Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií

Mediální obraz V. Havla a V. Klause v období jejich II. prezidentské volby: komparativní obsahová analýza Media image of V. Havel and V. Klaus in period of their second presidential election: comparative content analysis

Bakalářská práce Veronika Žurovcová

Vedoucí práce: PhDr. Jaromír Volek, Ph.D. Brno 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Mediální obraz V. Havla a V. Klause v období jejich II. prezidentské

volby:

komparativní

obsahová

analýza“

vypracovala

samostatně

s

použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Brně dne 20. 5. 2011 2

Děkuji vedoucímu své práce PhDr. Jaromíru Volkovi PhD. za čas, který mi na konzultacích věnoval, trpělivost, a především za to, že mě během mé strastiplné cesty k dokončení této práce vyvedl ze slepých uliček. 3

OBSAH:

1 ÚVOD ................................................................................................................................. 6 2 HISTORICKÝ KONTEXT ....................................................................................................... 7 2.1 Volba Václava Havla 1998 ................................................................................................... 7 2.2 Volba Václava Klause 2008 ................................................................................................. 8 3 ZÁKLADNÍ TEORETICKÁ VÝCHODISKA ........................................................................... 10 3.1 Teorie sociální konstrukce reality ....................................................................................... 10 3.2 Mediální konstrukce reality ................................................................................................. 11 3.3 Nastolování mediální agendy ........................................................................................... 12 3.4 Zpravodajské hodnoty ......................................................................................................... 14 3.5 Teorie kultivujících hodnot .................................................................................................. 15 3.6 Sociální role ............................................................................................................................. 16 3.7 Nonverbální komunikace .................................................................................................... 16 3.8 Reprezentace ......................................................................................................................... 18 4 METODOLOGICKÁ ČÁST ................................................................................................ 20 4.1 Výzkumné otázky a hypotézy ............................................................................................ 20 4.2 Výzkumná metoda ............................................................................................................... 29 4.3 Analytická jednotka ............................................................................................................. 31 4.4 Konstrukce výběrového souboru ...................................................................................... 31 4.5 Charakteristika analyzovaných periodik ........................................................................ 32 4.5.1 MF Dnes ............................................................................................................................. 32 4.5.2 Právo .................................................................................................................................. 33 5 VÝZKUMNÁ ČÁST ............................................................................................................ 34 5.1 Charakteristika výběrového souboru............................................................................... 34 5.2 Editoriální strategie deníků MF Dnes a Právo ................................................................ 35 5.2.1 Zpravodajské hodnoty a vyznění článků ................................................................ 35 5.2.2 Zpravodajská a publicistická mediální agenda.................................................... 38 5.3 Výsledný mediální obraz Václava Havla a Václava Klause .................................... 53 5.3.1 Image politika ................................................................................................................. 53 5.3.2 Osobní hodnoty .............................................................................................................. 65 5.3.3 Politické hodnoty ............................................................................................................ 69 4

5.3.4 Kultivující hodnoty spojované s osobou prezidenta............................................. 71 5.3.5 Sociální role ...................................................................................................................... 72 5.3.6 Dílčí závěr.......................................................................................................................... 75 5.4 Mediální reprezentace prezidenta .................................................................................. 77 5.4.1 Kategorie rodič ............................................................................................................... 78 5.4.2 Kategorie dospělý .......................................................................................................... 79 5.4.3 Kategorie dítě.................................................................................................................. 81 5.4.4 Dílčí závěr.......................................................................................................................... 82 6 DISKUZNÍ ANALYTICKO-REFLEXIVNÍ ČÁST ..................................................................... 84 7 ZÁVĚR .............................................................................................................................. 86 8 POUŽITÉ ZDROJE .............................................................................................................. 89 8.1 Seznam literatury ................................................................................................................... 89 8.2 Internetové zdroje ................................................................................................................. 90 9 JMENNÝ REJSTŘÍK ............................................................................................................ 91 10 SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ ........................................................................ 92 10.1 Seznam tabulek ................................................................................................................... 92 10.2 Seznam grafů ....................................................................................................................... 93 10.3 Seznam obrázků .................................................................................................................. 94 11 ANOTACE ...................................................................................................................... 95 12 PŘÍLOHY ......................................................................................................................... 96 12.1 Kódovací kniha - články .................................................................................................... 96 12.2 Kódovací kniha - fotografie ............................................................................................. 99

Celkový počet slov: 22 464

5

1 ÚVOD Volba prezidenta České republiky je akt, který sleduje celý národ. Češi mají na svého prezidenta nemalé požadavky, a to i přes to, že se na jeho volbě přímo nepodílejí. Vzhledem k současné politické situaci je však možné, že volba prezidenta v roce 2008 byla poslední, kterou český národ mohl sledovat pouze ze svých domovů a nepřispět tak k volbě osoby zastupující úřad prezidenta, který se v posledních letech těší nejvyšší důvěře českých občanů. Václav Havel a Václav Klaus jsou jediné dvě osobnosti, které doposud v čele České republiky stály. Oba prezidenti byli pro své občany určitou zárukou jistoty, kontinuity a stability. Jedinou jistotou dnes je, že příštím prezidentem nebude ani jedna z těchto osobností1. Vzhledem k tomu, že se již blíží konec druhého funkčního období Václava Klause, a tedy i volba příštího prezidenta České republiky, nadešel pravý čas k porovnání mediálních obrazů obou dosavadních prezidentů. Tématem mé bakalářské práce je komparace mediálních obrazů Václava Havla a Václava Klause v období jejich druhé prezidentské volby. Proč zrovna období druhé prezidentské volby? Vzhledem k již zmiňované možnosti přímé volby prezidenta v příštích volbách považuji za příhodné zaměřit se na proměny obrazu prezidenta v období jeho volby. Volby, která byla možná jednou z posledních v rukou parlamentu. Tato volba totiž přináší specifickou situaci v tom, že předvolební kampaň je naprosto jiného rázu než v případě voleb přímých. Tím se mění i role médií, která tak neapelují na miliony českých občanů, aby daly hlas jedné či druhé osobě. Kandidáti na úřad prezidenta nevedou volební kampaně, které mají za úkol získat co největší množství lidí na svou stranu, jejich tváře se neobjevují na billboardech ani v inzertních sekcích deníků. Přesto jim je v médiích věnována zvýšená pozornost a s blížící se volbou se proměňuje také žebříček témat mediální agendy. Druhou prezidentskou volbu obou prezidentů jsem zvolila z důvodu větší transparentnosti výzkumu. Oba prezidenti po svém prvním funkčním období již získali určitým způsobem konsolidovanou pozici a měli tedy stejné šance na své znovuzvolení.

1

Vzhledem k tomu, že prezident může zastávat svůj úřad maximálně dvě po sobě jdoucí období, by teoreticky byla možná opětovná kandidatura Václava Havla. Vzhledem k jeho postoji a věku je to však velmi nepravděpodobné.

6

2 HISTORICKÝ KONTEXT Volba obou českých prezidentů se značně odvíjela od dobové politické situace a vztahů na české politické scéně. Není možné tento významný akt vnímat bez kontextu, neboť kontext je to, proč volba dopadla právě tak, jak dopadla. Považuji tedy za nutné obě volby historicky ukotvit a popsat, jaké události je doprovázely. Bez tohoto historického ukotvení by nemohl být mediální obraz obou prezidentů zcela pochopen.

2.1 Volba Václava Havla 1998 Václav Havel byl podruhé do prezidentského úřadu zvolen dne 20. ledna 1998. Za prvního volebního období Václava Havla došlo k zásadním změnám české společnosti a české politické krajiny. Začaly vznikat nové politické strany, které svým zaměřením obsadily své místo na pravolevé ose. Už zde nebyla pouze jedna dominantní strana (ODS), ale zrodila se silná levicová formace – strana ČSSD v čele s Milošem Zemanem. V roce 1996 skončila v parlamentních volbách ČSSD za ODS se ztrátou pouhých tří procent. Nastala situace, kdy nebylo jednoduché na základě volebních výsledků sestavit kabinet. V tom momentu Václav Havel přispěl ke vzniku pravicové koalice. Současně prezidenta dostihují vážné zdravotní problémy, a tak Václav Havel musí „ustát“ nejen svůj zdravotní stav, ale i vládní problémy, které na sebe nenechaly dlouho čekat. Kabinet se začíná tříštit a vláda přiznává vážné chyby, kterých se během transformace dopustila. Stranu ODS začíná dohánět vlastní stín a začínají se množit informace o skandálech a nekalých praktikách této strany 2. Na základě těchto událostí lidovci opouštějí vládu a jejich krok následuje i strana ODA. Václav Havel pověřuje jednáním o nové úřednické vládě Josefa Luxe3. Václava Havla tyto události motivovaly k přednesení, dnes už legendárního, Rudolfinského projevu před celým parlamentem, kde velmi ostře kritizuje průběh transformace pod vedením premiéra Václava Klause. Tento Havlův krok byl považován za velmi odvážný, vzhledem k blížícím se prezidentským volbám, do kterých zbýval pouhý

2

Jde například o aféru se sponzorováním strany ODS a o tajná švýcarská konta této strany. Tento krok mnozí Havlovi vytýkají, neboť dle jejich názoru měl znovu pověřit odstupujícího premiéra Václava Klause sestavením kabinetu. I když by se mu to pravděpodobně nepodařilo, působilo by toto řešení „čistším“ dojmem. 3

7

měsíc. Předpokládám, že Havlův Rudolfinský projev se odrazí ve výsledcích našeho výzkumu a bude mít nemalý podíl na Havlově mediálním obrazu. Erik Tabery ve své knize Hledá se prezident považuje volbu prezidenta v roce 1998 za výjimečnou v tom, že se hlasovalo nejen o prezidentovi, ale že se zároveň vynášel ortel nad transformací a vůbec celými devadesátými léty. „Václav Havel tak učinil v Rudolfinu, komunisté, republikáni a část ODS to provedli v prezidentské volbě.“ (Tabery 2008: 111). Havel před volbou prezidenta učinil mnoho kroků, které komplikovaly jeho znovuzvolení. Přednesl výše zmíněný Rudolfinský projev, příliš pozdě se začal zabývat stavem země, jmenoval Tošovského vládu. Těmito kroky si znepřátelil především část strany ODS, která pevně stála za Václavem Klausem. Je nepopíratelné, že všechny tyto akty se podepsaly na Havlově mediálním obrazu v námi zkoumaném období. Vládní krize a nástup nové vlády byly totiž zásadní událostí, která naplňovala titulní strany novin v prosinci roku 1997 a lednu roku 1998. Samotná volba prezidenta tedy nedostala tolik prostoru, kolik by jí bylo věnováno v případě klidné politické situace. Havlovými protikandidáty na úřad prezidenta byli Stanislav Fischer, kterého navrhli poslanci KSČM, a Miroslav Sládek za republikánskou stranu (SPR-RSČ). Volba nebyla jednoduchá. Václav Havel byl, pro mnohé překvapivě, zvolen až ve druhém kole volby. Příčinou mohou být především výše zmíněné důvody.

2.2 Volba Václava Klause 2008 Když byl v roce 2003 Václav Klaus poprvé zvolen prezidentem republiky, znamenalo to pro Hrad a celou republiku nemalou změnu. Václav Klaus byl naprostý antipól Václava Havla a takto byl veřejností také vnímán. Během pětiletého funkčního období se mu však povedlo dokázat, a to i svým dřívějším nesympatizantům, že je relevantním nástupcem Václava Havla a reprezentativním prezidentem hájícím zájmy svého národa. Svůj post se mu povedlo obhájit i do druhého funkčního období. Zvolen byl ve třetí volbě druhého kola dne 15. února 2008. A jak Klausovo znovuzvolení do úřadu prezidenta probíhalo? Již ve čtvrtém roce svého prvního funkčního období Václav Klaus veřejně prohlásil, že je připraven kandidovat do druhého funkčního období. Ať byla popularita Václava Klause jakákoliv, jasné bylo, že strana ČSSD udělá vše pro to, aby našla vhodného kandidáta, který by měl šanci nad Václavem Klausem konkurenční boj vyhrát. Tato snaha se soustředila 8

především v rukou předsedy strany ČSSD Jiřího Paroubka. ČSSD si začala pohrávat s myšlenkou kandidatury Jiřího Dientsbiera. Toto jméno ale nebylo vyhovující ani pro zelené ani pro lidovce. Jiří Paroubek tušil, že nalezení konsenzu nebude snadné, a tak přišel s myšlenkou, ať kandidáta navrhnou některá z menších stran – lidovci, či zelení, ČSSD by se k nim poté přidala. V té době měla strana KDU-ČSL spoustu svých vlastních problémů, které se týkaly především nového předsedy Jiřího Čunka. Na řešení otázky nového prezidentského kandidáta tedy neměla příliš prostoru. Nakonec navrhli jméno Václava Pačese, ale ani tento kandidát nedostal dostatečnou podporu, která by z něj mohla udělat potencionálního vítěze volby. Stejně tak se s nutností výběru silného protikandidáta ztotožňovala Strana zelených. Nepřáli si na Hradě Václava Klause, a proto výběru přikládali velkou váhu. Předseda strany Martin Bursík přišel se jménem Jana Švejnara. Zdálo se, že se straně podařilo udeřit hřebíček na hlavičku a začal proces budování silného protikandidáta Václava Klause. Nebudu se zde rozepisovat o podrobných okolnostech posilujícího se postavení Jana Švejnara, neboť to není tématem naši práce, v případě zájmu o podrobnější informace odkazuji na knihu Erika Taberyho Hledá se prezident: zákulisí voleb hlavy státu.4 Švejnar se stal kandidátem také sociální demokracie a na svou stranu se mu dařilo získat jak podporu mnoha politiků, tak velké části veřejnosti. Po ustavení Jana Švejnara, jako schopného kandidáta na prezidentský úřad, vyšel na povrch další problém týkající se volby prezidenta. Jednalo se o to, zda volba bude tajná nebo veřejná. Sociální demokraté si veřejnou volbou chtěli pojistit, že všichni členové strany budou volit Jana Švejnara. Naopak občanští demokraté viděli v tajné volbě šanci, jak získat pro Václava Klause co největší množství hlasů, a to i z řad ČSSD. Klíčovou, a dá se říct rozhodující, otázkou bylo, na čí stranu se postaví komunisté. Aféry s „tahanicemi“ o hlasy začaly naplňovat titulní strany novin. Historie této volební kampaně je natolik dlouhá a spletitá, že bychom ji mohli věnovat ještě několik dalších stran. Pro nás je však důležité uvědomit si komplikovanost této volby a její podobu, která se, troufám si říct, přibližovala „frašce“. Kupčení s hlasy nebylo žádnou výjimkou, vyhrožování se stalo téměř legitimním způsobem, jak získat hlasy, a množství korupčních počinů si dodneška netroufá nikdo odhadnout.

4

Tabery, Erik. 2008. Hledá se prezident: zákulisí voleb státu. Praha: Respekt Publishing.

9

3 ZÁKLADNÍ TEORETICKÁ VÝCHODISKA V této kapitole si popíšeme teoretické koncepty, ze kterých náš výzkum vychází. Tyto koncepty tvoří základnu pro výzkumné otázky a hypotézy, na kterých je náš výzkum postaven. Na základě teorie jsme schopni v metodologické části výzkumu určit indikátory proměnných a provést jejich následnou operacionalizaci.

3.1 Teorie sociální konstrukce reality Teorie sociální konstrukce reality je jedním ze základních východisek této práce. Na základě tohoto konceptu se dostaneme ke klíčové teorii mediální konstrukce reality, která ze sociální konstrukce reality vychází. Sociální realitou a způsobem jejího konstruování se zabývali američtí autoři Peter Berger a Thomas Luckmann v díle Sociální konstrukce reality5. Autoři označují sociální realitu a její vnímání za relativní, jelikož je sociálně konstruovaná. Říkají, že: „Společnost je výtvorem člověka. Společnost je objektivní realitou. Člověk je výtvorem společnosti“ (Berger, Luckmann 1999: 64). Každodenní život jevící se jako realita, kterou si lidé nějakým způsobem vykládají, má pro ně určitý subjektivní význam. Působí jako logický soudržný svět. (Berger, Luckmann 1999: 25). Realita každodenního života poskytuje pocity známosti a bezpečí, které plynou z jeho předvídavosti. Realita každodennosti je brána jako samozřejmost, není tedy nutné ji dále ověřovat. „Sociální realita každodenního života je tak vnímána jako nepřetržitý sled typizací, které jsou tím více anonymní, čím jsou vzdálenější od situace tváří v tvář „tady a teď“.“ (Berger, Luckmann 1999: 38) Na tvorbě sociální konstrukce reality se podílejí dva zásadní procesy – institucionalizace a legitimizace. „K institucionalizmu dochází vždy při vzájemné typizaci habitualizovaných činností určitým typem vykonavatelů těchto činností.“ (Berger, Luckmann 1999: 58). Svět institucí je považován za objektivní realitu. Jeho historické a objektivní skutečnosti se jeví jako nepopíratelný fakt. Byl tady před námi a bude i po nás. V tomto směru představuje institucionalizace formu sociální kontroly (Berger, Luckmann 1999: 5863). Pro naši práci však bude důležitý především proces legitimizace. Hlavním úkolem legitimizace je přetvářet institucionalizované objektivizace do subjektivně věrohodné 5

Kniha byla poprvé vydána v Americe v roce 1966 pod názvem Social Construction of Reality. A Treatise in the Sociology of Knowledge.V češtině kniha vychází v roce 1999.

10

podoby. „Legitimizace nejen že jedinci říká, proč by měl jednat právě tak, a nikoli jinak, říká mu také, proč věci jsou takové, jaké jsou“ (Berger, Luckmann 1999: 95). Berger s Luckmannem popisují čtyři úrovně tohoto procesu. První představuje legitimizaci skrze jazyk, kdy slovní zásoba přenáší vědění zakotvené v pojmech. Druhou úroveň tvoří teoretické předpoklady zahrnující i lidovou moudrost, legendy, přísloví a morálku. Třetí úroveň pracuje se složitými teoretickými koncepty a čtvrtá je charakteristická tvorbou symbolických světů (Berger, Luckmann 1999: 96). Pro nás je klíčové, že také prezidentství, výkonná moc a volba prezidenta prošly skrze habitualizaci institucionalizací. Tyto instituce se nám jeví jako objektivní realita, která tady byla před námi a bude i po nás. Aby tato realita byla přijata za subjektivní, musí být legitimizována. V tomto bodě pro nás hrají média podstatnou roli, neboť se jako společenská instituce zásadně na této legitimizaci podílejí. Naši otázkou je, jak média legitimizovaly volbu českého prezidenta ve dvou různých obdobích a v případě dvou různých prezidentů.

3.2 Mediální konstrukce reality Média nabízejí mnoho reprezentací společenské reality. Schulz hovoří dokonce o konstrukci reality masovými médii. Říká, že: „Vykonstruovaný svět se pro recipienta stává faktickou realitou, neboť k většině věcí, o nichž je zpravován, přímý přístup nemá“. Recipient považuje zprávy za zaručené svědectví o „skutečném“ dění, v konečném důsledku tedy klade mezi faktickou realitu a mediální realitu rovnítko (Schulz in Kunczik 1995:29). Z toho vyplývá, že představy občanů o realitě jsou rozhodujícím způsobem určovány selektivními kritérii žurnalistů. Mediální realita znamená onen obraz světa, který pro recipienta vznikl na základě kritérií žurnalistického výběru zpráv (Kunczik 1995:29). Těmto procesům – teorii nastolování agendy a zpravodajským hodnotám – se budeme podrobněji věnovat níže. Podle McQuaila (2007) krok od mediálního vymezení témat k širšímu formování názorů není nijak velký a teorie mediální socializace má za to, že k „výuce“ a „učení se“ reality z médií skutečně dochází. Takový probíhající proces lze popsat obecným pojmem definování situace nebo podle Roberta Mertona sebenaplňujícím se proroctvím. Merton vychází z tzv. Thomasova teorému, podle něhož platí, že: „pokud je určitá situace definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích“ (Keller 2006: 108). Ostatně na tento fakt upozornil už Walter Lippmann ve své práci z roku 1922 Public Opinion. Došel k závěru, že: 11

„Lidé nejednají na základě toho, co se doopravdy děje nebo stalo, ale na základě toho, co si myslí, že se děje podle obrazů, které jim poskytuje tisk – na základě významů a výkladů, které mají často málo společného s tím, co se skutečně událo.“ (Lippmann in DeFleur, Ballová 1996: 268). Právě to, jakým způsobem média konstruovala obraz a jakou realitu vytvářela, je stěžejní otázka našeho výzkumu. K odpovědi se dostaneme analýzou mediálních obsahů v podobě novinových článků a fotografií, kdy se zaměříme na mediální rutiny využívané ke konstrukci mediální reality. Budeme se ptát na otázky: Jakým způsobem tvoří média obraz obou prezidentů, který se transformuje do námi přijímané mediální reality? Hraje editoriální strategie sledovaných deníků roli při vytváření mediální reality v podobě mediálního obrazu prezidenta? Podobá se tvorba mediální reality v podobě reprezentace sebenaplňujícímu se proroctví? Následující řádky věnujeme mediálním rutinám využívaným ke konstrukci mediální reality: procesu nastolování agendy a teorii zpravodajských hodnot.

3.3 Nastolování mediální agendy Jedním z našich hlavních cílů výzkumu je zjistit, jakým způsobem ovlivňovala prezidentská volba mediální agendu sledovaných deníků. Abychom mohli říci, zda prezidentské volbě předcházela „volební kampaň“ a zda se mediální agenda v obou sledovaných obdobích lišila, musíme pochopit, co pojmy mediální agenda, nastolování agendy a agenda-setting znamenají. Pojmem nastolování agendy nebo také agenda-setting se označuje proces, kdy si média vybírají, o čem a jak budou psát. „Média (editoři, vedoucí vydání, redaktoři, sami novináři) zprávy třídí a vybírají a tím, že si je vybírají, vybírají také agendu témat, jež se dostanou do zorného pole příjemců, a vzbuzují tak dojem, že jsou nejdůležitější.“ (Burton, Jirák, 2003: 240). Pracovníci médii tím, jak selektují a řadí zprávy, určují mediální agendu. Již výzkumy v sedmdesátých letech, které McCombs popisuje ve své knize Agenda Setting, prokázaly, že tato mediální agenda do značné míry ovlivňuje agendu veřejnou. Pokud ji zcela nenastoluje, pak ji přinejmenším spoluurčuje. Autoři Trenaman a McQuail říkají, že: „doklady svědčí velmi silně pro to, že lidé přemýšlejí o tom, co je jim řečeno, ale na žádné úrovni si nemyslí to, co je jim řečeno„ (McQuail 2007: 388). To ovšem McCombs ve své knize poněkud vyvrací, když hovoří o 12

nastolování agendy druhého stupně. Termínem objekt označuje to, k čemu se upíná naše pozornost, nebo to, k čemu máme názor. V oblasti nastolování agendy se tak označuje veřejné téma. Každý objekt má však množství atributů, neboli charakteristik a vlastností. „Volba objektů, kterým je věnována pozornost, i volba atributů, které tyto objekty popisují, představují vlivnou součást role nastolování agendy. Důležitou součástí zpravodajské agendy a její množiny objektů jsou atributy, které novináři, a v důsledku veřejnost, mají na paměti, když o jednotlivých objektech přemýšlejí a hovoří.“ (McCombs, 2009: 111). Když to tedy shrneme, při nastolování agendy prvního stupně jde o přenos významnosti objektu, druhým stupněm je přenos významnosti atributů. McCombs dochází k závěru, že „média nám nejen říkají, na co máme myslet, ale také jak přemýšlet o některých objektech“ (McCombs, 2009: 113). McCombs a Gilbert (1986) se pokusili u agenda- setting vědeckými prostředky zjistit, jak nejlépe v kampani nastolit dané otázky, tedy zjistit kritéria určující významnost zprávy. Prvním znakem je kvantita zpráv – znakem důležitosti je to, jak často se o záležitosti informuje. Druhým znakem je redakční členění, neboli jak prominentně je příspěvek umístěn, třetím znakem je míra konfliktu v dané zprávě a čtvrtý znak je působení v čase (McCombs a Gilbert in Kunczik 1995: 199). Tyto zmíněné atributy budou jedním z vodítek při zkoumání důležitosti tématu Václav Havel a Václav Klaus. Nejen veřejná agenda je ovlivňována agendou mediální, ale výzkum z roku 1970 z USA prokázal, že ovlivňována může být i mediální agenda. Ve výzkumu šlo o agendu patnácti témat ve zprávě o stavu Unie, kterou pronesl prezident Nixon v roce 1970. Cílem bylo zjistit, jak moc tato témata následně ovlivnila mediální agendu. Výsledek ukázal, že agenda ovlivnila zpravodajství v New York Times a Washington Post, stejně jako na dvou ze tří celostátních televizních stanic (McCombs, 2009: 150). Vidíme tedy, že procesu nastolování agendy se účastní tři skupiny. Média na jedné straně, veřejnost na druhé straně a politici na straně třetí. V tomto směru považuji za velmi zajímavé provést podobný výzkum v českém prostředí a zjistit, zda také v Česku prezidentská agenda ovlivňuje mediální agendu. Vzhledem k rozsahu této práce však již nemám prostor takový výzkum provést do hloubky, a proto tuto otázku nechávám otevřenou. Právě popsaný koncept nastolování agendy je jeden ze směrodatných konceptů při zodpovězení následujících otázek důležitých pro náš výzkum:

Jsou volba prezidenta a

události s prezidentem spojené pro tištěná média významnou událostí? Liší se významnost 13

tématu Václav Havel/Václav Klaus v levicovém a pravicovém tisku? Mění se intenzita pokrytí tématu „prezident“ vzhledem k blížící se prezidentské volbě?

3.4 Zpravodajské hodnoty Zpravodajské hodnoty jsou faktory, díky nimž může určitá událost překročit práh pozornosti médií a stát se předmětem zpravodajství (Burton, Jirák 2003: 240). K zjištění, které faktory to jsou v případě článků s Václavem Havlem či Václavem Klausem, potřebujeme bližší znalost konceptu zpravodajských hodnot. Prvenství v postřehu, že média zařazují do zpravodajství témata podle nějakých platných a sdílených kritérií, je podle Burtona a Jiráka připisováno Walteru Lippmannovi. Ve své knize Public Opinion zřejmě vůbec poprvé použil termín „zpravodajské hodnoty“ („news values“). Skutečně metodologicky podloženou analýzu přinesli až norští analytikové Galtung a Rugeová v roce 1965. Na jejich práci pak navazují i další analytici. (Burton, Jirák 2003: 241) Galtung s Rugeovou rozlišili dvanáct zpravodajských hodnot. Patří mezi ně frekvence, práh pozornosti, jednoznačnost, význam, souznění, překvapení, kontinuita, variace, vztah k elitním národům, vztah k elitním osobám, personalizace, negativita. Pro svou práci jsem provedla selekci na zpravodajské hodnoty, u kterých předpokládám nejvyšší výskyt - na personalizaci, negativitu, kontinuitu a vztah k elitním osobám. Zpravodajskou hodnotou personalizací se vyznačují ty události, jež lze podat jako projevy jednání konkrétních osob. Mají větší naději na zveřejnění než abstraktní děje. Tato skutečnost se projevuje v komunikačních strategiích těch subjektů, které se potřebují prosadit do mediovaných obsahů. Obecně platí, že přítomnost konkrétních identifikovatelných osob, které lze představit jako aktéry děje (v našem případě osoba prezidenta), usnadňuje médiím podávání zpráv a posiluje narativní charakter zpravodajství (Burton, Jirák 2003: 245). Zpravodajská hodnota negativita si vydobyla své místo tím, že média povědomí o tom, co je negativní, bohatě využívají. Platí to, že čím je událost negativnější, tím spíše se stane zprávou (Kunczik 1995: 122). Události, v nichž figurují mocné či důležité osoby (přičemž jejich významnost může být dána jak funkcí, tak dílem), mají zvlášť velkou zpravodajskou hodnotu – vztah k elitním osobám (Burton, Jirák 2003: 244). Pokud se zpráva již stala předmětem zájmu zpravodajství, jsou zpravodajsky hodnotné i další podrobnosti ohledně dané události.

14

Hovoříme o zpravodajské hodnotě kontinuitě. Zpráva se tak těší pozornosti médií i několik dní (Burton, Jirák 2003: 244).

3.5 Teorie kultivujících hodnot Teorie kultivujících hodnot bude v naší práci jednou ze složek výsledného mediálního obrazu prezidenta. Kultivujícími hodnotami se zabývá slovenská autorka Vlasta Hochelová. Ve svém textu Kultivující hodnoty versus zábava ve zpravodajství poukazuje na to, že teorie novinářství a žánrů jasně „přikazují“ ve zpravodajství nehodnotit, nezaujímat stanoviska, nepodsouvat názory. I tak se i v tomto útvaru setkáváme s rozličnými formami více či méně skryté, ale i explicitní prezentace postojů, hodnocení a funkčních vzorů. Zpravodajství je plné kulturních odkazů a významů, nemůže se vymanit z vlivu toho, co se tu desetiletí nebo dokonce století formovalo, co tu bylo a je, tedy z daného kulturního dědictví, prostředí, ale ani z moderního technologického kontextu a institucionalizovaného masmediálního světa (Hochelová 2008: 196). Termín kultivující hodnoty souvisí jednak se zpravodajskou kvalitou mediálního produktu a jednak s příjemci zpráv, kteří získávají nejen užitečné informace pro svůj život a orientaci, ale také alespoň základní kulturní rozhled, osvětový rámec pro vhodné zpracování rozmanitých dat, rady do života z hlediska zdraví a způsobu života, resp. zdravého životního stylu, doporučení, která vedou k akceptovanému a společensky prospěšnému jednání a konání v různých obdobích života jednotlivců, napomáhají osvojování pozitivních, dobrých vzorů apod. (Hochelová 2008: 198) Hochelová zdůrazňuje, že zpravodajství naplňuje vícero funkcí - společenskokomunikační, informační, socializační, integrační, kognitivní a další. Harold Laswell za hlavní funkce komunikace ve společnosti považoval získávání a odevzdávání informací, vytváření vztahů mezi částmi společnosti a přenos kulturního dědictví (Laswell in Hochelová 2008: 196). Média tedy mají kultivační potenciál. Nejsou jen prostorem pro cirkulaci znaků a významů, ale systematizují hodnoty a normy – a v této funkci jsou nezastupitelné (Hochelová 2008: 199). Hochelová stanovuje kritéria kultivujících hodnot ve zprávách podle následujících témat: tolerance ve společnosti; věda; zdraví a zdravý životní styl; kultura a umění; ekologie a životní prostředí; víra, náboženství a duchovní život. Nás bude v této práci zajímat, jaké

15

kultivující hodnoty se nejčastěji objevují ve spojení s daným prezidentem a jak se podílí na mediálním obrazu prezidenta.

3.6 Sociální role Média osobu prezidenta určitým způsobem interpretují a v souvislosti se způsobem interpretace mu připisují určité role. Článek může o Václavu Havlovi nebo Václavu Klausovi pojednávat buď jako o prezidentovi, nebo jako o hlavě rodiny, spisovateli či například kandidátovi na úřad prezidenta. Sociální role prezidenta interpretovaná v médiích tedy tvoří část jeho mediálního obrazu. Každou takovou roli charakterizuje jiné prostředí. Erving Goffman viděl svět jako divadlo, kde všichni a za všech okolností hrají nespočet rolí. Když se herec chopí ustálené společenské role, obvykle zjistí, že pro ni již byla ustavena konkrétní fasáda. Ať již byl při přijímání role primárně motivován přáním vykonat daný úkol, nebo přáním udržovat odpovídající fasádu, zjistí, že musí činit obojí. (Goffman 1999: 33) Jandourek na Goffmana navazuje a shrnuje: „Metafora sociálních rolí vychází z pojetí společnosti jako „jeviště“, na kterém se práva, privilegia a povinnosti spojené s určitou sociální pozicí mění v konkrétní předvídatelné chování. Sociální role řídí jedincovo chování v jeho sociální pozici skrze očekávání „publika“. Nositel role tato očekávání vnímá, interpretuje a pak převádí do konkrétního rolového chování.“ (Jandourek 2007: 207). Podle P. L. Bergera a T. Luckmanna jsou sociální role typifikacemi toho, co může být od daného aktéra očekáváno v dané sociální situaci (Berger, Luckmann in Jandourek 2007: 207). Role prezidenta se zdá být jako jasně definována s poměrně konkrétní fasádou, která se se změnou prezidenta nijak zásadně nemění. Je ale jasné, že role prezidenta republiky není jeho jediná a množství a druh rolí se liší s každou osobou zastávající tento úřad. Jaké fasády a jeviště spojují média s osobou Václava Havla a Václava Klause při konstrukci jejich mediálního obrazu? Na tuto otázku se pokusíme v této práci najít odpověď.

3.7 Nonverbální komunikace V kvantitativní části práce se budeme zabývat také analýzou fotografií. Z fotografií vyčteme především znaky komunikované mimikou a nonverbální komunikací. V následujících řádcích si upřesníme, co se pod pojmem nonverbální komunikace skrývá. Nonverbální komunikace je 16

širší pojem, jenž zahrnuje mnoho oblastí lidských projevů a produktů. Důležitými pojmy jsou „rozpor“ a „nejasnost“ sdělení. Motivují totiž pozorovatele k hledání souvislostí a shody mezi obsahem a formou, mezi projevovaným a prožívaným, mezi zdáním a realitou, mezi verbálním a neverbálním. (Tegze, 2003:15) Tegze říká, že mimické svalstvo je jedním z nejdůležitějších prostředků sociální komunikace. Má schopnost vyjadřovat prožitky a ovlivnit prožívání sociálního kontaktu, má obrovský význam při poznávání druhých lidí (Tegze, 2003:15). Další teoretik mezilidské komunikace Joseph A. DeVito popisuje, že v celém průběhu interakce s ostatními obličej komunikuje mnoho věcí a to, co sděluje, jsou zejména emoce. „Mimika zřejmě jako jediná vyjadřuje míru pocitu potěšení, souhlasu nebo sympatie, zatímco ostatní části těla v tomto směru nepřidávají mnoho dalších informací.“ (DeVito 2008:158). Podle některých teoretiků mimika dokáže vyjádřit nejméně osm emocí: štěstí, překvapení, strach, hněv, smutek, odpor (znechucení), opovržení a zájem (Ekman, Friesen, Ellsworth, 1972 in DeVito, 2008: 158). Já budu ve své analýze pracovat s typologií Schlosberga6 (1969), který emoce rozřazuje do čtyř kategorií. Do první kategorie spadají emoce představující lásku, štěstí a veselost, druhou kategorii tvoří překvapení, strach a utrpení, do třetí kategorie se řadí zlost a odhodlání a do čtvrté opovržení a znechucení. Podle Tegzeho jedinci, jejichž mimické projevy nejsou výrazné, vytvářejí často u druhých pocit, že nemají zájem o kontakt. Absence mimické živosti vyvolává v lidech pocit nejistoty. Chudost projevu totiž nabízí málo informací pro orientaci, nejistotu v tom, jak jsme přijímáni a zda jsme pochopeni. Osoby s minimálními mimickými projevy tak působí chladně, příliš racionálně a záhadně. Naproti tomu výraznost a rychlejší střídání mimických projevů vede k otázce, do jaké míry daný jedinec vše skutečně prožívá, zda je možné věřit hloubce a pravdivosti jeho emoce. Velká bohatost, stejně jako absence mimických projevů, má tendenci na sebe strhnout pozornost druhé osoby a nezřídka se stává, že u daného jedince více sledujeme tento jev než obsah jeho sdělení (Tegze 2003: 306). Analýzou fotografií zjistíme, zda některý z prezidentů má mimický projev nevýrazný nebo naopak živý. Zaměříme se také na otázku, může-li mimická výraznost na fotografiích ovlivnit obraz, který média prezidentovi konstruují.

6

S touto typologií jsem se seznámila na přednášce PhDr. Jaromíra Volka, PhD. kurzu „Úvod do mediálních a komunikačních studií“.

17

3.8 Reprezentace V období před volbou prezidenta je zcela pochopitelně zvýšen zájem o osoby kandidující na tento úřad. To jsme si řekli již při popisu nastolování agendy. Média nám však při konstrukci reality poskytují mnohem více informací, mezi které patří i to, že dané kandidáty určitým způsobem reprezentují. Média reprezentují celé skupiny lidí určitým způsobem – vytváří určité „reprezentativní“ obrazy či popisy. Tyto reprezentace si bývají velmi blízké napříč jednotlivými médii, jsou tedy pro příjemce obecně srozumitelné. Burton a Jirák (2001) říkají, že zakořeněné a médii sdílené stereotypy jsou zdrojem informací o společnosti, v níž média působí. Reprezentace se vztahuje především k zobrazování lidí a institucí. Burton a Jirák uvádějí, že lidé mohou mít charakter typů, stereotypů a archetypů. Kategorii archetypů se zde nyní věnovat nebudeme. Kategorii typů známe například z mnoha literárních děl (typ kupce, hostinského, učitele). Jsou to postavy prezentovány jako jedinečné lidské bytosti, ale charakterističtější jsou tím, co reprezentují (tedy typizují). Typy na rozdíl od stereotypů neexistují v reálném světě a zpravidla se nevyvíjejí ve stereotypy. Může to být dáno tím, že se tak často neopakují, a tak se povědomí o zobecňujících charakteristických rysech opakováním neposiluje. Stereotyp je zjednodušenou reprezentací nějakého lidského jevu, rysu či postoje. Ustavuje se tím, že se po řadu let objevuje jako re-prezentace téhož. Podstatným znakem stereotypu je to, že ho lze okamžitě poznat, obvykle díky výrazným detailům. Je nositelem určitých představ a stává se nositelem hodnotového soudu sdíleného příjemci. Přesněji řečeno: „Stereotypy jsou konstitutivním prvkem sociální konstrukce reality – jsou především typizovanými nositeli soudů, postojů, názorů, případně předsudků.“ (Burton, Jirák 2001: 189). Koncept stereotypu bývá používán pro vyjádření rigidního vztahu k různým skupinám, kterým je paušálně přiřazena určitá vlastnost (nálepkování). Stereotypy a předsudky se nejčastěji týkají skupin, jejichž příslušníci jsou snadno identifikovatelní prostřednictvím fyzických, jazykových, náboženských nebo dalších znaků (Sedláková, 2008). Podle Lippmana námi žitý svět neznáme přímo, ale zprostředkovaně, skrze médii vytvářené pseudoprostředí (zde jsme zpět u teorie mediální konstrukce reality). Lippmann přikládá významnou roli v procesu formování a rozšiřování obrazu světa, a tedy i stereotypů, masovým médiím, která

18

jsou dnes považována za klíčové činitele sekundární a v některých případech i primární socializace (Lippmann 1922: 115). Reprezentace pomáhají u příjemců vytvářet či posilovat představu, že určití lidé patří do určité skupiny. To znamená, že média organizují příjemcům chápání jednotlivých kategorií lidí a dávají jim nástroje k tomu, aby se uměli rozhodnout, proč určití lidé patří do určitých kategorií. Přeneseno na téma našeho výzkumu, média (v našem případě MF Dnes a Právo) určují čtenářům představu českého prezidentství. Představu prezidentství Havla a představu prezidentství Klause. Tato představa musí být sestavena z určitých elementů, které jsou tím známější, čím častěji se opakují. Mezi takové elementy patří například fyzický zjev (který v našem případě budeme analyzovat z fotografií), věk, etnikum, povolání či rod, ale i určité typy chování, jednání a vztahů. Nás v tomto výzkumu zajímá, jak je téma „prezident Václav Havel“ a téma „prezident Václav Klaus“ vlastně reprezentováno. Zobrazují daná média prezidenty formou, která vytváří jejich typizaci nebo stereotypizaci? Psycholog Eric Berne (1992) popisuje tři stavy lidského ega, které se vyskytují v každé lidské osobnosti. Takový stav ega Berne vysvětluje jako pevně skloubený systém pocitů a modelů chování. Jejich nositele nazýváme jako rodič, dospělý člověk a dítě. Každý člen společenského seskupení může projevit v kterémkoliv okamžiku rodičovský, dospělý nebo dětský stav ega a zároveň je schopen pohotově přecházet z jednoho stavu ega do druhého. V našem výzkumu jsme se Berneho typologií volně inspirovali při analýze mediální reprezentace prezidenta. Stavy ega pojmeme jako figury, u kterých budeme sledovat výskyt ve spojení s oběma prezidenty. Která figura převládala v době druhé prezidentské volby u Václava Havla? A s kterou figurou jsme se nejčastěji setkali u Václava Klause? Vyskytovala se v mediální prezentaci obou prezidentů i figura „dítě“? A bude se frekvence tohoto výskytu u jednotlivých prezidentů významně lišit?

Na tyto otázky se pokusíme nalézt odpověď

v poslední části výzkumu.

19

4 METODOLOGICKÁ ČÁST 4.1 Výzkumné otázky a hypotézy Hlavní výzkumná otázka č.1:

Předpokládáme, že mediální obraz Václava Havla a Václava Klause byl pomocí formálních i obsahových postupů vykreslován v deníku Právo a v MF Dnes odlišně. Na základě tohoto předpokladu stanovuji výzkumnou otázku:

HVO1: Jaké editoriální postupy a strategie používala média ke konstrukci obrazu českého prezidentství Václava Havla a Václava Klause? Vedlejší výzkumné otázky a hypotézy: VVO1: Jaké zpravodajské hodnoty budou vybrané deníky při prezentaci jednotlivých prezidentů používat nejčastěji? V teoretické části jsme si popsali zpravodajské hodnoty tak, jak je definovali Galtung a Rugeová. Vybrali jsme čtyři hodnoty, u kterých předpokládáme, že jejich přítomnost byla hlavním důvodem, proč se z události stala zpráva. Jsou to: personalizace, negativita, kontinuita a vztah k elitním národům a osobám. Vzhledem k tomu, že svůj výzkum časově zaměřuji na období před prezidentskou volbou a hlavním tématem je prezident republiky (který nereprezentuje žádnou politickou stranu, nýbrž sám sebe), předpokládám, že personalizace bude ta zpravodajská hodnota, která ve většině případů udělala z dané události novinovou zprávu. → H1: Předpokládáme, že nejčastěji používanou zpravodajskou hodnotou bude personalizace.

Pokud se podíváme na politickou situaci v období druhé prezidentské volby Václava Havla v roce 1998 a druhé prezidentské volby Václava Klause v roce 2008 (blíže politický kontext a charakteristiku daného období uvádím v první kapitole), zjistíme, že volba prezidenta Klause 20

se potýkala s většími problémy, než volba prezidenta Havla. Václav Klaus byl zvolen až ve třetím kole druhé volby. Schulz (2004: 13) říká, že média nejsou nejdůležitějším pramenem vytváření obrazu o politice pouze pro občany, ale také pro politiky. Pro politiky ve stranách, parlamentu a vládě. Ti jako svého nejdůležitějšího informačního pramene vyžívají rozhlasu, televize a především tisku a zpravodajských agentur. Vzhledem k tomu, že prezidenta České republiky volí parlament, je pro nás Schulzovo tvrzení poměrně podstatné. Dovádí mě to k otázce, zda komplikovanost volby Václava Havla a volby Václava Klause mohla být ovlivněna tím, jak je v období před samotnou volbou prezentovala média. Neboli: znamená to, že díky negativnější mediální prezentaci Klause mu bylo nakloněno méně členů parlamentu, a tedy byla jeho volba zdlouhavější a složitější? Abychom si na tuto hypotetickou otázku mohli zkusit odpovědět, musíme v prvé řadě zjistit, zda opravdu mediální prezentace Václava Klause byla negativnější než mediální prezentace Václava Havla. To zjistíme na základě dvou aspektů, a to frekvence výskytu zpravodajské hodnoty negativity a celkového vyznění článků.

→ H2: Předpokládáme, že u Václava Klause bude častěji využívána zpravodajská hodnota negativita než u Václava Havla. → H3: Předpokládáme, že celkové vyznění článků vztahujících se k Václavu Klausovi bude negativnější než celkové vyznění článků vztahujících se k Václavu Havlovi.

Indikátory VVO1: výskyt zpravodajských hodnot v článku, celkové vyznění článku Výskyt zpravodajských hodnot: zjišťujeme, jaké zpravodajské hodnoty daný článek má. Jelikož článek může mít několik zpravodajských hodnot současně, operacionalizujeme tuto proměnnou jako multiple response. Personalizace – kódujeme kladně, pokud se v článku vyskytují konkrétní osoby, které jsou aktéry hlavního děje Negativita – kódujeme kladně, pokud se v článku vyskytuje negativní událost Vztah k elitním osobám a národům – kódujeme kladně, pokud je v článku kladen výrazný důraz na elitní osobu či národ Kontinuita – kódujeme kladně, pokud se jedná o událost, která má dlouhodobější charakter Celkové vyznění článku: měříme, zda článek vyznívá pozitivně, neutrálně nebo negativně.

21

VVO2: Do jaké míry se liší v analyzovaném období zpravodajská a publicistická mediální agenda obou deníků? Cílem této otázky je pomoci konceptu agenda-setting zjistit, jak moc ovlivňuje mediální agendu příchod prezidentských voleb. Posouvá se téma prezidenta a jeho volby s blížícími se volbami výše na pomyslném žebříčku mediální agendy? A v jakém období před volbou je frekvence zpráv s tématem „prezident“ nejvyšší? Prezidentská volba je volba nepřímá a nesetkáváme se tedy s masovými kampaněmi, na které jsme zvyklí u voleb přímých. I přesto si myslím, že v období před samotnou volbou se dá hovořit o určité mediální kampani, kdy téma „prezident“ a jeho volba přechází na titulní strany novin, a prezident se stává hlavním tématem článků. Zda je tento předpoklad správný, zjistíme v analytické části práce. Zároveň předpokládám, že s blížící se volbou se bude agenda měnit u obou deníků přibližně stejným způsobem.

→ H4a: Nepředpokládám, že se bude zpravodajská mediální agenda v období volby Václava Havla v obou denících lišit. → H4b: Nepředpokládám, že se bude zpravodajská mediální agenda v období volby Václava Klause v obou denících lišit. Vzhledem k tomu, že editoriální ideologie Práva je spíše levicově liberální7, mohli bychom očekávat, že se bude více kriticky vymezovat vůči Václavu Klausovi, jenž má nepopíratelně pravicové názory. Tato skutečnost bude znatelná především v publicistické sekci a komentářích. Václav Havel je znám svou humanistickou středovou ideologií, nijak ostře se vymezující vůči pravici ani levici, proto Právo ve svých komentářích nebude k Havlovi natolik kritické jako v případě Václava Klause. Stejně tak předpokládáme, že Klausova liberálně konzervativní ideologie bude bližší editoriální ideologii MF Dnes, která se bude ve svých komentářích kritičtěji vyjadřovat k Václavu Havlovi. Na základě tohoto tvrzení vyvozuji následující hypotézu:

→ H5a: Předpokládáme, že v komentářové části bude mediální pokrytí Havla vyšší v MF Dnes než v Právu. 7

Více o charakteristice Práva a jeho editoriální ideologii v kapitole 4.5.2

22

→ H5b: Předpokládáme, že v komentářové části bude mediální pokrytí Klause vyšší v Právu než v MF Dnes.

I když občané sami si svého prezidenta nevolí přímo, na tom, kdo bude reprezentovat stát, jim záleží a o tuto událost se zajímají. V souvislosti s tím zařazují média s blížící se volbou téma „prezident“ do své mediální agendy stále častěji. Na tomto předpokladu stavím další hypotézu:

→ H6a: Předpokládáme, že s blížícími se prezidentskými volbami se bude ve zpravodajství a v publicistice celkově zájem o Havla v obou denících zvyšovat. → H6b: Předpokládáme, že s blížícími se prezidentskými volbami se bude ve zpravodajství a v publicistice celkově zájem o Klause v obou denících zvyšovat.

Indikátory VVO2: umístění na titulní straně nebo v publicistické části, celkový počet článků na titulní straně s tématikou osoby prezidenta v jednotlivých denících, velikost článku (počet slov), přítomnost fotografie, důležitost tématu, výskyt tématu v titulku článku Umístění článku: kódujeme, zda je článek na titulní straně nebo v sekci komentářů a publicistiky. Výskyt tématu v titulku: kódujeme kladně, pokud se v titulku nachází následující klíčová slova: Havel/Klaus/prezident. Přítomnost fotografie: kódujeme kladně v případě, že se u článku nachází fotografie s Václavem Havlem/Václavem Klausem. Důležitost tématu: téma Václav Havel/Václav Klaus kódujeme jako hlavní nebo vedlejší téma článku.

23

Hlavní výzkumná otázka č.2:

Cílem této části je porovnat, jak se liší mediální obraz Václava Havla a Václava Klause v jednotlivých denících. Zaměříme se na image obou prezidentů, na jejich hodnoty, ideologické zázemí. Pokusíme se zjistit, do jaké míry se obrazy obou prezidentů liší a zda mají něco společného. Budeme hledat odpověď na následující otázku:

HVO2: Jak na základě použitých zpravodajských rutin můžeme interpretovat výsledný mediální obraz?

VVO1: Jaký je výsledný mediální obraz Václava Havla v deníku MF Dnes? VVO2: Jaký je výsledný mediální obraz Václava Havla v deníku Právo? VVO3: Jaký je výsledný mediální obraz Václava Klause v deníku MF Dnes? VVO4: Jaký je výsledný mediální obraz Václava Klause v deníku Právo?

Václav Havel a Václav Klaus jsou vnímáni jako jakési antipóly, které se proti sobě od určitých let a na základě historického vývoje republiky dost vymezují. Velké množiny názorů obou osobností mají pouze malý průnik názorů společných. S tímto vědomím k oběma osobám prezidentů přistupují také média. Očekáváme, že o to rozdílnější bude přístup jednotlivých médií, o co je rozdílnější jejich editoriální ideologie.

→ H7: Předpokládáme, že se mediální obrazy jednotlivých prezidentů v obou denících značně liší.

Na výzkumnou otázku uvedenou výše se pokusím odpovědět na základě analýzy několika složek mediálního obrazu prezidenta. Jako základní složky obrazu prezidenta jsem stanovila image prezidenta, osobní hodnoty, politické hodnoty, výskyt kultivujících hodnot spojených s osobou prezidenta a role, v jaké je prezident v článku prezentován. V oblasti image politika se inspiruji bakalářskou prací Ivany Witzové Obraz Václava Klause a Miloše Zemana ve dvou českých denících. Witzová uvádí jako jeden z hlavních zdrojů konceptu image Eleri Sampsonovou. Sampsonová se zabývá image z pohledu politicko24

marketingové poradkyně. Podle Sampsonové (1996: 15) je osobní image soubor představ, který si lidé vytvoří o nějaké osobě. Je to dojem, jakým osoba na své okolí působí. Výsledný dojem vytváří působení několika prvků. Sampsonová je rozděluje do několika kategorií: 1. vzhled (postava, oblečení, upravenost), 2. řeč těla (charakteristické projevy, držení těla, gesta, osobní teritorium), 3. pověst (dřívější kariéra, schopnost prosadit se, zkušenosti, kvalifikace), 4. vystupování (charisma, sebejistota, schopnost vzbudit důvěru), 5. styl komunikace (ústní a psaný projev, způsob naslouchání a vystupování). My samozřejmě nejsme schopni z novinových článků a fotek vyčíst všechny tyto kategorie image, budeme se jimi pouze inspirovat při tvorbě indikátorů.

Indikátory image: vzhled - na základě fotografie, řeč těla - z fotografie, analýza projevů nonverbální komunikace, způsob vyjadřování, situace, ve které je prezident prezentován a v jakém prostředí je zobrazován. Vzhled: kódujeme, zda na fotografii je prezident ve formálním nebo neformálním oblečení. Za formální oblečení považuji oblek, košili s kravatou, frak, za neformální ostatní druhy oblečení, které nejsou určeny na setkání slavnostního a oficiálního charakteru. Výraz tváře: kóduji, do které ze čtyř kategorií spadá výraz tváře prezidenta na fotografii. Zvolila jsem kategorie:8 1) láska, štěstí, veselost, 2) opovržení, znechucení, 3) zlost, odhodlání, 4) překvapení, strach, utrpení. Situace: na základě fotografií kóduji, zda je záběr prezidenta z profesního místa, nebo je prezident zobrazen mezi lidem, nebo se jedná o fotografii zobrazující privátní situaci. Počet osob na fotografii: určuji, zda je prezident na fotografii zobrazen sám, v okruhu spolupracovníků, mezi lidem nebo s manželkou. Celkový dojem fotografie: kóduji, zda je celkový dojem fotografie pozitivní, neutrální nebo negativní. Způsob vyjadřování: I přesto, že u prezidenta se předpokládá ve většině případů formální vyjadřování, ponechala jsem tuto proměnnou, abych zjistila, který z prezidentů se častěji vyjadřoval neformálně. Formálnost vyjádření kóduji na základě citací prezidenta uvedených v článku.

8

Vycházím z teorie H. Schlosberga.

25

V oblasti osobních hodnot je mým cílem zjistit, jaké hodnoty jsou nejčastěji v mediální prezentaci prezidenta s jeho osobou spojovány. Neboli jaký je dle médií prezidentův žebříček hodnot. Na základě pilotního výzkumu jsem stanovila škálu hodnot, které se nejčastěji ve spojení s oběma prezidenty vyskytovaly.

Indikátory osobních hodnot: výskyt osobních hodnot v článku, které jsou čitelné buď z prezidentových citací nebo z výroků komentujících prezidenta nebo jsou autorem článku spojovány s osobou prezidenta. Osobní hodnoty: tuto proměnou jsem určila jako multiple response. Kóduji, které z následujících hodnot se v článku nacházejí: rodina, práce, svoboda, peníze, víra, zdraví, zodpovědnost vůči veřejnosti, morálka, pravda, důvěra. Příklad: Výrok Havla: „Domnívám se, že právo být prezidentem má pouze člověk, jehož slovu se věří.“ kóduji jako přítomnost osobní hodnoty „důvěra“.

Další složkou mediálního obrazu prezidenta jsou jeho politické hodnoty. V této části se inspiruji diplomovou prací Magdy Klusákové nazvanou Jaký je hodnotový svět českých médií? Proměna a zastoupení vybraných hodnot v českých celostátních denících v letech 1988-2008. Ideologické koncepty a jejich charakteristické znaky čerpám z knihy Politické ideologie Andrewa Heywooda (2005). Pravice prosazuje podle Heywooda volný trh a slabý stát. Stát by měl tedy minimálně zasahovat do ekonomiky. Dalším znakem pravice podle Klusákové, která vychází ještě z Bobbia a Jocha, je pojímání nerovnosti jako přirozené a respektování hodnot vlastní kultury – tedy etnocentrismus až nacionalismus. Na druhou stranu levice klade důraz na rovnost, prosazuje silný stát, inklinuje k multikulturalismu a hájí zájmy menšin.

Indikátory politických hodnot: výskyt politických hodnot v článku, které jsou čitelné buď z prezidentových citací nebo z výroků komentujících prezidenta nebo jsou autorem článku spojovány s osobou prezidenta. Politické hodnoty operacionalizujeme následovně:9 Hodnoty odkazující k pravici jsou tedy následující: Slabý stát – důraz na volný trh, minimální zásahy státu do ekonomiky, nízké daně 9

Operacionalizaci politických hodnot levice-pravice jsem převzala z diplomové práce Magdy Klusákové z roku 2010.

26

Nerovnost – nerovnost a hierarchie jsou přirozené a správné Etnocentrismus – důraz na hodnoty vlastní kultury, pohled na svět očima vlastního národa, inklinace k etnocentrismu až nacionalismu Hodnoty odkazující k levici jsou následující: Silný stát – důraz na zásahy státu do ekonomiky, regulovaný trh, vysoké daně a vysoká míra sociálních služeb Rovnost – rovnost je správná a přirozená, proti nerovnosti je třeba dělat opatření Multikulturalismus – prosazování zájmu menšin

Vidíme, že hodnoty odkazující k levici jsou protikladné k hodnotám odkazujícím k pravici. Vytvořili jsme tedy tři proměnné, které mohou nabývat hodnoty 1 odkazující k levici (silný stát, rovnost, multikulturalismus) a hodnoty 2 odkazující k pravici (slabý stát, nerovnost, etnocentrismus). Z těchto tří proměnných v analytické části vytvoříme sumační index, který nám řekne, zda mediální obraz Václava Havla/Václava Klause inklinuje spíše k levici nebo k pravici. Pro ještě přesnější určení politických hodnot obou prezidentů zavedeme další proměnné: Konzervatismus/liberalismus: jako liberalismus kódujeme, pokud se v článku objeví některé ze specifických hodnot liberalismu. Heywood jmenuje: jednotlivec, svoboda, rozum, spravedlnost, tolerance a rozmanitost. Jako konzervatismus kódujeme, pokud jsou přítomny charakteristické hodnoty pro konzervatismus. Podle Heywooda: tradice, nedokonalost člověka, organická společnost, hierarchie a autorita, majetek.

Čtvrtou složku celkového mediálního obrazu prezidenta jsem nazvala politický styl. Politickým stylem chápeme to, zda daný prezident působí v médiích jako silný či slabý politik. Jako silného politika prezidenta kódujeme například v situaci, kdy si i přes tlak politických stran stojí za svým rozhodnutím a nenechá se ovlivnit. Za slabého politika ho označíme například v situaci, kdy odmítne vyjádřit svůj postoj k vládní krizi a k postupu politických stran. Politický styl: kódujeme slabý či silný politický styl

27

V teoretické části jsme si řekli něco o kultivujících hodnotách. Právě výskyt kultivujících hodnot jsem zvolila jako pátou složku celkového mediálního obrazu prezidenta. Vyskytují se ve spojení s prezidentem v médiích kultivující hodnoty? A pokud ano, jaké to jsou? Výskyt kultivujících hodnot: kódujeme, pokud se v článku nachází alespoň jedna z kultivujících hodnot: 1) tolerance ve společnosti, 2) věda, zdraví a zdravý životní styl, 3) kultura a umění, 4) ekologie a životní prostředí, 5) víra, náboženství a duchovní život.

Předposlední složku výsledného mediálního obrazu prezidenta tvoří role, v jaké je prezident v článku prezentován. Co je to sociální role jsme si díky konceptu Goffmana vysvětlili v teoretické části. Na základě pilotního výzkumu jsem zvolila za kategorie této proměnné následující role: 1) prezident, 2) otec rodiny, 3) politik, 4) ekonom, 5) manžel, 6) občan, 7) dramatik, 8) spisovatel, 9) chartista, 10) disident, 11) sportovec, 13) pacient. Sociální role: multiple response, určíme, ve kterých rolích je prezident v článku zobrazován.

Hlavní výzkumná otázka č. 3:

V teoretické části jsme si řekli, že prezidenti Václav Havel i Václav Klaus jsou médii určitým způsobem reprezentování. Média nám touto cestou naznačují, co si máme o reprezentovaném typu – tedy prezidentovi – myslet, konstruují určitou mediální realitu. Poskytují nám soubor hodnotových soudů, který dotváří náš obraz o prezidentovi. V této části bych se proto ráda zaměřila na bližší a hlubší prozkoumání toho, jaká je mediální reprezentace Václava Havla a Václava Klause.

HVO3: Jakým způsobem ovlivňuje mediální reprezentace prezidenta jeho celkový výsledný mediální obraz?

VVO3.1:Jakým způsobem se liší forma reprezentace, kterou užívají novináři při konstrukci mediálního obrazu Václava Havla a Václava Klause? Cílem této otázky je zjistit, jaké jsou rozdíly v reprezentaci obou prezidentů. Zaměříme se na to, zda se způsob jejich reprezentace dá označit jako vytvářející určitý typ či stereotyp. Jak jsme si popsali v teoretické části nechali jsme se volně inspirovat teorií Erica Berneho, který 28

ve své knize Jak si lidé hrají definuje tři stavy lidského ega, které jsou charakteristické určitými vlastnostmi. Tyto tři typy jsou rodič, dospělý a dítě. Nás bude zajímat, zda tyto figury jsou identifikovatelné i v případě reprezentace Václava Havla a Václava Klause. K tomu, abychom výskyt těchto tří figur mohli analyzovat a následně popsat, si musíme stanovit, jak je budeme identifikovat. Tuto identifikaci provádím na základně pilotního výzkumu. Figuru rodič označíme v případě, že bude prezident prezentován v kategoriích, které můžeme konkrétněji identifikovat jako otec. Zahrneme zde situace, kdy bude prezident reprezentován jako otec národa, který je zodpovědný za jeho hříchy; otec, který je nositelem tradice a kontinuity; otec, který funguje jako určitý směrník či ukazatel, který má v těžkých chvílích napovědět směr. Do kategorie dospělý zařadíme situace, kde bude prezident reprezentován jako soudce, který vnucuje určitou formu jednání, soudí, hodnotí a kritizuje určité postupy. Dalším případem figury dospělý označíme reprezentaci prezidenta jako „hlídacího psa sedícího na hradu“, který z Hradčan bedlivě sleduje situaci a v případě nelibosti zakročí. A konečně posledním indikátorem budou situace, kdy je prezident prezentován jako reprezentant, který je hoden svého úřadu a podle toho se také chová. Vzorně a adekvátně svou zemi zastupuje. Figuru dítě identifikujeme v případech, kdy prezident bude spojován s různými excesy a přešlapy, které média prezentují posměšným způsobem. Dále také v situacích, kdy bude mediálně prezentován jako „bezbranná“ osoba, která vzbuzuje ochranitelský instinkt. Stav dítěte prezidentovi přiřadíme také v situacích zobrazujících odkazy k dětství, jako jsou tvořivost, radost, hravost.

4.2 Výzkumná metoda K zodpovězení první hlavní výzkumné otázky potřebujeme analyzovat kvantitativní data. Důležité pro nás je, aby analýza byla objektivní a abychom byli schopni zpracovat velké množství dat. Zároveň potřebujeme, aby nám výsledky výzkumu poskytly obecné informace o zkoumaných jednotkách, ze kterých budeme moct vyvodit závěry a vyvrátit či potvrdit tak naše hypotézy. Vzhledem k našim potřebám považuji za nejvhodnější výzkumnou metodu kvantitativní obsahovou analýzu. Obsahová analýza patří k tradičním metodám zkoumání obsahu. Její počátky sahají do období druhé světové války, od té doby byla různými způsoby 29

modifikována. K přesnějšímu definování obsahové analýzy přispěl v 50. letech Bernard Berelson: „Obsahová analýza je výzkumná technika pro objektivní, systematický a kvantitativní popis zjevného obsahu komunikace.“ K předpokladům pro provedení obsahové analýzy patří dostatečný rozsah zkoumaného vzorku, aby mohla být získána data statisticky zpracována s potřebnou validitou. Další důležitou podmínkou je snadná identifikovatelnost kvantifikovatelných jednotek v konkrétním obsahu (Schulz a kol. 2004: 76). Kvantitativní obsahová analýza je vysoce strukturovaným a selektivním procesem. Tento postup vychází ze sociálně vědních metod měření a kvantifikace a při jeho použití se mediované obsahy zkoumají s ohledem na několik vybraných znaků. Charakteristickým rysem této metody je vysoká míra strukturovanosti a s tím je spojen i vysoký stupeň ověřitelnosti. Při rozboru podléhá každý krok explicitně formulovaným pravidlům. Mezi další přednosti této metody patří možnost zpracovat velké množství textů (nebo jiných mediovaných obsahů) a výsledky šetření podrobit statistickým analýzám. Výsledky se pak navíc dají precizně a přehledně znázornit v číselných hodnotách, tabulkách a grafech. Výsledkem a cílem obsahové analýzy je kvantitativní popis mediovaných obsahů. (Schulz a kol 2004:29-30) Druhá výzkumná otázka Jak na základě použitých zpravodajských rutin můžeme interpretovat výsledný mediální obraz? si žádá podrobnější analýzu než první výzkumná otázka. Již si nevystačíme pouze s popsáním základních a obecných charakteristik výběrového souboru, ale pokusíme se problém zachytit podrobněji a rozvinout některé souvislosti, které jsme zjistili kvantitativní analýzou. Nebudeme analyzovat pouze texty, ale kvantitativní obsahové analýze podrobíme také fotografie. Zvláště dobře je kvantitativní obsahová analýza aplikovatelná na série snímků stejných objektů nebo situací, které dovolují precizní zachycení rozdílů a obecných tendencí (Sztompka 2007: 60). Přesně takové série pro nás představují fotografie Václava Havla a Václava Klause z deníků MF Dnes a Právo. Obsahová analýza fotografií prezidentů spočívá, jak naznačil Sztompka, ve vyčlenění vizuálních prvků, které jsou podstatné vzhledem k danému výzkumnému problému nebo otázce, a v zjištění frekvence jejich výskytu v pečlivě vybraném souboru snímků a poté v provedení kvantitativní analýzy. Vizuální prvky podstatné pro náš výzkum jsme si vyčlenili v operacionalizaci druhé hlavní výzkumné otázky. Pro rozvinutí souvislostí zjištěných v kvantitativní analýze budeme kombinovat kvantitativní obsahovou analýzu s prvky kvalitativní obsahové analýzy. Cílem kvalitativní 30

obsahové analýzy je zachovat výhody kvantitativního obsahové analýzy a přenést a rozvinout je pomocí kvalitativně-interpretačních kroků. Kvalitativní obsahová analýza se definuje jako přístup empirické, metodologicky kontrolované analýzy textů v rámci jejich vlastního kontextu komunikace. Kvalitativní obsahová analýza je tedy interpretativní metodou, z čehož vyplývá i její hlavní nevýhoda spočívající ve vysoké míře subjektivnosti spojené s nízkou mírou reliability (Mayring 2000: 2-7). Pro kvalitativní analýzu je charakteristická vysoká míra validity, ale nižší míra reliability. To způsobuje poměrně vysoká subjektivita měření.

4.3 Analytická jednotka Analytickou

jednotkou

pro

náš

výzkum

je

článek

obsahující

klíčové

slovo

Havel/Klaus/prezident a fotografie zobrazující osobu Havla/Klause. Kritériem zařazení článků do výzkumu bylo jejich řazení buď na titulní stranu novin, nebo do sekce komentářů. Články z titulní strany byly zařazeny i v případě, kdy téma Havel/Klaus nebylo hlavním tématem článku. Pokud však jméno bylo pouze zmíněno a kontext pro nás nebyl významný, článek jsem vyřadila. Ze sekce komentářů a názorů jsem zařadila pouze ty články, kde je téma Havel/Klaus tématem hlavním. Články byly vybrány pomocí klíčových slov z databáze Anopress, fotografie jsem nafotila v archivu novin Moravské zemské knihovny. U fotografií jsem použila z důvodu potřeby většího vzorku jinou metodu výběru. Do výzkumu byly zařazeny všechny fotografie zobrazující osobu Havla a Klause, které splňovaly tyto podmínky: 1) vyskytovaly se na titulní stránce zkoumaných novin ve sledovaném období, nebo 2) vyskytovaly se v sekci domácího zpravodajství v období čtrnáct dní před volbou prezidenta.

4.4 Konstrukce výběrového souboru Výběrový soubor našeho výzkumu tvoří dva celostátní deníky – MF Dnes a Právo. Tyto dva deníky jsem zvolila z důvodu jejich rozdílné editoriální ideologie. Vzorek novin jsme vybrali účelově, a to tak, aby byl časově relevantní pro náš výzkum. Jelikož je našim cílem zkoumat mediální obraz Václava Havla a Václava Klause v období před jejich druhou prezidentskou volbou, stanovila jsem za sledované období padesát dní před zvolením a deset dní po zvolení (celkem tedy šedesát dní). Takovýto časový úsek jsem zvolila, abych zachytila mediální obraz prezidentů v dostatečné lhůtě před znovuzvolením a zároveň mediální reakce v období po 31

zvolení prezidenta. Mým záměrem je pracovat s kontinuálním obdobím, nijak jsem tedy soubor časově nerozdělovala. Dalším aspektem, který mě vedl k volbě tohoto období, je pokrytí doby přechodu roku, a tedy přítomnost mediálního pokrytí novoročního projevu prezidenta, který může v našem výzkumu také hrát důležitou roli. Budeme tedy zkoumat MF Dnes a Právo v období Havlovy druhé prezidentské volby, to je od 2. prosince 1997 do 30. ledna 1998 a v období Klausovy druhé prezidentské volby, to znamená od 28. prosince 2007 do 25. února 2008. Náš výběrový soubor tvoří celkem 293 jednotek.

4.5 Charakteristika analyzovaných periodik V této podkapitole si krátce charakterizujeme analyzované deníky. Zaměříme se na obecnou charakteristiku, ale především také na hodnotové a ideologické zaměření jednotlivých deníků, které v roce 2010 zkoumala ve své diplomové práci Magda Klusáková. Pro nás je podstatný závěr její práce, avšak v případě hlubšího zájmu o hodnotový svět českých médií si dovoluji na tuto práci odkázat10. Považuji za nutné ujasnit si ideologickou charakteristiku deníku Právo a MF Dnes, neboť je to aspekt, který může hrát ve výsledcích našeho výzkumu velkou roli. Ujasněním si základních charakteristik těchto periodik dosáhneme také lepšího celkového porozumění výsledkům výzkumu. Nebudu se však zabývat historií deníků ani majetkovými a vlastnickými poměry, neboť tyto informace jsou snadno dohledatelné a nepovažuji je pro náš výzkum za důležité.

4.5.1 MF Dnes MF Dnes se řadí mezi nejprodávanější deníky u nás11. Dle údajů vydavatele MAFRA12 je MF Dnes

nejčtenější

deník

mezi

vzdělanými

lidmi,

v domácnostech

z nejvyšších

socioekonomických skupin, mezi čtenáři s vedoucím postavením, a rozhodovacími pravomocemi a mezi podnikateli se zaměstnanci. Deník se nehlásí k žádné politické straně, ideovému proudu ani politické orientaci. Ve zpravodajství je pro ně důležitá nestrannost, co

10

Klusáková, Magda. Jaký je hodnotový svět českých médií? Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. V současné době se před MF Dnes řadí pouze Blesk. Více na stránkách unie vydavatelů www.uvdt.cz. 12 http://data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A091110_TVE_D0923.PDF 11

32

se týče komentářů, vyznává hodnoty svobody, politické a názorové plurality a tržního hospodářství13. Obecně je však deník zařazován k pravicovému či konzervativnímu zaměření. Klusáková ve své práci došla na základě svého měření k závěru, že MF Dnes je spíše pravicový, v současnosti více středo-pravicový deník. Hodnoty odkazující k pravici převládají především v komentářích MF Dnes, které jsou specifické svým etnocentrickým rámováním. Nejvyšší výskyt pravicových hodnot zaznamenala Klusáková v roce 1993, od té doby pozoruje klesavou tendenci. Zároveň však zaznamenala zvyšující se tendenci výskytu hodnot levicových (Klusáková 2010: 80-85).

4.5.2 Právo Deník Právo se řadí ve čtenosti hned za MF Dnes14. Čtenářskou obec téměř z poloviny tvoří lidé ve věku 45-65 let. Čtenáři Práva jsou obecně vzdělanější než je průměrná populace a mají minimálně středoškolské vzdělání s maturitou. V nadprůměrné míře čtou deník přednostové domácností, tedy lidé, kteří jsou hlavami svých domácností a hospodyně. I když historie deníku má značně komunistický kontext, zaměření deníku se po revoluci začalo komunistické ideologii vzdalovat. Stále se však Právo profiluje jako levicově orientovaný deník, který má blízko k sociální demokracii. Klusáková u deníku Právo zjistila v případě levicových hodnot obecně vzrůstající tendenci. K významnému nárůstu hodnot pravicových došlo v roce 1998 (především vysoký podíl hodnoty etnocentrismus), od roku 2008 však opět klesaly a výraznému zastoupení se těšily hodnoty levicové. Celkově shrnuje Právo jako spíše levicový či středo-levicový a rovnostářský deník (Klusáková 2010: 80).

13 14

http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?y=mfdnes/otazky-a-odpovedi.htm Opět odkazuji na webové stránky Unie vydavatelů www.uvdt.cz.

33

5 VÝZKUMNÁ ČÁST Ve výzkumné části se budeme věnovat analýze zkoumaných dat a jejich interpretaci. Budeme postupovat systematicky tak, jak jsme si v metodologické části stanovili výzkumné otázky a hypotézy. Začneme tedy kvantitativní analýzou dat (první a druhá výzkumná otázka), následně ji doplníme o kvalitativní obsahovou analýzu (třetí výzkumná otázka). Nejdříve však uvedu základní charakteristiku výběrového souboru. Kvantitativní analýzu jsem prováděla v programu PASW Statistics 1815.

5.1 Charakteristika výběrového souboru V analýze jsme pracovali celkem s 210 novinovými články, z toho je 112 článků z MF Dnes (70 z titulní strany a 42 z názorové sekce16) a 98 z Práva (62 z titulní strany a 36 z názorové sekce). Přehledněji rozložení článků popisuje následující tabulka a graf. Dále jsme pracovali také s fotografiemi. Jejich celkový počet (83) tvoří 46 fotografií z MF Dnes a 37 fotografií z Práva. Tab. č. 1: Rozdělení článků podle periodika a umístění (relativní četnosti)

MF Dnes Právo

titulní názorová strana sekce Celkem 70 42 112 62

36

98

V našem výzkumu zkoumáme dvě období – období druhé volby Václava Havla a období druhé volby Václava Klause. Do prvního období nám z celkového počtu 210 článků a 83 fotografií spadá 108 článků 32 fotek a do druhého období 102 článků a 51 fotek. Vidíme tedy, že množství článků je poměrně vyrovnané, a to i přes fakt, že obě období dělí deset let a za tu dobu se editoriální strategie novin změnila. Rozdíl mezi jednotlivými obdobími je však v počtu otištěných fotografií a v rozložení mezi zpravodajskými články z titulní strany a mezi články názorovými.

15 16

Dřívější název tohoto statistického programu byl SPSS. Někdy nazývaná také jako komentářová či publicistická sekce.

34

Tab. č. 2: Rozložení článků podle období a umístění

titulní strana

Havel 75

názorová sekce Celkem

Klaus Celkem 57 132

33

45

78

108

102

210

V tabulce vidíme, že v období volby Václava Havla byl počet zpravodajských článků na titulní straně o dost vyšší (konkrétně o 20) než v případě období volby Václava Klause. Tento jev může být dán politickou situací v období volby. V kapitole Historický kontext jsme si popsali, že krátce před volbou Václava Havla vypukla vládní krize, která trvala po celou dobu námi zkoumaného období. Vzhledem k vážnosti této situace téma vládní krize soustavně naplňovalo titulní stránky novin. Václav Havel byl díky pravomocem a povinnostem vyplývajícím z úřadu prezidenta často obsahem těchto článků.

5.2 Editoriální strategie deníků MF Dnes a Právo V této kapitole se budeme věnovat první hlavní výzkumné otázce, která zní: Jaké editoriální postupy a strategie používala média ke konstrukci obrazu českého prezidentství Václava Havla a Václava Klause? Určující pro nás budou zpravodajské hodnoty, celkové vyznění článků a zpravodajská a publicistická mediální agenda. Budeme vycházet z teoretických konceptů, které jsme si popsali ve třetí kapitole, konkrétně z teorie zpravodajských hodnot a teorie nastolování agendy.

5.2.1 Zpravodajské hodnoty a vyznění článků Na základě teorie zpravodajských hodnot jsme v metodologické části uvedli první vedlejší výzkumnou otázku, která zní: Jaké zpravodajské hodnoty budou vybrané deníky při prezentaci jednotlivých prezidentů používat nejčastěji? Stanovili jsme následující dvě hypotézy. → H1: Předpokládáme, že nejčastěji používanou zpravodajskou hodnotou bude personalizace.

35

→ H2: Předpokládáme, že u Václava Klause bude častěji využívána zpravodajská hodnota negativita než u Václava Havla. Jak jsme uvedli již v metodologické části, v první hypotéze vycházíme ze skutečnosti, že mediální agenda prezidentské volby má velice personalizovaný charakter a mediální pozornost je směřována ke konkrétní osobě. Pokud se podíváme na tabulku č. 3, vidíme, že personalizace je celkově skutečně nejvíce vyskytovanou zpravodajskou hodnotou. Tato zpravodajská hodnota byla přítomna v celých 83,3 % článků, tedy v jejich naprosté většině. Dalšími sledovanými zpravodajskými hodnotami byly: negativita, ta se vyskytovala zhruba ve 37 % článků, vztah k elitním osobám a národům – 17 % a kontinuita – 36%. Vidíme tedy, že nejčastější byl výskyt zpravodajské hodnoty personalizace, výskyt hodnot negativita a kontinuita byl téměř totožný a obě hodnoty tak byly druhou nejčastěji se vyskytující zpravodajskou hodnotou, a nejméně zastoupenou zpravodajskou hodnotou byl vztah k elitním osobám a národům.

Tab. č. 3: Celkový výskyt zpravodajských hodnot v období prezidentských voleb četnost 174

% podíl 83,3

negativita

78

37,3

vztah k elitním osobám a národům

36

17,2

kontinuita

76

36,4

2

1

personalizace

jiná hodnota

Abychom však mohli potvrdit či vyvrátit první hypotézu, musíme zjistit, zda byla personalizace nejčastěji vyskytovanou zpravodajskou hodnotou jak v případě Václava Havla, tak v případě Václava Klause. Výsledky vidíme v následující tabulce.

36

Tab. č. 4: Výskyt zpravodajských hodnot v jednotlivých obdobích

Havel Klaus

četnost

výskyt zpravodajských hodnot vztah k el. os. a personalizace negativita nár. kontinuita 83 34 25 29

jiné 1

% podíl

77,6%

31,8%

23,4%

27,1%

0,9%

četnost

91

44

11

47

1

% podíl

89,2%

43,1%

10,8%

46,1%

1,0%

Z tabulky č. 4 vidíme, že výskyt zpravodajské hodnoty personalizace byl nejvyšší v případě obou prezidentů. Hypotézu č. 1 „Předpokládáme, že nejčastěji používanou zpravodajskou hodnotou bude personalizace.“ na základě analýzy potvrzujeme. Zároveň můžeme potvrdit hypotézu č. 2 „Předpokládáme, že u Václava Klause bude častěji využívána zpravodajská hodnota negativita než u Václava Havla.“, neboť jak ukazuje tabulka č. 4, výskyt zpravodajské hodnoty negativita je v případě Václava Klause o 9 % vyšší než v případě Václava Havla. Všimněme si také výrazně vyššího procentuálního zastoupení u zpravodajské hodnoty kontinuita v případě Václava Klause. Znamená to, že v období před volbou Václava Klause se vyskytovalo více článků, které pojednávaly kontinuálně o jednom tématu než v období před volbou Václava Havla. Tímto tématem byla ve většině případů samotná volba prezidenta do příštího funkčního období. Víme už tedy, že zpravodajská hodnota negativita se častěji vyskytovala v článcích pojednávajících o Václavu Klausovi. V metodologické části jsme určili, že zpravodajskou hodnotu negativitu identifikujeme v případech, kdy se v článku vyskytuje negativní událost. To ovšem neznamená, že celý článek je negativního vyznění. Proto jsme zavedli proměnnou, která určuje, jaké je celkové vyznění článku. Stanovili jsme si hypotézu č. 3: → H3: Předpokládáme, že celkové vyznění článků vztahujících se k Václavu Klausovi bude negativnější než celkové vyznění článků vztahujících se k Václavu Havlovi.

37

Tab. č. 5: Vyznění článků v jednotlivých denících u jednotlivých prezidentů název novin

celkové vyznění článku negativní

MF Dnes

Havel

Klaus

Právo

Havel

Klaus

četnost

15

neutrální 23

pozitivní 18

Celkem 56

% podíl

26,8%

41,1%

32,1%

100,0%

četnost

20

14

19

53

% podíl

37,7%

26,4%

35,8%

100,0%

četnost

8

25

15

48

% podíl

16,7%

52,1%

31,3%

100,0%

četnost

21

22

6

49

% podíl

42,9%

44,9%

12,2%

100,0%

V deníku MF Dnes byl výskyt negativně vyznívajících článků pojednávajících o Václavu Klausovi o 10 % vyšší než negativně vyznívajících článků pojednávajících o Václavu Havlovi. Všimněme si, že v deníku Právo je tento rozdíl mezi oběma prezidenty mnohem výraznější, a to o celých 26 %. Shrneme-li výsledky z tabulky č. 4 a tabulky č. 5, dojdeme k závěru, že v období prezidentské volby Václava Klause byl větší výskyt zpravodajské hodnoty negativita a zároveň větší podíl výskytu negativně vyznívajících článků, než v období prezidentské volby Václava Havla. Na základě tohoto zjištění potvrzuji hypotézu č. 3, že celkové vyznění článků vztahujících se k Václavu Klausovi bude negativnější než celkové vyznění článků vztahujících se k Václavu Havlovi.

5.2.2 Zpravodajská a publicistická mediální agenda V této části budeme analyzovat hypotézy, které jsme si stanovili v rámci druhé vedlejší výzkumné otázky: Do jaké míry se liší v analyzovaném období zpravodajská a publicistická mediální agenda obou deníků? Zjistíme, jaký má vliv příchod blížící se prezidentské volby na mediální agendu a jak se tato agenda ve sledovaném období mění. Vycházíme z teoretického konceptu nastolování agendy. V programu PASW jsme si vytvořili proměnnou, která nám sledované období rozděluje na šest „dekád“. Jednu dekádu chápeme jako celek deseti dnů, který pro nás bude v této části hlavní časovou jednotkou, s níž budeme pracovat. U obou sledovaných období pracujeme s obdobím pěti dekád před zvolením prezidenta a jednou dekádou po zvolení prezidenta. Celkem tedy 60 dní – 6 dekád. Našim cílem je zjistit, jak se měnila intenzita mediálního pokrytí s blížící se prezidentskou volbou. Pro větší přehlednost tuto kapitolu 38

rozdělíme na analýzu zpravodajství, analýzu publicistiky a poté analýzu celkovou – zpravodajství a publicistiky dohromady.

5.2.2.1 Analýza zpravodajské mediální agendy Pro analýzu zpravodajské mediální agendy jsme stanovili následující hypotézy: → H4a: Nepředpokládám, že se bude zpravodajská mediální agenda v období volby Václava Havla v obou denících lišit. → H4b: Nepředpokládám, že se bude zpravodajská mediální agenda v období volby Václava Klause v obou denících lišit.

Při testování této hypotézy se zaměříme na počet zpravodajských článků v jednotlivých obdobích u obou deníků. Zjistíme, zda má počet vzrůstající nebo klesající tendenci a zaměříme se na to, kdy je intenzita pokrytí nejvyšší a kdy je nejnižší. Zkoumat budeme také důležitost článků, tedy to, jak jsou dlouhé, zda je u nich přítomna fotografie a zda se hlavní téma vyskytuje v titulku. Z těchto tří proměnných vytvoříme součtový index, který nám řekne, jakou míru důležitosti deníky tématům v danou dobu přikládaly. Připomínám, že důležitost článků odvozujeme z teorie agenda-setting, která je podrobněji popsána v teoretické části práce. Tab. č. 6: Počet zpravodajských článků v jednotlivých obdobích u jednotlivých deníků jméno prezidenta

Havel

MF Dnes

počet

Právo

počet

% podíl

% podíl Klaus

MF Dnes

počet

Právo

počet

% podíl

% podíl

5. dekáda před volbou 15

časová dekáda od volby 4. 3. 2. 1. dekáda dekáda dekáda dekáda 1. před před před před dekáda volbou volbou volbou volbou po volbě 8 2 3 4 7

Celkem 39

38,5%

20,5%

5,1%

7,7%

10,3%

17,9%

100,0%

11

10

1

3

6

5

36

30,6%

27,8%

2,8%

8,3%

16,7%

13,9%

100,0%

3

4

4

5

11

4

31

9,7%

12,9%

12,9%

16,1%

35,5%

12,9%

100,0%

5

2

2

6

6

5

26

19,2%

7,7%

7,7%

23,1%

23,1%

19,2%

100,0%

39

Tabulka č. 6 nám ukazuje, kolik zpravodajských článků vyšlo v jednotlivých dekádách. Vidíme zde porovnání období prezidentské volby Václava Havla, období prezidentské volby Václava Klause a zároveň srovnání mezi deníky MF Dnes a Právo. Graficky přehledněji tuto situaci zobrazují grafy č. 1 a 2 (níže). Ve sledovaném období týkajícím se Václava Havla vydala MF Dnes na titulní straně 39 článků, které obsahovaly jako hlavní či vedlejší téma osobu Václava Havla. Právo vydalo ve stejném období 36 takových článků. Zde tedy vidíme, že oba deníky věnovaly ve své mediální agendě Václavu Havlovi přibližně stejný prostor, přičemž rozdíl v počtu článků se liší o tři. V grafu č. 1 (níže) ale zjistíme, že rozložení článků v jednotlivých dekádách se liší. Shodně mají oba deníky sestupnou tendenci od páté dekády před volbami směrem ke třetí dekádě, kde také dosahují nejmenšího počtu článků. S blížící se volbou, která proběhla na konci první dekády před volbou, se počet článků u obou deníků opět zvyšuje. Nejpatrnější rozdíl mezi oběma deníky je v první dekádě po zvolení. U MF Dnes pokračuje vzestupná tendence počtu článků, zatímco u Práva počet článků po zvolení klesl. Onen vysoký výskyt, který v grafu vidíme jako pátou a čtvrtou dekádu před zvolením, je způsoben politickou situací a pronesením Havlova Rudolfínského projevu 17. Tyto souvislosti se značně promítly do mediální agendy obou deníků. Z tohoto zjištění nám vyplývá, že křivka intenzity zpravodajského mediálního pokrytí se během námi sledovaného období nezvyšuje kontinuálně směrem k okamžiku volby, ale značně se odvíjí od situačního kontextu. Graf č.1: Rozložení počtu zpravodajských článků v jednotlivých denících v době volby V. Havla

17

Více informací o politickém kontextu uvádím v kapitole Historický kontext.

40

Nyní se podívejme opět na tabulku č. 6 a období týkající se Václava Klause. Celkový mediální zájem o Václava Klause byl vyšší u MF Dnes, a to o pět článků. Když se podíváme na graf č. 6 (viz níže), zjistíme, že rozložení článků mezi jednotlivými deníky se lišilo poměrně hodně. Výrazný je pokles zájmu Práva ve čtvrté a třetí dekádě před volbou. Ve druhé a první dekádě před zvolením vidíme vyšší zájem. To je dáno především tím, že volba Václava Klause probíhala poměrně dlouho18 a souboj mezi Václavem Klausem a jeho protikandidátem Janem Švejnarem byl dramatický. Podíváme-li se na druhou a první dekádu před zvolením u MF Dnes, vidíme v první dekádě před zvolením prudký nárůst mediálního zájmu. Jak si tuto skutečnost vysvětlit? Troufám si říci, že rozdíl mediálního zájmu o V. Klause mezi deníky MF Dnes a Právo je dán ideologickým zaměřením deníků. Pokud bychom udělali stejný výzkum také u Klausova protikandidáta Jana Švejnara, viděli bychom u Práva s blížící se prezidentskou volbou stejný zvýšený mediální zájem o osobu Jana Švejnara19. Jedno z možných vysvětlení tedy je, že deníky s blížící se prezidentskou volbou intenzivněji mediálně pokrývaly kandidáta, který byl bližší ideologii daného deníku. Dalo by se hovořit o určité mediální kampani. Dle Schaffnera a Sellerse z pohledu politického marketingu je cílem politických aktérů být zahrnut ve zprávách nebo alespoň přesvědčit média, aby akceptovaly jejich preferované rámce. Touto cestou totiž mohou politici ovlivňovat média a především veřejnost (Schaffner a Sellerse in Negrine et al. 2011). Nabízí se tedy vysvětlení, že zvýšená pozornost MF Dnes o osobu Václava Klause je způsobena nátlakem nebo „objednávkou“ ze strany samotného Václava Klause, jeho týmu či stoupenců. Z perspektivy oficiálních zdrojů a politických aktérů, ovlivňování zpravodajství slouží k několika cílům. Politici potřebují, aby média zasáhla masovou veřejnost, ovlivnila mediální agendu a mediální rámcování událostí a problémů a tím následně ovlivnila i agendu veřejnou. Média tímto způsobem posílají signály ostatním politickým aktérům, budují veřejnou podporu, která může vyvíjet nátlak na ostatní politiky, a ovlivňují proces formování veřejného mínění v závislosti na maximalizaci svého zisku (Bennett, 2003; Eshbaugh-Soha, 2007; Kernell, 2007; Kumar, 2007; Zoch & Molleda, 2006 in Negrine et al. 2011).

Graf č. 2: Rozložení počtu zpravodajských článků v jednotlivých denících v době volby V. Klause 18

Václav Havel byl zvolen ve třetím kole druhé volby. Tato informace není podložena relevantním výzkumem, avšak z pilotního výzkumu, který jsem prováděla u deníku Právo, je tato informace více než zřejmá. 19

41

Již tedy víme, jaký byl mediální zájem o oba prezidenty ve zpravodajských článcích na titulní straně v době jejich druhé prezidentské volby. Nyní se zaměříme na to, jakou důležitost jednotlivé deníky přikládaly osobě prezidenta před volbou, a jak tedy blížící se volba ovlivňovala mediální agendu deníků. Pracovat budeme se sumačním indexem důležitosti článků20. Jako první si zobrazíme období před volbou Václava Havla, poté období před volbou Václava Klause. V programu PASW jsme si nechali vygenerovat tabulku, která nám říká, jaká byla důležitost zpravodajských článků vydaných v období před volbou Václava Havla. Tab. č. 7: Důležitost zpravodajských článků deníků MF Dnes a Právo v období před volbou V. Havla důležitost článku velmi důležitý MF Dnes

počet % podíl

Právo

počet % podíl

méně důležitý

Celkem

18

21

39

46,2%

53,8%

100,0%

14

22

36

38,9%

61,1%

100,0%

Sumační index nabývá dvou hodnot: „velmi důležitý“ a „méně důležitý“. Nyní se podívejme na obsah tabulky. Srovnáme-li procentuálně důležitost zpravodajských článků mezi MF Dnes

20

Opakuji, že sumační index důležitosti článku je tvořen sečtením těchto tří proměnných: výskyt tématu v titulku, přítomnost fotografie s osobou prezidenta a důležitost tématu (hlavní či vedlejší téma).

42

a Právem, zjistíme, že v MF Dnes se vyskytovalo o 7% více článků, které noviny pokládaly za důležité. Nejlépe však výsledky zhodnotíme, podíváme-li se na následující grafy.

Graf č. 3: Srovnání důležitosti zpravodajských článků s tématem V. Havel vydaných v MF Dnes a Právu

MF Dnes velmi důležitý

méně důležitý

Právo velmi důležitý

méně důležitý

39%

46% 54%

61%

V grafu č. 3 jasně vidíme, že důležitost zpravodajských článků vydaných v jednotlivých denících se liší, ale rozdíl není příliš velký. MF Dnes přiřkla velkou důležitost o 7 % většímu množství článků než Právo. Stejným způsobem budeme postupovat při analýze období volby Václava Klause. Opět si jako první zobrazíme tabulku rozložení důležitosti článků v jednotlivých denících a následně tabulku převedeme do grafu.

Tab. č. 8: Důležitost zpravodajských článků deníků MF Dnes a Právo v období před volbou V. Klause důležitost článku velmi důležitý MF Dnes

počet % podíl

Právo

počet % podíl

méně důležitý

Celkem

14

17

31

45,2%

54,8%

100,0%

11

15

26

42,3%

57,7%

100,0%

Graf č. 4: Srovnání důležitosti zpravodajských článků s tématem V. Klaus vydaných v MF Dnes a Právu

43

Právo

MF Dnes velmi důležitý

méně důležitý

velmi důležitý

42%

45% 55%

méně důležitý

58%

Při pohledu na graf č. 4 vidíme, že deníky MF Dnes a Právo přikládaly tématu „Václav Klaus“ téměř stejnou důležitost, rozdíl je pouze 3 %. Zde vidíme příklad unifikující povahy mediálních rutin a nevelkého rozdílu v mediální logice. Pro zjištění dalších rozdílů či podobností mediální agendy deníků MF Dnes a Právo se ještě podíváme na časové rozložení důležitosti zpravodajských článků. Bude nás zajímat, jakou dobu před volbou byl prezident pokládán za velmi důležité, a tedy na žebříčku mediální agendy velmi vysoko umístěné téma. Graf č. 5: Časové rozložení zpravodajských článků MF Dnes s velkou důležitostí v období volby V. Havla

MF Dnes 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

MF Dnes

5. dekáda 4. dekáda 3. dekáda 2. dekáda 1. dekáda 1. dekáda před před před před před po volbě volbou volbou volbou volbou volbou

44

V grafu č. 5 vidíme, že zpravodajských článků přikládajících tématu Václav Havel velkou důležitost vyšlo nejvíce v páté dekádě před volbou a v první dekádě po zvolení. Jaké jsou výsledky u Práva? Graf č. 6: Časové rozložení zpravodajských článků Práva s velkou důležitostí v období volby V. Havla

Právo 6 5 4 3 2

Právo

1 0 5. dekáda 4. dekáda 3. dekáda 2. dekáda 1. dekáda 1. dekáda před před před před před po volbě volbou volbou volbou volbou volbou

V deníku Právo se objevilo nejvíce článků přikládajících velkou důležitost tématu Václav Havel v páté dekádě před volbou, stejně jako v MF Dnes, a v první dekádě před volbou. V MF Dnes to byla první dekáda po volbě. Zde tedy vidíme, že téma Václav Havel se na žebříčku mediální agendy nepohybovalo v obou denících totožně. Stejně budeme postupovat u tématu Václav Klaus. Graf č. 7: Časové rozložení zpravodajských článků MF Dnes s velkou důležitostí v období volby V. Klause

MF Dnes 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

MF Dnes

5. 4. 3. 2. 1. 1. dekáda dekáda dekáda dekáda dekáda dekáda před před před před před po volbě volbou volbou volbou volbou volbou

45

Graf č. 7 zobrazující rozložení množství zpravodajských zpráv s velkou důležitostí má jasný vrchol, a to v druhé dekádě před volbou.

Graf č. 8: Časové rozložení zpravodajských článků Práva s velkou důležitostí v období volby V. Klause

Právo 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

Právo

5. dekáda 4. dekáda 3. dekáda 2. dekáda 1. dekáda 1. dekáda před před před před před po volbě volbou volbou volbou volbou volbou

Stejně jako u MF Dnes je i u Práva vrchol grafu v druhé dekádě před volbou. V období volby Václava Klause spadají velmi důležité zpravodajské články s tématem osoby prezidenta totožně do druhé dekády před volbou. Rozložení po zbytek sledovaného období se však liší. Výrazně je tento rozdíl pozorovatelný ve čtvrté a třetí dekádě před volbou, kdy Právo tématu „Václav Klaus“ nepřikládalo téměř žádnou důležitost. Shrňme si výsledky analýzy hypotézy č. 4, která zněla: Nepředpokládám, že se bude zpravodajská mediální agenda v období volby Václava Havla v obou denících lišit. Zjistili jsme, že oba deníky věnovaly Václavu Havlovi stejný prostor, co se týče intenzity mediálního pokrytí tématu „Václav Havel“, a taktéž mají oba deníky stejnou tendenci v rozložení počtu článků. V tomto se tedy deníky shodovaly. V případě Václava Klause byl vyšší mediální zájem u deníku MF Dnes. Také rozložení článků se v deníku Právo a MF Dnes poměrně lišilo. Zde jsme shodu nenašli. Co se týče důležitosti zpravodajských článků, opět v době volby Václava Havla nebyl mezi deníky příliš velký rozdíl. U obou deníků byl podíl zpravodajských článků s velkou důležitostí kolem 40 %. V období volby Václava Klause byl rozdíl mezi deníky dokonce ještě menší a taktéž se přibližoval 40 %. V období Havlovy volby se téma Václav Havel v obou denících umístilo na vrcholu mediálního žebříčku v páté dekádě před volbou. Stejně tak se shodoval vrchol mezi oběma deníky v případě Václava Klause. Ze zjištěných výsledků vyplývá, 46

že hypotézu č. 4a „Zpravodajská mediální agenda se v období volby Václava Havla v obou denících nebude lišit.“ můžeme přijmout. Odlišná je však situace v případě Václava Klause, zde hypotézu 4b „Zpravodajská mediální agenda se v období volby Václava Klause v obou denících nebude lišit.“ přijmout nemůžeme. 5.2.2.2 Analýza publicistické mediální agendy Naše hypotézy č. 5 jsme na rozdíl od předchozí hypotézy zaměřili na část komentářovou (též publicistickou či názorovou). Zajímá nás, zda vzhledem k editoriálně-ideologickému zaměření zkoumaných novin můžeme očekávat, že Právo bude v komentářové části intenzivněji pokrývat Václava Klause a MF Dnes Václava Havla. Hypotézu jsme stanovili následovně: → H5: Předpokládáme, že v komentářové části bude mediální pokrytí Havla vyšší v MF Dnes než v Právu. Tab. č. 9: Počet článků v komentářové části v období volby Václava Havla Počet 20

Procenta 60,6

Právo

13

39,4

Celkem

33

100,0

MF Dnes

Graf č. 9: Počet komentářových článků v MF Dnes a Právu během prezidentské volby V. Havla

Právo; 13 MF Dnes; 20

47

V tabulce č. 9 a grafu č. 9 názorně vidíme, že deník MF Dnes v komentářové sekci skutečně pokrýval téma Václav Havel intenzivněji než deník Právo. Pro zajímavost zkusíme zjistit, zda tyto komentáře byly převážně negativního či pozitivního charakteru.

Tab. č. 10: Celkové vyznění komentářových článků MF Dnes v období volby V. Havla Graf č. 10: Celkové vyznění komentářových článků MF Dnes v období volby V. Havla

MF Dnes negativní

Počet 7

Procenta 35

neutrální

7

35

pozitivní

6

30

Celkem

20

100

Tab. č. 11: Celkové vyznění komentářových článků Práva v období volby V. Havla Graf č. 11: Celkové vyznění komentářových článků Práva v období volby V. Havla

Právo negativní

Počet 4

Procenta 30,8

neutrální

2

15,4

pozitivní

7

53,8

Celkem

13

100

Podíváme-li se pozorně na předchozí tabulky a grafy, zjistíme, že v MF Dnes byl větší podíl negativních komentářových článků než v Právu, a to jak početně, tak procentuálně. Hypotézu č. 5a „Předpokládáme, že v komentářové části bude mediální pokrytí Havla vyšší v MF Dnes než v Právu.“ tedy můžeme potvrdit. Zároveň ještě doplníme, že mediální pokrytí publicistické sekce v MF Dnes bylo negativnějšího charakteru, než mediální pokrytí této sekce v Právu. Stejnou hypotézu jsme si stanovili také pro období prezidentské volby Václava Klause: → H5b: Předpokládáme, že v komentářové části bude mediální pokrytí Klause vyšší v Právu než v MF Dnes. Při dokazování této hypotézy budeme postupovat stejně jako v případě Václava Havla.

48

Tab. č. 12: Počet článků v komentářové části v období volby Václava Klause Počet

Procenta

MF Dnes

22

48,9

Právo

23

51,1

Total

45

100,0

Graf č. 12: Počet komentářových článků v MF Dnes a Právu během prezidentské volby V. Havla

MF Dnes; 22 Právo; 23

Zde vidíme, že v období volby Václava Klause je rozdíl v mediálním pokrytí v komentářové části mězi oběma deníky pouze nepatrný - v Právu je vyšší pokrytí pouze o jediný článek. Tento rozdíl je příliš malý, abychom z něj mohli vyvozovat závěry. Už teď tedy víme, že naši hypotézu č.5b „Předpokládáme, že v komentářové části bude mediální pokrytí Klause vyšší v Právu než v MF Dnes.“ nemůžeme přijmout. Podíváme se však, zda i v Právu můžeme vysledovat tendenci, která se projevila v období Václava Havla v MF Dnes. Bude mediální pokrytí Práva negativnější než mediální pokrytí MF Dnes?

Tab. č. 13: Celkové vyznění komentářových článků MF Dnes v období volby V. Klause Graf č. 13: Celkové vyznění komentářových článků MF Dnes v období volby V. Klause

MF Dnes negativní

Počet 11

Procenta 50,0

neutrální

3

13,6

pozitivní

8

36,4

Celkem

22

100,0

pozitiv ní

negativ ní

neutrál ní

49

Tab. č. 14: Celkové vyznění komentářových článků Práva v období volby V. Klause Graf č. 14: Celkové vyznění komentářových článků Práva v období volby V. Klause pozitivní Právo negativní

Počet 13

Procenta 56,5

neutrální

6

26,1

pozitivní

4

17,4

Celkem

23

100,0

neutráln negativn í í

Dle předchozích tabulek a grafů platí, že deník Právo se v období prezidentské volby Václava Klause v komentářové části vyjadřoval vzhledem k jeho osobě negativněji než deník MF Dnes. V analýze jsme tedy vypozorovali zajímavý jev. V období volby Václava Havla se v komentářích k jeho osobě vyjadřovala MF Dnes negativněji než Právo, a v období volby Václava Klause se Právo k jeho osobě vyjadřovalo negativněji než MF Dnes. Deníky se tedy vymezovaly vůči kandidátům, kteří byli vzdálenější jejich ideologickému zaměření.

5.2.2.3 Analýza celkové mediální agendy Již v metodologické části jsme vyřkli předpoklad, že s blížící se prezidentskou volbou se zájem o kandidáta zvyšuje, a to jak ve zpravodajství, tak v komentářové sekci. Této problematiky jsme se dotkli již při dokazování hypotézy č. 4. Nyní se na zájem deníků o jednotlivé prezidentské kandidáty podíváme podrobněji. Pracujeme s následujícími hypotézami: → H6a: Předpokládáme, že s blížícími se prezidentskými volbami se bude ve zpravodajství a v publicistice celkově zájem o Václava Havla v obou denících zvyšovat. → H6b: Předpokládáme, že s blížícími se prezidentskými volbami se bude ve zpravodajství a v publicistice celkově zájem o Václava Klause v obou denících zvyšovat. Začneme u hypotézy 6a, tedy období volby Václava Havla. Jaký byl s přibližující se volbou zájem deníků o jeho osobu? Následující tabulka nám zobrazuje všechny potřebné údaje. Aby však byla odpověď jasná na první pohled, převedeme tyto údaje do jednoduchého grafu.

50

Tab. č: 15: Zobrazení celkového zájmu jednotlivých deníků o osobu V. Havla v období jeho druhé prezidentské volby (relativní četnosti) časová dekáda od volby

MF Dnes Právo

5. dekáda 4. dekáda 3. dekáda 2. dekáda 1. dekáda před před před před před 1. dekáda volbou volbou volbou volbou volbou po volbě 20 9 3 7 8 12 15

13

1

4

8

Celkem 59

8

49

Graf č. 15: Vývoj celkového mediálního zájmu deníků Právo a MF Dnes o osobu Václava Havla 25 20 15 10

MF Dnes Právo

5 0 5. dekáda 4. dekáda 3. dekáda 2. dekáda 1. dekáda 1. dekáda před před před před před po volbě volbou volbou volbou volbou volbou

V grafu č. 9 jasně vidíme, jak se měnil zájem o osobu Václava Havla v období jeho druhé prezidentské volby. Od páté dekády před volbou k třetí dekádě před volbou se zájem snižoval (vysoké počáteční hodnoty jsme si vysvětlili již u hypotézy č. 4), u obou deníků ale vidíme postupné zvyšování od třetí dekády před volbou směrem k volbě (která se uskutečnila na přelomu první dekády před volbou a první dekády po volbě). Hypotézu 6a, která zní „Předpokládáme, že s blížícími se prezidentskými volbami se bude ve zpravodajství a v publicistice zájem o Havla v obou denících zvyšovat.“ přijímáme, a to se zjištěním, že zájem se začíná viditelně zvyšovat od třetí dekády před volbou prezidenta. Nyní se zaměříme na hypotézu 6b, tedy na období před volbou Václava Klause. Opět provedeme dokazování stejným způsobem jako u hypotézy 6a, tzn., že si údaje o celkovém zájmu jednotlivých deníků zobrazíme v tabulce a následně pro větší přehlednost graficky.

51

Tab. č: 16: Zobrazení zájmu jednotlivých deníků o osobu V. Klause v období jeho druhé prezidentské volby (relativní četnosti)

časová dekáda od volby

MF Dnes Právo

5. dekáda 4. dekáda 3. dekáda 2. dekáda 1. dekáda před před před před před 1. dekáda volbou volbou volbou volbou volbou po volbě 6 5 6 13 13 10 10

5

5

10

12

7

Celkem 53 49

Graf č. 16: Vývoj celkového mediálního zájmu deníků Právo a MF Dnes o osobu Václava Klause

Z grafu vidíme, že vývoj zájmu o osobu Václava Klause v období jeho druhé prezidentské volby se značně liší od vývoje v době volby Václava Havla. Můžeme říci, že zájem o osobu Václava Klause začal narůstat opět zhruba třicet dní před volbou, křivka zájmu se držela vysoko až do první dekády před volbou. Rozdíl mezi jednotlivými deníky je v tom, že zájem Práva se od třetí dekády před volbou zvyšoval kontinuálně, kdežto zájem MF Dnes vzrostl prudce na přelomu třetí a druhé dekády před volbou, a pak se držel na stejné úrovni až do zvolení. Po zvolení se zájem obou deníků začal snižovat. Na základě ukázaných jevů hypotézu č. 6b „Předpokládáme, že s blížícími se prezidentskými volbami se bude ve zpravodajství a v publicistice zájem o Klause v obou denících zvyšovat.“ můžeme přijmout. Zároveň si připomeňme, že u obou zkoumaných volebních období začalo zvyšování mediálního zájmu o osobu prezidenta ve třetí dekádě před volbou. Můžeme z toho vyvodit, že prezidentská volební mediální „kampaň“ obecně začíná intenzivněji vstupovat do našich životů zhruba 52

jeden měsíc před volbou. Za povšimnutí také stojí to, o kolik dynamičtější a vyšší byl zájem o volbu Václava Klause než o volbu Václava Havla. To může být dáno složitostí mediálního prostoru, který se za deset let od volby Václava Havla proměnil. Přiblížil se pojmům bulvarizace a komercionalizace. Proměnil se také charakter volebních kampaní21. Aktéři kampaní, stále častěji s týmem odborníků, využívají potenciál médií, který může „hrát“ v jejich prospěch.

5.3 Výsledný mediální obraz Václava Havla a Václava Klause Cílem této části analýzy je porovnat, jak se liší mediální obraz Václava Havla a Václava Klause v jednotlivých denících. Zaměříme se na image obou prezidentů, na jejich hodnoty, ideologické zázemí. Pokusíme se zjistit, do jaké míry se obrazy obou prezidentů liší a zda mají něco společného. Budeme hledat odpověď na druhou hlavní výzkumnou otázku, která zní: Jak na základě použitých zpravodajských rutin můžeme interpretovat výsledný mediální obraz? V analýze výsledného mediálního obrazu vycházíme z teorie kultivujících hodnot Vlasty Hochelové, z teorie sociálních rolí Ervinga Goffmana a využijeme teoretických poznatků z oblasti nonverbální komunikace. Na konci kapitoly si ukážeme, jaký byl v denících Právo a MF Dnes výsledný mediální obraz obou prezidentů. K tomuto obrazu dojdeme pomoci kvantitativní a kvalitativní obsahové analýzy. V metodologické části jsme si stanovili složky, které v konečném důsledku dohromady vytvoří výsledný mediální obraz prezidenta. Tyto složky jsou: image prezidenta, osobní hodnoty, politické hodnoty, výskyt kultivujících hodnot spojených s osobou prezidenta a role, v jaké je prezident v článku prezentován. Pro větší přehlednost věnujeme každé složce mediálního obrazu vlastní podkapitolu, ty následně v dílčím závěru shrneme dohromady.

5.3.1 Image politika V metodologické části jsme si řekli, že v oblasti image politika se inspirujeme politickomarketingovou specialistkou Eleri Sampsonovou. Ta stanovuje několik kategorií, které celkovou image tvoří. My si z nich vybereme ty, které jsou pro nás důležité, a které nám naše možnosti dovolují dostatečně analyzovat. Důležitým prostředkem k určení image prezidenta 21

Stále však nemůžeme v případě prezidentských voleb v ČR hovořit o regulérní volební kampani.

53

pro nás budou fotografie. Které složky image budeme ze sledovaných tištěných médií zkoumat? Zaměříme se na vzhled, řeč těla, způsob vyjadřování a na prostředí, ve kterém je prezident zobrazován. Způsob vyjadřování: Podíváme se, jakým způsobem byli v jednotlivých denících prezidenti citováni. Je samozřejmé, že citaci samotnou deník ovlivnit nemůže, do mediálního obrazu prezidenta ale může zasáhnout tím, jakou citaci otiskne.

Tab. č. 17: Zobrazení způsobu vyjadřování Václava Havla na základě citací z jednotlivých deníků způsob vyjadřování

MF Dnes

počet % podíl

Právo

počet % podíl

Celkem

počet % podíl

neformální 3

neutrální 6

formální 15

nelze vyčíst 35

Celkem 59

5,1%

10,2%

25,4%

59,3%

100,0%

0

0

23

26

49

0,0%

0,0%

46,9%

53,1%

100,0%

3

6

38

61

108

2,8%

5,6%

35,2%

56,5%

100,0%

Vidíme, že Václav Havel se ve většině případů, jak se dalo očekávat, vyjadřoval formálně. Podíl neformálních citací činí pouze 3 %22. Zajímavé však je, že všechna neformální vyjádření se objevila v deníku MF Dnes. Tab. č. 18: Zobrazení způsobu vyjadřování Václava Klause na základě citací z jednotlivých deníků způsob vyjadřování

MF Dnes

počet % podíl

Právo

počet % podíl

Celkem

počet % podíl

22

neformální 4

neutrální 2

formální 13

nelze vyčíst 34

Celkem 53

7,50%

3,80%

24,50%

64,20%

100,00%

4

0

10

35

49

8,20%

0,00%

20,40%

71,40%

100,00%

8

2

23

69

102

7,80%

2,00%

22,50%

67,60%

100,00%

Příklad neformálního vyjádření Václava Havla: „Naprosto bych chápal, kdyby s tím práskl.“

54

U Václava Klause se v denících vyskytl větší podíl neformálních vyjádření než u Václava Havla. Z celkového počtu citovaných výroků Klause bylo 8 % neformálních23. Na tomto podílu se oba deníky podílely stejným počtem neformálních vyjádření. Znamená to snad, že Václav Klaus se vyjadřuje méně formálně než Václav Havel? Nabízí se vysvětlení, že menší podíl neformálních výroků Václava Havla je způsoben tím, že vyjádření z prezidentské kanceláře byla často pokryta mluvčím prezidenta Ladislavem Špačkem24. Václav Havel se tak nevyjadřoval k mnoha situacím, a tím se snížila i možnost výskytu neformálních vyjádření.

Vzhled: V kvantitativní analýze fotografií pracujeme s proměnnou vzhled, která nabývá hodnot „formální“ a „neformální“. Hodnotíme zde formálnost oblečení25. Tab. č. 19: Výskyt fotografií s formálním a neformálním vzhledem (relativní četnost) – Václav Havel Vzhled (oblečení)

MF Dnes

formální neformální 11 2

Celkem 13

Právo

18

1

19

Celkem

29

3

32

Za celé sledované období se ve sledovaném tisku vyskytly pouze tři fotografie, které z celkových třiceti dvou zobrazovaly Václava Havla v neformálním oblečení. Z toho dvě fotografie se vyskytly v MF Dnes, jedna v Právu. Na fotografii č. 1 vidíme Václava Havla v bundě a džínových kalhotách, tedy v neformálním oblečení. Fotografie č. 2 zobrazuje Václava Havla v bundě (v případě formálního oblečení by měl mít na obleku černý kabát). Tyto fotografie však ilustrují menšinový výskyt způsobu oblékání Václava Havla. Na většině fotografií je zobrazen v obleku, košili a kravatě.

23

Příklad neformálního vyjádření Václava Klause: „Nenamočení se do české politiky je strašná nevýhoda. Nedovedu si představit debatovat o školství tady, a děti aby chodily do školy na Floridě.“ 24 Vyjádření mluvčího prezidenta Ladislava Špačka jsme nekódovali. 25 Jako formální oblečení jsme kódovali oblek, košili, kravatu, černý kabát.

55

Obr. č. 1 a 2: Příklad neformálního vzhledu Václava Havla – MF Dnes (vpravo) a Právo (vlevo)

Tab. č. 20: Výskyt fotografií s formálním a neformálním vzhledem (relativní četnost) – Václav Klaus Vzhled (oblečení)

MF Dnes

formální neformální 31 2

Celkem 33

Právo

16

1

17

Celkem

47

3

50

Z celkového počtu padesáti fotografií se i u Václava Klause vyskytly pouze tři, které jej zobrazovaly v neformálním oblečení. Také v tomto případě dvě vyšly v MF Dnes, jedna v Právu. Obr. č. 3 a 4: Příklad neformálního vzhledu Václava Klause – MF Dnes (vpravo) a Právo (vlevo)

56

V kategorii vzhledu jsme tedy zjistili, že oba prezidenti byli na naprosté většině fotografií zobrazováni ve formálním oblečení, v neformálním oblečení byli oba prezidenti zobrazováni ve stejné (malé) míře. Vyšší výskyt těchto fotografií jsme identifikovali v MF Dnes. Situace zobrazení prezidenta: V kategorii situace zobrazení prezidenta se podíváme na to, v jakém prostředí, při jaké činnosti a s jakými lidmi byl prezident nejčastěji zobrazován. Jako první se opět zaměříme na Václava Havla, poté na Václava Klause.

Tab. č. 21: Situace, ve kterých byl Václav Havel nejčastěji zobrazován (relativní četnost) situace

MF Dnes

záběry z profesního místa 11

privátní situace

jiné 2

0

Celkem 13

Právo

14

2

3

19

Celkem

25

4

3

32

Tab. č. 22: Osoby, se kterými byl Václav Havel nejčastěji zobrazován (relativní četnost) osoby

MF Dnes

okruh s sám spolupracovníků manželkou 4 7 2

jiné 0

Celkem 13

Právo

4

13

1

1

19

Celkem

8

20

3

1

32

Shrneme-li si výsledky předchozích dvou tabulek, zjistíme, že fotografie s Václavem Havlem byly nejčastěji pořízeny v místech, kde prezident vykonává svou profesi, v okruhu svých spolupracovníků. V těchto kategoriích byl nejčastěji prezentován jak v MF Dnes, tak v Právu. Rozdíl mezi deníky byl v činnosti, při které deníky prezidenta zobrazovaly (tab. č. 21).

57

Tab. č. 23: Činnost, při které byl Václav Havel nejčastěji zobrazován (relativní četnost) činnost prezidenta podání ruky MF Dnes

pronášení projevu 0 2

Právo

3

2

Celkem

3

4

rozhovor s někým 2

uvítání někoho

jiné 1

8

Celkem 13

3

4

7

19

5

5

15

32

U MF Dnes nebylo zobrazeno jediné podání ruky, kdežto Právo otisklo hned tři fotografie s touto činností. Činnost pronášení projevu byla v obou denících shodně zobrazena dvakrát, podobně jako zobrazení při rozhovoru. Výrazný je rozdíl v počtu fotografií, které zobrazují Václava Havla při činnosti, kterou jsem nazvala „vítání“. Tento typ fotografií je poměrně silně zastoupen a pro náš výzkum je to výrazný prvek image, kterou média Václavu Havlovi tvoří. Činnost vítání je zobrazena především v Právu, kde se vyskytly čtyři fotografie. MF Dnes otiskla pouze jednu takovou. Nyní si ukážeme příklady popisovaných fotografií. Obr. č. 5: Václav Havel (MF Dnes) Obr. č. 6: Václav Havel (Právo)

Fotografie č. 5 je ukázkou záběru Václava Havla z profesního místa, kde je v okruhu svých spolupracovníků. Na snímku je Václav Havel v popředí, což umocňuje jeho postavení. Fotografie č. 6 zobrazuje Václava Havla samotného v profesním prostředí.

58

Obr. č. 7: Václav Havel s manželkou (MF Dnes) Obr. č. 8: Václav Havel s Josefem Luxem (Právo)

Fotka číslo sedm je typickou ukázkou privátního prostředí, kde je navíc Václav Havel zobrazen se svou manželkou, což atmosféru záběru ze soukromí ještě umocňuje. Snímek číslo osm zachycuje Václava Havla v pracovním prostředí během pronášení projevu. Václav Havel je opět v popředí snímku. Obr. č. 9: Příklad fotografie zobrazující podání ruky (Právo) Obr. č. 10: Příklad fotografie zobrazující vítání (Právo)

Fotografie číslo deset zobrazuje situaci, kterou jsme často identifikovali u Václava Havla. Jde o zobrazení situace, kdy prezident přijímá, vítá či usazuje své hosty. Tento druh zobrazení může vzbuzovat konotace Václava Havla jako váženého člověka, který má co říci ke každému důležitému rozhodnutí, které jeho hosté chtějí učinit.

59

V následujících tabulkách si zobrazíme situace, ve kterých byl médii prezentován Václav Klaus. Tab. č. 24: Situace, ve kterých byl Václav Klaus nejčastěji zobrazován (relativní četnost) situace

MF Dnes

záběry z profesního místa 20

politik "mezi lidem"

privátní situace

jiné

1

1

11

Celkem 33

Právo

13

0

1

3

17

Celkem

33

1

2

14

50

Tab. č. 25: Osoby, se kterými byl Václav Klaus nejčastěji zobrazován (relativní četnost) počet osob

MF Dnes Právo Celkem

okruh spoluprac sám ovníků 14 10

s mezi lidem manželkou 2 1

s protikandi dátem 5

jiné 1

Celkem 33

4

9

1

0

3

0

17

18

19

3

1

8

1

50

Tabulky vykreslující situaci, v jaké byl Václav Klaus zobrazován, mají již na první pohled jiné výsledky než v případě Václava Havla. První rozdíl je, jak jsme si ukázali a vysvětlili v kapitole Charakteristika výzkumného souboru, že u Václava Klause pracujeme s větším množstvím fotek, což může mít vliv na podobu výsledků analýzy a především na výsledný mediální obraz prezidenta. Také se nám v tabulkách zobrazily hodnoty proměnné, které se u Václava Havla nevyskytovaly. Podívejme se na tabulky konkrétněji. Stejně jako u Václava Havla převládají u Václava Klause záběry z profesního místa. V privátní situaci byl zobrazen pouze dvakrát, jednou v Právu a jednou v MF Dnes. Nově se u Václava Klause objevilo zobrazení politika „mezi lidem“, které se vyskytlo v MF Dnes. Velký nárůst oproti Václavu Havlovi můžeme vidět v kategorii zobrazení „sám“. Takto byl zobrazován ve většině případů v MF Dnes. MF Dnes oproti Právu pracovala velmi často s fotografií samotné osoby Václava Klause, vyskytovaly se zde „hříčky“ s detailem Klausova portrétu, kdy byly například používány specificky ořezané fotky. Příklady jsou k nalezení níže. Pro zajímavost si zobrazíme tabulku, která nám ukáže, jak často byl Klaus zobrazen z detailu.

60

Tab. č. 26: Druh záběru Václava Klause záběr fotografie

MF Dnes

7

do půlky těla 20

Právo

1

13

3

17

Celkem

8

33

9

50

detail

celé tělo 6

Celkem 33

Z celkových třiceti tří zobrazení v MF Dnes bylo sedm fotografií z detailu. V Právu se objevila pouze jedna taková fotografie. Další kategorie zobrazení, která se u Václava Klause objevila a která u Václava Havla nebyla zastoupena, je zobrazení prezidenta s jeho protikandidátem na prezidentský úřad. Takových fotek se vyskytlo celkem osm – pět v MF Dnes a tři v Právu. Celkově byl Václav Klaus zobrazován nejčastěji sám – především v MF Dnes, nebo v okruhu spolupracovníků – především v Právu. Činnost, při které byl nejčastěji zobrazen, je při podání ruky nebo při rozhovoru s někým. Tyto kategorie převažují jak v MF Dnes, tak v Právu (tab. č. 25).

Tab. č. 27: Činnost, při které byl Václav Klaus nejčastěji zobrazován (relativní četnost) činnost prezidenta podání ruky MF Dnes

pronášení projevu 4 3

Právo

3

2

Celkem

7

5

rozhovor s někým 5

jiné 21

Celkem 33

3

9

17

8

30

50

Při celkovém zhodnocení fotografií, kdy pominu kategorie, které jsou předvídatelně vysoce zastoupené (jako jsou záběry z profesního místa a v okruhu spolupracovníků), můžeme u obou prezidentů identifikovat určitý vysoce zastoupený fenomén. U Václava Havla je to fenomén „vítání“, u Václava Klause fenomén „podání ruky“. Podání ruky patří k nejrozšířenějším pozdravům na světě. Kdysi tento rituál dokazoval, že aktéři nedrží v ruce zbraň. Podání ruky symbolizuje přijetí a přivítání. V rámci mediálního obrazu prezidenta tedy toto gesto může sémanticky substituovat přítomnost činnosti vítání u Václava Havla.

61

Obr. č. 11 a 12: Příklad práce s detailem Václava Klause – MF Dnes

Fotky číslo 11 a 12 jsou názornou ukázkou práce MF Dnes s detailem Václava Klause. Charakteristický pro tento druh fotek je způsob jejich ořezu, kdy tvář Václava Klause je jen zřídka celá. V případě Václava Havla jsme se s tímto typem fotek nesetkali ani v jednom z deníků.

Obr. č. 13: Příklad zobrazení situace „s protikandidátem“ (vlevo Jan Švejnar) – Právo Obr. č. 14: Příklad zobrazení situace „politik mezi lidem“ – MF Dnes

Obr. č. 15: Příklad zobrazení činnosti „pronášení projevu“ – MF Dnes Obr. č. 16: Příklad zobrazení činnosti „podání ruky“ - Právo

62

Řeč těla: V této podkapitole budeme pracovat s konceptem neverbální komunikace, který jsme si podrobněji popsali v teoretické části. Zaměříme se na mimiku a projev emocí obou prezidentů a také na gestikulaci. K určení na fotografiích zobrazovaných emocí jsme zavedli proměnnou „výraz tváře“, která nabývá čtyř hodnot. Jsou to vlastně čtyři skupiny shromažďující určité emoce - první skupina: láska, štěstí veselost; druhá skupina: opovržení znechucení; třetí skupina: zlost, odhodlání; čtvrtá skupina: překvapení, strach utrpení. Výskyt těchto emocí si ukážeme v následující tabulce. Tab. č. 28: Zobrazení výskytu emocí V. Havla a V. Klause na fotografiích MF Dnes a Práva výraz tváře

Havel

MF Dnes

počet % podíl

Právo

počet % podíl

Celkem

počet % podíl

Klaus

MF Dnes

počet % podíl

Právo

počet % podíl

Celkem

počet % podíl

láska, překvapení, štěstí, opovržení, zlost, strach, veselost znechucení odhodlání utrpení 6 1 2 2

nelze určit 2

Celkem 13

46,2%

7,7%

15,4%

15,4%

15,4%

100%

11

0

5

2

1

19

57,9%

0,0%

26,3%

10,5%

5,3%

100%

17

1

7

4

3

32

53,1%

3,1%

21,9%

12,5%

9,4%

100,0%

13

1

5

10

4

33

39,4%

3,0%

15,2%

30,3%

12,1%

100%

5

3

4

1

5

18

27,8%

16,7%

22,2%

5,6%

27,8%

100%

18

4

9

11

9

51

35,3%

7,8%

17,6%

21,6%

17,6%

100%

V obou denících se u Václava Havla na fotografiích nejčastěji vyskytovaly emoce „láska, štěstí, veselost“, častěji byl však Václav Havel s těmito emocemi zobrazován v Právu. V Právu byl také výskyt fotografií s emocemi „opovržení a znechucení“ výrazně vyšší než v MF Dnes. Výskyt zbylých kategorií emocí byl poměrně nízký. Václav Klaus byl shodně jako Václav Havel nejčastěji zobrazován s výrazem tváře zobrazujícím lásku, štěstí či veselost. Takto byl zobrazován především v MF Dnes. V poměru k celkovému počtu fotografií z obou deníků je to však pouze 35 %, kdežto u Václava Havla je to 53 %. Druhou nejčastěji vyskytovanou kategorií jsou emoce překvapení, strach a utrpení. Na vysokém podílu těchto emocí se však podílela téměř vždy MF Dnes (10 fotografií, Právo 63

pouze 1). Oproti Václavu Havlovi byl Václav Klaus častěji zobrazován s výrazem opovržení či znechucení a s výrazem překvapení, strachu či utrpení. Větší je také podíl fotografií, u kterých nebylo možné určit druh emoce. Zobrazování Václava Klause se často podobá pohledu muže s kamennou tváří, ze které je velmi obtížné vyčíst aktuální emoce a pocity. Teoretik nonverbální komunikace Tegze říká, že jedinci, jejichž mimické projevy nejsou výrazné, vytvářejí často u druhých pocit, že nemají zájem o kontakt. Osoby s minimálními mimickými projevy tak působí chladně, příliš racionálně a záhadně (Tegze 2003). Je tedy velmi pravděpodobné, že nevýrazný mimický projev Václava Klause je jednou z příčin, proč je občas označován za arogantního a sebestředného člověka. Obr. č. 17 a 18: Příklady fotografií Václava Klause s těžko čitelným mimickým projevem

Mimika Václava Klause je sice v některých případech těžko čitelná, za to gestikulace je velmi výrazná. Tento jev je patrný obzvláště v porovnání s Václavem Havlem, který je, co se gestikulace týče, velmi umírněný. Podívejme se následující příklady používání gest u Václava Klause. Obr. č. 19-24: Ukázka zachycení Václava Klause s výraznou gestikulací

64

Fotky zobrazující Václava Klause s výraznou gestikulací vytvářejí dojem dynamického politika, který si pomocí gest rukou upevňuje svou silnou pozici.

V předchozích řádcích jsme analyzovali jednu složku výsledného mediálního obrazu prezidenta, a to jeho image. K jakým závěrům jsme v analýze image došli, si shrneme v dílčím závěru druhé hlavní výzkumné otázky.

5.3.2 Osobní hodnoty Další složku výsledného mediálního obrazu tvoří osobní hodnoty prezidenta. V proměnné nazvané „osobní hodnoty“ jsme se soustředili na výskyt následujících hodnot: rodina, práce, svoboda, peníze, víra, zdraví, zodpovědnost vůči veřejnosti, morálka, pravda, důvěra. V tabulce si zobrazíme, v jakém množství se u jednotlivých prezidentů tyto hodnoty vyskytovaly.

65

Tab. č. 29: Výskyt osobních hodnot ve spojení s Václavem Havlem osobní hodnoty

MF Dnes Právo

zodpovědnost vůči 26 rodina práce svoboda peníze zdraví veřejnosti morálka pravda důvěra Celkem počet 6 9 1 1 8 15 15 4 3 35 % 17,1% 25,7% podíl počet 0 10

% podíl Celkem počet

0,0% 35,7% 6

19

2,9% 5 17,9% 6

2,9% 22,9%

42,9%

42,9%

11,4%

8,6%

6

13

12

5

4

0,0% 21,4%

46,4%

42,9%

17,9%

14,3%

28

27

9

7

0

1

14

28

63

Graf č. 17: Srovnání výskytu osobních hodnot Václava Havla v MF Dnes a Právu

MF Dnes

Právo

důvěra

důvěra rodina

pravda

pravda

rodina

práce práce

morálka zodpově dnost vůči veřejnos ti

svoboda zdraví

morálka

peníze zodpově dnost vůči veřejnost i

svoboda zdraví

peníze

Po zobrazení výsledků tabulky do grafu vidíme, že se výskyt osobních hodnot Václava Havla v denících příliš neliší. Hlavní rozdíl je ve výskytu osobních hodnot „rodina“ a „peníze“ v MF Dnes, v Právu se tyto hodnoty nevyskytují. V obou denících je ve spojení s Václavem Havlem nejvyšší výskyt hodnot „zodpovědnost vůči veřejnosti“ a „morálka“. Tyto hodnoty hrají velkou roli při mediální reprezentaci politika, kterou se blíže budeme zabývat v následující kapitole věnující se třetí hlavní výzkumné otázce. Dalšími hodnotami, které se ve významné míře objevují, jsou „práce“ a „zdraví“. Zvýšený výskyt těchto hodnot je dán historickým kontextem, kdy se Václav Havel potýkal s nemocí a zároveň musel řešit pracovní záležitosti týkající se vládní krize. 26

Proměnná osobní hodnoty je multiple response. V jednom článku se tedy mohlo vyskytnout více osobních hodnot, proto součet výskytu hodnot neodpovídá celkovému počtu článků.

66

Tab. č. 30: : Výskyt osobních hodnot ve spojení s Václavem Klausem osobní hodnoty

práce

rodina

Právo

4

svoboda 8

12,5%

25,0%

50,0%

12,5%

18,8%

6,3%

1

1

5

3

4

0

8,3%

8,3%

41,7%

25,0%

33,3%

0,0%

3

5

13

5

7

1

počet % podíl

Celkem

důvěra

2

MF Dnes počet % podíl

zodpovědnost vůči peníze veřejnosti 2 3

počet

1

Celkem 16

12

28

Graf č. 18: Srovnání výskytu osobních hodnot Václava Klause v MF Dnes a Právu zodpově dnost MF Dnes vůči důvěra veřejnos ti rodina

zodpově dnost vůči veřejnost i

Právo důvěra rodina práce

práce peníze svoboda peníze svoboda

V případě Václava Klause se graf MF Dnes a Práva liší výrazněji. V obou denících se v článcích objevovala nejčastěji ve spojení s Václavem Klausem osobní hodnota „svoboda“. Výskyt této hodnoty je logicky odvoditelný od Klausova politického zaměření, které je předmětem podkapitoly Politické hodnoty. V deníku MF Dnes byly s Václavem Klausem významně spojovány také hodnoty „práce“ a „zodpovědnost vůči veřejnosti“. V deníku Právo to byly hodnoty „zodpovědnost vůči veřejnosti“ a „peníze“. Výskyt hodnoty „peníze“ není způsoben tím, že by Václav Klaus vyjadřoval, jak jsou pro něj peníze důležité či nedůležité, ale spíše tím, že díky své ekonomické odbornosti se ve spojení s jeho osobou vyskytovalo téma hodnoty peněz a trhu obecně.

67

Nyní si ze zjištěných hodnot uděláme „žebříček osobních hodnot“ u jednotlivých prezidentů dle MF Dnes a dle Práva.

Graf č. 19: Žebříček hodnot Václava Havla dle MF Dnes zodpovědnost vůči veřejnosti morálka práce zdraví pravda důvěra svoboda peníze

Graf č. 20: Žebříček hodnot Václava Havla dle Práva zodpovědnost vůči veřejnosti morálka práce zdraví pravda svoboda důvěra peníze

68

Graf č. 21: Žebříček hodnot Václava Klause dle MF Dnes

svoboda práce zodpovědnost vůči veřejnosti peníze rodina důvěra

Graf č. 22: Žebříček hodnot Václava Klause dle Práva

svoboda zodpovědnost vůči veřejnosti peníze práce rodina

5.3.3 Politické hodnoty V metodologické části jsme si stanovili hodnoty odkazující k levici a hodnoty odkazující k pravici27, ze kterých jsme chtěli vytvořit sumační index, který by nám řekl, kde se prezident ideologicky na pravolevé ose nachází. Hodnoty, které by odkazovaly k pravicovému či levicovému zaměření, jsou ale v článcích tak málo zastoupené, že není možné z nich sumační index vytvořit. Jelikož by bylo příliš chaotické zobrazovat zde jednotlivé výsledky všech proměnných, které měřily politickou orientaci, shrneme si výsledky do jedné tabulky 28. Tabulka obsahuje počet hodnot odkazujících k pravici a hodnot odkazujících k levici. Z těchto 27

Při identifikaci politických hodnot vycházím z knihy Politické ideologie A. Heywooda a diplomové práce Magdy Klusákové. 28 Připomínám, že hodnoty odkazující k levici jsou: silný stát, rovnost, vysoká míra tržní regulace, multikulturalismus. Hodnoty odkazující k pravici: slabý stát, nerovnost, nízká míra tržní regulace, etnocentrismus. Viz kapitola 4.

69

hodnot můžeme určit, jak je prezident, vzhledem k pravolevé ose, deníky prezentován. Zvlášť si zobrazíme tabulku, která nám ukáže vztah prezidenta ke konzervativním a liberálním hodnotám. Tab. č. 31: Zobrazení politického zaměření Václava Havla a Václava Klause v MF Dnes a Právu – součet hodnot odkazujících k levici a hodnot odkazujících k pravici (četnost výskytu hodnot) levice Václav Havel

Václav Klaus

pravice

MF Dnes

13

12

Právo

29

5

MF Dnes

1

35

Právo

6

53

Tab. č. 32: Zobrazení ideologické blízkosti Václava Havla a Václava Klause ke konzervatismu a liberalismu

Havel

Klaus

MF Dnes

konzervatismus liberalismus Celkem 3 1 4

Právo

0

4

4

Celkem

3

5

8

MF Dnes

8

3

11

Právo

4

3

7

Celkem

12

6

18

Při pohledu na tabulku č. 30 zobrazující blízkost ke konzervatismu či liberalismu vidíme, že u Václava Havla jsme identifikovali pouze osm zařazení v rámci této kategorie. Vzhledem k celkovému počtu 33 názorových článků (u zpravodajských článků výskyt těchto hodnot nepředpokládáme) je identifikovatelná hodnota konzervatismus/liberalismus pouze u jejich jedné čtvrtiny. To znamená, že v 75 % názorových článků jsme nenašli posuzování Václava Havla v kategorii konzervatismus/liberalismus. Tato dichotomie na něj tedy nebyla nasazována jako klíčová. V případě Václava Klause jsme nalezli 18 identifikací v kategorii konzervatismus/liberalismus z celkového počtu 45 názorových článků. Tato dichotomie byla na Václava Klause nasazována ve 40 % názorových článků, v 60 % se nevyskytovala. Z toho vyplývá, že Václav Klaus byl častěji posuzován v rámci kategorie konzervatismus/liberalismus než Václav Havel. Nyní se podívejme, jaký je z hlediska politických hodnot mediální obraz jednotlivých prezidentů v denících MF Dnes a Právo (tabulka č. 29 a 30). Václav Havel je v MF Dnes 70

prezentován jako prezident spíše konzervativního zaměření pohybující se ve středu pravolevého politického spektra. Politický obraz Václava Havla dle Práva je prezident levicově liberální politické orientace. Václav Klaus je v deníku MF Dnes prezentován jako výhradně pravicový, spíše konzervativní prezident. Obraz Václava Klause v deníku Právo je opět silně pravicový, avšak s mírným výskytem také levicových hodnot. V Právu jsou ve spojení s Václavem Klausem zastoupeny konzervativní hodnoty ve stejné míře jako liberální hodnoty. Zvýšený výskyt levicových hodnot v Právu lze vysvětlit levicovým ideologickým zaměřením deníku. V období blížící se prezidentské volby totiž Václav Klaus, za cílem získání hlasů z levicového stranického spektra, začal mírně slevovat ze svých, jinak výhradně pravicových, postojů. Můžeme se tedy domnívat, že deník Právo tento Klausův posun mediálně zvýraznil.

5.3.4 Kultivující hodnoty spojované s osobou prezidenta Další ze složek mediálního obrazu prezidenta je pro nás výskyt kultivujících hodnot, které jsou s osobou prezidenta spojovány. Kultivující hodnoty jsme převzali z teorie Vlasty Hochelové29. Dle autorky se ve zpravodajství setkáváme s rozličnými formami více či méně skryté, ale i explicitní prezentace postojů, hodnocení a funkčních vzorů. Média tak mají kultivační potenciál, systematizují hodnoty a normy. Nyní se tedy podívejme, zda se zmíněného kultivačního potenciálu účastní i osoba prezidenta a s jakou oblastí kultivačních hodnot bývá spojována. Tab. č. 33: Výskyt kultivujících hodnot ve spojení s V. Havlem a V. Klausem v MF Dnes a Právu (relativní četnost) druh kultivující hodnoty

Havel

Klaus

29

tolerance ve společnosti 4

zdraví a zdravý životní styl 3

kultura a umění 1

Právo

3

1

0

4

Celkem

7

4

1

11

MF Dnes

1

0

1

8

1

9

Právo

4

1

2

4

0

8

Celkem

5

1

3

12

1

17

MF Dnes

ekologie a životní prostředí

věda

víra, náboženství a duchovní život

Celkem 7

Viz teoretická část kapitola 3.

71

Vidíme, že ve spojení s osobou Václava Havla se v článcích vyskytovaly tři druhy hodnot: „tolerance ve společnosti“, „zdraví a zdravý životní styl“ a „kultura a umění“. V obou denících se nejčastěji ve spojení s Václavem Havlem objevovala hodnota „tolerance ve společnosti“. Ve spojení s Václavem Klausem se vyskytly alespoň jednou všechny hodnoty mimo kultivující hodnotu „zdraví a zdravý životní styl“. Hodnota „ekologie a životní prostředí“ byla nejčastější hodnotou, která byla v MF Dnes s osobou Václava Klause spojována. Tento výsledek je dán Klausovým názorem na globální oteplování, který je v médiích často rozebírán. Další důvod výskytu této hodnoty je způsoben vzájemnou antipatií Václava Klause a Strany zelených, která často ústila v debaty o ekologii a životním prostředí, a to zejména s blížící se volbou. V Právu se výskyt hodnoty „ekologie a životní prostředí“ dělil o prvenství s kultivující hodnotou „tolerance ve společnosti“.

5.3.5 Sociální role Role prezidenta není jediná role, která je médii Václavu Havlovi a Václavu Klausovi připisována. Abychom zjistili, které další role to jsou, jsme si stanovili na základě pilotního výzkumu spektrum rolí, do kterých bývají osoby našich prezidentů dosazovány. Inspirací pro nás je teorie sociální role Ervinga Goffmana. Jaké „jeviště“ mimo Hrad je tedy médii prezidentům přisuzováno? Tab. č. 34: Role připisované médii Václavu Havlovi

MF Dnes

Právo

počet

politik 7

manžel 11

% podíl

94,7%

12,3%

19,3%

7,0%

3,5%

3,5%

46

5

5

2

1

95,8%

10,4%

10,4%

4,2%

100

12

16

6

počet % podíl

Celkem

druh sociální role spisovate občan l chartista disident 4 2 2 3

prezid ent 54

počet

jiné 0

pacient 9

5,3%

0,0%

15,8%

1

0

3

5

2,1%

2,1%

0,0%

6,3%

10,4%

3

3

3

3

14

72

Graf č. 23: Srovnání výskytů rolí Václava Havla v MF Dnes a v Právu

MF Dnes

jiné disident

chartista

pacient

chartista

spisovate l občan

spisovat el

pacient

vězeň

občan manžel

Právo

jiné

manžel politik

preziden t

prezident

politik

V grafu vidíme, že rozložení rolí reprezentujících Václava Havla se u obou deníků téměř neliší. Zde tedy ideologie deníků tuto složku mediálního obrazu neovlivňuje. Osoba prezidenta je to, co určuje v jakých rolích je v denících prezentován. Jak se dalo očekávat, nejčastěji je Václav Havel médii „obsazován“ do role prezidenta. Další tři významně zastoupené role jsou „pacient“, „manžel“ a „politik“. Role pacient je zde v takové míře zastoupena proto, že konec roku 1997 byl pro Václava Havla zdravotně velmi náročný. V těchto zdravotně těžkých chvílích musel zároveň dostát své role prezidenta a řešit vládní krizi, kde přestupoval z jeviště prezidenta a pacienta do jeviště politika. Role manžela byla prezidentovi často přisuzována z důvodu poměrně čerstvého sňatku s Dagmar Veškrnovou, který měl v mediální agendě také své místo. Vzpomeneme-li si na výsledky podkapitoly Osobní hodnoty, můžeme vidět souvislost mezi výskytem hodnoty „zdraví“ a rolí „pacienta“ a mezi výskytem hodnoty „práce“ a rolemi „prezident“ a „politik“.

Tab. č. 35: Role připisované médii Václavu Klausovi druh sociální role prezide nt 40

otec rodiny 1

spisovate politik ekonom manžel l 5 4 1 1

sportove c 3

kritik gl. oteplován jiné í 11 12

MF Dnes

počet

75,5%

1,9%

9,4%

7,5%

1,9%

1,9%

5,7%

20,8%

22,6%

Právo

% podíl počet

39

1

6

5

2

0

3

9

5

79,6%

2,0%

12,2%

10,2%

4,1%

0,0%

6,1%

18,4%

10,2%

Celkem

% podíl počet

79

2

11

9

3

1

6

20

17

73

Graf č. 24: Srovnání výskytů rolí Václava Klause v MF Dnes a v Právu

MF Dnes kritik gl. oteplová ní sportove c

sportove c spisova tel

jiné preziden t

spisovat el manžel ekonom

kritik gl. oteplová ní

Právo

jiné

prezident

manžel ekonom politik

politik

otec rodiny

otec rodiny

Vidíme, že stejně jako v případě Václava Havla, rozložení rolí Václava Klause se mezi deníky příliš neliší. Opět není velkým překvapením, že nejčastěji prezentovanou rolí Václava Klause je role prezidenta. Podívejme se však do tabulky na procentuální zastoupení této role. U obou deníků se objevuje v necelých 80 % článků, u Václava Havla však bylo zastoupení této role v obou denících kolem 95 %30. Nabízí se vysvětlení, že Václav Klaus se těší dlouhé historii politika a jako takový je vnímán i v prezidentském křesle. Když se tedy v článku hovoří o Václavu Klausovi, není řeč o Klausovi jako prezidentovi, ale v prvé řadě o Klausovi jako politické postavě zastupující své vlastní názory a postoje a až v druhé řadě o českém prezidentovi. Václav Havel na rozdíl od Václava Klause byl od vzniku České republiky vnímán v roli prezidenta a ve většině případů zkoumaných článků šlo jméno Václav Havel ruku v ruce s označením „prezident“. Nyní se ale vraťme k rolím Václava Klause. Z grafu vidíme, že další médii připisované role jsou „kritik globálního oteplování“, „politik“ a poměrně silně zastoupena je také kategorie „jiné“. Pod označení jiné spadají role, které v pilotním výzkumu nebyly tak výrazné (proto nejsou zahrnuty ve škále nabývajících hodnot proměnné), během kódování článků však vyšly napovrch. Jde především o roli „profesor“ a „kandidát na úřad prezidenta“. Role „profesor“ však byla nejednou použita v pejorativním významu. Např. v titulku publicistického článku v MF Dnes, který zněl: „Spravedlnost pro profesůrka na Hradě“. Frekvence role „profesor“ se začala zvyšovat s blížící se volbou, a to především v dialektickém kontextu vůči Janu 30

Připomínám, že proměnná „role prezidenta“ je multiple response, jedna hodnota tedy nevylučuje druhou a v jednom článku jsme kódovali až tři role.

74

Švejnarovi. Stejný frekvenční vývoj lze pozorovat u role „kandidát na úřad prezidenta“. Je zajímavé, že tato role Václavu Havlovi vůbec nebyla připisována. Při generalizovaném pohledu na vývoj rolí obou prezidentů můžeme říci, že Václavu Havlovi byla role prezidenta připisována permanentně. Václav Klaus však jako by byl před svým druhým zvolením na chvíli pomyslně sesazen z „prezidentského trůnu“, kdy byl médii deklasován na „kandidáta“ a až po zvolení znovu dosazen do jeviště „prezidenta“.

5.3.6 Dílčí závěr Cílem předchozích podkapitol bylo zjistit, jaký je výsledný mediální obraz Václava Havla a Václava Klause v denících MF Dnes a Právo. K určení výsledného mediálního obrazu jsme si stanovili několik složek, které nám dohromady onen mediální obraz poskládají. V následujících řádcích uvedeme výsledný mediální obraz prezidentů dle jednotlivých deníků. Výsledný mediální obraz Václava Havla v MF Dnes: Václav Havel je v deníku MF Dnes prezentován jako převážně formálně se vyjadřující a oblékající prezident, který je nejčastěji zobrazován v pracovním prostředí mezi svými kolegy. Deník se ale nebrání představení Václava Havla jako obyčejného civilního člověka majícího svůj soukromý život, který i svou mluvu občas degraduje do neformální podoby. MF Dnes nezapomíná zachytit také Havlovu manželku, ať už v psané či obrazové podobě. Na fotografiích je nejčastěji zobrazován při pronášení projevu nebo během rozhovoru se svými spolupracovníky. V polovině zachycených situací je zobrazen jako smějící se, pozitivně naladěný člověk, občas však toto náladu vystřídá odhodlání, zlost či překvapení nebo utrpení. Zásadními osobními hodnotami Václava Havla jsou morálka a zodpovědnost, především vůči veřejnosti. Společenská situace mu tedy dle MF Dnes není lhostejná. Pokud bychom sestavili dle deníku Havlův žebříček hodnot, vypadal by následovně (od nejdůležitější): zodpovědnost vůči veřejnosti, morálka, práce, zdraví, pravda, důvěra, svoboda, peníze. Dle MF Dnes je Václav Havel balancující na rozhraní pravolevé osy, směřující spíše ke konzervatismu. Pokud s Václavem Havlem spojuje určité kultivující hodnoty, je to většinou tolerance ve společnosti. Osoba Václava Havla v MF Dnes nejčastěji přechází mezi rolemi prezidenta, pacienta, manžela a politika.

75

Výsledný mediální obraz Václava Havla v Právu: Václav Havel je v Právu zobrazován jako výhradně formálně se vyjadřující a oblékající prezident. Většina fotografií jsou záběry s profesního místa, kde bývá téměř výhradně v okruhu svých spolupracovníků. Je prezentován jako komunikativní prezident, který často hovoří se svými kolegy. Výrazná je v Právu role Havla jako hostitele, který poměrně často přijímá pracovní návštěvy. Ve více než polovině záběrů má pozitivní výraz vyjadřující štěstí či veselost. O polovinu méně fotek zobrazuje Havla jako odhodlaného, někdy až zlostného prezidenta. Václav Havel klade velký důraz na morální principy a jejich dodržování ve společnosti, dává najevo, že mu veřejnost není lhostejná a cítí vůči ní zodpovědnost, která vyplývá z jeho funkce. Žebříček hodnot Václava Havla dle Práva je následující (od nejdůležitější): zodpovědnost vůči veřejnosti, morálka, práce, zdraví, pravda, svoboda, důvěra. Havlova politická orientace je levicově liberální. Kultivující hodnota spojována v Právu s jeho jménem je tolerance ve společnosti. V deníku je Václav Havel zobrazován především jako prezident, někdy jako pacient, politik, či manžel. Výsledný mediální obraz Václava Klause v MF Dnes: Václav Klaus je v deníku MF Dnes prezentován jako prezident, který je téměř výhradně formálně oblečen, za to však se častěji neformálně vyjadřuje. Deník občas ukáže Václava Klause jako „obyčejného“ občana mezi lidem. Výsadní zobrazení je však z profesního prostředí. Je kladen důraz na Klausovu individuální osobnost, a to tím, že bývá často zobrazován sám a navíc v různých podobách zobrazení, která podtrhují jeho osobnost. Na fotkách se objevuje také v obklopení svých kolegů. S blížící se volbou přibývá zobrazení s protikandidátem Janem Švejnarem, která navozují pocit až přátelského vztahu mezi oběma kandidáty. Velmi výrazným zachycením Václava Klause je při momentu podávání ruky, ať už s (dřívějšími)

stranickými

kolegy,

ideologicky

vzdálenějšími

spolupracovníky

či

s

protikandidátem. Necelá polovina fotografií jej zobrazuje v pozitivní náladě, v malé míře se u něj projevuje odhodlání, překvapení či zlost. Osobní hodnotou vyjadřující dle MF Dnes Václava Klause je především svoboda. Další v pořadí jsou práce, zodpovědnost vůči veřejnosti, peníze, rodina a důvěra. Klausova politická orientace je výhradně pravicová, spíše konzervativní. Nejčastější kultivující 76

hodnotou dávanou dohromady s osobou Václava Klause je ekologie a životní prostředí. Většinou je deníkem MF Dnes prezentován v roli prezidenta, není to však pravidlem. Často se pohybuje na jevišti role kritika globálního oteplování a také politika.

Výsledný mediální obraz Václava Klause v Právu: V Právu je Václav Klaus prezentován jako výhradně formálně se oblékající, ale stejně jako v MF Dnes častěji neformálně se vyjadřující prezident. Záběry jsou téměř vždy z profesního místa. Právo klade malý důraz na Klausovu individualitu, často je zobrazován v okruhu spolupracovníků a při podání ruky. Pozitivní výraz v Klausově tváři Právo neprezentuje tak často jako MF Dnes. Poměrně časté je zobrazení zlosti a odhodlání, a dokonce i výrazu zračícího opovržení a znechucení. Václav Klaus je v Právu prezentován jako člověk, pro kterého je hodnota svobody velmi důležitá. Zároveň si uvědomuje svou zodpovědnost vůči veřejnosti, která z funkce prezidenta vyplývá. Žebříček Václava Klause dle Práva vypadá následovně (od nejdůležitější): svoboda, zodpovědnost vůči veřejnosti, peníze, práce, rodina. Politické zaměření Václava Klause je pravicové, avšak s mírným přiblížením ke středu. Dle Práva je konzervativní stejně jako liberální. Je spojován s kultivujícími hodnotami tolerance ve společnosti a ekologie a životní prostředí. Deníkem Právo je obsazován většinou do role prezidenta, ale také politika, ekonoma či kritika globálního oteplování.

5.4 Mediální reprezentace prezidenta Jednou ze zásadních funkcí médií je nabízet reprezentace společenské reality. Moc médií je v tomto směru nepopíratelná. To, jakým způsobem média realitu uchopí a následně nám ji prezentují, v nás vytváří dojem faktické reality - mnohdy aniž bychom si vliv tohoto hráče „tiché pošty“ uvědomovali. Při aplikaci definice Thomasova teorému média definují situaci jako reálnou, a čtenář situaci jako reálnou přijme. Ve vztahu k našemu výzkumu je potřeba si tuto roli médií uvědomit. To, jaký máme pojem o osobě konkrétního prezidenta, není představa reálná, ale vytvořena médii, kterou jsme díky procesu legitimizace přijali za svou. Jak jsme si již v analytické části dokázali, mediální rutiny a strategie jednotlivých deníků nejsou totožné, výrazně je také ovlivňuje ideologické zaměření deníků. To hraje výraznou roli 77

ve výsledném mediálním obrazu prezidenta, který, jak jsme si již také dokázali, se v jednotlivých denících liší. Výsledný mediální obraz prezidenta výrazným způsobem ovlivňuje jeho reprezentace jednotlivými deníky. Reprezentace je předmětem našeho zájmu v této kapitole, kde se pokusíme odpovědět na třetí hlavní výzkumnou otázku, která zní: „Jakým způsobem ovlivňuje mediální reprezentace prezidenta jeho celkový výsledný mediální obraz?“ K závěrům dojdeme pomocí kvalitativní analýzy článků MF Dnes a Práva. Mediální reprezentaci jsme si zúžili na analýzu několika figur, kdy se pokusíme zjistit, jaké figury jsou s Václavem Havlem a Václavem Klausem deníky nejčastěji spojovány, a tedy jakou reprezentaci nám – čtenářům – média předkládají. V metodologické části jsme si stanovili vedlejší výzkumnou otázku: „Jakým způsobem se liší forma reprezentace, kterou užívají novináři při konstrukci mediálního obrazu Václava Havla a Václava Klause?“ Při tvorbě indikátorů jsme se inspirovali typologií Erica Berneho. Rozlišuje tři typy stavu ega, které označuje jako rodič, dospělý a dítě. My jsme tyto typy pojali jako figury či kategorie, jejichž zastoupení budeme v článcích zkoumat. V následujících řádcích se budeme každé figuře jednotlivě podrobně věnovat a ukážeme si, zda je konkrétní kategorie u Václava Havla a Václava Klause identifikovatelná.

5.4.1 Kategorie rodič Kategorii „rodič“ jsme si k vlastním potřebám přejmenovali na typ „otec“. Zahrneme zde situace, kdy bude prezident prezentován jako otec národa, který je zodpovědný za jeho hříchy; otec, který je nositelem tradice a kontinuity; otec, který funguje jako určitý směrník či ukazatel, který má v těžkých chvílích napovědět směr. Tato figura je velmi výrazně pozorovatelná v mediální reprezentaci Václava Havla. Václav Havel je v denících často prezentován jako hrdina, který vytrhl český národ z rukou komunismu a převzal jej „pod svá křídla“ v roli prezidenta. Pavel Tigrid v MF Dnes prohlásil, že Václav Havel se „zasloužil o stát“. Obecně se Václav Havel v zahraničí těší velkého respektu a je dle médií vnímán jako záruka kontinuity a stability českého státu. Tato jeho pozice je výrazná především ve spojení s integračním procesem do Evropské unie. Otcovskou péči a vychovatelství Václava Havla potvrzuje výrok historika Mandlera: „Od počátku se soustředil na etiku, kritizoval mravně nedokonalé politické strany, stavěl před společnost ideály svobody, pravdy, lásky a odpovědnosti.“ (MF Dnes). Ostatně morálka je 78

slovo, které je ve spojení s Václavem Havlem skloňováno ve všech pádech. To potvrdil i výsledek naši kvantitativní analýzy v podobě vysokého výskytu osobní hodnoty „morálka“. V obou denících je často prezentován jako mravouk. Celkem trefně tuto otcovskou roli shrnula MF Dnes v jednom publicistickém článku, kde psycholog Petr Příhoda říká, že „kolektivní nevědomí publika totiž Václavu Havlovi přisoudilo roli vykupitele, který vzal na sebe naše viny za minulého režimu… byl za nás perzekvován… vylepšuje naši reputaci ve směrodatném zahraničí… je zosobněním zasuté mravnosti nás zlundračených…“ Osoba Václava Klause není vůbec tak často spojována s kategorií „otec“ jako osoba Václava Havla. Jediné hodnoty, které ho v médiích stavěly do spojení s „otcem“ byly kontinuita a stabilita, které se objevily v Právu. V Právu jej také nazvali zkušeným a moudrým mužem, což jsou také hodnoty odkazující ke kategorii „otec“.

5.4.2 Kategorie dospělý Kategorii „dospělý“ identifikujeme v situacích, kdy je prezident reprezentován jako soudce, který vnucuje určitou formu jednání, soudí, hodnotí a kritizuje určité postupy. Dalším případem figury dospělý označíme reprezentaci prezidenta jako „hlídacího psa sedícího na hradu“, který z Hradčan bedlivě sleduje situaci a v případě nelibosti zakročí. A konečně posledním indikátorem budou situace, kdy je prezident prezentován jako reprezentant, který je hoden svého úřadu a podle toho se také chová. Vzorně a adekvátně svou zemi zastupuje. Z předchozích zmíněných indikátorů kategorie „dospěly“ je mediálně Václav Havel nejčastěji spojován se „soudcem“. Tuto roli si zasloužil především díky svému projevu, který pronesl v prosinci roku 1997 v pražském Rudolfinu. Projev byl velmi kritický a apelující, není tedy divu, že mu byla médii role soudce tak často připisována. Charakter projevu nám přiblíží jeho následující úryvek: „Mnoho lidí je obecnými společenskými poměry v naší zemi zneklidněno, zklamáno, nebo dokonce znechuceno; mnoho lidí si myslí, že demokracie nedemokracie – opět jsou u moci lidé nedůvěryhodní, kterým jde víc o vlastní prospěch než o zájem obecný.“ (Václav Havel, MF Dnes)

Jaké další komentáře byly řečeny k Havlově soudcovské roli, kterou si na sebe pronesením projevu vzal, si uvedeme v následujících řádcích. „Vládě se dostalo kritiky, která byla možná v jednotlivostech sporná, ale jako celek ji považuji 79

za spravedlivou a za pobídku k další práci." (Jiří Skalický, MF Dnes) "Projev byl velmi tvrdý a k ODS, ač nebyla prezidentem zmíněna, až trochu nespravedlivý, takoví zločinci snad nejsme. Prezident Havel mohl kritiku rozložit nejenom na zbývající koaliční strany, ale i na opozici." (Jan Ruml, MF Dnes) "Z mého pohledu se nepochybně jednalo o projev nezávislého státníka, který umí kriticky zhodnotit to, o čem si i my myslíme, že jsou špatné věci, které se v zemi dějí," (Stanislav Gross, MF Dnes)

V MF Dnes Václavu Havlovi roli soudce výslovně připsali v následujícím výroku: „(…) Nejlépe je to poznat na posledních měsících. Třeba v projevu předneseném v prosinci před poslanci a senátory shromážděnými v pražském Rudolfinu, v němž se postavil do role nesmlouvavého soudce zpupné moci.“ (Martin Daneš). Také v Právu se objevily reprezentace, které Václavu Havlovi připsaly roli soudce. V publicistickém článku se objevil následující výrok: „Přesto je důležité, že prezident příčiny krize definoval, a to nikoli úhybnými politickými frázemi, ale jasnými jednoznačnými formulacemi vynikajícího esejisty.“ V případě Václava Klause se stav ega „dospělý“ neprojevoval v roli soudce a kritika politické a společenské situace jako u Václava Havla. Převažovala reprezentace osoby Václava Klause jako schopného a zkušeného politika. Tato reprezentace souvisela do velké míry s volbou prezidenta, neboť v médiích docházelo k hodnocení politické zběhlosti a zkušenosti prezidentských kandidátů. MF Dnes o volbě a Václavu Klausovi napsala následující: „Klausovi příznivci si cení toho, že je léty prověřený a tudíž „naprosto čitelný.““ Také dle výsledků průzkumu agentury SC&C, které prezentovala MF Dnes, představuje Václav Klaus pro lidi jistotu, důvěryhodnost a reprezentativnost. To jsou všechno hodnoty, které nám indikují reprezentaci „dospělého“. V článku MF Dnes pojednávajícím o novoročním projevu Václava Klause Martin Komárek poukazuje na fakt, že se Klaus nijak nevymezil vůči Janu Švejnarovi. Dle Komárka mu v tom bránila vlastní sebeúcta a smysl pro korektnost, tedy jedny z dalších hodnot identifikujících Václava Klause jako „dospělého“. Právo takto prezentovalo Klause například uvedením názoru, že Václav Klaus byl vždy připraven za své názory nést odpovědnost a vysvětlovat je občanům v nejmenších městech a obcích.

80

5.4.3 Kategorie dítě Stanovili jsme si, že kategorii „dítě“ identifikujeme v případech, kdy prezident bude spojován s různými excesy a přešlapy, které média prezentují posměšným způsobem. Dále také v situacích, kdy bude mediálně prezentován jako „bezbranná“ osoba, která vzbuzuje ochranitelský instinkt. Stav dítěte prezidentovi přiřadíme také v situacích zobrazujících odkazy k dětství, jako jsou tvořivost, radost a hravost. Deníky MF Dnes a Právo Václav Havel nebyl příliš často reprezentován jako „dítě“. Avšak několik takových případů se vyskytlo. Jednalo se spíše o zobrazení ve smyslu vzbuzujícím ochranitelský instinkt. To se týkalo článků, které pojednávaly o osobních tragédiích Václava Havla, např. Havlova vážná nemoc nebo nedávná smrt první manželky Olgy. V MF Dnes byl jako „dítě“ reprezentován následujícím výrokem: „Je to člověk moudrý, ale leckdy ješitný a zbrklý.“ Více reprezentací Václava Havla jako „dítěte“ jsem však nezaznamenala. Naproti tomu Václav Klaus byl v situacích odkazujících k figuře „dítě“ zobrazován překvapivě často. To se týká především publicistických článků, kde autoři často připomínají Klausovy nepříliš vhodné formulace či ješitné výroky. V MF Dnes připomněli Klausův výrok, který pronesl v předvánočním televizním rozhovoru na televizi Prima. Prohlásil, že v roce 1968 nezůstal ve Spojených státech, poněvadž ho nelákalo tam „přežívat jako profesůrek“. Další upozornění na ješitnost Václava Klause se objevilo taktéž v publicistickém článku MF Dnes. Autor psal o tom, jak Václav Klaus napsal dopis do Bruselu ohledně urážky své osoby. Doplnil to komentářem: „Nebyl to první dopis, který „uražený“ český prezident poslal do Bruselu.“ Právo zveřejnilo článek popisující „hulvátství“ Václava Klause. Autor popisuje, že může mít i podobu profesorsko-intelektuální: „Snížil se k tomu Václav Klaus, když po volbách napadl Švejnara, coby banálního blábolila.“ Další druh reprezentace Václava Klause jako „dítěte“ má podobu mediálního „zesměšnění“. Například u příležitosti předání Puškinovy medaile Václavu Klausovi, které se odehrálo v Rusku, MF Dnes otiskla zesměšňující článek. Autor článku Jan Jandourek se podivuje nad tím, proč český prezident dostal jako dar dvojjazyčné vydání Evžena Oněgina. Komentuje to slovy: „Proč dvojjazyčné, když podle mínění slovanských bratrů hlava našeho státu jejich jazyk tak skvěle ovládá? Češi už jsou takoví, že nečtou jen řádky, ale hned něco hledají i mezi nimi. Pravda může být samozřejmě prostá. Třeba mají v Moskvě sklad plný 81

výtisků Evženů Oněginů a pak je rozdávají při všemožných příležitostech. Nebo to může být diplomatický žertík a náznak Klausovi, že neumí řeč tak, jak si třeba myslí, a nikdo se mu to neodváží otevřeně říci.“ (Jan Jandourek, MF Dnes)

Další z posměšných komentářů MF Dnes se týká vztahu Václava Klause a strany ODS. Martin Komárek napsal: „Sebevětší kritik obou však musí uznat, že milostné pouto mezi Klausem a ODS je nadmíru romantické a právem rozpláče nejednu hospodyňku.“ Ani Právo nezůstalo v posměšných komentářích pozadu. Pavel Verner komentoval televizní debatní duel mezi Václavem Klausem a Janem Švejnarem: „Kdo má radši hru podle pravidel, tomu se líbil Švejnar. Komu nevadí občasná Maradonova ruka, zatleskal Klausovi. Za vytáčení se z otázek, kličkování, ublíženecké grimasy a poťouchlé fauly.“ Třetím druhem reprezentace „dítěte“ u Václava Klause je metafora dětské hry. Ta je pozorovatelná například u článku MF Dnes komentujícího již zmíněnou televizní debatu. Autor Viliam Buchert poukazuje na to, co se v debatě projevilo. Třeba to, že „Václav Klaus je tak zkušeným politikem a už tolikrát se ocitl v podobných situacích, že naprosto přesně věděl, co má udělat se svou mimikou, kdy se pousmát, zapracovat s obočím (jeho nesmírně oblíbená disciplína), kdy si dovolit menší vtípek a vyslat na soupeřovu stranu malý, lehce otrávený šíp“. Martin Komárek v MF Dnes zmiňuje Klausovo proslulé „dělení pravičáckých a levičáckých sportů (snowboard je levičácký) a Klausovu nechuť k životnímu postoji, který podle něj vyjadřuje plastová láhev a batůžek“. V Právu se reprezentace stavu ega „dítě“ v podobě metafory hry neobjevila.

5.4.4 Dílčí závěr Na základě předchozích poznatků si můžeme odpovědět na naši vedlejší výzkumnou otázku „Jakým způsobem se liší forma reprezentace, kterou užívají novináři při konstrukci mediálního obrazu Václava Havla a Václava Klause?“. Forma reprezentace obou prezidentů se liší zásadním způsobem. U mediální reprezentace Václava Havla se nejčastěji vyskytuje typ otce (rodič) a soudce (dospělý). Typ dítě se vyskytuje pouze sporadicky. Ve spojení s osobou Václava Klause se nejčastěji vyskytuje reprezentace právě dítěte. Figura „otec“ média s Václavem Klausem spojují málo, častější je spojení se stavem ega dospělý, ve formě adekvátního reprezentanta svého úřadu se značnými politickými zkušenostmi. Jediný spojovací prvek mezi mediální reprezentací Václava Havla a Václava Klause je reprezentace 82

otce, jako osoby garantující stabilitu a kontinuitu. Avšak u Václava Havla je tato reprezentace spojována především se zahraničními vztahy, kdežto u Václava Klause se vztahy vnitrozemskými. Zároveň je důležité poukázat na fakt, že MF Dnes pracuje s mediální reprezentací prezidenta mnohem častěji a flexibilněji než Právo. Nabízí se vysvětlení, že to je zapříčiněno postupně se bulvarizujícím charakterem MF Dnes. Naše hlavní výzkumná otázka zněla „Jakým způsobem ovlivňuje mediální reprezentace prezidenta jeho celkový výsledný mediální obraz?“ V analýze jsme si ukázali, že reprezentace prezidenta nabývá mnoha podob a nese v sobě mnoho významů. Je to forma mediální reality, kterou nám média předkládají. Doplňuje mediální obraz prezidenta, který jsme si ukázali v předchozí kapitole. Jako „doplněk“ však má větší roli, než se může zdát, neboť svými významy tvoří tu část mediálního obrazu, která se jen těžko a pomalu proměňuje. Pomocí reprezentace totiž dochází k vytváření stereotypů, které jsou nositelem určitých představ a hodnotových soudů. Mediální pseudoprostředí, o němž hovoří Lippmann 31, právě tyto rigidní stereotypy vytváří, formuje a dále rozšiřuje. A právě zde nacházím odpověď na naši výzkumnou otázku. Mediální reprezentace prezidenta zásadně ovlivňuje jeho výsledný mediální obraz vytvářením stereotypů. Tyto stereotypy totiž v sobě uzamykají představu o obrazu prezidenta, která je jen těžko změnitelná. Tato představa však není skutečná, ale médii vytvořená realita.

31

Viz teoretická část kapitola 3 - koncept reprezentace.

83

6 DISKUZNÍ ANALYTICKO-REFLEXIVNÍ ČÁST Téma komparace mediálního obrazu Václava Havla a Václava Klause v období jejich druhé prezidentské volby považuji za relevantní vědecký problém diskurzu politické komunikace. Role médií v politické komunikaci se v poslední době dostává na stále vyšší příčky zájmu vědeckých výzkumů. Mediálním obrazem politika se zabývají jak různé analytické a výzkumné agentury, tak studenti společensko-vědních fakult. Agentury však většinou nejsou schopny pojmout mediální obraz politika či prezidenta z širšího záběru a obvykle se ve svých výzkumech specializují na úzký konkrétní problém (např. zpravodajské hodnoty vyskytující se v článcích s tématem „prezident“). Ze studentských řad můžu zmínit práci zabývající se komparací mediálních obrazů dvou politiků (Fica a Mečiara) studentky Martiny Geržové. Doposud jsem však nezjistila, že by existovala práce, která by se zaměřovala na obsahovou analýzu mediálních obrazů Václava Havla a Václava Klause a na jejich komparaci v době prezidentských voleb. Existuje však publikace, jež se zabývá volbou prezidenta už od počátku Československa. Jde o publikaci, o níž jsme v textu několikrát hovořili, Taberyho knihu Hledá se prezident. Tabery se zde zabývá volbou všech prezidentů, kteří doposud stáli v čele českého národa. V knize je velmi dobře popsán kontext a zákulisí prezidentských voleb. Fakticky tato publikace může tvořit základ pro řadu navazujících výzkumů zabývajících se volbou prezidenta. Pro analýzu problematiky jsem zvolila metodu kvantitativní a kvalitativní obsahové analýzy. V kvantitativní části považuji za poněkud problematické analyzování politických, kultivujících a osobních hodnot, neboť jejich výskyt v článcích nebyl natolik vysoký, aby splnil požadavky relevantního kvantitativního výzkumu. Řešením by bylo pracovat s větším množstvím článků, pak už by se ale nemohlo mluvit o výzkumu předvolebního období, které je časově omezené. Téma výzkumu zdaleka nepovažuji za vyčerpané. Již během jeho zpracování mě napadlo mnoho dalších aspektů, které by výzkum zdokonalily a obohatily, to už by ale práce dalece překračovala nároky a především rozsah bakalářské práce. Jako největší limitu svého výzkumu považuji práci s fotografiemi. Já jsem je využila pro kvantitativní obsahovou analýzu a také jako ilustrační materiál, uvědomuji si však, že jsem jejich potenciál ani zdaleka nevyčerpala. Považuji to jako výzvu pro uskutečnění navazujícího výzkumu. 84

Dle mého názoru by si osoby obou prezidentů zasloužily mnohem širší analýzu, nejen zachycení předvolebního období. Nastal okamžik, kdy Václav Havel i Václav Klaus mají za sebou dvě funkční období v úřadu prezidenta, je tedy vhodná doba na zpracování mediálního obrazu, který by zachycoval proměny během celého jejich působení ve funkci prezidenta. Navrhovala bych proto takovou analýzu jako téma dalších navazujících výzkumů. V dlouhodobém měřítku, pokud by byla zavedena přímá volba prezidenta, považuji za velmi zajímavé zkoumat, zda se mediální obraz českého prezidentství díky změně volby proměnil.

85

7 ZÁVĚR Cílem našeho výzkumu bylo zodpovědět si následující tři hlavní výzkumné otázky: 1) Jaké editoriální postupy a strategie používala média ke konstrukci obrazu českého prezidentství Václava Havla a Václava Klause? 2) Jak na základě použitých zpravodajských rutin můžeme interpretovat výsledný mediální obraz? 3) Jakým způsobem ovlivňuje mediální reprezentace prezidenta jeho celkový výsledný mediální obraz? Konkrétní výzkumné výsledky jsme prezentovali v dílčích závěrech jednotlivých kapitol. V následujících řádcích tedy pouze stručně shrneme základní poznatky a zjištění. U první hlavní výzkumné otázky jsme postupovali metodou kvantitativní obsahové analýzy. Vycházeli jsme především z konceptů nastolování agendy a teorie zpravodajských hodnot. Zjistili jsme, že mediální agenda se v období volby Václava Havla značně lišila od mediální agendy v době volby Václava Klause. Obě agendy měly v zájmu o osobu prezidenta odlišný průběh. To však bylo způsobeno historickým kontextem, který jsme si v textu již popsali. Z výsledků analýzy jsme odvodili poznatek, že „mediální volební kampaň“ obecně začíná zhruba třicet dní před plánovanou volbou. Co se týče editoriální strategie deníků Právo a MF Dnes, můžeme říci, že v období volby Václava Havla si byly velmi podobné. To však neplatí pro období volby Václava Klause. Zde jsme zjistili, že se do editoriální strategie promítla ideologická orientace deníků. MF Dnes jako pravicový deník věnovala před volbou Václavu Klausovi mnohem více prostoru než deník Právo. V kategorii důležitosti článků jsme v obou zkoumaných obdobích zaznamenali velmi unifikující povahu mediálních rutin. Při analýze sekce publicistiky jsme zjistili, že MF Dnes pokrývala více osobu Václava Havla než Právo, toto pokrytí však mělo převážně negativní a kritický charakter. V případě Václava Klause se pokrytí v publicistické sekci mezi jednotlivými deníky téměř nelišilo, avšak zjistili jsme, že Právo se k osobě Václava Klause vymezovalo negativněji než MF Dnes. Tedy opět se projevil rozdíl editoriální strategie obou deníků plynoucí z jejich ideologické orientace. Při analýze druhé hlavní výzkumné otázky jsme doplnili kvantitativní analýzu o prvky kvalitativní analýzy, která pomohla přiblížit podobu výsledného mediálního obrazu prezidentů. V této části jsme kvantitativně analyzovali také fotografie, neboť obsahovaly

86

mnoho prvků podílejících se na výsledném mediálním obrazu. Stanovili jsme si několik složek, které tvoří výsledný mediální obraz. Výsledky analýzy jednotlivých složek jsme poskládali dohromady v dílčím závěru kapitoly. Vznikl nám tak výsledný mediální obraz Václava Havla a Václava Klause v deníku MF Dnes a v deníku Právo. U Václava Havla jsme identifikovali fenomén „vítání“, u Václava Klause fenomén „podání ruky“. Výrazným výsledkem analýzy je mediální obraz Václava Klause v MF Dnes. Zde jsme zjistili mimořádnou péči MF Dnes při tvorbě mediálního obrazu Václava Klause, kdy byl kladen velký důraz na podtržení individuality jeho osoby. Také jsme Václava Klause identifikovali jako osobu se slabšími mimickými projevy, ale o to výraznější gestikulací. Třetí výzkumnou otázku jsme zaměřili na kvalitativní analýzu mediální reprezentace. Hledali jsme v denících MF Dnes a Právo reprezentaci figur otec, dospělý a dítě. U Václava Havla jsme zjistili vysoké zastoupení figury „otec“ a „soudce“. U Václava Klause se vyskytovala především figura „dítě“, v menší míře potom „dospělý“. Zjistili jsme, že mediální reprezentace prezidenta zásadně ovlivňuje jeho výsledný mediální obraz vytvářením stereotypů, které média dále formují a rozšiřují. Byť volba Václava Havla probíhala deset let před volbou Václava Klause, strukturálně byly obě situace velmi podobné. V obou případech šlo o dramatickou a nejednoznačnou volbu. Podíváme-li se však na chování médií během voleb, které jsme analyzovali, zjistíme, že se navzdory podobnosti situací lišilo. Prezidentská mediální kampaň byla mnohem výraznější v období volby Václava Klause. Média projevila o jeho osobu větší zájem, volbu doplnila o větší množství fotografií a zároveň se o téma prezidentské volby zajímala kontinuálněji než během prezidentské volby Václava Havla. Jak jsme zmínili již výše, v období volby Václava Havla se MF Dnes a Právo projevily jako deníky s velmi unifikovanou editoriální strategií a podobnými mediálními rutinami. To však přestalo platit v období volby Václava Klause, kdy deníky nepostupovaly takto unifikovaným způsobem. I přes obsahovou a ideovou polaritu Václava Havla a Václava Klause rozdíly jejich mediálních obrazů nejsou až tak radikální. Vidíme tedy, že i když se povaha mediálních rutin za deset let změnila a deníky již nejsou natolik unifikované, stále zde převládá poměrně jednotná mediální logika, která při konstrukci mediálních obrazů obou prezidentů převažuje a potlačuje polaritu obou prezidentů. Česká republika je parlamentní demokracie, prezident se tedy na rozdíl od prezidentské demokracie volí nepřímo. Zjistili jsme však, že chování médií odpovídá spíše 87

volbě přímé. Je zajímavé, že struktura rozvíjení prezidentské agendy více méně kopírovala strukturu standardní kampaně do Poslanecké sněmovny, kterou si občané volí přímo. Jak si toto chování médií vysvětlit? Definice zastupitelské demokracie je, že „občané nevykonávají moc přímo, ale prostřednictvím volených zástupců, kteří reprezentují jejich zájmy“ (Hloušek – Kopeček 2003: 25). Média mají moc budovat podporu veřejnosti, která dokáže vyvinout tlak na své volené politické zástupce. Na základě definice zastupitelské demokracie by tedy občané měli mít moc tuto nepřímou volbu prezidenta ovlivnit. V takovém případě má prezidentská mediální (ne)kampaň své opodstatnění i v případě voleb nepřímých.

88

8 POUŽITÉ ZDROJE 8.1 Seznam literatury Berger, Peter - Luckmann, Thomas. 1999. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Berne, Eric. 1992. Jak si lidé hrají. Praha: Dialog. Burton, Graeme – Jirák, Jan. 2001. Úvod do studia médií. Brno: Barrister and Principal. DeFleur, Melvin L. - Ballová-Rokeachová, Sandra J. 1996. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum. DeVito, Joseph A. 2008. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada. Goffman, Erving. 1999. Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon. Heywood, Andrew. 2005. Politické ideologie. Praha: Eurolex Bohemia s.r.o. Hloušek, Vít – Kopeček, Lubomír. 2007. Demokracie: teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav. Hochelová, Vlasta. 2008. „Kultivujúce hodnoty verzus zábava v spravodajstve.“ in Médiá, spoločnosť, mediálna fikcia, ed. by Slavomír Magál, Miloš Mistrík, Martin Solík. Trnava: Fakulta masmediálnej komunikácie UCM Jandourek, Jan. 2007. Sociologický slovník. Praha: Portál. Keller, Jan. 2006. Úvod do sociologie. Praha: Slon. Klusáková, Magda. Jaký je hodnotový svět českých médií? Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí práce PhDr. Jaromír Volek PhD. Kunczik, Michael. 1995. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum. Lippmann, Walter. 1998. Public Opinion. New Brunswick: Transaction Publishers. McCombs, Maxwell. 2009. Agenda-setting. Praha: Portál. McQuail, Denis. 2007. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál.

89

Negrine, Ralph et al. 2011. „Sourcing the News: Comparing the Use and Impact of News Sources in the Media’s Coverage of the 2009 EP Elections” in Stromback - J. Maier, M. Political Communication in European Parliamentary Elections (in press) Sampsonová, Eleri. 1996. Jak si vytvořit působivý image: krok za krokem k úspěšné kariéře. Praha: Management Press. Sedláková, Renáta. 2007. Obraz Romů v televizním zpravodajství: příklad mediální konstrukce reality. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí práce PhDr. Jaromír Volek PhD. Shulz, Winfried et al. 2004. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Sztompka, Piotr. 2007. Vizuální sociologie: Fotografie jako výzkumná metoda. Praha: Slon. Tegze, Oldřich. 2003. Neverbální komunikace. Praha: Computer Press. Witzová, Ivana. 1998. Obraz Václava Klause a Miloše Zemana ve dvou českých denících. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jaromír Volek PhD.

8.2 Internetové zdroje Media Projekt národní výzkum sledovanosti médií v ČR společně zadávaný vydavateli deníků a časopisů sdruženými v Unii vydavatelů a Asociaci komunikačních agentur (AKA). 2OO9. http://data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A091110_TVE_D0923.PDF (nedatováno) Mayring, Philipp. 2000. Qualitative Content Analysis. Forum: Qualitative Social Research. http://www.qualitative-research.net/index.php/fqs/article/view/1089/2386 (6. 4. 2010) www.uvdt.cz www.zpravy.idnes.cz

90

9 JMENNÝ REJSTŘÍK Berelson, 30

Kunczik, 11, 13, 14

Berger, Luckmann, 10

Lippmann, 11, 18, 83

Berger, Luckmann 1999, 10

Mayring, 31

Berne, 19

McCombs, 12, 13

Burton, Jirák, 12, 14, 18

McQuail, 12

DeVito, 17

Merton, 11

Galtung, 14, 20

Rugeová, 14, 20

Goffman, 16

Sampsonová, 24

Heywood, 27

Sedláková, 18

Hloušek, 88

Schulz, 11, 21, 30

Hochelová, 15

Sztompka, 30

Jandourek, 16, 81, 82

Tabery 2008, 8

Keller, 11

Tegze, 17, 64

Klusáková, 32, 33

Trenaman, 12

Kopeček, 88

91

10 SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ 10.1 Seznam tabulek Tab. č. 1: Rozdělení článků podle periodika a umístění (relativní četnosti), 33 Tab. č. 2: Rozložení článků podle období a umístění, 34 Tab. č. 3: Celkový výskyt zpravodajských hodnot v období prezidentských voleb, 35 Tab. č. 4: Výskyt zpravodajských hodnot v jednotlivých obdobích, 36 Tab. č. 5: Vyznění článků v jednotlivých denících u jednotlivých prezidentů, 37 Tab. č. 6: Počet zpravodajských článků v jednotlivých obdobích u jednotlivých deníků, 38 Tab. č. 7: Důležitost zpravodajských článků deníků MF Dnes a Právo v období před volbou V. Havla, 41 Tab. č. 8: Důležitost zpravodajských článků deníků MF Dnes a Právo v období před volbou V. Klause, 42 Tab. č. 9: Počet článků v komentářové části v období volby Václava Havla, 46 Tab. č. 10: Celkové vyznění komentářových článků MF Dnes v období volby V. Havla, 47 Tab. č. 11: Celkové vyznění komentářových článků Práva v období volby V. Havla, 47 Tab. č. 12: Počet článků v komentářové části v období volby Václava Klause, 48 Tab. č. 13: Celkové vyznění komentářových článků MF Dnes v období volby V. Klause, 48 Tab. č. 14: Celkové vyznění komentářových článků Práva v období volby V. Klause, 49 Tab. č: 15: Zobrazení celkového zájmu jednotlivých deníků o osobu V. Havla v období jeho druhé prezidentské volby (relativní četnosti), 50 Tab. č: 16: Zobrazení zájmu jednotlivých deníků o osobu V. Klause v období jeho druhé prezidentské volby (relativní četnosti), 51 Tab. č. 17: Zobrazení způsobu vyjadřování Václava Havla na základě citací z jednotlivých deníků, 53 Tab. č. 18: Zobrazení způsobu vyjadřování Václava Klause na základě citací z jednotlivých deníků, 53 Tab. č. 19: Výskyt fotografií s formálním a neformálním vzhledem (relativní četnost) – Václav Havel, 54 Tab. č. 20: Výskyt fotografií s formálním a neformálním vzhledem (relativní četnost) – Václav Klaus, 55 Tab. č. 21: Situace, ve kterých byl Václav Havel nejčastěji zobrazován (relativní četnost), 56 Tab. č. 22: Osoby, se kterými byl Václav Havel nejčastěji zobrazován (relativní četnost), 56 Tab. č. 23: Činnost, při které byl Václav Havel nejčastěji zobrazován (relativní četnost), 57 Tab. č. 24: Situace, ve kterých byl Václav Klaus nejčastěji zobrazován (relativní četnost), 59 Tab. č. 25: Osoby, se kterými byl Václav Klaus nejčastěji zobrazován (relativní četnost), 59 Tab. č. 26: Druh záběru Václava Klause, 60 92

Tab. č. 27: Činnost, při které byl Václav Klaus nejčastěji zobrazován (relativní četnost), 60 Tab. č. 28: Zobrazení výskytu emocí V. Havla a V. Klause na fotografiích MF Dnes a Práva, 62 Tab. č. 29: Výskyt osobních hodnot ve spojení s Václavem Havlem, 65 Tab. č. 30: : Výskyt osobních hodnot ve spojení s Václavem Klausem, 66 Tab. č. 31: Zobrazení politického zaměření Václava Havla a Václava Klause v MF Dnes a Právu – součet hodnot odkazujících k levici a hodnot odkazujících k pravici (četnost výskytu hodnot), 69 Tab. č. 32: Zobrazení ideologické blízkosti Václava Havla a Václava Klause ke konzervatismu a liberalismu, 69 Tab. č. 33: Výskyt kultivujících hodnot ve spojení s V. Havlem a V. Klausem v MF Dnes a Právu (relativní četnost), 70 Tab. č. 34: Role připisované médii Václavu Havlovi, 71 Tab. č. 35: Role připisované médii Václavu Klausovi, 72

10.2 Seznam grafů Graf č.1: Rozložení počtu zpravodajských článků v jednotlivých denících v době volby V. Havla, 39 Graf č. 2: Rozložení počtu zpravodajských článků v jednotlivých denících v době volby V. Klause, 41 Graf č. 3: Srovnání důležitosti zpravodajských článků s tématem V. Havel vydaných v MF Dnes a Právu, 42 Graf č. 4: Srovnání důležitosti zpravodajských článků s tématem V. Klaus vydaných v MF Dnes a Právu, 43 Graf č. 5: Časové rozložení zpravodajských článků MF Dnes s velkou důležitostí v období volby V. Havla, 43 Graf č. 6: Časové rozložení zpravodajských článků Práva s velkou důležitostí v období volby V. Havla, 44 Graf č. 7: Časové rozložení zpravodajských článků MF Dnes s velkou důležitostí v období volby V. Klause, 44 Graf č. 8: Časové rozložení zpravodajských článků Práva s velkou důležitostí v období volby V. Klause, 45 Graf č. 9: Počet komentářových článků v MF Dnes a Právu během prezidentské volby V. Havla, 46 Graf č. 10: Celkové vyznění komentářových článků MF Dnes v období volby V. Havla, 47 Graf č. 11: Celkové vyznění komentářových článků Práva v období volby V. Havla, 47 Graf č. 12: Počet komentářových článků v MF Dnes a Právu během prezidentské volby V. Havla, 48 Graf č. 13: Celkové vyznění komentářových článků MF Dnes v období volby V. Klause, 48 Graf č. 14: Celkové vyznění komentářových článků Práva v období volby V. Klause, 49 93

Graf č. 15: Vývoj celkového mediálního zájmu deníků Právo a MF Dnes o osobu Václava Havla, 50 Graf č. 16: Vývoj celkového mediálního zájmu deníků Právo a MF Dnes o osobu Václava Klause, 51 Graf č. 17: Srovnání výskytu osobních hodnot Václava Havla v MF Dnes a Právu, 65 Graf č. 18: Srovnání výskytu osobních hodnot Václava Klause v MF Dnes a Právu, 66 Graf č. 19: Žebříček hodnot Václava Havla dle MF Dnes, 67 Graf č. 20: Žebříček hodnot Václava Havla dle Práva, 67 Graf č. 21: Žebříček hodnot Václava Klause dle MF Dnes, 68 Graf č. 22: Žebříček hodnot Václava Klause dle Práva, 68 Graf č. 23: Srovnání výskytů rolí Václava Havla v MF Dnes a v Právu, 72 Graf č. 24: Srovnání výskytů rolí Václava Klause v MF Dnes a v Právu, 73

10.3 Seznam obrázků Obr. č. 1 a 2: Příklad neformálního vzhledu Václava Havla – MF Dnes (vpravo) a Právo (vlevo), 55 Obr. č. 3 a 4: Příklad neformálního vzhledu Václava Klause – MF Dnes (vpravo) a Právo (vlevo), 55 Obr. č. 5: Václav Havel (MF Dnes), 57 Obr. č. 6: Václav Havel (Právo), 57 Obr. č. 7: Václav Havel s manželkou (MF Dnes), 58 Obr. č. 8: Václav Havel s Josefem Luxem (Právo), 58 Obr. č. 9: Příklad fotografie zobrazující podání ruky (Právo), 59 Obr. č. 10: Příklad fotografie zobrazující vítání (Právo), 59 Obr. č. 11 a 12: Příklad práce s detailem Václava Klause – MF Dnes, 61 Obr. č. 13: Příklad zobrazení situace „s protikandidátem“ (vlevo Jan Švejnar) – Právo, 61 Obr. č. 14: Příklad zobrazení situace „politik mezi lidem“ – MF Dnes, 61 Obr. č. 15: Příklad zobrazení činnosti „pronášení projevu“ – MF Dnes, 61 Obr. č. 16: Příklad zobrazení činnosti „podání ruky“ – Právo, 61 Obr. č. 17 a 18: Příklady fotografií Václava Klause s těžko čitelným mimickým projevem, 63 Obr. č. 19-24: Ukázka zachycení Václava Klause s výraznou gestikulací, 63, 64

94

11 ANOTACE Bakalářská práce si klade za cíl zjistit, jakým způsobem byl v tisku konstruován mediální obraz prezidentů Václava Havla a Václava Klause v období jejich druhé prezidentské volby, tedy v roce 1998 a 2008. Práce se zabývá editoriálními strategiemi deníků MF Dnes a Právo používanými ke konstrukci mediálního obrazu obou prezidentů a interpretací výsledného mediálního obrazu prezidentů. Metodou výzkumu je kvantitativní obsahová analýza doplněna o prvky kvalitativní analýzy. Teoretickým rámcem práce jsou koncepty: sociální konstrukce reality, agenda-setting, zpravodajské hodnoty, teorie role, nonverbální komunikace a reprezentace. Cílem práce je komparovat mediální obrazy obou prezidentů v předvolebním období a zjistit tak, jaké jsou invarianty a odlišnosti v jejich konstrukci.

Klíčová slova: výzkumná práce, obsahová analýza, Václav Havel, Václav Klaus, mediální obraz, zpravodajské hodnoty, agenda-setting, reprezentace

ABSTRACT The aim of this bachelor thesis is to find out the way of construction the media image of Václav Havel and Václav Klaus. It focuses on period of their second presidential election in 1998 and 2008. This work analyzes editorial strategies of the MF Dnes and Právo journals and interprets the final media images of both presidents. The research methods used in this thesis are quantitative and qualitative content analysis. The theoretical frame of the thesis consists of these concepts: social construction of reality, agenda-setting, news values, role theory, nonverbal communication and representation. The target of this work is to compare the construction of media images of both presidents and to find out invariants and differences in this process.

Key words: research work, content analysis, Vaclav Havel, Vaclav Klaus, media image, news values, agenda-setting, representation

95

12 PŘÍLOHY 12.1 Kódovací kniha - články Číslo článku: Název novin: 0 MF Dnes 1 Právo Měsíc: Den: Rok: 1 1997 2 1998 3 2007 4 2008 Osoba: 0 Havel 1Klaus Umístění článku: 0 titulní strana 1 publicistika Počet slov: Téma se vyskytuje v titulku: 0 ano 1 ne Přítomnost fotografie s osobou prezidenta: 0 ano 1 ne Důležitost tématu: 0 hlavní téma 1 vedlejší téma Celkové vyznění článku: -1 negativní 0 neutrální 1 pozitivní 96

99 nelze určit Přítomnost hodnocení: 0 ano 1 ne Původce hodnocení: 0 autor článku 1 aktér článku 99 hodnocení se nevyskytuje Zpravodajské hodnoty (multiple response): 1 personalizace 2 negativita 3 vztah k elitním osobám 4 kontinuita 5 jiné 99 nevyskytuje se Osobní hodnoty (multiple response): 1 rodina 2 práce 3 svoboda 4 peníze 5 víra 6 zdraví 7 zodpovědnost vůči veřejnosti 8 morálka 9 pravda 10 důvěra 99 nevyskytuje se Síla státu: 1 slabý 2 silný 99 nelze určit Regulovanost trhu: 1 regulovaný 2 neregulovaný 99 nelze určit 97

Přístup k rovnosti: 1 rovnost jako přirozená 2 nerovnost jako přirozená 99 nelze určit Multikulturalismus/nacionalismus: 1 multikulturalismus 2 nacionalismus 99 nelze určit Solidarita/individualismus: 1 solidarita 2 individualismus 99 nelze určit Konzervatismus/liberalismus: 1 konzervatismus 2 liberalismus 99 nelze určit Levice/pravice: 1 levice 2 střed 3 pravice 99 nelze určit Politický styl: 0 silný politik 1 slabý politik 99 nelze určit Výskyt kultivujících hodnot: 0 ano 1 ne Druh kultivující hodnoty (multiple response): 1 tolerance ve společnosti 2 věda 3 zdraví a zdravý životní styl 4 kultura a umění 5 ekologie a životní prostředí 6 víra, náboženství a duchovní život 98

99 nevyskytuje se Sociální role (multiple response): 1 prezident 2 otec rodiny 3 politik 4 ekonom 5 manžel 6 občan 7 dramatik 8 spisovatel 9 chartista 10 vězeň 11 sportovec 12 jiné 13 pacient 99 nevyskytuje se Přítomnost tématu manželka: 0 ano 1 ne

12.2 Kódovací kniha - fotografie Úhel záběru: 1 nadhled 2 podhled 3 úroveň očí 99 nelze určit Velikost záběru: 1 hlava (detail) 2 do půlky těla 3 celé tělo 4 jiné Vzhled (oblečení): 0 formální (oblek) 1 neformální (jiné) 99

Výraz tváře: 1 láska, štěstí, veselost 2 opovržení, znechucení 3 zlost, odhodlání 4 překvapení, strach, utrpení Situace: 1 záběry z profesního místa 2 politik mezi lidem 3 privátní situace 4 jiné Počet osob: 1 sám 2 okruh spolupracovníků 3 mezi lidem 4 s manželkou 5 s protikandidátem 6 jiné Činnost na fotografii 1 podání ruky 2 řečnění (za pultem) 3 rozhovor s někým 4 uvítání někoho 5 jiné Celkový dojem fotografie: -1 negativní 0 neutrální 1 pozitivní

100