Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav pedagogických věd Pedagogika
Simona Dvořáková
Dějiny obecného školství v pohraničí v Československu v letech 1945–1950 Pohraniční okresy Jáchymov a Vejprty Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Michal Šimáně 2014
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvede‐ ných pramenů a literatury. Simona Dvořáková .............................................
2
Na tomto místě bych chtěla poděkovat především Mgr. Michalu Šimáně za jeho vstřícný přístup, za velkou míru trpělivosti, všechny odborné připomínky a v neposlední řadě za cenné rady, které mi poskytl během vedení bakalářské práce. Mé poděkování patří také dr. Adrianovi von Arburg za poskytnutí několika archivá‐ lií z dosud nevydaných svazků edice VNPČP a pracovníkům SOkA Karlovy Vary za jejich pomoc a ochotu při vyhledávání pramenů. A v neposlední řadě bych samo‐ zřejmě chtěla poděkovat své rodině za podporu, pomoc a trpělivost.
3
OBSAH OBSAH ..................................................................................................................................................... 4 Úvod ......................................................................................................................................................... 6 1. Situace po II. světové válce .................................................................................................. 10 1.1.
Odsun německého obyvatelstva z pohraničních oblastí a jejich nové osidlování .. 11
1.2.
Stav poválečných pohraničních škol a jejich žactvo ................................................................... 14
2. Vývoj školské správy po roce 1945 – obnova školních rad .................................... 18 2.1.
Úřad zmocněnce ................................................................................................................................................ 19
3. Školy v okresech Jáchymov a Vejprty v letech 1945–1950 .................................... 21 4. Obnovení škol ........................................................................................................................... 26 4.1.
Stav školních budov ......................................................................................................................................... 27
4.2.
Místní školní rady .............................................................................................................................................. 28
4.3.
Spolupráce rodičů se školou – rodičovská sdružení a mimoškolní aktivity ............... 29
4.4.
Péče škol o žáky .................................................................................................................................................. 30
5. Učitelé ........................................................................................................................................... 32 5.1.
Vzdělávání učitelů ............................................................................................................................................. 37
6. „Noví“ žáci ................................................................................................................................... 39 6.1.
Chování žáků a jejich prospěch ................................................................................................................ 40
6.2.
Školní docházka .................................................................................................................................................. 41
6.3.
Žákovská samospráva .................................................................................................................................... 42
7. Výuka ............................................................................................................................................ 43 Závěr ...................................................................................................................................................... 45 Seznam zkratek ................................................................................................................................. 48 Seznam tabulek ................................................................................................................................. 49 Použité prameny a literatura ...................................................................................................... 50 Archivní prameny ............................................................................................................................................................. 50 Literatura ................................................................................................................................................................................ 51 Periodika ................................................................................................................................................................................. 53 Elektronické zdroje .......................................................................................................................................................... 53 Přílohy .................................................................................................................................................. 54 4
5
Úvod
Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila situaci obecného školství
v poválečném pohraničí. Konkrétně jsem se zaměřila na obecné/národní školy v letech 1945–1950, a to v okresech Jáchymov a Vejprty, které z hlediska školské správy tvořily již před válkou jeden společný školský újezd.
Toto téma jsem si vybrala především ze dvou důvodů: Zajímalo mě, jak
vznikala a rozvíjela se česká škola v poválečném pohraničí, tedy na území, které bylo do roku 1945 osídleno převážně německým obyvatelstvem, a české školy zde byly v menšině popřípadě vůbec. Nejsilnější osobní pohnutkou, která mne vedla k tomuto výběru, byl fakt, že ze zmíněné oblasti pochází část mé rodiny. Z rodinného prostředí a jeho okolí jsem znala různé historky pojednávající o m. j. neutěšených poměrech a také pohnutých osudech lidí žijících v Krušnohoří. Vzpo‐ mínky na školní prostředí zde zaznívaly poměrně často.
O územním vymezení práce jsem se již zmínila. Určité problémy představo‐
valo také vymezení časové. Z hlediska politických dějin nebo i dějin řešení tzv. ně‐ mecké otázky by mnohem větší logiku měl mezník představovaný rokem 1948. Rok 1948 má svoji logiku také z hlediska dějin školství, protože v letech 1945–1948 probíhala, rekonstrukce a znovuotevření škol a především diskuse o budoucí podobě školství. Další fázi by pak představovala léta 1948–1953, která se vyznačují především přijetím zákona o jednotné škole, následnými změnami vy‐ plývajícími z účinnosti tohoto zákona a jeho zrušením v roce 1953. Tato fáze se již odehrává v podmínkách komunistického mocenského monopolu, kdy KSČ prosazu‐ je do praxe vlastní představy.
Původně jsem se ve své práci chtěla zabývat pouze obdobím zmíněné první
fáze. Vedle logického oddělení časového mě k tomu vedly také důvody praktické, související s dostupností pramenů. Po roce 1948 totiž sledované území díky půso‐ bení uranových dolů prochází opakovanou změnou územně‐správního uspořádání a evidence zpracovávané podle okresů tedy nevypovídají o vymezeném území. Od 1. 1. 1949 se politické okresy Vejprty, Kadaň a Nejdek rozpadají a část z nich se připojuje k okresu Jáchymov. Vznikl tak mnohem větší a na obecné školy „bohatší“ okres. Právě tato skutečnost ztěžuje sledování vývoje jednotlivých škol. Na druhé straně však uvedené změny související s rozvojem uranové těžby přinesly do škol‐ 6
ství v tomto území specifický rys v podobě druhotného přílivu poměrně vysokého počtu německých dětí, jejichž rodiny byly do oblasti přestěhovány a nasazeny prá‐ vě v důlních provozech.
Své původní rozhodnutí jsem přehodnotila zejména poté, kdy se mi během
studia literatury a pramenů dostala do rukou kniha Miroslava Dědiče „Než roztály ledy“, která formou románu popisuje jeden školní rok (1949/1950) v obci Vejprty‐ Nové Zvolání (osada města Vejprty, okres Vejprty), tedy právě ve sledovaném území. Tato kniha se stala pro mou práci velkou inspirací a výzvou. Autor v ní be‐ letristickou formou předává vzpomínky na své učitelské působení na obecné škole v již zmiňovaném Novém Zvolání. Domnívám se, že autentičnost příběhu pomůže dokreslit situaci v poválečné pohraniční obecné/národní škole. Každodenní po‐ střehy zachycené v knize také nabízejí jiný pohled na situaci, než jaký nám zpro‐ středkovávají úřední dokumenty. Postava učitele PhDr. Miroslava Dědiče je dnes známa především svou prací s romskými dětmi. V současnosti, přesto že je již dlouho v důchodovém věku stále přednáší na Jihočeské univerzitě.1 1„,Musím vás začít milovat jako svoji maminku‘
PhDr. Miroslav Dědič se narodil 30. srpna 1925 ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic. Po válce začal působit jako učitel. Byl přidělován do odlehlých pohraničních obcí, kde učil jak dosud neodsu‐ nuté německé děti, tak děti nových přistěhovalců z nejrůznějších končin. Roku 1950 přijímá nabíd‐ ku učit romské děti v nově zřízené škole v Květušíně uprostřed vojenského újezdu Boletice. Škola byla zřízena z iniciativy velitele vojenské posádky kapitána Josefa Pohla. Romské děti přesídlenců z východního Slovenska o školu zpočátku nejevily žádný zájem, postupně si je ale Miroslav Dědič získal ‐ hraním na housle, fotbalem, individuálním přístupem a také díky lepším stravovacím a ži‐ votním podmínkám ve škole. Na jaře roku 1951 se romské rodiny rozhodly z Květušína odejít a škola měla být uzavřena. Většina dětí však rodičům utekla a po dvanácti dnech se vrátila ke svému „panu učiteli". Škola tak dále pokračovala jako internátní. Miroslav Dědič propagoval internátní způsob výchovy, neboť byl přesvědčen, že oddělení dětí od špatných rodinných poměrů pomůže jejich rychlejší emancipaci. O takzvané Škole míru v Květušíně se postupně rozšiřovalo povědomí na nejrůznějších místech (pedagogické i státní politické kruhy, oblast kultury a tisku) a Miroslav Dědič podněcoval tento zájem i kulturním vystupováním dětí po celém Československu. Například roku 1953 se uskutečnilo turné s pěveckým a tanečním souborem po Slovensku. V témže roce byla škola přemístěna do většího objektu v Dobré Vodě u Záblatí na Prachaticku a začala fungovat jako dětský domov. Roku 1960 však byla instituce z úřední moci zrušena, neboť představitelé tehdejšího režimu pokládali „cikánskou otázku" za vyřešenou. Miroslav Dědič se však problematice výchovy a vzdělávání Romů věnoval i nadále. Od roku 1964 začal pracovat při Krajském pedagogickém ústavu v Českých Budějovicích v Kabinetu výchovy mimo vyučování a od roku 1967 tamtéž v Kabinetu pedagogiky a psychologie. Když tu byl později zřízen i Kabinet pro výchovu a vzdělávání cikánských dětí a mládeže, stal se Miroslav Dědič jeho vedoucím. V této funkci setrval až do odchodu do důcho‐ du roku 1986. Vedle toho působil v redakční radě časopisu Romano ľil a až do zrušení v roce 1973 se podílel na činnosti Svazu Cikánů‐Romů (SC‐R). Dnes žije Miroslav Dědič v Chlumanech na Pra‐ chaticku a o problematice národnostních menšin (především romské) stále přednáší na Jihočeské univerzitě. Vedle řady odborných statí a publikací je též autorem několika beletristických děl. Fe‐ nomén květušínské školy byl v minulosti nejednou zpracován v literatuře ("Děti kapitána Kohla" od J. Štycha) a ve filmu ("Kdo se bojí, utíká" režiséra Dušana Kleina, natočený podle próz Josefa Pohla).“ (Horváthová & Schuster, 2006, Digitální fond audiodokumentace Muzea romské kultury).
7
Hlavním cílem mé práce bylo na základě studia pramenů popsat fungování a
stav obecných škol v okresech Jáchymov a Vejprty v letech 1945–1950. V rámci tohoto cíle jsem se například zajímala i o to, za jakých podmínek mohla vznikat a rozvíjet se česká škola ležící v pohraničí? Jací žáci a učitelé působily v těchto ško‐ lách a samozřejmě také i za jakých podmínek? Dále mne zajímalo, s jakými speci‐ fickými problémy se škola v pohraničí postiženém celkovou výměnou obyvatel‐ stva, v důsledku odsunu německých obyvatel a osídlování pohraničí, potýkala? Mimo to jsem se zaměřila na zmapování sítě obecných škol v politických okresech Jáchymov a Vejprty.
Práce je rozdělena do dvou základních částí. V první části práce (kapitoly
1. a 2. ) jsem se pokusila představit poválečné obecné školství v Československé republice, uvést problémy spojené s odsunem a následným osídlováním pohranič‐ ní (pojem pohraničí zde používám pro označení území, které bylo vymezeno pro potřeby prováděného odsunu a osídlování). V prvních dvou kapitolách se zmiňuji i o situaci panující v okresech Jáchymov a Vejprty. K vypracování této části práce jsem využívala především odbornou literaturu (Odborné literatury, která by se zabývala alespoň okrajově školami v poválečném pohraničí je málo, vycházela jsem především z práce T. Staňka a T. Dvořáka; k orientaci ve školském systému a v dě‐ jinách školství jsem mimo jiné pracovala s prací od autorů V. Kováříček, I. Kováříč‐ ková a A. Vališová a H. Kasíková...), dobová periodika, věstníky ministerstva škol‐ ství a osvěty apod. V této části jsem analyzovala již publikovaná data, jež jsem pou‐ žila k vytvoření si představy o situaci ve školství v poválečném státě a konkrétněji v jeho pohraničí.
Ve druhé části (kapitoly 3, 4, 5, 6 a 7) se již konkrétně věnuji situaci na
obecných/národních školách existujících ve dvou pohraničních politických okre‐ sech Jáchymov a Vejprty. Zde jsem pracovala především s dokumenty z fondu ONV Jáchymov nacházejících se ve Státním okresním archivu v Karlových Varech. V rámci tohoto fondu se dochovaly tři kartony pozůstalosti. Kartón 98, 99 a 100. První dva kartóny obsahují především statistická hlášení, inspekční zprávy, korespondenci mezi ministerstvem školství a školními výbory atp.. Inspekční zprávy jsem využívala především pro roky 1946 a 1947. Zprávy z pozdějších let pojednávají téměř o stejných problémech jen s tím rozdílem, že některé extrémní stavy a situace se během let stabilizovaly a jejich obsah se po roce 1948 přizpůso‐ 8
bil přicházejícímu režimu. Oproti nim kartón 100 obsahuje fascikly týkající se pře‐ devším osobních údajů učitelů. Bohužel celostátní fond ministerstva školství není doposud zpracován a tím pádem ani zpřístupněn badatelům. Původně jsem do své práce chtěla začlenit i rozhovory s učiteli, kteří v době 1945–1950 na školách pů‐ sobili. Bohužel jejich počet již není vysoký a dohledat jejich současná bydliště ne‐ bylo v mých silách. Přesto v práci J. Malého z roku 1970, se autorovi podařilo několik učitelů, z tehdejšího Karlovarska, do kterého později spadala i část našeho zájmového území, oslovit a zaslat jim dotazník na který reagovali (na dotazník reagovalo z 36 obesla‐ ných učitelů pouze 9). Vzhledem k tomuto faktu jsem do práce začlenila některé jejich odpovědi, s cílem reprodukovat je a na základě subjektivního pramene ilu‐ strovat některé stránky každodenní reality působení učitelů v pohraničních okre‐ sech. Jsem si vědoma toho, že výpovědi učitelů odpovídají myšlenkovému horizon‐ tu doby svého vzniku, tedy konci 60. let. Ve druhé části práce jsem analyzovala získané informace převážně z úřední korespondence a z hlášení inspekčních zpráv a formulovala jsem obecné závěry, které jsem konfrontovala s údaji dostupnými v odborné literatuře. Dále jsem ana‐ lyzovala informace ze statistických dat a dále je zpracovala s ohledem na jejich ne‐ úplnost. Práce je věnována dějinám školství a při jejím zpracování uplatňuji soubor metod standardně využívaných při historickém výzkumu. Situace v pohraničí je zkoumána metodou sondy do konkrétně vymezeného území dvou malých okresů. Při hodnocení dat z obou okresů využívám i prvky metody komparativní. Přímou metodou jsou vytěžovány především číselné, statistické údaje, které se, pokud to dostupné prameny umožnily, snažím navzájem konfrontovat a srovnávat. Při vytě‐ žování úřední korespondence, inspekčních zpráv či poznatků z literatury se uplat‐ ňuje také nepřímá metoda aplikovaná na základě znalosti dobového i místního po‐ litického a společenského kontextu. Uplatňuji při tom deduktivní i induktivní po‐ stupy (Zwettler, 1996).
9
1. Situace po II. světové válce
Radikální proměna politického a společenského uspořádání poválečného
Československa se bezesporu dotýkala také školství. Základním programovým do‐ kumentem těchto změn se stal program československé vlády Národní fronty, tzv. Košický vládní program, který byl přijat již před koncem války, a to 5. dubna 1945 (Kováříček & Kováříčková, 1989). Školství a jeho dalšího chodu se přímo týká bod XV, který mluví o škodách spáchaných na dětech a mládeži během let okupace, ale především pojednává o dalším vývoji, tedy spíše směru výchovy, obnovených či nově vzniklých českých škol. Tyto školy měly být mimo jiné zbaveny a očištěny od všeho německého. Doslova se v Košickém vládním programu v bodě XV uvádí, že: Odstraněny budou všechny učebnice, vydané v době nesvobody. Provedena bude revize žákovských i veřejných knihoven, aby z nich bylo vypleněno nacistické i fašistické býlí. Bude provedena důkladná očista v oblasti žurnalistiky, rozhlasu a filmu. Budou zavřeny všechny německé a maďarské školy v českých a slovenských městech […] Také německé učitelstvo obecných a středních škol bylo jednou z hlavních opor hitlerismu a henleinismu v našich zemích, a protože je to zjev masový, budou ‐ až do konečného rozhodnutí o německé otázce ‐ vůbec uzavřeny všechny německé školy […]. Bude provedena revize našeho poměru k německé a maďarské kultuře odhalováním reakčních jejích prvků ve všech oborech. Bude zesílena slovanská orientace v naší kulturní politice v souhlase s novým významem slovanství v mezinárodní politice i naší československé zvláště. (Cestou května, 1975, s. 48)
Takto definované „očištěné“ školy měly v době poválečné fungovat na základě zá‐ konů přijatých v období před Mnichovem (Kováříček & Kováříčková, 1989). Tedy jinými slovy šlo o to, že byly zrušeny protektorátní osnovy a vyučovat se mělo začít podle prvorepublikových osnov (Školství v Čechách, 1946), které měly být během následujících let patřičně upravovány a doplňovány.
Na základě takto vytčených cílů nebránilo prakticky nic znovuotevření do‐
savadních nebo otevření nových českých škol. Na některých školách se začalo vyu‐ čovat již v květnu 1945. Týkalo se to všech typů škol, mimo vysokých, které byly znovuotevřeny až začátkem nového školního roku (Kováříček & Kováříčková, 1989). Samotné otevření škol však nestačilo, bylo zapotřebí řešit další otázky týka‐ jící se chodu škol a jejich zaměstnanců. I proto se o dva měsíce později, v červenci 1945 konal první poválečný sjezd učitelů, ze kterého vzešly tři základní body, které 10
měly „českou školu“ posílit. Jednalo se o návrh „jednotné školy“, jehož zastánci byli hlavně levicově smýšlející učitelé (Kasper & Kasperová, 2008). Autoři (2008) dále uvádějí, že proti tomuto návrhu později vystupoval coby poradce ministra školství Václav Příhoda, který měl sice zájem na vytvoření jednotné školy, ovšem dle jeho mínění se mělo jednat o jednotnou školu vnitřně diferencovanou. Jednotná škola vnitřně diferencovaná měla vypadat tak, že žáci budou dále roztříděni podle svých vědomostí a intelektuálních schopností na menší skupiny (Jůva, 1994). Představa V. Příhody o jednotné škole vnitřně diferencované narazila na odpor především komunistických učitelů a samotný návrh na jednotnou školu byl z důvodu nejed‐ notnosti politických názorů naplněn až po převzetí moci komunisty v roce 1948. V dalším bodě učitelského sjezdu se jednalo o vzdělávání učitelů. Pro všech‐ ny stupně to nově mělo být vzdělání vysokoškolské. Již v roce 1946 je zaznamená‐ na rekordní návštěvnost vysokých škol pedagogických. (Školství v Čechách, 1946). Třetí bod pojednával o založení výzkumného ústavu pedagogického, což se podaři‐ lo realizovat ještě tentýž rok 27. října (Výzkumný ústav pedagogický J. A. Komen‐ ského, 1946 in Pedagogická revue), a to především díky pokročilým přípravám, které proběhly již ve válečných letech. (Kováříček & Kováříčková, 1989).
1.1.
Odsun německého obyvatelstva z pohraničních oblastí a jejich no‐ vé osidlování
První léta poválečná jsou zejména v pohraničí spjata s odsunem německého
obyvatelstva. Jeho nutnost byla často mezi lidmi obhajována mimo jiné i strachem z opakované germanizace, tedy bylo jinými slovy nutné, aby děti byly zabezpečeny před budoucím možným pokusem o odnárodnění (Zahra, 2008). Vysídlení němec‐ kého obyvatelstva bylo tedy veřejností vnímáno i jako vítězství v dlouhodobém národním boji, který se odehrával i na půdě školství.
Odsun probíhal v několika fázích. První byla tzv. divoká fáze. Takto byla
označovaná pro absenci souhlasu ostatních států a také pro neexistující organizač‐ ní základnu a pro násilnosti spáchané v té době. Přesto však byla většina transpor‐ tů německého obyvatelstva již v této době, tedy v roce 1945, organizována centrál‐ ně, prostřednictvím československé armády (Staněk, 1991). Druhá fáze, tzv. orga‐ nizovaný (postupimský) odsun, proběhla v roce 1946. V letech 1947–1951 byly organizovány ještě tzv. dodatečné odsuny (Staněk, 1991). Celkem bylo během let 11
1945–1946 vyhnáno a vysídleno přes 3 000 000 německy hovořících obyvatel do americké a sovětské okupační zóny. Po zmíněných odsunech tak zbylo v celé Čes‐ koslovenské republice cca 200 000 Němců, z nichž část byla přesouvána v rámci území státu, nebo odešla ve zmíněných dodatečných odsunech. (Staněk, 1991).
V politických okresech Jáchymov a Vejprty žilo podle výsledků posledního
předválečného sčítání v roce 1930 zhruba 45 000 obyvatel německé národnosti, z nichž většina podléhala poválečnému odsunu (Sčítání v Republice českosloven‐ ské ze dne 1. prosince 1930, 1934). Z odsunu byly vyňaty některé skupiny, jako například uznaní antifašisté a tzv. specialisté. Specialisté byli lidé, jejichž pracovní nasazení a odbornost byly nezbytné pro další chod československého průmyslu, jako například horníci, skláři apod. (Staněk, 1991 ).
Pro představu o počtu obyvatel žijících v okresech Jáchymov a Vejprty uvá‐
dím v tabulce č. 1 úbytek německého obyvatelstva mezi lety 1946–1948. Tabulka č. 1: Úbytek německých obyvatel v důsledku odsunu mezi lety 1946 a 1948. (v počtech přítomných osob).
3. 2. 1946 2. 12. 1946 Z toho antifašistů 1. 2. 1948 a specialistů
Okres Jáchymov
12 031
1 566
1 326
1 314
Okres Vejprty
18 342
3 981
1 308
2 850
(Vám, kteří přicházíte: k dějinám Karlovarska, 1968, s. 127)
Přesný podíl starousedlého a nově příchozího obyvatelstva v obou okresech
je vzhledem k dynamice probíhajícího odsunu a osidlování složité sledovat. Tabul‐ ka nabízí orientační údaje před zahájením a po ukončení hlavní fáze tzv. organizo‐ vaného odsunu v roce 1946, které ukazují i relativně vysoký počet neodsunutých Němců v okrese Vejprty a stav po ukončení nového příchodu německých obyvatel v roce 1948, který se projevil zejména na Vejprtsku.
Od roku 1945 přicházela do oblasti Jáchymovska a Vejprtska celá řada no‐
voosídlenců z vnitrozemí českých zemí, ale také ze Slovenska a také tzv. reemi‐ 12
grantů, tedy potomků někdejších vystěhovalců, kteří se po válce rozhodli přijmout výzvu československé vlády k „návratu“ do země svých předků. Pohyb novoosíd‐ lenců ukazuje Tabulka č. 2. Tabulka č. 2: Příliv osídlenců do okresů Jáchymov a Vejprty v letech 1946 –1948, včetně reemigrantů.
leden 1946
2. 12. 1946
1. 2. 1948
reemigranti
Jáchymov
2 355
5 459
9 203
344
Vejprty
2 540
5 849
10 480
423
(Vám, kteří přicházíte: k dějinám Karlovarska, 1968, s. 122)
V roce 1948, kdy v Československu vrcholily přípravy k tzv. přesunu a roz‐
ptylu zbylých německých obyvatel z pohraničí do vnitrozemí, došlo ovšem ve vývo‐ ji na Jáchymovsku a Vejprtsku k částečnému zvratu dosavadního vývoje. V první polovině roku 1948 padlo rozhodnutí o tajném přesunutí části německých obyva‐ tel do oblasti Jáchymovska. Šlo o několik tisíc (cca 5 000) obyvatel – osob určených pro práci v uranových dolech na Jáchymovsku a jejich rodinných příslušníků (Dvo‐ řák, 2012). Podle stejného autora bylo v polovině srpna takto přesunuto cca 930 rodin a dále v září téhož roku v rámci tzv. akce „J“ cca 2 000 rodin (Dvořák, 2012). Přesný počet se bohužel nedá určit, ale celkem mělo jít o cca 5000–7000 osob. Pří‐ liv takového množství nových německých obyvatel do předtím již vysídlených obcí, byl pro sledované okresy specifický a představoval vývoj v ostatních pohraničních okresech zcela nevídaný.
Podle sčítání lidu v roce 1950 žilo nyní v novém okrese Jáchymov, který byl
rozšířen o části dosavadních území okresů Vejprty, Nejdek, Kadaň a Karlovy Vary celkem 30 648 obyvatel, z toho 15 517 Čechů (z části reemigrantů), 10 515 Němců, 3 480 Slováků, 227 Rusů, 114 Poláků, 106 a Maďarů (Dvořák, 2012). Z těchto údajů vyplývá, že ve zmíněném okrese šlo o velice národnostně nesourodé obyvatelstvo. Tento fakt způsoboval ve školách nemalé problémy. Šlo o jazykové bariéry, ale i o rozdílné povahové rysy, které činily značné problémy během výuky.
13
Společným znakem obou sledovaných, převážně horských okresů byla sku‐
tečnost, že díky svému nehostinnému charakteru patřily z hlediska osidlování k nejméně atraktivním a tedy i nejhůře osidlovaným (Dvořák, 1999). Řada obcí či osad nebyla osídlena vůbec a zanikla a s nimi zpustly a zmizely i školní budovy (Dvořák, 1999; OŠV Jáchymov, (n. d.), kart. 98). Okres Vejprty byl ale přitom záro‐ veň jedním z těch, kde odsunu v roce nejvíce 1946 vázl a kde zůstalo nejvíce neod‐ sunutých německých obyvatel. „Nové“ německé osídlení v roce 1948 však v některých obcích znamenalo zvrat dosavadního vývoje a dočasné odložení jejich úpadku či zániku (Dvořák, 1999).
To se týkalo i škol. Je zřejmé, že v poměrně krátké době po otevření škol
v roce 1945 docházelo k jejich opětovnému uzavírání z důvodů nedostatku žáků a záhy byly tyto školy znovuotevřené z opačného důvodu (Inspekční zprávy a hláše‐ ní o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Do okresů, které byly téměř vysídleny a odkud odcházeli i pováleční osídlenci, při‐ cházeli najednou tisíce nových lidí (Dvořák, 1999).
1.2.
Stav poválečných pohraničních škol a jejich žactvo
Stav po válce otevřených obecných škol v pohraničí nebyl nikterak dobrý.
Jednalo se o školy původně převážně německé. Školní budovy ve válečných letech nebyly udržovány, což samozřejmě vedlo k jejich chátrání (Inspekční zprávy 1945– 1949, (n. d.), kart. 98). Nejenže se o školní budovy většinou nikdo nestaral, ale v posledním období války byly dokonce využívány jako zařízení, která byla aktuál‐ ně potřebná např. lazarety, apod., v některých případech docházelo i k rabování (Kural & Radvanovský, 2002). Bohužel ani konec války nevedl k okamžitému na‐ vrácení školních budov k jejich patřičným účelům. Často se stávalo, že v budově školy sídlily národní výbory, zařízení pro internaci německých obyvatel atd. (OŠV Jáchymov, 1946–1947, (n. d.), kart. 98). Dále také většina budov potřebovala ale‐ spoň částečnou rekonstrukci. Prostředky na potřebnou rekonstrukci šly ze státních prostředků, z národních výborů a někde dokonce i z aktivně fungujícího rodičov‐ ského sdružení v obci (OŠV Vejprty, (n. d.), kart. 98).
Česká obecná škola se v prvních poválečných letech začala velice rychle
vzpamatovávat a, k 1. 9. 1946 se jen v Čechách znovuotevřelo celkem 1 650 obec‐ ných škol s 2 313 třídami. Ovšem z těchto 1 650 bylo původně českých pouze 14
548. Zbývající školy se nacházeli v pohraničí a byly původně německé. V dalším školním roce, tedy v letech 1946/1947, počet českých obecných škol v Čechách přesáhl hranici pěti tisíců (Školství v Čechách, 1947).
Počet obecných škol v Československé republice se po skončení války ra‐
pidně zvyšoval. Ve školním roce 1944/1945 dosahoval téměř 5 500, v dalším roce, tedy v roce, kdy skončila válka a všechny německé školy byly uzavřeny to bylo již 7 878 a v roce 1947/1948 se počet obecných škol vyšplhal až na 8 432 (Kováříček & Kováříčková, 1989). V tabulce č. 2 je uveden souhrnný počet obecných škol v Čechách, počet tříd a žáků za tři školní roky 1944 až 1947. Tabulka č. 3: Počet obecných škol ve školním roce 1944/1945–1946/1947 v Če‐ chách Školní rok
Počet škol
Počet tříd
Počet žáků
1944/45
3 417
10 160
356 183
1945/46
4 880
12 704
351 074
1946/47
5 067
12 473
348 465
(Školství v Čechách, 1947, s. 20)
Další velice důležitou otázkou je, jaké děti do těchto nově otevřených škol
docházely, tedy spíše kterým dětem byla vzhledem k protiněmeckým opatřením a probíhajícímu vysídlování povolena školní docházka Podle školního a vyučovacího řádu to mohly být tyto děti: 1) děti československých státních občanů; 2) děti osob, které je nutno podle § 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, čís. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, považovati za československé státní občany; 3) děti osob, uve‐ dených v § 3 téhož ústavního dekretu, doporučil‐li místě příslušný okresní národní výbor (okresní správní komise), aby jim bylo československé státní občanství vráceno; 4) děti osob německé neb ma‐ ďarské státní příslušnosti, které nespadají pod ustanovení § § 2 a 3 shora uvedeného ústavního dekre‐ tu presidenta republiky, pokud jejich rodiče nebydlí na území republiky. (Přijímání dětí do obecných a měšťanských škol (1945), kart. 1566)
15
Navíc podle doplněného výnosu MŠO č. A‐90136/45‐II/1 nově mohli ve školním roce 1946/1947 být na školu přijímány i děti německých obyvatel, konkrétně hor‐ níků, kteří byli vyjmuti z odsunu (OŠV Jáchymov, 1946–1947, (n. d.), kart. 98).
Výuka měla být vedena podle osnov z roku 1933 (Kováříček & Kováříčková,
1989, s. 53). Samozřejmě, že takto staré osnovy musely být upraveny a alespoň částečně přizpůsobeny aktuálnímu dění, přičemž nesměl být opomíjen ani fakt předchozí nacistické okupace. Výnos MŠO z 21. května 1945 například učitelům přímo nakazoval: „Mimo to poučte žactvo o příčinách, vzniku a průběhu druhé světo‐ vé války, o jejich následcích a o úsilí národů, kterak zabezpečit trvalý mír a povznést kulturní, sociální a hospodářskou úroveň lidu“ (Jireček, 2014, s. 145). V tradičních hlavních předmětech, jako byl český jazyk, matematika atd. se mělo dbát hlavně na samotné základy, zejména na čtení, psaní a počítání. (Kováříček & Kováříčková, 1989). Velké změny měly proběhnout v předmětech, ve kterých figurovala jako téma Československá republika, tedy v zeměpise a dějepise. V nich měly především být vyzdvihovány úspěchy „českého národa“ a spolu s nimi samozřejmě také vý‐ znamné události z dějin slovanských národů a především Sovětského Svazu (Ková‐ říček & Kováříčková, 1989). Zcela novými předměty byl Ruský jazyk (Školství v Čechách, 1947) a politická výchova, učitelé si s tímto novým předmětem z počátku nevěděli rady a využívali náměty vydávané v pedagogických časopisech (např. Pedagogický průvodce). Do výuky byl nově začleněn film i rozhlas. Téměř každá obecná škola vlastnila rozhlasový přijímač a učitelé se svými žáky pravidel‐ ně navštěvovali filmová představení (Heller, 1946 in Pedagogický průvodce; Hýl, 1946 in Pedagogický průvodce).
Žáci, kterým se s koncem války otevřela česká škola a s ní i možnost vzdělá‐
vat se podle staronových osnov měli zpravidla velké problémy s docházkou. Lze logicky předpokládat, že válečné strádání se podepsalo i na dětech a jejich vysoké nemocnosti. Jejich výživa ani ošacení nedosahovaly alespoň žádoucího průměru. Tezi, že špatná docházka dětí do škol byla z velké míry způsobena právě vysokou nemocností, ovšem nelze dostatečně doložit. (Meisner & Souček, 1946 in Pedago‐ gická revue).
Špatná docházka a další problémy dětí ve škole nečinily obtíže zdaleka pou‐
ze v Československé republice. Nastalá situace se musela řešit ve všech válkou po‐ 16
stižených zemích. K tomuto tématu dokonce vyšla v roce 1946 příručka pro učitele L. S. Kenworthyho s názvem The Teacher and the Post‐war Child: in War‐ Devastated Countries. V knize je zpracováno celkem 23 nejčastějších otázek učite‐ lů, ohledně dalšího chodu školy a nově vzniklé situace, jako byl nedostatek učitelů, nedostatek školních zařízení, neklid a nervozita dětí, vypracování nových osnov. Na knize spolupracovali jak učitelé, tak i psychologové. (Dědič & Váňa, 1948 in Pe‐ dagogická revue).
17
2. Vývoj školské správy po roce 1945 – obnova školních rad
Školská správa se v bezprostředně poválečném období vrátila ke stavu před
okupací. Rezortní nařízení z období okupace byla zrušena zákonem č. 195 o použi‐ vatelnosti předpisů z doby nesvobody, ze dne 2. 10. 1946 (Školství v Čechách, 1947, s. 6), tj. k následné posloupnosti: Ministerstvo školství a osvěty
zemské školní rady
okresní školní výbory
místní školní rady
Vládním nařízením č. 139 z roku 1949 však byly okresní školní výbory zru‐ šeny, a zemské školní rady zanikly v souvislosti se zrušením zemského a zavede‐ ním krajského zřízení k 1. lednu 1949 (Sovadina, 1998).
Dle zákona obnoveného výnosem ministerstva školství a osvěty roku 1945,
se měly znovu utvářet školní rady, a to tak, že měly být tvořeny z jednoho zástupce učitelstva, dvou zástupců občanstva a tří náhradníků (Místní/újezdní škol. rady v obcích 1946/49, (n. d.), kart. 99). Po zvolení členů se konaly ustavující schůze, na nichž museli být přítomni všichni zvolení členové místních rad, a v případě pohra‐ ničních oblastí také příslušný školní zmocněnec (Okresní školní výbor Jáchymov – Vejprty 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
Po květnu 1945 měla školská správa vytyčené dva hlavní úkoly, které měly
napomáhat k „rehabilitaci“ školství a žáků. Mělo se přistupovat k dětem tak, aby škody, které na nich byly napáchané v období okupace byly v co nejkratší možné době odstraněny a děti tak dosáhly úrovně, na které byly před okupací. Dalším úkolem školské správy bylo budování takové školy, která by se ztotožňovala se zásadami „lidové demokracie“ (Školství v Čechách, 1947).
Po obnovení školských rad a uvedení většiny škol do alespoň částečného
chodu se s rostoucím vlivem KSČ a z potřeby nutně reformovat dosavadní školství opět začíná mluvit o jednotné škole (Vališová & Kasíková a kol., 2007). Po období 18
politických sporů byl nový, školský zákon přijat již komunisty ovládnutým Národ‐ ním shromážděním 21. 4. 1948 „Zákon ze dne 21. 4. 1948 o základní úpravě jednot‐ ného školství (školský zákon) č. 95/1948 Sb. Vyhlášen 10. 5. 1948“ (Věstník minister‐ stva školství, věd a umění, 1948, s. 184). Nově přijatý zákon sebou přinášel hned několik změn. První zásadní změnou byl přechod všech škol pod správu státu. Dal‐ ší změna se týkala školní docházky, která se z do té doby osmileté, prodlužuje na devítiletou (viz. Příloha č. 4: Schéma školské soustavy po roce 1945 a Příloha č. 5: Schéma školské soustavy 1948–1953) (Kladiva, 1968). Další, tentokrát kosmetic‐ kou změnou z roku 1948 byla změna názvu rezortního ministerstva. Místo Minis‐ terstva školství a osvěty to nově bylo Ministerstvo školství věd a umění. (Bukov‐ ská, 2010).
Podle všeho nebylo znovuuvedení škol do chodu v roce 1945 zejména
v pohraničí snadným úkolem. Na posouzení celkového stavu a schopnosti násled‐ ného fungování škol dohlíželo ve školním roce 1945/1946 v Československu cel‐ kem osm zemských školních inspektorů. Z těchto osmi zemských inspektorů tři byli určeni pro dohled nad ruštinou, domácími naukami a tělesnou výchovou. Cel‐ kový počet školních inspektorů byl 154 (Školství v Čechách, 1947). Inspekce se ve vnitrozemí i v pohraničí prováděli poměrně často. Na některých školách dokonce několikrát do roka. Za školní rok 1945/1946 se v Čechách uskutečnila inspekce na 804 školách (Školství v Čechách, 1947).
2.1.
Úřad zmocněnce
Zvláštní a důležitou roli právě ve vztahu k pohraniční školské správě hrál
v poválečném období provizorní úřad zmocněnce ministerstva školství a osvěty pro národní školy, který vznikl v létě roku 1945. Zmocněnec měl dbát o přebírání, otevírání a chod škol v pohraničních oblastech. Samotný úřad zastávali mimo jiné i školní inspektoři a také jejich práce se později z velké části podobala práci školních inspektorů (Wiedemann, 2007). Většinou působil jeden zmocněnec pro jeden okres, resp. školský újezd, kde původně převažovalo obyvatelstvo německé národ‐ nosti. Takto přidělení zmocněnci se starali o zajištění budov a jejich následnou re‐ konstrukci, vybavení škol, o dostatečné množství školních pomůcek a jejich použi‐ telnost pro současné osnovy (Inspekční zprávy 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Podle možností měli zmocněnci hájit zájmy školy při získávání dalších pozemků pro její 19
potřeby, jako byly hřiště, zahrady, klubovny atd. Školní zmocněnec měl především personální odpovědnost a přikazoval učitele do škol (Úřední list republiky Česko‐ slovenské, 1945).2 Pro dokreslení stavu v pohraničí a ilustraci počáteční práce zmocněnce viz Příloha č. 6: Zpráva zmocněnce MŠaO o stavu národních škol v okrese Jáchymov.
Před začátkem nového školního roku 1945/1946 působilo v okresních měs‐
tech pohraničí dohromady 66 zmocněnců ministerstva školství a 66 jejich tajemní‐ ků (Úřední list republiky Československé, č. 70, 1945). Mimo výše zmíněných akti‐ vit pořádali zmocněnci např. i společné porady, jako např. 20. 12. 1945, kdy se sešli zmocněnci z oblasti odpovídající zhruba tehdy ještě neexistujícímu karlovarskému kraji, tvořené tehdejšími okresy Aš, Cheb, Falknov nad Ohří, Jáchymov, Kraslice, Loket, Nejdek, Karlovy Vary a Žlutice. Na takovýchto poradách se probíral stav a počet škol a v podstatě stav celého obecného školství.
2
(21. 8. 1945, č. 70, s. 751)
20
3. Školy v okresech Jáchymov a Vejprty v letech 1945–1950
Jáchymovský i Vejprtský okres se nacházely v okolí měst Jáchymov a Vejpr‐
ty v centrální oblasti Krušných hor. Z hlediska rozlohy i lidnatosti patřily k vůbec nejmenším správním okresům s naprostou převahou obyvatel německé národnos‐ ti. V roce 1949 došlo ke zrušení okresů Vejprty, Kadaň a Nejdek a k přičlenění ně‐ kterých jejich částí do okresu Jáchymov. Od 1. 1. 1949 se tedy dosavadní okres Já‐ chymov rozšířil o některé z obcí, které dosud tvořily části zmíněných zrušených okresů. K 1. 9. 1951 byl pak okres Jáchymov zcela zrušen a většina jeho území byla začleněna do okresu Karlovy Vary. (Dvořák, 1999).
Oba sledované okresy leží v oblasti Krušných hor s typickými vysoko polo‐
ženými obcemi a odlehlejšími osadami s omezenou dostupností v zimním období. Špatná dostupnost se samozřejmě týkala i škol, proto byla jejich síť v této oblasti poměrně hustá a charakteristická vysokým podílem menších školských zařízení (Dvořák, 1999; OŠV, Jáchymov, (n. d.), kart. 99). Ovšem šlo o školy převážně pů‐ vodně Německé (OŠV Vejprty – Jáchymov 1945–1947, (n. d.), kart. 98).
Původní okres Jáchymov sestával v letech 1945–1948 z 34 sídel – obcí i
osad. Stabilně otevřených obecných škol však v tomto období bylo nejvíce 12, i když původní síť školských budov byla velmi hustá a samostatné školy se zpravidla nacházely v obcích i v jednotlivých osadách (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98).. V okrese Vejprty byla ve sledované době situace podobná, otevřeno bylo nejvíce 10 škol, které připadaly na 21 obcí v okrese (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Pro lepší orientaci uvádím v následujících tabulkách přehled všech obcí v obou okresech včetně jejich současných i původních názvů. Vyznačeny jsou obce a k nim náležející osady, ve kterých byla otevřená škola. Ostatní osady v přehledu uvedeny nejsou. Dále jsou označeny obce, které sice školními budovami dispono‐ valy, ale škola zde v uvedeném období otevřena nebyla.3
3 Názvy obcí jsou uvedeny v současném znění s doplněním dobového německého, případně též
českého názvu. Tučně jsou označeny obce, ve kterých stála školní budova. Tučnou kurzivou a s odsazením jsou v tabulkách uvedeny osady, ve kterých stála školní budova. V tabulce č. 6, jsou tučně a s * označeny pouze školy otevřené a s + školy „dočasně“ uzavřené. (Závorkou) jsou vyznačeny obce a osady zaniklé.
21
Tabulka č. 4: Školy v okrese Jáchymov v letech 1945–1948 Obec Současný název Původní název
Současný název
(německý/český)
Původní název (německý/český)
(Arnoldov)
Arletzgrün
Merklín
Merkelsgrün
Boží Dar
Gottesgab
Mořičov
Moritzschau
Myslivny
Försterhäuser
Oldříš
Ullersgrün
Zlatý Kopec
Goldenhöhe
Květnová
Permesgrün
Böhmisch
(Popov)
Pffafengrün
Loučná
Wiesenthal/Český Viesentál Damice
Damitz
Ryžovna
Seifen/Sejfy
Dolní Žďár
Unter Brand
Krásný Les
Schönwald
Osvinov
Gesmesgrün
Osvinov
Gesmesgrün
Hanušov
Honnersgrün
Háj
Stolzenhein
(Plavno)
Holzbach
Hluboký
Tiefenbach
(Léno)
Holzbachlehen
Vojkovice
Wikwitz
Horní Žďár
Ober Brand
(Vrch)
Hüttmesgrün
Jáchymov
St. Joachimsthal
Suchá
Dürnberg
Mariánská
Mariasorg
(Werlsberg)
Vršek
Jakubov
Jokes
Lípa
Lindig
Maroltov
Märletzgrün
Zpracováno podle: (Dvořák, 1999) (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
22
Tabulka č. 5: Školy v okrese Vejprty v letech 1945–1948 Obec Současný název Původní název
Současný název
(německý/český)
Původní název (německý/český)
(Úbočí)
Zieberle/Cíbrle
Sobětice
Zobietitz
Černý Potok
Pleil
Třebýška
Tribischl
České Hamry
Böhmisch Hammer
Vejprty
Weipert
Dolina
Dörnsdorf
Horní Halže
Oberhals
Volyně
Wohlau
Kovářská
Schmiedeberk/
Vykmanov
Weigensdorf
Kryštofovy Hamry Christophhammer
(Kunov)
Nové Zvolání
Neugeschrei
Šmídeberk
Vysoké Měděnec
Kunau Haadorf
Kupferberg
Kamenné
Steingrün
Kotlina
Köstelwald
Nová Víska
Neudörfel
Petlery
Bettlern
(Podmilesy)
Pöllma
Přísečnice
Preßnitz
Reischdorf
(Rusová)
Zpracováno podle: (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98; ONV Vejprty 1945–1948 (1952), s. XVI).
23
Tabulka č. 6: Školy v okrese Jáchymov v letech 1949–19514 Obec Abertamy*
Kovářská*
Potůčky*
Arnoldov
Krásný Les*
Pstruží+
Boč*
Kryštofovy Hamry+
Ryžovna*
Srní
Květnová (do r. 1950 Louka)*
Stráž nad Ohří*
Boží Dar*
Lípa
Vejprty*
Bystřice
Loučná*
Nové Zvolání*
Černý Potok+
Mariánská+
Vojkovice*
České Hamry*
Maroltov
Vrch
Damice
Měděnec*
Vykmanov
Dolní Žďár
Merklín*
Zlatý Kopec
Háj*
Mořičov
Hanušov
Oldříš
Hluboký
Ondřejov
Horní Blatná*
Jáchymov*
Horní Halže
Suchá*
Horní Žďár*
Ostrov*
Hroznětín*
Osvinov
Hřebečná*
Pernink*
Jakubov*
Plavno
Kfely
Popov
Zpracováno podle: (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98; Zprávy Úřadu statistického Republiky československé 27, řada D, (n. d.), 1948).
4
Status obcí a osad byl ve sledovaném období značně nestabilní, stejně jako jejich názvy. Např. během roku 1950 došlo k řadě významnějších změn, srov. Vyhláška ministra vnitra č. 413/1951 Sb. ze dne 9. února 1951 o změnách úředních názvů míst v roce 1950.
24
Z dostupných údajů shromážděných v tabulkách č. 4 a 5 je patrné, že v obou tehdejších okresech existovala školní budova téměř v každé obci i osadě. Přesnější údaje o skutečně otevřených školách máme až z následujícího období sjednocené‐ ho okresu. Tabulka č. 6, která tyto údaje zpracovává, ukazuje, že i po roce 1949, tedy navzdory druhotnému přílivu tisíců německých obyvatel, nefungovala škola téměř v polovině obcí okresu. Je tedy zřejmé, že poválečné vysídlování německých obyvatel mělo na zmiňovanou oblast a hustotu zdejší školní sítě fatální dopad. Ani následné, pomalé a nedostatečné osídlování, ani příliv nových německých obyvatel nemohly nahradit původní obyvatelstvo do míry, která by umožnila navrátit se k počtu otevřených škol před odsunem. Musíme přitom předpokládat, že počet škol otevřených v letech 1946–1947, byl ještě o poznání nižší.
25
4. Obnovení škol
Ačkoliv v nadpisu hovořím o obnovení škol, je třeba si uvědomit, že v pod‐
statě všechny zmiňované školy jsou vlastně školy „nové“. V obou sledovaných okresech před druhou světovou válkou vzhledem ke zdejším národnostním pomě‐ rům české školy téměř neexistovaly (OŠV Vejprty – Jáchymov 1945–1947, (n. d.), kart. 98). V roce 1938 existovaly v okrese Jáchymov pouze 2 budovy, ve kterých se nacházela česká škola. Z jedné ze zpráv zmocněnce ministerstva lze vyčíst, že čes‐ kých škol do roku 1938 bylo v okrese 7, ale zřejmě se jednalo pouze o malotřídky bez vlastní budovy. Německých škol, v okrese Jáchymov, do roku 1945 bylo celkem 24 (OŠV Vejprty – Jáchymov 1945–1947, (n. d.), kart. 98).
Jak již bylo několikrát zmíněno, z původně německých škol se po válce stá‐
valy školy české. Podobně, jako spousta dalších škol ležících v pohraničních oblas‐ tech byly i školy v obou sledovaných okresech ke konci války využívány jako laza‐ rety nebo se v nich skrývali vojáci, docházelo v nich k rabování a jiným škodám. „Nové“ školy se otevíraly záhy po skončení války. Oba okresy nabízely dostačující množství školních budov a to především proto, že i v obcích či osadách s menším počtem obyvatel existovala škola, do které mohli žáci docházet a to z důvodu nedo‐ stupnosti škol ve vzdálenějších obcích v zimních měsících. Některé tyto školy se po skončení války znovu neotevřely pro malý počet potencionálních žáků žijících v obci, nebo pro jejich špatný stav. Dobové fotografie některých neotevřených škol jsem pro zajímavost zařadila do příloh (Příloha č. 7) spolu s fotografiemi otevře‐ ných škol.
Počet otevřených škol, ale především počet tříd se v okresech Jáchymov a
Vejprty během let 1945–1950 měnil. V prvních poválečných měsících zbývajících do konce školního roku se v jakési euforii začaly české školy hromadně otevírat, což vypovídá o jejich důležité symbolické hodnotě v národnostně vnímaném kon‐ fliktu (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Během prázdnin, před začátkem školního roku 1945/1946 se jejich počet stabilizoval a začalo se s přípravami jejich otevření v novém svobodném školním roce. V prvním, již částečně poválečném školním roce bylo v okrese Jáchymov otevřeno 8 obecných škol a v okrese Vejprty 6 obecných škol (viz přílohy č. 1 a 2) s 38 třídami a 1 026 žáky. Na začátku nového školního 26
roku, přesněji k datu 20. 9. 1945 bylo naproti tomu v obou okresech otevřených pouze 12 škol s 26 třídami. (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zem‐ ské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). V dalším školním roce 1946/1947 bylo již otevřených 9 škol v okrese Jáchymov a v okrese Vejprty se je‐ jich počet během školního roku dostal až na číslo 8. Bohužel počet stabilně otevře‐ ných škol v okrese Vejprty a koneckonců i v okrese Jáchymov se nedá s jistotou určit z důvodu jejich častého uzavírání a otevíráni i v průběhu jednoho školního roku. V dalších letech se jejich stav zvýšil na 11 škol v okrese Jáchymov a 10 v okrese Vejprty (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). I přes výzvu zmocněnce, který zdůraz‐ ňoval, že by školy měly být otevírány i pro 3–5 dětí z důvodu hrozícího vysídlení celé obce, zůstal tento stav do roku 1948 téměř beze změn (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Po připojení částí okresů Nejdek, Vejprty, Karlovy Vary a Kadaň přibylo do rozšířeného okresu Jáchymov dalších 10 škol (viz příloha č. 3).
4.1.
Stav školních budov
Zabráním německých škol byl pověřen zmocněnec ministerstva školství a
osvěty. Ten musel evidovat veškerý majetek ve školách dochovaný, popsat jeho stav a škody a následně jej porovnávat s dochovanými seznamy z válečných let (Inspekční zprávy 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
Budovy existujících škol byly postaveny v letech 1812–1913. Tedy samotné
stáří budov vypovídalo o stavu řady z nich, navíc zmiňované budovy nebyly během války dostatečně udržovány. Během prvního školního roku měly pouze tři školy topení. Ve většině nebyla voda, elektřina ani splachovací záchod. Vnitřní vybavení škol, pokud se dochovalo, bylo většinou opotřebované. Část škol sice měla vnitřní (zimní) tělocvičnu, ale ta byla většinou nevyhovující. Vnější (letní) tělocvičny a školní zahrady byly malé a jejich počet byl omezen mimo jiné i polohou škol (In‐ spekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945– 1949, (n. d.), kart. 98).
Ve zprávách zmocněnce je často zaznamenáván velký nedostatek učebních
pomůcek, učebnic a knih. Oproti tomu paradoxně působí fakt, že prakticky všechny školy byly bez problémů vybaveny rozhlasovými přijímači. Rádia byla většinou 27
dochována v inventáři německých škol, ale obecně šlo o dostupná zařízení, která byla na základě vyhlášek plošně konfiskována všemu německému obyvatelstvu. Žáci obecných škol v rozhlase nejraději poslouchali pohádky (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
Celkové poválečné škody na budovách škol byly na území sledovaného škol‐
ského újezdu vyčísleny na 2 710 700 Kč. Do roku 1947 byly opravy uskutečňovány především za pomoci MNV (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zem‐ ské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Opravy se týkaly hlavně bu‐ dov, tyto prostředky prozatím nebyly využívány na zlepšení vnitřního vybavení škol. To bylo doplňováno či opravováno za pomoci rodičovských sdružení, z darů občanů a živnostníků a různých sbírek, stejně tak jako učebnice a učební pomůcky (Zřizování tříd (škol) s vyuč. čes. jaz. v pol. okresech Jáchymov – Vejprty 1946‐ 1949, (n. d.), kart. 98)..
4.2.
Místní školní rady
Nejnižší kontrolní jednotkou školské správy byly místní školní rady existu‐ jící cca od roku 1855. Na Jáchymovsku a Vejprtsku se začaly znovu utvářet dle vý‐ nosu ministerstva školství a osvěty ze dne 29. 10. 1945 (Fuglíčková, 2013). Jak již bylo řečeno v kapitole 2, měla se školní rada skládat z 1 zástupce učitelstva, 2 zá‐ stupců z řad občanů a 3 náhradníků. Volbu zástupců z řad učitelů prováděli učitel‐ ské sbory a volbu zástupců a náhradníků prováděla příslušná správní komise, resp. národní výbor (Zřizování tříd (škol) s vyuč. čes. jaz. v pol. okresech Jáchymov – Vejprty 1946‐1949, (n. d.), kart. 98). Zvolení zástupci měli být, pokud to bylo mož‐ né, nejlépe rodiče dětí navštěvujících místní školu. Volba samotná měla být prove‐ dena nejpozději do 10. 7. 1946 (Místní/újezdní škol. rady v obcích 1946/1949, (n. d.), kart. 99). Rady byly tedy na počátku letních prázdnin zvoleny a jejich ustavující schůze se konaly během měsíce září téhož roku (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zem. Školní radě a KNV r. 1945–1949 II., (n. d.), kart. 98).
Mezi běžné funkce školních rad patřila příprava a vedení rozpočtu – rozdě‐
lování financí na údržbu školních zahrad, knihoven a také vedení školní matriky. V mnohých případech školní rady zdarma poskytovaly dětem učební pomůcky. Finančně podporovaly chudé žáky docházející do škol. Často také rady platily žá‐ 28
kům pojištění proti úrazu, někde dokonce i proti krádeži šatstva. Někde se zase rady nepodíleli na údržbě školy pouze finančně, ale organizovaly i pracovní brigá‐ dy. Ve většině případů byla spolupráce školy a místní školní rady bezproblémová (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zem. Školní radě a KNV r. 1945– 1949 II., (n. d.), kart. 98).
4.3.
Spolupráce rodičů se školou – rodičovská sdružení a mimoškolní aktivity
Větší problémy však přinášela vzájemná spolupráce škol a rodičů. Již během prv‐ ního roku fungování škol se začala organizovat rodičovská sdružení. Problémy na‐ stávaly přirozeně v obcích, kde žilo více obyvatel německé národnosti než české. Tedy tam, kde byla cca polovina rodičů německé národnosti bez znalosti úředního jazyka. Na rozpor mezi realitou a dobovými nařízeními o povinném používání češ‐ tiny jako jediného úředního jazyka poukazuje i M. Dědič. Wird jemand übersetzen? Unsere Leute verstehen die tschechische Sprache nicht, ozval se s pozadí hlas. „To je starý Behr. Ten česky dost rozumí, i když mu mluvení moc nejde…“ […] Unsere Leute brau‐ chen den Dolmetscher, sonst sind da vergebens. „Přeložíme jim to, jsou tu opravdu nadarmo…“ […] „To nelze. Máme příkaz dbát na dodržování úředního jazyka ve styku s nimi… . (Dědič, 2002, s. 13)
Obecným problémem byl pak prostý nezájem rodičů o školní vzdělávání a výchovu dětí.
Avšak i přes zmíněné překážky fungovalo rodičovské sdružení na většině
škol. Pouze v malém procentu rodiče nejevili vůbec žádný zájem a rodičovské sdružení se nepokusili ani založit (Inspekce 1948–1949, (n. d.), kart. 98).
Rodičovská sdružení se scházela vesměs pravidelně, většinou jednou za tři
týdny. Mezi jejich časté aktivity patřilo například shánění pomůcek pro žáky, po‐ případě financí na jejich nákup. Někde rodičovské sdružení pořádalo pro děti diva‐ dlo a nadílky. Aktivně se podílelo na nacvičování divadla s dětmi, připravovalo be‐ sídky k ukončení školního roku apod (Inspekce 1948–1949, (n. d.), kart. 98). V pozdějších letech se účastnilo brigád. Na obecné škole v Horním Žďáru rodičov‐ ské sdružení vzniklé již v roce 1945 zavedlo pro tamní žáky spoření a
29
z naspořených peněz v roce 1948 nechalo postavit divadelní jeviště (Inspekce 1948–1949, (n. d.), kart. 98).
Méně aktivní bylo kupodivu například rodičovské sdružení na obecné škole
ve Vejprtech, ač se jednalo o poměrně velkou školu. Sdružení se sešlo pouze párkrát a v malém počtu. Nejevilo zájem o práci děti ve škole a ani o jiné aktivity (Inspekce 1948–1949, (n. d.), kart. 98).
Z počátku byla mimoškolní aktivita dětí řízena učitelem. Převážně se jedna‐
lo o divadelní vystoupení pro rodiče, nedělní výlety po okolí a podobně. Po roce 1948 se hojně rozrostl počet kroužků, které mohly děti navštěvovat a vzrostlo i členství v organizacích jako, Sokol, Junák apod. (Inspekce 1948–1949, (n. d.), kart. 98).
4.4.
Péče škol o žáky
Z pohledu současnosti, kdy je péče škol o žáky veřejností vnímána jako sa‐
mozřejmost, mě zajímalo, jak o své žáky pečovala škola v podmínkách poválečného období.
Mezi péči o žáky nepochybně patří i snaha o zavedení pravidelných lékař‐
ských prohlídek. Pro zavedení takovýchto pravidelných prohlídek neměly oba sle‐ dované okresy dostatek lékařů. V letech 1946 bylo prováděno vyšetření dětí, váže‐ ní a měření, které mělo zaznamenat jejich poválečný zdravotní stav (Inspekce 1948–1949, (n. d.), kart. 98). Na některých školách bylo prováděno i vyšetření zjiš‐ ťující vady řeči. Například na obecné škole v Jáchymově byla zjištěna vada řeči u 38 % dětí. Dětem na všech školách byly kontrolovány zuby pomocí pojízdné ambulan‐ ce a bylo provedeno očkování proti TBC. (Inspekce 1945–1949, (n. d.), kart. 98). V rámci zkvalitnění výživy dětí měly být do okresů po celé republice dodávány po‐ traviny, avšak ve srovnání s vnitrozemím trpěly pohraniční okresy horším zásobo‐ váním, což se projevovalo i ve špatném zásobování škol. Děti tedy dostávaly ale‐ spoň svačiny. Na jiných místech Československé republiky byly potraviny do škol dodávány v takovém množství, aby děti mohly dostávat jak svačiny, tak i obědy. Objevovaly se opakované výzvy směřující ze strany učitelů i rodičů na minister‐ stvo, vyzývající ke zlepšení nevyhovujícího stavu výživy dětí (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). V roce 1949 se podařilo zajistit alespoň částečné stravování dětí na necelé po‐ 30
lovině škol. Tyto stravovací akce byly realizovány pod záštitou Mezinárodního dět‐ ského fondu (MDF=UNICEF), který vznikl na podporu dětí postižených válkou, po‐ dílel se na nich také úřad Okresní péče o mládež (OPM) (Inspekce 1945–1949, (n. d.), kart. 98). M. Dědič ve své knize reflektuje přetrvávající projevy poválečného nacionalismu a segregace německých obyvatel, které se projevovalo i ve školách. Dětem byly údajně do školy dodány pomeranče, ale pouze pro české děti. Po kon‐ zultaci s ostatními učiteli se pomeranče rozdělily tak, aby vyšel alespoň kousek na každé dítě a nejen na české, jak bylo v pokynech uvedeno (Dědič, 2002).
Dětem byly zdarma půjčovány a poskytovány učební pomůcky a sešity.
Učebnice byly žákům zpravidla školou zapůjčovány. Často byl však jejich počet ne‐ dostačující a škola respektive učitel musel shánět další učebnice. Do obecné školy v Jáchymově byly dokonce dodány pomůcky z amerických škol (Inspekce 1948– 1949, (n. d.), kart. 98).
Fungování žákovských knihoven bylo do značné míry omezeno z důvodu
nedostatku českých knih a časopisů. Během prvních poválečných let se zoufalý stav zlepšoval často díky aktivitě sdružení rodičů a obce (SOkA KV, ONV Jáchymov, OŠV Vejprty – Jáchymov 1945–1949, (n. d.) kart. 98).
31
5. Učitelé
Nejprve bych zde chtěla vysvětlit některé dobové pojmy, týkající se katego‐
rizace učitelů, které se objevují v textu práce. V obou okresech vyučovali jednak tzv. „učitelé literní“ a „učitelé domácích nauk“, kteří se dále dělili do několika kari‐ érních kategorií: definitivní učitelé, učitelští čekatelé, nebo učitelé výpomocní. Li‐ terní učitel byl ten, který se věnoval všem předmětům mimo předměty pohybové a ruční (např. kreslení, tělocvik, ruční práce…), kterými se naopak zabývaly zpravi‐ dla učitelky domácích nauk. Učitelský čekatel byl učitel, který poprvé, tedy bez ja‐ kékoliv předcházející praxe, nastoupil do školy a měl splněnou (vystudovanou) požadovanou kvalifikaci. Oproti tomu učitel definitivní měl již odsloužená přede‐ psaná léta v praxi. Výpomocný učitel při svém prvním nástupu na školu doposud nedosahoval požadovaného vzdělání (Pozměňovací návrh posl. Tauba, Grünznera a druhů k § u 1, 1926).
Učitelé do oblasti Jáchymovska a Vejprtska přicházeli s prvními osídlenci
bezprostředně po skončení války. Motivace učitelů k působení v pohraničí byly různorodé. V praxi se často jednalo o úřední přikázání se slibem, že po dvou letech služby budou učitelé opět vráceni na místa do vnitrozemí. Existovalo však nemálo případů dobrovolného působení ve ztížených podmínkách pohraničí, jednalo o projevy učitelského idealismu a budovatelské a národní euforie. Někteří učitelé si od svého působení v pohraničí slibovali kariérní postup, zlepšení platových pod‐ mínek apod. Dle zpráv zmocněnce se nejvíce osvědčili učitelé, kteří v těchto oblas‐ tech působili ještě před válkou, a nyní se vraceli z vojenské služby či z věznění, te‐ dy ti, kteří věděli, jaký život a v jakých podmínkách je čeká (Inspekční zprávy 1945–1949, (n. d.), kart. 98; OŠV Jáchymov – Vejprty 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Prvotní nadšení učitelů totiž v konfrontaci s realitou pohraničí brzy opadalo již po prvních měsících od osvobození se učitelé do pohraničí přestávají dobrovolně hlá‐ sit: Neutěšené poměry v pohraničí/ nedostatek bytů, zdlouhavé řešení stěhovacích výloh, odlučného atd./ způsobily, že dobrovolné hlášení učitelstva do pohraničí úplně ustalo. Úřední přikazováni často způso‐ buje, že se učitelé vzdávají služby školní a věnují se soukromému povolání. Kulturní výbor vybízí vládu, aby v době pokud možno nejkratší předložila PNS návrh zákona, kterým by se zlepšilo postavení uči‐ telstva v pohraničí a aby příslušná ministerstva vydala výnosy, které by způsobily, že by se učitelstvo
32
necítilo potrestáno přeložením do pohraničí a hlásilo se tam opět dobrovolně. (Prozatimní národní shromáždění 1945‐1946, Kulturní výbor. (n. d.))
V jedné z otázek se autor v úvodu zmíněného dotazníkového šetření J. Malý
(1970) ptal respondentů – učitelů, z jakých důvodů přicházeli po válce do pohrani‐ čí. Z odpovědí vyplynulo, že nejčastějšími pohnutkami pro učitele bylo slibované materiální zabezpečení v podobě přidělení rodinného domu apod. Jak níže uvádím, výzvy slibující adekvátní finanční ohodnocení nebyly naplněny. Jako další důvod bylo uváděno učitelské nadšení. Ovšem výpovědní hodnota a reprezentativnost těchto odpovědí je poněkud zkreslená skutečností, že žádný z respondentů nebyl na své místo úředně přikázán.
V okresech Jáchymov a Vejprty působilo během let 1945–1948 cca 60–80
učitelů, v každém školním roce. Přesnější počet se nedá určit z důvodu vysoké fluk‐ tuace učitelů a také z důvodů neúplnosti jejich evidence. Podle jednoho dochova‐ ného seznamu například ve školním roce 1945–1946 působili v okrese Vejprty pouze tři učitelé a v okrese Jáchymov učitelů šest. Tento nevelký počet učitelů měl v okresech vyučovat na cca 14 školách 1 026 žáků (II. Statistická hlášení, (n. d.), kart. 98). Přibližné počty učitelů se dají dohledat z inspekčních zpráv a zpráv škol‐ ních zmocněnců, podle kterých bylo během školního roku v obou okresech 47 uči‐ telů (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Konkrétní seznamy učitelů existují pouze za okres Vejprty a za okres Jáchymov chybí. V dalším školním roce jsou seznamy učitelů vedeny pečlivěji. Začátkem následujícího školního roku 1946/1947 učilo v obou okresech celkem 56 učitelů a to 29 učitelů literních s definitivou, 18 literních čeka‐ telů a 4 literní výpomocní učitelé, dále 4 definitivní učitelky domácích nauk a jedna čekatelka (II. Statistická hlášení, (n. d.), kart. 98). Dále kupříkladu za školní rok 1948/1949 existují seznamy učitelů v okrese Jáchymov, ve kterém působilo cel‐ kem 30 literních učitelů a 2 učitelky domácích nauk. Týž rok v okrese Vejprty pů‐ sobilo celkem 27 učitelů z toho 24 literních a 3 učitelky domácích nauk (Seznam učitelů, (n. d.), kart. 98).
Nízký počet učitelů a jejich vysoká fluktuace se v dalších letech nijak zvlášť
nelepšila. Kupříkladu dle zprávy z roku 1949 ze školy ve Stráži nad Ohří, se během školního roku 1948/1949 na škole vystřídalo hned několik učitelů. První dva učite‐ 33
lé vyučovali od září do prosince, poté na školu přicházejí dva zcela noví učitelé a školní rok zakončuje pouze jeden z nich, který střídavě učí ve dvou třídách (In‐ spekce 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Žádným výjimečným případem nebylo ani to, že na dvoutřídce působil pouze jeden učitel, který střídavě učil 70 žáků (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Z četných žádostí a zpráv, jak učitelů, tak inspektorů a zmocněnců, je znám nedostatek učitelů v okrese. Počet chybějících sil se, stejně, jako ostatní data, mění během roku. Stabilně chybělo v okrese v letech 1948–1950 cca 8 učitelů, v té době měl okres 82 tříd se 74 učiteli (Inspekce 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Situaci neprospěl ani komunistický převrat v únoru 1948. Ihned v březnu začínají čistky akčních výborů, při nichž jsou někteří učitelé zproštěni služby a vyhoštěni z pohraničí (Inspekce 1948 ‐ 1949, (n. d.), kart. 98).
Učitelé v pohraničí, jako jedna z nejdůležitějších složek pro fungování celé
školy, měli velice složitou situaci. Kromě specifických překážek, o kterých se zmí‐ ním níže, měli podobně jako řada jejich žáků za sebou pohnutou osobní historii. Objevovali se zde lidé různě poznamenaní válkou a okupací, ať už z důvodu zkuše‐ nosti s vězněním v koncentračních táborech, nebo s pracovním nasazením apod. (Školství v Čechách, 1947). Nejen že na ně byl od počátku vyvíjen poměrně vý‐ znamný tlak politický, jak vyplývá z citátu Z. Nejedlého „Český učitel půjde do po‐ hraničí, jako kolonizátor, na něm nejvíce záleží, zda i tito kraje opravdu získáme“ (Malý, 1970, s. 9), ale nepříznivé podmínky a určitý tlak byl na učitele vyvíjen i v obcích, kde působili, zejména ze strany rodičů žáků, které měli učit. Ve vnitro‐ zemských městech a obcích měli učitelé zcela rozdílné postavení než v pohraničí. Ve městě byl učitel zpravidla důležitou postavou, součástí vzdělané elity, často vlivným občanem a autoritou, která nejen, že je zapojena do chodu města, ale do‐ konce se na něm spolupodílí (Malý, 1970). Oproti tomu ve zmíněných pohraničních okresech si své místo musel učitel doslova tvrdě vydobýt. Jak J. Malý (1970) ve své práci trefně uvádí, učitele a místní obyvatelé neměli společné tradice. Tedy, jen stěží bylo možné budovat budoucnost, tam kde chyběla společná minulost. Když bylo učitelovo postavení „dobré“, byl vnímán jako soused. Ve většině případů byl ovšem učitel považován spíše za nepřítele, který diskriminuje rodiče a jejich děti, a to ať už české, německé nebo jiné národnosti. Učitel si velice složitě získával důvě‐ ru rodičů a samotných žáků (Dědič, 2002; Malý, 1970; OŠV Jáchymov – Vejprty 34
1945–1949, (n. d.), kart. 98). Ještě v roce 1948 se učitelé setkávali s neochotou a nezájmem místních spoluobčanů. Kupříkladu učitelce působící na škole v Petlerech, která musela bydlet v nevyhovujícím učitelském bytě, odmítli místní lidé pomoci, jak s bydlením, tak se stravováním (OŠV Jáchymov – Vejprty 1945– 1949, (n. d.), kart. 98).
Žádnou výjimkou nebylo, že učitel, který byl do školy přikázán, nebo přišel
dobrovolně, byl jediným Čechem v obci (Inspekční zprávy 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Nesnadné většinou byly i podmínky bydlení. Často se ve škole nacházel byt pro učitele. Avšak tyto prostory, stejně, jako celá škola byli mnohdy téměř zcela neobyvatelné. Holé zdi, opadaná omítka, bez fungujícího sociálního zařízení (OŠV Jáchymov – Vejprty 1945–1949, (n. d.), kart. 98). V jedné ze zpráv o stavu národ‐ ních škol zmocněnec ministerstva uvádí, že jedním z největších problémů chodu škol v prvním roce byl nedostatek učitelských bytů a problém s jejich přidělením. Žádostem o přidělení bytu sice bylo vyhovováno, ale až v poslední řadě. Podobně jako v jiných oblastech života v pohraničí, i zde se projevovaly korupční praktiky a vysoká politizace tehdejšího života. Z následujícího úryvku inspekční zprávy je patrná patřičná dávka ironie: Poměrně nejvíce obtíží projevuje se při opatřování vhodných bytů pro učitelstvo. Učitelstvo nikdo ne‐ potřebuje, a proto zvláště, když není příslušně politicky organisováno, přichází jeho žádost v úvahu, až teprve tehdy, když je vyhověno jiným žadatelům. Celkově možno říci, že přidělené byty učitelstvu jsou podřadnější i oproti jiným státním a veřejným zaměstnancům se vzděláním menším. (Zpráva o stavu národních škol ke dni 31. Ledna 1946, kart. 98, f. 125)
Nebylo neobvyklým jevem, že učitel, který přijel na místo svého přikázání,
ani službu nenastoupil a okamžitě se vracel zpět. Pokud učitel službu nastoupil a alespoň částečně překonal zmíněné překážky, čekal ho úkol téměř nemožný – vý‐ kon vlastní profese. Zdá se to jako přehnané tvrzení, ale kombinace všech dosud zmíněných problémů: různorodost žáků v okresech (popsáno v kapitole 6), nevy‐ hovující pomůcky, špatný stav školních budov, odtažitost rodičů a. j. znamenala pro výkon povolání skutečně hraniční podmínky. Dalším „přitěžujícím“ faktorem byly psychologické a jiné důsledky prožité okupace mezi žáky i učiteli, které se ve sle‐ dovaném regionu projevovaly zejména v oblasti česko‐německých vztahů. 35
Válka v něm [v učiteli] vypěstovala odpor ke všemu německému, averzi nejen vůči zeleným a černým uniformám, ale i k dívčím culíčkům spleteným z blonďatých vrkočů, které zdobily hlavy naplněné fana‐ tismem a nenávistí proti všemu, co nebylo německé, a tedy rasově čisté […] Teď jim mám věnovat ne‐ jen svou práci, ale i své srdce […] Proto jsem na kantořinu nešel, abych učil děti nácků, kteří měli jediný cíl, zničit všechno české, udusit především rozlet nejmladší generace. (Dědič, 2002, s. 8)
I učitel se musel potýkat s prožitky z války a musel se nad své osobní pocity a pro‐ žitky povznést a být „dobrým“ učitelem a vzorem pro VŠECHNY děti. „Musíme se zbavit pocitu, jako by měly [německé děti] nakažlivou nemoc, a cílevědomě usilovat se jim přiblížit.“ (Dědič, 2002, s. 28).
Z jedné rezoluce učitelů z jáchymovského okresu se dovídáme, že učitelé,
kteří do pohraničí přicházeli hned po „revoluci“ v roce 1945, za svou práci dostáva‐ li nízkou mzdu, na což si již několikrát stěžovali (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Výše mzdy neodpovídala úrovni životních nákladů, která byla vyšší než ve vnitrozemí, a to především kvůli přírodním podmínkám, které vyplývají z polohy obou okresů (Ma‐ lý, 1970). Platy učitelů byly navíc oproti vnitrozemí nižší i nominálně. Jak se uvádí ve zprávě školního zmocněnce z roku 1945, mohou učitelé brát příkaz do pohraničí spíše jako trest, protože nejen, že se jim snížil plat, navíc mají mnohem delší a ná‐ ročnější pracovní dobu a jak zmocněnec dále uvádí „žíti jen z idealismu není možné (Masaryk: Neuznávám idealismu, který zapomíná na chleba!)“ (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98, f. 63). Učitelé pracovali neúměrný počet hodin a ke své učitelské práci museli ještě často, z počátku dokonce podle dosud nezrušených nařízení z dob nesvobody, vypomáhat na národních výborech a zastávat různé funkce. Jako často jediní výše kvalifikovaní osídlenci, zde byli učitelé v řadě případů zcela nezastupitelní. Jak vy‐ plývá z dotazníku J. Malého (1970) nejčastěji se kromě národních výborů angažo‐ vali také v institucích, jako byla osvětová beseda, místní lidové knihovny, ochotnic‐ kých spolcích, v Sokole apod. Šlo tedy o funkce politické, spolkové i odborové. K tomu měli učitelé vlastní, složitou a časově náročnou administrativní agendu, která se skládala z vyplňování různých oběžníků, přípisů a statistik na které museli reagovat „… Topíme se v papíru!... […] Pro úřadování a spoustu práce mimoškolní zbývá málo času na práci pedagogickou.“ (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98, fol. 62). 36
Z dotazníku J. Malého (1970) se dokonce můžeme dozvědět, co učitelé dělali
ve své volném čase. V odpovědích respondenti často uváděli, že čas pro své záliby neměli. Byli velice vytížení a volný čas věnovali především četbě, studiu, veřejným činnostem atd. Mimo to si většinou přeci jen našli i čas na manuální práce či sport, tedy práci na zahrádce a procházky po okolí. M. Dědič (2002) ve své knize často popisuje procházky po okolí, které mu pomáhaly zapomenout nebo si utřídit myš‐ lenky. Později se jeho procházky staly poznávacími, na které začal brát i své žáky.
5.1.
Vzdělávání učitelů
A. Vališová a H. Kasiková (2007) ve své knize hovoří o nízké úrovni vzdělání
učitelů, které budoucí učitelé získávali na školách středního stupně. Nízká úroveň a obecné přehledy vyučovacích předmětů způsobovaly, že učitelé, kteří nově nastu‐ povali na školu, sami zjišťovali, že jejich vzdělání v oblasti didaktiky a metodiky má nedostačující úroveň a na práci s žáky v pohraničí jim nestačí (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
J. Malý (1970) uvádí, že učitelé působící v pohraničí mnohem častěji, než
učitelé z vnitrozemí navštěvují různé vzdělávací kurzy a pedagogické kurzy na pe‐ dagogické fakultě a snaží se prohloubit či vylepšit své pedagogické znalosti a to nejen z důvodu profesního postupu, ale především proto, že během války nemohli oproti svým kolegům ve vnitrozemí v pohraničí vykonávat svou profesi. V dotazníku J. Malého (1970) většina respondentů uvádí, že na další vzdělávání nebylo příliš času. Někteří sice začali studovat na vysoké škole, ale studium nedo‐ končili z toho důvodu, že na něj prostě neměli dostatek volného času. I proto se účastnili především kurzů, pořádaných OPS, nebo politickými stranami a předná‐ šek, které pro ně organizovaly odbory a školská správa.
Od roku 1948 se situace poněkud změnila. S vítězstvím KSČ ve volbách mu‐
sel učitel navštěvovat především politická školení namísto školení zabývajících se pedagogikou či didaktikou (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zem‐ ské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Všeobecně se práce učitelů po roce 1948 změnila v tom, že se museli aktivně podílet na veřejném dění a stávat se členy KSČ, ROH, Svazu československo‐sovětského přátelství apod. Inspektoři učitele a jejich práci hodnotili spíše dle jejich politické angažovanosti, nežli podle 37
jejich schopností pracovat s dětmi a vzdělávat je (Inspekce 1948‐1949, (n. d.), kart. 98).
Hodnocení učitelů v celém sledovaném období se, jak ve zprávách zmoc‐
něnce, tak ve zprávách pozdějších inspektorů vesměs shodují. Učitelé byli hodno‐ ceni průměrně. Nechybělo jim zapálení pro práci, avšak velké nedostatky jsou zmi‐ ňovány v metodách a ve vyučování nových předmětů a především v politické vý‐ chově. Samozřejmě se spisy neobešly bez speciálních pochval za práci v těžkých podmínkách.
38
6. „Noví“ žáci
Název, který jsem zvolila pro tuto podkapitolu, podle mého názoru plně vy‐
stihuje situaci v obou sledovaných okresech. Žáci byli ve své většině nejen „nově“ příchozí, ale „nový“ byl do značné míry i jejich charakter, který svým působením vtiskli také již „nové“ pohraniční škole. Do okresů přicházelo a opět odcházelo bě‐ hem let 1945–1949 velké množství rodin a s nimi samozřejmě i dětí školou povin‐ ných. Některé rodiny se dokonce po příchodu do Krušnohoří záhy vracejí zpět do svých předešlých domovů a to proto, že se jim nesplnilo, to co si představovali, ne‐ bo to, co jim bylo slibováno (Malý, 1970; Inspekční zprávy 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
Žactvo docházející do škol na Jáchymovsku a Vejprtsku bylo velmi různoro‐
dé. Po odsunu a následném osídlení se obyvatelstvo národnostně promíchalo. Do místních škol docházeli děti jak české tak slovenské, německé a ve výjimečných případech i anglické či francouzské a polské národnosti (Inspekce 1948–1949, (n. d.), kart. 98; Statistická hlášení školního obvodu – pol. Okres Jáchymov a Vejprty 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Národnost žactva v obou okresech tedy byla velice bohatá. Dále také nesmíme zapomínat na fakt, že i nově příchozí děti české národ‐ nosti nepřicházeli se svými rodiči pouze z vnitrozemí. Byly zde i děti reemigrantů například z Maďarska, Volyně či Hamburku (Statistická hlášení školního obvodu – pol. Okres Jáchymov a Vejprty 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
Z tohoto výčtu národnostního složení žactva se dá jednoduše odvodit, že
vyučování, probíhající výlučně v českém jazyce nebylo jednoduché a bezproblémo‐ vé. Děti jiné národnosti než české se českému jazyku museli nejprve dostatečně naučit a porozumět. Děti reemigrantů na tom byly podobně, často nezvládaly pra‐ vopis a také byly „zatíženy“ nářečími či jazyky, kterými se mluvilo na území, ze kte‐ rého na Jáchymovsko a Vejprtsko přišly. To samozřejmě vedlo ke zpomalení výuky a nemožnosti držet se daných osnov (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Miroslav Dědič (2002) ve své knize popisuje špatnou úroveň znalosti českého jazyka u německých dětí. Děti se česky sice dokázaly domluvit, ale měly malou slovní zásobu a špatnou výslovnost. Ke zpomalování docházelo i díky nově zařazenému učivu, které děti předtím ve škole nikdy neměly (např. přehled vybraných místních dějin apod.). 39
Další zvláštní skupinou docházející v poválečném období do škol na Jáchymovsku byly děti z ozdravovny a dětského domova, z nichž některé před tím byly i v koncentračním táboře. Do škol přicházely také děti, které doposud ve vnitrozemí navštěvovaly školy pomocné. Jejich počet nebyl natolik vysoký, aby pro ně mohla být otevřena pomocná škola v odlehlých částech pohraničí, přesto však nebyl ne‐ zanedbatelný a ovlivňoval celkovou úroveň žactva. (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
6.1. Chování žáků a jejich prospěch
Chování žáků bylo vesměs hodnoceno jako průměrné. Nejvíce problémové
byly údajně děti maďarské a romské, oproti nim nejlepší chování měly děti českých živnostníků a německé děti, které byly vesměs ukázněné a tiché. Učitelé v dotazníku J. Malého (1970) vypovídali, že, německé děti byly téměř bezproblé‐ mové, až na děti starší, u nichž se projevovaly rysy národnostní nesnášenlivosti. O národnostní nesnášenlivosti se zmiňuje i M. Dědič (2002) ve své knize: „Říkal taky, že tak jednou budou řezat nohy všem Čechům a nejen nohy, hlavně hlavy. Říkal, že starší kluci, co s ním kamarádí, říkají, že jednou těmi hlavami vydláždí náměstí v Jáchymově a Wenzelsplatz v Praze.“ (Dědič, 2002, s. 75). Avšak jednalo se zřejmě o výjimečný případ, kdy dítě téměř nechodilo do školy a o jeho výchovu se starala pouze matka, poněvadž otec zřejmě zemřel během války. Ostatní spolužáci tohoto dítěte jeho reprodukované výroky neschvalovali. Dále učitelé vypovídali, že žáci maďarské národnosti byly neukázněné, čes‐ ké děti zase měly velké mezery způsobené válečnými léty. Děti slovenské měly ja‐ zykové problémy a romské děti se potýkaly s vysokou absencí (Malý, 1970). Ve výjimečných případech, ale ne ojedinělých, se objevovaly krádeže dětí, vandalství a dokonce i pohlavní styk ve škole (SOkA KV, ONV Jáchymov, Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
Prospěch žáků je v inspekčních zprávách klasifikován, jako průměrný až
podprůměrný, což je však připisováno následkům válečných výpadků ve vzdělává‐ ní, spíše než specifickému prostředí pohraničí. Na druhé straně však není zazna‐ menán žádný případ výjimečně nadaného žáka, objevují se pouze případy „nada‐ 40
nějších žáků“, se kterými se rodiče během války samostatně učili (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
6.2. Školní docházka
Školní týden měl, oproti dnešní době, 6 dní se dvěma volnými odpoledni ve
středu a v sobotu. Zameškaná výuka se nepočítala, jako dnes, v hodinách, ale v půldnech (Školní docházka r. 1946‐1947 r.1950‐1951, (n. d.), kart. 99). Různoro‐ dost sociálních vrstev žáků se podepisovala nejen na docházce do škol, ale i v aktivitě a ukázněnosti v ní. Do škol docházeli děti převážně zemědělců, dělníků, drobných živnostníků a úředníků. Děti rodičů zemědělců často měli horší docház‐ ku, než děti ostatní. Tyto děti museli svým rodičům pomáhat na polích a v podobných aktivitách se zemědělstvím spojených, proto jejich docházka na jaře a na podzim byla téměř nulová (Wiedemann, 2007; Inspekce 1948–1949, (n. d.), kart. 98). V inspekčních zprávách se často mluví i o „cikánských dětech“, které měli všeobecně špatnou docházku spolu s dětmi maďarskými, o kterých se navíc mluví (společně s reemigranty z Hamburku), jako o dětech „…velmi živé letory, působí ohromné potíže a brzdí a splnění učebního plánu.“ (Zpráva o prohlídce, 1947, kart. 98, f.9). Poukazuje se na jejich špatnou kázeň. Obecně tedy bylo konstatováno, že: 1, Nejhorší docházku do školy měly děti českých rolníků. 2, Děti německých, českých i slovenských dělníků mají podstatně horší vztah ke školní docházce, než děti dělníků jiných národností. 3, Nejlepší vztah ke školní docházce měly děti českých úředníků, živnostníků a ostatních Čechů. (Malý, 1970, s. 19)
Špatnou školní docházku měli i děti z rodin, které po válce zůstaly bez otce a muse‐ ly proto rodině finančně vypomáhat (Dědič, 2002). Všeobecně ale dětem činila problémy docházka také v zemědělsky klidnějších zimních měsících, kdy byly ně‐ které školy vzhledem k jejich poloze hůře dostupné (OŠV Vejprty, (n. d.) kart. 98,). Ke špatné docházce samozřejmě přispívali i nemoci např. černý kašel, spála, spal‐ ničky. Úhrnem se v inspekčních zprávách hovoří o špatné docházce. Celková do‐
41
cházka dětí do škol se pohybovala mezi 87 % až 95 % (Inspekce 1948–1949, (n. d.), kart. 98).
6.3. Žákovská samospráva
Žákovská samospráva byla od počátku vnímána, jako výchovná „pomůcka“.
V již poněkud ideologickém textu zprávy z roku 1948 se dovídáme, že učitel díky samosprávě vede žáka k: „…samostatnosti, povzbuzuje jeho iniciativu, vychovává k sebekázni, k zodpovědnosti, ke kolektivitě, objevuje a vychovává vhodné vedoucí jedince. Zvláště zakřiknuté a nesmělé povahy připravuje pro veřejná vystoupení….“ (Zpráva o stavu národních škol ke dni 31. Ledna 1946, kart. 98, f. 118 – 119).
V roce 1946, v poválečné realitě a v natolik nesourodé skupině, jakou žactvo
z Jáchymovska a Vejprtska představovalo, vznikala a fungovala žákovská samo‐ správa pozvolna a zdaleka neodpovídala ideologickým představám, které jí byly přikládány přicházejícím režimem. Žákovská samospráva nefungovala automatic‐ ky na všech školách. Bylo možno ji zavádět až po té, co si učitel vybudoval své pev‐ né místo v obci i u svých žáků. Dá se říci, že samospráva byla učitelem vnímána jako moderní prvek výchovy, ač existovala již za první republiky (Inspekce 1945– 1949, (n. d.), kart. 98). Po komunistickém převratu došlo v letech 1948–1949 k přejmenování žákovské samosprávy na žákovské odbory. Ty již byly na každé škole. Vyšší aktivitu žákovské samosprávy logicky vykazovaly školy s více třídami, tedy školy větší (Inspekce 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
Žákovské odbory se staraly kupříkladu o organizaci sběru, pořádání škol‐
ních oslav, průběh meziškolních soutěží apod. Větší organizovanost a spolupráce mezi žáky a učiteli měla podle dobových hodnocení kladný vliv nejen na celkovou náladu ve školách, ale i na zapojování dětí do školních akcí (Inspekce 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Například ve škole v Loučné se po vyhlášení soutěže ve sběru pa‐ píru vybralo 14 q oproti minulému roku, kdy šlo o „pouhý sběr“ a vybralo se pouze 60 kg. (Inspekce 1945–1949, (n. d.), kart. 98).
42
7. Výuka Jak již bylo zmíněno, mělo se po osvobození ve školách vyučovat podle os‐ nov z doby před okupací, obohacených o výnosy ministerstva školství a podle poli‐ tiky naznačené v XV. bodu Košického vládního programu. Držet se těchto požadav‐ ků v okresech Jáchymov a Vejprty nebylo snadné. Hlavním problémem bylo, že mnozí žáci dostatečně neovládali pro některé zcela „nový“ vyučovací jazyk. Proto se výuka ve většině předmětů zpomalovala. Nejdříve musely být vysvětlovány nové, někdy i základní pojmy, a až poté se mohlo přecházet k samotnému výkladu. Situaci ilustruje inspekční zpráva ze září 1946: „Učení o vlasti a přírodě na obecné škole (střední stupeň) naráží na dosud nevídané učebné osnovy. Látka je zde hodně zaměřena k přehledům z místních a českých dějin, o nichž děti tohoto věku dosud ničeho neslyšely“ (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98, fol. 59‐60). Příznačné je, že učitelé v odpovědích na dotazník J. Malého (1970) jako své největší úspěchy nejčastěji uvádějí samotný provoz školy a její materiální zabezpe‐ čení namísto úspěchů pedagogických. (Malý, 1970). V samotné výuce bylo nutné nejprve odstranit nedostatky z válečných let. Problémy s češtinou měly díky protektorátní školské politice i děti přicházející z vnitrozemí. Žáci nejen, že neovládali pravopis. Problémy měli i se slovní zásobou, s neznalostí literatury a s výslovností, která byla dokonce v obou okresech testo‐ vána, a to s nevalným úspěchem (Inspekce 1948–1949, (n. d.), kart. 98; Inspekce 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Průměrný dosažený výsledek, ve zdejší realitě zna‐ menal spíše výjimečný úspěch. Nedostatky, které měly děti v Českém jazyce, se projevovaly i v ostatních předmětech, jako byla například Prvouka, kde neznalost vyučovacího jazyka činila značné obtíže. Nově vyučovaný Ruský jazyk činil žákům z hlediska hodnocení paradoxně nejmenší obtíže, a to z toho důvodu, že šlo o zcela nový předmět, který se teprve po válce začal vyučovat (Inspekce 1945–1949, (n. d.), kart. 98). V předmětech zabývajících se dějinami a zeměpisem byli údajně úspěšně odstraňovány nedostatky z válečných let. V předmětech zabývajících se počty a přírodou se objevovaly nedostatky pramenící především z nedostatečných základ‐ 43
ních vědomostí žáků. Například v matematice se učitelé museli vracet k malé náso‐ bilce, kterou většina žáků neovládala (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Téměř bezproblémová byla výuka u předmětů jako kreslení a ruční chla‐ pecké práce, oproti nim dívčí ruční práce nebyly většinou vyučovány vůbec, a to z důvodu nedostatečného počtu pedagogů. Hudební výchova sloužila jako dobrý prostředek pro procvičování si českého jazyka. Dále se v ní děti učily písně, které byly během válečných let zakázané (Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945–1949, (n. d.), kart. 98). Školy, jak již bylo řečeno, trpěly nedostatkem pomůcek. To se týkalo i učeb‐ nic. Nejvíce se v okresech Jáchymov a Vejprty používalo sedmé vydání čítanky Poupata, po něm byla nejvíce rozšířenou učebnicí čítanka Doma a ve škole a v podstatně menší míře se používala čítanka Sluníčko. V matematice, tedy v počtech se používala Početnice (viz příloha č. 8) (OŠV Jáchymov – Vejprty, (n. d.), kart. 98).
Zajímavostí je, že čítanka Poupata byla první schválenou čítankou po I. svě‐
tové válce, avšak vydanou již v roce 1913. Co do rozšíření, předběhla tato čítanka v obou okresech mnohem mladší čítanky Sluníčko (1933) a Doma a ve škole (1947). Jejím autorem byl Josef Kožíšek, mimo jiné autor říkanky Polámal se mra‐ veneček (Rezková, 2007; (OŠV Jáchymov – Vejprty, (n. d.), kart. 98).
44
Závěr
Hlavním cílem mé práce bylo na základě studia pramenů popsat fungování a
stav obecných škol v okresech Jáchymov a Vejprty v letech 1945–1950. V rámci tohoto cíle jsem si položila konkrétní otázky. Na základní otázku: za jakých podmí‐ nek vznikalo a rozvíjelo se obecné školství v poválečném pohraničí, přinesla odpo‐ věď analýza všech různých specifických předpokladů, které situaci v pohraničí od‐ lišovaly od vnitrozemského školství. Tyto předpoklady byly předmětem dílčích otázek. Práce prokázala, že složení školních kolektivů, jak žákovských, tak učitel‐ ských vznikalo zvláštním způsobem, zejména na základě poválečných migrací a neodpovídalo národnostně, sociálně, resp. profesně běžnému vzorku žákovské po‐ pulace, resp. učitelského stavu. Také materiální podmínky byly zvláštní a vyplývaly zejména z faktu, že české školství přebíralo infrastrukturu zděděnou po němec‐ kých školách. Na základě výčtu a popisu konkrétních problémů, se kterými se škola v pohraničí postiženém celkovou výměnou obyvatelstva, v důsledku odsunu ně‐ meckých obyvatel a osídlování pohraničí, potýkala, lze konstatovat, že základním problémem škol byla vysoká fluktuace učitelů i žáků, znemožňující žádoucí stabili‐ zaci poměrů. Zmapování sítě obecných škol v okresech Jáchymov a Vejprty, na kte‐ ré jsem se podle vytčených cílů také zaměřila, ukázalo, že v souladu s nedostatečným osídlením byla školní výuka „obnovena“ pouze ve zlomku existu‐ jících školských zařízení. Přesto, že sledovaná oblast je velmi specifická i v rámci tzv. pohraničí, lze řadu zjištěných trendů zobecnit.
Výsledky práce zároveň přinesly podnět k dalšímu zamyšlení. V poválečném
pohraničí se díky složení učitelů a žactva pocházejícího z různých sociálních vrstev a z různých míst, nejen z Československé republiky, utvářel kolektiv, který snad nejvíce v dějinách školství 20 stol. potřeboval speciální a citlivý přístup. Zvláštností jáchymovské oblasti nebyla jen téměř úplná výměna obyvatelstva, ale i situace, která nastala poté v souvislosti s novým příchodem německy mluvícího obyvatel‐ stva v roce 1948. Znenadání spolu v obecných školách musely spolupracovat ne‐ sourodé skupiny, jejichž jediným spojovacím prvkem byl příchod do nového, ne‐ známého domova. Jáchymovský okres se tedy vyznačoval několika specifiky, které v poválečném státě neměly obdoby. Soužití specifické skupiny „nových“ žáků a uči‐ telů spoluutvářely i specifické situace. Již samotná poloha obou okresů je do znač‐ 45
né míry specifická. Zvláštní charakter Krušných hor s nadprůměrným počtem vy‐ soko položených sídel přímo ovlivňoval hustotu školské sítě a možnosti docházky. Podmínky, ve kterých učitelstvo působilo v okresech Jáchymov a Vejprty, byly z dnešního pohledu, ale zřejmě i z pohledu obvyklé dobové úrovně, katastrofální. Učitelé měli nejen těžké postavení v obcích, ale jejich práce jim nebyla nijak usnad‐ ňována ani ze strany státní politiky, která přes veškeré sliby činila učitelům spíše problémy. Učitelé měli reálně nižší příjmy, než učitelé ve vnitrozemí. Byli zatěžo‐ váni rozsáhlou administrativou a povinnou prací v dalších úřadech. Měli vyučovat děti bez dostačujícího množství učebních pomůcek, bez jasných osnov a pevného zázemí. Očekávání, s nimiž učitelé přicházeli do pohraničí, nebyla naplňována, což samozřejmě spolu se zmíněnými aspekty muselo mít velký dopad mimo jiné i na jejich psychiku a další motivaci.
Žactvo docházející v pohraničí do obecných škol tvořilo velice nesourodou a
tím i specifickou skupinu. V mnohých případech bylo jen stěží možné utvořit spo‐ lupracující kolektiv. Vesměs šlo o děti, které se vyrovnávaly se ztrátou domova. Platí to pro osídlence, ale i pro většinu německých dětí, které byly před příchodem na Jáchymovsko a Vejprtsko z domova často i opakovaně vyhnány. Tyto děti měly nyní docházet do škol, ve kterých vyučování probíhalo v jazyce, který ještě zdaleka zcela neovládaly.
Obecná škola v pohraničí měla velice těžké začátky, přesto se díky jejím
složkám povedlo uvést v život organismus, který byl více či méně fungující a schopný vykonávat svou funkci. Podmínky, ve kterých škola vznikala, byly složité díky shora uvedeným problémům a samozřejmě i díky obecnějším okolnostem doby ve které vznikala. Období války nepoznamenalo pouze pohraniční školy, ale i školy vnitrozemské, avšak na rozdíl od nich nemohla jáchymovská ani vejprtská škola navázat na tradice předválečné doby a to z prostého důvodu, téměř žádné tradice neměla. Budování českého školství v této oblasti tedy začínalo od prvopo‐ čátků. Striktně se držet XV. bodu Košického vládního programu nebylo možné. Podle něj se na školách odstranilo „vše“ německé, tedy učebnice, ale zdaleka ne všechny obrazové pomůcky, za něž nebyla adekvátní náhrada. Němečtí učitelé již v pohraničních školách nepůsobili. Novým vyučovacím jazykem byla čeština. Avšak faktem zůstává, že do škol ve sledované oblasti docházelo žactvo, jehož národnost byla v některých obcích dokonce většinově německá. Požadavky na obohacení os‐ 46
nov o více československých národních historických témat a o výchovu k novodo‐ bému slovanství, byly v rámci možností splněny, ovšem bez adekvátních pomůcek.
Samotné otevírání škol probíhalo téměř bezproblémově. Po převzetí školy a
inventáře zmocněncem se ve většině škol zahájila pravidelná výuka do dvou měsí‐ ců. Problémy vznikaly později s jejich udržením. Kolísající počty dětí, a možná i fluktuace učitelů vedly často k nutnosti školu či třídu uzavřít nebo znovuotevřít. Situace se stabilizovala až na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Počet otevře‐ ných škol v obou okresech se do roku 1948 vyšplhal na cca 21. V následujících le‐ tech, po sloučení okresů to bylo celkem 27 škol + 4 školy, u nichž se počítalo s brzkým znovuotevřením.
Důslednější poválečná péče o situaci ve školství ve zmíněných okresech,
mohla možná omezit odchody osídlenců do vnitrozemí a napomoci i tomu, aby sa‐ motní učitelé službu v pohraničí neodmítali. Problematika pohraničí je však natolik komplexní, že samotné školství je pouze jedním z mnoha důležitých aspektů zdej‐ šího vývoje.
47
Seznam zkratek f. – folium i. č. – inventární číslo kart. – karton KNV – krajský národní výbor KV – Karlovy Vary MDF – Mezinárodní dětský fond MNV – místní národní výbor MŠaO – Ministerstvo školství a osvěty MV‐NR –fond Ministerstvo vnitra–nová registratura NA – Národní archiv ONV – okresní národní výbor OPM – okresní péče o mládež OPS – okresní pedagogický sbor OŠV – Okresní školní výbor Jáchymov sg. – signatura SOkA – státní okresní archiv
48
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Úbytek německých obyvatel v důsledku odsunu mezi lety 1946 a 1948. (v počtech přítomných osob) Tabulka č. 2: Osídlení Jáchymovska a Vejprtska Čechy a Slováky v letech 1946– 1948 Tabulka č. 3: Počet obecných škol od školního roku 1944/1945–1946/1947 Tabulka č. 4: Školy v politickém okrese Jáchymov v letech 1945–1948 Tabulka č. 5: Školy v politickém okrese Vejprty v letech 1945–1948 Tabulka č. 6: Školy v okrese Jáchymov v letech 1949–1951
49
Použité prameny a literatura Archivní prameny Přijímání dětí do obecných a měšťanských škol (1945). NA. MV‐NR. Kart. 1566,
sg. 1199.
Informační zpráva o stavu národních škol v polit. okrese Jáchymov. (1945). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99, f. 1–2. Inspekce 1945–1949, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99. Inspekční zprávy 1945‐1949, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99. Inspekce 1948‐1949, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99. Inspekční zprávy a hlášení o stavu škol v okrese Zemské školní radě a KNV r. 1945 – 1949, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99. Matrika školy Jáchymov – Jakubov – Schönwald, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov, Kart. 99, i. č. 100. Místní/újezdní škol. rady v obcích 1946/49, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Já‐ chymov. Kart. 99, i. č. 100. Okresní školní výbor Jáchymov, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99. Okresní školní výbor Jáchymov – Vejprty 1945‐1949, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99. Okresní školní výbor Jáchymov 1946‐1947, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchy‐ mov. Kart. 98, i. č. 98, 99. Okresní školní výbor Jáchymov, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 99, i. č. 100. Okresní školní výbor Vejprty – Jáchymov 1945‐1947, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99.
50
Okresní školní výbor Vejprty, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99. ONV Vejprty 1945–1948 (1952). Inventář fondu (1970). SOkA Chomutov se sídlem Kadani. Prozatímní národní shromáždění 1945‐1946, Kulturní výbor. (6. února 1946. ). APČR. Seznam učitelů, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99. II. Statistická hlášení Školní. obvodu – pol. okres Jáchymov a Vejprty 1945 – 1949, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99. Školní docházka r. 1946‐1947 r. 1950‐1951, (n. d.). SOkA Karlovy Vary. ONV Já‐ chymov. Kart. 99, i. č. 100. Zřizování tříd (škol) s vyuč. čes. jaz. v pol. okresech Jáchymov – Vejprty 1946‐ 1949. (n. d.), SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99. Zpráva o stavu národních škol ke dni 31. Ledna 1946, (1946). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99, fol. 125) Zpráva o prohlídce (1947). SOkA Karlovy Vary. ONV Jáchymov. Kart. 98, i. č. 98, 99, f. 9).
Literatura Bukovská, R. (2010). Vývoj školské správy na našem území. (Bakalářská práce), Brno: Masarykova univerzita. Cestou Května (1975). Praha: Svoboda. Dědič, M. (2002). Než roztály ledy: Bevor das Eis auftaute. Praha: Kulturní sdružení občanů německé národnosti ČR. Dvořák, T. (1999). Německé obyvatelstvo v okrese Jáchymov v letech 1945– 1950. (Diplomová práce). Brno: Masarykova univerzita. Dvořák, T. (2012). Vnitřní odsun 1947‐1953: závěrečná fáze "očisty pohraničí" v po‐ litických a společenských souvislostech poválečného Československa. Brno: Matice moravská.
51
Jireček, M. (2014). Vývoj Vyučovacího předmětu dějepis v letech 1918– 2013. (Disertační práce). Brno: Masarykova univerzita. Kasper, T., & Kasperová, D. (2008). Dějiny pedagogiky. Praha: Grada. Kladiva, J. (1968). Kultura a politika: (1945–1948). Praha: Svoboda. Kováříček, V., & Kováříčková, I. (1989). Vývoj školských soustav v českých zemích. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého. Kural, V., & Radvanovský, Z. (2002). "Sudety" pod hákovým křížem. Ústí nad Labem: Albis international. Jůva, V. (1994). Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido. Malý, J. (1970). Problémy školství na Karlovarsku v letech 1945–1948 se zvláštním zřetelem k výchově dětí osídlenců. (Diplomová práce). Praha: Univerzita Kar‐ lova. Sčítání v Republice československé ze dne 1. prosince 1930. Díl I. československá sta‐ tistika. (1934). Praha: Státní úřad statistický. Sovadina, M. (1998). Správní vývoj okresu Česká Lípa od roku 1848 do roku 1990. Česká Lípa: Státní okresní archiv. Staněk, T. (1991). Odsun Němců z Československa 1945‐1947. Praha: Academia. Školství v Čechách: ročenka Zemské školní rady v Praze o stavu mateřských, národ‐ ních a středních škol v roce 1946. (1947). Úřední list republiky Československé. (1945). Praha: Ministerstvo vnitra č. 70, s. 751. Vám, kteří přicházíte: k dějinám Karlovarska. (1968). Karlovy Vary: Okresní archiv. Věstník ministerstva školství, věd a umění. (1948) Praha: Státní nakladatelství. Vališová, A., & Kasíková, H. (2007). Pedagogika pro učitele. Praha: Grada. Zahra, T. (2011). Kidnapped Souls – National indiference and the battle for children in the bohemian lands 1900 – 1948. USA: Cornell University Press. Zwettler, O., Vaculík, J., & Čapka, F. (1996). Úvod do studia dějepisu a technika his‐ torikovy práce. Brno: Masarykova univerzita.
52
Periodika Meisner, J., & Souček, J. (1946). Školní absence a nemocnost žáků obecné školy. In
Pedagogická revue I. (2–3), s. 56–82.
Výzkumný ústav pedagogický J. A. Komenského (1946). In Pedagogická revue I. (1),
s. 47–48.
Dědič, J., & Váňa, J. (1948). Učitel a poválečné dítě v zemích válkou postižených.
In Pedagogická revue II. (2), s. 89–97.
Hýl, V. (1946). Film ve školní výchově. In Pedagogický průvodce, I. (18), s. 142. Heller, J. (1945). Rozhlas slouží školám. In Pedagogický průvodce, I. (6), s. 46.
Elektronické zdroje Pozměňovací návrh posl. Tauba, Grünznera a druhů k § u 1 (1926). In Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, digitální repozitář, D222. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/034schuz/s034026. htm. Horváthová, J., & Schuster, M. (2006). Musím vás začít milovat jako svoji maminku. Miroslav Dědič – Životopis. Digitální fond audiodokumentace Muzea romské kultury. Dostupné z: http://www.pametnaroda.cz/story/dedic‐miroslav‐ 1925‐750. Rezková, J. (2007). Kožíšek, Josef – Poupata. Knihovnice.cz, Pokladnice plná knih. Dostupné z: http://www.knihovnice.cz/recenze/kozisek‐j‐poupata.html.
53
Přílohy Příloha č. 1: Přehled údajů o školách v okrese Jáchymov v letech 1946–19495 Boží Dar
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
2
1
65
8 Č, 47 N, 10 jiná
1945/46
1
10
1946/47
1. 10.
2
1947/48
‐‐‐‐‐‐
zavřena ‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
1948/49
2
56
2
Horní Brand/ otevření Horní Žďár školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
2
1
47
12 Č, 35 N
1945/46
1
1
26
1946/47
2
2
54
32 Č, 9 S, 13 jiná
1947/48
2
1948/49
2
3
52
Jáchymov
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
6
6
206
125 Č, 81 N
1945/46
5
140
1946/47
6
6
211
28 % N
1947/48
8
10
283
184 Č, 38 S, 57 N, 4 jiná
1948/49
9
10
330
Jakubov
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
1
1
20
3 Č, 17 N
1945/46
1
17
5
Vysvětlivka: Č – česká národnost, N – německá, S – slovenská, M – maďarská, P – polská.
54
1946/47
1
28
35 % N
1947/48
1
2
55
25 Č, 18 S, 12 N
1948/49
2
2
55
Merklín
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
2
1
57
14 Č, 43 N
1945/46
1
1
19
1946/47
1
1
27
50 % N
1947/48
2
2
45
27 Č, 2 S, 13 N, 3 M
1948/49
2
2
47
Mořičov
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
1
1
11
9 Č, 2 N
1945/46
1
1
14
1946/47
1
1
18
1947/48
1
1
20
14 Č, 5 S, 1 N
1948/49
1
1
53
Louka/ Per‐ otevření mesgrün školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
2. pololetí
1
44
1946/47
2
2
48
1947/48
2
2
44
33 Č, 10 S, 1 N
1948/49
2
2
39
Krásný Les/ Schönwald
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
2
1
60
14 Č, 46 N
1945/46
1
1
11
1946/47
1
1
19
1947/48
1
1
17
1948/49
1
1
34
55
Loučná/ Český Viesenthal
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
2. pololetí
1
1
14
1946/47
1
1
13
69 % N
1947/48
1
1
23
8 Č, 8 S, 4 N, 3 M
1948/49
2
2
58
Vojkovice
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
2
3
42
37 Č, 5 N
1945/46
2
47
1946/47
2
48
1947/48
1
1
32
25 Č, 5 S, 2 jiná
1948/49
1
2
40
Suchá/ Dürnberg
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
zavřena ‐‐‐‐‐‐‐‐ ‐‐‐‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐
1945/46
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
zavřena ‐‐‐‐‐‐‐‐ ‐‐‐‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐
1946/47
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
zavřena ‐‐‐‐‐‐‐‐ ‐‐‐‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐
1947/48
1
1
29
13 Č, 15 N, 1 jiná
1948/49
2
2
59
Rýžovna/ Sejfy
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1946/47
1
16
12 Č, 4 N
1947/48
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
zavřena ‐‐‐‐‐‐‐‐ ‐‐‐‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐
1948/49
18
1
1
1
56
Příloha č. 2: Přehled údajů o školách v okrese Vejprty v letech 1946–19496 České Hamry
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
1
31
1945/46
1
14
1946/47
1
20
6 Č, 14 N
1947/48
1
2
15
8 Č, 7 N
1948/49
1
1
31
Dolina
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1948/49
1
22
Měděnec
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
2
52
1945/46
1
8
1946/47
2
48
34 N, 14 Č
1947/48
2
2
55
13 Č, 13 S, 29 N
1948/49
2
2
51
Přísečnice
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
5
208
1945/46
3
48
1946/47
3
95
1947/48
4
2
112
61 Č, 21 S, 28 N, 2 jiná
1948/49
4
93
Petlery
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
zavřena ‐‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐ ‐‐‐‐‐‐‐‐ ‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
1
6
Vysvětlivka: Č – česká národnost, N –německá, S – slovenská, M – maďarská, P – polská, FR – francouzská, VB – Velká Británie.
57
1946/47
1
16
11 Č, 2 S, 2 P, 5 N
1947/48
1
1
25
12 Č, 4 S, 5 N, 3 P, 1 FR
1948/49
1
1
15
9 Č, 3 S, 3 N
Rusová/ Reis‐ otevření chdorf školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
2. polole‐ tí
1
27
1946/47
1
21
1947/48
2
2
52
37 Č, 4 S, 9 N, 2 VB
1948/49
2
49
Kovářská/ Šmídeberk
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
5
89
1945/46
2
54
1946/47
2
52
1947/48
4
5
149
76 Č, 16 S, 57 N
1948/49
7
7
213
78 Č, 7 S, 126 N, 2 P
Pleil
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐ zavřena ‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
1946/47
1. 9.
1
1
11
5 Č, 6 N
1947/48
1
1
12
6 Č 5 N, 1 jiná
1948/49
1
1
17
3 Č, 14 N
Vejprty
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1. 9.
5
150
1945/46
5
120
1946/47
6
179
1947/48
5
9
262
147 Č, 26 S, 89 N
1948/49
8
7
276
231 Č, 18 S, 21 N,
58
6 jiná Vejprty IV. Nové Zvolání
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1945/46
1946/47
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐ zavřena ‐‐‐‐‐‐‐‐ ‐‐‐‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
1947/48
2
2
38
13 Č, 1 S, 24 N
1948/49
2
3
110
22 Č, 4 S, 80 N, 4 P
Kryštofovy Hamry
otevření školy
zavření počet školy tříd
počet učitelů
počet žáků
počet žáků podle národností
1947/48
1. 11.
15
7 Č, 8 N
1948/49
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
zavřena ‐‐‐‐‐‐‐‐ ‐‐‐‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
2
1
59
Příloha č. 3: Přehled nově otevřených škol v okrese Jáchymov ve školním roce 1948/1949 Abertamy
otevření školy
zavření školy
počet tříd
počet učitelů
počet žáků
1948/49
3
3
125
Horní Blatná
otevření školy
zavření školy
počet tříd
počet učitelů
počet žáků
1948/49
2
2
95
Boč
otevření školy
zavření školy
počet tříd
počet učitelů
počet žáků
1948/49
1
1
37
Háj
otevření školy
zavření školy
počet tříd
počet učitelů
počet žáků
1948/49
2
2
78
Hroznětín
otevření školy
zavření školy
počet tříd
počet učitelů
počet žáků
1948/49
4
5
132
Ostrov
otevření školy
zavření školy
počet tříd
počet učitelů
počet žáků
1948/49
7
7
225
Pernink
otevření školy
zavření školy
počet tříd
počet učitelů
počet žáků
1948/49
4
3
136
Potůčky
otevření školy
zavření školy
počet tříd
počet učitelů
počet žáků
1948/49
1
1
26
Pstruží
otevření školy
zavření školy
počet tříd
počet učitelů
počet žáků
1948/49
uzavřena
Stráž nad Ohří
otevření školy
zavření školy
počet tříd
počet učitelů
počet žáků
1948/49
2
2
60
60
Příloha č. 4: Schéma československé školské soustavy v letech 1945–1948.
(Kováříček & Kováříčková, 1989, s. 56)
61
Příloha č. 5: Schéma školské soustavy v letech 1948–1953.
(Kováříček & Kováříčková, 1989, s. 66)
62
Příloha č. 6: Zpráva zmocněnce MŠO o stavu národních škol v okrese Jáchymov.
63
(Informační zpráva o stavu národních škol v polit. okrese Jáchymov (23. Června 1945), kart. 98, f. 1–2)
64
Příloha č. 7: Fotografie školních budov
Krásný Les, 1927 (Matrika školy Jáchymov – Jakubov – Schőnwald, (n. d.), kart. 99).
Krásný Les, 8. 6. 2013. 65
Arnoldov, 1927 (OŠV, Jáchymov, (n. d.), kart. 99).
Myslivny ‐ Főrsterhäuser, 1930 (OŠV, Jáchymov, (n. d.), kart. 99).
66
Jakubov, 1927 (Matrika školy Jáchymov – Jakubov – Schőnwald, (n. d.), kart. 99).
Jakubov/Jokes, 1927 (Matrika školy Jáchymov – Jakubov – Schőnwald, (n. d.), kart. 99).
67
Damice/Damitz, 1927 (OŠV, Jáchymov, (n. d.), kart. 99).
68
Mariánská/Mariasorg,1927 (OŠV, Jáchymov, (n. d.), kart. 99).
69
Příloha č. 8: Ukázky dobových učebnic
Čítanka Poupata (Malý, 1970, s.)
Početnice ( Malý, 1970, s)
70