Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Bakalářská práce
2016
Joanna Galuszka
Kabinet informačních studií a knihovnictví
Informační studia a knihovnictví
Joanna Galuszka
Motivace žáků dvojjazyčného gymnázia ke čtení v jednom z jazyků na základě čtenářské biografie Bakalářská práce
Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Trávníček, M.A.
2016
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Současně dávám svolení k tomu, aby elektronická verze této práce byla zpřístupněna přes informační systém Masarykovy univerzity. …………………………………………….. Podpis autora práce
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu práce prof. PhDr. Jiřímu Trávníčkovi, M.A. za trpělivost a cenné rady, kterých není nikdy dost. Chtěla bych poděkovat narátorům za jejich čas a chuť povyprávět svůj příběh, bez kterých by práce neměla smysl a ani své jedinečné kouzlo. Děkuji také Ing. Marku Bajgerowi za neustálou podporu, které si nesmírně vážím.
Bibliografický záznam GALUSZKA, Joanna. Motivace žáků dvojjazyčného gymnázia ke čtení v jednom z jazyků na základě čtenářské biografie. Brno, 2016. 61 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Trávníček, M.A.
Anotace Bakalářská práce se zabývá výzkumem vedeným metodou orální historie. Výzkum je zaměřen na ņáky jediného gymnázia s polským jazykem vyučovacím v České republice. Cílem práce je zjistit, co stálo za motivací ņáků číst v jednom z mateřských jazyků – konkrétně se jedná o čeńtinu a polńtinu. Práce obsahuje popis specifického regionu, ve kterém se mísí česká a polská kultura, podrobný popis přípravy rozhovorů a následnou analýzu vyprávění.
Anotation The bachelor thesis deals with research using method of oral history. Research is focused on students of sole secondary school in Czech Republic with Polish teaching language. The aim is to find out what was behind the motivation of students to read in one of the native languages - Czech or Polish. The thesis contains a description of the specific region in which Czech and Polish culture is commingled together, a detailed description of the preparation of interviews, followed by analysis of the interviews.
Klíčová slova Orální historie, analýza rozhovorů, interpretace rozhovorů, dvojjazyčnost, multikulturnost, Těńínsko, Slezsko
Keywords Oral history, analysis of the interviews, interpretation of the interviews, bilingualism, multiculturalism, Cieszyn Silesia, Silesia
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 3 Teoretická část ....................................................................................................................................... 4 1.
Orální historie ............................................................................................................................ 4
1.1 2.
Definice orální historie .......................................................................................................... 4 Těšínské Slezsko ........................................................................................................................ 6
2.1
Stručná historie...................................................................................................................... 7
2.2
Jazyk ....................................................................................................................................... 9
2.3
Školství ................................................................................................................................. 10
2.4
Společenský a kulturní život ............................................................................................... 11
2.4.1
PZKO a Kongres Polaków .............................................................................................. 11
2.4.2
Polská periodika z české strany Těšínského Slezska .................................................... 12
2.4.3
Lidová kultura ................................................................................................................. 12
2.5
Česko-polské vztahy ............................................................................................................ 13
Praktická část ...................................................................................................................................... 14 3.
Příprava rozhovoru ................................................................................................................. 14
3.1
Teoretická příprava ............................................................................................................ 14
3.2
Příprava výzkumníka.......................................................................................................... 14
3.3
Výběr narátorů .................................................................................................................... 15
3.4
Kontaktování narátorů ....................................................................................................... 16
3.5
Místo rozhovoru .................................................................................................................. 16
3.6
Jazyk rozhovoru .................................................................................................................. 16
3.7
Osnova rozhovoru ............................................................................................................... 17
3.8
Přepis rozhovoru ................................................................................................................. 18
3.9
Pilotní rozhovor ................................................................................................................... 19
4.
Analýza a interpretace rozhovorů ......................................................................................... 20
4.1.1
Rodinné zázemí ................................................................................................................ 20
4.1.2
Domácí knihovna ............................................................................................................. 22
4.1.3
Předčítání ......................................................................................................................... 24
4.1.4
Základní škola.................................................................................................................. 27
4.1.5
Střední škola .................................................................................................................... 30
4.1.6
Čtení v českém jazyce vs. čtení v jazyce polském ......................................................... 32
4.2.1 Zakázané knihy....................................................................................................................... 33 4.2.2 Čtenářský rituál ...................................................................................................................... 34 4.2.3 Čtenářský zážitek ................................................................................................................... 35 4.3 Pocit sounáležitosti .................................................................................................................... 37
Shrnutí a závěr .................................................................................................................................... 38 Literatura a použité zdroje ................................................................................................................. 41 Seznam příloh ...................................................................................................................................... 45
Úvod Pojem čtení je vńeobecně chápán jako způsob získávání informací z něčeho, co bylo napsáno. Jedná se o schopnost, které se učí od začátku ńkolní docházky. Je jednou ze základních sloņek gramotnosti. Naopak pojem čtenářství se pojí s dobrovolným čtením, se zálibou. Téma jsem si vybrala, protoņe čtenářství povaņuji za důleņitou sloņku vńeobecného vzdělávání a za základní kámen rozvíjení osobnosti a různých schopností. Specifikace tématu na dvojjazyčného čtení vznikla na základě vlastní zvědavosti, co vedlo ņáky jediného gymnázia s polským jazykem vyučovacím v České republice ke čtení v jednom z denně pouņívaných jazyků. Sama pocházím z dvojjazyčného a multikulturního prostředí a kladla jsem si otázku, proč čtu více v čeńtině. Nesčetněkrát mě také napadla otázka, jestli má náklonnost k českému jazyku souvisí s pocitem identifikace k jednomu z národů, nebo se jedná čistě o vlastní preferenci. Na základě vlastních otázek jsem si určila hlavní cíle bakalářské práce. Metodu orální historie jsem zvolila, protoņe základním kritériem pro provádění výzkumu touto metodou je respekt ke člověku jako jedinci, respekt k jeho osobním preferencím a proņitkům. Záměrem analýzy rozhovorů je nechat jednotlivé příběhy účastníků výzkumu vyprávět vlastní příběh tak, aby sdělení jednotlivce neztratilo svou jedinečnou hodnotu a přitom celek doplnil obraz o čtení v České republice. Výzkumem prostřednictvím metody orální historie se zabývalo mnoho bakalářských a diplomových prací, nicméně téma dvojjazyčnosti ve Slezsku je tak specifické, ņe se mu doposud nikdo nevěnoval. V teoretické části jsem se zaměřila na představení regionu, ve kterém účastníci výzkumu vyrůstají. Jedná se o Těńínské Slezsko, které v průběhu několika staletí prońlo mnoha změnami, ty ovlivnily skladbu obyvatelstva, tamějńí kulturu i jazyk. Pro správné pochopení prostředí je popis současného společenského a kulturního ņivota klíčový. Praktická část představí přípravu výzkumu od osnovy po pilotní rozhovor. Analýza a interpretace rozhovorů se opírá o chronologický postup, který znázorňuje čtenářský ņivot od rodinného zázemí, prvního kontaktu s knihou po vlastní čtení na střední ńkole. V průběhu rozhovorů se objevily kategorie, o kterých se ņáci rádi zmiňovali a ve kterých můņeme nalézt společné znaky. Tato témata jsou představena na závěr praktické části.
3
Teoretická část 1. Orální historie Slovní spojení oral history pochází z prostředí Severní Ameriky, i kdyņ se dodnes vedou spory o to, kdo je autorem tohoto spojení. V základu sousloví stojí slovo historie, které má označovat minulé události, přídavné jméno orální navazuje na nejstarńí formu přenáńení informací – slovem.1 Metoda orální historie byla původně metodou vyuņívanou předevńím historiky. V dneńní době se k ní hlásí zástupci i dalńích vědních oborů, kterým můņe být tato metoda přínosem.
1.1 Definice orální historie Podle Miroslava Vaňka a Pavla Mückeho se dá definice orální historie popsat následovně: „Jedná se o řadu propracovaných, avńak stále se vyvíjejících a dotvářejících postupů, jejichņ prostřednictvím se badatel v oblasti humanitních a společenských věd dobírá nových poznatků, a to na základě ústního sdělení osob, jeņ byly účastníky či svědky dané události, procesu nebo doby, které badatel zkoumá, či osob, jejichņ individuální proņitky, postoje a názory mohou obohatit badatelovo poznání o nich samých, případně o zkoumaném problému obecně.“2 Orální historie patří mezi kvalitativní metody, které vnímá sdělení jednotlivce jako hlavní hodnotu a nesnaņí se ono sdělení kvantifikovat a zasazovat do ńirńího celku. Důleņitou roli zde hraje vyprávění jednotlivce, které je zaloņeno čistě na jeho vlastní paměti. Tazatel v orální historii hraje pouze roli podpůrnou, je potřeba, aby byl co nejvíce objektivní a do vyprávění násilím nezasahoval. Předností orální historie před jinými metodami je v zachycení individuálních proņitků a postojů jedince.
1
MORRISEY, Charles T.: Why Call It „Oral History“? Searching for Early Usage of Generic Term. In: The Oral History Review, Vol. 8. (1980), s. 20-48 2 , Miroslav, Pavel MÜCKE a Hana PELIKÁNOVÁ. Naslouchat hlasům paměti: teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, s. 11
4
5
2. Těšínské Slezsko
Bakalářská práce se zabývá zkoumáním čtenářství u ņáků dvojjazyčného gymnázia. Pro správné pochopení a důkladnou interpretaci výzkumu je důleņité seznámit se s prostředím, ve kterém narátoři3 od malička vyrůstají. Těńínské Slezsko v České republice je specifický region, ve kterém je otázka identity podstatná. Pojem identity chápeme jako předávání jistých kulturních hodnot z generace na generaci. Důleņitou roli pro regionální identitu hraje právě historie. Slezsko je oblastí, ve které se v průběhu věků střídaly hranice politické stejně jako hranice kulturní. Střetávaly se zde vlivy Německa, České republiky a Polska, nicméně politické hranice se ne vņdy pokrývaly s hranicemi kulturními a národnostními. Klíčovým obdobím, které se podepsalo na vytváření polské komunity v České republice, je začátek 20. století. Historie Těńínského Slezska 20. století patří do tzv. citlivých témat. Je tomu tak, protoņe existuje mnoho historických sporů, na které se názory českých a polských historiků velmi lińí, občas i diametrálně.4 Zaleņí na tom, na jaké literatuře daný historik opírá své poznatky. Zaslouņila se o to také velká část polského společenství na Těńínsku, která je toho názoru, ņe o tomto regionu mohou psát pouze osoby, které se tam narodily nebo tam ņijí.5 Českými obyvateli bývá původ místních Poláků také velmi často zpochybňován. Nedá se tvrdit, ņe by tomu tak bylo čistě ze zlého úmyslu, jedná se spíńe o neznalost, jelikoņ proluka v publikování českých prací o dějinách Těńínska byla příliń dlouhá.6 V této kapitole stručně shrnu historii Těńínského Slezska. Zaměřím se na část, které se dnes říká Zaolzí7, protoņe situace celého Těńínského Slezska se v dneńní době nedá spolehlivě shrnout. Je tomu tak proto, ņe prameny zabývající se historií Těńínska se nedokáņí shodnout, jak velká je oblast Těńínského Slezska. Zájem historiků i médií o dramatické události v letech 1918-1938 zastiňují dlouhý vývoj nerozděleného Těńínska. 3
Narátor – termín pouņívaný v orální historii pro vypravěče osobního příběhu BORÁK, Měčislav. Poláci v České republice po roce 1989 a sporná místa česko-polských vztahů. Slezský sborník, 93, 1995, nr. 1-2, s. 61-73 5 VALENTA, Jaroslav. Zaolzie w 20 wieku: historia, legenda, stereotyp. In: Polacy na Zaolziu 1920-2000: zbiór referetów z konferencji naukowej, która odbyła się 13.-14.10.2000 w Czeskim Cieszynie. Wyd. 1.. Czeski Cieszyn: Kongres Polaków w Republice Czeskiej, 2002, s. 69 - 76. 6 BORÁK, Mečislav. Očima Poláků: historie a současnost československo-polských vztahů a polská menšina v Československu v zrcadle polského tisku na Těšínském Slezsku v letech 1989-1992 : komentovaná bibliografie. 1. vyd. V Opavě: Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd, 2010, s. 126 7 Polsky Zaolzie – území za řekou Olńí/Olzou, tzn. leņící od strany polské hranice na levém břehu. Ani tato obecně zveřejňovaná informace není zcela správná, jelikoņ malá část Zaolzí se nachází na pravém břehu řeky. 4
6
„V konečném důsledku, bohuņel, přispívá k pokřivenému historicko-geografickému vnímání Těńínska, které mnozí lidé u nás povaņují za severní část Moravy. A netýká se to jen laické veřejnosti.“8 Následně představím specifika regionu, jakými jsou těńínské nářečí a v jisté míře i ńkolství. Pro úplný přehled o ņivotě v regionu podrobněji rozeberu společenskou a kulturní sloņku, které jsou nedílnou součástí identifikace a pocitu sounáleņitosti.
2.1 Stručná historie
Do roku 1653 bylo těńínské kníņectví ve vlastnictví těńínských Piastovců, původní polské kníņecí a posléze královské dynastie vládnoucí Polsku od roku 1307. Po smrti poslední piastovské kněņny Alņběty Lukrecie v roce 1653 se stalo těńínské kníņectví majetkem Habsburků.9 Za vlády Habsburské dynastie se Těńínsko velmi podstatně rozvíjelo. V letech 1869-1871 se ņelezniční síť rozrostla o spojení Bohumína (hlavní ņelezniční uzel) s Těńínem, Třincem a Jablunkovem, co vytvořilo propojení téměř celého regionu. Zmiňovaná trať byla dále doplněna o spojení se Slovenskem, protoņe konečnou stanicí se staly Końice. Od roku 1863 se začala budovat tzv. Baňská dráha, která propojila vńechny doly vzájemně a také s ņelezniční tratí. Od poloviny 19. století přicházelo do těńínského regionu mnoho pracovních sil, co umoņnilo růst a modernizaci dolů v 70. letech 19. století. Stejně horlivě jako hornictví se rozvíjel také hutní a strojírenský průmysl. Do popředí se vysunuly předevńím Třinecké ņelezárny, které hojně vyuņívaly trať Bohumín-Końice.10 Zmiňovaná trať sehrála v „boji“ o území Těńínského Slezska klíčovou roli. Vypuknutí první světové války zcela naruńilo ekonomické a sociální poměry na Těńínsku. Ke konci roku 1914 začala militarizace průmyslových závodů, co v pozdějńích letech vedlo ke stávkám. Stávky se přerodily v rozhodnutí o konci nadvlády německých úřadů. Zpečetilo to vyhláńení Československé republiky dne 28. října 1918.11
8
ONDŘEKA, Zbyńek. Těńínsko známé i neznámé. Vyd. 1. Český Těńín: Muzeum Těńínska, 2012, s. 7 PITRONOVÁ, Blanka. Těńínsko v letech 1653 - 1848. In: Nástin dějin Těšínska. Praha: Výbor pro územní správu a národnosti České národní rady, 1992, s. 45 - 60. 10 ŅÁČEK, Rudolf. Dějiny. In: Těšínsko I.. Ńenov u Ostravy: Tilia, 1997, s. 41 - 72. 11 GROBELNÝ, Andělín. Těńínsko od jara národů k samostatným státům (1848 - 1918). In: Nástin dějin Těšínska. Praha: Výbor pro územní správu a národnosti České národní rady, 1992, s. 61 - 80. 9
7
V čase první světové války čeńtí a polńtí politici v exilu přijali názor, ņe bude Těńínsko po válce rozděleno.12 V roce 1918 vznikla Rada Narodowa dla Księstwa Cieszyńskiego, která představovala nejvyńńí koordinaci a reprezentaci polské politiky na Těńínsku.13 Snaha o převzetí moci na Těńínsku byla jedním z podnětů k vytvoření českého Zemského národního výboru pro Slezsko.14 5. listopadu 1918 byla uzavřena kompromisní dohoda o dočasném rozdělení správy Těńínska.15 Tato dohoda byla podle dostupných historických pramenů mnohem výhodnějńí pro Polsko. Československo dohodu zprvu tolerovalo, nicméně poté zahájilo armádní postup za dohodnutou demarkační čáru a obsadila větńinu Těńínska. V únoru 1919 se vojsko stáhlo na novou demarkační čáru probíhající přibliņně podél Końickobohumínské ņeleznice.16 Koncem ledna 1920 mezispojenecká plebiscitní komise uznala tuto čáru za správnou hranici. Následoval půlrok protestů proti plebiscitním podmínkám. „Pokles politické prestiņe Polska, ekonomické zájmy koncernu Schneider Creuzot i velkoprůmyslníka Larische a v neposlední řadě i francouzské a dohodové uznání pádnosti strategického komunikačního argumentu ČSR o ņivotní důleņitosti Końicko-bohumínské dráhy pro republiku ovlivnily rozhodnutí velvyslanecké konference z 28. července 1920.“17 Československu tedy připadla celá Końicko-bohumínská dráha i s uhelným bohatstvím a prosperujícími doly. Nové hranice byly symbolem nových problémů v nové situaci a podmínkách. Problémy byly v různých obměnách společné vńem částem Slezska děleným státní hranicí. V meziválečném období se státy, které si Slezsko rozdělily, snaņily o unifikaci a začlenění slezských částí do svého státu tím, ņe popíraly jistá slezská specifika. „V letech 1927-1928 dońlo k likvidaci Slezska i jako správního obvodu, Slezsko bylo spojeno s Moravou v zemi Moravskoslezskou. Proces likvidace slezských historických správních individualit se pak vńeobecně prohloubil za 2. světové války.“18
12
VALENTA, Jaroslav. Česko-polské vztahy v letech 1918-1920 a Těšínské Slezsko. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1961, s. 36 13 SWORAKOWSKI, Witold. Polacy na Śląsku za Olzą. Polacy za granicą. Warszawa 1937, s. 16 14 GAWRECKÁ, Marie. Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938. Vyd. 1. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2004, s. 21 15 ŅÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2004, s. 305 16 viz. 9 17 GAWRECKI, Dan. Těńínsko v období mezi světovými válkami (1918 - 1938). In: Nástin dějin Těšínska. Praha: Výbor pro územní správu a národnosti České národní rady, 1992, s. 81 - 101. 18 GAWRECKÁ, Marie. Evropská dimenze slezských dějin 1848 - 1938. In: Evropská dimenze slezských dějin. Opava: Ústav historických věd, Slezská univerzita v Opavě, 2009, s. 87 - 96.
8
Za druhé světové války v období nacistické okupace proběhl pokus o germanizaci obyvatelstva, právě proto dnes v těńínském nářečí nalezneme mnoho německých slov. V roce 1945 se nadále objevovala otázka sporu o území mezi Polskem a Československem. V červnu 1945 dokonce hrozilo dalńí ozbrojené střetnutí. Situace se vylepńila po ostrém zásahu Moskvy v březnu 1947, kdy dońlo k podepsání česko-slovenské spojenecké smlouvy, která řeńila i otázky některých národnostních práv polské menńiny.19 Vítězství komunistů v únoru 1948 změnilo poměry na Těńínsku. Důsledkem byly změny v demografické struktuře i ve způsobu ņivota obyvatelstva. Komunistický reņim měl potřebu eliminovat vńe „slezské“ ve větńí míře neņ doposud. „Historická hranice Těńínska se ve vnímání nově přistěhovalých obyvatel postupně rozplynula. Staré tradiční Těńínsko zůstalo po následující generace povětńinou jen historickým pojmem.“20
2.2 Jazyk
V průběhu historie se na území Těńínského Slezska vystřídalo několik úředních jazyků. Nejstarńím z nich byla pochopitelně kosmopolitní latina, v pozdějńích dobách, za vlády Habsburků, se k latině přidala němčina.21 Postupem času se úředním jazykem stala čeńtina, i kdyņ
v dobách
neklidných,
zejména
v čase
připojení
části
Těńínského
Slezska
k Československu a následně za dob mezi světovými válkami, se ozývaly hlasy nespokojených obyvatel, kteří chtěli za úřední jazyk také polńtinu.22 Přes veńkerou mnohojazyčnost v oblasti úředního jazyka primárním jazykem místního obyvatelstva zůstává tradiční těńínské nářečí, jímņ mluví zdejńí občané bez ohledu na národnost. Jedná se o slezský dialekt, kterému se dnes hantýrkou říká „po nańemu“. Toto nářečí se netýká pouze Zaolzí, pouņívá se na obou stranách česko-polské hranice. Podobně 19
PLAČKOVÁ, Magda. Poláci na Těńínsku v prvních poválečných letech 1945-1948, Vlastivědné listy, r. 21, 1995, č. 1, str. 1-5 20 viz. 9 21 PINDUR, David. České kulturní a jazykové vlivy na Těńínsku v období od 14. století do konce 18. století. In: Těšínské Slezsko: výběr příspěvků z mezinárodní konference "Těšínské Slezsko - historie a současnost ve společné Evropě" konané dne 15.5.2008 v Českém Těšíně = Śląsk Cieszyński : wybór referatów międzynarodowej konferencji "Śląsk Cieszyński - historia i współczesność we wspólnej Europie", która odbyła się w dniu 15.5.2008 w Czeskim Cieszynie. 1. vyd.. Český Těńín: Muzeum Těńínska, 2008, s. 19- 40. 22 viz. 16
9
jako jiné jazyky i nářečí má své různé podoby. Nejvíce se lińí, pokud bychom porovnávali nářečí na polské a české straně hranice. Lińí se také v rámci českého území Zaolzí. Jinak mluví obyvatelé horní části regionu – tzv. bohumínského úseku a jinak obyvatelé ve spodní části regionu – jablunkovského úseku.23 V místní komunikaci plní nářečí významnou úlohu, nicméně v určitých komunikačních situacích se obyvatelé uchylují ke spisovné polńtině nebo k větńinové čeńtině. Prestiņ polského jazyka se na Těńínsku snaņí udrņet polské základní ńkoly, společenské organizace nebo místní tisk. V rodinném, přátelském prostředí je základním jazykem zdejńích Poláků nářečí, nicméně rodinná korespondence, ať se jedná o dopisy, přání nebo různé pozvánky, je psaná v polńtině. Spisovná polńtina se pouņívá právě ve ńkolách v hodinách vyučování, o přestávkách ņáci komunikují v nářečí.24 V obchodech, nemocnicích nebo třeba v práci není pouņívání těńínského nářečí výjimkou, avńak čeńtina má stále dominantní postavení.
2.3 Školství25
Vyučovacím jazykem ve vńech polských ńkolách v regionu je polńtina, s českým jazykem se začíná ve druhé třídě. Vńechny ostatní hodiny (kromě hodin jiných jazyků jako v pozdějńí ńkolní docházce angličtina) jsou vyučovány v polńtině. Oběma jazykům je věnovaná stejná časová dotace, nicméně např. v hodinách biologie se odborné názvy v čeńtině musí naučit ņáci v rámci vlastního vzdělávání. Jinak je tomu na dnes jiņ jediném Gymnáziu s polským jazykem vyučovacím. V hodinách specializovaných předmětů se ņáci odbornou terminologii učí ve třech jazycích – polńtina, čeńtina a latina, tato jazyková vybavenost bývá často zkouńena. Nedá se tvrdit, ņe by byli ņáci v nějakém jazyce ochuzeni, záleņí pouze na jejich schopnostech, rodinném zázemí a budoucím zaměření. Absolventi zmiňovaného gymnázia mají totiņ moņnost studovat na českých i polských vysokých ńkolách.
23
BĚLIČ, Jaromír. O jazykové přísluńnosti nářečí na Těńínsku. In: Naše řeč, 1975, s. 206 - 210 BOGOCZOVÁ, Irena. Jazyk a jeho dynamika. In: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice (1920-1995). Ostrava: Ostravská univerzita, 1997, s. 161 - 170. 25 Podkapitola Ńkolství je zaloņena na vlastní zkuńenosti a vědomí, jak vyučování na ńkolách na Zaolzí funguje. 24
10
2.4 Společenský a kulturní život
Obyvatelé pohraničních území mají často problém s určením národnostní identity a cítí se více přivázání k místu, kde ņijí, neņ k celému státu a národu.26 Z toho důvodu v minulém století vznikalo mnoho sdruņení, která napomáhají místním členům polské menńiny s pocitem identity a sounáleņitosti. Zásluhou těchto organizací je bohatý společenský a kulturní ņivot, který je pro otázku identity klíčovým aspektem. V této podkapitole popíńu nejdůleņitějńí prvky současného ņivota členů polské menńiny, které se zaslouņily o to, ņe polská menńina stále přetrvává a cení si svého původu a svých zvyků.
2.4.1 PZKO a Kongres Polaków27
PZKO (Polski Związek kulturalno-oświatowy w Republice Czeskiej) je zkratkou polského názvu pro Polský kulturně-osvětový svaz v České republice. PZKO je, spolu s Kongresem Poláků v ČR, hlavní organizací polské národnostní menńiny v ČR, zároveň je i největńí organizací sdruņující Poláky na území České republiky. PZKO je společenským svazem, který se více jak 65 let zaměřuje na kulturní a zájmovou činnost polské menńiny, pečuje o tradice a udrņuje kontakt se současnou polskou kulturou. Cílem je zachování identity autochtonního obyvatelstva na Zaolzí a ńíření osvěty. PZKO má v dneńní době více neņ 15 000 oficiálních členů a 84. místních kruhů, které sídlí prakticky v kaņdé vesnici. Členem se můņe stát kaņdá osoba nad 15 let, která má zájem aktivně se účastnit činnosti PZKO, ńířit osvětu a reprezentovat menńinu. V rámci místních kruhů PZKO se členové mohou zapojovat do pěveckých sborů, folklórních souborů, klubů mladých, klubů ņen a také klubů muņů. PZKO pořádá mnoho různých akcí – kulturní, folklórní, sportovní, ale také vzdělávací. Kongres Poláků je občanské sdruņení, které plní dvě funkce. Koordinuje činnost organizací českých občanů polské národnosti a reprezentuje polskou menńinu ve vztahu k větńinové 26
WANATOWICZ, Maria Wanda: Od indyferentnej ludności do śląskiej narodowości? Postawy narodowe ludności autochtonicznej Górnego Śląska w latach 1945 – 2003 w świadomości społecznej, Katowice, 2004, s. 170 27 Data a konkrétní čísla čerpána z: PZKO [online]. 2010 [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://pzko.cz/index.php; Kongres Polaków w RC [online]. 2015 [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://www.polonica.cz/index.php
11
společnosti, státních orgánů, místní samosprávy a médií. PZKO plní roli místního svazu zaměřeného na kulturu a zájmovou činnost, kdeņto Kongres se zaměřuje také na zastupování polské menńiny v České republice.
2.4.2 Polská periodika z české strany Těšínského Slezska
Nejstarńím periodikem, který vychází od roku 194528, je Głos Ludu29. Vychází v úterý, čtvrtek a sobotu v nákladu kolem pěti tisíc kusů. Na svých stránkách přináńí informace o regionu, ať uņ to jsou důleņité zprávy, reportáņe z akcí nebo fejetony obyvatel. Měsíčník Zwrot vychází samostatně od roku 1949. Předtím byl měsíční přílohou novin Głos Ludu. Od prosince 1949 plní úlohu kulturně tvůrčího magazínu, který se specifikuje na tvůrčí a výzkumné úspěchy z oblasti kultury, literatury a umění. 30 Pro ņáky niņńího stupně základní ńkoly měsíčně vychází časopis Jutrzenka a pro starńí ņáky časopis Ogniwo. Obsahují články odpovídající věku čtenářů, úryvky z knih, soutěņe a hlavolamy.
2.4.3 Lidová kultura
„Těńínská lidová kultura v oblasti folklóru patří typologicky k polské etnokulturní sféře, i kdyņ obsahuje prvky kultur sousedních, zejména moravské a slovenské.“31 Ke společenskému a kulturnímu ņivotu na Zaolzí neodmyslitelně patří folklór. V rámci PZKO, ve kterém byla v roce 1995 zaloņena Folkloristická sekce32, funguje více neņ 14 folklórních souborů a 5 lidových kapel.
28
Głos Ludu [online]. 2016 [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://glosludu.cz/ V překladu Hlas lidu. Právě proto se jiņ několik let diskutuje o tom, ņe by název měl být změněn, aby nebyl spojován s komunismem. Přece jen komunistické straně noviny patřily 45 let. Momentálně probíhá hlasování, jestli má být název zachován s ohledem na historický kontext obdeníku nebo změněn kvůli odporu k bývalému reņimu. 30 Zwrot [online]. [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://zwrot.cz/ 31 KADŁUBIEC, Karol Daniel. Cieszyńskie pogranicze kulturowe. In: Kultura na pograniczu. Katowice, s. 9-15 32 KADŁUBIEC, Karol Daniel. Těńínská lidová kultura a polská národnostní menńina. In: Těšínsko. Český Těńín: Muzeum Těńínska, 2003, s. 11 - 44. 29
12
Největńí akce a slavnosti pořádané v regionu jsou právě ty folklorní. V létě 2016 se uskuteční jiņ 69. ročník folklórní slavnosti Gorolski święto, která patří ke slavnostem pořádaným v jablunkovské části Zaolzí, kde ņijí tzv. górole (horalé). Jedná se o víkendový přehled místních souborů a kapel, ale také zahraničních hostů z různých koutů světa. Na podzim se co dva roky uskutečňuje Fedrování s folklórem, které se zaměřuje na karvinskou část, kde si přísluńníci polské menńiny říkají dolanie (dolané). V neposlední řadě se v období plesové sezóny pořádá Bal Gorolski, na kterém je povinným oděvem kroj. V průběhu roku se koná mnoho akcí, na kterých je folklórní vystoupení součástí programu. Na Zaolzí se povaņuje za poctu být členem folklorního souboru a reprezentovat svůj region v České republice i v zahraničí jako způsob ńíření osvěty.
2.5 Česko-polské vztahy Problematika česko-polských vztahů je podobně sloņitá jako určit přesnou oblast Těńínska. Z výńe uvedených informací vyplývá, ņe vztahy těchto dvou národů komplikoval jejich dlouholetý boj o území Těńínska. Na toto téma bylo vedeno mnoho studií, např. Rudolfa Ņáčka33 nebo Jaroslava Valenty34. Současný stav vztahů a vzájemného souņití bádá např. Měčislav Borák35 nebo Sylvie Graf.36 Z těchto a jiných podobných studií nelze určit, jaké jsou česko-polské vztahy. Výsledky se lińí ve dvou důleņitých bodech a to, jestli je autorem Čech nebo Polák a jakou skupinu bádají.
33
ŅÁČEK, Rudolf. Těšínsko v československo-polských vztazích v letech 1939-1945. Vyd. 1. Český Těńín: Muzeum Těńínska, 2000. Studie o Těńínsku. 34 VALENTA, Jaroslav. Česko-polské vztahy v letech 1918-1920 a Těšínské Slezsko. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1961. 35 BORÁK, Mečislav. Očima Poláků: historie a současnost československo-polských vztahů a polská menšina v Československu v zrcadle polského tisku na Těšínském Slezsku v letech 1989-1992 : komentovaná bibliografie. 1. vyd. V Opavě: Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd, 2010. 36 GRAF, Sylvie, Martina HŘEBÍČKOVÁ, Magda PETRJÁNOŃOVÁ a Alicja LEIX. Češi a jejich sousedé: meziskupinové postoje a kontakt ve střední Evropě. Vydání první. Praha: Academia, 2015.
13
Praktická část 3. Příprava rozhovoru
V následující kapitole se budu věnovat praktickým otázkám, které jsou nezbytné pro správné určení metodiky výzkumu a také důkladné provedení. Jelikoņ jsem neměla zkuńenost s prováděním výzkumu zvolenou metodou, popisuji zde přípravu rozhovoru od nejranějńí fáze po samotný pilotní rozhovor, který měl za úkol prověřit přípravu a upozornit na moņná úskalí celého výzkumu a jeho provedení.
3.1 Teoretická příprava
Jelikoņ jsem s metodou orální historie ve formě ņivotopisného vyprávění doposud zkuńenosti neměla, nejprve jsem se seznámila s dostupnými zdroji a materiály, které se věnují teoretické fázi výzkumu. V této oblasti jsem se řídila postupy a radami Prof. PaedDr. Mgr. Miroslava Vaňka, Ph.D. českého historika, který je od roku 2000 vedoucím Centra orální historie při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Hlavním podpůrným materiálem pro vlastní přípravu se stala kniha Třetí strana trojúhelníku37, ve které autoři podrobně popisují jednotlivé fáze přípravy tazatele i následného rozhovoru s narátory.
3.2 Příprava výzkumníka
Badatel by si ve fázi přípravy na rozhovor měl uvědomit vlastní předsudky a očekávání, se kterými do výzkumu přichází. V případě této bakalářské práce je fáze přípravy a sebeuvědomění klíčová. Já, jakoņto tazatelka, jsem se v regionu Těńínského Slezska narodila a celých 18 let tam ņila. Chodila jsem do mateřské a základní ńkoly s polským jazykem vyučovacím, jako vńichni narátoři. Absolvovala jsem Gymnázium Juliusze Słowackého s polským jazykem vyučovacím 37
VANĚK, Miroslav a Pavel MÜCKE. Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015.
14
a mám přímou zkuńenost s polským i českým jazykem. V tomto prostředí jsem se pohybovala denně do doby, neņ jsem před čtyřmi roky odjela studovat do Brna. Do regionu se vńak často vracím a jsem jím ovlivněná. Na doporučení Prof. Vaňka jsem si před samotným výzkumem sepsala své předsudky a moņné výstupy, které mě samotnou napadly, kdyņ jsem o tématu a otázkách přemýńlela. Vytvořila jsem si dokument s vlastní čtenářskou biografií, abych si uvědomila, jak vńe probíhalo u mě. Bylo to za účelem zjińtění, čím vńím bych mohla být ovlivněná. Za výhodu v tomto případě povaņuji to, ņe jsem dopodrobna seznámená s prostředím, ve kterém narátoři ņijí. Jelikoņ z toho regionu pocházím, aktivně se zajímám o veńkeré dění. Jsem členkou PZKO a folklórního souboru, tudíņ se také účastním kulturních akcí. S ņivotem na Slezsku jsem se nemusela nikterak detailně seznamovat, protoņe jsem s ním obeznámená. Na druhou stranu nevýhoda byla v tom, ņe jsem si u kaņdého setkání, následného přepisování a interpretace musela dát pozor, abych sdělení a výsledky brala objektivně, drņela si odstup a nezasahovala svými názory do narátorova vyprávění ve snaze ho ovlivnit.
3.3 Výběr narátorů
Pro výběr narátorů jsem si zvolila metodu „snowball sampling technique“. Jedná se o techniku nabalování koule, kdy se tazatel od prvních oslovených narátorů dozvídá jména dalńích, kteří by mohli být pro výzkum přínosem.38 Pro pilotní rozhovor jsem si vybrala známou, o které vím, ņe je váńnivou čtenářkou a zapadá do mé cílové skupiny. Od této slečny jsem se informovala o dalńích moņných narátorech. Narátoři byli vybráni tak, aby bylo pokud moņno zachováno rovnoměrné rozloņení muņů a ņen. Dala jsem přednost rovněņ studentům předposledního a posledního ročníku gymnázia, jelikoņ právě ti mají k maturitě nejblíņe a jsou nuceni číst knihy v obou jazycích. Rovněņ za sebou mají nejdelńí zkuńenost s výběrem knih a čtení v obou jazycích.
38
DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uņivatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000, s. 114
15
3.4 Kontaktování narátorů
První kontakt proběhl formou oslovení na sociálních sítích, konkrétně na Facebooku. Pokud vybraná osoba nevlastnila účet na Facebooku, kontaktovala jsem ji prostřednictvím e-mailu. Jelikoņ vńichni ņijeme v jedné komunitě, vńechny narátory jsem znala osobně, eventuálně jsme se znali z vidění ze ńkolních nebo kulturních akcí pořádaných v regionu. Tato skutečnost pomohla navázat lepńí kontakt s narátory. Po představení výzkumu a získání souhlasu k účasti byl naplánován termín prvního rozhovoru. Narátoři byli obeznámeni s průběhem rozhovoru, taktéņ s jeho orientační délkou. Byl získán souhlas pro pořízení audionahrávky pro vlastní účely, jelikoņ vńechny byly realizovány v nářečí, v zájmu pohodlí narátorů. S narátory jsem se také domluvila na částečné anonymitě. Pro vńechny účastníky bylo přijatelnějńí neuvádět celá jména, shodli jsme se tedy na uvedení iniciálů u kaņdé přepsané pasáņe. Ņádný z narátorů netrval na podepsání formuláře.
3.5 Místo rozhovoru
Rozhovory se konaly na místě zvoleném narátorem. Pro výběr vhodného prostředí bylo doporučeno vyhnout se hlučným a ruńivým prostorům jako jsou restaurace nebo kavárny. Rozhovory se nakonec uskutečnily u narátorů v obývacím nebo jejich pokoji, kde měli nejen své pohodlí a pocit bezpečí ve vlastním domově, ale také přístup ke svým knihovnám a knihovničkám, které byly důleņité zejména pro osvěņení paměti.
3.6 Jazyk rozhovoru
Pro tuto bakalářskou práci je otázka jazyka, ve kterém bude rozhovor veden, velmi důleņitá. Setkala jsem se s narátory, kteří běņně pouņívají jeden neoficiální a dva oficiální jazyky. V úvahu přińla čeńtina, polńtina, ale také nářečí.
16
Jazyk rozhovoru byl na začátku domluven s kaņdým narátorem zvláńť. Nicméně vńichni se shodli na tom, ņe nejpřirozenějńí bude provádět výzkum v nářečí, jakoņto v jazyce, který denně pouņívají v rodinném i přátelském kruhu.
3.7 Osnova rozhovoru
Kaņdý narátor před začátkem rozhovoru obdrņel papír s osnovou, která mu měla poskytnout oporu při jejich vyprávění. Jelikoņ jsem se rozhodla pro chronologický postup čtenářské biografie, sestavila jsem podle toho i samotnou osnovu. RODINNÉ ZÁZEMÍ -
domácí knihovna
-
čtení příbuzných
DĚTSTVÍ -
předčítaní rodičů/prarodičů
-
první kontakt s knihou
MLÁDÍ -
ńkola a její vliv (učitelé, spoluņáci)
-
čtenářské deníky
-
spoluņáci, kamarádi
-
vliv rodičů
-
„moje první dospělá kniha“
-
zakazované knihy
-
ńkolní a veřejná knihovna
-
kupování knih
-
čtení a volný čas
-
povinná četba
JINÉ -
dívčí/chlapecká literatura
-
láska/odpor ke knihám
-
čtenářský rituál
-
čtenářský záņitek
17
Podstatu a správnost osnovy jsem otestovala na pilotním rozhovoru, díky němuņ jsem si vyzkouńela vedení rozhovoru a také jsem objevila nedostatky své techniky.
3.8 Přepis rozhovoru
Rozhovor byl nahráván na dvě různá zařízení – mobilní telefon a diktafon. Bylo tedy potřeba záznam přepsat, aby se s ním dalo dále pracovat. Přepisování bylo velmi náročnou prací nejen z časového hlediska. Kaņdý rozhovor byl veden v nářečí. Pro účely bakalářské práce bylo potřeba vńechny rozhovory přepsat do čeńtiny. Přepis do čeńtiny vznikal ihned po poslechnutí daného úseku. Vńechny rozhovory jsem překládala sama, proto jsem také výsledné přepisy poslala kaņdému narátorovi, abych se ujistila, ņe se smysl neztratil v překladu. Narátoři do textu zásadně nezasahovali. Tři z nich doplnili názvy knih, na které si v souvislosti s danou kategorií vzpomněli. Z důvodu překladu z nářečí do čeńtiny se vytratila jazyková specifika narátorů. Na nahrávkách je zřejmé, v jaké míře narátor ve svém nářečí pouņívá slova česká a polská. V překladu toto specifikum nebylo moņné zachovat, jelikoņ byl celý text převeden do čeńtiny. Pro samotný výzkum není odlińnost nářečí důleņitou sloņkou, ačkoliv z pohledu lingvistického vypovídající hodnotu určitá má. Při přepisu jsem se soustředila na mimoslovní zvukové projevy, jakými byly smích a odkańlávání, které jsem zaznamenala do hranatých závorek. Velkou pozornost jsem také věnovala tempu a emoční stránce hlasu, kterou jsem se snaņila v přepisech zachovat tak, aby z nich bylo zřejmé, v jakém emočním rozpoloņení narátor hovoří. Nedbala jsem na gramatickou správnost, nechala jsem výpovědi v původní podobě – lexikální i syntaktické. Ve výsledných přepisech jsem si barevně označila místa, ve kterých byla znatelná narátorova fascinace. Tyto věty jsem pro objasnění čtenářova zájmu povaņovala za klíčové. Problémem při přepisu bylo zachování autentičnosti, která se v průběhu překladu ztrácela. Snaņila jsem se rozhovor přepsat v co nejméně upravené verzi, pouze přeloņit jednotlivá slova. Ačkoli některé věty mohou znít ne příliń česky, jejich smysl je – domnívám se zřetelný.
18
3.9 Pilotní rozhovor Pilotní rozhovor byl uskutečněn pro účel ověření si kvality vedení rozhovoru. Jelikoņ jsem v této fázi snaņila o identifikování případných chyb a nedostatků, výsledky tohoto rozhovoru jsem nezahrnula do následné analýzy. Rozhovor byl realizován podle návrhu rozhovoru. V průběhu rozhovoru jsem si uvědomila, ņe si před samotným výzkumem musím jasněji stanovit omezení, aby byl výzkum objektivní a pouņitelný. Na základě pilotního rozhovoru jsem si ověřila předloņenou osnovu. Vymazala jsem z ní otázku o souvislosti jazyka čtení se sounáleņitostí. Bylo tomu tak proto, ņe narátorka se tomuto bodu vyhýbala, jelikoņ si nebyla jistá, co tím mám na mysli. U dalńích rozhovorů jsem se narátorů tedy ptala osobně a vysvětlila jsem jim, co si pod tímto pojmem představuji. Důkazem správnosti rozhovoru mi byla nahrávka, ve které jsem si uvědomila dalńí chybu. Ve chvíli, kdy narátorka chvíli přemýńlela, já sama jsem ten čas vyplňovala nepodstatnými informacemi. V dalńích rozhovorech se mi podařilo tuto chybu eliminovat.
19
4. Analýza a interpretace rozhovorů
Cílem bakalářské práce je zjistit, co stálo za motivací ņáků dvojjazyčného gymnázia číst více v jednom z jazyků. Odpovědi na danou problematiku se ukazují v průběhu celých čtenářských biografií zvolených narátorů. V této kapitole nejprve přiblíņím části vyprávění narátorů, které jsem uspořádala podle okruhů jiņ představené osnovy. Tato část přinese poznatky o čtení nejmladńí generace od jejich začátku s knihou aņ po připravování se k maturitě a povinné četbě. Následně shrnu veńkeré poznatky ohledně dvojjazyčnosti v průběhu ņivota narátorů a představím výsledky, které odhalí, co stojí za jejich motivací číst v daném jazyce. Z osnovy jsem vybrala tři kategorie, které jsou přínosem pro ńirńí obeznámení se se způsobem čtení u dneńní mládeņe. Těmi třemi kategoriemi, o kterých se narátoři podstatněji zmínili a které jsem podrobněji analyzovala, jsou zakázané knihy, čtenářský rituál a čtenářský záņitek. Druhým cílem bakalářské práce je určit, zda čtení v jednom z jazyků souvisí s pocitem sounáleņitosti k jednomu z národů - v tomto případě k Čechům nebo Polákům. Nabízí se zde i třetí moņnost a tedy sounáleņitost k regionu a specifické skupině občanů, kteří v tomto regionu ņijí. Poslední podkapitola se věnuje právě pohledu narátorů na souvislost jazyka, ve kterém čtou, s vlastním pocitem sounáleņitosti.
4.1.1 Rodinné zázemí
Malé dítě napodobuje vńe, co vidí u svých nejbliņńích. Nicméně k tomu musí být vedeno. Přestoņe polovina narátorů odpověděla, ņe jejich rodiče nečtou, protoņe na to nemají čas, z provedených rozhovorů vyplývá, ņe narátoři měli svůj vzor správného čtenáře, ke kterému mohli vzhlíņet. U některých to byli rodiče, u jiných zase člen příbuzenstva. „Vņdy mě fascinovalo čtení strýce. Je schopný přečíst pár knih za týden. Zdá se mi, ņe musel přečíst vńechny knihy světa. Větńinou si čte u televize, ale takovým tempem, ņe jenom obrací stránky. Je to pozoruhodné. Kdyņ za ním přijdeme na návńtěvu, tak první otázka, která zazní je: Co teď čteń? Takņe jsme se navzájem inspirovali. Sice mi větńinou na moje doporučení řekl, ņe uņ to četl, ale mohla jsem si s ním o knihách popovídat. Často mi knihy doporučoval.“ A.Ch.
20
„V nańí rodině byla největńím čtenářem babička. Nejen, ņe měla doma neskutečně mnoho knih, tak je taky měla vńechny přečtené. Podle jejího vyprávění vím, ņe v mládí četla knihy, které byly dostupné, takņe si moc nevybírala. Po revoluci se jí nejvíc líbily romány pro ņeny, těch měla kolem 120, větńinou celé série. V pozdějńím věku si nejvíc oblíbila Stephena Kinga a často mi o jeho knihách vyprávěla. Babička četla knihy v polńtině i čeńtině. Která ji zaujala, tu si v knihovně půjčila. Doma měla také neuvěřitelnou směsku, odhadem tak 300 knih – povinnou četbu, romány, horrory, poezii,… Nikdy jsem od ní neodeńel s prázdnou. Ke čtení mě přivedla právě babička a velmi jsem ji obdivoval.“ A.P. „U nás doma moje máma čte úplně vńechno, co jí přijde pod ruku. Některé knihy čte pořád dokola, např. W pustyni i w puszczy39 četla snad milionkrát. Taky mi vyprávěla, ņe v sobotu, kdyņ měly s mou tetou uklízet, tak zapnuly vysavač a lehly si na postel a četly, dokud na to babička nepřińla. Takových fíglů měly spoustu, proto se nedivím, ņe na vńechny moje přijde. [smích]“ M.P. „Nańe rodina je celá čtenářská. Máma čte větńinou časopisy, ne bulváry, ale ty uņitečné – třeba o zahradničení, architektuře a tak. Táta zase čte praktické knihy – dům a bydlení, o kutilství. Příběhové knihy jim větńinou poradí jejich kamarádi. Babička je neuvěřitelný čtenář. Párkrát za měsíc jde do knihovny a vybírá si knihy tak, ņe vezme, co vidí na poličce. Čte v podstatě cokoliv a hlavně ráda. Druzí prarodiče čtou polskou klasickou literaturu jako Quo vadis, trilogii Sienkiewicze40, Pana Tadeusze41. Od vńech jsem se mohla v něčem inspirovat.“ B.O. „Rodiče hodně čtou, hlavně tatínek. Kdyņ jsem jeńtě neuměla číst, tak mi táta předčítal Pána prstenů, to je taková nańe klasika. Čteme to tak jednou ročně. Teď si sice v knihách moc nerozumíme, protoņe čte větńinou knihy o válečné historii, ale u Pána prstenů se vņdy shodneme. To je nańe srdcovka! Jinak oba rodiče čtou poměrně dost. Máma má ráda historické romány a cestovatelské knihy o dalekých zemích. Její oblíbenou knihou je Císařova orchidej, tu jsem taky četla a líbila se mi.“ I.T. U téměř vńech narátorů se nakonec objevilo stvrzení podobné tomuto: „Myslím si, ņe to, ņe mi rodiče četli a věnovali se knihám, mě zaujalo natolik, ņe mě to podpořilo v mém dalńím čtení. Uņ od mala jsem si ke knihám vytvořila vztah.“ I.T.
39
Pouńtí a pralesem, Henryk Sienkiewicz Ohněm a mečem, Henryk Sienkiewicz 41 Pan Tadeáń, Adam Mickiewicz 40
21
Jedna narátorka má odlińnou zkuńenost, nicméně sama uvedla, ņe za vzor čtenáře povaņuje spíńe svého strýce. „Myslím si, ņe jsem ve čtení měla na rodiče spíń vliv já. Rodičům jsem kupovala knihy jako dárky a půjčovala jim je v knihovně. Hlavně, aby něco četli.“ A.Ch.
4.1.2 Domácí knihovna
Zjistila jsem, ņe narátoři striktně rozlińovali svou a domácí knihovnu, kdyņ se dostali k tomuto bodu osnovy. Knihy rodičů nebo knihy zděděné popisovali lehce bez zájmu, aņ apaticky. Jen tři narátoři byli ochotni domácí knihovnu více rozvést a zhodnotit. „Co se týče nańí domácí knihovny, těņko to spočítám. Máme strańně moc knih. Mnoho sérií atlasů a encyklopedií jako je edice Zvíře, Člověk, Země. Nedávno si máma kupovala nové police, které jsou strańně hluboké, takņe se tam vejde neskutečné mnoņství knih. Předpokládám, ņe se knihovna rozroste. Jinak se tam dá najít vńechno. Máminy lékařské knihy a knihy o zahradě, tátovy historické a válečné.“ I.T. „Kníņek jako takových máme doma opravdu hodně. Ať uņ se jedná o ty dětské nebo jakékoliv jiné. Táta má knihy velmi rád, takņe právě díky němu jich máme tolik. Najdou se tam knihy z 18. století. Ty jsou pro tátu opravdu důleņité. Dělám si z něj srandu, ņe mu je jednou prodám, kdyņ budou cenné. [smích] Starých knih, ale mladńích neņ z 18. století, máme celou půdu. Nedokáņu odhadnout počet, protoņe je máme v podstatě vńude – na půdě, v obrovských skříních a tak. Větńina těch knih je podle mě nepouņitelná, protoņe jsou v latině nebo tak staré, ņe jim nerozumím. Velká část knih je po předcích, nových moc nekupujeme. Najdou se tam i novějńí, třeba tátovy historické knihy o templářích nebo o počasí, protoņe se o tuto oblast velmi zajímá.“ A.Ch. „Knihy se nám válejí doslova vńude. Máme je na poličkách ve vńech větńích pokojích. Na půdě máme dokonce vyhrazený prostor jen pro knihy. Jsou jich tam asi čtyři velké kufry. Větńinu těch knih jsme zdědili po prarodičích, hlavně po babičce, ta jich měla hromady. Vím, ņe máma nadávala, ņe je nemáme uņ kam dávat, a táta nechtěl dodělávat nové police, protoņe uņ na ně není místo. Jsme knihami obklopeni. Moņná to zní nańtvaně, ale já jsem za to rád. Knihy vytvářejí takové příjemné prostředí. Jen, prosím, nechtěj vědět, jaké knihy tam máme. To bych ti vyprávěl věčnost.[smích]“ K.L. 22
Naopak o svých vlastních knihovničkách se narátoři doslova rozplývali. Byli hrdí, ņe se můņou pochválit ņánry, počtem knih nebo dokonce i tím, podle čeho si knihy v knihovničce řadí. „Musím se přiznat, jsem trochu maniak, co se týče řazení knih. Rád je řadím podle velikosti a taky barev. Mám pár polic, na které knihy takto ukládám. Vytváří se mi z nich krásný obraz, který je nádherným doplňkem. Moņná to zní divně od chlapa, ale knihy jsou pro mě ozdobou.“ K.L. „Ve své knihovničce mám knihy uloņené podle abecedy. Samozřejmě, ņe ne jen podle názvů, ale tak, jak to vidíme v knihovně. Tenhle systém mi nejvíc vyhovuje, protoņe vím přesně, co kde mám.“ B.T. Narátoři popisovali svou sbírku knih velmi důkladně. Nezapomínali dodat krátkou recenzi, knihy mi doporučovali, nebo naopak vytýkali nejrůznějńí detaily. Jelikoņ některé výpovědi byly opravdu dlouhé a detailní, vybrala jsem z nich nejzajímavějńí a nejucelenějńí části. „Ve své knihovničce v pokoji mám převáņně knihy George Martina a Stephena Kinga. Netvrdím, ņe jich mám moc, ale jsem ńťastná, ņe je tam mám. Kdykoliv se k nim budu moci vrátit a jsou jen moje. Mám tam i nějaké méně známé knihy, které měli v Kauflandu za 10 złotych. Větńinou jsou tam v takových końích a já se jimi přehrabuju, pak si připadám jako bych ty knihy zachránila.[smích]“ A.F. „Ráda dostávám knihy, čím si doplňuju svou knihovničku. Sice je mi potom líto, ņe si po přečtení jen tak leņí na polici, ale mám ráda ten pocit knihu mít, vlastnit ji.“ A.Ch. „Moje knihovnička je fakt velká! Samozřejmě u mě nemůņe chybět celá sága Stmívání a vńechny díly Harryho Pottera. Pravidelně svou sbírku doplňuju knihama z ņánru fantasy, ale momentálně se mi zdá, ņe tento ņánr dost upadá, tak jsem začala sbírat a číst detektivky – např. Jo Nesba. Mám taky hodně knih o mytologii, protoņe mě v prváku zajímala. Oslovily mě i hodiny výtvarné výchovy, takņe jsem si koupila pár knih o malířství. Teď si uvědomuju, ņe tam mám různé ņánry, ale ráda knihy prostě sbírám! [smích]“ I.T. „Mám svou knihovničku a snaņím se jí postupně doplňovat. Ráda se ke knihám vracím, a kdyņ nemám nic nového po ruce, sáhnu po osvědčené z knihovničky. Čtu oblíbené kapitoly Třech mušketýrů nebo Hraběte Monte Christo, toho jsem dlouho sháněla. Hraběte Monte Christo nikde neměli, kdyņ uņ ho měli, tak ve zkrácené verzi na 300 stran, takovou jsem fakt nechtěla. Nedávno jsem ńla po městě a narazila jsem na antikvariát. Veńla jsem dovnitř a měli 23
tu knihu. Jenņe to není ledajaká kniha, jsou to dvě obrovské knihy! Ty budu číst jen doma, protoņe jsou fakt velké, ale jsem hrdá, ņe je v knihovničce mám. Nejvtipnějńí na tom je, ņe jsem sháněním knihy zaúkolovala taky svou babičku a ta mi ve stejné době knihu sehnala taky. Tak teď mám dvě vydání, ale to vůbec nevadí. Hlavně, ņe je mám.“ M.P. „Moje knihovnička zobrazuje můj ņivot. Je to taková směska různých ņánrů. Mám tam pohádky, které mi rodiče četli jako malé, ale musím je tam mít, protoņe na ně mám hezké vzpomínky. Jsou tam váņnějńí, dospělejńí knihy, které jsem dostala nedávno. Mám tam i knihy, které jsem dostala za reprezentaci ńkoly, které sice jednou přečtu a pak uņ nikdy neotevřu, ale jsem na ně hrdá. Zatím tam mám tak 70 knih. Mým snem je mít obrovskou knihovničku, nejlépe celý dvoupatrový pokoj s krbem.“ B.T.
4.1.3 Předčítání
V posledních pár letech se za velmi důleņité povaņuje předčítání dětem. Z toho důvodu vznikla iniciativa Cała Polska czyta dzieciom. Zaloņila ji v roce 1998 Irena Koźmińska za účelem propagace důleņitosti předčítání pro emoční, psychické a morální zdraví dětí a mládeņe.42 Po vzoru polské nadace vznikla v roce 2006 také nadace česká pod jménem Celé Česko čte dětem. Zakladatelkou se stala Eva Katruńáková.43 Obě tyto nadace propagují předčítání dětem jiņ několik let. Pořádají různé čtenářské akce jako čtení dětem v nemocnici, čtení babiček a dědečků ve ńkolce nebo různorodé veletrhy a bazary. Tato iniciativa neunikla ani jednomu narátorovi, který prohlásil následující: „Ze základní ńkoly si pamatuju akci Cała Polska czyta dzieciom. Vím, ņe tehdy s tím přińla máma, ņe o tom někde slyńela, pak četla a chtěla doma pravidelné předčítání zavést. Od té doby mi rodiče nebo prarodiče četli tak pětkrát do týdne. Musím říct, ņe pro mě to byla skvělá věc!“ K.L. Kaņdý narátor uvedl, ņe si pamatuje na předčítání rodiny. Větńina dotazovaných si s potíņemi připomínala, jak to u nich doma probíhalo. Vńechna sdělení jsou zaloņena na útrņcích vzpomínek, proto zde nenajdeme mnoho konkrétních informací, spíńe dohady a odhady, jak to tehdy v dětství mohlo být.
42 43
Cała Polska czyta dzieciom [online]. [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://www.calapolskaczytadzieciom.pl Celé Česko čte dětem [online]. 2014 [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://celeceskoctedetem.cz/
24
Rozhovory se točily kolem dvojjazyčnosti. U této podkategorie narátoři sami uváděli, jestli se dané předčítání odehrávalo v polském nebo českém jazyce. Podle tohoto kritéria mohu rozlińit narátory na tři skupiny. První skupinou jsou narátoři, kteří si vzpomínají pouze na předčítání v polském jazyce. „Rodiče mi doma četli, docela hodně a větńinou před spaním. Četli mi polsky a hlavně pohádky, protoņe to jsem vņdycky chtěla.“ A.F. „V dětství mi četli více prarodiče, protoņe rodiče neměli moc času. Dědeček mi četl Głos Ludu, co je takové zvláńtní, ale on to měl rád a mně to nejspíń nevadilo. Vņdy mi ukazowal Głosik44 a spolu jsme ho vyplňovali a posílali správné odpovědi. To bych taky povaņovala za část čtení. Naopak babička mi četla polské pohádky, protoņe se mi jako malé holčičce moc líbily. Na konkrétní pohádky si nevzpomínám. Jednalo se větńinou o sbírky, kde jich bylo víc.“ B.O. „Rodiče mi moc nečetli, nebo si na to nevzpomínám. Nejspíń to bylo tím, ņe chodili do práce a neměli moc času. Z jistotou vím, ņe mi četla babička vņdy před spaním nebo k večeru. Četla mi pohádky Hanse Christiana Andersena a ty byly polsky. Jednalo se o sbírku pohádek, takovou starou knihu. “ M.B. „Kdyņ tak nad tím přemýńlím, tak nevím, jak hodně mi rodiče četli. Nemám takovou silnou vzpomínku, která by se mi vybavila. Četli mi Godki Śląskie45. Je pravda, ņe si vzpomínám na společné chvíle modlení. To nám rodiče četli příběhy z Bible. Měli jsme takovou dětskou ilustrovanou kníņečku, ve které byly kromě textu taky otázky a ty jsme si pokaņdé zodpovídali. U prarodičů to stejné, nevybavuji si, ņe by nám nějak zvláńť četli. Vybavuju si několik dětských kníņek, o kterých vím, ņe nám někdo četl, ale musela bych je vidět před sebou, abych si vzpomněla, o které konkrétně se jedná. Pamatuju si sbírky pohádek nebo třeba Muminki46. Na víc si asi nevzpomenu. Jedno, co vím jistě, je to, ņe nám rodiče četli v polńtině.“ A.Ch. „Polské knihy, které jsme měli, byly větńinou po prarodičích z matčiny strany. Převládaly tam klasické pohádky od H. Ch. Andersena nebo bratří Grimmů a také sbírky básniček Jana 44
Głosik je rubrika novin Głos Ludu. Jedná se o dětskou rubriku, ve které najdeme v dneńní době různé hádanky a kříņovky. V dobách dětství narátorky se v této rubrice objevovala také vyprávění, na základě kterých se mělo odpovídat na otázky. Odpovědi se posléze posílalo do redakce a nejlepńí luńtitel vyhrál cenu, větńinou se jednalo o knihu. 45 Nejznámějńí sbírka bájí a legend z regionu. 46 Mumínci, Tove Janssonová
25
Brzechwy nebo Juliana Tuwima. Ty jsem se dokonce učil nazpaměť. Předčítala mi je babička, protoņe rodiče na mě neměli moc času.“ A.P. Velkou skupinou jsou narátoři, kterým příbuzní četli ve dvou jazycích. Narátoři uvádějí, ņe to nejspíń bylo zapříčiněno tím, ņe měli v domácí knihovně knihy v různých jazycích a nezáleņelo jim, v jakém je daná kniha napsaná. „Rodiče mi vņdy četli, hlavně před spaním, to si tak nejvíc vybavuju. Větńinou se jednalo o pohádky, větńinou teda polsky, pokud si dobře vzpomínám. Pohádky česky mi četla babička. Ta sice mluvila nářečím, ale její manņel byl Čech, tak mi četla česky. Ta měla knihu, která se jmenovala Špalíček pohádek nebo něco na ten způsob. Strańně se mi to líbilo. Bylo to rýmované a dobře se mi to poslouchalo.“ I. T. „Doma mi spíń četla babička, protoņe máma větńinou nebyla doma. Ta mi určitě četla pohádky, v obou jazycích, záleņelo, jakou knihu zrovna vytáhla. Větńinou se jednalo o sbírky pohádek. Vzpomínám si na pohádky od Andersena. Četla mi určitě jen před spaním.“ S.Ń. „Pokud si dobře pamatuju, tak mi rodiče vņdy četli před spaním. Teda ne jenom před spaním, protoņe já jsem to měla strańně ráda, tak jsem čtení vyņadovala kdykoliv. Větńinou to byly ty stejné pohádky dokola. Znáń to, kdyņ si dítě něco umane a chce něco pořád dokola. Nemůņu si vzpomenout, jestli nám četli více česky nebo polsky. Měli jsme mnoho knih v obou jazycích, takņe se stalo často, ņe jsem chtěla tu stejnou pohádku jednou v čeńtině a jednou v polńtině. Stává se mi doteď, ņe se mi kniha zalíbí a chci ji ve dvou jazycích.“ B.T. Třetí skupinou jsou narátoři, kteří si vzpomínají pouze na předčítání českých pohádek. „Máma a babička mi určitě četly. Byly to nějaké sbírky pohádek, co jsme měli doma. Pamatuju si na Krásu nesmírnou, to byla sbírka ruských pohádek. Byly trońku strańidelné, strańidelnějńí neņ nańe47 pohádky, to jsem měla ráda, to bylo zajímavé. Vybavuji si i české sbírky pohádek, protoņe táta je z Přerova. První básničkou, kterou jsem se naučila nazpaměť, byl Budulínek.“ M.P. Větńina narátorů si vzpomíná na sbírky pohádek a fyzické knihy, které viděli před sebou a mohli při čtení sledovat obrázky. Mezi výpověďmi se najdou i odlińné zvyklosti. „…na dobrou noc mi babička skládala básně.“ A.P.
47
Nańimi pohádkami měla narátorka na mysli pohádky české a polské. Zmínila se také o knize Godki Śląskie, kterou pokládá za nejlepńí příklad pohádek a legend z regionu.
26
„Měli jsme taky strańně moc audioknih pro děti, ty jsme se sestrou poslouchaly před spaním. Ty byly větńinou české, polskou audionahrávku jsme měly jen jednu – Sněhurku, překvapivě mou nejoblíbenějńí. Před spaním, jsme si je pouńtěly, protoņe u nás jsme se nemohly před spaním dívat na pohádky v televizi, tak jsme si pouńtěly audionahrávky, kdyņ rodiče neměli čas číst nám pohádky. Nejhorńím trestem pro nás bylo nemít čtenou nebo poslouchanou pohádku.“ B.T. Opakující zajímavostí u poloviny narátorů je fakt, ņe v dětství měli své oblíbené pohádky, které chtěli slyńet pořád dokola. Jelikoņ jim je rodiče nebo prarodiče také tak četli, pamatovali si je a mohli je dokonce přeříkat nazpaměť. „Kdyņ jsem byla u babičky na víkend, tak jsem pořád chtěla, aby mi četla. Tak se stávalo, ņe babička občas vypouńtěla řádky, aby to netrvalo tak dlouho. Tím, jak jsem ty pohádky znala, tak jsem ji kontrolovala a připomínala ji, co jeńtě zapomněla přečíst. To bylo vtipné. Říkala mi, ņe jsem kniņní terorista, protoņe jsem se nenechala obalamutit. [smích]“ M.P.
4.1.4 Základní škola
Pedagogických metod, jak motivovat ņáky základní ńkoly ke čtení, je nespočet. Narátoři zaņili pouze dvě. Jednou z nich byla snaha děti naučit číst knihy formou soutěņivosti. „Za přečtenou knihu jsme dostávali okénka do vagónků. Na stěně visela obrovská nástěnka, kde kaņdý ņák měl svou lokomotivu, a podle toho, kolik knih přečetl, tolik se mu přidalo vagónků a okýnek. Jsem soutěņivý typ, takņe to mě motivovalo, abych četl.“ K.L. „Kdyņ jsme přečetli knihu, tak nám paní učitelka zapsala červený puntík. Tím, ņe jsem velmi soutěņivá a chtěla jsem vņdy být nejlepńí, tak jsem chtěla těch puntíku co nejvíc. To mě nakoplo a bavilo.“ A.Ch. Druhou metodou bylo zakládání a vedení čtenářských deníků. V podstatě se jednalo o seńit, do kterého ņáci zaznamenávali název knihy a jméno autora. V niņńích ročnících údaje doplňovali obrázkem na základě příběhu, který měl vyjadřovat podstatu děje. Mezi narátory se nańli i takoví jedinci, kteří se tuto povinnost snaņili obejít. „Já jsem teda obrázek nikdy nemaloval. Stahoval jsem ho z internetu, vytiskl a nalepil. Učitelce to nejprve vadilo, pak si zvykla.“ S.Ń. 27
„Obrázky mi vņdy malovala mamka. Bavilo jí to a já měl aspoň pokoj.“ A.P. Čtenářské deníky byly na základní ńkole nutností a právě jako nutnost je narátoři také vnímali. Malování obrázků narátorům nevadilo, pokládali dokonce za zábavu vyjádřit text jinou formou. V pozdějńí době, konkrétně ve třetí aņ páté třídě, obrázky vystřídal text. Jednalo se o shrnutí hlavní dějové linky a vyjádření vlastního názoru na knihu. O tomto přechodu se narátoři vyjadřovali vesměs velmi negativně. „Museli jsme přečíst nějakou knihu a pak popsat vlastními slovy děj, to jsem nesnáńela. Řekla bych, ņe dokonce nenáviděla, strańně mě to nebavilo a učitelka to dokonce známkovala. Kdyņ jsme kreslili obrázky, to se jeńtě dalo, ale psát, o čem kniha byla, mi přińlo naprosto zbytečné. Ráda jsem četla, ale psát o tom byla katastrofa. Raději bych to povyprávěla, neņ o tom suńe psát. Na základce jsem to jeńtě snáńela, protoņe to bylo povinné, ale teď na gymplu bych se na to vykańlala.“ I.T. „Do páté třídy jsem ty deníčky jeńtě brala. Naopak na vyńńím stupni mi to vadilo. Tehdy jsem nečetla skoro nic, protoņe mi čtení znechutily ty deníčky. Sestřenice chodila do třídy vedle, tak jsem děj větńinou opisovala od ní.“ M.P. „Čtenářský deník jsem vyplňoval na základě informací z internetu, strańně mě to totiņ nebavilo.“ M.B. Kromě popisování děje se jedna narátorka setkala s jiným přístupem vyplňování čtenářských deníčků. „Na vyńńím stupni měla učitelka polńtiny trochu jiný přístup. Ta chtěla, abychom si vņdy z knihy vypsali pět citátů a napsali k nim komentář. Nejspíń to bylo proto, abychom tu knihu fakt četli a nestahovali info z netu.“ B.T. Narátoři na čtenářské deníky vzpomínají negativně a jsou rádi, ņe toto období jiņ mají za sebou. Nesouhlasí s tím, ņe je deníky ke čtení knih přiblíņily, spíńe si myslí, ņe je to naopak odrazovalo. „Pamatuji si čtenářské deníky na základce, ale myslím si, ņe zrovna povinná četba zabíjí dětem chuť číst. Je to prostě z donucení a dítě schválně udělá opak. Tak to bylo alespoň u mě. Myslím si, ņe by si měl kaņdý číst, co chce, kdyņ uņ na čtení dostane chuť. Samozřejmě chápu, ņe povinná literatura je základem pro vńeobecné znalosti, ale myslím si, ņe by do toho ņák neměl být nucený. Ať klidně učitelé řeknou, o čem kniha je, nějak ņáky navnadí. Kdo bude chtít, tak si to přečte, cestu si k tomu najdou.“ M.B. 28
Přístup učitelů hodnotí narátoři jako velmi důleņitý. Shodují se na tom, ņe nečetli a nevytvářeli obrázky a zápisy do deníků, kdyņ je k tomu učitel nevedl. Potřebovali správnou motivaci, za kterou deníky nepovaņovali. Mnohem více by ocenili, kdyby si o knihách mohli povídat a navzájem si knihy doporučovat jako to dělali o přestávkách a po ńkole s kamarády. Jedna narátorka uvedla přístup své učitelky, který povaņuje za inovativní a prospěńný. „Na vyńńím stupni učitelka čeńtiny zavedla jednou týdně hodinu pěkného čtení. Kaņdý si přinesl vlastní knihu a postupně jsme četli nahlas. Na konci hodiny jsme měli vyprávět, o čem jsme četli, takņe jsme museli dávat pozor. Tím jsme si knihy doporučovali a navzájem se motivovali k různým druhům knih. Tehdy jsem přečetla i fantasy knihy, např. Hraničařův učeň, které teď uņ nečtu, protoņe k nim vztah nemám. Tehdy jsem díky těm hodinám k nim nańla cestu.“ B.O. Základní ńkoly mají také jiné moņnosti, jak děti ke čtení nalákat. Narátoři na rozdíl od deníků příjemně vzpomínají na chvíle, kdy jim bylo umoņněno setkat se s dětskými autory. Tato setkání trvala přibliņně dvě vyučující hodiny, v rámci kterých autor představil sebe i své knihy. Větńinou vedl přednáńku na jemu blízké téma, samozřejmě blízké také ņákům. Nakonec prodával své knihy, podepisoval se a fotil se s ņáky. Narátoři těmto setkáním připisují velké plus za moņnost poznat autora osobně a také za zpestření ńkolní docházky. „Vzpomínám si na různé přednáńky a autogramiády polských autorů knih pro děti. Pamatuji se na Kazimierza Szymeczko a jeho Pościg za czarną hondą. Autorů přijelo několik a vņdy se mi to líbilo, bylo to takové zpestření a nadchlo nás to k přečtení nějaké knihy.“ I.T. Narátoři pocházejí z různých míst z regionu. Větńinou se jedná o malé vesnice, ve kterých má knihovna dvě místnosti a nic víc. Jedna narátorka pochází z bývalého okresního města Karviná, ve kterém sídlí regionální knihovna. Ta měla moņnost ovlivnit čtenářský ņivot narátorů trochu více. „Dvakrát ročně jsme chodili na přednáńky o knihách. Nańe knihovna pořádala Noc s Andersenem. Strańně se nám líbilo, ņe můņeme v knihovně přespat. Knihovnice pořádaly i různé soutěņe, větńinou o to, kdo přečte nejvíc knih. To podporovalo kromě čtení knih taky nańí soutěņivost.“ B.O. Na základní ńkole s polským jazykem vyučovacím se v první třídě začíná vńe vyučovat polsky, tudíņ na konci ńkolního roku jsou ņáci schopní číst v polńtině. Český jazyk se vyučuje
29
od druhé třídy, proto narátoři vzpomínají, ņe české knihy začali číst aņ od konce druhé třídy, kdy se naučili číst i v čeńtině. Velikost a vybavenost knihovny měla velký vliv na to, v jakém jazyce narátoři na základní ńkole četli. Vńechny knihovny, do kterých narátoři na základní ńkole zavítali, byly na území České republiky a z velké části se nacházely v malých vesnicích. Narátoři uvádějí, ņe české a polské oddělení se právě v těch malých vesnicích velmi lińilo. „Vůbec se nedá porovnat oddělení v knihovně. Nańe knihovna je maličká, skládá se z jedné velké místnosti a předsíně. Z dětství si pamatuju, ņe regál s polskými knihami byl jenom jeden, kdeņto s českými jich tam bylo spoustu. Je pravda, ņe jsme si polské knihy raději půjčovali od známých. V knihovně jich moc nebylo.“ A.P. „Do třetí třídy jsem určitě vńechno četla polsky. V knihovně bylo polských dětských kníņek celkem dost a doma se taky něco nańlo, tak jsem to vńechno přečetla. Potom, jak jsem si uņ začínala číst knihy podle vlastního výběru, tak to jsem vesměs četla vńechno v čeńtině, protoņe českých knih bylo v knihovně mnohem víc.“ A.Ch.
4.1.5 Střední škola
Jednou z podmínek vybírání vhodných účastníků výzkumu bylo být ņákem Gymnázia Juliusze Słowackého v Českém Těńíně. To znamená, ņe vńichni narátoři chodí na stejnou střední ńkolu. Jejich vyprávění se v základě lińí pouze v tom, ņe mají různé vyučující. Nicméně poņadavky k maturitě jsou pro vńechny stejné. V roce 2011 byla v České republice poprvé spuńtěná tzv. „nová maturita“. Státní zkouńka z českého jazyka se od té doby rozdělila na didaktický test, písemnou a ústní část, která byla zaměřena na povinnou literaturu. První dva roky byla ona část rozdělena na dvě úrovně – úroveň základní, ke které měl ņák přečíst min. 20 knih, a na úroveň vyńńí, kde se jednalo o 30 knih. Od roku 2013 se úrovně sjednotily do jedné a zůstala pouze základní. Narátoři tohoto výzkumu od začátku své ńkolní docházky na střední ńkolu věděli, ņe budou povinni přečíst minimálně 20 knih k ústní části maturity. Kaņdá střední ńkola má povinnost sestavit kanón literatury. Jedná se o seznam povinné četby, který odpovídá poņadavkům organizátorů statní maturity. Minimální počet knih v seznamu je stanoven na 60. Z onoho kanónu si ņák vybere 20 knih, nicméně i vybírání knih podléhá 30
předpisům – např. není dovoleno mít více neņ dvě knihy od jednoho autora, je přesně určeno, kolik knih musí být próza, kolik poezie, a tak dále. Gymnázium Juliusze Słowackého má sestaven svůj kanón (viz. příloha č.1), ve kterém nabízí ņákům přes 200 knih, ze kterých si sestaví svůj výsledný seznam k maturitě. Ačkoli byl tento seznam nařízen povinně aņ v roce 2011, na gymnáziu je předkládán ņákům jiņ pár let. Naopak maturita z polského jazyka se řadí do ńkolní části maturity a je pro vńechny ņáky zmiňovaného gymnázia povinná. Maturita se skládá z písemné části a ústní části. Ústní část je sestavena z dvaceti pěti otázek rozdělených podle období – od antiky po současnost. Není předepsaný seznam povinné literatury48, proto se také lińí přístup vyučujících. „Na gymplu je takový trend, který se uņ dlouho opakuje. Na čeńtině nám nechávají volnou ruku, občas si vzpomenou, ņe by nám měli připomenout, ať čteme, ale nijak nám to nenutí. Naopak na polńtině nám zadají jednu konkrétní knihu, tu musíme přečíst a jeńtě k tomu píńeme test. No fuj! Takhle je to napříč třídami u různých vyučujících.“ K.L. Narátoři se k rozdílům přístupu k povinné četbě na hodinách obou jazyků hojně vyjadřovali. Hodnotili, porovnávali a snaņili se přijít na řeńení, které by jim vyhovovalo nejvíce. Zjistila jsem, ņe vńem narátorům více vyhovovala určitá volnost ve výběru knih na jazyk český neņ urputné nucení konkrétní knihy na jazyk polský. „Na hodiny čeńtiny jsem toho přečetl víc, protoņe jsme měli na výběr z asi 200 knih. Byla to taková svoboda vybrat si cokoliv. Naopak na polńtině nám zadávala konkrétní knihy, tak to uņ jsem z principu nečetl.“ S.Ń. „Mnohem lepńí přístup byl dát nám seznam mnoha knih, aby si člověk mohl vybrat, neņ zadat jednu a tu se musí přečíst.“ M.B „Já si hlavně čtu sama, co chci. Nemám ráda, kdyņ přijde učitelka polńtiny a zadá nám něco k přečtení, například Wesele49. Mám k tomu odpor uņ od začátku, hlavně, kdyņ je to něco od polského autora. Kdyņ mi někdo nakáņe, ņe mám něco přečíst, tak to uņ z principu nepřečtu. Na čeńtinu to je jinak, protoņe tam dostáváme kanón a to si pak sama vybírám, co by se mi líbilo. Na polńtinu si přečtu informace z internetu, s tím ten test taky napíńu a aspoň se do čtení nemusím nutit.“ B.T.
48 49
Literatura není vyņadována ani u samotné maturitní zkouńky. Je vnímána jako doplňující materiál k výuce. Veselka, Stanisław Wyspiański
31
„Na čeńtinu čtu víc, protoņe si můņeme vybrat ze seznamu. Můņu si vybrat to, co mě nějakým způsobem nadchne. Na konci roku nám učitelka popisuje vybrané knihy a já si pak kříņkuju, co by se mi mohlo líbit. Vyberu si jednu/dvě knihy z daného období a čtu.“ A.F. Z přednesených výpovědí vyplývá, ņe ņákům více vyhovuje svobodná volba, kdy si mohou vybrat to, co jim zrovna padne do oka. Na druhou stranu jsou narátoři, kterým přístup vyučujících polńtiny vyhovoval. Věděli, co mají číst a kdy to mají číst. Navíc se dostali ke knihám, které by si sami nikdy nevybrali. „Učitelka polńtiny nám zadávala hodně knih a pak z nich dělala testy, takņe jsem přečetla skoro vńechno. Aņ na Konrada Wallenroda50, to se fakt nedalo číst. Jinak opravdu vńechno – Lalka51, Pan Tadeusz52, Dziady53, Antygona54 a tak. Akorát mi potom lezlo na nervy, ņe zrovna v té době se na internetu objevovalo neskutečné mnoņství shrnutí obsahů knih, takņe větńina třídy si přečetla jenom to a nakonec dostali jedničku. Ale já mám alespoň čisté svědomí, protoņe jsem to vńechno přečetla. Naopak učitelka čeńtiny na povinnou četbu vůbec nedbala, nepodporovala mě ve čtení a uņ vůbec nemotivovala. Naopak učitelka polńtiny byla tak zapálená, ņe jsem přečetla skoro vńechno. Bylo to sice povinné, ale nakonec se mi spoustu těch knih líbilo. Jinak bych se k nim nedostala.“ A.Ch. „Sice jsem vņdycky nadával, ņe máme zadanou konkrétní knihu na polńtinu, ale musím říct, ņe nakonec jsem rád. Nejprve jsem býval nańtvaný, ņe mě do toho někdo nutí, ale hodně knih se mi nakonec líbilo a vím, ņe sám bych si je nikdy nevybral.“ K.L.
4.1.6 Čtení v českém jazyce vs. čtení v jazyce polském
Veńkeré uvedené části rozhovorů se vztahují k vyučování předmětů, o oblibě čtení v jednom z jazyků nemají vypovídající hodnotu. Právě proto bych zde ráda uvedla pár vět narátorů, kteří se zamysleli nad tím, jestli cizojazyčné knihy čtou raději v překladu polském nebo českém. „Knihy, které jsem četla na polńtinu, a hodí se mi k české maturitě, jsem uņ v čeńtině nečetla. Připadá mi to naprosto zbytečné. Tím, ņe nám učitelka polńtiny zadávala víc knih, tak jsem si 50
Konrád Wallenrod, Adam Mickiewicz Loutka, Bolesław Prus 52 Pan Tadeáń, Adam Mickiewicz 53 Tryzny, Adam Mickiewicz 54 Antigona, Sofoklés 51
32
větńinu přečetla právě v polńtině. Kdyņ se zamyslím nad tím, ve kterém jazyce čtu více, tak jsem měla různé fáze, které se odvíjely od dostupnosti knih a učitelů.“ A.Ch. „Bylo mi úplně jedno, v jakém jazyce jsem knihu přečetla. Děj je přece stejný. Doktory od Segala jsem četla v polńtině, i kdyņ byly z českého seznamu, protoņe jsem je zrovna v polńtině nańla. Podobný případ je Folwark zwierzęcy55, který jsem přečetla taky v polńtině a nakonec jsem si ho dávala do českého seznamu. Myslím si, ņe máme akorát výhodu, ņe se díky variabilitě jazyků můņeme dostat k dvakrát tak větńímu mnoņství knih.“ I.T. „Kdyņ se naskytla moņnost, ņe ta kniha byla v čeńtině i v polńtině, tak jsem si ji raději přečetl česky. Vůbec nevím, čím to bylo. Spíń jsme se od malička přikláněli k čeńtině, ta mi byla milejńí.“ S.Ń. Na základě provedených rozhovorů se nedá s přesností určit, co narátory vedlo k tomu, aby více četli v jednom z mateřských jazyků. Kaņdý narátor vyrůstal v jiném prostředí, chodil do jiné základní ńkoly. Jediné, co měli narátoři vńichni společné, bylo jen gymnázium.
4.2.1 Zakázané knihy
Problematika zakázaných knih byla do osnovy přidaná z důvodu dneńního snadného přístupu k veńkerým informacím a knihám. V různých obdobích se setkáme z rozličnými názory na to, jaké knihy jsou nepřípustné a jaké se rozhodně nemají číst. V dneńní době se s cenzurou v takové míře jiņ nesetkáme, nicméně i teď panuje přesvědčení, ņe by některé knihy neměly spatřit světlo světa, protoņe nabádají ke ńpatnostem. Věřící, zejména katolíci, jsou přesvědčeni o tom, ņe knihy o magii jako je Harry Potter, jiných bytostech (sága Twilight a dalńí knihy o upírech) nebo alternativních světech a vesmíru, např. Hvězdné války, jsou vstupem do světa okultismu. 56 „Musím zmínit i zakazované knihy. Nańe teta byla proti knihám o Harrym Potterovi. Ty jsem nečetla, protoņe mě to nezajímalo. Ale četla jsem i pár knih od Paola Coelha, ty se mi opravdu líbily, ale nańtvalo mě, ņe jsem potom zjistila, ņe se o jeho knihách tvrdí, ņe nejsou pro křesťany dobré. Doteď to nechápu.“ A.Ch.
55
Farma zvířat, George Orwell Tygodnik katolicki niedziela [online]. Częstochowa: Kuria Metropolitalna, 0002n. l. [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://www.niedziela.pl/artykul/6008/nd/magia-satanizm-i-harry-potter 56
33
„Rodičům se nelíbí, ņe čtu o upírech, větńinou právě kvůli víře, ale přímo mi to nezakazovali, spíń mě od toho odrazovali. Nerozumím tomu, proč by měly být ńpatné, a hlavně ņánr fantasy je můj nejoblíbenějńí, tak takové knihy čtu dál.“ A.F. Navzdory zkuńenostem věřících se zakazovanými knihami, ostatní narátoři se s takovým omezením nesetkali. Větńina z nich přiznává, ņe jim rodiče občas nějakou knihu zakázali nebo odrazovali, protoņe nebyla adekvátní k jejich věku, jinak se se zákazem knih nesetkali. „Co se týče zakazovaných knih, s tím jsem se nesetkala. Kdyņ mi bylo tak 12, tak jsem měla přečtené vńechny knihy, které mě v dětské sekci zajímaly, protoņe byla taková menńí. Takņe jsem se začala pouńtět do regálů pro dospělé a sem tam jsem domů přinesla něco, na co mi rodiče řekli, ņe bych to neměla číst, protoņe to není úplně pro můj věk, ale ne, ņe by mi to vysloveně zakázali. Konkrétně si vzpomínám na pravdivý příběh jedné ņeny, kterou v Arábii zajali a prodali jako otrokyni. Tuto knihu mi rodiče číst nepovolili.“ B.T. „Nikdy mi nikdo ņádné knihy nezakazoval, mohla jsem si číst, co jsem chtěla. Zakázali mi v podstatě jen jednu knihu, kterou jsem si půjčila od babičky – Bílá masajka. Tu mi babička doporučovala, ale máma mi ji zakázala kvůli mému věku. Nicméně jsem si ji nedávno uņ přečíst mohla.“ B.O. „Nikdy mi doma nikdo ņádné knihy nezakazoval. Dokonce mi ve třinácti táta doporučil knihu Kmotr, takņe je jasné, jak to u nás vypadalo.[smích]“ I.T. „Nikdy se mi nestalo, ņe by mi knihu někdo zakázal. Je moņné, ņe bych si zakázanou knihu právě naopak chtěl přečíst a taky přečetl.[smích]“ S.Ń.
4.2.2 Čtenářský rituál Čtenářský rituál se týká návyků a zvyklostí, které doprovází narátory v jejich čtení. Ptá se na otázku, jestli před samotným usednutím ke knize vykonávají specifickou činnost nebo si připravují příjemné prostředí. Někteří narátoři popsali svá nejoblíbenějńí místa, která jim napomáhají v soustředění se na knihu, někteří vyprávěli o svých návycích. „Kdyņ se začtu, tak by mohla vybuchnout válka a nevńimla bych si. Ale nejraději mám takové to klińé – s čajem, zachumlaná do deky v pokoji ve svém oblíbeném křesle. Nicméně nejdůleņitějńí je, abych měla náladu na čtení.“ B.T. 34
„Nejraději se před čtením zachumlávám do deky a na nic jiného nemyslím. Ale ráda čtu v přírodě, tam se mi čte nejlíp. V létě o prázdninách venku to bylo super, ale tím, ņe nás na gymplu nutí k četbě, poslední dobou si chci o prázdninách od knih odpočinout. Ale nejlíp se mi čte na chatě v Beskydech, ten klid a tak. Nevadí mi číst si pod lavicí, ale mnohem lepńí je číst v klidu a o samotě, to si pak tu knihu nejlíp uņiju.“ B.O. „Nejraději čtu o prázdninách, kdyņ si můņu číst třeba na pláņi, nebo kdekoli v přírodě – doma na houpačce, v altánku. Na čtení nepotřebuju klid, můņou být kolem mě lidé. Nejlepńí je, kdyņ mám vedle sebe hrnek čaje a suńenky, to je asi ten nejlepńí moment na knihu.“ A.Ch. „Kdyņ se nemusím učit, tak si čtu před spaním. Vņdy tak dvě kapitoly. Nebo si čtu cestou do ńkoly. Kdyņ mám čas, tak čtu, je mi jedno kde. Ráda si ale pustím hudbu. Víc mě ruńí, kdyņ je ticho nebo ve vlaku mluví lidé. Vņdy si ke čtení pouńtím hudbu, ņánr podle nálady.“ A.F. „Nemám konkrétní rituál. Nejlépe se mi čte v přírodě na zahradě nebo na dovolené, kde mám čas v podstatě jen na čtení. A vůbec nejlepńí by bylo, kdyby vypadl proud a nelákal mě počítač.“ M.B.
4.2.3 Čtenářský zážitek
Součástí osnovy, kterou narátoři obdrņeli, byl i čtenářský záņitek. Polovina narátorů ņádala specifikaci, co tím mám na mysli, po krátkém vysvětlení dokázali odpovědět. Jednalo se o narátory, kteří neproņili čtenářské okouzlení a vybaví si negativní emoce, nebo jsou naprosto neutrální. „Čtenářský záņitek? To asi ne. Mám pár knih, ke kterým se vracím jako Harry Potter nebo Pán prstenů, ale celkově nejsem moc emocionální. Rozhodně nečtu knihy, kde zabíjejí hlavní postavy. Hru o trůn bych asi psychicky nezvládla. Pamatuji si na jeden silný emoční záņitek u posledního dílu Eragona – Brisingr, u kterého jsem si fakt znechuceně řekla, ņe uņ to autor zbytečně natahuje a nelíbilo se mi to. Větńinou si asi pamatuju ty negativní věci.“ I.T. „Nemůņu říct, ņe bych měl nějaký konkrétnějńí čtenářský záņitek. Knihu si přečtu, baví mě to, ale pak ji zase odloņím a jdu dál.“ A.P. Nicméně druhá polovina narátorů si hned dokázala představit, co by to mohlo znamenat, chvíli se zamysleli a následně vyprávěli o čtenářském záņitku, který jim utkvěl v paměti. 35
Kaņdý záņitek se lińí, ale rozhodně by se dalo říci, ņe je něčím specifický a má své kouzlo, které se narátoři snaņili velmi poutavě popsat. „Kniha, která se mi vryla do paměti a teď uņ ji dokonce vlastním, tak na ni v ņádném případě nezapomenu, se jmenuje Zdroj od Ayn Rand. Je to kniha americké spisovatelky ze začátku minulého století a ta pro mě byla fakt silná. Líbila se mi její nadčasovost. Dočetla jsem ji a zanechala ve mně skvělý pocit. Byly tam hluboké myńlenky zasazené do děje tak, aby děj neztrácel dynamiku. Bylo tam hodně postav, hodně zajímavých názorů, bylo to takové ńokující. Pak jsem se dozvěděla, ņe je to skoro 100 let stará kniha a nechápala jsem to. Bylo to tak aktuální! Nejprve ji četl táta a od mých 13 let mi ji doporučoval. Tehdy jsem ji rozečetla, ale byla pro mě velmi sloņitě napsaná. Minulé léto jsem neměla co číst, tak jsem si vzala tu knihu a opravdu jsem se začetla. Je pravda, ņe jsem ji doma měla 5 let, neņ jsem ji přečetla, ale od té doby k ní mám citový vztah a povaņuji ji za svou oblíbenou knihu. Je sice strańně dlouhá, ale četla jsem ji tak 4x. Je to jedna z těch knih, která vystupuje do popředí z té ńedé změti různých knih.“ B.T. „Jednoznačný záņitek jsem měla z knihy Pán prstenů nebo knihy od Kinga Lśnienie57. Obě končily tak zvláńtně, měly takový psycho konec, ņe jsem po přečtení řekla wow. Prostě takový ten pocit wow, pocit, ņe to bylo naprosto skvělé a vlastně to ani jinak popsat nejde. Byla jsem ohromená a ochromená zároveň. Prostě wow!“ A.F. „Mou první dospělou knihou a zároveň knihou s největńím záņitkem je Oskar i pani Róża58, kterou jsem dostala na patnáctiny. Oslovilo mě to hlavně tím příběhem. Bylo to tak smutné, aņ to bylo nádherné. Líbila se mi ta dětská naivita, která byla naprosto dokonale popsaná. Ten chlapec v podstatě nevěděl, co se s ním stane, ale to, ņe mu dospěláci povolili doņít jeho dětský ņivot, ņe neztratil příleņitost ņít v klidu, to bylo ohromné. Myslím, ņe nedokáņu popsat, jak velký dojem ve mně ta kniha zanechala. Byla totiņ absolutně nepopsatelně a nádherně smutná a přitom dokonalá.“ B.O.
57 58
Osvícení, Stephen King Oskar a růņová paní, Éric-Emmanuel Schmitt
36
4.3 Pocit sounáležitosti
Jedním z hlavním cílů bakalářské práce bylo zjińtění, jestli pocit sounáleņitosti k jednomu z národů souvisí s jazykem, ve kterém narátoři více čtou. Ačkoli tato otázka zasahovala do nejsoukromějńí oblasti ņivota, kaņdý narátor se k této problematice vyjádřil. Dokonce v účastnících výzkumu toto téma vyvolalo takovou zvědavost, ņe po skončení rozhovoru rozvíjeli debatu, jak to tedy doopravdy je. Tři z nich se mi po pár týdnech ozvali a obeznámili mě s výsledky jejich malých průzkumů mezi rodinou a známými. Natolik je tato otázka zaujala. Narátoři se v názorech na souvislost pocitu sounáleņitosti rozdělili přesně na polovinu, nikdo nezůstal stranou a ani nebyl neutrální. „Myslím si, ņe můj vnitřní pocit sounáleņitosti se čtením nesouvisí. Je to v podstatě jenom moje osobní preference, v čem se mi lépe čte.“ S.Ń. „Myslím si, ņe jazyk četby se sounáleņitostí nijak nesouvisí. Mám rád náń region a nejspíń vņdy budu mít, přitom v nářečí vůbec nečtu.“ A.P. „Nemyslím si, ņe čtení souvisí s pocitem sounáleņitosti. Čtu v tom jazyce, který se namane a nijak to neovlivňuje to, jestli se řadím mezi Čechy nebo Poláky. Moņná je to i tím, ņe mí rodiče nikdy netlačili na národnost a přísluńenství.“ A.Ch. Naopak druhá skupina narátorů tuto problematiku viděla z opačné strany. „V českém prostředí ņiju kaņdý den, to znám. S polskou kulturou se setkávám skoro pořád, kdyņ se u nás pořádají nejrůznějńí akce. Čtu v polńtině, protoņe si chci s tímto jazykem udrņovat vztah. Je to pro mě důleņité, protoņe se cítím pravým členem polské menńiny.“ K.L. „Myslím si, ņe jazyk, ve kterém čteme, má spojitost se sounáleņitostí. Protoņe lidé, kteří jsou sice od nás, ale nemají rádi polńtinu jako takovou, tak si knihu polsky prostě dobrovolně nepřečtou.“ B.O. „Já si myslím, ņe čím se člověk víc cítí, tak v tom jazyce víc čte. Takņe já jsem na váņkách, protoņe první volbou je pro mě česká kníņka a potom aņ polská. A tak přesně to mám s pocitem sounáleņitosti. Prvně se cítím Čeńkou a potom aņ členkou polské menńiny. Necítím se ani jako patriot. Ano, mám ráda nańí kulturu, folklórní soubory a tak, ale vztah k Polsku
37
moc nemám. K nańemu regionu ano, to určitě, ale k Polsku ne. Řekla bych, ņe náń region je pocitově takový odlińný stát – odlińuje se od Polska, odlińuje se od Česka, je prostě náń.“ B.T.
Shrnutí a závěr Provádění výzkumu pomocí kvalitativní metody představuje velké poznávací dobrodruņství. Je to dlouhá cesta od seznámení se s metodou a správným vedením rozhovorů přes uvědomění si vlastních předsudků a chyb po samotné rozhovory s různými osobnostmi a charaktery. V případě čtenářské biografie je celý výzkum postaven na pamětí lidí a na na jejich ochotě dané odvyprávět. Je potřeba naslouchat a vnímat vńe, co se v průběhu rozhovoru stane. V bakalářské práci jsem si kladla za cíl zjistit, co vede narátory ke čtení v jednom z jazyků a jestli ono čtení souvisí s pocitem sounáleņitosti, s jejich identitou. Metoda orální historie se ukázala jako nejlepńí moņný nástroj. Dotazníkové ńetření by jistě přineslo výsledky, avńak byly by příliń nekonkrétní, emocí zbavené a nejspíń i „suché“. Metoda čtenářské biografie se zaměřuje na kaņdého jednotlivce zvláńť, snaņí se pochopit jeho vnímání a styl vyprávění z různých úhlů. Nezajímají ji čísla, ale příběh, který je u kaņdého narátora čímsi specifický. Velkou výhodou metody je přímý kontakt s narátorem, který odhalí drobnosti dokreslující narátorovo vyprávění. Příkladem můņou být zvukové projevy, výrazy tváře nebo postoj narátora. Díky bakalářské práci jsem měla moņnost navrhnout a realizovat rozhovory, které se ukázaly jako velmi přínosné nejen pro mou práci, mé otázky, ale také pro samotné narátory. Po skončení nahrávaného rozhovoru narátoři iniciovali diskuzi. Sami se chtěli dozvědět, jak se danou problematiku dívám já, chtěli znát můj názor a vyptávali se mě na věci, které jsem já zprvu chtěla vědět od nich. Jsem velmi vděčná za to, ņe byli ochotni mi rozhovor poskytnout, ale také za následnou diskuzi, která mi pomohla se k tématu více přiblíņit a popřemýńlet o něm z různých úhlů. Ačkoli od rozhovorů uplynulo pár týdnů, narátoři se mi ozývají s výrazy vděčnosti, ņe jsem jim pomohla uvědomit si, jak je pro ně čtení důleņité. Vnímají čtení jinak neņ doposud, ale hlavně ho jiņ neberou za samozřejmost, ale přemýńlejí o něm. Bakalářskou práci jsem zpracovávala tak, aby nezanikla jedinečnost kaņdého rozhovoru, a také, aby byl kaņdý rozhovor součástí jednoho celku, jednoho velkého příběhu, za kterým můņeme najít jednotlivé výpovědi. Do biografií jsem nikterak nezasahovala, pouze jsem je 38
uspořádala podle předem stanovených kategorií tak, aby na sebe navazovaly a vytvořily obraz o čtení ņáků dvojjazyčného gymnázia. Vybraní narátoři nepředstavují vzorek vńech ņáku Gymnázia Juliusze Słowackého s polským jazykem vyučovacím v Českém Těńíně. Jsou to náhodně vybraní lidé, kteří byli ochotni zúčastnit se výzkumu dvojjazyčného čtení. Pro rozńíření výzkumu bych uvaņovala o zahrnutí mnohem více účastníků, také bych je rozdělila podle toho, z jaké části Zaolzí pocházejí. Je totiņ známo, ņe jiný vztah k jazyku mají lidé, kteří bydlí v oblasti, kde můņou nářečí pouņívat pořád. Ti zase nemají takový vztah k čeńtině jako lidé, kteří obývají více českou část Zaolzí. Vńechny oblasti se navzájem prolínají. Ńirńí a detailnějńí výzkum by mohl odhalit, jakým způsobem se ovlivňují. Výzkum přinesl důleņité poznatky o čtení nejmladńí generace. Narátoři povinnou četbu nezavrhují, ačkoli jsou čtení více nakloněni, kdyņ si sami mohou vybrat, co budou číst. V rozhovorech se také objevily vlivy celosvětově populárních knih, ať uņ to jsou knihy o upírech, které v posledních letech slaví úspěch zejména u děvčat, nebo vńem dobře známy čaroděj Harry Potter, mnohými milovaný, mnohými zavrhovaný. „Série Harry Potter byla si nejdůleņitějńí v mém ņivotě. Pokládám ji za zlomovou, díky které jsem se o četbu začal více zajímat a vyhledával si podobné knihy.“ S.Ń. Kaņdý příběh je něčím výjimečný, kaņdý se lińí a kaņdý byl vyprávěn jiným způsobem. Potvrdilo se, ņe základem pro budoucí zálibu ve čtení je předčítání rodičů a příbuzných od nejmladńího věku dítěte. Velmi nápomocné byly v tomto ohledu projekty Celé Česko čte dětem a Cała Polska czyta dzieciom. Od základní ńkoly se narátoři setkávali s povinnou četbou. Na střední ńkole ji jiņ začali brát váņněji, jelikoņ je součástí maturitní zkouńky. Nicméně ne vńichni se ke čtení odhodlají a vyhradí si kousek svého dne na knihu. Narátoři uváděli, ņe musí svůj volný čas dělit mezi úkoly, učení se na testy, zájmové krouņky a domácí práce. Ačkoli ve ńkolním roce jim na čtení moc času nezbývá, o prázdninách se snaņí o to více. „Mým nejoblíbenějńím období v roce jsou prázdniny. To mám tolik času na čtení, ņe se nańe knihovnice vņdy diví, jak často se v knihovně objevím. Konečně si můņu číst, co chci, jak dlouho chci. Pro mě je to nejlepńí odpočinek.“ A.P. Zásadní zjińtění, které přesahuje cíle této práce, je zjińtění, ņe i v době digitální revoluce mladí lidé s ochotou sáhnou po obyčejné knize. 39
Na závěr bych ráda uvedla sdělení narátorky, která je váńnivou čtenářkou a v pár slovech popisuje čtenářství, které pro ni neznamená pouze vzdálený pojem, ale celý dosavadní ņivot. „Knihy jsou pro mě samozřejmostí, v tom nejlepńím slova smyslu. Čtu kdekoli a kdykoli a nemám dost. Kaņdý svět je jiný, kaņdý je něčím výjimečný. Nikdy jsem nechápala lidi, co nečtou. V takovém případě se ptám: Co oni dělají se svým časem? Co to dělají se svým ņivotem?“ B.T. Bakalářská práce zasazuje čtení do ńirokého (ņivotopisného a socio-kulturního) kontextu. Nesoustřeďuje se pouze na základní čtenářské zájmy a zvyklosti, snaņí se tuto hranici překročit. Výzkum se nezaměřuje pouze na čtení samotné, ale zkoumá ho z pohledu dvojjazyčnosti. Kolem dvojjazyčnosti se vņdy vyrojí mnoho otázek. Pokud spojíme dvojjazyčnost se čtením, vznikne jich rovnou dvojnásobně více. Výzkum, který je zde shromáņděn, ukazuje, ve kterých kategoriích se tyto dvě oblasti propojují a vzájemně doplňují. Stanovuje základ pro moņné budoucí rozńíření analyzované skupiny, rovněņ dílčím způsobem rozńiřuje povědomí o specifickém regionu s pestrou historií a stejně pestrou současností.
40
Literatura a použité zdroje Literatura:
1. BĚLIČ, Jaromír. O jazykové příslušnosti nářečí na Těšínsku. In: Nańe řeč 1975, str. 206210 2. BORÁK, Mečislav a Jan GAWRECKI. Nástin dějin Těšínska. Praha: Výbor pro územní správu a národnosti České národní rady, 1992. 3. BORÁK, Mečislav. Očima Poláků: historie a současnost československo-polských vztahů a polská menšina v Československu v zrcadle polského tisku na Těšínském Slezsku v letech 1989-1992 : komentovaná bibliografie. 1. vyd. V Opavě: Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd, 2010. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Supplementa. ISBN 978-80-7248-573-4. Dostupné také z: http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:60106460-5463-11e4-8b11-005056827e51 4. BORÁK, Měčislav. Poláci v České republice po roce 1989 a sporná místa česko-polských vztahů. Slezský sborník, 93, 1995, nr. 1-2, S. 61-73 5. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uņivatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 6. GAWRECKÁ, Marie. Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938. Vyd. 1. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2004. ISBN 80-7248-233-5. Dostupné také z: http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d6773e90-7c4a-11e3-9be6-005056827e52 7. GRAF, Sylvie, Martina HŘEBÍČKOVÁ, Magda PETRJÁNOŃOVÁ a Alicja LEIX. Češi a jejich sousedé: meziskupinové postoje a kontakt ve střední Evropě. Vydání první. Praha: Academia, 2015. Společnost. ISBN 978-80-200-2489-3. 8. JIRÁSEK, Zdeněk. Evropská dimenze slezských dějin. 1. vyd. Opava: Ústav historických věd, Slezská univerzita v Opavě, 2009. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Supplementa. ISBN 978-80-7248-515-4. Dostupné také z: http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:18ba89c0-d73a-11e3-b110-005056827e51 9. KADŁUBIEC, Karol Daniel. Cieszyńskie pogranicze kulturowe. In: Kultura na pograniczu. Katowice, s. 9-15
41
10. KADŁUBIEC, Karol Daniel. Polská národní menšina na Těšínsku v České republice (1920-1995). Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, 1997. ISBN 80-7042-479-6. 11. KASZPER, Roman, Bohdan MAŁYSZ a Józef SZYMECZEK. Poláci na Těšínsku: studijní materiál. 1. vyd. Český Těńín: Kongres Poláků v České republice, 2009, 128 s. ISBN 978-80-87381-00-7. 12. Knihy a jejich lidé: čtenářské životopisy. 1. vyd. Editor Jiří Trávníček. Brno: Host, 2013, 534 s. ISBN 978-807-2949-670. 13. KUFOVÁ, Irena, ed. Mniejszości narodowe na Śląsku Cieszyńskim dawniej i dziś: referaty wygłoszone na międzynarodowej konferencji naukowej, która odbyla się 4.10.2001 w Czeskim Cieszynie = Minulost a současnost národnostních menšin na Těšínsku: sborník referátů z mezinárodní vědecké konference, konané dne 4.10.2001 v Českém Těšíně. 1. vyd. Český Těńín: Pedagogické centrum pro polské národnostní ńkolství, 2001. 199 s. ISBN 80238-8051-9. 14. ONDŘEKA, Zbyńek. Těšínsko známé i neznámé. Vyd. 1. Český Těńín: Muzeum Těńínska, 2012. ISBN 978-80-86696-29-4. 15. PLAČKOVÁ, Magda. Poláci na Těšínsku v prvních poválečných letech 1945-1948, Vlastivědné listy, r. 21, 1995, č. 1, str. 1-5 16. SWORAKOWSKI, Witold. Polacy na Śląsku za Olzą. Polacy za granicą. Warszawa 1937, s. 16 17. SZYMECZEK, Józef. Polacy na Zaolziu 1920-2000: zbiór referetów z konferencji naukowej, która odbyła się 13.-14.10.2000 w Czeskim Cieszynie. Wyd. 1. Czeski Cieszyn: Kongres Polaków w Republice Czeskiej, 2002. ISBN 80-238-8050-0. 18. ŃTIKA, Jaroslav. Těšínsko. Vyd. 1. Český Těńín: Muzeum Těńínska, 2003. ISBN 8086101-73-8. Dostupné také z: http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:fcb21950-6ec111e2-b9fa-005056827e52 19. Těšínské Slezsko: výběr příspěvků z mezinárodní konference "Těšínské Slezsko - historie a současnost ve společné Evropě" konané dne 15.5.2008 v Českém Těšíně = Śląsk Cieszyński : wybór referatów międzynarodowej konferencji "Śląsk Cieszyński - historia i współczesność we wspólnej Europie", która odbyła się w dniu 15.5.2008 w Czeskim Cieszynie. 1. vyd. Český Těńín: Muzeum Těńínska, 2008. ISBN 978-80-86696-08-9. 42
20. TOMOLOVÁ, Věra. Těšínsko. Vyd. 1. Ńenov u Ostravy: Tilia, 1997. ISBN 80-86101-002. 21. VALENTA, Jaroslav. Česko-polské vztahy v letech 1918-1920 a Těšínské Slezsko. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1961 22
, Miroslav, Pavel MÜCKE a Hana PELIKÁNOVÁ. Naslouchat hlasům paměti:
teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007. 234 p. ISBN 978-80-7285-089-1. 23
, Miroslav. Orální historie: metodické a “technické“ postupy. 1. vyd. Olomouc:
Univerzita palackého, 2003, 78 s. ISBN 8024407183. 24. VANĚK, Miroslav a Pavel MÜCKE. Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015, 326 stran. ISBN 978-80-246-2931-5. 25. WANATOWICZ, Maria Wanda: Od indyferentnej ludności do śląskiej narodowości? Postawy narodowe ludności autochtonicznej Górnego Śląska w latach 1945 – 2003 w świadomości społecznej, Katowice, 2004 26. ŅÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-1728. 27. ŅÁČEK, Rudolf. Slezsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. Stručná historie států. ISBN 807277-245-7. Webové stránky: Cała Polska czyta dzieciom [online]. [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://www.calapolskaczytadzieciom.pl Celé Česko čte dětem [online]. 2014 [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://celeceskoctedetem.cz/ Głos Ludu [online]. 2016 [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://glosludu.cz/ Kongres Polaków w RC [online]. 2015 [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://www.polonica.cz/index.php
43
PZKO [online]. 2010 [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://pzko.cz/index.php Zwrot [online]. [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://zwrot.cz/
44
Seznam příloh Příloha č. 1: Seznam literárních děl z předmětu Český jazyk a literatura pro ústní zkouńku
společné
části
maturitní
zkouńky
2015/2016 Příloha č. 2: Projekt bakalářské práce
45
pro
jarní
období
ńkolního
roku
Příloha č. 1 Polské gymnázium - Polskie Gimnazjum im.Juliusza Słowackiego, Český Těšín, příspěvková organizace Havlíčkova 13, 737 01 Český Těšín ============================================================ Č.j. Gympol/444/2015 ze dne 30.09.2015
Seznam literárních děl z předmětu Český jazyk a literatura pro ústní zkoušku společné části maturitní zkoušky pro jarní období školního roku 2015/2016 Ve smyslu zákona č.561/2004 Sb. (Školský zákon) a vyhlášky č. 177/2009 Sb. ve znění pozdějších novel zveřejpuje ředitel školy seznam literárních děl z předmětu Český jazyka a literatura pro ústní zkoušku společné části maturitní zkoušky pro jarní období školního roku 2015/2016 Seznam musí obsahovat nejméně 60 literárních děl. Žák si pro maturitní zkoušku sestaví svůj seznam 20 literárních děl, přičemž od jednoho autora mohou být v žákově seznamu maximálně 2 literární díla.
Světová a česká literatura do konce 18. století - Bible - Starý zákon - Genesis a Exodus - Nový zákon - Evangelium podle Jana - Sofokles - Antigona - Ovidius - Umění milovat - W. Shakespeare - Romeo a Julie, Hamlet, Macbeth, Othello - G. Boccaccio - Dekameron (10 povídek): Den první, příběh první Den druhý, příběh první Den třetí, příběh druhý Den čtvrtý, příběh druhý Den pátý, příběh první - Moliére - Lakomec, Tartuffe - J. de La Fontaine - Bajky - J. W. Goethe - Utrpení mladého Werthera
Světová poezie a próza 19. století - V. Hugo - Chrám Matky Boţí v Paříţi - A. S. Puškin - Evţen Oněgin
46
- H. de Balzac - Otec Goriot - E. A. Poe - soubor povídek Černý kocour ( MF, Praha 1988), Havran a jiné básně (básnická sbírka) - Ch. Dickens - Oliver Twist, Vánoční koleda - G. Flaubert - Paní Bovaryová - R. L. Stevenson - Příběh doktora Jekylla a pana Hyda - F. M. Dostojevskij - Zločin a trest, Idiot - L. N. Tolstoj - Anna Kareninová - E . Zola - Zabiják - G. Maupassant - Miláček, Kulička - E. Bronteová - Na Větrné hůrce - Ch. Bronteová - Jan Eyrová - M. Twain - Dobrodruţství Huckleberryho Finna - J. Verne - Tajuplný ostrov - A.C. Doyle - Pes baskervillský - A. Rimbaud - Opilý koráb + Iluminace (básnická sbírka) - O. Wilde - Obraz Doriana Graye
Česká poezie a próza 19. století - F. L. Čelakovský - Ohlas písní českých a Ohlas písní ruských - K. H. Mácha - Máj - K. H. Borovský - Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie - celek jako jedno dílo - K. J. Erben - Kytice - B. Němcová – V zámku a v podzámčí, Babička - J. Arbes - Svatý Xaverius a Newtonův mozek (jako celek) - J. Neruda - Povídky malostranské, Balady a romance - A. Jirásek - Filosofská historie, Psohlavci, F.L. Věk (1. díl) - K. Hlaváček - Pozdě k ránu - K.V. Rais - Kalibův zločin
Světová a česká dramatická tvorba 19. - 21. století - N.V.Gogol - Revizor - H. Ibsen - Nora - Mrštíkové - Maryša - J. Vrchlický - Noc na Karlštejně - K. Čapek - Matka, Bílá nemoc, R.U.R., Ze ţivota hmyzu (bratři Čapkové) - G.B.Shaw - Pygmalion - S. Beckett - Čekání na Godota - V. Havel - Zahradní slavnost, Odcházení - V. Nezval - Manon Lescaut
Světová a česká poezie 20. a 21. století - F. Gellner - Po nás ať přijde potopa, Radosti ţivota (obě sbírky jako jeden celek) - G. Apollinaire - Alkoholy
47
- H.Ch. Morgenstern - Šibeniční písně - A. Ginsberg - Kvílení - J. Wolker - Host do domu, Těţká hodina - F. Hrubín - Romance pro křídlovku - V. Nezval - Edison a Abeceda (jako celek) - J. Kainar - Moje blues - M. Holub - Denní sluţba - V. Hrabě – Blues (Labyrint, Praha 1995,1999) - J. Nohavica - Divné století
Světová próza 20. a 21. století
1. pol. 20. století - F. Kafka - Proces, Proměna - V. Woolfová - Paní Dallowayová - M. Bulgakov - Mistr a Markétka - E. M. Remarque - Na západní frontě klid, Tři kamarádi - R. Rolland - Petr a Lucie - T. Mann - Smrt v Benátkách - E. Hemingway - Komu zvoní hrana. Stařec a moře, Sbohem, armádo - J. Steinbeck - Na východ od ráje, O myších a lidech, Pláň Tortilla, Toulavý autobus - F.S. Fitzgerald - Velký Gatsby, Něţná je noc - A. de Saint - Exupéry - Malý princ
po 2. sv. válce - B. Pasternak - Doktor Ţivago - G . Orwell - 1984, Farma zvířat - A. Moravia - Horalka - J. D. Salinger - Kdo chytá v ţitě - J. R. R. Tolkien - Společenstvo prstenu, Hobit - J. Heller - Hlava XXII - A. Myrer - Poslední kabriolet - W. Golding - Pán much - N. Mailer -Nazí a mrtví - K. Vonnegut -Jatka č.5 - M. Durasová - Milenec - A. Solţenicyn - Jeden den Ivana Děnisoviče - J. Kerouac - Na cestě - T.Capote - Snídaně u Tiffanyho, Chladnokrevně - G. García Márquez - Sto roků samoty, Kronika ohlášené smrti - U. Eco - Jméno růţe - K. Kessey - Vyhoďme ho z kola ven - J. Irving - Svět podle Garpa, Pravidla moštárny
48
- V. Nabokov - Lolita - A. Burgess - Mechanický pomeranč - I. B. Singer - Mešuge - M. Waltari - Egypťan Sinuhet - I. McEvan - Pokání - Christiane F. - My děti ze stanice ZOO - J. Grisham - Advokát chudých - H. Murakami - Po setmění, Norské dřevo - M. Houellebecq - Rozšíření bitevního pole - M. Burberryová - S elegancí jeţka - I. Allende - Dům duchů - W. Saroyan - Lidská komedie, Tracyho tygr - P. Coelho - Alchymista, Veronika se rozhodla zemřít - M. Puzo - Kmotr - I. Kertész - Člověk bez osudu - E. Segal - Doktoři - D. Brown - Inferno - S. King - Misery - P. Boule - Most přes řeku Kwai - W. Styron - Sofiina volba - A. Camus - Cizinec - I. Shaw - Mladí lvi - I. Asimov - Nadace - A. Ch. Clarke - Vesmírná odysea
Česká próza 20. a 21. století
1. pol.20. stol.
- V. Dyk - Krysař - K. Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy, Krakatit, Hordubal, Válka smloky - J. Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka (1.díl) - V. Vančura - Rozmarné léto, Markéta Lazarová - J. Durych - Requiem - J. Havlíček - Petrolejové lampy - K. Poláček - Bylo nás pět - J.Glazarová - Advent - I. Olbracht - Nikola Šuhaj loupeţník, Golet v údolí (O smutných očích Hany Karadţičové) - E. Hostovský - Cizinec hledá byt, Případ profespra Kornera - J. Seifert - Všecky krásy světa - F. Koţík - Největší z pierotů - V. Řezáč - Černé světlo
49
po II.sv.válce - J. Škvorecký - Zbabělci, Prima sezona - L. Fuks - Pan Theodor Mundstock, Spalovač mrtvol - J. Otčenášek - Romeo, Julie a tma - M. Kundera - Ţert, Směšné lásky (Atlantis, Brno 2007), Nesnesitelná lehkost bytí - B. Hrabal - Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota, Postřiţiny - A. Lustig - Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou - O. Pavel - Zlatí úhoři - sbírka povídek (vydal Českoslovanský spisovatel, Praha.1988) - R. John - Memento - M. Viewegh - Báječná léta pod psa, Výchova dívek - P. Hůlová - Paměť mojí babičce - V. Körner - Anděl milosrdenství, Zánik samoty Berhof - K.Legátová - Jozova Hanule - K.Tučková - Vyhnání Gerty Schnirch,Ţítkovské bohyně
V Českém Těšíně 30.09.2015
Mgr.Andrzej Bizoo ředitel školy
Za předmětovou komisi Český jazyk a literatura
50
Mgr.Halina Pribulová
Příloha č. 2
Kabinet informačních studií a knihovnictví
Akademický rok:
2015/2016
PROJEKT BAKALÁŘSKÉ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Jméno a příjmením
Joanna Galuszka
UČO
415441
Imatrikulační ročník
2012
Kontaktní e-mail
[email protected]
Název tématu:
Motivace ţáků dvojjazyčného gymnázia ke čtení v jednom z jazyků na základě čtenářské biografie
Název tématu anglicky:
Motivation of bilingual secondary school students to read in one of the languages based on the reader's biography
Rozpracovat osnovu (jako přílohu) 1. 2. 3. 4. 5.
Popis problému, který bude v práci řešen Současný stav řešené problematiky Cíl diplomové práce Metody zpracování diplomové práce Základní odborná literatura 51
Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Jiří Trávníček, M.A.
Vyjádření vedoucí/vedoucího práce: Souhlasím s vedením diplomové práce. Podpis:
Datum:
Podpis diplomanta: Podpis:
Datum:
52
Popis problematiky Těńínské Slezsko je specifické prostředí. Na tomto území ņijí Čeńi a také Poláci, kteří se nepřistěhovali ze sousedního státu, jsou autochtonní. Mluví vlastním jazykem – nářečím. Vydávají polské tiskoviny. Mají mateřské, základní a jednu střední ńkolu s polským jazykem vyučovacím, kde se kromě jazyků vńe ostatní učí v polńtině. Skoro kaņdá vesnice má pod cedulí s českým názvem také název polský. Větńina z nich patří do PZKO (Polský svaz kulturně-osvětový), který pořádá různé polské akce, ať uņ to jsou plesy, výstavy nebo koncerty. Větńina se otevřeně hlásí k polské národnosti a je na svůj původ patřičně hrdá. Tvrdí o sobě, ņe nejsou Čeńi, nejsou ani Poláci, jsou prostě sví a sví také zůstanou. Toto vńe a jeńtě víc charakterizuje specifickou komunitu, která od malička ņije ve dvojjazyčném prostředí. Nikdo se ani nepozastaví nad tím, v jakém jazyce sleduje televizi. Mnoho ale přemýńlí, proč v daném jazyce čte, proč jim více vyhovuje polská nebo česká literatura, ať uņ se jedná o originální díla nebo překlady. Současný stav řešené problematiky Motivace ke čtení v jednom z mateřských jazyků (čeńtina/polńtina) je tak konkrétní téma, ņe jeńtě nebylo nikým zpracováno. Nalezneme mnoho diplomových prací, které se zaobírají problematikou Těńínského Slezska, ať uņ se jedná o politiku, souņití Čechů a Poláků nebo rozbor nářečí. Zatím nebyl proveden výzkum, který by na základě čtenářských biografií, tudíņ ņivotní cesty čtenáře, jeho návyků a zkuńeností, zjińťoval, jestli je daná motivace vytyčená jiņ od dětství nebo se k ní čtenář propracoval postupně s přibývajícím počtem přečtených knih. Problematika této bakalářské práce by byla zpracovaná z pohledu ņáků jediného gymnázia s polským jazykem vyučovacím v ČR,
53
jakoņto lidí, kteří se s oběma jazyky setkávají denně a mají povinnost k maturitě přečíst stejný počet českých a polských knih. Rešerše diplomových prací v rámci MU V rámci Masarykovy univerzity bylo napsáno velmi mnoho diplomových prací, které se zaměřovaly na Těńínské Slezsko. Týkaly se předevńím rozdělení území, etnické identity, bilingvizmu a ńkolství. Ņádná z nich se nezaměřovala na čtenářství, zejména to dvojjazyčné. Pokud se jedná o metodu, která bude pouņita v této bakalářské práci, na jaře 2015 byla obhájena diplomová práce zabývající se Orální historií oboru knihovnictví v ČR. SKLÁDANÁ, Jana. Orální historie oboru knihovnictví v ČR - pilotní fáze [online]. Brno, 2015 [cit. 2015-12-01]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Trávníček Dostupné z: http://is.muni.cz/th/415312/ff_b/.
Metody zpracování diplomové práce Bakalářská práce vznikne na základě kvalitativních rozhovorů s ņáky Gymnázia s polským jazykem vyučovacím v Českém Těńíně, které budou zaznamenány na audionahrávce. Narátoři budou vyprávět o svém čtenářském ņivotě na základě osnovy, která jim poskytne strukturu pro vyprávění. Otázky tazatelky budou hrát pomocnou roli, případně mají za úkol přimět narátora danou věc rozvést. Formou rozhovoru vznikne výpověď, která bude následně přepsána a zpracována. Cíl bakalářské práce Cílem bakalářské práce je zmapovat, co stálo za motivací ņáků číst více v jednom z jazyků, které se povaņují za mateřské. Na základě výzkumu bude moņné určit, jak dotazované ovlivňovalo prostředí, ať uņ rodina nebo učitelé ve 54
ńkole, a jakým dílem se o oblibu literatury v daném jazyce zaslouņili sami. Práce si klade za úkol zjistit, jestli má záliba ve čtení polské nebo české literatury spojitost s pocitem sounáleņitosti k jedné z kultur nebo je spíńe ovlivněná prostředím a zvyklostmi. Výzkum přinese kulturněhistorický materiál, který doplní obraz o čtení v ČR. Výsledek práce umoņní rozńíření znalostí o čtení nejmladńí generace. Základní literatura , Miroslav, Pavel MÜCKE a Hana PELIKÁNOVÁ. Naslouchat hlasům paměti: teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007. 234 p. ISBN 978-80-7285-089-1. Publikace se zabývá vysvětlením pojmu orální historie z pohledu kvalitativního výzkumu. Přináńí popis přípravy rozhovorů a upozorňuje na moņné problémy při vyhledávání naratorů, průběhu samotných rozhovorů a zpracování. , Miroslav. Orální historie: metodické a “technické“ postupy. 1. vyd. Olomouc: Univerzita palackého, 2003, 78 s. ISBN 8024407183. V této publikaci se autoři zaměřují na praktickou stránku orální historie. Jsou zde podrobněji popsány postupy přípravy, vedení a také interpretace rozhovorů. 3. VANĚK, Miroslav a Pavel MÜCKE. Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015, 326 stran. ISBN 978-80-246-2931-5. Třetí strana trojúhelníku je třetí publikace, která se zabývá orální historii. Oproti předchozím dvěma se tématu věnuje podrobněji. Tato nejmladńí publikace pojednává i o historii v jiných zemích. Nachází se zde kapitola o studiu paměti, která je pro tento typ výzkumu jedním z nejdůleņitějńích prvků.
55
4. Knihy a jejich lidé: čtenářské životopisy. 1. vyd. Editor Jiří Trávníček. Brno: Host, 2013, 534 s. ISBN 978-807-2949-670. Profesor Jiří Trávníček nashromáņdil 33 čtenářských ņivotopisů osobností z kniņního světa. Příběhy přináńí vhled do ņivota dané osobnosti. Napomáhá nám pochopit, jak se daný člověk k četbě dostal a proč je v jeho ņivotě důleņitá. Tato publikace je základem pro pochopení metody čtenářských ņivotopisů v praxi. Kaņdý příběh je ukázkou pouņití orální historie a zpracování rozhovorů. 5. GRAF, Sylvie, Martina HŘEBÍČKOVÁ, Magda PETRJÁNOŃOVÁ a Alicja LEIX. Češi a jejich sousedé: meziskupinové postoje a kontakt ve střední Evropě. Vydání první. Praha: Academia, 2015, 349 stran. ISBN 978-80-200-2489-3. Studie se věnuje vztahům mezi Čechy a jejich sousedy. Je velmi poučným zdrojem pro pochopení prostředí, ve kterém narátoři ņijí. Přináńí mnohé zajímavé poznatky ohledně postoje k vlastnímu, ale i jinému národu. 6. KASZPER, Roman, Bohdan MAŁYSZ a Józef SZYMECZEK. Poláci na Těšínsku: studijní materiál. 1. vyd. Český Těńín: Kongres Poláků v České republice, 2009, 128 s. ISBN 978-80-87381-00-7. Poláci na Těńínsku je studijní materiál, který byl napsán polskými a českými pedagogy. V mnohém se doplňují. Jedná se o přehled historie, ale i současnosti, spolků a činností, které utvářejí ono specifické prostředí na Těńínském Slezsku. 7. SZYMECZEK, Józef. Polacy na Zaolziu 1920-2000: zbiór referetów z konferencji naukowej, która odbyła się 13.-14.10.2000 w Czeskim Cieszynie. Wyd. 1. Czeski Cieszyn: Kongres Polaków w Republice Czeskiej, 2002, 175 s. ISBN 80-238-8050-0. Sbírka referátů z konference se zabývá různými aspekty ņivota Poláků na Těńínsku. Najdeme zde referáty o historii, společenském ņivotě nebo multietnicitě, které jsou základem pro popsání prostředí, v jakém narátoři ņijí. Hlavním důvodem pro výběr této sbírky, byl fakt, ņe větńí část referátů napsali lidé, kteří se na daném území narodili a ņijí tam dodnes.
56
8. KUFOVÁ, Irena, ed. Mniejszości narodowe na Śląsku Cieszyńskim dawniej i dziś: referaty wygłoszone na międzynarodowej konferencji naukowej, która odbyla się 4.10.2001 w Czeskim Cieszynie = Minulost a současnost národnostních menšin na Těšínsku: sborník referátů z mezinárodní vědecké konference, konané dne 4.10.2001 v Českém Těšíně. 1. vyd. Český Těńín: Pedagogické centrum pro polské národnostní ńkolství, 2001. 199 s. ISBN 80-2388051-9. Druhá sbírka referátů se na rozdíl od předchozí zabývá vztahy mezi různými menńinami na území Těńínského Slezska. Podstatnou sloņkou je referát Stanislava Zahradníka, který se věnuje historii polské menńiny, aneb začátků, kdy Poláků bývalo více neņ Čechů aņ k dneńnímu
úbytku
lidí
hlásícím
57
se
k polské
menńině.
