Masarykova univerzita Lékařská fakulta
LÉČEBNĚ REHABILITAČNÍ PLÁN A POSTUP U REVMATICKÝCH ONEMOCNĚNÍ (REVMATICKÁ ARTRITIDA, M. BECHTĚREV) Bakalářská práce v oboru fyzioterapie
Vedoucí bakalářské práce:
Autor:
Mgr. Michaela Kabátová
Hana Richterová obor fyzioterapie Brno, duben 2012
Jméno a příjmení autora:
Hana Richterová
Název bakalářské práce:
Léčebně-rehabilitační plán a postup u revmatických onemocnění (Revmatoidní artritida, morbus Bechtěrev)
Title of bachelor’s thesis:
The
therapeutic
and
rehabilitative
schedule
and
procedure of rheumatic diseases (Rheumatoid arthritis, ankylosing spondylitis)
Pracoviště:
Katedra fyzioterapie a rehabilitace
Vedoucí bakalářské práce:
Mgr. Michaela Kabátová
Rok obhajoby bakalářské práce: 2012 Souhrn:
Bakalářská práce pojednává o problematice revmatických nemocí. Zaměřuji se na Revmatoidní artritidu a morbus Bechtěrev (ankylozující spondylitidu). Práce je rozdělena na tři hlavní kapitoly (obecnou část, speciální část a kazuistiku). V obecné části a speciální části uvádím obě choroby a rehabilitační postupy u pacientů trpících těmito chorobami. V kazuistice popisuji rehabilitaci u pacientky s diagnózou revmatoidní artritida.
Summary:
The bachelor thesis deals with the issues of the rheumatic diseases. It is specialized in the Rheumatoid arthritis and the morbus Bechtěrev (ankylosing spondylitis). This work is divided into three main chapters (a general part, a special part and a part of case study). The characterization of the both diseases and their rehabilitation procedures are given in the general and the special part. In the part of case study I have described the patient who suffered from rheumatoid arthritis.
Klíčová slova:
Revmatoidní artritida, Bechtěrevova nemoc, rehabilitace, fyzioterapie
Keywords:
Rheumatoid arthritis, morbus Bechtěrev, rehabilitation, physiotherapy
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením paní Mgr. Michaely Kabátové a uvedla v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje. V Brně dne ………………..
………………………………….…
Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala vedoucí své bakalářské práce paní Mgr. Michaele Kabátové za její odborné a vstřícné vedení a cenné rady. Rovněţ děkuji své pacientce paní J. P. za její ochotu a nadšení spolupracovat a své rodině za podporu během celého studia.
Obsah
1 PŘEHLED TEORETICKÝCH POZNATKŮ ....................................................................9 1.1 OBECNÁ ČÁST ..............................................................................................................9 1.1.1 REVMATICKÉ NEMOCI A REVMATOLOGIE OBECNĚ ..................................9 1.1.1.1 Úvod do problematiky revmatických onemocnění ........................................9 1.1.1.2 Klasifikace revmatických onemocnění..........................................................10 1.1.1.3 Klinické vyšetření v revmatologii ..................................................................11 1.1.1.3.1 Anamnéza .................................................................................................11 1.1.1.3.2 Objektivní vyšetření ................................................................................12 1.1.1.4 Laboratorní vyšetření .....................................................................................14 1.1.1.5 Zobrazovací metody v revmatologii ..............................................................16 1.1.2 REVMATOIDNÍ ARTRITIDA ..............................................................................17 1.1.2.1 Definice ............................................................................................................17 1.1.2.2 Incidence a etiologie onemocnění ..................................................................17 1.1.2.3 Patologická anatomie a fyziologie .................................................................17 1.1.2.4 Klinické projevy a průběh onemocnění ........................................................18 1.1.2.5 Diagnostické postupy ......................................................................................22 1.1.2.5.1 Diagnóza podle diagnostických kritérií Americké revmatologické organizace z roku 1988 ...........................................................................................22 1.1.2.5.3 Klasifikace podle funkční zdatnosti .......................................................23 1.1.2.5.4 Diferenciální diagnostika ........................................................................23 1.1.2.5.5 Laboratorní diagnostika..........................................................................24 1.1.2.5.6 Zobrazovací metody ................................................................................25 1.1.2.6 Prognóza onemocnění .....................................................................................25 1.1.2.7 Terapeutické postupy farmakologické..........................................................26 1.1.2.8 Chirurgická léčba ...........................................................................................27 1.1.3 ANKYLOZUJÍCÍ SPONDYLITIDA (MORBUS BECHTĚREV) ........................28 1.1.3.1 Definice ............................................................................................................28 1.1.3.2 Incidence a etiologie onemocnění ..................................................................29 1.1.3.3 Patologická anatomie a fyziologie .................................................................29 1.1.3.4 Klinické projevy a průběh onemocnění ........................................................30 1.1.3.5 Vyšetření pacienta s ankylozující spondylitidou ..........................................32 1.1.3.5.1 Anamnéza .................................................................................................32 1.1.3.5.2 Fyzikální vyšetření ...................................................................................32 1.1.3.5.3 Laboratorní vyšetření ..............................................................................33 1.1.3.5.4 Pomocná vyšetření ...................................................................................33 1.1.3.6 Diagnostické postupy ......................................................................................34 1.1.3.6.1 Diagnostická kritéria ...............................................................................34 1.1.3.6.2 Diferenciální diagnostika ........................................................................34 1.1.3.7 Prognóza onemocnění .....................................................................................35 1.1.3.8 Terapeutické postupy farmakologické..........................................................35 1.2 SPECIÁLNÍ ČÁST .......................................................................................................36 1.2.1 REVMATOIDNÍ ARTRITIDA ..............................................................................36 1.2.1.1 Komplexní léčebná rehabilitace ....................................................................36 1.2.1.2 Léčebná tělesná výchova ................................................................................37 1.2.1.3 Fyzikální terapie .............................................................................................43 1.2.1.4 Ergoterapie ......................................................................................................46 1.2.1.5 Psychologická a sociální problematika onemocnění ....................................47
1.2.1.6 Návrh plánu ucelené rehabilitace ..................................................................48 1.2.2 ANKYLÓZUJÍCÍ SPONDYLITIDA ......................................................................51 1.2.2.1 Komplexní léčebná rehabilitace ....................................................................51 1.2.2.2 Léčebná tělesná výchova ................................................................................51 1.2.2.3 Fyzikální terapie .............................................................................................55 1.2.2.4 Ergoterapie ......................................................................................................55 1.2.2.5 Psychologická a sociální problematika onemocnění ....................................56 1.2.2.6 Návrh plánu ucelené rehabilitace ..................................................................57 2 KAZUISTIKA ......................................................................................................................59 2.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE ............................................................................................................59 2.1.1 Jméno, věk, výška, tělesná hmotnost, pohlaví pacienta.........................................59 2.1.2 Hospitalizace pacienta ............................................................................................59 2.1.3 Diagnóza při přijetí .................................................................................................59 2.2 POPIS VYŠETŘENÍ AUTOREM ..........................................................................................60 2.2.1 Anamnéza ................................................................................................................60 2.2.2 Lékařské vyšetření a léčba nemocného ..................................................................62 2.2.3 Ordinace léčebné rehabilitace ................................................................................63 2.3 ZAPOJENÍ AUTORA DO PROCESU LÉČEBNÉ REHABILITACE ...........................................64 2.3.1 Kineziologický rozbor v den přijetí pacienta do rehabilitační péče.......................64 2.3.1.1 Vyšetření pohledem ........................................................................................64 2.3.1.2 Palpační vyšetření pánve ................................................................................66 2.3.1.3 Antropometrie .................................................................................................66 2.3.1.4 Goniometrie .....................................................................................................68 2.3.1.5 Svalový test ......................................................................................................69 2.3.1.6 Pohybové stereotypy .......................................................................................70 2.3.1.7 Vyšetření funkčních schopností ruky ............................................................71 2.3.2 Krátkodobý rehabilitační plán ................................................................................72 2.3.3 Realizace léčebně rehabilitačních postupů autorem v průběhu pobytu na klinice ..........................................................................................................................................73 2.3.4 Kineziologický rozbor a zhodnocení pacienta při ukončení léčebné rehabilitace 79 2.4 DLOUHODOBÝ REHABILITAČNÍ PLÁN DLE PŘEDPOKLÁDANÉHO VÝVOJE ONEMOCNĚNÍ ..............................................................................................................................................80 2.5 ZÁVĚR .............................................................................................................................81 3 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ................................................................................82 4 PŘÍLOHY .............................................................................................................................86
Seznam pouţitých zkratek a symbolů ADL
activities of daily living (soběstačnost v běţných denních činnostech)
AS
ankylozující spondylilitida
C
cervikální
CMC
karpometakarpový kloub
CRP
c–reaktivní protein
DKK
dolní končetiny
HKK
horní končetiny
IL
interleukin
IP
interfalangeální klouby
L
lumbální
l. dx.
lokalizované vpravo
l. sin.
lokalizované vlevo
LTV
léčebná tělesná výchova
m.
musculus
mm.
musculii
MCP
metakarpofalangealní klouby
MRI
magnetická rezonance
MTP
metatarzofalangealní klouby
NSA
nesteroidní antirevmatika
PA
patologicko-anatomické změny
PIP
proximální interfalangeální klouby
PIR
postizometrická relaxace
RA
revmatoidní artritida
RC
radiokarpální klouby
RF
revmatoidní faktory
RTG
rentgen
SI
sakroiliakální klouby
SLE
systémový lupus erythematodes
TEP
totální endoprotéza
THA
totální endoprotéza kyčelního kloubu
TKA
totální endoprotéza kolenního kloubu
TNF
tkáňový nekrotizující faktor
Th
torakální
ZTP
občan se zvlášť těţkým zdravotním postiţením
ZTP/P
občan zvlášť těţce zdravotně postiţený s potřebou průvodce
Poznámka: V seznamu nejsou uvedeny symboly a zkratky všeobecně známé nebo pouţívané jen ojediněle s vysvětlením v textu.
1 PŘEHLED TEORETICKÝCH POZNATKŮ
1.1 OBECNÁ ČÁST 1.1.1 REVMATICKÉ NEMOCI A REVMATOLOGIE OBECNĚ
1.1.1.1 Úvod do problematiky revmatických onemocnění „Revmatické nemoci jsou skupinou nechirurgických onemocnění pohybového aparátu různého původu a projevů“(Vokurka, 2005). Často tyto nemoci postihují celý systém, tzn. postihují i další orgány, např.srdce, ledviny, plíce, oči (Pavelka, 2010). Přibliţně jedna polovina obyvatel trpí nějakou formou revmatického choroby. Přestoţe bývají povaţovány za onemocnění lidí v pokročilejším věku, existuje řada forem, které postihují převáţně mladé lidi nebo děti. Často způsobují pracovní neschopnost a vedou k invaliditě a tím zatěţují ekonomicky společnost (Wildová, 2007). Výzkumem, diagnostikou a léčbou zánětlivých i nezánětlivých revmatických nemocí se zabývá lékařský obor, který se nazývá revmatologie (Vokurka, 2005).
-9-
1.1.1.2 Klasifikace revmatických onemocnění Klasifikace revmatických onemocnění není snadná, jelikoţ u řady onemocnění neznáme dodnes příčinu ani patogenezi. V tab. č. 1 uvádím klasifikaci dle Pavelky. 1. Zánětlivá
a) revmatoidní artritida
revmatická onemocnění
b) systémová onemocnění pojiva
c) spondylartritidy
systémový lupus erythematodes systémová skleróza polymyozitida dermatomyozitida vaskulitidy Sjögrenův syndrom ankylozující spondylitida psoriatická artritida reaktivní artritidy enteropatické artritidy nediferencovaná spondylartritida lokalizovaná generalizovaná
2. Degenerativní kloubní onemocnění
a) osteoartróza
3. Metabolická kostně – kloubní onemocnění
a) krystalické artropatie b) osteoporóza, osteomalacie
4. Mimokloubní revmatismus
a) lokální
juxtaartikulární (léze šlach diskopatie idiopatická bolest v zádech b) celkový (fibromyalgie)
5. Septické artritidy
a) bakteriální b) virové c) mykotické d) parazitární
6. Další
a) nádory a paraneoplastické syndromy b) kloubní projevy při endokrinopatiích c) neurovaskulární projevy (útlakové syndromy atd.) d) avaskulární osteonekróza e) kloubní projevy při krvácivých onemocněních f) amyloidóza g) sarkoidóza
Tab. č. 1 Klasifikace revmatických onemocnění podle Pavelky (Pavelka, 2010)
- 10 -
1.1.1.3 Klinické vyšetření v revmatologii Diagnóza v revmatologii je zaloţena na klinickém vyšetření. To spočívá v důkladné anamnéze, vyšetření pohybového aparátu a celkovém interním vyšetření (Olejárová, 2008).
1.1.1.3.1 Anamnéza Rodinná anamnéza Pátráme po onemocněních kloubů a páteře v rodině. Dědičný základ se popisuje např. u revmatoidní artritidy, dnavé artritidy, spondylartritid, systémových onemocnění pojiva a některých forem osteoartrózy (Pavelka, 2010; Klener, 2001). Osobní anamnéza Řada interních onemocnění postihuje i pohybový aparát, např.gastrointerstinální a renální onemocnění, infekce, endokrinopatie a nádory (Pavelka, 2010). Pracovní anamnéza Snaţíme se zjistit, zda pacient prodělává opakované mikrotraumatizace pohybového aparátu nebo měl nějakou náhlou zátěţ (Anděl 1995). Vlastní revmatické onemocnění Velmi důleţitá je analýza začátku onemocnění. Především se zajímáme o charakter začátku onemocnění (akutní, subakutní, plíţivý), okolnosti, které onemocnění předcházely (stres, infekce), věk pacienta při počátku obtíţí (počátek v mládí je charakteristický pro systémová onemocnění pojiva, v pozdějším věku se rozvíjí osteoartróza a osteoporóza) (Pavelka 2010). Základní údaje můţeme rozdělit do 3 skupin: lokální kloubní příznaky, mimokloubní příznaky a celkové příznaky. Lokální příznaky Bolest: Zajímáme se o charakter jejího vzniku (náhle, pozvolna), časový průběh (kontinuální, intermitentní), vazbu na klid (bolest klidová při zánětu) nebo pohyb (bolest námahová u osteoartrózy),výskyt ve dne nebo v noci. Dále nás zajímá její intenzita a lokalizace (v kloubech, svalech a úponech, v burzách a vazech, v kostech, nervových tkáních nebo přenesená).
- 11 -
Omezení hybnosti: Ptáme se na funkční omezení a jeho následek. Omezení hybnosti DKK se projeví např. poruchou chůze. Při poruše na HKK se např. pacient špatně obléká (při omezeném pohybu v ramenního kloubu) nebo má ochablý stisk. Ranní ztuhlost trvající déle neţ 1 hodinu je typická pro revmatoidní artritidu a jiná zánětlivá onemocnění. Krátká ranní ztuhlost a ztuhlost po delším setrvání v jedné poloze bývá přítomná u osteoartrózy a je provázená tzv.startovací bolestí (Anděl, 1995; Pavelka, 2010). Kloubní otok: Ptáme se na jeho lokalizaci a zbarvení (Klener 2001). Mimokloubní příznaky Cíleně se ptáme na koţní projevy (vyráţka, lupénka), oční (zánět spojivek, duhovky), kardiální (dušnost, palpitace), plicní (kašel, dušnost), gastrointerstinální (průjmy, zvracení, bolesti ţaludku) a ledvinové (otoky) (Pavelka 2010). Celkové příznaky Celkové příznaky jsou přítomny zejména u zánětlivých revmatických chorob. Řadíme zde celkovou slabost, únavnost, malátnost, zvýšené teploty, nechutenství, úbytek hmotnosti, pocení, deprese, poruchy spánky a další (Pavelka 2010).
1.1.1.3.2 Objektivní vyšetření Při vstupu do ordinace sledujeme typ chůze a pohyby při svlékání a zouvání. Hodnotíme somatický typ, stav výţivy a svalstva pacienta. Při opakovaných návštěvách je moţno hodnotit i váhový úbytek nebo přírůstek. Všímáme si barvy, zvýšeného prosáknutí, otoku, atrofie nebo exantému kůţe (motýlkovitý exantém, erythema nodosum, psoriáza), defektů a jizviček na akrech končetin, zvětšených uzlin, podkoţních uzlů (u RA), tofů (u dny) a ulcerace sliznice (Olejárová, 2008; Anděl, 1995). Vyšetření periferních kloubů Všímáme si vzhledu a tvaru kloubu, teploty nad kloubem, bolestivosti a rozsahu pohybu v kloubu (Olejárová, 2008). Barva kůţe nad kloubem U většiny zánětů zůstává kůţe bledá. Zarudlá bývá u psoriatické artritidy, SLE, aktivované osteoartrózy. Intenzivní zarudnutí svědčí pro dnavou nebo septickou artritidu (Olejárová, 2008).
- 12 -
Teplota kůţe nad kloubem Fyziologicky je teplota kůţe nad kloubem niţší neţ v okolí. Při zánětu se zvyšuje. Proto srovnáváme teplotu vůči teplotě okolní kůţe a také stranově (Olejárová, 2008). Kloubní otok Otok můţe být způsobený prosáknutím kloubního pouzdra, zduřením periartikulárních tkání, nitrokloubním výpotkem nebo zmnoţením tuku v okolí kloubu (Klener, 2001; Olejárová, 2008). Kloubní zhrubění (deformace) Na okrajích kloubních ploch dochází (hlavně u degenerativních procesů, někdy u zánětlivých) k tvorbě osteofytů a tím se kloubní plocha rozšiřuje (Klener, 2001). Rozsah pohybu Vyšetřujeme omezení pasivní a aktivní hybnosti (Klener 2001). Palpační fenomény Jemný krepitus se vyskytuje u kloubů postiţených zánětem, tvrdé drásoty provázejí degenerativní změny v kloubu (Klener, 2001). Deformity Jedná se poruchy osového uspořádání artikulujících kostí. Rozlišujeme deviace a desaxace (kloubní plochy se dotýkají, osa kloubu je vychýlená), subluxaci (kloubní plochy se dotýkají pouze z části) a luxaci (kloubní plochy se nedotýkají) (Olejárová, 2008). Citlivost kloubu a struktur v jeho okolí Zvýšenou citlivost nebo bolestivost zjišťujeme palpací. Vyšetřujeme i bolestivost při pohybu v kloubu (Klener, 2001). Svalové atrofie Svalové změny nejlépe vyšetříme za pomocí svalového testu podle Jandy. Vznikají nejčastěji v blízkosti postiţeného kloubu (Klener, 2001). Vyšetření páteře Všímáme si celkového drţení těla, hodnotíme zakřivení páteře v rovině sagitální i frontální. Palpačně zjišťujeme bolestivost spinosních výběţků. Hybnost v jednotlivých úsecích páteře hodnotíme podle následujících distancí (Thomayerova distance, Schoberova distance, Stiborova distance, Ottova inklinační a reklinační distance, lateroflexe, Forestierova „flèche“) (Klener, 2001).
- 13 -
1.1.1.4 Laboratorní vyšetření Hematologické vyšetření Kompletní krevní obraz a diferenciální rozpočet bílých krvinek se provádí u všech revmatických onemocněních. U některých se dále provádí např. vyšetření koagulačních parametrů (SLE, antifosfolipidový syndrom). U většiny zánětlivých revmatologických onemocněních je přítomna anémie chronických onemocnění (normochromní nebo hypochromní). Najít můţeme také leukocytózu (u aktivní RA, reaktivních artritid, Stillovy choroby, vaskulitid, septické artritidy aj.), leukopenii (u Feltyho syndromu, SLE), trombocytózu (u aktivní RA) nebo trombocytopenii (u SLE) (Klene,r 2001; Olejárová, 2008). Biochemické vyšetření Sedimentace erytrocytů, je nejjednodušším, ale nespecifickým ukazatelem zánětu. U RA se zvyšuje a koreluje s aktivitou onemocnění. Dále bývá zvýšená u AS, reaktivních artritid a většiny zánětlivých onemocnění. Z reaktantů akutní fáze určujeme nejčastěji CRP, které se při zánětlivé stimulaci rychle zvyšuje a po jejím odeznění se rychle sniţuje. Zvyšuje se např. u RA, AS, septických a reaktivních artritid a Stillovy choroby. Dále se stanovují např. inhibitory proteáz, koagulační proteiny, transportní bílkoviny, přítomnost kryoglubulinů, koncentrace kyseliny močové, aminotransferázy, kreatinkinázy a laktikodehydrogenázy, urey, kreatinu a iontů a provádí se vyšetření elektroforézy a imunoelektroforézy sérových bílkovin. (Olejárová, 2008; Klener, 2001). Při vyšetření moči se zaměřujeme na zjištění proteinurie (u SLE, vaskulitidy), clearance kreatinu a odpadu vápníku, fosforu a kyseliny močové (při podezření na dnu). Sníţení renálních funkcí můţe souviset s neţádoucími účinky léků (Klener, 2001; Olejárová, 2008). Imunologické vyšetření Imunologické vyšetření má hlavní diagnostický význam. Vyuţívají se převáţně testy protilátkové imunity, testy buněčné imunity se vyuţívají méně. Z protilátek se zkoumají: revmatoidní faktory, coţ jsou protilátky namířené proti Fc fragmentu lidského γ-globulinu. Pro diagnózu RA jsou nespecifické, vyskytují se 60–70 % pacientů s RA, ale i u jiných revmatických onemocnění (sklerodermie, Sjögrenova syndromu, SLE, myozitidy), a u jiných patologických stavů (chronických bakteriálních infekcí, - 14 -
chronická hepatitida). Chybí u seronegativních spondylartritid. Pacienti s pozitivními RF mívají vyšší aktivitu onemocnění a více mimokloubních příznaků (Olejárová, 2008; Klener, 2001). Antinukleární protilátky (ANA), jsou protilátky namířené proti strukturám buněčného jádra. Nacházíme je u SLE, sklerodermie, myozitid, Sjögrenova syndromu nebo RA. Protilátky proti cyklickému citrulinovému peptidu (anti-CCP protilátky) jsou pro RA velmi specifické (97 %). Vyskytují se u 80 % nemocných RA jiţ od ranného stadia. Jejich přítomnost svědčí pro větší závaţnost a větší destruktivitu onemocnění (Olejárová, 2008; Pavelka, 2010). Dalšími stanovovanými protilátkami jsou protilátky proti cytoplazmě neutrofilních leukocytů (u vaskulitid, Wegenerovy granulomatózy, systémových onemocnění pojiva), a antifosfolipidové protilátky (u antifosfolipidového syndromu) (Pavelka, 2010). Imunogenetické vyšetření V etiologii a patogenezi revmatických chorob hrají roli i genetické faktory. U seronegativních spondylartritid se uplatňuje antigen HLA-B27 (histokompatibilní leukocytární antigen). Vyskytuje se u 9 % populace. U nemocných s AS se vyskytuje v 97 % případů. RA souvisí s výskytem HLA-DR4, především některých jeho alel, které se vyskytují u 50 % nemocných RA (Pavelka, 2010). Mikrobiologické vyšetření Původci revmatických onemocnění (např. septických artritid nebo reaktivní artritidy) jsou některé mikrooganismy. Proto se provádějí sérologická vyšetření protilátek proti borreliím, shigellám, chlamydiím, yersiniím, virům a některým parazitům (Pavelka, 2010). Vyšetření kloubní tekutiny Za fyziologických podmínek je jedná o čirou, vazkou a lehce naţloutlou tekutinu s malým obsahem buněčných elementů (750/ml) (Olejárová, 2008). Vzorek se odebírá při punkci kloubní dutiny. Vyšetření je makroskopické (hodnotí se vzhled, barva, viskozita, zákal), cytologické (hodnotí se celkový počet buněk; diferenciační rozpočet leukocytů pro určení nezánětlivého, zánětlivého nebo septického výpotku), kultivační, imunologické (detekce RF, protilátek a autoprotilátek). Hodnotí se i přítomnost krystalů (Olejárová, 2008; Klener, 2001).
- 15 -
U zánětlivých revmatických onemocněních má synoviální tekutina zánětlivý charakter. Má větší objem, ţlutou aţ ţlutozelenou barvu, nízkou viskozitu a je zakalená. Počet leukocytů v ní je vyšší neţ 2000/ml (Olejárová 2008; Pavelka 2010).
1.1.1.5 Zobrazovací metody v revmatologii Základní diagnostickou metodou jsou konvenční rentgenové snímky. Snímkují se obě strany pro porovnání stranového rozdílu. „Nepřímými známkami artritidy jsou periartikulární poróza, ztenčení lamel spongiózy epifýz, pruhovitá projasnění v oblasti epifýz a skvrnité prořídnutí spongiózy. Přímými známkami artritidy jsou zúţení kloubní štěrbiny, kloubní destrukce, nekrózy, okrajové disekce, porucha osového uspořádání kloubu (deviace, subluxace, luxace) a zánik kloubních štěrbin (ankylóza, synostóza)“ (Olejárová, 2008). V dostatečné kvalitě zobrazí pouze kostí tkáň. Pro zobrazení chrupavky, měkkých tkání a vazů jsou vhodné jiné metody. (Olejárová, 2008). Počítačová tomografie (CT) se v dnešní době pouţívá jen pro znázornění nepřehledných a hluboko uloţených oblastí (např. sakriiliakální klouby nebo páteř). Ultrasonografie (USG) se vyuţívá k průkazu nitrokloubního výpotku, lézí chrupavky a patologických procesů měkkých tkání (tendinitidy, burzitidy, synovitidy, abscesy aj.) Magnetická rezonance (MR) slouţí k zobrazení tkání, které není moţno zobrazit na RTG (vazy, menisky, facie, sval, chrupavka), a zobrazení časných kostních změn. Pouţívá se např. u hodnocení výhřezu ploténky, poranění menisků v koleni, stavu chrupavek a osteoartrózy, časných změn u RA, poškození mozků u vaskulitidy a SLE, detekci časné sakroiliitidy u spondylartritid (Pavelka, 2010; Olejárová, 2008). Trojfázová scintigrafie skeletu zobrazí místa s patologickým kostním obratem a odkryje rozsah patologického procesu ve skeletu (Olejárová, 2008). Denzitometrie je součástí vyšetření u kaţdého zánětlivého onemocnění a delší léčby kortikoidy (Pavelka, 2010).
- 16 -
1.1.2 REVMATOIDNÍ ARTRITIDA
1.1.2.1 Definice „Revmatoidní artritida je chronická, destruktivní, zánětlivá choroba, charakterizovaná synoviální hypertrofií a infiltrací kloubního prostředí zánětlivými buňkami, progredujícími erozemi kostí a chrupavky s místní dekalcifikací kosti a celkovými rysy zahrnujícími výraznou tvorbu proteinů akutní fáze a produkci autoprotilátek. Klinicky se projevuje symetrickou
polyartritidou
a
variabilní
přítomností
celkových
mimokloubních
příznaků“(Klener 2001).
1.1.2.2 Incidence a etiologie onemocnění RA trpí přibliţně 1% populace. Postihuje častěji ţeny neţ muţe v poměru 2:1. U muţů incidence s věkem vzrůstá. U ţen je maximum incidence je mezi 30.–50. rokem ţivota. Po 75. roce ţivota incidence opět klesá (Pavelka, Rovenský, 2003; Olejárová, 2008). „Není vázaná na chladné podnebí, vyskytuje se na všech kontinentech a ve všech podnebných pásech a postihuje všechny rasy“ (Olejárová, 2008). Etiologie není dosud známa. Předpokládá se společný vliv genetických i zevních faktorů. Predispozicí je nosičství některých alel (HLA-DR4, HLA-DR1). Zevním faktorem bývá nejčastěji virová nebo bakteriální infekce, která aktivuje imunitní systém (Klener, 2001).
1.1.2.3 Patologická anatomie a fyziologie Po počáteční aktivaci imunitního systému dosud neznámým antigenem se rozvíjí u jedince s genetickou predispozicí chronický zánět. Aktivované lymfocyty se hromadí v postiţeném kloubu a infiltrují synoviální tkáň. Dochází k lokální produkci prozánětlivě působících cytokinů (TNF–α, IL–1) a autoprotilátek. Akumulace lymfocytů je provázená novotvorbou cév a v místě synoviochondrálního spojení vzniká bohatě vaskularizovaná granulační tkáň, označovaná jako pannus. Tato proliferující tkáň se skládá z lymfocytů, makrofágů, fibroblastů, synoviocytů a mastocytů. Pannus přerůstá přes povrch chrupavky. Jako odpověď - 17 -
na produkci prozánětlivých cytokinů (TNF–α, IL–1) uvolňují aktivované makrofágy, fibroblasty, synoviocyty a chondrocyty proteolytické enzymy (kolagenáza, stromelyzin, elastáza, katepsin B a G, ţelatináza), které způsobují destrukci chrupavky, erozi subchodrální kosti, vazů a šlach (Olejárová, 2008; Pavelka, Rovenský, 2003; Klener, 2001). TNF–α a IL–1 nepůsobí jen lokálně, ale i systémově, coţ vede k celkovým příznakům (např. zvýšená teplota, únavnost, nechutenství). Imunokomplexy se mohou ukládat ve stěně cév a být tak příčinou vaskulitidy. Syntetizují se i revmatoidních faktory a další autoprotilátky (Olejárová, 2008).
1.1.2.4 Klinické projevy a průběh onemocnění Počátek onemocnění můţe být plíţivý (50–70 % pacientů), subakutní (20 %) nebo akutní (15 %). RA má sezónní charakter, začíná dvakrát častěji v zimních měsících neţ v letních. Vzniku RA mohou předcházet různé spouštěcí faktory (např. infekce, trauma, vakcinace nebo emoční stres). Před její propuknutím můţeme u pacienta pozorovat známky probíhajícího
nespecifického
zánětu
(zvýšenou
teplotu,
únavu,
úbytek
hmotnosti,
nechutenství) (Pavelka, Rovenský, 2003; Klener, 2001). Průběh nemoci můţe být monocyklický (jeden cyklus následovaný alespoň roční remisí, u 20 % pacientů), polycyklický (pozvolný progresivní průběh s epizodami různě dlouhých inkompletních remisí, u 70 %) a progredující (trvalá progrese bez remisí nebo maligní typ s rychlým vývojem destrukcí) (Klener, 2001). Klinický obraz je rozdílný na začátku nemoci a v pokročilém stadiu. Časná RA je období trvající přibliţně 1–2 roky, ve kterém ještě nejsou přítomny kloubní destrukce. Projevuje se většinou pouze lokálně kloubním zánětem. Artritida se většinou se vyvíjí pomalu během týdnů aţ měsíců a je spojená s pocitem ranní ztuhlosti, která můţe trvat i několik hodin. První bývají zasaţeny klouby drobné klouby rukou: metakarpofalangeální (MCP), proximální interfalangeální (PIP) a radiokarpální (RC). Méně často bývají první zasaţeny velké klouby. Artritida je symetrická, ale zpočátku nemusí mít polyartikulární charakter. Frekvenci postiţení kloubů na počátku a v celém průběhu RA uvádím v tab. č. 2 (Olejárová, 2008; Klener, 2001; Pavelka, Rovenský, 2003). Postiţený kloub je zduřený (na rukou typicky vřetenovitě), teplý, bolestivý a má omezenou hybnost. Zduření bývá podmíněno výpotkem, synoviálním zesílením nebo prosáknutím měkkých tkání. Bolest je buď spontánní nebo provokovaná (palpací nebo pohybem). Kůţe - 18 -
nad kloubem je bez erytému. V okolí zasaţených kloubů dochází k rozvoji svalových atrofií. Na rukou jsou nejdříve postiţeny mm. interossei (Dítě, 2005; Pavelka, 2010). U pokročilé RA je postiţení kloubů polyartikulární. V důsledku kostních destrukcí, rozvolnění kloubních šlach a pouzder se vyvíjejí kloubní deformity (Dítě, 2005; Olejárová, 2008). „RA je systémové onemocnění, které můţe mít systémové projevy (horečka, nevolnost, úbytek hmotnosti) nebo můţe mít také mimokloubní příznaky (postihuje orgány a systémy). Klinicky nejzávaţnější jsou vaskulitida, amyloidóza, a plicní fibróza“ (Pavelka, Rovenský, 2003). Klouby MCP RC PIP MTP Ramenní Kolenní Hlezenní Loketní
Postiţené na počátku choroby (%) 52 48 45 43 30 24 18 14
Postiţené v celém průběhu choroby (%) 87 82 63 48 47 56 53 21
Tab. č. 2 Frekvence postiţení kloubů u RA (Pavelka 2010) Postiţení jednotlivých kloubů Na rukou dochází k subluxaci a ulnární deviaci MCP kloubů. Synovitida PIP kloubů způsobuje oslabení kolaterálních vazů a vzniká deformita typu „labutí šíje“ (flexe v MCP, hyperextenze v PIP a flexe v DIP kloubech) nebo deformita typu „knoflíkové dírky“ (flexe v PIP a hyperextenze v DIP kloubech) (viz obr. 1 a obr. 2). Na zápěstí vzniká nejdříve otok v oblasti processus styloideus, pak se zápěstí posouvá volárně a rotuje a rozvíjí se deformita označovaná jako „supinace-subluxace“. Dalším problémem bývá instabilita zápěstí. Méně často vzniká ankylóza. V souvislosti s postiţením zápěstí se můţe rozvinout syndrom karpálního tunelu. Postiţení loketních kloubů je časté, ale i přes postiţení si dlouho udrţují pohyblivost. Vznikají flekční kontraktury, v pozdějších stadiích bývá omezená i flexe. Na ramenních kloubech dochází k erozím a destrukcím hlavice humeru i glenoidální jamky. Zasaţený bývá i akromioklavikulární kloub, subakromiální burza (hrozí perforace), šlacha dlouhé hlavy bicepsu (hrozí ruptura) nebo šlachy rotátorů. To vše se projeví omezenými pohyby v kloubu. Postiţená bývá abdukce, zevní i vnitřní rotaci a flexe.
- 19 -
Na nohou je velmi časté a bolestivé postiţení MTP kloubů. V těchto kloubech dochází k erozím, vzniku cyst a dorzální subluxaci hlaviček metatarsů. Subluxace vede ke vzniku deformity „kladívkových prstů“ (flexe v IP kloubech a extenze v MTP kloubech). Častá je i deviace palce laterálním směrem „hallux valgus“ (viz obr. 3). Podélná i příčná klenba klesá a vytváří se pes planovalgus. Na noze mohou vznikat kalusy (na plosce) nebo koţní fistula (na dorzu nebo plosce), která znemoţňuje chůzi. Subtalární a talonavikulární klouby bývají bolestivé a ztuhlé. Někdy je moţná i subtalární subluxace. Spazmem peroneálních svalů vzniká valgózní deformita nohy a tzv. peroneální spastická plochá noha. V talokrurálních kloubech vzniká deformita plantární flexe neboli pes equinus nebo equinovarus. Postiţení kolenních kloubů se vyskytuje téměř u všech pacientů s RA. Při delším trvání synovitidy dochází k omezení extenze a rozvoji flekční kontraktury. Častou komplikací je vznik tzv. Bakerovy (popliteální) cysty. Synoviální tekutina je pumpována do popliteální burzy, která je umístěna mezi hlavami m. gastrocnemius. Zpět tekutina uţ neodchází. Tato cysta můţe prasknout a imitovat pak flebotrombózu. Při ztrátě chrupavky dochází k uvolněním vazů a vzniku nestabilního kolene. Později vznikají i osové deformity (nejčastěji valgózní). Zánět kyčelního kloubu se vyskytuje sice méně často, ale za to bývá závaţný, protoţe postihuje mladé pacienty a vede k rychlé destrukci kloubu, kterou je třeba řešit totální náhradou. Zasaţeny mohou být i okolní burzy, především burza m. iliopsoas. V oblasti krční páteře dochází nejčastěji k subluxaci v atlantoaxiálním skloubení, která je buď klinicky asymptomatická nebo se projevuje jako cervikokraniální či cervikobrachiální syndrom. Můţe dojít ke kompresi míchy a končit tetraplegii nebo smrtí. Mezi další moţná postiţení patří zúţení nebo eroze intervertebrálního disku, spodylodiscitida, mnohočetné subluxace, eroze apofyzeálních kloubů a skleróza, osteoporóza nebo osteoporotická fraktura. Artritida temporomandibulárních kloubů se projeví bolestí při ţvýkání (Pavelka, Rovenský, 2003; Pavelka, 2010; Trnavský, 1993).
- 20 -
Mimokloubní projevy Revmatoidní uzly (viz obr. 4) se vyskytují cca u 20 % pacientů, nejčastěji v místech tlaku a tření (ruce, nohy, lokty). Vzácně se vyskytují i na plicích, laryngu nebo srdci. Doprovázejí aktivnější onemocnění. Obvykle jsou nebolestivé a mohou i spontánně zmizet. Pokud pacientovi způsobují obtíţe, je moţné jejich chirurgické odstranění. Oční
postiţení
je
poměrně
časté.
Nejvíce
se
u pacientů
objevuje
suchá
keratokonjuktivitida (10–35 % pacientů), vzácněji episkleritida nebo skleritida. Postiţení plic je také časté, ale většinou probíhá asymptomaticky. Pleuritida je nejčetnější, dále to mohou být revmatoidní uzly v plicním parenchymu nebo difúzní intersticiální fibróza. Mezi nejobvyklejší kardiální postiţení patří perikarditida, nespecifická myokarditida nebo valvulární léze. Vaskulitida můţe postihovat kůţi (např. ulcerace na konečcích prstů, nekrózy kůţe, nehtové poruchy) nebo periferní nervový systém (obraz polyradikuloneuropatie). Častým postiţením jsou kompresivní syndromy (např. syndrom karpálního tunelu nebo tarzálního tunelu). Osteoporóza vzniká kombinací aktivity základního onemocnění, imobility a terapie kortikoidy. Vede k patologickým frakturám. Amyloidóza je vzácné onemocnění, které můţe postihnout všechny orgány. Nejčastější je postiţení ledvin, které se projeví proteinurií. Z hematologických abnormalit je nejčastější anémie. Feltyho syndrom je vzácné onemocnění charakterizované splenomegalií a leukopenií (Olejárová, 2008; Pavelka, 2010; Dítě, 2005; Pavelka, Rovenský, 2003).
- 21 -
1.1.2.5 Diagnostické postupy 1.1.2.5.1 Diagnóza podle diagnostických kritérií Americké revmatologické organizace z roku 1988 Diagnóza je zaloţena na klinických projevech, přítomnosti revmatoidního faktoru a RTG změn. V současnosti se pouţívají diagnostická kritéria Americké revmatologické organizace z roku 1988 (viz tab. č. 3). K diagnóze je zapotřebí splnit 4 ze 7 kritérií. Kritéria 1–4 musejí být přítomna po dobu nejméně šesti týdnů. Kritérium Ranní ztuhlost
Definice Ranní ztuhlost v kloubu a kolem kloubu trvající alespoň 1 hodinu před maximálním zlepšením
Artritida tří nebo více Současná přítomnost otoku měkkých tkání kolem kloubu nebo kloubních oblastí
přítomnost tekutiny v kloubu (ne však pouze kostěných výrůstků) pozorovaná lékařem týká se 14 kloubních oblastí (vlevo nebo vpravo): PIP, MCP, zápěstí, lokty, kolena, kotníky a MTP
Artritida ručních kloubů
Alespoň jedna kloubní oblast na rukou postiţena (zápěstí, MCP, PIP)
Symetrická artritida
Současné postiţení stejných kloubních oblastí (viz bod 2) na obou stranách těla (u bilaterálního postiţení PIP, MCP nebo MTP se nevyţaduje absolutní symetrie)
Revmatoidní uzly
Podkoţní
uzly
nad
kostními
výběţky
nebo
nad
extenzory
v juxtaartikulární oblasti pozorované lékařem Revmatoidní faktory
Průkaz abnormálních koncentrací RF v séru jakoukoliv metodou, která je pozitivní u méně neţ 5 % kontrol
Rentgenové změny
RTG změny typické pro RA na předozadním snímku rukou a zápěstí, které musejí zahrnovat eroze nebo nepochybnou kostní dekalcifikaci lokalizovanou
v kloubech
nebo
jejich
v
bezprostředním
okolí
(samotné artrotické změny nestačí)
Tab. č. 3 Revidovaná kritéria Americké revmatologické asociace pro diagnózu RA z roku 1988 (Klener, 2001)
- 22 -
1.1.2.5.2 Klasifikace podle rozsahu anatomického postiţení a rentgenového obrazu Podle rozsahu anatomického postiţení a rentgenového obrazu se rozlišují čtyři stadia RA (podle Steinbrockera) (viz tab. č. 4). Nemocný je zařazen do toho stadia, kam spadá nejvíce postiţeným kloubem. Stadium I
Změny pouze v měkkých částech, ţádné RTG destrukce, můţe být periartikulární osteoporóza
Stadium II
Osteoporóza, mírné změny destrukce, ţádné deformity; můţe být pohybové omezení, svalová atrofie, uzly, tendovaginitidy
Stadium III
Destrukce chrupavky a kosti, deformity, rozsáhlé svalové atrofie, mimokloubní změny
Stadium IV
Vedle změn předcházejících stadií je fibrózní či kostěná ankylóza
Tab. č. 4 Stadia RA (Klener, 2001)
1.1.2.5.3 Klasifikace podle funkční zdatnosti Funkční zdatnost se vyjadřuje zařazení do některé ze čtyř tříd (viz tab. č. 5). Třída A
Plná zdatnost, nemocný je schopen vykonávat všechnu normální činnost v běţném ţivotě.
Třída B
Zdatnost dostatečná pro běţnou činnost, ale omezená v náročné práci.
Třída C
Činnost je omezena i v běţném ţivotě, nemocný je schopen zastat jen lehké práce, obvykle s obtíţemi.
Třída D
Pacient je schopen postarat se o sebe jen velmi málo nebo vůbec ne, většinou je odkázán na lůţko nebo vozík, potřebuje pomoc cizí osoby.
Tab. č. 5 Třídy funkční zdatnosti při RA (Klener, 2001)
1.1.2.5.4 Diferenciální diagnostika Diferenciální diagnostika můţe být na počátku onemocnění obtíţná. Je potřeba odlišit zejména
ankylozující
spondylitidu,
reaktivní
artritidy
a
nediferencované
spondylartritidy (v séru nejsou přítomny RF; obvykle jsou HLA-B27 pozitivní; změny - 23 -
u nich většinou nejsou symetrické a postiţení páteře má jiný charakter), psoriatickou artritidu (často se projevuje asymetricky a postiţením DIP kloubů), osteoartrózu (hlavně v případě zánětlivé dekompenzace nebo erozivní artrózy; nejsou přítomny RF a postihuje DIP klouby), dnu (v případě polyartikulárního postiţení; jsou přítomné krystaly kyseliny močové ve výpotku a její koncentrace v séru je vysoká), systémový lupus erythematodes, sklerodermii, polymyozitidy a dermatomyozitidy (u nich je většinou artritida neerozivní), revmatickou polymyalgie (usuzujeme podle reakce na léčbu kortikoidy), revmatickou horečku (je dnes vzácná; kloubní postiţení je stěhovavé a provázené myokarditidou nebo endokarditidou, vysokými teplotami; rychleji reaguje na léčbu salicyláty), artritidu při virových infekcích (odeznívá s koncem virové infekce) nebo hnisavé nebo tuberkulózní artritidy (většinou postihují jen jeden kloub a prokazují se kultivací) (Pavelka, 2010).
1.1.2.5.5 Laboratorní diagnostika V hematologickém i biochemickém vyšetření jsou patrny nespecifické známky zánětu. Bývá zvýšená sedimentace erytrocytů, sérová hladina CRP a další reaktanty akutní fáze. Běţně se objevuje anémie (normochromní nebo hypochromní), trombocytóza a v akutním stadiu i leukocytóza. Zvýšená bývá hladina γ-globulinů, v akutní fázi i α2-globulinu. U 80 % nemocných jsou v séru nebo synoviální tekutině přítomny RF (seropozitivní forma onemocnění), u 20 % přítomny nejsou (seronegativní forma). Pacienti se seropozitivní formou onemocnění mají horší prognózu a více se u nich projevují mimokloubní příznaky. RF jsou však nespecifické, jelikoţ se vyskytují v 1 % případů i u zdravé populace nebo u jiných onemocnění. Vysoce specifické jsou protilátky proti citrulinovaných peptidům (anti-CCP protilátky). Vyšší koncentrace většinou svědčí pro závaţnější průběh onemocnění. U části pacientů jsou přítomny i antinukleární protilátky. (Olejárová, 2008; Pavelka, 2010; Pavelka, Rovenský, 2003). Cirkulující imunokomplexy bývají zvýšené u aktivní RA. Při vyšetření moči je často zjištěna uroinfekce. Jaterní testy mohou být zvýšené. Sérové ţelezo bývá niţší. Imunogenetické vyšetření se provádí pouze ve specializovaných centrech. 67 % pacientů s RA má pozitivní HLA-DR4.
- 24 -
Dalším specifickým vyšetřením je analýza synoviální tekutiny. Tekutina je méně viskózní, zkalená, naţloutlé barvy se zvýšeným počtem buněk (hlavně polymorfonukleárních leukocytů) (Pavelka, Rovenský, 2003).
1.1.2.5.6 Zobrazovací metody RTG změny jsou nejčastější v tomto pořadí: ruce a zápěstí, nohy, kolena, kyčle, krční páteř, ramena, lokty, hlezna a temporomandibulární klouby. Nálezy bývají symetrické. Změny dělíme na časné a pozdní. Mezi časné změny řadíme zduření měkkých tkání v blízkosti postiţeného kloubu, periartikulární osteoporózu a malé marginální eroze kosti. Tyto změny jsou nejlépe vidět na předozadním snímku rukou a zápěstí (především v oblasti PIP nebo MCP kloubů). Později můţeme pozorovat zúţení kloubní štěrbiny, prohlubování erozí, deformity aţ kostěné ankylózy. Osteoporóza je jiţ difúzní. Ze snímků můţe být patrné u kyčelních kloubů zanoření hlavice femuru do kyčelní kosti (protruze acetabula), u ramenních kloubů posunování hlavice humeru proximálně a u krční páteře atlantoaxiální subluxace. Kostní scintigrafie odhalí distribuci a aktivitu v jednotlivých kloubech. Výpočetní tomografie má omezené pouţití (např. pro hodnocení tloušťky acetabulární stěny před aplikací TEP nebo znázornění osteonekrózy hlavice femuru a stavu atlantoaxiálního spojení) (Klener, 2001).
1.1.2.6 Prognóza onemocnění RA je chronické onemocnění, které zkracuje délku ţivota o 10 let (platí především u ţen). U 70 % pacientů je průběh pozvolný, progresivní, s epizodami různě dlouho trvajících remisí. Část pacientů trpí tzv. trvale progredujícím typem, který má nelítostný průběh s rychlým vývojem destrukcí. Během těhotenství často dochází u pacientek přechodně ke sníţení aktivity onemocnění. (Pavelka, 2010; Kolář, 2009; Olejárová, 2008). Negativními prognostickými faktory jsou ţenské pohlaví, klinický obraz perzistující polyartritidy, mimokloubní a systémové příznaky, pozitivita RF, vyšší koncentrace anti-CCP protilátek a časné erozivní změny na RTG (Olejárová, 2008).
- 25 -
Disabilitou je po 5 letech trvání nemoci postiţeno 50 % pacientů, po 10 letech dokonce 90 %. Funkční deficit se dá sníţit vhodným reţimem a pohybovou léčbou (Kolář, 2009).
1.1.2.7 Terapeutické postupy farmakologické Nesteroidní antirevnamika (NSA) NSA se vyuţívají pro antiflogistický, analgetický účinek a antipyretický účinek. Nástup jejich účinku je rychlý. Při dlouhodobém uţívání mohou způsobovat gastrointestinální obtíţe (hlavně v kombinaci s kortikosteroidy), útlum krvetvorby, poškození ledvin, exantémy nebo bronchospasmus. Mezi nejpouţívanější patří diklofenak (Voltaren, Diclofenac retard), ibuprofen (Ibuprofen, Ibalgin, Brufen), flurbiprofen (Flugalin), naproxen (Narposyn) a další (Klener, 2001). Koxiby Koxiby jsou novou skupinou léků, které jsou šetrnější ke gastrointestinálnímu traktu, ale představují vyšší riziko pro kardiovaskulární systém. Zástupcem je celecoxib (Celebrex), který je předepisován při riziku vzniku gastrointestinálního krvácení (Pavelka, 2010). Léky modifikující průběh RA (DMARD) Léky modifikující průběh choroby jsou základem léčby RA. Tlumí zánětlivou aktivitu choroby, zpomalují progresi a mohou navodit klinickou remisi nemoci. Měly by být podávány dlouhodobě, jiţ od časné fáze onemocnění, kdy ještě nejsou na RTG patrné kloubní změny. Efekt léčby se projeví aţ po několika týdnech nebo měsících, ale je dlouhodobý, přetrvává i určitou dobu po vysazení. Řadíme mezi ně antimalarika (např. Delagil), metotrexát, sulfasalazin, leflunomid, cyklosporin A, cyklofosfadamid, soli zlata, azathioprin (Dítě, 2005; Pavelka, 2010). Glukokortikoidy Glukokortikoidy se uţívají především na počátku choroby, na překlenutí období neţ začnou působit léky modifikující průběh RA. V niţších dávkách mají protizánětlivý účinek a zabraňují progresi nemoci. Podávají se obvykle perorálně, u akutních forem systémových onemocnění je moţná i intravenózní aplikace. Jelikoţ mají kortikoidy
- 26 -
i významné neţádoucí účinky (ulcerogenní, diabetogenní, vznik osteoporózy) měly by se podávat v minimálních dávkách a krátkodobě. Glukokortikoidy se dají aplikovat i intraartikulárně do nejvíce zasaţených kloubů, kde mají výrazný protizánětlivý účinek. Díky jejich katabolickému efektu můţe dojít při častém uţívání k rozvláknění chrupavky a lokálním destrukcím (Klener, 2001; Dítě, 2005). Biologická léčba Mezi biologické preparáty řadíme např. etanercept (solubilní receptor pro TNF–α) a infliximab (chimerická monoklonální protilátka proti TNF–α, která obsahuje kombinaci lidského a myšího proteinu). Jelikoţ je tento druh léčby nákladný, je u nás vyuţíván především u pacientů s maligními formami RA, kteří nereagují na léčbu DMARD. Dosud není známo, jestli dlouhodobé uţívání přispívá ke vzniku nádorů (Dítě, 2005; Pavelka, Rovenský, 2003).
1.1.2.8 Chirurgická léčba Revmatoortopedické operace můţeme rozdělit na uvolňující (částečné synovektomie, dekomprese nervů nebo excize revmatických uzlů), korekční (osteotomie, plastiky vazů a kloubního pouzdra), znehybňující (artrodézy), mobilizující (synovektomie, artrolýzy, resekce, interpoziční artroplastiky, totální endoprotézy) (Pavelka-Rovenský 2003). Totální náhrady se nejčastěji týkají kloubů kyčelních, kolenních, ramenních, loketních a drobných ručních kloubů. K artrodéze se přistupuje hlavně v oblasti karpálních kostí (Klener, 2001).
- 27 -
1.1.3 ANKYLOZUJÍCÍ SPONDYLITIDA (MORBUS BECHTĚREV)
AS se řadí do skupiny seronegativních spondartritid společně s: 1. reaktivními artritidami, 2. reiterovým syndromem, 3. psoriatickou artritidou, 4. enteropatickými artritidami při střevních chorobách, 5. juvenilní idiopatickou artritidou, 6. uveitis acuta anterior, 7. Behcetovým syndromem. Charakteristickými znaky této skupiny onemocnění jsou: 1. rentgenologicky prokazatelný zánět kříţobederního kloubu (sakroiliitida) a projevy zánětlivých, ankylozujích změn na dalších segmentech páteře; 2. nepřítomnost revmatoidního faktoru v krvi; 3. nepřítomnost podkoţních uzlů; 4. periferní asymetrická artritida postihující převáţně velké klouby; 5. úponové bolesti (např.na patní kosti); 6. postiţení kůţe a sliznic; 7. oční postiţení; 8. vazba na přítomnost histokompatibilního antigenu HLA-B27; 9. u některých z těchto chorob i prokazatelná infekce střevní nebo močových cest v předchorobí (Pavelka, Rovenský, 2003).
1.1.3.1 Definice „Ankylozující spondylitida je systémové zánětlivé revmatické onemocnění, které postihuje především axiální skelet (sakroiliakální, apofyzeální a kostovertebrální klouby) a vede k rozvoji osifikací periferní části meziobratlové ploténky a okolních vazů. Postupně se vyvíjí ankylóza páteře a deformity páteře. U části nemocných mohou být postiţeny periferní klouby. Mezi mimokloubní projevy patří iridocyklitidy, různé psoriasiformní koţní projevy, aortální insuficience a plicní fibróza“ (Olejárová, 2008). - 28 -
1.1.3.2 Incidence a etiologie onemocnění AS postihuje přibliţně 0, 1–1 % populace. Častěji postihuje muţe neţ ţeny (cca 7:1). Většinou začíná mezi 20.–30. rokem ţivota, po 35. roce se manifestuje jen zřídka. Etiologie AS zatím není známa. V etiopatogenezi má nejspíše nejvýznamnější roli geneticky determinovaná odpověď vnímavého jedince na vnější faktory (infekce, zevní prostředí).
Za
vyvolávající
agens
se
nejčastěji
povaţuje
Klebsiella
pneumoniae
(Pavelka, 2010; Dítě, 2005). Byla prokázána souvislost mezi genem kódujícím antigen HLA-B27 a AS. Ten se vyskytuje u více neţ 90% nemocných s AS, naproti tomu u zdravé populace pouze v 6–8 %. Jsou zde i etnické rozdíly. Afričané a Japonci díky menšímu výskytu antigenu HLA-B27 v populaci trpí AS méně často, naproti tomu se vyskytuje častěji u některých indiánských kmenů (Pavelka, Rovenský, 2003; Pavelka, 2010).
1.1.3.3 Patologická anatomie a fyziologie Na rozdíl od RA postihuje AS především axiální skelet (hlavně apofyzeální, kostovertebrální a sakroiliakální klouby). V apofyzeální a kostovertebrální oblasti probíhá synovitida provázená novotvorbou kosti. Kloubní pouzdro osifikuje. Chrupavka v kloubu s osifikovaným kloubním pouzdrem proliferuje a osifikuje v trabekulární kost. U sakroiliakálního kloubu také dochází k osifikaci pouzdra. Kloubní štěrbina se zuţuje, objevují se kostní můstky mezi kyčelní a kříţovou kostí. Celý proces končí kostěnou ankylózou. Změny probíhající v synoviální membráně kloubů končetin jsou podobné jako u RA. Granulační tkáň eroduje chrupavku aţ k povrchu kosti a vzniká kloubní ankylóza. Zánětlivá reakce narušuje i úpony šlach a vazů, vzniká entezitida. Ekvivalentem entezitidy je osifikace periferních vlákem anulus fibrosus. Vlákna vytvářejí kostěná přemostění intervertebrálních prostorů, tzv. syndesmofyty. Dochází i k erozi obratlových těl, coţ se rentgenologicky označuje jako spondylitis anterior (Pavelka, Rovenský, 2003; Dítě 2005).
- 29 -
1.1.3.4 Klinické projevy a průběh onemocnění AS můţe mít formu čistě axiální postihující pouze páteřní struktury, periferní s artritidou periferních kloubů (skandinávská forma) nebo rhizomelickou s postiţením kořenových kloubů (kyčle, ramena) (Kucharská, 2006). V předchorobí můţeme anamnesticky zjistit recidivující hydropsy kolenních kloubů, bolesti pat (plantární fascitida, tendinitida Achillovy šlachy) nebo akutní přední uveitidu. (Dítě, 2005). Onemocnění začíná obvykle pozvolna, bez celkových příznaků. Méně často můţe dojít k akutnímu vzplanutí s vývojem destrukcí, deformit a ankylóz (např. u periferní polyartritidy). Pak je provázeno i celkovými příznaky (teplota, únavnost, nechutenství a pokles tělesné hmotnosti) (Trnavský, 1993; Klener, 2001). Nejčastěji začíná AS bolestí v kříţobederní oblasti s intermitentním průběhem, později se stává trvalou a je zánětlivého charakteru. Bolest nebývá přesně lokalizovaná, pacient ji pociťuje hluboko v oblasti SI kloubů, nejdříve jednostranně, pak oboustranně. Bolest můţe vyzařovat do oblasti hýţďové, stehenní a slabin. Projevuje se v průběhu dne po déletrvajícím klidu, v noci (budí pacienta ze spaní) nebo ráno po probuzení, kdy je provázená pocitem ztuhlosti, který trvá více neţ půl hodiny. Zmírňuje se po rozcvičení nebo aplikaci tepla (např. teplá sprcha). Méně často se AS prvně projeví bolestí v krajině hrudní a krční páteře a oblasti dolních ţeber (Pavelka, Rovenský, 2003; Dítě, 2005; Trnavský, 1993). Důleţitým symptomem je omezení pohyblivosti páteře ve třech rovinách, nejprve do retroflexe, následuje omezení anteflexe, lateroflexe, rotace a expanze hrudníku. Tuhnutí páteře můţe postihovat zprvu pouze jeden segment, později se šíří na další části. V pokročilém stadiu dochází k naprostému ztuhnutí celé páteře (Pavelka, Rovenský, 2003; Klener, 2001; Kolář, 2009). Pokud postiţení začíná v SI kloubech a teprve poté se postupuje na páteř, jedná se o tzv. vzestupnou (ascendentní) formu, která je častější (hlavně u muţů). V opačném případě, začíná-li postiţení v oblasti páteře a teprve poté se objevuje i v SI kloubech, jde o tzv. sestupnou (descendentní) formu (častější u ţen) (Müller, 2005). Páteř můţe ztuhnout v postavení s napřímenou bederní lordózou, zvětšenou hrudní kyfózou a zvětšenou krční lordózou (viz obr. 5), ale i v postavení zcela plochém (vzpřímené drţení těla) (Trnavský, 1993). Prvním projevem můţe být i epizodická artritida periferních kloubů, především velkých kloubů dolních končetin (nejčastěji kolenních). Bývá asymetrická a většinou na kloubu - 30 -
nezanechává trvalé následky. Projevy na axiálním skeletu pak mohou následovat aţ měsíce nebo roky po ní nebo méně často můţe přejít do periferní formy (tzv. skandinávské formy) (Pavelka, Rovenský, 2003). V průběhu onemocnění bývají zasaţeny i kořenové klouby (ramenní a kyčelní), tzv. rhizomelická forma. Nejčastější je postiţení kyčelních kloubů (koxitida). Pohyby v zasaţených kloubech jsou omezeny. V ramenním kloubu bývá nejdříve omezena flexe a abdukcí a zevní rotací, v kyčelním kloubu nastává flekční postavení. Postiţeny mohou být i periferní klouby (nejčastěji kolenní nebo hlezenní) (Olejárová, 2008; Trnavský, 1993). Přítomný můţe být i otok a bolest sternoklavikulárních a sternokostálních kloubů, zřídka akromioklavikulárních a mandibulárních kloubů, manubria sterni, chrupavek ţeber a symfýzy (Kucharská, 2006). Společně s postiţením kloubů se objevují změny i ve svalech. Zádové a mezilopatkové svaly jsou nejdříve v hypertonu a následně ochabují. Dále oslabují i břišní a hýţďové svaly. Tendenci ke zkrácení a kontrakturám mají prsní svaly, horní část trapézu a levator scapulae (Trnavský, 1993). Typickým příznakem pro AS jsou entezitidy v oblasti úponu Achillovy šlachy, plantární aponeurózy, crista iliaca, tuber ischiadicum, trochanter major et minor, v oblasti ramene a lokte, úponů dolních ţeber, sternokostálního a zřídka sternoklavikulárního skloubení. Projevují se bolestí při palpaci, určitém pohybu, ale i v klidu (Pavelka, Rovenský, 2003; Kucharská, 2006). Z extraspinálních projevů se nejčastěji vyskytuje iritida nebo iridocyklitida. Dále mohou být přítomny projevy kardiální (aortitida, aortální nebo mitrální insuficience, poruchy vedení), amyloidóza, plicní (plicní fibróza) nebo neurologické (syndrom cauda equina).Pacienti s AS postihuje častěji osteoporóza. Stadia vývoje ankylozující spondylitidy podle klinického obrazu a RTG změn uvádím v tab. č. 6.
- 31 -
Stadium 1.
Klinický nález Známky omezení rozvíjení páteře
RTG obraz Nulový nález na sakroiliakálním skloubení i páteři
(hraniční hodnoty distancí) 2.
Známky omezení rozvíjení páteře
Oboustranná nesporná sakroiliitida
(hraniční hodnoty distancí) 3.
Zřetelné
výrazné
omezení RTG změny typické pro AS na bederní páteři
hybnosti páteře (výrazné zkrácení distancí) 4.
5.
Porucha hybnosti páteře rozšířená RTG změny typické pro AS na bederní i hrudní na většinu páteře
páteři.
Krční
(L + Th, eventuálně + C)
bez ankylózy
páteř
nepostiţena
nebo
mírně
Jako stadium 4 plus znehybnění Jako u 4. stadia plus syndesmofyty a ankylóza krční krční páteře
páteře
Tab. č. 6 Stadia vývoje ankylozující spondylitidy (Klener, 2001)
1.1.3.5 Vyšetření pacienta s ankylozující spondylitidou Při stanovování diagnózy vycházíme z anamnézy, fyzikálního vyšetření, laboratorního nálezu a RTG vyšetření.
1.1.3.5.1 Anamnéza Jedná se především o anamnézu bolesti v kříţobederní oblasti, údaj o otoku periferních kloubů a upřesnění zánětlivého charakteru bolesti. Důleţitá je i rodinná anamnéza (Kucharská, 2006; Klener, 2001).
1.1.3.5.2 Fyzikální vyšetření Při fyzikálním vyšetření se zkoumá omezení pohyblivosti páteře a hrudníku. První bývá omezený záklon, pak následují rotační a boční pohyby hrudní a bederní páteře. V sagitální rovině se měří rozsah pohyblivosti páteře pomocí Stiborovy, Schoberovy a Ottovy distance, - 32 -
Forestierovy
fléche,
méně
spolehlivě
Thomayerovou
vzdáleností.
Postiţení
kostovertebrálních kloubů zmenšuje dýchací pohyby hrudníku. Jednoznačně patologickým nálezem je rozdíl mezi inspiriem a expiriem menší neţ 2,5 cm (měřeno ve 4. meziţebří) (Kucharská, 2006). Palpačně se zjišťuje vymizelé pruţení SI skloubení nebo bolestivost v oblasti SI kloubů (Mennelův příznak). Při předklonu můţe přetrvávat dorzální ţlábek (sulcus dorsalis persistens) nebo se objevit „příznak dvojhrbu“ (vyklenutí hýţdí a kyfotické páteře) (Olejárová, 2008; Dítě, 2005, Müller, 2005). 1.1.3.5.3 Laboratorní vyšetření Neexistuje ţádný specifický laboratorní ukazatel pro AS. V akutní fázi zánětu bývá zvýšená sedimentaci, CRP a γ-globulin. Někteří stabilizovaní pacienti mohou mít sedimentaci i CRP zvýšené celoţivotně. U 90 % nemocných AS je v krvi přítomný antigen HLA-B27, ale nepřítomnost tohoto antigenu jednoznačně diagnózu AS nevylučuje. V moči pátráme po proteinech, které mohou signalizovat amyloidózu (Pavelka, 2010; Olejárová, 2008).
1.1.3.5.4 Pomocná vyšetření Největší význam má RTG vyšetření, i kdyţ v časných stadiích můţe být RTG obraz němý nebo nespecifický. Pro sakroiliitidu je charakteristický nepravidelný průběh kloubní štěrbiny, sklerotizace, uzurace, rozšíření a následné zúţení kloubní štěrbiny aţ ankylóza. Na okraji obratlových těl jsou malé uzurace, které se hojí zvápenatěním, v těchto místech se potom tvoří syndesmofyty, které přemosťují intervertebrální štěrbinu. Přemosťují-li celou pateř, vzniká obraz „bambusové tyče“ (viz obr. 6). Pokud zánětlivý proces postupuje na přední část obratlového těla, dochází k oplošťování (kvadratizaci) obratlů a vzniká tzv. spondylitis anterior. Dále jsou viditelné periostální apozice v místech úponů některých šlach (např. sedací kosti, trochanter major a calcaneus) (Dítě, 2005; Olejárová, 2008). Magnetická rezonance zobrazí zánětlivé změny, kostní edém i časné kostní eroze, které ještě nejsou viditelné na RTG obraze. Společně s ultrazvukem se vyuţívá i pro odhalení zánětlivých změn v oblasti úponů šlach a vazů (Pavelka, 2010).
- 33 -
1.1.3.6 Diagnostické postupy 1.1.3.6.1 Diagnostická kritéria Diagnostika je zaloţena na diagnostických kritériích z roku 1984 (viz tab. č. 7). U pacienta je diagnostikována AS, pokud je u něj přítomna jednostranně sakroiliitida 3–4.stupně nebo oboustranně sakroiliitida 2.–4. stupně a alespoň jedno z klinických kritérií. Klinická kritéria
Současná nebo anamnestická páteřní bolest, která má zánětlivý charakter a trvá déle neţ tři měsíce Omezení hybnosti bederní páteře ve třech rovinách Omezení dýchacích pohybů hrudníku na 2,5 cm nebo méně (měřeno ve 4. meziţebří)
Rentgenová
0. Normální nález
kritéria
1. Podezření na sakroiliitidu, nepravidelné a neostré kontury subchondrální
sakroiliitidy
kosti, zdánlivě rozšířené štěrbiny,
(stupně)
2. Eroze, skleróza, ohraničené kapsulární osifikace 3. Rozsáhlejší eroze, jednoznačná skleróza, parciální ankylóza štěrbin 4. Synostóza–ankylóza
Tab. č. 7 Diagnostická kritéria ankylózující spondylitidy (Pavelka, 2010; Olejárová, 2008) U časných forem AS jsou tato diagnostická kritéria nevyhovující, jelikoţ nebývá splněná podmínka rentgenově prokazatelné sakrioiliitidy. Proto jsou navrţeny nové diagnostické algorytmy, které se opírají o 4 pilíře: nově definovanou zánětlivou bolest v zádech, pozitivitu antigenu HLA-B27, nález sakroiliitidy na MRI a další příznaky (entezitida, uveitida, idiopatický střevní zánět, asymetrická artritida, odpověď na NSA) (Skála 2007).
1.1.3.6.2 Diferenciální diagnostika V diferenciální diagnostice se třeba odlišit ostatní chorobné stavy spojené s bolestí v kříţobederní oblasti (např. radikulární syndromy při herniaci disků, degenerativní procesy na SI kloubech a bakteriální sakroiliitidu. Sakroiliitida se objevuje i u jiných forem spondylartritid (psoriatické, reaktivní). AS můţe imitovat např. i syndrom difúzní idiopatické
- 34 -
skeletální hyperostózy, který je provázen vznikem přemosťujících osifikací. Onemocnění nepostihuje SI klouby ani meziobratlové ploténky (Olejárová, 2008).
1.1.3.7 Prognóza onemocnění Při časné diagnóze a adekvátní léčbě je prognóza nemocných s AS příznivá. 70 % pacientů zůstává plně aktivní. U 3–5 % pacientů je průběh velmi nepříznivý a končí invaliditou a praktickou bezmocností. Na rozdíl od RA nemá těhotenství pozitivní vliv na AS. Jedná se o chorobu dnes nevyléčitelnou, výrazněji však ţivot nezkracuje, i kdyţ určité riziko mohou představovat projevy kardiální, amyloidóza, osteoporotické fraktury a dislokace v atlantookcipitálním kloubu (Pavelka, Rovenský, 2003).
1.1.3.8 Terapeutické postupy farmakologické Lékem první volby jsou nesteroidní antirevmatika (NSA). Při aktivitě choroby by měl pacient dostávat plnou denní dávku antirevmatik kaţdý den. Potlačují aktivitu zánětlivého procesu, zmírňují bolest a umoţňují intenzivní rehabilitaci. Jejich podávání vede ke zpomalení rentgenové progrese. (Pavelka, 2010; Dítě, 2005). U postiţení periferních kloubů pouţíváme léky modifikující chorobu (sulfasalazin, méně methotrexát) (Pavelka, 2010). Kortikosteroidy volíme jen u periferní formy AS nebo k místním opichům kloubů. Uţívají se jen krátkodobě, abychom se vyhnuli jejich neţádoucím účinkům (Pavelka, 2010). Biologická léčba pomocí TNF–α blokátorů se volí u pacientů, kteří nereagují na standardně podávanou léčbu. Patří zde protilátky proti TNF– α (infliximab, adalimumab) i solubilní receptor pro TNF– α (etannercept) (Pavelka, 2010).
- 35 -
1.2 SPECIÁLNÍ ČÁST 1.2.1 REVMATOIDNÍ ARTRITIDA
1.2.1.1 Komplexní léčebná rehabilitace Cílem léčebné rehabilitace je co nejrychlejší a nejdokonalejší navrácení funkce postiţeného orgánu a zlepšení funkční zdatnosti na úrovni celého organismu (Dvořák, 2007). Komplexní léčebná rehabilitace k tomuto účelu vyuţívá metody léčebné tělesné výchovy (kinezioterapie),
fyzikální
terapie,
ergoterapie
a
jiné
interdisciplinární
metody
(např. farmakoterapie, psychoterapie, ortotika). Největší důraz se klade na pohybovou léčbu (Dvořák, 2007). Revmatoidní artritida patří mezi progresivní zánětlivá onemocnění. Průběh těchto chorob je velmi variabilní a nepředvídatelný. Léčebná rehabilitace proto plní podle stadia choroby funkci preventivní, korekční nebo udrţovací. V rámci prevence je třeba odhalit onemocnění co nejdříve a ihned zahájit léčebnou rehabilitaci, aby se předešlo sníţení funkční způsobilosti. Korekční funkce se uplatňuje u pacientů, u nichţ je funkční deficit částečně nebo plně reverzibilní. U pacientů s dlouhým trváním nemoci a fixovanými deformitami se snaţí o uchování existující funkční úrovně (Pavelka, Rovenský, 2003). V rehabilitační léčbě se povaţuje za klíčové informování pacienta o podstatě jeho nemoci, prognóze, nutnosti spolupráce a dodrţování reţimových opatření, jelikoţ revmatoidní artritida vzhledem ke svému chronickému charakteru vyţaduje celoţivotní aktivní účast pacienta, tzn. změnu jeho ţivotního stylu, kaţdodenních návyků a pravidelný pohyb (Kolář, 2009). Při sestavování rehabilitačního plánu je třeba brát ohled na aktivitu zánětlivého procesu, stadium pokročilosti nemoci a celkový stav nemocného. Nezbytné je věnovat pozornost i stavu kardiovaskulárního systému, psychickému stavu nemocného a míře pacientovi ochoty spolupracovat (Pavelka, Rovenský, 2003).
- 36 -
1.2.1.2 Léčebná tělesná výchova Cílem pohybové léčby je udrţení nebo zvětšení rozsahu v postiţených i nepostiţených kloubech, udrţet nebo zlepšit svalovou sílu a svalovou rovnováhu, zlepšit koordinaci pohybů a určit rovnováhu vztahu pohyb–klid. Při sestavování rehabilitačního plánu je třeba brát ohled na aktivitu zánětlivého procesu, stadium pokročilosti nemoci a celkový stav nemocného. Nezbytné je věnovat pozornost i stavu kardiovaskulárního systému, psychickému stavu nemocného a míře pacientovi ochoty spolupracovat (Pavelka, Rovenský, 2003). Všeobecné zásady pohybové léčby: pohybová léčba nesmí zvyšovat bolest (bolest musí ustoupit do dvou hodin po cvičení), nesmí nepřiměřeně zvyšovat únavu, musí být progresivní, musí se vykonávat dlouhodobě (Pavelka, Rovenský 2003). Kontraindikace pohybové léčby u pacientů s RA: náhlé vzplanutí zánětlivého procesu, destruktivní změny na kloubu (nekróza), interkurentní horečnaté onemocnění, závaţné postiţení vnitřních orgánů (Pavelka, Rovenský, 2003). Metody pohybové terapie: ROM (range of motion=rozsah pohybu) je cvičení, které slouţí k udrţení úplného nebo uţitečného rozsahu pohybu a prevenci deformit. Kaţdý den je třeba procvičit všechny klouby do krajních poloh. Moţné je cvičení pasivní nebo aktivní cvičení s dopomocí a s tahem v ose končetiny (dochází k uvolnění kloubního pouzdra). Cvičení provádíme pomalu s důrazem na rytmus dýchání. Před cvičením provádíme uvolňování a vytahování kloubních a svalových struktur (strečink) (Pavelka, Rovenský, 2003). Posilování je nezbytné pro udrţení svalové síly a rovnováhy. Dobře tonizované svaly potom vytvoří oporu pro postiţený kloub. Bolestivost před cvičením lze zmírnit fyzikální terapii (např. negativní termoterapie) nebo volbou vhodné doby pro cvičení (odpoledne je
- 37 -
ztuhlost kloubu nejmenší). Posilovací techniky volíme podle aktivity zánětlivého procesu a stupně destruktivních změn v kloubu v blízkosti oslabených svalových skupin. Zánět u RA postihuje především svalová vlákna typu II, která převaţují ve fyzických svalech. Atrofii těchto svalů bráníme izometrickými kontrakcemi prováděnými maximální sílou. Délka stahu by měla být alespoň 5 sekund, následuje pauza, která minimálně dvakrát tak dlouhá. Opakujeme 2–4krát denně. Se sniţující se aktivitou onemocnění přidáváme i aktivní cviky, nejdříve s vyloučením gravitace, později i proti gravitaci nebo cvičení proti odporu (klademe manuálně, ne pomocí zařízení) (Pavelka, Rovenský 2003). U pacientů spadajících podle funkčního postiţení do třídy B (viz tab. č. 5) můţeme zařadit i dynamický aerobní trénink, při kterém se výrazněji zvyšuje svalová síla, vytrvalost a aerobní kapacita neţ při statickém tréninku. Nastolení rovnováhy mezi pohybem a odpočinkem je důleţité. Nedostatek pohybu vede např. k celkové ochablosti, svalovým atrofií, zhoršení osteoporózy a zhoršení depresivní nálady. Při předávkování pohybu dochází ke zvýšení bolesti a únavy, znovuvzplanutí zánětlivého procesu, mikrotraumatům pohybové tkáně a vytváření chybných pohybových stereotypů. Celodenní cvičební jednotka je proto rozdělena na 3–4 kratší úseky prokládané dostatečným odpočinkem (Pavelka, Rovenský 2003). Léčebná tělesná výchova podle stadia nemoci Počáteční stadium V počátečním stadiu má pohybová léčba preventivní charakter. Zatím není výrazně omezena kloubní pohyblivost nebo sníţena svalová síla, ale jiţ jsou přítomny atrofie. Snaţíme se o udrţení plného rozsahu pohybů ve všech kloubech, zabránění vzniku deformit a udrţení síly svalů, hlavně extenzorových skupin (extenzory zápěstí, prstů ruky, loketního kloubu, kolenního kloubu), drobných ručních kloubů a svalů udrţujících klenbu nohy. Pacienti mohou cvičit individuálně nebo ve skupině (viz níţe) (Hromádková, 1994; Kolář, 2009). Pokročilé stadium V tomto stadiu jiţ dochází k výraznému omezení pohyblivosti, svalovým atrofiím a vzniku deformit, proto procvičujeme dosud nepostiţené klouby, zároveň se snaţíme zabránit progresi deformit a dalšímu sniţování kloubní pohyblivosti. Cvičení začínáme v antalgických polohách. Je moţná aplikace tepelných procedur před cvičením. Během cvičení měníme polohy (Hromádková, 2002).
- 38 -
Konečné stadium Udrţujeme pohyblivost v kloubech s niţším stupněm postiţení. Abychom pacientovi usnadnili sebeobsluhu, nacvičujeme s ním náhradní pohyby v kloubech s rozsáhlými destrukcemi a deformitami. (Kolář, 2009; Hromádková, 2002). LTV podle míry aktivity onemocnění Fáze vysoké humorální a lokální aktivity Ve fázi vysoké aktivity dodrţuje pacient 2-3 dny klid na lůţku. Významnou roli hraje polohování. Vhodné polohování působí preventivně, korekčně i analgeticky. Vyuţíváme i polohování v odlehčení v závěsu nebo termoplastických dlah. Minimálně jednou denně procvičíme klouby pasivně v maximálním moţném rozsahu. Většinou na začátek volíme uvolňování nejbolestivějších kloubů a relaxaci svalů. Pro sníţení bolesti je moţné pouţít tah v ose končetiny. Pro udrţení síly svalů v okolí postiţených kloubů zařazujeme izometrické kontrakce (Kolář, 2009). Fáze nízké aktivity nebo remise Ve fázi nízké aktivity nebo remise provádí pacient aktivní pohybovou terapii zaměřenou na ovlivněním svalového hypertonu, zlepšení rozsahu pohybu a svalové síly a nácvik chůze (s pomůckami podle úchopových schopností pacienta). Vhodný je i zařazení aerobního kondičního cvičení (Kolář, 2009). LTV jako prevence rozvoje deformit Noha a hlezenní kloub V důsledku onemocnění postupně mizí příčná i podélná klenba nohy, vytváří se pes planovalgus. Rozvíjí se deformity kladívkových prstů, valgózní postavení palců a noha se stává širší. Při došlapu se objevuje bolest jako následek subluxace hlaviček metatarzů. V rámci kaţdodenní péče je potřeba masírovat celou nohu, pasivně protahovat zkrácené extenzory prsů a třít plosku drsnou ţínkou. Úlevu přináší i mobilizace periferních kloubů (MTP, IP). Aktivní cvičení provádí pacient vsedě. Vhodné je našlapování na drobné kamínky nebo korálky a cvičení pro ploché nohy (cvičení svalů udrţujících podélnou a příčnou klenbu). Trénujeme supinaci a dorzální flexi nohy. Včasným odlehčení DKK při chůzi bráníme progresi deformit. Při osových odchylkách prstů, včetně valgózního palce, aplikujeme speciální korektory. V důsledku zánětlivých změn v hlezenním kloubu a podkolenní dochází v kloubu k plantární flexi. Rozvíjí se deformita zvaná pes equinus. Protahováním zkráceného lýtkového - 39 -
svalu se snaţíme docílit aspoň středního postavení v kloubu. Nacvičujeme dorzální flexi při pokrčeném i nataţeném koleni. Pacient se snaţí vytahovat patu do dálky. Při chůzi klademe důraz na plynulé odvíjení plosky nohy od podloţky. U leţících pacientů vznik této deformity podporuje i tlak přikrývky, proto mezi pelest postele a plosku vkládáme např. bedýnku nebo desku, která poskytuje oporu pro celou plantu a udrţuje pravoúhlé postavení v hlezenním kloubu. Pro odlehčení tlaku na nárt pokládáme přikrývku přes hranu desky nebo pelesti. Pacientova obuv musí být lehká, vzdušná, měkká, s podpatkem do 4 cm a s pevnou patou nebo řemínkem přes patu. Také by měla být včas vybavena ortopedickými vloţkami, které by měl pacient nosit i v domácí obuvi (Hromádková, 1994; Hromádková, 2002). Kolenní kloub V kolenním kloubu vzniká často flekční kontraktura a valgózní deformita (genua valga). Terapie je zaměřena na udrţení plné extenze v kloubu, udrţení pohyblivosti patelly a prevenci atrofie m. quadriceps. Před kaţdým cvičením provádíme mobilizaci patelly ve všech směrech. Uvolnění patelly můţeme docílit i aktivně, izometrickou kontrakcí m. quadriceps. Při tomto cvičení můţeme klást při kontrakci odpor na horní okraj patelly, tím zvýšíme sílu kontrakce. Při relaxaci posouváme patellu distálním směrem. Pauza mezi aktivacemi musí být alespoň dvakrát tak dlouhá neţ kontrakce. Pro pacienta je důleţitější nácvik plné extenze před nácvikem flexe. Protahujeme zkrácené flexory kolenního kloubu a společně s nimi i m. ilipsoas, který má tendence se při flekčních kontrakturách zkracovat a tím dochází ke zvětšování bederní lordózy. Ke cvičení volíme polohy vleţe na zádech, na břiše, cvičené straně nebo v sedě. Vylučujeme cviky prováděné ve dřepu, kleku nebo v podporu klečmo (Hromádková, 2002). Při nácviku chůze vyuţíváme berle nebo francouzské hole k odlehčení a kontrolujeme hlavně odvíjení paty od podloţky, díky kterému jde koleno do flexe a následně je vykopnuto do extenze, a plné vypnutí zadního kolene při kroku. Pacient by měl pravidelně cvičit několikrát během dne. Cvičení lze proloţit jízdou na rotopedu. K prevenci atrofie m. quadriceps by měl provádět izometrické kontrakce v počtu 10-20 desetkrát denně (Hromádková, 1994). Kyčelní kloub Postiţení kyčelního kloubu se většinou objevuje aţ ve vyšším stadiu choroby a bývá symetrické a bolestivé. Snaţíme se udrţet jejich pohyblivost a svalovou sílu hýţďových, břišních a stehenních svalů. Omezená bývá extenze, abdukce a vnitřní rotace. Při velké - 40 -
bolestivosti
cvičí
pacient
v závěsu,
s dopomocí
fyzioterapeuta
nebo
provádí
pouze izometrické kontrakce. Při aktivním cvičení je moţné ovlivnit bolestivost uspořádáním cviků. Např. po flexi můţe být extenze bolestivá, pokud cviky zaměníme, extenze se usnadní. Pacient cvičí v pomalém rytmu s výdrţí na konci pohybu nebo v jeho nebolestivých úsecích, čímţ zvyšujeme výkonnost svalů. Při nácviku stereotypu chůze opět sledujeme odvíjení planty a délku kroku (Hromádková, 2002). Ruka a zápěstí Na rukou dochází k vývoji deformit typu labutí šíje, knoflíkové dírky, ulnární deviace v MCP kloubech, s radiální rotací metakarpálních kostí a atrofiemi mm. interossei palmares et dorsales. Snaţíme se o udrţení pohyblivosti všech kloubů prstů a zápěstí, opozice palce, svalové síly a úchopové schopnosti ruky. Funkční postavení v zápěstí je dle Haladové 40°extenze a funkční rozsah, který je nezbytný pro provádění běţných denních aktivit, je v rozmezí 50°dorsální flexe a 20°palmární flexe (Hromádková, 2002; Haladová, 2008). Cvičíme nejlépe vsedě u stolu, další moţností je vleţe na zádech. Trénujeme všechny základní pohyby v jednotlivých kloubech. Abdukci a addukci cvičíme všemi prsty najednou nebo samostatně, zdůrazňujeme pohyby radiálním směrem. Nacvičujeme extenzi i flexi v MCP kloubech s flektovanými i extendovanými prsty. Trénujeme flexi i extenzi prstů v nulovém postavení v MCP kloubech V zápěstí bývá postiţena extenze. Při cvičení zdůrazňujeme pohyby do extenze (např. při krouţcích v zápěstí). Zkrácené flexory zápěstí a prstů protahujeme, popřípadě pouţíváme PIR. Uvolňujeme palmární aponeurózu. Procvičujeme různé druhy úchopů a jemnou motoriku. Propriocepci zlepšíme probíráním se rukou v nádobě s hrachem (Hromádková, 1994). Důleţitou roli hrají snímatelné korekční dlahy, které se přikládají na celé předloktí aţ po konečky prstů. Tyto dlahy fixují zápěstí v dorzální flexi 30°, brání ulnární deviaci a zajišťují mírnou extenzi v MCP kloubech, střední postavení v IP kloubech a abdukci palce. Pro ovlivnění deformit labutí šíje a knoflíkové dírky existují statické nebo dynamické ortézy. Při běţných denních činnostech lze vyuţívat individuálně zhotovené ortézy, které brání přetěţování kloubů (Pavelka, Rovenský, 2003). Loketní kloub V lokti dochází k flekčnímu a pronačnímu postavení se sklonem k ankylóze. Méně často se objevuje i extenční deformita, která je závaţnější. Cvičením se snaţíme usilovat o udrţení alespoň funkčního rozsahu nebo postavení, aby byl pacient schopen dotknout se dlaní své tváře a tím pádem se i najíst nebo umýt. Funkční postavení je flexe 95° s pronací
- 41 -
i supinací 20°. Funkční rozsah je flexe 20–10°,pronace 30–45° a supinace 20° (Hromádková,2002; Haladová, 2005). Pokud je postiţeno zápěstí, začínáme nejdříve jeho uvolněním. Při cvičení vţdy vycházíme z antalgických poloh. Nacvičujeme pronaci a supinaci předloktí, extenzi a flexi předloktí (v pronačním, středním i supinačním postavení). U bolestivých pacientů je moţno při aktivním cvičení vyuţít závěsů nebo cvičení s předloktím na desce stolu. K posilování vyuţíváme manuálního odporu nebo malých činek. Zaměřujeme se na m. triceps brachii a dolní fixátory lopatek (Hromádková, 1994; Hromádková, 2002). Pacienta polohujeme vleţe na zádech s horní končetinou v mírné abdukci v ramenním kloubu a s předloktím v supinaci mimo podloţku. Nezatěţujeme závaţím, necháváme působit pouze gravitaci. Pacientovi doporučíme pro šetření kloubu vyuţívat při usedání a vstávání ze ţidle oporu o celé předloktí, nejen o ruce a lokty; vyvarovat se nošení těţkých břemen (např. nákupních tašek) a odpočívat s lokty nataţenými, paţemi mírně od těla a dlaněmi otočenými do stropu. (Hromádková, 1994; Hromádková, 2002). Ramenní kloub Postiţení ramenních kloubů bývá symetrické s různým stupněm funkčního omezení a bolestivosti. Nejdříve bývá omezena zevní rotace, abdukce a extenze. Bolestivé postiţení ramenních kloubů je spojeno s vadným drţením těla a má vliv na chůzi pacientů, kteří pouţívají opěrné pomůcky. Někdy můţe být původ bolesti v jiných kloubech HKK nebo v krční páteři. Cílem LTV je udrţet co největší rozsah v kloubu. a svalovou sílu svalů ramenního pletence. Snaţíme se ovlivnit předsunuté drţení ramen a svalovou dysbalanci mezi horními a dolními fixátory lopatek. Hranice pro udrţení funkční schopnosti HKK je 40° abdukce a 40–70°flexe, 20° vnitřní rotace (Hromádková, 2002; Haladová, 2005). Cvičení začínáme elevací, depresí, protrakcí, retrakcí a krouţky, aby došlo k uvolnění ramenního kloubu. Můţeme vyuţít měkké techniky, mobilizace i PIR. Uvolňujeme zkrácené pektorální svaly a horní fixátory lopatek (horní část m. trapezius a m. levator scapulae). Posilujeme dolní fixátory lopatek (dolní část m. trapezius, m. serratus anterior, m. latissimus dorsi, mm. rhomboidei). Pasivní cvičení provádíme šetrně, pohyb zvětšujeme tahem. Vkládáme prvky dechové gymnastiky (Hromádková, 1994). Skupinové cvičení Kromě individuálního cvičení je u pacientů v počáteční stadiu choroby moţné i skupinové cvičení. To vede především k povzbuzení psychiky, protoţe se při něm pacienti dostanou - 42 -
do kontaktu s lidmi se stejnou chorobou. Pacienti jsou rozdělení do skupin podle věku, stadia choroby, klinického i fyzického stavu. V úvodu cvičební jednotky dochází ke zvýšenému prokrvení svalů, celkovému prohřátí a prohloubení dýchání. Hlavní část je zacílena na procvičení kloubů, které bývají postiţeny nejčastěji (zápěstní, hlezenní, kolenní, drobné noţní a ruční). Protahování svalů s tendencemi ke zkrácení a posilování oslabených svalů. Vkládáme dechová cvičení. Vynecháváme polohy v kleče, v dřepu a podporu klečmo. Na závěr je zařazeno zklidnění, nejčastěji ve formě chůze (Hromádková, 2002). Sport Ze sportů je pro pacienty s RA nejvhodnější chůze nebo jízda na kole či rotopedu. Nevhodné
jsou
sporty
s dopady,
doskoky,
běh
nebo
plavání
ve studené
vodě
(Zimmermannová 2010).
1.2.1.3 Fyzikální terapie Aplikace fyzikálně terapeutických postupů se odlišuje v závislosti na fázi onemocnění. Ve stadiu vysoké aktivity vyuţíváme především negativní termoterapii (kryoterapie). Z elektroterapie lze ke zmírnění bolesti pouţít interferenční proudy s frekvencí 100 Hz. Ve stadiu nízké aktivity se snaţíme ovlivnit chronické proliferativní změny na měkkých periartikulárních tkáních, sníţit svalový hypertonus a bolestivost, zlepšit průvodní ischemické změny na rukách a na nohách. Vhodná je pozitivní termoterapie, krátkovlnná diatermie, nízkofrekvenční a středofrekvenční proudy, pulzní nízkofrekvenční, ultrazvuk a laser (především v oblasti ručních a noţních kloubů) a hydroterapie (Kolář, 2009; Pavelka, Rovenský, 2003). Termoterapie Pozitivní termoterapii zařazujeme před cvičením nebo provedením technik měkkých tkání pro její myorelaxační, spasmolytický a analgetický efekt. Teplo můţeme aplikovat celkově (koupele ve vodě o teplotě 38–40°C, peloidní koupele, sauny) nebo lokálně (parafínové a peloidní obklady a zábaly, Preissnitzovy zábaly, solux, instantní kompresy, Termofor, Lavatherm) (Capko, 1998).
- 43 -
Negativní termoterapii pomáhá ve stadiu vyšší aktivity tlumit zánět i bolest. Po její aplikaci můţe dojít i ke zhoršení stavu. V rámci lokální kryoterapie vyuţíváme kryosáčky nebo instantní kompresy, které přikládáme na kůţi přes několik vrstev bavlněné látky několikrát denně na dobu 5–10 minut (pro analgetický efekt) nebo na 15–20 minut (pro protizánětlivý efekt). Moţná je i ledová masáţ kostkou ledu 5–10 minut. V lůţkových zařízeních je moţná aplikace lokální kryoterapie pomocí přístrojů s tekutým dusíkem. Celková kryoterapie představuje různě dlouhý (několik sekund aţ minut) pobyt v kryokomoře s teplotním minimem aţ -110°C (Pavelka, Rovenský, 2003; Poděbradský, 2009). Hydroterapie Hydroterapie vyuţívá kromě termického účinku i mechanického účinku vody. Vhodné jsou především přísadové koupele např. radonové, sirné, uhličité (Poděbradský, 1998; Poděbradský, 2009). Mechanoterapie Vyuţíváme metody aplikované pomocí rukou fyzioterapeuta (měkké a mobilizační techniky, klasická masáţ) nebo pomocí přístroje (především ultrasonoterapii). Ultrasonoterapie vyuţíváme pro její myorelaxační, antiedematózní a tropotrofní účinek. Aplikujeme buď přímo (semistaticky nebo dynamicky)nebo subaquálně. Ultrazvuk můţe být kontinuální (u něj vyuţíváme i termického účinku) nebo pulzní, s nosnou frekvencí 3 MHz.(pro povrchově uloţené svaly) nebo 1 MHz (pro hluboko uloţené svaly). Velikost hlavice musíme přizpůsobit velikost ozařované plochy (např. pro paravertebrální svaly, které zaujímají velkou plochu, pouţíváme hlavici s účinnou vyzařovací plochou hlavice 10 cm2). U akutních stavů aplikujeme 3 min. s intenzitou 0,5 W/cm2 kaţdodenně; u chronických stavů aţ 5 min. s intenzitou 0,8–1,0 W/cm2 (pozitivním stepem zvyšujeme aţ na 2 W u kontinuálního a 3 W u pulzního) 3x týdně. Ultrazvuk pouţíváme i v kombinaci s nízkofrekvenčními proudy, středofrekvenčními proudy s bipolární aplikací nebo TENS (Poděbradský, 1998). Fototerapie Vyuţíváme infračervené záření a laser. Z infračerveného záření má význam pouze aplikace IR-A záření, které proniká přes kůţi a způsobuje prohřátí povrchově uloţených svalů a fascií. Působí analgeticky a spasmolyticky. U soluxu můţeme vyuţít červený nebo modrý filtr. Červený umoţňuje hlubší prohřívání, - 44 -
modrý omezuje účinek záření. Pacient by měl pociťovat příjemné teplo nikoliv pálení nebo bolest, která se dostaví, kdyţ se kůţe zahřeje na 43, 5°C. Doba aplikace je u částečných aplikací 10-15 min. Laserem ošetřujeme bodovou technikou v místě spoušťového bodu nebo plošně nad hyperalgickými zónami či jinými bolestivými tkáněmi (Poděbradský, 2009; Capko, 1998; Poděbradský, 1998). Kontaktní elektroterapie Jsou vhodné především metody s analgetickým, myorelaxačním a eutonizačním účinkem. Vyţíváme proudy nízkofrekvenční (Trabertův proud, diadynamické proudy, transkutánní elektroneurostimulace) a středofrekvenční. Diadynamické proudy se aplikují transregionálně nebo longitudinálně. Bývají sestaveny do kombinací. Nejčastější kombinace je 1 min. DF + 3 min. CP x 5 min. LP; kde DF v intenzitě nadprahově senzitivní působí analgeticky, sniţuje nepříjemné pocity při průchodu modulovaných proudů přes kůţi, pouţívá se premedikačně; CP v intenzitě nadprahově motorické pro MF zlepšuje prokrvení a LP v intenzitě prahově senzitivní působí analgeticky. Transkutánní elektroneurostimulace (TENS) se vyuţívají pro jejich analgetický a myorelaxační účinek. Z TENS je moţné pouţít TENS kontinuální (analgetický pro frekvenci 140 Hz v intenzitě nadprahově senzitivní, doba aplikace 30–60 min.; myorelaxačně při 182 Hz); TENS randomizovaný (analgetický při frekvenci 100 Hz v intenzitě nadprahově senzitivní); TENS skupinová (největší analgetický účinek, základní frekvence 100 Hz, intenzita prahově algická); vysokovoltáţní terapie (analgetický a myorelaxační účinek, intenzita prahově aţ nadprahově motorická). Träbertův
proud
se
pouţívá
k symptomatickému
tlumení
bolesti.
Aplikuje
se v transvertebrální lokalizaci s intenzitou podprahově algickou po dobu 15 minut denně. Středofrekvenční proudy u chronických stavů aplikujeme tetrapolárně v intenzitě prahově senzitivní aţ nadprahově motorické po dobu 15–20 minut 2-3x týdně. Celkový počet procedur je 9–12. Základní frekvenci obalové křivky volíme dle poţadovaného účinku (100 Hz analgetický, 180 Hz myorelaxační, 50 Hz dráţdivý). Aplikace je moţná v kombinaci s vakuovou masáţí (při aplikaci skrz vakuové elektrody). Izoplanární vektorové pole se dá pouţít i u akutních stavů, aplikujeme tetrapolárně, transregionálně s intenzitou prahově senzitivní, 1-2 min. (se stepem aţ na 15 min). Dipólové vektorové pole umoţňuje přesné zacílení do poţadovaného místa (Poděbradský, 2009).
- 45 -
Pulzní nízkofrekvenční magnetoterapie Pouţíváme ji v chronickém stadiu. Má protizánětlivý, myorelaxační, analgetický a disperzní účinek a ovlivňuje Ca2+ pumpu. Doba aplikace je 20–45 minut. Z počátku aplikujeme denně, později 3x týdně. Počet procedur je 20–30. U třetiny revmatiků dochází po prvních 3 expozicích k přechodnému zhoršení stavu (Poděbradský, 2009). Krátkovlnná diatermie Krátkovlnná diatermie je vhodná pro chronické stavy. Aplikujeme na danou bolestivou oblast po dobu 15–20 min. 3x týdně ve středních dávkách kontinuálně nebo ve vyšších pulzně (frekvence 10–200 Hz). Celkový počet procedur je 15–20. Účinek je myorelaxační, spasmolytický, analgetický, hyperémický, protizánětlivý, resorpční, zvyšuje metabolismus, zlepšuje elasticitu vazivových tkání a viskozitu synoviální tekutiny (Poděbradský, 1998; Poděbradský, 2009).
1.2.1.4 Ergoterapie „Cílem ergoterapie je dosaţení maximální soběstačnosti a nezávislosti klientů v domácím, pracovním a sociálním prostředí a tím zvýšení kvality jejich ţivota“ (Votava, 2005). Ergoterapie se zaměřuje na 4 oblasti: trénink ADL, ergoterapii cílenou na postiţenou oblast, kondiční ergaterapii a ergoterapii zaměřenou na předpracovní hodnocení a trénink (Votava, 2005). Důleţitou součástí ergoterapie je i výchova k ochraně kloubů, poradenství ohledně úpravy prostředí a uţívání kompenzačních pomůcek (Kolář, 2009). Ergoterapie se stejně jako LTV liší podle aktivity onemocnění. Ve fázi ataky je doporučován klidový reţim s polohování. Ve fázi remise provádíme vlastní cvičení, které je zaměřené na rozvoj jemné motoriky, koordinaci a zvětšování kloubních rozsahů. Pacient můţe pouţívat při práci nástroje, ale pouze krátkodobě nebo s pauzami. Tyto nástroje musí mít upravené rukojeti (zvětšený průměr, změkčení). Můţeme vyuţívat práci s papírem (skládání, lepení, stříhání, koláţe), modelování, výtvarné techniky, práci s textilem, dřevem nebo kůţí. Pro zvýšení propriocepce se doporučuje probírání se rukama v nádobě s luštěninou (Klusoňová, 2011). Pacient by měl být seznámen s tím, které denní činnosti můţe vykonávat a které nikoliv. Aktivita musí být v rovnováze s relaxací, takţe by měl pacient do práce vkládat dostatečně - 46 -
dlouhé pauzy. Je třeba se vyvarovat činnostem na vlhkých a chladných místech a v noci. Těţká fyzická aktivita není vhodná, pacient by měl vykonávat pouze lehkou fyzickou nebo intelektuální práci. Z domácích prací se nedoporučuje mytí a praní ve studené vodě, pletení, činnosti spojené se dřepy a kleky (např.k vytírání podlahy pouţít mop, ke zvedání předmětů podavače). Z důvodu ochrany kloubů by měl pacient přednostně zapojovat velké klouby a velké svaly před malými (tzn. např. raději nosit batoh na zádech neţ tašku v ruce). Pacient by měl umět při kaţdé činnosti kontrolovat a šetřit svůj energetický výdej. Je výhodné co nejvíce omezit vliv gravitace (tzn. předměty spíše posunovat neţ zvedat; při čtení nedrţet knihu v ruce, ale mít ji opřenou o podloţku). Zcela nevhodné jsou činnosti, při kterých drţí pacient klouby a svaly v jedné poloze. Pacient by se neměl nikdy pouštět do těţší činnosti bez moţnosti
okamţitého
přerušení
(Olejárová,
2008;
Pavelka,
Rovenský,
2003;
Zimmermannová 2010). Při chůzi pouţívá pacient dle svých úchopových schopností k odlehčení francouzské hole, podpaţní berle, chodítko, vozík nebo pouze ortézy, které kloub zpevňují. Oděv by měl být bez knoflíků či sloţitých zapínacích systémů. K usnadnění oblékání se dají vyuţít např. navlékače knoflíků, navlékače ponoţek, podavače (viz obr. 7), pro obouvání dlouhé lţíce do bot. Obuv pacienta by měla být nejlépe ortopedická, měkká, pohodlná, pevná přes kotníky, s širokým a 4 cm vysokým podpatkem (Kolář, 2009; Hromádková, 2002). Existuje řada pomůcek, které můţe nemocný vyuţívat v domácnosti a které mu usnadní vykonávání běţných denních činností. V kuchyni můţe např. vyuţívat protiskluzové podloţky, otvíráky na sklenice (viz obr. 8), odlehčené nádobí, speciálně upravené příbory, noţe, škrabky, servírovací stolek, pojízdnou ţidli při práci nebo myčku. Pro sezení se doporučují zvýšené ţidle. Pro osobní hygienu můţe pacient vyuţívat např. nástavec na WC, prodlouţené drţadla s větší objem rukojeti, protiskluzové podloţky nebo sedačky do vany (obr. 9). Postel pacienta by měla být vyšší, středně tvrdá, s lamelovými rošty (Klusoňová, 2011; Zimmermannová, 2010).
1.2.1.5 Psychologická a sociální problematika onemocnění Revmatoidní artritida je chronické onemocnění, které významně ovlivňuje kvalitu pacientova ţivota. Funkční disabilita (omezení a nedostatečná schopnost vykonávat činnost běţným způsobem nebo v normálním, pro člověka v běţném rozsahu) je hlavním problémem. Často pacient ztrácí zaměstnání, coţ mění sociálně-ekonomickou situaci rodiny. Postupně - 47 -
se sniţující schopnost sebeobsluhy způsobuje jeho závislost na příbuzných a okolí. Nemoc také způsobuje viditelné tělesné změny a je provázena celoţivotní bolestí. To vše se odráţí v psychice pacienta a jeho sociálním chování. Postiţení mohou mít problémy v oblasti partnerských vztahů, izolují se od okolí, trpí pocity bezmoci, méněcennosti, ztrácí sebedůvěru. Pro pacientovu adaptaci je nezbytné, aby byl dostatečně informován o své nemoci, prognóze a jaké následky mívá nemoc na osobní a pracovní ţivot. Do týmu spolupracujích odborníků musí být zapojen i psycholog a sociální pracovník, kteří pacientovi pomohou se s touto chorobou a nastalou situací vyrovnat a zlepšit jeho kvalitu ţivota (Pavelka, Rovenský, 2003; Zimmermannová, 2010). Pacienti mají moţnost se stát členy Revma Ligy, coţ je společnost, která sdruţuje lidi s revmatismem, jejich rodinné příslušníky, přátelé, lékaře, zdravotníky a sponzory. Cílem sdruţení je zajistit plnohodnotný a rovnoprávný ţivot osobám postiţených revmatismem. Za tímto účelem pořádá Revma Liga rehabilitační cvičení, ergoterapii, společenská setkání, rekondiční pobyty, přednášky, vydává informační bulletin a provozuje sociálně-právní poradnu (dostupné na World Wide Web: http://www.revmaliga.cz/).
1.2.1.6 Návrh plánu ucelené rehabilitace „Dle Jandy představuje rehabilitace soubor opatření, která vedou k co nejoptimálnější a nejrychlejší resocializaci člověka postiţeného na zdraví následkem nemoci, úrazu nebo vrozené vady“ (Dvořák, 2007). Pojem ucelená rehabilitace v sobě čítá nejen léčebnou rehabilitaci, ale i rehabilitaci pracovní, pedagogickou (v dětském věku) a sociální. Můţeme do ní zahrnout i hledisko technické, architektonické, psychologické, ekonomické, legislativní, otázky volného času aj. (Votava, 2005). Léčebná rehabilitace Léčebná rehabilitace je zajišťovaná v zdravotnických rehabilitačních zařízeních týmem odborníků. Cílem je odstranění následku úrazu nebo nemoci. Je blíţe probrána v kapitole 1.2.1.2 (Votava, 2005). Lázeňská léčba revmatoidní artritidy je vhodná především pro ty pacienty, u nichţ nemoc není příliš aktivní. Při některých formách lázeňské léčby můţe totiţ dojít i k oţivení zánětu, zejména jsou-li pouţívány příliš teplé procedury. O vhodnosti lázeňské léčby rozhoduje - 48 -
revmatolog. Lázeňský pobyt se předepisuje pacientům od II. stupně choroby s funkčním postiţením typu „b“. Kontraindikací je vysoká nebo narůstající aktivita a neschopnost samostatného pohybu. Pobyt v lázních trvá obvykle jeden měsíc aţ jeden a půl měsíce. Lázně, které se specializují na RA jsou: Jáchymov, Teplice, Mšené, Toušeň, Kundratice, Bělohrad, Bechyně, Velichovky, Třeboň, Slatinice, Darkov, Ostroţská Nová Ves, Hodonín, Kostelec (dostupné na World Wide Web: http://www.revmaticke-nemoci.cz/lazne). Sociální rehabilitace „Jedná se o soubor specifických činností zaměřených na nácvik potřebných dovedností osoby se zdravotním postiţením směřujících k dosaţení samostatnosti a soběstačnosti v nejvyšší moţné míře s ohledem na její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Cílem je dosaţení nalezení vhodného pracovního uplatnění“ (dostupné na World Wide Web: http://www.mpsv.cz/cs/9). Sociální rehabilitace je zajišťována sociálním pracovníkem, který je ve spojení s místním úřadem (Votava, 2005). Pokud je potřeba, mohou pacienti vyuţít sociálních sluţeb, které jsou poskytovány obcemi a kraji, nestátními neziskovými organizacemi a fyzickými osobami nebo ministerstvem práce a sociálních věcí. Tyto sluţby jsou zaměřeny na zajištění pomoc při péči o vlastní osobu, zajištění stravování, ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, ošetřování, poskytnutí informace,
zprostředkování
kontaktu
se
společenským
prostředím,
psychoterapie
a socioterapie a pomoc při prosazování práv a zájmů. Osoby se zdravotním postiţením mohou zaţádat o příspěvek na mobilitu, na zvláštní pomůcku, výpůjčku zvláštní pomůcky nebo o průkaz osoby se zdravotním postiţením (ZP, ZTP, ZTP/P) (dostupné na World Wide Web: http://www.mpsv.cz/cs/8). Pracovní rehabilitace Pracovní rehabilitace zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání, zprostředkování, udrţení a změnu zaměstnání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání. Je zahájena jiţ v rámci léčebné rehabilitace ergoterapeutem. (Votava, 2005). „Při posuzování pracovní schopnosti či vhodnosti zaměstnání je třeba zhodnotit aktivitu onemocnění, jeho stadium a funkční postiţení ve vztahu k zaměstnání, které pacient vykonává. Nemocní s RA jsou při nízké aktivitě a nízkém funkčním postiţení schopni vykonávat lehčí fyzickou nebo intelektuální práci, nejsou schopni vykonávat těţkou fyzickou - 49 -
práci, práci v chladném a vlhkém prostředí, práci v noci nebo časných ranních hodinách“ (Olejárová, 2008). „Do 10 let od propuknutí choroby je 50 % nemocných práce neschopných“ (Pavelka, Rovenský 2003). V případě, ţe pacientova práceschopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 % a více a nedosáhl ještě věku 65 let, má nárok na invalidní důchod (dostupné na http://www.mpsv.cz/cs/619).
- 50 -
1.2.2 ANKYLÓZUJÍCÍ SPONDYLITIDA
1.2.2.1 Komplexní léčebná rehabilitace Ankylozují spondylitida je také progresivní zánětlivé onemocnění. Pro komplexní léčebnou rehabilitaci platí vše, co jiţ bylo uvedeno v kapitole 1.2.1.1.
1.2.2.2 Léčebná tělesná výchova Pohyb je nezbytnou součástí ţivota pacienta s AS. Vhodnou léčebnou tělesnou výchovou se snaţíme o zpomalení ankylotizace páteře, udrţení vzpřímeného postavení pacienta, udrţení hybnosti páteře, hrudníku i kořenových kloubů, ovlivnění svalové dysbalance, udrţení maximální dechové výkonnosti a celkové fyzické zdatnosti (Kolář 2009). Metody, které vyuţíváme jsou pasivní a aktivní cvičení, dechová cvičení, cvičení ve vodě (hydrokinezioterapie), polohování a relaxační techniky. Z manuálních metod zde má své uplatnění postizometrická relaxace, antigravitační relaxace, míčková facilitace, měkké techniky, trakce a mobilizace (Preissová, 2009). Individuální cvičení Individuální cvičení je základní a nejvýznamnější součástí terapie. Pacient se při něm pod vedením rehabilitačního pracovníka naučí cviky, které poté cvičí pravidelně i doma. Cvičení je vhodné především pro pacienty ve vyšším stadiu aktivity, pacienty s výraznou bolestivostí nebo s negativním vztahem ke cvičení, kdy je terapeutem pozitivně motivován. Intenzita cvičení musí být přizpůsobena stadiu onemocnění, zdatnosti pacienta a jeho aktuálnímu stavu (např. únavě, bolesti). Pro zpestření cvičení vyuţíváme náčiní, např.gymnastické míče, overbally, therabandy, ribstoly. Cviční dle fáze onemocnění Ve fázi vysoké aktivity rozcvičujeme postiţené klouby pouze pasivně s vyuţitím trakčních technik. Vycházíme vţdy z antalgického postavení a pohyb musí být pomalý a plynulý. Pacient musí být zcela uvolněn. K ovlivnění svalových spazmů a bolesti je moţné pouţít klasickou nebo reflexní masáţ, techniky měkkých tkání, ultrazvuk, pozitivní - 51 -
termoterapii nebo relaxační techniky (PIR). Dále nacvičujeme izometrické kontrakce břišních, hýţďových a stehenních svalů jako prevenci svalových atrofií. Nepostradatelnou roli hraje i polohování, kterým se snaţíme předejít vzniku kontraktur a deformit. Zařazujeme také dechovou gymnastiku (Kolář, 2009; Pavelka, Rovenský, 2003). S postupně se sniţující se aktivitou onemocnění opouštíme klidový reţim. Ve fázi střední a nízké aktivity zařazujeme i aktivní cvičení, postupně prodluţujeme cvičební jednotku a zvyšujeme intenzitu cvičení. Provádíme korekci správného drţení těla, šetrné mobilizace SI kloubů, páteře a ţeber (manipulační techniky nejsou vhodné). Uvolňujeme zkrácené svaly, provádíme spinální cviky a cviky zaměřené na posílení svalů hlubokého stabilizačního systému. Důleţitý je nácvik hrudního dýchání a nácvik různých modifikací dechového stereotypu ve spojení s celkovou relaxací (Kolář, 2009). Cvičení podle stadia vývoje AS Ve všech stadiích vyuţíváme dechová cvičení. Věnujeme se nácviku hrudního dýchání a tím udrţení pohyblivosti hrudníku, které je hlavně ve vyšších stadiích onemocnění omezeno a spojeno s niţší dechovou kapacitou. Během cvičební jednotky zařazujeme cílené dechové cvičení
s prodlouţeným
výdechem.
Do
dechového
rytmu
pacienta
nezasahujeme
(Hromádková, 2002; Kolář, 2009). K ovlivnění svalových spazmů, zkrácených svalů a bolesti můţeme vyuţít manuální metody, které byly uvedeny výše. Ve všech stadiích se snaţíme o udrţení pohyblivosti páteře, ale nesnaţíme se ji rozhýbat ve všech úsecích za kaţdou cenu. Zaměřujeme se pouze na oblasti, které jsou ještě pohyblivé nebo svou pohyblivost teprve ztrácejí. Rigidní úseky, ve kterých jiţ došlo k ankylóze, vynecháváme. Pozornost věnujeme i kořenovým kloubům. 1. a 2. stadium se liší pouze rentgenovým nálezem, kde je u 2.stadia prokazatelná oboustranná sakroiliitida. Klinicky se obě stadia projeví shodně, omezeným rozvíjením páteře, proto je i LTV v těchto stadiích totoţná. Snaţíme se o udrţení pohyblivosti páteře, hrudníku, kyčelních a ramenních kloubů. Cvičíme ve všech rovinách, tzn. provádíme střídavé předklony, záklony, rotace, úklony, v různých polohách (klek, sed, leh, stoj). Vyuţíváme cviky tahové (do maximálního rozsahu), švihové (kontrolované zrakem) a kyvadlové. Zaměřujeme se na úpravu svalové dysbalance a nácvik správného drţení těla. Uvolňujeme svaly s tendencemi ke kontrakturám (především prsní svaly, flexory kolenních a kyčelních kloubů), posilujeme jejich antagonisty. Posilujeme svaly hlubokého stabilizačního systému, zádové svaly a dolní fixároty lopatek. Provádíme šetřnou mobilizaci SI skloubení (Hromádková, 1994; Hromádková, 2002; Kolář, 2009). - 52 -
Ve 3. stadiu zánět postupuje ascendentně do oblasti bederní páteře. Dochází k napřimování bederní lordózy a omezení extenze v kyčli. Cvičíme proti těmto tendencím. Lordotizaci a pohyblivost bederní páteře podporujeme hyperxtenzí v kyčelních kloubech, záklony, rotacemi a střídavým podsazováním a vysazováním pánve. Excentricky posilujeme břišní svaly (ze sedu do lehu). Posilujeme i m. gluteus maximus zanoţováním podle svalového testu nebo modifikovaně. Ve 4.stadiu dochází k ankylóze v hrudní oblasti. Hrudní kyfóza se zvětšuje a můţe mít vliv i na postiţení ramenních kloubů. Dechová kapacita plic se sniţuje. Před cvičením uvolňujeme bolestivé spasmy, svalová zkrácení a kontraktury v oblasti páteře, ramene a pánve. Pohyblivost omezenou fibrózní ankylózou uvolňujeme pasivně trakcí s následnými pasivními záklony, úklony a rotacemi. Pacient můţe hrudní páteř uvolňovat i aktivně. Cvičení začíná vţdy v podporu klečmo s paţemi opřenými o flektovaná předloktí a dlaněmi otočenými dolů. S nádechem provádí pacient vyhrbení a s výdechem prohnutí páteře. Dále můţe ze stejné pozice provádět rotaci trupu s upaţenou paţí. Očima sleduje pohyb paţe. Zaměřujeme se na udrţení pohyblivosti ramenních kloubů. Uvolňujeme sternoklavikulární spojení. V 5.stadiu je uţ nepohyblivá i krční páteř s výjimkou atlantookcipitálních kloubů. Při cvičení v oblasti krční páteře je třeba postupovat velmi opatrně vzhledem k osteoporóze. Pokud cvičíme vleţe podloţíme hlavu podloţkou (podle velikosti předsunu hlavy). Vleţe na zádech je moţná šetrná trakce v podélné ose. Pro uvolnění spasmu m. trapezius a m. levator scapulae pouţijeme jemnou masáţ nebo PIR (Hromádková, 1994; Hromádková, 2002). Hydrokinezioterapie Při cvičení vyuţíváme termického účinku a odporu vody a vztlakové síly, která pacienta nadlehčuje a umoţňuje mu vykonávat pohyby, které by byly na souši bolestivé. Teplota pro cvičení by měla být izotermní. Cvičení můţeme spojit i se zpěvem, čímţ ovlivníme dechovou kapacitu pacienta. Po kaţdém cvičení v bazénu následuje suchý zábal, který můţeme spojit s polohováním (Hromádková, 2002; Preissová, 2009). Polohování Polohování je důleţité především v počátečním stadiu choroby, jako prevence rozvoje patologického zakřivení páteře. Pacienty polohujeme střídavě na břiše a na zádech. Postel pro polohování by měla být tvrdší, ještě výhodnější je lehátko s otvorem pro obličej. - 53 -
Při poloze na břiše jsou horní končetiny podél těla, ramena i čelo podloţíme. Bederní páteř zatíţíme příčně a hrudní podélně. Při poloze na zádech podkládáme hlavu, kvůli jejímu předsunutému postavení, a gluteální oblast, abychom odlehčili kyčelním kloubům. Poloha na boku podporuje flekční drţení těla a je proto nevhodná. Pociťuje-li pacient bolest, polohování ukončíme (Hromádková, 2002; Trnavský, 1993). Skupinové cvičení Cílem skupinového cvičení je udrţení nebo znovu získání optimální hybnosti a pozitivního naladění pacienta. Pacienty rozdělíme dle věku, aktuálního stadia nemoci a celkového klinického stavu do skupin, a podle to volíme i vhodnou intenzitu zatíţení. Cvičební jednotka má tři části. Úvodní, hlavní a závěrečnou. Úvodní část představuje rozcvičku,
při
které
dochází
k prohřátí
organismu,
zvýšenému
prokrvení
svalů
a prohloubenému dýchání. Vyuţíváme kyvadlové a švihové pohyby. V hlavní části se zaměřujeme na udrţení pohyblivosti páteře a kořenových kloubů, nácvik správného drţení těla, ovlivnění bederní lordózy a hrudní kyfózy. Vyuţíváme cviky tahové, posilovací. Dohlíţíme na přesné provádění kaţdého cviku a dodrţování správného dechového rytmu. Cvičíme ve všech polohách (leh, sed, klek, stoj). Pro zpestření cvičíme s náčiním (gymnastické míče, overbally, tyče, švihadla), na nářadí (lavičky, ribstoly,hrazdy, baletní tyče) nebo ve dvojicích. Závěrečná část by měla být zklidňující, abychom docílili celkového uvolnění pacienta (Hromádková, 1998; Kolář, 2009). Sport Sport pacientům doporučujeme pouze na úrovni rekreační. Mezi doporučené sporty patří především plavání (styl znak a kraul), při kterém pacient posiluje trupové svalstvo a dýchání. Dále je vhodná turistika, hlavně po polních a lesních cestách, kde je povrch měkčí. Při vysokohorské turistice je nutné pouţít hole, které chrání klouby dolních končetin před přetíţením a vedou k zapojování svalstva ramenního pletence a trupu. Cyklistika je také moţná, ale je třeba dbát na správnou výšku řídítek a v jízdě dělat kaţdou půlhodinu přestávku na protaţení svalstva trupu. V zimě volíme běţecké lyţování. Nevhodné jsou sporty, při kterých dochází k přetěţování kloubů skoky (např. basketbal, trampolína, běh), jednostranným zatěţováním (např. tenis, badminton) , nebo s nebezpečím úrazu (např. bojové sporty, některé kolektivní sporty) (Trnavský, 1993; Preissová, 2009).
- 54 -
1.2.2.3 Fyzikální terapie Termoterapie , krátkovlnná diatermie, fototerapie Blíţe viz kapitola 1.2.1.3. Hydroterapie Vyuţíváme podvodní masáţe (teplota 35–37°C; tlak 0, 2–0, 4 MPa ve vzdálenosti 10–15 cm od těla, sklon trysky 30–60°) a přísadové koupele (radonové, sirné nebo uhličité) (Capko, 1998; Poděbradský, 1998). Kontaktní elektroterapie Pro pacienty s AS je vhodná galvanoterapie (elektroléčebná vana), nízkofrekvenční proudy (diadynamické proudy, Träbertův proud, TENS), středofrekvenční proudy. Blíţe viz kapitola 1.2.1.3. Magnetoterapie Pouţíváme ji v chronickém stádiu. Očekávaný účinek je analgetický, disperzní a ovlivnění Ca
2+
pumpy. Na celou páteř včetně SI přikládáme aplikátor, tzv. „trojdeku“ (tři plošné
aplikátory vedle sebe, prostřední má opačnou polaritu). Frekvence je modulovaná (4–50 Hz), magnetická indukce je 5–20 mT se stepem 1 mT. Aplikujeme po dobu 45 min. 3x týdně. Celkový počet procedur je 20. Magnetoterapie zlepšuje hybnost pacienta a sniţuje dávky nesteroidních antirevmatik, které musí nemocný uţívat (Poděbradský, 2009; Capko, 1998). Mechanoterapie Kromě metod uvedených v kapitole 1.2.1.3 pouţíváme i přístrojovou trakci. Při trakci dochází k protaţení ligamentózního aparátu, zlepšení reologických vlastností synovie a sníţení tlaku a kloubní chrupavky. Před trakcí je potřeba udělat trakční test (Poděbradský, 2009).
1.2.2.4 Ergoterapie Podle studie Béďa 1, která byla provedena v letech 2005–2007 na členech Klubu bechtěreviků, činí pacientům největší potíţe ulehání a vstávání z postele, vykonávání běţných - 55 -
domácích prací, zvedání oblečení z podlahy, zavazování bot, vystupování a nastupování do auta, vykoupat se ve vaně, vstát ze ţidle bez opěradel a natáhnout se a sundat předmět. Pacienti proto nejčastěji vyuţívají z kompenzačních pomůcek madla u vany, pomůcky na oblékání, hygienické pomůcky s drţadlem, podavače s rukojetí, speciálně upravené ţidle, nástavec sedátka na WC, sedátko do vany. Pro chůzi potom nejčastěji hůl nebo berle, méně často chodítko nebo vozík (dostupné na World wide Web: http://www.klub-bechtereviku.cz/dokumenty/beda_1.pdf). Pacienti s AS by se měli vyvarovat jednostranné fyzické zátěţi, dlouhodobému statickému zatíţení páteře a kyčelních kloubů, především v předklonu, sedavému zaměstnání, práci v podřepu spojené s předklonem a zvedáním a nošením těţkých předmětů. Pokud chce nemocný vykonávat zaměstnání, ve kterém se těmto polohám nelze vyhnout, měl by si v práci udělat přestávky na cvičení a protaţení. Dále je nutné se vyvarovat práci v chladném a vlhkém prostředí, práci v průvanu a těţké fyzické práci. Nejvhodnější jsou práce, kdy pacient střídá sezení, stání a chůzi (Olejárová, 2008; Trnavský, 1993). Pracovní stůl musí být dostatečně vysoký nejlépe se šikmým pultem, aby nemusel nemocný při čtení tolik flektovat krční páteř. Ţidle by měla být vyšší, vybavena svislým opěradlem a područkami. (Trnavský, 1993) Lůţko by mělo mít pevný podklad a vysokou matraci, nejlépe z pěnového materiálu. Nejvýhodnější polohou je leh na zádech s nataţenými dolními končetinami. Pokud má pacient zvětšenou hrudní kyfózu, měl by pod hlavu pouţívat malý pruţný polštář. Vhodná je i poloha na břiše. Nedoporučuje se poloha vleţe na boku, která podporuje flekční drţení těla (Olejárová, 2008; Trnavský, 1993).
1.2.2.5 Psychologická a sociální problematika onemocnění Ankylozující spondylitida je sice nevyléčitelné onemocnění, ale vhodnou medikamentózní léčbou a rehabilitací se dá dobře ovlivnit. Při dodrţování pokynu lékaře a pravidelném domácím cvičení jsou pacienti schopni se zařadit do normálního ţivota (Pavelka, Rovenský, 2003). Oproti jiným revmatikům nemocní s ankylozující spondylitidou rádi aktivně vyhledávají spolupráci a rádi cvičí. Mají-li vhodné zaměstnání, rádi pracují. Na rozdíl od pacientů s RA netrpí tak často depresemi (Trnavský, 1993).
- 56 -
Pro pacienty existuje Klub bechtěreviků. Je to sdruţení, které se snaţí zajistit plnohodnotný a rovnoprávný ţivot lidí postiţených Bechtěrevovou chorobou. Vydává časopis Bechtěrevik, pořádá rekondiční pobyty, organizuje rehabilitační cvičení, přednášky a besedy s lékaři (dostupné na World Wide Web: http://www.klubbechtereviku.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=65&Itemid=88&lang=cs/)
1.2.2.6 Návrh plánu ucelené rehabilitace Léčebná rehabilitace „Pravidelné cvičení by pro pacienta mělo být kaţdodenní a celoţivotní záleţitostí.“ Pacient by měl cvičit dvakrát denně. Ranní rozcvičce by měla předcházet teplá sprcha. Toto cvičení můţe být kratší. Slouţí k rozhýbání celého těla a mělo by být spojeno s dechovým cvičením. Odpolední cvičí by mělo trvat déle, cca 20 minut. Toto cvičení je zaměřené na konkrétní postiţené oblasti. Opět je nezbytné prokládat ho dechovými a relaxačními cvičeními. Pacient můţe docházet i na skupinová cvičení pořádaná např. Klubem bechtěreviků. Léčebná rehabilitace je blíţe popsána v kapitole 1.2.2.2 (Trnavský, 1993). Dle vyhlášky 58/1997 lze komplexní lázeňskou léčbu poskytnout na doporučení revmatologa od II. stádia choroby s funkčním postiţením třídy „b“ soustavně léčené na revmatologickém nebo rehabilitačním oddělení. Kontraindikací je vysoká nebo narůstající aktivita nebo těţší viscerální postiţení. Základní doporučená délka péče je 21 dní. Při komplexní péči je to 28 dní. Lékař můţe délku ještě o 7 dní prodlouţit. Lázně specializované na tuto chorobu jsou: Bechyně, Bělohrad, Bohdaneč, Darkov, Hodonín, Jáchymov, Kundratice, Mšené, Ostroţská Nová Ves, Slatinice, Teplice, Toušeň, Třeboň, Velichovky a Kostelec (dostupné na World Wide web: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/199758). Pracovní a sociální rehabilitace Pracovní a sociální rehabilitace je podobná jako u pacientů s RA a je více popsaná v kapitole 1.2.1.6. „Nemocní mohou vykonávat duševní nebo lehčí fyzickou práci. Nevhodná je práce s jednostrannou fyzickou zátěţí, sedavé zaměstnání, práce v chladném a vlhkém prostředí - 57 -
a těţká fyzická práce. Pracovní schopnost si i přesto uchovává 70–75 % nemocných“ (Olejárová, 2008). Při posuzování práceschopnosti je třeba brát v potaz i vzdálenost a způsob dopravy do zaměstnání, jelikoţ těţce nemocní špatně snášejí otřesy, např. při stání v dopravním prostředku (Trnavský, 1993). Stejně jako lidé s RA mají pacienti s AS nárok na dávky pro osoby se zdravotním postiţením, v případě sníţené pracovní schopnosti invalidní důchod nebo moţnost vyuţít sociálních sluţeb.
- 58 -
2 KAZUISTIKA
2.1 Základní údaje 2.1.1 Jméno, věk, výška, tělesná hmotnost, pohlaví pacienta Jméno pacienta: J.P. Věk: 75 let Výška: 167 cm Tělesná hmotnost: 76 kg Pohlaví: ţena Tepová frekvence: 72 tepů za minutu Krevná tlak: 120/80 mm Hg
2.1.2 Hospitalizace pacienta od 4.10.2011 do 12.10.2011 I. Ortopedická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně od 12.10.2011 do 21.11.2011 Doléčovací a rehabilitační oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (dále jen DRO)
2.1.3 Diagnóza při přijetí Hlavní diagnóza, kterou byla pacientka přijatá T840–Stav po luxaci totální náhrady pravého kyčelního kloubu (THA l. dx.); stav po repozici a stabilizaci dne 5.10.2011 Vedlejší diagnóza T845–uvolnění THA l. dx., suspektní infekt I259–Chronická ischemická choroba srdeční (hemodynamicky kompenzovaná) - 59 -
I10–Hypertenzní nemoc C509–Stav po extirpaci karcinomu pravého prsu; stav po radioterapii M069–Revmatická artritida Z030–Stav po tuberkulóze plic (dále jen TBC) v dokumentaci J449–Chronická bronchitida Z966–Stav po implantaci totální náhrady kolenního kloubu vlevo T840–Stav po reoperaci THA l. dx. pro aseptické uvolnění jamky 2/2011, stav po nekrvavé repozici luxace THA l. dx.
2.2 Popis vyšetření autorem 2.2.1 Anamnéza Rodinná anamnéza Otec měl diabetes mellitus II. typu. Ostatní sledované choroby pacientka neguje. Osobní anamnéza Pacientka byla léčena pro TBC (v r. 1958). Podstoupila řadu operací: implantaci TKA l. sin. (v r. 1998), hysterektomii, částečnou mastektomii vpravo pro karcinom prsu (v r. 2003), implantaci totální náhrady pravého kyčelního kloubu (v r. 2003), reoperaci THA l. dx. pro aseptické uvolnění jamky (4.2. 2011), nekrvavá repozice THA l. dx. po luxaci (11.2.2011). Pacientce byly aplikovány obstřiky pravého ramenního kloubu z důvodu artrózy při RA (v r. 2009). Úrazy pacientka neguje. Paní J. P. se nyní léčí pro hypertenzi, chronickou bronchitidu a RA. RA se u ní poprvé projevila přibliţně ve 45 letech bolestí velkých kloubů (kyčel, rameno, koleno). Od 50 let pacientka pozorovala deviace kloubů na prstech horních končetin.
- 60 -
Sociální anamnéza Pacientka ţije v rodinném domě s manţelem, který se pohybuje na vozíku. Do domu vede pět schodů. Aţ do luxace TEP 5.10.2011 byla soběstačná a zvládala běţné domácí práce bez problémů. Do obchodu pro malé nákupy si pacientka došla, větší nákupy obstarává syn, který za ní domů často dochází. Pracovní anamnéza Pacientka pracovala celý ţivot v kravíně jako dojička (práce v mrazu a vlhku, často v poloze v kleče). Nyní je ve starobním důchodě. Gynekologická anamnéza Pacientka má čtyři děti. Před prvním dítětem prodělala jeden potrat. Menarché u ní začala přibliţně v 15ti letech. Menopauza nastoupila předčasně cca ve 40ti letech. Farmakologická anamnéza Pacientka pravidelně uţívá Aktiferrin 1-0-0, Pyridoxin 1-0-0, Euphyllin CR-N 200 1-0-1, Hartil H 5/25 1-0-0, Betaserc 16 ½-0-½, Delagil 0-0-1, Citalec 1-0-0, Paramax 500 mg, Tralgit 50 mg, Pradaxa 110 mg 0-0-2, Minirin Melt 60. Fyziologické funkce Stolici má pacientka pravidelnou. Uţívá medikamenty proti inkontinenci. Pro spánek uţívá hypnotika. Pacientka trpí hypoakusou (sluch omezen bilaterálně o 50 %). Zrak korigován brýlemi (krátkozrakost korigována brýlemi s -3,5 D; na čtení pouţívá brýle s +5,5 D). Abusus Pacientka je nekuřačka. Alkohol poţívá pouze výjimečně a v malém mnoţství (cca 4 cl slivovice za týden). Paní J. P. pije 2 kávy denně. Alergie Paní J. P. je alergická na Augmentin. Rehabilitační anamnéza Pacientka absolvovala čtyřikrát pobyt v lázních (Kúpele Trenčianske Teplice, Slovenské liečebné kúpele Turčianske Teplice, Lázně Hodonín, Lázně Darkov). - 61 -
Pacientce byla aplikována elektroterapie na pravý ramenní kloub z důvodu bolesti, která byla přítomna na základě artrózy a RA (v r. 2006). Po luxaci pravého kyčelního kloubu 11.2.2011, pacientka podstoupila nekrvavou repozici. Následně ji byla naordinována na 35 dní ortéza. Poté byla předána do péče DRO, kde pacientka rehabilitovala přibliţně dva měsíce. Nynější onemocnění Dne 4.10.2011 v ranních hodinách došlo u pacientky při vstávání z postele k luxaci THA. Dne 5.10.2011 ji byla provedena na I. Ortopedické klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně krvavá repozice a stabilizace TEP. Pooperačně byla pacientka bez komplikací. Rehabilitaci zahájila jiţ na I. Ortopedické klinice FN USA. V rehabilitaci pokračuje v DRO. Pacientku trápí bolest a omezení pohybu v ramenním kloubu a občasné bolesti zápěstí.
2.2.2 Lékařské vyšetření a léčba nemocného Lékařské vyšetření při přijetí do DRO Status praesens Pacientka je při vědomí, orientovaná, spolupracuje; bez klidové dušnosti a cyanosy; bez ikteru. Hlava: skléry anikterické; spojivky mírně bledší; výstupy hlavových nervů nebolestivé; jazyk jde středem Krk: pulsace karotid symetrická; náplň ţil v normě; štítná ţláza a lymfatické uzliny nezvětšené Plíce: alveolární dýchání, difusně bronchitický nález Srdce: akce pravidelná; ozvy ohraničené; bez periferního deficitu Prsy: vpravo jizva po mastectomii Břicho: mírně nad niveou; měkké; bez palpační citlivosti a rezistence; slezina i játra nehmatná DKK: bez otoků; pulsace hmatná; metličkové venektazie bilaterálně; jizva nad pravou kyčlí klidná; bez sekrece; ve střední části je mírně zčervenalá; stehy in situ; jizvy nad levým kolenem je staršího data; pevné
- 62 -
Neurologicky: bez lateralizace; sed stabilní; stoj a chůze s oporou o dvě podpaţní berle Kůţe: bez porušení integrity; bez dekubitů Orientační onkologický screening: dispensarizace v Masarykově onkologickém ústavu Status localis Rozsah pravého kyčelního kloubu je při přijetí: aktivně S 0–0–45, pasivně S 0–0–55. Jizva nad pravou kyčlí je klidná, bez sekrece, ve střední části mírně zčervenalá, stehy in situ. Měkké tkáně v okolí jsou mírně prosáklé. Léčba Luxace byla řešena krvavou repozicí a stabilizací TEP. Pooperačně byla pacientka bez komplikací.
2.2.3 Ordinace léčebné rehabilitace Pacientka začala rehabilitovat jiţ na I. Ortopedické klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.V rehabilitaci pokračuje i v DRO. Pacientce je naordinována speciální LTV po TEP, nácvik chůze se zatíţením DKK na 50 %, hydrokinezioterapie, elektroterapie s analgetickým účinkem na pravý ramenní kloub a speciální LTV při RA se zaměřením na rozcvičení pravého ramenního kloubu.
- 63 -
2.3 Zapojení autora do procesu léčebné rehabilitace 2.3.1 Kineziologický rozbor v den přijetí pacienta do rehabilitační péče Pacientku jsem převzala do péče dne 3.11.2011. Provedla vstupní kineziologické vyšetření. Pacientka byla lucidní, orientovaná osobou, místem i časem, ochotně spolupracovala. S pacientkou byla lehce ztíţena komunikace z důvodu hypoakuzie. Tělesnou stavbu měla spíše pyknického typu; barvu kůţe normální; bez vady řeči. Sed paní J .P. nečinil potíţe, při stoji a chůzi pouţívala dvě podpaţní berle.
2.3.1.1 Vyšetření pohledem Při stoji se pacientka opírala o podpaţní berle, coţ mohlo zkreslit výsledek vyšetření. Vyšetření pohledem zepředu: U pacientky jsem shledala: hallux valgus bilaterálně; druhý prst pravé nohy je po prodělané operaci o článek kratší; příčná i podélná klenba oploštělá (podélná ověřená palpačně; příčná aspekčně–otlaky na plosce v oblasti hlaviček metatarsů); valgózní postavení kotníků; nestejná výška patel (levá níţe), kolena valgózní; nad levým kolenem jizva po TEP. Pupek je lehce táhnutý doprava; převaţuje hrudní typ dýchání; na pravém prsu je viditelná jizva po mastektomii a velká plošná pigmentace; klavikuly prominují, pravé rameno je výše neţ levé. Horní končetiny jsou ve vnitřní rotaci; na prstech přítomny deviace a deformity. Na pravé ruce je viditelná ulnární deviace v MCP kloubech, mírná deviace distálních článků 2., 3. a 4. prstu; deformita typu „knoflíkové dírky“ na 3. Na levé ruce je přítomna ulnární deviace v MCP kloubech a deformita typu „labutí šíje“ na 3. prstu a deformita typu „knoflíkové dírky“ na 4. prstu. MCP klouby jsou mírně zduřené na obou rukách. Kontury trapézů jsou výrazné (pravá výraznější), kontury mm. sternocleidomastoidei také výrazné. Brada se uchyluje k pravé straně. Mimika je stranově symetrická.
- 64 -
Vyšetření pohledem z boku Kolena jsou v hyperextenzi; kyčelní klouby mírně ve flekčním postavení (pacientka lehce předkloněná). V oblasti pravého kyčelního kloubu je jizva po TEP. Břišní stěna je vyklenutá; ramena lehce v protrakci a hlava mírně v předsunutém postavení. Vyšetření pohledem zezadu Váha je na vnitřní hraně pat. Kotníky mají valgózní postavení (levý kotník více prominuje mediálním směrem). Kontury lýtek jsou asymetrické, popliteální rýhy také asymetrické (levá níţ); levé stehno nepatrně silnější; gluteální rýhy asymetrické (levá níţ); intergluteálnní rýha asymetrická. Pánev je rotována (pravý bok více vzadu); taile jsou asymetrické (vpravo ostřeji vykrojené); mediální hrany lopatek prominují; pravé rameno je výše. Hlava se uchyluje k pravé straně. Vyšetření olovnicí Při vyšetření zezadu prochází olovnice mírně vpravo od intergluteální rýhy a dopadá mírně vlevo od střední roviny, coţ přikládám nerovnoměrnému zatíţení DKK a rotaci pánve. Při vyšetření z boku prochází olovnice před středem ramenního i kyčelního kloubu a dopadá na úrovni středu malíku. Vyšetření páteře a vyšetření na dvou vahách Zkoušky na rozvíjení páteře a vyšetření na dvou vahách jsem neprováděla, jelikoţ se pacientka při stoji opírala o podpaţní berle a zároveň byly neţádoucí předklony a lateroflexe na levou stranu. Vyšetření chůze Pacientka má po operaci dovolené pouze 50% zatíţení pravé DK, při chůzi proto pouţívá oporu o dvě podlaţní berle. Chůze je trojdobá (obě berle–levá DK–pravá DK). Pacientka je při chůzi nejistá a není napřímená (při chůzi se dívá pod nohy). Délka kroku je nestejnoměrná. Odvíjení plany se jeví v pořádku.
- 65 -
2.3.1.2 Palpační vyšetření pánve Všechny tři body vpravo (spina iliaca anterior superior, spina iliaca posterior i crista iliaca) jsou výše neţ na druhé straně, coţ svědčí pro sešikmení pánve. Dále jsou spinae iliacae anteriores superiores níţe neţ spinae iliacae posteriores, pánev pacientky je v anteverzi. Pánev je zároveň rotována, pravý bok je více vzadu. Fenomén předbíhání, spine sign ani Trendelenburgův příznak jsem nevyšetřovala, jelikoţ pacientka se při stoji opírala o podpaţní berle a neměla dovolené plné zatíţení PDK.
2.3.1.3 Antropometrie Rozměry na HKK jsem měřila v sedě, při volně visící končetině. Rozměry na DKK jsem měřila ve stoje. Zjištěné délky i obvody uvádím v tabulkách č. 8 a 9. Podle výsledků měření je pravá HK o 1 cm delší. Na DKK jsem v délce neshledala ţádné výrazné stranové rozdíly. Levá DKK je nepatrně objemnější (přes vasty a nad patellou), coţ můţe být způsobeno nerovnoměrným zatěţováním DKK (levá je více zatěţovaná) nebo svalovým oslabením pravé DK po prodělané operaci. Obvod DK přes tříslo je o 2 cm větší na pravé DK. Můţe se jednat o přetvávající mírný otok v operované oblasti. Pravá HK 73, 5 Celá HK 56, 5 Paţe a předloktí 30, 5 Paţe 26 Předloktí 17 Ruka 32 Obvod Relaxovaná paţe 34 Paţe při kontrakci 26 Loket 24, 5 Předloktí 18 Zápěstí 19, 5 Hlavičky metakarpů Tab. č. 8 Délky a obvody horních končetin (údaje uvedeny v cm) Délka
- 66 -
Levá HK 72, 5 55, 5 29, 5 26 17 31, 5 33, 5 26 25 18, 5 20
Pravá DK 80 Funkční délka celé DK 77 Anatomická dékla celé DK 88 Celá končetina (od pupku) 39 Stehno 40 Bérec 24 Noha 76 Obvod Stehno (přes tříslo) 57 Stehno (15 cm nad patellou) 47, 5 Stehno (před vasty) 46 Koleno (přes patellu) 40 Přes tuberositas tibiae 39 Lýtko 27, 5 Kotník 32 Nárt a pata 23, 5 Hlavičky metatarsů Tab. č. 9 Délky a obvody dolních končetin (údaje uvedeny v cm) Délka
- 67 -
Levá DK 79, 5 76 88 38 40 24, 5 74 58 50 46 42 40, 5 27, 5 31, 5 23
2.3.1.4 Goniometrie Pro měření jsem zvolila metodu SFTR (měření v rovině sagitální, frontální, tranzverzální a rotační). Zjišťovala jsem aktivní rozsahy. Fyziologické rozsahy uvádím podle PhDr. Evy Nechvátalové. Vše je zapsáno níţe v tabulkách č. 10 a 11. Vzhledem k tomu, ţe pacientka netolerovala polohu na břiše, musela jsem u některých kloubů pouţít modifikované polohy. Některé rozsahy nebylo moţno změřit vůbec (rotace a abdukce pravé DK, extenze obou DKK). Z měření vyplývá, ţe nejvíce byl omezen pohyb v kořenových kloubech, hlavně vnitřní a zevní rotace a abdukce. Pravá HK i pravá DK byly postiţeny výrazněji neţ odpovídající končetiny na straně levé. U operovaného kyčelního kloubu byla navíc lehce omezená flexe. V obou zápěstích byl zmenšený rozsah pohybu do extenze a radiální i ulnární dukce. Rozsahy v CMC, MCP a IP kloubech ruky jsem se rozhodla vyšetřit pomocí funkčního testu ruky (viz kapitola 2.3.1.7)a testu opozice a repozice palce, jelikoţ tato vyšetření dle mého názoru lépe vypovídají o funkčních schopnostech ruky. Při testu opozice a repozice palce byla situace na obou stranách srovnatelná. Špička palce sahala při maximálním ohnutí k bříšku pátého metakarpu, při extenzi v IP a MCP kloubech palce ke prvnímu článku třetího prstu. Pravá strana Levá strana Neměřeno–0–80 Neměřeno–0–90 (120) S 15–0–Neměřeno 25–0–20 F Neměřeno 30–0–20 R 10–0–100 10–0–110 Koleno S 10–0–35 10–0–40 Hlezno S 25–0–25 25–0–25 R Tab.č. 10 Goniometrie dolních končetin (uvedeno ve stupních)
Fyziologický rozsah 15–0–90 (130) 45–0–30 45–0–45 0–0–140 20–0–50 30–0–30
Pravá strana Levá strana 30–0–150 30–0–160 Rameno S 95–0–0 130–0–0 F 10–0–100 10–0–110 T 35–0–40 70–0–75 R 0–0–130 0–0–130 Loket S 50–0–90 70–0–90 R 55–0–80 50–0–70 Zápěstí S 15–0–30 15–0–20 F Tab. č. 11 Goniometrie horních končetin (uvedeno ve stupních)
Fyziologický rozsah 40–0–180 180–0–0 30–0–120 90–0–90 0–0–140 90–0–90 90–0–90 30–0–60
Kyčel
- 68 -
2.3.1.5 Svalový test „Svalový test je pomocná vyšetřovací metoda, která informuje o síle jednotlivých svalů nebo svalových skupin tvořících funkční jednotku.“(Janda 2004) Rozlišujeme 6 základních stupňů. 0 – Při pokusu o pohyb není zjevný ţádný záškub 1 – Při pokusu o pohyb jeví sval zřetelný záškub, 10% svalové síly 2 – Velmi slabý, 25% síly normálního stahu 3 – Slabý, 50% síly normálního svalu 4 – Dobrý, 75% síly normálního svalu 5 – Nornální sval, který je schopen překonat značný zevní odpor (100% normálu) „Ukazuje-li sval přechodnou hodnotu, přidáváme ke stupni testu znaménko plus nebo mínus, coţ odpovídá 5 – 10% síly.“(Janda) U řady svalů nebylo moţné sílu vůbec otestovat, jelikoţ pacientka nesmí leţet na operovaném boku a netolerovala polohu na břiše. U některých svalů bylo vyšetření pouze orientační nebo v modifikovaných polohách. Svalový test na DKK uvádím v tab. č. 12, svalový test na HKK v tab. č. 13. U většiny svalů v okolí pravého ramenního pletence jsem zjistila svalovou sílu stupně 3. Při kladeném odporu pacientka pociťovala bolest a nebyla schopná pohyb provést. V levém kolenním kloubu paní J. P. pociťovala bolest při extenzi, nicméně i tak byla schopna pohyb proti malému odporu provést. U operovaného kyčelního kloubu bylo svalové oslabení méně výrazné. Svaly vykonávající pohyby nepovolené po TEP kyčle jsem na operované končetině netestovala (addukce, zevní a vnitřní rotace).
Kyčel
Flexe Addukce Abdukce Vnitřní i zevní rotace Koleno Flexe Extenze Hlezno Plantární flexe Supinace v plantární flexi Supinace s dorsální flexí Plantárná pronace Tab. č. 12 Svalový test na dolních končetinách
- 69 -
Pravá DK 4Netestováno 3+ Netestováno 4 4 4+ 4+ 4+ 4+
Levá DK 4 4 4 3+ 4 4 4+ 4+ 4+ 4+
Lopatka
Elevace Abdukce s rotací Rameno Flexe Extenze Abdukce M. pectoralis major Extenze v abdukci Vnitřní rotace Zevní rotace Loket Flexe Extenze Předloktí Pronace Supinace Zápěstí Flexe s addukcí i s abdukcí Extenze s addukcí i s abdkucí MCP Flexe Extenze Addukce Abdukce PIP + DIP Flexe Extenze Palec Opozice Addukce CMC Abdukce CMC Flexe MCP Extenze MCP Flexe IP Extenze IP Tab. č. 13 Svalový test na horních končetinách
Pravá HK 4 3 3 3 3 3 3334 4 44 4 4 3 4 444 3+ 44443+ 43+
Levá HK 4+ 4 4+ 4 4 4 44 4 4+ 4 4 44 43 4 444 3+ 4443+ 3+ 43+
2.3.1.6 Pohybové stereotypy abdukce, addukce) Stereotyp extenze v kyčli (PDK i LDK) a stereotyp abdukce v kyčelním kloubu (LDK) nebylo moţné vyšetřit, jelikoţ pacientka nemohla zaujmout správnou polohu pro testování. Při vyšetření stereotypu abdukce PDK jsem vycházela z polohy na levém boku s pravou DK podloţenou, aby nedošlo k addukci operované DK. V počáteční fázi došlo k elevaci pánve z důvodu aktivace m. quadratus lumborum, poté pokračoval pohyb tensorovým mechanismem.
- 70 -
Při vyšetření stereotypu flexe trupu začal pohyb flexí šíje (s předsunem), poté se kyfotizovala horní část hrudní páteře, následovalo pokrčení DKK s naklopením pánve. Z toho usuzuji, ţe jsou v převaze flexory kyčle (m. ilipsoas) nad břišními svaly. Při vyšetření stereotypu flexe šíje pacientka neprováděla obloukovitý pohyb, ale flexi předsunem, coţ svědčí pro převahu mm.sternocleidomastoidei nad mm. scaleni. Při vyšetření stereotypu abdukce v ramenním kloubu pohyb byl oboustranně iniciován úklonem trupu ke kontralaterální straně (došlo k zapojení m. quadratus lumborum).
2.3.1.7 Vyšetření funkčních schopností ruky U pacientky jsem testovala statické a dynamické druhy úchopů (viz tabulky č 14, 15 a 16). Podle výsledku vyšetření je funkčně zdatnější pravá ruka, coţ je ovlivněno tím, ţe pacientka je pravák. Největší obtíţe pacientce činilo ze statických úchopů vytvoření stříšky (můţe mít spojitost s oslabením mm.lumbricales) a z dynamického úchopu lusknutí (pravděpodobně kvůli deformitám prstů). Psaní zvládá paní J.P. bez problémů. Bidigitální Pravá ruka 5 Pinzetový 4 Nehtový 4 Mincový 5 Klíčový 4 Cigaretový Tab. č. 14 Statické úchopy bidigitální
Levá ruka 5 3 3 4 3
Plurigitální Pravá ruka 5 Tuţkový 5 Śpetka 5 Klika dveří 4 Stříška 5 Háček 5 Válec 5 Koule 5 Pěst palec ven 5 Pěst palec dovnitř Tab. č. 15 Statické úchopy pluridigitální
Levá ruka 4 5 5 3 5 5 5 5 5
- 71 -
Pravá ruka 2 Lusknutí 5 Střelit pecku 5 Tlak dlaní Tab. č. 15 Dynamické úchopy
Levá ruka 2 4 5
Hodnocení 0. pacient úchop neudělá vůbec 1. pacient udělá úchop v náznaku 2. pacient udělá úchop z 1/3 3. pacient udělá úchop z 1/2 4. pacient udělá úchop z 3/4 5. pacient udělá úchop v plném rozsah
2.3.2 Krátkodobý rehabilitační plán Jelikoţ paní J.P. má přidělenou fyzioterapeutku, která s ní v dopoledních hodinách rehabilituje pro TEP kyčelního kloubu a zároveň se věnuje i péči o jizvu, docházela jsem za pacientkou převáţně v odpoledních hodinách a rehabilitační plán jsem zaměřila více na diagnózu RA. Samozřejmě jsem dbala na dodrţování zásad, které platí po TEP kyčelního kloubu. Při sestavování krátkodobého rehabilitačního plánu jsem se řídila ordinací lékaře a aktuálním stavem pacientky. Pacientka trpí chronickou ischemickou chorobou srdeční (ICHS) a hypertenzní nemocí. Přestoţe jsou obě nemoci kompenzované, preventivně jsem měřila tepovou frekvenci (na začátku, v průběhu a na konci cvičení ) a sledovala jsem, zda pacientka není dušná. Cílem mého krátkodobého plánu je zlepšit rozsah pohybu a svalovou sílu především v pravém kyčelním a pravém ramenním kloubu, zvětšit extenzi v obou zápěstích, ovlivnit zkrácené svaly s cílem zabránit rozvoji deformit, nacvičit trojdobou chůzi s podpaţními berlemi; ovlivnit klenbu obou DKK, zlepšit jemnou motoriku pacientky a naučit ji cvičební jednotku, kterou si bude moct po propuštění z DRO cvičit pravidelně i doma. Nácvik sebeobsluhu nebude nutný, jelikoţ paní J. P. je soběstačná, menší obtíţe ji působí pouze úkony spojené se vzpaţením pravé HK, např. při česání (viz níţe). - 72 -
Cvičební jednotka bude zaměřena na udrţení rozsahu všech kloubů a celkové zvýšení svalové síly, s důrazem na správný dechový rytmus během cvičení. Bude začínat aktivním rozcvičením horních i dolních končetin převáţně vleţe, jelikoţ pacientka po operaci nemá dovolené dlouhé sezení. Následovat bude několik cviků pro aktivaci hlubokého stabilizačního systému. V rámci goniometrie jsem zjistila sníţený rozsah v několika kloubech (zejména v pravém ramenním, pravém kyčelním, zápěstí obou končetin). V pravém ramenním kloubu je doprovázen výraznou bolestivostí. Nejdříve aplikuji infračervené záření pomocí soluxu pro uvolnění měkkých tkání, poté PIR na zevní i vnitřní rotátory ramenního kloubu a mobilizaci lopatky. Následovat bude pasivní rozcvičení a aktivní cvičení s dopomocí. PIR aplikuji i na adduktory pravého kyčelního kloubu a na flexory zápěstí a prstů. Pacientka má oploštělou příčnou i podélnou klenbu na obou DKK. Nohy nejprve ošetřím měkkými a mobilizačními technikami, nastimuluji je míčkem s bodlinami a poté pacientku naučím cvičení „malá noha“. Svaly rukou bude posilovat proti mírnému odporu izolovaně nebo dohromady. Vyuţiji práci s plastickou hmotou a drobnými předměty. Pro zlepšení propriocepce zařadím stimulaci v nádobě s luštěninou. Pro zpestření cvičení pouţiji pomůcky (overball, míčky a válečky s bodlinami). Cvičení bude moţné zkombinovat s hydroterapií ve formě LTV v bazénu nebo vířivých koupelí na ruce a nohy. Při nácviku chůze o dvou podpaţních berlích se budu pacientku snaţit naučit hledět při chůzi rovně před sebe, zdokonalit trojdobou chůzi s berlemi a získat jistou a stabilitu při chůzi po schodech. Později moţná přejdeme k chůzi o dvou francouzských holích. Z fyzikální terapie má pacientka ordinovanou elektroléčbu s analgetickým účinkem na pravé rameno.
2.3.3 Realizace léčebně rehabilitačních postupů autorem v průběhu pobytu na klinice Čtvrtek 3.11.2011 odpoledne Seznámila jsem se s pacientkou, její diagnózou a postupem léčby. Odebrala jsem anamnézu a provedla jsem vstupní kineziologický rozbor. Jelikoţ pacientka byla po vstupním
- 73 -
vyšetření unavená, domluvily jsme se, ţe vlastní cvičení necháme aţ na příští návštěvu. Pacientce jsem pouze připomněla zásady pro TEP kyčle. Pondělí 7.11.2011 odpoledne Před vlastním cvičením jsem se s pacientkou rozhodla procvičit lokalizované dýchání, jelikoţ jsem zjistila, ţe se při nádechu spodní ţebra málo laterálně rozšiřují a převaţuje horní typ dýchání. Pak následovalo aktivním procvičením horních a dolních končetin. Cviky jsem opakovala 8 – 10x, s výdrţí v krajních polohách. V průběhu cvičení jsem pacientku instruovala, během kterých cviků se má nadechovat a během kterých vydechovat. Příklad cvičební jednotky: Vleţe na zádech: střídáme plantární a dorsální flexi pomalu s výdrţí v krajních polohách; krouţky v kotnících; prstce roztáhnout od sebe zase přiblíţit k sobě; střídavé krčení DKK v kolenních kloubech (pravou DK jen do 90°v kyčelním kloubu, levou přitáhnout co nejvíce k břichu; střídavě unoţovat levou a pravou DK propnutou v koleni; DKK nataţené, zatnout hýţdě, kolena protlačit do podloţky; DKK nataţené paty vytahovat do dálky; DKK nataţené, izometrická aktivace m. quadriceps a zkusit vytáhnout patellu směrem nahoru (před tímto cvičením jsem obě patelly zmobilizovala); pokrčit dolní končetinu, propnout v koleni (vykopnout do vzduchu), znovu pokrčit a pak poloţit; obě dolní končetiny pokrčené stáhnout břicho a hýţdě, paty zatlačit do podloţky; obě dolní končetiny pokrčené stáhnout břicho a hýţdě, drţet staţené a pomalu zvedat pánev, pak pomalu pokládat a uvolnit; prsty do abdukce, addukce, flexe, extenze, opozice palce (všechny pohyby proti mírnému odporu); krouţky v zápěstí se zdůrazněním extenze; HKK ohnuté v loktech, dlaně střídavě otáčet k sobě (pacient se podívá na dlaně) a od sebe; HKK pokrčit v loktech, rukama se dotknout ramen, poté je natáhnout; spojit obě HKK, opisovat velkou kruţnici; spojené HKK dávat s nádechem nad hlavu as výdechem zpět před tělo. - 74 -
Vleţe na zdravém boku: leh na zdravém boku zvedat operovanou nohu cca 10 cm, chvíli vydrţet poté poloţit (celou dobu polštář mezi DKK). Vsedě: propnout DK s přitaţenou špičkou v koleni, chvíli udrţet propnutou, poté povolit; krouţky v ramenou; antigravitační terapie na m. trapezius–cvičit nejlépe na ţidli; HKK za opěradlem, vytáhnout ramena nahoru k uším, vydrţet 20 sekund, poté hluboký nádech a s výdechem spouštět ramena co nejníţe (co nejdále od uší) vydrţet cca 20 sekund, poté opakovat ještě přibliţně 3x; přední půl krouţky hlavou; pacient sedí vzpřímeně, hluboký nádech, s výdechem vyhrbí záda protáhne spojené HKK do předpaţení, poté se opět s nádechem vyrovná a provede mírný záklon trupu; otáčení trupu na stranu za nataţenou HK, vlevo i vpravo; HKK 90°flexe v lokti i 90°abdukci v rameni, lokty mírně přikliţovat k sobě za zády, stahovat lopatky k sobě. Po cvičení jsem se více zaměřila na pravý ramenní kloub. Nejdříve jsem pouţila solux pro prohřátí měkkých tkání v okolí kloubu, provedla mobilizaci pravé lopatky vleţe na levém boku a PIR na zevní i vnitřní rotátory pravého ramenního kloubu. Poté jsem kloub pasivně rozcvičila. Nakonec pacientka cvičila rotace i abdukci aktivně s dopomocí. Bolestivost pravého ramenního kloubu pacientka nevíce pociťuje při hygieně (česání, umývání hlavy). Doporučila jsem ji pouţívat pravou HK s dopomocí levé HK (levá HK bude podpírat pravou HK). Pacientce jsem aplikovala PIR i na flexory zápěstí a prstů. Zacvičila jsem ji v autoterapii. Na závěr jsme se šly ještě projít po chodbě, abych zkontrolovala stereotyp chůze. Pacientku jsem nabádala, aby se při chůzi napřímila a dívala se vpřed. Připomínala jsem ji správný stereotyp pro trojdobou chůzi s podpaţními berlemi, na který občas pacientka při chůzi zapomínala. Úterý 8.11.2011 Pacientka měla naordinovanou skupinovou LTV v bazénu, proto jsem dnes přišla dopoledne, abych si mohla cvičení prohlédnout. Poté jsem připravila vlastní cvičební jednotku sestavenou z cviků vyuţívajících odporu vody i vztlakové síly. Některé následující
- 75 -
dny jsem docházela i v dopoledních hodinách (ve středu 9.11, čtvrtek 10.11., úterý 14.11.), abych mohla cvičení vést. Odpoledne měla pacientka dobrou náladu. S pacientkou jsem opět prováděla lokalizované dýchání. Poté jsme cvičily stejnou cvičební jednotku jako v pondělí. Pacientku jsem instruovala, ţe izometrii m. quadriceps můţe cvičit i sama v průběhu celého dne. Cvik je třeba opakovat pomalu v sérii po desíti několikrát denně. Zkontrolovala jsem, jak provádí PIR na flexory zápěstí. Pacientka si PIR ze včerejška nepamatovala, proto jsem ji ho ještě jednou ukázala a vysvětlila. Na závěr jsem zkontrolovala stereotyp chůze, při které jiţ pacientka přikládala berle ve správném pořadí. Stále je potřeba ji nabádat, aby se napřímila a dívala se před sebe. Upravily jsme i délku kroku. Sledovala jsem ovíjení planty, bylo v pořádku. Čtvrtek 10.11.2011 Odpoledne jsem opět s pacientkou zacvičila kondiční cvičení na DKK a HKK. Pro zpestření jsem zařadila i cviky s overballem: overball mezi kolena, DKK pokrčeny v kolenech, zpevnit břicho, hýţdě, vtahovat konečník, tlačit bedra do podloţky a lehce tlačit koleny proti sobě; jedna DKK pokrčená, overball pod patou druhé nataţené končetiny, koulením po podloţce posunovat overball blíţe k hýţdím a zpět; posilování prsních svalů v sedě, overball mezi dlaněmi, tlačíme proti sobě, chvíli vydrţet a pak povolit; overball si předáváme z jedné do druhé ruky (z pravé do levé za zády dole, z levé do pravé nad hlavou, HKK co nejvíce nataţeny, mezi předáváním opisují ruce půlkruhy–vzpaţení abdukcí); obě ruce jsou před tělem pacienta, vzdáleny od sebe přibliţně 20 cm; overball si předáváme z jedné ruky do druhé tak, ţe ruka, která jej zrovna předává vykonává pohyb ve směru radiální dukce (overball se tím otáčí kolem své osy); více nafouknutý overball mačkat celou rukou, nejdříve jednou a pak druhou. Dále jsem aplikovala vířivou koupel na nohy, měkké techniky na ovlivnění měkkých tkání mezi metatarsy a provedla periferních mobilizaci metatarsů a MTP kloubů. Plosky namasírovala míčkem s bodlinami a poté jsem zahájila nácvik „malé“ nohy v sedě. Pacientce jsem vysvětlila 3 místa opory (pata, hlavička 1. a 5. metatarsu), prsty musí zůstat bez zatíţení. Na závěr jsem si ještě prohlédla chůzi. Pacientka jiţ chůzi s podpaţními berlemi zvládala bez problémů. Lékařka povolila po víkendu začít trénovat chůzi s francouzskými holemi. - 76 -
Jelikoţ v pátek ani o víkendu nedorazím, dala jsem paní J. P. za úkol, aby si zacvičila kaţdý den cvičební jednotku, kterou jsem ji naučila. A prováděla PIR na flexory zápěstí. Pondělí 13.11.2011 Pacientka byla po víkendu odpočatá. Poprosila jsem ji, aby mi předvedla naučenou cvičební jednotku. Většinu cviků si pamatovala, při některých bylo potřeba pacientku opravit. Pacientce jsem opět provedla ošetření nohy měkkými technikami, zmobilizovala metatarzy a MTP klouby, nohu promasírovala míčkem a pak jsme trénovaly „malou nohu“. Pacientka cvičení zvládala lépe neţ ve čtvrtek. Říkala, ţe ho přes víkend trénovala. Na závěr jsme šly vyzkoušet chůzi o francouzských holích. Opět jsem dohlíţela na správný krokový stereotyp. Úterý 14.11.2011 odpoledne Pacientka se cítila po dopoledním cvičení unavená. Proto jsem se pro dnešek rozhodla cvičební jednotku vynechat. Aplikovala jsem vířivou koupel na ruce a poté jsem se zaměřila více na ergoterapii. S paní J. P. jsem u stolu procvičila všechny pohyby v jednotlivých kloubech ruky i zápěstí. Pacientce jsem kladla odpor a zároveň ji také ukazovala, jak si můţe klást doma odpor sama. Zaměřila jsem se především na posílení mm. lumbricales a mm. interossei dorsales et palmares, tzn.izolované flexe v MCP kloubech při extendovaných prstech (vytvoření stříšky). s tím měla paní J. P. největší problém, jak jsem zjistila z funkčního vyšetření ruky. V ergoterapeutické dílny jsem si půjčila plastickou hmotu. Paní J. P. s ní potom válením prsty (pravé, pak i levé ruky) tvořila podlouhlé válečky, které poté stočila do „šneka“. „Šneky“ tvořila stáčením ve směru radiální dukce (pravou, pak levou rukou), abychom bojovaly proti deformitě ulnární dukce. Do hmoty dále protlačovala jednotlivé prsty. Rozválenou hmotu musela jednou rukou zmačkat zpět do kuličky, pak ruce vyměnila. Dále jsem zařadila činnost zaměřenou na zlepšení propriocepce. Pro pacientku jsem připravila nádobu s luštěninou a několika předměty. Pacientka měla za úkol poslepu hmatem v nádobě objevit všechny předměty (některé byly větší, jiný drobné). Pokračovaly jsme tréninkem jemného úchopu. Pacientka měla za úkol sesbírat palcem a ukazovákem mince ze stolu po jedné a dát je do peněţenky. Poté přemisťovala zápalky vţdy střídavou dvojicí prstů. Pravou rukou pacientka zvládala úkoly bez větších problémů, levou rukou bylo provedené horší. Po cvičení mi pacientka předvedla autoterapii na flexory zápěstí a prstů. Na závěr jsme ještě trénovaly chůzi po chodbě a schodech. Pacientka si opět při chůzi nebyla jistá, proto - 77 -
se dívala se pod nohy a byla v mírném flekčním postavení. Kdyţ jsem ji na to upozornila, snaţila se vyrovnat a dívat před sebe. Čtvrtek 16.11.2011 Pacientka byla v dobré náladě. Začaly jsme jako obvykle kondičním cvičením vleţe, pak chvíli vsedě. Následovala část zaměřená na ergoterapii, před kterou jsem aplikovala vířivou koupel na ruce. Na závěr jsem zase zařadila nácvik chůze. Pátek 17.11.2011 odpoledne Dnes jsem se opět více věnovala ergoterapii a nácviku „malé nohy“. Po cvičení jsem zkontrolovala stereotyp chůze při chůzi po rovině i schodech. Pacientka uţ sama myslí na napřímení a dívá se při chůzi před sebe. Pondělí 20.11.2011 Jelikoţ má být pacientka zítra propuštěna do domácí péče, provedla jsem výstupní kineziologický rozbor, který uvádím v kapitole 2.3.4 Kineziologický rozbor a zhodnocení pacienta při ukončení léčebné rehabilitace. Naposledy jsem zkontrolovala, jestli si pamatuje zásady pro TEP kyčle, cvičební jednotku, PIR na flexory zápěstí a trapéz a cvičení „malá noha“. Vše si pacientka pamatuje bez problémů. Pacientku jsem poučila ještě jednou o nutnosti pravidelného cvičení i v domácím prostředí. Doporučila jsem cvičit dvakrát denně, po ránu a po obědě. Pacientce jsem vysvětlila, ţe u RA se cvičí i přes bolest, ale ta by měla do dvou hodin po cvičení pominout, rozhodně by neměla pociťovat bolest následující den. Připomněla jsem ji reţimová opatření. S pacientkou jsem se rozloučila a poděkovala jí za ochotnou spolupráci. Úterý 21.11.2011 Pacientka byla propuštěna do domácí péče.
- 78 -
2.3.4 Kineziologický rozbor a zhodnocení pacienta při ukončení léčebné rehabilitace Výstupní kineziologické vyšetření jsem provedla 20.11.2011, den před propuštěním pacientky do domácí péče. Za dobu, kdy jsem měla pacientku v péči, došlo jen k nepatrným objektivním změnám stavu pacientky. Subjektivně se však pacientka cítila výrazně lépe neţ na začátku rehabilitace. Mírně se ji zvětšily rozsahy (viz tab. č. 16) v pravém ramenním kloubu a operovaném kyčelním kloubu. Bolestivost pravého ramenního kloubu sice i nadále přetrvává, ale v menší míře. Pacientka je více samostatná, jiţ ji tolik netrápí bolest při osobní hygieně. Po PIR flexorů zápěstí a prstů se zvětšila i extenze v obou zápěstích. Nepatrně se zvětšila síla flexorů a abduktorů pravého kyčelního kloubu a svalů v okolí pravého ramenního kloubu (viz tab. č. 17). Pacientka začala pouţívat při chůzi místo podpaţních berlí francouzské hole. Zlepšil se jí stereotyp chůze. Pacientka si je jiţ při chůzi jistá, dívá před sebe a chodí vzpřímeněji. Na začátku Na konci 30 – 0 – 150 30 – 0 – 155 S 95 – 0 – 0 105 – 0 – 0 F 35 – 0 – 40 40 – 0 – 45 R 55 – 0 – 80 65 – 0 – 80 Pravé zápěstí S 50 – 0 – 70 60 – 0 – 70 Levé zápěstí S Nelze – 0 - 80 Nelze – 0 – 90 Pravý kyčelní kloub S 15 – 0 – nelze 25 – 0 – nelze F Tab. č. 16 Srovnání goniometrie na začátku a na konci rehabilitace Pravý ramenní kloub
Na začátku 4Pravý kyčelní kloub Flexe 3+ Abdukce 3 Pravý ramenní Flexe 3 Extenze kloub 3 Abdukce M. pectoralis major 3 3Extenze v abdukci 3Vnitřní rotace 3Zevní rotace Tab. č. 17 Srovnání svalového testu na začátku a na konci rehabilitace
- 79 -
Na konci 4 4 3+ 3+ 3+ 3+ 3 3 3
2.4 Dlouhodobý rehabilitační plán dle předpokládaného vývoje onemocnění Pacientce jsem zdůraznila nutnost pravidelného cvičení při RA, nejlépe dvakrát denně. Pro tyto účely jsem pacientku naučila cvičební jednotku, cvičení tzv. „malá noha“, PIR na flexory zápěstí, rotátory ramenního kloubu a trapézy. Ještě jednou jsme si s pacientkou vyjmenovaly zásady, které je potřeba dodrţovat po TEP kyčelního kloubu (zejména nekříţit operovanou DK přes střední rovinu, nemít v kyčli větší flexi neţ 90° a neprovádět rotace). Pacientka zatím bude chodit o dvou francouzských holích. Plnou zátěţ povoluje lékař většinou aţ za 3–6 měsíců. Paní J. P. jsem doporučila úpravy domácího prostředí. Bylo by vhodné, aby si pořídila vyšší postel a k sezení vyšší ţidli, zmírnilo by tak riziko opakovaní luxace. Zatím pacientka nemá s úchopy větší potíţe. Pokud se její funkční schopnosti rukou zhorší, existuje řada kompenzačních pomůcek, které můţe vyuţít (např. protiskluzové podloţky, otvíráky na sklenice, odlehčené nádobí, upravené příbory,. nástavec na WC, prodlouţené drţadla s větší objem rukojetí, sedačky do vany, navlékače knoflíků). Poučila jsem ji, kterým činnostem by se měla vyvarovat (nošení těţkých břemen, práce spojené s prochladnutím, s přílišným zatěţováním drobných ručních kloubů). Na běţné nákupy, aţ pacientka nebude potřebovat berle, jsem ji doporučila pouţívat tašku na kolečkách. S většími nákupy a úklidem domácnosti bude pacientce pomáhat rodina, na kterou se pacientka můţe spolehnout i v budoucnu. Na lázeňskou léčbu se pacientka informuje u svého revmatologa, popřípadě praktického lékaře. Informovala jsem pacientku o existenci Revma Ligy.
- 80 -
2.5 Závěr Během psaní této práce jsem se blíţe seznámila s revmatickými onemocněními, konkrétně s revmatoidní artritidou a morbus Bechtěrev. Na počátku práce jsem si neuvědomovala, co tato onemocnění přesně obnášejí a jak dalece ovlivňují ţivot pacienta. Revmatoidní artritida, kterou jsem se zabývala v kazuistice, zkracuje ţivot pacienta aţ o deset let, způsobuje deformity, které vedou často k invaliditě. Pacient se pak stává závislým na pomoci rodiny a okolí. Toto vše působí negativně na psychiku pacienta. Paní J. P. byla velice milá a trpělivá. Ochotně spolupracovala a zajímala se o vše, co souviselo s její rehabilitací. Paní J. P. byla před operací soběstačná, pouze s větším úklidem a nákupy ji pomáhala rodina. Na počátku rehabilitace pacientku nejvíce trápila bolest v oblasti pravého ramene a nejistota při chůzi s podpaţními berlemi. Za dobu, co jsem za paní J. P. docházela, se nám podařilo mírně zlepšit rozsahy v pravém kyčelním i pravém ramenním kloubu. Bolestivost pravého ramene se zmenšila. Chůzi paní J. P. nyní zvládá bez problémů o francouzských holích. Subjektivně se na konci rehabilitace cítila paní J. P. v lepší kondici. Po celou dobu rehabilitace jsem se paní J. P. snaţila motivovat, aby v započatém cvičení pokračovala i v domácím prostředí. Komunikace a rehabilitace s paní J. P. pro mě byla cennou zkušeností. Informace, které jsem během psaní bakalářské práce nabyla, si uchovám v paměti a vyuţiji je v budoucnu ve své povolání.
- 81 -
3 Seznam pouţité literatury 1) CAPKO, J. Základy fyziatrické léčby. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 396 s. ISBN 80-7169-341-3 2) DÍTĚ, P. a kol. Vnitřní lékařství III. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. 689 s., ISBN 80-210-3673-7 3) DOBEŠ, M.–MICHKOVÁ, M. Učební text k základnímu kurzu diagnostiky a terapie funkčních poruch pohybového aparátu (měkké a mobilizační techniky). Havířov: Domiga, 1997. 79 s, ISBN 80-902222-1-8 4) DVOŘÁK, R. Základy kinezioterapie. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 104 s., ISBN 978-80-244-1656-4 5) HALADOVÁ, E.–NECHVÁTALOVÁ, L. Vyšetřovací metody hybného systému. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008. 135 s, ISBN 80-7013-393-7. 6) HORÁK, J. a kol. Vnitřní lékařství IV. Hepatologie, gastroenterologie, pankreatologie, nefrologie, revmatologie. Praha: Karolinum, 1995. 166 s., ISBN 807066-986-1 7) HROMÁDKOVÁ, J. a kol. Léčebná rehabilitace. 1. vyd. Jinočany: Nakladatelství H&H, 1994. 391 s., ISBN 80-85787-69-5 8) HROMÁDKOVÁ, J. a kol. Fyzioterapie. 1. vyd. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2002. 428 s., ISBN 80-86022-45-5 9) CHALOUPKA, R. a kol. Vybrané kapitoly z LTV v ortopedii a traumatologii. 1. vyd. – dotisk Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2001. 186 s., ISBN 80-7013-341-4
- 82 -
10) JANDA, V. a kol. Svalové funkční testy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a. s., 2004. 328 s. ISBN 978-80-247-0722-8 11) KLENER, P. a kol. Vnitřní lékařství. 2.vyd. Praha: Galén, 2001. 949 s. ISBN 807262-101-7 12) KLUSOŇOVÁ, E.
Ergoterapie v praxi. 1. vyd. Brno: Národní centrum
ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2011. 264 s. ISBN 978-80-7013535-8 13) KOLÁŘ, P. a kol. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1 14) KUCHARSKÁ, R. Moderní léčba spondylartritid. Národní lékařská knihovna. Přehledný článek referátového výběru z revmatologie svazek 46, č. 3/2006. (cit. 19. 3. 2012) Dostupné na World Wide Web: http://www.nlk.cz/publikace-nlk/referatove-vybery/revmatologie/2006/moderni-lecbaspondylartritid 15) MŰLLER, I. Bolestivé syndromy pohybového ústrojí v ordinaci praktického lékaře. 2. vyd. Brno. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. 116 s. ISBN 80-7013-415-1 16) MŰLLER. I.–HERLE, P. Ortopedie pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o. 2010. 130 s. ISBN 978-80-86307-92-3 17) OLEJÁROVÁ, M. Revmatologie v kostce. Praha: Triton, 2008. 231 s. ISBN 978-807387-115-4 18) PAVELKA, K. a kol. Revmatologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2010. 177 s. ISBN 978-807262-688-5 19) PAVELKA, K.–ROVENSKÝ, J. Klinická revmatologie.1. vyd. Praha: Galén, 2003. 952 s. ISBN 80-7262-174-2 - 83 -
20) PODĚBRADSKÝ, J.–PODĚBRADSKÁ, R. Fyzikální terapie Manuál a algoritmy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009. 200 s., ISBN 978-80-247-2899-5 21) PODĚBRADSKÝ, J.–VAŘEKA, I. Fyzikální terapie I.. Praha: Grada Publishing, 1998. 264 s. ISBN 80-7169-661-7 22) PREISSOVÁ, P. Studijní materiál pro kurz: Využití fyzioterapie při onemocnění Morbus Bechtěrev. 2009. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů 23) SIEGLOVÁ, J. Pokyny pro vypracování bakalářské práce. Brno: MU, 2004. 17 s. ISBN 80-210-3485-8 24) SKÁLA, B.–PAVELKA, K.–MŰLLER, I.–HERLE, P. Chronické choroby pohybového aparátu. Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP. Praha: 2007 (cit. 19.3. 2012) ISBN: 80-86998-17-7. Dostupné na World Wide Web: http://www.svl.cz/Files/nastenka/page_4766/Version1/Chronicke-chorobypohyboveho-aparatu.pdf 25) TRNAVSKÝ, K. a kol. Léčebná péče v revmatologii. Praha: Grada a. s. společně s Avicenum, 1993. 168 s. ISBN 80-7169-030-9 26) VOKURKA, M.–HUGO, J. a kol. Velký lékařský slovník. 5. vyd. Praha: MAXDORF s. r. o., 2005. 1001 s. ISBN 80-7345-058-5 27) VEDRAL, K. a kol. Projekt AS (Kvalita života bechtěreviků očima pacientů). Centrum biostatistiky a analýz, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity (cit. 29.3.2012).
Dostupné
na
World
Wide
Web:
http://www.klub-
bechtereviku.cz/dokumenty/beda_1.pdf 28) WILDOVÁ, O. Revmatické choroby a možnosti léčby. Medicina.cz 20. 7. 2007. (cit. 19. 3. 2012) Dostupné na World Wide Web: http://www.medicina.cz/verejne/clanek.dss?s_id=7321&s_ts=39284
- 84 -
29) ZIMMERMANNOVÁ, B. Studijní materiál pro kurz: Revmatoidní artritida– možnosti fyzioterapie. 2010. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů 30) Aktivity občanského sdružení Revma Liga; Cíle sdružení. REVMA LIGA v ČR (cit. 29.3.2012). Dostupné na World Wide Web: http://www.revmaliga.cz/ 31) Dávky pro osoby se zdravotním postižením. Ministerstvo práce a sociálních věcí (cit. 29.3.2012). Dostupné na World Wide Web: http://www.mpsv.cz/cs/8 32) Invalidní důchody. Ministerstvo práce a sociálních věcí (cit. 29.3.2012). Dostupné na world Wide Web: http://www.mpsv.cz/cs/619 33) Lázně; Kam do lázní. Revmatické-nemoci.cz (cit. 29.3. 2012). Dostupné na World Wide Web: http://www.revmaticke-nemoci.cz/lazne ISSN 1803-8190 34) Naše hlavní cíl; naše aktivity. Klub bechtěreviků (cit 29.3. 2012). Dostupné na World Wide Web: http://www.klubbechtereviku.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=65&Itemid=88&la ng=cs/ 35) Naše hlavní cíle; Naše aktivity. Klub bechtěreviků (cit. 29.3.2012). Dostupné na World Wide Web: http://www.klubbechtereviku.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=65&Itemid=88&la ng=cs 36) Vyhláška 58/1997 Sb. Zákony pro lidi.cz (cit. 29.3.2012). Dostupné na World Wide Web: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1997-58
- 85 -
4 Přílohy
Obr. 1 Deformity na rukou (v tomto pořadí: ulnární deviace v MCP kloubech; subluxace v MCP kloubu; subluxace zápěstí; deformita „labutí šíje“;deformita „knoflíkové dírky“; deformita palce) Dostupné na Wolrd Wide Web: http://www.cks.nhs.uk/print_preview?pageid=328404&pagepath=/patient_information_leaflet/arthritis_looking_after_your_joints_arc/intro duction/why_do_joints_become_deformed&rootcontainerelement=nhsd_topicroot&viewtype =structured
- 86 -
Obr. 2 Ruce pacienta s RA v pokročilém stadiu Dostupné na World Wide Web: http://mediconweb.com/health-wellness/what-is-rheumatoid-arthritis-what-are-the-causessymptoms-signs-complications-diagnostic-methods-treatments-and-natural-remedies-ofrheumatoid-arthritis/
Obr. 3 Noha pacienta s RA (halux vagus a kladívkové prsty) Dostupné na World Wide Web: http://picasaweb.google.com/REVMACENTRUM/OperaceRevmatickehoOnemocneniRevma tickaNoha#5336671202039461346
Obr. 4 Revmatoidní uzly Dostupné na : http://old.lf3.cuni.cz/studium/materialy/revmatologie/zanetliva.html - 87 -
Obr. 5 Vývoj změn postoje pacienta s AS Dostupné na World Wide Web: http://www.rheuma-info.de/patienten/was_ist_rheuma/bechterew/index.htm
Obr. 6 Obraz bambusové tyče na RTG Dostupné na World Wide Web: http://www.medicabaze.cz/index.php?&sec=term_detail&termId=154&tname=Ankylozuj%C 3%ADc%C3%AD+spondylitida
- 88 -
Obr. 7 Podavače Dostupné na World Wide Web: http://www.medicco.cz/index.php?page=79&p=1&detail=191
Obr. 8 Otvírák na sklenice Dostupné na World Wide Web: http://www.zdravotnicke-potreby.net/detail.php?id=22822
Obr. 9 Sedátko do vany Dostupné na World Wide Web: http://www.skutry-pro-postizene.cz/_images/doplnky/sedatko-na-vanu.jpg - 89 -
