. • Rychlost se vztahuje k míře inovačního rozvoje podniku. Základem pro popis struktury odvětví je počet velikosti distribuce jednotek. Nejčastější ukazatel týkající se charakteristiky velikosti farmy je průměrná velikost podniku. Konceptem pro určení velikosti je její hodnocení na základně produkčních možností nebo jako výrobní kapacita kontrolovaná zemědělcem. Velikost farmy měří pomocí Evropské velikostní jednotky, tzv. ESU (1 ESU = 1200 EURO), která je odvozena jako potenciální hrubá přidaná hodnota zemědělského podniku kalkulovaná jako suma SGM (standard gross margins), každé zemědělské aktivity přítomné na farmě. Výhoda využití ESU spočívá v možnostech srovnání mezi různě zaměřenými zemědělskými jednotkami a tak posoudit schopnost podniku setrvat na trhu. (Zdráhal, Bečvářová, 2012) Podle Zdráhala a Bečvářová (2012) je měření velikosti podniku jeden z hlavních úskalí Evropské unie, protože velikost jednotky je jedním z kritérií pro aplikaci rozhodujících nástrojů SZP (Společné zemědělské politiky). Velikost podniku je vymezována pomocí kvantitativních ukazatelů, jako počet zaměstnanců, velikost obratu, množství produktů, výše kapitálu, výše zisku atd. Velikost vyjádřená ukazatelem vkladu práce vychází z toho, že u malé farmy se dá předpokládat nižší celkový vklad práce než u velké jednotky. Nejjednodušší formou ukazatele je počet zaměstnaných. U tohohle ukazatele je jeho vypovídací schopnost omezena agroekologickými a socioekonomickými faktory, které vymezují potřebné množství práce. Mezi další možné ukazatele velikosti farmy jsou například ocenění půdy, budov na farmě nebo velikost plynoucí renty. Tyto uvedené ukazatele velikosti

 

23  

podniku jsou kombinovány vzhledem ke specifickým situacím, které jsou aktuálně řešeny. (Zdráhal a Bečvářová, 2012) Koncepty měření velikosti podniku: 1. Metoda, která je nejpoužívanější, spočívá ve výměře obhospodařované půdy. Výhodou tohoto konceptu je, že se rozměr půdy časem příliš nemění. 2. Podíl na zemědělské produkci celkem. Toto lze odvodit z počtu chovaných kusů hospodářských zvířat, jejich produktů nebo fyzického množství rostlinných komodit. 3. Tržní ocenění výstupu. V tomto případě nelze získané údaje považovat za dostatečně objektivní, protože ne všichni výrobci v zemědělské prvovýrobě produkují všechnu svoji produkci pro trh. Spousta z nich produkuje jen pro vlastní spotřebu nebo na trhu uplatňují jen část produkce. (Bečvářová, 2012)

3.7.3. Rozdělení podniků podle Evropské komise Zdráhal a Bečvářová (2012) nabízí rozdělení podniků podle Evropské komise: 1) Mikropodniky jsou podniky, které zaměstnávají méně než 10 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 2 miliony EUR. 2) Malé podniky jsou firmy, které zaměstnávají méně než 50 osob a roční obrat nepřesahuje 10 milionu EUR. 3) Střední podniky zaměstnávají méně než 250 osob a obrat nepřesahuje 50 milionu EUR. 4) Velké podniky jsou všechny takové, které nesplňují výše uvedené parametry. Problematiku vyjádření velikosti zemědělských podniků a jejich strukturálního rozložení řeší Bečvářová (2001). Zmiňuje, že kromě základní informační role právě v tomto odvětví se přímo dotýká strategických rozhodnutí v agrární politice, kritérií a forem regulace nebo podpor související s velikostí podniku.

 

24  

3.8. Agrární politika „Agrární politika je souhrn činností, spočívající ve stanovení cílů agrární politiky, vymezení, konstrukci, a fungování nástrojů k realizaci těchto cílů a institucionální uspořádání objektů a subjektů agrární politiky včetně organizačních a řídících forem.“ (Bečvářová, 2005, str. 31) Podle zmíněné autorky jsou výsledky agrární politiky ČR v období před vstupem do EU (od roku 1989) tyto: •

zastaveno snižování rozměru českého zemědělství

•

mírný pokles stupně zornění a zvýšení podílu trvalých travních porostů

•

výrazný pokles počtu pracovníků v zemědělských podnicích, v průměru o více než 5 % ročně (531 tisíc pracovníků v roce 1989 zůstalo v zemědělských podnicích v roce 2002 asi 156 tisíc pracovníků)

•

přetrvává vysoká zadluženost rozhodujících částí podniků

•

v důsledku omezených možností státního rozpočtu nedosáhly podpory zemědělství úrovně, která byla předpokládána podle předvstupní koncepce agrární politiky

3.8.1. Agrární politika ČR před a po vstupu do Evropské unie Agrární politika při vstupu do EU Základní podmínky pro zemědělství vstupujících zemí do EU podle Kodaňského summitu ze dne 13. 12. 2002. • • •

produkční limity přímé podpory ze zdrojů EU a možnost navýšení z národních zdrojů celková výše zdrojů na strukturální podpory

Přístupová smlouva mezi Českou republikou a EU byla podepsána v Aténách 16. dubna 2003. (Bečvářová, 2005)

 

25  

Agrární politika po vstupu do EU Podle Bečvářové (2005) obsahuje agrární politika České republiky po vstupu do Evropské unie v roce 2004 podpory, které jsou uvedeny ve čtyřech základních pilířích. • • • •

pilíř I - podpora příjmů zemědělců a snižování rizikovosti zemědělské výroby pilíř II - podpora ochrany životního prostředí pilíř III - podpora restrukturalizace podniků agrárního sektoru a rozvoje venkova pilíř IV - podpora obecných služeb pro agrární sektor a venkovské obyvatelstvo

 

26  

4. Vlastní práce 4.1.

Změny v rozsahu zemědělství ČR 4.1.1. Živočišná výroba

Živočišná výroba (dále jen ŽV) je velmi významná pro zemědělský sektor v České republice. Na tomto odvětví závisí jak spotřeba pěstovaných plodin tak využití zemědělských

ploch.

Časová

řada

výsledků

živočišné

výroby

uvádí

stavy

hospodářských zvířat, produkci vepřového masa, mléka a snášku vajec. Průběhem let 2000 až 2013 došlo k poklesu stavů všech hlavních druhů hospodářských zvířat. Jedná se o skot, který klesl asi o 14 %, prasata o 44 %, drůbež o 16,5 %. Větší byl úbytek jejich chovatelů - skotu o 32 %, prasat o 65 %, drůbeže o 51 %, což vedlo k vyšším koncentracím zvířat v jednotlivých zemědělských podnicích. (Bečvářová, 2014) Vývoj stavů prasat Prasata patří k významným hospodářským zvířatům, jejichž chov spadá do dávné historie. Vývoj stavů prasat v České republice má klesající tendenci již od 80. let a tento klesající trend stále pokračuje. Za sledované období 2000 - 2013 se stavy snížily zhruba o polovinu. V roce 2000 byl jejich stav asi 3 687 967 ks, roce 2003 bylo u nás chováno o 300 000 ks méně.

4 000 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Graf č. 1: Vývoj stavů prasat celkem v ČR (v tis. ks)

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014

 

27  

Jak lze pozorovat v grafu č. 1, k nejvýraznějšímu poklesu stavů prasat došlo v letech 2004 - 2013 a to celkově o 49 %. Tento pokles zrychlil v roce 2009 po hospodářské krizi. Česká republika se řadí v rámci EU k těm zemím, kde celkový pokles stavů prasat celkem byl v posledních letech nejvyšší. V roce 2013 bylo chováno pouhých 1 586 627 kusů prasat. Chovatelé v České republice postupně likvidují chovy prasat. Mezi hlavní příčiny patří zejména z dlouhodobého hlediska nízká rentabilita chovu a také malá konkurenceschopnost, která byla způsobena dovozem levnějších kusů ze zahraničí. Nárůstem importu prasat a vepřového masa a propadem domácí produkce, klesá podíl této komodity z domácí výroby na jeho spotřebě u nás. Graf č. 2: Vývoj stavů prasat podle krajů ČR (v tis. ks) Zlínský kraj Vysočina Ústecký kraj Středočeský kraj a hl. m. Praha 2012

Plzeňský kraj Pardubický kraj

2008

Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj

2004

Liberecký kraj

2000

Královéhradecký kraj Karlovarský kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj 0

100

200

300

400

500

600

700

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 Podle Bečvářové a Tamáše (2013), územní rozložení chovů prasat v České republice je z dlouhodobého hlediska stabilní. Něco přes 60 % celkových stavů je chováno v krajích Vysočina, Středočeském, Jihomoravském a Jihočeském. Nejmenší počet prasat je zaznamenán v kraji Karlovarském, Libereckém a Ústeckém. Jak je znázorněno v grafu č. 2, stavy prasat se snížily téměř ve všech krajích České republiky. Největší propady nastaly vzhledem k počtu chovaných prasat v kraji Jihomoravském,

 

28  

Středočeském, Jihočeském a na Vysočině. Zde byl hlavním důvodem likvidace chovů z důvodu nezvládnutí konkurence dovozu ze zahraničí. Zejména ze zemí jako je Holandsko a Dánsko. Vývoj produkce vepřového masa Vepřové maso patří k nejoblíbenějšímu druhu masa spotřebitelů v České republice. Po začlenění České republiky do jednotného trhu Evropské unie se výroba vepřového masa dostala pod silný konkurenční tlak chovatelů z ostatních zemí EU. Vstupem ČR do Evropské unie v květnu 2004 byla dosažena liberalizace, která umožnila jednodušší přístup vepřového masa na český trh. Došlo k nárůstu importů a zároveň došlo k poklesu poptávky zpracovatelů po domácí surovině. Tento vývoj se záporně promítl do snižování stavů prasat a následně i produkci vepřového masa. Ze všech živočišných komodit se chov prasat v České republice dostal v roce 2004 do největšího útlumu. Jak lze pozorovat v grafu č. 3, mezi roky 2004 - 2013 se snížila domácí produkce vepřového masa o téměř 38 %. Graf č. 3: Vývoj produkce vepřového masa celkem v ČR (v mil. t) 500 400 300 200

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

100

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 Vývoj stavů drůbeže Drůbeží maso je ve srovnání s ostatními druhy masa nejlevnějším masem na tuzemském trhu. Jak ukazuje graf č. 4, po roce 2001 stavy drůbeže významně klesají. Největší pokles je zaznamenán po vstupu České republiky do Evropské unie. Snižování stavů pokračuje i v roce 2003 až do roku 2007. V roce 2004 se stavy drůbeže snížily oproti roku 2000 o 5 290 tisíc kusů (o 17 %). Důvodem byly jejich nízké výkupní ceny pod

 

29  

hranicí rentability a někteří chovatelé byli nuceni ukončit svou činnost. V roce 2012 se snížily stavy drůbeže proti roku 2008 o necelých 17 %, naopak v posledním sledovaném roce 2013 se stavy drůbeže oproti roku 2012 zvedly zhruba o 11 %. Jedním z důvodů poklesu jsou i dopady standardů Evropské unie pohody kuřat chovaných na maso. Domácí produkce drůbeže nepokrýval poptávku a rozdíl byl řešen dovozy. Z hlediska chuťových preferencí spotřebitelů spotřeba drůbežího masa v poslední době neustále stoupá. Graf č. 4: Vývoj stavů drůbeže celkem v ČR (v mil. ks) 40 30 20

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

10

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 Nejvyšší procento celkových stavů drůbeže je chováno v krajích Středočeském, Jihočeském a Jihomoravském. Nejnižší počet chované drůbeže je situován v Karlovarském a Libereckém kraji. V grafu č. 5 je možno porovnat stavy drůbeže, které se snížily skoro ve všech krajích České republiky, tento pokles nastal likvidací velkých chovů. Změna se nejvýrazněji projevuje v Jihočeském a Jihomoravském kraji. Tyto likvidace nastaly z důvodu konkurence dovozu levnější drůbeže ze sousedních zemí, nejvíce z Polska. Naopak v Pardubickém kraji byl zaznamenán nárůst asi o 16,5 %.

 

30  

Graf č. 5: Vývoj stavů drůbeže podle krajů ČR (v tis. ks) Zlínský kraj Vysočina Ústecký kraj Středočeský kraj a hl. m. Praha Plzeňský kraj Pardubický kraj

2012

Olomoucký kraj

2008

Moravskoslezský kraj

2004

Liberecký kraj

2000

Královéhradecký kraj Karlovarský kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj 0

1 000

2 000

3 000

4 000

5 000

6 000

7 000

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014

Vývoj produkce vajec Vývoj snášky vajec v České republice má klesající tendenci s mírnými výkyvy. Například v roce 2010 se snížila produkce vajec v důsledku poklesu stavů slepic v zemědělském sektoru skoro o 18 % proti předchozímu roku 2009. V roce 2012 se na snížené produkci vajec u nás podepsaly nižší stavy slepic, které byly způsobeny postupnými změnami a úpravami technologií podle Směrnice Rady (ES) č. 74/1999 stanovující minimální standardy pro ochranu nosnic. Tyto standardy představují přechod chovu nosných slepic ve starých a malých klecích k obohaceným prostornějším a pohodlnějším, které umožňují vyšší životní standard zvířat. Na tuzemském trhu kvůli nízké produkci nastal výrazný nedostatek vajec, což mělo za následek růst cen.

 

31  

Graf č. 6: Vývoj snášky vajec celkem v ČR (v mil. ks) 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

500

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 Vývoj stavů skotu Chov skotu patří mezi jedny ze stěžejních odvětví živočišné produkce. Za sledované období 2000 - 2013 činil pokles stavů skotu 220 708 kusů. Z tohoto počtu celkem 54 663 ks po vstupu ČR do Evropské unie. Skotu bylo v roce 2013 sečteno dohromady 1 352 882 kusů ve více než deseti tisících zemědělských podnicích. Proti roku 2000 se stavy skotu snížily o 14 %. Počet chovatelů klesl až o 32 %, což se projevilo ve zvýšení průměrného počtu kusů chovaných na jeden zemědělský podnik.

1 600 1 550 1 500 1 450 1 400 1 350 1 300 1 250 1 200

.

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Graf č. 7: Vývoj stavů skotu celkem v ČR (v tis. ks)

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 Jak lze vidět v grafu č. 7, v období před vstupem a po vstupu ČR do EU je znát pokles mezi roky 2000 a 2004. Jedná se o největší pokles mezi lety 2003 a 2013. Na tomto

 

32  

vývoji se podepsaly faktory jako levné dovozy ze zahraničí nebo úhyny telat, které se stále pohybují na úrovni 10 % z narozených. Podle Bečvářové, Tamáše a Zdráhala (2013), se celkový pokles stavů skotu promítá do všech regionů v České republice, kromě tří krajů severozápadních Čech, kde se projevila opatření pro podporu chovu skotu a také výhoda příhraniční spolupráce a obchodu s Německem. Nejvyšší počet celkových stavů skotu je chováno v krajích Středočeském, Plzeňském, Vysočina a Jihočeském. Nejmenší počet skotu je v Karlovarském a Libereckém a Ústeckém kraji. Graf č. 8: Vývoj stavů skotu dle krajů ČR (v tis. ks) Zlínský kraj Vysočina Ústecký kraj Středočeský kraj a hl. m. Praha Plzeňský kraj

2012

Pardubický kraj

2008

Olomoucký kraj

2004

Moravskoslezský kraj

2000

Liberecký kraj Královéhradecký kraj Karlovarský kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj 0

50

100

150

200

250

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014

Vývoj produkce mléka Trh s mlékem a mléčnými výrobky byl v České republice nejvíce ovlivněn ve vstupním roce 2004, kdy se ČR stala součástí Evropské unie. Otevření hranice pro bezcelní obchod a přechod na podmínky regulace trhu ovlivnili podmínky výroby i zpracování mléka a mléčných výrobků. Přidělená národní kvóta 2 682,1 tisíc tun mléka byla limitující faktor pro mnoho výrobců mléka v ČR, ačkoliv za Českou republiku celkem nebyla mléčná kvóta ve všech sledovaných letech splňována na 100 %.

 

Jak lze

33  

pozorovat v grafu č. 9, situace vývoje trhu s mlékem mezi lety 2005 a 2009 se víceméně stabilizovala. V roce 2010 lze vývoj charakterizovat poklesem stavů dojeného skotu s návazným poklesem produkce mléka. Celková výroba mléka klesla o 3,5 % na 2 612,5 mil. l. Průměrný stav dojených krav 378 tis. ks v roce 2010 představuje meziroční úbytek o 4 %, což byl největší meziroční pokles stavů od vstupu do Evropské unie. V roce 2013 se výroba mléka zvýšila oproti roku 2010 o 165 mil. l.

Graf č. 9: Vývoj výroby mléka celkem v ČR (v mil. l.) 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000

0

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014

 

34  

4.1.2. Rostlinná výroba Rostlinná výroba (dále jen RV) závisí na odvětví živočišné výroby, a to jak spotřeba pěstovaných plodin, tak využití zemědělských ploch. Zemědělská půda zaujímá asi 40 % rozlohy České republiky. Během posledních deseti let výměra obhospodařované zemědělské půdy klesla o 3,4 %. Zemědělská půda v České republice, která se začala využívat pro průmysl, dopravu a komerční využití, je pro potřeby zemědělství natrvalo znehodnocena. Je tedy zcela nemožné, aby výměra zemědělské půdy vykazovala rostoucí tendenci. Znázorněný průběh vývoje osevních ploch v České republice lze vidět v grafu č. 10. Na více než 60 % orné půdy České republiky se pěstují obiloviny. Dominantní je pšenice, která se rozkládá na polovině plochy všech obilovin. Na další třetině obilných ploch je pěstován ječmen. Zbytek plochy připadá na žito, oves a ostatní. Jako sledovaní zástupci rostlinné výroby v rámci této studie, byla vybrána pšenice, ječmen a velmi významná řepka olejná. Graf č. 10: Rozloha osevních ploch celkem v ČR (v tis. ha) 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

500

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014

 

35  

Největší podíl rozlohy osevních ploch v České republice náleží Středočeskému kraji. Za ním se řadí kraj Jihomoravský, Jihočeský a Vysočina. Z dlouhodobého hlediska je situace zcela stabilní. Graf č. 11: Vývoj osevních ploch podle krajů ČR (v tis. ha) Středočeský kraj a hl.m. Praha Zlínský kraj Vysočina Ústecký kraj Plzeňský kraj

2012

Pardubický kraj

2008

Olomoucký kraj

2004

Moravskoslezský

2000

Liberecký kraj Královéhradecký kraj Karlovarský kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj 0

100

200

300

400

500

600

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014

Vývoj osevní plochy a sklizně pšenice Pšenice je v České republice nejvýznamnější krmnou obilovinou. V rámci osevních ploch je pšenice nejrozšířenější obilovinou v ČR, která tvoří 61 % nabídky všech obilovin. V roce 2003 činila plocha osevu jen 648 389 ha. Hlavní příčinou velkého poklesu pěstování pšenice v tomto roce byl pokles výměry osevních ploch pšenice ozimé, který způsobily povodně v srpnu 2002, jež zničily porosty pšenice o výměře cca 8 200 ha. Mezi další příčiny poklesu přispělo snížení zájmu o tuto komoditu vzhledem k velkému přetlaku pšeničné komodity na volném trhu. Podle dat z posledních let zabírala 56 % z celkového osevu obilovin a 33 % z celkové osevní plochy České republiky. Osevní plocha pšenice v roce 2012 poklesla proti předchozímu roku 2011 o 49 tis. ha

 

36  

(5,5 %) a dosáhla výměry 815 381 ha. Vůbec největší výměry dosahovala v roce 2000, kdy zabírala 972 711 ha. Graf č. 12: Vývoj osevních ploch pšenice v ČR (v tis. ha) 1 000 800 600 400

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

200

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 Z hlediska sklizně, jak je znázorněno v grafu č. 13, nastal největší pokles mezi lety 2002 a 2003, tato situace byla způsobena povodněmi v srpnu 2002, které zničily pšeničné plochy. Ve vstupním roce 2004 činila sklizeň kolem 5,5 mil. tun. Od roku 2005 a dále se sklizeň snižuje. Důvodem klesajícího vývoje je velmi nízká spotřeba pšenice na krmiva z důvodu snižování stavů hospodářských zvířat. Od roku 2008 se spotřeba mírně zvýšila v závislosti využití pšenice jako biopalivo. Na poklesu výroby pšenice v roce 2012 se podílí podprůměrný hektarový výnos ozimé pšenice a zároveň snížení osevních ploch. Přesto pšenice zůstává i nadále na našem trhu s obilovinami dominantní plodinou. Graf č. 13: Vývoj sklizně pšenice celkem (v tis. t) 5 000 4 000 3 000 2 000

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

1 000

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014

 

37  

Největší sklizeň pšenice lze zaznamenat v krajích Středočeském, Vysočině, Plzeňském

a

Jihočeském.

Nejnižší

sklizeň

pšenice

vykazují

kraje

jako

Moravskoslezský, Karlovarský a Liberecký. Graf č. 14: Vývoj sklizně pšenice dle krajů ČR (v tis. t) Středočeský kraj a hl. m. Praha Zlínský kraj Vysočina Ústecký kraj Plzeňský kraj Pardubický kraj

2012

Olomoucký kraj

2008

Moravskoslezský kraj

2004

Liberecký kraj

2000

Královéhradecký kraj Karlovarský kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj 0

50

100

150

200

250

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 Vývoj osevní plochy a sklizně ječmene Jako třetí sledovaná komodita rostlinné výroby v rámci ČR byl vybrán ječmen. Ječmen je po pšenici druhou nejvýznamnější obilovinou na našem trhu. Jak je vidět v grafu č. 19, z dlouhodobého hlediska je trend vývoje mírně klesající. Celková osevní plocha ječmene pro rok 2002 dosáhla 488 070 ha. Ve srovnání s předchozím rokem 2001 se snížila o 9 794 ha (cca 2 %). V tomto snížení se promítl výrazný pokles osevní plochy ozimého ječmene (o 13 800 ha), zatímco osevní plocha jarního ječmene se zvýšila. Záplavami v srpnu 2002 byly zničeny porosty ječmene celkem o výměře 2943 ha. Podstatná část takto zlikvidovaných ploch byla ječmene jarního (2844 ha) a pouze malá část ječmene ozimého.

 

38  

Graf č. 15: Vývoj osevních ploch ječmene celkem v ČR (v tis. ha) 600 500 400 300 200

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

100

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 V roce 2002 je celková sklizeň ječmene 1 792 552 tun. Pokles produkce nastal z důvodu zničených ploch povodněmi v srpnu 2002. Viditelně na grafu č. 16 má na výrobu ječmene, především ozimého, v posledních letech stále silnější vliv napadení virovou chorobou rozšiřovanou hmyzem. Ačkoli doposud tato choroba bezprostředně neohrožuje zajištění celkové domácí potřeby ječnou surovinou, její rozsah se stal v posledním pěstebním období, kdy jejímu rozšíření napomohlo teplotně nadprůměrné klima. Graf č. 16: Vývoj sklizně ječmene celkem v ČR (v tis. t) 2 500 2 000 1 500 1 000

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

500

Zdroj: Vlastní zpracování dat z ČSÚ (2014)

 

39  

Vývoj osevní plochy a sklizně řepky olejné Česká republika je významným evropským producentem řepky olejné (dále jen řepka). Pěstování řepky olejné v ČR, je v posledních letech pro většinu zemědělských výrobců velmi příznivé. Mezi lety 1993 a 2001 se osevní plocha více než zdvojnásobila. Před vstupem do EU v období od roku 2001 do 2004 se řepka pěstovala v průměrné výměře 302 000 ha. I přesto, že byly v roce 2002 dosaženy velmi dobré výsledky pěstování, kvůli předčasnému ukončení osevu v důsledku nepříznivých klimatických podmínek, došlo ke zmenšení osevní plochy, což mělo za následek pokles v roce 2003. Sklizňová plocha řepky po vstupu do EU mírně klesla. Jak lze pozorovat v grafu č. 17, vývoj osevní plochy této komodity má po roce 2004 rostoucí tendenci. Mezi roky 2005 a 2007 došlo k nárůstu ploch řepky asi o 5 %. Za tímto nárůstem řepkových ploch stojí dotace na výrobu metylesteru řepkového oleje používaného jako biopalivo1. Graf č. 17: Vývoj osevních ploch řepky olejné celkem v ČR (v tis. ha) 400 300 200

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

100

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014

                                                                                                            1

Biopalivo - produkt vyrobený z biomasy, učené jako zdroj energie.

 

40  

Nejmenší osevní plochy řepky se nachází v krajích severozápadních Čech. Zato nejrozlehlejší hektarové plochy lze najít v kraji Středočeském. Graf č. 18: Osevní plocha řepky olejné dle krajů ČR Středočeský kraj a hl. m. Praha Zlínský kraj Vysočina Ústecký kraj Plzeňský kraj Pardubický kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Karlovarský kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj

2012 2008 2004 2000

0

10 20 30 40 50 60 70 80 90

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 Sklizeň řepky olejné v rámci České republiky se odvíjí od osevních ploch. Jak již bylo zmíněno, došlo ke zmenšení osevní plochy v roce 2002 kvůli předčasnému ukončení osevu v důsledku nepříznivého klimatu. Po vstupu do EU se sklizeň zvýšila díky dotacím na produkce biopaliva.

1 400 1 200 1 000 800 600 400 200 0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Graf č. 19: Vývoj sklizně řepky olejné celkem v ČR (v tis. t)

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014

 

41  

4.2.

Změny ve struktuře zemědělství v ČR

„Možnost a příležitost podniku prvovýroby zapojit se jako dodavatel suroviny do komoditního řetězce agrobyznysu se dnes stává nezbytným předpokladem prosperity zemědělců z hlediska vývoje jejich produkce i vývoje příjmů.“ (Bečvářová, Tamáš, Zdráhal, Agrobyznys v rozvoji regionu, 2013, str. 42) 4.2.1. Vývoj počtu zemědělských podniků Na grafu č. 21 lze pozorovat vývoj počtu ekonomických subjektů s převahou zemědělství, lesnictví a rybolovu. Vývoj má mírně rostoucí tendenci do roku 2008, poté zasáhla hospodářská krize a v roce 2009 se počet podniků snížil. Od roku 2009 se počet ekonomických subjektů se zaměřením na zemědělství, lesnictví a rybolov mírně zvyšuje, ale úrovně, které vývoj dosáhl před rokem 2009, se prozatím ani z daleka nevyrovná. Graf č. 21: Vývoj počtu ekonomických subjektů s převahou zemědělství, lesnictví a rybolovu v ČR (v tis.) 140 120 100 80 60 40

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

20

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 V následujícím grafu č. 22 je znázorněn vývoj těchto podniků podle krajů České republiky. Mezi kraje, kde se nachází největší počet ekonomických subjektů se zaměřením na zemědělství, lesnictví a rybolov patří - Středočeský, Jihomoravský a Jihočeský kraj. Středočeský a Jihočeský kraj jsou významné oblasti s vhodnými

 

42  

podmínkami pro zemědělství. Jihomoravský kraj se vyznačuje vysokou koncentrací podniků, které produkují vinnou révu. Graf č. 22: Vývoj podniků s převahou zemědělství, lesnictví a rybolovu dle krajů ČR Zlínský kraj Vysočina Ústecký kraj Středočeský kraj Plzeňský kraj Pardubický kraj

2012

Olomoucký kraj

2008

Moravskoslezský

2004

Liberecký kraj

2000

Královéhradecký kraj Karlovarský kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj hl. m. Praha 16 000

14 000

12 000

10 000

8 000

6 000

4 000

2 000

0

Zdroj: Vlastní zpracování dat z ČSÚ (2014) Na grafu č. 23 lze vidět vývoj celkového počtu podniků zaměřených pouze na zemědělskou výrobu (bez lesnictví a rybolovu). Od začátku sledovaného období má průběh klesající tendenci. Počet zemědělských subjektů se snížil téměř o polovinu. Po vstupu České republiky do Evropské unie je pokles výraznější. Jednou z příčin je neschopnost konkurovat zahraničním producentům. Graf č. 23: Vývoj počtu zemědělských podniků celkem v ČR 54158 54071 42252 39396 22864

2000

2003

2005

2007

2010

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014

 

43  

Z úhrnného počtu aktivních zemědělských podniků v letech 2000, 2003, 2005 a 2007 téměř 95 % představují podniky fyzických osob (dále jen FO). Počet fyzických osob je na první pohled z grafu č. 24 v porovnání s právnickými osobami (dále jen PO) více, ale mají menší podíl na produkci, za to právnických osob je méně, ale jejich rozsahem jsou větší. Podíl fyzický a právnických osob se v roce 2010 změnil. Právnické osoby v celkovém počtu zemědělských podniků mají větší podíl než v minulých letech. Je to právě zapříčiněno skupováním menších podniků, které nedokážou tak lehce konkurovat zahraniční produkci a jejich existence je zasažena následky po hospodářské krizi v roce 2009. Graf č.24: Vývoj zemědělských podniků dle forem FO 2685

PO

2784 2833

2941 3083

2000

2003

2005

2007

2010

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ 2014 4.2.2. Vývoj počtu zemědělských podniků hospodařící bez půdy Část

zemědělských

podniků,

které

provozují

pouze

živočišnou

výrobu,

neobhospodařuje žádnou zemědělskou půdu. Jak lze pozorovat v grafu č. 25, nejvíce zemědělských subjektů bez zemědělské půdy spadá do roku 2003. Podle výsledků šetření Agrocenzu 2010 zaujímají podniky bez půdy v tomto roce pouze 1,5 % celkového počtu podniků. Tento pokles souvisí s redukcí chovu hlavních hospodářských zvířat a se slučováním podniků různých právních forem. Z hlediska zemědělské produkce jsou významné především obchodní společnosti úzce specializované na živočišnou výrobu s vysokou koncentrací hospodářských zvířat. Vysoký počet podniků

 

44  

bez půdy fyzických osob tvoří převážně zemědělci, kteří splňovali kritérium pro živočišnou výrobu, ale jejich výroba slouží z velké části pro vlastní spotřebu. Graf č. 25: Vývoj zemědělských podniků bez zemědělské půdy 2206 1074 909 286 2003 2005 2007 2010

Zdroj: vlastní zpracování dat z ČSÚ 2014 4.2.3. Vývoj zaměstnanosti v zemědělství Za období 2000 - 2010 se počet pracujících pouze v zemědělství snížil celkem o 40 000. K úbytku pracovních míst došlo zejména v provozech živočišné výroby z důvodu útlumu chovů hlavních druhů hospodářských zvířat. Graf č. 26 znázorňuje vývoj počtu zaměstnaných v zemědělství, rybářství a lesnictví. Vývoj má od roku 2002 klesající tendenci. Zvyšování efektivity zemědělských podniků pomocí lepší technologie má za následek snižování počtu zaměstnaných. Velký podíl na úbytku zaměstnaných má také podprůměrné finanční ohodnocení zemědělců. Graf č. 26: Vývoj počtu zaměstnaných v zemědělství, rybářství a lesnictví (v tis.) 250 200 150 100

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

50

Zdroj: Vlastní zpracování dat z ČSÚ (2014)

 

45  

Jak je vidět v grafu č. 27, největší počet zaměstnaných v zemědělství se nachází v krajích Vysočina, Středočeském, Jihomoravském a Jihočeském. Středočeský kraj je považován za nejlidnatější kraj České republiky a je zde největší koncentrace chovu živočišné výroby a také pěstování zemědělských plodin. Graf č. 27: Vývoj počtu zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a rybářství dle krajů ČR (v tis.) Zlínský kraj Vysočina Ústecký kraj Středočeský kraj a hl. m. Praha Plzeňský kraj Pardubický kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Karlovarský kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj

2012 2008 2004 2000

0

10

20

30

Zdroj: Vlastní zpracování dat z ČSÚ (2014) Grafy č. 28 a 29 znázorňují klesající vývoj zaměstnaných s rozdělením na muže a ženy. Mužů zaměstnaných v agrárním sektoru je téměř o polovinu více než žen. U žen po roce 2009 lze vidět výraznější klesající tendenci než před hospodářskou krizí. Graf č. 28: Vývoj počtu zaměstnaných mužů v zemědělství ČR (v tis.) 150 100

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

50

Zdroj: Vlastní zpracování dat z ČSÚ (2014)

 

46  

Graf č. 29: Vývoj počtu zaměstnaných žen v zemědělství (v tis.)

60 40

0

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

20

Zdroj: Vlastní zpracování dat z ČSÚ (2014) Věková struktura pracujících v zemědělství Podle informací získaných z Agrocenzu 2010, nejvýraznějším problémem sektoru zemědělství je stárnutí zemědělské populace. Za posledních 13 let se snižuje podíl mladší produktivní generace (do 34 let) na celkovém počtu pravidelně zaměstnaných. Pro mnoho mladých lidí a právě absolventů není práce v zemědělství příliš atraktivní a perspektivní, ale nejdůležitějším faktorem jsou dlouhodobě podprůměrné mzdy v odvětví. Zároveň klesá podíl střední produktivní generace (35–54 let), která stárne a postupně navyšuje podíl ve skupině pravidelně zaměstnaných předdůchodového a důchodového věku (55 let a více). Z celkového hlediska došlo ke snížení podílu střední produktivní generace a naopak u pracujících předdůchodového a důchodového věku k jeho navýšení. Obrázek č. 4: Věková struktura zaměstnaných v zemědělství ČR v roce 2010

Zdroj: Agrocenzus 2010, Český statistický úřad

 

47  

4.2.4. Vývoj zaměření zemědělských podniků Proti roku 2000 klesl počet chovatelů skotu, prasat i drůbeže, a to jak v podnicích fyzických, tak i právnických osob. Podle Agrocenzu 2010 je v podnicích PO chováno téměř čtyři pětiny celkového stavu skotu. Podle právních forem je nejvíc skotu chováno v družstvech a v akciových společnostech. Ve sledovaném období došlo k úbytku chovatelů prasat a drůbeže o více než polovinu. V roce 2010 subjektů, které se zaměřovaly na chov drůbeže, bylo na území ČR skoro 5500. Více než polovina stavu drůbeže pocházelo ze zemědělských subjektů bez půdy. (ČSÚ, 2010)

Graf č. 30: Vývoj počtu zemědělských podniků s převažujícím zaměřením v živočišné výrobě

drůbež

2010 2007 2005 2003 2000

prasata skot 0

5000

10000 15000 20000 25000

 

Zdroj: vlastní zpracování dat z ČSÚ 2014 V grafu č. 31 lze pozorovat vývoj zaměření podniků ČR. V roce 2003 bylo nejvíce zemědělských podniků zaměřeno na kombinovanou výrobu. Nejvyšší počet zemědělských podniků zaměřených pouze na rostlinnou výrobu a pouze na výrobu živočišnou je zaznamenáno v roce 2007. Graf č. 31: Vývoj zaměření zemědělských podniků ČR 30000

2003 2005 2007

20000 10000 0 RV

ŽV

RV+ŽV

Zdroj: Vlastní zpracování dat z ČSÚ 2014

 

48  

4.2.5. Vývoj velikosti podniků podle počtu chovaných zvířat Agrocenzus poskytuje třídění podniků podle počtu chovaných kusů skotu v kombinaci s právní formou podniků. V tabulkách č. 1 a 2 lze vidět vývoj zemědělských podniků dle počtu skotu a prasat pro roky 2000, 2003, 2005, 2007, 2010. Od roku 2003 klesl počet chovatelů skotu a to jak v podnicích fyzických, tak i právnických osob. Také počty chovaných zvířat za toto období zaznamenaly ve všech uvedených druzích pokles. Ve sledovaném období, když pomineme podniky ve skupině s 0 ks skotu, je nejvíce FO (17 277) zaznamenáno v roce 2003 s počtem chovaného skotu 1 až 10 ks, nejnižší počet těchto osob je spojeno s chovem více než 1000 kusů skotu na podnik. Naopak nejvyšší počet PO je zaznamenáno v roce 2000 u počtu 101 až 500 kusů skotu na podnik a nejnižší počet lze vidět u skupiny max. 10 ks chovaného skotu. Tabulka č. 1: Vývoj zemědělských podniků dle počtu skotu a právní formy SKOT

2000

2003

2005

2007

2010

FO

PO

FO

PO

FO

PO

FO

PO

FO

PO

0

10 610

1 042

28 843

1 135

25788

1218

24115

1320

11 356

1 429

1 až 10

7 860

29

17 277

29

7 490

33

7342

42

3 611

49

11 až 50

4 137

71

4 000

73

4 148

88

3533

83

3 288

122

51 až 100

560

79

580

71

1 130

71

818

76

882

115

101 až 500

508

686

537

616

814

604

607

606

606

613

501 až 1000

34

492

42

441

42

435

40

434

35

418

1001 a více

5

426

8

419

7

384

1

380

3

337

celkem

43 714

2 825

51 287

2 784

39 419

2 833

36455

2941

19 781

3 083

Zdroj: vlastní zpracování dat z ČSÚ Jak ukazuje tabulka č. 2, nejvyšší počet FO (18 662) je zaznamenáno v roce 2003 ve skupině podniků s maximálně 10 - ti kusy na podnik. Nejnižší počet FO patří do skupiny 5000 ks prasat a více, ale právě v těchto podnicích je chováno více než polovina prasat z celkového počtu. Nejvyšší počet PO byl v roce 2000, s chovem 1001 až 500 ks prasat, nejnižší počty PO patří do skupiny 51 až 100 ks prasat na podnik.

 

49  

Tabulka č. 2: Vývoj zemědělských podniků dle počtu prasat a právní formy PRASATA

2000

2003

2005

2007

2010

FO

PO

FO

PO

FO

PO

FO

PO

FO

PO

0

13713

1355

2939

1506

25894

1770

26036

1970

16462

2404

1 až 10

6577

16

18662

19

10685

20

8387

21

2004

28 20

11 až 50

2316

61

2159

49

1632

35

1230

37

823

51 až 100

466

54

457

43

509

35

343

37

20

28

101 až 500

528

360

511

292

588

238

378

206

233

152

501 až 1000

71

300

78

232

65

195

45

165

26

104

1001 až 5000

42

549

49

517

45

425

36

392

27

241

5001 a více

1

130

2

126

0

115

-

113

-

76

celkem

23714

2825

51287

2784

39418

2833

36455

2941

19781

3083

Zdroj: vlastní zpracování dat z ČSÚ 4.2.6. Vývoj zemědělských podniků dle rozlohy zemědělské půdy Počet zemědělských podniků klesá a také se zmenšuje průměrná výměra. Nejvyšší počet podniků v období 2003 až 2007 patřilo do kategorie 0 až 5 ha. Naopak v roce 2010 počet zemědělských podniků v této skupině výrazně poklesl, tento jev souvisí se snížením počtu farem, které neobhospodařují žádnou zemědělskou půdu a soustředí se tedy jen na živočišnou výrobu. Podle výsledků posledního strukturálního šetření z roku 2010 dosahovala průměrná výměra zemědělského podniku v ČR 84,2 ha, což byla jednoznačně nejvyšší průměrná výměra v rámci celé Evropské unie (průměr Evropské unie byl 15,8 ha). Graf č. 32: Vývoj zemědělských podniků dle rozlohy zemědělské půdy (v ha)

rozloha v ha

500 až 2000

2010 2007 2005 2003

100 až 500 50 až 100 10 až 50 5 až 10 0 až 5 0

10000

20000

30000

Zdroj: Vlastní zpracování z dat ČSÚ

 

50  

Tabulka č. 3: Vývoj zemědělských podniků dle rozlohy zemědělské půdy v ha ha 2003 2005 2007 2010 0 až 5 32546 20194 16678 2551 5 až 10 5992 4700 7666 4877 10 až 50 9584 9507 8489 8353 50 až 100 1888 2797 2359 2461 100 až 500 2176 3176 2140 2720 500 až 2000 1885 1878 1664 1896 celkem 54071 42252 39396 22864 Zdroj: Vlastní zpracování dat z ČSÚ 2014

 

51  

5. Závěr Po vstupu České republiky do Evropské unie došlo k výrazným změnám, které jsou vyhodnoceny v této práci. Od konce 20. století je systém produkce chápán jako integrovaná součást odvětví národní i globální ekonomiky, podílející se na výrobě potravin. V současné době jsou spotřebitelské trhy přesycené obrovským výběrem potravin. Spotřebitelé velmi dbají na kvalitu, druh a hlavně cenu produktů. Toto fungování současného zemědělství charakterizuje poptávkově orientovaný model. Mezi faktory které ovlivnili vývoj zemědělství z hlediska jeho struktury a rozsahu patří nástroje Společné zemědělské politiky. Po porovnání zpracovaných dat nejvýznamnějších komodit s vyšší přidanou hodnotou rostlinné a živočišné výroby ze sledovaného období 2000 - 2013 bylo zjištěno, že vývoj je z dlouhodobého hlediska klesající. U rostlinných komodit se porovnávaly osevní plochy a produkce. U živočišných komodit se pozorovaly výroba a stavy hospodářských zvířat. Živočišné komodity dle vypracovaných grafů vykazují rapidnější pokles než zástupci komodit rostlinných. Mezi zásadní příčiny těchto změn patří jak hospodářská krize, tak vstup do Evropské unie, kdy se Česká republika stala součástí volného trhu a také pravidel EU. Konkurence ostatních členských států EU je příliš vysoká a zemědělské podniky v ČR kvůli tomuto faktoru nejsou schopny konkurovat. Sledované období 2000 - 2013 se celkově jeví jako málo příznivé pro chov hospodářských zvířat a pěstování plodin. Po vstupním roce 2004 převyšuje dovoz zboží od zahraničních producentů a tyto produkty upřednostňují spotřebitelé na tuzemském trhu. Příkladem je drůbež ze sousedních zemí, nejvíce z Polska, která zahlcuje český trh. Dále prasata, která jsou dovážena hlavně z Dánska a vepřové maso, které se importuje zejména z Německa. Stavy hlavních druhů hospodářských zvířat jsou postupně snižovány. Redukce stavu skotu je spojena i se snížením výměr pícnin na zemědělské půdě. Zmenšení ploch ječmene pak souvisí se snížením stavů prasat a drůbeže. Naopak vyšší poptávka po biopalivu byla přínosem pro pěstování řepky olejné. V části struktura byl analyzován vývoj zemědělských podniků od roku 2000 až 2010, kde jako podklady sloužily Agrocenzy z let 2003, 2005, 2007 a 2010. Po celou dobu sledovaného období probíhaly strukturální změny v zemědělském odvětví, které

 

52  

započaly již v devadesátých letech. Nejvýznamnější vliv na strukturální změny, v rostlinné i živočišné výrobě, měla dotační politika. Počet zemědělských podniků se za posledních deset let snížil téměř o polovinu. Poměr pracujících v odvětví zemědělství klesá již od začátku 90. let. Důvodem je úbytek živočišné výroby, málo perspektivní sektor, nízké platy a redukce zaměstnaných zemědělců v souvislosti s postupným přecházením k využívání moderní techniky.

 

53  

6. Použitá literatura BAŠEK, Václav. České zemědělství šest let po vstupu do Evropské unie: Czech agriculture six years after EU accession : (výzkumná studie). 1. vyd. Praha: Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2010, ISBN 978-80-86671-81-9. BEČVÁŘOVÁ, Věra, Vojtěch TAMÁŠ a Ivo ZDRÁHAL. Agrobyznys v rozvoji regionu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 115 s. ISBN 978-807375-799-1. BEČVÁŘOVÁ, Věra. Koncepce a vývoj agrární politiky EU a USA. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, ISBN 978-80-7375133-3. BEČVÁŘOVÁ, Věra. Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008, ISBN 978-807375-255-2. BEČVÁŘOVÁ, Věra. Zemědělská politika. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001, ISBN 80-7157-514-3. BEČVÁŘOVÁ, Věra. Zemědělství v agrobyznysu: základy agrární ekonomiky a politiky. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, ISBN 80-715-7891-6. GOLBERG a DAVIS. Concept of agribusiness. Graduate School of Business Administration: Harvard University, 1957. ISBN 159938. RICKETTS, Cliff, Kristina RICKETTS a Cliff RICKETTS. Agribusiness: fundamentals and applications. 2nd ed. Clifton Park, N.Y.: Delmar Cengage Learning, c2009, xxxii, 568 p. ISBN 14-180-3231-X. SVATOŠ, Miroslav. Agrární politika. Vyd. 2., přeprac. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2001, ISBN 80-213-0760-9. TAMÁŠ, Vojtěch a Věra BEČVÁŘOVÁ. Trh jatečných prasat a vepřového masa v současném agrobyznysu. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012, ISBN 978-807375-689-5. TOMAN, Miroslav, Stanislav CODL a Petr TUČEK. České zemědělství: očima těch, kteří u toho byli. Praha: Národní zemědělské muzeum Praha, 2012, ISBN 978-80-86874-39-5

 

54  

VĚRA Bečvářová a Ivo ZDRÁHAL. Velikostní struktura podniků v zemědělství faktory, tendence, souvislosti. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012, ISBN 978-80-7375-690-1. WESLEY J. OBST, Wesley J.Rob Graham and Graham Christie. Financial management for agribusiness. Collingwood, VIC: Landlinks Press, 2007. ISBN 978-064-3092-952. Internetové zdroje Biom [online]. 2008 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: http://biom.cz/cz/odborneclanky/biomasa-je-nezbytna-soucast-lidskeho-zivota Český statistický úřad. [online]. [cit. 2014-05-11]. Dostupné z: www.czso.cz „acquis communautaire“. In: European governments on-line [online]. Brussels: European Commission, 2004 [cit. 2013-10-21]. Dostupné z:http://europa.eu/legislation_summaries/glossary/community_acquis_en.htm Ministerstvo zemědělství. [online]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/ SAPARD. Strukturální fondy EU [online]. 2004-2006 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/Programy-2004-2006/Historieregionalni-politiky-EU-v-Ceske-republice/Predvstupni-nastroje/SAPARD Společná zemědělská politika. In: Www.businessinfo.cz [online]. 1997-2013 [cit. 2013-10-21]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/spolecnazemedelska-politika-evropske-5147.html SVOBODOVÁ, Hana - VĚŽNÍK, Antonín - HOFMANN, Eduard. \textit{Vybrané kapitoly ze socioekonomické geografie České republiky} [online]. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013 [cit. 2013-11-01]. Elportál. Dostupné z: . ISBN 978-80-210-6229-0. ISSN 1802128X.

 

55  

7. Seznam tabulek a grafů Tabulka č. 1: Vývoj zemědělských podniků dle počtu skotu a právní formy Tabulka č. 2: Vývoj zemědělských podniků dle počtu prasat a právní formy Tabulka č. 3: Vývoj zemědělských podniků dle rozlohy zemědělské půdy v ha Graf č. 1: Vývoj stavů prasat celkem v ČR Graf č. 2: Vývoj stavů prasat dle krajů ČR Graf č. 3: Vývoj produkce vepřového masa celkem v ČR Graf č. 4: Vývoj stavů drůbeže celkem v ČR Graf č. 5: Vývoj stavů drůbeže dle krajů Graf č. 6: Vývoj snášky vajec celkem v ČR Graf č. 7: Vývoj stavů skotu celkem v ČR Graf č. 8: Vývoj stavů skotu dle krajů ČR Graf č. 9: Vývoj výroby mléka celkem v ČR Graf č. 10: Vývoj osevních ploch celkem v ČR Graf č. 11: Vývoj osevních ploch dle krajů ČR v ha Graf č. 12: Vývoj osevních ploch pšenice celkem v ČR Graf č. 13: Vývoj sklizně pšenice celkem v ČR Graf č. 15: Vývoj sklizně pšenice dle krajů ČR Graf č. 16: Vývoj osevních ploch ječmene celkem v ČR Graf č. 17: Vývoj sklizně ječmene celkem v ČR Graf č. 18: Vývoj osevních ploch řepky olejné celkem v ČR Graf č. 19: Vývoj osevních ploch řepky olejné dle krajů ČR Graf č. 20: Vývoj sklizně řepky celkem v ČR Graf č. 21: Vývoj sklizně řepky olejné dle krajů ČR Graf č. 22: Vývoj počtu ekonomických subjektů s převahou zemědělství a lesnictví Graf č. 23: Vývoj počtu zemědělských podniků celkem v ČR Graf č. 24: Vývoj zemědělských podniků dle forem Graf č. 25: Vývoj zemědělských podniků bez zemědělské půdy Graf č. 26: Vývoj počtu zaměstnaných v zemědělství, rybářství a lesnictví Graf č. 27: Vývoj počtu zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a rybářství dle krajů Graf č. 28: Vývoj počtu zaměstnaných mužů v zemědělství ČR Graf č. 29: Vývoj počtu zaměstnaných žen v zemědělství ČR Graf č. 30: Vývoj zaměření zemědělských podniků ČR Graf č. 31: Vývoj počtu zemědělských podniků s převažujícím zaměřením v ŽV Graf č. 32: Vývoj počtu zemědělských podniků dle rozlohy zemědělské půdy v ha

 

56  

8. Seznam obrázků Obrázek č. 1: Nabídkově orientovaný model Obrázek č. 2: Poptávkově orientovaný model Obrázek č. 3: Základní struktura agrobyznysu Obrázek č. 4: Věková struktura zaměstnaných v zemědělství ČR

9. Použité značky a zkratky ČSÚ – Český statistický úřad ESU – Evropské velikostní jednotky EU – Evropská unie FO – fyzická osoba HDP – hrubý domácí produkt PO – právnická osoba RV – rostlinná výroba SGM – Standard gross margins SZP – Společná zemědělská politika ŽV – živočišná výroba - ležatá čárka na místě čísla značí, že se jev nevyskytoval

10. Seznam příloh Tabulka č. 1: Počet zemědělských podniků v ČR Tabulka č. 2: Počty evidovaných zemědělských podnikatelů v ČR Tabulka č. 3: Rozdělení podniků podle počtu chovaných zvířat Tabulka č. 4: Rozdělení podniků podle stavu skotu Tabulka č. 4: Rozdělení podniků podle stavu prasat Tabulka č. 5: Počet zaměstnaných v zemědělství podle krajů ČR Tabulka č. 6: Počet zaměstnaných mužů Tabulka č. 7: Počet zaměstnaných žen Tabulka č. 8: Počet zaměstnaných v zemědělství v ČR Tabulka č. 9: Rozdělení podniků podle rozlohy zemědělské půdy Tabulka č. 10: Ekonomické subjekty se zaměřením na lesnictví, zemědělství a ryb. Tabulka č. 11: Ekonomické subjekty se zaměřením Tabulka č. 12: Stavy prasat dle krajů ČR Tabulka č. 13: Stavy prasat v ČR Tabulka č: 14: Stavy skotu podle krajů ČR Tabulka č. 15: Stavy skotu v ČR Tabulka č. 16: Stavy drůbeže podle krajů ČR Tabulka č. 17: Stavy drůbeže v ČR Tabulka č. 18: Snáška vajec v ČR Tabulka č. 19: Vepřové maso v ČR

 

57  

Tabulka č. 19: Produkce mléka v ČR Tabulka č. 20: Osevní plocha v ČR Tabulka č. 21: Osevní plochy v ČR dle krajů v ha Tabulka č. 22: Osevní plocha pšenice v ČR Tabulka č. 23: Sklizeň pšenice v ČR Tabulka č. 24: Sklizeň pšenice podle krajů ČR Tabulka č. 25: Sklizeň řepky olejné v ČR Tabulka č. 26: Rozloha řepky olejné v ČR Tabulka č. 27: Sklizeň řepky olejné podle krajů ČR Tabulka č. 28: Osevní plocha řepky olejné podle krajů ČR Tabulka č. 29: Sklizeň ječmene v ČR Tabulka č. 30: Osevní plocha ječmene v ČR

 

58