MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Keramika-ovoce

Jana Škrobáková

Bakalářská práce

2010

Vedoucí práce: doc. PaeDr. Jan Bruţeňák

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Keramika – ovoce“ zpracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury.

V Brně dne 20. dubna 2010 Jana Škrobáková

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé práce, panu Doc. PaeDr. Janu Bruţeňákovi, za odborné vedení a cenné rady.

OBSAH ÚVOD ...................................................................................................................................... 4 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 4 1NEJSTARŠÍ KERAMICKÁ TVORBA............................................................................. 5 1.1PRAVĚKÁ KERAMIKA ...................................................................................................... 5 1.2KERAMIKA VE STAROVĚKU ............................................................................................. 6 1.2.1Keramika starověkého Egypta................................................................................ 6 1.2.2Mezopotámská keramika ........................................................................................ 7 1.2.3Keramika na Krétě.................................................................................................. 7 1.2.4Řecká keramika ...................................................................................................... 7 1.2.5Etruská keramika .................................................................................................... 8 1.2.6Keramika v Římě.................................................................................................... 8 2TECHNOLOGIE KERAMIKY ......................................................................................... 9 2.1PODSTATA KERAMICKÝCH MATERIÁLŮ, PLASTICKÉ A NEPLASTICKÉ MATERIÁLY............ 9 2.1.1Plastické suroviny .................................................................................................. 9 2.1.2Neplastické suroviny .............................................................................................. 9 2.2DRUHY KERAMICKÝCH STŘEPŮ ....................................................................................... 11 2.2.1Porcelánové hmoty ................................................................................................ 11 2.2.2Kamenina................................................................................................................ 11 2.2.3Pórovina ................................................................................................................. 12 2.2.4Modelovací hmoty .................................................................................................. 13 2.2.5Licí hmoty .............................................................................................................. 13 2.2.6Točířské hmoty ....................................................................................................... 14 2.3SUŠENÍ 14 2.4PECE A PÁLENÍ ................................................................................................................ 15 2.5DEKOROVÁNÍ KERAMIKY ................................................................................................ 15 2.5.1Zdobení syrového střepu ........................................................................................ 16 2.5.2Hlína na zdobení..................................................................................................... 16 2.5.3Engoby (nástřepí) ................................................................................................... 17 2.5.4Glazury ................................................................................................................... 18 3KERAMIKA VYTVÁŘENÁ S DĚTMI ............................................................................ 21 PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 24 3.1PRACOVNÍ POSTUP........................................................................................................... 25 3.1.1Plastiky jablka ........................................................................................................ 26 3.1.2Mísy jablka ............................................................................................................. 28 3.1.3Osvětlovací tělesa pomeranč .................................................................................. 31 ZÁVĚR.................................................................................................................................... 35 SEZNAM CITACÍ ................................................................................................................. 37

MU v Brně, Pedagogická fakulta

5

ÚVOD S keramickou hlínou jsem se začala seznamovat jiţ v krouţku při základní škole. Uţ od začátků mé zkušenosti s keramikou mne fascinovalo mnoţství podob, které výrobky z keramiky mohou mít. Mohou to být kachle k zavěšení na stěnu, vázy, hrnečky, ale také sošky zvířat i lidí. Sama keramická hmota je, zvláště pro malé děti, obestřena jakýmsi tajemstvím. Nejdříve modeluji z tvárné hmoty, která je vlhká a výborně ohebná. Kdyţ hlínu nechám nezakrytou, po čase uschne a je z ní drolivý kamínek, ze kterého by stěţí šlo něco tvořit. Kdyţ vystavíme hlínu ţáru v peci, vytvrdí se, nelze ji dále tvarovat, ale ani se nedrolí. Potom přicházejí na řadu glazury, které ji obalí sametovým, sypkým polštářem, na který se nemůţe sahat, aby se nezničil. Pak opět projde ţárem a výsledkem je hotový výrobek. Hlína se ještě více zpevní, sametový polštář glazury se mění k nepoznání – vznikne z něj soudrţná, hladká vrstvička, která má navíc i jiné zabarvení, neţ před výpalem. Toto kouzlo láká děti k vytváření předmětů z keramické hlíny, a neubránila jsem se mu ani já. V současné době, po obdobích sériové výroby předmětů, znovu nacházíme jedinečnou krásu originálního, ručně vyráběného předmětu z přírodních materiálů. Do přírody unikáme z šedi a hluku měst, necháváme se opájet její krásou. I já se nechala inspirovat přírodou, a snaţila se vytvořit výrobky, které budou svým vzhledem připomínat ovocné plody.


TEORETICKÁ ČÁST

6


7

NEJSTARŠÍ KERAMICKÁ TVORBA „Podle jedné z egyptských bájí byl první člověk vymodelován bohem Chnumem na hrnčířském kruhu.“1 Bohu Chmunovi byla přisuzována také moc nad vodami, coţ je příznačné, protoţe voda je jedním ze základních faktorů, které zdárně ovlivňují průběh keramické tvorby.2 „Bůh Chnum byl Egypťany uctíván před mnoha tisíci lety, ale jemu podobným bytostem se lidé, ctící přírodní zákony, klaněli i v jiných civilizacích.“3 Tato báje je důkazem, ţe hrnčířství je jedním z nejstarších řemesel.

Pravěká keramika „Již od prvopočátků vyráběli lidé z hlíny votivní předměty, které sloužily jako objekt uctívání. Užitková keramika spatřila světlo světa v době, kdy se rozvíjelo zemědělství.“4 Odchodem ledovců na sever a proměnou přírody na začátku doby poledové (holocénu) byla diluviální flóra vystřídána novým přírodním prostředím, lesostepní krajinou, která se stala základem pro další vývoj lidstva.5 V neolitu lidé začali se zemědělstvím a chovem dobytka, jako s jedinou moţnou cestou, vedoucí k zajištění budoucnosti.6 Hlavním důvodem pro výrobu keramiky byla snaha opatřit si schránky na tekutiny a úschovu potravy, obilí nebo mouky.7 „Nejstarší dochované nálezy hliněných nádob pocházejí z 8. tisíciletí př. n. l.“ 8 „Nádoby se modelovaly zprvu ručně, postupným přidáváním prstenců, přičemž jejich tvary i výzdoby napodobovaly přírodní nádoby z tykví a proutěného pletiva. Nejstarší neolitickou keramikou je keramika lineární nebo pásková, na níž se rytá výzdoba v podobě volut, krokví, meandrů nebo trojúhelníků seskupuje v pásy.“9 Nejranější stupeň této keramiky je keramika volutová. Nositeli této kultury byli zemědělci, kteří přišli do střední a západní Evropy z Blízkého východu. Jejich výtvory nacházíme v širokém rozpětí od Francie, přes Ukrajinu aţ do Číny. Mladším stupněm páskové keramiky je vypíchaná keramika, prováděná vpichy, za pomoci kostěných či rohovinových kolíků.


8

Na Moravu přišel z Podunají lid, vytvářející malovanou keramiku, která byla zdobena geometrickými vzory a štětcem pastózně nanášenými barvami po vypálení. V pozdní době kamenné se ve značné části Evropy zabydlela keramika šňůrová, jejíţ výzdoba vznikla otisknutím pletené šňůry na hrdlo nevypálené nádoby. Krátkolebí lukostřelci byli nositeli keramiky se zvoncovými poháry. Charakteristický je pro ně tvar obráceného zvonu s inkrustovanou barevnou geometrickou výzdobou.10 Ať uţ byly nádoby ručně modelované z jednoho kusu hlíny či tvořené z hliněných válečků a plátů, měly aţ na výjimky kruhový tvar. „Netrvalo zřejmě dlouho, než došlo k objevu, že ostré úhly mohou při sušení a vypalování působit problémy.“11

Keramika ve starověku Keramika starověkého Egypta V raně dynastickém období starověkého Egypta vznikla první technická inovace. Šlo o pomalu rotující hrnčířský kruh. Byla to vlastně jen deska, na níţ se kruhovým pohybem tvořila nádoba. 12 Kruh, který rychle rotuje, působí charakteristickým způsobem na tvar nádob. Ty mají hladší povrch a je na nich patrný proces točení.13 Vynález tohoto kruhu je zdokumentován na malbách, nalezených v Egyptě a Mezopotámii ( ze 3.tisíciletí př.n.l).14 Hrnčíři starověkého Egypta vytvářeli vázy, točené na hrnčířském kruhu. Tyto výrobky měly různé druhy a tvary, byly zdobeny barevnou polevou, především modrozelené barvy a malbou.15 Do období střední říše také spadá vrchol egyptské fajánsové figurální plastiky. 16 Mezopotámská keramika V Mezopotámii mezi nejschopnější patřili asyrští keramici, kteří také vynalezli téměř všechny druhy polev a glazur. Ty pouţívaly při výrobě barevných cihel, kterými se zdobily především zdi a podlahy.17 Glazované barevné obkladačky byly vybarvovány převáţně mědí, podobně jako keramické zboţí v Egyptě.18


9

Mezi nejznámější památky patří Ištařina brána, která je postavena z pálených a glazovaných cihel podle asyrského vzoru. Brána je zdobena reliéfy zvířat, symbolizujícími hlavní boţstva. Majestátnost architektury ještě umocňují zářivé barvy glazur.19 Keramika na Krétě Krétští řemeslníci vynikali ve výrobě nádherně zdobené keramiky. Motivy byly realistické, s výjevy mořské fauny a flóry.20 „Jedinečnou ukázkou je proslulá váza s chobotnicí (kolem roku 1500 př.n.l).“21 Oblíbený byl také abstraktní motiv spirály.22 Řecká keramika Keramika měla největší význam ze všech druhů řeckého uměleckého řemesla. Byla hlavním vývozním artiklem, vynikala technickou, uměleckou i dekorativní kvalitou.23 „Od roku 600 př. n. l. se začíná ve starověkém Řecku prosazovat černofigurový a později červenofigurový sloh ukazující na mistrovské zvládnutí technik engobování.“24 Malování černofigurové keramiky dovedli k dokonalosti Athéňané. Malíř Sofilos začal pouţívat krycí barvy a také byl prvním malířem amfor, který svoji práci signoval.25 Styl, zobrazující černé siluety, dosáhl vrcholu za vlády Peisistrata. Exekias je jeden z nejznámějších hrnčířů tohoto období. Jako první pouţil „záměrnou červenou“ na pozadí.26 Červenofigurové malířství jako první pouţil Andokidéský malíř. První kafary a misky se světlým základem se objevily kolem roku 530 př.n.l. Obrysy těchto výrobků byly malovány jemným nánosem břečky. Ta po výpalu získala zvláštní lesk.27 Řekové rozdělili nádoby dle účelu. Jejich tvar byl uměřený, vyváţený a ladný. Na přenášení oleje a vína slouţila amfora se dvěma svislými uchy; hydrie se dvěma malými vodorovnými a jedním větším svislým uchem slouţila k přenášení vody. Na olej byla také nádoba zvaná lékythos, štíhlá s úzkým hrdlem a kalichovitým ústím. K pití nápojů slouţily skyfos a kylix – číše na noţce, a také dvouuchý kantharos. Na míšení vody a vína pouţívali Řekové kráter – otevřené měsidlo. Pouţívaná byla i konvice zvaná oinoché a alabastron, flakon na voňavky.28


10

Etruská keramika Etruskové převzali vázové umění od Řeků, a naopak předali Římanům svoji techniku keramiky pečetěné. Typická pro etruskou kulturu byla keramika tenkostěnná, tvarovaná na hrnčířském kruhu. Tato keramika byla černá, s leštěným dekorem, někdy dekorovaná i reliéfy. Reliéfní keramika byla vyráběna i v Arretiu, stejně jako její nástupce – římská terra sigillata. V 2.polovině 18. století spatřily světlo světa významné nálezy z vykopávek etruské kultury a celý svět začal napodobovat krásnou etruskou keramiku. Jemnozrnou hmotu, kterou vydával za etruskou, vyvinul také známý keramik Josiah Wedgwood.29 Keramika v Římě Na rozdíl od Řecka, v Římě keramika nepředstavovala luxusní zboţí, protoţe její exkluzivitu převzalo sklo, slonovina a drahé kovy.30 „V uměleckém řemesle Římané navázali na etruské a řecké užité umění.“31 Z keramiky proslula tzv. keramika pečetěná, která byla červeně glazovaná s raţenými vzory.32 Reliéfy vytvářeli římští hrnčíři vtlačením razítek z pálené hlíny do měkkého střepu.33 Toto zboţí se vyváţelo do Egypta a Sýrie aţ do 4. století. 34


11

TECHNOLOGIE KERAMIKY Podstata keramických materiálů, plastické a neplastické materiály „Keramické materiály vznikají v přírodě zvětráváním živcových hornin – tzv. kaolinizací.“35 „Proces zvětrávání trval několik milionů let, kdy působením povětrnostních vlivů, tedy vody, vzduchu, teplotních změn, došlo k jejich rozpadu.“36 Z geologického hlediska rozlišujeme tyto materiály na primární a sekundární. Primární se nachází přibliţně tam, kde se vytvořily.37 Jsou čistější, zpravidla však bývají hrubší a také méně plastické. Většinou jsou to kaoliny.38 Sekundární typy se při tvoření ukládaly ve vrstvách vzniklých sedimentací.39 Tyto jsou jemnější a plastičtější, avšak také znečištěné, a to převáţně sloučeninami ţeleza, vápníku a titanu. Většinou se jedná o jíly a hlíny.40 Plastické suroviny „Plasticita je schopnost suroviny vytvořit s vodou tvárlivé těsto.“41 Mnoţství vody, potřebné k vytvoření tohoto těsta, je obvykle kolem 20 %. Většinou platí, ţe čím menší mnoţství vody spotřebujeme, tím je surovina plastičtější. Plastičnost je souhrnem velkého mnoţství podmínek, jako je chemické sloţení, tvar a jemnost částic, iontové vazby a dalších.42 Neplastické suroviny „Funkce neplastických surovin je v keramické výrobě velmi důležitá a často podstatně mění, nebo alespoň ovlivňuje vlastnosti plastických materiálů.“43 Nejdůleţitější jsou ostřiva a taviva. Ostřiva Jejich hlavní funkcí je udrţení smrštění keramického materiálu na úrovni, kterou poţadujeme, tedy obvykle do 10 %. Zabraňují také deformacím výrobku během sušení a pálení, nelze opomenout také jejich schopnost podporovat stabilnost výrobku uţ během jeho vytváření.44 Pokud vytváříme rozměrné objekty, je pro nás keramická hmota, obsahující


12

ostřivo, nejvhodnější. Velmi výjimečně pouţíváme ostřivo, přidané do základní hmoty, z dekoračních důvodů. Mnoho plastických materiálů má uţ v sobě obsaţeno dostatečné mnoţství ostřiv, nejčastěji ve formě křemičitých písků. V tom případě stačí pouţít síta určité hrubosti, aby se obsah přírodních ostřiv udrţel na určitém procentu. Pokud potřebujeme naopak odstranit přebytečné ostřivo, rozplavenou surovinu přelijeme přes síto jemnější. Oblíbeným ostřivem je například šamot, coţ je ţáruvzdorný jíl, který byl přepálen na teplotu okolo 1500°C a poté rozdrcen na poţadovanou hrubost.45 „Obsah ostřiv se různí podle druhu suroviny a jejího použití. Nejnižší obsah ostřiv mohou mít pórovinové materiály, a to i v téměř nulovém procentu, naopak nejvyšší obsah vyžadují raku materiály a podobné jíly a hlíny, u nichž se očekává vysoká odolnost proti teplotním šokům.“46 Taviva Funkcí taviv je sníţení bodu slinutí výrobku. Většinou přitom zvyšují procento smrštění.47 Ţivec patří k velmi oblíbeným keramickým tavivům. 48 Velmi účinným, ale také nebezpečným tavivem je vápenec. Výrazně zkracuje interval slinutí, a proto jíly, vápenec obsahující, nelze pálit na vyšší teploty. Tyto jíly mají při malém přepálení sklon k deformacím. Navíc, pokud se v keramické hmotě vyskytuje vápenec ve větších částečkách, způsobuje zde odprýskání a odstřelování střepu během výpalu i po jeho ukončení.49

Druhy keramických střepů Sestavení keramické hmoty není snadnou záleţitostí. „Hlínu lze dobývat ze země a dále připravovat máčením, proséváním a opětovným uvedením do tvárného stavu.“50 Takto získané hmoty je nutné upravit přidáním ostřiv či taviv, případně dalších příměsí. Jen velmi výjimečně najdeme naleziště takové hmoty, která by nám bez úpravy dobře poslouţila. Je proto mnohem výhodnější, spolehnout se na dodavatele keramických hmot, kteří nám garantují vlastnosti jimi dodávané hmoty. „Každý typ keramického střepu by měl svými


13

vlastnostmi odpovídat předpokládanému účelu.“51 Vybereme-li druh keramické hmoty špatně, musíme počítat s problémy při všech etapách vytváření výrobku.52 Keramické hmoty můţeme dělit dle charakteru výsledného střepu a dle způsobu pouţití.53 Porcelánové hmoty Od porcelánových hmot vyţadujeme především co nejbělejší, vysoce pevný střep, který je v tenké vrstvě transparentní. Tyto hmoty musí být proto sloţeny z vysoce kvalitních a čistých surovin.54 „Typická porcelánová hmota se vypaluje při teplotách převyšujících 1280°C, aby obdržela charakteristickou bělost a hutnost.“55 Porcelánové hmoty jsou málo plastické, hodí se nejlépe pro technologie lití a lisování.56 Kamenina Stejně jako porcelán patří kamenina ke keramickým hmotám s hutným střepem, nasákavost této hmoty je tedy niţší neţ 5 %.57 „Na rozdíl od porcelánu má však přírodnější vzhled a je odolná proti chemickým vlivům a mrazu.“58 Teplota výpalu se pohybuje kolem 1200 – 1280°C.59 Kameninové hmoty mají skvělou plastičnost, díky čemuţ jsou vhodné téměř k jakémukoli druhu vytváření. Ke kameninovým jílům se dle potřeby přidávají ostřiva a taviva. Ostřivo je typickou součástí kameninových hmot. Kamenina je mimořádně vhodná pro vytváření rozměrnějších plastik a dalších výrobků. Pro svoji velkou pevnost a teplotní odolnost jsou výrobky z kameninových hmot vhodné pro různé způsoby výpalu, například pro výpal v peci na dřevo, raku výpal a podobně.60 Pórovina Nejčastější hmotou, ze které se vytváří keramické výrobky, je pórovina. Na rozdíl od kameniny či porcelánu je tato hmota měkká a křehká. Výpal obvykle nepřekračuje 1100°C. Pórovinový střep má nasákavost vyšší neţ 5%, je tedy porézní.61 Tento druh keramiky patří, z uţitkového hlediska, k méně kvalitním.62 Většina pórovinových hmot je velmi plastická a dobře se s nimi pracuje. Teplota glazurního výpalu je stejná, nebo o trochu vyšší, neţ při přeţahu. To usnadňuje glazování, zároveň však omezuje propojení střepu s glazurou.


14

Ono špatné propojení se můţe projevit zkrakelováním glazury, které následně můţe vést k prosakování výrobku. Proto pórovina není vhodná pro zboţí určené k praktickému uţití. V minulosti se pórovina pouţívala hlavně k dekorativním a uţitkovým účelům. Během staletí vzniklo mnoho typů pórovinových výrobků s různými názvy.63 Nejznámějšími druhy póroviny jsou: Zakuřovaná keramika, která je charakteristická černým, většinou sametově lesklým neglazovaným střepem. Střep by měl být v ideálním případě zcela zataţený a neprosakující. Toto je způsobeno zanesením pórů v keramickém střepu částečkami popela, sazí a dalších látek, vznikajících v závěrečné fázi výpalu - při prudké redukci při teplotě kolem 900 aţ 1000°C. 64 Majolika byla zboţím, dováţeným do Evropy především z Blízkého východu. Obchodní trasy vedly přes ostrov Mallorca, který dal této keramice název. Posléze se tato keramika začala na Mallorce vyrábět. Výrobky jsou pestře glazované, převáţně s rostlinnými motivy. Fajáns je ve své podstatě velmi podobný majolice, pod jejímţ vlivem se také začala vyrábět. Liší se svým dekorem, na kterém jsou hojné figurální a zvířecí motivy. Nejznámějším místem výroby bylo italské město Faenza, podle kterého získala svůj název. Tento typ keramiky rozšířili v našich zemích Novokřtěnci – náboţenští uprchlíci z Německa, Švýcarska a severní Itálie. Říkalo se jim také Habáni, jejich keramika se nazývá habánská fajáns.65 Modelovací hmoty Jako základ modelovacích hmot mohou být pouţity méně plastické hrubé jíly či hlíny, doplněné plastickými materiály nebo plastifikátory. Pokud chceme tvořit rozměrnější objekty, musí být hmoty především pevné a nosné. S tím nám dobře pomůţe ostřivo. 20 – 30% ostřiva bývá obvyklých téměř u všech modelovacích hmot. Ostřivo, které se nejvíce pouţívá, je šamot. Jemné ostřivo je vhodné tam, kde chceme hladký povrch s jemnou strukturou. Pokud pouţijeme ostřivo hrubší, výrobek bude mít výraznější strukturu. Pokud je ho hmoty zapracován hrubý šamot, zvýší se její pevnost a zvýrazní struktura.66 Z modelovacích hmot s jemným ostřivem můţeme zhotovovat také rozměrné výrobky, točené na hrnčíř-


15

ském kruhu. Teplota výpalu u těchto hmot se liší v závislosti na druhu pouţité základní suroviny. Přidaná ostřiva zajišťují mírně vyšší odolnost proti deformacím při sušení a v ţáru. Modelované objekty však mají obvykle větší tloušťku střepu, a proto se tyto výrobky musí pálit s větší opatrností, neţ zboţí tenkostěnné.67 Licí hmoty Také se nazývají licí břečky. Jejich příprava je jedním z nejobtíţnějších úkolů při přípravě keramických hmot. Pokud bychom chtěli keramickou hmotu pro lití ztekutit klasickým způsobem, bylo by třeba pouţít více neţ 60 % vody. Tento poměr, při lití do sádrových forem, by však způsobil značné smrštění výrobku při jeho sušení. To by vedlo k deformacím a praskání výrobků. Také sádrové formy by měly mnohem niţší ţivotnost, zapříčiněnou působením tak velkého procenta vody. Obsah vody proto sniţujeme takzvaným ztekucením, a to aţ na 30 %. Ztekucení licí břečky je chemický proces, který je velmi sloţitý. Zjednodušeně můţeme říci, ţe dojde k výměně dvojmocných iontů vápníku a hořčíku za ionty alkalické. Dochází tedy k výměně elektrického náboje některých částic, a k jejich vzájemnému odpuzování. Tyto částečky ztekucené hmoty tak vytváří dojem tekutosti.68 Při lití břečky do forem mohou dělat problémy vzduchové bubliny. Je proto nutné břečku nemíchat rychlými pohyby a do formy ji nenalévat z velké výšky.69 Po nalití do formy ji ze stran poklepat, aby případné vzduchové bubliny zevnitř keramické hmoty vypluly. Je vhodné nalévat břečku do forem přes sítko, které zachytí případné nečistoty, či kousky špatně rozmíchané břečky.70 Točířské hmoty Na tyto hmoty jsou kladeny vysoké nároky. Při vytáčení výrobku na hrnčířském kruhu je hmota neustále změkčována vodou, a samotným točením je síla stěny výrobku neustále ztenčována. Aby se stěna výrobku udrţela, je nutná dobrá plastičnost hmoty. Pro točení menších nádob jsou vhodné hmoty s malou vypalovací teplotou, se kterými se velmi dobře pracuje.


16

S točířskými hmotami s vysokou teplotou výpalu se pracuje mnohem obtíţněji, pokud je upravíme šamotem, mají větší tendenci absorbovat vodu. Takto ostřený střep však výborně drţí svůj tvar, snese i vyšší zátěţ při vytáčení rozměrnějších nádob. Tato hmota je také mimořádně vhodná pro kombinace technik, jako je například točení a následné lepení a podobně. Při sušení a pálení je hmota mnohem méně náchylná k tvoření prasklinek. To je způsobeno lepší absorpcí vody. 71

Sušení Většina plastických keramických materiálů se smršťuje během sušení. Běţně se smrští přibliţně o 5 %, některé materiály s vysokou plasticitou, jako je například bentonit, se smrští i o více neţ 8 %. Pokud by k smrštění výrobku došlo příliš náhle, hrozilo by, ţe výrobek popraská.72 „Hrubý a ostrý materiál má menší smrštění, a tudíž je stabilnější a vhodný na výrobu větších věcí. Ovšem pokud se rozhodneme použít materiál jemný, musíme dodržovat alespoň určitá obecná pravidla – věc sušit co nejpomaleji a pokud možno ze všech stran stejnoměrně.“ 73 Vhodné je takový výrobek sušit v místnosti s vysokou relativní vlhkostí, jako je vlhký sklep, nebo alespoň ve skříni, speciálně upravené tak, aby zde bylo vlhké prostředí. Další metodou je sušení pod igelitem. Voda, která se z keramiky odpařuje, se však sráţí na ploše igelitu a stéká dolů. Tak můţe dojít k promáčení spodní strany výrobku a dokonce k jeho zborcení. Je proto nutné výrobky, tímto způsoben sušené, často kontrolovat.74

Pece a pálení Procesem pálení se dokončuje keramikova práce. V dnešní době máme k dispozici různé typy pecí. Pro různé efekty výpalu, jako je raku keramika, zakuřovaná keramika či aplikace solné glazury na keramiku je nutné pouţít jiné, neţ elektrické pece. Pokud budeme pálit například v peci na dřevo, výsledkem budou vţdy originální výrobky s přírodním dekorem. Ovšem takovýto výpal vyţaduje velké mnoţství zkušeností a je velmi náročný, a proto se v dnešní době většina výrobců keramiky uchyluje k pouţití pecí elektrických, jejichţ ob-


17

sluha je velice snadná. „Pro ateliérovou práci jsou nejvhodnější, protože mohou být kdekoli postaveny bez obtížného komínového zařízení.“75

Dekorování keramiky Dekorovat lze keramiku v jakékoliv fázi výroby. „Pro keramika je syrový střep malířským plátnem a skýtá mu nesčetné možnosti vytvářet osobitá díla, do nichž promítne své pocity a myšlenky.“76 Na zdobení keramiky je nutné nahlíţet jako na nedílnou součást výrobku, ne jen jako na pouhou aplikaci barev či vzorů.77 Je nutné jiţ před začátkem práce uvaţovat, jakým způsobem chci dílo zdobit, a také tomu přizpůsobit pouţité materiály.78 Zdobení syrového střepu Keramiku můţeme zdobit jiţ při vytváření výrobku, například zaválením krajky, listů, květů a podobně do plátů hlíny. Běţné je zdobení rytím, razítkováním a nalepováním kousků hlíny na výrobek. K rytí můţeme pouţít různé špachtle, hřebíky, špejle a podobně. Pokud tvoří děti, je nutná kontrola, aby například plát hlíny neproryly skrz. V případě razítkování můţeme pouţít různých předmětů i hotových razítek. Běţně se pouţívají různé přírodniny - mušle, ulity, kamínky a podobně. Jako razítko nám dobře poslouţí zátky a další předměty. Můţeme vyuţít také razítka určená pro tisknutí inkoustu, nebo si vytvořit razítka vlastní, třeba ze sádry. Nalepovat můţeme kuličky, válečky hlíny a další tvary, moţné je si také pomoci vykrajovátky na cukroví (časté při práci s dětmi), nebo na tvary pro dekorování udělat malé sádrové formy. Hlína na zdobení Barva, spolu s texturou hlíny, ovlivňuje zdobení. Jasnějších barev docílíme lépe na hmotě světlé. Pokud se rozhodneme dekorovat hlínou například vkládáním různých druhů mezi


18

sebe, musí být hmoty tvárné či koţovité. Důleţité jsou podobné vlastnosti jednotlivých druhů hmot, aby nedošlo k deformacím či popraskání vlivem různého smrštění.79 V dnešní době se jiţ dají zakoupit keramické hmoty, obarvené do příjemných barev. Lze je však také jednoduše připravit. Do světlé keramické hmoty můţeme přidat barvící oxidy, které výrazně změní její vzhled. „Zatímco při přežahu se barvy budou zdát matné a tlumené, při vyšších teplotách se projasní. Jestliže k barvení hlíny používáte oxidy, mějte na paměti, že ve větším množství se budou chovat jako tavivo a sníží tepotu slinutí i tavení.“80 Obarvené keramické hmoty mohou být dobrou alternativou, pokud tvoříme keramiku s malými dětmi. Veselé barvy se jim více líbí, také můţeme vynechat glazování, pokud máme obavu, ţe by je děti nezvládly, nebo ţe by pro ně mohlo být nebezpečné (moţnost vdechnutí či poţití glazury). Takovéto výrobky můţeme přeglazovat transparentní glazurou. Engoby (nástřepí) „Engoby jsou složeny z přírodních nebo uměle zbarvených zemin a potahují se jimi střepy odlišného složení nebo jiné barvy.“81 Engoby jsou vhodné k zakrytí některých vad keramického výrobku, jako je nestejnoměrné zbarvení či struktura. Výběr hmoty je důleţitý. Smrštění střepu a engoby při schnutí a pálení výrobku se musí co nejvíce shodovat, abychom zabránili odlupování a odprýskání engoby.82 Engobu lze nanášet na syrový, zatuhlý, suchý či přeţahlý střep. Zdobení engobami Engobami můţeme dekorovat syrový keramický výrobek. Často se dekorují právě vytočené keramické výrobky, dosud umístěné na hrnčířském kruhu. Pouţitím engob různých barev a následným pootočením kruhu docílíme mramorovaného vzoru. Moţné je nanést vrstvu engoby na zatuhlý keramický střep a dále dekorovat proškrabáváním různých vzorů a podobně. Na vysušený výrobek aplikujeme engobu nejčastěji poléváním, či výrobek zdobíme pomocí „kukačky“.


19

Kukačka je starý nástroj, uţívaný hrnčíři po celé Evropě, i v jiných částech světa. Obyčejně je to malá baňka, opatřená dvěma otvory – nalévacím a malým otvorem, kterým engoba vytéká.

83

V současné době se jako kukačka pouţívají také různé lahvičky, například

od vlasových vod. Kukačka nám umoţňuje na výrobek kreslit různé vzory. Moţné je samozřejmě jednotlivé způsoby aplikace engob kombinovat, stejně, jako je moţná kombinace různých barev. Engoba je nezeskelněná hmota, takţe je nutné ji překrýt vrstvou transparentní glazury, především, pokud má být předmět určen k uţitkovým účelům. Také engoby představují, co se dekorativnosti týče, skvělou alternativu glazur, zvláště, pokud keramiku vytváří malé děti. Glazury Glazury jsou svým chemickým sloţením blízké sklu. Jsou to vlastně zeskelněné povrchy, kryjící povrch keramického střepu.

84

„Teplota výpalu je závislá na teplotě tavení glazur

nebo slinutí hlíny. Pohybuje se zpravidla v rozmezí mezi 900 a 1430°C.“85 Funkce glazury je estetická a technická. „Z estetického hlediska vylepšuje vzhled výrobku, např. hladkostí, leskem, barevností povrchu a umožňuje aplikaci dalších dekoračních technik. Z technického hlediska glazura uzavírá otevřenou pórovitost střepu, dokáže zvyšovat mechanickou pevnost oproti neglazovaným střepům.“86 Díky glazuře je výrobek odolnější proti působnosti vnějších vlivů, včetně vlivů chemických. Některé materiály, jako například kamenina či porcelán, jsou funkční jiţ samy o sobě.87 Glazura na nich má, v případě uţitkové keramiky, především dekorativní charakter. V závislosti na surovinách, které jsme pouţili, a jejich poměrech, mohou být glazury průhledné či krycí, lesklé, polomatné nebo matné, barevné.

88

„Glazura se skládá ze tří zá-

kladních složek: křemene, který tvoří sklovinu, taviva, jež ovlivňuje bod tání glazury, a oxidu hlinitého, který glazuru zpevní a zajistí její přilnavost ke střepu“ 89 Glazury jsou mnohdy sloţeny z prvků, které jsou zdraví škodlivé, a při práci s nimi je vţdy nutné dbát zvýšené opatrnosti a pouţívat ochranné pomůcky. Pokud s glazurami pracují


20

děti, musí být poučeny o nebezpečí poţití či vdechnutí glazur. Důleţité jsou ochranné rukavice, které by děti při kontaktu s glazurami vţdy měly mít. Glazování Práškovou, suchou glazuru smísíme s vodou na tzv. glazurové mléko, jehoţ hustota se mění dle pouţití glazury.90 Glazurové mléko přecedíme přes jemné síto, abychom se zbavili hrudek glazury, které by mohly způsobit defekty glazovaného povrchu, nebo například ucpat stříkací pistoli, pouţíváme-li je ke glazování. Různé materiály vyţadují různou hustotu glazurového mléka. Vrstva glazury, nutná k uspokojivému výsledku, je u různých glazur odlišná. Abychom zjistili, jaká hustota glazurového mléka a jaká tloušťka glazury je nutná pro dobrý výsledek, je důleţité provádět zkoušky glazur. 91 „Glazování keramiky se provádí několika způsoby – namáčením, nanášením štětcem, poléváním a stříkáním. Výběr metody závisí na tvaru a velikosti glazovaného předmětu, možnosti jeho uchopení a na zamýšleném dekorativním efektu.“92 Teplota v peci musí odpovídat tavitelnosti glazury, kterou jsme pouţili.93 Pokud je teplota v peci vyšší, glazura je stékavější, pokud je teplota niţší, glazura se nedopálí, je drsná a puchýřovitá. Je nutné si uvědomit, ţe bod tavení glazury musí být niţší neţ bod měknutí hlíny. Tím se vyvarujeme deformacím a zničení výrobku. Střep výrobku a glazura by měly mít přibliţně stejnou tepelnou roztaţnost. Teplem se glazura i střep roztahují, ochlazováním zase smršťují a pokud je koeficient tepelné roztaţnosti rozdílný, během chlazení dochází k vadám glazur. Pokud má glazura menší smrštění neţ střep, odlupuje se. Naopak, pokud má smrštění větší neţ střep, vytvoří se trhlinky.94 Trhlinky, tzv. krakely, jsou velmi dekorativní a v některých případech, zvláště u předmětů, které mají slouţit jako dekorace, je tato „vada“ spíše jejich předností. Při glazování s dětmi je nutné dávat velký pozor, zvláště u malých dětí, aby glazury nevdechly nebo nepoţily, děti musí mít náleţité ochranné pomůcky, především rukavice. Nejvhodnější metodou aplikace glazury je pro děti natírání výrobků štětcem, protoţe práci se štětcem děti znají a je pro ně přirozená. V úvahu připadá také aplikace máčením či po-


21

léváním. Nevhodné je pouţití stříkacího boxu. Práce se stříkací pistolí je poměrně náročná, ale především je zde vysoké riziko vdechnutí stříkané glazury. Pokud pracujeme s velmi malými dětmi, například ve školkách, je nutné zváţit, zda je glazování vhodné. Mnohdy je můţeme nahradit malováním či natíráním engobami, které nepředstavují takové zdravotní riziko. Můţeme také pouţít obarvené keramické hmoty. Tyto výrobky, ať z barevné hmoty či engobované, můţeme po přeţahu naglazovat transparentní glazurou, uţ bez přítomnosti dětí. V ţádném případě nemůţeme při práci s dětmi pouţít glazuru, obsahující křemičitany olova či dokonce oxidy olova. Takové glazury jsou jedovaté.


22

KERAMIKA VYTVÁŘENÁ S DĚTMI Děti velmi často vytváří keramiku v různých krouţcích. Je to velmi oblíbená volnočasová aktivita, jejíţ výjimečnost uţ poznali i mnozí dospělí, kteří si základní dovednosti osvojují v kurzech pro dospělé. Přitaţlivé je pro obě skupiny to, ţe si mohou vytvořit originální dekorativní předměty, které mohou mít zároveň také praktické vyuţití. V minulosti bývalo zvykem, ţe v hodinách výtvarné výchovy na základních školách se spíše kreslilo a malovalo, tvorbě v prostoru bylo věnováno jen málo pozornosti. Je velmi pozitivní, ţe se tento nedostatek snaţí učitelé odstranit a do svých hodin zařazují více prostorové tvorby. Vyuţívají přitom techniky kašírování, modelování z modurytu a z různých, na vzduchu tvrdnoucích hmot. Čím dál více základních škol i škol mateřských však pořizuje pro své ţáky keramické dílničky, ve kterých si děti osvojí základní dovednosti při práci s tímto materiálem. Práce, vytvářené dětmi, jsou velmi různorodé. Keramika je materiálem, umoţňujícím mnoho rozličných postupů vytváření. Dětská fantazie se tu můţe projevit ve velké míře, je však nutné respektovat vlastnosti materiálu, který nedovoluje úplně vše. Děti však intuitivně poznávají, co z hlíny vyrobit lze a co jiţ nikoli. Při tvorbě keramiky se děti inspirují především věcmi, které vidí kolem sebe, svými zájmy, přírodou. Je pak na jejich šikovnosti a zkušenostech s daným materiálem, jakou formu ztvárnění zvoleného tématu malí výtvarníci zvolí. Techniky, materiál, pomůcky, způsoby vytváření, to vše je třeba přizpůsobit především malým dětem. Je třeba, aby pomůcky byly bezpečné, aby dětem nehrozilo jakékoliv poranění. Materiál, ze kterého mají pracovat děti, musí být zdravotně nezávadný, a proto je třeba se vţdy obrátit na renomované dodavatele. Způsoby vytváření musí být dětem jasně vysvětleny, abychom předešli zklamání dětí z nepovedeného výrobku. A není nic horšího, neţ kdyţ se dítěti povede výrobek, na který je pyšné, a při schnutí či pálení je dílko zničeno.


23

Nejčastějšími technikami, které pouţívají malí keramici, je lepení z plátů, lepení z válečků a modelování z volné ruky. Nejmenší děti si rády pomohou vykrajovátky na cukroví, starší děti pod dozorem učitele zkouší točit na hrnčířském kruhu. Při lepení z plátů a válečků je nejdůleţitější lepení jednotlivých částí k sobě. To provádíme za pomoci šlikru, coţ je hmota, ze které tvoříme, rozmíchaná s větším mnoţstvím vody. Má mít konzistenci asi jako bláto. Natřeme ho na místo, kam bude přilepena další část výrobku. Obě plochy je třeba nejdříve naškrábat, například noţíkem, ostřejší špachtlí a podobně. Lepení z válečků je jedna z nejstarších technik výroby keramiky. Děti pomocí této jednoduché techniky mohou vytvářet různé misky, hrnečky, stojánky na tuţky, květináče a podobně. Lepení z plátů je vhodné zkombinovat s různými šablonami, které můţeme zhotovit z tvrdého papíru či kartonu. Je tak moţné vyrábět různé pokladničky, svícínky, figurky a další věci, které jsou u dětí oblíbené. Lepení, ať z plátů či válečků, jsou techniky velmi jednoduché, pokud dětem ukáţeme, „jak na to“, tak je zvládají velmi dobře. Pokud učíme děti, které ještě nemají velké zkušenosti s vytvářením keramiky, je nejlepší je nejdříve naučit, jak správně lepit díly k sobě. A na to je nejlepší vytvořit šablony určitého výrobku, který pak dělá celá třída společně. Nevýhodou samozřejmě je, ţe děti nemusí námi připravený projekt zaujmout a pak se nudí. Je proto vhodné připravit takové projekty dva nebo tři, děti si pak vyberou. Modelování z volné ruky děti neomezuje tak, jako lepení z plátů či válečků, je však třeba děti v jejich tvorbě trochu usměrňovat. Problémem mohou být dlouhé tenké části, například nohy zvířátek, či masivnější tvary, které musí být vydlabány, aby šířka střepu nebyla příliš velká. Točení na hrnčířském kruhu je vhodné pro starší děti, poměrně dlouho však trvá, neţ si dítě základy hrnčířství osvojí. Je proto potřeba mnoho hodin praxe, coţ obvykle není moţné. V keramických dílničkách, zřizovaných při základních školách, je v dnešní době hrnčířský kruh téměř vţdy, avšak bývá zpravidla jeden, na kterém se musí vystřídat všechny děti. Takové točení je pro děti spíše zajímavostí, kterou si děti vyzkouší, neţ standardní technikou.


24

Co se týče materiálu, je vhodné pro děti pouţívat průmyslově vyráběné hmoty, které jsou zdravotně nezávadné. Jelikoţ děti budou vytvářet především dekorativní předměty, nemusíme se zabývat hmotami pro keramiku mrazuvzdornou, kyselinám vzdornou a podobně. Vystačíme si s pórovinou, případně kameninou. Hmotu musíme dětem především dobře zpracovat. Pro malé děti je vhodné pouţívat hrnčířské hmoty, které jsou obarvené. Dětem se více líbí, dobře se s nimi pracuje a není nutné je zdobit glazováním, které není pro malé děti úplně vhodné. Nevýhodou je vysoká cena těchto hmot. Můţeme hmotu obarvit i sami pomocí barvících oxidů. Vţdy si však musíme uvědomit, ţe je moţné zkombinovat pouze keramické hmoty stejného, nebo velmi podobného sloţení. Jinak bychom riskovali popraskání výrobku při sušení či pálení, z důvodu nestejného smrštění keramických hmot. Co se týče sušení, je lepší sušit výrobky opatrně, abychom neriskovali jejich popraskání. Děti samozřejmě nemají střep výrobku na všech místech stejně tlustý, coţ by mohlo způsobit nestejnoměrné schnutí a následné deformace či praskání. Je proto dobré výrobky sušit například přikryté suchým hadrem. Nesmíme sušit výrobky v průvanu, to by také způsobilo nestejnoměrné schnutí. Výrobky přeţahujeme zpravidla v elektrické peci, u které je proces pálení zcela regulován. Nejmenší děti by určitě neměly mít přístup ke glazurám, jejichţ vdechnutí či poţití by mohlo být nebezpečné. Starší děti by měly glazuru aplikovat především štětcem, poléváním či namáčením výrobků. Glazujeme především nízkotavnými glazurami, protoţe vesměs pouţíváme pórovinové hmoty. Nízkotavné glazury jsou také k dostání ve velkém mnoţství barev, coţ děti ocení. Zcela vyloučené je glazování olovnatými glazurami, které jsou jedovaté. Při všech činnostech musíme vţdy dbát především na bezpečnost dětí.


PRAKTICKÁ ČÁST

25


26

Příroda je to, co nás obklopuje, jsme její součástí. Zde čerpáme sílu a inspiraci. I mne příroda inspirovala k vytvoření keramických plastik. Předlohou mi byly ovocné plody - jablka a pomeranče. Rozhodla jsem se vytvořit drobné interiérové plastiky, které by svým tvarem více či méně naznačovaly reálné plody. Neztvárnila jsem je vcelku, ale různým způsobem půlené, jako by je někdo nakrájel. Zprvu jsem tvořila pouze jablka, jejichţ jediný účel byl dekorativní. Práce s hlínou mne inspirovala také k vytvoření plastik, ztvárňujících pomeranče. Tyto plastiky jsou dekorativní svým tvarem, průřezy představující duţinu pomeranče, ale mají také svůj účel. Jsou zároveň také osvětlením interiéru. I v případě jablek jsem se nakonec rozhodla obohatit tyto objekty o praktický účel a vytvořila jsem soubor misek, které kromě dekorace mohou slouţit i k ukládání například ovoce a podobně.

Materiál, který jsem si zvolila, je kamenina s obsahem ostřiva. Je to hmota, která se dobře tvaruje, ostřivo pomáhá udrţovat tvar výrobku při sušení a pálení, a navíc struktura hlíny s ostřivem je velmi dekorativní. Plastiky jsem vytvářela modelováním a částečně také lepením z plátů. Pouţívala jsem při tom špachtle, očka, řezáky a další pomůcky. Základem všech mých výrobků je miska, kterou jsem vytvářela připojováním malých kousků hlíny, za pomoci dřeva, kterým jsem jednotlivé kousky stloukala dohromady. V případě plastik jablka jsem na misku připevnila plát hlíny, vyválený válečkem, který jsem dále tvarovala. Misky jablka jsem vytvořila vloţením dvou rozdílně velkých misek do sebe, čímţ vznikla dvouplášťová mísa. Vnitřek mísy je dále různě profilován, aby vzbuzoval dojem jablka. Pomeranče jsou interiérové plastiky, které mají navíc i doplňkového osvětlení. Vevnitř plastiky je umístěna úsporná ţárovka, jejíţ světlo prostupuje otvory v plátech hlíny. Tyto otvory zároveň znázorňují strukturu pomeranče. Také u těchto objektů je základem volně modelovaná miska. K ní jsou lepeny pláty, válené za pomoci válečku. Tyto pláty jsou různě prořezávány. Jednotlivé průřezy znázorňují duţninu pomeranče.


27

Pracovní postup Velkým nebezpečím při výrobě předmětů z keramiky je vznik vzduchových bublin. Při pálení se vzduch, uzavřený v keramické hmotě, teplem rozpíná a můţe dokonce roztrhnout výrobek. Proto jsem vytváření započala dobrým zpracováním hlíny, kterou jsem prohnětením případného vzduchu zbavila. Hmota, se kterou jsem pracovala, měla obsah vody ideální pro modelování. Nejdříve jsem si vytvořila komponenty jednotlivých plastik. Základ tvořila vţdy mísa, modelovaná přilepováním malých kousků hlíny k sobě. Důleţité zde bylo pouţití hranolu dřeva, kterým jsem kousky stloukala dohromady a zajistila tak lepší soudrţnost mísy. Hotovou mísu jsem postavila do nádoby, například do hrnce, tak, aby mísa nestála na svém, ještě měkkém dně, a tak se nedeformovala. Mísy jsem v nádobě nechala zavadnout do koţovitého stavu. Při vytváření plátů jsem pouţila jako podloţku bavlněnou tkaninu, na které jsem pomocí válečku na těsto vyválela plát hlíny. Pouţitím kolejniček – stejně vysokých dřevěných destiček – jsem docílila stejné tloušťky na všech místech plátu. Také pláty jsem poté nechala zavadnout do koţovitého stavu. Plastiky jablka Po zavadnutí plátů a misek jsem je lepila dohromady. Nejdříve jsem přiloţila obrácenou mísu na plát hlíny a špachtlí vyznačila místa, kde se budou dotýkat. Poté jsem jak plát, tak mísu v místech, kde budou slepeny, naškrábala noţem a natřela šlikrem. Po přiloţení na sebe jsem je mírným tlakem přitiskla a nechala chvíli schnout. Po mírném zatuhnutí lepených ploch jsem plastiku obrátila a opět umístila do pomocné nádoby, aby se nedeformovalo dno. V plastice jsem udělala otvor, kterým jsem ze vnitřní strany nádoby za pomoci špachtlí vytláčela plát hlíny, abych tak vyjádřila jádřinec jablka. Tento otvor zároveň slouţí pro odvod vzduchu z vnitřku nádoby. Pokud by v nádobě zůstal uzavřený vzduch, při pálení by došlo k destrukci dílka, zapříčiněné rozpínajícím se vzduchem. Horní část plastiky je zdobena reliéfem, který je tvořen jak vytlačením hlíny, tak dolepováním i odře-


28

záváním kusů hlíny. Části plastiky jsou opracovány jen hrubě, aby dostatečně vynikla textura hmoty. Některé části plastiky jsou naopak uhlazeny špachtlí. Po přeţahu v elektrické peci byla na plastiky aplikována ve stříkacím boxu bílá, nízkotavná glazura. Pod glazurou byla některá místa plastik zvýrazněna zatřením burelu, rozmíchaného ve vodě. Plastiky byly dále páleny v elektrické peci, při teplotě 1200 °C.


29


30

Mísy jablka Mísy jsou vytvořeny stejným způsobem, jako v předešlém případě, tedy lepením malých kousků hlíny k sobě. Po jejich zatuhnutí do koţovitého stavu jsem dvě mísy různých velikostí vloţila do sebe, tak, aby mezi jejich dny byla mezera. Tato mezera zajišťuje, ţe stěny nádoby mají na všech místech přibliţně stejnou tloušťku. To je důleţité pro optimální schnutí a pálení výrobku. Ve dně spodní mísy jsem udělala malou díru, zajišťující odvod rozpínajícího se vzduchu při pálení. Na vrchní stranu vnitřní misky jsem umístila reliéf, znázorňující rozkrojené jablko. Okraje mísy jsou záměrně ponechány bez úpravy, aby vynikla krásná struktura hlíny s ostřivem. Mísám to dodává přírodní ráz. Uhlazená je pouze stěna vnitřní misky, coţ je důleţité i kvůli mytí mísy. Postup práce u všech mís je velmi podobný, drobné rozdíly jsou v dekoraci – v reliéfu, který je ve vnitřní straně mísy.


31

Vymodelované mísy byly volno prostorově usušeny. Po důkladném usušení byly přeţahnuty v elektrické peci.

Po přeţahu jsou mísy dekorovány zatřením burelu. Ten je ve velmi jemné vrstvě vetřen na některá místa mísy, aby zdůraznil strukturu hlíny. Po zatření burelem je na mísy v tenké vrstvě aplikována bílá, nízkotavná glazura. Na mísy jsem glazuru nanesla pomocí stříkacího boxu. Na spodní stranu misek jsem také pomocí stříkacího boxu nanesla přes bílou glazuru ještě ţlutou nízkotavnou glazuru ve velmi tenké vrstvě. Mísy nemají podední, jsou modelované tak, aby se mírně kývaly. Jejich spodní strana je tudíţ vypouklá. Aby byly naglazovány po celém povrchu, do pece byly umístěny na trojnoţku z pálené kameniny, která zajistila, ţe se mísy nepřilepily rozteklou glazurou k pecnímu plátu. Mísy byly vypáleny v elektrické peci na 1200°C. Po výpalu bylo ještě nutné pomocí kladívka odklepnout trojnoţku a na místech, kde se trojnoţka dotýkala mísy, zapilovat nerovnosti. Díky umístění misek na trojnoţky jsou tyto glazované po celém svém povrchu, coţ je mnohem estetičtější, neţ spodní část mísy bez glazury. Ramena trojnoţky byla umístěna v části, na které mísa stojí, a malé nerovnosti po trojnoţkách tak nejsou znatelné.


32


33

Osvětlovací tělesa pomeranč Tyto plastiky jsou dekorativní především díky vyřezávaným otvorům, ztvárňujícím duţninu pomeranče. Navíc je moţné je pouţít jako osvětlovací tělesa, díky ţárovce, vloţené do plastiky jejím dnem. Světlo vychází otvory, vyřezanými v plátech hlíny a pokud tuto plastiku postavíme například ke zdi, bude se nám od ní vzorek odráţet. Plastiky nejsou osvětlením celé místnosti nebo čtecí lampičkou, jsou pouze osvětlením doplňkovým. Základ plastik tvoří mísa, tvořená malými kousky hlíny, přilepenými k sobě. Působí velmi přírodním dojmem, také díky výrazné struktuře kameninové hmoty s ostřivem. Ve srovnání s ostatními výrobky jsem plastiky pomerančů sušila jen velmi pozvolna. Tenké plošky mezi průřezy, znázorňujícími duţninu, mají tendenci schnout mnohem rychleji, neţ zbytek objektu. Proto jsem tato místa překryla několika vrstvami suchého hadru a plastiku překryla igelitem. Po usušení jsem plastiky přeţahla v elektrické peci. Na přeţahlé objekty jsem štětcem a stříkací pistolí aplikovala zemitou glazuru. Na ni jsem, také stříkací


34

pistolí, aplikovala bílou, nízkotavnou glazuru a tmavě modrou nízkotavnou glazuru. Plastiky jsem poté pálila v elektrické peci při teplotě 1200°C. Díky tomu byly nízkotavné glazury mírně stékavé. Bylo pro to důleţité dobře očistit spodní část plastiky, aby se nepřilepila k pecnímu plátu.


35


36


37


38

ZÁVĚR V mé práci jsem uvedla základy z keramické technologie, které mohou být vyuţity pedagogy, vyučujícími keramiku při mateřských a základních školách. Také se zmiňuji o nejstarších dějinách keramiky, ze kterých se můţeme poučit a získávat inspiraci pro vlastní tvorbu. Také já se snaţila navázat na některé tradiční postupy ve výrobě keramiky a vytvořila několik sérií keramických výrobků, při jejichţ výrobě jsem pouţila tradičních technik modelování a lepení z plátů. Při své práci jsem zjistila, jak důleţité je dodrţovat základní technologické postupy – stačí malá nepozornost, zvláště při tvorbě a sušení, a celý výrobek je zničen. Jako všechny kreativní činnosti je i výroba keramiky jedinečným způsobem, jak projevit svoji individualitu. Proto je vhodná pro malé i větší děti a také dospělé. Pro většinu lidí je překvapením, jak vypadá hotový výrobek. Pouze zdatní keramici, kteří jsou odborníky ve svém oboru, mají dobrou představu, jak bude konečný výrobek vypadat. Já zatím konkrétní keramické materiály a postupy teprve objevuji, je mnoho věcí, které bych chtěla vyzkoušet při této činnosti. Moji bakalářskou práci mohou vyuţít vyučující keramiky, jsou zde uvedeny základní informace z oblasti technologie a dějin keramiky. Jsou zde zmíněny i některé základní zásady pro vytváření keramiky v dětském kolektivu. Praktická část mé bakalářské práce, tedy keramické objekty, mohou být vyuţity v interiérech. Mísy a osvětlovadla mají navíc i další moţnost vyuţití, kromě dekorativního.


39

RESUMÉ Bakalářská práce „Keramika – ovoce“ představuje techniku vytváření předmětů z keramických hmot. Vysvětluje některé pojmy a postupy z oblasti keramické technologie, popisuje nejstarší dějiny tohoto řemesla. Zmiňuje také moţnosti vytváření keramiky dětmi, především ve školním prostředí. V praktické části této práce jsou představeny výrobky z keramiky. Jedná se o série výrobků, jejichţ společným znakem je téma ovoce. Tyto výrobky dokládají, jak rozmanité mohou být výsledky práce s tímto ušlechtilým materiálem.

Klíčová

slova:

keramika,

dějiny

keramiky,

tvorba,

technologie

keramiky,

plastika

SUMMARY Bachelor’s work „Ceramics (Pottery) – Fruits“ introduces the technique of creating objects from clay. It explains some of the notions and processes from the area of ceramic technology, it describes the oldest history of this craft. It also mentions the possibility of creating the ceramics by children, especially in school enviroment. The ceramic products are presented in the practical part of this work. The common feature of these sets of products is the fruit theme. These products are illustrating, how various can be the results of the working with this noble material.

Keywords:

ceramics,

ceramics, sculpture

history

of

ceramics,

creation,

technology

of


SEZNAM CITACÍ 1. Macek, Keramika, str.6 2. Macek, Keramika, str.6 3. Macek, Keramika, str.6 4. Mattison, Jak se dělá keramika, str.8 5.

Mráz, Dějiny výtvarné kultury 1., str.16

6. Macek, Keramika, str.6 7.

Weiβ, Keramika umění z hlíny, str.16

8.

Weiβ, Keramika umění z hlíny, str.16

9. Mráz, Dějiny výtvarné kultury 1., str.17 10. Mráz, Dějiny výtvarné kultury 1., str.17- 18 11. Weiβ, Keramika umění z hlíny, str.28 12. Weiβ, Keramika umění z hlíny, str.29 13. Weiβ, Keramika umění z hlíny str.29 14. Ţíla, Průvodce keramika, str.9 15. Mráz, Dějiny výtvarné kultury 1., str.27 16. Weiβ, Keramika umění z hlíny, str.144 17. Mráz, Dějiny výtvarné kultury 1., str.31 18. Ţíla, Průvodce keramika, str.9 19. kolektiv autorů, Světové dějiny umění, str.31 20. Mráz, Dějiny výtvarné kultury1., str.35 21. Mráz, Dějiny výtvarné kultury1., str.35 22. Mráz, Dějiny výtvarné kultury1., str.35

40

MU v Brně, Pedagogická fakulta 23. Mráz, Dějiny výtvarné kultury1., str.49 24. Ţíla, Průvodce keramika, str.9 25. Weiβ, Keramika umění z hlíny, str.152 26. Weiβ, Keramika umění z hlíny, str.80 27. Weiβ, Keramika umění z hlíny, str.152 28. Mráz, Dějiny výtvarné kultury 1., str.23 29. Weiβ, Keramika umění z hlíny, str.82 – 83 30. Weiβ, Keramika umění z hlíny, str.85 31. Mráz, Dějiny výtvarné kultury 1., str.60 32. Mráz, Dějiny výtvarné kultury 1., str.60 33. Rada, Keramika, str.23 34. Mráz, Dějiny výtvarné kultury 1., str.60 35. Ţíla, Průvodce keramika, str.12 36. Ţíla, Průvodce keramika, str.13 37. Warshawová, Velká kniha keramiky, str.14 38. Ţíla, Průvodce keramika, str.12 39. Warshawová, Velká kniha keramiky, str.14 40. Ţíla, Průvodce keramika, str.12 41. Ţíla, Průvodce keramika, str.14 42. Ţíla, Průvodce keramika, str.14 43. Ţíla, Průvodce keramika, str.22 44. Ţíla, Průvodce keramika, str.22 45. Ţíla, Průvodce keramika, str.22

41

MU v Brně, Pedagogická fakulta 46. Ţíla, Průvodce keramika, str.23 47. Ţíla, Průvodce keramika, str.23 48. Rada, Keramika str.11 49. Ţíla, Průvodce keramika, str.23 50. Warshawová, Velká kniha keramiky, str.14 51. Ţíla, Průvodce keramika, str.26 52. Warshawová, Velká kniha keramiky, str.14 53. Ţíla, Průvodce keramika, str.26 – 27 54. Ţíla, Průvodce keramika, str.27 55. Mattison, Jak se dělá keramika, str.24 56. Ţíla, Průvodce keramika, str.27 57. Rada, Keramika, str.32 58. Macek, Keramika, str.12 59. Rada, Keramika, str.32 60. Ţíla, Průvodce keramika, str.30 61. Ţíla, Průvodce keramika, str.31 62. Macek, Keramika, str.11 63. Ţíla, Průvodce keramika, str.31 64. Ţíla, Průvodce keramika, str.32 65. Ţíla, Průvodce keramika, str.35 66. Mattison, Jak se dělá keramika, str.27 67. Ţíla, Průvodce keramika, str. 36-37 68. Ţíla, Průvodce keramika, str.38

42

MU v Brně, Pedagogická fakulta 69. Rada, Keramika, str.139 70. Rada, Keramika, str.140 71. Ţíla, Průvodce keramika, str.39 72. Ţíla, Průvodce keramika, str.43 73. Macek, Keramika, str.61 74. Ţíla, Průvodce keramika, str.43 75. Rada, Keramika, str.178 76. Mattison, Jak se dělá keramika, str. 123 77. Mattison, Jak se dělá keramika, str. 123 78. Warshawová, Velká kniha keramiky, str. 172 79. Warshawová, Velká kniha keramiky, str.172 80. Mattison, Jak se dělá keramika, str.32 81. Rada, Keramika, str.90 82. Mattison, Jak se dělá keramika, str.134 83. Rada, Keramika, str.150 84. Rada, Keramika, str.43 85. Macek, Keramika, str.28 86. Macek, Keramika, str.28 87. Macek, Keramika, str.28 88. Mattison, Jak se dělá keramika, str.178 89. Mattison, Jak se dělá keramika, str.178 90. Rada, Keramika, str.64 91. Rada, Keramika, str.65

43

MU v Brně, Pedagogická fakulta 92. Mattison, Jak se dělá keramika, str.184 93. Rada, Keramika, str.68 94. Rada, Keramika, str.68

44


45

POUŢITÁ LITERATURA KOLEKTIV AUTORŮ. Světové dějiny umění. 1.vydání. [s.l.] : Ottovo nakladatelství s.r.o., 2004. 784 s. ISBN 80-7181-936-0.

MACEK, Tomáš. Keramika. 1.vydání. Brno : Computer Press a.s., 2007. 112 s. ISBN 97880-251-1568-8.

MATTISON, Steve. Jak se dělá keramika. 1.vydání. [s.l.] : Slovart, 2004. 224 s. ISBN 807209-599-4.

MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 1. Praha : IDEA SERVIS, 2002. 183 s. ISBN 80-85970-39-2.

RADA, Pravoslav. Keramika : Výtvarné techniky. 1.vydání. Praha : Aventinum, 2007. 216 s. ISBN 978-80-86858-45-6.

ŢÍLA, Karel. Průvodce keramika. 1.vydání. Praha : Grada, 2005. 132 s. ISBN 80-2470920-1.

WARSHAWOVÁ, Josie. Velká kniha keramiky. 1.vydání. [s.l.] : Rebo Production CZ, 2001. 256 s. ISBN 80-7234-150-2.

WEIβ, Gustav. Keramika umění z hlíny. 1.vydání. Praha : Grada, 2007. 256 s. ISBN 97880-247-1954-2.

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Recommend Documents