MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra tělesné výchovy

Atletika dětí na 1. stupni základní školy Diplomová práce

Brno 2011

Vedoucí práce:

Autor práce:

Mgr. Jaroslav Vrbas, Ph.D.

Kateřina Šauerová

Bibliografický záznam ŠAUEROVÁ, K. Atletika pro 1. stupeň základní školy : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta MU, 2011, 99 s., Vedoucí práce Vrbas, J.

Anotace Tato diplomová práce se zabývá komplexním pohledem na problematiku výuky atletiky dětí mladšího školního věku. Teoretická část je věnována historii atletiky, existujícím projektům a soutěţím pro děti, popisuje základní pohybové schopnosti a napomáhá se lépe orientovat v moţnostech jejich rozvoje u dětí. Je zde rozebrán ontogenetický vývoj dětí mladšího školního věku a také výuka atletiky, která je rozplánována na jednotlivé ročníky základní školy. Na teoretická východiska navazuji v praktické části, kde se věnuji technice a metodice jednotlivých atletických disciplín s ohledem na fyzický a mentální vývoj dětí od 6 do 11 let. Pomocí fotodokumentace uvedených cviků a pohybových činností s atletickými pomůckami se snaţím o vhodné doplnění zásobníku dětských her slouţícího k osvojování atletických dovedností dětí mladšího školního věku. Současně uvádím také několik soutěţních disciplín se speciálními atletickými pomůckami, které jsou v dnešní době významným motivačním faktorem pro děti při výuce atletiky.

Klíčová slova Mladší školní věk, motorické schopnosti, technika, metodika, atletické disciplíny, atletické pomůcky

2

Annotation This Diploma thesis presents a complex view on the problems with teaching children at the primary school age athletics. The theoretical part is about the history of athletics, existing projects and competitions for children and describes basic movement abilities and helps to better orientation within possibilities of their development by children. The thesis contains a description of the ontogenetic development of children at the primary school age and also the athletics training which is planned with regard to various class years of the primary school. I pick up on the described theoretical concepts in the practical part, which describes technique and methodology of various athletics disciplines with regard to physical and mental development of children at the age between 6 and 11. According to the photo-documentation of exercises and various movement activities with athletics equipment, I am trying to amend a survey of children games for development of athletics skills of children at the primary school age. Consequently are attached some competition disciplines with special athletics equipment that represent nowadays an important motivation factor for children during an athletics training.

Keywords Primary school age, motoric skills, metodology, athletic disciplines, althletic equipment

3

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 18. dubna 2011

Kateřina Šauerová 4

Poděkování Na tomto místě bych velice ráda poděkovala především Mgr. Jaroslavovi Vrbasovi Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce a za cenné rady i připomínky, které mi poskytoval. Dále bych také ráda poděkovala Mgr. Petru Kotyzovi a dětem ze ZŠ Blanenské za jejich ochotnou pomoc při získání fotodokumentace.

5

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................... 8 CÍL ...................................................................................................................... 10 1 TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................... 11 1.1 REŠERŠE LITERATURY ................................................................. 11 1.2 HISTORIE ATLETIKY ..................................................................... 12 1.3 ATLETICKÉ SOUTĚŢE A DISCIPLÍNY......................................... 15 1.3.1 Dospělí ............................................................................................ 15 1.3.2 Děti.................................................................................................. 16 1.4 POHYBOVÉ SCHOPNOSTI ............................................................. 19 1.4.1 Vytrvalostní schopnosti ................................................................... 22 1.4.2 Silové schopnosti............................................................................. 23 1.4.3 Rychlostní schopnosti ..................................................................... 25 1.4.4 Koordinační schopnosti .................................................................. 26 1.4.5 Pohyblivostní schopnosti ................................................................ 27 1.5 ONTOGENEZE DĚTÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU ................ 27 1.5.1 Tělesný vývoj ................................................................................... 28 1.5.2 Motorický vývoj............................................................................... 29 1.5.3 Psychologický vývoj ........................................................................ 29 1.5.4 Sociální vývoj .................................................................................. 29 1.5.5 Trenérský přístup ............................................................................ 30 1.5.6 Motivace.......................................................................................... 30 1.6 ATLETIKA V RÁMCI VÝUKY ....................................................... 32 1.6.1 Podle Rámcového vzdělávacího programu..................................... 32 1.6.2 Výuka na pedagogické fakultě ........................................................ 37 1.7 LIMITUJÍCÍ FAKTORY .................................................................... 39 1.7.1 Přehled a dostupnost atletického nářadí a náčiní .......................... 40 2 PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................ 43 2.1 ROZCVIČENÍ A STREČINK ............................................................ 43 2.2 BĚHY.................................................................................................. 51 2.2.1 Sprint ............................................................................................... 51 2.2.2 Běţecká abeceda ............................................................................. 54 2.2.3 Start ................................................................................................. 58 2.2.4 Běh přes překáţky ........................................................................... 61 2.2.5 Štafetový běh ................................................................................... 64 2.2.6 Vytrvalostní běh .............................................................................. 68 2.3 SKOKY ............................................................................................... 70 2.3.1 skok do výšky ................................................................................... 73 6

2.4 HODY ................................................................................................. 75 2.4.1 Hod kriketovým míčkem .................................................................. 76 2.4.2 Hod medicinbalem .......................................................................... 79 2.5 STRUČNÉ SHRNUTÍ ........................................................................ 81 2.6 OSM ZÁKLADNÍCH SOUTĚŢNÍCH DISCIPLÍN DOPORUČENÝCH ČAS ........................................................................................ 85 ZÁVĚR ............................................................................................................... 91 RESUMÉ ............................................................................................................ 92 SUMMARY ........................................................................................................ 92 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................ 94 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................... 98

7

ÚVOD Téma diplomové práce jsem si zvolila na základě mého dlouholetého zájmu o sport jménem atletika. Ta mě oslovila zejména díky své rozmanitosti pohybových schopností a dovedností. Právě pro tuto rozmanitost je také právem nazývána „královnou sportu“. Atletika totiţ zahrnuje všechny pohybové schopnosti člověka, mezi něţ patří především chůze, běh, skok a hod, a je rovněţ základem pro mnoho dalších sportovních odvětví. Svými kořeny sahá aţ k samým počátkům lidské existence. Velkého rozmachu dosáhla v období starověkého Řecka, kdy se začaly konat olympijské hry, jeţ se skládaly právě z atletických disciplín. Dnešní podobu získávaly atletické disciplíny zhruba do poslední čtvrtiny 20. století. Jak uţ víme, atletika zahrnuje základní pohybové schopnosti člověka, a tudíţ je vhodná i pro děti jiţ od nejmladšího věku, tzn. od tří let. Nejprve děti provádí pohyby a pohybové činnosti neřízenou formou, ale postupem času se tato forma změní na organizovanou výuku, která nastává příchodem dítěte do pohybového krouţku, nebo nástupem do školy. Velmi důleţitou roli v této organizované výuce proto hraje trenér, resp. učitel. Je zřejmé, ţe kaţdý, kdo chce pracovat s dětmi v souvislosti s rozvojem jejich pohybových schopností, by se měl nejprve seznámit s potřebnými fakty, aby jeho výuka splňovala správné cíle a rozvíjela rovnoměrně mentální a fyzický vývoj dětí tou nejlepší cestou, za kterou povaţuji především zábavnou formu. Tímto se dostávám k samotné podstatě mojí diplomové práce, jíţ je popis správné výuky atletiky na prvním stupni ZŠ, tedy výuky děti ve věku od 6 do 11 let. Zárověn je však tato práce i komplexním přehledem týkajícím se atletiky a věcí s ní spojených . Svoji práci bych chtěla pozdějí rozšířit do formy učebnice, jeţ by slouţila jako pomocný materiál studentům vysokých škol pro výuku atletiky, při jejich přípravě pro budoucí praxi. Text práce je rozdělen na dvě části. První, nebo-li teoretická část zahrnuje historii atletiky, atletické soutěţe a disciplíny a seznamuje čtenáře se specifikckými projekty pro děti. Zabývám se zde předveším popisem pohybových schopností obecně a zároveň ve vztahu k ontogenezi, resp. mentálním a fyzickým schopnostem dětí mladšího školního věku. Dále se v této části práce dozvídáme, co by měla výuka atletiky zahrnovat a splňovat s ohledem na Rámcový vzdělávací program a jak by měla být s ohledem na to nastavena výuka na PdF MU. V závěru teoretické části práce se seznamujeme s řadou atletických pomůcek, tzn. atletickým nářadím a náčiním, které je v dnešní době pro výuku atletiky nezbytné a nepostradatelné. Obsahem druhé, nebo-li praktické části, je potom samotná výuka atletiky. Tato část je rozdělena do kapitol podle zaměření na jednotlivé atletické disciplíny, u kterých je vţdy popsána technika a metodika pro danou disciplínu a její vhodný rozvoj prostřednitvím her, resp. herních činností. Tato část zahrnuje pro lepší názornost rovněţ fotografie dětí při motorických činnostech a pohybových aktivitách prováděných s atletickými pomůckami. 8

V závěru se zabývám samotnou úlohou atletiky, jejími nepřebernými moţnostmi jak v rámci školní tělesné výchovy, tak v rámci volného času kaţdého jedince, a jejím vlivem na fyzický a mentální vývoj dětí.

9

CÍL Cílem mé diplomové práce je především vytvořit přehled základních technik a metodiku jednotlivých atletických disciplín přizpůsobených věku, respektive mentální a fyzické vyspělosti dětí mladšího školního věku. Její součástí bude popis her vhodných a pouţitelných v hodinách tělesné výchovy pro rozvoj jednotlivých technik atletických disciplín a rovněţ fotografie dětí při cvičení s atletickými pomůckami, které jsou pro výuku atletiky v mladším školním věku v dnešní době nezbytné. Tato práce má být vyuţita jako podklad k tvorbě učebnice pro studenty oboru „Učitelství pro 1. stupeň ZŠ” slouţící pro teoretické i praktické vyuţití při výuce atletiky na 1. stupni ZŠ.

10

1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 REŠERŠE LITERATURY Projdeme-li literaturu týkající se atletiky, zjistíme, ţe na trhu existuje sice mnoho knih zabývajících se tímto sportovním odvětvím, ale zdaleka ne všechny jsou orientovány na děti mladšího školního věku. Nenašla jsem knihu, která by obsahovala komplexní pohled na problematiku atletiky v rámci výuky na 1. stupni ZŠ, coţ bylo pro mě impulzem pro napravení tohoto nedostatku. Pro svoje účely, ale také jako doporučení pro kaţdého, kdo pracuje s dětmi v rámci sportovních pohybových krouţků, zejména atletických, jsem se pokusila o výběr několika publikací a webových stránek, které jsou pro výuku atletiky malých dětí ve věku od 6 do 11 let nejlépe vyuţitelné. Jako první publikaci bych doporučila knihu Atletika pro děti a jejich rodiče, učitele a trenéry (2009) od Kaplana a Válkové, která, jak uţ sám název napovídá, poslouţí jako skvělý pomocník všem rodičům, učitelům a trenérům pracujícím s dětmi. Autoři se zabývají atletikou pro děti mladšího a staršího školního věku. Obsahem knihy je význam atletiky pro děti, otogeneze dětí, dále stručný popis jednotlivých pohybových schopností a jejich optimální rozvoj. Nalezneme zde také kapitolu o motivaci, která je při výuce dětí nezbytná. Pro rozvoj jednotlivých schopností a dovedností kniha nabízí zásobník činností a her, které jsou obohaceny o obrázky a fotografie s atletickými pomůckami. Můţeme se také seznámit s projekty a soutěţemi pro děti. Dále bych se zmínila o velmi pěkných webových stránkách Kinder+sport (www.kiderasport.cz). Zabývají se výlučne atletikou pro děti mladšího školního věku. Kinder+sport poskytuje dětem sportovní vyţití v rámci projektu s názvem Kinderiáda, která nabízí soutěţe plné zábavy a her díky netradičním atletickým pomůckám. Disciplíny jsou přizpůsobeny jak mentální, tak fyzické vyspělosti dětí. Na těchto stránkách nalezneme také kromě jiného přehledné a velmi pěkně zpracované metodické příručky pro výuku atletiky dětí, doplněné o spoustu názorných obrázků. Tyto příručky jsou rozesílány atletickým klubům a oddílům, ale také se dají na popisovaných stránkách stáhnout, coţ zajisté velmi ocení kaţdý, kdo se pohybuje v tomto sportovním odvětví, aby mohl rozvíjet pohybové schopnosti a dovednosti dětí zábavnou formou. Následující publikaci, nebo-li příručku pro učitele a trenéry s názvem Atletika pro děti - Běhej, skákej, házej rád – atletem se můţes stat vydal Český atletický svaz pro potřebu atletických oddílů a klubů (2009). Tuto knihu mohu rovněţ vřele doporučit, jelikoţ slouţí jako přehledný zásobník zábavný a efektivních her pro rozvoj pohybových schopností a dovedností dětí jiţ od pěti let. Je rozdělená na tři kapitoly: 57 let, 8-9 let a Atletické pomůcky. V prvních dvou kapitolách jsou podrobné popisy her s motivacemi doplněnými obrázky. Poslední kapitola se týká činností a aktivit

11

s atletickými pomůckami. Je zde také několik fotografií pro lepší představu. Tuto publikaci je moţné objednat na stránkách Českého atletického svazu. Pro učitele, trenéry i rodiče jsou k dispozici webové stránky s názvem Atletika pro děti. Nabízí nám komplexní přehled informací týkajících se právě atletiky a umoţňuje nám sledovat veškeré dění s atletickým nádechem v rámci celé České republiky. Nejen pro děti mladšího a staršího školního věku, ale jiţ pro ty nejmenší uskutečňuje zábavné a netradiční atletické soutěţe v rámci projektu Dětská atletika IAAF Kids athletics. Dále bych zmínila publikaci s názvem Atletika je i hra autorky Hany Válkové (1995), která slouţí jako metodický materiál pro výuku atletiky ve školách. Obsahuje popisy nácviků technik jednotlivých atletických disciplín doplněné o nákresy a nabízí popisy mnoţství her a herních činností vyuţitelných v praxi. Je ale nutné podotknout, ţe ne všechny metodické postupy promítané v této knize se v dnešní době uţívají. Vlasta Vilímová a kolektiv autorů nabízí publikaci s názvem Didaktika atletických disciplín (1997). Kniha je zaměřená pro výuku atletiky na školách a slouţí jako pomocný materiál pro učitele. Její obsah je rozdělen do pěti kapitol. Autoři zde popisují, co zahrnuje výuka atletiky v rámci TV na všech stupních škol. Dále se zabývají rozvojem pohybových dovedností, nácvikem jednotlivých atletických disciplín a věnují se také bezpečnosti při jednotlivých aktivitách. Poslední kapitola je věnována rozcvičení, strechinku a kompenzačním cvičením. Dle mého názoru je zde technika a metodika zpracována velmi dobře, kniha ale nedisponuje popisem ţádných herních činností. Do přehledu je moţno také zahrnout vysokoškolská skripta s názvem Technika atletických disciplín (1995) od Luţi a kolektivu autorů, jeţ se zabývají podrobným a téţ kvalitním popisem technik jednotlivých atletických disciplín. U kaţdé disciplíny je mimo jiné také zmínka o její historii. Nevýhou těchto sript je absence metodických a herních cvičení, jelikoţ nejsou orientovány na výuku dětí mladšího školního věku. Pro naše potřeby můţeme vyuţít také publikaci autorů Měkoty a Novosada Motorické schopnosti (2005). Text této knihy je velice pěkně rozpracován. Dělí se na tři části. První část je věnována obecné charakteristice motorických schopností, v části druhé se autor věnuje podrobně koordinačním a pohyblivostním schopnostem. Ve třetí části jsou pak popsány a rozebrány kondiční schopnosti, které se dělí na silové, rychlostní a vytrvalostní. Kniha je značně odborná a podrobná, ale i přesto ji určitě mohu doporučit rovněţ jako zdroj pro získání základních informací.

1.2 HISTORIE ATLETIKY „ Termín atletika pochází z řeckého slova „áthlon“, které znamená cenu, o niţ se závodí. Slovo atlet má svůj původ v řeckém výrazu athletes, pochází z helénského období řecké civilizace a označovalo závodníka z povolání.“ ( Šimon, 1998, s. 5.) Kořeny atletiky sahají hluboko do dějin lidstva. V dřívějších dobách se atletika dělila na lehkou,do níţ patřil běh, skok, hod a vrh a těţkou, jeţ zahrnovala box, vzpírání 12

a zápas. Teprve aţ v 60. letech 20. století se lehká atletika organizačně osamostatnila a od té doby se pouţívá jiţ jen zkrácený termín atletika. Atletika má mezi sporty výsadní postavení. Je nazývána královnou sportu, a to plným právem. Vychází totiţ z přirozeného pohybu a rozvíjí základní pohybové dovednosti, jako je chůze, běh, skok a hod, tedy představuje v podstatě všestranou sportovní průpravu. Na dovednostech získaných atletickým tréninkem se dá totiţ skvěle stavět i při specializaci na jiné sporty. Proto má atletika ve školní tělesné výchově své nezastupitelné místo. Pohyby, jeţ atletika zahrnuje a rozvíjí potřeboval člověk jiţ v nejstarších dobách lidské existence. Atletika se tak ve své podstatě objevovala uţ v kultuře Aztéků, kteří byli výbornými vytrvalci, skákali do dálky a házeli diskem, oštěpem, sekyrou a ţeleznou tyčí. Také američtí indiáni pouţívali oštěpy k lovu i k boji a byly vytrvalými bězci. Atletika ve výchově dětí se však bezesporu nejvíce rozvíjela především ve starověkém Řecku. Ve Spartě byli chlapci odebírání v 7 letech rodičům a byli vychováváni v přísné kázni ve druţinách, kde se kromě mnoha jiného cvičili v běhu, skoku dalekém, zápolení, vrhání oštěpem a diskem. Tvrdost výcviku se s stupňovala s rostoucím věkem. Od 18 let pak začínali s vojenským výcvikem, přičemţ ve 20 letech se stávali vojáky a aţ ve 30 letech potom plnoprávnými občany. Dívky byly vychovávány doma. U nich se kromě jiného dbalo také na gymnastickou a taneční výchovu. Naproti tomu v Aténách byl kladen důraz především na harmonický rozvoj tělesných i duševních schopností. Chlapci navštěvovali soukromé školy, kde se z hlediska tělesného vývoje cvičili v pětiboji, skoku dalekém, běhu, vrhu diskem, metání oštěpem a zápasu. Po 16ctém roce se pak připravovali na veřejné závody. Dívky byly doma, kde se učily zpěvu, tanci, apod. Starověké Řecko bylo nejen místem, kde se nejvíc rozvíjela atletika u dětí, ale zároveň také místem největšího rozmachu tohoto sportu vůbec, jelikoţ právě v řecké Olympii, se roku 776 př. n. l. konaly první olympijské hry. Jedinou olympijskou disciplínou byl tehdy dromos, neboli běh na jeden stadion, jehoţ dráha měřila 192,27 m. První známým vítězem byl Koroibos z Élidy. Později, na XIV. olympijských hrách, se konal závod jiţ na dva stadiony, tento běh se nazýval diaulos a běţel se tam a zpět. Postupem času se začaly olympijské disciplíny rozrůstat. Roku 720 př. n. l. přibyl vytrvalostní běh zvaný dolichos, jehoţ délka se pohybovala mezi 1345 m a 4615 m. Závodilo se také v olympijském pětiboji, zvaném pentatlon (od roku 708 př. n. l.), jeţ zahrnoval běh, skok, hod diskem, hod oštěpem a zápas. Další disciplínou byl marathonský běh, jehoţ délka činila 42 195 m, coţ byla vzálenost mezi Athénami a Marathónem – městem, po němţ je tento závod pojmenován. Tuto vzdálenost údajně uběhl posel, aby oznámil zprávu o vítězství Řeků nad Peršany roku 446 př.n.l. Hry se konaly jednou za čtyři roky. Během těchto her se nesmělo válčit a bylo zakázano provádět násilné činy. Vdaným ţenám nebyla jakákoliv účast na olympijských hrách povolena. Olympijské hry se konaly v plném rozsahu aţ do roku 393 n. l., celkem 293 krát. 13

Ve starověkém Římě měla výchova zpočátku vojenský ráz. Cvičili se pochody se zbraní, plavání a bojové hry. Později do této výchovy začal pronikat řecký vliv, zejména aténský. V této době se proslavil římský dramatik Juvenal svým výrokem: “ve zdravém těle zdravý duch”. I přes řecký vliv se v císařském Římě harmonie tělesné kultury porušila. Namísto tělesných cvičení nastoupily gladiátorské hry, v nichţ byli gymnasté nahrazeni najímanými atlety a hry byly provázeny surovostmi. Další etapou historie je středověk, který znamenal ústup od atletiky jako sportu. Do popředí se dostalo křesťanství, které se odklání od antické kultury. Tato doba byla význačná rytířskou výchovou, která rozvíjela fyzickou zdatnost a vojenské, později estetické vlastnosti a zručnosti, protoţe právě rytířstvo bylo hlavní bojovou silou v tomto období. Probíhaly rovněţ rytířské turnaje, kde se prověřoval um a dovednost sedmi rytířských ctostí: běh, jízda na koni, plavání, lukostřelba, lov, šerm, zápas, hra na hudební nástroj, recitace, zpěv, znalost her a společenských zábav. Aţ asi v polovině 19. stol se atletika s klasickém slova smyslu dále rozvíjí. Její kolébkou se stává Anglie. Zde se začaly tvořit amatérské atletické krouţky. Nejprve na školách, poté vznikají i sportovní kluby. Ve druhé polovině 19. stol pronikla atletika z Evropy do zámoří, zejména Kanady a USA, kde se roku1876 konalo první mistrovství v atletice. Koncem 19. století začínají vznikat první národní atletické federace. Ve Švýcarsku byl roku 1894 zaloţen Mezinárodní olympijský výbor (MOV). Tato organizace vznikla zásluhou Pierra de Coubertina spolu s Demetriusem Vikelasem a Jiřím Guthem v Lausanne. Jejich cílem bylo obnovit tradici antických olympijských her. První moderní olympijské hry se konaly roku 1896 v řeckých Athénách a soutěţilo se ve dvanácti disciplínách. Postupem času dochází ke změnám pravidel i změnám techniky, které se postupně dotvářely aţ do dnešní podoby. Nejprve například směli závodit pouze muţi, aţ od roku 1928 se mohly her účastnit také ţeny. Z důvodu neustálého přibývání nových zejména zimních sportů byly olympijské hry rozděleny na letní a zimní. První zimní olympijské hry se konaly roku 1924 v Chamonix ve Francii. Jednou z největších světových organizací je IAAF (International Amateur Athletic Federation). Tato organice vznikala od roku 1912 do roku 1914. Během těchto let proběhly celkem tři kongresy. Roku 1914 ve francouzském Lyonu byla přijata soutěţní pravidla pro mezinárodní závody. Od té doby se světové atletické soutěţe řídí závaznými mezinárodními pravidly, jejichţ změny schvaluje kongres IAAF. Ta v dnešní době sdruţuje přes 200 členských států a od roku 1969 se dělí na šest kontinentálních asociací. Vznik a vývoj atletiky v českých zemích je spojen se zaloţením Sokola v roce 1862 Miroslavem Tyršem, který byl silně ovlivněn antickou tělesnou kulturou a starověkými olympijskými hrami. Nedílnou součástí jeho sestav se proto staly disciplíny jako jsou běh, skok, hod oštěpem, hod diskem, vzpírání, vrh koulí a dokonce jsou uchovány záznamy o průběhu přeboru ve skoku o tyči. (Chromý, Válková, 1985; Luţa, 1995; Musil, Pavlík, Sobotka, 1997; Kössl 1999; Šimon a kol., 1998; Nováček, Muţík, Kopřivová, 2001) 14

1.3 ATLETICKÉ SOUTĚŢE A DISCIPLÍNY Atletické soutěţe se dělí na:  závody pod otevřeným nebem  halové závody Ty se od sebe liší, krom faktu, ţe halové závody se konají v uzavřených halách se stropem, také tím, ţe mezi disciplínami v halových soutěţích chybí hody1 a běh na 3000 metrů překáţek, navíc krátké hladké běhy a překáţkové běhy se běhají v hale na kratší vzdálenosti neţ pod otevřeným nebem.. V jednotlivých discilínách se soutěţí v různých kategoriích dle věku: přípravka, ţactvo, dorost, junioři a juniorky, dospělí. Soutěţe jsou tomu uzpůsobeny a liší se dle počtu nebo obtíţnosti jednotlivých disciplín, která je dána např. hmotností náčiní, nebo vzdálenostmi běţeckých tratí. V následujících dvou podkapitolách stručně shrnuji jednotlivé atletické soutěţe a disciplíny v kategorii dospělých a rozebírám specifika atletiky pro děti.

1.3.1DOSPĚLÍ Přehled nejvyšších atletických soutěţí: Nadnárodní:  LOH – Letní olympijské hry (od roku 1896)  Mistrovství světa (od roku 1983)  Mistrovství Evropy (od roku 1934)  Halové mistrovství světa (od roku 1985)  Halové mistrovství Evopy (od roku 1970) Domácí:  Mistrovství ČR  Mistrovství Moravy a Slezska Důleţitou roli v pořádání soutěţí v rámci ČR sehrává Český atletický svaz (dále téţ ČAS), který podporuje a organizuje atletiku v celé její šíři.

1

Pozor, pojem hod nesmíme zaměňovat s pojmem vhr. Záleţí na provedení technikyodhodu. Vrh koulí – koule je při odhodu tlačena. Hod oštěpem, diskem a kladivem – náčiní je při provedení odhodu taţeno.

15

Tab. 1.: Přehled jednotlivých atletických disciplín

sportovní chůze

3 km, 5 km, 10 km, 20 km, 50 km

běh na krátkou trať

60 m, 100 m, 200 m, 400 m

běh na střední trať

800 m, 1000 m, 1500 m, 3000 m

běh na dlouhou trať

5000 m, 10 000 m, půlmaraton (21,0975 km), maraton (42,195 km)

štafeta

4 x 100 m, 4 x 400 m

překáţkový běh, krátký

60 m.př., 100 m.př., 110 m.př., 400 m.př.

překáţkový běh, dlouhý

3000 m.př.

skoky

Skok vysoký, skok o tyči, skok daleký, trojskok

vrhy a hody

Hod diskem, kladivem, oštěpem, vrh koulí

víceboj

Desetiboj, sedmiboj, pětiboj

V tabulce (Tab.1) jsou uvedeny jednotlivé disciplíny halových atletických soutěţí i soutěţí pod otevřeným nebem pro kategorii muţů i ţen.

1.3.2 DĚTI Jak jiţ bylo zmíněno, atletika je díky své rozmanitosti vhodná pro děti jiţ od nejmladšího věku (dalé téţ „atletické přípravky”). Hlavním cílem při trénování nebo výuce dětí, zejména atletických přípravek, je atletická všestranost. Obecně dovednosti atletických disciplín závisí na jejich automatizaci jedincem. Při tréninku se oběcně jedná o sterotyp, kdy neustálé opakování pohybů a cvičení vede k dokonalosti pohybu. Při trénování dětí se ale tímto způsobem postupovat nedá. Je potřeba neustále obměňovat cvičení, vymýšlet hry a aktivity zábavného charakteru. Proţitek dětí z vykonávané činnosti je tím nejdůleţitějším faktorem a jejich proţitek z pohybu je silnější neţ proţitek z výkonu. Velice důleţitou roli během výuky sehrává motivace, které se budeme podrobněji věnovat v jedné z dalších kapitol. (Kaplan, Válková, 2009)

Význam herních forem:  Ovlivňují formy jednání (pravidla)  Působí na emoce a psychiku  Ovlivňují pocity a postoje dětí  Podporují komunikaci a spolupráci  Pomáhají zvyšovat sebedůvěru 16

Podporují psychomotoriku  Stimulují rozvoj kondice (Valenta, 2009) 

Díky hravé a zábavné formě cvičení děti zlepšují své atletické dovednosti2 aniţ by si to uvědomovaly. Tyto dovednosti potom uplatňují i v jiných sportech, ale i v běţném ţivotě. „Správně vedený pohyb má své kouzlo a krása pohybu toto kouzlo bezpochyby skýtá.” (Kaplan, Válková, 2009, s. 15) Děti jsou schopny tuto krásu vnímat, ale je potřeba jim ukázat cestu a občas je při hledání pohybu podpořit. (Kaplan, Válková, 2009) Aby děti mohly zábavně soutěţit a porovnat si své dovednosti, existuje v dnešní době několik projektů a soutěţí, které jsou podporovány hlavně ČAS. V rámci těchto projektů, které zaštiťuje, řídí, nebo se na nich velkou měrou podílí, se ČAS v první řadě snaţí oslovit co nejširší základnu dětí a vzbudit jejich zájem o atletiku. Hodlá jimi přesvědčit širokou veřejnost, ţe atletika není pouze sportem, ale můţeme v ní nalézt také zábavu a vyuţití uţ pro nejmenší děti. Projekty jsou velmi pestré a vyuţívají netradiční a zajímavé náčiní, aby upoutaly pozornost a zájem malých dětí.

Projekty a soutěţe pro děti:       



Dětská atletika IAAF Kids athletics (www.iaaf.org, www.atletika.cz) Kinderiáda (www.kideriada, www.kinderasport.cz) Dětské atletické závody s Českou spořitelnou (www.atletika.cz) Pohár Rozhlasu s Českou spořitelnou (www.poharrozhlasu.cz) Projekty Asociace školních sportovních klubů ČR (www.assk.cz) Projekt Sport bez předsudků (www.sportbezpredsudku.cz) Projekt European Kids Athletics Games (EKAG) (www.europeangames.cibasport.cz) Oddílové projekty, soutěţe a přebory, atd.

Tyto projekty se liší počtem soutěţních disciplín, obtíţností, počtem ţáků, kteří mohou změřit své síly, apod. Jsou uzpůsobeny pro různé dětské kategorie. Některé jsou orientovány spíše pro děti předškolního věku a ţáky 1. stupně ZŠ, jiné umoţňují soutěţení dětem starším, tzn. 2. stupně. Většina z nich ale první a druhý stupeň kombinuje. Do budoucna se zvaţuje vytvoření nového projektu s názvem Happy Time, který by byl systémem soutěţí v rámci Sportovních her pro mateřské školy. Na tomto projektu zvaţuje ČAS spolupráci s Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy. (Kaplan, Válková, 2009)

2

Dovedností myslíme např. hod, skok, nebo běh, které si osvojujeme pohybovým učením na základě pohybových schopností, mezi něţ patří síla, rychlost, vytrvalost apod. Podrobnějším vystvětlením se zabývám v kapitole Pohybové schopnosti.

17

Následující disciplíny, ve kterých soutěţí děti mladšího školního věku, tedy ţáci 1. stupně, jsou souhrnem veškerých disciplín ze všech výše zmiňovaných projektů. Patří sem: běh na 50 m nebo 60 m, 600 m, skok do dálky z místa, skok do dálky s rozběhem, hod pěnovým oštěpem, kriketovým míčkem, plným míčem 1kg, hod raketkou na cíl, štafeta 4x60 m. Komise mládeţe Českého atletického svazu ve spolupráci s firmou Jipast (výrobce atletického nářadí a náčiní) vytvořila speciální sadu atletických pomůcek pro děti mladšího školního věku, kterou doporučuje k nácviku osmi základních soutěţních disciplín, které lze dále obměňovat. Tyto pomůcky jsou pro děti vhodné z hlediska bezpečnosti, vyuţitelnosti v tělocvičně i ve venkovních prostorách, dále pak variability činností a aktivit s nimi prováděných. Tato sada atletického nářadí a náčiní je dále rozebrána v kapitole limitující faktory. Přehled disciplín při jejichţ tréninku lze vyuţít výše popsanou sadu: překáţkový běh, běh přes ţebřík, slalomový běh, skok daleký z místa, přeskoky na ţíněnce, hod pěnovým oštěpem, hod medicinbalem, hod raketkou na cíl. Těmto osmi vyjmenovaným disciplínám se podrobnějí věnuji praktické části. Níţe uvádím tabulku o přehledu stavu počtu evidované mládeţe v ČR v letech 2003 – 2008 (Tab.2). To jest stav sportovní přípravy dětí v atletických oddílech a klubech. Kaplan a Válková v úvodu své publikace zmiňují, ţe klesá zájem o tento sport. Také uvádějí, ţe atletické hnutí proti této skutečnosti bojuje a snaţí se vyrovnávat konkurenci ostatních sportů tím, ţe atletické oddíly začínají pracovat s mnohem mladšími ročníky. Například v Praze vznikla organizace soutěţí pro minipřípravky a přípravky, kde se od roku 2006 pořádají speciální závody pro děti mladších 10 1et. Tento typ závodů, jehoţ názvem je Pohár praţských přípravek, má od roku 2009 podobu soutěţe druţstev a postupně se rozšíříli do několika dalších krajů. Soutěţení hravou formou nabízejí Kinderiády, které jsou pořádány základními školami. S takhle širokou nabídkou atletických závodů pro malé děti se prozatím česká atletika nesetkala. Ţe tomu tak opravdu je, se můţeme podívat na následujícím grafu. Podle křivky značící atletické přípravky skutečně pozorujeme jejich největší přírustek. Rozdíl mezi rokem 2003 a 2008 je téměř 800 dětí. I přes mírný pokles kolem roku 2006 počet malých atletů stále vzrůstá.

18

Tab. 2: Přehled stavu evidované mládeţe v ČR v letech 2003 – 2008 (Kaplan, Válková, 2009, s.21) Graf 1 Přehled stavu počtu evidované mládeže v ČR v letech 2003 - 2008 (n) (Ešpandr, 2009) 8000 6000 4000 2000 0

2003

2004

2005

2006

2007

2008

junioři

2878

3040

3123

3148

3100

3050

dorost

4226

4292

4173

4287

4226

4006

st.žactvo

5426

5382

5348

5193

4932

4826

ml.žactvo

5775

5832

5492

4884

4890

4303

přípravka

5262

5721

5499

5052

5883

6041

1.4 POHYBOVÉ SCHOPNOSTI „Pohybové schopnosti jsou relativně samostatné soubory vnitřních funkčních předpokladů člověka pro pohybovou schopnost. Projevem pohybových schopností (realizaci předpokladů) je tedy pohybová činnost. Pohybobou činnost chápeme jako soustavu pohybů, jimiţ se plní pohybový úkol. Pohybové schopnosti charakterizuje, ţe:  jsou vnitřními, příčinnými předpoklady,  nejsou specifické pro jednu specializovanou činnost,  jsou poměrně stálé v čase,  prostředím jsou ovlivňovány jen částečně, neboť jsou člověku vrozeny.“ (Čelikovský 1990, s. 69) Vedle pojmu pohybová schopnost se můţeme setkat také s pojmem pohybová dovednost a potřebujeme umět tyto pojmy odlišit. Pohybové dovednosti jsou stejně jako schopnosti předpokladem k pohybové činnosti, ale na rozdíl od schopností se získávají učením. Pro srovnání těchto dvou pojmů uvádím ještě další příklad:3  schopnost - částečně vrozená, generalizovaná, relativně stabilní, podkládá mnoho dovedností, omezený počet

3

http://www.ftvs.cuni.cz/elstudovna/index.php?predmet=antro&sec=Pres

19

dovednost - vytvořená praxí, úkolově specifická, snadněji modifikovatelná praxí, závislá na několika schopnostech, neomezený počet Jakýkoliv pohyb vyţaduje určitou sílu, kterou musíme vyvinout, má určitou rychlost, jeţ trvá po nějakou danou dobu a je různě sloţitý. Pohybové schopnosti rozlišujeme podle typu zátěţe při vykonávání určité pohybové činnosti. Popíši zde dva různé způsoby dělení pohybových schopností: Podle Čelikovského (1985) se tyto schopnosti dělí podle zátěţe na rychlostní, silové, vytrvalostní, obratnostní a pohyblivostní. Dále pak sekundárně na kombinace těchto zátěţí, tzn. rychlostně silové, rychlostně vytrvalostní, vytrvalostně silové, atd. Pro lepší pochopení, vkládám přehlednou tabulku smíšených pohybových schopností (Tab.3). 

Tab. 3: Hybridní nebo-li smíšené pohybové schopnosti4

Měkota (Měkota, Novosad, 2005) ve své knize uvádí dělení motorických schopností na tři soustvavy, jimiţ jsou kondiční, hybridní a koordinační sloţka. Toto dělení si můţeme prohlédnout na obrázku (Obr. 4) viz níţe. Kondiční schopnosti jsou determinovány převáţně faktory a procesy energetickými. Řadí se sem vytrvalostní, silové a částečně i rychlostní schopnosti. Vytrvalostní schopnosti se skládají ze tří forem – aerobní a anaerobní, a dále pak silovou vytrvalostní. Silová vytrvalost je součastně řazena ke schopnostem silovým a je přechodnou formou mezi vytrvalostními a silovými schopnostmi. K dalším silovým 4

http://www.ftvs.cuni.cz/elstudovna/index.php?predmet=antro&sec=Pres

20

schopnostem patří maximální nebo-li statická a rychlostní nebo-li výbušná síla, která je také součástí rychlostních schopností. Další soustavou jsou schopnosti hybridní (smíšené), do nichţ patří výše zmiňované rychlostní schopnosti. Ty se dělí na jiţ uvedenou rychlostní sílu, dále akční a reakční rychlost. Reakční rychlost je přechodem do další soustavy, coţ je soustava koordinačních schopností. Koordinační (informační) schopnosti jsou spojeny s řízením a regulací pohybové činnosti. Autor zde zařazuje schopnosti jako jsou jiţ zmíněná reakční rychlost, schopnost rovnováhová, rytmická, orientační a diferenciační. Schopnosti pohyblivostní zde nejsou uvedeny, neboť se podle autora jedná spíše o systém pasivního přenosu.

Obr. 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, Novosad, 2005, s. 22)

Všechny pohybové schopnosti rozvíjíme v závislosti nejen na vývojových změnách organismu, ale i osobnosti jedince. Rychlostní, silové, vytrvalostní, obratnostní a další pohybové schopnosti neexistují izolovaně, coţ dokazuje mnoho 21

sportovních činností, jejichţ součástí je také atletika. Pohybové schopnosti je třeba vnímat tak, ţe představují dílčí stránky motorického projevu kaţdého jedince.

1.4.1 VYTRVALOSTNÍ SCHOPNOSTI Vytrvalost je definována jako schopnost provádět určitý pohyb po relativně dlouhou dobu, během níţ odoláváme únavě. Vysoká úroveň vytrvalosti se projevuje v těchto směrech – umoţňuje provádět velký objem motorické činnosti především v rovnováţném stavu, v aerobním metabolickém reţimu; umoţňuje udrţet potřebnou intenzitu pohybové činnosti po delší dobu, především střední aţ mírnou intenzitu, bez sníţení její účinnosti, popř. jen s mírným poklesem vlivem únavy umoţňuje rychlé zotavení po namáhavé pohybové zátěţi, která vznikla jak v důsledku velkého objemu tak v důsledku intenzity zatíţení. (Vindušková a kol., 2006) Vytrvalost členíme do několika skupin podle různých aspektů. Jedním z nich je dělení podle zapojení svalové hmoty na:  celkovou - globální – při níţ je zapojena převáţná část svalové hmoty  místní - lokální – při níţ je zastoupena méně neţ 1/3 kosterního svalstva (Nováček, Muţík, Kopřivová, 2001) Další dělení je na základě délky trvání výkonu na:  krátkodobou – jedná se o maximální intenzitu zatíţení, která trvá po dobu od 35 s do 2 minut  střednědobou – jedná se o intenzivní pohybovou činnost se submaximálním zatíţením, jeţ se pohybuje mezi 3 aţ 10 minutami.  dlouhodobou – patří sem sem takové pohybové výkony, které trvají od 10 minut aţ po několik hodin Dále také můţeme dělit vytrvalost podle druhu energetického krytí na aerobní a anaerobní. Pokud svaly pracují vysokou intenzitou, coţ je činnost jako je např. rychlý běz na krátkou vzdálenost, spotřeba kyslíku je velmi vysoká a organismus nestačí svaly kyslíkem zásobovat. To způsobí jev, kterému říkáme „kyslíkový dluh“. Tento stav skončí aţ po dokončení aktivity, kdy se vydýcháme a postupně doplníme kyslík. Jedná se o anaerobní fyzickou zátěţ, tedy zátěţ s nedostatečným přísunem kyslíku. Tep se pohybuje mezi 80 – 100% maximální tepové frekvence (dále téţ maxTF). Opakem toho stavu je aerobní fyzická zátěţ delšího trvání, která probíhá za přístupu kyslíku. Tzn. ţe svaly jsou dostatečně zásobovány a nevzniká tedy, jako v prvním případě, kyslíkový dluh. Tepová frekvence se pohybuje na 65 -70% maxTF. (Perič, 2004) Vindušková a kol. (2006) ve svém textu uvádí rozdělení vytrvalosti na několik dalších skupin v závislosti na délce trvání, ale také podle energetického krytí: anaerobní krátkodobá – do 20 s anaerobní střednědobá – 20 aţ 60 s anaerobní dlouhodobá – 1 aţ 3 min aerobní krátkodobá – 3 aţ 10 min 22

aerobní střednědobá – 10 aţ 30 min aerobní dlouhodobá – více neţ 30 min Nejvyuţívanějsím způsobem jak rozvíjet vytrvalost u dětí je běh na takovou vzdálenost, kterou je dítě schopné uběhnout souvisle bez přerušení v delším časovém úseku. V takovémto případě se jedná o aerobní zatíţení a díky němu dochází k rozvoji aerobní kapacity, volních vlastností, ale i technicky běhu. Nejdůleţitější roli při aktivitách rozvíjejících vytrvalost u dětí sehrává motivace. Samotný vytrvalostní běh je pro děti nezajímavý. Úkolem učitele nebo trenéra je tento běh co nejvíce oţivit a zpestřit, aby se stal pro děti zábavným. (Kaplan, Válková 2009) Vyvstává nám otázka, v jakém věku je optimální vytrvalostní schopnosti rozvíjet. Perič (2008) povaţuje za vhodné období věk mezi 11. – 14. rokem. Měkota Novosad (2005) jsou toho názoru, ţe k největšímu nárůstu této schopnosti dochází v období mladšího školního věku. Nejvyšší úroveň aerobní vytrvalosti je mezi 12. a 14. rokem. Pokud není u děvčat dále cíleně rozvíjena, jejich vytrvalostní výkonnost začne klesat. U chlapců je tomu jinak, jejich vytrvalostní výkonnost se zachovává i bez speciální přípravy a vrcholí přibliţně po 20. roce. Vrbas (2010) sledoval rozvoj vytrvalosti v jednotlivých třídách 1. stupně ZŠ pomocí motorického testu „Pacer“ (člunkový běh na 20 m dle testové baterie Fitnessgram). Podle zjištěných výsledků můţeme říci, ţe vzestup vytrvalostních schopností je moţné sledovat a ovlivňovat jiţ od 6 let, kdy kaţdý rok vytrvalostní schopnosti adekvátně k věku rostou.

1.4.2 SILOVÉ SCHOPNOSTI Silové schopnosti můţeme definovat jako schopnosti překonávat nebo udrţovat určitý silový odpor pomocí svalového úsilí. V různé míře a v různých podobách se uplatňují ve všech atletických disciplínách, zejména ve skocích, vrzích a hodech. Vyuţívá se zde hlavně rychlé a výbušné síly k překonávání odporu pohybu těla nebo náčiní vysokou rychlostí nebo velkým zrychlením. Je obecně povaţována za nejlépe ovlivnitelnou schopnost. (Choutková, Fejtek, 1991, Perič, 2008) Z hlediska průběhu pohybu a podle převaţujícího druhu svalových kontrakcí se rozlišují tyto druhy svalové práce:  statická síla – „Je to schopnost vyvinout maximální sílu při izometrické kontrakci svalstva“ (Nováček, Muţík, Kopřivová 2001, s. 19) Při statické síle nedochází k pohybu těla, snaţíme se o udrţení odporu v jedné pozici.  dynamická síla – při této síle dochází k pohybu těla. Dále ji můţeme rozdělit na:  dynamicko – koncentrickou (pozitivní) – odpor zátěţe je překonán; dochází ke zkrácení svalu; př. přechod ze svisu na hrazdě do shybu, při němţ dojde k ohnutí paţí (biceps vykonává koncentrickou práci) 23



dynamicko – excentrickou (negativní) – sval pracuje proti odporu tak, ţe jej brzdí a zadrţuje; jedná se tedy o zbrţdění nebo zpomalení pohybu; svalová vlákna se protahují, př. chytáme vzhůru vyhozenou kouli do napjaté paţe a pohyb ve výši ramen zbrzíme. (Měkota, Novosad, 2005)

Z hlediska provedení pohybu a zapojení jednotlivých částí těla lze sílu dělit na:  odrazovou sílu – odrazová síla společně s rychlostí tvoří účinné schopnosti, jeţ jsou v praxi hodně vyuţívané. Klademe zde důraz na správné provedení techniky. Jedná se o skokanské disciplíny a běh přes překáţky.  odhodovou sílu – při této síle vyuţíváme práce paţí, trupu i nohou. Vyuţívá se při technice vrhačských disciplín. Pro její rozvoj provádíme vrhačská a odhodová cvičení s náčiním, které musí být přizpůsobeno věku, vyspělosti a úrovni mladého atleta. (Kaplan, Válková 2009) Svalovou sílu můţeme také dělit podle způsobu vyuţití svalové práce při určitých pohybových činnostech. (Dovalil, Choutková, 1988; Vindušková a kol. 2006)  maximální – je vyznačována vysokou pohybovou rychlostí a překonáváním velké zátěţe (vrh koulí a hod kladivem)  rychlou – tato síla závisí na rychlosti vyvinutí síly, na dosaţeném maximu síly a na délce jejího působení, tedy je to schopnost překonávat odpor vysokou aţ hraniční rychlostí, s nejvšším zrychlením pohybu nebo náčiní  vytrvalostní – schopnost odolávat únavě při určitém statickém nebo dynamickém způsobu práce, schopnost vykonávat pohyb s nějakým odporem opakovaně či jej udrţovat. Měkota a Novosad (2005) ve své knize rozšiřuje druhy silových schopností ještě o sílu reaktivní. Dále ve své publikaci uvádějí, ţe s mírným posilováním můţeme začít u dětí uţ mezi 8. a 11. rokem, jelikoţ jsou kosti dostatečně vyvinuty. Děti mohou překonávat vlastní hmotnost těla, čímţ máme na mysli činnosti tzv. přirozeného posilování. Řadíme sem úpolová cvičení, špl, lezení, ručkování, visy a jednoduché cviky na hrazdě, překonávání překáţek, přeskoky, výskoky. Také zde můţeme zařadit cvičení s náčiním, jako jsou míče, švihadla, plné míče, raketky, apod. Později můţeme přejít k soustavnějšímu rozvoji silových činností. Rozvíjíme svalstvo celého těla. Do tréninku zavádíme krátká a intenzivní cvičení na rozvoj výbušné síly. Nezapomínáme opět ani na cviky, kdy děti vuţívají hmotnost vlastního těla, coţ jsou např. kliky, dřepy, sklapovačky, sedy - lehy. Ţáci mohou posilovat také 24

formou silových vstupů, kdy do prováděné aktivity zařazujume jednoduchý posilovací cvik, v určitých intervalech a s určitým počtem opakování. Je třeba se stále zaměřovat na velké svalové skupiny a dbát také na správné dýchání. (Dovalil, Choutková 1988; Perič 2004)

1.4.3 RYCHLOSTNÍ SCHOPNOSTI Rychlostní schopnost můţeme definovat jako schopnost jedince vykonat určitý pohyb v co nejkratším čase, tzn. s co nejvyšší frekvencí. (Nováček, Muţík, Kopřivová 2001) Rychlostní schopnosti mají velký význam nejen pro atletické disciplíny, ale jsou velmi důleţité i pro některá další sportovní odvětví. Rychlostní schopnosti nemůţeme zcela ovlivnit, jelikoţ jsou ze 70 – 80% dány genetickými předpoklady. Rychlost, kterou jedinec vyvíjí, probíhá za anaerobích podmínek. Znamená to, ţe energie, která je čerpaná přímo ze svalových zásob, je uvolňována bez přístupu kyslíku. Tato energie nám umoţnuje vykonávat mechanickou práci s maximální intenzitou, ale pouze na krátký čas. Jedná se o dobu pohybující se mezi 10-15 s., u dětí je to doba kolem 5-10 s. (Choutková, Fejtek 1991; Perič 2004) V praxi rozlišujeme různé druhy rychlosti:  akční rychlost – jedná se o jednorázový maximálně rychlý pohyb určité části těla, např. nápon horní končetiny při odhodu, nebo nápon dolní končetiny při odrazu  reakční rychlost – schopnost co nejrychleji zareagovat pohybem na uřčitý podnět  akcelerační rychlost – schopnost dosáhnout maaximální rychlosti v co nejkratřím čase nebo v co nejkratší vzdálenosti  frekvenční rychlost – schopnost o frekvenci střídání nebo opakování nějakého pohybu, např. frekvence kroků při běhu  lokomoční rychlost – schopnost k rychlému přemístění těla z místa na místo, např. sprint Podle činností, které jsou prováděny při jednotlivých atletických disciplínách se setkáváme s komplexními projevy trojího druhu ve kterých rychlost uplatňujeme:  cyklické – do nichţ patří běh a chůze  acyklické – sem řadíme vlastní skoky, hody a vrhy  kombinované – jsou kombinací cyklických a acyklických projevů a patří sem překáţkový běh, komplexní skoky tj. s rozběhem, a komplexní hody tj. hod oštěpem s rozběhěm, hod kladivem s otočkami (Vindušková a kol. 2006) Rozhodujícím věkem pro rozvoj rychlosti je podle Choutkové a Fejtka (1991) období mezi 10. - 13. a 14. rokem ţivota. Do 10 let se doporučuje zaměřit se na rozvoj lokomoční rychlosti, frekvenci pohybu, později pak na rozvoj rychlosti spojené se silou, 25

tzn. rychlostně silové schopnosti. Perič (2008) doporučuje intenzivní rozvoj frekvence pohybu jiţ od 7 let.

1.4.4 KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI „Koordinovat znamená uspořádávat , uvádět v soulad, vnášet řád“ (Měkota, Novosad, 2005, s. 56) O koordinační schopnost se jedná tehdy, kdyţ jedinec vytváří z dílčích pohybů či pohybových fází nějaký harmonický celek pohybového aktu. Jedná se o schopnost, kdy dokáţe jedinec i za ztíţených podmínek koordinovat průběh tělesného cvičení. Při jakékoliv pohybové aktivitě tělo člověka mění neustále svoji pozici v prostoru, vzhledem ke svému okolí a měnícím se podmínkám, přičemţ se musí zejména při rychlých a prostorově rozsáhlých pohybech stále přizpůsobovat, tzn. udrţovat nebo obnovovat rovnováhu. (Měkota, Novosad, 2005) Koordinace hraje nezastupitelnou roli, jelikoţ se projevuje při všestraném pohybovém rozvoji, při učení se základům techniky dané atletické disciplíny a při zvládání nečekaných situací. (Kaplan, Válková, 2009) Měkota, Novosad (2005) ve své publikaci uvádí dělení koordinačních schopností podle Hirtze na:  schopnost orientační – jedinec uplatňuje a rozvíjí svoji prostorovou orientaci; dokáţe rychle prostorově vyřešit pohybový úkol na základě zachycení a později vyhodnocení všech dostupných informací vzhledem k okolí; uplatňuje se a zejména při kolektivních sportech.  schopnost diferenciační – schopnost vnímání a rozlišování vlastního pohybu; uplatňuje se především v technicko-estetických sportech, ale také v atletice, jelikoţ „umoţňuje jemné vyladění jednotlivých fází pohybu a dílčích pohybů, které se projevuje větší přesností, plynulostí a ekonomičností pohybu celkového“ (Měkota, Novosad, 2005, s. 63);  schopnost reakční - ukazatelem je zde reakční doba, poněvadţ se jedná o schopnost záhájit (účelný) pohyb na daný, ať uţ jednoduchý nebo sloţitý, podnět v co nejkratším čase.  schopnost rytmickou – zde se jedá o správnou rytmizaci pohybu; tato schopnost je velice důleţitá v technicko-estetických sportech; dále v atletice, přičemţ se jedná o běhy hladké, překáţkové běhy, rozběhy na skoky a na rozběh na hod oštěpem; rytmus je zde velmi důleţitý.  schopnost rovnováhovou – schopnost udrţet tělo stabilně v nestabilní poloze. Další autoři k nim přiřazují ještě schopnost sdružování a schopnost přestavby. Co se týče dětí, měla by být koordinaci věnována velká pozornost. Existuje a platí zásada, která říká, ţe z hlediska všestrané přípravy dětí mladšího školního věku je lepší provádět více a v jednodušší podobě, něţ méně a dokonale. Důleţitou roli pro zařazování kooordinace do tréninku sehrává také fakt, ţe mladší děti mají oproti 26

starším dětem menší „ pud sebezáchovy“. Tzn., ţe se mladší děti nebojí provádět činnosti jako jsou přeskoky, přemety, stoje, apod. Cvičení na koordinaci jsou velice náročná na koncentraci, tudíţ je lepší je zavádět na začátek hlavní části tréninkové jednotky nebo vyučovací hodiny. ( Kaplan, Válková, 2009) Největší a nejefektivnější vývojový vzestup koordinačních schopností probíhá u dětí předškolního a mladšího školního věku, coţ znamená mezi 4. – 11./13. Rokem, jak uvádí Měkota a Novosad (2005) ve své publikaci.

1.4.5 POHYBLIVOSTNÍ SCHOPNOSTI Pohyblivostní schopnost, jinak zvaná flexibilita je povaţována za samostatnou motorickou schopnost. Kdyţ mluvíme o flexibilitě, máme tím na mysli kloubní pohyblivost. Umoţňuje provádět pohyby ve velkém rozsahu. Rozsah pohybu ovlivňuje ale i mnoho dalších činitelů, mezi které patří síla svalu, pruţnost a uvolnění svalu, reflexní aktivita svalů, pohlaví, věk, únava, apod. (Dovalil, Choutková 1988) Měkota (Měkota, Novosad, 2005) rozlišuje flexibilitu na statickou a dynamickou.  statická – je rozsah pohybu v kloubu, který můţeme dosáhnout pozvolným pomalým pohybem (např. provést hluboký předklon, dotknout se země a krátce v krajní poloze setrvat)  dynamická – vyuţití kloubního rozsahu při pohybové činnosti normální či zvýšenou rychlostí Dále se flexibilita dělí na:  aktivní - pohyblivost je dána silou pouze příslušných svalů  pasivní - pohyblivost dosaţená díky působení vnějších sil (terapeuta, partnera,atd.) Cvičení pro rozvoj pohyblivosti jsou velice důleţitá, ale ve skutečnosti jsou u malých dětí často opomíjená a podceňovaná. Ve velké míře souvisí s vyuţíváním ostatních pohybových schopností a dovedností. Měkota a Novosad (2005) uvádí, ţe senzibilním obdobím pro rozvoj flexibility je věk mezi 7. a 11. rokem.

1.5 ONTOGENEZE DĚTÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU Ontogeneze představuje individuální vývoj jedince od zárodku aţ do zániku. Ontogeneze člověka je průběh vývoje lidského jedince. Existuje několik moţností dělení vývoje člověka na jednotlivé fáze. Liší se pouze pojmenováním a délkou trvání jednotlivých etap. Jak víme, vývoj kaţdého jedince je individuální, periodizace vývoje je tedy pouze obecná. Jednou z moţností je dělení na prenatální, perinatální a postnatální období, kdy postnatální období dělíme dále na novorozenecké, 27

kojenecké, batolecí, předškolní věk, mladší a starší školní věk, dospívání, dospělost, stáří. V této práci se zabývám pouze „dětským” obdobím. Konkrétně etapou mladšího školního věku. Kaplan a Válková (2009) ve své publikaci uvádí dělení podle Periče (2004), jeţ datuje období mladšího školního věku od 6 do 11 let.

MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK 6 – 11 let Mladým sportovcům bychom se měli věnovat jiţ od ranného věku, jelikoţ sportovní trénink je dlouhodobou záleţitostí. Nnesmíme však nikdy zapomínat, ţe: “DĚTSKÝ ORGANIZMUS NENÍ JEN ZMENŠENOU KOPIÍ ORGANIZMU DOSPĚLÉHO!”5 Dítě se výrazně liší od dospělého jedince, a proto na ně také tak musíme nahlíţet a brát v potaz jeho mentální a fyzickou vyspělost. U dětí se jedná spíše o rozvoj motorických schopností a dovedností a o to, jak rychle a do jaké míry jsou schopny se daný pohyb naučit. Nejlepším způsobem učení, jak učit děti jednotlivé pohyby, je vedení tréninku nebo výuky pomocí her a zábavných cvičení. Děti totiţ musí mít z těchto aktivit příjemný proţitek a především radost. (Kaplan, Válková, 2009)   

Zapamatujme si, ţe: Základním znakem dětského organizmu je růst a maturace, nebo-li zrání Procesy růstu a zrání jsou provázeny řadou strukturálních a funkčních změn Nevhodné zatěţování v období růstu můţe být příčinou vzniku celé řady obtíţí (poruchy růstu, svalové dysbalance…)“

Nyní si projdeme jedotlivé sloţky vývoje, kterými jsou: tělesný vývoj, psychologický vývoj, sociální vývoj, přičemţ nesmíme opomenout trenérský přístup, protoţe trenér nebo učitel sehrává během výuky atletiky velmi důleţitou roli. Autoři Dovalil, Choutková (1988), Vilímová (2002) a Kaplan a Válková (2009) popisují jednotlivé sloţky následovně:

1.5.1 TĚLESNÝ VÝVOJ Během mladšího školního věku dochází k výrazným biologicko psychologicko sociálním změnám. Tento věk je charakterizován rovnoměrným růstem a zvyšováním tělesné hmotnosti. Výška se zvyšuje o 6 - 8 cm za rok. Rozvíjí se vnitřní orgány, průběţně se zvětšuje krevní oběh, plíce a vitální kapacita plic. Ustaluje se zakřivení páteře, rychlým tempem probíhá osifikace kostí. Kloubní spoje jsou velmi měkké a pruţné, svaly zad jsou ještě nedostatečně vyvinuté. Proto musíme dbát na správné drţení těla, na rovnostrannou a přiměřenou, optimální fyzickou zátěţ. V šestém roku ţivota je mozek a celý nervový systém dostatečně zralý pro zvládání a vykonávání

5

http://www.atletika.cz/default.aspx?section=176&server=1&article=10696

28

kooordinačně náročnějších pohybů. Díky plasticitě a pohyblivosti nervových procesů jsou vytvářeny příznivé podmínky k rozvoji koordinačních a rychlostních schopností.

1.5.2 MOTORICKÝ VÝVOJ Motorický vývoj, nebo-li pohybový vývoj dětí závisí na funkci centrální nervové soustavy, na růstu kostí, osifikaci a také na růstu svalů. Zahrnuje pohybové schopnosti a dovednosti člověka. Motorické schopnosti u dětí mohou být buď výrazně ovliněny díky aktivní pohybové činnosti, nebo naopak zabrţděny v případě nečinosti. Pohybové aktivity jako jsou lezení, běh, skok a jednoduchý hod děti ovládají jiţ v období předškolního věku. U dětí mladšího školního věku se tyto dovednosti díky vysoké spontánní a pohybové aktivitě neustále rozvíjí. Děti snadno zvládají nové pohyby, které ale mohou být ale snadno a rychle zapomenout, pokud nejsou dostatečně a často opakovány, navíc nedokáţou zacházet s úsporností pohybu tak jako dospělí a jejich pohybové činnosti jsou proto často doprovázeny řadou přídavných pohybů. Období mezi desátým a dvanáctým rokem ţivota je nejpříznivějším obdobím pro motorický vývoj a je obecně nazýváno „zlatým věkem motoriky“. Děti se v tomto období rychle učí novým pohybům takţe jsou schopné udělat nový, jim neznámý pohyb, téměř napoprvé. Současně se zvyšuje také jistota v prováděných činnostech.

1.5.3 PSYCHOLOGICKÝ VÝVOJ V období mladšíhi školního věku se zvyšuje přísun vědomostí o okolním světě, zvyšuje se také vnímavost, rozvíjí se paměť a představivost. Schopnost chápání abstraktních pojmů je malá, děti si dokáţí představit pouze to, čeho se mohou dotýkat. Abstraktní myšlenkové operace se začínají objevovat aţ koncem tohoto období. Děti bývají hodně impulzivní, přechází rychle ze stavu smutku do stavu radosti a naopak nedokáţí dlouhodobě sledovat cíl a ţijí pouze tím, co se právě děje a nemyslí na to, co se bude dít později. U dětí převládá silný citový proţitek, který doprovází kaţdou činnost. Můţeme zde také v malé míře pozorovat sebekritičnost k vlastnímu jednání a chování. Děti neudrţí dlouho pozornost. Jejich schopnost plné koncentrace, neţ začnou být rozptylování okolními a vnějšími vlivy, je kolem 4 – 5 min.

1.5.4 SOCIÁLNÍ VÝVOJ V období nástupu do školy se dítě dostává do nové sociální role a přestává být sředem pozornosti rodičů, protoţe na řadu přicházejí další autority, jako jsou učitel, trenér, apod. Dítě se začleňuje do kolektivu, přizpůsobuje se pravidlům a zákonistem skupiny, buduje si určité postavení a začíná vytvářet přátelské vztahy. Koncem tohoto období se objevuje fáze kritičnosti, děti hodnotí jevy a podněty ze sociálního prostředí. Postupem času dochází ke sniţování autority dospělého a namísto něj se stává přirozenou autoritou nějaký idol z řady vrstevníků. Dítě postupně přebírá zodpovědnost za své činy. Postupně se objevují a vyvíjejí drobné citové odstíny jako jsou smysl 29

pro čest, spravedlnost, pravdu, či odvahu. To je rozdílem oproti předcházejícímu období, kdy dítě rozlišovalo pouze dobro a zlo.

1.5.5 TRENÉRSKÝ PŘÍSTUP Mezi 6. aţ 11. rokem dítěte u něj převládá proţitková motivace, protoţe základem činností dětí je hra. Učitel nebo trenér by měl proto volit takové pohybové aktivity, kde převládá herní přístup. Měl by se snaţit pouţívat stále nové přístupy a metody tak, aby se výuka nikdy nestala stereotypní. Děti v tomto období totiţ nejsou schopny dlouhodobé a plné soutředěnosti, tudíţ činnosti musí být pestré a často obměňované a měly by v dětech vyvolávat příjemné proţitky dopravázené vlnou radosti. V případě poráţky by nemělo být dítě stresováno negativními přístupy rodičů, učitele ani trenéra. Učitel nebo trenér by měl také dokázat převést elán dětí do řízené pohybové aktivity. “Kaţdé dítě musí být aslepoň jednou za trénink králem!”6. Tzv. řídící mechanismus, čímţ máme na mysli roli trenéra (pokud se jedná o atletický trénink), roli učitele (pokud mluvíme o tělesné výchově) nebo roli rodičů (kteří se mohou stát rádci při volnočasových aktivitách), organizuje tréninkovou jednotku a rozhoduje o obsahu pohybových činností (v našem případě atletického charakteru). Kaplan a Válková ve své publikaci zmiňují cíle sportovní přípravy z hlediska priorit trenéra podle Periče (2004):  Nepoškodit dítě volbou tréninku – musí být vhodný pro daný věk. Vybírat takové activity a činnosti, aby byla zátěţ vzhledem k vyspělosti dítěte přiměřená. Pozor na přetěţování!  Vytvořit kladný vztah ke sportu a k jakékoliv jiné pohybové činnosti. Nesmíme dítěti znechutit pohybovou aktivitu nepřiměřenou zátěţí.  Vytvořit základy pro pozdější trénink. Pohybové schopnosti a dané dovednosti rozvíjet v době, kdy je to optimální. Mezi pedagogické zásady dle Periče (2004), které by měl kaţdý trenér nebo pedagog dodrţovat, patří princip uvědomělosti a activity (pochopení smyslu prováděné činnosti), přiměřenosti (aktivita musí odpovídat psychickému vývoji a mentální vyspělosti), trvalosti, názornosti a soustavnosti (návaznost tréninkových nebo učebních jednotek). Důleţitý je také výchovný aspekt. (Kaplan, Válková, 2009)

1.5.6 MOTIVACE Motivace je jednou z nejdůleţitějších sloţek při jakékoliv lidské činnosti, a proto ani při vykonávání pohybových aktivit na ni nesmíme zapomínat. Díky působení rodičů, učitele nebo trenéra můţeme v dětech pěstovat kladný vztah k těmto aktivitám, konkrétně k atletice. Během tréninku nebo výuky atletiky by měla vstupovat do popředí 6

http://www.atletika.cz/default.aspx?section=176&server=1&article=10696

30

zejména motivace proţitková. Velice důleţité je, jak dítě své pohyby vnímá a jestli má z vykonané činnosti radost. Podle Kaplana a Válkové (2009) by měla motivace splňovat hlavní úkoly ve dvou odlišných rovinách:  Motivace prožitková – proţijeme aktivitu, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat.  Motivace soutěživá – kdy se můţeme porovnávat s ostatními nebo sami se sebou. Je velice důleţité nepůsobit na dítě motivací strachem nebo negativní motivací. Měli bychom se také snaţit vyvarovat příkazovému stylu, jako je např. „Musíš!”, „Nesmíš!”. Nejlepší cestou k úspěchu je pozitivní motivace. Jedině tak se dítě cítí dobře, má pocit pohody a nebojí se projevit. Učitel nebo trenér by měl děti spíše chválit, oceňovat přístup k činnosti a povzbuzovat děti při jejich úsilí. Podle Sováka (1985) by měl poměr pozitivních a negativních hodnocení 3:1. V první řadě bychom měli dítě pochválit nebo vyslovit něco pozitivního, aţ poté ho kritizovat. Kaţdé hodnocení by mělo být konkrétní, aby dítě přesně přesně vědělo, co bylo správné a čeho by se naopak mělo vyvarovat, co by mělo napravit. Dětem by měla být ukázána praktičnost prováděné činnosti. Musíme dětem také vysvětlit, ţe ne vţdy jde všechno snadno, jednoduše a samo, ale ţe klíčem ke kaţdému vysněnému cíli a úspěchu je ustavičná píle, coţ dokazuje i výčet našich známých a uspěsných atletů. Kaplan a Válková (2009) uvádějí ve své publikaci výsledky podle Ešpandra (2009), který zkoumal postoje dětí k atletice a co je jejich motivací k tomuto sportu. Budeme se zde zabývat pouze výsledky, jeţ se týkají atletických přípravek. Jednou z otázek bylo, co vede děti k docházkám na atletické tréninky a k atletice samotné. 27% dětí uvedlo trenéra a jeho formu tréninků, na druhém místě byla přirozená radost z pohybu, kterou zmínilo taktéţ 27%. Pouze z důvodu velkého zájmu rodičů navštěvuje tréninky 6% dětí. Další otázkou bylo, co přivedlo děti k atletice a k pravidelným docházkám na tréninky. 55% dětí atletických přípravek začalo s atletikou na doporučení rodičů a 7% se dostalo k atletice na doporučení kamaráda. Důleţitou roli v utváření vztahu k atletice u dítěte sehrává vzor. Můţe jím být starší sourozenec, rodič, trenér, kamarád, nebo také nějaká významná osobnost, známý sportovec. Podle Ešpandrovi studie 144 dětí povaţuje za svůj vzor známého sportovce, z nichţ 70 uvedlo jméno světového rekordmana v desetiboji Romana Šebrleho. Druhou nejčastější odpovědí bylo jméno trenéra. Celkově děti uvedly vzory dohromady 23 českých i světových atletů z minulosti i ze současnosti. Děti uváděly jména jako Emil Zátopek, Ludvík Daněk, Jarmila Kratochvílová, Jan Ţelezný, Tomáš Dvořák, Barbora Špotáková, atd. Zaznělo i jméno rychlobruslařky Martiny Sáblíkové, coţ znamená, ţe ne všichni mají svůj vzor pouze v atletice. Kaplan a Válková se domnívají, ţe nejčastěji uvedené jméno, tzn. Roman Šebrle, bylo ovlivněno dobou, ve které se tato publikace psala, jelikoţ Šebrle byl v této době na tzv. „vítězné vlně”. Na závěr této kapitoly můţeme opět pro zopakování říci, ţe důleţitou roli při výuce, tréninku nebo jakékoliv vykonávané činnosti hraje proţitek, štěstí a radost 31

z pohybu. Příjemný proţitek pomáhá dítěti vytěsnit nepříjemné záţitky a pocity. Proto musí být výuka zaloţena na pestrosti pohybových činností, která spočívá v hravé formě, a to u všech aktivit. Dítě tak dokáţe setrvat v činnosti mnohem déle, neţ při běţných a stereotypních cvičeních jako je např. samotné ničím nenamotivované běhání. Při hravých pohybových aktivitách děti neustále zdokonalují svoje pohybové dovednosti tou pro ně nejlepší, nejvhodnějsí a nejzábavnější formou. (Kaplan, Válková, 2009)

1.6 ATLETIKA V RÁMCI VÝUKY Jelikoţ atletika zahrnuje základní pohybové schopnosti jako jsou chůze, běh, skok a hod získala ve školní tělesné výchově nezastupitelné místo, Ve dvou následujících podkapitolách si popíšeme, co všechno by měla zahrnovat výuka atletiky na 1. stupni ZŠ podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jako RVP ZV) a poté se budeme zabývat strukturou a plánem výuky na PdF MU.

1.6.1 PODLE RÁMCOVÉHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání (dále téţ RVP ZV) je komplexním dokumentem, podle něhoţ jsou vytvářeny Školní vzdělávací programy (dále téţ ŠVP). ŠVP si vytváří kaţdá škola sama na základě svých moţností a dle svého zaměření. Tyto dokumenty slouţí jako osnovy k veškeré výuce dětí na 1. a 2. stupni ZŠ a učitelé by se podle nich měli řídit. Pro další popis RVP ZV ja třeba definovat tzv. klíčové kompetence. “Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti”7 Měl by je zvládat kaţdý ţák po ukončení základní školy a tím by měl být připraven na další etapu vzdělávání. Klíčové kompetence lze dělit dle jejich obsahu následovně: Kompetence k učení:  ţák vybírá a vyuţívá vhodné způsoby a metody pro efektivní učení  vyhledává a třídí informace a dokáţe je vyuţít v procesu učení i v praktickém ţivotě  uvádí věci do souvislosti, na základě poznatků si vytváří komplexnější pohled na jevy kolem nás  porovnává a pozoruje získané výsledky  posuzuje vlastní pokrok, má pozitivní vztah k učení, dokáţe jej kritizovat a také zdokonalovat Kompetence k řešení problému:  ţák vnímá rozpozná a pochopí problém, promyslí a náplanuje způsob jeho řešení

7

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : VÚP 2004.

32

vyhledá informace vhodné k řešení problému, nenechá se odradit v případě nezdaru  problém řeší samostatně, uţívá různých postupů  ověřuje správnost řešení a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných či nových problémových situacích  činí uváţlivá rozhodnutí a uvědomuje si zodpovědnost za ně Kompetence komunikativní:  formuluje a výstiţně vyjadřuje své myšlenky v psaném i mluveném projevu  naslouchá a porozumí ostatním, zapojí se do diskuze, vhodně reaguje a argumentuje  ke svému rozvoji vyuţívá různých typů informačních a komunikačních prostředků  vyuţívá komunikativních dovedností k vytváření vztahů potřebných pro souţití a spolupráci s ostatními lidmi Kompetence sociální a personální:  ţák spolupracuje ve skupině, podílí se na vytváření pravidel práce v týmu, kterou pozitivně ovlivňuje  díky své ohleduplnosti a svému jednání přispívá k utváření příjemné atmosféry, k upevňování dobrých sociálních vztahů, poskytne pomoc nebo o ni poţádá  chápe potřebu spolupracovat, oceňuje zkušenosti druhých, na základě diskuze čerpá poučení  získává sebedůvěru a vytváří si představu o sobě samém Kompetence občanské:  je schopen vcítit se do situací druhých lidí, respektuje jejich přesvědčení, je si vědom povisnosti postavit se proti fyzickému i psychickému násilí  uvědomuje si svá práva a povinnosti ve škole i mimo školu  chová se zodpovědně a jedná uváţlivě v různých krizových situacích, dle svých moţností poskytne pomoc  aktivně se zapojuje do do sportovních aktivit, je schopen tvořit  rozumí základním ekonomický souvislostem, podporuje a chrání ţivotní prostědí a zdraví 

Kompetence pracovní:  bezpečně pouţívá nářadí a náčiní, přizpůsobí se pracovním podmínkám a vymezeným pravidlům  k výsledkům pracovní činnosti přistupuje kromě jiného z pohledu kvality, funkčnosti, ochrany zdraví i ţivostního prostředí a dále kulturních a společenských hodnot  na základě získaných znalostí a zkušeností rozhoduje o své budoucnosti Výše zmiňované kompetence mají úzkou spojitost se vzdělávacími oblastmi, v nichţ jsou tyto kompetence v rámci tzv. vzdělávacích okruhů definovány konkrétněji 33

pro jednotlivé vzdělávací obory, popř. tématické okruhy. Atletika se prolíná hned ve dvou vzdělávacích oblastech Člověk a jeho svět a Člověk a zdraví.

Vzdělávací oblast: ČLOVĚK A JEHO SVĚT Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tématický okruh: Člověk a jeho zdraví Ţáci poznávají především sami sebe a vnímají se jako ţivou bytost. Poznávají změny vývoje člověka a dokáţí posoudit důleţitost hygieny, výţivy, celkového denního reţimu atd. Seznamují se s pojmy jako je zdraví a nemoc, zdravotní prevence, první pomoc. Získávají základní poučení o bezpečném chování. Uvědomují si zodpovědnost nejen za zdraví své, ale také zdraví ostatních. Chápou zdraví jako nejcenější hodnotu v ţivotě člověka.

Vzdělávací oblast: ČLOVĚK A ZDRAVÍ Vzdělávací obor: Výchova ke zdraví Vzdělávací obor výchova ke zdraví navazuje svým osahem na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Ţáci se učí rozvíjet a chránit své zdraví a být za ně zodpovědní. Upevňují si stravovací, hygienické a jiné zdravotně preventivní návyky. Učí se předcházet úrazům a čelit vlastnímu ohroţení v kaţdodenním ţivotě. Rozšiřují své poznatky o škole, rodině, přírodě, sociálních vztazích a učí se rozhodovat ve prospěch zdraví. Vlastní činnosti začínají zvaţovat z hlediska svých zdravotních potřeb a ţivostních perspektiv. Vzdělávací obor: Tělesná výchova Je součástí komplexnějšího vzdělávání ţáků v problematice zdraví. Směřuje k poznání vlastních zájmů a moţností a k poznávání vlivu pohybových schopností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Spontánní aktivita přechází do organizované formy, v níţ lze samostatně ohodnotit úroveň svojí pohybové zdatnosti. Smyslem pohybové aktivity je kromě jiného zařadit pohybové činnosti do svého denního reţimu k uspokojování vlastních pohybových potřeb a zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatíţení, pro podporu zdraví apod. Rozvoj pohybový schopností a dovedností probíhá na základě proţitků z pohybových činností. Při neustálém zlepšování pohybových dovedností se kvalita proţitku zvyšuje. Pohybové vzdělání předpokládá diferenciaci aktivit a hodnocení ţáků. Prostřednictvím něj je důleţité odhalovat zdravotní oslabení ţáků a snaţit se za pomoci kompenzačních nebo-li vyrovnávacích cvičení a různých pohybových činností tato oslabení napravovat, ať uţ v rámci tělesné výchovy, nebo případně v rámci zdravotní tělesné výchovy. (RVP ZV) V následující části se budeme věnovat očekávaným výstupům směřovaným přímo na výuku atletiky, které budou rozděleny do jednotlivých ročníků. V rámci učiva si konktétněji vyjmenujeme pouze jaké záklaní pojmy by měl ţák znát v příšlušném ročníku. Postupy, jeţ vedou k osvojení a zdokonalování pohybových dovedností 34

v rámci běhů, skoků a hodů jsou k dispozici v praktické části v tabulce Metodika jednotlivých atletických disciplín (Tab č.5). Očekávané výstupy:8 1.ročník  ţák uplatňuje pravidla bezpečnosti při atletických činnostech  dodrţuje základní hygienické návyky  snaţí se o srávné drţení těla při provádění různých pohybových cvičení a aktivit  pouţívá vhodné sportovní oblečení a obuv  učí se respektovat méně pohybově nadané ţáky  reaguje na základní pokyny, signály, gesta  podle pokynů učitele zvládá přípravu organismu na pohybovou aktivitu  zná význam pohybové činnosti pro zdraví  ovládá základní pojmy, které souvisí s během, skokem do dálky a hodem  pouţívá základní techniku nízkého a polovysokého startu  pouţívá základní techniku běhu, skoku do dálky a hodu Učivo: Základní pojmy: Základy techniky běhů, skoků, hodů; názvy částí atletického hřiště; základy bezpečnosti při atletických činnostech; zjednodušené startovní povely a signály; vhodné oblečení pro atletické činnosti. 2. ročník  ţák dodrţuje pravidla bezpečnosti při atletických činnostech na hřišti, v tělocvičně i v přírodě  dodrţuje základní hygienické návyky  uvědomuje si význam sportování pro zdraví  pouţívá vhodné sportovní oblečení i vhodnou obuv  respektuje zdravotně oslabené nebo méně pohybově nadané ţáky  zvládá podle pokynů učitele přípravu organismu na pohybovou činnost  spolupracuje s ostatními ţáky při pohybových činnostech ve skupinách  soutěţí v duchu fair - play  reaguje na základní pokyny, signály a gesta  usiluje o zlepšení svých pohybový dovedností  ovládá základní pojmy související s během, skokem do dálky a hodem  pouţívá základní techniku nízkého a polovysokého startu  pouţívá základní techniku běhu, skoku do dálky a hodu Učivo: Základní pojmy: Názvy jednotlivých částí atletického hřiště; základy bezpečnosti při atletických činnostech; základy techniky běhů skoků a hodů; zjednodušené startovní povely a signály; vhodné oblečení pro atletické činnosti. 8

http://www.6zskolin.cz/dokumenty/%8AVP%20-%201.%20stupe%F2.pdf.

35

3. ročník  ţák uplatňuje pravidla bezpečnosti při pohybových činnostech a dodrţuje základní hygienické návyky  respektuje méně pohybově nadané ţáky a taktéţ ţáky se zdravotním oslabením  připraví se na pohybovou aktivitu pomocí rozcvičení  dbá na správné drţení těla a správné dýchání během prováděných pohybových cviků a činností  dodrţuje ujednaná pravidla v rámci her a pohybových aktivit  aktivně ovládá pojmy týkající se běhu, skoku do dálky a hodu míčkem  reaguje na základní pokyny, signály a gesta  usiluje o zlepšení svých pohybových dovedností  pouţívá základní techniku nízkého a polovysokého startu  pouţívá základní techniku běhu, a dále skoku do dálky a hodu míčkem ze zkráceného rozběhu  upraví doskočiště, vydá pokyny pro start  zhodnotí kvalitu svojí pohybové činnosti a snaţí se o napravení špatných pohybových úkonů  je si vědom významu pohybové aktivity pro zdraví Učivo: Základní pojmy: Základní disciplíny; části běţecké dráhy, skokanského sektoru, taktéţ sektoru pro hody; základy bezpečnosti při atletických činnostech; základy techniky běhů skoků a hodů; úprava doskočiště; pomůcky pro měření sportovních výkonů; startovní povely a signály; vhodné oblečení. 4. ročník  dodrţuje pravidla bezpečnosti při pohybových činnostech a jednotlivých atletických disciplínách  připraví se na pohybovou aktivitu zahřátím a protaţením jednotlivých částí těla  pohybou činnost zavádí do svého denního reţimu, je si vědom významu pohybu pro zdraví  dbá na správné drţení těla a správné dýchání  aktivně uţívá osvojených pojmů  spolupracuje s ostatními, dokáţe je povzbudit  respektuje opačné pohlaví  dodrţuje ujednaná pravidla a reaguje na pokyny a signály  zvládá základní techniku nízkého a polovysokého startu, připraví start běhu a vydá startovní povely  změří a zapíše výkony v prováděných discíplínách, porovná je ná zakladě předchozích výsledků 36



zhodnotí svůj sportovní výkon a kvalitu pohybové činnosti, snaţí se napravovat nedostatky ve svém pohybovém projevu

Učivo: Základní pojmy: Základní disciplíny; části běţecké dráhy, skokanského sektoru, taktéţ sektoru pro hody; základy bezpečnosti při atletických činnostech; základy techniky běhů skoků a hodů; úprava doskočiště; meření a vyhodnocování sportovních výkonů; startovní povely a signály; vhodné oblečení a obuv. 5. ročník  ţák uplatňuje a dodrţuje pravidla bezpečnosti a hygieny při pohybovyých aktivitách  ţák se před zahájením pohybové aktivity dostatečně rozcvičí  pohybou aktivitu zavádí do svého kaţdodenního dění, je si vědom významu pohybu pro zdraví  dbá na správné drţení těla a správné dýchání  aktivně uţívá osvojených pojmů  dokáţe povzbudit ostatní ţáky a aktivně s nimi spolupracuje  respektuje opačné pohlaví při pohybové činnosti  dodrţuje sjednaná pravidla  reaguje na pokyny, signály a gesta  zvládá techniku nízkého a polovysokého startu, připraví start běhu a vydá startovní povely, připraví startovní bloky, vydá startovní povely  pouţívá základní techniku běhů, skoků, hodů  upraví doskočiště na skok do dálky  změří a zapíše výkony v prováděných discíplínách, porovná je ná zakladě předchozích výsledků  zhodnotí svůj sportovní výkon a kvalitu pohybové činnosti, snaţí se napravovat nedostatky ve svém pohybovém projevu  zvládá základní techniku skoku do výšky Učivo: Základní pojmy: Základy bezpečnosti při atletických činnostech, základní disciplíny; části běţecké dráhy, skokanských sektorů, taktéţ sektoru pro hody (a vrhačského sektoru); základy techniky běhů skoků a hodů; startovní povely a signály; úprava doskočiště; meření a vyhodnocování sportovních výkonů; vhodné oblečení a obuv.

1.6.2 VÝUKA NA PEDAGOGICKÉ FAKULTĚ Výuka atletiky na PdF MU je rozdělena do prvních dvou semestrů studia oboru učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Časová dotace v kaţdém semestru je dvanáct vyučovacích hodin po 45 min. Tedy celkem 24 vyučovacích hodin atletiky. Zhlédneme-li informace 37

uvedené v informačním systému MU pod kódy předmětů atletika I a II, dozvíme se následující:9 Atletika I: „Cílem předmětu je zvládnutí techniky disciplín odpovídajících atletickému učivu v 1. a 2. ročníku základní školy v realizovaných vzdělávacích programech. Osnova: 1. Zásady bezpečnosti a hygieny při atletickém výcviku, stavba atletického rozcvičení. 2. Základní pojmy týkající se běhů, skoků a hodů. 3. Seznámení se základními atletickými pojmy. 4. Průpravná cvičení a hry pro rozvoj běţecké rychlosti, vytrvalosti, odrazové síly a obratnosti. 5. Technika a metodika běhů, skoků a hodů. 6. Základní startovní povely a signály, nácvik jednotlivých druhů startů.” Atletika II: „Cílem předmětu je zvládnutí techniky a metodiky nácviku atletických disciplín odpovídajících osnovám 3.-5. ročníku základní školy s případnou nadstavbou. Osnova: 1. Rozšíření základních atletických pojmů, pomůcky pro měření výkonů, způsoby měření a zaznamenávání výkonů, základní pravidla probíraných disciplín. 2. Zdokonalování průpravných cvičení pro jednotlivé atletické činnosti. 3. Metodické a technické zvládnutí prvků běţecké abecedy, sprinty do 100 m s nízkým startem, vytrvalost. 4. technika a metodika nácviku skoku do dálky z rozběhu, skoku vysokého, rozměření rozběhu. 5. Technika a metodika nácviku hodu míčkem z rozběhu.” Harmonogram výuky je přizpůsoben náročnosti a poţadavkům jednotlivých atletických disciplín. V první polovině podzimního semestru je vyuţíváno ještě přijatelného počasí, kdy výuka probíhá venku na atletickém oválu. Po zbytek prvního semestru a v první polovině semestru druhého se výuka koná v tělocvičně, poté přechází opět na atletický ovál. Při venkovní výuce se studenti věnují zejména atletickému rozcvičení, základům běhů, skoků a hodů a pojmům jeţ se jich týkají, běţecké abecedě, technice startu, později samotným disciplínám jako jsou sprint, skok do dálky, hod kriketovým míčkem a vytrvalostní běh. Seznamují se s veškerými atletickými pomůckami pro měření výkonu, sami si vyzkouší měřit a zaznamenávat výkony. Výuka v tělocvičně je věnována spíše herním činnostem pro rozvoj pohybových schopností a současně nácviku technik jednotlivých disciplín. Poslední a dosud nezmíněnou disciplínou je skok do výšky, který můţeme provádět jak venku tak v tělocvičně. Vzhledem k tomu, ţe doba, kdy je pěkné počasí a výuka můţe probíhat venku není příliš dlouhá, tak ji student vyuţívají zejména na činnosti, které lze provádět pouze na atlatickém oválu a skok do výšky je proto zařazován do výuky v tělocvičně. S přihlédnutím k této práci bych chtěla, aby byly v harmonogramu výuky provedeny změny, díky nimţ se výuka atletiky stane systematičnější a zábavnější, a to na základě a díky pouţití osnov a metodických postupů rozebraných v této práci. Aby byl vytvořený harmonogram co nejoptimálnější, bude při tvorbě učebnice 9

https://is.muni.cz/.

38

spolupracováno rovněţ s některými členy katedry tělesné výchovy na PdF MU. Podrobnější popis tvorby nového harmonogramu přesahuje rozsah této práce a proto se jim zde jiţ podrobně nezabývám.

1.7 LIMITUJÍCÍ FAKTORY Při výuce atletiky je důleţité akceptovat, tzv. limitující faktory a dokázat výuku přizpůsobit daným podmínkám. Pokud se vyskytne nějaký problém, učitel by měl umět rychle a správně zareagovat a s rozvahou vymyslet vhodné řešení. Je důleţité přihlíţet na fyzickou a mentální zdatnost ţáků, na jejich zdravotní stav, náladu apod. Limitujících faktorů (Obr.2), které mohou ovlivňovat pohybovou činnost je hned několik. Dělí se na dvě základní skupiny:  ENDOGENÍ – vnitřní faktory,  EXOGENÍ – vnějsí faktory.

Obr. 2: Limitující faktory10

Výuka atletiky malých dětí je zaloţena na zábavných herních činnostech a hrách. Při nich řešíme záleţitosti jako jsou např. počet dětí, při rozdělení do druţstev,

10

https://is.muni.cz/auth/dok/rfmgr.pl?fakulta=1441;obdobi=5084;studium=211611;kod=TV1MP_TVFP;fu rl=%2Fel%2F1441%2Fpodzim2010%2FTV1MP_TVFP%2Fum%2F;info=.

39

nebo výkonost dětí. Atletika má v tomto směru velkou výhodu a díky její rozmanitosti a hravosti můţeme tvořit skupinky a druţstva tak, abychom co nejlépe naplnili cíle vyučovací hodiny. Dobrý a kreativní učitel nebo trenér si dokáţe v těchto situacích poradit. Jednotlivá druţstva nebo týmy při pohybových aktivitách a hrách tvoříme tak, aby byla početně vyrovnaná. Učitel se můţe dostat také do situace, kdy je třeba podporovat méně pohybově nadané ţáky. V takovém případě musí tvořit druţstva nebo skupinky o přibliţně stejné výkonosti nebo můţe slabším skupinkám nabídnout náskok (ve formě bodů, nebo vzdálenosti). Méně nadaní ţáci by neměli být řazeni na konec zástupu, ale ani na úplný začátek. Doporučuje se povzbuzování těchto slabších ţáků. (Kaplan, Válková, 2009) Můţe se nám také stát, ţe si naplánujeme výuku na hřišti, ale kvůli špatnému počasí ji budeme muset přesunout do tělocvičny. Tím pádem je na nás, abychom dokázali modifikovat nebo nahradit veškeré hry a pohybové činnosti tak, aby byly vyhovující vzhledem k povrchu, vyuţitalného prostoru a pomůckám, které lze v tělocvičně pouţívat. Tímto se pomalu dostáváme k další podkapitole, která se věnuje právě atletickým pomůckám. Ty jsou neustále zdokonalovány pro potřeby malých dětí. Jsou specifické svojí vyuţitelností, materiálem, barevností, netradičností a tím umoţňují uskutečňovat průběh vyučovací hodiny velice zábavnou a rozmanitou formou. Nabídka těchto pomůcek je v dnešní době velmi široká a existuje celá řada firem, které se jejich výrobou a prodejem zabývají. Bohuţel ale ne kaţdá škola má dostatek finančních prostředků na to, aby si netradiční atletické pomůcky mohla dovolit.

1.7.1 PŘEHLED A DOSTUPNOST ATLETICKÉHO NÁŘADÍ A NÁČINÍ Jak bylo jiţ naznačeno v kapitole atletické soutěţe a disciplíny pro děti, komise mládeţe ČAS ve spolupráci s firmou Jipast doporučuje sadu atletického nářadí a náčiní, která je vhodná pro výuku, trénink, závody apod. dětí mladšího školního věku, tedy dětí ve věku 6-11 let. Je vyuţitelná jak v tělocvičně, tak ve venkovních prostorách. Z hlediska bezpečnosti splňuje všechny podmínky a je výborná díky svému variabilnímu vyuţití. Seznam společností, jeţ prodávají atletické pomůcky:

JIPAST a.s. (www.jipast.cz) Doporučenou sadu nářadí a náčiní naleznete na výše uvedených webových stránkách přes odkaz dětská atletika pod názvem Sada Dětská atletika ČAS Jipast (Obr.3 a 4). Cena sady s DPH činí 22 941 kč. Jejím obsahem jsou následující pomůcky: Překáţka Pěnové nástavce na překáţky

10 ks 20 ks 40

Upevňovací spony Štafetový kolík Značící klobouček Ţíněnka na přeskoky Pěnové nástavce k ţíněnce Ţebřík na frekvenční běh Vymezovací kuţel (modrá, ţlutá, červená) Cílová plocha (bílý popruh), 3 m délka Medicinbal gumový 1 kg, malý Medicinbal gumový 1 kg, velký Raketka Vortex Pěnový oštěp - 70 cm Pěnový oštěp - 90 cm Barevné pásmo 15 m Barevné pásmo 30 m Ţíněnka na skok daleký z místa Transportní taška, modrá

Obr. 3: Sada Dětská atletika ČAS Jipast11

50 ks 4 ks 40 ks 1 ks 2 ks 2 ks 30 ks 8 ks 2 ks 2 ks 4 ks 2 ks 2 ks 1 ks 1 ks 1 ks 2 ks

Obr. 4: Sada Dětská atletika ČAS Jipast

Firma Jipast nabízí také velké mnoţství pomůcek, které lze zakoupit po jednotlivých kusech. Naleznete je v sekci dětská atletika pod odkazem atletika junior. obrázky

KANTOR SPORT (www.kantorsport.cz) Kantor sport nabízí nářadí a náčiní pro různé sporty. V sekci atletické potřeby je moţno vybírat pomůcky pro jednotlivé atletické disciplíny. Pod odkazem ceníky produktů v sekci atletika speciál Kids lze otevřít či uloţit soubor, který nám 11

http://eshop.jipast.cz/atletika/detska-atletika.htm.

41

zprostředkovává přehled a ceník jednotlivých pomůcek pro děti, s jejich stručným popisem a fotografiemi.

LA Sport s.r.o. (www.lasport.net) La sport se zaměřuje na různá sportovní odvětví a z velké části I na atletiku. V sekci atletika, dále nářadí a náčiní, odkaz dětská atletika, si můţeme vybírat jednotlivé pomůcky podle zaměření na atletické disciplíny. U kaţdé pomůcky je uveden stručný popis, cena, ale nenalezneme zde její fotografii pro lepší představu.

ČAS – ATLETIKA PRO DĚTI (www.atletikaprodeti.cz) Velice pěkně propracované stránky orientované na dětskou atletiku. Pomůcky zde můţeme nalézt pod odkazem nabízíme, dále nářadí a náčíní. Pro objednání nebo zapůjčení těchto atletických pomůcek jsou zde uvedeny další odkazy a kontakty. Jedná se opět o výše zmiňované sady od firmy Jipast.

DIGIPROFI.CZ (www.digiprofi.cz) a eOD.cz (www.eod.cz) Tyto stránky nám také nabízejí prodej atletického nářadí a náčiní od firmy Jipast. Nabídku lze najít pod odkazem sportovní potřeby, sekce atletika,dále dětská atletika nebo atletika junior.

42

2 PRAKTICKÁ ČÁST V této části se budeme zabývat samotnou výukou atletiky dětí mladšího školního věku. Je vypracována s ohledem na mentální a fyzickou vyspělost dětí na 1. stupni ZŠ a její obsah nám poslouţí jako malý pomocník v praxi při výuce. Dělím ji celkem do pěti kapitol na Běhy, Skoky, Hody, Stručné shrnutí a Osm základních soutěţních disciplín doporučených ČAS (ve spolupráci s firmou Jipast). Kapitoly jsou dále členěny na podkapitoly, v nichţ nalezneme popis jednotlivých atletických disciplín, jejich techniku12 a v neposlední řadě také metodický postup k rozvoji a osvojení si samotné techniky dětmi. Na konci kaţdé podkapitoly jsou uvedeny vţdy dvě hry, díky kterým si děti procvičují a osvojují techniku dané atletické disciplíny. V rámci kapitoly Stručné shrnutí jsou k dispozici tři přehledné tabulky (Tab.4, 5 a 6). Tabulka č.4 zobrazuje přehled rozvoje jednotlivých pohybových schopností, tzn. v jakém věku je nejoptimálnější danou pohybovou schopnost rozvíjet. Tabulka č.5 slouţí jako přehledné shrnutí metodiky. Její obsah je tvořen dle ŠVP, ale součástí jsou také jednotlivé pohybové prvky, které se objevují v metodických postupech při nácviku techniky daných atletických disciplín. Tato tabulka nám pomůţe se lépe orientovat v postupu při výuce atletiky s ohledem na jednotlivé ročníky 1. stupně ZŠ. Tabulka č.6 je potom stručným přehledem všech pohybových her uvedených v této části. Závěrem praktické části rozebírám osm jiţ dříve zmiňovaných základních atletických disciplín pro děti, doporučených ČAS ve spolupráci s firmou Jipast, které jsou doplněny o fotodokumentaci dětí při vybraných činnostech s atletickými pomůckami.

2.1 ROZCVIČENÍ A STREČINK Při rozcvičení se jedná o souhrn určitých cviků, díky kterým uvolníme a rozpohybujeme klouby a protáhneme určité svalové skupiny, abychom předešli poranění. Kaţdému rozcvičení by mělo předcházet zahřátí, jeţ docílíme pohybovou hrou zaměřenou na rozběhání, poskoky apod. hned na začátku vyučovací hodiny. Rozcvičení můţeme provádět na místě, za pohybu, s oporou, s náčiním, bez náčiní, ve dvojicích. (Vilímová a kol., 1997) Strečink nebo-li protahování je nedílnou součástí kaţdé sportovní aktivity. U dětí mladšího školního věku je lepší provádět protahování hromadnou formou, kdy předcvičuje učitel. Individuální nebo skupinová forma je moţná aţ tehdy, kdy jsme přesvědčeni, ţe ţáci provádějí cviky dobře i samostatně. Rozcvičení a strečinku na 12

Techniku atletických disciplín rozebírám poněkud hlouběji, protoţe se domnívám, ţe kdo chce učit či trénovat atletiku, byť třeba pouze děti mladšího školního věku, měl by mít i přesto v této oblasti dostatečné teoretické základy.

43

začátku hodiny věnujeme 5 aţ 10 min. Provedeme několik základních cviků, které rozšíříme o další cviky, v nichţ se zaměříme na rozhýbání kloubů a protaţení těch svalových partií, jeţ budeme v hodině nejvíce pouţívat. Při práci s malými dětmi je důleţitá motivace, proto kaţdý dílčí pohyb nebo cvik namotivujeme, např. kočička se protahuje, strom se kymácí apod. Strečink můţeme provádět v jakékoliv části vyučovací hodiny TV. Před cvičením, kdy připravujeme tělo na pohybovou zátěţ, do cvičení zařazujeme cviky pro ty svalové partie, které budeme nejvíce zatěţovat. Strečink můţeme téţ provádět během hlavní části cvičení, kdy protahujeme nejvíce namáhané svaly a svalové skupiny. Je rovněţ moţné se protáhnout na konci vyučovací hodiny, kdy naše tělo uvolníme a zabráníme tak vzniku bolesti nebo napětí a napomůţeme rychlejší regeneraci. Zásady strečinku: 

Svaly protahujeme zahřáté a uvolněné



neprovádíme prudké pohyby, nehmitáme, cvičení je plynulé



optimální je pomalé hluboké dýchání



cvičení provádíme na základě vlastního pocitu, musí nám být příjemné



pohyby nesmí být násilné, provádíme pouze mírné tahy



začínáme s jednoduššími cviky



kaţdý cvik provádíme po dobu několika sekund, dobu protahování postupně prodluţujeme, jedná se o dobu asi 5 – 15 s



jednotlivé cviky dle potřeby (2x – 3x) zopakujeme,



je vhodné zavádět cvičení několikrát do týdne



protahujeme obě poloviny těla a taktéţ vţdy obě končetiny, abychom zabránili svalové nerovnováze nebo-li dysbalanci (Kinder+sport, 2008)

44

Projděme si několik z mnoha základních cviků, na které bychom neměli zapomenout v rámci rozcvičení. Hlava - krční svaly Uvolnění krční páteře (Obr.5) Mírný stoj rozkročný nebo stoj spojný, paţe podél těla, rovná záda, ramena tlačit dolů, hlavou provádíme půlotáčky vpředu z jedné strany na druhou, pravidelně dýcháme. Cvik opakujeme 2x aţ 3x na kaţdou stranu. Tento cvik lze provádět také v sedě.

Obr. 5: Uvolnění krční páteře

Protaţení šíjového svalstva (Obr. 6) Stoj spojný nebo mírně rozkročný. Levou ruku přeloţíme přes hlavu dlaní na pravé ucho, pravá ruka tlačí k zemi, nádech, s výdechem tahem přitáhneme hlavu k levému rameni, výdrţ 5 s. Poté provedeme cvik na druhou stranu. Cvik opakujeme 2x aţ 3x na kaţdou stranu. Lze provádět také v sedě. Snaţíme se drţet ramena v jedné rovině s podloţkou.

Obr. 6: Protaţení šíjového svalstva

45

Pletenec horní končetiny a paţe Protaţení tricepsu (Obr.7) Stoj spojný nebo mírný stoj rozkročný, vzpaţit, pokrčit levou paţi v lokti a dlaň přiloţit mezi lopatky, pravou rukou uchopíme levou paţi za loket a přitáhneme směrem za hlavu. Výdrţ 5 s. Cvik provádíme 2x aţ 3x na kaţdou stranu.

Obr. 7: Protaţení tricepsu

Uvolnění ramenního kloubu (Obr.8) Mírný stoj rozkročný, levá dlaň přiloţená na pravé klíční kosti, abychom zpevnily trup a ramena se nám nepohybovala směrem vpřed a vzad. Následuje krouţení levou paţí dopředu, poté dozadu. Cvik provádíme vţdy po dobu 5 s na kaţdou polovinu těla. Můţeme provádět také nesoudobé krouţení oběma paţemi.

Obr. 8: Uvolnění ramenního kloubu

46

Trup Uvolnění bederní páteře (Obr.9) Mírný stoj rozkročný, ruce vbok, zpevníme pánev a krouţíme horní polovinou těla na levou, poté na pravou stranu. Cvik provádíme 2x aţ 3x na kaţdou.

Obr. 9: Uvolnění bederní páteře

Protaţení šikmých břišních svalů a současně širokého zádového a bederního svalstva (Obr.10) Mírný stoj rozkročný, levou ruku vzpaţit, zpevnit boky, úklon vpravo loket musí směřovat nahoru, ne dopředu. Pravou dlaň můţeme poloţit na vnější stranu pravého stehna, nesmíme se o ni ale opírat. Vydrţ 5 s. Cvik provádíme 2x aţ 3x na kaţdou stranu.

Obr. 10: Protaţení šikmých břišních svalů a současně širokého zádového a bederního svalstva

47

Dolní končetiny Protaţení zadní strany stehen (Obr.11) Stoj spojný, levou nohu přednoţit pokrčmo, oběma rukama uchopíme koleno levé nohy a s výdechem jej přitáhneme k hrudníku. Cvik provádíme na pravou i levou nohu 2x aţ 3x po dobu 5 s. Pro děti mladší 10 let se z hlediska koordinace doporučuje provádět tento cvik vleže ná zádech. Poznámka: termínem „noha“ se myslí z anatomického hlediska část dolní končetiny od kotníku dolů. Ale v celé praktické části budeme uţívat termín „noha“ pro označení celé dolní končetiny.

Obr. 11: Protaţení zadní strany stehen

Protaţení zadní strany stehen (Obr.12) Stoj spojný, levou nohu pokrčíme v koleni, uchopíme ji levou rukou (nebo oběma rukama) za kotník a přitáhneme ji k zadečku. Pokud přitahujeme nohu pouze jednou rukou, druhá nám slouţí k vyváţení těla. Cvik provádíme na kaţdou nohu 2x aţ 3x po dobu 5 s. Pro děti mladší 10 let se opět doporučuje provádět tento cvik vleže na břiše.

Obr. 12: Protaţení přední strany stehen

48

Protaţení vnitřní strany stehen a třísel (Obr.13) Široký stoj rozkročný, pravou nohu pokrčíme v koleni a přeneseme na ni váhu těla, levá noha nataţená, propnutá v koleni. Pánev protlačujeme směrem dolů. Cvik opakujeme 2x aţ 3x na obě strany po dobu 5 s.

Obr. 13: Protaţení vnitří strany stehen a třísel

Protaţení třísel a přední strany stehen (Obr.14) Široký stoj rozkročný, špičky chodidel, pánev, trup i hlava se otočí na levou stranu. Pokrčíme levou nohu v koleni a pánev protlačujeme směrem dolů. Zadní noha zůstává mírně pokrčená, na špičce. Pozor na úhel tvořený mezi bércem a stehnem – musí být minimálně 90° a více. Obr. 14: Protaţení třísel a přední strany stehen

Protaţení zadní strany nohou (Obr.15) Široký stoj rozkročný, nohy propnuté v kolenou, ruce v předpaţení, následuje hluboký předklon, prsty dlaní se dotýkáme země, podloţky. Můţeme mírně hmitat, kdy se dotkneme nejprve před úroveň špiček (dopředu), pak na úroveň kotníků (na střed), poté aţ za paty (dozadu). Taktéţ můţeme provádět pohyb k levému kotníku, na střed, k pravému kotníku. Hmitání je opravdu mírné a pohyby jsou plynulé.

Obr. 15: Protaţení zadní strany nohou

49

Protaţení vnitřní strany stehen a třísel (Obr.16) Sed roznoţný, propnutá kolena, dlaně na podloţku. Pokoušíme se jimi dostat co nejdál, trup skláníme k podlozče. Cvik opakujeme 2x – 3x po dobu 5 s.

Obr.16: Protaţení vnitřní strany stehen a třísel

Protaţení zadní a vnitřní strany stehen, současně protaţení v oblasti třísel (Obr.17) Sed, pokrčit levou nohu v koleni a opřít chodidlo o vnitřní stranu stehna pravé nohy, pomocí rukou zvolna přitahovat trup nad chodidlem levé nohy do úrovně pravého kolene. Cvik opakujeme 2x – 3x na kaţdou nohu po dobu 5 s.

Obr. 17: Protaţení zadní a vnitřní strany stehen, současně v oblasti třísel

Protaţení lýtkového svalu (Obr.18) Mírný podřep zánoţný levou, zapřeme se o spoluţáka nebo o stěnu, zábradlí apod. Stojíme na celých ploskách chodidel. Váhu těla přenášíme dopředu. Nohy prostřídáme, kaţdou protahujeme 2x – 3x po dobu 5 s.

Obr. 18: Protaţení lýtkového svalu

50

2.2 BĚHY Běh je jedním z přirozených pohybů člověka. Tvoří nejen základ atletických disciplín, ale i mnoha dalších sportovních odvětví. Správný běh se vyznačuje svojí plynulostí a uvolněností. Válková (1995) ve své publikaci uvádí dělení běhů na několik skupin:  Podle způsobu provádění na hladký, překáţkový a štafetový běh.  Podle délky tratě na krátký, střední a vytrvalostní běh.  Podle místa konání na běhy na dráze (otevřené a v hale), mimo dráhu (přespolní, silniční lesní) Technika běhu je pouze jedna. Liší se jen délkou a frekvencí kroků, jeţ závisí na rychlosti běhu a délce tratě. Rozeznáváme dvě varianty:  šlapavý způsob běhu – uţívá se při získávání otpimální nebo maximální rychlosti, v krátkém časovém úseku (při startu, nebo rozběhu na skok do dálky, do výšky, apod.); při tomto způsobu je tělo běţce nakloněno vpřed, běţí po špičkách, odraz se děje taktéţ ze spičky, práce paţí je téměř v maximálním rozsahu.  švihový způsob běhu – nastává po šlapavém způsobu, nebo se vyuţívá při běhu na delší tratě; má stálou délku a frekvenci kroků. Podrobnějším popisem těchto dvou způsobů se budeme zabývat v podkapitole Sprint. Velmi důleţitou roli při běhu hraje také práce paţí. Jedná se o pohyb v ramenním kloubu, kdy se dlaní sevřenou v pěst či ponechanou volně dostáváme vpřed do výše brady nebo očí, vzad k úrovni boků. Úhel v lokti je asi 90°. Pohyb provádíme pouze dopředu a dozadu, nikoliv do stran. Součástí běhu při běţeckých disciplínách je také start. Technika startu se liší podle jednotlivých běţeckých disciplín. O startech se dozvíme více v podkapitole Start.

2.2.1 SPRINT Sprint je povaţován za běţeckou, rychlostně silovou disciplínu na krátkou trať. Jedná se o běh na 100 m, 200 m, 400 m a štafety 4x100 m a 4x400 m. V případě dětí mladšího školního věku se budeme bavit o běhu na vzdálenost max. 60 m. Štafetám samotným je později věnována další kapitola. Sprint lze povaţovat za pohybový soubor, který můţeme rozdělit na: nízký start a startovní výběh, běh na přímé trati, běh do zatáčky (platí u běhu na 200 m a 400 m), doběh do cíle.

Technika sprintu Při běhu se neustále opakuje základní prvek, kterým je běţecký krok. Cílem běhu je přemístění těţiště z určitého bodu do jiného bodu po stanovené dráze v co nejkratším čase. Správná technika běhu závisí na ekonomičnosti pohybů, tzn. snaţíme 51

se o minimalizaci jak vertikální, tak horizontální výchylky těţiště. Uplatňujeme zde rychlostní a rychlostně silové schopnosti, důleţitý je také rytmus. Běţecký krok se skládá ze čtyř fází: momentu vertikály, odrazu, dokroku a letu. Moment vertikály je východiskem k odrazu, kdy je oporová noha, mírně pokrčená v koleni, na celém chodidle. Švihová noha je ohnutá v koleni, bérec je sloţený pod stehnem. Paţe jsou na stejné úrovni. Lokty svírají neustále pravý úhel. Za nejdůleţitější fázi je povaţován odraz, neboť je hnací silou běţeckého pohybu. Je důleţité, aby síla odrazu směřovala do těţiště těla. Odrazová noha se napíná v hlezenním, kolenním a kyčelním kloubu a aktivně se odráţí ze špičky. Švihová noha jde ostrým kolenem vzůru, dochází k běţeckému náponu, který se nazývá “běžecký luk”. Paţe jsou v největším rozšvihu. Následuje fáze letu, která je výsledkem odrazu, tělo se pohybuje setrvačností, švihovou nohu předkopáváme. Dostáváme se do fáze dokroku, která začíná došlápnutím švihové nohy na bříško chodidla, poté na celé chodidlo, kdy nohu v koleni mírně pokrčíme (amortizace), o opět se odráţíme. Jedná se o dvojitou práci kotníků (došlap přes špičku na celé chodidlo a odraz opět ze špičky). Celý cyklus se neustále opakuje. (Luţa a kol., 1995; Válková, 1995) Jak jiţ bylo zmíněno, při technice běhu vyuţíváme dvou způsobů: ŠLAPAVÉHO BĚHU – pouţívá se především pro zrychlení (při startovním výběhu), slouţí k běţecké rychlosti, k akceleraci, provádí se po špičkách, velký náklon těla vpřed, došlapujeme za těţiště těla, frekvence a délka kroků se postupně zvětšuje ŠVIHOVÉHO BĚHU – slouţí k udrţení potřebné rychlosti, jedná se o měkké došlápnutí chodidla před svislou těţnici, dvojitá práce kotníků, svalstvo je uvolněné, vyuţíváme setrvačnosti, frekvence a délka kroků je stálá Pravidla: Závodník vybíhá aţ po zaznění startovního signálu – výstřel apod., ne dříve (podrobnějšímu vysvětlení správného startu se budeme věnovat v kapitole Start), závodník musí běţet pouze ve své dráze a nesmí přešlápnout čáru, jinak je diskvalifikován.

Metodický postup PRÁCE PAŢÍ – Je velmi důleţitá. Začneme ji provádět nejprve ve stoje. Děti mohou zkusit pracovat různou rychlostí, mohou zrychlovat a zpomalovat. BĚŢECKÁ ABECEDA – abecedě je věnována samostatná podkapitola. CVIČENÍ PRO PRÁCI KOTNÍKŮ – provádíme s pevnou oporou (zeď, zábradlí), trup a nohy v jedné lince šikmo k opoře, jednou nohou se postavíme na celé chodidlo, zapřeme se, koleno druhé nohy jde vpřed, postavíme ji na špičku, poté nohy vystřídáme. Nesmí dojít k vysazování boků. (Válková, 1995) NÁCVIK TECHIKY BĚHU – běháme s dětmi tzv. “rovinky” na dráze ve vzdálenosti asi 30 aţ 50 m. Rovnoměrné – ohraničený úsek (značkou nebo zazněním signálu), před začátkem úseku chůze, v místě značení přechod do rychlého běhu, za úsekem plynulý 52

výběh do chůze. Stupňované – ţák přechází přes chůzi, poté klus do rychlého běhu, ze kterého v místě značení opět plynule vybíhá. Setrvačné – opět ohraničené území (tři značky). Nejprve chůze, v místě značky přechází ţák do středně rychlého běhu, pak do rychlého běhu, u druhé značky rychlost stále udrţuje aţ ke třetí, běţí setrvačností, u třetí značky rychlost plynule vypouští. Střídavé – kdy jedno území rozdělíme na několik úseků, ţák plynule vybíhá, od první značky rychlí běh aţ k další, další úsek středně rychle, třetí úsek rychle, poté zase plynulý výběh. Dbáme na správnou práci nohou a paţí, na jejich koordinaci. Chodidla nevytáčíme. Hlava je vţdy v prodlouţení trupu. Výběh z rovinky je vţdy plynulý. Běháme uvolněně, nezapomínáme na správné dýchání. NÁCVIK TECHIKY ŠLAPAVÉHO BĚHU - můţeme s dětmi provádět odpichový běh, starty z poloh (viz podkapitola Starty), odrazy P – L,13 krátké výběhy do schodů, do svahu, běh s odporem NÁCVIK TECHIKY ŠVIHOVÉHO BĚHU – rovinky, letmé úseky (ţák vyběhne, u značky se rozběhne do nejvyšší rychlosti, kterou udrţuje aţ do další značky, pak přechází plynule do chůze), běh z mírného kopce Pro správné zvládnutí techniky těchto dvou způsobů je vhodné cvičení na frekvenci běhu (na dráze rozestavěné mety – kloboučky, děti je přebíhají), podrobnější vysvětlení v rámci hry Přebíhání ţhavých kamenů. (Válková, 1995)

Hry pro sprint Pro rozvoj techniky rychlého běhu je třeba nejvíce rozvíjet frekvenční a lokomoční schopnosti. Procvičujeme šlapavý a švihový způsob běhu. Skládání obrazců Stručná charakteristika: rychlost, obratnost Prostředí: tělocvična, hřiště, rovný travnatý povrch Pomůcky: barevná víčka do PET- lahví, obrázky jednoduchých obrazců skládajících se z puntíků Věk dětí: 6 – 11 let Organizace: druţstva po 4 - 5 ţácích Doba trvání: 5 – 15min Popis hry: Druţstva jsou seřazená na čáře „start – cíl“ v zástupech. Ve vzdálenosti asi 5 m od této čáry má kaţdé druţstvo několik barevných víček a jednoduchý obrázek obrazce z barevných puntíků. Úkolem dětí je poskládat víčka na jednotlivé puntíky obrazce přesně podle barev. Na startovní povel vybíhá první, vybere jedno víčko a poloţí na puntík podle barvy. Běţí zpět, jak přeběhne čáru „start – cíl“ vybíhá druhý atd. Ti co čekají v zástupu se nějak hýbou, např. poskakují, dělají dřepy apod. Po 13

Odrazy pravá noha, levá noha; P – označení pro pravou nohu; L – označení pro levou nohu.

53

sloţení celého obrazce sedne druţstvo na zem. Vyhrávají ti, co byli nejrychlejší. Vţdy se přesvědčíme, zda sloţili obrazec správně. Modifikace:14 Děti mohou obrazec zase po jednom víčku rozkládat. Nebo mohou soutěţit, které druţstvo přenese k sobě do domečku co nejrychleji (po jednom) 10 víček, potom je mohou zas po jednom nosit zpět. Přebíhání ţhavých kamenů Stručná charekteristika: frekvenční rychlost, nácvik šlapavého a švihového způsobu běhu Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch Pomůcky: dřevěná prkýnka, desky, kloboučky (8 - 10 kusů) Věk dětí: 6 - 11 Organizace: druţstva po 4 - 5 ţácích Doba trvání: 10 – 15min Motivace: Přebíháme po rozpálené zemi přes ještě ţhavější kameny. Popis hry: Ţáci stojí v zástupech jednotlivých druţstev, vybíhají z čáry „start – cíl“, úkolem kaţdého ţáka je přeběhnout co nejrychleji přes kloboučky nebo desky na druhou stranu a vrátit se pravou stranou hladkým rychlým během zpět. Po zaznění startovního signálu vyběhne první, přeskáče kameny, běţí zpět, jak přeběhne čáru „start – cíl“, vybíhá druhý, atd. Ti, co čekají v zástupu budou na místě poskakovat. Aţ se vystřídají všichni v druţstvu, sednou si na zem. Vyhrávají ti nejrychlejší. Kloboučky nebo desky poskládáme do řady za sebe v různých vzdálenostech (např. po dvou stopách, po třech stopách, 2-2-2-3-3-3-2-2-2 stopy, nebo 2-2-2-3-3-3-4-4-4 stopy, nebo 3-3-3-2-2-2-4-4-4 stopy), první klobouček, deska bude asi 1aţ 2 m od čáry „start – cíl“. Modifikace: Měníme vzdálenosti mezi kloboučky, děti mohou kloboučky přebíhat tam i zpět, nebo je přebíhat s vysokými koleny apod.

2.2.2 BĚŢECKÁ ABECEDA Atletická běţecká abeceda je formou běţeckých cvičení, je průpravou a přípravou na zvládnutí správné techniky běhu. Abeceda odstraňuje špatné pohybové návyky, coţ přispívá k úspoře sil, energie a zvládnutí rychlejších pohybů. Jednotlivé cviky pomáhají zlepšovat frekvenci běhu. Běţeckou abecedu zařazujeme jako rozcvičení před hlavní část hodiny.15 Obecně se hovoří o čtyřech nebo pěti základních cvicích, které můţeme dále rozšířit. Pro potřebu dětí zde budeme hovořit o čtyřech základních - liftinku, skipinku, zakopávání, předkopávání, jeţ můţeme doplnit ještě o odpichový běh, a dále nízký a vysoký poskočný klus, které se řadí spíše do skokanské abecedy. následuje popis jednotlivých cviků (Vindušková a kol. 2006): 14 15

Modifikace, téţ obměna, úprava, změna. Pokud se jedná o vyučovací hodinu se zaměřením na běhy, popř.skoky.

54

LIFTINK (Obr.19) Jedná se o vázaný klus na místě nebo mírný pohyb z místa. Snaţíme se o maximální pruţnost kotníků a úplnou extenzi, nebo-li propnutí v koleni oporové nohy. Ruce jsou volně podél těla nebo v běţeckém pohybu. Trup je ve vzpřímené pozici, hlava v prodlouţení trupu.

Obr. 19: Liftink

SKIPINK (Obr.20) Běh, při kterém zvedáme kolena do výše kyčlí. Mezi bércem a stehnem švihové nohy je svírán ostrý úhel. Současně propínáme odrazovou nohu, drţíme se na přední části chodidla. Práce paţí je dynamická. Snaţíme se o vzpřímené postavení trupu.

Obr. 20: Skipink

55

ZAKOPÁVÁNÍ (Obr.21) Běh, při kterém provádíme uvolněný pohyb švihové nohy, jejíţ stehno je v prodlouţení trupu (nepřednoţuje se) a koleno směřuje dolů k podloţce. Pata chodidla sloţené nohy se dotýká hýţdí (při dokončení zakopnutí neprovádíme extenzi v hlezenním kloubu). Stoupáme na přední část chodidla oporové nohy. Chodidla nevytáčíme. Trup je v mírném předklonu. Opět se snaţíme o dynamickou práci paţí.

Obr. 21: Zakopávání

PŘEDKOPÁVÁNÍ (Obr.22) Běh, při němţ zvedáme kolena jako při skipingu. V momentě, kdy je stehno švihové nohy ve vodorovné poloze, vykývneme aktivně bérec vpřed a sešlápneme. Nacvičuje se tak optimální dokrok na podloţku. Trup směřuje dopředu. Nezapomínáme na práci paţí. Obr. 22: Předkopávání

56

Někteří autoři jako například Válková (1995) a Vindušková (2006) ve svých publikacích uvádí v rámci běţecké abecedy ještě odpichový běh, který napodobuje běţecký luk nebo jelení skok.

ODPICHOVÝBĚH (Obr.23) Běh se zdůrazněným odrazem a vysokým ostrým kolenem švihové nohy. Odrazová noha se po odrazovém náponu nechává déle vzadu, stejně jako švihová noha ve vzduchu. Tento pohyb doprovází velký rozšvih paţí.

Obr. 23: Odpichový běh

VYSOKÝ POSKOČNÝ KLUS (Obr.24) Průpravné cvičení pro sílu odrazu. Odráţíme se silně z odrazové nohy, kterou stojíme na celé ploše chodidla, přecházíme na špičku, současně nohu napínáme ve všech kloubech. Stehnem švihové nohy se dostáváme aţ do vodorovné polohy se zemí, drţíme ostré koleno, špička se přitahuje k bérci. Nezapomínáme na správnou práci paţí.

Obr. 24: Vysoký poskočný klus

57

NÍZKÝ POSKOČNÝ KLUS (Obr.25) Je podobným se cvikem vysokého poskočného klusu. Odrazová noha pracuje na stejném principu, ale neprovádíme zde tolik silný a razantní odraz. Tím pádem se zmenšuje taktéţ rozpětí pohybu švihové nohy i rozšvih paţí.

Obr. 25: Nízký poskočný klus

2.2.3 START Startem začíná kaţdý běţecký závod. Poloha z jaké se vybíhá závisí na typu běţecké disciplíny. Čím je trať běhu kratší, tím více na startu záleţí. Vindušková (2006) ve svém textu uvádí čtyři druhy startů: vysoký, polovysoký, polonízký a nízký.16 Vysoký start se pouţívá u maratónu nebo sportovní chůze. Z polovysokého startu se vybíhá při bězích na střední (800 m a 1500 m) nebo dlouhou (od 3000 m) trať. Polonízký start17 můţeme vidět na 2., 3. a 4. úseku štafety 4x100 m, a z posledního nebo-li nízkého startu vybíhá závodník při běhu na 400 m, 200 m a 100 m a taktéţ závodník na 1.úseku štafety 4x100 m. Nesmíme zapomenout, ţe délky tratí dětských běţeckých disciplín se liší od disciplín ve starších kategoriích.

Technika jednotlivých startů VYSOKÝ a POLOVYSOKÝ START Závodník stojí odrazovou nohou u startovní čáry, švihovou nohou těsně za patou přední nohy. Nohy jsou postaveny přibliţně v šírce ramen. Ruce jsou připraveny v bězecké pozici. Váha těla spočívá na celém chodidle pokrčené přední nohy, trup je v náklonu vpřed. Po zaznění signálu následuje rozšvih paţí se současným odrazem zadní nohy. (Pokud je vpředu levá noha pak je vpředu současně pravá paţe a naopak).

16 17

http://www.ftvs.cuni.cz/katedry/ka/repetitoriumatletika_text.pdf. Polonízkého startu se na prvním stupni ZŠ nevyuţívá.

58

U dětí na 1. stupni ZŠ uţíváme tento druh startu při bězích na dlouhou trať, coţ je vzdálenost max. 600m. NÍZKÝ START K provedení nízkého startu je zapotřebí startovních bloků (ty můţeme v případě jejich nedostatku nahradit např. dvěma dřevěnými klíny, které ale musí někdo při výbíhání ţáka přidrţovat). Příprava bloků je následující: přední blok (odrazová noha) je pouze mírně nakloněn, vzdálený 1,5 stopy od startovní čáry. Zadní blok je v téměř kolmé pozici ve vzdálenosti 1 - 1,5 stopy od bloku předního. Závodník stojí za blokem, při povelu „PŘIPRAVTE SE” zaklekne do bloků, kdy koleno zadní nohy leţí na zemi. Ruce jsou v šíři ramen, dlaně na zemi těsně za startovní čárou, vytočené směrem do stran (palec je v opozici), těsně za startovní čárou (nesmí se jí dotýkat), hlava je v prodlouţení trupu, pohled směřuje dolů. Musí být úplný klid. Při povelu „POZOR” zvedne pánev, váha těla přechází směrem dopředu, na ruce, závodník se dívá stále dolů, hlava zůstává v prodlouţení trupu. Chodidla se opírají o opěrky bloků, přední noha svírá v koleni úhel 90-100°, zadní noha 130-150°. Závodník čeká na povel „TEĎ”, výstřel, tlesknutí, klapnutí apod. Výběh zahajuje odrazem přední nohy zároveň dynamickým a rychlým švihem zadní dohy za pomocí rychlého švihu paţí. Pohyb směřujeme dopředu, nikoliv nahoru. V náklonu vpřed by měl závodník běţet několik metrů (cca 15-30). Trup postupně napřimuje. Mění se způsob běhu, kdy na startu vybíháme šlapavým způsobem běhu, který přechází na švihový. (Kinder+sport, 2008) Pravidla: Závodník postupuje podle povelů, jak jsme si jiţ objasnili. V blocích je připraven tak, aby měl prsty za čárou, chodidla opřená o bloky, koleno v dotyku se zemí. Jeho pohled směřuje dolů. Jiţ se nesmí hýbat. Vybíhá bezprostředně po zaznění výstřelu. Pokud vyběhne před výstřelem dostává napomenutí. Start se opakuje. Pokud i při druhém startu vyběhne buď ten stejný závodník nebo kdokoliv jiný opět předčasně, je diskvalifikován. Ke kaţdému běhu je povolen pouze jeden chybný start.

Metodický postup Při výběhu z bloků na startu hrají největší roli rychlost reakční, akční a akcelerační. Neţ ale přistoupíme k nízkému startu, musíme s dětmi zvládnout několik průpravných cvičení. LETMÝ START - akcelerační fáze je zahájena z pohybu, tzn. z chůze, z klusu nebo běhu. STARTY Z POLOH – děti startují z různých poloh – ze sedu, z kleku, čelem vzdad, apod., reagují na povel, startovní signál učitele. Jedná se reakční rychlost. PADAVÝ START- dítě stojí na místě, chodidla v šíři boků, ţačne se pomalinku naklánět, jakoby padat dopředu, v určitém momentě je nuceno vykročit (noha, která vykročí = švihová). Hned poté návaţeme rychlým během – akcelerací. 59

Výborné cvičení, abychom zjistili, kterou nohu má mít dítě při startu v blocích vzadu (švihová) a kterou vpředu (odrazová). PRŮPRAVNÁ CVIČENÍ PRO VÝBĚHOVOU POLOHU (cvičení na místě) - děti stojí na místě - rozšvih18 paţí se současným zvednutím nesouhlasného kolena do úrovně boků; nácvik plynulého přechodu ze vzpřímeného postoje do rovného předklonu a zpět, nejprve bez práce, poté s prací paţí, hlava je stále v prodlouţení trupu. PRŮPRAVNÁ CVIČENÍ PRO VÝBĚHOVOU POLOHU (cvičení s pohybem vpřed) – ţák se nejprve plynule předklání z polohy vzpřímeného trupu, pak následuje chůze po čáře vpřed (asi 10 – 15 m), během které se ţák plynule narovnává, vzpřimuje trup. Nejprve se cvik provádí bez práce paţí, později s prací paţí. VYSOKÝ A POLOVYSOKÝ START – viz Technika jednotlivých startů NÍZKÝ START: POLOHY „PŘIPRAVTE SE” – „POZOR” bez bloků bez signálu a na signál – nohy, ruce, hlava a trup ve stejné poloze, jako při popisu nízkého startu z bloků, na povel „POZOR” taktéţ stejný postup. Nejprve zkusí kaţdý vyběhnout bez povelu, poté na signál. Důleţitou roli zde hraje akční (strat bez signálu), reakční a akcelerační rychlost. PŘÍPRAVA STARTOVNÍCH BLOKŮ – manipulace s nimi (viz Technika jednotlivých startů) NÁCVIK VSTUPU DO BLOKŮ - dítě si stoupne před bloky a zanoţením umístí chodidlo do předního bloku. Pak se opře rukama o zem a umístí chodidlo druhé nohy do zadního bloku, zaklekne na ni. Nakonec posune ruce do správné polohy těsně za startovní čáru. NÍZKÝ START: POLOHY „PŘIPRAVTE SE” – „POZOR” s bloky výběh nejprv bez signálu, poté na signál – ţák vybíhá šlapavým způsobem, stejně jako u předchozích startů. Trup narovnává plynule, do vzpřímené polohy by se měl dostat nejdříve po 15 – 20 m. Při startu na signál pouţíváme nejčastěji tzv. “klapačky” nebo obyčejné dřevěné desky.

Hry pro start Pro správný nácvik techniky startu je třeba rozvíjet reakční a akcelerační rychlost. Ocáskovaná (Atletika pro děti, 2009) Stručná charakteristika: reakční a akcelerační rychlost, obratnost Prostředí: tělocvična, hřiště, rovný travnatý povrch Pomůcky: šátky, fáborky Věk dětí: 6 – 11 let 18

Rychlé zahájení běţecké práce paţí, kdy jednou paţí pokrčenou v lokti (pod úhlem 90°) provedeme prudký pohyb směrem dozadu, druhá paţe, taktéţ pokrčená, udělá protipohyb a dostane se aţ do výše očí; poté vrátíme paţe dovýchozí pozice - připaţení s mírným pokrčením v loktech.

60

Organizace: dvojice (rychlostně vyrovnané) Doba trvání: 5 – 10min (podle počtu startů) Motivace: Hra na čerty a čertice Popis hry: Vyznačíme startovní a cílovou čáru (ve vzdálenosti 15 - 20 m). 1 aţ 2 m za startovní čáru (na druhou stranu od cíle) vyznačíme ještě jednu čáru. Čertice se připraví na startovní čáru a za gumu tepláků, kraťásků si zastrčí fáborek nebo šátek jako ocásek. Čerti jsou na čáře za čerticemi. Učitel říká předem startovní polohy, ze kterých budou všichni vybíhat. Na startovní povel všichni vyběhnou, čert se snaţí během 15 – 20 m, neţ doběhnou do cíle sebrat čertici ocásek. Pokud to stihne, počítá si bod. Pokud ne, získává bod čertice. Následuje výměna pozicí. Změna startovní polohy. Vyhrává ten, kdo získá nejvíce bodů. Modifikace: Můţeme zde vymyslet jinou motivaci, aby byla zajímavější např. pro ţáky 5. tříd. Závodničky Stručná charekteristika: reakční a akcelerační rychlost, obratnost Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch Pomůcky: gymnastické obruče nebo švihadla (značka pro vymezení startovní pozice) Věk dětí: 6 – 11 let Organizace: 3 - 4 druţstva se stejným počtem ţáků Doba trvání: 10 – 15min Popis hry: Nachystáme značky pro jedno druţstvo (značky v řadě za sebou ve vzdálenosti 1, 5 – 2 m od sebe) dle počtu ţáků. Další druţstva si je nachystají stejně jako první druţstvo. Kaţdý z ţáků si sedne na jednu značku. Označíme děti čísly od jedniček po čtyřky, pětky nebo šestky – podle toho, kolik jich je v druţstvu. Vţdy jsou na stejné úrovni jedničky, dvojky, trojky atd. Určíme směr běhu – jízdy. Učitel hlásí čísla (př. 1, 3, 2, 5 apod). Ţák pod určitým číslem výbíhá – závodnička vystartuje a objede okruh - ostatní závodničky, vrací se zpět na svoje místo – do cíle. Učitel ţáky pozoruje a podle pořadí vítězů a uděluje body. Modifikace: Učitel můţe říkat i více čísel najednou. Hra bude akčnější.

2.2.4 BĚH PŘES PŘEKÁŢKY Běh přes překáţky se skládá ze čtyř celků: nízkého startu a náběhu na první překáţku, přeběh překáţky, běh mezi překáţkami a doběh do cíle. Je povaţován za běţecko-technickou disciplínu, střídají se při něm cyklické i acyklické pohyby. V soutěţi dospělích se jedná o disciplíny 100 m př., 110 m př., 400 m př. a 3000 m př., v hale 60 m př. U dětí mladšího ţactva (12 a 13let) se jedná o běh dlouhý 60m př. U dětí mladšího školního věku, coţ jsou přípravky, se jedná pouze o nácvik běhu přes překáţky. Běhají se rámci herních a metodických cvičení na kratší vzdálenosti. (Kinder+sport, 2008) 61

Technika běhu přes překáţky Při nácviku techniky běhu překáţek pouţíváme pouze molitanové dětské překáţky nebo cvičné “mini” překáţky. Překáţky jsou umístěny v řadě za sebou (vzdálenost mezi nimi se doporučuje na 6 m), pokud se jedná o hliníkové “mini” překáţky se základnou, coţ jsou nohy, na kterých překáţky stojí, musí být otočeny tak, aby nohy směřovaly ke startu. Ţák vybíhá z polovysokého startu šlapavým způsoběm běhu, startovní čáru má vyznačenou například dvěma kuţely. Dostává se do náběhu na první překáţku (ta je např. ve vzdálenosti 5m od startu). Zde musí mít určitou rychlost a zaujímá výhodnou polohu těla před odrazem. Na konci náběhu dochází k rychlému přechodu do švihového způsobu běhu a ţák se odráţí z optimální vzdálenosti před překáţkou. Přeskočí přes překáţku (správně nazýváno přeběh přes překáţku), kdy se musí snaţit o co nejmenší zdvih těţistě těla, překonává překáţku, následuje došlap, kterým, se dostává opět do fáze běhu. Vrchol dráhy letu těţiště by mělo bý nad překáţkou. Pokud se podíváme na běh přes překáţky z odbornějšího hlediska, rozlišují se tři fáze: odraz, letová fáze a dokrok. Při odrazu, před překáţkou, dochází k náponu odrazové nohy v kyčelním, kolenním i hlezenním kloubu. Švihová noha je při odrazu skrčená a postupně dochází k vykývnutí bérce vpřed a vzhůru, noha je téměř napjatá (chodidlo zůstává kolmo k bérci). Trup se naklání dopředu. Paţe na straně odrazové nohy je vedena vpřed a stranou. Paţe na straně švihové nohy je v pokrčení v úrovni boků s loktem od těla pro udrţení rovnováhy. Pata švihové nohy přechází těsně nad překáţkou, potom co nejrychleji došlapuje. Odrazová noha se únoţmo pokrčí a přetahuje se přes překáţku, kolenem napřed, to se dostává aţ nad úroveň kyčle. Odrazová noha klesá a při dopadu švihové nohy se uţ nachází ve sprintérské poloze (stehno vodorovně). (Luţa a kol., 1995) Pravidla: Závodník smí vyběhnout aţ po zaznění signálu (jako při sprintech), opět musí běţet pouze ve své dráze. Diskvalifikace se ho týká také v případě, ţe podle názoru vrchního rozhodčího úmyslně porazí některou z překáţek, nebo při přechodu přes překáţku vede chodidlo pod vodorovnou úrovní horní hrany překáţky. Poslední pravidlo ale nebudeme brát při závodech malých dětí v potaz.

Metodický postup NÁCVIK PŘEKÁŢKOVÉHO RYTMU – přecházení, později přebíhání pásů vyznačených na dráze, vybíháme vţdy od stejné značky, snaţíme se o pravidelný rytmus a stejný počet kroků mezi překáţkami. Poté pásy nahradíme plastovými nebo molitanovými překáţkami o výšce asi od 20 do 40cm. Tentokrát nám jde o udrţení pravidelného krokového rytmu ve vysoké rychlosti. Postupně zvyšujeme překáţky. Jde nám o to, aby si děti zvykly na pravidelný tříkrokový rytmus . Jako překáţky můţeme vyuţívat krabice, destičky, apod. Ale vţdy musíme dbát na bezpečnost. Překáţka musí jít dobře skoupnout 62

CVIKY NA ROZVOJ OBRATNOSTI A POHYBLIVOSTI – unoţování, přednoţování, zanoţování předklonmo s oporou o zábradlí nebo ţebřiny. NÁCVIK BĚHU PŘES PŘEKÁŢKY – nejprve provádíme izolované pohyby, dále nácvik z chůze, poté zrychlujeme nakonec aţ do nejvyšší rychlosti. Pokud mají děti ze začátku strach mohou chodit nebo běţet překáţky nejprve stranou. Pokud mají např. levou nohu odrazovou, půjdou pravou stranou překáţek, budou nacvičovat práci odrazové nohy (odraz, pokrčení a přetaţení pokrčené nohy kolenem vpřed přes překáţku), pravou nohou, v tomto případě švihovou, budeme nacvičovat na levé straně překáţek, jde nám o pokrčení, vykývnutí bérce do napnuté polohy, pata jde těsně nad překáţkou. Trup se naklání dopředu ke švihové noze. Poté aktivní dokrok za překáţku. V obou případech se snaţíme o správnou práci paţí. Začínáme z chůze, přes klus do mírného běhu. (Válková, 1995; Kinder+sport, 2008)

Hry pro běh přes překáţky Pro správnou techniku běhu přes překáţky je důleţitý rozvoj rychlosti, rytmizace, obratnosti. Přeskákej ploty Stručná charekteristika: obratnost, odrazová síla Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch Pomůcky: destičky, prkýnka a překáţky o různých výškách Věk dětí: 6 - 11 Organizace: druţstva po 4 - 5 ţácích Doba trvání: 10 – 15min Popis hry: Jednotlivá druţstva stojí v zástupech na čáře „start – cíl“. Učitel nachystá překáţky jednomu druţstvu, ostatní podle toho rozmístí svoje překáţky. Mezi překáţkami je vzdálenost na přeskoky střídmonoţ (popř. s meziskokem). První překáţku umístíme asi 3m od čáry „start – cíl“. Začínáme od nejmenších po největší (od prkýnek, přes nástavce na překáţku, aţ k nejvyšší zvládnutelné překáţce). Po zaznění startovního signálu vyběhnou první. Přeskáčou překáţky střídmonoţ (moţné i s meziskokem) a co nejrychleji se vrací hladkým během pravou stranou zpět. Tlesknutím předávají štafetu dalšímu. Ti, co čekají v zástupu budou na místě poskakovat nebo dělat dřepy. Aţ se vystřídájí všichni v druţstvu, sednou si na zem. Modifikace: Vzdálenosti mezi překáţkami a výšku překáţek upravujeme podle fyzické zdatnosti ţáků. Můţeme je umístit tak, aby děti procvičovaly tříkrokový rytmus. Nahoru a dolů Stručná charekteristika: obratnost, odrazová síla, reakční rychlost Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch Pomůcky: volejbalový míč 63

Věk dětí: 9 - 11 Organizace: druţstva po 5 - 6 ţácích Doba trvání: 10 – 15min Popis hry: Vyznačíme startovní a cílovou čáru. Rozmístíme členy prvního druţstva. Jeden stojí za startovní čárou, má míč. Ostatní ţáci si lehnou na břicho na šířku dráhy běhu (tvoří překáţky). Vzálenost prvního leţícího od startovní čáry a ostatních mezi sebou je asi 0,5 – 1 m. Ostatní druţstva se rozmístí podle prvního druţstva. Hra začíná po zaznění signálu. Ţáci s míčem přeskáčou střídmonoţ leţící ţáky, aţ se dostanou nakonec řeknou např.: „nahoru“. Leţící ţáci udělají na tento povel stříšku (klik leţmo vysazeně). Ţák pod nimi posílá míč dopředu, kde uţ je přichystaný další člen druţstva. Ten vydá povel: „dolů“ a všichni si, včetně ţáka co odeslal míč, opět lehnou. Druhý ţák všechny přeskáče, pošle míč, lehne. A vyráţí další. Hra pokačuje tak dlouho, dokud poslední ţák nebude leţet za cílovou čarou. Modifikace: Vzdálenosti mezi ţáky můţeme přizpůsobit šikovnosti dětí. Je moţné udělat i větší mezery, aby se ţáci osvojovali tříkrokový rytmus. Druţstva si mohou vymyslet svoje povely, např: „had“ a „střecha“. Hru lze vyzkoušet i bez povelů, ţáky tím přinutíme k bedlivé pozornosti.

2.2.5 ŠTAFETOVÝ BĚH Štafety jsou povaţovány za jedinou kolektivní disciplínu v atletice, tedy jsou zaloţené na spolupráci všech členů druţstva. Smyslem toho běhu je co nejrychleji přenést štafetový kolík prostřednictvím určitého počtu běţců od startu do cíle. Kaţdý člen druţstva překonává částečný úsek z celkové tratě. Čím je trať kratší, tím více záleţí na předávce, musí být co nejrychlejší. Štafetové běhy rozlišujeme na: štafety se stejně dlouhými úseky (4x60 m, 4x100 m, 4x400 m a mnoho dalších, které ale nejsou tak běţné) a štafety s nestejně dlouhými úseky (např. švédská štafeta 400-300-200-100 m). U dětí se jedná o štafety 4x60 m. Dále rozeznáváme ty to fáze: přebírání kolíku, drţení kolíku, předávání kolíku. (Luţa, 1995, Válková 1995) Existují dvě techniky předávek: spodním obloukem – je častější, paţe přebírajícího bězce je v moměntě předávky zapaţena, jak uvádí Luţa a kol. (1995) paţe svírá s trupem úhel asi 45°, je mírně pokrčena v lokti, směřuje k zemi, palec je odtaţený od ostatních prstů (tvoří s nimi “vidlici”). Předávající běţec je v momentě předávky ve vzdálenosti asi 1 - 1,5 m od přebírajícího (vzdálenost rovnající se předpaţení jednoho a zapaţení druhého). Předávájící paţe jde spodním obloukem do předpaţení dole a vkládá kolík do “vidlice”. horním obloukem – u dětí se nepouţívá, je sice rychlejší, ale zato náročnější (narušuje pohybovou strukturu běhu odlišnou prací paţí, přebírající běţec zapaţí (mezi trupem a paţí je úhel 60-90°). Dlaň je otočená nahoru, palec odtaţený od ostatních prstů. Předávající vkládá kolík do dlaně přebírajícího horním obloukem (předpaţením pokrčmo). (Luţa a kol., 1995) 64

Technika štafetového běhu Běh s kolíkem se nijak neliší od běhu samotného. První člen druţstva je připraven na startu (nízký start), ostatní členové jsou připraveni ve stanovených drahách (u dětí polovysoký start). Při nízkém startu se drţí kolík u jeho konce třemi prsty (malík, prsteník a prostředník), o zbylé dva prsty (a klouby pokrčnených prstů) se závodník opírá vidlicovitým způsobem. Vybíhá opět šlapavým způsobem, který plynule přechází na švihový. Blíţí se k předávkovému území, kde uţ čeká přebírající závodník, (předávkové území měří 20 m, během kterých si musí bězci kolík předat). Jakmile se předávající dostane na úroveň smluvené značky, přebírající co nejrychleji vybíhá (startuje na zrakový signál – smluvená značka). V momentě, kdy předávající doběhne přebírajícího ná délku paţí, řekne „hop”, „teď” apod., přebírající danou ruku zapaţí. V tomto momentě uţ nesmí s rukou hýbat. Proběhne předávka spodním obloukem. (Válková ve své publikaci uvádí, ţe ruka přebírajícího přichystaná pro předávku spodním obloukem směřuje dlaní vzůru. Tento údaj je chybný). (Válková, 1995) Co je ještě nutné podotknout, kolík je předáván vţdy do opačné paţe. Tzn. pokud ho má bězec na startu 1. úseku v pravé, pak ho předá do levé, 2. běţec do pravé a 3. běţec zase do levé (P – L – P – L)19. Pokud se stane, ţe běţec uchopí kolík v jeho přední části (tím pádem by neměl závodník na dalším úseku moţnost jak kolík uchopit) můţe ho posunout jedině klepnutím o bok, nesmí pouţít druhou ruku. Také rozestavení bězců se trošku liší. Závodník před předávkovým územím stojí v poloze polovysokého startu vţdy tak, aby jeho přebírající paţe byla vţdy uvnitř jeho dráhy, nikdy ne vně. Znamená to, ţe závodník, který bude přebírat levou paţí, stojí při startu na pravé straně dráhy. Pravidla štafety na 4x60 m: Správný start (viz podkapitola Start), závodnící smí běţet pouze ve své dráze. Štafetový kolík mohou předávat pouze do nesouhlasných paţí a v předávkovém území. Kolík nesmí upustit, a v případě jeho nesprávného uchopení si jej můţe závodník upravit jedině o svůj bok, nedotýká se jej druhou rukou.

Metodický postup Předpokladem pro štafetový běh je rozvoj rychlosti – reakční a akcelerační, frekvenční a lokomoční. Je potřeba natrénovat zejména reakční rychlost na zvukové a zrakové signály, kvůli startu před předávkovým územím. Dále provádíme cvičení jako jsou starty z poloh, padavé starty, letmé úseky a rovinky. Jako při tréninku sprintu. NÁCVIK BĚHU DO ZATÁČKY – krok v zatáčce se malinko zkracuje, musít být sviţnější (kratší kroky, ale rychlejší frekvencí) NÁCVIK ŠTAFETOVÝCH BĚHŮ (bez kolíku) – různé soutěţe na základě štafetových her, vedle sebe např. čtyři druţstva po pěti členech (ti jsou v zástupu za sebou), kaţdé druţstvo má svoji metu, kterou musí oběhnout. Vybíhají první členové, oběhnou metu, vrací se zpět, štafetu předávají tlesknutím dlaně dalších ţáků v zástupu, který uţ je 19

P – pravá paţe, L – levá paţe

65

přichystaný v poloze polovysokého startu a po tlesknutí vybíhá. Vystřídá se celé druţstvo. (Mezi druţstvy by měly být dostatečné rozestupy.) CVIČENÍ SE ŠTAFETOVÝM KOLÍKEM – kaţdý sám – vyhazování a chytání kolíku nadhmatem, podhmatem, pak přehazování z pravé ruky do levé; nejprve ve stoje poté za chůze. Následuje cvičení ve dvojicích (děti stojí čelně proti sobě), přehazují si kolík, chytají ho nadhmatem, podhmatem, vše levou i pravou paţí. Důleţité je, aby děti uchopovaly a drţely kolík správně. BĚH SE ŠTAFETOVÝM KOLÍKEM - správné uchopení kolíku za jeho spodní konec (pevné sevření), nejprve na místě – běţecká práce paţí s kolíkem (stejná jako při běhu), poté přecházíme do klusu, nakonec stupňované rovinky max. do 60m, běháme s kolíkem nejprve v jedné ruce, potom ve druhé. NÁCVIK POHYBU PAŢE NA PŘEDÁNÍ KOLÍKU – kaţdý sám, ţáci stojí na místě, nejprve v pomalém tempu (jde nám o nacvičení rytmu „hop”- dva- tři) – běţecká práce paţí; v momentě, kdy se dostane paţe s kolíkem dopředu na úroveň brady nebo očí, řekne ţák “hop”, na “dva” jde paţe dozadu (během toho pohybu se paţe narovnává, (pouze do nepatrného ohnutí v lokti), na „tři” jde téměř propnutá paţe spodním obloukem dopředu (imitace předávky); ţáci zkoušejí to stejné, ale za mírného klusu. NÁCVIK POHYBU PAŢE NA PŘEBÍRÁNÍ KOLÍKU – ţák stojí na místě, provádí běţeckou práci paţí, na povel „hop” přechází plynule dohodnutou paţí dozadu (během tohoto pohybu ji narovnává, taktéţ do mírného pokrčení v lokti), připravuje “vidlici” na přebírání kolíku; stejné cvičení opět i za volného klusu. NÁCVIK PŘEDÁVKY – ţáci stojí v zástupu za sebou (po dvou nebo po čtyřech, rozestupy na vzdálenost paţí, jak jiţ známe); musí stát tak, aby jejich předávající a přebírající paţe tvořili jednu rovnou pomyslnou čáru od posledního ţáka k prvnímu (ţáci tedy stojí mírně „cik” „cak”); všichni provádí běţeckou práci paţí; poslední v zástupu má kolík, řekne „hop” – předá kolík způsobem, jaký jsme si popsali výše, kolík putuje aţ k prvnímu ţákovy (nesmíme zapomenout na střídání rukou P – L – P – L, proto také ţáci stojí „cik” „cak”). Stejné cvičení provádíme za volného klusu. NÁCVIK VÝBĚHOVÉHO POSTAVENÍ (vlastní výběh) – ţák stojí v polovysokém výběhovém postavení před začátkem předávkového území (za čárou) u vnějšího okraje dráhy, pokud přebírá kolík do levé ruky, pravá noha vpředu; na vlastní pokyn vybíhá podél vnějšího okraje dráhy. Pokud bude bězec přebírat kolík do pravé ruky, stojí u levého okraje dráhy (tedy vnitřního okraje), levá noha vpředu. Opět vybíhá na vlastní pokyn, tentokrát podél vnitřního okraje dráhy. Toto pravidlo ale neplatí tak docela v zatáčkách, poněvadţ při běhu v zatáčce jde vţdy o to, abychom běţeli co nejkratší moţnou trasou, tzn. běh u vnitřního okraje dráhy a vybíháme k vnějšímu okraji. Totéţ pravidlo platí při náběhu do zatáčky – z vnějšího okraje z rovinky přebíháme k vnitřnímu okraji v zatáčce. NÁCVIK ŠTAFETOVÉ PŘEDÁVKY NA JEDNOTLIVÝCH ÚSECÍCH – zkoušíme nejprve ve dvojicích; přebírající stojí těsně před začátkem předávkového území ve

66

výběhovém postavení na smluvené straně, asi 20 stop20 od začátku předávkového území si nalepí značku (k opačnému okraji dráhy neţ ze kterého vybíhá); předávající vybíhá, kdyţ se dostane na úroveň značky, přebírající vyběhne. Předávající ho dobíhá a předává kolík. V dalším cvičení zkusí ţáci to stejné, ale s vyuţitím 10 m dlouhého náběhového území (měří se od počátku předávkového území, nalepíme tam značku), od značky naměříme opět 20 stop – druhá značka. Přebírající ţák stojí na začátku náběhového území, kdyţ se předávající dostane na druhou značku, přebíhající vybíhá. Značky můţeme posouvat na základě rychlosti ţáků, aby se nedobíhali předčasně, nebo aby vybíhající běţícímu neutekl. Předávka by měla proběhnout v poslední třetině aţ čtvrtině předávkového území. Důleţitá je přesná reakce přebírajícího ţáka na základě zrakového vjemu (značka) a sluchového vjemu (povel „hop”), dále rovnoměrná rychlost dobíhajícího běţce a správná předávka.

Hry pro štafetový běh Vesmírný let (paprsková štafeta) Stručná charekteristika: rychlost, obratnost Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch Pomůcky: nejsou nutné, nebo můţeme pouţít míček, kuličku z novin, plyšovou hračku apod. Věk dětí: 6 - 11 Organizace: druţstva po 4 - 5 ţácích Doba trvání: 10 – 15min Popis hry: Ţáci jsou planetky, stojí v zástupech jednotlivých druţstev, jeţ jsou paprskovitě seřazena uvnitř kruhu. První stojí na obvodu kruhu, poslední v jeho středu. Učitel určí směr běhu – letu. Po zaznění signálu vyběhnou první – raketoplány, musí obletět planetky kolem dokola (obvod kruhu) a vrací se zpět, tleskne druhého ţáka, který uţ stojí připravený vepředu, vyměňují si role raketka – planetka. Raketka vylétá a planetka se zařadí na konec zástupu. Hra končí v momentě, kdy jsou druţstva opět ve stejné pozici jako na záčatku. Vyhrává nejrychlejší druţstvo. Modifikace: Aby byla hra pro děti zajímavější, mohou si místo tlesknutí předávat, plyšáčka, míček apod. Pokud je v některém druţstvu méně ţáků, šikovnější ţák můţe běţet dvakrát.

20

Stopa v tomto smyslu vyjadřuje délku chodidla. Kaţdý ţák si nastopuje 20 stop od začátku předávkového území, později od začátku náběhového území.

67

Uloupená koruna Stručná charekteristika: rychlost, obratnost, taktika, odhodová síla, přesnost, vytrvalost Prostředí: hřiště, tělocvična, tráva Pomůcky: ringo krouţky Věk dětí: 6 - 11 Organizace: druţstva po 4 - 5 ţácích Doba trvání: 10 – 15min Motivace: Loupeţníci se zmocnili královské koruny a snaţí se ji co nejrychleji dostat do svého úkrytu Popis hry: Ţáci stojí v zástupech jednotlivých druţstev, seřazených na stejné startovní čáře. Očíslují se vţdy od jedné do čtyř aţ pěti (podle počtu ţáků ve skupině). Učitel určí dráhu, po které se loupeţníci dostanou do úkrytu. Jedničky si vezmou ringo krouţek. Po zaznění signálu vybíhají všichni kromě jedniček, ty čekají, aţ budou přichystané dvojky v určité vzdálenosti a hodí jim ringo krouţek – královskou korunu na ruku. Běţí dopředu. Dvojky odhazují z místa, kde ringo krouţek chytili a hází jej trojkám atd. Pokud koruna spadne na zem, musí loupeţník hodit znovu. Vyhrávají ti, kteří dopraví uloupenou korunu do úkrytu jako první. Ţáci musí přemýšlet, jestli raději házet kratší vzdálenosti a na jistotu, nebo riskovat a házet delší vzdálenosti. Modifikace: Aby byla hra pro děti zajímavější, úkryty mohou být narůzných místech. Trať můţeme také vymýšlet dle její obtíţnosti. Ţáci ji mohou proběhnout tam i zpět. Záleţí pouze na nápadu. Motivaci přizpůsobujeme věku dětí.

2.2.6 VYTRVALOSTNÍ BĚH Vytrvalostní běh - běh na středně dlouho nebou dlouhou trať. Je doprovázen cyklickými pohyby. Jelikoţ je fyzicky náročný, objevuje se na závodech pro děti mladšího školní věku na vzdálenost max. 600 m. Jak jsme si jiţ říkali v teoretické části, u dětí se jedná o „běh na takovou vzdálenost, kterou je schopné zvládnout souvisle bez přerušení v delším časovém úseku.” (Kaplan, Válková, 2009, s. 27) Rozvoj vytrvalosti u dětí na 1. stupni ZŠ můţeme provádět pomocí cvičení a her na základě člunkového běhu (dvě nebo více met, běháme od mety k metě).

Technika Při vytrvalostním běhu jako běţecké disciplíně, vybíháme z pozice vysokého startu (viz podkapitola Start). Děláme pomalejší a kratší kroky, jeţ se liší od kroků při rychlém běhu. Nezapomínáme na práci paţí. U vytrvalostního běhu se snaţíme téţ o to, abychom dokázali běţet intenzivě po celou délku trati. Jedná se tedy o aerobní zatíţení organizmu (viz kapitola Pohybové schopnosti). 68

Pravidla: Závodníci stojí za startovní čarou. Pokud se jedná o závod, který se neběţí v drahách, musí být tato čára zakřivena tak, aby všichni bězci startovali ve stejné vzdálenosti od cíle. Vybíhají opět po zaznění startovního signálu.

Metodický postup Pohybovým předpokladem pro vytrvalost je správná technika běhu. Jde nám o postupné prodluţování časového intervalu souvislého běhu. Teprve potom můţeme začít s dětmi běhat vytrvalost v metrových úsecích.(Kinder+sport, 2008)

Hry pro vytrvalostní běh U her pro rozvoj vytrvalosti je velice důleţitá motivace. Běh trvající dlouhou dobu by měl být pro děti zábavou. Zajíčci Ušáčci a zahradníci Stručná charekteristika: rozvoj vytrvalosti, obratnosti Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch Pomůcky: víčka od PET- lahví Věk dětí: 6 - 11 let Organizace: dvě druţstva Doba trvání: 5 – 15min Motivace : Blízko lesa, ve kterém ţijí zajíčci, je veliká zahrada, na níţ jsou vysázené mrkve. Kousek od zahrady bydlí zahradníci, kteří zatím nestihli mrkve sklidit. Zajíčci mrkev objeví a budou ji krást (shromaţďují si potravu), zahradníci to zjistí a rychle začnou mrkev sklízet. Popis hry: Děti se rozdělí do dvou skupin, na zajíčky a zahradníky. Kaţdá skupinka je na jiné straně tělocvičny. Seřadí se ke zdi, nebo na nějakou určenou čáru. Uprostřed tělocvičny jsou víčka - mrkvičky. Po zaznění startovního signálu začnou všichni běhat pro mrkvičky. Kaţdý smí vzít jen jednu, tu si odnese za strartovní čáru (zajíčci do nory a zahradníci do sklepa nebo do nějaké kůlny). V momentě kdy uţ na zahrádce není jediná mrkev, začnou si je brát navzájem. Hra končí po zaznění signálu. Vítězí ti, kteří mají mrkviček více. Aţ budou hrát děti hru po několikáté, samy zjistí, jak musí běh uzpůsobit, aby vydrţely běţet po celou dobu. Modifikace: Motivaci a délku trvání přizpůsobíme fyzické a mentální vyspělosti dětí. Děti mohou místo hladkého běhu např. lézt jako kraby. Nebo můţeme spojit děti do dvojic, aby se celou dobu drţely za ruce. Na opice Stručná charekteristika: rozvoj vytrvalosti, obratnosti 69

Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch Pomůcky: víčka od PET - lahví (velké mnoţství) Věk dětí: 6 - 11 let Organizace: čtyři druţstva Doba trvání: 5 – 15min Motivace : Opice kradou banány. Popis hry: Děti se rozdělí do čtyř druţstev. Kaţdé bude v jiném rohu vymezeného území. Uprostřed tohoto území budou víčka – banány. Určí se vţdy jeden aţ dva ţáci (podle počtu dětí v druţstvu), kteří budou krást sousedům. Zbytek ţáků z druţstva běhá doprostřed. Hra začíná po zaznění signálu. Opice běhají doprostřed, smí vzít vţdy pouze jeden banán a odnáší ho do svého úkrytu. Jedna nebo dvě předem určené opice běhají krást banány k sousedům. Mohou pouze doleva nebo doprava, ne na úhlopříčku. Mohou brát také jen po jednom banánu. Hra končí po zaznění signálu. Vítěţí druţstvo, které ukořistí nejvíce banánů. Po několika opakováních této hry děti samy zjistí, jak musí běh uzpůsobit, aby vydrţely běţet po celou dobu. Modifikace: Motivaci a délku trvání přizpůsobíme věku dětí. Do rohů můţeme umístit ţíněnky. Ţáci mohou soutěţit také o to, které druţstvo nejrychleji všechny banány vrátí zpět.

2.3 SKOKY Skok je jednou ze základních pohybových dovedností člověka. V atletických soutěţích se nám představuje hned ve čtyřech disciplínách – skok do dálky a trosjkok (horizontální skoky), dále pak skok do výšky a skok o tyči (vertikální skoky). Skoky jsou povaţovány za technickou a rychlostně silovou disciplínu. Objevují se v nich pohyby kombinované, tedy cyklické i acyklické. Cílem skokanských disciplín je překonat gravitaci a dostat tělo skokana co nejdále nebo co nejvýše. Všechny atletické skoky se skládají ze čtyři následujících celků: rozběh a příprava na odraz, odraz, let, doskok. (Luţa, 1995) Vzhledem k fyzické náročnosti pro děti mladšího školního věku, se budeme v podrobněji zabývat pouze skokem do dálky a okrajově skokem do výšky. skok do dálky Je velmi oblíbenou atletickou disciplínou u malých dětí. Na závodech pro děti mladšího školního věku se můţeme setkat se skokem do dálky z místa i skokem do dálky z rozběhu.

Technika Skok do dálky z místa Děti mohou skákat do písku nebo na nějakou měkou podloţku. V rámci kapitoly Osmi základních soutěţních disciplín doporučených ČAS se seznámíme s pomůckou pro tyto účely. 70

Ţák stojí za nějakou čárou, značkou nebo na okraji pískoviště (na neklouzavé ploše), vzdálenost chodidel zhruba na šíři boků. Přejde do dřepu, zároveň zapaţí, přenese váhu na přední část chodidel a současně se švihnutím paţí vpřed se odráţí šikmo vzůru. Při dopadu by se dítě mělo snaţit předkoupnout nohy dopředu. (Válková, 1995)

Skok do dálky z rozběhu Podle doprovodných pohybů v letové fázi nazýváme způsob skoku do dálky: skrčný (základní), závěsný, kročný. Rozebereme si pouze způsob skrčný, jelikoţ je koordinačně nejjednodušším a tedy nejvhodnějším pro děti. Délka skoku u této disciplíny závisí především na rozběhu (rychlosti) a odrazu (síle). Jde především o to spojit tento soubor pohybů harmonicky a plynule v jeden pohybový celek. Závodník se rozbíhá od místa své značky (kterou si sám určí), rozběh se měří na délku stop (např. 70 stop), postupně zrychluje a dostává se na optimální míru rychlosti. Poslední krok, kterým provádí nášlap na odrazové prkno je rychlejší a zkrácený, závodník jakoby sešlápne na celé chodidlo (špička směřuje dopředu, ne na stranu), sníţí se těţiště těla (pokrčení v koleni), z plného chodidla přechází na špičku, celá noha se napíná, vzniká dálkařský luk (který je mohutnější neţ bězecký – viz kapitola Sprint) a závodník se odráţí odrazovou nohou (proto délku rozběhu stopujeme, můţeme ho zkracovat a prodluţovat, aby nám přesně vycházel). Součaně provádí pohyb švihovou nohou (s ostře pokrčeným kolem) a švih paţemi. Závodník vzlétne do výšky, asi v polovině dráhy letu vykopává švihovou nohu vpřed, odrazová noha se skládá bércem pod stehno, dostává se na úroveň stehna švihové nohy, závodník součaně mírně předklání trup. V poslední fázi letu předkopne a zároveň švihne paţemi předpaţením vzad. Jakmile se dotkne patami doskočiště, protlačí zároveň pánev vpřed a přechází dopředu. (Válková, 1995; Kinder+sport, 2008) Pravidla: Místo odrazu musí být vyznačeno břevnem zapuštěném do úrovně rozběhové dráhy a povrchu doskočiště. Hrana blíţe k doskočišti je nazývána odrazovou čarou. Za ní je umístěný pás plastelíny. Závodník se musí odrazit před odrazovou hranou. Pokud přešlápne, v plastelíně zůstane otisk podráţky, coţ usnadní práci rozhodčím. Skok se v tomto případě nepočítá – nezdařený pokus. Opakem je nedošlap, jeţ závodníka sice obere o několik centimetrů, ale pokus se počítá jako zdařený. Skok se měří metrem nebo měřícím pásmem od poslední stopy, kterou v doskočišti skokan zanechá jakoukoliv částí těla a končetin, kolmo k odrazové čáře. Po doskoku se musí závodník vracet mimo doskočiště, jinak se pokus nepočítá. Kaţdý závodník má tři pokusy. (Válková, 1995)

Metodický postup Předpokladem pro skok do dálky je rychlý běh a rychlost – pro trénik je nejlépe pouţít postup pro stupňované rovinky, jimţ jsme se věnovali v kapitole Sprint. Důleţitou průpravou je také nácvik samotného odrazu – odrazové síly. 71

ODRAZOVÁ PRŮPRAVA – poskoky a skoky snoţmo na místě vpřed, vzad, stranou, skok do dálky z místa. Skoky střídmonoţ, kdy střídáme pravou a levou, skákání přes švihadlo snoţmo, střídmonoţ, skákání směrem dopředu po levé noze, po pravé noze; odrazy s jedním mezikrokem, nebo skoky následujícím způsobem L - L přeskok P - P přeskok L - L přeskok…, přeskoky přes desky, krabice, bedýnky, neustále dbáme na bezpečnost. SKOK DO DÁLKY Z MÍSTA – popis viz výše CVIČENÍ NA SPOJENÍ BĚHU S ODRAZEM – děti se mohou zkusit odrazit z malého rozběhu (např. z 5 m) odrazovou nohou (provedou jen malý odraz – jedná se pouze o nácvik), později se zkusí odrazit z delšího rozběhu, ale tentokrát uţ do doskočiště – pískoviště (nemusí se odráţet přesně z prkna). Jestli ţe se děti neodráţejí šikmo do výšky, jako vyborná pomůcka nám poslouţí například nízká molitanová překáţka těsně před dokočištěm. NÁCVIK ZRYCHLENÉHO KROKU SE SEŠLÁPNUTÍM – na místě, odrazovou nohou zkoušíme pohyb kroku, kdy děti důrazně a rychle došlápnou na celou plochu chodidla, chodidlo se následně odvíjí na špičku, pohyb neustále opakujeme NÁCVIK CELÉHO SKOKU DO DÁLKY – určíme místo, odkud se budou děti rozbíhat, vzdálenost musí být přiměřená věku (čím mladší dítě, tím kratší rozběh, aby se při něm příliš neunavilo), dítě si musí zapamatovat, kterou nohu má při výbíhání vpředu, bude jí vybíhat vţdy. Tentokrát uţ se budou snaţit odráţet z břevna. Musíme je upozornit, aby při dopadu do písku nestrkaly paţe za tělo, ale snaţily se dostat váhu dopředu. Děti si nejprve zkusí několik cvičných pokusů. Učitel musí pečlivě sledovat odraz kaţdého ţáka, abychom mohli v případě přešlapu nebo nedošlapu posouvat rozběh. O vzdálenost, o kterou dítě přešlápne, posuneme rozběh dozadu (pokud je přešlap o jednu stopu posuneme rozběh o jednu stopu dozadu), v případě nedošlapu, posouváme rozběh dopředu.

Hry pro skok do dálky Pro rozvoj techniky skoku do dálky je třeba rozvíjet rychlost, odrazovou sílu a obratnost. Ţabáci a čápi Stručná charekteristika: odrazová síla, obratnost, orientace v prostoru Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch Pomůcky: gymnastické obruče Věk dětí: 6 - 9 let Organizace: jednotlivci Doba trvání: 5 – 10min Popis hry: Po ploše, ve vymezeném prostoru, jsou rozmístěny obruče - lekníny. Tyto lekníny představují skrýš pro ţabáky, avšak jen do té doby, neţ na něj přiskáče jiný ţabák. Na kaţdém leknínu můţe sedět pouze jeden, jinak by se leknín potopil. Ţabáci se 72

snaţí ukrývat na lekníny před nenasytnými čápy, kteří je chtějí ukořistit. Pokud čáp ţabáka chytí, ţáci si automaticky vymění role a hra pokračuje. Čápi skáčou po jedné noze (mohou ji vyměnit), ţáby skáčou v podřepu snoţmo. Modifikace: Počet obručí i čápů závisí na počtu dětí. Čím více bude čápů, tím bude hra dynamičtější. Závody klokanů Stručná charakteristika: odrazová síla, rychlost, obratnost Prostředí: tělocvična, hřiště, rovný travnatý povrch Věk dětí: 6 – 11 let Organizace: druţstva po 4 – 5 ţácích Doba trvání: 5 – 10min Popis hry: Druţstva stojí v zástupech na stejné úrovni – startovní čára. Po zaznění startovního signálu začnou klokani skákat. Skáče první (do dálky z místa), druhý klokan běţí na místo dopadu prvního klokana, a odtud pokračuje skokem do dálky z místa, na místo dopadu druhého dobíhá třetí, skáče z místa atd. Jakmile doskáčou všichni klokani, změří se celková délka skoků všech ţáků v druţstvu. Vyhráli ti, co doskákali nejdál. Modifikace: Klokani mohou soutěţit podobným způsobem, které druţstvo co nejrychleji přeskáče tělocvičnu, nebo určitou vzdálenost, kdy po doskoku posledního klokana v druţstvu vybíhá a opět skáče první.

2.3.1 SKOK DO VÝŠKY Skok do výšky je povaţován taktéţ jako skok do dálky za skokanskou disciplínu. Řadí se ke skokům vertikálním. Je doprovázen rychlostně silovými schopnostmi. Technika skoku do výšky se nazývá “Flop”. Je koordinačně velmi náročná, proto tuto disciplínu zařazujeme na konec období mladšího školního věku pouze ve zjednodušené formě. Místo laťky budeme pouţívat pruţnou gumu. Skokem do výšky se tedy nebudeme zabývat příliš dopodrobna.

Technika Soubor pohybů, které skok do výšky doprovází, se dělí na tyto celky: rozběh, odraz, let a dopad. Rozběh tvoří oblouk. Závodník vybíhá z nesouhlasné strany s odrazovou nohou (tzn. jestliţe má odrazovou pravou nohu, bude vybíhat z levé strany, a naopak), postupně nabírá rychlost. “Směr rozběhu je v úvodní části přibliţně kolmý k rovině laťky, dva aţ tři metry vně stojanu. V posledních třech aţ čtyřech krocích odbočuje skokan od přímky rozběhu a pokračuje po oblouku o poloměru asi deset metrů k nejbliţšímu stojanu.” (Luţa a kol., 1995, s. 68). Při větší rozběhové rychlosti vzniká při běhu do oblouku odstředivá síla, kterou skokan vyrovnává náklonem těla do středu oblouku, tím dochází ke sníţení celkového těţiště. Při posledním kroku uţ skokan 73

nezatáčí, běţí přímo a dostává se do mírného záklonu. Poté přichází bězecké nakročení, kdy došlápne na celé chodidlo, přechází na špičku, odrazová noha později úplně napíná, závodník souběţně protlačuje pánev v před a těţištěm se dostává nad místo odrazu. Díky soupaţnému švihu a zdvihu švihové nohy dochází k výbušnému odrazu a dále rotaci kolem svislé a vodorovné osy. Jakmile skokan opustí odrazovou nohou zem, spouští švihovou nohu, paţe přikládá podél těla a hlavu otáčí na stranu švihové nohy, poté se dostává zády k laťce. V momentě nejvyššího bodu dráhy letu se prohne v kříţi a vyčká do okamţiku, kdy se dostane pánví nad laťku. Obě nohy nejprve pokrčí, poté je prudce napne vzhůru. V této poloze zůstává do doby dopadu. Pro zmírnění nárazu pouţije kotoul vzad. Pravidla (která se nás týkají): Ţák by měl opouštět doskočiště zadní nebo boční částí. Nikoliv předem (pod laťkou – gumou). Při přeskoku by se měl snaţit nedotknout se jakoukoliv částí těla gumy.

Metodický postup NÁCVIK STŘEDNĚ RYCHÉHO BĚHU A RYTMU KROKŮ – nejlépe stupňované rovinky ODRAZOVÁ PRŮPRAVA – jako u skoku dalekého NÁCVIK NÁBĚHU DO OBLOUKU – kdy ţáci kolem ţíněnky pouze probíhají Dále si mohou ţáci vyzkoušet dopad do ţíněnky, aby věděli, ţe se nemusí ničeho bát, jelikoţ dopadnou do měkého; skok z malého rozběhu přímo do ţíněnky. Doskoky na záda, na břicho apod. NÁCVIK SAMOTNÉHO ODRAZU – na místě (pouze odraz) s odpadem na obě nohy, poté odraz s dopadem do ţíněnky (zádový způsob - flop), později z krátkého rozběhu NÁCVIK TECHNIKY FLOPU – u malých dětí nepouţíváme laťku, ale pouze pruţnou gumu, aby nedošlo k úrazu. Začínáme od nízké výšky, kterou postupně např. po 5 cm navyšujeme. Dále musíme dětem zdůraznit, aby při dopadu do ţíněnky dávaly kolena od sebe (vyhneme se tak poranění obličeje).

Hry skok do výšky Pro nácvik skoku do výšky je nutné rozvíjet odrazovou sílu, rytmizaci, obratnost. Utrhni si jablíčko Stručná charakteristika: rychlost, odrazová síla, obratnost Prostředí: tělocvična, hřiště, rovný travnatý povrch Pomůcky: stojany na výšku, nebo asistenti, dlouhý provaz, fáborky, bonbóny na šňůrce apod. Věk dětí: 6 – 11 let Organizace: druţstva po 4 – 5 ţácích 74

Doba trvání: 5 – 15min Popis hry: Přichystáme stojany na šířku tělocvičny, hřistě atd. Mezi ně natáhneme provaz - větev, na kterém jsou navěšeny prouţky z novin, fáborky, bonbóny apod., coţ jsou jablíčka. (Provaz mohou drţet také asistenti). Druţstva stojí v zástupech na stejné čáře „start – cíl”. Po zaznění startovního signálu vybíhá první, doběhne k provazu, odrazí se a snaţí se utrhnout jedno jablíčko. Buď se mu to podaří nebo ne. Má jen jeden pokus. Běţí zpět a tlesknutím předávává štafetu druhému. Hra končí v momentě, kdy doběhnou poslední členové druţstva. Hru můţeme vyhodnotit na základě natrhaných jablíček a současně dle rychlosti jednotlivých druţstev. Modifikace: Děti se mohou střídat tak dlouho, dokud nesesbírají všechna jablíčka nebo hrušky apod. Výška provazu závisí na šikovnosti dětí. Dotkni se slunce Stručná charakteristika: odrazová síla, obratnost, rytmizace Prostředí: tělocvična, hřiště, rovný travnatý povrch Pomůcky: stojany na výšku, nebo asistenti, dlouhý provaz (můţeme nakreslit sluníčko a připevnit je na provaz) Věk dětí: 10 - 11 let Organizace: dvě druţstva Doba trvání: 5 – 15min Popis hry: Představme si, jako bychom připravovali rozběh na výšku. Kaţdá skupinka na jedné straně, čarou označíme místo, odkud budou děti vybíhat. Dále vyznačíme čarou rozběh do oblouku, po této dráze děti poběţí. Provaz značí jakoby laťku, uprostřed něho je připevněné slunce. Vybíhá první ţák z jednoho druţstva po oblouku, z rozběhu se odrazí, a dotkne se slunce tou paţí, která je při výběhu z oblouku slunci blíţ. Tzn. ţák, který vybíhá zprava se dotkne pravou, a naopak. Po dopadu na zem odbíhá vnější stranou oblouku druhého druţstva a zařadí se na jeho konec. Jakmile je na cestě od slunce, vybíhá ţák z druhého druţstva, odrazí se, dotkne se slunce a odbíhá vně oblouku na konec prvního druţstva. Hra končí v momentě, kdy se celé druţstvo dostane na druhou stranu. Při doteku slunce si ţák připočítá bod. Vítězí to druţstvo, které získá více bodů. Modifikace: Výška provazu je přiměřená šikovnosti dětí. Zkusí si rozběh z obou stran. Učitel můţe na základě této hry pozorovat, ze které nohy se ţáci odráţí a podle toho je potom rozestavuje na pravou nebo levou stranu rozběhu. Do oblouku, můţeme rozmístit gymnastické obruče nebo dřevěné destičky, podle nichţ musí ţáci dodrţovat délku kroků, aby natrénovali rytmus běhu při rozbíhání.

2.4 HODY Hod je povaţován stejně jako chůze, běh a skok za základní pohybovou dovednost člověka. Hody tvoří spolu s vrhy další skupinu atletických disciplín. Mezi 75

hody řadíme hod oštěpem, diskem a kladivem, za vrhačskou disciplínu povaţujeme vrh koulí. Na dětských závodech se setkáváme s disciplínami jako jsou hod kriketovým míčkem, granátem, hod raketkou a oštěpem (raketka a oštěp jsou dvě nové atletické pomůcky pro děti). V této kapitole se budeme zabývat technikou hodu kriketovým míčkem, která je přípravou na hod oštěpem. V dnešní době se díky vyvinutí nových dětských atletických pomůcek setkáváme právě hodem s raketkou nebo pěnovým oštěpem. Těmto dvěma samotným disciplínám se budeme věnovat v poslední kapitole (Osm základních disciplín podle ČAS). Samotný vrh koulí záměrně vynecháváme, protoţe je pro děti na 1. stupni ZŠ fyzicky náročný a negativně působí na jejich tělesný vývoj. Část textu je I přesto věnována průpravě pro tuto disciplínu, kdy děti mohou házet s různě těţkými medicinbaly.

2.4.1 HOD KRIKETOVÝM MÍČKEM Hod kriketovým míčkem řadíme mezi rychlostně silové disciplíny. Pro dosáhnutí co nejlepšího výkonu musí umět závodník plynule spojit všechny pohybové soubory, ze kterých se tato disciplína skládá. Je to rozběh, přeskok (impulzivním krokem) a odhod (vypuštění náčiní). (Kinder+sport, 2008)

Technika (popis techniky pro jedince, který háţe pravou paţí)21 Závodník drţí míček pevně v misce prstů. Ruku s míčkem má ve výši hlavy (před čelem) malíkovou hranou vpřed. Rozbíhá se (čelně) a postupně nabírá optimální rychlost (takovou, aby byl schopný ještě zrychlit při zkřiţných krocích). Z čelního postavení přechází na zkřiţné kroky stranou (ty se provádí jako bychom dělali skipink stranou, kdy budeme překládat nohy přes sebe – kříţíme je, tzn. odraz z pravé nohy a došlápnu jí před levou atd.), udělá jich 3 nebo 5 (tříkrokový nebo pětikrokový rytmus), paţe s míčkem se postupně dostává vzad. Z rozběhu přechází dynamickým odrazem z levé nohy, kdy dodrţíme správnou rytmizaci L – P – L, do odhodového postavení. Váha těla je na pravé noze, osa ramen je rovnoběţná s osou rozběhu. Ruka s míčkem jakoby zůstane na místě a nohy se přeskokem dostávájí před trup a paţi, jdou dopředu, podbíhají tělo. Paţe se dostane do nataţení vzad, do nápřahu, kdy je ruka ve výši ramene. Z přeskoku závodník našlápne pravou nohou v úhlu 45° do směru hodu a bezprostředně poté došlapuje přes patu ne celé chodidlo levé nohy – došlap levé nohy do opory. Její zapření a nataţení v koleni vytvoří „zpoţdění” paţe během napínání tzv. oštěpařského luku. Do něj se dostává tak, ţe postupně dotáčí zadní nohu, pánev, trup, ramena jakoby zpět do čelního postavení. To zapříčiní rychlý švih paţe s míčkem vpřed vzhůru, (druhá paţe udělá protipohyb směrem dolů mírně doleva). Po odhodu závodník přeskočí z levé nohy na pravou a zbrzí pohyb dopředu. (Válková, 1995) Délka hodu závisí na počáteční rychlosti náčiní, na výšce jeho vypuštění, na úhlu odhodu, na odporu vnějšího prostředí (vzduchu) během letu. 21

http://www.ftvs.cuni.cz/katedry/ka/repetitoriumatletika_text.pdf

76

Pravidla: Délka rozběhové dráhy je 30 m, značí je dvě rovnoběţné čáry ve vzdálenosti 4 m. Odhod se provádí před kruhovým obloukem o poloměru 8 m, který je vyznačem bílou čárou na konci rozběţiště. Náčiní musí dopadnout do kruhové výseče. Délka hodu se měří od středu na vnitřní hraně kruhového oblouku po začátek stopy, kterou náčiní zanechalo při dopadu. Před zahájením soutěţe má kaţdý závodník právo na několik cvičných hodů. V soutěţi má kaţdý tři pokusy. Míček musí být hozen přes rameno nebo horní část házející paţe. Dokud náčiní nedopadne na zem, nesmí se závodník otočit zády k výseči. Šlápnutí závodníka na kteroukoliv čáru vymezující rozběţiště se počítá za nezdařený pokus. Závodník opouští rozběţiště aţ po dopadu náčiní na zem směrem vzad, nikdy ne přes odhodovou čáru směrem vpřed. (Kinder+sport, 2008)

Metodický postup POZNÁVÁNÍ SE S MÍČKEM – pohazování míčku z pravé ruky do levé, vyhazování a chytání apod. HÁZENÍ – kaţdý si zkusí hodit jen tak z místa, abychom zjistili, kdo háţe levou a kdo pravou paţí; podle toho bude probíhat nácvik odhodového postavení. Následující cvičení jsou popsány pro jedince házející pravou paţí. NÁCVIK ODHODOVÉHO POSTAVENÍ – ţáci stojí na místě, nohy rozkročeny, odhodová paţe v nápřahu za tělem ve výši ramen, druhá ruka si můţe ukazovat směr hodu, postavení chodidel bude následující: představme si na zemi rovnou čáru, rovnoběţná s osou ramen, levé chodilo bude za čarou – dotýká se jí špičkou, pravé před čarou dotýká se jí patou a tvoří s toutu čarou úhel asi 45° (levá noha je rovnoběţně s pravou). Nejlepší je, nacvičovat nejprve ve dvojicích bez míčku. Ţák stojí v odhodovém postavení, ţák za ním ho drţí za zápěští nebo dlaň házející paţe. Házející ţák dotáčí zadní nohu, pánev, trup, ramena, teprve aţ po správném provedení těchto pohybů, aby mohl vyšvihnout házející paţi (ale nešviháme, provádíme pouze rotační pohyb). Proto vyuţíváme pomocníka, aby mu házející paţi vzadu přidrţoval. Pohyb několikrát opakujeme. NÁCVIK TŘÍKROKOVÉHO RYTMU bez přeskoku – děti jdou chůzí, mohou nejprve čelně, L – P – L do odhodového postavení NÁCVIK PŘESKOKU - dynamický odraz z levé nohy, ryhlý dopad na celou plochu pravého chodidla atd. (podrobný popis je zmíněn v technice hodu). NÁCVIK ZKŘIŢNÝCH KROKŮ – popis jejich provedení je uveden také v technice hodu ODHOD ZE ZKRÁCENÉHO ROZBĚHU –začínáme zkřiţnými kroky L – P – L přeskok – odhod (a přeskok) NÁCVIK PLYNULÉHO PŘECHODU Z ČELNÍHO POSTAVENÍ DO ZKŘIŢNÝCH KROKŮ – ţáci si osvojují plynulé návázání pohybů jednotlivých fází roběhu, kdy se rozbíhají v čelním postavení a plynule přechází do zkřiţných kroků NÁCVIK CELÉHO ROZBĚHU S ODHODEM – děti si mohou nalepit značky, aby věděly, od kterého místa mají zahájit zkřiţné kroky. 77

Důleţitý je impulzivní a rychlý přeskok s dopadem chodidel před osu těla a udrţení ruky na úrovni ramen - nesmí spanout dolů. Aţ po dotočení zadní nohy, pánve, trupu a ramen odhazujeme míček (ne stranou, ale tahem nad ramenem).

Hry pro hod kriketovým míčkem nebo oštěpem V hrách pro rozvoj techniky hodů u dětí se nejvíce objevují činnosti jako jsou hod náčiním na cíl, přehazování lana apod. Je nutné rozvíjet odhodovou sílu a správný pohyb odhodové paţe. Kokosová válka Stručná charekteristika: odhodová síla Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch, Pomůcky: 4 lavičky nebo dva dlouhé provazy, pěnové míčky Organizace: dvě druţstva Věk dětí: 6 – 11 let Doba trvání: 5 – 15min Motivace: Jsou dva africké kmeny (mohou si vymyslet název). Mají přebytek kokosů a chtějí se jich zbavit. Popis hry: Vymezíme určitý prostor, v polovině toho prostoru poteče řeka. Tu ohraníme lavičkami nebo provazy, coţ budou břehy (ve vzdálenosti nejméně 3 – 4 m od sebe). Kaţdý kmen je na jiném břehu řeky. Všichni mají míček (celkový počet míčků by měl být lichý). Po zaznění signálu začnou všichni přehazovat kokosy na druhý břeh řeky. Pokud se stane, ţe některý spadne spadne do řeky, zůstane tam. Kmeny se snaţí zbavit co nejvíce kokosů a naházet je k protivníkovi. V momentě, kdy učitel ukončí hru se nesmí nikdo hýbat. Kmeny spočítají, kolik kokosů se nachází na jejich území. Který jich má méně, vyhrál. Modifikace: Vzdálenost laviček nebo provazů můţeme měnit v závislosti na šikovnosti dětí. Nad řeku můţeme natáhnout provaz, který by děti musely přehazovat. Přinutilo by je to házet šikmo do výšky. Na pouti Stručná charekteristika: odhodová síla, přesnost Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch, Pomůcky: lavička (můţeme, ale nemusíme pouţít), pěnový míček, PET- láhve Organizace: dvě druţstva Věk dětí: 6 – 11 let Doba trvání: 5 – 15min Motivace: Na střelnici, děti se snaţí sestřelit co nejvíce předmětů. Popis hry: Vymezíme určitý prostor, v polovině toho prostoru umístíme lavičku na kterou postavíme několik PET- láhví (nebo je můţeme postavit jen tak na zem), kaţdé 78

druţstvo je na jedné polovině území. Učitel určí kaţdému druţstvu čáru, ze které budou házet. Jak zazní signal, všichni hodí, kdo srazí PET- lahev započítá si bod. Mohou si chodit pro míč, ale házet smí pouze z odhodové čáry. Hra probíhá tak dlouho, dokud ţáci neshodí všechny lahve. Na konci se sečtou body. Kdo má nejvíc, je vyhlášen za nejlepšího střelce. Modifikace: Vzdálenost odhodové čáry posouváme podle šikovnosti ţáků. Můţeme také obměnit PET- lahve za větší nebo menší, ale lehké, předměty. Předměty nemusí být pouze v jedné řadě, mohou být rozmístěny po prostoru.

2.4.2 HOD MEDICINBALEM Slouţí jako příprava pro vrh koulí. Je třeba rozvíjet odhodovou sílu.

Metodický postup POZNÁVÁNÍ MEDICINBALU o hmotnosti max. 1kg – dvojice naproti sobě, 1 – 2 m od sebe, medicinbal si pohazují – vše obouruč. Poté opět ve stoje zády přitisklé k sobě, předávají si míč stranou – nejprve do leva, pak doprava (lze provádět také v sedě), potom stoj rozkročný, stale zády k sobě, jeden ţák podává horem, druhý spodem a naopak. HÁZENÍ VE DVOJICÍCH – dvojice mají mezi sebou patřičné rozestupy, háţou autové hody (stoj rozkročný, medicinbal drţíme pevně jakoby v misce z obou dlaní, paţe do vzpaţení mírně pruhnuté v loktech, prohnutí trupu a celé horní části těla dozadu a odhod šikmo do výšky – jako katapult), totéţ mohou děti provádět s nákrokem; odhody spodem (stoj rokročný, medicinbal drţíme opět v obou rukách v předpaţení, lokty mírně ohnuté, hluboký předklon, kdy se medicinbalem dostaneme mezi rozkročené, mírně pokrčené dolní končetiny, poté dynamicky zvedáme trup se současnou prací paţí, plynule odhazujeme (asi v úrovni pasu) medicinbal šikmo nahoru. NÁCVIK AUTOVÉHO HODU22 Z VRHAČSKÉHO KRUHU – odhod autovým způsobem, Na závodech pro děti je odhod medicinbalu “autovým vhazováním” – obouruč nad hlavou samostatnou disciplínou. Zde ale závodník stojí v kruhu aţ za deskou, hranou nebo jen za čárou a po odhodu nesmí tuto hranu nebo čáru přešlápnout, jinak je pokus neplatný. Kruh opouští jeho zadní polovinou. POZOR NA BEZPEČNOST. Na ploše kam dopadá náčiní se nesmí pohybovat nikdo, kromě učitele nebo trenéra, aby nedošlo ke zranění některého z ţáků.

22

Autové vzhazování nebo-li odhod obouruč nad hlavou.

79

Hry pro hod medicinbalem Housenka Stručná charekteristika: rychlost, obratnost, poznávání medicinbalu Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch, Pomůcky: medicinbaly (1kg) Organizace: druţstva po 4 – 6 ţácích Věk dětí: 9 – 11 let Doba trvání: 5 – 10min Popis hry: Druţstva stojí v zástupech na stejné úrovni – startovní čára. Vyznačí se druhá čára – cílová. Všichni jsou otočeni čelem k cíli ve stoji rozkročném, mezi sebou mají rozestupy na takovou vzdálenost, aby mohli jeden druhému spodem nebo horem podat medicinbal. Hra začíná po zaznění signálu. Poslední v zástupu má medicinbal. Pošle ho předposlednímu spodem, ten ho pošle dalšímu horem, pak zase spodem, atd. Něţ se medicinbal dostane dopředu, zadní ţák běţí hned po předávce po pravé straně druţstva a dostává se před prvního, aby mohl medicinbal opět převzít. Na tomto principu ţáci pokračují, dokud se poslední ţák nedostane patami na cílovou čáru. Vítězí nejrychlejší housenka. Modifikace: Ţáci mohou také soutěţit, které druţstvo se dostane nejdál, pokud je určený počet předávek. Styly předávek můţeme obměňovat. Hmostnost medicinbalu závisí na fyzické vyspělosti ţáků. Na siláky Stručná charekteristika: odhodová síla, přesnost Prostředí: hřiště, tělocvična, rovný travnatý povrch, Pomůcky: medicinbaly (1kg) Organizace: druţstva po 4 – 5 ţácích Věk dětí: 9 – 11 let Doba trvání: 5 – 15min Motivace: Odhazujeme balvan. Popis hry: Druţstva stojí v zástupech na stejné úrovni – startovní čára. Úkolem kaţdého druţstva je odhodit balvan co nejdál. Mohou házet z jakékoliv odhodové polohy, ale musí to bý obouruč. Po zaznění startovního signálu odhazují první siláci. Druzí běţí pro balvan a odhazují z místa, kam poprvé dopadl, pak vybíhají pro balvan třetí siláci a opět hází z místa kde se balvan poprvé dotknul země, atd. Kdyţ odhodí poslední silák z druţstva, na místo dopadu si jde stoupnout první silák a hra končí. Změří se celková odházená vzdálenost za celé druţstvo. Vyhráli ti, co odhodili balvan co nejdál. Modifikace: Ţáci mohou soutěţit také v tom, které duţstvo přeháţe co nejrychleji celou tělocvičnu nebo určený úsek (střídali by pořád dokola). Hmotnost medicinbalu závisí na tělesné vyspělosti ţáků. 80

2.5 STRUČNÉ SHRNUTÍ V této části nabízím k prohlédnutí tři velice prospěšné tabulky. První tabulka (Tab.4) zobrazuje přehled rozvoje jednotlivých pohybových schopností, tzn. v jakém věku je nejoptimálnější danou pohybovou schopnost rozvíjet. Tabulka následující (Tab.5) slouţí jako sourh metodických postupů při rozvoji technik jednotlivých atletických disdiplín, kterým jsme se věnovali. Umoţňuje nám snadnější a rychlejší orientaci v metodice pro výuku atletiky jednotlivých ročníků na 1. stupni ZŠ. Třetí tabulka (Tab.6) představuje stručný přehled výše popsaných her.

Tab. 4: Rozvoj pohybových schopností v závislosti na věku dětí Pohybové

VĚK

schopnosti 6 let

7 let

8 let

9 let

10 let

11 let

VYTRVALOST

SÍLA

RYCHLOST

KOORDINACE POHYBLIVOST

Legenda: Mírná efektivita zatíţení Střední efektivita zatíţení Vysoká efektivita zatíţení Tato políčka neznačí nic specifického Schopnosti, které rozvíjíme jiţ od 6 let Schopnost, kterou rozvíjíme od 7 let Schopnost, kterou rozvíjíme od 8 let

81

Tab. 5: Metodika jednotlivých atletických disciplín

1. ročník

2. ročník

3. ročník

 průpravná cvičení pro rozvoj lokomoční rychlosti  rychlý běh na 20 aţ 40m (běţecké rovinky)

 cvičení pro rozvoj frekvenční a lokomoční rychlosti  cvičení na práci kotníků  rychlý běh na 30 aţ 50m (běţecké rovinky)

Start

 cvičení pro rozvoj reakční a akcelerační rychlosti (padavý start, starty z poloh apod.)  základy polovysokého a nízkého startu (bez povelu, bez signálu, bez bloků)

 cvičení pro rozvoj reakční a akcelerační rychlosti (letmý start, padavý start, starty z poloh)  základy polovysokého a nízkého startu (bez povelů, bez bloků)

Běh přes překáţky

 cvičení pro rozvoj obratnosti a pohyblivosti  cvičení pro rozvoj rytmizace (chůze, později klus přes destičky apod., zvýšení překáţek aţ na 20cm)  štafetové běhy ve druţstvech (na tlesknutí)

 cvičení pro rozvoj rytmizace (chůze, později klus přes překáţky o výšce 20 aţ 40cm), obratnosti a pohyblivosti

 cvičení pro rozvoj frekvenční a lokomoční rychlosti  cvičení na práci kotníků, práci paţí  běţecká abeceda (kromě odpichového běhu)  rychlý běh do 60m (běţecké rovinky)  cvičení na rozvoj reakční a akcelerační rychlosti  cvičení na nácvik šlapavého a švihového způsobu běhu (nácvik plynulého zvedání trupu – na místě, za chůze)  polovysoký a nízký start (na povel, bez bloků)  cvičení pro rozvoj obratnosti a pohyblivosti  středně rychlý běh přes překáţky (moţné nejprve stranou)

Vytrvalostní běh

 průpravná cvičení pro rozvoj běţecké vytrvalosti  motivovaný běh v terénu aţ do 10min (prokládaný chůzí, moţnost i souvislého běhu podle úrovně ţáků)

 cvičení pro rozvoj běţecké vytrvalosti  motivovaný běh v terénu aţ do 10min (prokládaný chůzí, dle úrovně ţáků moţný i souvislý běh)

SKOKY

 průpravná cvičení pro rozvoj odrazové síly a koordinace  odraz z místa  skok do dálky z místa

 průpravná cvičení pro rozvoj odrazové síly a koordinace  odraz z místa  skok do dálky z místa

 průpravná cvičení pro hod kriketovým míčkem z místa  hod kriketovým míčkem z místa, který díky pomůckám nahradíme dětským oštěpem 70cm a raketkou  hod oštěpem z místa  hod raketkou z místa na cíl

 průpravná cvičení pro hod kriketovým míčkem z místa  hod kriketovým míčkem, nahradíme oštěpem 70cm a raketkou  hod oštěpem z místa i z chůze (nácvik tříkrokového rytmu čelně)  hod raketkou (z místa) na cíl

BĚHY Sprint

Štafetový běh

Skok do dálky

HODY Hod oštěpem

Hod medicinbalem

 štafetové běhy ve druţstvech (na tlesknutí)  běh do zatáčky pohazování si (kaţdý sám, pak ve dvojicích) a později běh se štafetovým kolíkem (kaţdý sám)

 štafetové běhy ve druţstvech (na tlesknutí)  běh do zatáčky  nácvik pohybu paţí při předávce a přebírání kolíku na místě (kaţdý sám, později dvojice aţ čtveřice, střídání paţí L-P-L-P a naopak)  cvičení pro rozvoj běţecké vytrvalosti  motivovaný běh v terénu aţ do 15min (podle výkonosti jednotlivých ţáků)  motivovaný běh na dráze do 600m  průpravná cvičení pro rozvoj odrazové síly a koordinace  cvičení na spojení běhu s odrazem  skok do dálky s rozběhem (odraz z 50cm širokého pásma, rozběh asi ze 6 aţ 8m)  průpravná cvičení pro hod kriketovým míčkem  hod kriketovým míčkem, oštěpem 70 cm z chůze (postupně spojujeme s rozběhem - z chůze přecházíme do mírného běhu čelně – tříkrokový rytmus)  základy odhodového postavení  hod raketkou na cíl  průpravná cvičení na hod medicinbalem

82

4. ročník

5. třída

 cvičení pro rozvoj frekvenční a lokomoční rychlosti  cvičení pro správnou práci kotníků a paţí  běţecká abeceda  běţecké rovinky  rychlý běh na 60m  cvičení na rozvoj reakční a akcelerační rychlosti  běh šlapavým a švihovým způsobem  polovysoký start, nízký start (bez bloků na povel)

Běh přes překáţky

 cvičení na rozvoj obratnosti a pohyblivosti  běh přes překáţky (o výšce 40 aţ 50cm, moţné nejprve stranou)

 cvičení pro rozvoj frekvenční a lokomoční rychlosti  cvičení pro správnou práci kotníků a paţí  běţecká abeceda  bězecké rovinky  rychlý běh na 60m  cvičení na rozvoj reakční a akcelerační rychlosti  běh šlapavým a švihovým způsobem  příprava bloků, vstup do bloků  polovysoký strart, nízký start z bloků (bez signálu a na signál)  cvičení na rozvoj obratnosti a pohyblivosti  běh přes překáţky (o výšce 50cm aţ 60cm, moţné nejprve stranou)

Štafetový běh

 nácvik předávek v předávkovém území (ve dvojicích, středně rychle, poté rychle), samotná realizace štafetového běhu

 nácvik výběhového postavení, základy měření a značení náběhového území  štafetový běh

Vytrvalostní běh

 vytrvalostní běh v terénu 12 aţ 15min (dle výkonostní úrovně ţáků)  motivovaný vytrvalostní běh na dráze na 600m  průpravná cvičení pro rozvoj odrazové síly a koordinace  nácvik posledního zrychleného kroku (sešlápnutí)  skok do dálky s rozběhem (odraz z 50cm širokého pásma, délka rozběhu 10 aţ 14m)  skok do dálky s rozběhem – postupně odraz z břevna  základy rozměření rozběhu

 vytrvalostní běh v terénu 12 aţ 15min (dle výkonostní úrovně ţáků)  motivovaný vytrvalostní běh na dráze na 600m  průpravná cvičení pro rozvoj odrazové síly a koordinace  nácvik posledního zrychleného kroku (sešlápnutí)  skok do dálky s rozběhem (odraz z břevna)  základy rozměření rozběhu

BĚHY Sprint

Starty

SKOKY Skok do dálky

Skok do výšky

 průpravná cvičení na skok do výšky

Hod kriket. míčkem nebo oštěpem

 průpravná cvičení pro hod kriketovým míčkem, dětským oštěpem  nácvik přeskoku  hod oštěpem 90cm nebo kriketovým míčkem z krátkého rozběhu (chůzí, poté klusem – s přeskokem do odhodového postavení)  hod raketkou na cíl

 skok do výšky z krátkého rozběhu  průpravná cvičení na hod kriketovým míčkem nebo oštěpem  nácvik zkřiţných kroků  spojení zkřiţných kroků, přeskoku a odhodu  celý rozběh s odhodem (nejprve pomaleji, později v optimální rychlosti)  hod raketkou na cíl

Hod medicinbalem

 cvičení s medicinbalem (1kg)  házení medicinbalem ve dvojicích  hod medicinbalem (autové vhazování – obouruč nad hlavou)

 cvičení s medicinbalem (2kg)  házení medicinbalem (1kg) ve dvojicích  hod medicinbalem (autové vhazování – obouruč nad hlavou)

HODY

83

Tab. 6: Stručný přehled her rozvíjejících techniku jednotlivých atletických disciplín uvedených v jednotlivých podkapitolách

6 let Sprint

7 let

8 let

9 let

10 let

11 let

Skládání obrazců Přebíhání ţhavých kamenů

Start

Ocáskovaná Závodničky

Běh přes překáţky

Přeskákej ploty Nahoru a dolů

Štafety

Vesmírný let Uloupená koruna

Vytrvalostní běh Skok do dálky

Zajíčci Ušáčci a zahradníci Na opice Ţabáci a čápi Závody klokanů

Skok do výšky

Utrhni si jablíčko Dotkni se slunce

Hod kriket. míčkem, oštěpem

Kokosová válka Na pouti

Hod medicinbalem

Housenka Na siláky

Legenda: Věk dětí Běhy a hry pro rozvoj techniky jednotlivých běhů Skoky a hry pro rozvoj techniky jednotlivých skoků Hody a hry pro rozvoj techniky jednotlivých hodů Černá barva značí, ţe se uvedená hra v daném věku nedoporučuje

84

2.6 OSM ZÁKLADNÍCH SOUTĚŢNÍCH DISCIPLÍN DOPORUČENÝCH ČAS

Seznam disciplín:  běh přes ţebřík (rozvoj rytmizace, frekvenční rychlosti) 

slalomový běh (rozvoj koordinace a rychlosti)



překáţkový běh



skok daleký z místa



přeskoky na ţíněnce (rychlost, odrazová síla, rychlá práce kotníků)



hod pěnovým oštěpem



hod medicinbalem



hod raketkou na cíl

Běh přes ţebřík Pomůcky: modrý ţebřík se suchými zipy,23 11 ţlutých pěnových nástavců, 3 kuţely, pásmo (pro naměření vzdálenosti mezi nástavci), stopky. Místo: atletická dráha, travnatá plocha, tělocvična Příprava pomůcek (Obr.26): dva kuţely tvoří pomyslnou startovní čáru, 3 m od nich leţí první ţlutý nástavec ţebříku, mezi jednotlivými nástavci vzdálenost 1 m, za ţebříkem poslední kuţel, který je vzdálený 3 m od posledního nástavce. Popis provedení: Závodník vybíhá z pomyslné čáry “start – cíl” (na vlastní výběh) mezi dvěma kuţely, jakmile zvedne zadní nohu ze země, začneme stopovat. Ţák přebíhá ţebřík, obíhá zadní kuţel a hladkým rychlým během podél ţebříku se vrací zpět. Závod končí v okamţiku, kdy proběhne mezi Obr. 26: Připravené pomůcky kuţely.

23

Na obrázcích (Obr. 27, 28) na další straně můţeme zhlédnout i jinou podobu běţeckého ţebříku. Lze ho také přebíhat formou skipinku nebo liftinku.

85

Hodnocení: Učitel měří čas od vyběhnutí závodníka po jeho doběhnutí do cíle. Čas zaokrouhlujeme na desetiny, tzn. 12,58 s = 12,6 s. Kaţdý ţák běţí pouze jednou. Můţe se stát, ţe dítě neúmyslně shodí některý z nástavců nebo na nějaký šlápne. Nepovaţujeme to za závaţnou chybu. Čas se uznává.

Obr. 27: Skipink přes běţecký ţebřík

Obr. 28: Běţecký ţebřík

Slalomový běh Pomůcky: 13 kuţelů24 - 3 ve stejné barvě, např. modré, 10 v odlišných barvách od barvy 3 kuţelů, pásmo pro měření vzdálenosti mezi kuţely, stopky Místo: atletická dráha, rovná travnatá plocha, tělocvična Příprava pomůcek: Dva modré kuţely tvoří pomyslnou startovní čáru, jsou umístěny mírně vpravo od zbylých kuţelů. Ty jsou řadě za sebou ve vzdálenosti po 2 m. První je od startovních kuţelů vzdálen 1 m a postaven mírně vlevo od levého startovního kuţele. Třetí modrý kuţel stojí napravo od posledního kuţele v řadě. Popis provedení: Závodník vybíhá z pomyslné čáry “start – cíl” (na vlastní výběh) mezi dvěma kuţely, jakmile jeho zadní noha opustí dráhu, začneme stopovat. Startuje se mírně vpravo od kuţelů tak, aby mezi první a druhý kuţel naběhl ţák zleva. Ţák probíhá slalom mezi kuţely, obíhá zadní kuţel a hladkým rychlým během se vrací podél kuţelů zpět. Závod končí v okamţiku, kdy proběhne mezi kuţely “start – cíl”.

Obr. 29: Slalomový běh

Hodnocení: Měříme čas od vyběhnutí po doběh závodníka. Čas zaokrouhlujeme na desetiny, tzn. 7,58 s = 7,6 s. Závaţnou chybou není neúmyslné shození kuţele. Kaţdý ţák běţí jen jednou. 24

Pro slalomový běh můţeme pouţí také kloboučky (Obr.29).

86

Překáţkový běh Pomůcky: 3 kuţely, 5 pěnových překáţek (Obr.30) Místo: atletická dráha, tělocvična, travnatá plocha Příprava pomůcek: Postavíme dva kuţely (startovní čára – mezi nimi ţák poběţí), které jsou od první překáţky vzdáleny 5 m, vzdálenost mezi jednotlivými překáţkami je 6 m, od poslední překáţky ke kuţelu naměříme opět 5 m. (Vzdálenosti měříme vţdy od Obr. 30: Pěnové překáţky středu pěnové překáţky). Popis provedení: Závodník startuje na vlastní výběh ze stoje z pomyslné čáry “start – cíl” mezi dvěma kuţely, jakmile zvedne zadní nohu ze země, začneme stopovat čas. Přebíhá – přeskakuje překáţky (Obr.31, 32), obíhá zadní kuţel a hladkým rychlým během se po pravé straně překáţek vrací zpět. Čas stopneme jakmile proběhne mezi dvěma kuţely (tyto kuţely musí být od sebe dostatečně vzdáleny, aby mezi nimi závodník při cestě zpět probíhal přímo).

Obr. 31: Přeběh přes překáţku

Obr. 32: Přeběh přes překáţku

Hodnocení: Kaţdý závodník běţí pouze jednou. Učitel měří čas od vyběhnutí ţáka aţ do jeho doběhu do cíle. Čas zokrouhlujeme na desetiny, tzn. 7,58 s = 7,6 s. Pokud se stane, ţe ţák shodí neúmylsně nějakou překáţku, nebudeme na to brát zřetel.

87

Skok daleký z místa („ţabák”) Pomůcky: ţíněnka s označením vzdálenosti Místo: travnatá plocha (kdy musíme ţíněnku připevnit pomocnými sponami), pro vyuţití v tělocvičně je ţíněnka vybavena spodní protiskluzovou stranou Popis provedení: Závodník si stoupne na vyznačené místo (Obr.33) za čáru, dotýká se jí špičkami bot, snoţmo se odrazí a dopadá na obě nohy Hodnocení: Učitel označí doskok, jímţ je nejbliţší stopa k odrazové čáře, tzn. paty. Výkony se měří v metrech se zaokrouhlením na 5 cm (např. 1,55 m). V případě, ţe ţák doskočí mezi dvě čárky vyznačené na ţíněnce, započítá se niţší údaj. Jestliţe se stane, ţe ţák přepadne dozadu a opře se o ruku, měříme od stopy ruky. Kaţdý ţák má dva pokusy.

Přeskoky na ţíněnce

Obr. 33: Skok do dálky z místa

Pomůcky: ţíněnka na přeskoky (Obr.34), jeden ţlutý nástavec, který na ni připevníme, stopky Místo: travnatá plocha (ţíněnku musíme připevnit pomocnými sponami), pro pouţití v tělocvičně je vylepšena o protiskluzovou spodní stranu Popis provedení: Závodník se připraví na vyznačené místo, následuje 10 přeskoků přes ţlutý nástavec „sem a tam”, jedná se o skoky snoţmo ze strany na stranu. Přeskok přes střed je jako jedno přeskočení. Hodnocení: Učitel měří čas, za jakou dobu udělá ţák 10 přeskoků. Měří se v desetinách, tzn. 7,58 s = 7,6 s. Kaţdý ţák skáče jen jednou.

Obr. 34: Ţíněnka na přeskoky

88

Hod pěnovým oštěpem Pomůcky: 2 pěnové oštěpy o délce 70 cm (starší děti oštěpy o délce 90cm), měřící barevné pásmo 30 m dlouhé Místo: hřiště, tělocvična, apod. nejdůleţitější je rovný (ne hrbolatý) povrch na rozběhu, dopad oštěpu na jakoukoliv plochu Popis provedení: Děti házejí oštěpem asi z pětimetrovým rozběhem. Oštěp odhazují z odhodové čáry do prostoru co nejblíţe pásmu. Výseč v tomto případě není nutná. Po odhodu nesmí ţák překročit odhodovou čáru (Obr.35). Hodnocení: Hod měříme od místa dopadu, nejbliţšího bodu k odhodové čáře. Měříme v úhlu 90° na tuto odhodovou čáru. Pokus se zaznamenává v 0,5 m, tzn. například 14,5 m. Při dopadu mezi dvě čárky pásma se započítá niţší údaj. Kaţdý ţák má dva pokusy, které provádí hned za sebou. Delší hod se započítává. Obr. 35: Hod oštěpem

Hod medicinbalem Pomůcky: 2 medicinbaly s větším průměrem (1kg), barevné pásmo 15 m nebo 30 m Místo: tělocvična, travnatá plocha, dráha Popis provedení: Ţák se připraví do odhodového postavení (Obr.36), chodidly stojí za čárou, odhodí medicinbal jakoby autovým vhazováním (viz kapitola Hody), po odhodu ji nesmí překročit, jinak je pokus neplatný. Hodnocení: Délka hodu se měří v úhlu 90° k odhodové čáře a zaznamenává se v 0,5 m, tzn. například 7,5 m. Při dopadu mezi dvě čárky na pásmu se počítá niţší údaj. Kaţdý ţák má dva pokusy, které provádí hned za sebou. Lepší výsledek se započítává. Obr. 36: Hod medicinbalem

89

Hod raketkou na cíl Pomůcky: 3 pěnové raketky Vortex, bílý popruh (pokud není vyznačena odhodová čára), cílová plocha (na kterou budeme potřebovat 4 bílé popruhy se suchými zipy o délce 3 m), stojany na výšku i s laťkou, popř. další popruh nebo nějaké lano Místo: travnatá plocha, moţný odhod z dráhy, tělocvična Příprava pomůcek: odhodová čára, ve vzdálenosti 3 m od ní (rovnoběţně) lano, popruh, nebo laťka ve výšce 2m (pokud nemáme k dispozici stojany, popruh mohou drţet asistenti). Tři metry od lana, laťky začíná dopadový prostor. Tvoří jej čtverec a stranách 3x3 m, jehoţ nejbliţší strana a tím pádem i nejvzdálenější je rovnoběţná s odhodovou čárou a s laťkou nebo lanem. Popis provedení: Děti házejí z místa, z odhodového postavení (Obr.37). Ţák se snaţí hodit raketku přes laťku nebo popruh do čtverce. Hodnocení: Kaţdý má tři pokusy. Počítá se kaţdý pokus, kterým se ţák strefí do čtverce. Po odhodu nesmí přešlápnout. Obr. 37: Hod raketkou na cíl

Při odhodových disciplínách dbáme na zvýšenou bezpečnost! Na ploše kam dopadá náčíní se nesmí pohybovat nikdo, kromě asistenta, učitele nebo trenéra. Shrnutím této kapitoly bych uvedla, ţe popisy některých disciplín mohou ve čtenáři vzbuzovat dojem nepřesných instrukcí. Například při disciplíně v hodu oštěpem nevíme, za jakou věkovou skupinu jsou zde označeny „starší děti” nebo není přesně popsáno jakým způsobem má být proveden rozběh. Tímto dostáváme prostor pro naši nápaditost a moţnost s těmito disciplínami dále variabilně pracovat. Záleţí jen na zkušenostech kaţdého učitele nebo trenéra získaných pozorováním dětí při pohybových aktivitách a také na jeho schopnosti originálně a zábavně tvořit.

90

ZÁVĚR Na závěr bych se pokusila o shrnutí mé diplomové práce, ve které jsem se zabývala komplexní problematikou týkající se výuky atletiky na základních školách. Aby malé dítě vyrostlo ve statného atleta je zapotřepí obrovské píle, úsilí a dřiny stejně jako v jiných sportovních odvětvích. Výhodou atletiky oproti ostatním sportům je její dostupnost kaţdému, komu to jeho zdraví dovolí. Pokud totiţ člověk chce, můţe si jít kdykoliv jen tak zaběhat, zaskákat nebo zaházet aniţ by nutně potřeboval nějak zvlášť sofistikované sportovní náčinní. Atletika je důleţitá také proto, ţe její prvky jsou rovněţ základem mnoha jiných sportů. Malé děti doslova zboţňují pohyb a základní pohybové dovednosti, jako jsou chůze, běh, skok a hod, si osvojují velmi rychle zábavnou cestou jiţ v brzkém věku při spontánních aktivitách, tedy různých hrách a herních činnostech s kamarády na dětském hřišti. Postupem času se ale dostanou do role ţáka a stávají se součástí organizované výuky, kterou je z hlediska pohybu školní tělesná výchova, v níţ má atletika své nezastupitelné místo. V období mladšího školního věku se děti velmi rychle vyvíjí po všech stránkách a naším úkolem je rozvíjet dostatečně, optimálně a efektivně jejich pohybový vývoj, který je jednou z cest ke zdravému ţivotu. Vedeme je také k tomu, aby pohybové činnosti zařadily i do svého kaţdodenního ţivota. Kaţdý učitel by měl umět stavět výuku na základě správně kladených cílů, měl by uplatňovat svoji tvořivost při vymýšlení různých her a zábavných činností pro děti a měl by ţáky také dostatečně k jejich pohybové aktivitě motivovat. Co můţeme v dnešní době velmi ocenit, jsou neustále zlepšující se podmínky pro výuku atletiky. Tuto výhodu nám přináší zejména řada netradičních a zajímavých atletických pomůcek, které jsou přizpůsobeny právě mentální a fyzické vyspělosti dětí. Ty se díky nim mohou zlepšovat v technice jednotlivých atletických disciplín. Bohuţel ne kaţdá škola má dostatek finančních prostředků k pořízení tohoto atletického nářadí a náčiní, coţ ovšem neznamená, ţe by děti neměly příleţitost k tomu, aby si pohybové aktivity s těmito pomůckami nemohly vyzkoušet. Sportovní kluby a atletické organizace totiţ nabízejí několik projektů v rámci celé České republiky, které jsou přizpůsobeny tak, aby si děti mohly zasoutěţit a změřit své síly tou nejzábavnějsí formou, tedy i za pomoci moderních ateltických pomůcek. Na závěr bych zmínila jeden velmi pozitivní poznatek, kterým je fakt, ţe nám malých dětí se zájmem o atletiku neustále přibývá. Pevně doufám, ţe i moje práce napomůţe k tomu, ţe správně vedená výuka atletiky jiţ od dětského věku povede obecně ke zlepšení fyzické zdatnosti a zdraví dětí a také třeba pomůţe k vychování dalších zdatných atletů, kteří budou Českou republiku reprezentovat na významných mezinárodních závodech.

91

RESUMÉ Tato diplomová práce se zabývá komplexním pohledem na problematiku výuky atletiky dětí mladšího školního věku. Teoretická část je věnována historii atletiky, existujícím projektům a soutěţím pro děti, popisuje základní pohybové schopnosti a napomáhá se lépe orientovat v moţnostech jejich rozvoje u dětí. Je zde rozebrán ontogenetický vývoj dětí mladšího školního věku a také výuka atletiky, která je rozplánována na jednotlivé ročníky základní školy. Na teoretická východiska navazuji v praktické části, kde se věnuji technice a metodice jednotlivých atletických disciplín s ohledem na fyzický a mentální vývoj dětí od 6 do 11 let. Pomocí fotodokumentace uvedených cviků a pohybových činností s atletickými pomůckami se snaţím o vhodné doplnění zásobníku dětských her slouţícího k osvojování atletických dovedností dětí mladšího školního věku. Současně uvádím také několik soutěţních disciplín se speciálními atletickými pomůckami, které jsou v dnešní době významným motivačním faktorem pro děti při výuce atletiky.

92

SUMMARY This Diploma thesis presents a complex view on the problems with teaching children at the primary school age athletics. The theoretical part is about the history of athletics, existing projects and competitions for children and describes basic movement abilities and helps to better orientation within possibilities of their development by children. The thesis contains a description of the ontogenetic development of children at the primary school age and also the athletics training which is planned with regard to various class years of the primary school. I pick up on the described theoretical concepts in the practical part, which describes technique and methodology of various athletics disciplines with regard to physical and mental development of children at the age between 6 and 11. According to the photo-documentation of exercises and various movement activities with athletics equipment, I am trying to amend a survey of children games for development of athletics skills of children at the primary school age. Consequently are attached some competition disciplines with special athletics equipment that represent nowadays an important motivation factor for children during an athletics training.

93

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Atletika pro děti - Běhej, skákej, házej rád – atletem se můţeš stát. Vydal ČAS pro potřebu atletických oddílů a klubů, 2009 ČELIKOVSKÝ, S., Antropomotorika: pro studující tělesnou výchovu. 3. přepracované vydání. Praha: SPN, 1990. 286 s. ISBN 8004232485. DOVALIL, J., CHOUTKOVÁ, B. Abeceda tréninku chlapců a děvčat. 1. vydání. Praha: Olympia, 1988. 190 s. FEJTEK, M. Atletika v 1.- 4. Ročníku základní školy. Hradec Králové: Gaudeamus, 1994. 204 s. ISBN 80-7041-996-2. CHOUTKOVÁ, B., FEJTEK, M. Atletika pro 5. aţ 8. ročník základní školy. 1. vydání. Praha: SPN, 1991. 112 s. ISBN 80-04-24901-9. CHOUTKOVÁ, B., SUŠANKA, P., BERAN, P. Běhej, skákej, házej: jak trénuje atletické ţactvo. 1. vydání. Praha: Olympia, 1977. 189 s. CHROMÝ, Z., VÁLKOVÁ, H. Sportovní příprava II. Atletika. Olomouc: UP v Olomouci, 1985, 61 s. JEŘÁBEK, P. Atletická příprava - děti a dorost. Praha: Grada, 2008. 192 s. ISBN 97880-247-0797-6. KAPLAN, A., VÁLKOVÁ, N. Atletika pro děti a jejich rodiče, učitele a trenéry. 1. vydání. Praha: Olympia, 2009. 124 s. ISBN 978-80-7376-156-1. KÖSSL, J., ŠTRUMBAUER, J., WAIC, M. Vybrané kapitoly z dějin české tělesné kultury od roku 1774 po současnost, 3.díl. Praha: agentura L sprint, 1994. 179 s. KRIŠTOFIČ, J. Pohybová příprava dětí. 1. vydání. 206 s. ISBN 8024716364.

Praha: Grada, 2006.

LUŢA, J. a kol. Technika atletických disciplín.1. vydání. Brno: MU v Brně, 1995. 78 s. ISBN 80-210-1127-0. MAZAL, F. Pohybové hry a hraní. 1. vydání. Olomouc: Hanex, 2000. 292 s. ISBN 8085783290. MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. Motorické schopnosti. 1. vydání. Olomouc : UP v Olomouci, 2005. 175 s. ISBN 80-244-0981-X. MLÝNEK, T. Metodika jízdy na koloběţce na 1. stupni ZŠ : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta MU, 2010, 96 s., Vedoucí práce Vrbas, J. MUSIL, J., PAVLÍK, J., SOBOTKA, V. Systematický přehled a stručný nástin historie sportovních odvětví. 1. vydání. Brno: MU v Brně, 1997. 97. s. ISBN 80-210-1717-1. 94

NOVÁČEK, V., MUŢÍK, V., KOPŘIVOVÁ, J. Vybrané kapitoly z teorie a didaktiky tělesné výchovy. Brno: MU, 2001. 46 s. ISBN 80-210-2642-1. PERIČ, T. Hry ve sportovní přípravě dětí. 1. vydání. Praha: Grada, 2004. 98 s. ISBN 8024709082. PERIČ, T. Sportovní příprava dětí. 2. doplněné vydání. Praha: Grada, 2008. 192 s. ISBN 978-80-247-2643-4. ŠIMON, J. Atletika: historie, organizace, pravidla atletiky, soutěţe, závody. Praha: Karolinum, 1998. 108 s.+ 1 příl. ISBN 8071844314. TVRZNÍK, A., SOUMAR, L. Běhání:od joggingu po maraton. 1. vydání. Praha: Grada, 1999. 113 s. ISBN 80-7169-858-X. VACULA, J., DOSTÁL, E., VOMÁČKA, V. Abeceda atletického tréninku. 2. vydání. Praha: Olympia, 1983. 268 s. VÁLKOVÁ, H. Atletika je i hra. dotisk. Olomouc: HANEX, 1995. 86 s. ISBN 80900925-3-5. VILÍMOVÁ, V. Didaktika atletických disciplín. 1. vydání. Brno: MU, 1997. 76 s. ISBN 80-210-1700-7. VILÍMOVÁ, V., KOTYZA, P., LUŢA, J. Atletika pro školní praxi. 1. vydání. Brno: MU, 2000. 45 s. ISBN 8021023724. VOLFOVÁ, H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu: cvičíme jako myška, kočka, pejsek. 1. vydání. Praha: Grada, 2008. 118 s. ISBN 9788024723174. VRBAS, J. Nové přístupy k hodnocení tělesné zdatnosti ţáků - součást výchovy ke zdraví na 1. stupni ZŠ : disertační práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií MU, 2010. 239 s. ZAPLETAL, M. Velká encyklopedie her. 3, Hry na hřišti a v tělocvičně. 2. vydání. Praha: Leprez, 1997. 510 s. ISBN 8086061043.

Elektronické zdroje: BERNACIKOVÁ, M. Fyziologie tělesné výchovy. [online]. [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: Informační systém Masarykovy univerzity. [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné z WWW: 95

Informační systém Masarykovy univerzity. [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné z WWW: KANTOR SPORT. Tělocvičné nářadí a sportovní potřeby. [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné z WWW: JIPAST. Sportovní potřeby od JIPAST a.s. [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné z WWW: JIPAST. Sportovní potřeby od JIPAST a.s. [online]. Dostupné z WWW:

[cit. 2011-03-30].

Kinder+sport. [online]. [cit. 2011-02-04]. Dostupné z WWW: KTV PF UJEP. Atletika pro školní TV. Dostupné z WWW:

[online].

[cit. 2011-04-04].

KTV PF UJEP. Atletika pro školní TV. [online]. [cit. 2011-04-05]. Dostupné z WWW: KTV PF UJEP. Atletika pro školní TV. [online]. [cit. 2011-04-08]. Dostupné z WWW: LANCASTER, S., TEODORESCU, R. Athletic fitness for kids. [online]. c2008 [cit. 2010-03-29]. Dostupné z WWW: . ISBN 13:978-0-7360-6242-8. Pohybové schopnosti a dovednosti. [online]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z WWW: ZŠ KOLÍN V. ŠVP ZV „škola pro Evropu“. [online]. [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: VALENTA, M. Sportovní příprava dětí. [online]. Olomouc, 2009 [cit. 2011-03-16]. Dostupné z WWW: VALENTA, M. Sportovní příprava dětí. [online]. Olomouc, 2009 [cit. 2011-03-23]. Dostupné z WWW:

96

VINDUŠKOVÁ, J. a kol. Základy atletiky. [online]. Praha: UK FTVS, 2006 [cit. 201103-15]. Dostupné z WWW: VINDUŠKOVÁ, J. Technika a její zdokonalování ve sprinterských a běţeckých disciplínách. [online]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z WWW:

97

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1. Dopis pro ředitele – ţádost o svolení k pořízení fotodokumentace. Příloha č. 2. Dopis pro rodiče – ţádost o svolení k pořízení fotodokumentace.

98

Příloha č. 1. Dopis pro ředitele – ţádost o svolení k pořízení fotodokumentace. Váţený pane řediteli, dovoluji si Vás poţádat o spolupráci při vypracovávání mé diplomové práce. V rámci tělesné výchovy potřebuji nafotit snímky ţáků při činnostech s atletickými pomůckami. Tímto Vás tedy ţádám i o souhlas ke zveřejňování tohoto materiálu. Obrazový materiál bude pouţit v mé diplomové práci a později v učebnici slouţící studentům v oboru učitelství pro 1. stupeň ZŠ při výuce atletiky. S touto ţádostí se samozřejmě hodlám obrátit také na rodiče. Kateřina Šauerová, studentka 5. ročníku PdF MU, obor učitelství pro 1. stupeň ZŠ Vaší ţádosti vyhovuji / nevyhovuji.

V Brně dne..........................................

......................................................

podpis

Příloha č. 2. Dopis rodičům – ţádot o svolení k pořízení fotodokumentace. Váţení rodiče, jsem studentka pátého ročníku na PdF MU oboru učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Ţádám Vás o laskavý souhlas zveřejnit fotografie Vašeho syna/ Vaší dcery získané v hodinách tělesné výchovy při výuce atletiky na Základní škole a mateřské škole Brno, Blanenská 1. Tyto fotografie budou pouţity v mé diplomové práci a později v učebnici slouţící studentům v oboru učitelství pro 1. stupeň ZŠ při výuce atletiky. Svým podpisem potvrzuji, ţe souhlasím s pořízením fotografií mého syna/ mé dcery při hodinách TV a jejich pouţitím v rámci výše zmíněné diplomové práce, resp. učebnice.

V ..................................dne..........................................

...................................................

podpis

99