MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Diplomová práce

BRNO 2010

Lukáš Bartoš 1

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY

Prevence alkoholismu

Diplomová práce

BRNO 2010

Vedoucí bakalářské práce:

MUDr. Petr Kachlík, Ph.D.

Vypracoval:

Bc. Lukáš Bartoš 2

Tímto děkuji MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za vedení mé diplomové práce, za podporu a konzultace.

3

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a pouţil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům ……………………………..

4

Úvod ................................................................................................................... 6 1. Úvod do teorie závislosti na alkoholu .......................................................... 7 1.1. Počátky uţívání alkoholu v lidské společnosti ..................................... 7 1.2. Chemické vlastnosti etanolu ................................................................ 8 1.3. Ovlivnění fyziologických funkcí alkoholem ........................................... 9 1.4. Pojem alkoholik a stadia závislosti na alkoholu ................................. 11 1.5. Diagnostika závislosti na alkoholu ..................................................... 14 2. Komplikace navozené alkoholismem ........................................................ 18 2.1. Somatická poškození organismu alkoholiků ...................................... 20 2.1.1. Alkohol v prenatálním období ..................................................... 20 2.1.2. Alkoholismus a gastrointestinální systém ................................... 22 2.1.3. Alkoholismus a kardiovaskulární systém .................................... 24 2.1.4. Alkoholismus a další orgánové soustavy .................................... 24 2.1.5. Alkoholový abstinenční syndrom ................................................ 26 2.2. Psychická poškození alkoholiků ........................................................ 27 2.2.1. Alkoholová intoxikace ................................................................. 27 2.2.2. Alkoholová halucinóza ................................................................ 29 2.2.3. Alkoholové delirium..................................................................... 29 2.2.4. Korsakovova psychóza a Wernickeho encefalopatie .................. 30 2.2.5. Alkoholová demence .................................................................. 31 2.2.6. Alkoholická deprese, epilepsie a dipsomanie ............................. 31 2.3. Alkoholismus jako sociálně patologický jev ........................................ 33 2.3.1. Rodinné prostředí a nejbliţší okolí .............................................. 33 2.3.2. Pracovní výkon ........................................................................... 35 3. Prevence ................................................................................................... 37 3.1. Terminologie a definice ...................................................................... 37 3.2. Charakteristiky, cíle, faktory a východiska prevence ......................... 39 4. Konzumace alkoholu v zemích EU ........................................................... 42 5. Prevence v praxi ....................................................................................... 45 5.1. Prevence ve škole.............................................................................. 45 5.1.1. Programy prevence .................................................................... 48 5.2. Prevence v rodině .............................................................................. 50 5.2.1. Dědičnost alkoholismu ................................................................ 50 5.2.2. Prevence podle věku .................................................................. 52 5.2.3. Zásady prevence v rodině .......................................................... 54 5.3. Volný čas ........................................................................................... 56 5.3.1. Zařízení starající se o volný čas dětí .......................................... 57 6. Empirická část ........................................................................................... 59 6.1. Předmět a cíl výzkumu....................................................................... 59 6.2. Stanovení hypotéz ............................................................................. 60 6.3. Výsledky dotazníkového průzkumu.................................................... 61 7. Diskuse ..................................................................................................... 77 Závěr ................................................................................................................ 79 Resumé ............................................................................................................ 80 Seznam literatury ............................................................................................. 82 Seznam příloh .................................................................................................. 86

5

Úvod Alkohol patří mezi tzv. legální drogy, stal se součástí naší kultury, proto se také nazývá kulturní droga. Vzhledem k devastujícímu účinku na lidský organismus, psychiku a lidskou společnost v případě nadměrného uţívání a vzhledem k jeho rozšíření prakticky po celé planetě stále zaujímá místo nejnebezpečnější drogy. V České republice ţije přibliţně deset a půl miliónu obyvatel a z toho 700 tisíc je závislých na alkoholu. Počet ambulantně léčených, kterým byl diagnostikován alkoholismus, je skoro 25 tisíc, mimo to má celkem 140 tisíc lidí takové problémy s alkoholem, které vyţadují odbornou pomoc.

Léčba

alkoholismu se v ČR hradí z pojistného. Je třeba se zamyslet nad tím, zda není lepší problém podchytit jiţ ve zrodu,

a o to se snaţí jiţ mnoho odborníků z celého světa. Nejrizikovější

skupinou je populace mladých lidí ve věku 10 aţ 18 let. Mládeţ je v období pubescence velmi ovlivněna vrstevníky a médii. A proto je

v zájmu celé

společnosti i jednotlivých škol, organizací a rodin, aby se v prevenci pouţívaly efektivní postupy, které dokáţí předejít nebo oddálit setkání ţáků s legálními návykovými látkami a případně sníţit jejich spotřebu. Výzkumná část práce se zaměřuje na průzkum z řad ţáků druhého stupně základních škol, reflektuje jejich názor na preventivní opatření vůči alkoholismu. Zjišťuje jejich postoje a také znalosti alkoholové problematiky.

6

1. Úvod do teorie závislosti na alkoholu 1.1. Počátky uţívání alkoholu v lidské společnosti Alkohol je nejuţívanější droga v současnosti i v předešlé historii lidstva. V přírodě docházelo jiţ před miliony let ke kvašení plodů rostlin a listů bez lidského přičinění, ale lidem byl alkohol známý aţ ve starověku, nejčastěji v podobě vína. Archeologické nálezy svědčí také o tom, ţe obilí pěstované původně jako potrava, slouţilo i pro přípravu kvašeného sladu. Název alkohol pochází z arabského „al-kahal“, coţ znamená jemná substance nebo něco výtečného. První písemnou zmínku o alkoholu můţeme spatřit v Eposu o Gilgamešovi (3-4.tis.př.n.l). V 10.století se za pomocí vynálezu destilace podařilo vytvořit čistý alkohol. (Šedivý, 1988) Vlastnosti alkoholu vyhovovaly lidem, protoţe je bylo moţné vyuţít v lékařství. O blahodárných účincích alkoholu najdeme svědectví v pracích antického lékaře Hippokrata (460-370 př. n. l.) i filozofa a lékaře Ibn Síny (980-1037). K léčbě se pouţívali různé obklady, přinášející pacientovi úlevu. Alkoholu se vyuţívalo také při operacích a jiných bolestivých zákrocích, kdy se pacient napil takového mnoţství alkoholu, aby necítil bolest. Kromě medicínské oblasti nacházel alkohol jako jedna z drog své místo při vyvolání mystického spojení s nadpřirozenem. V antice bylo víno povaţováno za boţskou krev a dostalo svého patrona Dionýsa (římského Bakcha). Zajímavá je muslimská zvířecí symbolika popisující stádia opilosti – u vzniku prvních vinic prý stála krev páva, opice, lva a vepře. Indičtí lékaři kolem 6. stol. př.n.l. přistupovali poměrně racionálně k léčbě závislého člověka – byla mu podána kořalka smíchaná s emetickými bylinami a solí. Alkohol zpříjemňoval ţivot lidem, uvolňoval jejich mysl, činil svět příjemnějším a osobní problémy se jim zdály snesitelnější a překonatelné. (Bečková, 1999; Skála, 1987)

7

1.2. Chemické vlastnosti etanolu Alkohol jako látka s psychotropním účinkem se chemicky správně nazývá etanol (téţ líh, etylalkohol).

Obrázek č.1 – chemická struktura alkoholu

Jde o druhou nejjednodušší molekulu z řady organických sloučenin zvaných alkoholy. Její velikost umoţňuje volný průchod do mozku difuzí. Alkohol má teplotu varu 77-78 °C, coţ při destilaci umoţňuje jeho oddělování od vody. Gram čistého alkoholu zabírá objem asi 1,26 ml, má tedy hustotu menší neţ voda v poměru přibliţně 1 : 0, 8. Energetická hodnota 1 gramu etanolu je 7 cal = cca 29kJ. (Bečková, 1999) Tato bezbarvá hořlavá tekutina vzniká přírodním kvašením glukózy podle rovnice: C6H12O6 = 2C2H5OH + 2CO2 Koncentrace vytvořeného etanolu je maximálně 15 %, vyšší obsah jiţ pro kvasinky není slučitelný se ţivotem. Mnoţství alkoholu v krvi (alkoholémie) je uváděno jako počet miligramů etanolu ve 100 ml krve. Běţně, ale nesprávně, se vyjadřuje v promilích (gram alkoholu na kilogram krve). (Pavlovský, 2004) V lidském těle lze naměřit výskyt alkoholu i bez zevního přísunu, jedná o tzv. endogenní alkohol, který vzniká vlastním metabolismem. Můţe dosáhnout hodnot do 0,05 promile, po přísunu sladkého ovoce však aţ do 0,2 promile. Niţší hladinu mívají chroničtí pijáci oproti abstinentům, a to díky výkonnějším enzymům. (Kvapilík, 1985)

8

Podle posledního protialkoholního zákona z roku 2006 se alkoholickým nápojem rozumí lihovina, víno a pivo, mimo tyto kategorie pak nápoj obsahující více neţ 0,5 objemového procenta alkoholu. (Zákon č. 379/2005 Sb., [online]) Obsahy etanolu v nápojích se liší dle způsobu výroby: pivo – 1,5 aţ 8 % (desetistupňové 2%, dvanáctistupňové 3-4%) víno – 10 aţ 12 %, těţká vína aţ 18 % destiláty – 22 % a více alkoholu Ostatní součásti alkoholických nápojů, tzv. ingredienty, mohou mít také účinek organismus. Například fenyletylalkohol ve vínech či pivě je dvakrát psychotropně účinnější neţ etanol. Neurotoxický metanol se v některých slivovicích objevuje aţ v mnoţství 0,2 g na litr. (Skála, 1987)

1.3. Ovlivnění fyziologických funkcí alkoholem WHO stanovuje jako bezpečnou denní dávku pro muţe do 24 g a pro ţeny do 16 g 100% etanolu. Po poţití se asi 20% vypitého alkoholu vstřebává ze ţaludku a 80% z dvanáctníku a horního úseku tenkého střeva. Odbourávání na vodu a oxid uhličitý probíhá v játrech rychlostí asi 8g za hodinu. Asi 2% nezměněného alkoholu odchází močí a dechem. Nástup účinku alkoholu je pomalý, takţe nedochází k snadnému předávkování. (Zikmund [online], 2001) Míra účinku závisí především: -

na výšce hladiny alkoholu v krvi

-

na fázi vstřebání alkoholu (ve fázi resorpční je vliv na mozek značně vyšší neţ při stejné hladině v post-resorpční fázi)

-

na návyku na uţívání alkoholu

-

na věku (u dětí a mladistvých je vyšší neţ u dospělých), coţ koresponduje s tělesnou hmotností a aktivitou enzymů

Ukazuje se, ţe za účinky alkoholu odpovídá schopnost měnit přenos látek přes membrány buněk. Nejcitlivěji reaguje nervová soustava, kosterní a srdeční svalstvo. (Bečková, 1999)

9

Z fyzických změn je uváděno vyšší prokrvení kůţe, a tím větší pocit tepla i větší riziko prochlazení. Zvyšuje se krevní tlak, srdeční frekvence. Více se tvoří a vylučuje moč. Dráţděním ţaludku menší mnoţství alkoholu povzbuzuje chuť k jídlu, vyšší pak naopak tlumí vylučování kyseliny a můţe vyvolat dávivý reflex. Zvyšuje náchylnost k infekci, neboť má negativní vliv na imunitní buňky. U nealkoholiků reaguje centrální nervový systém podle výšky hladiny v krvi takto (Martínková, 2001): tabulka č. 1 – koncentrace alkoholu a jeho účinky na organismus

Koncentrace (‰)

Účinky

0,2

Pocit relaxace

0,3

Mírná euforie

0,5

Mírná dyskoordinace

1

Ataxie (netečnost)

3

Stupor (strnutí)

4

Kóma

Alkohol ovlivňuje řeč, rovnováhu, úsudek, posiluje sebevědomí, tlumí vnímání bolesti a sniţuje rychlost reakcí. Opilostí je míněna akutní otrava, stav po vypití značného mnoţství alkoholu anebo menšího mnoţství v kombinaci s dalšími tlumivými látkami. (Kvapilík, 1985) Dle Bečkové rozčleňujeme stadia opilosti na: -

excitační (sníţená sebekontrola, mnohomluvnost)

-

somnolentní (spavost)

-

komatózní (bezvědomí)

-

asfyktické (dušení následkem utlumení dechového centra)

Vliv chronické intoxikace alkoholem na fyziologické funkce je popsán níţe. Jako odpadní produkt alkoholu vzniká acetaldehyd, který způsobuje sníţení tlaku, zvracení, pocení a bušení srdce. To jsou příznaky tzv. kocoviny. Lékaři mohou uměle zvyšovat hladinu acetaldehydu při odvykací léčbě (lék Antabus).

10

1.4. Pojem alkoholik a stadia závislosti na alkoholu Mezi konzumentem alkoholu a alkoholikem je kvalitativní rozdíl. Alkoholici jsou lidé postiţení chorobou, kterou lze diagnostikovat a léčit. Při ukončení trvalého pití pociťují váţné abstinenční příznaky. Napříč společností pozorujeme tyto čtyři odlišné kategorie osob podle přístupu k pití alkoholu (Skála, 1957): Abstinenti – nepijí alkohol vůbec nebo zřídka v zanedbatelném mnoţství, k alkoholu mají lhostejný nebo negativní vztah. Příležitostní (běžní) konzumenti – pijí příleţitostně, s mírou, pouze někdy tuto míru překročí. Uvádí se, ţe se u nich opilost dostaví nad 15 g poţitého čistého alkoholu.

Primárně však vyţadují jen chuťový

poţitek a doplnění potřebné tekutiny, nikoli psychotropní efekt. Kocovina po lehké opilosti konzumenty rychle přesvědčí, aby tento stav příliš často neopakovali. Nadměrní (iniciativní) konzumenti – ve starší literatuře se setkáváme s názvem pijáci. Pijí trvale nad míru, konzumace u části z nich má vzestupnou úroveň a můţe přejít aţ do stupně alkoholismu. Dopadají na ně jiţ ekonomické a zdravotní následky. Motivem k pití je zejména obsah alkoholu v nápoji, pročeţ sami aktivně vyhledávají společenské příleţitosti k pití. Alkoholici a chroničtí alkoholici (stop a nonstop alkoholici) – začínají nadměrným pitím a postupují do stadia závislosti na droze. V pokročilém stupni pijí chroničtí alkoholici permanentně, pokud u nich nenastane překáţka v podobě nucené abstinence (hospitalizace, nedostatek financí). Denní dávka konzumovaných nápojů činí 70g 100% alkoholu plus mínus 20% kolem této hodnoty. Dle Bečkové (1999) je uváděno také dělení na dva různé typy konzumentů i alkoholiků:

11

Anglosaský

- prodělává epizody opilství a mírného pití, v období vyšší konzumace má snahu překonávat co nejdéle znaky opilosti.

Románský – trvale balancuje na hranici opilosti a střízlivého stavu, přičemţ zcela nepřevládá ani jedno. Pro srovnání zde uvádím členění typů abúzu dle kanadského psychiatra Jellinka (1960), kde je patrné ztotoţnění alfa a beta typu s typem nadměrného konzumenta z předchozího dělení: Alfa alkoholismus – abúzus – je ještě charakteristický kontrolou nad mnoţstvím vypitého alkoholu, nehrozí další progrese alkoholismu. Beta alkoholismus – dlouhodobý abúzus – uţ je charakterizován různými komplikacemi (cirhózou jater, záněty nervů a ţaludku), avšak nejde o somatickou závislost na alkoholu. Gama alkoholismus – alkoholická toxikomanie – postiţený ztratil kontrolu nad pitím, jeho nejprve zvýšená tělesná tolerance k droze klesá, po odnětí drogy se u něj objevuje abstinenční syndrom. Delta alkoholismus – stav, kde chybí střízlivost – uţ je charakteristický schopností kontrolovat mnoţství poţitého alkoholu, avšak abstinovat je nemoţné a opilost (intoxikace) není příliš vyjádřena. Epsilon alkoholismus – dipsomanie - znamená záchvatovité pití postrádající kontrolu. Je vţdy svázané s depresivní nebo manickou fází psychózy, epilepsií, schizofrenií aj. Mezi záchvaty alkoholik nepije přes míru i po dobu měsíců. Chronický alkoholismus – je chronická intoxikace se vznikem trvalých poruch fyzických i psychických. Stadia vývoje alkoholismu jako první charakterizoval Jellinek (1960):

12

Iniciální

(prealkoholní)

fáze.

Motivem

pijáka

bývají

zatím

spíše

společenské okolnosti spojené s pitím neţ samotný alkohol. Na rozdíl od klasického konzumenta si však raný alkoholik uvědomí, ţe mu pití přináší úlevu z aktuálního nepříjemného proţívání. Během měsíců i roků je patrná zvýšená frekvence pití i počínající tolerance k alkoholu. Prodromální (varovná) fáze alkoholismu. Druhá fáze trvá obvykle několik let. Konzument vnímá alkohol jako drogu. Na to navazuje fakt, ţe pije jinak neţ ostatní, například začíná tajně ještě před oslavou. Zvyká si napít se při kaţdé důleţité činnosti. Mezi následky opilosti se častěji objevují tzv. okénka (palimpsesty). Konzumace je ještě méně nápadná, ale dotyčný si abúzus uvědomuje a pocit viny ho vzdaluje od společnosti, protoţe se obává se kritiky. (Pokorný, 2002; Bouček, 2006) První dvě fáze alkoholismu jsou v novějších publikacích zahrnovány pod „fázi nadměrného pití“. „Okénka“ pak někteří autoři řadí aţ mezi typické znaky další fáze, „fáze chorobné závislosti na alkoholu“. (Bečková, 1999) Kruciální (rozhodná) fáze alkoholismu. Fyzická potřeba alkoholu uţ člověku po prvním doušku neumoţňuje ukončit pití, dokud není intoxikován. Můţe však ještě ovládnout potřebu poprvé se napít, dokáţe abstinovat dokonce měsíce. Ztráta kontroly nad mnoţstvím je ostatním zřejmá, sám před sebou obhajuje falešnými důvody, racionalizuje. Výčitky lidí vyvaţuje krátkodobými záchvaty štědrosti, píle apod. Začíná pít skrytě. Úvahy o vině ostatních na svém nadměrném pití mohou vyústit v izolaci aţ agresivitu vůči blízkým i sobě. Osamělý alkoholik není schopný se o sebe přiměřeně postarat, špatně se stravuje, přestává být čistý a upravený. Na přechodu do další fáze jsou tzv. ranní doušky, kterými se alkoholik udrţuje „práceschopný“, přičemţ ve skutečnosti jeho smysl pro povinnost slábne. (Bouček, 2006) Terminální fáze alkoholismu, také „fáze chronického alkoholismu“, nastává, trvají-li ničivé účinky alkoholu několik let. Osoba ve čtvrté fázi nemá vůli bránit se stupňující se potřebě alkoholu, pije od rána, pro zahnání abstinenčního třesu, i několik dní aţ do fyzického vyčerpání. Poţívá i technické 13

prostředky obsahující alkohol. Tolerance na alkohol se sniţuje, dostavuje se vědomí váţného selhání organismu, strach, alkoholické psychózy. U jedné třetiny alkoholiků vznikají těţké deprese. Bez ústavního protialkoholního léčení pokračují nadále v pití. (Pokorný, 2002; Pavlovský, 2004)

1.5. Diagnostika závislosti na alkoholu Podrobná diagnóza je rozhodující pro stanovení adekvátního léčebného programu. Nelze pouze konstatovat alkoholismus. Komplexní diagnóza předpokládá psychopatologický rozbor osobnosti a vývoje závislosti. (Kvapilík, 1985) Dle WHO jsou v Mezinárodní klasifikaci nemocí rozlišovány tyto poruchy vyvolané alkoholem: -

F10.0 Akutní intoxikace alkoholem

-

F10.1 Škodlivé uţívání alkoholu

-

F10.07 Patologická intoxikace alkoholem

-

F10.2 Závislost na alkoholu

-

F10.3 Alkoholový odvykací stav

-

F10.4 Alkoholový odvykací stav s deliriem

-

F 10.52 Alkoholová halucinóza

-

F 10.6 Alkoholový amnestický syndrom

-

F 10.7 Alkoholová demence

Oficiální autority zdůrazňují, ţe odvykací syndrom je jen jedním a ne vţdy nutným znakem závislosti. Syndrom závislosti na alkoholu (F10.2) je podle Mezinárodní klasifikace nemocí definován takto : Alespoň po dobu měsíce bez přestávky nebo přerušovaně během 12 měsíců se vyskytnou zároveň 3 a více znaků (Cohen, 2002): 1. Silná touha nebo nutkání uţít alkohol. 2. Zhoršená schopnost kontrolovat začátek, konec uţívání nebo mnoţství alkoholu. 14

3. Projevy odvykacího syndromu, uţívání alkoholu za účelem zmírnit odvykací příznaky. 4. Potřeba zvýšení dávek pro dosaţení ţádoucího stavu intoxikace, coţ dokazuje toleranci k účinku látky. 5. Zaujetí pro uţívání alkoholu na úkor jiných zájmů a jiných potěšení, čas je obětován spíše činnostem umoţňujícím přístup k alkoholu a zotavování se z následků uţívání. 6. Trvalé pití přes vědomí jasné škodlivosti takového počínání. Kvapilík (1985) shrnuje metodu vyuţívanou na klinikách, kde se postupuje podle Sedmistupňové diagnostiky. Některé typy testů se začaly uţívat později (viz. níţe). 1. Začíná se rozborem a zjištěním poruch osobnosti. 2. Alkoholickým testem (např. dotazníkem MALT, CAGE) se rozliší zneuţívání alkoholu od závislosti na alkoholu a její závaţnost (dotazník ASI). 3. Určí se typ, stadium alkoholismu a změny v kontrole nad pitím alkoholu. (např. finský dotazník, Jellinkova stádia –z předchozí kap). 4. Zjišťují se příčiny a milníky ve vývoji alkoholismu – buď převaţují psychogenní, nebo sociogenní (dotazník Tarterův). 5. Jsou shrnuty dosavadní důsledky závislosti nebo abúzu alkoholu. Vyuţívá se deprivační křivka a skóre. 6. Sleduje se soulad verbálního projevu s konstruktivní činností při léčení. Pacient postupuje od přiznání závislosti či abúzu přes přijetí abstinence, a to důsledné a trvalé, po přijetí účasti v léčbě. Náhled určuje především délku léčebného pobytu a formu i způsob psychoterapie. 7. Vstupní prediktivní faktor úspěchu léčby se stanovuje bodovým ohodnocením. Jeden pozitivní bod dostává pacient za: a)

absenci kriminality.

b)

maximálně dva zaměstnavatele během posledních pěti let.

c)

bezkonfliktní manţelství.

d)

maturitou ukončené vzdělání.

15

Při diagnostice chronického alkoholismu je nutné konstatovat stupeň poškození

organismu.

Všímáme

si

poruch

systému

trávicího

a

kardiovaskulárního, krevního obrazu, jaterních testů, moči, sedimentace. V oblasti porušení nervové soustavy se zaznamenává pravidelnost výskytu palimpsestů, agresivního chování v opilosti, míry sníţení dávek vedoucích k intoxikaci, pokusů o sebevraţdu i psychotických a neurotických příznaků. Celkový somatopsychický nález pak také rozhodne, jakého druhu a jaké bude pouţito naprogramování a prostředky léčby. (Skála, 1987) MALT je empirický Mnichovský test alkoholismu pouţívaný od 80. let. Diferencuje návyk od závislosti. V první části hodnotí v 7 otázkách pacienta lékař, v druhé části jde o 24 sebehodnotících otázek. (Feuerlein, 1979) Dotazník CAGE (Cut, Annoyed, Guilty, Eye-opener – omezení, dotčení, pocit viny, „vyprošťovák“) byl vytvořen v USA v roce 1984. Klade čtvero otázek: Měl jste někdy pocit, ţe byste měl omezit pití? Cítil jste se dotčen, kdyţ lidé kritizovali vaše pití? Měl jste někdy pocit viny kvůli pití? Stalo se vám, ţe jste se hned ráno potřeboval napít, abyste se uklidnil či zahnal kocovinu? Při 3-4 kladných odpovědích je potvrzena závislost na alkoholu. (Ewing, 1984) Dotazník ASI (Addiction severity Index – index závaţnosti závislosti) byl sestaven v roce 1980 a je doporučen WHO. Má semi-strukturovanou formu a mapuje současnost (posledních 30 dnů) v ţivotě pacienta. Informuje o změnách v chování pomocí devítibodového hodnocení. Existuje i zkrácená verze ASILite. (ASI[online], 2010) Finský dotazník sestává ze čtyř poloţek. Zjišťuje, zda je dotyčný schopen kontroly nad svým pitím. Odpovědi se bodově hodnotí a výsledkem jsou úrovně kontroly - spolehlivá, nespolehlivá, sníţená a ztráta kontroly. (Kašíková, 2008)

16

Tarterův dotazník je pouţíván od 90. let, a to jak ve formě pro dospívající a jejich rodiče, tak pro dospělé. Na české poměry jej adaptoval Nešpor a další lékaři. Pomáhá nalézt problémové oblasti v ţivotě mládeţe a posléze dospělého alkoholika, týká se posledního roku ţivota. U mládeţe následuje cílená intervence pro sníţení rizika problémů s drogami. (Nešpor, 1998) Můţe být téţ veden strukturovaný rozhovor RAFFT (Relaxed, Alone, Friends, Family, Trouble). Otázky (Bastiaens, 2002): 1.

Pijete alkohol k tomu, abyste se cítili uvolnění?

2.

Zvykli jste si pít alkoholické nápoje, jste-li sami?

3.

Pije někdo z vašich blízkých přátel, z příbuzných?

4.

Měli jste nějaké problémy kvůli pití alkoholu?

17

2. Komplikace navozené alkoholismem Nadměrná konzumace alkoholu postihuje různé oblasti ţivota člověka. Uspořádáním oblastí vytvoříme tři skupiny následků či komplikací navozených alkoholismem (Svobodová, 2007): 1. Fyzické (somatické) následky alkoholismu, kdy je poškozeno tělesné zdraví. 2. Psychické následky alkoholismu, kdy se duševní stav jedince odklání od normy. 3. Sociální následky alkoholismu, kdy četná či trvalá alkoholová intoxikace komplikuje jedinci začlenění do sociálního procesu. Alkoholismus vystupuje nad rámec jedince i jako sociálně patologický jev. Výčet komplikací poskytují tabulky č.1-5 (Cohen, 2002, s.22):

Somatické komplikace, tabulka č.2

Trávicí

Játra

Nervová soustava

Srdce a cévy

soustava záněty traktu

ztučnění

periferní neuropatie

tuková

ţaludeční

alkoholová

epilepsie

atrofie srdce

vředy

ţloutenka

degenerace mozečku

kardiomyopati

jícnové varixy

cirhóza

atrofie očního nervu

e

rakovina jícnu

jaterní nádor

ponto-cereb.

hypertenze

zánět slinivky

myelinóza

poškození

syndrom Marchiafan-

jater

Bignami

18

Somatické komplikace, pokračování, tabulka č.3

Endokrinní

Kůže

Jiné

systém cukrovka

rinofyma

anémie

tuberkulóza

(deformovaný

proximální myopatie

dna

červený nos)

epizodická

poranění hlavy

hypoglykemie

fetální

hemochromatolýza

alkoholový

hypovitaminóza

syndrom

Psychické komplikace, tabulka č.4

Intoxikační

Abstinenční fenomény

fenomény

Choroby z intoxikací a malnutrice

patologická opilost

alkoholový abstinenční

Wernickeho

výpadky paměti

syndrom

encefalopatie

delirium tremens

Korsakova psychóza alkoholová demence

Psychické komplikace, pokračování, tabulka č.5

Alkoholové psychózy

Související psychiatrické poruchy

alkoholová

deteriorace osobnosti

afektivní poruchy

halucinóza

porucha osobnosti

sebevraţedné

neurotická porucha - fobie

chování

zhoršení psychosexuální

patologická

funkce

ţárlivost

19

Sociální komplikace, tabulka č.6

Rodinné

Ztráty zaměstnání

Trestná činnost

a manželské

dlouhodobá

během intoxikace

napětí

pracovní

za účelem získání prostředků na

neschopnost nezaměstnanost

alkohol dopravní nehody

opakované výpovědi

2.1. Somatická poškození organismu alkoholiků Aţ 70% pacientů, u kterých je léčen syndrom závislosti na alkoholu, trpí fyzickým onemocněním. (Řehan, 2007)

2.1.1. Alkohol v prenatálním období Konzumace alkoholu v těhotenství se můţe podepsat na zdravém vývoji plodu. Aktivita fetálního enzymu pro odbourávání etanolu je pouze 10% oproti dospělému jedinci. Je obtíţné určit mnoţství alkoholu, které povede k poškození. Uvádí se, ţe vypití méně neţ 15 g alkoholu za den nemá neţádoucí účinky, ale tato dávka neplatí univerzálně. Obecně je doporučena nulová konzumace, a to i během kojení, neboť alkohol proniká do mateřského mléka. (Vavřinková, 2006) Škála moţných abnormalit plodu se nazývá souhrnně Poruchy spojené s fetálním alkoholovým syndromem (FASD - Fetal Alcohol Syndrome Disorders). Řadíme sem: 1) Fetální alkoholový syndrom (FAS – Fetal Alcohol Syndrome) – vyskytují se všechny tři symptomy popsané Jonesem, 1973 (viz.níţe). 2) Fetální alkoholové následky (FAE – Fetal Alcohol Effects) – vyskytuje se jen některý nebo některé ze tří symptomů. 20

3) Porodní defekty způsobené alkoholem (ARBD – Alcohol-Related Birth Defects) – vyskytují se tělesné abnormality, především zrakové, sluchové, srdeční či kloubní vady. 4) Poruchy vývoje nervové soustavy způsobené alkoholem (ARND – AlcoholRelated Neurodevelopmental Disorders) – vyskytují se např. poruchy pozornosti, chování nebo obsedantně-kompulzivní poruchy. Fetální alkoholový syndrom popsal jako první Jones v roce 1973. U dětí jsou vţdy přítomny tři specifické příznaky: 1. Zaostávání růstu. Poruchy růstu probíhají prenatálně i postnatálně. Před narozením se výrazně odchyluje hmotnost a délka plodu, po narození má dítě navíc nerovnoměrně rozloţený tělesný tuk. Alkohol totiţ nejen sniţuje v krvi mnoţství látek potřebných pro růst - aminokyselin, glukózy, hormonů štítné ţlázy a dalších, ale také zuţuje cévy, které tyto látky přivádějí tkáním. 2. Typické znaky na obličeji a lebce. Hlava je mikrocefalická. Oči jsou kryty pokleslými víčky, je zkrácena oční štěrbina nebo překryta z vnitřního koutku řasou podobně jako u Downova syndromu. Nos bývá krátký a zvednutý s nedovyvinutou přepáţkou, ušní boltce ploché a odstávají. Nedorůstá dostatečně dolní čelist, tváře jsou ploché a horní ret tenký. Kromě kranio-faciálních abnormalit nacházíme u novorozenců často defekty srdečních přepáţek a kloubů. 3. Poruchy centrální nervové soustavy. Dítě je nejčastěji mírně aţ středně mentálně retardované. Z hlediska neurologie mívá svalovou hypotonii, postiţenou motoriku. Od jednoho roku věku trpí obvykle hyperaktivitou. U alkoholiček je sníţena samotná plodnost a schopnost plod donosit. Komplikován je i porod kvůli obtíţnějšímu stahování svalů, kdyţ je ţena pod 21

tlumivým vlivem alkoholu. Jak otrava, tak abstinenční syndrom novorozence se projevují sliněním, nadýmáním, škytáním a třesem dítěte. Při těţkých intoxikacích alkoholem hrozí

nitroděloţní odumření plodu v těhotenství

především z důvodu hypoxie. (Řehan, 2007) 2.1.2. Alkoholismus a gastrointestinální systém Etanol se vstřebává sliznicí úst, jícnu, ţaludku a střev. Po podání ústy se měřitelné koncentrace objeví během 5 minut. Vrcholových hladin v krvi je dosaţeno mezi půl a dvěma hodinami. Alkohol je metabolizován především játry, a to ustálenou rychlostí přibliţně 8 g alkoholu za hodinu. Enzymy dehydrogenázy štěpí alkohol a jeho produkt acetaldehyd aţ na oxid uhličitý a vodu. Celý proces odbourávání trvá dlouho, coţ představuje zátěţ pro trávicí ústrojí. Pouze 5% poţitého mnoţství projde tělem nezměněno. (Martínková, 1998) Z hlediska celkového fyzického poškození alkoholika je významná podvýţiva. Mezinárodní odborníci na výţivu stanovují v programu WHO CINDI (Celonárodní integrovaný postup proti nepřenosným nemocem) mimo jiné to, jaké nutriční nedostatky vznikají u konzumentů alkoholu. Nebezpečná je zejména karence bílkovin a vitamínů- v největší míře thiaminu, riboflavinu, niacinu, pyridoxinu, kyseliny listové a vitaminu C. Stav nechutenství je podpořen alkoholovým chronickým zánětem ţaludku. (Martínková, 1998; WHO, 2000) Vlivem chronického uţívání alkoholu se dostavují tyto dysfunkce a choroby trávicí soustavy: 1. ranní nevolnost, zvracení; 2. bolesti břicha, gastritida; 3. vřed gastroduodena, hematemeza (zvracení krve); 4. reverzibilní zvětšení jater způsobené tukovou degenerací; 5. alkoholická hepatitida; 6. cirhóza jater; 7. pankreatitida; Vratné zvětšení jater je pozorovatelné u 70 – 80 % alkoholiků. Jeho podkladem je ztukovatění (steatóza), neboť játra při odbourávání alkoholu

22

zvyšují syntézu tuků na úkor novotvorby glukózy. Nejedná se o zánět jater, není nutná léčba, je pouze doporučeno doplnit antioxydanty a zamezit vyvolávající činitel -přísun alkoholu. (Martínková, 1998; Dítě, 2005) Alkoholickou hepatitidou onemocní přibliţně pětina jedinců trpících steatózou. Zánět se podobá jakékoliv jiné formě toxického jaterního poškození. Lze jej často odhalit pouze histologicky, trávicí obtíţe jsou nespecifické zvracení, bolesti v břiše, sníţení tělesné hmotnosti, někdy také horečky. Alkoholová cirhóza jater je stanovována u 10% alkoholiků jako následek neléčeného zánětu. Hypermetabolický stav způsobený etanolem vede k anoxii jaterních buněk, ty odumírají a jsou nahrazovány vazivem. Mezi rizika vzniku patří např. příjem ethanolu vyšší neţ 60 g za den, ţenské pohlaví, přítomnost markerů hepatitidy B aj. (Martínková, 1998; Dítě, 2005; Kvapilík, 1985). I v případě léčené cirhózy je prognóza přeţití 5 let jen u 40 – 60% osob. Navíc pacientům hrozí náhlé jaterní selhání, a to při odvodnění, přidruţené infekci apod. Onemocnění cirhózou s sebou nese poškození dalších orgánů v dutině břišní (zvětšení slinivky, vznik jícnových varixů s moţným krvácením) a encefalopatii, kdy se do mozku

dostávají nezpracované toxické látky a je

postiţena psychika. Následkem porušené rovnováhy hormonů se mění také sekundární pohlavní znaky. (Martinková, 1998; Kvapilík, 1985) Další komplikací je akutní alkoholová ţloutenka (alkoholová cholestáza). Nejčastěji se s ní setkáváme u alkoholiků, kteří delší dobu abstinovali a náhle poţili excesivní mnoţství alkoholu. Chřipce podobné příznaky zpravidla pominou do několika dní. (Kvapilík, 1985) Častým úkazem u alkoholiků je pankreatitida. Asi polovina případů onemocnění slinivky souvisí s alkoholem. Etanol je schopen zvýšit tvorbu sekretinu, a tím i mnoţství pankreatických enzymů. Z důvodu otoku svěrače se enzymy hromadí a ničí vlastní tkáň slinivky. Akutní forma zánětu probíhá asi 2448 hod po alkoholové intoxikaci. Při těţkém průběhu nastoupí horečka, dochází k poklesu tlaku, tachykardii a dušnosti. Tato forma můţe být nekrotizující. Zasahuje se chirurgicky nebo podáváním antibiotik. Chronická pankreatitida je pozvolný progresivní stav, který nemusí být snadno rozpoznán. Můţe být bezpříznaková, avšak většina nemocných

23

pociťuje bolest v okolí pupku. Je vyţívána farmakologická, případně chirurgická terapie. Poškození slinivky je spojeno s nedostatkem inzulinu, tedy vznikem diabetu. (Martínková, 1998; Dítě, 2005; Bečková, 1999) Vystavování

organismu

dlouhodobému

podávání

alkoholu

zvyšuje

pravděpodobnost rakoviny úst, jícnu, hltanu i tlustého střeva a konečníku. (Šedivý, 1988)

2.1.3. Alkoholismus a kardiovaskulární systém Řada studií prokazuje vztah mezi dlouhodobým přísunem alkoholu a arteriální hypertenzí. Alkohol téţ akceleruje arteriosklerózu.(Martínková, 1998; Svobodová, 2007) Po jednorázové vysoké dávce alkoholu se můţe objevit akutní sníţení výkonnosti srdce. Látkou toxickou pro srdce je především vznikající acetaldehyd. Ten vyplavuje do krve látky typu adrenalinu. Výsledkem můţe být aţ selhání levého srdce, tj. příznaky plicního otoku. (Kvapilík,1985) V případě

chronického

poškození

srdce

hovoříme

o

alkoholové

kardiomyopatii. Její vznik je podmíněn příjmem nad 100 g alkoholu denně, v počátečních stádiích je částečně reverzibilní za podmínek úplné abstinence. Doba potřebná k vývoji kardiomyopatie je údajně delší neţ pro jaterní poškození, okolo 10 let. Druhotným faktorem bývá i vysoký příjem vody a solí, je-li zdrojem alkoholu pivo. Z příznaků se projevuje únava, námahová a později klidová dušnost, otoky. Hypertrofuje levá a někdy posléze pravá komora za sníţení kontraktility srdečního svalu. Mnoho takto postiţených lidí umírá na selhání srdce do pěti let od prvních obtíţí. (Dítě, 2005; Kvapilík, 1985)

2.1.4. Alkoholismus a další orgánové soustavy Díky alkoholismu dochází k poškozování nervového systému. Zánět periferních nervů se projevuje pocitem mravenčení nebo pícháním, zpravidla nejprve na dolních končetinách. Zánět nervů ovládajících svaly způsobuje slabost končetin a celého těla. Trvalá abstinence můţe zvrátit progresi těchto

24

neuritid. (Bečková, 1999)

Pozorovány jsou encefalopatie s difúzní atrofií

mozku. Z degenerativních onemocnění mozku alkoholiků můţeme jmenovat centrální myelinózu pons Varoli, při které nastává obrna hlasivkových a polykacích svalů. Jsou-li narušené nervové dráhy mezi hemisférami, je popisován syndrom Marchiafana-Bignamiho. Vyskytuje se hlavně u pijáků červených vín a obnáší progresivní demenci. (Dítě, 2005) Chronická konzumace alkoholu napadá imunitu organismu. Dochází častěji k infekcím se závaţným průběhem a zvyšuje se riziko nádorového bujení. Jednu z příčin můţe představovat útlum kostní dřeně, kdy pozorujeme nejen

anémii

a

trombocytopenii,

ale

i

pokles

počtu

bílých

krvinek,

granulocytopénii. (Kvapilík, 1985) V oblasti dýchací soustavy alkohol poškozuje např. nosohltan - alkoholici často trpí laryngitidami. Výše zmíněná náchylnost k infekcím se dotýká nejvíce průdušek a plic. Tuberkulózu zaznamenáváme aţ u 20 procent alkoholiků. Při oxidačním odbourávání alkoholu se spotřebuje velké mnoţství kyslíku, jeho nedostatek organismus reguluje zrychleným dýcháním. Ani tento mechanismus však nemusí dostačovat a buňky se ocitají v hypoxii, která potlačuje buněčné pochody. (Dítě, 2005; Skála, 1987; Kolibáš, 1996) Z metabolických vlivů chronického přijmu alkoholu

jsou uváděny

hypoglykémie, zvýšení hladiny kyseliny močové (dna) a lipidů v krvi. (Bečková, 1999; Martínková, 1998) Vyšší dávky alkoholu působí jako stresor. Nervové napětí zpočátku ustupuje, protoţe hypofyzárně-nadledvinkový systém je při niţších dávkách tlumen. Ale na stoupající dávky jiţ tělo odpovídá vyplavováním stresového hormonu kortizolu z nadledvinek. Podobně se chová i sympatoadrenální systém, tedy při malých dávkách alkoholu je sníţen a při vyšších zvýšen výdej noradrenalinu a adrenalinu. (Kvapilík, 1985) Alkohol sniţuje výdej antidiuretického hormonu hypofýzy, coţ má souvislost s porušením homeostázy minerálů. Močopudným efektem se tělo odvodňuje, avšak při poklesu hladiny etanolu dostanou ledviny opět signál k zadrţování vody. Proto je neţádoucí, aby léčba poalkoholové kocoviny sestávala z parenterálního podávání tekutin. U alkoholiků bývá v krvi naměřen 25

deficit draslíku, sodíku, hořčíku, vápníku a chloridů. V tomto faktu můţeme hledat příčiny jak poruch nervových přenosů, tak stahů svalstva včetně srdce. Ve vyhrocených stavech můţe být diagnostikována aţ svalová atrofie, nejvíce patrná na ramenním a kyčelním pletenci. Organismus doplňuje volný vápník jeho uvolňováním z kostí, dochází k jejich řídnutí. Je-li u muţe zjištěna předčasná osteoporóza, je zde podezření na dlouhodobé naduţívání alkoholu. (Kvapilík, 1985) Je také známo, ţe alkohol přispívá k erektilní dysfunkci. Porušená funkce pohlavních orgánů souvisí s hypotestosteronismem a hyperestrogenismem. Co se týká sníţené plodnosti alkoholiků, ta je přičítána poruše pohyblivosti spermií. Jde o tzv. alkoholickou reverzibilní azoospermii. (Kvapilík, 1985) Alkohol nepřímo způsobuje úrazy.Vedle polytraumat a zlomenin dochází i ke zraněním mozku. Lékařské vyšetření můţe zabránit sub- a epidurálnímu krvácení. (Svobodová, 2007) Na kůţi se odráţí vliv alkoholu v podobě koţních infekčních chorob, hyperpigmentací, erytrémů dlaní a např. jizev po častých úrazech. Tzv. rinofyma je deformace kůţe nosu s typickým začervenáním a rozšířením mazových ţlázek. (Kolibáš, 1996) 2.1.5. Alkoholový abstinenční syndrom Stejně jako v případě jiných drogových závislostí jde o soubor reakcí organismu na náhlé přerušení chronického podávání alkoholu. Závaţnost průběhu závisí na délce pití a výšce hladiny alkoholu před vystřízlivěním. V anglické literatuře je pouţíván výraz Alkohol withdrawal syndroms (AWS). Vyvinout se můţe jeden či více z těchto čtyř stavů, které se týkají jak fyzické, tak psychické sloţky jedince (Brewer, 1997):  hyperadrenergní  konvulzivní (křečovitý)  alkoholová halucinóza  delirium tremens (to se vyvíjí aţ u 5% alkoholiků) Klinické nálezy závisí na pokročilosti syndromu.

26

Lehký abstinenční syndrom se objeví nejčastěji v intervalu 4 aţ 12 hodin, nejpozději pak do 24 hodin od přerušení pití. Je provázen třesem rukou, pocením, úzkostí, hyperreflexií, nespavostí, nevolností aţ zvracením. Pokročilý abstinenční syndrom poznáme podle alkoholové halucinózy, vrcholu dosahuje 7 - 48 hodin po začátku abstinence. Smyslové vnímání narušeno není. Častá bývá lehčí hypertenze, tachykardie a přehřívání těla. Váţný abstinenční syndrom jiţ zahrnuje delirium tremens (popsáno níţe). Nastává aţ po 24 hodinách a déle, obvykle za 2 aţ 5 dnů. Zhoršují se i kardiovaskulární příznaky a hypertermie. Terapeuticky se zasahuje především benzodiazepiny. Tento dramatický stav se můţe odehrávat po dobu několika dnů, poté vyčerpaný pacient usne. Po překonání abstinenčního syndromu můţe aţ po několik měsíců trvat úzkost a nespavost. Úmrtnost na neléčený abstinenční syndrom dosahuje aţ 15%. Lékaří musí počítat s moţným výskytem některé z komplikací. Jsou jimi například pneumonie z vdechnutí zvratků nebo chronické sluchové halucinace. Úmrtnost je pravděpodobnější při jiţ probíhajících nemocech, nejčastěji infekčních, nebo při pankreatitidě. Pacienti nad 60 let jsou v průběhu abstinenčního syndromu více ohroţeni poruchami poznávacích funkcí, deliriem a pády. (Bečková, 1999; Cydulka, 1995)

2.2. Psychická poškození alkoholiků Psychické poruchy alkoholiků se pojí buď s abstinenčním syndromem nebo vznikají náhle či postupně během chronické otravy. Figurují zde alkoholické psychózy, organické psychické poruchy a poruchy osobnosti.

2.2.1. Alkoholová intoxikace Prostá akutní intoxikace alkoholem neboli ebrietas simplex, opilost či také prostá podnapilost má stejně jako některé další poruchy spojené s alkoholem své místo v mezinárodní klasifikaci diagnóz (označení F10.0). Hodnotí se jako lehká, středně silná či těţká. Na průběh má vliv výška hladiny 27

alkoholu v krvi a další faktory týkající se odolnosti organismu uvedené v kap.1.3. Lehká opilost je typická celkovou uvolněností, menšími poruchami koordinace a mnoţstvím alkoholu v krvi do 1,5 promile. Středně silná forma akutní otravy zahrnuje zadrhávání řeči a nerespektování společenských norem. Alkoholemie nad 2,5 promile způsobuje těţkou opilost s hrubými poruchami motoriky i řeči. Hrozí kvantitativní narušení vědomí – okénka, alkoholové kóma. V odborné terminologii se okénko, výpadek paměti, nazývá palimpsest. Původně toto slovo znamenalo místo, kde byla z pergamenu vyškrábána část textu. Za ţivotu nebezpečnou povaţujeme hladinu alkoholu v krvi nad 5 promile. (Pavlovský, 2004; WHO Slovník, 2000) Výskyt poruch a nápadnost chování při akutní intoxikaci se odehrává v závoslosti na individuální toleranci, tedy snášenlivosti alkoholu organismem. Je-li tolerance na alkohol nízká, rozlišujeme ji na primární nebo sekundární. Primární toleranci mají lidé nezvyklí pít alkoholické nápoje. Jejich organismus metabolizuje alkohol pomalu, proto ho více zůstává v krvi. Lehkou opilost (motání hlavy, hovornost) u nich navodí jiţ např. půl litru desetistupňového piva. Na druhé straně se sníţená tolerance vyvíjí u závislých osob, kdy citlivost jejich organismu vůči alkoholu sekundárně vzroste. To je dáno jednak přítomností zbytkového alkoholu a jednak selháváním tělesných regulačních mechanismů. (Skála, 1987) Patologická intoxikace je zvána téţ patická opilost, ebrietas pathica nebo idiosynkratická intoxikace. Představuje náhlou reakci na alkohol, která stejně rychle i končí. Stačí malá dávka a některý z provokujících faktorů, který oslabuje organismus –niţší tolerance na alkohol, interakce s léky, organické poškození mozku, duševní napětí, horko, vyčerpání nebo infekce. Patologická intoxikace se vyskytuje řídce a jen výjimečně se můţe u opakovat u stejného člověka. Jejími hlavními znaky jsou: -

kvalitativní poruchy vědomí – mrákotný stav (obnubilace)

-

zkreslené chápání skutečnosti, dezorientace – okolí postiţený vnímá jako iluzorní, často nepřátelské

-

psychotická

změna

osobnosti

–

chybí

motivace

a

souvislost

s předchozím chováním

28

amnézie – částečná ještě před usnutím, úplná přichází do tří dnů

-

Výraz osoby prodělávající tento stav bývá nepřítomný, obličej bledý, ztuhlé zornice. Můţe mít úzkostnou nebo agresivní náladu a spáchat násilný trestný čin. Řeč ani kontrola pohybu nápadně pozměněny nebývají. Po nejvýše několika hodinách dotyčný usíná. (Smolík, 2002; Zvolský, 1996, Pavlovský, 2004) 2.2.2. Alkoholová halucinóza (Bouček, 2006; Kolibáš, 1998; Pavlovský, 2004; Bečková, 1999) Existuje jak akutní, tak chronická halucinóza. Akutní formu můţeme chápat jako jedno ze stádií abstinenčního syndromu, následné delirium postihuje jen část osob. Halucinóza trvá průměrně 2 aţ 4 dny. Mezi prvními příznaky je patrná nespavost a psychické napětí, následně alkoholik vnímá ţivé zrakové a sluchové halucinace. Sluchové přeludy mívají vyčítavý obsah (nejtypičtěji dva antagonistické hlasy hovoří o alkoholikovi a viní ho ze zneuţívání alkoholu či např. z homosexuality). Někdy se rozvíjí perzekuční blud, díky němuţ se nemocný snaţí utéct před domnělými pronásledovateli. Příznaky se zintenzivňují ve večerních a nočních hodinách. Chronická forma halucinózy je reakce na dlouhodobou intoxikaci alkoholem, vyskytuje se zřídka. Projevuje se jako alkoholická paranoidní psychóza připomínající schizofrenii, někdy znamená přechod k demenci. Obsahem nevyvratitelných přesvědčení bývá často partnerova nevěra, tzv. emulační blud. Při léčbě obou typů halucinózy se podávají antipsychotika. 2.2.3. Alkoholové delirium (Kolibáš, 1998; Zvolský, 1998; Řehan, 1994; Pavlovský, 2004) Alkoholový odvykací stav můţe probíhat pod obrazem alkoholového deliria, neboli deliria tremens. Vyskytuje se tedy u konzumentů, kteří jiţ jsou závislí na alkoholu, zpravidla 10 a více let, a byli donuceni redukovat nebo přerušit několikadenní pití. Jde o nejčastější alkoholickou psychózu vznikající na podkladě narušené regulace spánkových fází alkoholem. Propuká obvykle v noci. Počáteční a průvodní vegetativní příznaky zahrnují hrubý třes (tremor), 29

záškuby těla, neklid, pocení, pocity vyčerpání, nechutenství, někdy horečky. Takřka třetina nemocných mívá před vypuknutím vlastní psychózy epileptické záchvaty typu grand mal. Prodromální fáze deliria trvá okolo 48 hodin a můţe být mylně povaţována např. za virózu. Při nástupu mírnější formy deliria podléhá osoba nočním můrám, lehčí časové dezorientaci a podráţděnosti. Těţší forma je typická kolísající kvalitou vědomí – orientace vlastní osobou přetrvává, ale epizodicky vázne orientace v čase a místě. Pacientovo vnímání narušují vtíravé halucinace, nemocný reaguje na indiferentní podněty. Převaţují ohroţující představy, např. lezoucí drobná zvířata (mikrozoopsie) nebo např. uvěznění v hořící místnosti. Nemocný musí být v akutním záchvatu deliria omezen ve svobodě pohybu, neboť se snaţí unikat z uzavřených prostor a mohl by si ublíţit. Po 2 aţ 5 dnech nemocný usíná vyčerpáním a dochází ke spontánní úpravě psychických funkcí. Na delirium si po probrání člověk nevzpomíná nebo zůstane částečná amnézie s útrţky děsivých vzpomínek. U těţších případů byl zaznamenán vývoj trvalých kognitivních poruch (Korsakova psychóza, Wernickeho encefalopatie) nebo také pokračování epilepsie. Při delším neţ pětidenním trvání se navyšuje riziko letálního konce. Léčba probíhá na psychiatrických klinikách, kontroluje se hydratace, podávají se dlouhodobě působící benzodiazepiny, antipsychotika a vitaminy. 2.2.4. Korsakovova psychóza a Wernickeho encefalopatie (Kolibáš, 1998; Řehan, 1994; Pavlovský, 2004) Tuto psychotickou komplikaci alkoholismu s rychlým nástupem popsal koncem 19. století ruský lékař S.S.Korsakov. Má sloţku amnestickou, od samého začátku lze pozorovat masivní narušení vštípivosti, a konfabulatorní, to znamená chorobné domýšlení výpadků paměti, odtrţení od reality. Syndrom je dokreslován

dezorientací,

zaměňováním

osob

a

euforií

s neadekvátní

hyperaktivitou, kterou po čase nahradí apatie. Postiţený si navíc svůj stav neuvědomuje a nevyhledává pomoc. Prognóza je špatná, pouze přibliţně třetina psychóz má reverzibilní průběh, ostatní končí s trvalými poruchami poznávacích funkcí (chronický amnestický syndrom – F10.6) aţ demencí. Díky podobné etiologii spojují některé zdroje (Kvapilík, 1985) Korsakovu psychózu

30

s Wernickeho encefalopatií pod pojem Wernickeho-Korsakovův syndrom. Kromě dlouhodobé závislosti na alkoholu zde hraje významnou roli avitaminóza řady

B,

především

vitaminu

B1,

thiaminu.

Nasazená

farmakoterapie

suplementuje tento vitamin vysokými dávkami. Wernickeho encefalopatie představuje organický podklad psychózy a ţivot ohroţující syndrom. Atakovány jsou podkorové oblasti mozku. Nemocný prodělává řadu neurologických poruch – obrny okohybných svalů s dvojitým viděním, polyneuritidy, dysartrii, narušené řízení pohybu a rovnováhy. Proţívání je zmatené, má snový ráz, zdůrazněna je spavost. Podobné klinické obrazy nacházíme i u jiných váţných nemocí z podvýţivy. Pokles svalového tonu, třes, špatná koordinace v chůzi i stání můţe být u alkoholiků připsány i vzácné alkoholové degeneraci mozečku. 2.2.5. Alkoholová demence Příznaky se podobají alzheimerovské demenci. Na počátku mohou stát mozkové úrazy, cévní příhody, delirium nebo některá z výše uvedených alkoholových psychóz. Nemoc progreduje plíţivě v průběhu řady let. S pokračující závislostí se otupuje emotivita, chápání, paměť, učení i ostatní intelektové schopnosti. (Jirák, 2004) Za předpokladu dlouhodobé abstinence a podávání nootropik v průběhu protialkoholního léčení je moţné docílit ústupu alkoholové demence, je to tedy porucha reverzibilní. V koncovém stádiu při zanedbání léčby je rozvrácena osobnost, jedná se o tzv. alkoholickou charakteropatii, jeţ se vyznačuje neschopností udrţet nebo tvořit sociální vztahy. Aktivity se omezí na uspokojení pudových potřeb. (Kolibáš, 1998)

2.2.6. Alkoholická deprese, epilepsie a dipsomanie Deprese patří k běţným psychickým postiţením alkoholiků, ke vzniku vede mnoho faktorů. Častá je příměs úzkostné nebo psychotické poruchy. Léčba antidepresivy se nesmí opomenout, neboť deprese nabízejí moţnost snazšího relapsu alkoholismu i riziko sebevraţd. (Kolibáš, 1998)

31

Epilepsie se mezi alkoholiky vyskytuje aţ trojnásobně častěji neţ v ostatní populací. Většina křečových stavů se typově řadí mezi lehké aţ středně těţké generalizované záchvaty. Ke vzniku přispívá úbytek mozkové tkáně, změněné poměry neurotransmiterů, opakovaná prodělání hypoglykémie a abstinenčního syndromu. (Hillbom, 2003) Dipsomanie

(jindy

téţ

kvartální

pijáctví)

není

povaţována

za

samostatnou chorobu, je spojována s maniodepresí a definována jako nepotlačitelná touha po alkoholu. Doprovází ji úzkost a impulzivita. Objevuje se periodicky, po týdnu aţ čtyřech týdnech, a pro její potlačení alkoholik pije několik dní aţ do těţké intoxikace organismu. (Procházka, 2002)

32

2.3. Alkoholismus jako sociálně patologický jev (Svobodová, 1998) V počáteční fázi je pití alkoholu spojeno s líbivými pocity, mizí úzkost, jedinec ztrácí zábrany komunikovat, je uvolněnější a přístupnější. Avšak nadměrným poţitím se tyto proţitky ztrácejí a jsou opláceny nevolností, bolestmi hlavy, psychickým rozladěním, alkoholovými okénky a postupnou degradací osobnosti. Jedinec, propadající závislosti, ztrácí zájem o aktivity, které jsou nutné pro sociální začlenění. Tyto produkty opilosti jsou jiţ sociálně nepřístupné, a tudíţ se jedinec dostává do konfliktu se společenskou normou. Vztahy mezi rodinou a přáteli se pomalu rozpadají, dotyčnému zůstávají pouze pseudo-přátelé, kteří mají stejné problémy. Alkohol způsobuje nedostatečnost v plnění povinností také v zaměstnání, pracovník pravidelně intoxikovaný je nedochvilný, neplní své pracovní povinnosti dobře, nebo dokonce dochází do práce pod vlivem alkoholu. Zaměstnavatel je nucen podat takovému zaměstnanci výpověď za neplnění povinností dle paragrafu 106, ods.4 zákoníku práce ve znění: „e) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno“ 2.3.1. Rodinné prostředí a nejbližší okolí První oblast, kterou závislost silně postihuje, je partnerství a rodina. Důleţité je však podotknout, ţe problémy v souţití záleţí na míře závislosti alkoholika a jeho schopnosti tuto skutečnost skrývat či zapírat. Ze zkušeností lze konstatovat, ţe je moţné nepostřehnout závislost jednoho z rodičů několik let z důvodů velké vytíţenosti partnera nebo kvůli

33

nedostatečně komunikaci. (Hosek, 1998) Zničení partnerského vztahu je dlouhodobou záleţitostí, někdy trvá i celý ţivot. Obětí není jen postiţený trpící závislostí, ale také partner, který je mnohdy tak milující, ţe nepochopí jednoznačnou volbu pro vyléčení jeho partnera, a tou je rozchod. V společném souţití však můţe být i problém aktivace alkoholismu samotným problémem uvnitř rodiny. Tímto se dostáváme do začarovaného kruhu, kdy problém v rodinném prostředí vyvolá stres, úzkost nebo deprivaci, před kterými jedinec uniká k alkoholu. Jeho pití vyvolává další problém, a tak se dostáváme do začarovaného kruhu. (Nešpor, 2006) Alkoholismus jednoho z rodičů je z pohledu dětí jednoznačně negativní pro jeho další vývoj. Dítě se neumí s tímto stavem smířit, trpí ve škole (posměšky, nálepka od pedagogů) a také doma. Dalším důleţitým nepřímo působícím faktorem je moţná dědičnost alkoholismu (viz prevence alkoholismu v rodině). (Hosek, 1998) Jedním z důleţitých vlivů narušujícím ţivot rodin s abuzérem, jsou náklady na alkoholické nápoje. Výdaje za alkoholické nápoje činí skoro jednu pětinu všech výdajů realizovaných za potravinářské zboţí. Pokud se zaměříme na sociálně niţší vrstvu obyvatel, je alkoholik nucen se ve společném souţití s průměrným aţ podprůměrným výdělkem značně omezovat, pít pouze levný alkohol, snaţit se co nejvíce ušetřit na ostatních výdajích nebo přistoupit k cestě lehce získatelných financí. Zde jedinec můţe lehce spadnout ke gamblerství nebo k činnosti, která je v rozporu se zákonem. Vedle těchto případů existuje však řada dalších typů lidí konzumující alkohol - vyšší vrstva společnosti, jako jsou manaţeři firem, známé osobnosti, umělci atd. (Hosek, 1998) Zcela samostatnou kapitolou alkoholu v rodině je týrání a zneuţívaní člena rodiny. Zde je spouštěčem utlačování, projevy agresivního chování aţ násilí. Alkohol neškodí konzumentovi pouze ve vztahu mezi rodinou a partnery, ale omezuje kontakt mezi rodiči, příbuznými, přáteli a lidmi, se kterými se věnoval svým zálibám a koníčkům.(Hosek, 1998; Nešpor ,1996)

34

2.3.2. Pracovní výkon Výkonnost

alkoholiků

a

příleţitostných

konzumentů

alkoholu

je

specifickým problémem naší společnosti. Alkoholik, který přijde ráno do práce po celovečerním tahu, můţe způsobit problémy svému zaměstnavateli, ale také sobě samému. To platí především pro manuálně pracující. Ti mohou riskovat nejen svoje místo, ale také zdraví, práce ve výškách a na strojích pro ně můţe být osudová. (Hosek, 1998) Zaloshnja a spol. (2007) vymezují škody, které byly v minulém roce způsobené americkým zaměstnavatelům pouze dopravními nehodami pod vlivem alkoholu na téměř 60 miliard ročně. (Zaloshnja, 2007) Rizika spojená s konzumací alkoholu na pracovišti: (Nešpor [online], 2008)  Nadměrná konzumace alkoholu způsobuje, ţe jsou zaměstnanci více nemocní a zvyšuje tak riziko předčasné smrti. „Na nižší produktivitu práce připadá v USA zhruba dvoutřetinový podíl škod, které působí alkohol (NIAAA, 2007)“.  Ekonomické

ztráty

lze

přičíst

i

tomu,

kdyţ

pracovník

přijde

do zaměstnání v post-intoxikačním stavu. Wiese a spol. (2000) odhadli škody, které americké ekonomice alkohol ročně působí, na 148 miliard dolarů. I kdyţ uţ alkohol z krve vymizel, přetrvává nevyspání, rozvrat minerálního hospodářství, dehydratace, hormonální změny, postiţení kognitivních funkcí, někdy i hypoglykémie a další změny. Po poţití alkoholu byla zhoršena výkonnost na trenaţérech 14 hodin poté, co klesla hladina alkoholu u pokusných osob na 0,1 aţ 0,12 promile alkoholu v krvi (Yesavage a Leirer, 1986).  Několikrát vyšší riziko pracovních úrazů (Crouch a spol., 1993). Příčinou jsou stavy, které se projevují během opilosti, jako jsou oslabené soustředění, zhoršení pohybové koordinace, paměti, rozhodování a delší reakční doba. Při intoxikaci alkoholem dochází i poruchám zraku (tunelové vidění nebo horší rozpoznávání barev) a zhoršuje se odhad vzdálenosti.

35

 Zhoršení mezilidských konfliktů na pracovišti. V praxi adiktologa se můţeme setkat s předtím netrestaným člověkem, který bezprostředně před přijetím do lůţkového zařízení zabil pod vlivem alkoholu svého nadřízeného.  Alkohol působí negativně na úroveň vzdělání, coţ je velmi důleţitý faktor pro dnešní pracovní prostředí.  Častější chybovost, často i ohroţení dalších osob. Týká se to především řidičů z povolání a dalších pracovníků v dopravě, četných profesí ve zdravotnictví, ozbrojených silách, atd.  Trestná činnost. Zneuţívání alkoholu a jiných drog zvyšuje riziko násilné i majetkové kriminality v pracovním prostředí. Té se mohou dopouštět zaměstnanci, ale často dochází k násilí vůči zaměstnancům. Stále častěji se můţeme u nás i ve světě setkat s konfliktním chováním opilců vůči pracovníkům, např. násilí opilých osob vůči zdravotníkům, policistům, pracovníkům drah atd. Sexuální obtěţování na pracovišti souvisí také často s alkoholem(Nešpor, 2004 – ČS psychiatrie (Nešpor, K, Knor, J: Alkohol, neúmyslně způsobená poranění a násilí vůči záchranářům.. Česká a slovenská psychiatrie, 100, 2004, 6, s. 383-385.).)  Závaţnou a často také nediagnostikovatelnou stránkou problémů s alkoholem je jejich vliv na celou rodinu, klesá tedy práceschopnost a soustředění nejen u např. alkohol zneuţívajícího muţe, ale také u jeho manţelky.

36

3. Prevence Pojem „prevence“ pochází z latinského slova praevenire, coţ znamená předcházet, včasná ochrana, obrana. Označuje tedy všechny komplexní činnost, jejímţ cílem je sniţovat výskyt a zabraňovat rozvoji negativního jevu ve společnosti. (Nešpor, 1999) Dle Nešpora (1998) má prevence:  předcházet tomu, aby děti a mládeţ zneuţívali návykové látky;  pokusit se přenést první kontakt s návykovými látkami do pozdějšího věku, kdy jiţ nejsou taková rizika a zvýší se odolnost;  předcházet zdravotním poškozením včetně závislosti. Prevenci nalezneme v mnoha oborech (Stýblová, 1997):  medicína – soubor opatření mající zabránit onemocnění,  právo – legislativní opatření, jenţ chrání společnost před negativním jednáním jednotlivce.

3.1. Terminologie a definice Na rozdělení prevence a preventivních opatření existuje mnoho pohledů. Koncem 50. let 20.stol. se prevence rozdělila na primární a sekundární. Od šedesátých let 20.stol. můţeme v literatuře narazit na pojem terciární prevence. (World Health Organization[online], 2010) Dle WHO(Kalina, 2003): Světová zdravotnická organizace definuje prevenci jako soubor intervencí s cílem zamezit či sníţit výskyt a šíření škodlivosti účinků uţívání alkoholu a nealkoholových drog. WHO rozlišuje tři druhy prevence: 1. Primární prevence: předcházení uţití u osob, které dosud nejsou s drogou v kontaktu. 2. Sekundární prevence: předcházení vzniku a rozvoj závislosti u osob, které jiţ drogu uţívají. 3. Terciární prevence: předcházení váţnému nebo trvalému zdravotnímu nebo sociálnímu poškození v souvislosti s uţíváním drog. 37

V severoamerické literatuře můţeme nalézt dělení prevence na (Csémy, 1998): 1. Prevence - prevence se dělí na další tři podskupiny Všeobecná prevence Všeobecná prvence je určena celé populaci, dětem, dospívajícím, dospělým. Většinou se vyuţívá standardizovaných programů a jsou vyuţitelné pro širokou škálu zařízení. Jejich cílem je však záměrné působení na psychiku jedince, informační činnost a pozitivní vyuţité volného času. Rizikový jedinci jsou však často těmito programy neovlivnitelní, k problému je nutný individuální přístup a časově náročnější postup prevence. Selektivní prevence Zaměřuje se na děti a mládeţ, kteří jsou v riziku závislostního chování, ale návykové látky neuţívají. Selektivní prevence je mnohem náročnější, je cíleně zaměřena na jedince podle charakteru ohroţení. Indikovaná prevence Je určena pro jedince, kteří s návykovými látkami experimentují, nebo vykazují podezřelé chování, ale jejich škodlivé uţívání nebo závislost nelze jednoznačně diagnostikovat. 2. Léčba - určena jiţ nemocným jedincům, kteří návykovou látku uţívají. 3. Udržování stavu a prevence recidiv Dělení prevence z praxe (KALINA, 2003): Primární prevence Primární prevence zahrnuje veškeré aktivity realizované s cílem předejít problémům spojených s uţíváním návykových látek, případně oddálit první kontakt s drogou. Efektivní primární prevence Efektivní primární prevence je odbornou veřejností akceptovaná úroveň poskytovaných sluţeb, která splňuje zásady efektivní primární prevence a která

38

umoţňuje dosáhnutí maximální kvality a efektivity preventivního působení s cílem předcházet problémům a následkům souvisejícím se vznikem závislosti a dalším souvisejícím problémům. Specifická primární prevence Specifickou primární prevencí se rozumějí takové aktivity, které se zaměřují přímo na „primární prevenci uţívání návykových látek“, tzn. jedná se o programy zaměřené jiţ specificky na určitou formu sociálně-patologického chování. Explicitně se tedy zaměřují a snaţí se řešit způsob, jak předcházet výskytu určité specifické formy takovéhoto chování, v tomto případě uţívání drog. Nespecifická primární prevence Nespecifickou primární prevencí se rozumějí veškeré aktivity podporující zdravý ţivotní styl, které ale nemají přímou souvislost s uţíváním návykových látek, tj. aktivity blízké daným věkovým skupinám, které by byly poskytovány i v případě, ţe by problém spojený s uţíváním návykových látek neexistoval. Jedná se tedy o aktivity, které obecně napomáhají sniţovat riziko vzniku a rozvoje sociálněpatologických forem chování a zaměřují se spíše na protektivní faktory vzniku závislosti. Patří sem zájmové krouţky (jako např. krouţky při školách a školských zařízeních či lidových školách umění), dále sportovní aktivity (na všech úrovních), apod. Řadíme sem také programy zaměřené na zlepšení ţivotního stylu.

3.2. Charakteristiky, cíle, faktory a východiska prevence Pro dětský a dospívající věk je ve školách nejuţívanější pouţití primární prevence, proto se zde převáţně budeme věnovat jejím podrobnému rozboru. Prostředím pro preventivní práci je rodina, školní prostředí a výuka, společenství. (KALINA, 2003)

39

Charakter Charakteristickým znakem primární prevence je zaměření se na populaci jako celek nebo na určitou skupinu. V tom je rozdíl mezi sekundární a terciární prevencí, které se zaměřují jiţ na jednotlivce. Avšak konečným produktem je také jedinec, kdy jsou prevencí ovlivněné jeho názory, postoje a chování. (KALINA, 2003) Cíl Je tvořen bio-psycho-sociálním modelem, který má v kaţdé své sloţce určité předpoklady. Hlavním smyslem neboli cílem biologické sloţky prevence návykového chování je zdravý ţivotní styl, ţivot bez drog. Závislost by měla být společensky neakceptovatelnou normou, coţ se bohuţel vlivem médií nedaří. Mladým lidem je nezbytné nabídnout negativní poselství o rizicích a nebezpečí závislosti, ale také poselství pozitivní, poselství o tom, ţe mohou ţít zdravě, smysluplně a produktivně. Představitelem tohoto poselství jsou aktivní lidé v politickém a veřejném sektoru, sportovci, známé osobnosti. (KALINA, 2003) Primární prevence (dále PP) má tedy obecný cíl, a to ochranu zdraví, ve smyslu tělesného, duševního a sociálního. Vycházíme z definice zdraví. Dle WHO: “Zdraví je stav tělesné, duševní a sociální pohody, nikoliv pouze nepřítomnosti nemoci nebo vady“. PP se soustřeďuje na sníţení poptávky drog na trhu, snaţí se zamezit tomu, aby potencionální konzument drogu nevyhledávat, nekonzumoval, a tedy se nestal závislým. Dalším cílem je sníţit experimentování s drogami, ovlivnit jedince natolik, aby se zamezilo jeho touze po poznání intoxikace, protoţe pro dítě školního věku jsou nejčastějšími provokujícímu faktory pro vyzkoušení drogy:  zvědavost,  nuda,  snaha upozornit na sebe  obstát v partě.

40

Jako specifický cíl si dává PP odsunutí kontaktu s drogou do vyššího věku, protoţe u dětí a mladistvých mají drogy destruktivní vliv na jejich rozvoj osobnosti a sociální začlenění. V oblasti psychologických předpokladů je dále velmi důleţité pěstování potřeb a zájmů. PP v této oblasti vytváří pozitivní vztah k vlastnímu prosazování, začleňování do společnosti, učení se intimitě vztahů a především ke správné organizaci volného času, probuzení zájmu o krouţky, sport, atd. Touha po začlenění a identifikace vlastní osobnosti jsou rizikové faktory sociální sloţky modelu závislostí. V tomto případě se PP zaměřuje na sniţování asociálního chování, potřebu kontaktu a soucítění s lidmi. Jako zvláštní kapitolu bio-psycho-sociálního modelu zmiňujeme spirituální předpoklady pro závislost, do kterých řadíme absenci smyslu ţivota, nejen potřebu materiálových zisků, ale také víru a naslouchání vnitřnímu Já. (KALINA, 2003)

41

4. Konzumace alkoholu v zemích EU (Gallá [online], 2005; Europa [online], 2010) Alkohol je jedním z klíčových zdravotních faktorů v evropských zemích, které je třeba řešit. Evropa je kontinent, kde je spotřeba alkoholu na obyvatele nejvyšší na světě. V zavedených trţních ekonomikách, jakými jsou členské státy EU, existuje mnoho nemocí a zranění, které lze přičíst alkoholu, odhaduje se mezi 8 a 10%. Boj proti škodám souvisejícím s alkoholem je proto prioritou v oblasti veřejného zdraví v mnoha členských státech a na úrovni EU. Jsou to nejen zdravotní důsledky v úzkém slova smyslu, jeţ vyvolávají obavy, ale také sociální rozměr. Je také třeba zváţit vliv násilí, výtrţnictví, kriminalitu, rodinné problémy, sociální vyloučení, problémy na pracovišti a v neposlední řadě také řízení pod vlivem alkoholu. To všechno jsou oblasti, kde je zapotřebí politické aktivity. Panuje shoda mezi členskými státy, ţe tvorba národních projektů, společné strategie EU týkající se alkoholu, jsou nutná. Ke stanovení cílových skupin programů prevence je potřeba mít informace o prevalenci. Prevalence nám zjišťuje specifickou skupinu jedinců, na které se zaměřit při tvorbě preventivních programů. Během posledních let proběhlo v EU několik studií týkajících se konzumace alkoholu. Jedním z nich je ESPAD (The European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs). Projekt ESPAD byl zřízen v roce 1993 z iniciativy Švédské rady pro informace o alkoholu a jiných drogách a za podpory skupiny Pompidou Rady Evropy. První sběr dat proběhl v 26 zemích v roce 1995. Užívaní alkoholu mezi dětmi a mládeží v zemích EU (Espad [online], 2007) Zpráva ESPAD za rok 2007 pojednává o výsledcích čtvrté vlny sběru dat, která byla provedena v 35 zemích v roce 2007. Z tohoto průzkumu vyplývá, ţe více neţ dvě třetiny studentů pily alkohol alespoň jednou během svého ţivota, v průměru 89% z nich poţívá alkohol během svého ţivota, 82% tak učinilo v posledních 12 měsících. Alkoholické nápoje, zvláště pivo, jsou ve všech zemích ESPAD (viz příloha č. XX: členské země ESPAD) povaţovány za snadno nezákonně 42

získatelné (viz tabulka č. XX: Minimální věk pro prodej alkoholu), 78% z nich odpovědělo, ţe pivo je velmi snadné získat. Téměř ve všech zemích konzumují chlapci větší mnoţství alkoholu neţ dívky. Mnoho studentů udávalo, ţe mělo v posledních 12 měsících problémy související s konzumací alkoholu. V průměru 15 % dotazovaných odpovědělo, ţe mělo problémy ve vztazích s rodiči, a přibliţně stejný počet (13 %) uváděl „sníţenou výkonnost ve škole nebo v práci“, „problémy ve vztazích s přáteli“ a „rvačku“. V průměru polovina studentů, kteří se účastnili studie ESPAD, byla alespoň jednou v ţivotě intoxikována natolik, ţe měla problémy s chůzí, s mluvením nebo zvracela. U 39 % studentů k tomu došlo v posledních 12 měsících a u 18 % v posledních 30 dnech.

43

Obr.č.2 (ESPAD, 2007): Požívání alkoholu mládeží v průběhu posledních 30 dnů

44

5. Prevence v praxi Ţivot dítěte a mladého člověka se skládá z konání povinností a naplňování potřeb. V první řadě dítě plní povinnosti rodinné, které po něm poţaduje sociální subskupina rodiny. V období povinné školní docházky je dítěti uloţena povinnost docházet pravidelně do vzdělávací instituce a plnit alespoň základní předpoklady, které škola poţaduje. Ovšem naproti tomu má dítě a dospívající v této fázi ţivota nejvíce volného času. (Ondrejkovič, 1999)

5.1. Prevence ve škole Vývoj lidské společnosti je stále rychlejší a existence v ní klade na jedince vyšší poţadavky, rozšiřuje rámec jeho odpovědnosti. Stále vyšší nároky na plnění určitých standardů jsou kladeny také na školu, jeţ představuje zástupce pro výkon výchovně-vzdělávacího procesu. Jednou z důleţitých oblastí, na níţ záleţí, je prevence patologických jevů. Školní prostředí a školská zařízení mají bezesporu hlavní postavení v systému prevence. Avšak z různých šetření vyplývá, ţe efektivita preventivních programů na školách je nevyhovující. (Čech, 2005) Mezi zásadní chyby dnešních preventivních programů řadíme (Čech, 2005):  Směřování na ţáky 2. stupně. To je pro tento účel poměrně pozdní věk.  Nesystematické a nekoncepční pojetí. Prevence je většinou nárazová.  Formu takovýchto programů. Je volena forma besed, přednášek nebo letáků, které ne vţdy přinášejí potřebný efekt.  Nedostatečné vzdělání nebo znalosti problematiky ze strany učitele.  Stimulaci postojů ţáků pouze v kognitivní sloţce, chybí stimulace sloţky emotivní a konativní.  Zastrašování, nařízení.  Aktivita prevence je brána jako „nutné zlo“. Základním nástrojem pro práci ve školách je minimální preventivní program. Minimální preventivní program přináší komplexní návod pro potlačení sociálně patologických jevů, tzn. také alkoholu. Přípravu Minimálního preventivního programu má na školách v kompetenci metodik prevence. (Řehulka, 2008) 45

Metodik prevence Standardní činnost metodika prevence je vymezena v příloze č.3 k vyhlášce č.72/2005 Sb. (Poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních). Funkce je uloţena jednomu z učitelů a jeho působení je podmíněno akreditovaným vzděláním. (Řehulka, 2008) Popis práce metodika prevence zahrnuje činnosti vyčleněné z původní škály činností výchovného poradce. Jeho úkolem je vykonávat (Martanová, 2007): 1. Metodickou a koordinační činnost - v ní je základem tvorba jednotlivých bodů preventivních programů, resp. Minimálního preventivního programu. Metodik koordinuje vzdělávaní svých kolegů v oblasti patologických jevů. 2. Informační činnost - v této oblasti metodik prevence zajišťuje pedagogům školy přísun odborných informací o nabídkách programů, projektech a metodách prevence. Prezentuje výsledky školní prevence a snaţí se získat další informace a zkušenosti pro vytváření nových a efektivnějších metod. Vede a aktualizuje si seznam spolupracujících institucí pro oblast prevence patologických jevů (policie, střediska výchovné péče, pedagogicko-psychologické poradny, atd.). 3. Poradenskou činnost - cíleně vyhledává ţáky s rizikem nebo projevy sociálně neţádoucího chování a poskytuje jim a jeho rodičům poradenské sluţby. Spolupracuje s učiteli ve škole na podchycování a na rozvoji patologických jevů. Připravuje podklady pro integraci ţáků s poruchami chování. Minimální preventivní program Minimální preventivní program (dále MPP) je základní strategií pro prevenci sociálně patologických jevů ve školách nebo ve školských zařízeních. Je vţdy vypracován na příslušný školní rok nebo na určitý časový horizont. MPP je součástí výchovně vzdělávacího programu školy a je zaměřen na aktuální

46

problémy regionu. MPP je vytvářen školním metodikem prevence, který spolupracuje s ostatními učiteli a vedením školy. (Martanová, 2007) MPP se opírá o vzdělávací dokumenty, navazuje na oblast zdravého ţivotního stylu a ţivota bez drog a závislostí. Je přiměřený věku a osobnosti ţáků. Obecnými zásadami minimálního preventivního programu jsou (Kalina, 2003):  strategie systémového a koordinačního přístupu,  prevence jiţ v raném věku,  vyvyšování pozitivního chování, zálib a cílů,  kvalitní vyuţití volného času,  pouţívání peer programů,  nácvik odmítání drog a jiných sociálních dovedností,  screening rizikových faktorů,  aktualizace informací,  další poradenské moţnosti,  monitorování efektivity.

Prevence a Rámcový vzdělávací program (dále RVP) Preventivně-výchovná činnost se prolíná celým systémem výuky a dalšími aktivitami školy. Stěţejním nástrojem pro komprehenzivní působení je zavedení Rámcového vzdělávacího programu do základních škol a také moţnost školy vytvářet vlastní školní vzdělávací program. Během výchovně vzdělávacího procesu ţák získává klíčové kompetence, coţ je souhrn vědomostí, dovedností, schopností a postojů. Tyto nabyté kompetence má vyuţívat v reálných ţivotních situacích tak, aby byl na experimentování s návykovými látkami připraven reagovat odmítavým postojem. Prostor pro implementaci opatření, která směřují k potlačení závislosti, je v RVP ve vzdělávací oblasti „Člověk a zdraví“. (Řehulka, 2008)

47

5.1.1. Programy prevence V České republice se odborníci začínají více zaměřovat na problematiku protidrogové prevence aţ v 90. letech 20.stol. Stále více institucí se snaţí vytvářet programy, které se starají o preventivní opatření v oblasti alkoholu a drog. V dnešní době existuje několik desítek programů slouţících k potlačení sociálně patologických jevů, především (Csémy, 1998):  závislosti na drogách,  šikany,  kouření,  AIDS,  rasismu,  kriminality. Přesto nelze říci, ţe v České republice existuje komplexní preventivní péče od předškolního věku aţ po středoškolská léta. Preventivní programy dělíme na dva typy. Prvním typem je jednorázová preventivní akce, která je realizována pomocí besed, pořadů, přednášek. Tento typ prevence mnoho škol upřednostňovala, protoţe organizace je relativně nenáročná a akce zdánlivě uspokojují tlak Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. Názor přednášejících na přínos jednorázových forem prevence je však povětšinou jiný. Odmítají a vyhýbají se realizaci akcí, protoţe jsou přesvědčeni, ţe pouze dlouhodobé působení je efektivní. (Kalina, 2003) Rozlišujeme dvě kategorie jednorázových akcí (Kalina, 2003): 1.

Přednášky a besedy jsou přednášeny jedním nebo více lektory pro určitou skupinu ţáků.

Akce mají charakter naučné přednášky, kde se lektoři snaţí o podání celistvého přehledu dostupných informací o drogách a jejich účincích, líčí ţivotní hodnoty, postoje okolí, nácvik odmítnutí drog, atd. Po přednášce dají prostor k dotazům. Další moţností je zapojení dětí během akce.

48

2.

Komponentové pořady informace nepředává pouze přednášející, ale vyuţívá také

interaktivních filmů, her, dramatických vstupů. Druhým typem programu je dlouhodobý preventivní program. Je rozšířen do celého vzdělávacího procesu, vystupuje na povrch v souvislosti s jinými oblastmi učiva (tělesná výchova, přírodopis, atd.). Dlouhodobé programy dělíme podle věku (Kalina, 2003):  Program v raném školním věku prohlubuje poznatky získané dříve, tzn. poznatky o hygieně, výţivě, pohybu, drogách, o vztazích k ostatním. Doplňuje a rozšiřuje předmět Prvouku. Ze zkušenosti je známo, ţe oblast drog je učiteli často přehlíţena, také z toho důvodu, ţe je problematika poněkud náročná vzhledem k věku dětí.  Program pro 4. aţ 5. třídy zprostředkovává informace o účincích, následcích uţívání drog, poskytuje důvody, proč lidé berou drogy, a nácvik odmítnutí drog. Program opět navazuje na látku příslušných předmětů.  Program pro 2. stupeň základních škol se do hloubky věnuje předchozím tématům. Zmiňuje dlouhodobé následky zneuţívání a dostává se postupně k druhům pomoci – k léčbě závislostí. Program také řeší otázky mezilidských vztahů, seberealizace a komunikace. V primární prevenci se často vyuţívá tzv. peer programů. Peer v překladu znamená vrstevník, ale také někdo, kdo se můţe s cílovou skupinou ztotoţnit, kdo se nachází ve stejné sociální situaci. Pouze takovýto člověk můţe ovlivnit postoje a názory dotyčné skupiny. Působí nenásilně jako jejich vzor. Program vznikl v Americe ve 30. letech 20.stol. a slouţil pro vyškolení nepsaných vůdců námořnictva, které mělo problémy s kázní. První peer program pro základní školy zpracoval Dr. Nešpor v roce 1995. Tato forma prevence se stala velmi úspěšnou v mnoha organizacích a je hojně vyuţívána také ve školách. (Nešpor, 1998)

49

5.2. Prevence v rodině Rodina má nezastupitelné místo ve výchově v prvních letech ţivota dítěte. Ve vztahu k matce má dítě zaţít pocit bezpečí a důvěry, aby bylo schopné proţívat důvěru i v jiné lidi a připravené se od matky odpoutávat. Navazuje bezprostřední vazba na otce, který prezentuje venkovní svět se všemi normami, pravidly a omezeními. Rodina je přirozeným prostředím, které i prostřednictvím sourozeneckých vztahů pomáhá vyrovnávat se s rivalitou, kooperací ve vztazích a moţnostmi prosadit se. (Ondrejkovič, 1999) Budování silných rodinných vztahů a velmi dobré výchovné dovednosti rodičů jsou jednou z nezbytných součástí efektivního programu, který má za cíl ochránit dítě před závislostí. Americké centrum pro prevenci zneuţívání návykových látek uskutečnilo expertní analýzu 108 programů, z nichţ se nejvýše umístil rodičovský kurz. Rodičovský kurz je behaviorální trénink, který je určen rodičům dětí. Odehrává se formou přednášek, cvičení a modelových situací, při kterých se školitelé snaţí v rodičích navodit kognitivní, afektivní a behavioralní změny. Patří mezi ně pozitivní vztahy, odměňování za dobré chování, ignorování neţádoucího atd. Z průzkumu vyplynulo, ţe kurz má vysokou míru účinnosti, i kdyţ je nejefektivnější u rodičů dětí ve věku mezi 3 aţ 10 lety. (McGrant, 2006) 5.2.1. Dědičnost alkoholismu Rodiče své dítě vychovávají podle vlastních představ, které si přinesli z dětství nebo které povaţují za nejlepší pro zdárný vývoj svého dítěte. Ale tyto představy nemusí být pouze pozitivního rázu. Dle Nešpora (19998) jsou ti jedinci, jejichţ rodiče měli nebo mají problém s alkoholem, ohroţenou skupinou a měli by se alkoholu zcela vyhnout v dětství, dospívání a mladší dospělosti, protoţe závislost na alkoholu by u nich mohla vzniknout rychle a především jiţ v časném věku. Alkoholu by se měli raději vyhýbat i jako dospělí, protoţe u těchto lidí je zvýšená moţnost rychlého vytvoření závislosti.(Nešpor, 2006)

50

Faktory, které působí na vznik závislostí, dělíme na (Šerý, 2007): 1. Sociální faktory. Patří sem vliv rodinného prostředí, vrstevníků, společenské situace a norem okolí. Některé sociální faktory lze také přičíst dědičnosti, např. rodina, v níţ je jeden z rodičů závislý na alkoholu, tvoří tzv. modelovou rodinu pro zkušenosti dítěte. Závislý bývá nervózní pedant propadající depresím. 2. Psychické faktory. Ty zahrnují osobnost jedince, jeho nízkou toleranci vůči frustraci, labilitu, komplex méněcennosti atd. 3. Biologické faktory. a)

Vnější vlivy Stěţejní jsou vlivy působící během vývoje mozku a formování osobnosti, nejvíce během prenatálního, perinatálního, postnatálního období, ale také během dětství. Záleţí na ţivotosprávě během těhotenství – na stravě, stresu, konzumaci alkoholu, kouření, atd. Vnější biologické faktory jsou úzce spjaty se sociálními vlivy, protoţe negativně ovlivněno je také dítě týrané, zneuţívané nebo jinak sociálně deprivované.

b)

Vnitřní vlivy Týkají se interakcí mezi mnoha geny, geny ovlivňujícími vývoj mozku, růstu neuronů a gliových buněk.

Genetika alkoholismu Genová výbava je příčinou mnoha onemocnění, které jsou jiţ vědou probádána, patří sem např. vrozené vady, rakovina, cukrovka, srdečně-cévní choroby, ale genetická podmíněnost závislosti na alkoholu není všeobecně známa. Ze studií je patrné, ţe podíl genetických faktorů v multifaktoriální etiologii závislostí je v rozmezí 40-60 %. Jedinci, kteří mají genetické dispozice k závislosti na alkoholu, se nemusejí vţdy stát závislým, pokud nejsou ovlivněni jinými vlivy.

51

Stejně tak není pravidlem, ţe jedinec bez dědičné dispozice k závislosti nebude nikdy závislým. Vznik závislosti je podmíněn interakcí mezi genetickými dispozicemi a faktory prostředí. (Šerý, 2007) Alkoholismus není děděn jednoduše, jedním genem. Vznik závislosti je podmíněn interakcí velkého mnoţství genů, které nejsou zatím přesně známy. V ČR byl v roce 2000 proveden výzkum genetické podmíněnosti alkoholismu. Cílem studie bylo zjistit, jestli existují vztahy mezi zkoumanými geny a alkoholismem. Zkoumaným vzorkem bylo 844 osob, 444 alkoholiků a 400 zdravých osob. Podařilo se objevil 3 geny, které by mohly být příčinou vzniku závislosti na alkoholu. Dále se podařilo ověřit vztahy jiţ dříve nalezených genů COMT, AFY 19 a AFY NS – genú ovlivňujících vývoj mozku. (Šerý, 2007; Šerý, 2004) Studie GWAS (Geonome-Wide Association Study) nedávno provedená Edenbergem ukazuje důleţitost skupiny genů na chromozomu 11 lidského geonomu (geny SLC22A18, PHLDA2, NAP1L4, SNORA54, CARS, a OSBPL5). (Edenberg, 2010). Rozdíly mezi skupinou jedinců závislých a nezávislých na alkoholů tvoří polymorfismus genů ovlivňujících především metabolismus alkoholu, GABAergní, dopaminergní a serotoninergní neuronální transmisi. (Pinto ,2009) 5.2.2. Prevence podle věku (Nešpor, 1998) Od narození do 1 roku: - v tomto období je dítě závislé na dospělém, většinou je to matka, která zprostředkovává péči a lásku. Z hlediska prevence je tedy důleţitá péče a vřelost, prevence citového hladovění dítěte.

52

Od 1 do 3 let: - dítě se pomalu začíná osamostatňovat od matky. Myšlení je magické a fantastické. Začíná se objevovat období vzdoru, a proto by rodiče měli dát najevo, kde jsou hranice a omezení v chování dětí. Od 3 do 6 let: - dítě se rozhlíţí do širšího světa, chce poznat své okolí. Rodiče sice zůstávají nejdůleţitějšími osobami, ale dítě začíná pronikat do širšího světa mimo rodinu (školka, sousedé, vrstevníci). Typickým znakem je zvědavost, touha po nových informacích. Jeho chování se dostává v příznivém případě do souladu s autoritou rodičů, získává cíl a smysl. V tomto období je nutné dát si pozor na nebezpečí otravy např. dítě se můţe napít sladké ústní vody s obsahem alkoholu, protoţe mu chutná, a způsobit si otravu. Zde, ač se to můţe zdát mnohdy předčasné, je důleţité začít s prevencí. Dítěti je třeba vštěpovat, jak důleţitá hodnota je zdraví a jak je správné ho chránit. Proto rodiče musí zabezpečit, aby se potomek nedostal do styku s některými látkami (alkoholickými nápoji, léky, atd.). Od 7 do 12 let: - nástup do školy znamená učení se novým dovednostem. Dítě se učí navazovat vztahy s vrstevníky, zapojit se do skupiny, duševně pracovat, uspokojovat své tělesné i duševní potřeby. Informace poskytované dětem tohoto věku by měly být velmi konkrétní. V oblasti prevence pokračujeme ve zdůrazňování hodnoty zdraví a vštěpujeme jim přání být zdráv. Cílená prevence zaměřená proti škodám způsobeným alkoholem, tabákem a ostatními drogami by měla začít jiţ nyní. Efektivnost prevence zaleţí také na její načasovanosti, intenzivněji by měla být zahájena 2 aţ 3 roky před prvním kontaktem s drogou. Od 13 do 22 let: - zde je pro jedince typické tělesné i duševní dozrávání. Charakteristické pro toto období je nutnost rozhodování, řešení problémů, abstraktní myšlení. 53

Dospívající se připravuje k volbě budoucího povolání a vytváří předpoklady pro budoucí samostatný ţivot. Rozhodující pro dospívajícího je sociální skupina vrstevníků, kamarádů, party, se kterou se identifikuje. Její atributy mohou pomoci se alkoholu a drogám vyhnout, nebo naopak představují váţné nebezpečí. Učitel nebo rodič je zdrojem informací a také důraznosti ve výchově, zároveň by ale měl povzbuzovat k samostatnosti a k důvěře. Měl by počítat s tím, ţe mladí lidé tohoto věku se nespokojí s přijetím informace, ale budou chtít diskutovat. Prevence je zde důleţitá. Zneuţívání alkoholu nebo drog v tomto věku vede k rychlému vytvoření návyku. V prevenci u dospívajících bývá uţitečný nácvik tzv. sociálních dovedností. Jako neúčinné se z praxe ukázalo promítání filmů, protidrogové přednášky a hromadné akce. (Nešpor, 2006) 5.2.3. Zásady prevence v rodině (Nešpor, 1998) Získat důvěru dítěte Dítěti je nutno se věnovat, naslouchat mu a odpovídat, byť jsou jeho prosby a sny sebehloupější nebo se zdají neuskutečnitelné. Pečující osoba by se měla snaţit vzájemnou komunikaci udrţovat a pravidelně na ni navazovat. Kreativně by měla přistupovat k výměně informací tak, aby dítě mělo zájem o další rozhovor, nejen pokládat stereotypní otázky typu: co nového ve škole, co jste měli na oběd. Vyhradit si na dítě alespoň několik minut denně, kdy se bude rodič věnovat jenom jemu, můţe vzájemné dorozumění velmi usnadnit. Člověk v pozici autority by se měl také umět omluvit za svoji chybu, přiznat, ţe se mýlil. Umět s dětmi mluvit o alkoholu a o drogách Okamţik pro konverzaci o alkoholu a drogách musí být zvolen v přátelské chvíli, kdy je rodič i dítě v uvolněném ladění a dítě je nakloněno se svěřovat. Dobré je vyuţít mediální reklamy nebo příběhu v televizi a krátce obeznámit dítě s nástrahami závislosti na alkoholu a drogách.

54

Předcházet nudě Jedním z důvodů, proč mladý člověk můţe sáhnout po sklenici nebo po droze, je nuda a zvědavost. Jedinec, který je vázán k rodině nebo ke zdravé skupině lidí mimo ni, je lépe chráněn. Jednou z nejlepších moţností vyuţití volného času je pohybová aktivita. Dítě se má vést ke zdravé soutěţivosti a sebezdokonalování, ale přitom není vhodné nenaléhat, aby vynikalo nebo bylo nejlepší. Protoţe právě děti neobratné, selhávající a neúspěšné bývají alkoholem a drogami více ohroţeny a právě pro ně jsou kvalitní záliby zvláště důleţité. Rodič má podporovat dítě, aby u kvalitních zájmů vydrţelo. Zdravá pravidla v rodině Rodiče mají poskytnout vysvětlení pravidla „ţádný alkohol nebo drogy u nezletilých“. Přirozeným způsobem mají obeznámit dítě, ţe zákaz konzumace alkoholu nezletilými je zákon, který je určen pro ochranu jejich zdraví a mají nastínit rizika spojená s pitím v dětském věku a dospívání. Je třeba ztotoţnit děti s rodičovskou zodpovědností. Rodič jako nositel hodnot a vzor pro dítě Priority, které uznávají rodiče, jsou přenášeny na dítě. V rodině mají být zakotveny hodnoty, které pomáhají dítěti odmítat alkohol nebo jiné drogy. Dítě má pozorovat pravdivé, z různých stran (morálně, náboţensky, zdravotně, společensky) podloţené názory na nevhodnost konzumace alkoholu. Pomoci dítěti bránit se nevhodné společnosti V dospívání pochopitelně roste vliv vrstevníků, ale to neznamená, ţe rodiče svůj vliv ztrácejí. Dítě láká vize jiné, kvalitnější mladé společnosti. Rodiče by se měli zajímat o moţnosti zájmových sdruţení, sportovních klubů a podobně. Je nutné začít jiţ v dětském věku, kdy se dítě samo neorientuje v organizovaném světě.

55

Posilovat zdravé sebevědomí dítěte Zdravé sebevědomí pomůţe dítěti odmítat alkohol a drogy a bude mu v ţivotě uţitečné i jinak. Lidé, kteří mají s alkoholem a drogami problémy, mívají často problémy i se svým sebevědomím. Dávat dítěti důvěru je první krok k posilování sebedůvěry - při selháních ho netrestat a kárat, pouze upozornit na chybu, kterou udělalo. Je na místě chválit dítě i za malé úspěchy a ocenit je. Užitečná spojenectví Spojenectvím se myslí úzké spojení, komunikace, společné plánování při výchově. Jeho prostřednictvím můţe dítě nabrat nové zkušenosti, poradit se o nynějším stavu a moţnosti řešení problémů, nebo se pouze svěřit. Spojenci mohou být dědečkové, babičky, strýčkové nebo i rodinní přátelé, tzn. blízké rodinné příbuzenstvo. Důleţitým spojencem mohou být rodiče spoluţáků dítěte, ale především je to škola, sportovní oddíl, atd. Neobyčejně důleţitého spojence můţe představovat zkušený lékař nebo psycholog.

5.3. Volný čas Volný čas je důleţitou součástí ţivota dětí a mládeţe. Pojem „volný čas“ definujeme jako dobu, kdy člověk můţe podle vlastního rozhodnutí uspokojovat svoje potřeby a zájmy a zároveň regenerovat psychické i fyzické síly. (Ondrejkovič, 1999). V prevenci problémů způsobených alkoholem a drogami se vyplatí vyuţívat dobrých vlivů okolí a dítě pokud moţno chránit před vlivy nepříznivými. Toho lze docílit tím, ţe dítě vedeme ke kvalitním zájmům a přivedeme ho do dobré společnosti. Dítě má kromě svých povinností, které musí denně vykonávat, také určitý volný čas. Denní pořádek dítěte vyjádřený v optimálním počtu hodin za den (Masariková, 2002):

56

Činnost

Hod.

Spánek

8

Naplňování biologických a psychických potřeb

3

Příprava na vyučování

2

Vyučování

6

Cesta do školy

1

Relaxace

1

tabulka č. 7 - využití času dítěte

Toto je pouze teoretický předpoklad vyuţití volného času dítěte, zaleţí na individuálních potřebách a zvycích jedince, některé děti nepotřebují přípravu na vyučování, nebo ji zvládnou velmi rychle a nejsou ochuzeny o čas v jiných činnostech. Důleţité je však to, ţe nevyplněný volný čas můţe zapříčinit u jedince pocit nudy, a to je jedním z podnětů vyzkoušet drogu. (Masariková, 2002) 5.3.1. Zařízení starající se o volný čas dětí Dle zákona č.561/2004 Sb. O předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání jsou zařízení pro zájmové vzdělávání (vyhláška č.74/2005 Sb.,o zájmovém vzdělávání): 1. Střediska volného času Zde jsou zařazeny domy dětí a mládeţe, které mají široké spektrum oblastí zájmové působnosti a také stanice zájmové činnosti, které se věnují jiţ konkrétní činnosti (keramika, elektronika, divadelnictví, atd.). Střediska volného času jsou právními subjekty a jsou určeny pro děti, ţáky, studenty, rodiče s dětmi a pedagogy. Nabízejí mnoho forem zájmového vzdělávání: 

získávají děti a mládeţ pro organizované nebo cyklické akce výchovně-vzdělávacího či rekreačního charakteru;



vedou k pravidelné zájmové činnosti – krouţek, klub, oddíl, kurz;

57



nabízejí táborovou činnost – dlouhodobou organizovanou činnost během prázdnin s rekreačním záměrem nebo odborné soustředění;



poskytují informace o prevenci sociálně patologických jevů;

(Hájek, 2008) 2. Školní druţiny Školní druţiny fungují zpravidla na základních školách a jsou určeny především ţákům prvního stupně. (Hájek, 2008) 3. Školní kluby Pracují s ţáky druhého stupně. Základem jsou různé krouţky, příleţitostné akce a průběţné spontánní činnosti. (Hájek, 2008)

58

6. Empirická část 6.1. Předmět a cíl výzkumu Předmětem výzkumu byli ţáci druhého stupně základních škol. Výzkum byl realizován prostřednictvím nestandardizovaného dotazníku v 8 regionech České

republiky

Moravskoslezského,

–

Jihočeského,

Královehradeckého,

Vysočina,

Jihomoravského,

Libereckého,

Ústeckého

a

Karlovarského kraje. Dotazník, který byl vytvořen ve formě webového formuláře, vyplnilo 400 ţáků. Byl určen pro počítačovou učebnu, kde jej ţáci vyplňovali podle dodaných pravidel. Dotazník měl 23 uzavřených otázek, 22 otázek s jedinou odpovědí a 1 otázku s moţností více odpovědí. Otázky dotazníku jsou rozděleny do třech kategorií: 1. Otázky spojené s prevencí alkoholismu na oslovené škole (ot. 1-12). 2. Otázky týkající se ţákovy vlastní konzumace alkoholu a názoru na jeho účinky (ot. 13-17). 3. Otázky prověřující obecné znalosti alkoholismu (ot. 18-23). Cílem kvantitativního výzkumu bylo zjistit, zda se v ČR vyuţívají preventivní programy zaměřené na alkohol, jak tyto programy působí na ţáky, co si o nich myslí a jaké si z nich odnesli postoje a znalosti. Protoţe věk mezi 10-15 lety je značně rizikový, co se týče experimentování s alkoholem, pocitu nudy, socializace ve skupině, atd.

59

6.2. Stanovení hypotéz Výzkumným šetřením bylo potřeba dokázat, ţe prevence alkoholismu v ČR není dostatečně efektivní a konkrétně zaměřená na rizikový věk. Výzkum se také zaměřuje na názory ţáků, na jejich výsledný postoj k alkoholismu a také základní znalosti oblasti závislosti. K získání odpovědi na výzkumné šetření stanovíme tyto hypotézy: 1. hypotéza Dívky mají zkušenosti a názory na konzumaci alkoholu stejné jako chlapci. 2. hypotéza prostá Věk hraje podstatnou roli ve zkušenostech a postojích ţáků ke konzumaci alkoholu. 3. hypotéza Ţáci, kteří se zúčastnili programu prevence v oblasti alkoholu, mají v této oblasti dobré znalosti oproti ţákům, kteří tento program neabsolvovali.

60

6.3. Výsledky dotazníkového průzkumu V průzkumu bylo osloveno 400 respondentů. Z toho 195 ţáků byly dívky a 205 chlapci. Výsledná data rozdělíme do 3 částí podle typu otázek. Legenda: JČK – Jihočeský kraj JMK – Jihomoravský kraj KHK – Královehradecký kraj KK – Karlovarský kraj LK – Liberecký kraj MSK – Moravskoslezský kraj ÚK – Ústecký kraj V - Vysočina Kraj, ve kterém se testovaná škola nachází. Celkem n=400 JČK JMK absolut. počet 50 51 relativ. počet 12,5% 12,8%

KHK 44 11%

KK 10 2,5%

LK 19 4,8%

MSK 67 16,8%

ÚK 129 32,3%

V 30 7,5%

tabulka č.8

Graf č.1 - kraje V, 7,50%

JCK, 12,50% JMK, 12,80%

UK, 32,30%

KHK, 11% KK, 2,50%

MSK, 16,80%

LK, 4,80%

61

Otázka č.1 – pohlaví respondentů Ve výzkumu byla necelá polovina dotazovaných dívek a více neţ polovina chlapců. Celkem n=400 chlapci dívky absolutní počet 205 195 relativní počet 51,3% 48,8% tabulka č.9

Graf č.2 - pohlaví respondentů Chlapci 51,30%

Dívky 48,80%

Otázka č.2 – věk respondentů Nejvíce respondentů (49,3%) bylo ve věku 15 let a více, coţ odpovídá ţákům 9 třídy. Cca. 30 % dotazovaných bylo ve věku 13-14 let a 20 % ţáků mělo 10-12 let. Celkem n=400 absolutní počet relativní počet

10-12 let 79 19,8%

13-14 let 124 31%

15 a více 197 49,3%

tabulka č.10

Graf č.3 - věk respondentů

15 a více 49,30%

10-12 let 19,80% 13-14 let 31%

62

1. Otázky spojené s prevencí alkoholismu na vlastní škole Otázka č.3 - Dostáváte ve škole, nebo jsou vyvěšeny na nástěnkách různé letáky věnované alkoholu a závislosti na alkoholu? Polovina ţáků druhého stupně odpověděla, ţe nedostává ţádné konkrétní tiskoviny týkající se alkoholu. Celkem n=400 absolutní počet relativní počet

Ano 202 50,6%

Ne 198 49,4%

tabulka č.11

Graf č.4 - Informační materiál pro žáky

Ne; 49,40%

Ano; 50,60%

Otázka č.4 - Zúčastnil(a) jsi se někdy programu o alkoholu organizovaného školou? V MSK, KK a LK převládal počet záporných odpovědí. Přibliţně stejný počet v obou odpovědích bylo v KHK a ÚK. V JČK, JMK a V převládal počet kladných odpovědí. Ve výsledku 51,8 % ţáků odpovědělo, ţe se zúčastnili programu prevence týkajícího se alkoholu. Odpověd JČK relat.p. 72,0% Ano absol.p. 36 relat.p. 28,0% Ne absol.p. 14

JMK 76,5% 39 23,5% 12

KHK 52,3% 23 47,7% 21

KK 10,0% 1 90,0% 9

LK 15,8% 3 84,2% 16

MSK 26,9% 18 73,1% 49

ÚK V 51,2% 70,0% 66 21 48,8% 30,0% 63 9

Celkem 51,8% 207 48,2% 193

tabulka č.12

63

Graf č.5 - Ot. č.4 28,00%

Jihočeský kraj

72,00%

23,50%

Jihomorav.kraj

76,50% 47,70% 52,30%

Královehr. kraj Karlovarský kraj

10,00%

84,20%

c

Liberecký kraj

15,80%

Moravskoslezský kraj

73,10%

26,90% 48,80% 51,20%

Ústecký kraj

Ano

Ne

30,00%

Vysočina 0%

90,00%

70,00% 10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

Otázka č.5 - Zúčastnil(a) jsi se takového programu v minulém roce? V minulém roce absolvovalo program prevence 70,4 %, 20,6 % jiţ dříve. Celkem n=206 absolutní počet relativní počet

Ano 145 70,4%

Ne 61 20,6%

tabulka č.13

Graf č.6 - ot č.5 Ne 20,60%

Ano 70,40%

Otázka č.6 - Kolik takových programů jsi absolvoval(a)? Necelá polovina respondentů absolvovala jeden takovýto program prevence, 33,7 % dva programy a více neţ tři programy absolvovalo 19,2 %. Celkem n=208 1 absolutní počet 98 relativní počet 47,1%

2 70 33,7%

>3 40 19,2%

tabulka č.14

64

Graf č.7 - ot č.6 3 a více 19,20%

1 47,10%

2 33,70%

Otázka č.7 - Jaký máš názor na tyto programy? 34,3 % odpovědělo, ţe jsou tyto programy velmi poučné a zajímavé, 25,6 % nehodnotí jejich kvalitu, jsou prostě nutné. 20,3 % respondentů si myslí, ţe jsou otravné a opakující se, 18,8 % má vlastní hlavu a bude si stejně dělat to, co uzná za vhodné. Celkem n=207 absolutní počet relativní počet

a b 71 53 34,3% 25,6%

c 42 20,3%

d 41 18,8%

tabulka č.15

Graf č.8 - ot č.7

d 18,80% c 20,30%

a 34,30%

b 25,60%

Otázka č.8 - V těchto programech jsi se dozvěděl(a) mnoho informací především o: Dvě třetiny respondentů se dozvěděly v programech o komplikacích při konzumaci alkoholu, 8,7 % o tom, ţe je přirozené ţít bez alkoholu a 24,2 % o moţnostech, jak pít a nebýt závislý.

65

Celkem n=207 absolutní počet relativní počet

a 139 67,1%

b 18 8,7%

c 50 24,2%

tabulka č.16

Graf č.9 - ot č.8 c 24,20% a 67,10%

b 8,70%

Otázka č.9 - Jaké byly programy prevence, které jsi absolvoval(a)? Polovina ţáků si myslí, ţe programy byly zábavné, jedna třetina si myslí, ţe byly nudné a zbytek hodnotí programy jako běţnou hodinu.

Celkem n=209 absolutní počet relativní počet

zábavné nudné 100 73 47,8% 34,9%

běţná hodina 36 17,2%

tabulka č.17

Graf č.10 - ot č.9 běžná hodina 17,20% nudné 34,90%

zábavné 47,80%

66

Otázka č.10 – Jak byly programy nejčastěji organizovány? Organizace programů byla většinou jako přednáška (47,1 %), často také metodou konverzace a zapojení studentů (40,4 %), a nejméně formou filmu (12.5 %). zapojení Celkem n=208 přednáška studentů film absolutní počet 98 84 26 relativní počet 47,1% 40,4% 12,5% tabulka č.18

Graf č.11 - ot č.10 film 12,50% zapojení studentů 40,40%

přednáška 47,10%

Otázka č.11 – Víš, ţe ve škole je učitel nebo nějaká dospělá osoba, které se můţeš svěřit, kdybys měl ty nebo tvoji kamarádi nějaký problém, popř. nějaké otázky týkající se alkoholu? Téměř tři čtvrtina respondentů ví, ţe je ve škole kompetentní osoba, která má na starosti problémy ţáků týkající se alkoholu. Jedna třetina o této moţnosti neví. Celkem n=391 Ano Ne absolutní počet 283 108 relativní počet 72,40% 27,60% tabulka č.19

Graf č.12 - ot č.11 Ne 27,60%

Ano 72,40%

67

Otázka č.12 – Myslíš si, ţe znáš jiţ mnoho informací týkajících se alkoholu a závislosti na něm? 61,7 % má dostatek informací o alkoholu, 27,8 % má ještě zájem o další a 10,5 % nemá dostatek informací.

Celkem n=392 absolutní počet realitní počet

Ano 242 61,7%

Ano, ale ještě mám zájem 109 27,8%

Ne 41 10,5%

tabulka č.20

Graf č.13 - ot č.12

Ještě mám zájem 27,80%

Ne 10,50% Ano 61,70%

2. Otázky týkající se žákovy vlastní konzumace alkoholu a názoru na jeho účinky Otázka č.13 – Zkoušel(a) jsi uţ někdy vypít skleničku alkoholu (např. jen symbolicky na oslavě narozenin ) ? Pouze jedna desetina dotazovaných odpověděla, ţe nikdy nevypila skleničku alkoholu. Celkem n=398 Ano Ne absolutní počet 357 41 relativní počet 89,7% 10,3% tabulka č.21

68

Ne 10,30%

Graf č.14 - ot č.13

Ano 89,70%

Otázka č.14 – Jak jsi se cítil(a)? Více neţ polovina ţáků se cítila po alkoholu normálně a jedna třetina dobře, necelá jedna desetina špatně. Celkem n=380 Špatně Normálně Dobře absolutní počet 29 200 151 relativní počet 7,6% 52,6% 39,7% tabulka č.22

Graf č.15 - ot č.14 Špatně 7,60% Dobře 39,70%

Normálně 52,60%

69

Otázka č.15 – Zkusil(a) bys to rád(a) znova? Polovina dotazovaných by to ráda zkusila znova, necelá třetina by to zkusila znova také, ale pouze ze zvědavosti. Dvě desetiny by to uţ nezkusili. Celkem n=387 Ano Zvědavost Ne absolutní počet 190 120 77 relativní počet 49,1% 31,0% 19,9% tabulka č.23

Graf č.16 - ot č.15 Ne 19,90% Ze zvědavosti 31,00%

Ano 49,10%

Otázka č.16 – Myslíš si, ţe tvoji vrstevníci uţ vyzkoušeli alkohol? Přes 77 % respondentů si myslí, ţe většina jejich vrstevníků jiţ vyzkoušela alkohol. Necelých 20 % si myslí, ţe pouze někteří to zkusili a 2,8 % jsou názoru, ţe nikdo z jeho kamarádů ještě alkohol nevyzkoušel. Celkem n=386 Většina Někteří Nikdo absolutní počet 300 75 11 relativní počet 77,7% 19,4% 2,8% tabulka č.24

Graf č.17 - ot č.16

Někteří 19,40%

Nikdo 2,80% Většina 77,70%

70

Otázka č.17 – Co si myslíš, ţe mladé lidi (tvoje vrstevníky) na alkoholu zajímá? Nejčastěji si ţáci myslí, ţe mladí lidé pijí alkohol, aby si připadali jako dospělý (158 ţáků). Dále hraje významnou roli parta (129), status „zakázaného ovoce“ (109), hrdinství (96), zvědavost (96) a nuda (75). To, ţe alkohol vrstevníky nezajímá, odpovědělo 27 respondentů. Moje To, ţe pít Být vrstevníky alkohol jako alkohol zakázané dospělí nezajímá Hrdinství Zvědavost 109 158 27 96 96

Nuda 75

Parta 129

tabulka č.25

Graf č.18 - Ot. č.17

109

To, ţe pít alkohol zakázané

158

Být jako dospělí

27

Moje vrstevníky alkohol nezajímá Hrdinství

96

Zvědavost

96 75

Nuda

129

Parta 0

20

40

60

80

100

120

140

160

3. Otázky prověřující obecné znalosti v oblasti alkoholu Otázka č.18 – Alkohol je: Celkem n=392 absolutní počet relativní počet

Správně Špatně 216 176 55,1% 44,9%

tabulka č.26

Otázka č.19 – Od kolika let můţeš v ČR legálně pít alkohol? Celkem n=396 Správně Špatně absolutní počet 369 27 relativní počet 93,2% 6,8% tabulka č.27

71

Otázka č.20 – Kolik lidí v ČR je přibliţně závislých na alkoholu? Celkem n=395 Správně Špatně absolutní počet 225 170 relativní počet 57,0% 43,0% tabulka č.28

Otázka č.21 – Jak škodí alkohol lidem, kteří jsou na alkoholu závislí? Celkem n=394 Správně Špatně absolutní počet 141 253 relativní počet 35,8% 64,2% tabulka č.29

Otázka č.22 – Kdo je alkoholik: Celkem n=394 Správně Špatně absolutní počet 246 148 relativní počet 62,4% 37,6% tabulka č.30

Otázka č.23 – Myslíš si, ţe alkoholismus v ČR : Celkem n=396 Správně Špatně absolutní počet 238 158 relativní počet 60,1% 39,9% tabulka č.31

Skoro

ve

všech

otázkách,

kromě

jedné,

převyšoval

počet

správně

zodpovězených otázek. Celkově na otázky prověřující znalost problematiky alkoholu odpovědělo v průměru 60,6 % ţáků správně. Graf č.19 - Ot. č.18-23 55,10% 44,90%

Kam patří alkohol? Od kolika let můţeš v ČR legálně pít alkohol? Kolik lidí v ČR je přibliţně závislých na alkoholu? Jak škodí alkohol lidem, kteří jsou na alkoholu závislí? Kdo je alkoholik? Myslíš si, ţe alkoholismus v ČR je problémový?

93,20%

6,80% 57,00% 43,00% 35,80% 64,20% 62,40% 37,60%

60,10%

39,90%

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

Špatně

Správně

72

5.4. Analýza vytýčených hypotéz 1. hypotéza Dívky mají zkušenosti a názory na konzumaci alkoholu stejné jako chlapci. Obecně by měly být dívky zodpovědnější neţ chlapci. Z výzkumu však vyplývá, ţe se téměř ve všech odpovědích ztotoţňují s chlapci. Zkušenosti s alkoholem má 88 % dívek a 90 % chlapců. Po vypití první sklenice alkoholu se cítilo špatně 7,1 % dívek a 8,1 % chlapců , ale příjemný pocit zaţilo 44,3 % dívek a 35,5 % chlapců. Hypotéze byla verifikována. Vypil(a) si sklenici alkoholu? Dívky Chlapci Ano 88,7% 90,7% Ne 11,3% 9,3% tabulka 32

Dle chi-kvadrát testu:

x2=0,44

Hladina významnosti:

p=0,506

Jak si se cítil(a) Špatně Normálně Dobře

Dívky Chlapci 7,1% 8,1% 48,6% 56,3% 44,3% 35,5%

tabulka 33

Dle chi-kvadrát testu:

x2=3,02

Hladina významnosti:

p=0,221

Zkusil(a) bys to znova? Dívky Chlapci Ano, rád(a) 49,7% 48,5% Ze zvědavosti 31,6% 30,5% Ne 18,7% 21,0% tabulka 34

Dle chi-kvadrát testu:

x2=0,32

Hladina významnosti:

p=0,853

73

2. hypotéza prostá Věk hraje podstatnou roli ve zkušenostech a postojích ţáků ke konzumaci alkoholu. Na otázku, zda jiţ dotazovaný(á) zkusil(a) alkohol odpovědělo kladně celkem 89,7 % ţáků. Mladší ţáci ve věku 10-12 let odpověděli kladně v 70,9 %, ţáci ve věku mezi 13-14 lety 89,4 % a ţáci 15 let a starší 97,4 %. Věk

Celkem

Ano

Ne

10-12 let

79

56

70,9%

23

29,1%

13-14 let

123

110

89,4%

13

10,7%

15 a více

196

191

97,4%

5

2,6%

tabulka č.35

Ano

Ne

Graf č.21 - hypotéza č.2

29,10% 10-12 let

70,90% 10,70%

13-14 let

15 a více

89,40%

10,30%

Celkem

0%

97,40%

2,60%

89,70% 10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

74

Na grafu č.22 je vidět, jak roste přímka konzumentů společně s rostoucím věkem. Růst není však tak razantní. Graf č.22 - vývoj experimentování s alkoholem dle věku 100%

97,40%

Abs.počet konzumentů

95% 89,40%

90% 85% 80% 75% 70,90% 70% 10-12 let

13-14 let

15 a více

Věk

Hypotéza byla verifikována. Věk hraje svoji roli ve zkušenostech ţáků s alkoholem, ale ne tolik podstatnou. Je to dáno tím, ţe velká většina dětí má první zkušenost s alkoholem dříve neţ před 10 rokem svého věku.

75

3. hypotéza Ţáci, kteří se zúčastnili programu prevence v oblasti alkoholu, mají v oblasti dobré znalosti. Ţáci odpovídali na šest otázek týkajících se základních znalostí v oblasti alkoholismu. Ve všech otázkách byl počet správných odpovědí přibliţně stejný, aţ na otázku č.21, kde převyšoval počet správných odpovědí o 12,9 %. Ve dvou otázkách měli navrch ţáci, kteří neabsolvovali ţádný z programů (ot19, ot22). Graf č.23 - abs.počet správně zodpovězených otázek Ţáci, kteří měli prevenci Ţáci, kteří neměli prevenci

100% 94,7%

91,7%

90% 80% 70% 60%

56,1%

64,7%

59,2% 54,0%

54,5%

50%

63,2% 60,0% 57,3%

61,8% 59,3%

42,0%

40% 29,1%

30% 20% 10% 0% ot18

ot19

ot20

ot21

ot22

ot23

průměr

Ţáci kteří se zúčastnili preventivního programu o alkoholu mají přibliţně stejné znalosti jako ţáci, kteří se programu nezúčastnili. Při porovnání obou skupin mají ţáci základních škol ve výsledném průměru, kteří absolvovali preventivní program 61,8 % správných odpovědí a ţáci, kteří se neabsolvovali 59,3 % správných odpovědí. Hypotéza byla falzifikována. Dle chi-kvadrát testu:

x2= 5,30

Hladina významnosti:

p=0,0705

76

7. Diskuse Alkohol je v Evropě nejrozšířenější legální drogou a alkoholismus jedním z nejdiskutovanějších témat. Tato látka působí velké škody na zdraví, ale patrné jsou i ztráty materiální, spojené např. s léčbou alkoholismu. Za účelem výzkumu v praktické části jsem oslovil 400 ţáků druhého stupně základních škol, ti mi poskytovali data prostřednictvím webového dotazníku. Téměř polovina ţáků odpověděla, ţe se ţádného programu prevence, týkajícího se alkoholu, nikdy nezúčastnila. Z toho vyplývá, ţe školy programy prevence nezařazují do výuky, nebo byly natolik nezajímavé, ţe nezůstaly v paměti ţáků. Letáky nebo různé informační materiály jsou k dispozici přibliţně na polovině škol, ţáci se k programům prevence staví skepticky, pouze asi třicet procent z nich shledává obsah zajímavým a poučným. Ostatní si myslí, ţe jejich absolvování je pouze nutnost a pohled ţáka na problém neovlivní, ţák bude dělat to, co uzná za vhodné. Programy jsou z velké většiny prezentovány formou přednášek a dvě třetiny ţáků uvedly jako hlavní náplň zastrašování, tzn. uvádění komplikací spojených s pitím alkoholu, nemocí, atd. Z těchto poznatků vyplývá, ţe programy prevence nepůsobí komplexně a dlouhodobě, nezapojují ţáky a ve výsledku pouze uspokojují tlak veřejnosti. To je jeden z hlavních problémů otázky prevence alkoholismu u dětí a mládeţe. Přesto více neţ šedesát procent dotazovaných má pocit, ţe jejich znalosti z této oblasti jsou dostatečné. Zkušenosti s alkoholem měl takřka celý vzorek dotazovaných. Dosavadní chybějící zkušenost byla zachycena pouze u dotazovaných niţšího věku. Mladší ţáci se buď ke zkušenostem nechtěli přiznat, nebo je opravdu ještě neměli. Výzkum však ukazuje, ţe konzumace alkoholu u dětí ve věku mezi 1015 lety je zcela běţná. Mezi dívkami a chlapci v konzumaci nebyl ţádný razantní rozdíl. Zaráţející jsou postoje ţáků k tomu, zda ještě vyuţijí moţnosti pít alkohol. Jen necelých dvacet procent by uţ znovu nepilo, ostatní by to klidně zkusili znova. Špatně se po vypití sklenice cítilo 7,6 % dotazovaných, 52,6 % normálně a zbytek, tedy 39,8 %, zaţil příjemný pocit.

77

Výzkumné šetření prokázalo, ţe elementární znalosti ţáků v oblasti alkoholismu jsou průměrné. U obou skupin, těch, kteří preventivní program absolvovali i těch, kteří neabsolvovali, byli výsledky stejné, přibliţně 60% správně zodpovězených odpovědí. Preventivní opatření mělo tedy minimální vliv na jejich znalosti, postoje a návyky.

78

Závěr V oblasti společenských patologických jevů je v dnešní době vypracováno mnoho postupů a metod jak předejít šíření a rozvinutí těchto projevů. Prevence zaměřená na alkoholismus je však stále velmi málo rozvinutým tématem i přesto, ţe Evropská unie upozorňuje na situaci alkoholové závislosti a zneuţívání alkoholu mládeţí a dokonce i dětmi. Mládeţ bere alkohol jako běţnou záleţitost, vidí, jak alkohol pijí lidé v okolí, v médiích, jejich vzory atd. Opomíjí nebo si neuvědomuje, ţe je konzumace v ČR povolena od 18 let a ţe pitím porušuje zákon. Děti a mládeţ se poprvé do styku s alkoholem dostávají ve skutečnosti mnohem dříve. Dle výzkumu vypila sklenici alkoholu většina ţáků základních škol a velká většina by to zkusila ráda znovu, pouze jedna desetina dotazovaných alkohol doposud nepoţila. Proto je nutné začít ranou prevenci jiţ na začátku povinné školní docházky. Prvním pravidlem změněného přístupu je tedy včasná prevence. Druhým pravidlem je bez diskusí efektivita, protoţe obecné přednášky s neaktivním obsahem se ukázaly jako málo prospěšné. Nerozvíjejí názor a postoje jedince, ale snaţí se jen vštípit nepití a zdraví ţivotní styl. Závěrem práce je, ţe v České republice

je nedostatečná prevence

v oblasti alkoholismu, častěji se zaměřuje na obecnou problematiku drog a alkoholu se dotýká velmi zřídka. Ty programy, které se alkoholu věnují, jsou nekomplexní a krátkodobé, nejsou tedy plně efektivní. Ve výzkumu bylo zjištěno, ţe přibliţně polovina dotazovaných ţáků byla někdy zapojena do programu prevence alkoholismu.

79

Resumé

Diplomová práce „Prevence alkoholismu“ se zabývá velmi ţhavým tématem v oblasti prevence patologických jevů, jakým je zneuţívání legální drogy – alkoholu. Součástí je teoretická a praktická část. Teoretická

část

práce

přibliţuje

základní

pojmy

problematiky

alkoholismu, zabývá se historií uţívání alkoholu, vlastnostmi a účinky alkoholu, stádii a diagnostikou alkoholismu. Následkům nadměrné konzumace alkoholu se věnuje další kapitola, rozděleny jsou podle zásahu do bio-psycho-sociální sloţky člověka. Stěţejní téma práce představuje především prevence, jsou zde probírány vlastnosti obecné prevence, dělení a cíle preventivní práce. Poslední kapitola teoretické části rozděluje preventivní praxi na školní, rodinnou a volnočasovou. Popisuje, kdo a jakým způsobem v jednotlivých typech aktivit působí a jaký to má vliv na další rozvoj jedince. Praktická část se zaměřuje na ţáky druhého stupně základních škol. Kvantitativní výzkum, který byl realizován formou dotazníků, zjišťuje zkušenosti s alkoholem a názor dětí na preventivní opatření školy, prověřuje znalosti, které mají či získali v oblasti alkoholické závislosti. Výsledkem je

míra působení

preventivních programů na děti.

80

Resumé

The diploma thesis called “Prevention of Alcoholism“ concerns with a very hot issue in the field of pathological effects in the society, which is the abuse of alcohol as one of the legal drugs. It includes the theoretical and the practical part. The theoretical part presents some basic terms in alcohol dependence problem, these are the history of alcohol use, the properties and the adverse effects of this substance, the stages and the diagnostics of alcoholism. Another chapter is devoted to the consequences of the excessive alcohol consumption. They are divided into three groups according to their impact upon the biopsycho-social dimension of human. The focal point of the diploma thesis is the prevetion - the features, types and aims of general prevention are mentioned. The last chapter of the theoretical part gives an overview of prevention during school, family and free time activities. The influence of prevetion actions on personal development is described. The practical part targets the students of second grade of primary schools. The quantitative research was realized in the form of a web questionary. The children´s experience with alcohol and their opinions on prevetion programs are found out here. Also the former and acquired knowledge about alcoholism is checked. The results show above all how much the prevetion programmes work upon school children.

81

Seznam literatury 1. ASI, The addiction severity index. [online], 2010, Dostupný z WWW: < http://www.tresearch.org/ASI.htm>. 2. BEČKOVÁ, I., VIŠŇOVSKÝ, P. Farmakologie drogových závislostí. 1.vyd., Praha: Karolinum, 1999, 112 s. ISBN 80-7184-864-6. 3. BOUČEK A KOL. Speciální psychiatrie. 1.vyd., Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, 244 s. ISBN 80-244-1354-X. 4. COHEN, R. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi. 1.vyd., Praha: Portál, 2002, 190 s. ISBN 80-7178-497-4. 5. CYDULKA, R.K., EVERSMAN G., SKLAR D.: The alcoholic patient: recognition, assessment, and management of urgent and life-threatening emergencies: Part I: neurological, cardiac, pulmonary, and renal complications. Emerg Med Rep, 1995; 149-158 s. 6. ČECH, T. Primární drogová prevence a protidrogová výchova. In Střelec, S. Studie z teorie a metodiky výchovy II, Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. ISBN 80-210-3687-7. 7. EVROPSKÁ KOMISE. Alcohol. [online], 2009, Dostupný z WWW: . 8. DEAN, A.G. et al. Epi Info, Version 6: a word processing, diabase and statistics program for epidemiology on microcomputers. 6th Elerom, Atlanda: CDC, 1994-2002. 9. DÍTĚ A KOL. Vnitřní lékařství – 2 díl. 1.vyd., Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 171-421. ISBN 80-210-3672-9 (1 díl-3671-0; 3 díl-3673-7). 10. EDENBERG, HJ. a kol. Genome-Wide Association Study of Alcohol Dependence Implicates a Region on Chromosome 11. Alcohol Clin Exp Res., 2010. 11. GALLÁ, M., BAYER, J. Jak vytvořit ve škole zdravější prostředí. 1.vyd., Praha: Úřad vlády České republiky, 2005, 156 s. ISBN 80-86734-38-2. 12. HÁJEK, B.,HOFBAUER, B., PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy. 1.vyd., Praha: Portál, 2008, 240 s. ISBN 978-807367-473-1.

82

13. HILLBOM, M., PIENINKEROINEN, I., LEONE, M. CNS Drugs. Review, 2003. 14. HOSEK, J. Sám proti alkoholu. 1.vyd., Havlíčkův Brod: Grada, 1998, 184 s. ISBN 80-7169-624-2. 15. JIRÁK, R., KOUKOLÍK, F. Demence: neurobiologie, klinický obraz, terapie. 1.vyd., Praha: Galén, 2004, 335 s. ISBN 80-7262-268-4. 16. KOLIBÁŠ, E. Špeciálna psychiatria. 2.vyd., Bratislava: Univerzita Komenského. 1998, 227 s. ISBN: 80-223-1272-X. 17. KOLIBÁŠ, E., NOVOTNÝ, V. Alkoholizmus a drogové závislosti. 1.vyd., Bratislava: Univerzita Komenského, 1996, 120 s. ISBN 80 223-1078-6. 18. KOTULÁN, J. Zdravotní nauky pro pedagogy. 2.vyd., Brno: Masarykova univerzita, 2005, 258 stran. ISBN 80-210-3844-6. 19. KVAPILÍK, J., SVOBODOVÁ, A. Člověk a alkohol. 1.vyd., Avicenum, 1985, 267 s. 20. LANGNER, L. Alkohol: jed nebo lék? [online], 2010, Dostupný z WWW: http://www.langner.cz/alkoholjednebolek.html. 21. MASARIKOVÁ, A., MASARIK, P. Vybrané kapitoly z pedagogiky voľného času. 2.vyd., Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa. Pedagogická fakulta, 2002, 204 s. ISBN 80-968735-0-4. 22. NEŠPOR, K. Škody působené alkoholem v pracovním prostředí a jejich prevence. [online], 2008. Dostupný z WWW: < http://osobnosti.jobs.cz/zdravotnictvi-a-farmacie/nesporkarel/clanek/?tx_wecknowledgebase_pi1[tt_news]=87&tx_wecknowledgeba se_pi1[backPid]=1&cHash=3a322b6266>. 23. NEŠPOR, K. Rodiče dětí zneuţívajících návykové látky v ordinaci praktického lékaře. Praktický lékař [online]. 2001 [cit. 1998-01-19]. Dostupný z www: . 24. NEŠPOR K.,CSÉMY L.,SOVINOVÁ H., Programy prevence závislostí a možnosti jejich hodnocení. Praha: Státní zdravotní ústav, 1998, ISBN: 807071-110-8.

83

25. NEŠPOR, K. Dotazník pro dospívající identifikující rizikové oblasti (volně podle R. E. Tartera). [online], 1998, dostupný z www: . 26. NEŠPOR, K. Zůstat střízlivý: praktické návody pro ty, kteří mají problém s alkoholem, a jejich blízké. 1.vyd., Brno: Host, 2006, 236 s. ISBN: 80-7294206-9. 27. PAVLOVSKÝ, P. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2004, ISBN: 80-247-0542-7. 28. PINTO, E., ANSSEAU M. Genetic factors of alcohol-dependence, Encephale. 2009. 29. POKORNÝ, V. Patologické závislosti. 2.vyd., Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002, 194 s. ISBN: 80-86568-02-4. 30. ŘEHAN, V. Adiktologie 1. 1.vyd., Olomouc: Univerzita Palackého, 2007, 130 s. ISBN: 978-80-244-1745-5. 31. ŘEHAN, V. Závislost na alkoholu a jiných drogách. 1.vyd., Olomouc: Univerzita Palackého, 1994, 77 s. ISBN 80-7067-359-1 32. ŘEHULKA, E. et al. Prevence závislostí ve škole. Brno: MSD, 2008, 107 s. ISBN: 978-80-7392-077-7. 33. SKÁLA, J. Alkoholismus. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1957. 34. SKÁLA A KOL. Závislost na alkoholu a jiných drogách. 1.vyd., Praha: Avicenum, 1987, 206 s. 35. SMOLÍK, P. Duševní a behaviorální poruchy. 2.vyd., Praha: Maxdorf, 2002, 506 s. ISBN 80-85912-18-X 36. ŠEDIVÝ, V. Lidé, alkohol, drogy. 1.vyd., Praha: Naše vojsko, 1988, 158 s. 37. ŠERÝ, O. Zaostřeno na drogy 3/2007 (ročník pátý): Dědičnost látkových závislostí. Praha: Úřad vlády České republiky, 2007. ISSN 1214-1089. 38. ŠERÝ, O.,ZVOLSKÝ, P., SLABÝ, . Česká a slovenská psychiatrie: O. Genetika alkoholismu II: Souhrn asociačních studií z let 1990-2002 – dopaminové receptory. Praha: Galén, 2004. 284-294 s. 39. Uţívání alkoholu mezi mládeţí. Výsledky studie ESPAD [online]. 2003 [cit. 2004-02-11]. Dostupný z WWW:
84

info.cz/index.php/o_nas/studie/uzivani_alkoholu_mezi_mladezi_vysledky_st udie_espad>. 40. VAVŘÍNKOVÁ, B., BINDER, T. Návykové látky v těhotenství. 1.vyd., Praha: Triton, 2006, 122 s. ISBN 80-7254-829-8. 41. WHO, ŢENEVA. Terminologický slovník alkoholu a drog. 1.vyd., Praha: Psychiatrické centrum, 2000, 80 s. ISBN 80-851-2108-05. 42. McGRANT, Y., SIMNALL, H., McVEIGHT, J., BELLIS, M. Přehled užívání drog mezi mladými: přehled dostupných informací. 2006: National institute for health and clinical excellence, ISBN: 978-80-87041-16-1. 43. Zákon č. 379/2005 Sb., [online], 2007, http://abonent.lexdata.cz. 44. ZIKMUND, J. Ethanol, alkohol, líh. [online], 2001. Dostupný z WWW: . 45. ZVOLSKÝ, P. Speciální psychiatrie. 2.vyd., Praha: Karolinum, 1998, 206 s. ISBN 80-7184-666-X

85

Seznam příloh 1. Dotazník „Prevence alkoholismu“

86

Dotazník „Prevence alkoholismu“ Vážení chlapci a děvčata, děkuji Vám, že jste se rozhodli pomoci při výzkumu pro moji diplomovou práci. Vyplňujte prosím pečlivě a uvádějte přesné údaje. Soustřeďte se na svůj dotazník a nenechte se rozptylovat spolužáky. Dotazník je anonymní, ve výsledné práci bude uveden pouze region, ve kterém se Vaše škola nachází. Děkuji. Lukáš Bartoš 1. Jsi: a) dívka b) chlapec 2. Kolik je ti let? a) 10-12 let b) 13-14 let c) 14 let a více 3. Dostáváte ve škole, nebo jsou vyvěšeny na nástěnkách různé letáky věnované alkoholu a závislosti na alkoholu? a)ano b)ne 4. Zúčastnil(a) jsi se někdy programu o alkoholu organizovaného školou? (jedna se o společné povídání o alkoholu, přednáška, zábavný program atd.) a) ano b) ne (přeskoč na otázku č. 11) 5. Zúčastnil(a) jsi se takového programu v minulém roce? a) ano b) ne , bylo to již dříve než před rokem 6. a) b) c)

Kolik takových programů jsi absolvoval(a)? jeden dva tři a více

7. a) b) c) d)

Jaký máš názor na tyto programy? jsou velmi poučné a pro mě zajímavé jsou nutné, ale nehodnotím jejich kvalitu je jich mnoho a neustále se opakující poučky „Nepijte alkohol“ jsou už otravné naprosto zbytečné, stejně budu dělat to, co uznám za vhodné

8. V těchto programech jsi se dozvěděl(a) mnoho informací především o: a) možných problémech, které mě postihnou, když budu pít alkoholu

87

b) tom, že je přirozené žít bez alkoholu c) možnosti pít alkohol s mírou a nepodlehnout nadměrné konzumaci

9. a) b) c)

Jaké byly programy prevence, které jsi absolvoval(a)? někdy zábavné většinou nudné jako běžná vyučovací hodina

10. Jak byly ty programy nejčastěji organizovány? a) informativní přednáška b) zapojením studentů do programu c) sledováním naučného filmu 11. Víš, že ve škole je učitel nebo nějaká dospělá osoba, které se můžeš svěřit, kdyby jsi měl ty nebo tvoji kamarádi nějaký problém, popř. nějaké otázky týkající se alkoholu? a) ano b) ne 12. Myslíš si, že znáš již mnoho informací týkajících se alkoholu a závislosti na něm? a) ano, dostatečně b) ano, ale ještě by mě zajímaly další věci c) ne, některé věci mně nejsou zcela jasné

13. Zkoušel jsi už někdy vypít skleničku alkoholu (např. jen symbolicky na oslavě narozenin ) ? a) ano b) ne 14. Jak jsi se cítil? a) špatně b) normálně, nic jsem necítil c) dobře, bylo to zajímavé 15. Zkusil by si to rád znova? a) ano, velmi rád b) ano, ale pouze ze zvědavosti c) ne, nezkusil

88

16. Myslíš si, že tvoji vrstevníci už vyzkoušeli alkohol? a)většina asi už ano b)ano, ale jenom někteří c)ne, nikdo 17. Co si myslíš, že mladé lidi na alkoholu zajímá (tvoje vrstevníky)? a) To, že pít alkohol je zakázané b) Být jako dospělí c) Moje vrstevníky alkohol nezajímá d) Hrdinství e) Zvědavost f) Nuda g) Udržet se v partě 18. Alkohol: a) nepatří mezi drogy b) řadíme mezi měkké drogy c) řadíme mezi tvrdé drogy 19. Od kolika let můžeš v ČR legálně pít alkohol? a)15 b)18 c)21 20. Kolik lidí v ČR je přibližně závislých na alkoholu? a) 2% populace – tzn. 140 tisíc lidí b) 1% populace – cca 70 tisíc lidí c) okolo 20 tisíc lidí 21. Jak škodí alkohol lidem, kteří jsou na alkoholu závislí? a) škodí jejich tělu - poškozuje tělesné orgány b) škodí jejich tělu, narušuje psychiku a rozvrací vztahy (v práci, v rodině…) c) škodí jejich tělu a mění jejich chování 22. Kdo je alkoholik: a) je to člověk, který pije každý týden alespoň jednu skleničku alkoholu b) je to člověk, který si rád dopřeje sklenici po dobrém jídle c) závažně nemocný člověk 23. Myslíš si, že alkoholismus v ČR : a) není tak velkým problémem b) je problémem, ale ne tak závažným c) je velkým problémem, a musí se proto řešit

89