wwzwww ]“%
Zvliau pro lič __
vybral
“““
františek Bartoš. &%
\,
Naklačem, Dědictví sv. Cyrilla & Methoděje" na rok 1900.
v BRNĚ, 1900. v komisi \\ K Winikm v Brně, Bedřicha Grosso %015mm -v_Cyrilla—Muthodčjském knihkupectví
&'
(Gustava Frant.—!QŠBraga.
[
Tiskem henaliktinskě kqihtiskárny *?Brně.
lw
311%Mišák;
ggg Macu ..
Bibliotéka poučná & zábavná „Dědictvim sv. Cyrilla & Methoděje“. Veškcrých Dčdictvím vydaných spisu č. 47. mmrok 1900.
g_l .J r—Íň
DOMÁCÍ ČÍTANKA. Z llDU PRO LID V YBRAL
FRANTIŠEK BARTOŠ.
_
v BRNĚ, 1900.
V komisi “ K. Winikm \! Brně, Bvdřichu Grosse v Olomouci
a v (“„yrilln-Mcthodčjském knihkupectví (Gustavu ancln)
v Praze.
D
r©M©©© I©©©©©K©© Z LIDU PRO LID VYBRAL
FRANTIŠEK BARTOŠ.
% v BRNĚ, 1900. V komisi u K. Winikm v Brně, Bedřicha Grouse v Olomouci a v Cyrilla-Methmlčjskčm knihkulm-tví ((.hlstnvn Francia) v Praze.
Tiskem benediktinské_knihtiskárny v Brně.
OBSAH. Předmluva.
I. Škola mateřská. Kolébavky. . . . Hry a nemluvnětem . . . Jak vésti dítky k pobožnosti
Strana
.
Jak v mravech & ctnostech děti cvičiti
14
.
19
Dětské pohádky: 1. O kohoutkovi a. slepičce . . . 2. J iná o kohoutkovi a. slepičce . 3. () poslušnýcb kozlátkůch
. .
. .
.
.
. .
4. J má. o poslušných kozlátkách. 5. O řepč
.
.
6. J má o řepě.
.
.
.
.
7. O kohoutkovi & psíčkovi
.
.
.
.
. .
.
.
.
.
.
. .
8. O čidlu, kohoutu, káčenu a. houseru. 9. O ncvděčném kuřátka 10.0 zlé koze . . . . . . . . 11. Koblížek na vandře . . . . 12. Jak stařeóek měnil, až vyměnil . .
. . .
13. O lišce & vlku .
.
.
.
.
.
14. O starém psu a. vlku. . 15. O zvířátkách & loupežnících 16. Konečná. smrt . . .
. .
. .
. . .
.
Ptačí řeč
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Dětské pisně .
.
.
.
.
.
.
.
Hádanky
. .
Zábavky početní & kreolicí Dětské koledy . . . .
. .
. .
. .
26 30 30 32 33 35 36 37
38 40 43 45 47 49 61 54
55 62 . .
—0—
. .
. .
81 . 107 . 122
VI
II. Pro domácnost i společnosti.
Pohádky: 1. Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda 2. Smrt kmotřiěkn . 3. Zlatovláska . . .
.
4. O třech bratřích. .
. . . .
9. Co Buh činí, dobře činí 10. Skleněný vrch . .
11. Pohádkao bídějednooké.. 12. O dvanácti měsíčkách . 13. Sirotek v Radhoěti .
14. Potrestanázávist..
.
....155
......174 ......184 ......199 .....208 .217 .......221 .......225
. .
.
.
r-n-n
Pověsti:
. O králi Svatoplukovi . O králi Jeěmínkovi . . Tataraké uěi Velen . .
. .
.
. .
. .
163
....227 ...235 ...241
.
Tak svět odplácí. . Čert páleníkem . _qa Pohádka o krajíčku chleba 18. Pohádka o zlatě rybce.
H (:|
Strana
.
6. Beroun . . 6. O třech zhnvrančlých bratřícll
7. Sůl nad zlato. 8. O Popelnice
...,...142 . ....151
. .
. .
. .
. .
. .
. .
243 246
. .
. .
. .
. .
. .
253 261
. .
.
.
.
. . .
272 277 281
.......268
. .
.
282 283 : : 287
. Erb pernětejnský. . Bílá. paní . . . Několik příběhů a pamětí města Kocourkova :
Qaupww—
Přísloví
. . .
.
.
.
.
.
299
Výroční obyčeje, slavnosti a. zábavy: Besedy . Advent
. . . . . Sv. Mikuláše . Sv. Lucie . . Štědrý den .
. .
. . .
.Božiho narození ?. Sv. Štěpána . 8. Sv. tří králův.
. . . . .
.
. .
.
. . .
. . .
9015559?
9. 10. 11. 12. 13.
Ostatky . . . . Půst . . . . Sv. Jiří . . . . Velký pátek Bílá sobota. . .
. .
.
.
.
.
359
. . .
. . . .
. . . .
. . . .
362 363 364 370 373
.
o
o
o
373 374 381
.
.
.
.
.
381
. .
. .
. .
.
.
. .
382 383
. . 'O .noo
.
.
.
'
VII Strana
14. I5. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.
Boží hod velikonoční Čvrvom'- ponděli .
384
Májv .
Letnice . Božího Těla Sv. Jana Křtitolc Dožínka . Společná pasiva nn. strništíoh Hody
385 386 388 393 394 395 396 401
Svatba: . . . . . . . m-JQU'DPWN—
()hlcdy Námluvy . V ohlášky Zvání na svatbu V úterý před zdavkami . Po zdavkách Svatební hostina Vo. střed "
4l4 415 416 417 410 426 427 455
Předmluva. , —N\PM\
Pomalu vymírají starci a stařeny, kteří se ještě rozpomínají na ony staré časy, kdy zcela jinak bývalo na světě než nyní. V našich venkOvských městečkách, v nichž se nyní vypínají nádherné budovy škol měšťanských, býval školní budovou neúhledný domek o dvou těsných třídách, jež daleko natačovaly všem dětem školou povinným. Vesnice nekostelní málo které měly svou školu, a mnoho dětí vyrůstalo v nich bez školního vyučování. V ty časy byla jednak náhradou, jednak dobrou přípravou a podporou školy veřejné škola rodinná a kázeň domácí. Tehdejší matky byly vzornými pěstounkami svých dítek, lnuly k nim pravou láskou mateřskou, vedly je od malička k pobožnosti, poslušnosti, pracovitosti a dobrým mravům, šlechtily jejich srdce písněmi a pohádkami, vzdělávaly jejich rozum vědomostmi pro rodinný i pospolitý život potřebnými a cvičily je v pracích domácích. Nyní, když je po sklizni, obilí vymlátí se strojem za několik dní, a je celkem po práci soustavné a trvalé; na zimu zbývá leda poklid dobytka a nějaká
X (
\
ta “%$—i
domě. Za stara obilise mlátiloskoro
celou zimu. Jak vesele notily si tu cepy ve čtver nici, paternici po všech mlatech v dědině! Málo bylo tehdy hospodářův, aby si neuměli sami po říditi nejpotřebnějších prací tesařských a kolářských. Za 'dlouhých tedy večerů zimních hospodář opra voval si poškozené nářadí a náčiní rolnické a chystal si potřebné nové. Hospodyň s dcerami a ženskou čeládkou předla, šila plachty a měchy nové a látala
staré atd. Krásný a svěčný kroj národní poskytoval našim ženám a dívkám hojně látky a příležitostí ku pracím ozdobným a v pravdě uměleckým. Drahocenným zbytkům překrásného vyšívání, jež mozolné od jiných prací ruce našich žen vykouzlovaly na roz manitých součástkách kroje národního, podivují se nyní v musejích i cizinci. Výšivky takové byly ovšem pracné, ale práce na ně vynakládaná nebyla na obtíž, nekonala se za žádnou mzdu, měla cenu sama v sobě, byla sama sobě účelem jakožto pravé dílo umělecké. Ve sbírkách školního musea v Jevíčku uložena jest dětská čepička díla uzlíčkového, o níž mi znalec těch věcí, pan ředitel Ad. Erhart, laskavě podal tuto zajímavou zprávu: „Uzlíčková práce této dětské čepičky vyžadovala nejméně 300 dní času po dvou hodinách denní práce. Déle než dvě hodiny denně nemohla žádná. osoba 0 díle tom pracovati, poně vadž ornament stále se opakující jest příliš drobný a pravidelné kladení nitěných uzlíčků na lněné látce velmi namáhavé. Uzlíčky kladeny jsou těsně vedle
XI
sebe a skládají se po několika v rostlinný lístek. Lístky spojeny jsou obloučky, jež dodávají celému dílu zvláštní Iahody.“ Která žena věnovala by nyní tolik práce, trpě livosti a vytrvalosti na — dětskou čepičku?l _Vždyt „pěknou“ čepičku dětskou dostane matka v židov ském krámě za několik haléřů. A jak laciné jest nyní plátno a podobné tkaniny v témž krámě! A švadlena ušije ti z toho na stroji co chceš, také za levný peníz. Kdo prý by se nyni se lnem pěstoval & předl, od plátna tkalci platil, plátno na bělidle obsluhoval & pak se namáhal & piplal se zdlouha— vým šitím & ještě zdlouhavějším vyšíváním?! Ale není-li věčná škoda těch baléřův a korun, jež vzrostou do roka v značnou sumu, zbytečně vy hozených za ledajaké zboží tovární, jež daleko ne dostihuje svou trvanlivostí a svou skutečnou hodnotou výrobků bývalého průmyslu domácího ? Není-li věčná skoda té zručnosti a dovednosti našich žen v do mácím průmyslu a umění? V mnohých krajinách nynější děvčata neznají už kolovratu ani od vidění a něco si ušiti umi málo která. A což hlavního při tom, co s tím drahým časem, dříve na tyto užitečné práce vynakládaným.? Za časů robotních bylo málo času i peněz, proto lid s obojím moudře hospodařil. Tehdy kolik ' dní v témdni pracovati bylo z roboty na panském. Proto sousedé za pilné práce pomáhali si z ochoty, někdy i večer za měsíčka sežati obilí nebo vytrhati len a konOpi. Na moravském Slovensku, kde se pěstuje turkyně, scházívala se chasa u sousedů „na
XII
šoustačku“, t. j. ošustovat neboli zdrhovat obklasné suché listí. V hornatých zase krajinách docházeli si navzájem „na drhlačku“, zdrhovat len z pálek. V zimě bývaly společné přistky a dráčky. Na přistky začalo se choditi po všech svatých; odtud až do vánoc bývala „přistka pořadová“ grunt od gruntu. Jakmile doma poklidily, přástevnice scházely se do gruntu, kde právě přístka byla, a pobyly tam až do půl noci. Každá přinesla si „na poslinek“ chleba neb ovoce, čehož i domácí hospodyň přástev nicim poskytovala. Stejnou dobou s přistkami, ale ovšem ne zá roveň v témž domě, bývaly dráčky, t. j. společné drani peřl. Děvčata šestiletá až dvanáctiletá sešla se u hospodyně a drala ji peří. Všecko peřl na stůl vysypané (ukol) musilo se toho večera dodrati, sice by prý se housátka podusila. Když dodraly perl u jedné hospodyně, šly na dračku do jiného gruntu, až obešly celou dědinu. Společné tyto jakož i všecky jiné práce na poli a v domácnosti konané lid oslazoval si zpěvem a v zimě též milými pohádkami nebo kronykami, z nichž některý školák předčítal. Tak byla práce zábavou, a lid oněm společným pracím také říká) pobaba, t. j. pobava, zábava. Lid při své stálé práci, i při skrovném výtěžku z ní byl spokojen a šťasten, protože i potřeby jeho byly skrovné a' snadno se ukajely. Z pilné tedy práce rodila se _spokojenost, a spokojenost zase byla matkou ne vinné veselosti. Nebylo-li žádné práce, jmenovitě pak v neděle a ve svátky, scházeli se sousedé &
Xlll
sousedky na besedu a bavívali se vážny'm i veselým hovorem. S pracovitosti, spokojeností a veselosti pojila se opravdová, srdečná zbožnost, která taktéž výrazu svého docházela zpěvem. Nábožnou písní vítal člověk první červánky ranní, s ní na rtech ukládal se večer na lože. Nábožnou písní společnou zasvěco valy se slavnostní hostiny, zvláště posvícenská a svatební. Písněmi oslavovali Boha v kostele i doma, písněmi prosili za Boží požehnání & odvrácení všeho zlého, písněmi vzdávali Bohu díky za pro kázaná dobrodiní, písněmi doprovodili své milé k hrobu. V advent a půst světské písně naprosto umlkly a zpívaly se jenom pisně svaté, v dobu vánoční hlaholila všecka dědina prostomilymi koledami. *
*
*
Časové se mění, a my se měníme s nimi. Mnoho krásného z dřívějších zvyklostí našeho lidu vymizelo na vždy. Jak dříve byvávalo, o tom po dávají nám nyní svědectví na mnoze už jenom knihy, v nichž mnoho z těch věcí je zaznamenáno. Ale všelico dobrého & pěkného z těchto knih lze vybrati, co by se i naši době dobře hodilo. A ta kovy výbor učinil jsem údům našeho Dědictví. Za nejdůležitější z výboru tohoto pokládám část I., jež zavírá v sobě „Školu mateřskou“. Jestiť velmi žádoucno, aby dle příkladu našich starých matek, i nynější naše matky své děti vychovávaly & vedly k pobožnosti, poslušnosti, pracovitosti, ho spodárnosti & šetrnosti, otcové pak aby jejich
XIV
domácí výchov dovršovali. Z takové školy mateřské & kázně domáci děti přicházely docela jinak při— praveny do školy veřejné nežli nynl. Měly základni vědomostí z náboženství & uměly se modlili, znaly zvířata i rostliny domácí, polní a lesní atd. A co milých &líbezných písní zvuěelo jim nejen v ústech, nýbrž i v srdcích! A i když chodily do školy a ze školy vyšly, rodičové jejich vedení a vychováváni věnovali stejnou péči. Dcery učila matka všem pracím domácím, syny zase otec vedl k hospodářství polnímu & cvičil je v pracích k němu potřebných. Tehdy směl otec svému dospělému synu, uděluje mu před sňatkem otcovské požehnání, s dobrým svědomím říci: „Dokládej se pána Boha a nikdy
se ho nespouštěj.Vidél's, jak já v domě po
řádek vedu. Budeš-li otcem neb jen ho— Spodářem. jednej také tak!“ Nyní mnozi rodiéové skládají se až příliš se vším vychováním svých dětí na školu, nechávajíce jich do té doby růsti jako dříví v lese. Ale stromek takový zatím všelijak na křivo roste & přímiíi & napravovati ho potom často ani sebe lepší škola nedovede. Bylat zameškána doba k šlechtění srdce dětského nejpříhodnější. Než vraťme se k naší Škole mateřské. Modlit biěky, říkadla, kolébavky & jiné píseňky osvoj si napřed matka nazpaměť a bav jimi své dítě tak, aby znenáhla i v jeho paměti utkvívaly. Písně ve škole mateřské i jinde obsažené opatřeny jsou no tami. Pravdat, notám málo kdo z vás bude roz uměti. Ale tu je snadná pomoc. Sejdi se vás několik,
XV
vezmi každá svou knížku do ruky a požádejte svého pana učitele nebo některého hudebníka, by vám tu notu zahrál na housle, až se ji dobře na učíte.. Jsou to písně krásné a jistě se vám zalíbí a budete je rády zpívati. Pohádky a pověsti v ll. oddělení obsažené poskytnou snad i nyní za dlouhých večerů zimních milé zábavy i mnohého poučení starým mladým, jakož bývalo za našich předkův. Důležitá jsou Zvláště přísloví. Dřive taková přísloví byla v ústech a žila v srdcích všech 3 byla vždy pohotové, kde bylo potřebí vlídného napomenutí, důtklivé výstrahy nebo vtipného pokárání. Osvojujte si je Opětovným čtením, uvažujte o nich a užívejte jich za vhodných příležitostí. Krátkým takovým příslovím dokážete často více než dlouhou řečí. Stručný popis některých slavností & obyčejů roku církevního i občanského připojen hlavně z té
příčiny, aby se aspoň jaká taká památka jejich zachovala i v paměti nynějšího pokolení. Čtenáři naši rádi čítávají o národech a zemích cizích, jak tam lidé žijou a jaké zvyky mají, nebude jim tedy snad nemilo zvéděti také, jak jejich nedáyní před kové žili a počestně se bavili. Z připojeného co nejstručnéjšiho popisu svatby, jak se za stara u nás všude slavívala a v některých krajinách posud slavi, nebudou snad i nyní nevbod aspoň některé promluvy a písně. Dobrá strava domácí prý je nejzdravější a nikdy se nepřejí. A tak odevzdávám tuto knížku, duchovní to stravu domácí, do rukou údům našeho
XVI
Dědictví s tim srdečným přáním, aby jim zachut nala & je navnadila, by dle příkladu svých předků pravé zábavy a spokojenosti hledali předkem a nejprve ve spořádaně domácnosti. Ze spořádaných rodin vzrůstá spořádaná obec, a jaké jednotlivé obce, taková celá vlasť.
V mravnosti, práci a vědění je naše
spasení
F. Bartoš.
I.
Škola mateřská.
%
\ \.
|
- ur
%milejšl zábavy, nejušlechtilejší rozkoše' „\z: v domácnosti mohou a maji rodičům, zvláště %
matkám, poskytovati dítky, jejich vedení a
vychováváni, jakož za našich předků bývalo od jakživa.
Slavný náš Jan Amos Komenský
(1592
—— 1670) napsal našim matkám překrásný spisek „Informatorium školy mateřské“, t. j. návod, jak by křesťanské matky položiti měly základ pobožnosti, mravův i liternlho umění v dětech svých, v tomto
drahém a vzácném klenotě, kterýž, jak dí, nad stříbro, zlato, perly a drahé kameni rodičům vzác nější býti má.: „Zvláštní drahý a slavný klen-it že jsou dítky, poučuje Duch Božl skrze Davida tak mluvě: Dě—
dictví od Hospodina jsou synové. a plod života jest mzda. Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky 1.
_4._. zdárné. Blahoslavený, kdož takovými střelami na plněný má toul svůj (Žalm 127). Ajhle, blahoslavený kdo dítky má.“ „Protož u Malachiáše (kap. 2, v. 15) nazývají se dítky semenem Božím: z něhož totiž rodina Boží povstává (Skutk. 17. 29).“ „A za tou příčinou věčný a velebný Syn Božl v lidském těle se zjeviv, s dítkami obzvláštní a potěšené své kochání míti, s nimi se pěstovati, je na lokte hrávali a líbati ráčil (Mar. 10, 16), nýbrž i napomínával pilně k vystříhání se, abychom malých dítek neuráželi a nep ahoršovali, ale jako jeho samého šetřili: i bídu vydával na ty, kdož maličké takové zarmucují
(Mat. 18, 5. G).“
—
„K čemu pak to patří, že Bůh nebeské ty perličky ne tak všecky pospolu stvořil jako anděly, jak mnoho jich míti chtěl, než porůznu je mezi lidi rozděluje? Ctí tím lidi, aby jako pomocníci byli Stvořitele svého v rozmnožování tvorů jeho. Avšak nejen aby rozkoš a kochání z nich měli, ale také práci při nich: práci pravím ve vedení jich k tomu, aby čím býti mají, byli. Volka orati, koně jezdili, psa zvěř honiti učívají lidé, protože tvorové ti k tomu dání jsou, k jinému obrácení býti nemohou: ' člověk pak, poněvadž k vyšším věcem stvořen, k vyšším věcem obrácen býti má, totiž aby co nejpodobnější byl ctnostmi Bohu, jehož obraz nese.“ _ , „Poněvadž přední částkou člověka jest duše, přední o ni péče býti má, aby zdárně a ušlechtile zvedena byla; druhá za tím péče nižší & běžnější
_5__ o tělo jest, jakby slušným & hodným nesmrtelné duše příbytkem býti mohlo.“ „Obsah pak toho, k čemuž nevyhnutelně mládež vedena býti má, jest troje toto: víra a pobožnosť, mravově & ctnosti, ' všelijakých lidských umění po vědomost. V tom trém kdo prospívající mládež má, ten v domě svém ráj má, v němž se nf-beští strůmkové štěpují, zalévají, rostou, kvetou; & má Ducha svatého dílnu, v kteréž on sobě nádoby milosti a nástroje slávy vydělává, šlechtí, hotovi, aby v nich jako živých obrazích Božích “věčně a neskonale moci, moudrosti a dobroty jako paprskové den po dni jasněji se vysky'talí. Blaze takovým rodíčůml“
Zábavy s nemluvnětem. Nemluvně spává v kolébce. Aby záhy usnulo, lépe spalo a „své matínce pokoj dalo“, zpívají se mu kolébavky.
Má—liděťátko odrostlejšlho už bra
tříčka nebo sestřičku, bývá jejich úkolem nového úda rodiny kolébati a kolébavkami uspávati. Prosličké tyto, ale krásné & srdečné píseňky, doprovázejíce v taktě pohyb kolébky, působí lahodně aikonejšivě na mysl dítěte, zpříjemňují neposedům kolébačům zdlouhavou a nudnou jejich práci a vzbuzují v nich srdečnou lásku a příchylnosťk maličkému sourozenci. Když se děťátko na stole převíjí, matka s ním všelijak zahrává, protahujíc mu útlé údečky & po silujíc mdle svaly. I při tom říkají se rozmanitá řikadélka. Nemluvňátko se při tom vesele protahuje & blaženě usmívá. Ostatní děti shromažďují se rády
_.6... okolo nemluvněte, pohrávají s ním, naučí se oněm srdečným říkadlům &říkaj! je potom též k obveselení _ maličkého bratříčka nebo sestřičky.
Kolébaýky. 1. _1 :|)
Ha- lí,
be- lí,
ko- ně v ze- lí
& hři-bát-ka v pe-tr - že-li.
Hali, bell, kočka v zelí a pes v koši, on ji straší; kočička se polekala, ven okénkem utíkala.
Hali, dítě, kollbu tě, až mi usneš, odejdu tě do zahrádky na kadlátky, do doliny na maliny.
&% &% Ha—jej, ny—nej, m—a —li čký, má—ma kou-pl
& ba bi- čka če- pi--čku
stře—vičky
a
sle-pi-čku
& dě—dou-šek ka - bá-tek
w ,
ta - tl - nek
za tu ma—lou
pá
- sek
aký—__
V : . . ji za my-šl o - cá - sek, za sla měn-ku ka - dlá-tek.
ŠM MÉ _.7._ 3.
ChlapcovL
Spi, sy—ná—čku,spi,
za- mži oč-ka svy: L
»
Pán Bůh bu—des te-bou spa-ti, an-dě- lic-ci L
“'
V
ko-lí—ba—ti:
V
;
'
spi, an—dil-ku, spi!
Spí, andilku, epi, Spí, miláčku, spi, zamhuř očka svy: zamkni očka svy: až se zbudiš na chvilčičku, dá. Ii buben a housličky, dá. Ii matička kašičku, nedá tě za svět celičky, spi, miláčku, spi! spi, synáčku, spi! 4.
Děvčátku. ' Í a - le nc sa.—ma:
Spa—la bych, spala, L
__
s pá—nem Je - ži-šem, ] A s an-dě-lí
&;pá.—nemJe -ži-šem, ) "
—čko,—ma.
Ještě bych za to modlitbu dala, _abych s panenkou Marii spala.
ma—ti-čk'a E_n-ba
dě-ťát—kosvy.
Hajej, můj zlatoušku, hajej & spi,
zamhouři maličky očička svy: hajej, dadej, dadej malej! zamhouři maličky očička Svy.
*
Když děťátko dlouho spí, něžná. láska. mateřská neburcuje ho ze spánku, nýbrž probouzí je z lehounka. touto srdečnou zpěvemkou:
Děfťát-ko ma - ly,
—
jak »jsi o-spa-ly!
. ptá-čko-vé už dáv—no vsta—li, mo-dlit-bi-čky
ĚE—Éšř “Že—+53 “É vy—zpí-va-li, ;ty
jě-ště
spíš!
_9_ Děťátko maly,
jak jsi ospalý! já kravičky podojila, kašičku ti uvařila, & ty ještě spíš!
Hry 3 nemluvnětem. 1 Capkati ručkama.. Když dítě začíná již »státi pánečkemc a již seděti umí, matka berouc je na klín, vezme jeho ručičky do rukou svých & čapkajíc (tleskajíc) jimi, říká takto:
Čáp, čáp, čápušky, pOJGdee na hrušky
& s hrušek do Němec Jeníčkovi pro věnec. *
Čáp, čáp. čapušký, pojedeme na hrušky & s hrušek na hrnce naši malé Franlišce, koupíme ji hrneček, dá nám plný trneček, knupíme ji misečku,
“4
dá nám chleba skyvcčku. [ \
*
Kvá, kvá, kvačica, černá čepice., půjčte, kmotře, brány,
rozeženem vrány, půjčte, kmotře, čepice, rozeženem slepice: kš, kš, kš, kš, kšššš! Při poslednich slovech roztáhnou se dítěti ručky od sebe.
2. Chléb váleti. Dítě leží na peřince & matka nebo chůva je převaluje : boku na bok, při tom říkajíc:
Válím, valím chléb: jestli se mi nepovede, dám mu buchtu do hříbete — buch, huch, buch! ubodí.
Při p'oslednich slovech zlehoučka dítko do zadíóek třikrát
3. Myška.. Když děťátko na peřinee lezic se protahuje, matka, aby je rozesmála, takto s ním zahrává.: dělá mu po tělíčku dvěma prsty, jako když myčka běží, drobne krůčky, od nožičky přes kolínko po bříšku až pod bradičku nebo pod paličku, při tom říkajíc:
Běží myška po polici, nese s sebou homolici. Myško malá, maličká! uteč, číhá kočička — utikej, ullkej! *
Běhala myška okolo bříška: šup do pupíčka! 4. Koýůřiček. Vezme se dítěti nožička do ruky & pěstí se na. patičku zlehka potukávú, při tom říkajíc:
Kovej kovej, kovářičku! okoni mi mou _nožičku, okovej' mi obě,
'
zaplatim já tobě: na svatého Víta dám ti míru žita, na svatého Vavřince
dám ti míru pšenice.
.
_11; 5. Kosteliček. Když se dítě provaluje na pořincc, matku hrúvů & ním_ takto : Hladi mu čelíčko, řkouc:
„Tuto jest oltářlček.“ Zakryje mu rukou očka:
„To jsou světýlka“ Pobladí mu líčka:
„To jsou peřinky.“ Zatáhá mu zlehoučka. za nosiček:
„Tu je zvoneček — cilink cinkl cilink cinkl“ Vezme je za úňka:
„To jsou minystranli.“ Ukažuje na. ústka, na zoubky &.na. jazýček:
„Tu je kaplička, v ní lidičky & panáček“ Přejede rukou po tělíčku &.mírně potahuje za. ručičky & za. nožičky:
„A tu jsou varhánky — tu se měchy natahují — a zde se hraje.“ Při posledních slovech prstama zlehoučka. na. pmičkách & pod bradičkou polehtúvá., až se dítě hlasitě zasměje.
6. Kopati řepu. Matka. vezme dítěti nosiček do dvou prstův &.pomykujo jím dle tohoto říkadla: :
Až půjdeš kopat řepu, . neobhlídej se ani sem (v pravo) ani tam (v levo) jenom_ vždycky: kop, kop, kop! (dolů).
7. Švec. Matka. točí dítěti ručkama jednou přes druhou, říkajíc:
Siju boty do roboty šcccl tu se ručky rychle od sebe roztáhnou, jako dělá lvec, když zatahuje dratev.
_/
;12_ 8. Hry a prsty. Přebírajíc dítěti prstečky matka jmenuje mu je těmito jmény:
malíček, miliček, prostředníček, oblizmiska, paleček. Potom počínajíc od palce bere dítěti konečky prstů, říkajíc:
Ten zabil, ten pařil, ten vařil a ten pek, a ten maličký to všecko sněd. *
Tu d'ubala slepička
tu, tu, tu: (tuků se dítěti prstem na dlani)
tomu dala, tomu nic, a ten plakal & ten skákal, a ten maličký frr do .polečka na zrnečka. *
'
Vařila myšička kašičku na zeleném rendltčku: tomu dala, tomu nic, tomu málo, tomu víc, ten plakal, ten skákal, a ten maličký frr do komůrečky na homolečky,
tam se napapal. Při tom matka nejprve prstem jako vařekou mícha. dítěti na dlani, potom bere na konečky prstů, na. konec malíček s ručkou vyzdvibne.
Va'řím, vařím kašičku
Q.
na zeleném rendlíčku: tomu dám na vidličku, tomu na žličičku, tomu na vařečka, tomu na misečku a tomu zlumím hlavičku.
Při slovech rtomn dáme matka vezme dítěti prstíček za pratíčkem počínajíc od palečka, až se dobere malička; malíček pak zlehka ohne.
__13.. 9. Houpačky. Dítě již odrostlejší se vezme vůpoly &na stole pozdvihuje se dle taktu do vrchu nebo postavi se na klíně a. houpá se, při čeml se říkají tyto houpačky:
O;
Hou-py, hou-py,
ko-čky sně-dly kroupy,
maag—eIĚĚŘHÁ
gw: Haim ko-tat—ka se hně—va-ly, že jim la—ké ne- da,-ly.
Bě-žel tu- dy za jí- ček, hou-py, hou--py, ne- sl py--tel že--mli-ček, hou--py, hou-py. Počkej na mne, zajíčku, houpy, huupy, dej Mařence žemličku, houpy, houpy. Zajíc běžel přes kopec, houpy, houpy, udělal kolrmelec, houpy, houpy.
$$$—23:me “_, “= l ;
Ská--kej--,te
J
pa--cho—lát—ka, ská—kej-le,
,— —
" ——4:h_ 4
_
]
pa-chol-ci,
na-še Slip-ka sne-sla vej-ce
Ěš—r- —33—JJÍÍ—Í—H— 3—33 a
dru—hé má
na kon-ci.
Odrostlejěí už a silnější dítě otec sedící na židli postaví si nožkama na nárty svých nohou, vezme je za ručky : houpá vzhůru dolů.
10. Jak se jezdi. Posadí chlapečka na koleno jako na koně a kolenem po třiiajíce říkají:
Takhle jedou mladí páni, takhle jedou starší pani, takhle jedou husa- husa husa- husa- husaři.
P
Jak vésti dítky k pobožnosti,
tom dává. Komenský ve zmíněném už >Informatoriut tento výborný, od našich křesťanských matek ode dávna zachovávaný
návod:
„Netěš se z dítek, není-li bázně Boží při nich. Lépe jest bez dětí umřlti nežli nepobožné míti, dí moudrý Sirach (Kap. 16, l.). Nade všecko tedy nejvýš at se starají rodičové o navedení dítek svých k neošemetné, pravé pobožnosti, bez níž by sic i umění i mravové jacíkoli vice ke škodě nežli k užitku byli: tak jako nůž, meč, sekera v ruce pošetilého čím ostřejší tím škodnější “ „Ačkoli pak prvniho i druhého při dítkách pro útlosc věku a nedospělosť rozumu málo co dělati lze mimo to, což Bůh skrze přirozenost a vnitřní svou milost činí: začátek však všeho nám při nich povinneho díla, a tak i pobožnosti v ně uvozování naprosto býti musí, abychom tak Bohu & přiroze
nosti, což na nás jest, pomáhali“ Proto zbožná matka modlitbou odevzdává své dítko v ochranu Boží. Tak, když je ukládá ke spaní, říká nad ním: Pán Ježíš bud' mi v hlavách, panna Maria. v nohách, andělíčkové Boží po všech všudy stranách.
_15_ mesleme
se jen poněkud v probouzející se.
svym časem čilou obrazivosť dítěcí, abychom po- ' chopili, jak bezpečno se cítí dítě ve společnosti tak laskavych & mocných ochranců! „Skutečné v pobožnost jich zavozování může se začíti někdy v druhém roku, když se rozoumek zjevovati & jako z pupence kvítek rozvíjeli začíná, tak že již rozdíl mezi věcí a věcí znamenati po čínají; za čímž hned také rozvazuje se jim jazyk a slova srozumitelná tvořiti se pokouší, tolikéž nohy se tuží & k chodu strojí. Protož tu již hojnější jest čas cvičení s dítkami začíti, však povlovně & tiše jako ze hry.“ „Předně tedy, když se starší modlí, aby zvykaly tiše seděti nebo státi, ručičky také sepnouti & po kojně držeti, hleděti zhůru; čemuž snadničce při vyknou, jen jim toho pěkný na sobě příklad uka zovati &poněkud jim ručičky tak spjaté na chvílečku držívati “ . „Druhé, aby z úst jejich hned se začínala chvála Boží, učiti je klekati na kolénka, skládati ručičky, hleděti zhůru a říkali modlitbu nejprv kratší tuto: . ' Beránku Boží, Krista Ježíši,
*
smiluj se nad námi, men.“ „A když se tě za měsíc nebo za dva naučí,“
potom učívají je zbožné matky těmto modlitbičkám večerním a ranním: Anděličku,
můj strážníčku, Opatruj mi mou dušička.
__15_ nebo:
Půjdu spáti, dej mi vetáti, ó můj Bože, z mého lože v ranním čase
zdrávu zase. Z lože vstávám, chválu vzdávám
Otci svému nebeskěmu za. stráž noční.
*
Bože věčný, račiž mne
tohoto dne ostříhati a chrániti. ,
Záhy je učí také žehnati se křížem. „Potom učí se dítko modlitbě Páně: však ne pojednou celé, než nejprve s přístupem prosbě .první, ráno a večer, i mezi tím jednou nebo dva kráte. Kdyžbý sobě tak na první prosbě jazýček i paměť ve dvou asi nedělích oblomilo, připojiti druhou prosbu a všecko to opět s ním říkali asi dvě neděle; pak přidati teprv prosbu třetí, a tak až do konce. Přijde to snáze než jak vůbec dělají, celý Otčenáš pojednou dávajíce; i musí se na něm dítě dvě nebo tři léta učíti, a ještě třebas pořadně uměli nebude.“ ' K Otčenáší přip ji pak se Zdrávas Maria. „V šestém roku může se přivzíli Věřím v Boha, tak aby je dítě dříve roku toho dokonale umělo, což snadno býli může, každý den ráno a večer i sic před jídlem po modlitbě říkajíc prvniho (pět měsíce první článek víry, druhého druhý přívezma, třetího třetí a tak d) konce. To'iko, že pokaždé ten vnově přivzatý i kromě modlení opětován býti má, dokud _bý slova jeho jak tak neuvázla“
*_17—1 '
„Rovněž tu již čas bude při všelijaké příčině o pánu Bohu jim mluviti, aby vždycky o něm zmínky slyšíce vždycky ho nejvíc na pozoru míti & vedle toho jeho se báti i milovati zvykaly. K čemuž jim způsobem jim pochopitelnym všelijak služba činěna býti má, na př. ukazujíc jim do nebe, že tam pán Bůh bydlí; na slunce, že to pán Bůh svítí; na hřímáni, že to pán Bůh hrozí atd; slibo váním jím, budou-li se rády modliti, tatička a matičky poslouchati, že jim pán Bůh dá sukničku pěknou. Může se také, kdykoli se jim nová šatka da, neb i snídaní, nebo cokoli jim libého, řikati, že to pán Bůh dává. Zdálo—liby se komu dětinské to, o ž se tu předpisuje: arci že dětinské; nebo s dětmi zachaztme, a jinak než dětinsky nemůžeme.“ „Když se víře naučí, zavésti je do Desatera přikázaní & užívati téhož pořádku, o kterémž při modlitbě & víře navrženo: aby totiž ne všecko při kazaní s nimi říkáno bylo, než po částech, na př.: první přikázaní asi za týden pořád (ráno, po jídle, večer) s nimi říkaje; potom piivezma druhé při kazaní asi dvě neděle; třetí opět asi dvě neděle; čtvrté dvě nebo tři; páté dvě; šesté, sedlné, osmé, deváté spolu vzato býti může Opět asi za dvě ne děle; naposledy desáté přivezma, říkali již celé přikázaní každý den při každém modlení vždycky, _a to hlasitě a samo již dítě ať říká, u přitomnosti však otce nebo matky, kteří by pozor dávali, aby dítě nechjbovalo, a chybovala—li by v čem, aby napravovali. Ale nemenšího pozoru dávati, třeba, aby dítěti v modlení do_.ouštěno nebylo ohlědati se 2
__18— nebo vrtěti nebo rukama něco dělali, proto aby nábožnosli zvykalo naprosta“ Po desateru dítě naučí se ještě modlili „Anděle Boží, strážce můj“ a „Zdrávas královno“. Potom pak učí ještě naše matky své děti říkali tento nej struěnější katechismus: Kolik je pánů
Bohů? —-— Jeden.
V kolika osobách? — Ve třech. Jak se jmenují? — Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Kdo tě stvořil? ——Bůh Otecf
Kdo tě vykoupil? — Bůh Syn. Kdo tě posvělil? — Bůh Duch svatý. A kde? — Na křtu svatém. A čím? — Svou božskou milostí. „Aby pak pobožnost v srdci se zakládající překážky neměla, nevyhnutelně potřebné jest v tomto věku příčinám zlým brániti, totiž: šetřili pilně, aby nic bezbožného &mrzkého, mysl nakažujícího dítkám ani na oči ani na uši nepřicházelo. Ničeho tedy rodičům více šetřili nesluší, jako aby ve vše dobré děti zavozujíce, ničemu zlému k nim nedali, & to i sami sobě pobožně poěínajíce, i ěeládku i \šecky v domě k tomu přidržujíce; sic Kristus volá: Běda, kdo pohorši jednoho z maličkých těchto! (Mal. 18.)“ Dětem, takovýmto způsobem v pravé zbožnosti po domácku vychovávany'm, už pouhé slovo hřích vzbuzovalo p05válnou a blaha dárnt u bázeň. Když se někdy v pátek sádlo převařovalo, jak líbezně tu voněly čerstvě oškvarky nebo čerstvé koláče sádlem mašlěné, jež se- na urtěitě svatky už v pátek
..19... pékajil Ale toho dne by jich byl neochutnal ani největší mlsoň: „V' pátek se oškvarký & nic se sádlem jisti nesmi, je to hřiclť, znělo “mu v uších nap menuti matčino. Tak i děti mezi sebou se na vzajem nap minalý: „Nedělej toho, je to hříchl“ Na povzbuzeni pobožnosti mohou se děti také učili snadným pisenkám, jako na př. této srdečné večerní:
O Je-zu můj, Je-zu, tv's o—bra-na mo-je. O Jezu můj-, Jezu,
A když nyní“ usnu,
tys obrana moje, & já. půjdu, půjdu do svého pokoje.
opatruj mne, Pane, ať moje dušička ráno zdráva, vstane.
Ochraň všecky lidi od ohně a vody,
od moru a hladu, od všelikě škody.
Jak v mravech a ctnostech děti ;cvičitiď) „Jak mnohem snáze stromek, aby “tak aneb onak rostl, ohnut a nastrojen býti může, nežli strom odrostJý: tak mnohem snáze v tomto prvnim věku mládež ke všemu navedena _býti může nežli potom, jen toliko pravých k tomu prostředků uži vaje, jež jsou: 1. příklad ctnosti a mravů ustavičný, 2. poučováni včasná & rozšafná., 3. kázeň nutná.“
_.
') qulkěž dl: »quormatorla.:
2.
„.so—. „Příkladů dobrých a ustavičných potřeba jesti mládeži, protože pan Bůh dětem dal chtivost jakousi dělati vše, co jiné dělati vidí, tak že byť se člověku mladému nikdy nic neporoučelo a neoznamovalo, jen když on vidí a slyší, co jiní dělají, dělali totéž týmiž způsoby zvykne. Protož v domě, kde dítky jsou, převelikého pozoru potřebí, aby se nic proti mravnosti nedalo, nýbrž střídmosti, slušnosti, šetr nosti jedni k druhým, poslušnosti, pravdomluvnosti atd. všichni aby ostříhali. A to kdyby šlo plně, jisté jest, že by nemnoho buď slov k vyučování, nebo kázně k donucování bylo p ,třebí. Ale poněvadž sami odrostlí často a mnoho z rovnováhy vystupují, ne divu, že mladí, jak vidí, tak činí.“ „Poučovaní při tom také býti musí, a to \čisné a rozšafné Cas pak jest poučiti něčemu dítěte slovy tehdáž, když se vidí, že se ho příklad nechytá, nebo dělali něco vedle příkladu jiných chtějíc, že v to uhodili neumí: tu čas jest říci: takto & takto hlel Hleď, jak já dělám! Nedělej toho, hanba! Ne budeš hodný atd.“ „Kázen pak někdy má připojena býti proto, aby se příkladové a napomínání pizorněji chytali. A to má dva stupně: první ješt okřiknutí, když se čeho nenaležitéh) dítě dopouští; avšak rozumně, ne aby h) zděsil, než předěsií toliko & k šetrnosti probudil; při čemž může také býti slovy potrataní a zahanbení, a za tím poučení a napomenutí, aby -toho nečinil, i s pohrůžkou. A jestliže se naprava vidí, dobré jest buď hned tu nebo po chvilce po— chválili zase. Haněním zajisté a chválením r.-zšafným
.—21.—
mnoho se může při dítkach, ba i při jiných lidech zpravili.“ „Neplatí—Ji to, druhý stupeň kázně jest pře mrštiti metličkou nebo rukou zlehka pleštiti, pro ten cíl, aby se dítě upamatovalo, zahanbilo a na potom pozornější bylo. Kdež nelze mi než požehrati na některých rc dičů opičí a oslovskou lásku, kteříž dítkiun všeho povolujice bez kázně jich růsti ne chávají. Dělejte jim děti co dělejte, plačte, šklebte se, křikejte, broukejte, hněvejte se, Zpouzejte, slovem rozmázejte se jak chcete, vše dobře, dítě jest vždycky milé dítě, škoda ho drážditi, jest dítě — nerozumí. Ale ó sam ty nerozumné dítěí' vidíš-li při dltěli nerozum, proč mu k rozumu nesloužíš? Nevíš-li, co písmo dí, že bláznovství sice k srdci člověka přivázáno jest od mladosti, ale metla kázně že je vyhání? (Přísl. 22, 15). Proč ho v přirozeném bláznovství raději zdržuješ, než by mu tou milou, svatou, zdravou, časnou kázničkou od něho po— máhal? Aniž tomu věř, aby dítě nerozumělo: nebo rozumí-lir, co to jest nešlechetnost pachati, boni—ití, bněvati a sápati se, hubu nady'mati, pysky zmítati, na vzdoru dělati, ó porozumí jistě také velmi snadné, co metla jest a k čemu, & nad čím stráž drží! Ne v dítěti, než v tobě, neopatrný člověče, nedostatek rozumu jest, kterýž, co by i tobě i dítěti tvému ku potěšení bylo, nerozumíš a rozuměti nechceš. Nebo odkud jest, že mnohé potom dítky i rodičům zpurné jsou a je mnohy'm způsobem zarmucují? jediné že se bítti jich nezvykly. Pravdivé zajisté povědíno jest, že „kdo zroste neboje se, ten sestará
nestydě se " Nebo se písmo plniti musi, že „metla a karaní dávají moudrost; dítě pak sobě volné že k hanbě přivodí rodičku svou.“ (Přísl. 29, 15). Protož tam též radí moudrost Boží: „tresci syna svého, a přineset odpočinutí & způsobí rozkoš duši tvé,“ kteréž rady když neposlouchají rodičové, ne mívají odpočinutí a rozkoše při dítkách svých, ale hanbu, stud, trápení & nepokoj. Jakož se naříkání nejednou slýchají: „Mám zlé, neposlušné, zpurné děti“ atd, ježto ký div, že co kdo sel, to žne? Nasil's jim v mysl svévolnost & chceš ovoce kázně sbírati? nemůž to býti: nebo strom neštěpovaný štěpného ovoce nésti nemůže. Protož se prv o to starati bylo, dokud stromek byl mladý, dokud bylo štěpovati, obýbali, rovnati, přímiti, & nebylt by tak křivě nosti.“ „Již po částkách o tom, jak by v ctnostech rozumně, pěkně, povlovně cvičeny býti měly dítky, ponavrci se má.“ „Přední je střídmrst, protože je základem
zdraví a života a. matkou ůech jiných ctností. Té sobě děti zvyknou, bude-lí se jim toliko podle po— třeby přirození pokrmu, nápoje, snu dodávati. Tak zajisté živočichové jiní, za samým toliko přirozením jdouce, nad nás lidi více střídmosli ostříhají. Protož ditkám tehdy toliko jisti, piti, spáti dávati se má, když přirození pobízí, t. j. když na nich lačnosr, žízeň, dřímolu znamenat?; dříve než se to znamená
míti je k jídlu, pití, snu, nerozum jest veliký; ovšem pak mimo &přes vůli a chuť jejich do nich opati & líti a k spaní je nutiti nerozum jest. Dosti
_23_ jest dávati jim, jak a pokud přirozenost žádá. Ale potřebí zase šetřiti, aby přirození oklamáno nebylo, jakž se děje, když se ústům mlsu a lahůdek do dává. Ač sice neškodí, někdy něco lahůdky dětem podati, potravu však z lahůdek dělati náramně škodí jakož zdravi tak i mravům“ „V slušnosti cvičili je děti v druhém, třetím roku, aby jedly pěkně bez piplání, mlaskaní, jazyku vyplazování atd., aby pily bez prznění, prskání, hltání neslušného. V šatech čistoty pomaličku také se vyhledávati můž, aby se nevozily, nekálely, nešpinily z úmysla, jakž někdy z nerozumu děti činí a rodičové z nerozumu také všecko jum pře—
hledají.“ „Také v poslušnosti děti pilně cvičiti třeba, protože to základem potom veliky'ch ctností bude, jestliže se vůle své lomiti a vůle cizí šetřili naučí. Kdykoli tedy otec nebo matka dí: Nech toho, pojď sem, sed', podej mi toho onoho atd., přidržeti je, aby, jak se poroučí, tak činily.“ „Zahálka že jest polštář satanův, svatí Otcové říkali, a pravdivě. Koho zajisté satan nezaměstna ného najde, toho jistotně sám zaměstná. nejprve myšleními zcestnymi, potom i skutky zlyíni. Nedo pouštěti tedy člověku hned z mládí zaháleti, alebrž v práce ustavičně ho zavozovati, opatrnost jest, protože se tím zlému pokušiteli cesty _zasekávají. Avšak práce minim, s jaké byti mohou, byt' nic nebyly jiného (jakož býti nemohou) než hříčky toliko. Lépe jest hráti než zaháleti; nebo ve hře vždy se mysl něčím zanáší & často i brousí.“
_m— „Trpělivosti obvykne dítě jakéž takéž, jestliže se mazlení s ním přílišného na straně zanechá. Začínají se při některých hned v druhém a třetím létě vášniěky zjevovati, kteréž jako mezi kvítím bodláčí za mládí vyplívati nejlépe; na př. při ně kterém jest 'svávůle a zpurnosf, co sobě upře, to míti chce křikem i jinak; při jiném hněvivost &
zlobení a mstivosť,hází, bije Takon
zly'mvěcem
hned v kořeni braniti jest. Však šetřiti- zase, aby se s dítětem nedraždil & jeho nepopouzel; to by zajisté více k zvašnění posloužili mohlo.“ „V úslužnosíi děti cvičiti žádná práce není, protože ony samy od sebe rády se vše-ho chytají; jen jim toho nebrániti, a jak to rozumně dělati mají, je poučovati. Může tedy otec i máti i co by sami zpravovati mohli, tytyž dětem poručiti: Mé děťátko, podej mi toho; zdvihni to; na, polož to na lavici; dones to na stůl; jdi, zavolej Pavla; na, dej tomu žebráku haliřek atd. A cvičili je také potřeba k hbitosti, aby když se co poručí, i hry neb jiného zanechajíce, skočily: taková ochotnosť k službě starším, když sobě v ní z mládí zvyknou, znamenitou potom jejich bude ozdobou.“ „Také zdvořilosti děti učiti třeba: když čeho potřebují, prositi; když se jim dá, poděkovati, když koho potkají, pozdraviti a p. Milostné jest dítě, které se i k rodičům i k jiným přívětivě a líbezné chovati umí.“ , Zbytečnym mlsům naše matky svých dětí ne navykaly, přinášejíce jim leda z pouti nebo výroč ního trhu nějaký ten pamlsek vítaného. Ani za
_25_ hračky se zbytečně peněz nevyhazwalo. Panenku jim otec vyřezal ze dřeva a matka ji oblekla v ša tečky, a měly z ní větší radost nežli nyní 2 loutek kupovaných. Papírového sv. Mikuláše a podobné dárky, jež jim tento jejich milý sv. patron nakládal u kmotrů, rodiče jim postavili na mech za okno toliko na podívanou, ne na roztrhání. Krejcárk'y, jež děti dostávaly ( b čas od příbuzných, matka jim schovávala; děti pak počítaly si radostně, skoro-li budou míti naskládáno na nějak: u šalku, na kterouž jim potom matka v městě koupila.. Tak zase děti zvykaly od malička důležité v životě šetrnosli a hospodárnosti.
[ Dětské pohádky. Ve třetím, čtvrtém roce vypravují se dntěti drobně pohadky, zvláště () zvířatech. Pohádečky tyto jsou plny prostomilě srdečnosti, liblvajl se dětem velice a nejen je rozveselujl, nýbrž z jejich poučného obsahu usazují se v dětském srdečku zárodky rozmanitých ctnosti: poslušnosti, štědrosti, přejnosti, mirnosti, spokojenosti atd., kteréž tam zdárně klíči, mohutněji a svým časem krásně ovoce ponesou. I. 0 kohoutkovi a o slepičce. , Kohoutek a slepička vyšli si spolu do ob “„ty na jady'rka. Kohoutek řekl: „Co kdo z nás najde, bude oběma na polovic.“ ——„Tak dobře!“ od
pověděla slepička; hrabala, hrabala a vyhrabala jadyrko a upřímně se o ně s kohoutkem rozdělila. Potom vyhrabal kohoutek taky jádro, ale byl lakomý, chtěl je honem sám pohltit, aby slepička nevěděla, a jádro mu uvazlo v krčku. „Běž honem, slepičko, přines vody, sic umrul“ Jak to řekl, převalil se na zemi, nožkama vzhůru. Slepička běžela pro vodu ke studánce: Studánko, dej vody mému kohoutkovi: leží tam v oboře, má nožky nahoře -— bojím se, bojím, že umře.
_..27.. Studánka řekla: „Nedám ti vody, dokud mi nepřineseš od švadleny šátek“ Slepička běžela ke švadleně: Švadlenko, dej šátek studánce, studánka dá. vody mému kohoutkovi: leží tam v oboře, má. nožky nahoře — bojím se, bojím, že umře.
_Švadlena řekla: „Nedám ti šátku, dokud mi nepřineseš od ševce střevíčky“ Slepička běžela k ševci: Mistře, dej střevíčky švadlence,
švadlena dá. šátek studánce, studánka. dá vody mému kohoutkovi: leží tam v oboře, nožky
má. nahoře
——
bojim se, bojím, že umře.
Švec řekl: „Nedám ti střevíčků, dokud mi nepřineseš od svině štětin“
Slepička běžela ke svini: Sviňko, dej ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence,
.-
švadlena dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi: leží tam v oboře, nožky má. nahoře -—
bojim se, bojím, že umře.
Svině řekla: „Nedám ti štětin, dokud mi ne—
přineseš od sladovnika mláta“
_23_ Slepička běžela k sladovníkovi: Sladovníče, dej svini mláta, svině dá ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, švadlena dá šátek studánce,
studánka dá vody mému kohoutkovi: leží tam v oboře, nožky má nahoře — bojím se, bojím, že umře.
Sladovnlk řekl: „'\"edám ti mláta, dokud mi nepřineseš od krávy smetany“ Slepička běžela ke krávě: Kravičko, dej sladovníkovi smetany, sladovník dá. svini mláta, svině dá ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, švadlena dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi: leží tam v oboře, nožky má nahoře — bojím se, bojím, že umře.
Kráva řekla: „Nedám ti smetany, dokud mi nepřineseš od louky travičky.“ Slepička běžela k louce:
*
Louko, dej krávě travičky, kráva dá. sladovníkovi smetany, sladovnik dá svini mláta, svině dá ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, švadlena dá šátek studánce, studánka dá.-vody mému kohoutkovi:
_.29_ leží tam v oboře, nožky má. nahoře"— bojím se, bojím, že umře.
Louka řekla: „Nedám ti travičky, dokud mi nevyproslš z nebe rosičky.“ Slepička prosila: Nebe, nebíčko! dej louce rosičky, louka dá. kravě travičky, krava dá. sladovníkovi smetany, sladovník dá. svini mláta, svině dá. ševci štětiny, švec dá. střevíčky švadlence, švadlena dá šátek studánce, studánka dá. vody mému kohoutkovi: leží tam v oboře, nožky má nahoře — bojím se, bojím, že umře.
Slitova'o se nebe nad kohoutkem a seslalo louce rosičku, louka dala krávě travičky, kráva dala sladovnlkovi smetany, sladovník dal svini mláta, svině dala ševci štětiny, , švec dal švadlence střevíčky, ; švadlenka dala šátek studánce, & studánka dala vody slepičce. Slepička ji nabrala do zobáčku, a jakmile ji kohoutkovi do krku Vpustila, sklouzlo mu jadýrko dolů, kohoutek skočil na nožky, zatřepetal křidloma & zakokrhal vesele: kokyryhý! A potom už nikdy lakomý nebyl a upřímně se dělival se slepic—kou. :.
7—»
_30_. 2. Jiná o kohoutkovi a o slepičce. Žili—bylisobě bratr a sestra, kohoutek a slepička Zaběhl si kohoutek v sad a zobal zelené srstky, a slepička mu bránila: „Nejez, kohoulkul počkej, až srstky dozrajl.“ Kohoutek neposlechl; zobal a zobal, a nazobal se tak, že se sotva domů dovlekl: „Och,“ křičel kohoutek, „běda mně! bolt, sestřičko, bolu“ Napojila slepička kohoutka malou, přiložila mu hořčičnou náplast, a bolest přešla. Ozdravěl kohoutek & zašel si v pole. Běhal, skákal, zahřál se, zapotil se, i běžel k potoku napít se chladné vody, a slepička naň křičí: „Nepij, kohoutku, počkej, až vystydnešl“ Neposlechl ko— houtek, napil. se chladné vody, a za chvilku zemlela ho zima; sotva ho domů slepička dovedla Běžela slepička pro doktora, předepsal doktor hořkého léku, a dlouho poležel si kohoutek v posteli. Vyzdravěl kohoutek k zimě i viděl, že se řeka pokryla ledem. Zachtělo se kohoutkovi projezdit se na ledě; ale slepička mu bránila: „Gob, počkej, kohoutku, až řeka dobře zamrzne; nyní je led ještě velmi tenký, utopiš se!“ Neposlechl kohoutek sestry: vjel na led; led se prolomil a kohoutek —- žblunk do vody! Už kohoutka nespatřili.
3. 0 poolušných kozlátkách. Byla jedna koza, a ta měla tři kozlátka. Jednou odpoledne jim řekla: „Kozlátka, já dnes půjdu na trh do města, kdyby někdo tloukl na bránku, ne— otvirejte žádnému, aby na vás nepřišel třeba vlk a uesežral vás.“
_31._ Kozlátka sllbily: „Však my neotevřeme žád— némul“ & ta stará koza šla. Za chvíli kdosi bouchá na branku: buch, buch a pravi tlustým hlasem: „Kozlátka, otevřetel“ Kozlátka se všecky dolekaly a řekly: „0 je, to není naše maminka; naše maminka má tenšl hlásek jako panlmámin vlásek. Neotevl'emel“ A on to byl vlk. Tak ten milý vlk se sebral a šel ke kovářovi &řekl: „Kováři, upiluj mi kousek
jazykal“ Kovář mu položil hlavu na špalek &jak piluje tak piluje. Kdyžlmu ho kousek upiloval, tak ten vlk šel zase k té brance, zabouchá a praví už tenšlm hlasem: „Kozlátka, otevřetel“ .Ale ony zase řekly: „To není ještě naše maminka; naše maminka má tenSl hlásek jako panimámin vlásek.“ Tak ten vlk se dcpálil, šel zase k tomu kovářovi a povldal mu: „Upiluj mi ještě víc toho jazykal“ Mily kovář vezme klíště, vytáhne mu jazyk a jak piluje tak piluje, až ho měl jenom kousek. Pak zase šel za těmi kozlátky, zabouchá pa dvlrka a volá. již tenkým hláskem: „Kozlátka, otevřetel“ A kozlátka řekly: „No, to by byl našl maminky hlásek. Ale ukaž nám čapkul“ Tak ten vlk vslrčil do okýnka svou čapu. Když ji uviděly kozlálka, spustily smích a řekly: „leh, to by tak bylo! Vždyť přece naše maminka má. pěknou čapku, a ne takovou škarednu s drápky. To je jistě vlk.“ “A nepustily ho.
_32._ Tak ten vlk s velikou zlosti utekl. A když byl už tentam, tu jde stará koza s uzilkem s trhu. Jak zaklepala &zavolala: „|
4. líná o poslušných kozlátkúeh. Žila—byla koza; postavila si koza v lese cha loupku & měla kozlatka. Každý den odcházela koza na potravu do boří. Sama odcházela & dětem při kazovala, aby se dobře zavřely & nikomu dveří neotvlraly. Vrátí se koza domů, trkne rožkama do dveří & zapěje: Kozlátka, děťátka., odemkněte dvírka! Matička vám přišla., mlěčka vám přinesla, já, koza., v boří jsem byla.,
trávu hedbávnou jedla., vodu studenou pila: teče mléčko po veměnku, z veménka po kopýtkách &
&. & kepýtek
v černou zem.
Kozliuka uslyšely malíčku a odemkly jl dveře. Matička je nakrmifa & opět odešla na pastvu.
_33.... Poalouchal kozu vlk, a když odešla, přišel ke dveřím chaloupky & zapěl tlustým, přetlustým hlasem:
_ Vy děťátka., holoubátka, odemkněte, odemkněte! Vaše matka přišla., mléka přinesla. . . .
Plna jsou kopýtka. vodičky!
Kozlatka vyslechly vlka i pravily: „Slyšime, Blyšimel Nepěješ ty hlasem naši matičky: matička pěje tenšlm a tak to neříká —“ & neotevřely dveří vlkovi. A tak vlk odešel s nepořízenou. Vrátila se matka a pochválila dítky, že ji po slechly: „Rozumné jste byly, dětičky, že jste ne— otevřely vlkovi; to by on vás byl snědl.“
5. 0 řepě.
Byla jednou jedna babka, a ta nasila plný žejdlik řepoveho semena do jednoho důlku. Za čas vyrostla ze všeho toho semena jen jedna řípka, ale tak veliká, že ji ani babka, ani žádný jiný nemohl vytrhnout. I šla ta babka na potkání prosit, aby ji pomohli vytrhout tu řípku. , Šla &potkala jednero . „Jednero, pojď a pomoz mi vytrhnout řípku; až ji vytrhneme, hrnec ti jí dám.“ J ednoro šlo, chytilo se babky, babka říplty:
trhaly, trhaly, ale ' nic nemohly vytrhnout.
_34_ [ šla babka a potkala dvojimo: „Dvojimo, pojď a pomoz mi vytrhnout řipku; až ji vytrhneme, hrnec ti ji dám.“ Dvojimo šlo,
chytila se jednera, jednero babky, babka řípky: trhaly, trhaly, ale nic nemohly vytrhnout.
I šla babka a potkala trojimo: „Trojimo, pojď & pomoz mi vytrhnout řípku; až ji vytrhneme, hrnec ti jí dám.“ Trojimo šlo, chytilo se dvojima, dvojimo jednera., jednero babky, babka. řípky;
trhaly, trhaly, ale nic nemohly vytrhnout. A tak to bylo pořád: babka šla, potkala čtvero _—-patero
——-šestero
— sedmero
——osmero
—
devatero — trhaly, trhaly, ale nic nemohly vytrhnout. Potom ještě šla a potkala debata—o: „Desatera pojď a pomoz mi vytrhnout řipku; až ji vytrhneme,
hrnec ti ji dám.“ Desatero šlo, chytila se devatera, devatero osmero., osmero sedmera, sedmero šestera, ěestero patera., patero čtvera,
_35_ čtvero trojima, trojimo dvojima, dvojimo jednera, jednero babky, babka řípky: trhaly, trhaly — řípka se přetrhla, babka se převrhla,
& všickni se svalili v jednu hromadu. 16. Jiná o řepě.
Nasadil dědek řepu; urostla veliká, převelíká. Chtěl dědek řepu ze země vytahnout: táhne — _potahuje, vytáhnout nemůže. . Pozval dědek na pomoc babku. Babka za dědka, dědek za řepu: táhnou — potahujou, vy táhnout nemohou. Pozvala babka vnučku. Vnučka za babku, babka za dědka, dědek za řepu: táhnou — po tahujou, vytahnout nemohou. Zavolala vnučka pslčka. Psiček za vnučku, vnučka za babku, babka za dědka, dědek za mpu: táhnou — potahujou, vytáhnout nemohou. Zavolal pslček kočičku. Kočička lza psička, pslček za vnučku, vnučka za babku; babka za dědka, dědek za řepu: táhnou — potahujou, vv táhnout nemohou. ' Zavolala kočička mvšku. Myška za kočičku, kočička za psička, psiček za babku, babka za dědka, dědek za řepu: táhnou — potahujou, — vytáhli řepu. 8.
—36-— 7. 0_ kohoutku & psičkovi. Zii staříček se stařenkou, & žili v bídě veliké. Všeho živočišstva nebýlo u nich než kohoutek &
psiček, a i ty chovali nuzně. A tak psíček pravil kohoutkovi: „Víš—lico, bratře k0h0utku? Utečme do lesa! Zde nám živobytí bídné.“ — „Utečme!“ pravil kohoutek, „hůře nebude.“ Tedý šli, kam je oči vedly. Prochodlli celý den; smrákalo se, byl čas vyhledat si noclehu. Sešli s cesty v les a vy hlédli si velký, dutý strom. Kohoutek vzletěl na haluz, psíček zalezl v dutinu, a usnuli. Rano, sotva se rozednívalo, kohoutek zakokrhal: Kukurýkúl Uslýšela kohoutka liška, zachtělo se jí pochutnati si na kohoutím mase. Podešla ona pod strom a vychvalovala kohoutka. „Ejhle kohoutek, ano kohoutek! Takového ptáčka jsem jakživa ne viděla: peříčko jaké krásné, hřebínek jaký červený, hlásek jaký jasný! Slet ke mně švarný šohajíčkul“ „A nač to ?“ táže se kohoutek. „Půjdeme ke mně na hostinu! U mne jsou dnes body a pro tebe mnoho hrášku nachystáno“ „Dobřel“ pravil kohoutek, „jenom že mně samému jíti nijak nelze; se mnou je kamarád.“ „Hle, jaké to štěstí !“ pomyslila si liška: „misto jednoho kohouta budou dva.“ — „A kdež je tvůj kamarád?“ tázala se liška: „já. i jeho na hostinu
pozvu! ' . „Tam v dutině nocuje“, odvětil kohoutek. _ Přihnala se liška k dutině, a psíček ji za čumák chňapl . . . Chýtil & roztrhal lišku.
_37_ 8. 0 šidlu, kohouta, kačoru a houseru. Šlo šidlo do lesa na houby. Potkalo kohouta. „Sídlo, kam jdeš?“ „Jdu do lesa na houby. Poď se mnou! Bude nás vic, nebudem se bát vlka nic.“ Kohout poslechl, a šli dal. Potkali káčera. „Šídlo s kohoutem, kam jdete?“ „Jdeme do lesa na houby. Poď s námi! Bude nás víc, nebudem se bát vlka nic.“ Kačer poslechl, a šli dál. Potkali housera. „Šídlo s kohoutem a s_káčerem, kam jdete ?“ „Jdeme do lesa na houby. Poď s námi! Bude nás vic, nebudem se bát vlka nic.“ . Houser poslechl, a šli dál. Když přišli do lesa, dostali všeci z vlka strach. Na štěstí uviděli nedaleko chaloupka & schovali se v ni. Kohout si sedl na bidlo, kačer vlezl pod lávku, house: vyskočil na lavku & šidlo se Vpichlo pod práh. Najednou vrazil vlk do světnice. „Všecky vás sežeru“,
zal—valna ně.
Ale kohóut, který měl na bidle nejvíc"odvahy, zakokrhal: „Všeci ho bitel“ ! Houser křičel: „Kyjeml Kyjem ho !“ Kačer: „Šak tak, šak tak, šak taki“ Na konec vyskočilo zpod prahu šidlo, a pich ho do boku, pich, pich! Vlk se hrozně polekal & utekl. Šídlo se svými kamarády nasblralo hub a vrátilo se vesele domů.
-—_38-—
9. 0 nevděčném kuřátku. Byl stařeček se stařenkou, a neměli děti. Kdysi vyseděla jim černá slepice kuřátko Stařenka po vídala: „No, dobrá, budeme se mít čím obirat“ Stařeček brzy zpozoroval, že v kuřátku není nic dobrého, ale stařenka nedala si říci, vychovávala kuřátko a dělala mu všecko po vůli. Stařeček ji domlouval, že kuřátko tuze mnoho pšenice sni. „I jenom když tebe nesní, starý“, odbyla bo stařenka, a kuřátko snědlo tolik pšenice, že jim nezbylo ani na vdolky. A čím větší bylo, tim více chtělo jist Jednoho dne stařenka seděla smutna u přesličky a stařeček vedle ní na stoličce. Nebylo jim do řeči, neměli už co jíst. Přišlo kuřátko a žádalo, aby mu stařenka dala jist. „Všecko jsi nám už snědlo“, pravila smutně stařenka, „jenom nás ještě nesněz!“ Sotva to pověděla, kuřátko otevřelo zobák a snědlo stařečka se stoličkou. Zoblo podruhé a snědla stařenku s přesličkou.
Tak se jim odsloužilo! Potom vyšlo ven a vesele si vykračovalo a kokodákalo. Potkalo pradlenu s putnou pradla. Pradlena se na kuřátko obledla a pravila: „Kuřátko, _kuřatko, máš pěkné voiátko!“ _ Kuřátko se zasmálo & pravilo: „Snědlo jsem stařečka se stoličkou, stařenku s přes'ličkou, a tebe také snimi“
_39_ Pradlena se ulekla, ale než pomyslila na útěk, kuřátko ji snědlo. Kuřátko šlo svou cestou, vesele si vykračovalo & kokodákalo. Potkalo regiment vojáků. Vojáci se mu divili & pravili: „Kuřátko, kuřátko, máš pěkné volátkol“ Kuřátko se zasmálo & pravilo: „Jak pak bych nemělo, vždyťjsem se najedlo! Snědlo jsem slařečka se stoličkou, stařenku s přesličkou,pradlenu s putnou,
a vás také snimi“ Vojáci myslili, že to žert, ale než se nadáli, kuřátko je sezobalo jako pšenici. Kuřátko šlo svou cestou, vesele si vykračovalo a kokodákaló Potkalo kocoura. Kocour po něm zdaleka mžourl očima, a když došel k němu, pravil jako ti ostatni: „Kuřátko,kuřátko, máš pěkné volátkoi“ Kuřátko se zasmálo a pravilo: „Jak pak bych nemělo, když jsem se najedlo. Snědlo jsem stařečka se stoličkou, stařenku s přesličkou, pradlenu s putnou, regiment vojáků, a tebe také snimi“ Než se kocour nadál, byl ve voleti. Ale uměl si pomoci. Rozškrábal kuřeti vole a vylezl ven. Za ním vymaširoval regiment vojáků, vylezla pradlena s putnou, za ní stařenka s přesličkou a? na konec stařeček se stoličkou. Pradlena šla prát, vojáci šli eksecirovat, stařenka se stařečkem domů. Kocour si od nich vyprosil, aby mu dovolili kuřátko sežrat, za to že je vysvobodil. Oba rádi svolili, a kocour si tak pochutnal, že si dlouho olizoval vousy.
...40.. II). 0 zlé koze.
Byl jednou jeden pán a ten měl kozu, ale neměl mu jí kdo pást. Sebral se tedy a šel si zjednat nějakou pastvici. .Ide a cestou potká. děvče, bylo mu ale čtrnáct let; hned se ji ptá: „Nesloužila bys u mne za pastvici? Budeš se mít dobře, ne budeš nic jineho dělat, jenom pást kozu.“ Děvče hned, že ráda. „Tak pojď se mnoul“ Šel & zavedl ji na svůj zámek; tam jí dal jíst takových dobrých jídel, že se ji o nich ani ve snách nezdávalo, a pak ji poslal s kozou. Děvče páslo kozu, jak jen mohlo, vodilo ji na nejpěknější travu po mezkách a při tom si zplvalo, až se hory zelenaly. Když byla koza napasena, vedla ji domů. Jak ji přivedla, ptá. se pán kozy: „No, kozo, jak pak tě napásla?“ „Napáala mne! Přivázala. mne k suché jedlici, & sama. si hrala. & pány mládenci“
Pán se dopálil a pastvici vyhnal a zjednal si druhou. Ale té se stalo také tak; pán ji zase za hnal, když koza žalovala, & zjednal si jinou. Když ji poslal kozu pást, šel pozdaleku za ni, aby ho neviděla, a díval se, jak pase. Když viděl, že pase dobře, vrátil se zase domů. Jak děvče přivedlo kozu, hned se ji ptal: „No, kozo, jak pak tě napásla?“ A koza zas: „Napůsla mnel Přivůzala. mne k suché jedlici, & sama. si hrála. & pány mládenci“
To pána dopálilo. Popadl milou kozu a jak ji dřel, tak ji dřel, až ji polovic hřbetu odřel. Koza vřískala, a jak se mu vysmekla, tam ta pryč a
utekla jedné babičce na hůru. Babička šla na hůru pro mouku, a tady na— jednou koza spustí: „A já. koza. rohatá, do polovic od:-ata, kdo sem příjde, každého sežerul“
Babička se lekla a nevěděla, co dělat. Strachem odešla z chaloupky. Škrabe se chudák plačky, škpabe a potká zajíce. „Proč pak, babičko, pláčete?“ „Ale, milý brachu, mam na hůře kozu, & ta chce každého sežrat, kdo kni přijde, a ja nevim,
jak ji odtud dostat.“ „Nic si z toho, babičko, nedělejte, já vám ji vyženu.“ ' „Ale Bože, to budeš hodný“, a vrátila se se zajícem k chaloupce Zajíc leze na hůra, přijde na první schod, koza spustí: „A já koza rohatá“,
&
ale zajíc už byl ten tam; sklopil uši a 'upaloval do lesa, a babička trckala pláčky za ním. Potká lišku. Ta se hned ptá: „Babičko, co pak je vám, že plačete?“ „Ale jak neplakat, když mám na hůře kom, & ta chce každého sežrat, kdo tam přijde.“ „No, neplačte, však já vám ji vyženul“ ' „Nevyženeš!“,
_42_ „Vyženu !“ „Už tam jeden byl & nespravil nic!“ „Ale já. vám ji vyženul“ Tak šli. Liška se krade po schodech, přijde
na poslední schod, tu najeanu koza začne: „A já. koza rohatá., __
_do polovic odratá..“
Jak to liška uslyšela, zdvihla ocas a horem— pádem po schodech dolů, a utíkala do lesa. Babička za ni a plakala ještě víc. Utíká, utíká a potká ježka. „Babičko, co pak pláčete ?“ „Ale, milý brachu, mám na hůře kozu, a. ta chce každého sežrat, kdo k ní přijde.“ „No neplatíte, však _já vám ji vvženul“ „O nevyženeš, holečku !“ „Však se podíváte, že ji vyženul“ „Vždyťuž tam byli dva anevyhnali jíl“ „No, jen pojďte!“ Tak přece šli. Ježek přijde na první schod, a koza spustí: „A já. koza rohatá.,
do polovic odratá, kdo sem příjde, každého sežem“
„No, vřešti jenom, vřešti, však ja ti pomohu dolů“, a šel pořád dále. Přijda na hůru, skočil ji na hřbet, na to odřené, a plchal ji a neslezl s ni a pořád ji plchal. Koza vřiskala a metla s hůry & víckráte- tam nepřišla. Babička, ta byla ráda, že zase může být doma; dala ježkovi za to hodně jablek a děkovala mu, že tu kozu zahnal.
_43._ II. Koblížek na vandře.
Žil-byl stařeček se stařenkou. Jednou poprosil stařeček: „Usmaž mi, stařenko, kobližekW — „Usmažit jak usmažit, ale z čeho? Moukv není!“ ——„Bob, stařenko, pomet po sýpce, poškrab po truhlách, však se jí trochu nashleda!“ Stařenka tak udělala: nametla, naškrabala dvě hrsti mouky, zamisila těsto smetanou, udělala koblih, usmažila ho na másle a položila na okno vystydnout. Omrzelo se kobližku lezet: skutálel se s okna
na náspu, s náspy na trávu, z trávy na cestu — a kutálel se po cestě. Kutalel se koblizek po cestě, a naproti němu zajíc: „Koblizkm koblížku, já tě sniml“ — „Ne, nejez mne, zajíčku; raději po slouchej, jakou ti zazpívám pisničku.“' Zajíc uši pozdvihl a koblízek zapěl: Já. koblížek, koblížek! Po sýpce metený,
po truhlách škrabaný, smetanou mísený, na. másle smažený, na okénku chlazený. Já. od dědonška utekl,
já. od babičky utekl: “od tebe, zajíčku, netěžko utéci.
'
I kutálel se kobližek dále, sotva ho zajíc ještě zahlédl. Kutálel se koblížek po pěšince v lese; a na proti němu šerý vlk: „Koblížkm koblízku, já tě snim!“ — „Nejez mne, šerý vlku, ja ti mzpivám písničku.“ A kobližek zapěl: Já koblížek, koblížekl
__“— Po sýpce metený, po trnhlácb ěkrabaný, smetanou mísený, na másle smažený, na okénku chlazený. Je. od dědouška utekl, já. od babičky utekl, já. od zajíčka utekl: od tebe, vlku, netěžko utéci.
Kutálel se koblížek dále, sotva ho vlk ještě zahlédl. Kutálel se koblížek lesem, & naproti němu medvěd jde, chrastí láme, křoví k zemi šlape: „Koblížku, koblížku, já. tě sním !“ — „A kdež bys ty mne, nemotoro, snědl! Poslouchej raději mou písničkul“, Koblížek zapěl & medvěd rozchlípil uši: Je. koblížek, koblížekl Po sýpce metený, po tmhlacb ěkrabaný, smetanou míeený, na másle smažený, na okénku chlazený. Já. od dědouška utekl, já od babičky utekl, já. od zajíčka utekl, já. od vlka utekl, od tebe, medvěde, pod bory utekn.
_ ! kutalel se koblížek; medvěd ho sotva ještě zahlédl. Kutálel se koblížek; & jemu naproti liška. „Vítej, koblížku! Jaký jsi hezounký, červenounkýl“ _Koblížek byl rád, že ho pochválili, i zapěl svou písničku; & liška posloucha & pořád blíže se při—
krádá:
..“,— Já. koblíěek, koblížekl Po sýpce metený, po truhlách ěkrabaný,
smetanou mísení, na másle smažený, na okénku chlazený. Já od dědouěka utekl, já. od babičky utekl, já. od zajíčka utekl, já. od vlka utekl, já. od medvěda utekl: od tebe, liěko, netěžko utéci!
„Překrásná písničkal“ pravila liška; „ale je to bída, holoubku, já jsem už stará — nedoslýchám. Sedni si mi na hubu a zapěj jestě jednoul“ Koblížek se zaradoval, že mu písničku po chválili; přihnul se lišce na tlamu & zapěl: „Já koblížek, koblížek! . . . A liška ham! & snědla ho.
l3. lak etařeček měnil, až vyměnll. Koupal se bohatý kupec v řece, dostal se do hlubiny a tonul. Šel mimo stařík, sedláček—sivoušek, uslyšel křik, přispěchal, a kupce z vody vytáhl. Kupec nevěděl, jak se staříkovi odsloužit: pozval ho k sobě do města, pohostil ho skvěle a' daroval mu kus zlata jak koňská hlava. Vzal zlato sedlák a šel domů, a naproti němu koňař celé stádo koní žene: „Vítej, staříku, odkud tě Bůh vede?“ — „Z města od bohatého kupce.“
_ „A co ti kupec dal?“ — „Kus zlata jako koňská hlava.“ koněl“
—- „Dej mi zlato & vyber si nejlepšího -——Vybral
si stařík nejlepšího
děkoval a šel svou cestou.
koně, po—
_4e._ .lde stařík &naproti němu pastucha voly žene: „Vítej, staříku, odkud tě Bůh vede?“ — „Z města od kupce.“ — „A co ti kupec dal?“ — „Kus zlata jako koňská hlava.“ ——„A kdež je to zlato?“ — „Vyměnil jsem je za koně.“ — „Vyměň mi koně za vola, ktereho chceš !“ — Stařík Vybral si vola, poděkoval a šel svou cestou. Jde stařeček, a naproti němu ovcak žene ovčí stádo: „Vítej, stařečku, odkud tě Bůh vede?“ — „Od bohatého kupce z města.“ — „A co ti kupec dal?“ — „Kus zlata jako koňská hlava.“ — „A kdež je to zlato?“ ——„Vyměnil jsem za koně.“ —
„A kůň kde?“ — „Vyměnil jsem za vola.“ — „Vyměň ' mi vola za berana, kterého chceš !“ — Vzal stařík nejlepšího berana, poděkoval a šel svou cestou. Jde stařík, & naproti němu pastýř ženevepře: „Vítej, staříku, kdes byl ?“ — „V městě, 11bohatého kupce.“ _— „A co & kupec dal?“ _. „Kus zlata jako koňská hlava.“ — „A kde je to zlato?“ — „Vyměnil jsem za koně.“ — „A kůň kde?“ — „Vyměnil jsem za vola.“ -—— „A vůl kde?“ — „Vy
měnil jsem za berana“ f.- „Dej mi berana a vezmi si nejlepšího vepře!“ ; Vybral si stařík vepříka, poděkoval pastýřovi & šel svou cestou.
Jde stařík, a naproti němu podomovní ob chodník s košem na zádech: „Vítej, staříkuí Odkud jdeš?“f -'—„Od kupce, z města.“ — „A co ti kupec dal?“ — „Kus zlata jako koňská hlava.“ ——„A kde je to zlato?“ — „Vyměnil jsem za koně.“ — „A kůň kde?“ — „Vyměnil jsem za vola.“ — „A
....47... vůl kde ?“ — „Vyměnil jsem za berana“ — „A beran kde?“ —— „Vyměnil jsem za vepře.“ — „Vy—
měň mi vepříka za jehlu 3.vyber si, kterou chceš.“ — Vybral si stařík nejpěknější jehlu, poděkoval a šel domů. Přišel stařík domů, přelézal přes plot a ztratil jehlu. Vyběhla stařenka naproti starouškovi: „Ach, můj holoubku! Ja bych se tu bez tebe byla utrápila. Nu, vypravuj, byl's u kupce?“ — „Byl.“ — „A co ti kupec dal?“ — „Kus zlata jako koňská hlava.“ — „A kde je to zlato?“ —- „Proměnil jsem je za koně.“ -— „A kůň kde?“ — „Proměnil jsem za
vola.“ — „A vůl kde?“ _ „Proměnil jsem za berana“ — „A beran kde ?“ — „Proměnil jsem za vepříka.“ —- „A vepřík kde?“ —- „Proměnil jsem za je'hlu. Chtěl jsem ti, stařenko, přinésti dáreček, přelézal jsem přes plot a ztratil jehlu.“ — „Nu, chvála 'Bohu, můj holoubku, že's ty sám se vrátil. Pojďme do jizby večeřet!“
A nyní žijou staroušek se staruškou šťastni i bez zlata. I3. 0 lišce a vlku.
Silno vyhladověla liška, běžela po !cestě a pohlížela na vše strany, nebylo-li by někde něco k snědku. Vidí liška — veze sedlák na saních zmrzlé ryby. „Nebylo by špatné okusit rybiček“, pomyslila si liška. Poběhla vpřed, lehla si na cestu, ohon natáhla, koty otrčila . . . nu, zdechlá byla dočista! Dojel sedlák, uviděl lišku & pravil: „Co za krásný to bude límec ženě na kožichl“ Vzal
lišku za ohon, vhodil na saně, zakryl rohožkou, a sám šel podle koně. Nedlouho poležela liška: pro tlačila v saních diru a vyhazovala ryby ze saní . . . Rybku za rybkou, zvyházela všecky, a potom i sama ze saní po tichounku vylezla. Přijel sedlák domů, ohlédl se — ani ryb ani límce! Liška odvláčila “všecky ryby k sobě do doupěte; potom sedla u doupěte a rybky pojldala Vidí ona — běží vlk. Od hladu měl boky vpadlé. „Dobry den, kmotro, co to pnjldáě'P“ — „Rybky, kmotřlčkul“ -— „Dej mi aspoň jednul“ — „Hleďme chytrákal Já nalovila, a on bude jistil“ — „Dej aspoň hla vičku, kmotřičko !“ -— „Ani ocáska, kmotřlčku! Nalov si sám & pojldej na zdraví!“ — „A jakže
ty's jich nalovila? Nauč mne!“ — „Vyhledej na řece prorub, vsuň tam ohon, sedni a říkej: lovte se, rybky, veliké i drobné! a ualovl se jich.“ Vlk vyhledal prorub, vsunul do vody ohon, sedl a brlomtal: „lovte se, rybky, veliké a ještě větší!“ A liška přiběhla, běhala kolem a říkala: „mi-zni, mrzni, vlčí ohonel“ -— „Co ty, kmotro, . stále říkáš ?“ téma! se vlk. — „Totéž co i ty, kmotřičku: lovte se rybky, veliké i drobné !“ — Opět si vlk sedl a říkal své a liška své. „Neni-li čas táhnout, kmottičko?“ tázal se vlk. ——„Neni jeětě, však já. ti povim, až přijde čas“, odvětila liška. A tak stále vlk sedl a své řiká a liška svě. Vidí liška, že prorub dobře zamrzl a
pravi: „No, nyni táhni, kmocháčkul“ — Potahl vlk "—'—nebylo
lze.
„Tak vidíš, jak jsi ty lakomyl“ kárala liška
_49_. vlka: „pořád jsi řikal: lovte se, ryby veliké a ještě větší, a nyní jich ani neutáhneš! Pozhov, ja ti pozvu na pomoc.“ Zaběhla liška do vsi a křičela pod okny: „Poďte na řeku vlka zabit, k ledu při mrzl!“ Běží na řeku sedláci, ten se sekerou, onen s vidlami. Vidí vlk, že je zle: škubl sebou ze všech sil, oderval si ohon a bez ohonu upaloval cestou necestou. A kmotřička za ním pokřikuje: „Vrať se, kmocháčku, zapomněl jsi rybiček !“
I4. 0 starém psu a vlku. Bačal) měl starého psa, kterého volal Bodrikem. Byl velmi stár, neměl už ani jediného zubu, kulhal a po těle měl plno jizev od vlčích zubů. — Byl vždy věrným bačovym přítelem a neohroženým obhájcem stáda. Ale cože, když byl stár! „Se starym psem na smetisko“, řekl jednoho dne bača, „nač chovat starou psinu, vždyť může mladý ovce zavracet &strážit.“ — Vyhnali tedy starého Bodrika na smetisko a nedali mu ani žráti; mladého na— krmili a vypustili, aby hlídal. Bylo toho velice líto starému Bodriku, že ho bača vyhnal; lehl na smetisko &plakal. Přišla noc; mlady pes zalezl do boudy a usnul. Stary pes, zvyklý čujno') spáti, spal i na smetisku jen tak na půl očka. Tu najednou ucítil vlka; vstal, chtě rychle přeskočili plot, ale nohy mu sklesly slabostí, poněvadž byl lačen. — I smuten zase lehl a po myslil si: „Když mne hospodář nenakrmil a vyhnal, .) Vrchní pastýř na salaěi. .) že slyší každý East.
_50_ nuž nech si vlk ovci vezme.“ — Zůstal ležeti a také ani nezaštčkal; mladý pes tvrdo spal, vlka necítil, a vlk pěkně v tichosti ovci z košáru') si odnesl. ——Rano, když hospodář přišel ovce dojit,
viděl, že jedna je tatam a že ji vlk odnesl. Teprv poznal, jak špatně mladý pes hlídal, litoval, že starému ublížil. „Eh věru, kdyby starý Bodrik byl střehl, nebyl by vlk ovce odnesl“, pravil, přivalal stareho psa k sobě, pohladil ho a dobře nakrmil. — Bodrik se mu okolo nohou uvijel a všecek byl uradován. Večer neležel na smetisku, ani v boudě, ale (beházel okolo košáru, jakoby věděl, že vlk, kde jednou ovci sežral, rád se vrací Vskutku vlk přišel namlsán; ale tenkrate musel utřlti hubu — —„Cotu chceš ?“ vyjel naň Bodrik, když se ke ko šáru blížil.
„Nůž, co chci, ovci chci“, odpověděl vlk. „Jdi, darebo, já li ovce nedám“, řekl mu Bodrik. „No, jen mi jednu dej, můžeme ji míti do Spolku“ „Já žádných spolků s tebou nechci; včera mne hospodář nenakrmil, byl jsem lačný & slabý, tož jsem ti ovci dal, ale dnes mne hospodář dobře nakrmil, jsem sizný dost a ovce ti nedám“ „Když mi ovce nedáš, půjdeme spolu na potyčku !“ „No, když ti libo, půjdeme, jen počkej, až si odbavlm hlídku, potom přijdu do lesa a budeme se potýkat“, řekl starý pes. — Vlk, když viděl, že ovce nedostane, odešel, ale uminil si na psu se ') ohrada, kde jsou ovce.
_51__ pomstít; proto pozval si medvěda a lišku, aby mu pomáhali. Pos znaje vlčí obyčeje nešel sám do lesa, ale vzal si na pomoc kusou svini a starého kocoura — kamarády domaciho dvora. — Když medvěd & liška viděli přicházeti kulhavého psa, starého kocoura & kusou svini, velmi se ulekli. — „Hle bratrové“, zvolal medvěd, „jak ten prvy' kameny sbira, kterymi nás ubije.“ _—Pes kulhal, medvěd myslil, že sbírá kameny. , „Hle, ten druhý“, zvolala liška, „seká šavlí okolo bokůť“ — Metal kocour ocasem a liška měla za to, že se šavlí ohání. — Ale jak uslyšeli kusou svini rochati, tu se ulekli; medvěd vylezl na strom a liška skočila do trni. Když vešla domáci zvířátka do lesa, kocour ustavičně vrčel: „vrnlvrni— vrní.“ —-— Liška rozuměla, že říká „v trni, v trní“,
ulekla se, vyskočila z trní a utíkala do losa. — Kusá svině zase zarochotala pod stromem, na nějž medvěd vylezl, „hrhrhrhr“. — Medvěd rozuměl, že řiká „hor, hor“ a že nahoru vylézti chce, lekl se, rychle slezl se stromu a utíkal. — Když viděl vlk kamarády utíkali, dal se také v útěky. Stary Bodrik opanoval bojiště a vrátil se vesele se svými kama— rády domů. — Od té doby měl se u bače dobře až do smrti. I5. 0 zvířátkách a Ioupožnicich. Domácí zvířata, nabažila se živobytí ve dvoře hospodář—ovéa umyslila si jíti na zkušenou. ] pu stili se do světa psík s kočičkou, kozel s beránkem 4.
__52— husa s kohoutkem. Sli cely den; večer pak ocitli e v lese, z něhož nevěděli kudy kam. To jim bylo velmi nemilo; tedy se radili, co počíti. Chytrý psík navrhl, aby kohoutek vyletěl na vysoký strom a se ohlédl, zdali by nespatřil nějakého světla. Ta rada se všem líbila; kohoutek vyletěl na větev a skákaje & poletuje brzo dostal se na vrchol. Ohlědl se na všechny strany &spatřil na pravo za lesem světlo; i natáhl krk a plným hrdlem zakokrhal: „Na pravo se svítil“ Potom slézal a křidloma třepetaje, s větve na větev se spouštěl, až sletěl mezi druhy. Dali se na pravo, dostali se šrastně z lesa a spatřili cha loupku, z níž to světlo vychazelo. Když přišli k chaloupce, jeden po druhém do okna nahlíželi; ale jak se poděsili, vidouce u stola několik loupežníků, kteří měli před sebou veliké hromady peněz. Dělili se o ně. I ulekla se zvířata loupežníků, neboť se bála, aby jich nechytili &ne zabili. Ale zatím pozdvihl se kozel na zadní nohy, vrazil hlavou do okna, až sklo zařiněelo & ukázal loupežnikům svou bradatou tvář a dlouhé rohy. Ti se lekli, myslíce, že se čert na ně dobývá, za— nechali peněz a ti tam. Tak Opanovala zvířata chaloupku, a každé z nich vybíralo si místo na nocleh, kde se mu zdálo nejlépe. Kozel pravil: „Ja rád ohrýzám klásky“, & uhostil se do stodoly; beránek řekl: „Já miluji chládek“, a zůstal v síni; kočička povídala: „.la rada mlsám“, a sedla si v kuchyni na ohniště; pejsek zas, že rád kosti okusuje, lehl si ve světnici pod stůl; kohoutek, uvyklý jsa vysoko sedati, sedl
_53_ si na bidlo u kamen, & husa, ráda si ve smetí vybírajíc, zůstala na dvoře. Zatim loupežníci, kteří byli do lesa utekli, brzy se vzpamatovali & velmi želeli peněz v chalupě zanechaných. Rádi by byli věděli, co se v chaloupce děje, ale žádný si netroufal vrátiti se. 1 měli mezi sebou pachnlka, toho tedy vyslali na zvědy, myslíce, že ho nebude škoda, kdyby se mu něco přihodilo. Pacholek šel, & když vyšel z lesa, obcházel z pozdálečí chaloupka; ale nevida tam světla„ — neboť je byli loupežníci při kvapném útěku převrhli, — osmělil se a vešel do ni. Když vstoupil do síně, beránek začal jej hlavou v boky tlouci. Pacholek se ulekl a pospíchal do světnice, ale tu kohoutek zakokrhal: „Kokrhuhúl“ a pes pod stolem štěkal: „Hal, haf, hafl“ Pacholek se obrátil a běžel do kuchyně, ale tu naň skočila kočka a ruce mu do krve poškrabala. Když se dostal na dvůr, hnala se za ním husa &štípala jej v nohy. Pacholek nevěda, kam se_poděti, běžel ke stodole, ale tam byl kozel, a ten popadl jej na rohy & mrštil jim o zem, až mu kosti praštěly. Když se pacholek po chvíli vzpamatoval, vzal nohy na ramena, přiběhl k loupežníkům &hroznou novinu jim vypravoval o těch ukrutnících, kteří se jim do chaloupky dostali. „Ach, milí bratři“, pravil, „do nejdelší smrti mne tam nedostanete. Poslyšte, jak se mi vedlo: Když jsem přišel do síně, tam byl bednář, jenž mne nemilosrdně tloukl palicí; vešel jsem do světnice, tam kdosi zuřivě vzkřikl: ,Podej mi ho sem!“ a jiný přichvaloval: ,Tak, tak,
__54._ tak!“ Utikam do kuchyně, ale tam byl švec, a ten mi šidlem ruce do krve mzedřel; na dvoře honil mne kovář a kleštěma v nohy mne štlpal, a když jsem se chtěl ukrytí ve stodole, byl tam sedlák s vidlemi, popadl mne na ně a mrštil mnou o zem, až mne omráčil. Jakmile jsem se vzpamatoval, běžel jsem k vám, bych vám tu zlou novinu oznámil,“ Takové zprávy loupežníci se ulekli; zanechali chalupu i s penězi & hledali sobě nově skrýše. Zvířata pak rozdělila se o peníze a s veselou vrátila se domů. I6. Konečná smrť.
Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček, _ na stolečku mistička; na mističce vodička, v té vcdičce rybička.
„Kde je ta ryba?“ Kočka ji snědla.
„Kde je ta kočka?“ V lesy zaběhla. „Kde jsou ty lesy ?“ Na prach shořely. „Kde je ten prach ?“ Voda ho vzala.
„Kde je ta voda?“ ..
Voly ji vypily. „Kde jsou ty voly ?“ Páni je snědli.
„Kde jsou ti páni?“ Na hřbitově pochováni.
Ptačí řeč. Lid náš lnul odjakživa s velikou láskou k Boží přírodě, nejen proto, že mu poskytuje potřebné výživy, nýbrž i proto, že v ní nalézal své potěšeni & milou zábavu. Zvláště ptactvo míval vždy ve veliké lásce. Rozmanitým ZpěVům&šveholům ptačím lid pcdkládal přlpadná slova, jakoby rozuměl, co ti ptáčkové svým Zpěvem povídají. Odrostlejší děti, ba i dobrosrdečné lidi dospělé tato ptačí řeč velmi bavlvá & budi v nich lásku k milým Zpěváčkům; proto i z ni tu podáme aspoň několik pěkných ukázek. Konipásek,
boje se zimy, odlétá na. podzim do
teplých krajin, &. když se k nám z jara zase vrátí, posadí se na. plot a volá. sedlákovi do oken:
Živ—li's,
se-dlá—če? živ-li's?
Vlaštovička
živýli's?
vede sobě jako dobrá. hospodyňka.
Přiletujíc na. vesno stěžuje si do nešetrnosti selské rodiny:
V
L
V
_L
\
Na—in-di-la sem pl-ně sto-do—ly, včil se vše-cko
_.55_ Linduška, pomíná rolníka:
uznamenávajíc příhodnou dobu, na
W Orej, orejl sej, sejl
Když pak rolník jejího hlasu poslechna na pole
MWi orat vyjede, tu zase skřivánek
jako nějaký dozorce:
bdí nad ieho prací
v --I- -.I_
Já. sem se dí—val, dí- val, dí—val, jak se—dlák
0- ml, o-ra !, 0- ml a na. ko- ně vo-lal, ;—J.
'L 111
vo—lal,vo—lal:
_l_I_ .
vi-jo,
i
V1
vi-jo, vi-jo, vi-jo,
__1
vi-jo,
-
-
L
vi-jo,
vi—jo, vi—jo, hot, hot, hot, hot,
či - hi prrrl
Na ospalého lenocha povolává.vlaštovička: „'
1—h V
Le - no - chu spíš ?
Vše-ci li-di
dě-la-jí,
'ij
le - no - chu spíš ?
ty jo—štěspíš?!
_57._ A holub
dodává důrazněji:
Ji
A gliss. _R |
,. glíu.
. .—
.
\-
i
\—<.
:
Pa -vla hůl - kou !
Pa- vla hůl - kou !
Hřivnáč (lesní holub) velmi rád zobe hrách a bob, pročež hned z jara důtklivě prosí sedláka, by mu ho nasil hodně mnoho: ng %
l 4
l
Í
L
T
“]
Se—dla-čku chu-dý, sej hrá-šek vku—dy,na-ssj mi .A I'
L
J
bo-bu,
Strnad
J
L
J
. J _L
TI
já. ho rád zo-bu: zob, zob, zob, zobl
přiletujs v zimě na dvůr, přiživuje se
MW; “* s drůbeží i pochvaluje si „rolníka pečlivého: „Dobrý strýc! dobrý strýci“ Ale v létě, když je v poli žírn dosti, nestojí nevděčník o něho, povolávaje naň uště— pačně: gliu.
Ne-po-třs-bu-je-me
'
'\4Ý .:
strý-cůl
.
Z jara strnad _zvěstujs příchod vesny: Vszu, vezu, vezu kvítí ! A přivezl ho skutečně: „všude plno kvítí, až se louka svítí.“ Avšak i v lese je ho dosti, zase jiného a snad i pěknějšího. Do lesa tedy žvs děti na po
dívanou hýl: Ji
j?!
říl
LÁ —'
Poď—te k nám, pod-te k nám, dě-ťát-kal
-58— Tráva na lukách dorůstla ; i pozýva křástal hospodáře, aby sek! louku:
WHA—f—i—i—zu— Seč, kos!
seč, kos!
seč, kos!
Nastávající žně rolníkovi připomíná plotníček:
?*;AZHĚEQEEEĚ ; 1%
Čím budem žat? čímbudemšat? sr-pem,s,r-pem
.
„[
dll
'J
J_r
sr --pem!
A když obilí dozraje, Křepelka
volá na sedláka:
Už je čas- na ten klas!
poďte žat! poďte žat! Bůh pomoz! Bůh pomožl Po žních počítá mu peníze za obilí stržené: Pět peněz! pět peněz!
Nema se věru čím chlubiti, proto povolává naň
sýkorka
v
uštěpačné:
' Teď jsi pán!
' Teď jsi pan!
Když se blíží zima, trpělka
(chocholouš) při
pomíná. starostlivě:
ĚÉĚQÉEEĚHĚĚ '—
Kup—te dří ví!
kup-te
dří- ví!
Jiní ptáci pohovoří si raději mezi sebou a starají se více o sebe než o rolníka.
...59..
MÉ KOS se dovolává. žíru:
$$$—%? Dej mi čer—ví—ka,hochu, pravím, hochu, pravím!
Žluva
(Vlha) pokřikuje na. svého souseda.:
KmotřeŘi- bo--i--ho,
Čermák
dej na pi- vo-i- vo!
je štědrý z cizího:
©5235—— Ba- ba. va- ří
sýr,
sýr:
poď- te,
chlap-ci, na. sy—ro— —vát- ku!
Sedmihlásek
nazývá. se právem posměváčkem,
činíť si posměšky nejen ze zpěvu jiných ptáků, nýbrž posmívá. se i lidem; ševci na. př. takto: A
L
A
\.iŠev - če, —9-
\
prr,
_L
L
šev - če,
prr,
]4
f_i- dlo— .1
*
ĚP—r—N—ŠŘ—HO—L'f—B_i—_— , ['] n 1 v l;? 3; u . - + va- čka,
1 ň— dlo - va— čka..
Ie &
A
5
Šev—če, pil bye? šev-če, pil
ĚFZPiÍ-Ě—ZÉ—áu á-s,
más?
k
_—
bys?
mas,
_m— Sýkorka
lesní chlubí še nepěknýmhrdinstvím:
—
!
.
.
Měl sem že-nn L
_L
L
!
5—0
.
+
za- bil sem jn tylcem1)pal—cem __
&%
A 31— LD _D L 3:1I:. Ir *=.' _L u 31 _u
ĚJÁ L
" * ' '
\
pod ěin—del—cem,
Pěnkava vrabců:
_.
tylcl
matka, hledajíc syna tnláka, ptá. se
Ne-vi-dě—li-ji Vrabci, povídají:
b
ate tu na.-še-ho_
-tě—ja?
majíce na všecko bedlivý pozor, od
-
.K
!(
Ě .a;; _Ěa—Ěař— '
“i
_! J
'
_='
Včil tu
byl,
.L Ý
L '
_.
_! Jl
,
'
H
AX
_.
. o
[
Tv)
n
'
Čí
to kůň? čí to
se tážou:
_[L
A\
TI
A vrány
l
A
včil, včil!
mrcha, straky _L Uviděvěekoňskou A A TI .
JJ
.Ll
*
_Ll
kgta
odpovídají:
) Tylec (týlo) = zadní, tupá. stran-a.sekery, motyky a pod. nástrojů.
—6l— Slepice 1.
V __
chlubí se sneseným vejcem:
u
'
V V n
u
u
Ko—ko-ko—vdák,snesla sem va-jí-čko
"
za pe.-ták,
'___
“1"
ho—spmdy—ni na ko-ře-ní,
ho—apo-da-ří na ta.-bak.
Housata., batolíce se po trávníku, ětěbetají:
My sme malé panenky, ' my sme malé panenky!
Načež staré husy:
My sme ta—ké by—ly, my sme ta-ké
Ale houser
by—lyl
uštěpačné podotýká:
ĚĚ—ÉEĚĚĚĚEŠĚ A—le dav-no!
Kohoutovi,
a-le
dav-no!
když vidí, jak řady drůbeže na
dvoře v hody řídnou, zdá se to posvícení trochu dlouhým, i ptá. se úzkostlivě: "
A
' 1 _m
Jak pak ty ho—dy bu—dou dlou—ho tr-vat?
Kachna pak odpovídá:
_
]; Tý - den, tý - den!
\
-62— A káčer
přisvědčuje:
Šak tak,
]]
šak tak!
Morák (krocan), když někdo cizí přijde na dvůr, čertí se náramně:
. F. L. [. L. LI L.
7
I11
441.1
"
U-dri, u—dri, u-dri, u-drill) Ale morky,
mírnější jsouce povahy, okřikují ho:
A dy-by te-be
tak, tak, tak, tak!
Páv, když mu nezbeda kluk škube vzácné peří z ocasu, žaluje svému pánu: .
A
'. __'f.
g
.
L
I
.
' | . 33 ,
“Tr—há!
A
__L 1)
.,
tr-há!
11 _m ll JJ c
Dětské plsně. K této ptačí řeči připojujeme několik libi—zných
písniček o ptácích i jiných zvířatech a o přírodě vůbec. Písničky tyto jsou pro děti jako stvořeny; ale nejSUu dětinské, zalíbí se jistě i dospělým. 1.
Holubička. I
.
_-
a_i _ ,
Vy—le- tě - la. ho-ln-běn-ka .) = udeřl
_
ze ská-ly,
_— 63-—
ze ská-ly, pro-bu-di-la modré o-či
ze spa-ní.
Vylotěla. holuběnka. ze skály,
probudila modré oči ze spaní. Kdyby byly modré oči nospaly, byly by tu holuběnku dostaly.
$$$-W 3532 _;
v
ngr T
J f jl . \1
'
!
Kde's, ho -lu —bi-čko,
bi-čko,
1
lí -_t_a - la?
lí - ta—la?
kde's, ho-lu
že'a
po - _ří—čko,
své
ŠÉFZFFĚĚ—FEŠŠ—ázšfš má. ho-lu - bi-čko, zrou—sa-la? Kde's, holubička, lítala? že's své peříčko, má holubičko, „
zrousala?
Budeš-li ještě lítati, budu já. na tě, má holubičko, líkati. Nalíknu na tě žitný klas, dostanu já. tě, má holubička, brzy zas. Nalílmu na tě do kvítí, dostanu já tě, má holubičko, do sítí.
—64— 3. L
L :“1
L
___-F 111:—
Si- vá. ho - lu - bi-čko, kde'a by-la,
“
7 ' ho-lu-bi-čko,
kde'e by—la?
šál
7
po—pe-la-vé
V
kde'a ty 8110— je
L
V
7
V
'
*—
pe-ří, kde'a ty evo-je _L .“1 131
__
.)
si - vá.
7
'__*_
v
po —pe - la - vé
pe - ří
ztra—ti-la?
Sívá. holubičko, kde's byla? kde's ty svoje popelavé peří ztratila?
Ztratila jsem já ho na poli, a to tobě, můj zlatý aynečku, na vzdory. Polilmn já na tvé peří klas, abys ty k nám, sivá holubičko, přišla zas. 4.
Holoubek.
.;
\*
“.
f
ň—
"
.a
f
' "'
Mě - la jsem ho—loub—ka v truhle
on
110.
ho,
jest
mi
do
u - le - těl
po - le
za-vře—né— do po-le ši —rč—
ši - ré . ho,
na
...65 bir—151 _I— ' l1 ] —_ * ' l =?— —f——L—H—+—;Š L L *r“ '[ ' 'v—ř ze-le-ný
if
dou- bek,
tam
kal
80- bě za—hou
II.-\ Hg íjl i\LLT ' 'J
A
můj
%_:-1L_ $ - l_* I4 L
zla —tý
ČŠ
„J
zla- tý I 4 J. 1J,
ho- lou- bek, !)JJ
můj
__5;._—*__.£.__
ho —lou - bek.
Měla jsem holoubka v truhle zavřeného, on jest mi uletěl do pole čirého, do pole širěho, na. zelený doubek, tam sobě zahoukal můj zlatý holoubek. 5.
Holoubek a. holubička..
M—FFFĚCIÉĚÉ J \
L
u 2
L
\
;)
,
Í
V
V
l
'
'
O-ko-lo ja.-vo-ra
_L\_I_
[
o-ko-lo ja-vo-ra '
V
I
l A1
'
te-če vo-da,
te—čevo-da, \
) ' rA + V _! na-pij se jí, mi-lá. ho—lu-bi-čko si-vá., AJ
|_ [] 11
__11
'
]
V
.— :_P IA
v
r)
však je
| I
|.
]] .3 J.Ll VA1 __ll JJ
do - brá..
_m— Okolo javoru teče voda: napij se jí, milá holubičko sivá, však je dobrá..
Já. jsem se napila, už jí mám dosť: děkuju ti, milý holonbečku sivý, za upřímnosť. 6
Kohoutek v zahrádce.
Míša—áá Ko—hout—ku joořa-bý, >.. |
:
'
Vy—ku-ceš
'
ue—ku—tej za-hra-dy! > 4
F
'
'
tu-li-páu, při—jdena tě můj pán. Kohoutka jeřabý, nekutej zahrady! Vykuceš tulipán, přijde na. tě můj pán. 7.
Kohouti.
za-přáh-nem
ko - ní - čky, po - jo— dem.
__67— Vesele zpívejte, kohouti! at' se mě srdečko nermoutí ; zpívejte kohouti, až bude den zapřáhnem koníčky, pojedem. Velmi zdlouha. „
8. Husy.
[) ___*"——-:_—š_ 1-
+3
m—Š _ , ___.. =. tíž—FI?:ŽIZÉĚIH—Í—Š
Ká--za.--la. mně má- ti
bí- lé hu- sy hná—
ĚM—lď—FHHĚÉ
Wage—jf? tam ho- ro
na.
!: mly- ná- řo- vě ha - ti,
4, ,
m
,—
le
do - lo
moh —re na do—
m
_bzbttilízli— Íi
k mly—ná- řo- vě ha - ti. Kázala. mně máti
bílé husy hnáti [: tam hore na dole k mlynářově hatí. :]
Popadla. mlynářka lOpatu širokou, [: zabila. mně huaku pěknou chocholatou. :] Počkej, ty mlynářko, co se s tebou stane, [: už moje husička na nožky nevstane. :] 5.
-ga— Počkej, ty mlynářko, udělám ti škodu,
WM [: vyjdu na. mlýnici,
srazím já ti vodn. :]
<
&;
9.
< „
<
< „
':
1
_
Haj, háj,
hu- si —čky 2 či- sté
7 v _v
až já. na- po—jím L
vra- ně
<
L
'
- v
|
r
' %
vo—di—čky,
ko-ní-
čky,
. až já na.-po-jím
vra-né
ko-ní-čky.
Haj, háj, hasičky z čistě vodičky, [: až já napojím vrané koníčky. :]
Mia 10.
Zvolna.
VIBŠtOVka.
Vla-ěto-vi - co ěvo-ho -li- co, kde máš evo-je
hní-zdo?
"
(
Vo chlí-„ve -čku
na. trá— —me-čku,
J. . - 'L.— l'. 4.lI '- 'Jl R') _II JJ T F . ? Ú ; .L L JF tam je mo-je hní-zdo.
—69—
,
Vlaštovice ěveholice, kde máš svoje hnízdo? Ve chlívečku na trámečku, tam je moje hnízdo. Veveřice skákalice,
kde máš svoje hnízdo? Na dubině, jeřabině, tam je moje hnízdo.
Vla—što-věn-ka švi —te - ra,
bí -lé
WĚÉÉ
ggg;„> Í
[
má.;
FALL
čer-né,
.
—r
< '
0—na. vždycky: švihly, čvihly,
na etře- že má. své o- by-dlí, tam se- dá.. Vlaštověnka. švitera, černé, bílé peří má; ona. vždycky: ěvihly, ěvihly, ; na střeše má své obydlí, tam sedá.
.a
12.
-<
Křepelka.
Mo—jemi-lá. kře—pe-li-čka, ja-ká
* bu-de
&% _; _70_
>
A vc-< če-ři-čka?
>
Kraj'ček chleba, mlé—ka mi-aku, L
od-ba—ví-me, od-ba-ví—me ve-če-ři-čku. Moje milá křepelička, jaká. bude večeřička? Kraj'ček chleba, mléka misku, odbavíme, odbavíme večeřičku.
13.
Křepelka na podzim.
&atagfmágšggg ĚWĚÉÉJ_1 "i >:3% Kře-pe-len-ka kře—pe-la-la, kře-pe-len-ka
kře-pe - la - la, drob-ně dě-ti
evo-lá. - va —la.
[: Křepelenka křepelala, :]
drobné děti svolávala.
[: Křepelátka, drobné děti, :] kam se s vámi mám poděti?
[: Lidé louky pokosili :] a manďele odvozili.
[: Ještě jeden mandel stojí, :] a na ten se sedlák strojí. [: Za Dunajem krásné pole, :] tam půjdeme, děti moje.
_'71 _
MW 'V W 14.
Slavíček.
_“2% .
ň
[
Sla. - ví - ček &
je
ma. - lý
V
1 . 3
ptá. - ček,
'
rJ
may
ptá.-ček,
7J
r)
v
na strom on si
vy-le-tí,
4
$'
.
___—.
sla—ví-ček je 1
1' I
'i) 11 '
k
i
za-le-tí,
i
J 7—
do hou-šti-ny [
i) r
i) 7 a rij
IE 7
1 .
a
& tam bu-de klo—ko-ta-ti.
[: Slavíček je malý ptáček, :] na strom si on vyletí, do houštiny zaletí, a. tam bude klokotatí.
M&M 15.
T ;D
n
.
'
LL _
7
7
i- da po chod-ní-člm, m
\
' TJr JA'
11
.1 ...á
Za—zpí-vej,ala-ví čkn, v ze le—némhá-jí-čku,
v ze-le-ném há-jí-čku,
n
\ LY
J
'.
[
'
'i - da po chod-ní-člm.
a já si
za-zpí—vům
a. já. si
za—zpí-vům
'Tl J_Í
_.72_ Zazpívej, Slavíčku, v zeleném hájíčku, & já si zazpívám ida po chodníčkn. Dobře je vám doma. na peřinách ležet, ale mně je těžko přes ty vršky běžet.
16.
Ptáček v zimě.
V Bu-de
.
V
zi -ma, bu-de mráz, kam se, ptá.-čku, A
A
.
A
„
já.
do le—ea.,
ŘF kam echo-váš? _D
|) V
'U
tam je
AJ V
Schovám se [“ T *,
j 1 4 3% y];črt—H—G—zli—
mo-je
po —tě - cha.
Bude zima., bude mráz, kam se, ptáčka, kam schováš? Schovám se já do lesa., tam je moje potěchu.
Až přestane, vyletím, čirý svět rozveselím, půjde dívka. na trávu, zazpívám jí nad hlavou. 17.
ÉWÉHEĚĚÉ Kačena. divoká..
Ka- če—na di--vo--ká
le- tě-Ia. s vy-"eo-ka.,
—73-—
“
ŠL _Ě “při —šel
na
„1.23 ni stře - lec,
pří--ěel
.! na. ni stře- lec, stře- lil
jí
do
bo- ka..
Kačena divoká letěla. & vysoka.,
přišel na. ni střelec, střelil jí do boka..
Urazil jí křídlo a. pravou nožičku, smutně zaplakala., spadla. na. vodičku.
„Ach Bože můj milý! už jsem dolítala., už jsem těch svých dětí tady zanechalal“
„Moje drobné děti nedělají škody: plynou po Dunaji, napijou se vody.“
18. Luňáček.
Ty lu-ňá-čku ty ma.-lý
ne - o - řeč, ho —du-ješ,
':
ptá.-čku,
ju- ná-čku!
má. - lo
ty ne-se-još, je-nom po—řád
máš.
...?4 Ty luňáčku ptáčka, ty malý junačku! ty nesejeě, neořeě, jenom pořád hodujeě, málo máš.
19.
Sokol.
Se—děl
., '
ao - kol
.%
I.j1.x1
na
se-děl so—kol na
Š_—-<
to—po-le,
>mg
ř
oro-Ěbí-ral
to - po - le,
ť
si
po - ří svo - je.
[: Seděl sokol na topole, :] probíral si peří svoje. [: Došel k němu střelec mladý: :]
Co tu děláš, sokol sivý? [: A já. sedím na topole, :] probírám si peří svoje.
Nestřílej mne, atřelče mladý, jsem já. sokol velmi starý, perečka mně vypadaly. [: Letěl bych já. přes to moře, :] není možná., široké je.
Mg 20.
Krahulec a.jestřáb.
I
vl
.—
.
Ža- Io- val si,
"
:
ža- lo- val si brat bra—tro
Máš—rz kra hu- lí- ček
kra- hu- lí- ček
je- střá—bo--v1',
je--střá.-bo - vi.
Žaloval si :] brat bratrovi, krahulíčok jestřábovi. :] Že mu mladé :] vyhubili & samičku polapili. :]
Krahulíčku, :] pěkný ptáčku, norob hnízda. při chodníčku. :.] Rob hnízdečko :] při dolině, při zelené bukovině. :] . ..o' co. I. ..
Tam sedláček :] nedojede, tobě mladých nevybeí'e. :]
21.
Ě
'
Krávy.
'
+;
Hua-lo děv —če krá-vy z U-her do Mo-ra-vy;
děv- če po- blau-di —lo, krá-vy po - tra. - ti - lo,
_m.. krá-vy
po- tra - ti - lo.
Hnalo děvče krávy z Uher do Moravy; děvče pobloudilo, [: krávy potratilo. :]
Ej orlíčku, orle, kde jsou krávy moje? Já jsem jich neviděl, [: jenom jsem je slyšel. :]
Pod javor si sedlo, snídaníčko s'nědlo; na javor pohlédlo, [: orla uviděla. :]
Pěkné zvonky mají, pěkně vyzvánějí,
travěnky hledají, travěnky zeleně, voděnky studené.
Běž, děvčátko, dolem,
najdeš krávy spolem: šlo děvčátko dolem, [: našlo krávy spolem. :]
22.
Kocourek. .
j 1
A
Plá - če (\ U
_ň
L
*:H—P—le—F—p—uH—P—f—ď—ĚJ—j I
I; J
ko -čka
L
['J
L)
_I ".
I'J
H'
co- ly den, plá- če ko - čka
|
LT
J
]
W. .——É| J. -J 1 ijúv 'r + “1 J ' 'ň . 34 | a AfB—h—ř—i—h—h ce-lý
.:
*
11
'.!
den, kam se *
D
vI
kam se
+
-A
. T
je- jí
]“ ] j
j i
I
i]
je -—jí
1
5
ko-cour děl,
1
ko-cour
L
]1
.
%J.
*!
1l
děl.
Pláče kočka celý den, :] kam se její kocour děl. :]
Pláčou s kočkou koťata: :] : kam se poděl náš táta? :]
__77_ [: On tam leží za vraty, :] [: ocásek má. uťatý. :]
[::Jak to kočka zvěděla, :] hned za vrata běžela, kouřit, mastit hleděla. [: Jak počala kouřiti, :] [: on se počal ěknouřiti. :]
[: Jak začala mazati, :] kocour skočil na koty, a přeskočil dva ploty. : Kde's, kocourka, kde'e býval, :] : že'e ty doma nebýval? :] ' Chodil jsem po komOrach, :] zastal mne tam hospodář. :]
' Ten mne dobil velice, :] sedral na mně tři biče. :]
..l..
r—IH Hr—l r—lr—p F—v—l
Když třetí bič dotrhal, :] ještě sekery hledal. :]
: Jak eekyrkn popadl, :] : hned ocásek odpadl. :]
["-\l—i r—HP—l
: Vyhodil mne za vrata, :] : tam mne našla koťata. :]
Za-jí-ček
se
na ln—či-ně
pa-ee
my—eli-ve-ček se na ně-ho třa-se, .etře-lil by
_73_
na. ně-bo, ne-mů že pro dře—vo, o-bá-vá.
se.
Zajíček se na. lučině pase, mysliveček se na něho třese: střelil by na. něho, nemůže pro dřevo, obává. se.
24.
Svatba komáři.
WM:-% ..."— ) m-m, ko- má- ři se
m-m,
kap-ky
ví—na
že- ni-li,
ne— —-měli.
Komáři se ženili, kapky vína neměli.
Komár leží v komoře, muška. pláče na dvoře.
Přiletěl tam Slavíček, přines vína. žejdlíček.
Neplač, muška! co ti je? Ještě komár ožije.
Komáři se Opilí, až komára. zabili.
Těžké jeho ožití, když je na smrt! zabitý.
Sádlo z něho vybrali, .
za pět zlatých prodali.
25. Pohřeb komáři.
ň—nášz—[JŽÉĚ Co tak mocně zvun—če-10
a tak hrozné
_.79_
!
'
'
šn-etě-lo? _
A to ko-már z ne—bespad, m
.
zlá-mal so-bě
krí—žem zad.
ÍzPlš—PZJ—P—j—j—řa-————— _'——_
Co tak mocně zvnnčelo,
Pýtali ea komára,
a tak hrozné šustělo? či je treba aptéky? A to komar z nebe Spad, Ej netreba aptéky, Zlámal sobě krížem zad.
treba rýla, motyky.
Pýtali aa komára, či je treba lekara? Ej netreba lekara, treba kněza farára.
Byl to pohreb nemalý, všecky mnchy plakaly a ríkaly rekvije, že náš komár nežije.
ĚŘÉWÉ 26.
Doubrava..
A
_L
m
L
.r
.
' f ,
Don-bra—věn—ko ze- le—ná., dou-bra
Ie-ná,
co jsi tak
věn—ko ze.
o - šn' - l'mě-la?
Doubravěnko zelená., co jsi tak ošuměla?
Až ti mrazové přejdou, pěkná. zelená. budu.
Přišli na. mne mrazové, velicí nečasově.
Široký list poneeu, modrým kvítkem pokvetu,
Mládencům na voničky, panenkám na věnečky.
\
_BO_.. 2 7.
Lísteček bukový.
'
ň
Y
Li—bo—cese, & . .—.
.;
li-bo-ce,
"
li- bo-ce _D_& a
li-bo-ce 4 _ř
'
se,
*; 4%
ze-le—ný lí- ste-ček na bu-ce, k
_:
MaŠ—11325" jít—HMT— U_Igu'"
_1 .
7.J
:
A) *t——"
ze-le-ný
_1 _13
L—l
]]
_' A
lí-ste-ček na. bu-ce.
[: Liboce se, liboce 1) :] [: zelený lísteček na buce. :]
[: Ještě by se libotal, :] [: kdyby mu větříček' fukotal. :]
28.
A
Destlcek magovy. ) V
,
A
-
nJ
—r—
Ko—lemdo ko - le - čka
7
F
na.- ěe za- hrá. - de- čka,
"
-
:_il
&- by nám pán Bůh dal ti —ché-ho do - ětí- čka..
Kolem do kolečka naše zahrádečka, aby nám pán Bůh dal tichého deštíčka.. -
.
Deštíček májový, dej nám ho Bůh milý, aby nám narostl chlebíček na zemi.
%$ 1) libotati se = rychle se pohybovati, mihotati se.
m
besedách v ziměpočetními bavívali úlohami se rádia stali mladí hádankami, po dobnými zábavkami. Myslím, že ani nyní se jimi nepohrdne; poskytujit nejen milé zábavy pro ukrá— cení dlouhé chvíle, nýbrž zbystřují také rozum & soudnost & jsou zvláště pro domácí výchov našich dětí nemálo důležity.
Hádanky. 1
Je chlíveček bez dvlreček, dvanáct ovci v něm. (Rok-)
2.
Stojí, stoji dub, a na tom dubě dvanáct větví, na každé větvi po čtyrech hnízdách, & v každém hnízdě po sedmi vajičkách. 3.
(Rok, měsíce, neděťe, dni.)
Stojí, stojí strom, má tři sta & pětašedesat lístků, dva & padesát kvítků, a jen tři míšenská jablka. (Rok: 365 dní, 52 neděl, 3 Bod body.)
4. Tři sta pětašedesát ptáků, dva & padesát čápů, dvanáct kuroptví, & tři vejce snesli.
(Tom.) 6
_82._ 5.
Pole neměřené, ovce nesčítané & pastýř mezi nimi. (Obloha, hvězdy, měsíc.)
6.
Máma široká, táta vysoký, dcera slepá, syn divoký. (Země, nebe, noc, vítr.)
7.
Je to odjakživa, bude to do skonaní světa a není to rok staré.
(Měsíc.)
8.
Jelen moře přeskočí, ani 11th
nezmočí.
(Měsíca. noc.)
9
Roztrhaná plachta nad zemí letí.
(Mračno.)
10.
a) Svatá, Voršila
perly rozsila, měsíc viděl, nepověděL
b) Dennice to roztrousila, slunce posbírala, měsíc vrátil.
(Rosa.)
11.
Běhá to okolo chalupy, dělá to cup ltY dupltY.
(Déšťz okapu.)
_83... 12. a) Přišel k nám bílý vůl, vypil vodý plný důl. b) Přišel k nám host, spravil nám most bez sekery, bez dláta, a je přece pevný dost. 13.
(Mráz.)
a) Letí, leti, křídel nemá; sedá, sedá, zadku nemá. 6) Příběh! k nám bílý vůl, zalehl nám celý dvůr.
(sníh.)
14.
Sletěl ptáček bezperák na náš stromek bezlisták, přišlo na něj bezzubátko, sežrala to bezpeřátko. 15.
(Sníh a. slunce.)
Metu, metu — nevymetu; nesu, nesu ——nevynesu:
až čas přijde, samo výjde.
(Světlo sluneční.) 16.
_!
Koupí se to za troniček a je toho plný pokojíček. 17.
(Světlo umělé.)
Spadne to do studně & nežblunkne to.
(Stín)
18.
Táta vysoký, máma široká, syn divoký, dcera hluboká. (Čtyři živlově: vzduch, země, oheň, voda.) 60
..84 19. Běží to v potoku od roku do roku, a vždycky do předu & nikdy do zadu:
pověz mi, proroku, co je to? (Voda.)
20. Rostu během. 21.
(Řeka.)
Jedno běží, druhé leží, třetí se na to dívá a nad tím hlavou kývá. (Voda tekutá, kamení, vrba u vody.)
22. Široká, dlouhá, kam se bramboráš? Často střihaná, čemu se mne ptáš? 23.
(Řeka., louka.)
Běží, běží, až se třese, bíly šátek v ruce nese. (Pěna na vodě.)
24. Měkké dělám z tvrdého, tvrdě dělám z měkkého, s větry rád se pojím, ale vod se bojím. 25.
(Obch.)
Tatík se rodí, syn už běhá po střeše. 26. Cerveny žije, černy umírá.
(Oheň, kouř.)
(Uhel)
Q— 85-—
27. a) Stoji, stoji hůlka, na té hůlce kulka, na té kulce losiček, pod lesíčkem mrky, pod mrkama smrky, pod smrkama hamy, pod hamama bery, pod berama kleky, pod klekama chody, pod chodama černá zem.
b) Vyrosz dva duby, na dubech kadluby, na kadlubech háky, na hákách papáky, na papákách skélečky, na skélečkách hájíček, v hájičku plno travičky. c) Stoji, sťoji sloupy, na sloupech klampačka, nad klampačkou řehtačka, nad řehtačkou svitačka, nad svitačkou mnoho březí. d) Roste, roste lesíček, pod lesíčkem silnička, pod silničkou svíčečky,
pod pod pod pod pod
; A
svíčečkami smrky, smrky hamy, hamy džbery, džbery kleky, kleky chody,
pod chody černá zem. ' (Tělolidské.)
28. Na dvou ratolestech deset větviček drzi jeden pen.
(Ruce, pruty, tělo.)
-—86— 29. Maličký sklípek, v něm dva řadý slipek & červený kohoutek. (Ústa, zuby, jazyk.)
30.
Okolo prorubu hejno bílých holubů. (Zuby v ústech.)
31. Červený psíček za koštěnou brankou.
(Jmk)
32. Dva chlivký pod jednim doškem. 33.
(Noa)
Dvě kavky podle sebe sedí, & Jedna druhe nev1di.
(Oči-)
34.
Jednou t_iěroutam, dvěma ven, a když Je ven, ]e teprv tam. (Kalhotm 35.
Sedí pán na vršku, má. měkkou podušku, često se smekne, mc se nelekne. _
(Klobouk)
36.
Černošku černý, buď ke mně věrný, na to jsem si tebe koupil, abýcb nožku v tebe vkroutil.
(Bom)
_87_ 37. O jedné nožičce po stole, židličce hopsa! si vyskočí, vesele se točí ; nevýská, nezpívá, -jenom si brunčívá.
38. ŠkOpíček bezedný, plný masa nacpaný. 39. Máme taký domeček, co má na sta okýneček. 40. Celá chalupa vyhoří, a přece se nezboří. 41.
(Catania.)
(Prsten-)
(Náprmk)
(Dýmka)
(hm strany a dvě brány, na prostředku cupv _dup.
, (Stodola)
42. Ve mně tma, venku světlo; ' ve mně zima, venku teplo; ve mně teplo, venku mráz: uhodne to někdo z vás? (Sklep) 43. Sedí stařík na střeše, kouří & nekřeše.
44 a) Čtyry rohy, žádné nohy; chodí to, stojí to.
(Kunín.)
b) Ctyry rohy, žádné nohy; vrty sem, vrty tam, 3 místa přec nikam
(Dvéře.)
45.
Jedno pravi: kyž je den! druhé praví: kyž je noc!_ třetí pravi: ať je den nebo noc, já mám vždycky práce moc. (Lampa, dveře, hodiny.)
46. Máme proroka od roka do roka; jist mu nedávámm co chvile mu ruky podáváme. (Klika u dveří.)
47 .
Zelezo po železe, kde je dírka, hned tam vleze. 48. a) Ctyry nohy, čtyry rohy, hlava žádná..
(Klíč.)
5) Čtm nohy, čtyry rth má, a nechodi ani netrká. 49. a) Malý domeček, plný koleček. b) Jde stařeček cestou, a nic mu cesty neubyvá.
(sm.)
(Haim)
50.
Konopné nohy, železné
boty.
»— (Šňůry & váhy u hodin.)
—89 51.
Čtyry rohy, žádné nohy, jenom břicho veliké. 52.
Šla kráva na vodu, nechala doma báchorů. 53. V lese to pnělo, listi to mělo; nyní to nosi duši a tělo.
(rouna.)
(ucha.)
(Kolébka)
54. a) V lese oříznuté, doma ohnuté, & doma pravi: mihaha, mihaha, mihaha! b) Mnoho děr a není kudy vylézt, (Ěešcto) 55. a) Plné nebe hvězdiček. 6) Jede kočí.,
má sto očí, do každého něco strčí.
g (Struhátko.)
56. Běží liška okolo vrška, & do vršku nemůže.
(Kopysť.)
57. a) Pán s paní hovoří, div komory nezboři. b) Sedi panna za dveřama, křičí pořád: dana, dana.
(Másnice.)
_90_ 58.
Ctyry rohy, žádné nohy, bricho vybrané.
(Necky.)
59. Chodí bájný okolo lesa, a nikdy do něho nevejde. (Bednář okolo sudu.)
60.
Ze země pošel, krmil, napájel, & když umřel, ani ho nepochovalj. (Emco.)
61.
'
a) Jde z domu, zpívá; jde domů, pláče. 6) Bez nohou jsem, břicho mám; bez hlavy jsem, pýštěk mám; bez sluchu jsem, ucho mám; nedýchám a hrdlo mám.
(Džbán)
62.
Máme chlíveček, ten chlíveček je plný červených tutiček, když mezi ně černý kohout vletí, všecky je vyžene.
(Pec, uhlí, pohřeblo.)
63. a) Stoji panna za dveřama třemi pásy opásaná. b) Přišel k nám host, co v lese zrost', zatočil se po světnici, praštil sebou pod lavici. (Metla neboli koně.)
64. V horách roste, na poli se pase, po stěnách běhá a nohou nemá. (Štětka.)
65. Železné hříbě v koštěném chlivě,
po kožené louce otavu štíbře. 66. Aby vlezl, v leb ho bili, aby vylezl, za hlavu ho táhli. 67. a) Hora hučí, beran buči & kůň táhne.
(Bmw)
(webík)
6) V lese narozeno,
skopcem potaženo, kOněm
hOVOři'
(Houska.)
68. Kráva řive v kamenném chlivě,
koudelný ocas má; třikrát za den řehce & žrát se jí nechce.
'
(Zvon.)
69. a) Běží, běží čtyry panny, žádná žádné nedohání.
b) Ctyry nohy bez prstů a bez paty nechávají po sobě jen dvě šlapy. 70
(Kola. vozová)
Dvanáct panen v jedné posteli, & žádná na kraji. (Kolo 0 12 paprscích)
_92_ 71. Sedm je málo, pět je mnoho, a jednoho dost. (Sedm kol ke dvěma vozům, pět kol k jednomu & jedno ke krakaři.)
72. Dvě panny leží, čtyry po nich běží, kdyby ty dvě vstaly, do nebe by dostaly. (Koleje, kola.)
73.
a) Roztrhaná plachta po poli se cachtá; nač se vrhne, vše roztrhne. 6) Rachty, rachty,
roztrhané plachty; po poli běhají, pod kůlnou sedají.
(Brány)
74. Čtyry nožky, dva trnožky, v zimě běží, v létě leží. (Sáně)
75. V lese taté, na poli žaté, u kováře dělané, u sedláře také-
(Chomout.)
_93_. 76. Železný otec, dřevěná máma, slaměné děti do kouta letí.
(Stolice řezací)
77. Běžela lvice od Kamenice: kam pohlcdla,
tráva zbledla.
(Km)
78.
Zhrbený muzik běhá po poli; nepřijde domů, až je Chou. 79.
(Srp)
a) Jede panna uličkou, trousí drobnou krupičkou. b) Cícha, čichá., nemá nosa; co mu přijde pod zuby, semele to v otruby. 80.
(Pila.) ;
Dřevěný kopec, železný
hág.
(Vocblc.)
81. Máme volka: celý vejde do chléva, jen rohy nechá venku. (Nebom) 82. Když to lezl, mlčí to, když to vstává, vřeští to.
(Rema)
_94_ 83. Když jsem byl mlád, čtyrmi jsem vlád', hory, doly jsem převracel, po smrti jsem k tanci šel. 84. Jde červený žváč, má dva roháč-e, čtyry cupitáče, sedmý ometáč
(Vůl)
(Vůl nebo kráva.)
85. Masná hůra, dřevěná důla: s hůry do důly čtyři stříleji.
(Vemcno a. dojačka.)
86. V předu maso, v zadu maso, v prostředku dřevo.
(Kůň, pluh, oráč.)
87. Po krajích maso, v prostředku dřevo. (Voje mezi párem koní.)
88. Čtyry oči, šest noh, dvoje ústa, jeden chvost. (Jezdec na koní.)
89. Leze živý na živého po železe na dřevo. (Jezdec, kůň, třemen, sedlo.)
_95_ 90. Čtyři stelou, dva sviti, a jeden si lehne. (Pes když si lehá.)
91. Visí visatec,
kouká chlupatec: kdyby visatec upadl, že by on ho popadl. (Slanina & kocour.)
92. Vlezl chlupáček do báchoráčka.
93. Čtveran shodil trojana, a dvojan pobil čtverana.
(Kočka v hrnci.)
(Kočka, rendlik, hospodyň.)
94. Tázala se hryzka, je-li chňapka doma.
(My! & kočka.)
95. Stojí, stoji žebrák, má záplatu na záplatě, ani švu mu neznat. (Hua aneb jiný pták.)
96. Sousedův honec má červený konec (== zobák). (Housa-.)
97.
Jede, jede panáček, má žlutý zobáček, kde voděnka hrčí, tam zobáček strčí.
(Kam.)
..96... 98. Korunu na hlavě, andělský šat, zlodějský kljok, d'abelský kuk. 99. Chodí pod korunou — král není, nosi ostruhy — rytíř není, má šavli — husar není, k ránu budívá — ponocný není. 100. Chodí panna po městě, má sukniček se dvě stě, když vítr foukne, všecky “ji rozfoukne.
(P$“)
(Kohout.)
(Slepice.)
lOl. Běží dudek, nese soudek, & v_tom soudku dVOJi
Hunck—
(Slepice
a. VBÍÍČl-KOJ
102. a) Spadla bečička s hůl—kydo komůrky,
rozbila se, a žádný bednář ji nepobije. b) Vim já jeden domeček bez okeneček, chce-li hospodář z něho ven, musí stěnu prolomit. 0) Je soudeček bez obrouček, je v něm dvojí víno, a přece se nesmichá.
(Vejce)
_97_ 103.
Jede sedlák do lesa, voj má z lesa, a kdyz jede z lesa, voj má do lesa.
'
(Straka letím)
104. Přišli páni bez pozváni, vzali z domu hospodáře, & dům vyběh' oknem ven. (Rybaři, ryba, voda, sit.)
105.
Černý do koupele, červený z koupele.
(Rak-)
106. Sedí panna v síti, oči se ji svítí.
(Žába)
107.
Sedi pán na klátě v zeleném kabátě. (Skokan.)
108.
Přišel k nám host,
.
co v lese zrost': „Kohouta na mne nepouštějte, psa se nebojlml“
?
(Mravenec)
109. Sídlo, bodidlo, — po světě chodilo & domů nosilo.
(Včela)
110. Letí pan přes bořl, sám sobě hovoří, má krátké nožičky, černé nohavičky, očička má. rači & křídelka ptačí.
(Čmelák)
111. Maličké, černičké, velkou kladou pohne. 112. Sedi panna v koutku v červeném kapoutku.
(Blecha.)
(Ploštice.)
113. Sedi panna v chladku v zeleném kabátku. (Ploštice stromová)
114. Spadla plachta s hůry, roztrhla se v půly, žádná švadlena ji nezašije. 115. Beznohý na dřevo leze.
(Pavučina.)
(Slimák)
116. Ráno obírej mě, večer očesej mě,
jen mne neuraz — dám ti za rok zas. (Ovocný strom z jara a. na podzim.)
__99._ 117. Stojí stojanka, na stojance visanka, když visanka spadne, chlupatý to schlamne. (Hrušeň, hruška, trávník.)
118. a) Čtyry děti v kolébce; žádné na kraji neleží. b) Malučičké, bělučičké
v okovaném hrnečku: 119. Roste dříví, nehodi se k stavení,
(mech.)
kvete kvítek, nehodi se k vonění; lítá ptáče, nehodí se k snědeni; bez těch tři věcí nemůže kněz sloužiti mše svaté. (Vinný keř, pšeničný květ, věda.)
120. Otec dřBVěnÝ,
matka hliněné, dětl Sklené.
(Réva, „mě, hrozen.)
121. V červeném se to narodí, v zeleném to roste, v bílém to umře. 122. Je důleček, v tom důlečku kulička,
[
(amica,)
na té kulce chrásteček, na tom chrástečku plno kuliček. (Bumba-.) 7.
—100— 123. Sedi panna v komoře a vlasy má na dvoře. (Mrkev.) 124. Odťata hlava od krku celá, & přece krev netekla. (Hlávka zelná) 125. a) Je domeček,
v tom domečku dvanáct kapliček, v každé kapličce na sta kuliček. b) Plná škola dětí, a nemají kudy ven. c) Stojí v poli hůlka, na té hůlce kulka, a v té kulce plno kuliček.
(Makovice.)
126.
a) Sedí panna na hřádkách o devíti kabátkách, a přec je ji zima, až je siná. b) Přišel k nám panáček, měl červený fráček, když jsme ho sllkali, nad ním jsme plakali. 127. Leží, leží u plotu,
(Cibule.)
přikrývá si nahotu, ráda by SOIÍ.
(Okurka)
128.
Štlpu — pazouru nemám, bolesti žádné nedělám, a přec každý slzí, kdo mě mrtvého bere.
(KI-en.)
—101— 129.
Roste, roste stromeček, pichlavý jak bodláček, zelený jak ly'čko, červený jak jablíčko. 130.
(Srstka.)
a) Červený hrneček, plný kroupeček. ])) Sedí panna v kříčku, \v červeném mentýčku, na hlavičce stroupek, plné bříško kroupek.
(Šípinkw)
131. Matka v zemi odpočívá,
tatík do nebe sedíva, syn po světě lidi bláznívá.
(Chmel.)
132. Nevěje se, neseje se, přece všude roste.
(Tráva.)
133. Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu v lesíčku.
134.
. & (nab.)
.
Sedí panna na pařízku, drží psíčka na řetízku. 135: Šel sedlák do lesa, uřízl tam poleno
jak vrabčí koleno, udělal si z něho dvoje trokv, dva stoky a křidélku na hrnec.
(Jahoda)
(Žalud)
—102——
136. Visí, visi visatec, pod ním stojí cblupatec, až visatec upadne, chlupatec ho popadne. 137. Malušiěké, černušiěké,
(Žalud & vepř.)
na chodničku: jejda!
(Tm.)
138. Skrouceny', svázaný, přec () svatbě skáču.
(Věnec.)
139. Hliněná zahrádka, dřevěná pastýřka honí v ní prasátka. (Hrnec, vařečka, kaše.)
_
140.
Vaří se to, peče se to, nejí se to. (Špejl v jitmici.) 141. Sedí panna v lůžku, (Kobliha.) natahuje kůžku. _ 142.
, Dvanáct červenek jedno vejce sneslo. 143. Listy mám, a strom nejsem.
(Kniha.)
144. Jde posel, mii—čtyry rohy, nic nemluví, a všecko poví.
(List)
(Sýr-)
-103——
145. Bílé políčko, černé rolíčko, husou
orané.
(Písmo na. papíře.)
146. Vyšla z masa kost, natropila zlého. dost, a přec není ničím vinna. (Péro brkové.) 147. Hoří, až se rozplývá & tajemství
ukrývá.
(Vosk početní.)
148. Husou oře, pískem seje & zlato se mu rodí.
(Písař.)
Hádanky žertovné. 149. Kdo se nenarodjl & umřel?
(Adam.)
150. Kdo se narodil a neumřel? 15 l.
(Každý z nás.)
Kteří lidé bývají nejveselejší na světě? (Hndci &.zpěváci ; neb i, o pohřbě, kdy všecko pláče, budou &.zpívají.)
152.
Který člověk může jiným život prodloužiti ? (Krejčí.)
153. Kdo viděl z konopí kostel?
'
(Kdo stál v konopícb.)
154.
Které zvíře je vlku nejpodobnější?
(Vince.)
—104— 155. Jakého psa zajíc více se boji, bílého či černého? (Bílého ; nebo myslí, že se naň svlékl.)
156. Jaký rozdil mezi strakou samcem & strakou samici ?
(Samec je bílý a. černý, samice černá a bílá.)
157. Co na střeše neshnije? (mm.) 158. Které plsmě je v abecedě nejposlednější? (č)
159. Co má Lukáš napřed, má vlk uprostřed, & Lízal vzadu i napřed. (l.) 160. Co dělá hus, když o jedné noze stoji? (Druhou zdvihá)
161. co roste vzhůru kořením ? 162. Z čeho uroste veliká hus? 163.
(Hornízuby.)
(z malé.)
Bez čeho sedlák pole nezoře?
(Bezotáčky.)
164.
Čeho je na trhu nejvic? 165.
PI'OČ kuřák kouři?
*
(Řeči) _
__
(Aby mu nezhaslo.)
166.
Proč by nemoh být kůň krejčiřem? (Proto že by sežral Intro)
—105-—
167. Po čem padá déšť? 168. Nač má mlynář bilou čepici? 169. KOlÍk je na stromě listů?
(Po kapkách) (Na.hlavu.)
(Kolikstopek)
170. Proč zamhouří kohout oči, když kokrhá? (Aby slepice věděly, že to umí z paměti.)
171. Kde nechal Adam motyka, když přestal kopat? (Na. topol-e.)
172. Kde má quh poslední díru? .
(V kamnech.)
173.
Kde prodává se draho voda? 174.
(V hospodě.)
Kdy voda na mlýn padá? 175. Kdy je nejvíc- dírek do nebe ?
(Kdyžprší.)
(Po žních na=stráni.) "'
176.
;
Kdy zajíce bolívají zuby? 1 77. (Když Kdy utíká pes od kostela?
'
ho pes popadne.)
(Na květnou neděli, když se kočičky světí; nebo myslí, že bude bit.)
178.
Jak se háže chomout na kobylu? (Jako na hřebce.)
——106—
179.
Kdo dbá, nemá; kdo nedbá, má.
_
(Nečistotu v domě.)
180. Přišlo nařízení, že šlejfíř nesmí brousit ani na cestě, ani na chodníku. Tedy kde? (Na.Monaku.) 181. Když vody nemá, vodu pije; když vodu má, víno pije.
(Mlynář.)
182. Když tomu přidáš, je to menší; když od toho vezmeš, je to větší. (nm.) 183.
zá půl roku kolik udělá vrabec kroků? (Ani jednoho; nebo skáče)
184.
Na stromě sedělo kopa ptáků; myslivec devět ' zastřelil, kolik jich tam zůstalo? (Žádný; neb ostatní uletěli.)
185.
KOpa ptáků po šestáku, po čem jeden? 186.
(Je den — po noci.)
Můj otec a má matka měli dítě, a to dítě není můj bratr, ani má sestra. Kdo je to? (Já.) 187. Má to hlavu jako kočka,
má to nohy jako kočka, má to ocas jako kočka, mňouká to jako kočka, _
a není to kočka?
188. Kopyta mám a nejsem zvíře?
(Kocour.)
(Švec.)
—107—
Zábavky početní, kreslicl, hry. 1. Kolik je dvakrát pět a dvacet?
(30.)
2. Kdy má č'ověk tolik očí, co v roce dní? (2. ledna.)
3. Dva otcově a dva synové ulovili 3 zajíce a ' jdouce s lovu, každý si nesl jednoho. (Děd, syn, vnuk.)
4. Šel bratr se sestrou a muž se ženou. Pod jabloní našli tři jablka a podělili se tak, že každá osoba dostala po jablku. (Byl bratr, sestra & sestřin muž.l
5. Šli městem čtyři chlapci drátentci, i tázal se jich pán: „Kolik je vás ještě doma?“ Vtipny dráteníček odpověděl: „Je nás 7 bratrů, pantátinku, a každý máme ještě dvě sestry.“ Kolik jich bylo? (9—)
6. Syn ne'sl za otcem oběd na pole. Pečlivá matka přidala mu na cestu dva koláče. Synáček snědl cestou půl druhého koláče, otec vzal si také tolik, a zbyl jim ještě jeden cely koláč na svačinu. Kterak
tO?
(Syn prvního koláče se nedotkl, +1e snědl toliko polovici druhého, jejž potom otec dojedl.)
7. Tři husy jsou za 5 zlatých, zač půl druha páru ? 8. Šest svíček hoří na oltáři; když pak dvě zhasnou, kolik jich zbude?
(Dvě; čtyry shoří.)
, 9. Odčltati od 100 dvakrát pět a devadesát.
(2xu=10aeo=
100.)
- 108— 10. Odčítati od 20 dvacet dvě, aby zbývalo 88. Rozřešení: Úkol tento zakládá se v pouhé formě cifer, nikoli ve skutečné početní pravdivosti; pobaví však přece nevědomého, jenž z pravidla zbytečně si hlavu o to láme. Úkol pak řeší se vtipem, že číslo 20 napíšeme římskými ciframi: XX totiž dvěma desítkami (X) vedle sebe stojícími, od nichž 22 (totiž po dvoujednotách) snadno odjímati,
že zbude%. 11. Dokázati, že 1/3 z 12 je 7.
Rozřešení: Podobně jako v předcházejícím úkolu nakreslí se 12 dle řhského způsobu: totiž
XII
Rozdělíme-li nebo smažeme li dolni polovici napsané tak citi-y, zbude horní polovice VII
v podoběVII = 7.
m
12. Napište tisíc pěti stejnými ciframi & 100 šesti stejnými ciframi:
Rozřešení:999% Poznámka: stejnými ciframi.
a 9
%.
Podobně možno napaati 10 třemi nebo pěti
13. Kolik je půl deváté bez půl páté, dvě a půl třetí? Rozřešení:
půl deváté půl páté .Odečtěmež, zbudou půl třetí 21/, úhrnem Jest součin
= 81/, = 41/, 4 k tomu přidati 2 a zil/, Bil, tedy zase půl deváté.
—109— 14. Zvláštnost čísla 37. Násobíme-li číslo 37 kterýmkoli číslem dělitelny'm třemi, leč menším než 30, objeví se v součinu, vždy číslo ze samých stej ných cifer složené. Násobte na př. 3, 6, 9, 12, 15, 18, 21, 24 a 27, vyjdou při prvém násobení 3 jedničky, ' ,. druhém „ 3 dvojky, „ třetím „ 3 trojky atd. 18 jest na př. 6 X 3, násobíce 18 obdržíte tři šestky v součinu. 27 zase jest 9 )( 3, násobíce 27, ob držíte tři devítky a tedy
37 )( 15, 555
37 )( 24, %s—
Poznámka:
37 )( 9, Ě
37 )( 12 atd. 4—41"
Dejte leckomu podtaji násobiti
číslo 37 kterýmkoli číslem, třemi dělitelnym do 30, tedy buď 3, nebo 6, 9, 12, 15, 18, 21, 24, 27 a pak řekněte, by vám součin tajného násobení oznámil. Z toho snadno uhodnete, kterým to čislem byl násobil. Na příklad, byly by v součinu tři 8,
násobil 3 )( 8— _ 24, když však vyšly násobenim tři 7, bylo násobeno 7 )( 3— ._ 21, tak dále při součinu tři pětek 5 )( 3— = 15, tří čtverekí 4 )( 3
= 12 atd.
Jinak možno také jen cifry součinu sečísti, a odhalen jest našobitel; na př. když objevilo se v součinu 222, bylo násobeno 2 a 2 = 4 a 2 = 6. 333, 3 a 3 a 3 = 9, násobilo se 9. 444, 4 a 4 a 4 = 12, násobeno 12.
——110—
15. Číslo 12345679; určití, čim bylo násobeno a kolik součinem vyjde. Násobeno buď 9., anebo násobkem 9., do 90. dá součin skládající se ze samých stejných číslic, tedy buď z jedniček, dvojek, trojek, čtverek, pětek, šostek, sedmic, osmic anebo devítek. Jeví-li se v součinu jedničky, bylo násobeno 9, jevi-li se tu dvojky, trojky, atd., bylo násobeno 2krát, 3krát devíti atd.; tedy buď 18, 27, 36, 45, 54, 63, 72 aneb 81.
Poznámka.
1 v tomto příkladě možno svou
zručnost v počítání na odiv stavěti, když čislo uvedené podtaji bud' 9., 18., 27. atd. do 81. ná sobiti dáme &potom dle součinu, který nám ovšem jest oznamiti, na násobitele soudíme. Neboť ná sobíme-li 2 )( 9 = 18, objeví se 9 dvojek, 3 )( 9 = 27 zase 9 trojek atd. v součinu. “Sečteme—li prostě cifry součinu, zvime také čislo, jimž bylo násobeno. Na př. 12345679 >< 9 123456789 >< 18
mm
98765432
222222222
12345679)( 36 37037037 74074074 444444444"
12345679 >< 81 98765432 999999999
16. Určiti číslo, které si někdo myslil. Volíme myšlené číslo zdvojnásobili, k násobku libovolné, námi udané čislo připočísti, součet Elu-ate vzíti & součin nám oznámiti. Od tohoto odečteme v mysli 5kráte kolik jak jsme prve při
—111— počísti velili a zbude myšlené číslo v desítkách. Na místě jednotek bude nicka, která k číslu nenáleží. Na příklad: Myslím si číslo
.
.
.
.
.
12
zdvojnásobeno dá . . . . 24 přičítati velím na př. . . . 10 což činí úhrnem . . . . . 34 to ókrát vzato, dá . . . . 170. To oznámím. Odčítám odtud 5krát tOllk, jak jsem prve přidal, to jest zde 5krát 10; zbude . . . . . 120, jednotky odškrtnu, zůstane mi číslo myšlené = 12.
Vysvětlení: Číslo 12 bylo prvě 2krát, pak ještě 5krát vzato, úhrnem tedy 2 )( 5 = 10kráte znásobeno. Násobíme—li pak kterékoli číslo 10, zůstane nezměněno co do cifer, jen že na místě
jednotek přibude 0. Protože jsme zde mimo to k číslu 10 přidati velili & toto číslo spolu s dvoj
násobkem 5krát vzali, třeba pateronásobek jeho na konec odčítati. 17. Děd, otec a syn mají pospolu 100 let. Děd má dvojnásobný věk věku otcova a otec trojnásobný věk věku syna svého. Udejte věk jejich!
Návod: Jestliže jest věk synův měřítkem, tož náleži na něj ze 100 let jeden, na věk otcův tři, dědův šest takových podílův. Úhrnem tedy jest 100 na rovných 10 dílů rozvrhnouti. Jedno duchý podíl rovná se věku synovu, atd. 18. Děliti sudy.
Vinárnik jeden, maje ve sklepě 7 plných, 7 půlplných a 7 prázdných sudů, kázal svým třem
-—112—
synům, aby se o ně rozdělili rovným dílem, to jest tak, aby každý měl rovně vina i sudů. Leč pře lévati víno a plné sudy naělnati jim nedovolil. Jakým způsobem se tedy podělili?
plné:....... R 0 z ře š e n i :
Znázornlme sudy takto:
půlplné=G G G G G G G
prázdné=OOOOOOO Tak vidime patrně, že synům jest se podělili 21 nádobami a také 21 půlkami sudu vina. Že jsou do toho tři, dostati se má každému 7 nádob půl plných, neboli v 7 nádobách tak aneb onak 31h sudu vlna. Záleží tedy na tom, jak z poznačených tří řád 7 sudů pro každého vyvoliti, aby povždy 31h sudu vína jimaly? Otázku tuto zodpovldáme vyobrazením tímto:
.. ... .. GOG G 990 00 000 00
19. Jablko pro churavého otce. Churavému otci zabáhlo se jablek, i požádal syna, by mu donesl alespoň jedno, jim že doufá se uzdraviti. Ochotně syn běžel k zahradníkovi & nemaje peněz, prosil za jediné jablko pro churavého. Leč zahradník neměl jablek doma; poslal tedy hocha do sadu, by si dle vůle jablek netrhal S ne— výslovnou radostí běžel hoch, i bylo mu cestou minouti tři strážníky. Prvni strážník zastavil jej,
— ll3— ale zvěděv, co mý již víme, dosli nesvědomitě vy žádal si na chlapci polovici všech jablek, která.
utrhne a ještě půl'jablka nadvýš. Druhý a třetí strážník, jakoby se býli vespolek sřekli, žádali po hochu opět každý p: lovici všech donesených jablek a ještě půl. Nyní byl hoch na rozpacích, nevěda honem, kolik by měl jablek natrhati, by mu přece pro ubohého otce jedno celé jablko zbylo. Honem jal se počítati a vyhověl strážníkům i otci, aniž
jablka rozkrajoval. Provedení:
_
Hoch utrhl 15 jablek. První
strážník dostal 1/, z 15=7U2 a ježto půl jablka nadvýš míti měl, dal mu hoch celých 8 jablek. Druhý strážník nasli-etl hocha již jen se 7 jab'ky, i vzal si 1/2ze 7 = žil/, a ll, jablka k tomu, tedy 4. Třetí strážník pak zastal hocha jen 3 jablký opa třeného, i žádal 1/, ze 3= IV„ a 1/„ tedy 2 celá jablka. Hoch vyhověl přání otcovu, odevzdal mu nejkrásnější jab'ko & tím jej nad míru potěšil. 20. Dva hoši chlubili se penězi První dl: „Dej mi krejcar a budeme pak míti rovně.“ Druhý odvětí: „Dej ty mi krejqar i budu pak míli dvakráte tolik, co ty.“ Kolik měl každý peněz? ? (Měli na př. 5 a 7 kr. Kolik mohli ještě míti?)
21. Osm krejcarů za osm koláčů. Tři pocestní tovarýši: prášek, pekař &obuvník v posvíceni obešedše dědinu, usedli pod košatou lípou. Pekař býl si vyptal 5, (buvnik 3 veliké mazance (koláče), prášek dostal ve mlýně 8 krejcarů 8
--ll4— — leč ničeho k jídlu. Jsa hladov, zval se na společnou pochoutku 8 druhy a nabízel jim svých 8 krejcarů náhradou. Přijato! Koláče všickni tři svorně &rovným dílem snědli, prášek vyklopil svých 8 krejcarův a odešel svojí cestou dále. Tu závist trkavá pobodla ševčika i jal se žádati na pekaři 4 krejcarý, jako polovici práškových peněz Pekař nemyslil to tak a nabízel mu jen 3 krejcarý řka: Za 8 koláčů mámc zde 8 krejcarů; já dal do počtu 5, ty pak 3 mazance, tedy náleží mi krejcarů 5 a 3 tobě! Obuvník prudký stál na svém & ježto po dobrém od krejcaru upustili nehodlal, vyhledal rychtáře a při svou mu přednesl. Výslýšev i pekařlka rychtář, potázal se s panem učitelem, jenž jako svědomitý a všestranně dokonalý muž znám byl a následující soud vynes': „Ty, který jsi dal do společného pomlsku 5 koláčů, do staneš'7 krejcarův, a ty, jenž jsi přispěl toliko třemi mazanci, krejcar.“ Otázka: Kterak správné toto naděleníobjasníte?
Rozřešenl: jeden díl 2%.
8 koláčů děliti na 3 díly jest
Snědl-li obuvník 22/3 koláče, věnoval práškovi ze svých 3 toliko 1/3 koláče. Naproti tomu pekař, maje 5 koláčův &sněda toliko 23/3, věnoval práškovi 21/3 neboli 7/3 koláče, tedy 1/a po krejcaru.
22. „Kolik je na potkání opodál 'býlý jen iV, času uplynulý, bylo by
hodin?“ tázal se žid pocestného města. Pocestný odvětil: „Kdýbý odpoledne již minulého posud do půlnoci ještě dvakráte tolik
_-—115——
zbývalo. Nyní pak 1/, hodiny do počtu toho chybí.“ Kolik bylo hodin?
Návod
k rozřešení:
Od poledne do půl—
noci kolik jest hodin? Ježto by bylo 2kráte tolik času do půlnoci zbývalo, jak již uplynulo, tedy minula 1/3 a 2/a zbyly. Kolik jest 1/3 ze 12?
Ze
však 1/2 hodiny nad to minulo, kolik bylo pak hodin? (4112 odpol.)
23. Nadělení sedmi synů. Otec jeden měl 7 synů i pro ně 4900 zl. jmění. Mladší synové zavdy, — an churavěl, — naléhali na otce, by jim závětí zajistil větší podíly na jmění, nežli synům starším, již dospělým. Otce to sice rmoutilo, poněvadž miloval všechny stejně; ale když mladší naléhati naň nepřestávali a starší proti tomu nic nenamítali, ustanovil takto: Nejstarší syn dostane 100 zl. jako podíl a 1/& zbytku nádavkem. Druhý syn má míti 200 zl. po dílu a % zbývajícího jmění nádavkem Třetí pak 300 zl., čtvrtý 400 zl., pátý 500 zl., šestý 600 zl. & každý 1/& zbývajících peněz ještě nádavkem. Sedmý synáček dostal veškero ostatní jmění. Když došlo k dělení, stalo se, čeho ?se nebyli ani nadáli synové. Kolik dostal každý?
Návod k provedení: 1. syn dostal věna .
l. „
„
.
.
.
100 zl.
nádavku 118z 4800 21.600 Úhrnem
.
.
zbývalo jmění.
.
zl. 700 zl.
4200 zl.
2. syn dostal věna . . . . 200 zl. 2. „ „ nádavku % ze 4000 zl. atd. 8!
—116— 24 Rozestavte do mlýnku o 9 polích čísla 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 takovým pořádkem, aby řady kolmé, vodorovné i křlžné daly za součet 15. Pamatujte si, že, mají-li tři čísla dáti dohro mady 15, na jedno průměrně 5 připadá. Toto číslo 5 položte tedy jako průměr do prostředního pole a přiřaďte k němu jedno oč menší, druhé oto větší nežli pět, aby součet 15 převýšen nebyl a aby žádne číslo dvakráte klásti nebylo. Ukážeme
napříkladě:294
672
75aanebo159 6
1
8
e
3
4
Jinýcb 6 možných způsobů ponecháváme k se— řaděni vtipným počtářům s tím pokynem, že na každý způsob třeba uprostřed postaviti číslo 5 a do rožních polí čísla sudá. 25. Rozestaviti čísla 2, 4, 6, 8, 10, 12, 14, 16, 18 do téhož mlýnku tak, aby řady daly za součet 30.
Čísla zde udaná jsou násobky čísel z úkolu prvního, tedy řiďte se, seřaďujíce je, týmže pravidlem, jak prve uvedeno. Na příklad takto čísla postavíme: 16
2
e
10 14 anebo
12
8184 „
8
6
16
18 10 2
41412
26. Rozestavte do mlýnku o 9 polích čísla 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 takovým pořádkem, aby řady kolmé, vodorovné i křížné daly za součet 18.
—117— Číslo průměrné jest 6, i postavte je do pro— středního pole. K němu v řadu kolmou přidati dlužno buď 10 a 2, aneb 8 a 4, 9 a 3, 7 a 5. Zkouška nás poučí, že čísla lichá nutno klásti d'o rohů. Výhovíme úkolu asi takto: 5
10
3
4
e
8
9
2
7
anebo
9
4
5
2
a
10
7
8
3
(Opět ještě 6 jiných způsobů možných.) 27. Zdvojnásobením čísel, v třetím úkole daných, naskytne se nový úkol, totiž rozestaviti čísla ve mlýnek do součtu 36. Čísla tato: 4, 6, 8, 10, 12, 14, 16, 18, 20 možno seřaditi takto: 14
4
18
16 12 8 6
20 10
6
anebo
16 14
20 12 4 10
8
18
28. Rozestavte do hvězdy osmipaprskové čísla 3 od 1 do 17 tak, aby tři na každém paprsku 17 5 ležící čísla stejný součet dala. ' Úloha tato záleží 15___ v sestavování řad troj číselných ode středu do všech směrův, aby do saženo bylo všude téhož, nám posud neznámého součtu; o vše bude postaráno, dovedeme—livypátrati
—118-—
číslo průměrné všech daných čísel. K tnmu konci srovnavejme v řadě čísel 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17 nejvyšší s nejnižším, dřuhé od zadu s druhým od předu atd., i shledáme, že dvě a dvě tato čísla vždy za součet dají 16 Na každé z nich tedy ná. leží průměrem 9; číslo to také samo o sobě upro střed řady zbude. l po ložte 9 do středu hvězdy, dvě jiná, jak poznaceno srovnaná na příslušný paprsek, čímž úkol roz—
řešen bude.
29. Rozestaviti čísla od 1 do 6 na úhly dvou
trojúhelníků, z nichž jeden v druhy vepsán jest, aby čísla postavena na úhlech všech tří tím vznik lých trojúhelníkův A, B, C stejný součet dala. 2
Úkol jest velmi snadný a řešitijest jej tím pravidlem, , že postaviti dlužno na úhly
A "
"P
/ n\/c 6
5
4
trojúhelníkučíslasudá, dru— hého zase lichá. 6
/N\/
Například takto: /\ 4
:? 5
2
_no 30. Rozestavili do všech polí a na rohy pěticípé hvězdy čísla od 1—11, by řady čisel od středu k cípům hvězdy vždy stejný součet dala.
Řady budou trojciferné; jest nám k jednomu Společnému číslu, které stojí uvnitř hvězdy, při— řad'ovati po dvou jiných na stejný součet, což velmi snadné jest. Vyjmeme—liz řady čisel od 1—11 na
př číslo 1, zbude nám pět párů čísel, jež, zadni s předním spojováno, c; do “ součtu zúplna se shodují. Postavte tedy na př. jedničku 7 uprostřed hvězdy a ony páry položte směrem kjednotlivým ctpům
hvězdy, což povede
_
kžádouclmu výsledku. Např.: 8 9 Jinak možno také čísla rozestaviti do řad po 22. Které pak náleželi bude do prostředního pole?
31. Obléhání tvrzí. Statečný jeden vojvůdce, maje 60 pluků vojska po ruce dobýval pevnosti čtyřstrunná, 20 pluky nepřátel obsazené. Proti hlavnímu výpadu, jenž vedl z tvrzi & silně obsazen byl, postavil sbor z 32 plukův &z každé jiné strany ještě 20 pluků' ke tvrzi čelilo. Kterak mohl tu co do počtu pluků šiky své upraviti ? 4
V __ Y
k_
Bozřešení : w—I.
16
/
* .
|
o
-120— 32. Z 15 sirek 5 čtverců sestavili, pak 3 sirky odebrali tak, aby jen 3 čtverce zbyly. 6
9
Bozřešení: sl
3 2
\?
“ 4
|
10
" us
| [
Pak odejme nz
I 14
.
Slrka. se 9., 10.11 M.
15
33. Šel člověk cestou, vedl po pravé ruce vlka, po levé kozu, a nesl si také zelí. Přišel k řece, kde nebylo mostu ani lávky, než jen malá lodička, tak malá, že více do ní s sebou vzlli nemohl než jedno. Kterak udělal, aby nezůstal ani vlk s kozou, ani koza se zelím ——sice by jedno druhé bylo SGŽI'BJO?
(Nejprve převezl kozu, potom převezl vlka &kozu vzal s sebou nazpět, pak převezl ' zelí a naposledy dojel si zase pro kozu.)
34. Na smrt. Jeden vypravuje & kreslí: Šla babička a našla dvě vajíčka (O O), šla dál a našla klobouk cukru (A), šla dál a našla hřebínek (mmm), šla dál a našla
dva obláčky (x),
šla dál a našla provázek O.
Smotala to, a byla z toho smrt:
OAO" .. .dllllll
35. Na mlýnek. Hraji dva hráči. Jeden píše kolečka, druhy čárky, každý po třech, vždy střídavě po sobě:
—l2l— ,
o
0
l
kolečko — čárka. Umazováním a pře pisováním hledi hráč dostati své značky všecky tři v jednu řádku, ať vodorovnou O nebo kolmou, čemuž protivník svymi značkami brání. Ktery' toho dříve dokáže, vyhraje mlýnek. 1
36. Na klepanou. Hráči zasednou za stůl a klepajl ukazovaky obou rukou. Jeden vyvo'ava: Pták leti, vrána leti, tele leti atd., vyzdvihuje pokaždé pravou ruku vzhůru. Ostatni hráči mají s ním jen tehdy ruku vyzdvihnouti, když vyvolavač skutečně nějaké letadlo jmenuje (pták, vrána, komar). Kdo se zmylí, buď že zdvihne ruku, ano se vyvoláxa něco, co neléta (tele), aneb ji nevyzdvihne, ano vyvoláno letadlo, tomu se napíše čárka. Po hře vyplácejí se čárky vařekou na rukuJ) Oblíbenou zábavou byva dětem „oblamovati si jazyk“ větami složeny'mi ze slov nesnadno vy slovitelnych : Nabuchodonozorova socha. Naše mama lije do nevymyvaneho hrnka mlíko. Všeci ševci v seči šili. Neolemuje-li mu ji Julia, olemuji mu ji já. Skákalo psisko přes přikopisko, přes pcháč, přes rozsocháč, přes Nevyrovnávalovo humnO. :) Hojnou zásobu zábavnýeb úloh početních a kreslicích poskytují »Večemi zábavy v počítání-. Sepsal K. Urbášek, učitel. R. 1885. S laskavým dovolením p. spisovatele vybrána většina. zábavek na hoře uvedených z této pěkne sbírky.
—122—-—
Šla Prokopka pro Prokopa: poď Prokope dom nasypat koňom, pojedem do Roketnice pro štyry .podkrokevnice, s podkrokevnicama dom. Pod našima okny roste keř pepře, at se pře kdo se pře, přece toho kře pepře nepřepře. Kmotře Petře, nepřepepřte mi toho vepře, jak mi kmotře Petře toho vepře přepepříte, tož si kmolře Petře toho přepepřeného vepře sám sníte. Jindy zase vyhledávají věty, jichž slova všecka
touž hláskou se počínají: Petře Pavle, pověz pravdu pravdivou, prodala-li pekařka peřinu prachovou? Pernikářpeče perník, pernikářka perník prodává. Vim velmi veliky vrch. V tom vrchu velmi veliky vlk. Veruna Václava volala: Václave, vidly vem, vlka vyžeň veul ' Rády se též bavívají děti tak řečenými vratkami. Jsou to slova i věty, jež nazpět jsouce čteny, týž anebo jiny smysl maji: oko, krk, cep, kus, prs. Umírá, má rýmu. Letí pán na pytel. Zeman letěl po kázání na zákop, na mez Dar mámení nemám rád. Kobyla má maly bok.
Dětské koledy. A
Kolik milé & ušlechtilé zábavy poskytovaly dříve našim dětem slavnosti a obřadní hry roku církevního: doba vánoční, slavnost sv. tří králů, den sv. Blažeje, sv. Doroty, sv. Řehoře, neděle smrtná & května, doba velikonoční a králky SVBÍD'T
dušní! To vsecko pomalu mizí a vymizí za ne dlouho docel'a. Vždyť“ nyní i ty ubohé
„ValaChy
z Betléma“ a „Sv. tři krále“ stíhají veřejní organové jako toulavé žebráky! Škoda je těch krásných her a písní při nich zpívaných, & nejvíce škoda bylo by těch proslo— mily'ch a srdečných koled, kdyby se měly všecky vytraiiti z paměti naší mládeže. Ničím zajisté srdečná zbožnost a láska k milému Ježíškovi tak se nevzbuzuje & nepodporuje, jako těmito prosto milými koledami. Pročež podáváme jich tu aspoň několik na cvičenou s dětmi v domácnosti. Ke svým kmotrům a jiným příbuzným mohou si snad s nimi naše děti i nyní ještě zajíti &od srdce sobě i jiným zakoledovati bez překážky.
—12-l-——
1.
Já jsem malý koledníček, přišel jsem k vám pro troníček, troníček mi dejte, nic se mi nesmějte. Dáte-li mi berana, upeču ho do rána; dáte-li mi krávu, řeknu: Zaplať Pámbu; dáte li mi kozu, uvážu ji k vozu; dáte-li mi kohouta, ponesu ho do kouta-. 2.
Já jsem malá panenka, nesu vám novinku, přiběhla jsem z Betléma nyní malou chvilku.
Stal se tam div veliký, že panna Maria překrásné Jezulátko na ten svět zrodila. 3
Já. jsem malá holčička, přišla ieem pro jablíčka, ,voříšků mi taky dejte, a nic se mi nevysmějte. Ježíšek vás pochválí, že jste mi mnoho dali. Přidejte mi groňíček
Ježíška na pemíček, Ježíškovi na kašičku, osladí si svou kašičku, aby on libě spal, své matičce pokoj dal.
— 12.3 -—
4.
ŠŠŠ—Íali—Lpii—ojl-ĚÍ-i—.o!_'ŽEÍ$1Š
,
!\
Ve-se—lě
vá—noč - ní
ho-dy,
—Á—n—r—,—' _ŠIÍLĚ—Íťt—ÍÍ—fr—T—ď—T—F— *! v.,
,
v l
1
zpí-vej-te
dí- tky
12 1 F
J
ko - le - dy:
o tom, co se vskutku sta-lo, že se li-dem
na-ro-di
- lo
dě - t'á —tko.
Veselé vánoční hody, zpívejte, dítky, koledy: o tom, _co se vskutku stalo, že se lidem narodilo děťátko.
On je světa spasitelem, slovo učiněno tělem: syn Boží a syn člověka, otec budoucího veka., děťátko. Jehož Maria počala, v zimě v chlěvě porodila: položila. do jesliček, zavinula. do plinčiček děťátko. 5. — !
_QZ
:
My jsme ma.-lí ko-led—ní-ci,
*
__a_p rá-di
_ by sme
m :. ' 1% a .. , [ Í ] A;) ' 1 V 7 ] Ě—v—ř—T—F—P—V—V—H—V—m—ň—á _,— Iť bra-li,
po tro—ní-čku,
. l\
po pa-táč—ku,
1 '_p:J
kdy-by-ste
nám
-
-
FBZE— ___p_
da. - li;
jest - li nám ne
!
.—
Ěgí , , ÉÁZĚFEÉFHZPF—EĚ ___ _ A.:]; L..: :_411 J dá—te, tož se apo-dí - vá,—te: vše-oky brn-ce
\ % 3:71:25 Ě, , g_íyň; *;Š? É,_: JL ;
vám roz-tře-pem,
co v po-li - ci
má—te!
My jsme malí koledníci, rádi bysme brali, po troníčku, po patáčku, kdybyste nám dali; jestli nám nedáte, tož se zpodíváte: všecky hrnce vám roztřepem, co v polici máte. 6. |
WW — .
.v)
r
.
=—
Po—chvá-len buď J e-žíě Kristus, .
1
_L
J L'
vám,
j
..
i
L
' L [) ['J— _1
ho--epo--dá- ři,
vu.-čim dít-kám:
I
vin—ěu -je - me
ho-—-spody- ni
z da—le—ka se be--—reme,
“|
]
—I27—
Éčů—ř—J—iv—HA—í sáze; no--vin- ku vám ne-se- me,
As
—: „___—3:5 „»— ___.y_u_
že se Kri- stus
a:
—___
Pán ne.-ro - díl v městě Be-tlé-mě. Pochválen buď Ježíš Kristus, vinšujeme vám, hospodáři, hospodyni
i vašim dítkám:
z daleka. se bereme, novinku vám neseme,
že se Kristus Pán narodil v městě Betlémě.
._
_2:
a'—' J
11
I
L
7.
H
_;
Dej Bůh ětě - stí bu —dem zpí - vat
nám,
nám
4
]
_D
J
.A
to - mu pá - nu
na- ro-ze - né- mu.
Dej Bůh štěstí tomu domu, budem zpívat pánu Bohu: malému dit'átku,
Kristu Jezulátka
nám, nám narozenému.
.
.
L .1
do - mu, Bo - hu:
__n—zs—
On rozdává chléb, žemličky, jabka, hrušky i oříšky, za naše zpívání, za koledování, dej vám pán Bůh požehnání.
Ěía—JŠ— —j5— ĚŘÉŠi—Íi—T—Ě Po—koj, zdra—ví, po- že- hná—ní vín—šu--je— me
r
ke vám,
LJ ]; gy l LJ
nej-prv
pa - nu
j
ho - spo —dá. —ři,
+0——h—h—IJ !" % ___ÍV_.'_3_L_L—-u po- tom
i
všem vám.
Pokoj, zdraví, požehnání vinšujeme vám, nejprv panu hospodáři, potom i všem vám.
Nemá ani plěnečky malé chuďátko, nemá ani peřinečky to ubožátko.
Co se stalo, přihodilo v městě Betlémě: narodilo se dit'átko v chlívě na. seně.
Hospodáři, dej patáček na kolíbeí'xu, ať ji dělá stoláříček tomu Ježíška. 9.
ĚŽŠ'LÉBÉÁÉEšb—Ešš Ten vá—nočfní
čas
do—čka-li jsme zas:
ptáč—civ o-bla-cích zpí-va—jí= pa stuš-ko-vé
—129—
Wařzá-Haůš vy-tru-bu-jí, co to no vé-ho,
ne-slý-cha-né—ho?
Ten vánoční čas dočkali jsme zas: ptáčci v oblacích zpívají,
A vy děvčátka a. pacholátka, sejděte se velcí, malí,
pastuškové vytrubují,
neste Ježíškovi dary: co který máte, jemu přineste.
co to nového, neslýchaného ?
Narodil se nám J ežíě Bůh a pán: nemá. žádné poduěčičky, ani chatrné plénčičky: tak je zrozený na ten svět bídný.
Verunka běží, už je u dveří: nese smetánky skleničku.,
bradku másla na kašičku, by se napapal, aby neplakal.
J eníčku pospěě a do lesa běž: dones roždíčka suchého, ohřít Ježíška malého, at' nemře zimou s matičkou milou.
10.
Ě? *
L
!'
ÝJ***I,—T'
'
Pá-sli ov—ce va-la-ši, l i-
T
i
_.
J _)
v—
'
“|
pá,-sli ov-ce va
l
'
"
jg“ ' , Pal
li__
l-. L .
ř
„LJ
_.
'—
la - či při be-tlém-ském sa-la - či, při be-tlém— 1,
A
ském sa - la —ši.
btw
—l30— Pasli ovce valaěi při betlémskěm salaěi.
Maria ho kolíbá, svatý Josef mu zpívá.
Anděl se jim ukázal, do Betléma jim kázal.
Hajej, belej, synu můj, svatý Josef pěstoun tvůj.
A tam běžte, pospěěte, Ježíška tam najdete.
Maria se starala, kde by plének nabrala.
A on leží v jesličkacb, obvinutý v pleničkách.
Utrhneme z růže květ, obvineme celý svět.
Magia 11.
Poď—me,bra-tří, do Be-tlě-ma,
_“
L
'
m
vel-mi A
Jí
jest tam
L
—V— ..v—v
krá-ená. pan-na,
po —ro - di- la
A
pa—cho—lá-tko,
pře—roz—koě—něto dě-t'á-tko,
Jak
'
' pře— roz —koě —né
to
dě - ťa- tko.
Poďme, bratří, do Betléma, jest tam velmi krásná. panna, porodila pacholátko, přerozkoěné to děťátko.
Vítej, vítej, malé dítě, —
my Valaši vítáme tě:
ó děťátko, jak se míváě? Co pak v tomto chlévě děláš?
—l31— Víme, víme, nač jsi přišlo, nám všem spasení přineslo, když jsme byli opuštění a od Evy zavedení.
Když ty tak chceš, milý pane, máme pro tě nachystané srdce čisté, v něm přebývej, v něm žádnému místa nedej.
12.
v '
'
Zhů—ru, zhů—ru, pa-stu-ěko—vě, po-vím vám,
a že
se
již
nám
na. -ro --dil
Kri—stns pán.
ĚW Zhůru, zbůru, pastuškové, povím vám, že se již nám narodil Kristus pán.
Zajděme si tou uličkou ke dvoru, zazpívejme tu písničku o Bohu.
Včera se nam inilý pán Bůh narodil, dneska s námi po koledě již chodí.
;
13.
Bra—tro- vé, ]! je—slič—kám po—spí-chej- me,
Ě'
.
l
.
1vv—
'
1—1 j F
.11'
;Ě
to me.-lé dě-t'át—ko při-ví-tej-me: 9.
—132-—
dá-re-čky
že
mu da-ruj-me, o —bě—tuj-me,
se nám tak po-ní-ži—lo
& se na. svět
WMHAM— nU
*? jŠ—t—žzi—ř—ŠŠ—
.
na- ro - di- lo,
chvá—lu vzdej - me.
Bratrové, k jesličkám pospíchejme, to malé děťátko přivítejme: dárečky mu darujme, obětujme, že se nám tak ponížilo &.se na. svět narodilo, chválu vzdejme!
Dělejme muziku Ježíškovi, aby on neplakal J ozefovi: &.ty Kubo, vem troubu, zatrub na ni, Mikulášek bude pískat, Mariánka. bude zpívat Ježíškovi.
_131W 14.
l— 3 4 ;LL
Kri-etue Pán se
"
j LA xJ _. h
na. - ro —dil,
%Í ; L _! _g—r
Pán se na-ro—dil, I
o
dil,
A _!
.
po
41.
Kri-etns
í
T4
po ko-le-dič-ce A
1
T
'
ko - le - dič - ce
|
'
cho ,- dil.
1 cho.
—l33— Kristus Pán se narodil, po koledičce chodil.
Půjdem spolem ke dvoru, budem zpívat o Bohu.
ChOdil po ní cely den,
chodil po ní celou noc.
Ten bOBpOdář nemeškal, ne. bospodyň zavolal, koledničky jim poslal.
Jak už bylo na. ráno: Svatý Jene, poď pomož!
Hospodáři ctnostlivy, děkujem vám z koledy.
Hostili iste hosti své, koledníčky počestné.
Jak jsi krá—sne ne- vi- ňát-ko, v prostřed bí—dy,
%
n .
ne - bo - žát-kol
da. - ry
své
:“
Před te—bou pa - dá. - me,
sklá - dá. - me.
Jak jsi krásně neviňátko, v prostřed bídy nebožátko! Před tebou padáme, dary své skládámo. Já. ti nesu dvě kožičky, by zabřály tvé údičky; jů. zas trošku mlíčka,
A co my ti nuzní dáme? Darovati co nemáme; my ti zadudáme, písně zazpíváme. Pastuškové mu dudají, zvuky dud se rozléhaji: slavně dudy dujou,
by kvetly tvé líčka..
všeci prozpěvujou.
Jů. ti nesu veselého _ beránka. ze stáda. svého;
Měj se dobře, Jezulátko, přespanilě pacholůtkol
s ním si můžeš bráti, libě žertovati.
S tebou se loučíme, Bohu poroučíme.
—134—
33% Hop—sa, bra. tro- vé, k vám po- spí—chám!
_I\
)L
A
"'
Tak ry - chlo bě-žím, so-tva dý-chám!
O bra-tro-vé nej-mi—lej-ší, ra-dnj-te
se!
HOpsa, bratrově, k vám pospíchám! Tak rychlo běží-m, sotva. dýchám!
fs:
'Proč tak běžíš, J uříčku, neideě pomalučlm, [: chodníčkem ]: nám? :] Běžím rychlo dólinú : nogr. vám nevinu!
(ví L ;
—- 135—
Což pak tě v noci nese? Snad si poblúdil v lese? Ú bratrově nejmilejší,
radujte se! Že ee. narodil ten Mesiáš, o němž říkával etaříček naš, že sa má. naroditi a k nám na svět přijíti [: epasitel náš. :] Dyž tam k němu půjdeme, co mu tedy vezmeme? Já ťa k němu povedu, vezmu s sebú plast medu, a ty mu daj facku brynze
na koledu.
I\
L
A
___—
\
'
*O
\
o - bu - ška—ma plea—ka-jú, ja - kú - si ra
$$$—1“ ——%FĚÉ
dosť ma-jú, ska-ka-jú, vý-aka—jú, ga-jdu-jú,
'
v tan-cu - jú, neb z o-bla-ků .
AL mj:
L 211. _
1 O "
.J
ta.-dosť ve-h— kú čn—jú, bě-ha-jú,
ň od an-dě-lů
_ “'f
\... zh_á.- ňa - jú,
—l36— A chy-tí-jú,
j'ú
la. - Be.-jů,
a. dě-t'át-ku
Ejhle, chasa naša. běží ze salaša: obuškamal) pleskajú, jakási radost' majú, skůkajú, výekajú, gajdujúř) tancujú, neb z oblaků od andělů radost' velikú čujúg3)
běhajú, zbáňajúf) cbytajú, lapajú, ]: Betlému pospíchajů &.děťátku po kozlátku
.
Ěš
!: Be—tlé—mupo—spí—cba—
po ko—zlábku dá-va—jú.
Co ty Kubo vezmeš? Ty spíš hneď jak lehneš: nabij dobře svůj pluhák') & vem na eebja aajdákf) co chytneš, s chut'ú daj, co patří tomu děťátku, hleď, abys uezmeškal: žiučice7) lahvicu, z pohanky krupicu, naplň ňú plnú faeku, aby diťa živo bylo i s matlní.
dávajú. Nuž my nemeškajme &.jemu zubrajme' na. ty naše l_lusličky.
Klekueme před jesličky: Ty milý Ježíška, vztábni svú ručičku, požehnej nás, tvoje ovce, náš milý pastýř-íčka. () milý Ježiěku, náš milý panečku,
zahrajem ti valaskú, když umřeme, prokaž nám evú lásku. ' \.
') Obusek. sekyrka o dlouhém topote na. podpírúní. — ') dudaji — .) slyší. — 4) shledávaji. — l*)= půlbák, tučnice; — ') moůna. -— 7) syrovátka : ovčího mléka.
W —137—.
3%"**EE ? 25:23? 1 8.
Sem, sem, žá- čko- vé,
les - ni
sem ú—hrn—kem li- ta -ji,
ví _ ta -jí,
pta- čko-vé,
Stvo-ři - te - le
ej, ejl
lesní ptáčkové, sem úbrnkem lítají, Stvořitele vítají, ej, ejl
Krkavec praví, že se narodil v Betlémě tam na seně ten, co králů králem je: král, kral!
Strnad uctivě se ohlašuje, a jiným oznamuje: narodil se Kristus Pan, pán. pán!
Hrdlička lítá, na Marji volá.: by dala na kašičku, to malému Ježíěku cukru!
Sýkorka zbožně hlas vyvyěuje, že ona jediná. je,
Ježíšek by spal,
Sem, sem žáčkově,
&. ei odpočal,
&
zezulka přiletěla, u jesliček zpívala:
co Pána ohlašuje: pan, pánl
kuku!
Uspávání Ježíška.
Ma-rí-a
pan - na
kr- mí
dě - t'á-tko:
— 138 —
Tait—13133333 Pa.-pu, pa-pu,pa-pu,
Je-zu-lá—tko.
Maria. panna. krmí děťátko:
Papa, papu, papu, Jezulátko. Svatý Jozefa, kolib děťátko: Hula, bulu, bulu, Jezulátko. Zaboč, beránka, v tom novém zámku: Bébé, bébě, bébě, Jezulátko. Zaštěkej, psíčku, v tom novém sníčku: Hafi, hafi, haň, Jezulátko.
Zavrň, koconrku, tomu děťátko: Vrňou, vrňou, vrňou, Jezulátko. A ty kafíčko, ones nám vajíčko: Koko, koko, koko, Jezulátko.
Husličky, hrajte, plakat nedejte: Dydli, dydli, dydli, Jezulátko.
II. Fro čomácuosť i společnosf.
% _
„!" ,
Pohádky.
a světě nebývá vsecko, jak by člověk svým rozumem za dobré uznával a sobě přál. Mnohdy lidé zlí žijou v hojnosti a na po— hled dobře se mají, kdežto člověk bohabojný a ctnostný v nouzi a bídě se tísni. Rozdíly rodu, stavu a majetku stavějí ve společnosti lidské meze nepřekročitelné. ] vymyslili a vybájili si lidé svět jiný, po jejich rozumu dokonalejší, plný bytostí nadpřirozených, zlých i dobrých, který se spravuje zcela jinými zákony nežli náš svět skutečný, kde i zvířata mluví a jednají jako rozumní : tvorové, kde plno je divů a zázraků. Tam člověk zlý, lakomý, závistivý, ukrutný a jinak nespravedlivý bývá po zásluze pokutován, kdežto lidé dobří, třebas po dlouhých zápasech a rozmanitých překážkách na konec přece vítězí a docházejí zaslouženě odměny. Chudý synek selský stává se tam zeťemkrálovým, osvobodiv svou statečností jeho dceru od jisté a neodvratně smrtí. UP
—l42— Rozmanité &zaj tmavé přiběhy, jejichž dějištěm jest onen svět vybájený, vypravují nám naše po hádky. Z jiných pohádek býváme poučeni, že „co Bůh činí, dobře činl“, kterak si často nevážlme věci tak důležitých a nezbytných, jako je chléb, sůl a p., protože jsme posud nezakusili jejich ne dostatku, odkud se vzala prokleta kořalka, která tolik lidí v časnou i věčnou záhubu uvozuje atd. Proto poskytuji naše pohádky nejen pěkné zábavy, nýbrž i hojně mravního naučení.
!. Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda. Bylo — nebylo: byl jednou jeden král, který se rád honil po lesích za zvěři. Jednou taky se pustil daleko za jelenem a zabloudil. Byl sám a sám, přišla noc, a král byl rád, že našel na mytině chalupu. Zůstával tam uhllř. Král povídá, chtěl-li by ho z lesa na cestu vyvésti, že mu dobře zaplati. — „Ale kam byste v noci za takové tmy ?“ řekl ublir, „lehněte si na půdu na seno, & ráno vás doprovodlm.“ — Brzy potom se narodil uhlířovi synáček. Král ležel na půdě, nemohl usnouti. O půlnoci pozoroval dole ve světnici nějaké světlo. Koukne skulinou ve stropě a tu vidi: uhltř spal, žena jeho ležela jako ve mdlobách a podle dětátka stály tři staré babičky, všecky bílé, každá měla v ruce svíci rozsvícenou. Prvni povida: „Já tomu chlapci dávám, aby přišel do velikých nebezpečen— gtvU' — Druhá povídá: „A já mu dávám, aby ze všech šťastně vyvázl a byl dlouho živ.“ — A třetí povídá: „A já mu dávám za ženu tu dcerušku,
—143— co se dnes narodila tomu králi, který tu nahoře na seně leží.“ Potom babičky svíce zhasily a bylo zas ticho. Byly to Sudjčky. Král zůstal jako by mu byl meč do prsou vrazil. Nespal do rána; přemýšlel, co a jak? aby se nestalo, co tu slyšel. Když se rozednilo, začalo dítě plakati. Uhlíř vstal a vidí, že mu žena zatím usnula na věčnost. „Och můj ubohy' sirotečkul“ nařikal; „co si nyní s tebou počnu ?“ — „Dej mi to děťátko,“ praví král, '„já se o ně postarám, že mu dobře bude; a tobě dám peněz tolik, že do smrti nebudeš musil! uhlí pálit.“ — Uhlíř byl tomu rád, a král slíbil, že si pro to děťátko pošle. Když přišel do svého zámku, vypravovali mu s radostí velikou, že se mu tu a tu noc narodila krásná dceruška. Byla to právě ta noc, když viděl ty tři Sudíčky. Král se zamračil, zavolal svého služebníka a povídá: „Půjdeš tam a tam do lesa, v chalupě tam uhlíř zůstává; dáš mu tyto peníze, a on ti dá malé dítě. To dítě vezmeš & cestou potom utopíš. Neutopíš—li,budeš sám vodu pítl“ — Služebnlk šel, vzal děťátko do košíka, a když přišel na lávku, kde tekla hluboká &široká řeka, hodil je i s košíkem do vody. -— „Dobrou noc, nezvany zeti !“ řekl potom král, když mu to služebník pověděl. Král myslil, že se děťátko utOpilo, a neutopilo
se: plulo v košíku po vodě, jako by je kolíbal, a spalo, jako by mu zpíval, až připlulo k chalupě jednoho rybáře. Rybář seděl na břehu, spravoval sítě. Tu vidí po řece něco plynouti, skočí do 10— dičky a za tím, a Vytáhl z vody v košíku děťátko.
—144-———
[ donesl ho své ženě a povídá: „Vždycky's chtěla míti nějakého synáčka, a tu ho máš: přinesla nám ho voda.“ Žena rybářova byla mu ráda a vycho— vala to dítě za své vlastní. Rikali mu Plaváček, protože jim po vodě připlaval. Řeka teče a léta minou, a z hocha stal se krasny mládenec, že mu daleko, široko nebylo rovného. Jednou v letě přihodilo se, že tudy jel na koni král sám a sám. Bylo parno, chtělo se mu plti i zahnul k rybáři, aby mu dali trochu čerstvé vody. Když mu ji Plaváček podával, zarazil se král, hledě na něj. „Švarného hocha máš, rybáři !“ povídá, „,je-li to tvůj syn?“ — „Je a není,“ od _pověděl rybář; „právě tomu dvacet let, připlavalo po řece v košíku maličké děťátko a vychovali jsme si je.“ — Králi se udělali mžičky před očima, zbledl jako stěna; viděl, že je to ten, co ho dal utopit. Ale hned se zpamatoval, skočil s koně a povídá: „Potřebuji posla do svého královského zámku a nikoho s sebou nemám; může li mi ten mládenec tam dojit ?“ — „Vaše královská milost porouči, a hoch půjde“, řekl rybář. Král si sedl a napsal své pani králové list: „Toho mladika, kterého ti tuto posylám, dej nemeškajic mečem probodnout; můj to zlý nepřítel. Až se vrátím, at je vykonáno. Tak má vůle.“ Pak to psani složil, zapečetil a přitlačil svůj prsten. Plaváček vydal se hned se psaním na cestu. Musil velikým lesem, a než se nadál, minul se cesty a zabloudil. „Chodil z houští do houští, až se už stmívalo. Tu potká starou babičku: „Kam pak,
__145_ Plaváčku, kam pak?“ -— „Jdu se psaním do krá— lovského zámku a zabloudil jsem. Nemohla byste mi, matičko, povědět, kudy na cestu ?“ — „Dnes už beztoho nedojdeš, je tma,“ řekla babička, „Zůstaň u mne na noc: však nebudeš u cizí,jsem ti kmotrou“ —— Mládenec si dal říci, a sotva byli několik kroků,
měli před sebou hezky domek, jakoby byl najednou ze země vyrostl. V noci, když hoch usnul, babička vytáhla mu psaní z kapsy a dala mu tam jiné, ve kterém tak bylo napsáno: „Toho mladíka, kterého ti tuto posílám, dej nemeškajíc s naší dcerou od dati: můj to souzeny zeť. Až se vrátím, ať je vy— konáno. Tak má vůle.“ Když paní králova to psaní přečetla, dala hned vystrojiti svatbu, a obě, paní králova i mladá krá. lovna, nemohly se na ženicha dosti nahledět, jak se jim líbil, a Plaváček byl se svou královskou nevěstou taky Spokojen. Po několika dnech přijel domů král, a když viděl, co se stalo, rozzlobil se náramně na svou paní, co to učinila. -— „Vždyť pak jsi mi sám poručil, abych ho dala s naší dcerou oddati, dřív než se vrátíš !“ odpověděla králova a podala mu psaní. Král psani vzal, pro hlíží písmo, pečet, papír — všecko bylo jeho vlastní. I dal si zavolat zetě a vyptával se, co a jak? a kde chodil? Plaváček vypravoval, kterak šel a v lese za bloudil a že zůstal na noc u své staré kmotry. _ „A kterak vypadala?“ — „Tak a tak.“ -— A král poznal z jeho řeči, že to byla táž osoba, která před dvaceti lety dceru jeho přisoudila syru uhlířovu. 10
—l46— Myslil — mgslil — a potom povídá: „Co se stalo, odostati se nemůže; ale zdarma přece mym zeťem býti nemůžeš: chceš-li mou dceru mít, musíš jí za věno přinésti tři zlaté vlasy Děda-Vševěda.“ Mysli! si, že se takto svého nemilého zetě nejjistěji Zprosti. Plaváček rozloučil se se svou choti a šel — kudy a kam? nevim; ale že .mu Sudjčka byla kmotrou, bylo mu snadno pravou cestu najiti. Šel dlouho a daleko, přes hory doly, přes vody brody, až přišel k černému moři. Tu vidí loď a na ní přivozníka. —- „Pozdrav Pánbůh, stary přivozničel“ — „Dejž to Pánbůh, mlady poutničel kam tudy cestou?“ — „K Dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy.“ — „Hohol na takového posla dávno čekam. Dvacet let už tu převážim a nikdo mne nejde vysvobodit. Slibiš li mi, že se Děda-Vševěda zeptáš, kdy bude mé roboty konec, převezu tě.“ Plaváček slíbil, a přivoznik ho převezl. Potom přišel k nějakému velikému městu, ale bylo sešlé a smutné. Před městem potká stařečka, měl v ruce hůl a sotva lezl. — „Pozdrav Pánbůh, šedivý dědečkul“ -- „Dejž to Pánbůh, pěkny mlá— denečku! kam tudy cestou?“ ——„K Dědu—Vševědu pro tři zlaté vlasy.“ ——„Aj aj! na takového posla
tu dávno čekáme; to tě hned musim k našemu panu králi dovésti“ — Když tam přišli, řekl král: „Slyšlm, že jdeš poselstvím k Dědu Vševědu? Měli * jsme tu jabloň, nesla mladíci jablka; když někdo jedno snědl, třeba byl už nad hrobem, omladl zas a byl jako jinoch. Ale od dvaceti let nenese jabloň
—147— už ovoce žádného. Sliblš-li mi, že se Děda-Vševéda zeptáš, je—linám jaká pomoc, odměnlm se ti krá lovsky.“ -— Plaváček slíbil, a král ho milostivě propustil. ' Potom přišel zase k jinému velikému městu, ale bylo z polovice pobořené. Nedaleko města za— kopával syn otce svého zemřelého, a slzy mu jako hrachy padaly po tvářích. — „Pozdrav Pánbůh, smutný hrobničel“ řekl Plaváček. — „Dejž to Pán bůh, dobry poutnlče! kam tudy cestou ?“ — „Jdu k Dědu—Vševědu pro tři zlaté vlasy.“ — „K Dědu—
Vševědu? škoda žels dříve nepřišel! Ale náš pan král na takového posla už dávno čeká; musím tě k němu dovésti“ — Když tam přišli, řekl král: „Slyším, že jdeš poselstvím k Dědu-Vševédu? Měli jsme tu studnici, pryštila se z ní živá voda: když se jí někdo napil, třeba už umíral, hned se zas uzdravil; a kdyby byl už mrtev a tou vodou ho pokrOpili, zase vstal a chodil. Ale teď už od dvaceti let voda přestala téci. Slibiš-li mi, že se Děda— Vševěda zeptáš, je—linám jaká pomoc, královskou odměnu ti dám.“ ——Plaváček stivě propustil.-
slíbil, a král ho milo
:
Potom šel dlouho a daleko černým lesem, a uprostřed toho lesa vidi velikou zelenou louku, plnou krásného kvítl, a za ni zlaty zámek; byl to zámek Déda-Vševěda, třpytil se jako žhavý. Pla váček vešel do zámku, ale nenašel tam nikoho, než v jednom koutěstarou babičku; seděla a předla „Vítám tě, Plaváčkul“ povídá, „jsem ráda, že tě— zas vidim.“ Byla to jeho kmotra, co byl u ní v lese 10'
__148— noclehem, když to psani nesl. „Co pak tě sem přivedlo?“ — „Král nechce, abych byl darmo jeho zetěm: i poslal mě pro tři zlaté vlasy Děda-Vše věda.“ — Babička se usmála a povídá.: „Děd-Vše věd je můj syn, jasně Slunce: ráno je pacholatkem, v poledne mužem a večer starym dědem. Já ti ty tři vlasy 3 jeho zlatě hlavy Opatřlm, abych ti taky darmo nebyla kmotrou. Ale tak, synáčku! jak tu jsi, zůstati nemůžeš! Můj syn je sice dobrá duše; ale když přijde večer hladový domů, mohlo by se snadno státi, že by tě upekl a snědl k večeři. Je tu prázdná káď, přik10pim ji na tě.“ — Plaváček prosil, aby se taky Děda—Vševědazeptala na ty tři věci, co slíbil na cestě, že přinese odpověď. — „Zeptám,“ řekla babička, „a dej pozor, co řekne.“ Najednou strhl se venku vítr a západním oknem do světnice přiletělo slunce, stary dědeček se zlatou hlavou. „Čuchy, čuchy člověčinul“ povídá, „někoho tu matko, máš?“ — „Hvězdo denní, koho pak bych tu mohla mít, abys ty ho neviděl? ale tak je: celý den lítáš po tom božím světě a tam se té člověčiny načuchaš: i není divu, když večer domů přijdeš, že ti ještě vonil“ —— Stařeček neřekl na to nic a sedl k večeři.
Po večeři položil svou zlatou hlavu babičce na klín a dřimal. Když babička viděla, že už usnul, vytrhla mu zlaty vlas a hodila na zem — zazvonil jako struna. „Co mi chceš, matko?“ řekl stařeček. — „Nic, synačku, nicl dřímala jsem a měla jsem
divný sen.“ _ „A co se a zdálo ?“ _ „Zdálo se mi o jednom městě, měli tam pramen živě vody:
—149— když někdo stonal a napil se ji, ozdravěl; a když umřel & tou vodou ho pokropili, zas ožil. Ale teď od dvaceti let voda přestala téci: jeli jaká pomoc, aby zas tekla?“ — „Snadná pomoc: v té studnici na prameni žába sedí, nedá vodě téci; at žábu zabijou, a studnici vyčistí, poteče voda zas jako prve.“ — Když stařeček potom zas usnul, babička vytrhla mu druhy' zlatý vlas &hodila na zem. .„Co zase máš, malko ?“ — „Nic, synáčku, nic! dřimala jsem a zdálo mi se zas něco divného. Zdálo mi se o jednom městě, měli tam jabloň, nesla mladíci jablka: když někdo sestárnul a jedno snědl, omladl zas. Ale teď od dvaceti let nenese jabloň ovoce žádného: je-li jaka pomoc?“ — „Snadná pomoc: pod jabloní leží had, užíra jí sily: at hada zabijou a jabloň přesadí, ponese zas ovoce jako prve“ — Potom slařeček brzy zas usnul & babička mu vy trhla třetí zlaty' vlas: „Což mi, matko, spáti nedáš?“ řekl stařeček mrzutě a vstával. — „Lež, synáčku, ležl nehněvej se, nerada jsem tě zbudila. Ale přišla na mě dřimota a měla jsem zas podivný sen. Zdálo mi se o přívozníkovi na černém mořiz'. dvacet let už tam převáží, & nikdo ho nejde vysvobodit. Kdy bude roboty jeho konec?“ — „Hloupé matky to syn! ať da jinému veslo do ruky a sám vyskočí na břeh, bude ten zas přívoznikem. Ale teď už mi dej pokoj: musím časně ráno vstáti a jíti slzy sušit, co králova dcera každou noc vypláče o svého muže, syna uhlíí—ova,kterého král poslal pro mé tři zlaté vlasy.“ K ránu strhl se zas venku vítr, a na klíně své
—150— staré matičky probudilo se, místo stařečka, krásné zlatovlasá dítě, boží Slunečko, dalo matce s Bohem a vyletělo východním oknem. Babička zas odklopila káď a řekla Plaváčkovi: „Tu hle máš ty tři zlaté ' vlasy, a co Děd-Vševěd na ty tři věci odpověděl, už taky vlš. Jdi s Pánem Bohem! už mne vice ne— uhlídáš, není toho třeba.“ — Plaváček babičce pěkně poděkoval a šel. ' Když přišel do toho prvního města, ptal se ho král, jakou jim nese novinu'? — „Dobroul“ řekl Plaváček; „dejte studnici vyčistit a žábu, co na prameni sedi, zabijte, a poteče vám voda zase jako kdy prve“ — Král to dal hned udělat, & když viděl, že se voda prýští plny'm pramenem, daroval Plaváčkovi dvanácte koni blly'ch jako labutě & na ně tolik zlata a stříbra a drahého kameni, co unesli. Když přišel do toho druhého města, ptal se ho zase král, jakou jim nese novinu? —- „Dobrou !“ řekl Plaváček; „dejte jabloň vkapat, najdete pod kořeny hada, toho zabijte; potom jabloň zase vsaďte a ponese vám ovoce jako kdy prve“ — Král to dal hned udělat, a jabloň za noc oděla se květem, jakoby ji růžemi osypal. Král měl velikou radost a daroval Plaváčkovi dvanáct koni vranych jako havrani, a na ně taky tolik bohatství, co unesli. Plaváček jel potom dál, a když byl u černého moře, ptal se ho přívozník, zdali se dověděl, kdy bude vysvobozen? „Dověděl,“ řekl Plaváček, „ale dříve mě převez, pak ti povim“ — Přívoznik se sice zpouzel; ale když viděl, že není jiné pomoci, převezl ho přec i s jeho čtyřmi a dvaceti koňmi.
—151— „Až zase budeš někoho převážet,“ řekl mu potom Plaváček, „dej mu veslo do ruky a vyskoč na břeh, a bude ten místo tebe přívoznikem.“ Král ani svým očím nevěřil, když mu Plaváček ty tři zlaté vlasy Děda-Vševěda přinesl, a dcera jeho plakala, ne žalostí, ale radosti, že se zase vrátil. „A kde's těch pěkných koni a toho velikého bohatství nabyl?“ ptal se kral. -— „Vysloužil jsem si to,“ řekl Plaváček a vypravoval, kterak tomu králi dopomohl zase ke mladicím jablkám, co ze starých lidí dělají mladé, a tomu králi k živě vodě, co z nemocných dělá zdravě a z mrtvých živé. —_ „Mladíci jablka! živá voda !“ opakoval si potichu král; „kdybych jedno snědl, omladl bych; a kdybych i zemřel, tou vodou bych zas ožil !“ Nemeškaje vydal se na cestu pro mladíci jablka a pro živou vodu — a potud se jeětě nevrátil. A tak se stal uhllřův syn zetěm královým, jak Sudička usoudila, a král — snad ještě pořád tam převáží přes černé moře!
' 2. Smrť kmotřička.
!
Byl jeden člověk velice chudóbný na světě. Narodil se mu chlapeček, ale nikdo nechtěl mu jít za kmotra, že byl tuze chudobný. Otec si povida: „Milý Bože, tak jsem chudobný, že mi nikdo ne— chce posloužit v té věci; vezmu si chlapce, půjdu a koho potkam, toho naptám za kmotra, a ne— potkam-li nikoho, kostelný mi přece snad posloužL“
—152— Šel a potkal smrt, ale on nevěděl, co to je za osobu; byla pěkná ženská,“jako jiná ženská. Ptal ji za kmotřičku. Ona se nevymlouvala a hned ho přivítala kmocháěkem, vzala chlapce na ruce & nesla ho do kostela. Chasníčka okřtili, jak patří. Jak šli z kostela, kmotr vzal kmotru do ho spody & chtěl ji trochu uctít jakožto kmotřičku. Ale ona mu povídala: „Kmocháčku, nechte si toho, ale pojďte se mnou do mého stánku.“ Vzala ho s sebou do své světnice, a tam bylo velice pěkně. Potom ho vedla do velikých sklepův, a těmi sklepy šli až popod zem v temnosti limbu. Tam hořely svíčky: malé, hrubé, prostřední trojího braku; a které ještě nehořely, ty byly velice veliké. .“ Kmotra praví kmotrovi: „Hled'te, kmocháčku, tu mám každého člověka věk.“ Kmotr se na to
dívá., _najde tam velice maličkou svíčku u samé země a ptá se jí: „Ale kmotřičko, prosím vás, čí pak je ta malá svíčka u té země?“ Ona mu po vídá.: „To je vaše! Jak ta svíčka kterákoli shoří, já. musím pro toho člověka jít.“ On jí povídá: „Kmotřiěko, prosím vás, ještě mi přidejtel“ Ona
mu praví: „Kmocháěku, toho já udělat nemohuí“ Potom šla, a tomu chlapcovi, co ho okřtili, rozžala novou svíci velikou. Zatím co kmotra neviděla, kmotr vzal si též novou velikou svíci, zažehl ji a přiložil tam, kde _tajeho maličká svíce dohořívala. Kmotra se naň ohlédla & pravila: „Kmotfičku, toho jste mi mohli nedělat! Ale když jste si už přidali, tož jste si
—153— přidali a máte. Pojďme stu odtud ven, a půjdeme ke kmotřence.“ Vzala nějaký dar a šla s kmotrem i s dítětem ke kmotře. Přišla a položila kmotře chasnlčka na lůžko a vyptávala se, jak jí je a kde ji co boli. Kmotřička se ji žalovala, a kmotr poslal pro nějaké pivo a chtěl ji jako kmotru uctít ve své chalupě, aby ji mohl vděk udělat & jí se zavděčit. Pili a bodovali spolem. Potom povídá kmotra kmotrovi: „Kmocháčku, tak jste chudobni, že vám nikdo ne chtěl v té věci posloužit, až já, ale nic nedbejte,
budete mne mit památkou! Já budu chodit po hodných lidech a budu mořit, a vy budete léčit & hojit. Já vám ty léky všecky povim, ja je všecky mam, a vám každý rad dobře zaplatí.“ Stalo se. Kmotr chodil po nemocných, kde kmotřenka mořila, & každému pomohl. Tu byl na jednou taký vznešený lékař z něho. Umlralo jedno kníže, ale i skonávalo; přece ještě mu poslali pro toho lékaře. _Onpřišel, mazal ho mastí a dával mu své prášky — a pomohl. Když ho uzdravil, dobře mu zaplatili, ani se ne ptali, co jsou dlužní. ! Potom smrť pravila kmotrovi: „Kmocháčku, budoucně pozorujte na to: komu já. budu státi v nohách, tomu každému pomůžete; ale komu budu stati v hlavách, tomu již nepomahejtel“ Umiral zase jeden hrabě. Zase poslali pro toho lékaře. Lékař přijde, smrť stojí v hlavách za lůžkem. Lékař křičí: „Už je zle, ale pokusíme se o to!“ Zavolal sluhy a kázal lůžko zatočit nohama ke
—154-—
smrti & mazal nemocného masti a prášky mu po dával do úst, a pomohl mu. Hrabě mu zaplatil, co mohl unésti, ani se neptal, co je dlužen, byl rád, že ho pozdravil. Smrť, jak se s nim sešla, povídala mu: „Kmo chacku, když se vám to zase tak stane, více mi toho nedělejte. Třeba jste mu pomohli, ale jenom na chvilku; já ho přece musim odevzdat kam patří.“ Kmochačkovi to tak trvalo několik roků, — již byl velice star. Ale do posledka již se mrzel a sám smrt ptal, aby ho vzala. Smrť ho nemohla vzít, protože si sám přidal svíci dlouhou, musil čekat, až mu dohoří. Jednou jel ještě k jednomu nemocnému, aby ho uzdravil. Pomohl mu. Potom se mu smrt zjevila a vezla se s ním v kočáře. Začala ho lehtati & šustla ho zelenou ratolesti pod krk, on se ji svalil do klína a odespal smrtelným spánkem. Smrť ho uložila v kočáře & utekla. Tu najdou lékaře mrt vého v kočáře ležet a zavezli ho domů. Celé město a všecky osady želely. „Škoda toho lékaře, jaký to byl dobrý lékař-! Dobře pomáhal, takého lékaře již nebude!“ Syn jednou šel do kostela, a kmotřička se s ním potkala. Ptala se ho: „Synu milý, jak se máš?“ — On jí pravil: „Už to všelijak; dokud mám, co mi tatlček nahospodařili, dobře je se mnou; ale potom Pán Bůh ví, jak se mnou bude.“ -— Kmotřička povídá: „Inu, synu můj, neboj se nic, ja jsem tvá křestná matka: co tatíěek tvůj měli, k tomu já jsem jim pomohla, & i tobě výživu
! 'J'
— 165—
dám. Půjdeš k jednomu lékaři za učně, a ty budeš chytřejší než on, jenom se pěkně chovej“ Potom ho pomastila mastí po slechách a zavedla k lékaři. Lékař nevěděl, co je za paní a jakého synka mu do učení vede. Paní přikázala synkovi, aby se pěkně choval, a lékaře žádala, aby ho dobře učil a k dobrému stavu přivedl. Potom se s ním roz loučila a odešla. Lékař a chasník šli spolem zeliny sbírat, & tomu učni každá ta zelinka křičela, jaký lék nese, a učeň sbíral. Lékař také sbíral, ale nevěděl žadné zeliny, jaký lék která nese. Zeliny učňovy pomohly v každé nemoci. Lékař pravil učňovi: „Ty jsi _ chytřejší, než já; nebo kdo přichází ke mně, já. žádnému nevystihnu, a ty od každé nemoci znáš zeliny, jak ty to_víš? Ty slyšíš zeliny, každá zelina tobě křičí, jaký lék nese &já neslyším žadné zeliny. Víš co, buďme spolem; já tobě složím svůj list doktorský a budu \\ tebe nejmenším pomocníkem a chci s tebou být až do smrti.“ Chasník léčil a hojil šťastně, až mu v limbu svíce dohořela.
;
3. Zlatovláska.
!
Byl jeden král a byl tak rozumný, že i všem živočichům rozuměl, co si povídali. A poslouchejte, jak se tomu naučil. Přišla k němu nějaká stará babička, přinesla mu v košíku hada a povida, aby si ho dal ustrojit, když ho sní, že bude všemu rozumět, co které zvíře v povětří, na zemi a ve vodě mluví. Tomu králi se to líbilo, že bude umět,
— 156—
co nikdo neumí, dobře babičce zaplatil a hned poručil sloužícímu, aby mu tu rybu k obědu při— pravil. „Me“, pry, „ať jí ani na jazyk nevezmeš, sice mi to svou hlavou zaplatíš !“ Jiříkovi, tomu sloužícímu, bylo divno, proč mu to král tak tuze zapověděl. „Jak živ jsem taková ryby neviděl“, povídá sám sobě; „vypadá. zrovna jako bad! A jaký by to byl kuchař, aby ani neokusil, co strojí?“ Když to bylo upečeno, vzal kouštíček na jazyk &pochutnával. V tom slyší kolem uší něco bzučet: „Nám taky něco, nám taky něco!“ Jiřík se ohlíží, co to? & nevidí než několik much, co v kuchyni lítaly. Tu zas někdo na ulici siplavě volá.: „Kam pak, kam pak?“ A tenší hlasy odpovídají: „Do mlynářova ječmene, do mlynářova ječmeneí“ Jiřík koukne oknem a vidí housera s hejnem hus. „Ahaí“ povídá, „taková to ryba?“ Už věděl, co je. Čerstvě vstrčil ještě jeden drobet do úst, a pak hada donesl králi, jakoby nic. Po obědě poručil král Jiříkovi, aby mu osedlal koně, že se chce projet, & on aby ho doprovázel. Král jel napřed, &Jiřík za ním. Když jeli po zelené louce, Jiříkův kůň poskf čil & zařehtal: „Hohoho bratře! mně je tak lehko, že bych chtěl přes hory skákatil“
——„Což je o to,“ povídá druhy'; „já.
bych taky rád skákal, ale na mně sedí stary; skočím-li, svalí se na zem jako měch &srazí vaz.“ — „Ať si srazí, co z toho?“ řekl Jiříkův kůn; *„místo stareho budeš nositi mladého“ Jiřík se té rozmluvě zasmál, ale jen tak po tichu, aby král nevěděl. Ale král taky dobře rozuměl, co si koníci
—157-—
povídali, ohlídl se, a vida, že se Jiřík směje, ptá se: „Čemu se směješ?“ —- „Ničemu, královská Jasnostil jen mi tak něco připadlo“, omlouval se Jiřík. Stary král však už ho měl v podezření, a koňům už taky nedůvěřovaí; obrátil a zas domů. Když přijeli do zámku, král poručil Jiříkovi, aby mu nalil do sklenice vína. „Ale tvá hlava za to,“ povídá, „jestliže nedoleješ anebo přeleješl“ Jiřík vzal konvici s vínem a leje. V tom přiletěli oknem dva ptáčkové; jeden druhého honil, a ten, co utíkal, měl tři zlaté vlasy v zobáčku. „Dej mi je,“ povídá ten jeden, „však jsou moje !“ „Nedám, moje jsou! já jsem si je zdvihl.“ „Ale já jsem je viděl, jak upadly, když se zlatovlasá panna česala. Dej mi aspoň dva.“ — „Ani jednoho!“ — Tu ten druhý- ptáček za ním, a ty zlaté vlasy pochytil. Když se tak o ně letmo tahali, zůstalo každému v zobáčku po jednom, třetí zlaty vlas upadl na zem, jen to zazvonilo. V tom se Jiřík po něm ohledl a přelil. „Propadl jsi život!“ vykřikl král; „ale chci s tebou milostivě naložiti, když tě zlatovlasé panny dobudeš &přivedeš mi ji za manželku.“ , _Co měl Jiřík dělat ? Chtěl-li svůj život zachovat, musil pro pannu, ačkoliv ani nevěděl, kde jí hledali. Osedlal si koně a jel kudy tudy. Přijel k černému lesu, a tu pod lesem u cesty hořel'keř; zapálili jej pasáci. Pod keřem byl mravenčí kopec, jiskry na něj padaly, a mravenci se svymi bílými vajíčky sem tam utíkali. „Och pomoz, Jiříku, pomoz!“ volali žalostně, „uhoříme, a naši mladí ve vajíčkách.“
— 168—
— On tu hned s koně dolů, keř uťal a oheň uhasil. „Az budeš toho potřebovat, zpomeň si na nás, a taky ti pomůžeme.“ Potom jel tim lesem a přijel k vysoké jedli. Na vrchu na jedli bylo krkavči hnízdo, a dole na zemi pištěla dvě krkavčata a nařlkala: „Otec i
matka nám uletělí; máme si sami potravy hledat, a my ubohá pisklata jestě litat neumíme. Och pomoz, Jiříku, pomoz! nasyť nás, sic umřeme hlady.“ -— Jiřík se dlouho nerozmyšlel, skočil s koně a vrazil mu do boka meč, aby krkavčata měla co žráti. „Až budeš toho potřebovat,“ krákorala vesele,
„zpomeň si na nás, a taky ti pomůžemel“ Potom dál už musil Jiřík pěšky. Šel dlouho, dlouho lesem, a když z lesa vycházel, viděl před sebou daleké šiřokě moře. Na břehu kraj moře dva rybáři spolu se hádali. Chytili velikou zlatou rybu do síti, a každý chtěl ji mlti sobě sám. „Má je síť, má rybal“ -— A druhy' na to: „Málo by ti tvoje síť byla platna, kdyby nebylo mé lodi a mě pomoci.“ _— „Až po druhé zas takovou chytime, bude tva“ _— „Ne tak! ty na druhou počkej a tuhle mi dej.“ — „Já vás porovnám“, povídá Jiřík; „prodejte mi tu rybu, dobře vam ji zaplatím, a o peníze roz dělte se napoly.“ I dal jim za ni všecky peníze, co měl od krále na cestu, nic si nenechal. Rybáři byli rádi, že ta'k dobře prodali, a Jiřík pustil rybu zase do moře. Vesele zašpláchala vodou, pohrouzila _ se a pak nedaleko břehu ještě jednou vystrčila hlavu: „Až mne, Jiříku, budeš potřebovat, zpomeň si na mne, odslouzim se ti.“ A\ po té zmizela. --—
—169— „Kam jdeš ?“ ptali se rybáři Jiříka. — „Jdu svému pánu, starému králi, pro nevěstu, pro zlatovlasou pannu, & nevím ani, kde ji hledat.“ —— „Och, o té
ti dobře můžeme povědět“, řekli rybáři: „je to Zlatovláska, dcera králova z křištáloveho zámku tamhle na tom ostrově. Každý den ráno, když se rozednívá, rozčesává si zlaté vlasy; jde záře od nich po nebi i po moři. Chceš—li,sami tě tam na ten ostrov dovezeme, proto že's nás tak dobře po rovnal. Měj se však na pozoru, abys pravou pannu vybral: dvanáct je panen, dcer královských, ale
jen jedna má zlaté vlasy.“ Když byl Jiřík na tom ostrově, šel do křištálo vého zámku prosit krále, aby svou zlatovlasou dceru jeho panu králi dal za manželku. —-— „Dám,“
řekl král, „ale musíš ji vysloužit; musíš za tři dni tři práce vykonati, co ti uložím, každý den jednu. Zatím si do zejtřka můžeš odpočinout.“ — Druhý den ráno povídá mu kral: „Má Zlatovláska měla tkanici drahých perel; tkanice se přetrhla, a perly vysypaly se do vysoké trávy na zelené louce. Ty perly musíš posbírali, aby ani jedna nechybovala.“ — Jiřík šel na tu louku, byla daleká. široká, klekl do trávy a hledal. Hledal, hledal od rána do po ledne, ale ani perličky neviděl. „Och, kdyby tu byli moji mravenci, ti by mi mohli pomocil“ _ „Však tu jsme, abychom ti pomohli“, řekli mra venci; kde se vzali, tu se vzali, ale kolem něho se jen hemžilo. „Co potřebuješ ?“ —- „Mám perly posbírat na té louce a nevidím ani jednél“ —— „Maličko jen počkej, my je za tebe posbíráme“
— 160—
A netrvalo dlouho, snesli mu z trávy hromádku perel; nepotřeboval než na tkanici navllkat. A po tom, když už tu tkanici zavazoval, přikulhal ještě jeden mravenečck; byl chromý, noha mu tehdáž uhořela, když u nich hořelo, a křičel: „Počkej, Jiříku! nezavazuj, nesu ještě jednu perličkul“ Když Jiřík ty perly králi přinesl a král je přepočítal, ani jedna nechybovala. „Dobře's udělal svou věc“, povídá; „zejtra ti dám jinou práci!“ — Ráno Jiřík přišel, a král jemu řekl: „Má Zlato vláska koupala se v moři a ztratila tam zlaty prsten: ten mi najdeš a přineseš.“ — Jiřík šel k moři a chodil smuten po břehu; moře bylo čisté, ale tak hluboké, že nemohl ani dna dohlednouti, a což teprva na dně vyhledati prsten! — „Gob, kdyby tu byla má zlatá. ryba, ta by mi mohla pomoci!“ — V tom se něco v moři zablesklo, & z hlubiny na vrch vody vyplynula zlatá ryba: „Však'tu jsem, abych ti pomohla; co potřebuješ?“ — „Mám v moři najít zlaty' prsten, a nevidim ani dna.“ — „Teď pravě potkala jsem štiku rybu, nesla zlatý prsten na ploutvi. Maličko jen počkej, já ti ho přinesu“ A netrvalo dlouho, vrátila se z hlubiny a přinesla mu štiku i s prstenem. Král Jiříka zase pochválil, že dobře svou věc udělal; a potom ráno mu třetí práci uložil: „Chceš—li, abych svou Zlatovlásku tvému králi dal za man— želku, musíš jí přinésti mrtvé a živé vody; budet .jí potřeba.“ — Jiřík nevěda, kam se pro tu vodu obrátit, šel na zdař Bůh, kudy tudy, kam ho nohy nesly, až přišel do černého losa. „Och, kdyby tu
—161— byli moji krkavci, snad by mi pomohli.“ — Tu mu nad hlavou cosi zašustlo, a kde se vzali, tu se vzali dva krkavci: „Však tu jsme, abychom ti po— mohli. Co chceš?“ — „Mám přinésti mrtvé a živé vody, a nevím, kde jí hledat.“ — „O té mý dobře víme. Maličko jen počkej, mý ti jí přineseme“ A za chvilku přinesli Jiříkovi každý jednu týkvici plnou vody; v jedné tykvici byla živá voda, ve druhé mrtvá. Jiřík byl rád, že se mu tak poštěstilo, a pospíchal už k zámku. Kraj lesa viděl od jedle k jedli rozpjatou pavučinu, prostřed pavučiny seděl veliký pavouk, cucal mouchu. Jiřík vzal týkvici s mrtvou vodou, postříkal pavouka, &pavouk svalil se na zem jako zralá. višně, byl mrtev. Potom postřlkl mouchu z druhé týkvice živou vodou, & moucha začala sebou házeti, vyškrabala se z pa vučiny ven a pak do povětří. „Tvé štěstí, Jiříku, že's mne vzkřísil“, bzučela mu kolem uší, „však beze mne sotva bys uhodl, která ze dvanácti je Zlatovláska.“ Když král viděl, že Jiřík tu třetí věc taký dokázal, řekl, že mu zlatovlasou dceru dá.. „Me“, prý, „musíš si ji sám vybrat.“ — Potom ho zavedl do veliké síně; tam uprostřed byl kulatý stůl, a kolem stolu sedělo dvanáct krásných panen, jedna jako druhá; ale každá měla na hlavě loktušku dlouhou až po zem, bilou jako sníh, tak že nic nebylo vidět, jaké má která vlasy. — „Tuhle jsou mé dcerý“, povídá král; „uhOdneš—li,která z nich je Zlatovláska, získal jsi ji a můžeš ji hned s sebou odvésti; pakli neuhodneš, není ti souzena, musíš 11
—162— odejít bez ní.“ — Jiřík byl v největší úzkosti, ne věděl, co si počít. V tom zašeptalo mu cosi do ucha: „Bz — bzí jdi okolo stolu, ja ti povím, která to je!“ Byla to moucha, co ji vzkřísil Jiřík živou vodou. „Tahle panna to není — ta taky ne — ta taky ne ——tahle je Zlatovlaska.“ -— „Tu dceru mi dej !“ vykřikl Jiřík; „tu jsem vysloužil
svému pánu.“ — „Uhodl's“, řekl král, a ta panna taky hned vstala od stolu, odhrnula loktušku, & zlate vlasy plynuly jí hustými prameny s hlavy až po zem, a bylo od nich tak jasno, jako když ráno slunečko vyjde, “až Jiříkovi oči zacházely. Potom dal král na cestu své dceři, jak sluší a patří výpravu, & Jiřík odvezl ji svému pánu za nevěstu. Starému králi se oči jiskřily &poskakoval radostí, když Zlatovlásku viděl, a hned poručil, aby se přípravy dělaly k svatbě. „Chtěl jsem tě sice dát oběsit pro tvou neposlušnost, aby tě krkavci snědli“, povida Jiříkovi; „ale že's mi tak dobře posloužil, dám ti jen sekerou hlavu srazit & pak tě dám počestně pochovat.“ — Když Jiříka od pravili, Zlatovláska prosila starého krále, aby jí toho mrtvého služebníka daroval, a král nemohl toho své zlatovlasá nevěstě odepřít. Potom ona srovnala hlavu Jiříkovu k tělu, pokrOpila ho mrtvou vodou, a tělo srostlo s hlavou tak, že po ráně ani pamatky nezůstalo; pak ho pokropila živou vodou, & Jiřík zase vstal, jako by se byl znovu narodil, r čerstvý jako jelen, a mladosti jen se mu ze tváří svítila. „Och, jak jsem to tvrdě spali“ povídá Jiřík, & mnul si oči. — „Ba věru tvrdě jsi spal“, řekla
—163— Zlatovlaska, „a kdyby mne nebývalo, na věky věků byl bys se neprobudill“ Když stary kral viděl, že Jiřík zas ožil, a že je mladší a krásnější než prve byl, rád by byl taky ještě zas omladl. Hned poručil, aby ho taky stali a pak tou vodou pokropili. Stali ho a kropili živou vodou pořád, až ji všeckn vykropili; ale hlava nijak nepřirůstala k tělu; potom teprve za čali mrtvou vodou kr0piti, a v tom okamžení při—
rostla; ale král byl zase mrtev, protože už neměli živé vody, aby ho vzkřísili A poněvadž království bez krále nemohlo být, a nikoho tak rozumného neměli, aby všem živočichům rozuměl jako Jiřík, udělali Jiřlka králem a Zlatovlásku královnou.
4. O třech bratřlch. Byl jeden král, ten měl tři syny. Ačkoliv bo hatstvím oply'val a všeho měl hojnost, přece nebyl spokojen a nic ho na světě netěšilo, proto že již kolik let churavěl. Mnoho lékařů se o to pokusilo, by mu zdravi navráceno bylo, ale žádnému se to nepoštěstilo. Tu přišel také jednou jede!:nstarý a pro svou moudrost daleko rozhlášený muž, který mu dal tuto radu: aby našel člověka, který by se na cestu vydal & vyhledal zámek, v němž je pták, jemužto z huby při zpěvu krev kape. Tě krve vy— pije-li tři kapky, že tu chvíli zdrav bude. Když synové ku králi přišli, oznámil jim slova starcova a spolu nařídil, aby se o takového člověka postarali. 11—
—164— „I proč bychom dávali na starost cizímu, co“ každý z nás rád udělá? My sami tobě toho ptáka přineseme; dej nám peníze, a my se co nejdříve na cestu vydáme; nejmladší ať zůstane u tebe !“ Král syny své ovšem nerad od sebe pouštěl, proto že nevěděl, co se s nimi stát může; ale když ne chtěli jinak, svolil. Za několik dní odjeli. Trvalo dlouhý čas, a o princech nebylo ani slechu. Často král s nejmladším princem o nich mluvil, kde asi jsou, a vrátí-li se kdy — ten jej ale vždy těšíval, ač sám tuze pochyboval, že by bratří ptáka při nesli. Konečně však viděl, že se otec trápí, a tak se odhodlal, že raději sám do světa pro ně půjde. Řekl to králi; ale král nechtěl o tom ani slyšet; nebot miloval jej nejvíce ze všech a raději by byl ty dva ztratil nežli jeho. Princ upustil tedy od svého předsevzetí; ale když čím dál tím hůře s otcem bylo a bratři ještě nepřicházeli, nedal se ' déle zdržovat & prosil dotud, až na otci svolení vymámil. Požehnání otcovské v srdci a něco peněz v kapse vydal se dle vlastni žádosti samojediny na cestu. Dlouho a dlouho chodil, aniž posud věděl, kam se obrátit; tu přišel na zelenou louku, která byla lesem jako obroubena. Ohlížel se, kde by jaka stezka byla, a na žádné straně nebylo ani stopy. Právě si chtěl odpočinout; tu spatří uprostřed louky mrtvé tělo. „I můj Bože“, myslí si, „toho chudáka svrány roznesou; když ho žádny nezakopal, zakopu ja ho.“ Jak řekl, tak udělal. Když bylo tělo po chováno, lehl si na nový hrob a usnul. Tu se mu
—165 zdálo, že u něho stojí velký stařičký muž v dlouhém šatě, prstem na lanku ukazuje a praví: „Na po— děkování, že jsi mě tělo do země zakopal, dovede tě tato lanka k cíli tvé cesty. Kdyby mně to byli tvoji bratři udělali, byl bych jim cestu ukázal; ale oni mne nechali ležet a proto ptáka nenašli.“ Potom slařeček zmizel, ale lanka tu zůstala. Princ si mnul oči; neboť myslil, že pořád ještě snl; lanka se ani nehybala, očkama tak přívětivě na něho hleděla, až se osmělil a k ní přistoupil. Tu začala před ním poskakovat, jakoby říci chtěla, aby šel za ni, což on, zpomenuv si na svůj sen, také učinil. Když přišli do lesa, laňka _věděla tak dobře všecky cestičky, že princ ani větve rozdělávati nemusel, aby pohodlně jíti mohl. Tu se však stmí valo, & oni šli pořád ještě lesem. Pomyslil u sebe princ: „Jak pak to asi v noci bude? Já ji nebudu před sebou vidět a někam zabloudlm.“ Ale sotva si to pomyslil, viděl světýlko před sebou se míhat. Nevěděl, co to — s laňkou to stálo, s laňkou zase šlo? přihledl blíže, a tu uzřel, že špičky růžků jejich sviti. Všechen strach jeho minul, as důvěrou kráčel, kam ho ta živá- světýlka vedla, a; zajisté se s dobrou potázal; neboť přijda do jeskyně na noc— leh, našel tam mechovou postel, pak mléka a ovoce do sytosti. Ráno šli zase dále, a tak několik dní po sobě, a vždy se lanka o všecko postarala. Jednoho dne šli do hory, na niž stal vysoky hrad; tu mu náhle lanka zmizela Princ se ohlížel, ale nikde jl nebylo; myslil, že snad přijde, ale ona už nepřišla. Byl
—166— tedy jist, že cil své cesty našel, a chutě se pustil do hradu. Ale na jeho volání nikdo nepřicházel, aby ho do zámku pustil; a chtěl-li tam vejít, musel se o to pokusit, jak by si sám vrata otevřel. Ale nedalo mu to pražádné práce; jak na ně sáhl, samy se otevřely. Vejda do zámku, neviděl ani v rozsáhlém dvoře ani na chodbách ani v po kojích živé dušičky. Šel tedy pořád dál a dále. V otcovském zámku to nebylo také jen ledabylo, ale taková skvostnosť tam přece nepanovala. Jako v zrcadle viděl se ve stříbrných a zlatých stěnách, které drahými kameny vykládány byly; měkkých odpočivadel, skvostněho nářadí, všelijakých drob nosti & dráhých pletek stálo po pokojích v různém pořádku. Když přišel až do nejposlednějšiho pokoje, spatřil u okna ve zlaté kleci hledaného ptáka. Ten kdykoli zazpíval, vypustil vždycky z úst krůpěj krve jako rubínek. Již ho sdělával: tu si zpomněl, aby se po pokoji ohlídl. Úžasem ruka mu sklesla. Na červeně aksamitové pohovce leží pani krásná jako bohyně; zdá se, že tvrdě spi. Jednu ruku má vedle sebe, druhou pod hlavou; dlouhé havrani kadeře Splývajl přes bělostné rámě až ke zlatému třepení, jímž odpočivadlo kolem je obroubeno. Bilé roucho krylo tělo, pod nímž jen nožka do měkkých polštářů vtlačená vyhledala. Princ nevěděl, má-li ji zbudit čili ne. Ani žilka se v ní nehýbala, a přece nebyla mrtva. „Kdyby jen jedenkráte oči otevřela, jen jediné slovo promluvila !“ přál si zamilovaný princ, který již plně tři dni u ní seděl &očekával, až procitne. Ale toho se nedočkal. Konečně mu
—167— bylo u ní úzko, a zpomenuv si na otce, umínil si, že tu chvíli odejde. Když ptaka s klecí sundal, přišlo mu na mysl, aby si vzal od ní něco na památku. ] ohlédá. se, co by tu bylo, & spatří na stolku u odpočívadla meč, lahvici s vínem a chléb. Na prvním bylo psáno: „Tento meč má takovou vlastnost, kdo jím třikrate v povětří máchne a řekne: »Všem hlavy dolů!: v tom okamženi všem hlavy slítnou.“ Na vině stálo: „Kdo se toho vína napije, at má nemoc jakoukoli, hned se uzdraví, ani pak vína kdy ubude“ Na chlebě zase: „Byť ho na sta lidí jedlo, nikdy ho neubude.“ „Toť jsou výborné věci“, pomyslil si princ. „Ta jich zde beztoho nepotřebuje, a mně budou k dobrému. Aby však věděla, kdo u ní byl, napíšu jí svoje jméno.“ I napsal na spod stolku, kde ty věci stály, své, jméno, odkud je, a kdy v zámku byl. Potom políbil spící paní, vzal ptáka, meč, víno a chléb a ubíral se z hradu. V nejbližším městě si koupil koně a jel s dary dale. Dlouho a dlouho jel, až přijel do města, kde byl veliky zmatek a zběh všeho lidu. I ptá, se princ po příčině a slyší, že táhne nepřítel s četným vojskem proti městu, král že nemůže na kvap tolik lidu sebrati, aby se proti němu postavil, a tudy že povstal ten sběh a hluk. I zpomněl si princ na svůj meč a hned se dal u krále ohlásit. Král ho s ra dostí uvítal, ale nevěřil jaksi, že by mu princ mohl samojedjny pomoci. I sebral tedy přece, kde koho mohl, a táhl proti nepříteli. Když byli blízko něho,
— 168 princ vytáhl svůj divotvorný meč, machnul jím tři kráte v povětří a zvolal: „Všem nepřátelům hlavy dolů!“ a hle v okamženl se všecky nepřátelské hlavy po zemi kotálely. S úžasem & podivenim hleděl každý na prince, a král ho s velikou úctou a vděčnosti do zámku vedl, kde se jemu ke cti slavily skvostné hody. Několik dní tam ještě pobyl, a pak bohatě od krále obdarován a vším potřebným zaopatřen, jel opět dále. Meč ale nechal králi na památku. Zase jel několik dní, až přijel do města, kde byly brány zavřeny. I neviděl ani člověka, a dlouho křičel a klepal, než ho strážníci uslyšeli. S podivenim ptal se jich co by to bylo, a ti mu řekli, že panuje v městě ukrutná nemoc, kterou každý, kdo tam přijde, nevyhnutelně dostane; že to již trvá dlouhý čas, a že nikdo pomoci nemůže. Všichni obyvatelé města, král s celou rodinou že jsou nemocní, a proto že tam raději žádného nepouštějí. „Jen mne tam pusťte, já vám všem pomohu“, řekl princ s důvěrou, a strážníci s radostí učinili,
jak žádal. .lel zrovna ku králi a dal se ohlásit. Všickni vypadali tak bídně, že sotva nohy vlekli. Když před krále přišel, řekl, že má od zlé nemoci dobrý lék & že mu zajisté pomůže. Král jej hned vlídně vital a mnoho mu sliboval, v skutku—liho uzdraví. Tu se mu dal princ vlna napít, &sotva ho král okusil, „byl zdráv. I přišla také královna se svými dětmi, aby též uzdravena byla. A potom když to dal král ohlásit, přicházeli lidé valem do zámku, a každý
—169-—
zdráv odešel. Byli by ho penězi zasypali, kdyby nebyl řekl, že je sám princ královský a že ničeho nepotřebuje. Ale když odjížděl, musel si přece silu klenotů od krále vzíti na památku, začež mu na poděkovanou divotvorné víno nechal. Měl tedy už jen ptáka a chléb. Tu přijel zase do města, a když se ptal v hospodě po jídle, ne měli ničeho kromě trochu ovoce a ryb, a vedli nářek, že tam lidé hladem mrou. Při té příležitosti odbyl tedy zase u krále svůj chléb, jímž král hladově město brzy podělil a přece ho neubylo. Zase byl štědře obdarován; ale když odjížděl, nechal tam chléb pro potřebu a byl rád, že nic více nemá než ptáka. Domnívali: se, že snad už nebude tak daleko od domova. Tu přijel jednoho dne k městečku a viděl před sebou vystavené lešení. „[ koho -pak tu asi budou p0pravovat?“ pomyslil si kníže a schválně zajel do městečka, aby se p0pta1. Na otázku jeho pravili mu, že tam již asi před rokem přijeli dva princové, kteří mnoho peněz měli, ale všechny je tam pro— hráli, a ještě od lidí se navypůjčovali; naposledy, když hodně křiku a různic nadělali, že chtěli v noci prchnout, ale že byli chyceni, a že mají teď pro výstrahu utraceni byti. Princ se ulekl; nebo skoro s jistotou se do mníval, že jsou to jeho bratři. Prosil tedy městských pánů, aby ho k odsouzeným dovedli, a tu opravdu poznal, že se nemy'lil. Ale bratři ho nepoznali. Ptal se pánů, bylo-li by možná, spraviti to penězi, že jim dá, co budou chtít. Pánům na tom nic ne
—170— záleželo, ho. ještě milejši jim bylo, když dostali penize; tedy požádali znamenitě sumy, kterou princ vyplatil, & pak s propuštěnými bratry odjel. Ale jakmile bratři věděli, kdo je vyplatil, a jak šťastně se bratr s cesty navrací, mrzelo je to, & myslili pořád na to, jak by překazili, aby se s nimi domů nevrátil. Již se k otcovskému městu přibližovali, & ještě se jim nenaskytla přiležitosti, aby ho se světa shladili. Tu přišli do lesa, o kterém dobře věděli,
že je tam hluboká vlčí jáma. Lstivě ubohého bratra k ní přilákali & než se nadál, ptáka mu z ruky vytrhli & jeho do jámy vhodili. Potom jeli domů, & otci řekli, že oni našli ptáka. Král se nemálo ulekl, když se ničeho o svém zamilovaném synu nedověděl. Sám toužebně očekávaný pták nemohl ho potěšit; nebot cely den ani zobáčku neotevřel, ne to aby byl Zpíval; nebylo to tedy všecko nic plátno. Zatim princ ve vlčí jámě hladem a zimou na smrt umdleny div si nezoufal. Jak něco zašustlo, křičel, co hrdla měl, ale nic plátno; třetí den teprv šel sedlák mimo & zpival si veselou píseň. Jak to princ uslyšel, volal na něj, a na štěstí sedlák křik zaslechl. Přikročil k jámě & když viděl, že je to člověk, byl hned povolen & starostliv, jak by mu tam odtud pomohl. Snesl hole &provazy & když je navázal, spusil je dolů, a princ se po nich nahoru vyšoupal. „I ty milý Božičku, jak pak jste se tam dostal?“ „Neptej se, přlteli, & raději mě doveď někam, kde bych se ohřál & najedl! Jsem již celé tři dni v té díře“ '
—17l— Ochotně ho sedlák do svého příbytku zavedl, který byl nedaleko od té jámy, a tam ho vším za Opatřil. Teprv když se nasytil a vyspal, pověděl sedlákovi o svém neštěstí. „Tot jsou bohaprázní lotři, ti vaši bratří“, řekl dobry sedlák, když všecko vyslechl; „a jak se váš ubohý otec bude rmoutit, kde jste asi zůstal! Nejlépe uděláte, jak se jen trochu zotavíte, když půjdete do města.“ , To také učinil, & sedlák šel s ním.“ Jakou tu měl otec radost„ když svého miláčka spatřil! Vy pravoval mu hned, že mu synové ptáka sice při— nesli, ale že nezpívá; princ neřekl ani slova, co se s ním stalo a co mu bratří udělali; také tomu sedlaku zapověděl, aby o ničem ani zmínky nečinil. Potom žádal, aby mu ptáka ukázali, a když mu klec přinesli, zavolal na ptáčka, který jak známy hlas uslyšel, radostně poletoval a Zpíval, čemuž se všickni podivili vidouce, že ptáčkovi živá krev z ústek kape. Princ chytil krvavé kapky do zlaté nádoby a donesl je otci. Ten sotva jich několik užil, byl hned mnohem zdravější, a za krátko do cela zdráv. Tu žehnali lidé dobrého syna, ale druhým dvěma nikdo nic dobrého nepřál. Oni sami měli dosti strachu, že se na nich bratr pomstí, ale toho on neudělal; ani slovem se jim o ničem ne zmínil, ačkoli měl právo, jakkoli je potrestat. Ale co přišel domů, byl vždy smuten, nejradějisedával ve svém pokoji a bavil še s ptáčkem anebo chodil na lov. Nemohl na svou krásnou princeznu za— pomenout; často si přával otec, aby se oženil:
—172— on ale nechtěl & posléze si umtnil, že se nikdy nezasnoubí.
Krásná princezna, když kníže ptáka odnesl, probudila se; neboť s tím ptáčkem byla kletba od ní vzata, ale nevěděla nic o tom, co se s ni stalo ani kdo u ní byl. Spolu s ni probudili se i její v zámku zaklení lidé. Když se poohlídla, bylo jí to divné, kam se ty tři věci, meč, chléb a víno, po děly a kdo ptáka odnesl. Později shybla se náhodou pod stůl a četla jméno princovo, kdy tam byl a proč. Tu chvíli si také umínila, .že ho vyhledá. Poručila svy'm lidem, aby všecko na cestu připravili. Za několik dní bylo všecko pohotově, a ona odjela s velikým průvodem; správu zámku svěřila několika věrným služebníkům. První město, kam přišla, bylo, kde princ meč nechal. Jak tam přijela, hned ji o tom divotvorném meči vypravovali. I byla ráda, že přišla na stopu, & dala se u krále ohlásit, žádajíc ho, že se jí meč ze zámku ztratil, aby ji ho vrátil. Když to král uslyšel, nemeškal dlouho a hned princezně meč vydal Potěšena odjela dále. V druhém městě, do kterého přišla, našla víno a v třetím chléb, &oboje jako meč ji vrátili. ' Naposledy přijela až do toho města, kde hle—
dany princ bydlel. I poslala hned ku králi s žádostí, aby k ní odeslal syna, který ptáka ze zakleného zámku odnesl. Nevěděla, že má král tři syny, .a .král nevěděl, že nejmladší syn ptáka odnesl. Řekl to tedy dvěma starším. Tito mysllce, že snad u princezny milosti dojdou, ba že si jednoho z nich
—-l73— za manžela vyvolí, šli k ní bez meškáni. Avšak toho pykali. Jak k princezně přišli, podivila se, že jdou dva; ale jak se začala na meč, víno a chléb vyptávat a oni o ničem nevěděli, poznala, že jsou šibalové, a trestem jim zahrozila. Tu teprve vy zradili, že nikoliv oni, ale bratr jejich ptáka přinesl. Princezna dala jich zatim svými služebníky stříci a poslala pro nejmladšího. Silně mu srdce bilo, když k ní vešel & ona mnohem krásnější než prvé mu vstříc vyšla. Klekna před ní, žádal za odpuštění, že ji oloupil o divotvorny meč, víno & chléb & zázračného ptáka. Před sedmi lety přál si slyšeti od ní jen jedinkého slova, a nyní se prvniho bal. Ale nebylo přísné; nebo se princezně krásny jinoch zalíbil, & byla ráda, že ji posud miluje a věren jl zůstal Odpustila mu všecko, a on ji pak vypravoval, jak se všecko událo. Tu teprv poznala ničemnost bratrů jeho. Ani slova nemluvíc, nechala prince ve světnici, vzala meč s sebou a šla ke druhým princům. Jak tam vešla, třikráte mečem nad hlavou máchnula, třikráte se ji ústa pohnula, a dvě těla bez hlavy ležela ji u nohou. Služebnlkům poručila, by těla odklidili; pak se vrátila zase ku svému ženichu, ale nic mu o bratřich neřekla. Potom šli oba k starému králi. Kral nevěda, co se s jeho miláčkem bylo událo, s velikou radostí syna a nevěstu uvítal. Když mu princezna všecko vyprávěla, ustrnul nad nezbednostl druhých synů a byl hnut dobrotou nejmladšího, a rad sňatek jeho požehnal. Co se s druhy'mi syny stalo, nebylo známo; neboť princezna řekla, že utekli. Za několik
—174— dní se slavila svatba mladých zasnoubenců. Nebylo v celé zemi ani jednoho člověka, který by byl dobrému princovi štěstí nepřál. A také se mu až do smrti s krásnou manželkou dobře vedlo.
5. Barona. Byl jeden král, a ten kral měl velikou a krásnou zahradu, které snad nikde rovné nebylo. V té zahradě byl vysoký & rozrostlý strom, rovný jako jedle, krásný jako lípa Ať přišel do zahrady, kdo přišel, každý nejprv naň oči upřel a nevěděl se naň dosti nahledět. ——Pro jeho krásu i sám král často si jej obhlížel se všech stran a nikdy se jeho krásy napatřit nemohl. I povídá si jednou: „Už bych jen rád věděl, jak tě jmenují a nosíš-li jaké ovoce. Sám si dosť hlavu lámu a nic vymyslit nemohu, proč při své kráse od toliky'ch roků žádného ovoce nenosíš? Za mnoho bych nedal, kdyby mi někdo oznámil, co je to, jak je to s tebou.“ IV myšlenkách odešel ze zahrady, ale vždy mu v hlavě vrtalo, jak by se čeho o tom stromě dovědět mohl. Konečně mu přišlo na rozum, či by mu to moudří lidé povědět neznali. Dal povolati z celé krajiny moudrých lidí, zahradníkův i hadačův. Když se sešli, zavedl je do zahrady k tomu stromu, řka jim: „Moji milí lidé, od mnoha roků tento strom tu stojí, roste a ovoce nemá; rád bych věděl, jaký je to strom a ponese-li“
ovoce?“ Ti moudří lidé, hadaěi a zahradníci žasli nad tou krásou, obzírali jej se všech stran, ale na
—175— královu otazku nevěděli odpovídat, až se tu při belhal stary, o hůl opřeny člověk. ,Ten z pomezí druhých vykročil a před krále se postavil řka: „Darmo si rozumy hubíte, to uhodnout nelze, ale já vám o tom divném stromě něco povím.“ — Všickni natrčili uši a slařeček vypravoval dále. „Za mého malička rozpravěl mi starý člověk, že tomuto stromu snad v celém světě rovného není a že také ovoce nosí, jakého lidé ještě nevídali. Před půlnocí se puči, po chvilce kvitne, &zas po chvilce zlaté ovoce dozrává.. O půlnoci ho kdosi obírá — já nevím kdo.“ Všickni hleděli na starce s podivenim, král s vyjasněnou tváří. „Když je tak“, praví na to kral, „dam ho hlídat. Strom je můj a se svého stromu mohu i ovoce obírat, v tom mi snad nikdo branit nebude. Tak udělám.“ Královští tři synové stali u otce a čekali, co dále řekne; ale král přímo k nim se obrátil a pravil jim: „Synové moji, nyní o tom přemýšlím, kdoby se na to hlidani dát mohl. Vy jste mi nejvěrnější, jste hodní, rezcí šuhajci, či by se z vás některý na to nedal'P“
'
[
„Já se na to podheru“, pravil nejstarší; „snad ho přece uhlídám & na ukázku vam jedno ovoce donesu“ „Nuže synu můj, když se na to podbíraš, jen se statečně zachovej !“ řekl mu otec. Přišel večer. Nejstarší králův syn nazval si druhův, nabrali si pečeně a vína, aby jim veseleji
bylo a by také nezaspali; tak připraveni vybrali se
—176— do zahrady pod strom. Naložili si oheň, jedli, pili, smáli se, veselili, tak že jim sen ani na oči nepřišel. — Před půlnocí obzírají strom, najdou puky; po chvíli se opět dívají, tu se rozvíjí květ, a po chvíli místo květu malé bleskavé bobulky viděli. Bobulky videm očima rostly a krásná zlatá jablíčka jako hvězdičky po stromě se lihotají. Všickni hledí na strom, sotva že dýchají. „Jenom ještě jako mák čekejme, až dozrají“, šeptal princ. Zblížila se půlnoc; každý se ke stromu tlačil, aby se nahoru vyšplhal a jablko utrhl; — tu — hle — blesk, třesk, vichor, hřímavice &strašlivý liják, tma a mrákota jako v rohu, nejinak bylo, než jakoby se svět převrátit měl. Hlídači nevěděli kde jsou, co jsou od strachu. Po chvilce se bouřka utiší, liják přestane, a—na nebi se měsíček s hvězdičkami
ukáže. Hlídači dívají se na strom, o jablkách ani znaku. „Nuže, vidíte—li“,pravil syn královský, „že
je jakási mamona do jednoho v té hřímavici obrala. Či to člověk slýchall“ Ale darmo bažili za jablky, jablek nebylo. Ráno vyhledal král svého syna, sotva se roz břeskovalo. Nemohl se ho dočkat, až ho viděl konečně pomalu přicházeti. Jak viděl, že nic ne— nese, tu mu srdce odpadlo. „Kýhože výra, synku,
vždyt ty nic neneseš?“ „No nic“, pravil syn a všecko otci pověděl. Otec se ho na vše ptal, jak strom kvete, jaké má ,' ovoce, a jen litoval, že mu ani jednoho jablka nenechali a všecky obrali. „Já bych přece jen rád jednou ve svém životě to utěšené ovoce viděl.
—177— Kdyby se jen někdo našel, coby ho uhlídal.“ — Tu se ohlásil prostřední jeho syn, že on druhou noc hlidat bude. — „Nuže, jen toho zkus, ale směle a opatrně, ne jako tvůj bratr“, řekl mu kral. Prostřední syn se sotva večera dočkal Hned si také dal do zahrady nanosit vína a pečeně a s druhy svými se tam vybral, jako jeho bratr. — Naložili oheň, veselili se, popíjeli, jako mladí lidé. „Bra trové“, povídá královský syn, „třeba se nám po starat, abychom odtudto darmo neodešlí. .la tomu, kde první zlatě jablko utrhne, tento svůj drahý
prsten dámí“ „Když je tak“, pravil jiný, „já mu dám svůj palaš zlatý.“ — „A já čapku s drahým pěrem“, pravil třetí. — „Stojí, stojí“, řekli všickni a složili na hromádku prsten, palaš i čepici s pérem tomu, kdo první jablko se stromu snese. Půlnoc se blížila, strom pučel, kvetl, odkveíJ, a ukazovaly se blyskavé bobulky. Ty rostly, rostly, a již bylo vidět jablíčka, jak se mezi listem lihotají. Družina se ke stromu tlačila. „Počkejte, ať ještě za máček dozrají“, šeptal princ; ale po chvíli sám, nemoha se dočkati, kázal: „No, nyní bratrově, kdo dříve?“ Všickni jako splašeni hnali se ke stromu s rozpjatýmaf rukama. Tu je zarazí neobyčejná zima, až jim tváře opekaly; pod nohama měli kluzký led, že za každým krokem na zem padali, tma je zavalila a zima je tak pro nikala, div nezkřehli. Tato nechvíle dlouho netrvala; tma pominula, oteplilo se, led zmizel, a na jasném nebi se měsíc 8 hvězdičkami ukázal. Chlapci dívají se na strom, 12
—178— tu ani jedinkeho jablíčka. „Nuže, bratrové“, pravil královský syn, „co z toho bude? To se přece nikomu nestalo, co nám. Jaká to bída na nás přišlal“ Daremné bylo všecko jich usilování. Reptajíce .Po" sbírali svoje věci a odešli ze zahrady. Král jich už čekal. V noci ani odpočinku neměl a na jisto myslel, že mu druhý syn žádost vyplní. — „No, co tam, synku ?“ ptá se král syna. —— „A věru nic“,
odpoví syn, „měli jsme na půlnoc zimou zahynout a na ledě údy polámat.“ Kral nevěděl, kde se od divu podět —— a usta
vičně hlavou kyval. Viděl, že je vše namahaní darmo. „Nech si rodí, komu chcel“ pravil posléze, „vidím, že je všecko darmo“ — Tu se ohlásí nejmladší syn královský, krásny to, utěšeny' šuhaj, že on půjde hlídat. „Dej si pokoj, synu, vždyt vidíš, jak se bratrům vodilo“, řekl král. „Když se jim zle vodilo, snad se mně vydaři“, odpověděl syn. Před večerem se vybral do zahrady, ale sám. Nic nevzal s sebou, jen píšťalu, na kterou si obyčejně hrával. Cela rodinka ho provázela a žehnala. — V zahradě nedaleko stromu se postavil. Večer byl tichý, že se ani listek nehybal. Začal si pískat, nejprv pomalu, potom rychleji a rychleji; tu si pískal, jakoby o něco prosil, tu jakoby mu srdce pukalo, tu jakoby si smělosti dodával, a zase jakoby mu veselost v žilách brala. Vrchy a doliny se mu ozývaly. Tu se najednou blíží půlnoc. — Strom puči, kvete, po květu zjeví se zlatě bobulky, “a z těch vyrůstají zlata jablíčka. Královský synek se díval na strom, ale nepřestával pískat, & čím
—179— déle se na krásné ovoce dival, tlm krásněji mu píšťalka vyrážela. O půlnoci náhle přiletí na strom krásná, zlatá paní, v bílých šatech oblečená &s ní přiletělo padesát pěkných děvčat. Začaly sbírat jablka. — Královský synek hledí, hledí & nemůže s té zlatě panl oči spustit, nikdy podobné krásy neviděl! Přestal pískat, ba přestal i dy'chat, jen se díval. — Zatim děvčata & paní jablka posbíraly & když je měly posbírané, spustila se zlatá paní rovno se stromu k pěknému královskému synkovi. Stál před ní jako zaklety, nevěda, či je. Zlatá pa nička se na něho usmála, uklonila hlavu &pravila sladkým hlasem: „Těžká věc to bylo vykonat, co's ty vykonal; tvá plštala vyzradila tvoje nevinné, dobré srdce, a jen tobě jsem mohla ustoupit. Poslyš, dosud já jsem chodila zlatá jablka obírat, ale nyní došlo na tebe. Já jsem oblrala o půlnoci a ty je budeš obirat o poledni.“ ' Královskému synu se oči zjiskřily, duše mu jásala. „A kdo jsi ty a kde byváš ?“ ptal se jí. „Beronou mne volají, v černém městě bývám“ Rekla a zmizela. — Královský syn stál jako sloup; nespouštěl oěl s místa, kde zlatá panička! stála. Žal ho zašel, když viděl, že je sám, & smutně si její slova opakoval. Když se rozbřeskovalo, upamatoval se, že má jít k otci. Rád měl otce a proto se po— náhlel, aby ho potěšil. „Dohlldal jsem, dohlídal, & všecko vim!“ volal z daleka. „A kde že ti jablka?“ ptá se otec. „Jablek nemám, ale budu mít každý den“, odpověděl syn. Krásně zlatě děvče, volá se Bel—ona, 12'
—180— je vždy o půl noci oblralo, ale nyní mi kázalo, abych je já o poledni oblraL“ Otec hlavu radostně zdvihl, syna po tváři hladil, & téměř si poskakoval jako veselý člověk. Jak zlatá. panička řekla, tak bylo; královský syn každé poledne jablka oblral a otcovi je nosil. Půl roku bylo, jak bylo — ale po půl roku začínal býti nejmladší synek královský zamyšlen, práce ho netěšila, jldlo mu nechutnalo, nic ho ne těšilo, postával rád pod stromem, myslel na zlaté děvče,- myslel o ní ve dne v noci. Cítil, že by dobře bylo, kdyby šel Beronu hledat. Oznámil to otci. — „Du—bře,můj synu“, řekl otec, „vidím, že za
Beronou teskniš a nikde stání nemáš. Jdi s Bohem, rád tě na cestu vypravím“
—-— Synek kázal zbroj
připravit, vybral si sluhu, nabrali potravy, sedli na koně a dali se na pochod. Horami, poli, vodami, přes mnohé krajiny křížem krážem pochodili svět, ale o černém městě a o zlaté panně Beroně ani chýru ani slychu. Na dlouhé té cestě se vytrávili, že nic vlce' neměli, než každý svého koně a šavli. Tu v té úzkosti, co si dále počnou, přijeli k zámku. I spěchali k němu, domnívajíce se, že tam někoho najdou, u něhož by se poptali na černé město a cestu k němu. V tom zámku bydlela Ježibaba, 1) matka Beronina. — Ježibaba je viděla, jak do zámku vjížděli, i hned jim v ústrety šla, přívětivěje vítala & žádala si vědět, proč přišli. .) zlá čarodějnice.
-
181 —
„Rádi bychom věděli“, řekl královský syn, „zda tu neslýchat o černém městě a o zlaté Beroně.“ „Ba věru slýchat, děti moje“, odpověděla Ježibaba. „Tu najdete, co hledáte. Berona každý den tu do mé zahrady 0 poledni chodi, & tam ji můžete i vidět, libi-li se vam.“ Ježibaba badala, že to bude námluvěl, proto se tak pěkně přihovořila; ale více na sobě znáti nedala. Poledne se blížilo a královský "syn se vy bral do zahrady. Ježibaba na všecko pozorovala, a jak se trochu vzdálil, zavolala tajně sluhu, na vše se ho vyptala, a že, je—li to ten král, co Beronu na zlatých jablkách dostihl? Sluha při svědčil. „No“, pravi mu Ježibaba, „na tuto plšťalku, a jak zahledneš Beronu, zaplskej na ni, aby tvůj pán tim rychleji k ní běžel. A nyní jdi za pánem a vykonej, co ti kazu.“ Netrpělivě projížděl se královský syn po za hradě sem i tam, díval se na vše strany, ale ne mohl se dočkat Beruny. Tu v pravé poledne zahledl ji sluha mezi stromovlm, jásala se jako slunce. Ihned zpomuěl na Ježibabin příkaz, vžal píšťalu, zapískal, a v tom okamžení pán jeho. tak tuho zaspal, jako by ho zařezal. Zlata Berona k němu přikročila, dlouho se mu do očí dívala, ale když viděla, že se neprobouzl, odešla. -— Jak odešla, pan se probudil, & sluha mu vyprávěl, že Berona u něho byla a právě odešla, než se měl probudit, ale () pistale nic neřekl. I nevěděl královsky syn, má.-li se mne!. na sebe, že zaSpal, či na sluhu, že ho nezbndil; všecek byl domrzen.
_ 182 —
Na druhý den, když královský syn do zahrady přišel, opět Ježibaba na sluhu pozor dávala & vy— hlldnuvši si chvilku s nim se radila & dala mu opět pišťalku. Zallbila se na nic hodnému chlapu
Zlatá Berana; i bylo mu tedy vhod, že pán spí, a on že na ni může hledět. Sotva že viděl skrze stromoví její tvář se jásat, zapískal a pán okamžitě usnul. Barona se zase dlouhou chvili naň divala, i mrzelo ji, že ho Opět Spícího našla, než neřekla nic a odešla. — Jak odešla, pán se probudil; ale když mu sluha vše vyprávěl, div si vlasy nerval a sluhu div nezbil, prcě ho nezbudil. Ještě se těšil na třetí den. —-— Ale což když i třetí den Ježibaba
se sluhou se umluvila, a ten rád se na to dal pána svého ošálit — Jak Beronu spatřil, zapiskl, a pán i po třetí usnul jako snop. Berona k nemu přistoupila, žalostně se nan divala a plakala, ale on se neprobudil. Dlouho se nemohla odloučit., ale na konec přece se od něho obratila, sluhovi pak takto pravila: „Pověz svému pánovi, aby ti klobouk o kllnec níže zavěsil, že mne jen tak dostane.“ — V tom zmizela, & pán se probudil. Ihned se ptal sluhy, zda-li tam zlatá pani byla a slyše, že tam byla a co mu vzkázala, padl do hrozného zármutku. Vida, že u Ježibaby nic nepořídi, odešel a cestou přemýšlel, co poslední slova Beronina asi znamenají. I přemýšlel dlouho, až mu přiš'o na um, že sluha na zradě stoji. I tu se rozPálil hněvem, uchytil šavli, máchl Sluhovi po hrdle, & mžikem mu hlava čdletěla. Země tělo jeho pohltila. Královský syn, nevěrného sluhy jsa sproštěn,
—183-—
sám chodil horami, dolinami, rudnými cestami, kam ho oči vedly. Tu slyší strašný křik, že se až hory rozléhaly. Jde za křikem a přijde na loučku, na které se tři obři o plášť, papuče a karabač hádali. „Bůh dej štěstí; co se tak trháte ?“ pozdravil rOZpajeděné obry.
„Těžko se netrhat, když žádný ustoupit ne chce“, zvolali obři všickni najednou, div ho ne— ohlušili. „Neskřeěte všeci, jeden rozprávěj, a vy m1čte“, kázal královský synek. „Nuž, poslyš tedy. Tento plášť, tyto papuče &
tento karabáč jsme po otcovi zdědili a je to vzácné dědictví. Kdo se do pláště zakrouti, toho nikdo neuvidí; kdo papuče obuje, toho hned tam od nesou, kde jen chce; kdo tímto karabáčem pleskne, hned je tam, kde si zamyslí! Těmito věcmi by chom se měli podělit, ale každý chce mít i plášt i papuče i karabaě, a proto se trháme.“ „Ale jste vy blázni“, praví jim královský syn, „ja vás na skutku dobře podělím, jak přivolíte. V tom je pravda, že by nejlepší bylo, kdyby se to dědictví jednomu z vas dostalo; a když "je beztoho každý chce mít, dobře, ať vsecko dostane jeden. Ale jak! Nuže, vyjděte tamto na ten vrch, věcí tu nechte, a který nejdřív sem přiběhne, dostane všecko. No, či se vám to líbí?“ — Blázni obři přivolili a šli všichni tři na ten vysoký vrch. V tom chytrý královský syn přehodil plášt přes sebe, papuče obul a karabáčem švihnuv, pravil:-_
——184-
„Chci býti před černým městem, kde bývá zlatá Beronal“ a v tom okamženi ho do povětřl zdvihlo, letěl nad vrchy, krajiny a vody, až se octnul před branou černého města. Shodil hned plášt i papuče a karabáč odhodil. Jedna z těch pěkných padesáti děvčat, co s Beronou přilétaly jablka oblrat, právě se tam nedaleko motala Jak spatřila královského syna, běžela hned svě pani to oznámit. Berona nechtěla uvěřit, myslela, že se k ní nikdy nedo stane, poslala druhou, třetí z panen, ale když všecky jednostejně tvrdily, že je to on, tu k němu po Splchala, by ho vítala. -—Spolu s ni přihnali se za královským synem i ti tři obři. „Sto okovanychl“ zařvali jednim hlasem, „sem plášť, papuče & ka rabáčl“ — Královský synek jim to hodil & pěkně jim poděkoval. Bez jejich blaznovskě hádky nebyl by se dostal ke zlatemu svemu děvčeti. Ta si ho zavedla do svého zámku a udělala ho pánem nad sebou i celou krajinou Kdyby byli neumřeli, mohli žlti ještě!
6. O třech zhavranělých bratřlch. Byla chudobná matka a měla tři syny a ma ličkě děvčátko; chlapci byli již hodnl výrostkově, ale děvčátko bylo ještě maličké, ani neběhalo, ani nemluvilo. Za to nadělali chlapci vice kriku; byli svěhlavi a rozpustill, jak obyčejně chlapci bývaji, matka neStačila jich rozsuzovat a nestačila pozor na ně dávat. Kde jaká škoda, kde jaký křik se strhl, zajisté jeji chlapci při tom byli; a když jich
—185— z domu pustit nechtěla, dům div vzhůru nohama neobrátili, takové caparty tropili. Ani rady si už s nimi nevěděla. ——Jednou
pekla chléb; jeji tři synkové ustavičně za ni lezli. hněvali ji, za sukni ji tahajíce, aby jim už dala toho chleba. Již ji všecka trpělivost pomijela; řikala jim, že dostanou, až bude upečen, ale to bylo tak. jako když hrách na stěnu hází, oni přece škemrat nepřestávali, a při tom se prali jeden s druhým a pod nohama se ji pletJi. Nevědouc již, co s nimi počít, vyškrábla z díže kus těsta, rozválela je, jen tak před ohněm v horkém popele na rychlo upekla,- upečenou tu posušku na tii dily roztrhla a hodila ji těm chlap cům, řkouc všecka rozhněvana: „Tu ho máte, bodej jste zhavraněli !“ —- Sotva ta slova dořekla, chlapci se proměnili v havrany a ven dveřmi uletěli.
'
Jak to matka viděla, přešel ji všecek hněv, i rozplakala se pláčem usedavým a lomila rukama nad neštěstím svých synů, jež jim těžkým svým zaklením způsobila. Srdce ji hryzla lítost a bolest a nebylo dne, aby nebyla synů svých oplakávala. Léta přešla a o synech ani vidu ani slychu. V domě bylo sice ticho, ale v duši matčině byl ' věčný nepokoj a zármutek. Zatím vyrostlo děvčátko, stala se z ni hodna divka, krásna, utěšená, bila jako labuť, červena jako růže, že ji daleko nebylo rovně. Byla vesela, kde se obrátila, vše se usmívalo, byla milá, kam přišla, radi ji viděli, byla i praco vitá, matčina to pravá ruka. A, že děvče tak spo kojené a milé bylo a matku milovalo, matka ukrý—
—186— vala před ní svůj žal nechtíc, aby se dověděla, že kdy jaké bratry měla. Než děvčeti mnohdy bylo divno, proč bratra nemá, kdežto jich družky její i po několika mají. Ptala se na to jedenkráte matky, ale ta si vzdychla, rOZplakala se, ale odpovědi nedala. — Ptala se jiných lidí, a ti pověděli jí, že měla bratry tři, ale že se jedenkráte ztratili & od té doby že není o nich památky. Jak to děvče slyšela, běželo k matce. „Ach, mamičko má,“ povídá, „lidé povídají, že jsem měla tři bratry; povězte mi, kde se poděli?“ „Dívko má, ti šli světem!“ odpověděla matka. a slzy ji polily. ' „Nuž, a nač šli světem? kam odešli, a kdy? — či se už nevrátí? Přece mi už jenom povězte, co a jak se s nimi stalo ?“ „Ach dívko má, co a jak se s nimi stalo!“ vzdychla matka, a tu teprv vyrozprávěla děvčeti všecko, jací byli a kterak jich v hněvu zaklela, aby zhavraněli, a že budou muset světem litati, dokud jich nevysvobodí, kdo jim po krvi nejbližší. „Uspokojte se, drahá mati“, pravila dcera matce, „nejbližší rodina jsem já. Já půjdu, máti má, půjdu, vyhledám jich a vysvobodím, co by mi to jak těžko padlo.“ „Ach, dívko má, nestroj se tak, nestroj, nebo se nadarmo strojíš. Vždyť jich nenajdeš, co koli _kero krajin pochodíš. Pánbůh ví, kde ti lítají. -— A mne bys na staré dni tak zanechala, beze vší ochrany ?“
——187-—
„Nelitujte, máti, že vás zanechám. Mně je souzeno, bratry své'vysvobodit, a já jich vyhledat & vysvobodit musím, co by hned v sedmdesáté krajině létali“, odpověděla dcera matce a nedala se odmluvit, nedala, až na konec matka dcsti nerada přivolila a po několika dnech na cestu ji vypravila, napekši jí dobrých postruhnlkův. Děvče si postruhníky svázalo do uzlíka, ustro jila se do nových šatů, uzlik přehodila si na záda, rozloučila se od matky a šla ve jménu Božím, kam ji oči vedly a nohy nesla Šla dlouho horami, dolinami, pustymi cestami, a co z domu vyšla, s člověkem se nepotkala. -— [ přijde tu konečně k Měsíčkově materi. „Pánbůh dej štěstí, paní matko“, poklonila se ji pocestné. „Panbůh dej, dívko má, i tobě“, odpověděla ji stařena, „& kde ses tu nabrala, vždyt tu neslyšet ani ptáčka, ani zpěvačka, ne že by to človíčka“ „Ach, kde jsem se nabrala! Přišla jsem se vás optat, zda byste mi něco povědět nevěděli o třech havranech, mých zakletych bratrech“ „O třech havranech, tvych zaklelych. bratrech, ti ja, dívko má, povědět nevim; ale počkej, až můj syn domů přijde, snad on bude vědět. 'Ale, abys nějak zle nepochodila, skryj se tuto pod koryto, ale že se ani nepohni,_ nebo by tě mohl i sníst, kdyby tě uviděl.“ — Děvče vtáhlo se pod koryto a sedělo tam tiše, ani nehleslo. Po nějaké chvíli se Měsíc domů vrálil, ale jak do jizby vstoupil, hned zvolal na matku: „Mama, fuj, člověčina tu smrdi, sem s ni, at ji snim!“
— 188—
„Ach, kdeže by se ti tu člověěina vzala, vždyt víš, že k nám nikdo nechodí, to se ti jen tak vidí, že jsi v noci tuho svitil. Na, tu máš večeři, najez se a potom si oddechni, nebo ses ukonal.“ Měsíc matčinými slovy uspokojen sedl a jedl. Jak se najedl, zdríml; aby tím dříve zaspal, matka mu v hlavě viskala. Zadřiml — a tu ho matka trochu za vlasy zakrákala. „Mamo“, probudil se rozmrzen, „co mě tak kváčete ?“ — A matka mu odpověděla: „Byla jsem sama trochu zadřímala, & tu se mi snilo, že kdosi zpytoval, neviděl-lis tři zha'vranělých bratrů ?“ „Ej, šlaka viděl! Slunce lépe vidi, to je mohlo dřív uvidět“ „No tak si jen spi“, uchlácholíla ho matka. Kdyz se měsíček vyspal, šel zase do cesty a matka radila krásně pocestné: „Divko má, tu se nedoptáš, ale jdi s Bohem dále touto dolinou po tom potoku, tam najdeš slunečkovu matku, snad ti její syn něco poradi.“ Šlo děvče onou dolinou, bl-iudilo lesem velmi dlouho až se přecejen dostalo k Sluncově mateři. „Pánbůh dej štěstí“, poklonila se ji pocestné.. „Pánbůh dej, dívko má, i tobě! A kde se's tu nabrala, vždyt tu neslyšet ani ptáčka, ani zpěvačka, kdežeby to človíčka9“ „,Acb drahá pant matko! Přišla jsem se va šeho syna optat, zda by mi nevěděl něco povědět _o třech havranech, mých zakletých bratrech“ „O třech havranech, tvých zakletých bratrech bude-li vědět, ti já povědět nemohu, ale se ho
—-189—
optám. Ale abys nějak zle nepochodila, skryj se tuto pod koryto, nebo by tě mohl i sníst, kdyby tě uviděl.“ „Ach, paní matko, jen se už smilujte nade mnou, skryjte mne někde, kde bych byla bezpečna.“ — Matka ji skryla pod koryto. — Sotva ji skryla, Slunce přišlo a hned na matku volalo: „Mamn, člověčina smrdi, dejte ji sem, ať ji sniml“ „Ach, synu můj, kde by se ti sem člověk dostal, to se ti jen tak vidí, žes tuho svltil ve dne. Tu máš večeři, najez se a lehni si, nebot se's ukonal.“ — Slunce dalo se matčinymi slovy uspo kojiti, najedlo se a po chvíli zdřimlo. Aby tim dříve zaspalo, matka mu v hlavě vlskala; jak usnula, zakrákala ho matka za vlasy. 1 probudilo se a rozmrzeno obořilo se na'matku: „Ej mamo, co mne tak kváčete ?“ „Vždyť jsem tě ja nechtěla, ale jsem byla i ja zdřimla a tu se mi snilo, že se kdosi ptal, ne viděl-lis třl zhavranělych bratrů ?“ „Kdež bych je viděl, vždyt já do každého kouta nesvillm; ale větřlk, ten všecko prodouchá, ten bude o nich spíše vědět.“ — V tom zase Slunce usnulo a spalo až k ránu. ' ' Ráno vydalo se na cestu; jak odešlo, matka zbudila pocestnou a pravila ji: „Dlvko má, můj syn nevěděl nic povědět, ale se ti kázal u větřlka ohlásit, že ten bude vědět. Jdi teda k němu — vidíš li, za tam tím vrchem“ bývá,“ Matka Sluncova děvčeti cestu pěkně ukázala, vyprovodila ji, a děvče zase přes doly a lesy
—190— k Větrově matce posplchalo, až se k nl na ostatek dostalo. „Pánbůh dej štěstí, pani matkol“ poklonila se pocestná. „Pánbůh dej, dívko má, i tobě?“ děkovala se ji Větrova matka. „Vítejl kde se's tu nabrala, vždyť tu neslyšet ani ptáčka, ani zpěvačka, kdežeby to človíčka“ „Ach, přišla jsem se vašeho syna optat, ne slyšel-li kde o třech havranech, mých zakletých bratrech ?“ „O třech havranech, tvých zakletých bratrech? Dobře; optam se ho, až domů přijde, snad bude vědět. Ale, co tu s tebou? Abys nějak zle nepo chodila, mohl by tě i sníst, až přijde.“ „Tak mne už jen, má draha paní matko, nějak zachraňte, kde by mne neviděl“, prosila pocestné.. I skryla ji matka Větrova pod koryto a při kázala, aby se ani nepohnula. Větřlk přišel domů, vsecek vydýchán, -— jak domů přifučel, volal na matku: „Mamo, mamo, člověčina smrdí, sem ji, ať ji snlml“ Matka k němu přiskočila a pěkně se k němu majíc, pravila: „Ach človečina, kde by se ti tu vzala, to tě jenom ten lidsky dech zaráží, kterého se's nadýchal. Tu máš večeři, co jsem ti přihotovila, najez se a potom si lehni, abys si oddechl“ —— Po těch slovich předložila mu upečeného vola a vedro vlna, a Větřík se upokojil. Kdyz se byl na jedl a napil, pobldla ho matka, aby si lehl: „Ukonal se's, synku, pojď, lehni si, povlskám ti trochu.“ —
—191— Vlskala mu, vlskala, a když zadřlml, potáhla ho za vlasy. Větřlk se z dřímoty protrhnul a zle se na matku obořil, že ho škube. „No, jen se utiš“, řekla mu matka, „vždyť jsem byla i já zdřlmla, a tu se mi snilo, že se kdos zpytoval, neviděl-lis třl zhavranělých bratrů ?“ „Ba, viděl jsem je; na skleněném zámku bý vaji, tam je každý den vidim obletávat“, zabručel Větřlk, obrátil se na druhý bok a spal dále. Když se vySpal, odešel zase douchat po světě. Matka jeho zvolala pocestnou z pod koryta &takto jí pravila: ,.Divko má, “ty se's na mnoho vzala. Tvoji bratři jsou na skleněném zámku, a skleněný zámek je tam za těmi horami. Ale nevim, jak se naň dostaneš. No, ale počkej, upeku ti ptáčka, toho cestou snlš, ale si kostečky z něho dobře pood—
kládej. Jak přijdeš pod zámek, z těch kosteček si uděláš žebřík a po něm lez vzhůru ku svým bratrům.“ Pocestná se za dobrou radu pěkně poděkovala, & když se ptáček upekl, . vzala si ho a šla dále. Šla opět hustým lesem, pustými cestami, kudy jí byla Větřlkova matka ukázala, & cestou okusovala kostičky z ptáčka & pak je do zástěrky ;ukládala. Po dlouhé chůzi přišla na skleněný zwek. Zámek ten byl velký, krásný, byl hladký a průhledný jak oko. Cesty nebylo naň žádné, po cestná by se naň nebyla nikdy dostala, kdyby ne bylo kostiček. Ty před sebou kladla jednu nad druhou, a tak po nich nahoru vylezla jako po žebříku, a oknem se šťastně dostala do zámku. Vkročila do krásné světnice a viděla státi
-—192—
uprostřed pokryty stůl a na stole pro tři osoby připraveno. „To je večeře mojich bratrů“, pravila sama sobě, „už nezadlouho přijdouí“ I přikročila k jednomu talíři, trochu z něho ujedla a potom se skryla pod postel. Za chvili bylo slyšeti šum křídel, na okno sedli tři havrani, ale v tom okamžení, jak na okno sedli, stali se z nich pěkní tři mládenci, kteří do světnice poskákali a za stůl se posadili. Jak sedli, zvrtli se všem talíře. „Hopi“ praví nejstarší, „tu je kdosi z naší rodiny; a mně i polévky kdosi ujedlí“
_
„Ale co by to tam, pletky, kde by se ti tu vzal“, pravili mu bratři a pokojně dali se do jídla jako jindy. Nejstarší se sice ještě dlouho přel, že musí někdo v zámku býti, strojil se také, že se po večeři podívá, ale po večeři se mu chtělo spát, ráno zapomněl a po snídaní s bratry odletěl. Děvče zůstalo po celý den ukryto; když se k večeru blížilo, stal tu náhle stůl pokryty a na něm pro tři osoby bylo připraveno. I přistoupila ke stolu, ujedla trochu z jednoho talíře a trochu vína upila z poháru, pak se zase vtáhla pod postel. ——Za chvíli bylo slyšet třepetání křídel, bratři se
vrátili, sedli na okno, a v mládence se proměnivše do světnice poskakali a za stůl posedali. — Jako první den, tak i druhý den se jim talíře zvrtly. „Eh“, povídá prostřední bratr, „přece si ty, bratře, __včeradarmo nehovořil, že tu kdosi z naší rodiny by't musí. A hle, i mně polévky a vína chybí. Až se najím, však ho vynajdu, kde je a kdo je.“ —
—193
—
Nejmladší mu to vymlouval, ale on si to nedal vymluvit &strojil se, že půjde po večeři po zámku hledat. — Ale po večeři byl umdlen, lehl a usnul a ráno časně odletěli, ani si nezpomněli. Třetí večer sestra zase z jednoho talíře ujedla, z poháru upila a po jedné posteli se poválela. Když se bratří vrátili & ke stolu zasedli, opět se jim talíře zvrtly. „Ej“, povídá nejmladší, „už to přece musí být cosi. Ty talíře se každý večer zvrtnou, a už i mně chybí polévky i vína. Však ho vyhledám, když jste vy zapomněli.“ — I skočil od stolu, schytil meč a v tom viděl poválenu postel. „I-postel mi je povalenaí“ — zvolal a hledal po světnici a mečem do každého kouta píchal. I pod lože se díval; a tu hle, pod svým ložem viděl ukryté krásné děvče. „Aha, tu si“, zkříkl, „pojď ven, pojď, at vidime, jsi-li dobré či zlél“ ——„Ach, dobré, 'dobré, vždyť-jsem já vaše sestra; přišla jsem vás vysvobodntí“ pravila jim vylézajíc ze svého úkrytu. Bratři poznavše ji měli velikou radost; i těšili
se s ní, posadili ji mezi sebe, aby jim povídala o matce, oni jí zase rozprávěli o svém; živobytí, a ona jim o své cestě. — Na konec pravila jim: „Když jsem se už až sem dostala a tolik vystála, povězte mi, jak vás mam z tohoto vašeho zakletí vysvobodit?“ „Jej, sestro naše“, ozvali se bratří, „i když ti to povíme, ty to nevyvedeš, nebo ten, kdo nás má vysvobodit, nesmí za sedm roků, sedm měsíců, sedm týdnů, sedm dní a sedm hodin ani slova 13
—19&—
promluvit. Jak jenom slovo prořekne, všecko nic nestojí, & my na věčné věky zůstaneme zakleti.“ „Těžko je to, těžko“, vzdychla sestra, „ale poručeno pánu Bohu, já se i na to dám, když jsem se už jednou na to odhodlala, a nepůjdu domů, dokud vás nevysvobodlm.“ Když bratří takovýto pevny úmysl sestřin slyšeli, vůle její nechtěli lámat. Aby tedy slib svůj snáze vykonati mohla, vyhledali jí v lese dutý strom k obývání, aby se žádným mluvit nemusela. Sedla si tedy do toho stromu, zatarasila se, aby ji nikdo neviděl, a bratři jídlem ji zaopatřovali. — Dlouho, velmi dlouho v tom stromě seděla a nikdy človíčka neviděla. — Ale jednou jel lesem mladý král té země, a cesta ho vedla pravě mimo ten strom, kde sestra seděla. Jel čtyřmi koňmi, jakoby ho vítr nesl, & tu najednou, jak ke stromu přijíždí, koně. — jakoby se byli zasekli — a nedej Bože, 5 místa se pohnout nechtěli. Bili je; frkali, hrabali, spínali se, ale od stromu se živou mocí dále po hnout nechtěli. Tu skočí mladý král s vozu a jde ke stromu. „Už já to“, povídá, „musím vyzpytovat, co je to za strom, že se při něm moje koně tak vairajíl“ Prohlíží ho, prohlíží, odhrne houštinu, jíž byl zatarasen, dívá se do stromu, a tu hle — vidí krásnou, utěšenou tvář ženskou. — I prosí jí, aby vyšla k němu ven, a pomohl jí ze stromu vylézti. Šatky její byly již velmi chatrné, ale byla *v nich přece tak krásná, že se král všecek do ní zahleděl & si uminil za ženu ji vzít. Když se jí ptal, odkud je, kdo je, jak se do toho stromu do—
— 19b——
stala, ani slovíčka neodpovídala a na všechny jeho otázky leda hlavou pokývala nebo zakroutila. Po sléze ptal se jí, zdali by nechtěla s ním jet na jeho zámek, a ona stydlivě oči sk10pivši, pokrčila ra meny. Tu si ji radostně pojal do náručí, do vozu si ji odnesl a na pěkny zámek vezl, jsa té jisté naděje, že bude mluvit, jak se jen trochu osmělí. _ Když do zámku přijeli, král jí dal do krásných šatů obléci; oblečena v krásných šatech byla ještě krásnější. Od toho času se jen vždy okolo nt měl, s ní se bavil & těšil, ale ona na všechny jeho otázky jen znameními odpovídala, a když jí prosil, aby promluvila, lahodné se naň podívala rameny pokrčivši. I viděl, že je němá. To však lásce jeho nepřekáželo &na konec udělal, co si byl z počátku umínil. Dal přistrojiti velikou hostinu, sezval si hosti, a slavila se nádherná svatba. Ani při zdavkách nevěsta nepromluvila, jen pokynutím hlavy svolení na jevo dávala. Od té doby byli tedy svoji a žili šťastně, třeba že královna nikdy slova nepromluvila; Ale štěstí toto dlouhého trvání nemělo. Spikli se proti králi nepřátelé, musel táhnouti do boje a krásnou svou ženu doma nechati. I dal ji v ochranu babě, která na zámku bývala & potom se bolestně s ní roz žehnav odejel do boje. Ta baba měla také dceru, ošklivou, ale přece ji chtěla králi namluvit; když si však král krásnou svoji němou nevěstu z lesa přivedl, všecka naděje jí zmehla. Rozhněvala se na krále, ale více ještě na královnu, a kterak si hněv na ni vylít, byla 13'
—19'-'|—
jedina její myšlenka. Tuto se jí naskytla příležitost; stavěla se k ní sice, jakoby ji po samé nohy snisti chtěla, ale to byly všecko jen plané řeči a pod beránči koži čihal vlk. — Královně za nedlouho po králově odjezdu narodil se krasny chlapeček se zlatými vlasy a s hvězdičkou na čele. Toho utěšeného chlapečka jí baba ukradla a místo něho štěně jí podložila. S krásným chlapcem běžela k oknu, chtíc ho do vody hodit, ale v tom letěl okolo okna havran, & baba hodila ho za havranem volajíc: „Na si ho, havrane, na !“ ——a havran chlapce uchytil a Bůh vt kam s nim letěl.
Zlostná baba hned pó celém městě roznesla, že se královně štěně narodilo, a i samému králi tu novinu psala. Král se pravda takovouto neoče— kávanou zprávou zarmoutil, proto však ženy své nepřestal milovat. Odepsal, že se všelico ve světě přihodí, aby jen to štěně dobře opatrovali, dokud by se nevrátil. Když se vrátil, našel místo syna štěně a za rmoucenou nad tím královnu; ráda by se byla z toho podezření očistila, a nemohla. Proto přece mlčela, a král miloval ji jako před tim. Za nedlouho musel král zase do boje a krá lovnu pod ochranou zlostně baby opět nechal. — Královně narodil se druhý, zase tak utěšeny chla peček se zlatými vlasy a hvězdičkou na čele. Co se slalo? — Stalo se to, že baba krásného chlapce _oknem ven mimo letictmu havranu hodila & paní štěně podhodila. Potom roznesla opět po městě novinu, že se královně štěně narodilo, a to též
—l97-—
královi psala. -- Ovšemt že to krale velmi trápilo, ale proto se přece na královnu nehněval, & když se domů vrátil, tak ji miloval jako jindy, ani ji neukazoval, že se rmoutl, vida, jak i ona ustavičně jest smutna. Musel král po třetí do vojny. [ opustil kra lovnu, a nemaje v podezření babu, královnu jí v ochranu odevzdal. Po třetí narodilo se královně děvčátko se zlatými vlásky a hvězdičkou na čele. Baba podhodila jí kotě, a krásné děvčátko hodila oknem ven mimo letíclmu havrana. Potom roznesla hned novinu, že se královně kotě narodilo, a králi to odepsala. — Tu již král nemohl se hněvu zdržet. „Dale to trpět nebudul“ Umínil si, že ji dá zmarnit. Když se s vojny _vratil nechtěl jí už ani vidět a odsoudil ji, aby byla odpravena. Ona nebožatko, aby bratry svoje vysvobodila, raději trpěla, ani slovíčka na svou obranu nepromluvila, jen oko její se prosebné ke králi obracelo, ale ten se pohledu jejímu vyhýbal. Vyvedli ji tedy do pole a mnoho lidu sešlo se na podívanou; mělit také na ni zlost, za nějakou bohapráznou osobu ji pokládajíce. Již : strojil se kat, že jí hlavu setne, v tom, kde se vezme tu se vezme, leti havran a z daleka křičí: „Hop, kate, stoji“ -- Kat zadrží, & havran položí mu k nohám chlapečka se zlatými vlásky a zlatou hvězdičkou na čele řka: „Tu máš tohoto pěkného chlapce, pobav se s ním!“ Potom uletí, a kat i lidé i král dívají se na chlapce, až si zase kat zpomene na. svoji práci. — Ale sotva že ke královně přistoupil,
--l98— leti druhy havran zdaleka volaje: „Hop, kate, stoji“ & i_ten položí před něho utěšeného chlapce se zlatými vlásky a zlatou hvězdičkou na čele rka mu, aby si s ním hrál. A kat se s potěšením díval na chlapce i král i ostatní lidé, až si kat zpomněl na svoji práci. — Již meč napřahoval, a o málo že by byl královnu odpravil, která vše vidouc pro mluvit nesměla, tu najednou letí třetí havran & nose roztomilé děvčátko zlatovlasě s hvězdou na čele. „Hop, kate, stojl“ Vulá zdaleka a sletnuv dolů položil děvčátko před královnu, řka: „A nyní, sestro, mluv !“ V tu chvíli sedm roků, sedm měsíců, sedm tyhodnů, sedm dní a sedm hodin minulo, co krá lovna svoboděni bratři od kletby započala, ——a
v tu chvíli se proměnili tři havrani v krásné mlá dence & padli sestře kolem hrdla, děkujice- jí za vysvobození. „Už jsem si bratry vysvobodila“, promluvila královna, „už ti nyni, můj nejmilejší, rozpovlm, proč jsem nemluvila, a jak tě Ježibaba oklamala, když mi podhodila štěně & kotě misto krásných děti, které se mi narodily & které ona ven oknem vyházela.“ — I vyrozprávěla vše králi od počátku až do konce, a bratři jl zase p.)věděli, že oni děti její, když je baba ven vyhazovala, pochytali & na Skleněném zamku opatrovali, a nyní že je sestře přinesli. .. Krále polévaly slzy lítostí a radosti a pokorně prosil ženy své, aby mu odpustila hněv jeho a ukrutnost, že sklamán jsa nemilosrdně s ní nakládal.
—l99-— Ona mu mileráda odpustila & všeho trápení za— pomněla; vždyt měla svoje krásné děti, svoje bratry & milého muže zase.
Král dal velikou hostinu přistrojiti & mnoho panstva na ni pozval. Před hostinou konal však soud nad Ježibabou, &když hostem předložil otázku, co by zasloužil takový člověk, který chtěl čtyry lidi zmárnit: tu všickni usoudili, že by se takový člověk měl zabeth do sudu & s vysokého vrchu spustit do propasti. — Takovýto soud byl i také na zlomyslné babě vykonán. — Od toho času žil král se svoji krasnou ženou a dětmi spokojeně & šťastně; ti tři bratří jeli potom pro starou matku, přivedli ji na králův rozkaz do královského domu, a všechněm se dobře vedlo do smrti.
7. Sůl nad zlato. Byl jeden král a měl tři dcery, které choval jak oko v hlavě. Když mu hlava sněhem zapadala, & údy mu již nevládly, jako vládaly, mysllval si často, která z dcer by po jeho smrti královnou býti měla. Dělalo mu to nemalé starosti, nebot měl všechny tři rád Konečně mu přišlo na rozum, aby tu za královnu ustanovil, která ho nejvíc miluje. I zavolal hned dcery k sobě a takto jim pravil: „Dcery moje! Starý jsem, vidíte, a nevim, dlouholi ještě budu s vámi. Chci tedy ustanovit, která. z vás po mě smrti královnou bude. Drive bych ale rád zvěděl, dítky moje, jak mne která milujete. Nože
—200— dcero nejstarší, pověz ty nejprv, jak miluješ svého otce?“ ptal se král, obrativ se k dceři nejstarší. „líh, otče můj, milejšl ste mi nad zlato“, od— pověděla dcera nejstarší a pěkně otci ruku pnllbila. „No dobře, a ty, dcero prostřední, jak ty svého otce miluješ ?“ obrátil se k dceři prostřední. „Jej, otče můj drahý, ja vás miluju jako drahé kamenil“ ujišťovala prostřední a kolem se uvíjela. „No dobře; a ty, dcero nejmladší, jak ty mne miluješ'P“ ptal se král nejmladší, již řikali Maruška. „Ja, tatinku, vas miluju jako sůl!“ odpověděla Maruška a sladce na otce pohledla. „Eh, ty nanichodna, ty otce vic nemiluješ, než jako sůl?“ rozkřikly se starší sestry. „Jako sůl !“ přisvědčila Maruška zcela Oprav— dově & ještě libezněji na otce pohledla. _ Ale král se na dceru náramně rozhněval, že
ho má jen tak ráda jako sůl, takovou praobyčejnou sprostou věc, kterou každý má a míti může, které si nikdo ani nevšímá. „Jdi, jdi mi s oči, když si mne víc nevážiš, než tě sol: !“ rozkřikl se král na Marušku, dodavaje: „Až nastanou takové časy, že bude lidem sůl vzácnější nad zlato a drahé kameni, potom se ohlas, -— budeš královnou !“. Mysliltě král, že se tak nestane nikdy. -— Maruška zvykla jsOuc otce poslouchati, odešla na ta slova ze zámku, majlc oči plné slz a srdce plné žalu; Lito ji bylo, že ji otec vyhnal, nepoznavaje, že ho neméně než Sestry miluje. Nevědouc, kam se obrátili, dala se po větru přes hory, doly, až
přišla do hlubokého lesa — Tu náhle postaví se
— 201 jl v cestu stara babička. Kde se vzala, tu se vzala. — Maruška ji pěkně, krásně pozdravila, babička ji poděkovala, a vidouc ji uplakánu, ptala se, proč pláče. „Ach, stařenko, nač vám to budu vykládat, když vy mi pomoci nemůžete“, odpověděla Maruška. „No, jen mi to pověz, dívko, snad ti budu vědět nějakou poradu. Kde jsou šedy,') tam bývají těž vědy“,5) pravila ji babička. Maruška tedy babičce všecko pověděla a na ostatek dodala plačíc, že nechce býti královnou, ale že si jen toho přeje, aby se otec přesvědčil, že ho má ráda zrovna dost. Babička Marušce věřila, vědělať .již napřed, co ji bude Maruška povidati, neboť to byla Moudra žena „věštice“. — I vzala Marušku za ruku a ptala se jí, měla-li by vůli jíti k ní do služby. — Maruška řekla hned, že půjde, ana neměla kde hlavu skrytí. Moudra žena dovedla si ji do své lesni chyže a tam jl nejprve dala jíst a pití. Marušce to bylo vhod, neboť byla už hladna i žlzniva Když se najedla, napila, zeptala se ji babička: „Umíš-li ovce pást? Umíš—lije podojit? Umíš-li přást a plátno tkát?“ „Neumlm“, řekla Maruška, „ale kdybyste mi rozpověděli, jak se to dělá., věru bych to dobře udělala.“ „No, tomu já tě všemu naučím, jen buď po— slušna, co ti budu kázat. Až najde doba dobu — dobře se ti to zejde.“ Tak řekla Marušce Moudra žena; Maruška slíbila, že jí bude poslouchati, a ') lediny. — ") vědomosti.
_202_ hned se také do práce hnala, neboť byla děva
pracovitá a pokorna Zatím co Maruška u věštice sloužila, starší sestry její žily v samých zabavkách. Ustaviěně otce láskaly a kolem něho se uvíjely, žádajíce na něm každého dne jiných a jiných věcí. Nejstarší se jen po celé dni do drahých rouch oblékala a zlatem se zdobila; prostřední pak si jen v zábavkách & tanci líbovala; hostina stíhala hostinu, a dcery z radosti do radosti. Tu mu často Maruška na mysl přicházela, i připomínal si, kterak ho vždy milo vala, oň se starala, a jak by ji byl nejraději krá lovnou viděl. Rad by byl v takových chvílích pro ni poslal, kdyby o ní byl věděl, ale nebylo o ní pohadky. -— Ale když se zase rozpomenul, že ho měla ráda jen jako sůl, tu se vždy zase proti ní popudu. ' Jednoho dne měla býti opět veliká hostina; i přiběhl kuchař ke králi všecek polekan. „Pane králi, velika nehoda se nám stala“, bědoval, „všecka sůl rozmokla. Čím budu solitP“ „Nuže, což nemůžete poslat pro jinou ?“ král na to. „Ach, pane, vždyt to dlouho, než se vozy z jiné krajiny vratí. Čím budu do té doby solitl“ „Nuž, sol něčím jinšim“, pravil král. „Nuže, pane králi, a co tak soli, jako sůl ?“ ptal se opět kuchař. Ale král nevěděl, co říci, na to si nikdy ani nepomyslil, že by bez soli bylo člověku těžko vyžít. Rozhněval se král a vyhnal kuchaře, rozkázav mu, aby vařil bez soli. Kuchař
-—-203—
si myslil, jak to pán chce, tak to udělám, & vařil
jidla neslaná Byla to divná hostina neslaná! — Hostem pranic nechutnalo, ačkoliv byla jidla jinak úhledně & dobře připravena. Král se velice mrzel. — I rozposlali posly na vše strany na sůl, ale všickni vrátili se s prázdnou, vyřizujice králi, že všechny zásoby soli se rozpustily, že je všude ne dostatek soli, a kdo ji má, že nedá, kdyby špetka zlatem platil. Poslali vozy na sůl do jiné země; než by se vrátily, poručil král kuchaři, aby vařil taková jidla, kde by třeba soli nebylo. Kuchař si myslil, jak pán chce, tak udělám, a vařil jídla sladká & taková, v nichž soli třeba nebylo. Ale ani takové hostiny hostem nechutnaly a vidouce, že to jinaké nebude, jeden po druhém se od krále po roučeli. Dcery se nad tim náramně trápily, ale co bylo platno, král nemohl si hosti zváti, anť jim nemohl ani chleba se solí podati, když k němu vešvi. Den co den přinášela se na stůl jidla bez soli, a již odpadala lidem všecka chut na jidla, a jen po soli každy bažil. ——Také dobytek trpěl, a krávy i ovce málo dojily, protože nedostávali soli. Byla to pokuta na všecky. Lidé chodili jako svadll & npadali v chorobu. —- Sám král a dcery jeho
onemocněli. Tak drahá byla sůl, že by za špetku byli lidé čímkoli nejvzácnějším platili. Tu poznával král, jak vzácný “darBoží je sůl, kterou za nic neměl, & padlo mu těžce na svědomí, že Marušce ublížil. Zatim vedlo se Marušce v lesni chaloupce dobre; nevěděla nic o tom, jak se otci a sestrám
—204— vede, ale Moudra žena to dobře všecko věděla. Jednoho dne pravila Marušce: „Divko má, vždyt jsem ti pravila, doba dobu najde, co celý svět přejde; doba tva došla, čas, abys domů se vrátila.“ „Ach, stařenko má dobrá, jak půjdu domů, když mne otec nechce ?“ pravila Maruška & dala se do pláče. Tu věštice ji všecko vypravovala, co se doma děje, a poněvadž se stala sůl dražší než zlato a drahé kameni, že smí se Maruška k otci hlasiti. Nerada opouštěla Maruška Moudrou ženu, která ji milOvala & mnohému naučila, ale po otci také již tosknila. „Statečné jsi mi sloužila, Maruško“, pravila ji na ostatek babička, „chci se ti dobrým odměniti. Nuže, pověz, čeho si žádáš ?“ „Dobře jste mne řídili a dobře jste mne hleděli, stará matko. Nic nežádám, leda s přehršlí so'i, abych otcovi donesla výsluhu.“ „A jiného si nic nežadaš? já ti mohu všecko vykonat“, ptala se ještě jednou Moudra žena. „Nic nežádám vic, jen té soli“, odpověděla Maruška. „Nuže, když si tak vážiš soli, nech ti nikdy
nechybuje. Tu'maš
hle proutek, jak nejprv vitr
odpoledne zavane, jdi po větru, přejdi tři doliny, tři vrchy —— potom se zastav, a šibni tim proutkem o zem. Kde šibneě, tam se zem otevře a ty vejdi do ni. Co tam najdeš, to měj za své věno.“ — Maruška vzala proutek, schovala si jej a babičce pěkně poděkovala. Mimo to dala jl babička plnou
—205— mošnu soli, a Maruška se na cestu připravila. — Plačic, loučila se od lesni chaloupky a dobré babičky, která ji provázela přes les; i těšila se Maruška tim, že si pro babičku přijde a do zámku si ji odvede. Babička se tomu jen usmála. „Zůstaň dobrá a hodná, dívko má, a dobře ti bude na věky“, řekla Moudra žena, když vyvedla Marušku na kraj lesa Maruška ji chtěla děkovati, ale už jí nebylo. Divila se tomu Maruška a líto jl toho bylo, ale touha po otci nedala ji dlouho maškati; hupkem pospíchala k domovu. -— Ze měla sprosté šaty na sobě a hlavu v pleně zavinutu, nikdo ji v zámku nepoznal a nechtěli ji ke králi pustiti pravice, ze je chorý. „Ach, jen mne pusťte“, domlouvala se Maruška, „nesu pánu králi taký dar, co je vzácnější nad stříbro, nad zlato, a co se po něm jistě vyléčí! Řekli to králi, a on, aby ji k němu pustili, rozkázal. —- Když k němu přišla, žádala, aby ji dali chléb. Král poručil, aby přinesli chléb, „ale soli ne mámel“ dodal. „Vždyť já. mám sůl!“ řekla Maruškaga uhájila si krajic chleba, sáhla do mošný, posolila jej & králi podala i s mošnou. „Sůll“ zaradoval se král, „ej děvče, to je vzácný dar, jak se ti odměním? Zadej co jen chceš, všecko dostaneš !“ „Nic nežádám tatlčku, jen mne rádi mějte jako tu sůl !“ odpověděla Maruška přirozeným hlasem a hlavu si odkryla. Tu král vida Marušk'u,
-—206—
div neomdlel; prosil dceru za odpuštění, ale ta ho jen láskala, nevzpominajíc zlého. Rozneslo se hned po zámku i městě, že nej— mladší králova dcera přišla & že přinesla soli; tu se každý zaradoval. — Starší sestry se netěšily tak nad sestrou jako nad solí, byly si vědomy, že jí zle činily. — Ale ona ničehož jim nezpomínala a měla radost, že otci pomohla i druhym. Každému, kdo jen přišel, dala trochu soli, a když otec, boje se o sůl, jí napomínal, aby všecku sůl nerozdala, vždy odpověděla: „Dost jí tu ještě tatíčku !“ — A vskutku, tolik soli se ubíralo z mošny, & co se i vybralo, z mošny neubývalo. S krále všecka churavosť jak by spadla & .ta kovou radosť měl nad svojí dcerou, že dal hned svolati starší hlavy a Marušku královnou ustanovil, což také i veškeren lid schvaloval. Tu když Marušku za královnu pod vysokým nebem vyhlásili, cítila, že jí teplý vítr na tvář zavál. Dul od poledne. Vzpomněla Maruška, co jí babička povídala & svěřivši to otci vzala proutek & hned se na cestu vydala. Šla po větru, jak měla kázáno, a když přešla tři doliny, tri vrchy, stanula & proutkem o zem šlehla. — Jak šlehla, země se rozstoupila & Maruška vešla prosto do země. [ přišla tu náhle do veliké síně, která byla jako z ledu, i podlaha byla taková, ale byly tam chodby a z těch přiblhali maličcí permoníěkovéf) š hořícími loučemí & Marušku vítali: „Vítej nám, 1) mužíčkové.
——207—-—
vitej královno, už tě čekáme! naše paní nám roz kázala, abychom tě tu povodili a všecko ukázali, nebo že je to všecko tvoje!“ Tak okolo nl štěbo tali, poskakovali, luuěmi harcovali, po stěnách vzhůru dolů lozili jako mušky a stěny se všude v září světel lihotaly jako drahé kamení. Maruška byla všecka udivena & jako oslepena tou krásou. Permonici ji vodili chodbami, kde visely od stropu ledově střechyle jako stříbro se blyštíci, do zahrady ji dovedli, kde byly červené ledové růže a květiny přepodivně; Permonlci takovou růži utrhli a dali královně, ona k ní voněla, ale růže nevoněla. „Ale cože je to ?“ zeptala se královna, „vždyt jsem ještě nikdy takové krásy neviděla.“ ——„To je všecko sůl!“ odpověděli mužičkově. — „Ale, opravdu? To že roste sůl?“ divila se královna & myslila si, že by škoda bylo z toho bráti. Ale permoničkové uhodli, co si myslí, a pravili, aby se o to netrápila a soli brala, co ji třeba, že kdyby vždy brala, přece se nedobere. Maruška permoniěkům pěkně krásně poděkovala a pak vyšla ze země ven, ale země zůstala za ni otevřena. Když se domů vrátila a otci růži ukázala i o všem mu povídala, co vi— děla a slyšela, tu viděl otec, že ji babička bohatším věnem obdarovala, než by ji kdy dáti mohl. Maruška na babičku nezapomněla, a jak si již byla umínila, dala hned zapřáhnouti do pěkného kočáru a i s otcem pro babičku si .jela, aby ji s sebou do zámku si vzala za to její veliké dobro— diní. Ale jakkoli Maruška dobře cestu k chyži znala, nemohli chyže nalézti; kříž křížem l_esprochodili,
—208— jako makového zrnka chýže hledali, ale o chýži nebylo ani znaku, o babičce ani hlásku. Tu viděla teprv Maruška, co to bylo za babičku. Sůl v mošné se dobrala, ale Maruška věděla kde roste, a kolik koliv ji brali, nikdy se nedobrali. ——Starší sestry Marušce toho štěstí nepřály, ale nebylo jim to nic platno, kdyby se byly zlosti roz—
sypalv, otec svoji Maruško na rukou nosil a každý ji miloval a jl děkoval. Ale ona zůstala vždy tak
skromná a hodná, jako bývala, a do smrti na babičku nezapomněla.
8. O Popelušce. .Bylo krásné děvčátko a řikali jl Popeluška, protože se ustavičně po domě osmetaJa a popelila. Mela otce vlastniho, a mel ji velmi rád, ale cože když měla zlou macechu a horší macechy sestru nevlastní, dceru macešinu, která ji neměla ani za mák ráda. ——Všecko dobré své dceři jen dala, co odpadlo, Popelušce. — Její dcera pěkné šaty měla, Popeluška vždy jen sukenku režnou. Proto také mezi lidi jíti nemohla a macecha ji ani nedala, ani do kostela nikdy jíti nesměla. Ale Popeluška byla vždy dobré mysli, ani si nenařikala, ačkoliv se ji křivda děla. Jednoho dne šel otec do města na jarmak; 1) než odešel, ptal se dcer, co jim ma přinésti jar— 'mačného. Dora, nevlastní jeho dcera, poručila si, 1) trh výroční.
—209— aby jí otčím přinesl drahé roucho a skvostný šperk, jakého žádné děvče v místě nemá.
„A co mám tobě moje dcerko donést za jar mačné?“ ptal se otec Popelušky. „Ach můj tatlčku, já si nic jiného nežádám, leda to, co vám o líce udeří, až lesem půjdete“, odpověděla skromná Popeluška. „Nuž, dcerko moje, to se ti může stát“, řekl otec, ale macecha i Dora se jí vysmály, že je hloupá. — Otec šel tedy na ten jarmak a když svoje řízeni odbyl, koupil pro dobrou vůli a do máci pokoj pastorkyni, co si byla žádala, ač by to byl raději své Popelušce dal. — Když se domů vracel, šel lesem. V myšlenkách zábrany šel cestou, neohližeje se ni v pravo, ni vlevo, —-až tu náhle vrazí do lískového keře, a proutek lískový o lice mu zavadí. Zpomněv na svoji dcerušku, utrhl hranu oříšků,1) aby ji žádost vyplnil. — Když přišel domů, dcery běžely mu naproti; Dora se hned ptala po jar mačném, ale P0peluška byla jen ráda, že má tatíčka doma; ani si na žádost svoji už nezpomněla, až když otec Doře drahé roucho a šperk podával aji hranu léskovců; s takovou radosti ji prijala, jakoby z ryzího zlata byla. „Veru, máš to vzácný dar! smály se jí ma cecha a sestra, ale P0peluška na ně nedbala a hranečku si za ňadra schovala. -— Druhý den byl svátek, a všickni lidé šli do kostela, jen POpeluška .) Tři nebo čtyři lískové oříšky pohromadě je hrana. 14
—210— musela doma zůstati. Když macechy prosila, aby jí nějaké šatky dala, aby také do kostela jíti mohla, osop'nla se na ni: „Či bys ty se opovážila jít do kostela? Doma zůstaneš; tuto ti práce, a až se vrátím, at je to uděláno“, kázala macecha —'a sesypavši p0pel s prosem, s věrtel toho Popelušce přebírat uchystala. Když odešli, Popeluška plaěíc šla ke studni pro vodu, aby se trochu upravila, dokud by matka domů nepřišla. Jak se do studně nahýbala, vypadla jí ze zaňadří hranečka oříšků a Spadla do studně. I vzkřikla uleknuta a o málo že za ní neskočila. ——„Ach moje
milá
hránečko,
vyjdi mi ven!“
volala žalostně do studně, nahýbajíc se přes roubení. Jak tak pláče a volá po ztraceném dárku, vylézá ze studně žabka; když až na kraj studně vylezla, na Popelušku se podívala a na studen oříšek z huby položila. — „Ach ty milá žabičko, moje sestřiěko, ěi to mně ten oříšek neseš?“ zaradovala se Pope luška a po oříšku sahala. „Tobě ho nesu, tobě“, pravila žabiěka, když oříšek Popelušce na dlaň pouštěla, „rozloupni ho, a co v něm najdeš to je tvoje“, odpověděla žabka a Zpátky do studně skočila. POpeluška hned oříšek rozloupla, ale div ho zase do studně nepustila radostným leknutím, když se do něho podívala. Ležely v něm sluneěkové šaty. „Jej, to je krása!“ zvolala, „a že to je moje! __Abudu-lí se uměti do těch šatů odět? — Nuž ale vždyt musím i práci dodělat, co mi macecha uložilal“ zasmuu'la se Popeluška, ale jen na okamžení, o
—211— chvíli pospíchala s oříškem do jizby, a šest holu— biček slítlo se střechy a za ni do jizby vletělo. — Tři za ni proso z popela vybíraly, tři ji strojily. Když se umyía a do slunečkovych šatů ustro jila, tak se jásala. Než ji ty tři ustrojily, druhé tři
proso z popela zvybiraly; i poděkovala jim Pope íuška pěkně, krásně, ony ji přes práh vyprovodily a zase na střechu sedly. „Mhla za mnou, mhla přede mnou, slunečko Boží nade mnou!“ pravila vycházejíc ze vrat a potom rychle do kostela pospíchala. Jak do kostela vešla, všech oči se po ní obracely a jeden ptal se druhého, „kdo je ta krasna kněžna?“ Ale nikdo ji neznal, ani otec, ani macecha, ani sestra jí ne poznali. — Byl v kostele také mlady kníže a ten, co P0peluška do kostela vstoupila, oči s ni ne— spustil. Když bylo po kostele, v patách šel za ní, ale sotva práh překročila, už jí nebylo. — Ptal se kde koho, či je to ta krásná panna, ale nevěděl mu nikdo pověděti. Umínií si, že si druhou neděli pospíší, aby ji dostřehl. P0peluška jak před kostel vkročila, pustila mhlu za sebou, mhlu před sebou a neviděna domů přiběhnuvši svlekla rychle šaty slunečkové, do oříšku schovala a oříšek u studně pod kámen položila, zavolavši do studně: „Žabičko, moje sestřička, dávej mi naň pozor!“ Potom rychle do chýše běžela, do režné sukénky se oblékla, hlavu zavázala šedým šatem, a když macecha domů přišla, nebylo ani známky nikde, co se tam dělo, ba macecha se divila, že už P0peluška práci podělala 14—
——212—
Dora o ničem nemluvila než o krásné paničce, co v kostele byla, ale když se jí Popeluška ptala, jaká byla ta panička a odkud, osopila se na ni Dora: „A co se ty opovažuješ o ní rozprávět, ty střape — babrej ty se ve svém popele, — to není tvoje věc !“ ——Popeluška věděla více než oni, ale
ani otci nepověděla, však už nebyla tak smutna, jak bývala. Druhou neděli Popeluška prosila zase macechy, aby ji vzaly do kostela, ale jako vždy tak i tento kráte macecha ji odbyla, že tam nepatří; a davši jí místo kostela přebít-atimák z popela, čtvrt dobré míry, sama do kostela s dcerou odešla. Popeluška, jak macecha paty vytáhla, hned ke studni pOSpíšila — nebylo jí třeba ani volati, žabička už na kraji seděla & oříšek druhy' na ruku jí položila, řkouc,
aby si jej rozloupla, co v něm najde, že jest její. Po té _do studně skočila & Popeluška oříšek roz loupla. Byly v něm šaty měsíčkové jako z ryzího
stříbra. — „Jej, to je krása !“ zvolala Popeluška udivena, „ale já se nebudu umět do těch šatů odět. — A či vy mi, holubičky, moje sestřičky, zase pomůžete ?“ —- A šest holubiček hned slítlo se střechy a do jizby za ni letěly. Tři ji strojily, tři mák z popela vybíraly. ——Než ji ty tři ustrojily,
druhé tři mak z popela zvybíraly. — Poděkovala jim Popeluška pěkně krásně, ony ji přes práh vy provodíly, & ona pustivši mhlu před sebou, mhlu za sebou, slunečko nechavši nad sebou, do kostela pospíchala. Už ji čekali, a mladý kníže ani dočkati se jí
—213-—
nemohl. Pobožnost jeho za nic nestála. Popeluška se také po něm ohledla, ale jen tak na půl. očka, a jakmile po kostele bylo, rychle ven se brala. — Ač byl kníže tenkráte rychlejší, přece mu pod rukou skoro zmizela. Byl už všecek zarmoucen, že nejen jí zadržeti nemůže, ale ani se dověděti, kdo a odkud by byla. Umínil si použiti lsti. Popeluška zatim domů pospíchala, šaty pěkně do oříšku uložila, oříšek pod kámen u studně k druhému položila, a než matka přišla, již se zase v popele popelila. Tu bylo zase řeči o té krásné paničce a o krásném knížeti, jak se po nl ptá a jí hledá, až Popeluška tu zčervenala jako růže, tu zbledla jako lílije, jen že toho nikdo pod sivým jejím šátkem neviděl, v němž krásnou hlavu zavitu měla. — Jakkoli se neustále jen o knížeti & neznáme paní mluvilo, a kde kdo přišel. směl mluviti o tom, ale jak se Popeluška zmínila, že by si přála paničku viděti, hned macecha i Dora na ni vyjely jako zmije, že toho není hodna. ' Přišla třetí neděle, a zase prosila Popeluška, aby ji macecha vzala do kostela, ale macecha jí nečisté vyhřešila, naměřila s půl věrtele popela s lenovym semínkem a přebrat jí to kázala. POpe— luška neřekla tak ani tak, nechala macechu s dcerou odejíti a sama potom ke studni se obrátila, kde jí žabička již čekala, majíc v hubě poslední oříšek. „Rozloupni ho, co v něm najdeš, je tvoje; mne už více neuvidíš“, řekla žabička. „Ach, ty milá žabičko, moje sestřička, jak se ti odsloužim?“
—214— „My sme ti sloužily za to, že si dobra k nám byla, a za to i štastna budešl“ a po těch slovech žabička do studně skočila. Popeluška rozloupla oříšek, a byly v něm šaty hvězdičkové; nejinak se zdálo, než jakoby ze samých drahých kamenů složeny byly. — „ Ach, toje krásal“ zvolala uradovaná, „& či vy mně, holubičky, moje mile sestřičky, pomůžete se do toho připravit?“ „Pomůžeme_, pomůžeme, i práci ti uděláme, proto že's _knám dobrá byla“, odpověděly holubičky & sletnuvše se střechy, do jizby za ní letěly. Tři vybíraly semínko z popela, tři ji strojily. — Než ji tři ustrojily, druhé tři sernlnko zvybiraly. Poděkovala se jim Popeluška co nejpěkněji & slovy: „Mhla za mnou, mhla přede mnou, slunečko nade mnou !“ vyšla ze dveří a ke kostelu pospíchala. — Toužebně očekával mlady kníže, zvědavě ostatní lid, přijde—lizase krásna panička, a ona tu — hle -—neviděna přišla a stojí na své blánce 1) jako ta jasná hvězda zornice, když s večera na obloze zasvitne.
Kníže radoval se, že mu tenkráte neujde, a Popeluška se něk- likráte po knížeti ohledla myslic, že je to posledníkrate, co ho vidi. Líbil se jí, & kterak ne, když byl pěkný a všem lidem se líbil. Ale proto přece z kostela p05pichala jako jindy. — Tenkráte ji však kníže předešel. Jak vyšla z kostela, přistoupil k ní prose, aby se mu zjevila, kdo je, ') čtyrhrimé dlažici před oltářem.
—2|5——
a mu dovolila domů ji doprovoditi. — Popeluška sama nevědouc proč, nebyla 5 to, aby promluvila, ačkoliv by řáda byla něco řekla; když jí prosil, aby mu dovolila — jen na dostřelení ji doprovoditi, zavrtěla hlavou, pustila před sebou i za sebou mlhu a před očima mu zmizela. -— Ale něco mu přece od ní zůstalo, totiž malinký její zlatý střeviček uvázl na smole, jíž dal kníže namazati cestu před kostelem, aby utéci nemohla. Nevidouc nastrojenou lest šlápla na smolu — a hned se jí zlatý střevíček zachytil. — Nechavši střevíčka na smolo o jednom domů běžela. — Sotva že se svlekla a šaty uložila, už byly macecha i Dora také doma 1 vyrozuměla Popeluška z jejich rozprávky, že kníže střeviček její má a že jí to nastrojil schválně; byla by se ráda na něho hněvala, kdyby jí bylo dobré srdce dalo. — Mělať střevíčků jen jediný par, co byly u slunečkových šatů, při druhých střevíčků nebylo; bylo jí toho tedy dosť líto, neboť bez střevíčků nemohla se ani do šatů ustrojiti. ——Za nedlouho
roznesla se pověst, že kníže chýži od chýže chodí & že si každá mladá ženská střevíček ,ten obouti musí, která ho obuje, ta že jeho bude,;nebot prý myslí, že ho jiná obouti nemůže, než ta, které je. „A zdali já ho obuju. matko?“ ptala se Dora mámy. „Máš veliký palec, dcero moje, ale nic se o to nestat—ej, když ti střevíc malý bude, můžem palec ostrouhat“, minila matka. Když kníže všechny chýže pochodil a nohy nenašel, na kterou by se střevíček byl hodil, přišel
—216——
na ostatek i do chýže, kde Popeluška bydlela. — P0peluška také se chtěla podívati do jizby, ale macecha ji vyhnala ven a strčila ji pod koryto. —— Zatím si Dora střeviček obouvala, ale pro palec nemohla ho obouti, teprv když jí máma palec okřesala, střevíček obula, ale nemohla v něm bo lestí dostoupiíi; přece však s velikým namaháním přešla jizbu a pak jako Herodiana za stůl sedla. Kníže vida, že má střevíček na noze, — ale ne věda, že si proto palec osekati dala, — myslel, že to snad přece ona, ačkoliv se nikterak podobou na jeho krásnou paničku neponášela. — „A víc
dcer nemáte?“ ptal se ještě jednou matky. „Nemame, než tu“, odpověděla macecha; starý otec rád by byl řekl, že má krasnou dceru, ale bál se ženy. — Ale tu kohout v síni zakokrhal: „Kikirikí ——kikirikí, pěkná dívka pod koryty, škaredá za stolíkyl“ ——Macecha se na kohouta rozběhla, ale kníže srozuměv, co kohoutek kokrhal, poručil otci, aby přivedl druhou dceru. I vyvolal otec Popelušku z pod koryta, ale ona utekla dříve ke studni, že se prý umyje. Ale zatím rozloupla oříšek, v němž byly slunečkové šaty, rychle je přes sebe přehodila, druhé dva oříšky za ňadra schovala a o jednom střevíčku šla do jizby, kde kníže nedočkavě čekal upopeleného, jak mu otec řekl, děvčete. Tu hle, div a radost —
neznámá krasna panička sama do dveří vchází, a všickni poznají teprv Popelušku. — Starý otec za plakal radostí nad svojí Popeluškou, ale kníže hned k ní přistoupil, za ruku ji uchopil a- už jí pustiti
_—217—
nemínil. —-— Dora a macecha
vztekem
sršely, do
konce když Popeluška vypravovala, kterak šatů nabyla. -— Doře střevíc zuli a Popelušce obuli, které byl na nohu, jakoby jej na ni ulil. — Kníže hned prosil, aby za něho šla -—-lepší ženy přáti si nemohl. — Pcpelušce líbil se mladý kníže, otec též rád je požehnal, byli tedy svoji. Když Popeluška do vozu sedala, ohledla se ještě jednou ke studni, děkujíc dobré žabičce, —— ale kohoutek a holubičky, když Popeluška ze vrat vyjíždčla, schytily se na křídla a letěly s ní, ko houtek sedí na vůz, holubičky poletovaly nad vozem. — Starého otce vzal kníže také s sebou, a v pusté chýžici zůstala zlá macecha a hrdá Dora, opuštěny a samy — bez lásky a bez radosti.
9. Co Bůh činí, dobře činí. Byla jedna vdova, velmi chudobná; dětí měla jako ratolestí, ale na všem jiném nedostatku zrovna dost. Bylat dobrá matka, starala se o své děti, jak jen mohla; do úpadu pracovala, aby je vyživila; ale což platno, když to, co vydělala, přece jen malý kousek chleba bylo na tolik zubův. I trápila se nad tím, chřadla., až posléze ulehla a na smrt se rozstonala. Když se její poslední hodinka blížila, poslal k ní Pán Bůh anděla, by odvedl duši její do nebe. Když anděl přistoupil k jejímu loži & viděl plačící sirotky okolo něho státi, zželelo se mu jich a vrátil se do nebe prosit Otce nebeského, aby nechal ještě těm sirotkům matku na živu.
—218— Když před Otce nebeského vstoupil a prosbu svoji mu přednesl, Otec nebeský mu řekl: „Vrať se na zem, ponoř se do moře a přines mi ze dna mořského veliký kamen '“ Anděl vrátil se na zem, ponořil se do moře, vzal veliký kámen a vrátil se s nim k Otci nebe— skému. Otec nebeský vzal kámen a jako kousek chleba na polý jej rozlomil. Bylo v něm plno droboučkých zvířátek. „Hle,“ pravil andělu, „sta rozličných drobných zvířátek to žije, a nedám jim zhýnouti, tak také nezhýnou sirotci na zemi!“ To rka Otec nebeský složil kámen, jako dříve byl, a davaje jej andělu, poručil mu donésti jej opět do moře. Ale za trest, že měl tak slabou důvěru k Otci nebeskému, kázal mu tři léta na zemi pobýti a lidem sloužiti. Šel tedy anděl na zemi a vstoupil do služby u pana, který měl ne sčetné bohatství. Ani žený neměl ani děti, ani žádných přlbuzných, ani přítellnka jedinkěho; & také si jich nežádal. Co si zamanul, to se mu stalo, kam se mu zachtělo, tam jel, každá vůle se mu vyplnila; ale dobrého žádnému neudělal ani za mák. Na lidi byl zlý, a neradi u něho ani za drahé penize sloužili. —--Ale anděl měl andělskou trpě livosť, a pán si ho záhy zamillval, a kamkoli jel, bral jen jeho s sebou. Jedenkráte vybral se pán na lov, anděl s ním. Přišli do velkého lesa, a tu pán, stlhaje srnu, hluboko do lesa zabloudil a cesty zpatky najlti
—219——
nemohl: anděl všude mu po boku. Noc je zašla, a poprvé ve svém živobytí pan spal na holé zemi. Ale více než to, hlad jej trápil, ——a všude pusto, ani plánky viděti nebylo. Jak rád by byl za vděk vzal nejčernějšlm kouskem chleba, kdyby ho bylo! Lačen, umdlen ráno vstal. & zase na pochod se vydali. Druhý den našli už leckde plánku, čerstvý pramen, ostružiny, ale na stopu člověka nepřišli. Pán plakal i lál, ale anděl jen ho těšil a do mlouval mu, aby důvěřoval v Pana Boha, ten že jim jedině může pomoci. Ale pán na Pána Boha málo dbal Tak bloudili mnohonácte dni v tom lese, živice se jediné kořínky, lesnim ovocem, a zastřelil-li někdy pán veverku, upekli si ji. Ale na tom ne bylo dosti. Jednoho dne přepadli je v noci zbojníci, a když viděli na pánovi pěkny šat, dočista jej o všecko obrali a ještě ho pobili. Nebyti anděla, ne byl by už pán ani vstal, — ale anděl mu rány zahojil. „Ach, my tu v té hoře zahyneme“, nařikal pán. „.len měj, pane, důvěru v Pána Boha, jen on nám může pomoci!“ řekl anděl. „Ach, kdež by se Pán Bůh o nás starali“ zabručel pán. ' „Třeba že se ty, pane, o něho nestat—aš, on se přece o tebe stará, a kdyby se nestaral, byli bychom tu zahynuli.“ , „A zdali nezahyneme? Vždyť nemáme ani šatu, ani co jisti“ , pravil pán. '
—220— „Vslaň, pane, a půjdeme touto pěšinkou, doufám v Pána Boha, že dojdeme dobrých lidi.“ „Nuže, vrátíme-li se ještě domů, odměním se ti dobře za tvoji službu“, pravil pán andělu. Ale anděl zavrtěl hlavou, že žádné odměny nežádá. —— Cestičkou skutečně dostali se z lesa ven a do malé vesničky, kde bydleli dobří sice, ale velmi chudí lidé.
Na strminách, na planých polích, motykou jen okopaných, špatné jenom rostlo žito a oves. Kousek chleba jen jako popel šedého &trochu mléka kyse lého dostali pocestní, ale z upřímného srdce jim dáno; pánovi ani nejdražší jídla, která na stole míval, tak nechutnavala, jako ten černy chléb. A nejen chléb že s nimi rozdělili, ale i šaty jim dali, slyšíce, že je zbojníci oloupili o šat. Pán vida, jak ti chudí lidé jim pomáhají a poslední sousto dělí s neznámými, rozpomenul se, jak on bohatstvím oplývaje, nikdy lidem nepomohl. I umlnil si v duchu, až se domů vrátí, že bude lidem lépe činiti než dříve dělával. Anděl znal myšlenky jeho a těšil se z toho, že se pán nad sebou rozpomenul a jinak žíti si umínil. Když se u dobrych těch lidí posilnili & si od počinuli, anděl vedl pána svého domů. Třetího dne přišli zase do jedné dědiny; anděl vedl pána k nejposlednější malé chaloupce, — a podívali se okénkem do jizby. Modlilo se tam v chudé jizbiěce šest dětí za svoji mamiěku a prosily- Pana Boha, by jich neopouštěl. „Vidíš, pane, to jsou sirotci, nemaji ' matky 'ani otce, jen Otce nebeského“, řekl anděl pánovi,
—221
—
— a šli dále. A když přicházeli k městu, anděl se zastavil: „Nyni jdi už, pane, sam domů, já s tebou býti nemohu, neboť tři roky minuly, co ti sloužlm, a nyní se vrátím k Otci nebeskému. Doufej v Pána Boha a smiluj se nad tě'mi sirotami, aby se také Pán Bůh jednou smiloval nad tebou.“ To pověděv, zmizel. Pohnut odešel pán do města, a co si uminil, vykonal: všeliké nádhery zanechal, stal se vlídnym, milosrdnym otcem šesti sirotků.
IO. Skleněný vrch. Byli jednou dva bratři, jednoho otce, jedné matky děti. Ale třebas byli vlastni bratři, bylo mezi nimi jako mezi nejcizejšími, a to všecko pro stav šlho bratra; nebo to byl člověk lakomý a skoupý. Mladší zase byl velmi chudobný; ale na poctivost nebylo mu rovně v celé dědině. Tento nebožak nejednou šel prosit bohatého bratra; nebo jej nouze tak tisnila, že leckdy neměl co do úst dáti. Ne prosil bratra za mnoho, jen pro Boha prosil, aby dal něco pojísti. Ale bohač, jakoby mu an! bratrem nebyl, ještě se s nim hodně vyvadil: „To tak“, pravil, „abych ještě lenocha zivi1“, a vyhnal ho ven. Jednou jej také tak nemilosrdně odbyl, a ještě nikdy nebyl v takové bídě jako právě tehdy.__Tu si
již nemohl jinak poradit: šel do hory, že si vy hledá aspoň nějakých kořínků. Když se tak po té hoře motal, přišel k jabloní, & pod ní bylo plno napadaly'ch plánek. Nedbal, že byly kyselé & zuby.
——222—
mu od nich trnuly, byl rád, že aspoň co to dostal. Kdyz se těch plánek do chuti nahryzl, lehl si na zem a po chvíli, ani sám nevěděl jak, usnul. /' Ale nebožákovi nebylo asi od těch plánek velmi teplo; nebo když tak spal, na všem těle přemřel, a když se probudil, třásl se jak osyka, a večer byl už tu. „Ach, kde se já nyni hřnšný člověk zehřeju“, mluvil sam k sobě; „bratr mne-do domu nepusti, & moje chalupa dávno neviděla ohně.“ Stojí, myslí chvilku, co učinit? Tu najednou mu svitlo v hlavě: „Zkuslm“, praví si, „jíti na skleněný vrch; lidé praví, že tam hoří věčný oheň. Poručeno Bohu! Kdyz se lidé nechti smilovat, snad „se tam někdo smiluje nade mnou.“ Sebral se a šel. Už z daleka viděl na skleněném vrchu veliký oheň blučet a okolo něho dvanáct divných lidi sedět. Jak ty lidi zahledl, ztrnul od strachu a všelijak si myslil: „Ale“, povídá., „co bys se bál, i tam Pán Bůh bude s tebou“, a stoupal rovno dále. Když se na tři kroky sblížil, dal dobrý večer a jal se prosit: „Ach, dobří lidé, smilujte se nade mnou; jsem člověk chudobný, nikdo se na mne neohlédne; nemám ohně a přemřel jsem strašně, dovolte mi se trochu při tom vašem ohni zehřát“ -— Všech dvanáct se na něho podlvalo a vážným hlasem promluvilo: „Synku, zehřej se od některého
z nás a sedni si mezi nás!“ Sedl si mezi ně, a když všeci mlčeli, bál se i on 'slovo promluvit; ale zatím viděl, jak si těch dvanáct po řadě vyměňují místa.
—--223—-—
A když už každý byl na svém místě, vyzdvihl se z plamene stary člověk se šedivou bradou' a holou hlavou a takto k němu promluvil: „Člověče, nekrat tu tak svého života, ale jdi domů, usiluj se a přičiňuj! Naber si třeba toho uhlí.“ Tu hned všichni povstávali, nasypali uhlí do měcha a zazdvihli mu je na záda. Chuďas jim pěkně poděkoval a stoupaje chodníkem, lehčeji si vykračoval s plným měchem, než jda tam po prazdnu; zdálot' se mu, jako by nesl jen samé pápeři. Tak přišel domů. Tu rozradovaný, že bude mít aspoň oheň, vy sypal to uhlí na prostřed jizby. Ale div divoucí! Každá jiskerka, sotva že dopadla země, proměnila se v zlaty peníz. Můžeme si pomyslit, jak mu při tom bylo, a že nepřestal sypat, dokud se měch všecek nevyprazdnil. Stála tu hromada peněz, a to všecko bylo jeho. S počátku ani svy'm očum nevěřil, až když si hrst dukátů nabral, zpamatoval se, že to přece jenom pravda. Sepjal ruce k nebi a děkoval Bohu, že mu tak snadny'm způsobem pomohl ze vší bídy. Když se tak chvíli natěšil, přišla mu vůle tu hromadu přeměřit; ale neměl čím. Šel k svému bratru a prosil ho, aby mu půjčil měřice. „Měřice půjčit?“ rozesmál se bohač, „co pak ty budeš s měřicí činit'P“ — Bratr zcela klidně odpověděl: „Soused mi byl měřicí žita dlužen, nyní mi ji oplatil, rád bych si je přeměřil.“ Bratr mu sice nevěřil, ale mu přece měřicí dal, dříve ji však na dně pomazal smolou. Mladší bratr
—224— jen měřil milé peníze a mnoho jich naměřil. Když poměřil, nepozoroval, že se přilepilo na dně několik dukátů, vzal měřicí a odnesl bratrovi. Ten hned poznal, co a jak, a náramně se na bratra 050pil: „Ty taký a taký, chtěl jsi mne oklamat, ale ti selhalo. Což si myslíš, hladovče, že se ti na tvé prašivé penize ulakomím? Ale pověz pravdu, kde's ty peníze vzal? Nepoviš-li, jak mne tu vidíš, hned poběhnu a obžaluju tě, že's je ukradl.“ A bratr jako hodný člověk vypověděl mu všecko, jak těch peněz nabyl. Ale starší bratr nepřestal závidět štěstí mlad šímu. Co neučinil? Vybral se na skleněný vrch,
že i jemu se může tak dobřezvěsti jako mlaMu. Došel ohně a jal se ke dvanácti mluvit: „Dobří lidé, dejte se mně chudobněmu při tom vašem ohni zehřát; noční zima mne hrozně zdrobila.“ Na to se jeden ze dvanácti ozve: „Synku, ty's se ve šťastnou hodinu narodil; máš bohatství dost, ale jsi zlý a skoupy' člověk. Nám do očí lhát ne smíš, a že jsi lhal, za to tě trest nemine.“ Ohromen a bledý jak stěna seděl tu boháč mezi dvanácti a bál se i jen hlesnout. Ti si zase mista vyměňovali, a když už každý na své dřívější misto přišel, vyzdvihl se z plamene starý člověk se šedivou bradou a holou hlavou a takto promluvil : „Zle se vodí lidem zlým; tvůj bratr je člověk hodný, proto je požehnán; ale ty jsi zlý, za to tě trest půj nemine.“ — A v tom hned jeden ze dvanácti zlostnlka chytil a v oheň hodil.
—225—
II. Pohádka o Bídě jednooké. Byl jeden kovář. „Hm“, povídá, „já nikdy jsem žádné Bídy neviděl. Říkají : je Bída na světě: půjdu a Bídu si vyhledán“ Sebral se a šel hledat Bídy. Potkal krejčího. „Pozdrav Pán Bůh!“ — „Dejž to Pán Bůh!“ —- „Kam jdeš?“ — „l—Ileď,bratře! pořád říkají, že je na světě Bída, a já jsem nikdy žádné Bídy neviděl; i jdu jí hledat.“ — „Dobře, půjdeme spolu. Mně se taky dobře vede a neznám Bídv, půjdeme a vyhledáme ji.“ Tedy šli a přišli do lesa, do hustého tmavého lesa, a našli malou pěšinku. Šli pořád po té uzounké pěšince, až přišli k nějakému velikému stavení. Byla noc, a neměli se kde ukryt. „Půjdeme tu hle do toho stavení.“ Vešli tam; nenašli v něm nikoho, bylo tam pusto a děsno. Sedli si a čekali. Hle, tu přichází vysoká osoba ženská, hubená, křivá, jedno oká. „Ahá1“ povídá, „mám tu hosti. Pěkně vítáml“ — „Děkujeme pěkně, babičko! přišli jsme k tobě sem na nocleh.“ — „Nu dobře; budu míti co večeřet!“ Ti dva se ulele Tedy ona šla, přinesla velkou náruč dříví, _na rovnala do peci a zatopila. Potom přišla k nim, vzala jednoho, toho krejčího, a zařezala, vsadila do peci a pekla. Kovář seděl a myslil si: Co dělat? jak se mi povede? Ona pak vytáhla pečení a večeřela. Kovář kouká do peci a povídá: „Babička, já jsem kovář-.“ -—— „Co umíš dělat? — kovat?“ ——„Ano, já všecko umím.“ ——„Tedy mi ukovej
oko.“ — „Dobře“, povídá kovář; „máš-li tu nějaký 15
—-226—
provaz? Bude potřeba tebe svázat, ale ty se nedáš, ja bych ti oko ukoval.“ Ona šla & přinesla dva provazy, jeden tenký, druhy tlustý. Tedy on ji svázal tlm jedním pro vazem, který byl tenšl. „Nuže, babičko, převal se na zemi!“ Ona se převalila a provaz přetrhla. — „Tak nic není, babičkol“ povida: „ten provaz se nehodí.“ Po té vzal ten tlustý provaz & dobře ji svázal: „Teď se, babička, převalk' Tedy ona se převalila a nepřetrhla provazu. On potom vzal šidlo, rozpálil je, nasadil jí je na oko, na to zdravé, vzal sekyru a obuchem uhodil na šidlo. Tu ona, jak se převalila, přetrhla provaz a posadila se na prahu. „Ha, padouchul nyni mi neujdeš.“ On viděl, že mu opět dobře není; i sedl si a přemýšlel, co dělat? Potom přišly s pole ovce; ona je vehnala do svého stavení na noc. A kovář tu také přes noc zůstal. Ráno pak ona vypouštěla zase ovce. On vzal kožich a obrátil jej na ruby, potom jej tak oblekl & přilezl k ní po čtyřech jak ovce. Ona pouštěla pořád po jedné; jak ji popadla za záda, tak ji vyhodila ven. V tom on také přilezl, & ona ho také popadla za záda a vyhodila. Jakmile byl venku, vstal a povídá: „S Pánem Bohem, Bidol zkusil jsem od tebe zlého dosti; teď už mi nic neuděláš“ A ona řekla: „Počkej, však ještě zkusíš, ještě's mi neušel !“ Kovář šel opět do lesa tou úzkou pěšinkou. Tu vidi ve stromě sekyrku se zlatou rukovětl, i chtěl si ji vziti. Ale jakmile se té sekyrky chopil,
—-227—
ruka mu na nl uvázla, a nikterak se nemohl od trhnout. Co dělat? V tom se ohledl za sebe a vidí, ana Bída jde k němu i volá: „Hled', padouchu! neušel jsi mi.“ Kovář vytáhl nůž, který měl v kapse, uřezal si ruku a ušel. — Přišel do své vesnice a ukazoval ruku, a že nyní už viděl Bldu. „I-He,“
povida, „podívejte se, jak vypadá: já jsem pozbyl ruky, & mého kamaráda dokonce snědla“
12. O dvanácti měsíčkách. Byla jedna matka a měla dvě dcery: jedna byla vlastni, druhá pastorkyně. Svoji velice milo vala, ale na pastorkyni ani hledět nemohla, jediné proto, že byla Maruška krásnější než její Holena. Dobra Maruška neznala svoji krásy, nemohla si pomyslit, kterak to je, že se matka tak velmi na ni hněvá, kdykoliv na ni pohlédne. Všecku práci sama dělat musila: uklízela v jizbě, vařila, prala, šila, předla, tkala, trávu nosila, i kravičku sama poklízela. — Holena se jen strojila a na záspi si hověla. Než Maruška všecko ráda dělala, byla trpě liva, snášela lání, hřešenl sestřino i matčinq jako beránek. ; Nebylo to však nic platno, ony byly den ode
dne horší, a to jenom proto, že Maruška čím dále více pěkněla & Helena škareděla. I pomyslila si matka: „K čemu by to bylo, abych si pěknou pastorkyni v domě nechávalal“ Od té chvíle hleděly macecha i dcera jeji, jak by se nebohé Marušky zprostily; hladem ji mořily, bily ji, ale ona trpěla 15—
—228— a při tom všem den ode dne pěkněla. Takových útrap si na ni navymy'šlely, že by hodnému člověku ani na um nepřišly. Jednoho dne, bylo to v polovici ledna, zachtělo se Holeně fialek. „Hoj, Marušo, přineseš mi z lesa kytici íialek, chci ji miti za pasem, abych je vonět mohlal“ rozkázala sestře. „Ach Bože, sestru milá, co ti to přišlo na um; či to kdo slychal, aby rostly pod sněhem fialky ?“ pravila ubohá dívka. „Co se opovažuješ odmlouvat, když já ti kážu? Raději jdi, a nepřineseš—liz lesa fialek, zabijeme tě !“ zahrozila jí Holena. Ale macecha Marušku uchopila, vystrčila ze dveří a dveře za ní pevně zavřela. Děvče bloudilo, bloudilo dlouho; hlad je mořil, zima jím třásla a prosilo Pana Boha, aby je vzal raději z toho světa.
Tu shlédla 01367121 světlo. Šla po záři i přišla až na vrch _hory. Na vrchu hořel veliký oheň, a kolem ohně leželo—dv; nacte kamenů; na těchto kamenech sedělo dvanácte mužů. Tři byli bělovousí, tři byli mladší z nich, tři ještě mladší a tři nejmladší byli nejkrásnější. Nemluvilí, jen tiše seděli a do ohně pohlíželi. Těch dvanácte mužů bylo dvanácte měsíců. '_Leden seděl nejvýše; měl vlasy i vousy jako sníh bílé afv ruce držel kyj. Maruška se ulekla; stala chvili udivena, ale pak se osmělila a přistoupila blíže, prosíc: „Dobří lidé Boží, dovolte mi ohřátí se u ohně, zima mnou třese“ Leden kývl hlavou, otázal se děvčete: „Proč jsi přišla, dívko, co tu hledáš ?“
—229— „Jdu na íialky“, odpověděla Maruška. „Teď není čas chodit na fialky, vždyťje sníh!“ řekl Leden. „Ach, vím, ale má sestra Holena a macecha mi přikázaly přinésti fialek z lesa. Nedostanu—lijich, zabijou mne. Pěkně vás prosím, tatíčkové, povězte mi, kde jich najdu ?“ Tu se Leden zdvihl, popošel k nejmladšímu měsíci a dal mu kyj do ruky, řka: „Bratře, posedni nahorul“ Měsíc Březen sedl výše na kámen a máchl kyjem nad ohněm. V tom okamžení oheň výše VZplanul, sníh tál, stromky pučely, pod boučky zelenala se travička, v travičce růžověla se pou— pátka chudobek, a bylo jaro. Ve křoví pod lístky uschovány rozkvétaly fialky, a než se Maruška na dala, bylo jich, jakoby modrou plenu prostřel. „Honem sbírej, Maruško, honeml“ kázal jí Březen. Maruška radujíc se trhala, až měla velkou kytici fialek. Potom měsičkům pěkně poděkovala a vesele pospíchala domů. Divila se Holena, divila se macecha, vidouce Marušku, že přináší fialky; šly jí otevřít, a vůně Balek po celé chyži zavanula. ' „Kde's jich natrhala?“ ptala se urputně Holena. „Vysoko tam v lese rostou pod keříčky,je jich tam až modro“, pravila Maruška. Holena vzala fialky, dala si je za pás, voněla je sama, dala matce vonět, ale sestře neřekla: „Ovoňl“ Druhý den hověla si Holena u peci a zachtělo se jí jahod. I zavolala si hned sestru a řekla jí: „Hoj, Marušo, přines mi z lesa jahodl“
-— 230—
„Ach Bože,“sestro milá, kde najdu jahod? či to kdo jak živ slýchal, aby pod sněhem jahody rostly !“ pravila Maruška. „Co se opovažuješ odmlouvat, když já ti kazu? Honem jdi, a jak nepřineseš jahod, zabijeme tě!“ zahrozila zlá Holena. Macecha chopila Marušku, vystrčila ji ze dveří a dveře za ní pevně zavřela. Děvče hořce plačíc šlo do lesa. Sněhu leželo vy— soko, nikde stopy nebylo. Bloudilo děvče, bloudilo dlouho; hlad je mořil, zima jím třásla. Tu vidí opodál totéž světlo, které viděla před tím dnem. S radostí se k němu pustila. Přišla zase k tomu velikému ohni, okolo něhož sedělo dvanácte měsíčků. Leden seděl nejvýše. „Dobří lidé Boží, dejte se mi ohřát u ohně, zima mnou třese“, prosila Maruška. Leden kývl hlavou, tazal se jí: „A proč jsi zase přišla, co tu hledáš ?“ „Jdu na jahodyl“ odpověděla Maruška. „Vždyť je zima, a na sněhu jahody nerostou“, pravil Leden. „Ach, vím,“ smutně povídala Maruška, „ale sestra Holena a macecha přikázaly mi přinésti
jahod; jak jich nedonesu, zabijou mne. Pěkně vás prosím, tatíčkové, povězte mi, kde jich najdu ?“ I zdvihl se Leden, popošel k měsíci, který mu seděl naproti, dal mu kyj do ruky, řka: „Červne, posedni výše !“ Měsíc Červen sedl nahoru na kámen a máchl kyjem nad ohněm. Vysoko vyšlehl plamen, žárem jeho sníh roztál za chvilku, země se zelenala,
—281— stromy obalily se listím, ptáčkové začali prozpěvo vati, rozmanité kvítky po lese rozkvétaly, — a bylo léto. Pod boučky bílých hvězdiček, jak by nasil. Vůčihledě se ty bílé hvězdičky měnily v jahůdky, skokem zrály, a než se Maruška nadála, bylo jich, jakoby krve rozlil. „Honem sbírej, Maruško, honem !“ rozkázal měsíček Červen. Maruška radujíc se sbírala, až měla plnou zástěrku. Potom pěkně měsíčkům po děkovala a vesele pospíchala domů. Podivila se Holena, podivila se macecha, vi douce, že nese Maruška domů jahod plnou zástěrku. Běžely jí otevřít, a vůně jahod hned po celé chýži zavanula. ' „Kde jsi jich nasbírala ?“ ptala se Holena urputně. „Vysoko v lese, dosti jich tam roste pod boučky“, pravila Maruška. Holana vzala jahody, najedla se do syta, i macecha se najedla, ale Marušce neřekly: „Vezmi si jedinkoul“ Pomlsala se Holena jahodami a třetího dne zachtělo se jí červených jablek. „Hoj, Marušo, jdi do lesa a přines mi čer vených jablekl“ rozkázala sestře. ' \ „Ach Bože, sestro milá, kde by se v zimě jablka vzala ?“ namítala ubohá Maruška. „Co se opovažuješ odmlouvat, když já. ti kažu? Honem jdi do lesa, a jak nepřineseš červených jablek, věru, že tě zabijemeí“ zahrozila zlá.Holena. Macecha uchopila Marušku, ze dveří ji vystrčila a dveře za ní pevně zavřela. Děvče hořce plačíc,
—232— pospíchalo do lesa. Sněhu leželo vysoko, nikde nebylo stopy. Ale děvče již nebloudilo, přimo po spíchalo na vrch, kde veliký ohen hořel, okolo něhož dvanácte měsíčků sedělo. Seděli tam, seděli, Leden seděl nahoře. „Dobří lidé Boží, dovolte mi ohřátí se u toho ohně, zima mnou třese“, prosila přistupujíc k ohni. Leden pokývnuv hlavou, tázal se ji: „A proč jsi přišla, co tu hledáš ?“ „Jdu na červená jablka-!“ odpověděla Maruška. „Zima je; nerostou v zimě červená jablkaí“ odpověděl Leden. „Ach, vím,“ odpověděla smutně Maruška, „ale mně sestra Holena i macecha přikázalý, abych při nesla z lesa červených jablek. Nepřinesu—lijich, zabijou mne. Pěkně vás prosím, tatíčkové, povězte mi, kde jich mám hledati.“ Tu se zdvihl Leden, popošel k jednomu ze starších měsičkův & dal mu kýj do ruky, řka: „Bratře, posedni nahoru!“ Měsíček Září sedl nahoru na kámen i máchl kýjem nad ohněm. Plamcn rudě zahořel, snih se ztrácel, ale stromy neobalovalý se listím; lísteček po lístečku opadával, & chladný větřík je roznášel po zažloutlém pažitč, jeden sem, druhý tam. Ne viděla Maruška tolik rozmanitých kvítků. Po stráni kvetla turanka, červenalý se karaíiátký, v údolí ocún, pod boučký rostlo vysoké kapradí & hustý zimozeleň. Maruška dívala se jen po červených jablkách, & tu skutečně viděla jabloň a na ní vy soko mezi ratolestmi červená jablka.
— 233—
„Honem setřásej, Maruško, honem !“ rozkázal měsíček.
Maruška radujlc se zatřásla jabloní; spadlo jedno jablko. Zatřásla po druhé, spadlo druhé. „Honem spěchej, Maruško, domů!“ volal na ni měsíček. Maruška hned poslechla; sebrala spadla dvě jablka, měsíčkům pěkně poděkovala a vesele domů pospíchala. Podivila se Holena, podivila se macecha, vi douce, že Maruška nese domů jablka. Šly ji rychle otevřit, & Maruška jim dvě jablka podala. „A kde jsi je utrhla ?“ ptala se Holena. „Vysoko v lese rostou a dosti jich tam ještě“, pravila Maruška. „A proč jsi jich více nepřinesla? Cili jsi je" snědla cestou ?“ osopila se na ni Holena. „Ach, sestra milá, nesnědla jsem ani kouslčku. Když jsem nejprve stromem zatřásla, Spadlo jedno, když jsem podruhé zatřásla, spadlo druhé, -— a vicekráte třásti mi nedali. Volali, abych šla domů!“ pravila Maruška. „Bodejž tě Parom ubil !“ hřešila Holena & chtěla Marušku bit. Maruška se dala do hořkého pláče, prosíc Pána Boha, aby ji raději vzal k sobě & nedal od zlé sestry a macechy ubit. Utekla se do kuchyně. Mlsná Holena nechala zatím hřešení a dala se do jablka. Jablko zdálo se ji tak lahodné, že jistila, takové dobroty že jaktěživa neokusila. I maceše zachutnalo. Snědly obě, a zachtělo se jim jich více. „Dej mi, matko, kožíšek, půjdu sama do lesal“
——284—
řekla Holena, „ta švandra by nám je zase cestou snědla. Vždyť já. najdu to místo a všecka je setřesu, at by si na mne volalil“ Darmo matka odmlouvala. Holena vzala kožíšek, plenu na hlavu a pustila se do lesa. Matka stála na prahu, pohlížejic, jak se jí jde. Sněhu plno, stopy nikde: Holena bloudila, bloudila dlouho, ale mls poháněl ji dál a dále. Opodál uviděla světlo. Pusíila se k němu. Přišla na samý vrch, kde hořel veliký oheň; okolo ohně na dvanácti kamenech sedělo dvanácte měsíčků. Holena se zalekla; ale hned se vzpamatovala, při stoupila blíže k ohni & vztáhla ruce ohřátí se. Ne ptaJa se měsíčků: smím se ohřát nebo nesmím, ani k nim nepromluvila. „Proč jsi přišla, co tu hledáš?“ mrzutě zeptal se jí Leden. „Proč se mne ptáš, ly starý blázne, netřeba ti vědět, kam jdu“, odsekla urputně Holena, od vrátila se od něho a šla do lesa. Leden svraštil čelo &kyjem máchl nad hlavou. V tom zachmuřilo se nebe, oheň hořel jen nízko, sníh se začal sypat, jak by clchu rozsypal, ledový vítr dul lesem. Holena neviděla na. krok před sebe; bloudí, bloudí, padá. do závějí, údy jí slábnou, křehuou. Ustavičně sníh se sype. Holena hřeší na Marušku, na Pána Boha. Údy jí v teplém kožichu mrznou. . Čeká matka Holeny, vyhlédá z okénka, vyhledá se záspí, nemůže se dcery dočkat. Ubíhá hodina za hodinou, Halena nepřichází. „Snad jí tak jablka
—235— zachutnala, že se ji od nich nechce, — či co? Abych se sama podívala, kde je!“ pomyslila si na konec macecha, vzala kožíšek, plenu na hlavu a pustila se za Holenou. Sněhu plno, nikde stopy. Volala Holenu, nikdo se jí neozýval. — Bloudila, bloudila dlouho, sníh se sypal, ledový vítr dul lesem. Maruška uvařila oběd, poklidila kravičku, — Holena ani macecha nepřicházely. „Kde jsou dotud ?“ povídala si Maruška, sedajíc ku přeslici. Již je plné vřeténko, již se v jizbě setmělo, & Holena, ani macecha se nevracejí. „Ach Bože, co se jim přihodilo“, stýská. si dobré děvče & úzkostlivě okénkem vyhledá. Nebe se třpytí, zem se svítí, — člověka nevidět. Smutně zavírá okénko, požehnava se a modlí za sestru i matku. Rano čeká se snídaním, čeka s obědem, ale nedočeka se ani Holeny ani macechy. Obě v lese zmrzly. Zůstala dobré Marušce chaloupka i kravička i kousek pole, — dobře bylo jí žíti v pokoji.
13. Sirotek \: Radhošti; Kdysi se stalo, že byli dva bratři; jednomu bylo jméno Mach a druhému Jan. Mach měl dva chlapce, a Jan měl čtyry děti. Mach se roznemohl a požádal svého bratra Jana za poručníka svym dvěma chlapcům a odemřel. Žena jeho také již byla umřela před rokem. Když se Jan vrátil od bratra zemřelého domů, žena se ho ptala: „Snad se's nestal poručníkem ?“
—286— — On odpověděl: „Což myslíš, že nechám těch ubohých sirotků zahynout? Vždyťjsou to děti mého bratra! Nyní budeme rozprávět o jiném, sebereme-li obě dětí k sobě, či je rozdáme lidem cizím ?“ — Na to odpověděla žena: „Toho staršího bych ještě vzala, ale toho mladšího nechci! Starší již má čtrnácte let a ten mladší má teprve dva roky!“ — Muž pravil: „Milá brachu, víš, že jsem jejich strýc a že se musím o ně postarati chtě nebo nechtě; vezmu si je oba dva k sobě.“ Když je k sobě sebral, měl je devět let; starší, Josef, vydělal si dobře, co dostával od strýce svého; a mladší, Michal, poslední čas také již pomáhal při menších pracech. Ale tu přišly zlé časy, kdy bylo se všemi bídnými lidmi zle. Také Jan musil na konec i krávu odprodat. Tu přistoupila žena k němu a pravila: „Vidíš, bylo-li nam třeba těch dvou dětí ? Povidala jsem ti, neber jich! Nyní ne můžeme ani svých vlastních děti uživitl“ -— Ale muž jí odpověděl: „Co se nad tim staráš, vždyt víš, že chalupa těch dětí zůstane nam; _odkoupím ji a jim splatím.“ — Na to žena: „Zdali by ne bylo lépe zbavit se toho mladšího chlapce ? Přišlo by nám to lacinějil“ — Muž pravil: „Vzpomeň si na to, vzali jsme je v dobrý čas, zdali by nebylo hříchem před Bohem a před světem, zbavit se jich ve zlý čas? Co by řekli lidé ?“ — Ale žena na tom stála,
aby ty děti přišly pryč. ——Muž tedy řekl:
„Víš-li co, ženo, aby bylo všady dobře, zavedu toho mladšího do hor.“ — Ona povídá: „Prosím tě, kam pak ho zavedeš? Zavedeš ho asi dvě
—237 —
hodiny cesty, a on zase přijdel“ —-_Muž odpověděl:
„Zavedu ho dále, odkud se už nikdy nevrátil Od Boha jsem toho sirotka přijal, Bohu jej nyni zase
odevzdán“ Druhého dne, než svítalo, mluvil ku chlapečkovi dosltiletému: „Michale, půjdeme spolu, kdybychom v tom Radhošti mohli najit nějaký poklad !“ — Michalovi nepřišlo ani pomyšlení na něco zlého a stoupal vesele za strýcem svým. Když přišli k děrám na Radhošti, strýc rozsvítil světlo a vešel do nich i s Michalem. Tam slezli po chatrném řebřlku do hlubiny, chodili dlouho a prolézali mnohé jeskyně, až přišli k podzemní řece, přes kterou byla po— ložena úzká. lávka. Za vodou řekl strýc: „Michale, sedni si tu na té skále: zde máš chleba a kudlu, zatím pojez & já se půjdu sám dale podívat.“ — Michal ostal sedět a po tmě ukrajoval si chleba a jedl. — Nešťastný chlapec dlouho očekával strýce svého, až by se vrátil k němu se světlem; nehýbal se ani 5 místa, neboť se bál v té černě tmě. Tou žebně naslouchal, přichází-li už strýc, ale ten ne přicházel. Tu sobě pomyslil: „Snad mne sem strýc zavedl, nechal mne tu a odešel (domů 1“ — Když si na to vzpomněl, vlasy se mu hrůzou ježily: vzchopil se a hledal cesty z Radhoště ven. Ale té nebylo možná nalézti. Jak se měl beze světla pro dírat iěmi jeskyněmi ? Jak měl nalézti úzkou lávku přes řeku a řebřík z jeskyně vzhůru? Místo, co měl jíti k řece, odcházel pořád dále od řeky; to zpozoroval teprve potom, když jekotu jejiho hrubě ani neslyšel. Unaven sklosl na mokrou zemi, položil
—238 —
hlavu na studenou skálu a plakal hlasitě. Potom zase vyskočil a šel zpátky; Když po tmě v pravo v levo hmatal, uklouzla mu noha, a on spadl se Skaliny dolů. Letě chtěl se zachytnout & utrhl dva veliké střechýle, které se mu ulumily. Nevěda, co činí, uschranil je ve své mošné a šel dale. Blíží! se k řece, neboť jeji jekot pořád víc a vice slyšel, až omakal, že jest u vody. Ale pak nemohl najíti té úzké lávky, po které ho strýc byl přivedl. Zmužile skočil do vody a šťastné přeplaval na druhou stranu. Potom přišel k nebezpečnému řebříku a jako kočka hned byl nahoře. Když byl ještě půl hodiny hledal, makal a přemýšlel, vyšel na venek z díry, ale měl ruce a nohy podřeny a zkrváceny & třásl se zimou & strachem přestálým. Padl na kolena a děkoval Pánu Bohu za to, že ho vyvedl & že nezahynul v Radhošti. Potom si sedl, jedl suchý chléb, co mu ještě v mošné zbyl, a rozvažoval si, co počít. Věděl, že ho strýc nechce, a proto si umínil, že půjde dále do světa, že se přece nějak obživí. Šel cestou necestou, lesem nelesem a když byl celý den o hladě chodil a bloudil, přišel na jakýsi hrad, vyptal si kus chleba od služebníka a posadil se na kameni nárožním. Když vytahoval z mošny kudlu, služebník spatřil ty dva žluté střechýle v jeho mošné a ptal se ho, co to má. Služebník je obracel na všecky strany, potěžkaval je v ruce, ukazoval jiným, až pak šel jich ukázat pánovi. Pán toho hradu dal jej k sobě přivésti. Když jej k němu přivedli, tázal se ho pán, odkud by měl ty dva kusy ryzího zlata? Michal vypravoval, co se s ním stalo a jak těch
střechýlů nabyl. To vypravování pohnulo pánem tak, že si ho vzal za vlastního, nebot sám neměl svých dětí. Zlato mu odprodal a peníze dobře na úroky uložil. Také jej dal ve všech potřebných vědomostech vycvičit. Michal již byl na tom hradě sedmnáctý rok. Když pak dochodilo sedmnácté léto, pán se roznemohl. Všecko majetstvt své odporučil Michalovi a přikázal mu, aby byl střídmě živ a na bídný lid aby pamatoval. Michal sobě pomyslil: „Kterak bych neměl na bídný lid pamatovat, když jsem sám z bídy a nyní 'sem se stal bohatým pánem ?“ — Do čtrnácti dni pán byl pochován. Dvě léta bylo tomu, co byl Michal svým pánem. Jednoho dne stál v okně a díval se na nahradí. Tu přicházel do hradu stařec bidný v šatech roz trhaných. Jeho bída jím velice hnula, a hned roz kázal vratnému, aby ho k němu nahoru přivedl. Když stařec do jizby vstoupil, Michal poznal, že jest to jeho strýc; ale strýc Michala nepoznal — „Smilujte se, milostivý pane“, prosil stařec, „nade mnou, — nad starcem hladovým, Pán Bůh vám to zaplatil“ — Michal pravil: „S radostí vám dám užíti potřebného jídla a nápoje; zatimlse posad'tet“ Potom zavolal služebníka, dal mu klíč a po tichu mu poručil, aby donesl z jeho mošny, kterou sobě i s valašskými šaty nechal na památku, kudlu, a sedl si k stařečkovi, kterýž mu vypravoval, jak býval zámožný, jak zlými časy upadl do chudoby a jak soudem o všecko přišel, tak že místo své musil prodati a nyni že se musí živit ptaným chlebem.
—240— „Nemate-liž žádných dětí?“ ptal se Michal. „Ach, Bože,“ pravil stařec, „měl jsem čtvero dětí; tři mi zemřelý na neštovice, a čtvrté jest ničema, který se ani o Boha ani o svého starého otce nestará.“ Zatím donesl služebník jídlo a pivo. Michal sám starcovi podal chléb a kudlu, aby si krájel. Stařec vzal kudlu do ruky, díval se na ni, zbledl jako stěna, nebot poznal znamení, které svou rukou do ní vpálil —- a jako zmamený sotva výkoktal slova: „Milostivý pane, kde se tu vzal ten nůž ?“ — Michal odpověděl: „Což pak je vám po tom noži? Nůž jako nůž!“ —- „Ne tak, ne tak,“ zvolal zoufale stařec, „pro Boha živého, povězte mi, kde se tu ten nůž vzal? Povězte mi to a nemučte mne!“
Michal již se nemohl déle zdržet a zath a proto zvolal: „Otče Jene, neznáte-liž sirotka Michala ?“ Strýc se ulekl, poznal Michala a hanbou i strachem padl před ním na kolena. Ale Michal ho pozdvihl, objal a pravil: „Strýčku, nebojte se nic, já jsem vám již dávno odpustill“ Stařec se posadil, ale do jídla již neměl chuti. Michal ho podržel u sebe až do smrti, a když se dověděl, že starší jeho bratr Josef je ve službě, i toho k sobě vzal na hrad. Strýc však nepřečkal celý rok na živobytí, ale umřel aspoň s tou radostí, _ že Michal v Radhošti nezahýnul, což ho před tím v jeho bídě nejvíce trápívalo dnem i nocí.
—241 —
14. Potrestaná závist. _ Byli dva bratři, jeden velmi bohatý, druhy velmi chudý. Jednou hlídal chudý svému bohatému bratru snopů na poli, a sedě pod kupkou, spatřil bílou ženu, ana sbírala klasy, ježto byly zůstaly na záhonech, a zastrkávala do kupek. Když pak se až k němu dosbírala, chytil ji za ruku a tázal se jí, co je zač a co tu děla? — „Jsem tvého bratra Štěstí a sbírám ztracené klásky, aby měl více pšenice“ — „A prosím tebe, kde pak je moje Štěsti?“ otázal se chudý. — „Na vy'chodě“, řekla vidma a zmizela. I umínil si chudý, že půjde do světa hledat svého Štěstí. A když jednou z rána už odcházel z domova, nenadále vyskočila ze zápecí Bída & plakala i prosila, by ji taky vzal s sebou. „Oj, moje milal“ řekl chudák, „jsi velmi slabá, a cesta daleká — nedošla bys; ale mám tu prázdnou lahvičku, umenši se, vlez do ní, a já. tě ponesu.“ Bída vlezla do lahvičky, a on nemeškaje zandal ji zátkou a dobře zavázal. Potom cestou, když přišel k bařině vyndal lahvičku a vstrčil do bahna a tak se Bídy sprostil. Po některém čase přišel do velikého města, a nějaký pán vzal ho do služby, aby mu kapal sklep: „Platu žádného ti nedám,“ řekl, „ale co kapaje najdeš, bude tvé“ — Když tak nějaký čas kopal, našel hroudu zlata. Dle úmluvy byla jeho, ale on dal přece polovici pánovi a kopal dále. Konečné dokopal se železných dveří, a když je otevřel, byl to podzemní sklep a v něm nesmírné 'bohatství. 16
—242 Tu slyší z jedné skříně ve sklepě hlas: „Otevři, pane můj, otevři !“ I pozdvihl víko, a ze skříně vyskočila krásná panna, všecka bílá, poklonila se mu a řekla: „Jsem tvoje Štěstí, jehož jsi tak dlouho hledal; od nynějška budu s tebou i s tvou rodinou.“ Po tom zmizela. On pak o to své bohatství opět se podělil se svým bývalým pánem, i zůstal mimo to nesmírny'm bohaěem, & jmění jeho den ode dne se množilo. Při tom však nezapomínal na svou minulou nouzi a činil chudým toho města mnoho dobrého. Jednoho dne, procházeje se městem, potkal svého bratra, jenž tam přijel za svým obchodem. I vzal ho s sebou domů a vypravoval mu obšírně všecky příhody své: jak viděl jeho Štěstí na poli klásky sbírati, jak a kde se své Bídy sprostil, a jiné věci. Hostil jej u sebe po několik dní a potom mu dal na cestu mnoho peněz a ženě i dětem jeho mnoho darův, i rozloučil se s ním bratrsky. Ale bratr jeho byl neupřímny & zaviděl mu toho Štěstí. Ubíraje se domů neustále přemýšlel,jakby na bratra svého mohl zase Bídu poslatj. A když přijel k tomu místu, kde bratr jeho lahvičku v bahně byl po choval, hledal, dlouho hledal, až ji zase našel a hned otevřel. V okamžení vyskočila Bída, a před očima jemu rostouc, radostně kolem něho poskako vala & objavši ho, líbala i děkovala mu, že ji z vězení vysvobodil. A za to vděčna budu tobě i tvé rodině až do smrti a nikdy vás neopustím !“ Darmo se zavistník vymlouval, darmo ji posílal k prvějšímu pánu: nikterak již nemohl Bídy s krku
—243-—
zbýti, ani prodati, ani darovati, ani zakOpati, ani utopili, neustále mu byla v patách. Zboží, které si domů vezl, pobrali mu cestou loupežníci; dostav se domů žebrotou, nalezl místo svého stavení hromadu popelu, a s pole mu zatím úrodu všecku pobrala voda A tak nezůstalo závistivému boháči nic než toliko -— Bída!
15. Tak svět odplácl. Jednou sedlák nesl z lesa dříví, a chtěje si odpočinouti, hodil dříví na zem a posadil se na _ kámen. V tom slyší nedaleko z jámy nářek: „Ach, člověče! smiluj se, odval kámen, at nezahynu; vy svobod' mě, a já ti tak odplatím, jak nejlépe svět
odplácí“ Člověk odvalil kámen, a z jámy vylezl veliký had, svinul se v kolečko, vymrštil se vzhůru a řekl: „Věz, člověče, že jsem já had Jaza; připrav se, musíš umřítil“ — Člověk ulekl se velmi a nařikaje, vytýkal had )vi nevděk: „Zdali jsi mne nevolal na pomoc? zdali jsem ti nezachoval života?“ — „Ovšem“, řekl had; „avšak nečiním, než co jsem slíbil, totiž odplatiti tobě tak, jak svět odplácí.“ I zůstali konečně na tom, aby tu rozepři jiní roz soudili, a co soudce vyřkne, při tom aby zůstalo. Šli spolu hledat soudce a nalezli na jednom místě starého psa ku plotu přivázaněho. „Jak se máš, věrný strážce domu ?“ — „Jak vidíte.“ — „Buď tak dobrotiv a rozsuď nás, máme Spolu rozepři“ A sedlák vypravoval jemu celou svou 16'
—244— příhodu. — „Tak-li to bylo?“ tázal se potom pes hada. -— „Tak“, odpověděl had. — „Clověče,“ řekl pes, „jest ti zemřlti, neboť tak skutečně svět od plácl. Když jsem já byl mlád, byl jsem miláčkem svého pána; beze mne nebylo lovu, já jsem na— plňoval pánovu kuchyni zvěřinou; pán chodil v liščinách i vlčinách, kterých jsem já nalovil. Později hlídal jsem domu jeho; pán měl mě rád, dávali mu za mne kočár i s koňmi, a přece mne neprodal. A nyní, když jsem už stár a nemocen, když se už ani hýbati, ani štěkati nemohu, vyvedli mě sem a přivázali ku plotu, aby mne zabil ras. Takhle svět odplácl !“ Ubohy sedlák vida, že ztratil při, prosil to varyše svého, aby jiného soudce vyhledali, & had i k tomu svolil. I šli spolu roklinami a lesinami a našli na jednom místě stareho bldneho koně, měl hlavu svislou, boky vpadlé jako deska, hovadice a mouchy celé tělo mu pokryly, štipajíce jej; neměl ani sily tolik, co by je Odehnal. — „Jak se máš, šlechetné zvíře?“ —- „Jak vidíte.“ — I prosili ho, aby je rozsoudil, a doložili, že sedlák už u jednoho soudce propadl. Kůň vyslyšev trpělivě jejich rozepři, dal také hadovi za právo, řka, že takto svět od— pláci. „Když jsem já byl mlád,“ povídá, „uměl jsem všelijaké pěkné věci: když mě vyvedli ze stáje, všichni hosté se mi divili. Nad to pak nosival jsem pána sveho na vojně a nejednou jsem jemu svou rychlosti zachoval život i ke slávě mu pomohl. Proto mne také dva lidé tehdáž obsluhovali, každý den dvakráte mne česali, nejpěknější oves i seno
—245— mi dávali, ve stáji mě bylo jako v pokoji, v létě, aby mne hovadice neštípaly, dávali na mne síť, a můj pán byl by mne nedal ani za půl vsi. Ale když jsem zestárl, mořili mne hladem, ani slámy najísti se mi nedali a naposledy mě vyvlekli na paseku, aby mne vlk zadávill“ „Co chceš nyni ještě člověče?“ tázal se had. Ale sedlák ho ještě zas uprosil, aby šli do třetice & posledniho soudce hledali. Šli, & podle lesa běžl lišák. „Hej, pane lišáku! počkej & rozsud' nás: máme spolu rozepři; už u dvou soudců prohráno.“ Lišák, moudrá hlava, oba je vyslechnuv, mrkl po straně na člověka i pošeptal mu: „Dáš-li mi všecky svě slepice, pomohu ti z té nesnáze“ — „Což slepicel“ řekl člověk, „i husy ti dám, a třeba celé své jmění.“ Lišák vzal na se způsob soudce ne— ustranného a řekl: „Spor jest velmi důležitý, jde!? o život a o smrť. Ti první soudili lehkovážně. Jinde ta rozepře rozsouzena byti nemůže, leč na místě, kde se přihodila, a protož tam pojďme, tam se shledá, která strana má pravdu.“ — Když pak na to nešťastné misto přišli, řekl lišák, že třeba tu věc vziti od počátku: „Ty, člověče, ,posaď se na kámen, kde's tehdáž seděl, & ty, hade, vlez zase do jámy, kde jsi byl.“ Když oba tak učinili a had se vsoukal do jámy, líšák mrkl na člověka: „Nuže, rychle příval kámen !“ a člověk nedal se po druhé poblzeti. — [ děkoval lišákovi za vysvobození od jisté smrti, a lišák odpověděl: „Ale nezapomeň na slepice; zitra přede dnem přijdu si k tobě na snídani !“
-—246—
Sedlák přišel domů s radostí, jako by se byl znovu narodil, a vypravoval ženě, co se mu při hodilo, velebil lišákovu moudrost & doložil, že mu za to slíbil všecky slepice a že si zitra přede dnem pro ně přijde. Zena byla sice ráda, že muž jeji nezahynul, ale bylo jí také líto slepic. ——Druhého dne časně ráno přišla žena k oknu & vidouc lišáka přecházeli po dvoře a v okno nahlížeti, zavolala muže: „Slyšlš, starý, někde se tu vzal lišák pod okny.“ — „I to ten, co mne vysvobodil, přišel si pro slepice.“ — „Leda bych se zbláznila, abych mu slepice dala! Buď Pán Bůh pochválen, že's ty zdrávl Vezmi měnící a lišáka zabij, dostaneš ještě několik zlatých za kůži “ — Člověk uposlechl ženy, vzal ručnici a na lišáka vypálil. Umlraje zvolal žalostně lišák: „Tak svět odpláci !“ )
16. Čert pálenlkem. Byl sedlák, bldák nad bidáky, pravý chudáček; nebo nejen krejcaru nikdy očima neviděl, ale často ani kouska chleba nemlval; jenom dělmi ho pán Bůh požehnal hojně. _ Se ženou tedy a s dětmi veda život chudácky', „Chudáčkem“ byl přezyván.
Jednou sedlák Chudáček vyjel na pole orat a vzal z domu ostatni dokrojek chleba. Oře, oře, & když
bylo
poledne,
postavil
upracovaně volky při měchu s trochou trávy, sám usedl na mezi, vzal uzlik s chlebem & zamyslil se hluboko.
—247— Byl pracovitý, svou rodinu miloval srdečně, pro ni v potu tváři pracoval, pro ni toliko pod břemenem bídý neupadal. Rozmyslil se, povzdých si a uzlík s chlebem na místě položil. „Posilím se později, snad něco více zbude dětem“, pomýsh'l si chuďas, vstal a dal se do práce. Kde tenko, tam se trhá, praví přísloví; tak též stalo se s chudáěkem. Když chuďas nad dokrojkem chleba rozmýšlel, kde se vzal, tu se vzal, u něho stál ďábel neviditelný. Jak měl proklatec nezpůsobiti paskudý bídákovi! Ukradl dokrojek chleba, poběhal po roli, chechtaje se ďábelský, a čekal, co chuďas počne, nenalezna chleba v uzlíků. Znova neviditelný na mezi usedl. Dlouho Chudáček přemáhal hlad nesnesitelný, ale nemoha již déle, pošel k uzlíku, aby aspoň 2 hruba hlad ukojil. Vzal uzlík, rozvinul — chleba nikde! „Divná věc,“ pomyslil si Chudáěek, „vidět ne býlo nikoho, a přece kdosi dokrojek sklidil. Jistě byl hladný jako já, požehnej mu pán Bůh; za den hlady neumru, a zítra se zase Bůh smiluje.“ Přežehnal se, pomodlil Se otčenáš, p'ooral ještě & s pluhem domů se vrátil. „Co to divnéhol“ zamručel ďábel, pokracuje hlavou, „ukradl jsem mu ostatní kus chleba, a on mi nejen nezlořečil, nýbrž i Božího požehnání mi přál !“
Vrátil se do pekla, postavil se před luciperem 'a vyložil mu, co a jak bylo. „Zle jsi učinil“, pravil luciper. „Zle činiti,
—248— naše to věc, ale což když i ďábel má své svědomí! Učiníš-li zle člověku zlému, učinil jsi, jak se na čerta sluší; ale učiníš—li něco horšího, něco jako bylo s dokrojkem Chudačkovym, hrůza pojme srdce ďáblovo, a zachvěje se i sám čert. Pospěš tedy k Chudáčkovi a způsobenou škodu mu odsluž !“ Stanul znova ďábel na zemi, krčil se jako zmoklá slepice, vzal na se podobu lidskou, přišel k Chudáčkovi a dává se k němu na službu. „Mohu—liž chovali čeledína, když sám hlady mru ?“ — vece Chudáček. „E což na tom?“ odpovídá ďábel, „já. bídny', ty bídny, budeme spolu bídu třít, a dvěma práce bude ubývati. Urodí—li se, bude chleba & platu žádného nepotřebuju. Peníze jsou kulaté a tak jak tak se rozkutálejí, jsou-li tedy, či jich není, vše jedno; jen když bude kus chlebal“ „Je-li tomu tak, budiž u mne, ale mzdy ne čekej žadné, leč by z lásky Boží zlé časy pominuly.“ Tak vetřel se čert k Chudáěkovi, zůstal u něho pacholkem, a tak mu pracoval, že nikdo takové práci porozuměti nemohl. Ve chlévě Chudačkově jedna kravka, a přece pacholek celé pole hnojem navozil, za den zoral, zasil, zboží jako les roste, žene v klasy na div a vydává úrodu neslýchanou. U Chudáčka chleba do pána Boha, žena mu neběduje, děti neplačou. Na podzim všechno pole 'zaseli, nemálo zboží prodali, ale ostatek není komu prodati; bědujl tedy, co se zrnem pocítí?
—249— „Učiňme my tak,“ ozval se pacholek Chudačkův, „zořme bahniska, zasejme; léto, jak se zdá, bude suché, a tak se urodí.“ Jal se ďábel bahnisko orati. Pole schne za pluhem, zavlaěil, zasil, obilí vzchází. Sousedé, vidouce, jak zrno do blata házel, smáli se s počátku, ale když se dobře urodilo, umínili si ho následovati. Chudáěek sebral po druhé úrodu hojnou, zbohatl, pacholkovi mzdu vyměřil a žil pozpěvuje si. Příštího jara sousedé hnali se na místa bahnité., zorali je, zavláčili a zaseli. „Víš—lico, pane hospodáři,“ ozval se pacholek,
„mně se zdá, že rok ten bude deštivý; poořme a zasejme stráně a písčiny, nech sobě sousedé piplou se v bahnech.“ I vyjede orat a zasévat stráně a písčiny, a čas tak se zadostil, že na nížinách všecko vymoklo, ale na stráních a písčinách tak se urodilo, až se klasy pod zrnem ohýbaly. Chudáček takovou úrodu sebral, až i sám už nevěděl, co se zrnem pocítí. Přejny' dosavad pacholek pomyslil si na konec: „Zdá se, že za ukradeny dokrojek hospodář má náhradu i s lichvou; čas by byl ho zanechati. Ale nemám-li mu něco spískati? Na to jsem ďáblem, abych zle činili“ „A co, hospodáři,“ řekl ďábel Chudáčkovi, „zboží máme nazbyt, co s ním učiníme ?“ „Budeme jisti do vůle Boží, dáme chudým, udělíme potřebným, a ostatek nech zbude v zásobě na zlou hodinu.“
_250_ „Zásoba neškodí, ale zrno dlouho ležeti ne může; bude pro nás, bude i pro lidi, zůstane i v zásobě. Ale co by se mělo bez užitku zkazili, toho by se mohlo užíti na nějakou zkoušku; ne podaří-li se, nic neztratíme, a podaří-li se, čest nám i chvála !“ „Jakaž to zkouška?“ „Velmi prostě. a nenová, ale slibuje užitek veliký. Z ječmene vaříme pivo; žito silnější než ječmen; nuž, vařme je, možná, že z toho bude něco chytrého“ „Nuže zkus toho, podobá—lise ti. Sloužil jsi mi věrně, nebudu litovati, bys i něco zkaziL“ Dal se ďábel do své zkoušky, zhotovil kotly, zasmažil, míchal, vařil, převařoval; slovem dělal to i ono, a na konec byl z toho jakýsi napoj, čistý jako voda, ale tak hořkavý a pálivý, že i sám ďábel“ se podivil svému vynálezu. Nazval jej pa— lenkou, natočil do láhve, nalil kalíšek, postavil na stole a zasedl s hospodářem. Chudáček si zavdal, ušklíbl se a pravil: „Oj, je to hořké a pálil“ „To nic,“ vece pacholek, „i pivo je hořké, i pepř pali, třeba zkusit, co dále bude: vylupni ka líšek jeden, druhý, — lekati se není čeho, vždyť to totéž obilí, jenom že tekuté“ Vychýlil Chudáček kalíšek, i chutnal. „Horká, ale neprotiví se mi!“ „Vylupni ještě kalíšekl“ praví ďábel. A ještě jeden kalíšek vypil a pravil: „Ani není tak hořká, cosi tak jako . . .“
—2bl— Podivil se ďábel a sám vypil kalíšek. „E, kde pak hořká,“ zvolal ďábel, „neroze znáváš chuti, -— ani za mák hořkál“ A oba ještě po kalíšku vylupli. „Však věru ne hořká, jak mne vidíš živého, ne hořkál“ ozval se Chudáček. „Ne toliko nehořká, ale životem rozchodl se jakési teplo; — zavdejme si ještě!“ Nalili a vypili. „Pravda, pravda!“ — zvolal Chudáček, „i já citim, jak se životem rozchodl a hřeje až milol“ „A mně cosi jako veseleji se dělá:, -— ještě po kalíškul“ A ještě jeden i druhý vychýlili. „A, jak veselol“ ——pravi Chudáček, „zdá. se,
že jsem o deset let omládl, a krev tak hraje, že až — hal . . .“ „I ja jsem omlad1,“ řekl ďábel, „a v srdci
taká radost, a v očích tak jasno, jako bych se na jiný svět narodil; — ale počkej, počkej, co se ti zdá, hospodáři.9“ „Mně se zdá, že ještě po kalíšku neuškodí.“ „Slával ještě po kalíškul“ „Ještěl“ i Nalévajlce kališky, popřelévali, pohlédli na sebe, jakoby se navzájem nepoznávali, a vypili do kapky. „Počkej, počkej, hospodáři! Ci se tobě nic nezdá? . . . a?“ „Mně se zdá, že se začíná chalupa“ kroutit . . . stůj, stůj! zastavi! skrouti se ještě a zboři, a kdež přezimujeme ?“
—252— „Nechytej se stěny, nechytejl Neboří se, co se
ti nezdá?“ „Když se kroutí, kroutí se!“ „Nekrouti se, to se tak jenom zdá, neboť i mně se zda . . .“ „A co se tobě zdá?“ „Mně se zdá, že jsem
ve svém domě, ——
v pekle! — že dýchám domácím vzduchem pla mennym! — a že v klepetech držím tvou duši . . . cha—cha—chai“ Takto Chudáčkovi i ďáblu vidělo se to i ono, různé vidiny snuly se jim před očima, různá mamidla rojila se jim v hlavách, až na konec usnuli. ' Když se probudili, Chudáček hlavy zdvihnouti nemůže; je mu těžká jako kámen. „O to nic!“ — ozval se ďábel, „víš co, ho spodáři? klín klínem vyráželi třeba, — zavdejme si po kalíšku !“ „Přines !“ Dabel přinesl & nalil.
„Ne, nemohu,“ řekl Chudáček, ušklibaje se a všecek se třesa, „tak je mi jaksi ošklivol“ „Nic to, vypij jenom na jednou! — já jsem už vypil, a je mi veselejil“ Poslechl Chudáček a vypil. „O, lehěeji, dej ještě kališek!“ Dábel mu nalil, & bolení hlavy jak by uťal. „Víš co? dobrou věc jsi vymyslill Abychom pozvali hosti a dobře jich počastovali? At vědí, že Chudáček dle příjmení, nejsem Chudáček dle jmění, — co já, _tone oni!“
_253_ A od té doby rozmohla se mezi lidmi pálenka, ten bič Boží, kterým se totiž lidi dobrovolně hubí a který do chat selských bídu a nouzi uvozuje, tělo i duši otravuje a svému vynálezci — ďáblu tisíce duši co den dodává.
17. Pohádka o krajíčku chleba. Před dávnými časy — brzo by to nebylo už ani pravda — byl chudý baráčnik, a ten měl syna Janka. Jankovi se doma nelíbilo, protože nemival než brambory a chléb a že mu šla huba po mase. Rekl jednou tatičkovi: „Tatíčku, já doma nezůstanu. Půjdu do světa; ve světě je líp.“ — Baráčnlk mu zrazoval, že ve světě teprve pozná, co je zle, — ale Janek ne a ne. Svazal si ranec a odešel. Bylo to právě v neděli ráno. Po poledni došel do vesnice, kde byly hody. Janek uslyšel muziku z daleka & poskočil si. Hned první dům byl velikánský, krásný statek. Zeman ležel právě v okně & díval se ven. Janek smekl čepici & prosil o kousek něčeho od oběda. Zeman se obrátil, vzal se stola, co tam právě leželo, krajlček chleba, & podal ho Jankovi. Janek si chystal hubu na kousek pečeně, &tu máš, — dávali mu chleba. Vjela do něho zlost, i zahodil krajiček “daleko na cestu, jako by to byl nějaký kámen. „Proč to zabazuješ ?“ volal naň zeman. „Nevlš, že je to dar Boží? Modllme se každodenně za chléb vezdejšl.“ „Eh cm“ bručel Janek, „chléb jsem měl také
—2M—
doma, ted' jsem ve světě, a tady jsou k tomu ještě hody; patři mi aspoň kus pečeně“ „Pečené chceš?“ řekl zeman. „I ano, pojd'jen dale, dám ti, kolik budeš chuti.“ Janek vešel a zeman volal na hospodyň: „Bones sem ten pekáč s pečení !“ Potom kázal Jankovi: „Přisedni, vandrováčkul“
——Janek položil ranec &
čepici na lavici a měl se ke stolu. „Počkejl“ — zavolal naň zeman. „Můžeš tu pečení snísti třeba celou — pod jednou však vý minkou.“ „A pod kterou ?“ „Ze's venku ten krásny chléb zahodil, určil jsem ti trest, abys se naučil chleba si vážili. — Nežli se do té pečeně dáš, slib mi, že u mne dočkáš nového chleba. Zítra budeme siti. Po ten cely čas, než z toho nasetěho žitečka hospodyň napeče, dostaneš masa do syta, ale chleba ani krajtčka! Také nic jineho nedostaneš než pouhé masol Svoluješ na to? Nechceš-li, nech pečeně stati a jdi s Pánem Bohem dálel“ „A jiného na mně nežádate?“
„Na“ „I zaplat Pán Bůh za takovy trest. Ubudu bez chleba třeba deset let. O to nemám starostí.“ „Ale rozvaž si, že tě do žnl nepustim, kdybych tě měl i provazy svázati, chtěl li bys mi utlkati.“ „Nebojte se, hospodáři; od masa vám do smrti neuteku !“ „Dobrá. tedy. Sedni si a jezl“ Janek se řádně přežehnal, zasedl si jako čtyři
--266 a dal se do pečeně, až se mu od huby prášilo. Při tom se radostí smál, jako by byl v nebi, a mysli! si: kdyby mě taílček viděli, řekli by: „Náš Janek měl přece pravdu, že je ve světě líp než doma.“ ' Když první hlad zahnal, vaomněl si: „A jak pak, hOSpodaí-i,budu-li u vás míti těžkou práci?“ „Žádnou !“ odpověděl zeman, „leč bys dlouhou chvílí sám něco chtěl poklízeti.“ „Toť jsem kraj světa lepšího bydla nalézti ne mohl“, pomyslil si Janek a jedl s novou chutí dále. Poobědvav pomodlil se vroucněji, než kdy jindy, za to Boží nadělení a šel pak na zahradu lehnout si do chládku. K večeru se podíval na chvilku _ k muzice, jak se tam prohánějí, a když se setmělo, lehl si na hůře na seno a spal až do bílého rána jako zabity. „No, Janku, jakž,“ budil jej ráno zeman, „nepůjdes-li se podívat, jak na ten tvůj krajíček budeme zasívati?“ Janek sebou trhl, vyvalil oči a vzpamatovav se, řekl ochotně: „1 ano! Proč bych ne? Zaseju, dovolíte-li, třeba sám.“ ' „Můžeš. — Umyj se a přijdi k snídani.“ Čeládka snídala mléko s chlebem, Jankovi donesla hospodyně kus pečeně. Pacholc'r hleděli na milého Janka závistivě, a Janek nafukoval tváře jako pán; ale když dojídal, myslil sám u sebe: „Je to mastné; kousek chleba na zajedění by neškodilo. Ale col Maso vždycky lepší než chléb.“
—256— Po snídani jeli na pole. Janek rozslvaje chechtal se a volal na pacholky: „Seju, seju, — ale chleba z toho jlsti nebudu! To nel“ K obědu jedl s hospodářem zase maso, jenže hospodář přikusoval chléb a brambory, a Janek nedostal než masa. K večeři bylo zase tak. A tak bylo pořád. Chléb se od té doby, co Janek v domě byl, zamykal jako jed. Čtrnáct dni byl Janek vesel a při dobré chuti, ale pak véšel hlavu a málo jedl. „Co pak je ti?“ tazal se zeman, „že nejiš ?“ „Není mi jaksi dvakrát“, odpověděl Janek a hleděl smutně na pacholky, jak si velké' krajlce ukrajovali. „Nevim ani, co to je. To maso má teď jakousi divnou chut. Dal bych je všecko za takový
krajiéek“ „Ahal“ usmál se zeman, „teď bys už nezahodill Ne, 'ne, -—z toho nebude nic! — Hafane, tu máš?“. Hodil psovi kus chleba. Stary, přesyceny pes očuchal jej a nechal ho, ležeti. „I ty zpropadené hovado !“ rozzlobil se Janek,
„ani chleba nechce! Takového psa zabil bych na místě!“ Sehnul se, zdvihl chléb psovi hozený a strkal jej do úst. Zeman mu zachytil ruku: „Ne tak! Chleba nedostaneš !“ „Ani toho, co pes'nechce?“ „Ne, mél's byti o posvícení rozumnějším, nežli ' pes. Jez maso !“ Pacholci se smáli, a Janek studem hořel.
Od té doby chodil Janek jako marnotratný
—257-——
syn, kdy ho pán odehnal i od toho koryta, z něhož vepři hltali. Maso se mu znechutilo a jedl je toliko z velkého hladu. Na chléb mýSlil od rána do večera a v noci se mu o něm zdálo. Kdykoliv hospodyň pekla, sedával celý den u pekárny a vdýchal ote vřenými ústy chlebovou vůni. Nikdo by tomu ne uvěřil, ale je to svatá pravda: Janek potácel se jako ve snách a vzdychal, kudy chodil. Asi za měsíc padl jednoho krásného rána před zemanem na kolena, sepjal ruce a prosil s pláčem: „Zlatý ho spodáři, pro Boha vás prosim, pusťte mne pryč; déle u vás nevytrvámf“ „Ne tak, Janku,“ řekl zeman, „z toho nebude nic. Ujednali jsme, že u mne dočkáš nového chleba, dřív tě nepustim, a kdybych tě měl provazy svázati. Předpověděl jsem ti to.“ Jankovi vyhrkly slzy: „Ach, nového chleba se nedočkám! Do té doby umru, nedostanu-li chleba. Dejte se mi aspoň zemáků najistil“ „Nedáml“ zakroutil zeman hlavou a odešel. Janek šel na zahradu, aby ho nikdo neviděl, a tam si poplakal do vůle. S jakou žalosti vzpo mínal na krásné, rozpukané brambory,! kterými doma pohrdal! Ale bylo vše mámo, — pláč & zalost mu chleba ani bramborů nedaly, —— &Janek se bez nich cítil nešťastným. Každý den mu byl věčnosti & lezl pomalu jako hlemýžď. Ale, byt i čas sebe zdlouhavěji ucházel, konečně přece ujde. ' Přišel štědrý večer. Hospodyně s děveěkami
pekly, a vůně krásného pečiva naplňovala celý dům. 17
—258— Janek seděl v konírně, aby těch vánoěek raději ani neviděl, a vzdvchal nad svým osudem. Přišel za ním zeman: „Nuže, Janku, co pak bude dnes s tebou? Masa ti pro přísný půst dáti nesmím & jiného v mém domě pro tebe nic není! Co počneš ?“ Janek pohledl na hospodáře zoufale a řekl hlasem smutným: „Dnes i nejbídnější žebrák si pochutna, a nema-li sám nic, vyžebře si přede dveřmi; jen já mám večer hladem býti?“ „U mne nedostaneš ničebol“ pokrěil zeman ramenoma. „Tož mně dovolte dnes aspoň žebrati !“ „To můžeš“, řekl zeman. _ Janek vyskočil, oblekl se rychle a šel po žebrotě. Zeman se bál, aby mu Janek neutekl, proto poslal za. ním pacholka, by ho zdáli střehL Milěmu Jankovi nevedlo se však na te žebrotě valně. Přišel k prvním dveřím & spustil: „Chudý pocestný prosí poníženě —.“ Hospodyně, zaslechši žebraka, vola od peci na děvečku: „Podej mu tam koláč“ „Tetičko, to je zemanův Janek“, řekla děveěka. „Ten? Naděl jej. Takový člověk almužny ne zasluhuje; zahodil krajíěek“ Děvečka šla ke dveřím a volala uštěpačné, aby to slyselo půl městečka: „Naděl vás Pán Bůh. Peněz nemáme a chleba neberete.'“ Janek se zapýřil a zabručel: „To je hrubiánkal“ a šel 0 dům dále. Tam zpívali zrovna takovou & v třetím domě také, a tak napořád po celém
—269— městečku. Jankovi klesala mysl čím dále, tím více. Když obešel celé městečko a i v poslední chaloupce jej odkázali, sedl si vzadu u cihelny na mez a plakal hořce. — Šla tudy stará, Shrbená žebračka s rancem na zádech. Vidouc Janka plakati, zastavila se soustrastně & tázala se, proč pláče? „Ach, zlatá babička,“ bědoval Janek, „jak bych neplakal ? Jsem nejnešfastnějším člověkem na celém Božím světě!“ „Nemluvte tak, ělovíčku. Jste mlád a zdráv, můžete pracovati, a to je velké štěstí! Co mám teprve já stará. chuděra říci? Pracovati nemohu, doma nemám, co bych do úst dala, — nezbývá. mi na stará kolena, leč se potloukati světem. A vidíte, nezoufám si a chválím Boba za všecko, za dobré i za zlé.“ ' „Vy si můžete aspoň vyžebrati“, řekl Janek trpce, „a já ne! Obešel jsem celé městečko a ne dostal ani krajíčka chleba.“ „To nemůže byti pravda! Znám lidi zde v mě stečku dobře: jsou hodni, a odnáším odsud, chvála Pánu Bohu, svaté almužničky dost.“ ; „Vy ano, ale já ne!“ * „A jak to ?“ „Mne odehnali ode všech dveří, že prý almužny nejsem hoden“ A Janek jl pověděl vše upřímně & pravdivě, jak do městečka přišel, a co se mu 11 zemana přihodiloa jak se teď má. „Rád bych utekl,“ doložil, „ale nemohu. Podívejte se, jak tamhle ze— manův podomek po mně ělhá.“ 17'
—260-——
„Clovlěku, človiěku, prohřešil jste se těžce na Božím dárku, proto vás Pán Bůh tak trestá. Sná— šejte svůj kříž trpělivě, však není nejtěžší. Vždycky jest lépe míti aspoň maso, než pranic. Dnes, na štědry'r den, má se těšiti každy. Nechci, abyste vy jediný byl smuten, když vám mohu pomoci. Podržte
mně ten ranec“ Rozvázala plachtu a nacpala mu plné kapsy chlebem a koláči. Janek nevěděl radosti kudy kam, děkoval staré žebračce na stokrát & slavil svou štědrou večeři hned za městečkem na zemi. Když zeman uslyšel, co se Jankovi přihodilo, byl pohnut až k slzám & řekl: „Vidíš, Janku, jak tě Bůh pokořil za tvé zhrdáni! Když se nad tebou stará žebračka smilovala, nechci ani já nemilosrdným byti. Ode dneška dostaneš jen brambory, jak si's onehdy přál, ale chleba dříve ne, až si ho naseěeš, namlátlš & nameleš“ Janek byl teď s brambory spokojen, ač doma na ně huhovával, ale po chlebě mu bylo přece velice teskno. Jak jen Pán Bůh jara dal, chodíval se každodenně na žito divat, o kolik vyrostlo, a když se dalo do květu, strojil už hrabici, a sotva že první kousek na výsluní dozrával, naklepal si kosu a chtěl jíti na pole žito klást. „Počkej, až ti poručím“, řekl zeman. „Ještě neuzrálo.“ „Ten kousek v štěrkovině je už zralý“ — „Tedy si ho poseč; ale svážeš a vymlátiš si je sám. Pro tebe nesmi druha čeládka pořádku rušiti.“
—261— Janek spěchal na pole, jakoby hořelo, požehnal se sv. křížem a dal se do sečení radostně, jako do tance. — Když mu žitečko uschlo, svezl si je na trakaři domů, a ještě večer rozléhalo se v zemanově stodole bouchání jednotlivého cepu. Ráno si zanesl pytel žita do mlýna a večer mu zadělavala hospo dyně na první chléb. Když druhého dne v poledne novy pecen na stůl položila, a hospodář ukrojiv skrojek, Jankovi jej podal, vyhrkly ubohému slzy. Zlíbal zlaty' chlebíček a spěchal pak domů k tatíčkovi do chudé chaloupky, kde spokojeně a pilně žil až do své smrti, a vždy toho člověka za nejšťastnějšiho vyhlašoval, kdo má vždy chleba do syta.
18. Pohádka o zlaté rybce' Na. břehu sinébo moře
stařec žil se svou stařenon; žili ve vetché chaloupce třicet let již 8. tři roky. Stařec v sítě lovil ryby, a stařena přízi předla.
Jednou stařec vyjde lovit, sít' rozestře v síně moře, vyšla síť se samým blátem; po druhé zas sít' rozesířel, vyšla sít' jen s mořskou trávou; síť rozestřel do třetice, . vyšla. síť se zlatou rybkou. Promluvila. zlatá. rybka, promluvila řečí lidskou: Pust' mě, starče, pusť mě " moře, drahy dům za. sebe výkup;
—262— vykoupím se, čím jen zachceš. Podivil se stařec divu; rybařiltě dávná. léta, ale nikdy neslýchůval, aby ryba mluviť měla. Pustil v moře zlatou rybku, laskavé k ní pravil slovo: S Bohem budiž, zlatá. rybk'o, výkupu mně není třeba; vrať se chutě v síně moře, hoň se po něm do své vůle.
K stařeně se stařec vratil, celý div jí vypravoval: Ulovil jsem ti dnes rybku, mluvila ti lidskou řečí, prosila mne, bych ji pustil, slibovala drahý výkup, jehož bych jen sobě žádal. Výknpu jsem vzíti nechtěl, pustil jsem ji v siné moře. Zkřikne stařena na starce: O ty bloude, nerozumo, že jsi od ní nevzal výkup! Aspoň mohl's žádat' necek;
naše jsou již na rozsntí. Zaňel stařec nazpět k moři, hle, moře se rozehrálo.
Zavolal na zlatou rybku;
Igbka přišla, tázalastarče? se: eho sobě zadáš, Stařec s poklonon jí vece: Slituj se, velmožná. rybku; Žena má mě vyplísnila, nedá. pokoje mně starci, židi sobě nových necek;
_2GG... naše jsou již na rozsutí. Odpoví mu zlatá rybka: Nermnt' mysli a jdi s Bohem! Dostanete nových necekl K stařeně se stařec vrátil, stařena u nových necek ještě hůře jemu laje: O tý blonde, nerozumo! Žádal's, blonde, nových necekl Jaký prospěch z nových necek? Vrať se, blonde, ihned ]: rybce, pokloň se jí, dům si vypros. Zaěel stařec nazpět ]: moři, hle, moře se zakalilo.
Zavolal na zlatou rybku; bka přišla, tázala se: ho sobě žádaš, starče? Stařec s poklonou jí vece: glituj se, velmožná rybko! Zena ještě hůře laje, nedá pokoje mně starci. Dům chce míti, stará. křikna. Odpoví mu zlatá. rybka: Nermnt' mysli a jdi s Bohem: Stanet' se, dům bude míti. Ke své chaloupce se vrátil, po chaloupce ani stopy; stojí před ním dům s světnici, bílý na něm z cihel komín & z dubových prken vrata. Stařena pod oknem sedí a až hrůza muži laje: Bloude bloudský, nerozumný, hned se vrať, pokloň se rybce;
—-264— nechci být již vesničankou, vzácnou býti chci zemankou. Zašel stařec nazpět k moři, hle, moře se rozvlnilo.
Zavolal na zlatou rybku; bka přišla, tázala se: ho sobě žádáě, starče? S pokorou jí stařec vece: Slituj se, velmožná. rybko! Žena opět hůře laje, nedá. pokoje mně starci; nechce býť již vesničankou, vzácnou býti chce zemankou. Odpoví mu zlatá. rybka: Nermut' mysli a jdi s Bohem!
Vrátil se k stařeně stařec. Což to vidí? Velký zámek! Na pavlači žena. jeho v sobolovém kabátfku, v drahám čepci z zlatohlavu; na krku má šňůry perel, prstenův má. plně prsty, střevíce má. z saňánu. Před ní, za _m'houfy sluhův,
bije, za vlasy je tahá.. Stařec praví ke stařeně: Zdráva budiž, vzácná pani! Teď snad máš, co srdce ráčí. Rozkřikne se na něj žena, v konirnu ho sloužit pošle.
Sotva druhý týden minul, ještě hůře se rozlití, k rybce zas posílá. starce: Vrať se a pokloň se rybce,
—265— zemankou již býti nechci, ale býti chci královnou. Stařec zvolá poděšený: Což jsi, babo, blínu snědla? Vždyť neumíš ani kročiť, vždyť neumíš ani mluvit'; všecka se ti zem vysměje' Stařena se rozdurdila, muže v líce udeřila: Jak? ty chlape, smíš odmlouvať mně, zemance urozené? Hýbej k moři hned po dobrém, sic tě mocí dám odvésti! Stařec vypravil se k moři, einé moře počernělo.
Zavolal na zlatou rybku,
gbka přišla, tázalastarče? se: eho sobě žádáš, Stařec s poklonou jí vece: Slituj se, velmožná rybko! Žena má se pobláznila; zemankou již býti nechce, ale býti chce královnou! Odpoví mu zlatá rybka: Nermut' mysli a jdi s Bohem! Dobře, staneť se královnou! Stařec vrátil se k stařeně. Co to? Před ním hrad královský, ve hradě sedí stařena za stolem jako královna, slouží dvořané jí, páni; vina zámořská popíjí, perníku k nim přikusuje, kolem hrozná stráže stojí 8 sudlicemi na ramenou.
—266— Stařec spatří to a žasne, jme se hluboko ukláněť a ]: stařeně takto mluviť: Zdršva buď, mocná. královnol Teď snad máš, co srdce ráčí. Ona na něj nepohledue, s očí svých ho vyhnať velí. Přiskakují dvorští pám', starce bitím vyhánějí; přiskakují v dveřích stráže, zbraní div ho nenabíjí; všechen se mu lid posmívá.: Dobře tobě, stary hlázne! To máš, blonde, na pamětnou; nechtěj s pány třešní jídat'! Mine týden, mine druhý, ještě hůř se stará. sápe; dvořany za mužem vyšle, starce najdou, k ní přivedou. Tu stařena dí ke starci: Vrať se a pokloň se rybce: nechci byti již královnou, ale panovníci mořskou, abych žila v širém moři, zlatá rybka at' mi slouží, ať mi bude za poslici. Štařec nesměl odporovat. Ani slova nepromluviv, odešel k siněmu moři. Hle, na moři černá bouře, hněvem vzedmuly se vlny, zmítají se strašným jekem. Zavolš. na zlatou rybku; řišla k němu, tázala se: ho sobě žádáš, starče? Stařec s poklonou jí vece:
—267— Slituj se, velmožná. rybka! Co mám počíť s kletou babou? Nechce býti již královnou, ale panovníci mořskou, aby žila v siném moři, ty abys jí poslouchala a jí byla za poslici! Ničeho neřekla rybka, chvostem jen do vody ělehla a v hluboké ušla moře. Dlouho stařec, dlouho čekal, odpovědi nedočekal. Navrátil se ke stařeně . . . Hle, před ním chaloupka opět, stařena na prahu sedí, a. před ní — rozbité necky.
Pověsti. 1. O králi Svatoplukovi. Lid v chrámě Velehradském po kázání dopěl; poslední zvuky pobožně písně vyzněly, zraky všech se obracely k oltáři. Nastala chvíle sv. mše, kterouž měl sloužiti sám arcibiskup Methoděj. A slavně sloužiti; bylť veliký svátek, zasvěcený den svatých apoštolů Petra a Pavla. Již plály svíce na oltáři, již chvíli hořely, ale Methoděj nešel. V kostele čekali a po tichu se modlili. Chvíle za chvílí ubíhala. Slunce již vysoko vystoupilo, již padly jeho paprsky do oken kopule, již zašlehly dolů zlatým proudem do lodi chrámové. Vše se rázem vyjasnilo, stěny, obrazy svatých na zlaté půdě, hlavy věřících, žen i zarostlých mužů i starců, i plave vlasy dívek a děti. V jasné té záplavě zemdlely zarudlé prameny svěc, které již hrubě ohořely. Již šepot zavanul kostelem, tlumené hlasy, již se tam ohlíželi, hlavy sestrkovali, tiše mluvili a se ptali, co se děje, co se stalo. Tak šeptem se tázali, a šeptem spěla od— pověd' po všech prostorách svatyně: že arcibiskup čeká na krále, že král mu vzkázal, aby hrubě mše Bez něho nesloužil, aby na něho čekal, až přijde. „Kde je? Kde je král?“
-—269-—
„Proč nejde?“ Ptali se všude a všude pak žasli a trnuli, když kdosi oznámil, že na hon, dnes ráno, před svítáním že si král vyjel na hon s četnou družinou a lájí. Na hlučný hon v takový posvátný den! Pak rázem umlkli, když se najednou objevil velebný Method. Nastávalť již poslední čas, a svaté mše déle již odkládati nebylo možná. S arcibiskupem vstoupili k oltáři kněží, diakoni, všichni v bohatých kostelních řízách. I začal arcibiskup bohoslužbu; diakoni a kněží přisluhovali, kadidlo zapálili, zpěvy zapěli a zpívali. A lid kleče i stoje, maje sepjaté ruce, hleděl na krásu oltáře v plné záři svěc, v nichž také se třpytila kněžská roucha i řezby i obrazy, naslouchal modlitbám & kněžskému zpěvu, jak hlaholil pod klenbou sborem i různo. A všichni věřícíjati jsouce vroucí, srdečnou zbožnosti jako u vytržení povznesli mysli své k Bohu. Na krále zapomněli. V tom zalehl do chrámu ohlas pustého, tem ného ryku, zmatený halas, divá směs zvuků &hlasů, jež kvapem, letem se blížila, rostla jako lomoz vichřice. Ryk a divoký křik, troubení rohů, štěkot psů a řehtání koní. Již před samým chrámem ta bouře zahlučela, již na prahu, již pod klenbou hřmí, již hrnou se strůjci té bouře chrámovou lodí, přímo k oltáři. V čele všech král Svatopluk s čapkou na hlavě a s mečem v ruce, za ním lovecká družina se psy. Umlkli kněží, lid strnulý ustupoval, choulil se, tlačil se ku zdem a sloupům. Král však nedbaje
—270— nikoho, mávaje nahým mečem, hnal se k oltáři a křičel divě na arcibiskupa, proč šel k oltáři, proč nečekal. Ale u stupňů oltáře zarazil prudký krok, & planouclm zrakem hleděl, jak stanul tváří v tvář svatému muži. Ten stoje proti němu pravici vztáhl. „Ni o krok dálel“ zvolal u svatém hněvu, „ať Bůh tě na místě neztrestá! Dábelskou pýchou jsi posedlý. Tvé libovůle mám býti více poslušen, nežli zákona duchovního. A zneuctil's chrám Hospodinůvl Proto zůstaneš v zlořečenl, a Bůh tě ponížll“ Král rudý po líci, hrdle, hněvem již lítý a slepý, řečí tou jako udeřen, a pohledem, velebou přemožen, zarazil se, meč sklonil, váhal, pak obrátiv se pádil z kostela ven a za ním hlučícl lovci a láje. Ale jak přišel do svého hradu, znovu ho po sedlý pýcha a vzdor. Nechtěl uznati svého provinění, a styděl se i hněval, že se dal slovem a pohledem biskupovým tak přemoci. l poslal hned k němu & vzkázal mu, aby více před jeho oči nechodil. Svatý muž tak učinil a hned se vydal z Velehradu na apoštolskou cestu po krajinách, jichž byl duchovním správcem a vůdcem, & všude kázal, křesťanskou víru rozmnožoval a utvrzoval. A tak činil až do své smrti. Ale král zůstal tvrdý proti němu po všechen čas a zapomněl nevděčné, co svatý ten muž pro moravskou řlši učinil, že ji přinesl světlo pravé viry, že obětoval jeho lidu všechno své dílo, všechen svůj život. Svatopluk však bez trestu nezůstal; slova
—27l— Methodějova se vyplnila. Opustilot štěstí mocného krále, jenž zůstal v zlořečení; z tolika stran vojensky na něj táhli & na jeho lid: Uhři, Poláci, Němci, a také Čechové se bouřili a nechtěli mu býti pod dání. Všichni jeho zemi moravskou hanebně dran— covali a hubíli. ] prohledl král & poznal, že již naň přišlo Boží dopuštění, a že všecko to neštěstí se děje zemi jeho jenom pro něj, pro jeho pýchu a zpupnosť. A tu často mu přicházel na mysl biskup Methoděj, proti němuž se tak provinil. Vzpomínal na něj & lítost ho pojímala Zasmušoval se v duchu, když slyšel, že ne přátelských spoust přibývá, že země víc a víc hyne. Proto povolal své rádce, a ptal se všech, co má činiti. Než oni žádné rady proti dopuštění Božímu mu dáti neuměli. Tu, když ta rada, již svolal ve svém vojenském ležení, na večer skončena, odebral se sám, zasmušilý a smuten do svého stanu. A více ho pak dvořané a nikdo již nespatřil. Okolo půl noci vyšel opět ze stanu, to stráž viděla, vsedl na koně 11stanu přivázaného a jel tiše spícím táborem. _Nikdo si ho nevšiml, stráže pak, jež na kraji ležení stály, poznavše ho, nezkřikly na něj; uctivě ho pustily, ač jim bylo divno, nač tak pozdní dobou vyjíždí. Nikdo netušil, že již dlouho neměl klidu a spokojenosti ve vší své slávě & moci, jak ho svě domí tížilo, že se tak obořil na velebného dobro dínce moravské země, že rušil jeho řád a obřad. V bezesných nocích skroušeně přemítal na mysli,
—-—272—
jak by se kal. Až té chvíle se rozhodl, že nechá všeho, vojska, dvoru & sluhů, pokladů i krásné zbraně, vši moci, kterou hřešil, že opustí vše, aby zbavena byla moravská země neštěstí a trápení, jichž pro něj zakoušela. I vyjel z ležení a jel pustou noci, až dojel na jedno místo na stráni hory Záboru, kdež všude se černaly rozlehlé, neschůdné hvozdy, a kde před tím tři poustevníci vystavěli s jeho podporou kostel. V tom černém lese, na odlehlém místě mezi stromy a houštím, probodl mečem hruď svého koně a pak zahrabal ten meč zardělý krví věrného zvířete. Bezbranný bral se pak dále tmavým hvozdem ne— unavně, modle se, až za ranního svítání přišel k těm poustevníkům. Tentokráte nevěděli, kdo je, ani netušili, neboť ho nikdy před tím neviděli. Ale přijali ho,.a Svato— pluk, někdy král moravské říše, oblečen v roucho
poustevničí. Pokud byl živ, zůstal nepoznán ode všech. Teprve když cítil, že se blíží hodina jeho, sám se mnichům vyznal a pověděl, kdo by byl a proč sem přišel. A hned umřel jest.
2. O králi Ječmínkovi. Když SvatOpluk král tak beze stopy zmizel, pomýšleli na Moravě zvoliti sobě jiného panovníka. I hledali, kdož by vladařského stolce byl nejhodnější. Toho času žil v Přerovsku na hradě Chropini zeman, pán rozlehlých statků, muž bohatý, u pánů & zemanů vážený, od poddaných milovaný. Vládlť
—273— jim lidsky a maje dar ducha, soudil moudře & spravedlivě A tak si řekli pani a zemané: „Nač jinde vladaře hledati, když ho máme mezi sebou!“ [ zvolili Chropinského pána všichni jednostejně, bez sporů & různic, a jejich volbu chválili po vší zemi & radovali se z nového krále. Ten, aby poznal všecky končiny své moravské říše, objížděl zemi; všude ho vítali s mnohým plesaním a velikou slávou, ať jel na poledne kon činami, kde réva zrála, at požehnanou Hanou, ať na půlnoc i východ i západ dolinami mezi kopci. Všude se mu chtěli zachovati; páni a zemané předháněli se o jeho přízeň, lahodili mu, lichotili, dary mu nosili, radovánky strojili a hlučné hody. Když se pak ' Vrátil na Chropinský hrad, za stesklo se mu. Zdál se mu příliš tichý a jako pustý, nic ho tu netěši'o, ani oddané. příchylnost jeho něžně, líbezné paní. Toužilť po hřmotné zábavě. Proto poručil dvořanům, aby vystrojili hody a po zvali na ně hojné a vzácné hosti. Páni a zemané v bohatých suknich kožešinou lemovaných s lesklými šavlemi a meči u nádherných pasů, v drahých čapkách s volavěím peřím sjižděli se do Chropině na pěkných koních v krumdovaných pokrovech. Sjížděli se ze všech končin země, že jim sotva stačil hrad, a že čeledi jejich a koňstva bylo plné městečko. 1 byly na hradě hody, bylo veliké veselí, a ne jednou, ne dvakrat. Přes tu chvíli se panstvo sjíždělo po vůli pánově, besedovali, zábavy strojili, nákladná sedaní, a pokaždé dlouho hodovali a pili a pili. 18
—274— Když se dělny'r lid na večer s pole vracel, hřmělo na Chropžňském hradě veselí; zvučely číše, struny a zpěvy při zář-i pochodní a svící. A když lid, po=pav po lopotné praci, záhy z rána se bral zase na pole, bylo na hradě ještě hlučno. I hleděli vážně k panskému sídlu, starostlivě mluvíce, jaká to správa, co z toho bude? A po— každé vzpomněli předobré paní králové. Litovali ji z té duše, povídali si, co zkouší, jak dobrá ta paní
všecko to těžce nese a jak se straní radovánek a hodů, jež se jí oškliví. Lid se nadarmo nestaral. Králi již nestačilo ani jeho vlastní, ani královské jmění na takové hospodářství. Proto se jal ukladati veliké daně, nové a nové, větší a větší, a ukládal berníkům, ať žádnému nic nepřehovi, at třeba i tisknou, když by poddaní nechtěli platit A již nehleděl lid ku Chropinskému hradu vážně a s obavou, ale s hněvem a záštím, a již pronaříkali krále a kleli mu. Jen o králové se řeč neměnila. Ba ještě s větším pohnutím o ní mluvili, jak za lid u krále prosí, oroduje, aby ho neutiskoval. To pravdu mluvili; žádný však neviděl slzí, jež králova o samotě, potají v hořkém pláči pro plakala, nikdo neslyšel, jak králi z úzkosti o něho a z lásky, srdečně, mírně domlouvala. jak se král na ni osopoval, jak hrubě odbýval, jak se sklopenou hlavou, všecka se třesouc vycházela, jak se jí tmělo —vočích hanbou a slzami. Až jednou král, když
opět uložil novou berní a králova zase za lid pro sila, tím popuzen, ve vzteku vytrhl meč a hnal se
—.276—
jim po své manželce tak prudce, že div uklouzla ze dveří ven. V tom divokém hněvu poručil kral, aby ji té chvule hned vyvedli ze hradu, aby ji neměl ani na očích. A když vyhledl oknem ku bráně, děje-li se
po jeho rozkazu, a když spatřil ubohou paní, chytl ho na novo takovy vztek, že vyraziv z komnaty, hnal se za nl s dohytym mečem. Ale kralová ho zahlédla v čas.
.
Než nikde nemela zaslaní, nikde ochrany. Ve smrtelné úzkcsti hleděla kol:, nikde Však útočiště. Jen lán dozrávajlclho ječmene stál u cesty, lan širy' a p žehnaný, jenž svltil se na slunci krásné bělavý v úrodě bohatých klasů, v záblesclch ne— sčetných vousin. V ráz pohnula se ticha hladina širého lánu. Klasy se rozhoupaly a nad nimi se míhaly zlaté královniny vlasy. Prchala ječmenem, až najednou v něm zmizela, zapadla jako ve zlaté tůni. A hned se zase stišily vlny po lánu, hladina ječmene se zavřela, byla tichá jako v bezvětřl; kral doběhnuv, darmo se ohlížel, kam zmizela jeho pant. Tu našly pak vesnické ženy a vedle hi děťátko, jež se ji tu noc narodilo. Odnesly je do vsi, tam je pečlivé ošetřovaly, a královu synačku daly jméno Ječmínek na památku toho, že se narodil v ječmeni. Král se však o tom útulku dověděl, a nemaje lítosti ani se svym dítětem, dal manželku i syna pryč odvésti. Zoldnéři je zavezli do odlehlé končiny nějaké. Kam, nikdo nezvědel. Ale králi pak nešlo z mysli. co se stalo. Casto teď vídal usouženou 18'
—276— tvář své líbezné paní, a často VZpomněl na jedi ného synka svého. To nejča—těji,když nabaživ se hostí, kvasů a pusté rozkoše, hledal samotu. A pak ho pojalo takové Leskno, že poslal po sléze pro manželku a dítě. aby se vrátili k němu na Chmpinsky hrad. Poslové přišli, ale sami a vyděšení, & král ustrnul, když uslyšel, že paní králova i kralevic zmizeli z toho úkrytu, a že nikdo neví, kam by se podělí. Král ihned poručil ztracených hledat. První se na hledání vydali lidé Chropiňští a z Přerovska všeho, & všichni ochotné, rádi, nebot šli pro milou královou. Také král vyjel s družinou pátrat po své rodině. I jel tam, onam, neminul žádné končiny své říše, projížděl krajem, projížděl horami, po dědinách se sháněl, po hradech po lesích hledal i slujích. až dojel do širého, tmavého hvozdu na hoře Zaboru. Tam zahlédl u černé jeskyně starého poustev níka, zarostíého bílými vousy. I ptal se zbožného starce, nevi-li o jeho pani králové a synu Ječmín kovi. Vstal poustevník a stanuv proti Chropiňskému pánu, přísně na něj h'eděl jako soudce, &prorocky k němu promluvil: „Pro své hříchy a viny nejsi hoden své ušlech tilé manželky a svého syna. Ten napraví, co jsi pokazil. Jako ty jsi byl zkázou moravské země, bude on jejím pažehnánim a spásou. Jako tobě klnou, jemu budou žehnati. Věz, že ho nenajdeš ani neuvidiš. Zjeví se a přijde, až vlast moravská bude nejhůře sklíčená svymi nepřátely. Až se bude
—277—
zdáti, že nastává zhouba jejímu lidu, tenkráte přijde Ječmínek s velikou mocí zažene nepřátely a osvo bodí Moravu od cizího jařma. Ale ty jdi a čiň pokáníl“ Zdrcen na mysli vrátil se král na svůj hrad. Poznal svou vinu, svědomí ho soužilo a touha po manželce a dítěti ho mučila. Jako mrak chodil Chropiňským hradem; lidem se vyhýbal, samotu hledal, až najednou si sezval zase dvořany, hoati _a hýřil. Než veselý ryk cizích ho neutěšil. Na ráz nechával tabule, nechával hostí & bez klidu těkal za noci síněmi, nádvořím, až jednou zoufaje, skočil
v bezednou studni hradskou. Věštba poustevníkova o synu Chropiňského pána letem se roznesla moravskou zemí, a lid ne přestal čekati krale Ječmínka. V Chropiňském zámku měli pro něj stůl stale prostřený a pokoje uchystány, jako by měl každé chvíle přijíti. Čekali krále Ječmínka, čekali i hledali ho, Chropiňští, z Přerova města, Zalkovští a jiní po všem Přerovsku. Každým rokem se shromažďovali po městech i dědinách, a zastupem táhli se zbraní v ruce krajinou, dédinami, poli a lese'm hledat žádaného, touženého krále Ječmínka, naději lepší budoucnosti.
3. Tatarské uši.
_
Kdo se kdy bral od Nového Jičína krajem na východ, překvapen byl obrazem velebným, který se za Rybím pozvolna vynořuje na obzor. V levo kulatina štramberská. strmí nade strání holou —
—278-—
jak obryně z dávných dob středověkých, v pravo z lesa hustého bílé stěny Kotouče vyčnívají k ohla—
kům, a uprostřed jako v sedle nějakém rozkládá. se starobylé městečko Štramberk, na něž z pozadí se dívá Radhošt stan—oslavný.
Co myšlenek \'anká pohledem na obraz ten! Kdeže jsou ti, již bohu pnhostinstva žertvy palívali na lysém temeni radhoštském? Hrdě kraji ukol nímu vévodil kdysi vy'stavny' hrad štramberský, až líte bouře nešl'astné války třicituleté cnmburí pyšné strhaly & hradby pevné rozmetaly v úval. Jediná ' věž, kulatinou zvaná, z rozsáhlého sídla panského zbyla; ale ruch a život všecek uprchnul s mís-ta. pustého, kavky toliko štěbetavé zsmalé čelo kulatiny obletují krakajíce. jakuby vypravovaly sobě o dobách zašlých. — A těž Kotouč má slavnou minulost; bylt on svědkem dnt presmttnych i prerailostných: pamatujef, když se všechen svět třásl pred ohavnym 'I'atařínem a když jediné chrabrost praniců našich od záhuby zachránila celou západní Evropu. Bylo v dubnu léta tisícího dvoustého čtyřicátého prvního. Děsné zprávy od severu nesly se do milé vlasti naši moravské. Statisíce nestvůr krvežtzmvy'cb, jimž Tataři jest jméno, vyhrnuly se z Asie do niv evropských. Rus uprkem byla povaíena, tisíce a tisíce lidu pobito, & města slavná., i sám Kyjev knížecí, troskami ležela &doutnala žhavým popelem. Též polská země padla, a Spojené vojsko polsko slezakě, jež kníže Jindřich Pobožný vedl proti
barbarům, byvši poraženo krev svou vycedilo na - rovině lehnickě. Tu začátkem května zvěstováno,
—279— že Tataři ohavní pro záseky nemuhouce dobytí se do Čech, podél Odry se hrnou na Moravu. V kra jině štramberské zděšeni nastalo VGllké. Lid vida dobou noční rudé záře na obzoru severním & za dne dým hustý valiti se k nebi, opouštěl své pří bytky a utíkal se na strmý, nepřístupný Kotouč, kde spásy dojíti doufal a ochrany. Užuž viděti byl-» první tlupy tatarská. .lako když mraky černé zahaluji modrá nebesa, rozlévaly se nepřehledné davy Tatarů po okolní krajině, a než se nadál lid postrašený, rozložili se divoši asijští kolem Kotouče táborem. Křikem jejich, řvaním volův a velbloudův a řnčením koní děsně ozývalo se údolí, a ti, kteří na skalisko vápencové se byli utekl., mřeli úzkostí: nebo jsouce odevšad nelidským nepřítelem obklíčeni, nemohli uniknouti. Nazejtří strojil se Tatařín divoký k útoku. Lid křesťanský, padaje na kolena a oči zdvibaje k oblakům. modlil se & prosil za pomoc božskou. A pomoci té se mu dostalo. Rozšeřil se večer, večer to přede dnem na nebe vstoupení Páně A když temná noc se roze střela kolkolem, utichl ryk a řinkot zbraně dole pod stany tatarskými. Ale touže chvílí n'a hoře ve mracích černých ozval se temný řev hromový, blesky klikaté zasršely, a těžké krůpěje na zemi“ padaly. Vichřice zaburácela strašná, & brzo liják náramný přívalem se hrnul na hory a doly. Strašně hučely bystřiny, z úžlabin se derouce do ležení mongolského, bořily stany a virem unášely Tatary ze sna vyděšené. Zmatek nastal v táboře pohanův
—280 —
a nářek veliký. Kam uchýliti se, když pro noční tmu ni druh druha neviděl? Na Kotouči za to probudil se ruch čilý & ra dostný. Jakmile křesťané pozorovali, že následkem přívalu zle dole Tatarům, rýchle odhodlali se živlu pomocného užiti na úplnou záhubu nepřátel ohav ných. Po známých cestách — ač liják zuřil, &čirou tmou kročeje vázly — chvátali všickni s Kotouče dolů směrem k Zenklavě, kdež tehdy byl rybník velmi veliký.
Přívalem nočním přibylo vody ná—
ramně, že sotva hlubina stačila. 'l'u dali se křesťané chvatem do díla a na mnohých místech rozkopali hráze vysoké. Jako moře rozvlněně hrnulo se vodstvo údolím do ležení tatarského & okamžikem všecko je zatopilo. _Inastal křik, i nastalo bědování v táboře pohanském! Stany se bořily, lid i dobytek tonul v živlu rozpoutaném. Když se rozbřeskl den, nebylo již nepřítele tuto. Ti, kteří unikli záhubě, hrnuli se k Hranicim a s ostatními Tatary brali se dále směrem jižním. Kraj štramberský zachráněn jest další pohromy. Každoročně v den na nebe vstoupení Páně slavívá se na Kotouči památka události této. Ze ' všech měst a vesnic okolnich tehdy lid na pout přicházívá, a živo &veselo bývá na temeni skalném 'kolem kříže, který vztýčen byl tam na památku vítězství křesťanského. Za příležitosti té prodávají se též perníkové uši, aby se poutníci upamatovali na mrzké Tatary, kteří pobltým křesťanům uši utinali. Výkládáť se zajisté, že po jedné veliké bitvě Tataři devět velkých pytlův ušima naplněných
—281— velkochánovi svému do Asie poslali na důkaz do bytého vítězství. Odtud nazev „uší tatarských“.
4. Velen. Za praotce rodu Boskovského pokládá se ně jaký Velen, ptáčník chudobny', o kterém se za chovala pověst starodávná tohoto znění: „Jednoho času vyšel sobě kníže moravský, jenž měl sídlo své na hradě brněnském, na lov do lesnaté krajiny nad řekou Svitavou a Bělou, a odraziv se od své družiny; stíhaje divokého kance, ve tmavém houští zabloudil. Dlouho bloudě po lese, spatřil konečně Všechen utrmáceny' na blízkém pahorku chaloupku a dychtivě k ní pospíchal. Majetník chaloupky, chudý ptáčník Velen, vlídně přivítal pobloudilého hostě, pokrmu, nápoje a dle tehdejšího obyčeje i lázně mu poskytl, a všeho pohodlí mu opati-iv, nazejtří, stezek jsa povědom, šťastně z lesa jej vyvedl. Kníže, povděčen jsa hostinnostl sobě pro kázané, pozval hostitele svého na hrad svůj do Brna, a když Velen, pana pobloudilého neznaje a pozváni tomu dosti číně, do Brna přišel,. tu užas lého pláčníka velmi skvěle vyčastoval a mimo to mu i vrch, na kterém měl čihadlo, a veškeru krajinu s horami a rovinami a jiným příslušenstvím na věčné časy daroval. Kromě toho povýšil Velena na _šlechtictvi a dal mu za erb hřeben bíly o sedmi zubech s věníky a poduškou na památku, že mu po koupeli hřebenem vlasy pročesal a věmky a podušku do lázně přinesl. Velen, všechen blažený
—282— z takového obdarováni a povýšeni, vystavěl v krajině sobě darované hrad a půl hodiny na východ od hradu, tu kde míval čihadlo, vesnici, kterou dle svého jména nazval Velenov.“
5. Erb pernštejnský. V šedé dávnověkosti obrovský zubr potuloval se v lesích nedaleko hradu Pernštejna na Moravě a rolníkům okolním na polích působil mnohé škody. V těchto krajích bydlil tehdy chudý uhliř, muž vysokého vzrostu. údů pevných jako železo & sily vskutku nadlidské, jménem Vojtěch. Do chudé, se všech stran otevrené chatrče přicházel len zubr často, když uhlíře doma nebylo, &chléb mu všecfek požiral. Uhlíř umlnil si, že potrestá nezvaného hosté, a vracel se proto jednou časněji než oby čejně z práce, aby zubra v chalupě očekával & jaknžto nezvaného hostě kyjem nebo sekerou uvítal. Nemohl však vyvésti svého úmyslu; nebo právě, když bezbranný domů přicházel, aby se proti zubru teprv řádně ozbrojil, zubr \vřitil se mu naproti, rozdrážděn jsa nemilým potkáním. Avšak uhllř rychle stranou odskočil a zubra tak obezřele a silně za mohutné rohy chytil, že se mu živou mocí vymknnuli nemohl. Než nastala uhlíri nesnáze nová Jak měl zubra skrotiti nebo skláti, nemaje při sobě ni provazu, ani nože nebo sekyry nebo jakékoli zbraně? Dovolati se nikoho nemohl, ani zubra 'od— vléci: nebo rohy byly přnIiŠhladké, aby byly mohly poskytnouti pevného držadla. Z největších nesnází
—-283
—
vyvedla (dvážlnvého siláka nahoda, a to švitoření ptáčka, na blízkém stromé poskakujícího &neustále cvrčíclho: „Lejčím lejčlm !“ I uznal uhlír hlas ten za zvláštní pokyn. a jednou rukou zubra mocně drže za roh druhou si odepjal veliké ly'čl, ježto z obuvi jeho se tačilo přes nohy až ke kolenům; lyčí to protáhl zubrovi chřípémi a tak jej dovedl snadno sku-oceného do chalupy své. Druhého dne odebral se uhlíř na Velehrad k panovníku morav skému, v pravé ruce maje sekyru a levou veda za prsten z lyčí ohromného zubra. Podivil se tomu kníže velice, a podiv jeho dostoupil nejvyššího stupne, když uhlíí' sekyrou ledním rázem uťal zubrovi hlavu. Kníže pasoval potom uhlíře na rytíře a dovolil mu, aby přijal hlavu zubri do erbu svého. Téhož uhlíre syn jmenoval se prý Prsten & vystavěl si hrad, jemuž říkali p dle zakladatele „Prsten“, kteréžto jméno pry' později proměněno v „I'ernšlejn“. Pernštejnnvé od počátku až do vy mření veleslavného rodu svého užívali za erb zubři hlavy černé ve zlatém poli, mající ve chřípích houžev čili prsten z lýči.
6 Bílá paní. Nejenom v Čechách, na Moravě a ve Slezaku, nýbrž po celé téměř Eerpě rozšířena jest pověst o Bílé paní, ježto se zjevovala lidem na zámcích a hradech, které by'valy majetkem slavného českého rodu z Růže nebo Rožmberkův anebo jejich přl— buzenstva; ano by'valo pry' ji viděti také na místech,
—284— kde někdo z Rožmberkův po delši dobu byl po býval, jako: v Berlíně, v Paříži, v Lyoně, ve Štok holmě a v Kodani. Nejčastěji zjevovala se však na starých Rožmberských državách, na hradech v Jindřichově Hradci a v Krumlově v Čechách, v Telči na Moravě a na Kynsberku v Slezsku. Podle obecného podání Bílá paní vypadala takto: Byla to štíhlá paní velmi bledé tváří a vzne— šeného, mírného pohledu, oděná od hlavy po paty bílým rouchem, kteréž i jako závoj krylo část její tváři; kolem těla měla pás a na něm svazek klíčů, jimižto cinkala, když jí něco nepříjemně dojalo. Tak ji prý bylo jednou v Hradci v pravé poledne viděti v okně na staré hradecké věži, kam nevedly již nižádné schody; lidé ji pozdravovali, prstem na ni si ukazujíce; ona však neodcházela, nýbrž, děkujíc lidem slabým kynutím hlavy, ponenáhlu mizela, až i zmizela. Kdykoli měla se státi nějaká změna v rndině Rožmberské, vždy vídali lidé již dlouho před tím Bílou paní, o níž utvrdilo se znenáhla mínění, že je to dobrý a k věčnému spasení vyvolený duch; obecná domněnka tato zaznamenána je také v jedné staré rodinné knize Rožmberské. Přibyl-li rodině nový člen narozením dítěte, Bílá paní jevila velikou radost & pečovala všelijak o milé robě, uspávajíc je na rukou svých, kolébajíc je a zpívajíc mu ukolébavku. Když se narodil Petr Vok z Rožm berka, poslední potomek mocného rodu tohoto, Bílá paní přicházela prý nec jako noc &ošetřovala pacholátko, když chůvy jeho spaly. A stalo se, že
—285— jedna chůva, jsouc teprve nedávno v domě a ne znajíc rodinné ochranitelky, se probudila, když právě Bílá paní děťátko na rukou svých chova'a; i přiskočila k ní směle, a vzavši jí dítě z náručí, těmito slovy na ni se osopila: „Co tobě s naším děťátkem činiti?“ Načež prý odpověděla Bílá paní: „Zlá ty děvečko! Jak smíš se o tom tazati? Ty jsi v domě několik dní, já od několika věkův, a dítě to je dítě rodu mého. Ty ani ostatní nectíte mne, svě paní, jak se sluší; nuže, vezmi to dítě & opatruj ho bedlivě; já nepřijdu již více! Avšak, až doroste, pověz mu, co jsem mu dobrého pro— kazovala, jak jsem k němu z toho příbytku při— cházívala &jak jsem zmizela.“ To pověděvši ukázala
prý na protější stěnu a rozplynula se jako para před očima užasle chůvy. Měl-li kdo v rodině zemříti, vídali před tím Bílou paní ve smutku s černými rukavičkami na rukou, ano vypravuje se, že sama přivedla jednou kněze, aby opatřil svátostmi Adama z Hradce, když ležel na smrtelném loži. Ostatně dbala velmi dobrých mravův a do mácího způsobu a trestávala všelijakym způsobem ty, kteří se proti tomu prohřešovali, jak ' toho za— kusil jednou domácí sluha, jenž jí na porok podle své hlavy nábytek v pokoji chtěl rozestaviti. Na toho přitrhla hroznou vichřicí a bouřkou, že všecek poděšen musil od práce utéci. Bílá paní byla pry duch paní Perchty Rožm berskě, narozené r. 1430. Paní tato, provdána jsouc za Jana z Lichtensteina, — bývala sužována od svého
—286— manžela nespravedlivými výčitkami, což mu nikdy za svého živobytí prnminoiiti nemohla, jakkoli jinak velmi pobožná a cituplna paní byla, ježto chudým všeliké dobrodiní prokazovala a kterou každý. kdo jeji povahu a skutky znal, velmi ctil a miloval. Když r. 1456. manžel její ve Vídni zemřel, Perchta odebrala se do své vlasti a žila jakožto vdova v Jindřichově Hradci, kdež vedla hospodářství za nwzletilé .lana a Jindřicha, syny Menharta z Hradce, jsouc jejich poručnicí. Toho času lehla popelem větší část Hradce, a zámek musil býti nově vy— stavěn. Tu přicházívala paní Perchta v černém vdovském oděvě velmi často mezi dělníky, divala se, jak pracují, napnminala je laskavými Slovy k vytrvelosti & k pilnosti a říkávala: „Pracujte, lidičky, pracujte: až bude zámek s pomocí Boží vystavěn, dám vam sladké kaše.“ Když příštího podzimku stavba byla dokončena, vystrojila dělníkům hody a zároveň nařídila, aby rok co rok jednou v určitý den na zámku hradeckém vyčastovan byl každý z hradeckých poddaných. kdožkoli by přišel. A to mělo se diu“ nejen v Hradci Jindřichově, nýbrž i v Krumlově a na Telči K taknvé hostině sešlo se někdy až 50001idi. a každý, starý, mladý, dostal po housce, po bochníku chleba, po kuse ryby, něco hrachu a sladké jáhlové kaše a po pintě piva; . když došlo jídlo a lidé ještě čekali, dostal z ostatních každý přiměřený dar na penězích. Toto —častováníslulo „sladká kaše“ a stalo se posvátnou skoro povinnosti všech pozdějších majetniků hra deckých. Také prý Bíla ' paní, když počala se
— 287—
zjevovati, přísně trestávala tohrv, kdožby byl opo minul udíleu' lidem sladké kaše.
Prsledně byl lid takto častován roku l783.; od těch dob změněna jest sladká kaše v peněžitý dar chudým. — _Panl Perchta zemřela nabožně r. 1476., a tělo její pochováno v Lichtensteinské hrobce ve„Vídni. Brzo po jejím úmrtí roznesla se v Hradci. pověst, že se zjevoval v zámku jeji duch, jejžto sluhové, kuchaři, ponocni & jiní lidé prý vidávali. V zámku hradeckém viděli lze obraz paní Perchty. Tu vymalována jest v úplné velikosti, všecka oděná v bílý hedbávný šat, ale bez závoje a bez pásu s klíči; na hlavě má bilou čepičku zvláštního druhu, jako starodávný birét doktorský. Jeji tvář ukazuje velmi jemnou pleť, . ko má výraz zádumčivostí, a pěkná ústa vyjevujl dobrotu.
?. Několik příběhů : paměti města Kocourkova. Města Kocourkova darmo byste hledali na mapě; není ho nikde, ani na Moravě, ani v které jiné zemi, a přece je na světě, je vlastně všady, ne sice celé, nýbrž po kousku v každém městě, v každé dědině.
Za stara lidé bývali veselejší, milovali nevinný žert & šprým. Zvláště se svými sousedy rádi se škádllvali, vypravujlce o nich všeliké směšné historky, buď skutečně sbčhlé, ale všelijak „vyšperkované“, buď, & to ovšem mnohem častěji, smyšlené a vy
—288— bájeně. Sousedé jim nezůstávali nic dlužni, nýbrž opláceli jim to i s hojnými úroky. Z veselých těchto příběhů vybrali jsme několik i našim čtenářům pro obveselení mysli. ' V Kocourkově mají vodu až z Ameriky. Kdysi _
tam totiž kopali studni na vysoké stráni podél řeky se táhnoucí, a nemohli se dlouho vody dokopati. Konečně — ó té radosti! — uslyšeli dělníci 'dole pracující gagotání kachen, a za nedlouho valila se voda do studně. Všeci poděšeni i potěšeni dali se honem vytáhnout nahoru a hlásali, že se prokopali až do Ameriky; neboť prý to kachní gagotání ne mohlo pocházeti odjinud nežli z Ameriky. Znalci však, když okusili vody, měli za to, že pochází z nedaleké řeky. Opatrnosti nikdy nezbývá; pročež naši moudří & opatrní Kocourkované mají u svých příbytkův okenice, aby se jim zloději nemohli vloupati; jen že nezastrkují okenic ze vnitř, nýbrž z venčí, proti čemuž nižádný zloděj nic nenamítá. Kdysi Kocourkovští káceli na vysoké stráni les, a nemajíce ani koní ani volů, zapřahali se sami do klad a tahali je na dlouho dolů. I přihodilo se, že člověk cizinec jda mimo a vida pošetile jejich počínání smál se jim: „Bláhovíl proč pak ty klády neskutálíte s kopce, aby se samy dolů válely ?“ -— „I hlehleí“ mínili Kocourkovští, „máte pravdu; že jsme na to nepomyslili!“ ——A aby napravili svou chybu. zapřáhli se znovu do těch klad, jež byli dolů dostali, vytáhli je zase na k0pec a pak je váleli pohodlně dolů.
Potom přišel do Kocourkova nějaký cizinec na noc. Přede dnem — bylo ještě tma — otázal se hostinského, kolik je hodin; nebot by byl rád do razil ještě ráno do nejbližšího města. „Nemáme hodin,“ povídá hospodský, „ale počkejte, já se podívám na sluneční.“ — „Ty nam teď po tmě málo prospějou“, vece cizinec. — „A to by bylo!“ řekl hospodský se vší jistotou, rozsvítil lucernu a vyšel ven. Za chvíli se vrátil & vyřizoval: „Ještě můžete spáti; když jsem si na ně lucernou posvítil, bylo teprv jedenáct.“ Kdysi z jara bylo hromadu kocourkovských výrostků na procházce. Od severu val studený vítr, a že byli všichni jak obyčejně hosi, záblo je v nohy. Najednou vyskočilo slunečko z mraků a začalo pří jemně hráti. „Což abychom si obi-ali nohy ?“ pravil jeden z výrostků. Znamenitý nápad; všichni s ním souhlasili. Posadili se do kola, všichni nohama do vnitř, jež si kladli jeden přes druhého a obraceli je, aby si je na slunečku ohřáli. Ale když potom chtěli vstávati -—-nastojte! všecky nohy byly tak spleteny a promíchany, že nikdo nemohl poznati, které jsou jeho. Ubožáci, nevědouce si rady, dali se do pláče. Jel tudy vozka & zastavil. I vypravo vali mu, co se jim přihodilo, proslce, aby jim po— mohl. „Milerád“, vece; „z nesnáze této mohu vám pcmoci.“ I vzal bič a švihal milým výrr stkům do spletených nohou, jež jako zázrakem začaly se vyplětati. A než by pět napočítal, každý z nich měl svoje nohy, vzali je na ramena a uháněli domů.
'
' 19
_ggo_ Jinak "mládež kocourkovska je dosti čiperna & o muzice musí sobě dupnout bud' jak bud'. Ale že v jejich hospodě podlaha je dlážděna cihlami, na kterých by se špatně dupalo, kladou hned vedle muzikantů na zem prkénko, &kdo si chce dupnout, stoupne na prkénko & zadupe si podle chuti a libosti. Zvláštního platu od toho nevybírají. A víte-li, kterak Kocourkov se" toho domohl, že mívá každý týden čtvrtek? Došlot jednoho času Kocourkovských oznámení, že tam zavítá sám zeměpán. Aby ho poctivě a slavně uvítali, radní pánové dali si ušiti všichni stejné nové pláště, zá roveň pak usnesli se, že vznesou na Jeho Veličenstvo pokornou žádost, aby svůj týdenní trh s nešťastného patku
směli přeložiti na čtvrtek. ——Nastal den
slavnostní. Otcové města v nových plaštich sešli se na radnici v prvním poschodí, a aby zeměpána ne propásli, postavili před městem dva lidi na stráži, kteří by jeho příjezd oznámili výstřelem z hmoždíře. Ale ten den bylo náramně parno, a pani na rad nici odložili svoje těžké pláště a hověli si, jsouce bezpečni, že mají času dosti, až uslyší ránu z hmoždíře. Než těm dvěma strážníkům bylo na slunci teprv horko, pročež povídá jeden: „Kama rade, nežli zeměpán přijede, pojďme se schladit do vody.“ — „A kdyby jel?“ namítl druhý. — „Času dost; však jej uvidíme zdaleka, abychom mohli vyskočit a ranu vypálil.“ I šli se koupat. Zatím, ..co si libovali ve vodě, zahrčí na silnici povozy, a než se toho nadali, průvod byl už na blízku. „Už jedou !“ vykřikli oba strážcové jako z jednoho hrdla
—291— a skrčili se opatrně pod vodu, aby jich nikdo ne— zahlédl. Hmoždíř umluveného znamení ze sebe ovšem nevydal. Na štěstí zpozoroval průvod v po slední chvílí hlásný na věží a hned zatroubil. Na
radnici strhl se náramný poplach; radní páni hnali se po svých pláštích. „Nic se nelekejte!“ dodával jim odvahy pudmistr; „co budu dělati já, dělejte po mně, a bude dobře.“ Jen že v tom chvatu sám se přechytl a vzal na sebe plášť radního, který byl o celou hlavu vyšší než on. Však už stál před radnicí kočár — a páni měli co dělat, aby nepřišli pozdě. Kvapili po schodech dolů, pudmistr napřed, ostatni za mm. V tom se však zaplete pudmistr do dlouhého pláště, natáhne se jak široký tak dlouhý na zem, splete si tím svůj koncept a volá: „Vaše Veličenstvo! každý týden čtvrtek! . . . každý týden čtvrtek!“ — a radní páni, mysllce, že tak musí býti, padli všichni na břicha opakujice po něm: „Každý týden čtvrtek! Každý týden čtvrtek!“ — Panovník se smíchem přisvědčil: „No budiž, mějte si ho, když jste si ho tak perně zasloužilil“ A od těch dob ho mají. ' Když k nim zase jindy jejich pan hrabě za— vital, chtěli ho poctiti skvělou, ale zároveň lacinou hostinou; pročež na tom se usnesli, že dají zavařiti do polévky několik knedlíčků z nejpěknějši mouky pro hraběte, ostatní pak knedlíky ze snědé mouky pro magistrát. Stalo se. Při stole bral sobě hrabě dle tehdejšřho zvyku sám z mísy a náhodou vylovil dva snědé knedlíčky a jeden bílý. Pudmistr zpo zorovav to, poprosil s hlubokou poklonou: „Vaše 19'
—292— Milosti hraběcí, račte ty snědé knedlíky vrátit do mísy, ty jsou pro nás, a račte si vybrati bílá, je jich tam ještě několik.“ Kocourkovští honosívali se výbornými pstruhy. Přihodilo se pak, že místodržitel konaje cesty po zemi měl zavítati též do Kocourkova. I rokovano o tom, kterak by vzácného hostě měli uctít, & zů stáno na tom, že bude nejlépe uctiti místodržitele tím, co jest chloubou města i krajiny: výbornými pstruhy. Stalo se. V ustanovený den očekávala veskera obec s chutnými pstruhy místodržitele. Čekali, čekali —- slunce už se dávno převalilo přes poledne, chýlilo se k večeru — místodržitel nepři jížděl, a opatrně městské radě už kručelo pod vestami dlouhým od samého rána postěním. Když se už ukazovala zvířetnice, kdosi z rady prohodil: „Myslím, že teď už nepřijde. Škoda těch pstruhů. Což abychom se do nich sami dali a ke cti &slávě našeho pana místodržitele jich požili'P“ — Nikdy posud nebyl návrh přijat tak svorně & bez debaty, jako tento. Ale co ďas nechtěl míti! Nazejtří roz létla se najednou městem zvěst, že místodržitel jede. Co si počít? I sebrány na kvap ještě zbytky včerejších pstruhů, jež si páni radní za výslužku domů byli odnesli, & předloženy místodržateli. — —Místodržitelchválil si pstruhy, že jsou dobré. „0 to není, pstruhy jsou dobré,“ osmělil se prohodili jeden z rady, „ale Vaše Jasnost měla prijeti včera, 40 by si byla teprve pochutnala! Tohle jsou jen zbytky.“ A když zase jednou do Kocourkova zavítal
—-293—
sám panovník, děla se jemu ke cti velika sláva. Panovník děkoval, což měšťanům velmi lichotilo. I jal se pudmistr mluviti v tato slova: „Veličenstvol ještě skvěleji chtěli jsme oslaviti Váš příchod: chtěli jsme také stříleti z kanónůl“ —-— „A proč jste
nestříleli?“ otázal se panovník. — „Z 99 příčin“, odpověděla hlava města; „předně jsme kanónů ne měli; za druhé . . .“ — „Dosti, dost! Ostatních důvodů netřeba uváděti“, doložil panovník. Jako v jiných městech za stara, i v Kocour kově měli své hrdelní právo, a ovšem také svou šibenici, na kterou bývali velice pyšní. Když jeden kráte chytili zloděje z cizí dědiny a ten měl býti oběsen, opatrná rada městská silně Opřelase proti tomu, že prý „naše šibenice jest jen pro nás a pro naše potomky.“ Jednou se přihodilo, že byl kovář tamější pro nějaký zločin odsouzen na šibenici. Tu však otcové města rozpomenuli se ještě v čas, že mají v obci pouze jednoho kováře, ale dva provazníky; i vzali o to poradu & na tom se usnesli, aby místo po třebného kováře byl oběšen zbytečný provazník, čímž bude i právu zadosti učiněno i !prospěchu obecního šetřeno. Na štěstí nevinného provazníka nepotvrdili jim na vyšším místě tohoto moudrého nálezu & tak dali raději kovářovi milost, aby si ho zachovali. Jindy zase vedli zločince k šibenici, a cesta šla přes osení. [ bylo jim líto krásného obilíčka & povídali si, že se tim nadělá škody aspoň za 34 zl. (Tenkráte byly šajny.) Zločinec, slyše jejich steaky
—294— nabídl se, že jim dá 17 zl. & půjde jinam se dát oběsit. Oni s radostí svolili & pustili jej. Za to velmi přísně se zachovali k obecní lípě. Kdysi totiž konšel, jda pozdě v noci navalený z ho spody domů, vrazil v ulici do lípy. Nazejtří potom svolána hromada, kteráž se na tom usnesla, že lípa, poněvadž se panu konšelovi nevyhnula, musí býti odstraněna. Když přijel do Kocourkova krajský inženýr prohlédnout šatlavu, je-li v pořádku, pudmistr za volal na polncajta: „Zaved'te toho pána do šatlavyl“ Policajt ho tam zavedl _ & zavřel. Zajímavo jest, jak kocourkovští pytláci chytají zajíce. Pytlak lehne si v poli na znak, vstrčí si do huby košíál, roztáhne ruce a nehýbaje sebou číhá. I přihopkuje zajíc, počne si pochutnávati na koštále — v tom však pytlák spráslme ruce a už drží milého ušáka v náručí. Ještě zábavnější je lov na zajíce o čtyřech. Umluví se čtyři nejsrdnatější chlapíci, a. ti nejprve vyhledají za dne ležisko, v němž zajíc nocuje. V noci pak vyjdou na lov. Jeden nese lucernu se svíčkou, druhý vezme buben s paličkou, třetí kropicí konev s vodou a čtvrtý široký pytel. Po špičkách přikradou se k ležisku, jež bývá obyčejně pod nízkým smrčkem, pozorně rozestaví se kolem něho a začnou: Ten první máchne několikráte nad smrčkem rozsvícenou lucernou, při čemž zajíc, všecek rozespalý, sobě myslí: „No, no, to se ňák začíná blýskatl“ V tom druhý uhodí několikráte na buben, a zajíc rozumuje: „Aha, už hrom bije !“
Potom třetí pokropí z konve janka, který, podrbav se za uchem, potichu hořekuje: „Safraporte, už prší! Tot abych se honem někam schoval !“ Hop, h0p! vyskočí — zrovna do roztaženého pytle, jejž ten čtvrtý byl nastavil. Způsobem neméně chytrackým vyzráli také na bažanty. Pytlak vezme lucernu a jde v noci pod strom, na kterém bažant hřaduje. I hledí bažanta na sebe upozorniti, a bažant, jakmile ho zhlídne, “nepustí už pytláka s očí. Po té pytlák počne zvolna okolo stromu obcházet — bažant kouka pořád na něj; že však sedí na větvi a nemůže se otáčeti, točí po něm jenom hlavou. Znenahla pytlák zbystří krok a obchází okolo stromu vždy rychleji a rychleji, až se dá do klusu — bažant očima stále za ním, až najednou bums! leží milý bažant pod stromem jako hnilička. Ukroutilť si krk! Šikovný & bystrý pytlák, kterému se hlava nezatočila, nachytal takto za noc, až i mandel bažantů; ký div, že je brzo všecky vychytali'í V čas nouze pes mouchy lapá, a naši Kocour kovští, když nebylo už bažantů, vypravili se do lesa na mladé vrány. Ale tu tak dobře nepochodili. Vzali s sebou dlouhý žebřík, aby se dostali snaze k hnízdům. Přišedše k lesu, nemohli dále, protože nesli žebřík na příč. Co teď? Inu, jakáž jiná po moc, nežli že musili na každém konci žebříka kus uříznout, potom teprv se dostali do lesa. Ale že les houstl čím dál víc, Kocourkovští urezovali pře kážející konce pořád, až zbylo žebříka jen kousek. Tak posléze se octli až u stromu, na němž bylo
vraní hnízdo. Přístavili honem žebřík, a tu s ne— malým ustrnutím zpozorovali, že ustavičným uřeza vaním na pahýl zkrácený žebřík nestačí až do vrchu. Jak se dostati nahoru ? I měl pudmistr dobrý nápad: aby prý se postavili jeden na druhého, nejsilnější vezpod &ti ostatní druh druhu na ramena, až by nejhořejší dosáhl hnízda. Podařilo se to, jen že ten poslední, jakmile byl nahoře, dal se do křiku: „Už je vidím, už je vidími“ Nejspodnějšl pak slyše to, chtěl je také vidět, i odskočil proto od stromu a hledě nahoru volal: „Ukažl“ Ale v tom už také všichni ostatní sřítili se na hromádku, & bylo po vybíráni. Milí Kocourkovští slyšeli kdysi, že se v Severním moři lovívá. ohromné množství slanečkův. I po myslili si: „Nač bychom my to tak draze platili, když se to tak náramně množí? Nač mame obecní rybník ?“ Koupili si kOpu čerstvých slanečků &na sadili si je do svého rybníka, že si jich jako na“ štědrý den každý naloví, kolik bude chtit &že jich i na čas postní bude dost a dost. Kolik jich potom nalovili, o tom v dějinách jejich slavného města nic není zaznamenáno. Kde se vzal, tu se vzal, z ničeho nic objevil se v tůní pod jezem kocourkovským mořský had a jen hlavu z vody vystrkoval. I sběhli se hned srdnati Kocourkovští, každý s jinou zbraní a všichni s velikým křikem a rámusem, i nastalo hrudami, klacky a kamením bombardovani takové, jakému by ani hradby pevnostní nebyly odolaly — jenom moí-ský had jakoby byl hluchý a slepý &desatero
—-897 —
násobnym železem okovan: ani si toho hrubě ne všímal. Teprve když přiběhli hasiči s háky na dlouhých tyčkách, podařilo se jim obludu uloviti &k břehu přitáhnouli. A tu se vylouplo z té obludy — neobyčejně silné lano, a její hlava se proměnila —-v uzel neboli suk. Byl by ten podivný tvor stál za vycpání pro museum kocourkovskě, ale Kocour kovští nechtěli. V Kocourkově bývalo zvykem, že obecní pa stucha častoval o sv. Martině sousedy polívkou drštkovou a dvěma pečenymi sknpci. Obec dávala pivo. Jednoho roku žena pastuchova uvařila drátky a postavila je zatím do komory. Náhodou dostalo se tam psisko & neodešle, až byly dršťky v něm. Pastuchova div si nezoufala. Když přišel jeji muž domů a uslyšel, co se přihodilo, poradil ženě: „Vezmi tamhle moje staré koženky, rozkrájej a uvař z nich polívku; bude dosti dobrá.“ I stalo se. Ale o hostině zuechutila se houževnatá polivka sousedům tak, že od té doby nechtějí na pastucbovi polívky nižádné. Velmi chytře navlekli to Kocourkovští se svými rybniky. Darovali je milostivě vrchnosti ?a jenom si vymínili, že v nich smějí lovit. Vrchnosť ochotně svolila s tt u jedinou výhradou, aby jí Kocourkovští nalovené ryby všecky odváděli I zbývají Kocour kovskym z rybníků — umáčené kalhoty. Kocourkovští mají také svou vápenku. Když pak se stavěl v sousedním městečku kostel, vyžádali si, aby jim bylo dovoleno dovážeti na stavbu t' ho kostela vápno. Dovolili jim to beze všech okolků;
ale když si potom přišli pro peníze, utřeli hubu a ještě byli rádi, když jejich dobromyslný závazek byl zrušen. Veliké neštěstí je stihlo, když jim vyhořel pivovar. A přece měli stříkačku, kteráž byla uscho vána u jednoho chalupnika ve stodole. Když pak obecní sluha troubil na poplach, sebrali honem stříkačku, sami se do ní zapřáhli, hlava obce sedla na kozlík a ujížděli k požáru. Začnou pumpovat — ale nastojte, co to? ze stříkačky lítají na pivo var brambory! Chalupník totiž, nemaje sklepa, uložil si brambory do stříkačky a v tom chvatu na ně jako na smrt zapomněl. Od té doby chodí slavná komis pokaždé tři dni před ohněm pro— hlídnout stříkačku. Jednou v zimě jel kočí po silnici ke Kocour
kovu a ztratil houni. Občan jeden kocourkovsky jda tudy domů viděl ji, ale maje za to, že tam leží někdo zmrzly, vyhnul se jí zdaleka. Přijda domů, oznámil věc ihned starostovi, a ten vzav s sebou dva radní, jel pro toho zmrzlého. Když přijeli na místo a nenalezli nic než houni, naložili ji na vůz a jeli domů. Kocourkovští však, domní vajíce se, že vezou nebOžtíka, jali se hned zvoniti umíračkem.
Přísloví. Přísloví jsou jadmé a vtipné průpovídky, jež zavírají v sobě staletou zkušenost našich předkův & vyjadřují stručně a bystře jejich smýšlení a mínění o věcech nejrozmanitějších. Hledíce ke všem stránkám a vztahům života lidského, naše Přísloví dávají vždy a všude nejlepší radu, jak nám jednati a čeho se varovati jest, abychom žili, jak sluší na lidi a na křesťany. Přísloví naše vedou ku pravé zbožnosti, pracovitosti, střídmosti, spořivosti, účinné lásce k vlasti a k bližnímu, vůbec ke všem pravým ctnostem křesťanským a občanským, tepajíce za roveň nemilosrdně všeliké neřesti & pošetilosti. Proto važme si tohoto vzácného odkazu našich moudrých předků, chovejme naše krásna přísloví nejen v paměti, nýbrž i v srdci & spravujme se v zivote jejich radou a výstrahou. ; ].
Bůh. Náboženstvl. -— Ctnost. Hřích. Cihme od Boha počátek, a bude dobrý pořádek. Ne vše na rozum, ale více na Boha dáti. Bůh dal zubý, Bůh dá i chleba. Dal Pán Bůh kravička, da také travičku. Více má Bůh nezli rozdal.
—800— Bůh jedny dveře zavře, & s'to jiných otvírá. Bůh vysoko, ale vidí daleko. Pán Bůh nespává. Boj se Boha, styd' se lidí, nehřeš více, Pán Bůh vidí. Co před světem zde ukryto, bude někdy všem očito. Všeho do času,.Pán Bůh na věky. Bůh dobře ví, proč které koze rohy sráží. Bůh nikomu dlužen neostává. Bůh nevyplácí každou sobotu. Koho Bůh miluje, křížem ho navštěvuje Neštěstí učí hledati Boha. Boha vzývej, sám ruky přikládej. Proti Bohu nic nemohu. Kdo s Bohem, Bůh s ním. Moře nevyleješ, ďábla neošidíš, Boha nepře— mndruješ. Všecky věci v Boží moci. Do cizí pšenice srpu nestrkej, do Božího soudu se nemíchej. Co chudémn dáš, na lžíci ti naroste. Svíce lidem sloužíc, sama se tráví. Koho chraní Bůh svým štítem, nezahvne v boji lítém. V Boha doufej, & sám foukej. Člověk míní, Pán Bůh mění. Kdo se Boha nebojí, ten se lidí nestydí. Kdo Bohu slouží, dobrého má hospodáře. Vyslyšel—liby Bůh po každé pastuchu, všecko by stádo přes léto pozdychalo.
-—-801—
Lépe zpívati, nežli klívati. Kdo za pluhem kleje, zlé semeno seje. Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Kdo v mále se pronevěřil, pronevěří se i ve mnoze. Otcova kletba vysušuje, a matčina z kořen vyvracuje. Nikdo nemůže dvěma pánům sloužiti. Ctnost v prostřední míře stojí. Ctnost se s člověkem nerodí, náhodou se ne— nahodí, kdo jí hledá, v ní uhodí. Za štěstím sláva, za ctností chvála. Milejší ctnost s chudobou, nežli hřích s ozdobou. Lepší ctnost ve blátě, nežli hřích ve zlatě. *
.
*
Jednou v roce i to v oce. (Ač kdo málo kdy co nenáležitého páSe, i to pověstí jeho škodí.) Dvakrát hřeší, kdo se hříchem honosí. Jak se zhyzdíš jednou vadou, nesmyješ se žádnou vodou. , Hřích sladký, a' člověk padký.
*
Starý hřích činí novou hanbu. Hříchy mladosti kára Bůh na staré kosti. Každý hřích svou výmluvu má„ Lépe se jednou zardíti (studem) nežli stokrát blednouti (strachem).
...303.. II.
Dobré — zlé. Těžké napravenl zlého. Spolek — stejně rádo k stejnému. Pokrytstvl -—lest — podvod. Dobročinnosť — dar. Vděěnosť -— nevděk. Lakomstvl -— sobectví. Marnotratnosť. Dobré s dobrým, a zlé samo. Dobrý člověk se neleká, když šibenici vidl. Člm se dobré činí více, k tomu vždy přibývá chtíče. Dobrý čím povýšenějšl, tlm lidu milejšl. Dobrota srdce jímá, násilím se nic neujimá. Každý dobrý může lepši býti. Od dobrého se rádo ulže, & k zlému přilže. Dobré se pomni dlouho, a zlé ještě déle. Kdo mě loni bil, ten i dnes mi není mil. Na dobrou koupi netřeba kupcův poblzeti. Dobré víno i bez Vichy Výpijou. Dobrého po málu. — Cukr se nejldá plnou hrsti. Kdo chce užívati sladkého, musi prvé okusiti hořkého. *
*
*
Zlé samo se učí. Kdo chce hada umořiti, po hlavě ho musí bíti. (V počátku zlé udusiti.) Ta myška už lapena, s kterou kočka pohrává. Kdo sobě zlý, komu dobrý? a Do řídkého bláta neházej kamenem. Kdo se s chámem hádá, lidem v posměch se dává.
— 808—
Voda a zloba nemá stani. Cervivá jablka se stromu leti. Kaž se lidmi, ať se nebudou tebou kázali. Koukol se musí s kořenem vypleti. Zlý člověk, když sám hyne, rád by celý svět zahubil. Mráz kopřivu nespáli. Štika umřela, ale zubý ostaly. (Ačtě zlý člověk dávno umřel, neumřelý jsou s ním tolikéž skutky a ustanovení jeho.) Dobrým škodí, kdo zlým hovi. Těžko berana s vlkem smltiti. Učinili cikána králem, a on nejprvé svého otce oběsil. Z čerta anděl nebude, kdyby ho v devíti ko stelích světil. Mlať plevu jak mlat, zůstane plevou, *
*
*
Kdo se po sobě nepoznává, pozná se po spolku. To nebyla ovce, co s vlkem se procházela. S kým obcuješ dopoledne, takový jsi odpoledne. Okolo močidla chodě neujdeš nádoby.; Slunce prochází i kalné mraky, a přece se nepokáll. Lépe jest v samotě býti, nežli Spolek se zlými míti.
.
Vrána k vráně sedá, rovný rovného si bledá.. Vrána vraně oka nevykline. Neušpiní se saze uhlím. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.
_3o4_ Osel oslu nejpěknější. Kdo lehá. mezi otruby, přichází svini pod zuby. Jedna ovce prašivá, celé stádo nakazí. Pod plaštíkem ctnosti, mnoho se kryje ne— pravosti. Bohu slouží tak, aby čerta nerozhněval. Ne všickni jsou svatí, co si otírají 0 kostel paty. Praví, že se postí, au nemá co jísti. Klamy jak šidla v měchu nedlouho se utají. Falešný přítel jako kočka, 2 předu líže, pozadu škrábe. Když chce ďábel svésti, za anděla se přístroji. Kde maso, tam psi. Krkavci tam létají, kde padlinu čenichají. Když tě v oči chválí, boj se nachyliti mysli. Slavíček u oběda, a vrabec krom oběda. Horší jazyk falešníka, nežli kopí bojovníka. Kam vítr, tam plášť Kdo se dvou břehův drží, oba se s ním snadno utrhnou. Když ptáčka lapají, pěkně mu pískají. Starého vrabce plevami neošidíš. Svedeš jen jednou kozu na led. Když liška dříme, hled' se kohoute. *
.
*
*
Štědrý člověk groš na střechu uvrže, dva mu spadnou. Z obce po nitce, a nahý má košilka. Kdo pOSpíší, dvakrát dava. Dávej s rozumem, a ber s pamětí.
—-305—
Přilišná štědrota, hotová žebrota. Učiň se ovcí, a vlci hotovi. Darovanému koni na zuby se nedlvej. Draho nekupuj, a darmo neber. Kdo se ptává, nerad dává. Blázen kdo dává, větši kdo nebere. Něco za něco, nic za nic. I pes pomnl, kdo ho krmí. Nepamatuje kráva zimy, když se leta dočká.
Strop a podlaha pekla — sama nevděčnost. Vychovaný krkavec i panu oči vyklove. Čin čertu dobře, peklem se ti odmění. Lakomství hluboké moře. Chuděmu se nedostává všeličeho a lakomci všeho. Čím kdo více pije, tím více žízní. Skoupý boháč jako jeho skříně; ač v ni zlato, přece v koutě stává. Nelituj podkovníčku, abys podkovy neztratil. Vic škoda střevíce než nohy, řiká Skrblík a ubohý. Těžko z kamene olej vytlačiti. (Lakomce k do brému skutku přiměti.) ; Žernovy samy nejedi, a lidem mouku dávají. Tu máš, nebohy, co se mi nehodi. Darmo ten zboží má, kdo ho neužívá. Zlý pes ani sám sní, ani druhému dá.. Lakomec všem bývá zly, sobě nejhorší. Ovce vlnu rostl a skrblík se postí — pro jiného. Vně okači, doma krti slepí jsme. 20
_BOB— Cizí chyby na slunce, své do stínu stavíme rádi. Každý vlastenec o svůj humenec, &vlasti šipek. Kazdy rád na svůj mlýn nahání vody. Neštěká pes pro ves, ale pro sebe. Každé hrábě k sobě hrabnu. Vše rád udělám: jen nechtěj, bych něco dal, půjčil anebo Sllbil. — Učinim všecko pro každého, krom toho trého: Neslíbim, nepůjčlm & nedám za něho svého. Až se najim, půjčim ti lžíce. Koho nám třeba, vime hned, jak mu řlkajl. Hledej sobě zisku bez jinych nátisku. Chvále cizí večeře, otvlrej také sám dveře. *
*
*
Marnotratnost, jako rozeschlá nádoba: jednim koncem lnješ & desíti teče. Meče nedávej zuřivému, svobody mladému,
statku hloupemu & peněz ůtratněmu. Chudoba marnotratnosti nejbližší dědička. Marnotratnik jest zebrak budoucny & skupec -— věčný.
Hýřil za mladu, & pod starost umírá z hladu. Začal na zlatě, skončil na blátě. Roboty do soboty & peněz do neděle. Ne vždycky hody, i nehody. Kde samá hostina, tam nedaleko hlady. Mnohy chlebem pohrdal a suchou kůrkou za *vděk vzal.
Kdo Martinka z husta světí, statek dýmem mu vyleti.
..an— Statku se nedohostí, jestli nedopostl. Žebrácká hůl těžká, a přece jl lidé často hle— daji (marnotratnostl). III.
Pravda — spravedlivost -— lež. Jazyk —— mlče livosf —— tlachavosf. Žerty. Zdvořilosť — veta za vetu. Kleveta -— pomluva. Sliby.
Pravda jest dítě boží. Dávnost pravdě dá svědka. Pravda přátely má, ač ne vždy na ulici. Kde casta rovná, nezajižděj. Ohně nelze upáliti, vody utopiti, větru udusiti & pravdě zahynouti. Vyjdet pravda na vrch, jak olej nad vodu. Kdyby zavřel okenice, přece pravda vyjde ze světnice. Kdo pravdu zastává, vítězem ostává. Přiteli k vůli pravdy neodstupuj. Pravdu sobě huďme, spolu dobří buďme. Těžko pravdu mluviti a neu raziti. Pravda oči kole. Kdo nevděčnou pánům pravdu hude, houslemi o hlavu míti bude Ošklivá tvář zrcadla nemiluje.
.
*
|.:
.
Lež má plytké dno. Lež má krátke nohy, daleko neujde. Lži, ac svět projdeš, ale nazpět se nevrátíš. Mladý lhář, starý zloděj. 20'
_SOI— Zloděj u lháře rád hospodou stáyá. * . * Mluv málo, a to dobře. Po peří ptáka, a po řeči člověka. Co na srdci, to na jazyku. (V rozličném smyslu se užívá., anebo: nač kdo rád myslivá, o tom také rad mluvivá; anebo o člověku upřímném, jehož řeči se vždy se smýšlením srovnávají; anebo o tom, kdož ničeho smlčeti nemůže.) Co v srdci vře, v ústech kypi. Zle jest, když jazyk před rozumem ubíhá. Jazyk bez kosti, ale kosti láme. Vioe jazyk nežli meč protíná. Jazyk dává silnou ránu, proto má dvojí bránu. Ve zlosti jazyka s uzdy nepouštčj Rána se zahoji, ale slovo ne. Mluv pane Martine, ať tvá věc nehyne. Sám se udává, kdo se bez potřeby vymlouva. *
*
*
Uměti v čas mlčeti není leda umeni. Dobře jazyk za zuby míti. Řeč na váze měř, málo komu věř. Vola za rohy, člověka za jazyk lapají. Jazyk nechávej doma, a venku uši. Hubu zapni, oči napni. Mlčenlm člověk mnoho řečí odbude. Dobré mlčení, lepší než špatné mluvení. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. . Mluv méně s jinými, a více s sebou. Kdyby uměl blázen mlčeti, při mudrcich by mohl s'edětí.
—309— Svrbi jazyk toho, kdo ví co tajného. Co chceš míti tajného, měj u sebe samého. Svěř se tetě, roznese tě po všem světě. Neudržel—lis za svými tvářemi, za cizími pozdě
udržovati. Pozdě po lidech slova chytati. Co někdy z úst vrabcem vyleti, zase toho ne vtáhnoš čtyřmi koňmi. Slovo vypustiv & vodu rozliv, nikdy neschýtiš. *
*
*
Kdo mnoho mluví, lže anebo se chlubí. Mnoho řeči, málo skutků. Která kráva mnoho řve, ta málo mléka dava. Prázdný sud se nejvíce ozývá.. Čím kolo u kary horší, tím více vrza. Zbytečné řeči škodí a mrzutost plodí. Cim míň křiku, tim míň hříchu. Reč se váží & nepočítá. Ne každý, kdo jazykem seěe, hodí se do bitvy. Co se doma uvaří, má se doma snísti. Smeti z domu na ulici nevynašej . *
:|:
*
'
Neviš, co stojí .mezi anděly a čerty ? — Zertý. Časem z žertu přichází se do pravdy. Přestaň žertovati, když se tvář pýři. Nežertuj kočka se psem. Nežertuj, s kým jsi nerostl. Nežertuj tim, co smrdi, co škodí a co boli. *
*
*
Reč uctívá. bez prOSpěchu nebývá.
—810-—
Laskavé slovo najde laskavé ucho. Laskavé slovo jest kyje silnější. Pěkné slovo železná vrata otvlrá. . Pokorná slovo hněv ukrocuje. Zdvořilost i kočku těší. Vlldnou řeči vice získáš nežli sečí. Ne vše praskem a bičem, mnoho zmůžeš i hvizdem. K službě se nevlirej, a požádán neodplrej. Laciný přítel, jejž dobrým slovem a kloboukem koupiti můžeš. Jaká služba, taká výslužka. Ruka ruku myje. Na rohatou otázku kulovatá odpověď Dávaš romochaté otázky a zadáš kulaté cd povědi. Jaká půjčka, taková oplátka. Na tvrdý špalek tvrdý klin. Na křivou díru křivý hřebík. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, Vám Zpívají, a na nás nota pada. *
*
*
Kleveta jak uhel: nespáll-li, aspoň ušpini. Klevetář a velká voda berou zlato i blato. Cas—tolidé hynou klevetulkův vinou.
Kdo 0 kom před tebou, jistě o tobě u jiných. Kdo na slunci chodí, slin ho následuje. Zlata se rez nechytí. Lev much nelapa. (Veliký muž velikomyslně pohrdá pomluvači -— timto lidským hmyzem) Tim řeka není horší, že z ni psi pijou. +
—311— Pes štěká, & vitr odnáší.
Vlna bez větru se nepohne. Podle sebe soudím tebe. Šilhavý slepého kára. Sova slkoře hlavatych nadává. Lopata se pohrabáči posmívá. *
*
*
Sliby — chyby. Pravil pán, kožich dám; zatim slovo jeho teplé. Sliby se slibuji, blázni se radují. Kdo sliby živ, zbohatne-li, bude div. IV.
Pokora —— pýcha. Chlouba ——chvála — čest —
dobré jméno — pověst Závist. Trpělivosf — svornost — povolnosf. Hněv — msta — ukrut nost — svéhlavosť. Udatnosf — smělost — strach — bojácnost. Stud. Čím plnější klas, tím hloubě se kloní. Lepší prosba nežli hrozba. Pýcha peklem dýchá. HIed', páve, na své nohy.
.
Hlouposť a pýcha na jednom dřevě; rostou. Neni dudka bez chocholky &hlupce bez pýchy. Jindy okolo bot chodival, a nyní nevi jak si v nich vykračovati. Pod kordem & bosky. Nečiň se pátku nedělí. Kdo vysoko letá, nízko sedá. Krákala vrána, když zhůru letěla, &když dolů, i křldla svěsila.
—312— Ještě nedosedl na koně, a už kope nohama. Od pluhu pána, zlá to rána. „Kdybych byl jak vůl“, pravil krtek žábě, „všecko bych roztrhal“ Kdyby měla svině rohy, jak by ploty obstály? Dobře_nedal Pán Bůh svini rohů a býkovi rozumu. Když se vrána zjestřabi, hleďte se ptáci. Vlastni chvála z hrdla smrdí. Kdo sám se honosí, v hlavě mnoho nenosí. Vlastni chvála v oči práši; jinych chvála čest přináší. Po vojně hrdin mnoho bývá.
Nechlub se pradědy, sám jsa škaredy. Chvála k dobrému podnět. Příjemná pochvala od slavného. Nechval v oči, nehaň za zády. Cesta slávy na ledu stoji. Lidská chvála neni stálá. Světská chvála jenom pára. Cim dále pověst leti, tím více přibírá smetí. Had se chválí, že je dlouhý, a liška, že je krátká. Čest nad bohatství. Dobré jméno nejlepši dědictví. Za čest a slávu hotov buď dáti i hlavu. Dokud sila, hleďme dila, by památka po nás byla. * Ten nežil, po kom pěkná pověst neostala. Čest & dobrá pověst mnoho na světě může. Opatruj oděv za nova, a čest z mládí.
—313-—
Dej Bože tomu čest, kdo ji umí snést. Komu čest, tomu čest, pastuchovi hůl. Když ovce pošlv, i kozy cti došly. K vůli hospodáři musí se druhdy i psu šetrnost prokazovati. Kdo sám cti nemá, jinému jí nedá. Kdo cti nemá, nerad ji vidí na druhých. Kde jednou smetiště, lidé ještě víc naházejí. Trest se neklátí bez větru. Co dálnějši, to valnější: tak sprostáctvo nese. *
.
*
Závist dávno před námi se zrodila. Všemu konec kromě závistí. Není štěstí bez závisti. Zlý pláče od závisti a dobrý od radosti. Žebrák žebráku závidí. Záviděl lysý holému. Závistník schne od toho, vidí—lizdar u koho. Železo rez sežírá, a zavistník od závisti umírá. Kdo sobě cizi štěstí cukruje, zbytečně své si zhořčuje. U souseda všecko lepší. V cizím dvoře pěknější jehňata. ; Sousedova kráva více mléka dává. Hojnějši vždy obilí na sousední roli. V cizích rukou vždy větší krajíc. Lépe jest, by mně jiní záviděli, než já komu. Lepší jest závist na sebe vésti než slitování. Trpělivosť železná. vrata probíjí. Čeho nelze ujíti, musíš se mužně podjíti. Trp hlavo, na to jsi z kostí ukuta.
\
_
—314—
Při svorně vůli jde vše do hůry. Otep nepřelomíš, a po prutu všecku zlámeš. Lepší svorna hrstka mala, než nesvorný zástup. Kdy jeden na vůz nakládá a dva s vozu, ne byzo ho nakladou. Povolnost přátely činí. Čelem zdi neprovalíš. Nespraví ten nic do roka, kdo nezavře na čas oka. Jedno minouti, druhé svinouíi, k třetímu po mlěeti — cesta ku pokoji. Hněv a jazyk na uzdě měj. Kdo hněv svůj podmaňuje, statečnost dokazuje. Hněv špatný rádce. Hněv žalost za sebou vodí. Prchlivosť člověka oslepuje. Hněv přátelstvo ruší. V hněvu vyvře, co v srdci vře. Hněv ochladí se v skoře, nenávist nestopí ani moře.
Hněvati se jest lidsky, ale zlost v srdci chovati ďábelsky. Lepší jedna zlost než dvě mrzutosti. Není dobře oheň ohněm hasiti. -— Nepřidávej oleje k ohni. K šlechetné mysli nemá přístupu pomsta. Kvapná pomsta, hotova škoda. Strašný mnohým, strachuj se mnohých. Kolik se jich tebe bojí, tolik jicb o život stojí. » I obruč udeří, když naň ělápneš. Kdo každého poslouchá, zle činí, a kdo nikoho, ještě hůře.
—815— Svéhlavost jest vada slabého rozumu. Dva křesacl kameny jiskry dělaji. Nesmělé srdce cti nedochází. Bez odvahy neni oblahy. Smrť udatnému nestrašna. Dvou smrti nebude, a jedné minouti nelze. Strach má veliké oči. Snadno strašitj, kdo se bojí. Kdo se boji chřestu, nechoď do lesa. Při kom je stud, při tom i svědomí. Boha se boj a lidi styď. Ctnost v červeni chodi. (Pyř barva ctnosti.) Stud jen jednou ztratíš. Stud prodan, život zmrhán. Nestoudné oči nestoudneho srdce jsou svědkové. V.
Práce, pilnosť —— zahálka, Ienost'. Obžerstvl
a
opilství. Hra. Bez práce není koláče. Co je po síle, když není pile? Přičinlivému dvojí život.
bída jenom do okna nahlédá, do jizby Pracovitému nesmi. Kůň k tahu, pták k letu a člověk ku práci. Nechopiv se sekery, chaloupky nesroubiš. Kdo dělá, vydělá..
Kdo dbá, ten má. Ráda; kočka ryby jl, než do vody nechce. Kdo neseje, ten nevěje. Komu se nelení, tomu se zelení.
—816— Kdo chce chleba, pracuj co třeba. Z pilnosti se štěstí rodí, lenost holou bídu plodí. Kdo chce jádro jisti, musí ořech rozlousknoutj. Kdo chce čeho dojít, musí za tím pojit. Bez chuti ani provázku neukroutí.
Častá krůpěj i kámen prorazí.. Cervík malý velký dub ztráví, ne proto, že tuze kouše, ale že často točí. Slepička po zrnečku klove, & tím sytá žive. Pečení ptáci nelítají do huby. Pečení holubi neletí do huby. Pán Bůh dává požehnání, ale do chléva sám nevhání. Ustavičná práce všecko přemůže. Jednou ranou dub nepadne. Úsilím a prací i nebe koupíš. Velké řeky ticho plynou, malé s šumem běží. „Napřed se mlátí, potom platí. Jaké dílo, takový plat. Jaká příze, takové plátno. (Hra ve slovech plátno a plat.) K čemu kdo chuť má, v tom těžkosti nepozná. S chutí do toho, je půl hotovo. Bez ochoty zlé roboty. Než špatně orati, raději vypřahati. Práce kvapná málo platná. Kdo se potí na poli a modlí v komoře, ten hladý neumře. Modlitba bez práce sekvrka bez tnpůrka. Unavenému koni i ocas těžek. Struna příliš natažená praskne.
O
—817— Vaz si casu, chop se práce, zahálky se chraň co zrádce. Den začíná laštovička, večer kouči zpěv Slavíčka. Po práci milo odpočinouti. Hlad a práce výborné koření. Cizim volem chleba se nedoořeš. Kdo se skládá na druhého, je lenoch nebo nedbalec. Kdo z rána pollhá, večer pobíhá. — Kdo dlouho líbá, toho chléb odbíhá. Zahálka počátek všeho zlého. Zahálka: _matka hřichův.
Stojatá voda ráda se zsmradi. Lenoch i pod svou střechou zmokne. Kdo pozde chodí, sám sobě škodí. Hledě na les nevyrosteš, a zevluje na lidi ne zbohatnes.
_
Mladí ležáci, staří žebráci. Přijde čas, že se zeptá zima, cos delal v létě. Kým nepohneš brkem, toho strč podávákem. Mlsná huba veliká zhouba. — Do huby je malá dírka, ale proleze jí velká komůrka. —— Na komoru třeba jeden, na hubu dva zámky. ; Kdo všem na zdraví připíji, sám svoje zapíjí. Víc se jich utopí v sklince než v řece. Lala na latu se bije, a pivo se přece pije. Kdo sklenice dopívá, věku nedoživá. Opilému i moře po kolena. Kdo se boni za toušem, penize mu vypadají. Kdo nehrá, neprohrá. I nejlepší hra za nic nestojí.
— 3.10 —
Co dostaneš při hře, to ti čert vvdře. Do lutryje krávu vsadí & ocas vyhraje. . Luu-vie slibuje dukaty a vyslěka kabáty. VI.
Štěstí, neštěstí. Penize. Bohatý, chudý. Nebez pečný stav velkých. Bolest — hoře, žalosf, Iltostivosť -- péče. Hlad. Pozdní žel. Útěcha ——-naděje.
Bůh štěstím vladne. Kdyz Pán Bůh ráěí, štěstí musí. '* Ač ti Bůh dal, avšak neupsaí. Štěstí má vzdycky nenávistí dosti, sama bída se závisti zhostí. Koně za ovSem běží, a oslí ho dostávají. (Štěstí obyčejně příznivější bývá troupům než moudrým) Při dobrém větru“ na bouři pamatuj. Ctnost a štěstí visí na tenké niti. Štěstí noclehv mění. Štěstí sedět na rozcestí. Štěstí a neštěstí sousedy sobě jsou. Stesti s neštěstím ob jeden dvůr žive. Radost nese na zádech žalost. Když je dobře, nevýskej; kdyz je zle, netřískej. V neštěstí se rozum poznává. Dobrého vůdce nehoda ukáže. Štěstí rozum odnímá a neštěstí přidává. Těžko člověku v štěstí neZpýchati. Dobré bydlo rohy má. Štěstí se trousí, neštěstí sype.
— 819—
Štěstí o berle se vleče, &neštěstí lítá na křídlech. Samo-li tě štěstí nevýčká, na koni ho nedohoníš. Kde se dobře vodí, tam se rádo chodí. Dej jenom med, & much dosti přilne. Stroj jen hody & budou i písně. V štěstí mnoho přátel bývá, & v nehodách i svoji se opouštějí: Nostěstí nechodí po horách, ale po lidech. Dokud jednomu se nestmí, nemůže druhému svítati. Škoda vtipu dodává. Šťastný, kdož cizí příhodou vystříhá. se před svou škodou. Pod někým i korek tone, & jiného i olovo podnáší . Lépe zmoknouti, nežli utonouti. Nešťastný, by se břehu chytil, i ten se s ním
utrhne. Radosť jest, když není zbytí, svých neřestí druha míti. Kdo chce kam, pomone mu tam. Neboť: Chtícímu se křivda neděje. Každý sobě štěstí kuje. Jak kdo sobě ustele, tak lehne. Co si naseješ, to žití budeš.
, ;
Sám sobě budeš, sám vesel budeš. Mnohýt buk sám ke své záhubě topůrka po skytuje. ' Sekera lesu neškodí bez lesu. Peníz pán, chmel hrdina, oves komoří. K penězům celý svět tváří obrácen.
—820— Nemáš—lipeněz, do hospody nelez.
Peníze jsou slepy. Peníze jedněm panují, druhým slouží. Peníze lakomci muka, šlechetnému čest, a zrádci smrť. Zlatý klíč všecky zámky otevře -— i pekelný, ale nebeský nemůže. *
O..
*
*
Máš-li příjmy početné, měj i srdce šlechetné. Boháč želí korabu, a žebrak mošny. V' pranici bohatý chraní ůška, a chudobný rouška. Malých ptákův malá hnízda. Kdo má koně, snadno k němu sedlo najde. Na starem ohništi snadno ješt oheň naložiti. (Snadno hospodařití na zděděném zboží.) „Snadno s plným břichem o postu kázati. Kde holubův mnoho, tam jich ještě více při— letuje. Zrno tone, pleva pluje: proto přece plevou sluje. Kdo má. cvoky, podpírá si boky. Chléb má rohy, nouze nohy. Chlap bohatý, jak býk rohatý. Syté prase věchtem hrá. Pozve-li se osel na svatbu, aneb vody třeba, aneb dříví nenanošeno. Kral veliký pán, a lopatou cukru nejídá. Co platny perly, když krk mi škrtí. _ Čím vyšší strom, tím bližší hrom.
—321— Čím více peněz, tím více starosti. Zlaté lůže nemocnému nezpomůže. *
.
\
Chudoba poroba. Vlast se hubí chudobou, mysl klesá nehodou, & nedostatky všem jsou nesladky. Chudý s bohatým nehoduj, moudrý s bláznivým nežertuj. Rldko kdo darmo chudý. (Nejčastěji z marno tratnosti, lenosti, nedbalosti atd.) I ve Vídni lidé bidni. Co chleba, to v něm, co roucha, to na něm. ' Prosiš mošny od žebráka, a holi od ovčáka. Není docela bos; má ještě podvazky. Chudoba cti netrati. Na chudobných svět stojí. Lépe zíti v chudobě, nez—liv hanobě.
Lepší poctivosť s chudobou, než-li bohatství s nepoctivosti. Při mále malé starosti. Chudých jest náuka. Třeba chaloupka dřevěná, jen když v ni srdce zdrávo.
! Milá chudobo, nenajiš-li se, ale se vysptš. Nedostatky okazují, jak málo lidé potřebuji. V nouzi poznáváme, co zbytečných potřeb máme. Není ten chud, kdo nikdy ničeho neměl, ale ten, kdo měl a pozbyl. Bída učí rozumu. Nejdražší jest, co se prosbou kupuje. 21
-322— Tonoucí i slámy se chytá. Čím vzchod vyšší, tím pád nižší. Bývá pod vozem, kdo bývá na voze. .Na světě jako v lázni; čím kdo výše sedi, tím více se potí. Větší hlava, větší hlavobol. Kdo na zemi sedí, pádu se nebojí. Netřeba se třtině báti, větrové když dub vy
vrátí. Nejvyšší stromové největší nepokoj od větrův mívají. Velící stromové dlouho rostou, a chvilkou padnou. Když dub padne, ledakdo třísky sbírá. Zdechlého lva snadno za bradu škubali. Na strom nachyleny i kozy skáčou. *
*
*
Co máme nevíme, až když ztratíme. Dokud u mne nacházel, i v noci přicházel; a teď co jsem chudy', neví ani ve dne kudy. Cizí hoře lidem smích. Kdo má škodu, o posměch se nestarej. Kočce hříčka, a myšce slzička. Méně bolí, co v oči nekůle. Zdravý nemocnému nevěří. Sytý lačnému nerozumí. V kalné oči písku nepřisypuj. V každém stavu najdeš davu. Všudy práce, všudy kříž, všudy jest nějaká tíž. Ne všecko pížmem a kadidlem voní.
—323— Každá švestka svou pecku má a pecka jádro. Půl světa skáče a půl pláče. *
*
*
Břicho nevděčnik, starého dobrodiní nepomni. Hlad a žízeň příroči žádného nezná. Hladovemu vždy poledne. Hladové břicho uší nemá, Hlad je nejlepší kuchař. Na bílý chléb máslo, na černy hlad. Když se kdo vyposti, v ničem není kostí. Hladové slepici o prosu se snivá. Hladoví se i o mouchu svadi. *
*
*
Co se stalo, odestati se nemůže. Co bylo, a není, na to žid nepůjčí. Co bylo v loni, nikdo nedohoní. Pozdě klec zavirati, když ptáci vylétali. Pozdě závory dělali, když koně vyvedli. Kdyby nebylo kdyby, nebylo by chyby. Kdybychom měli tolik mouky, kolik nemáme masla, napekli bychom celému světu buchet. Po radě bývají páni moudřejší. , Dobry rozum po škodě, lepši před škodou. Zadni rozum bez předního, co kolo bez napravy. Koho had uštknul, i hlísty se bojí. Koho kase spálila, ten i na podmáslí fouká. Opařený kohout i před deštěm utíká. * *
*
Však není ještě všem dním večer. Čas raní, čas hojí.
21'
—-324—
Zas dobře bude, až zlé pomine. Vzpominati milo, co před tím trápilo. Dokudkoli žití, vší touhy nelze zbytí. Zajíc utíká. před liškou, a žába před zajicem. Odpadne jeden květ, nastane jiných pět. Kdy žalosť vrchu dostupuje, už se radost ohlašuje. Po dešti slunce jasněji sviti. Poteče kdys voda i na můj mlyn. Nebude-li uhlí, bude popel (nebude-li z něčeho velikého zisku, jen když aSpoň maly). Naděje má hluboké dno. Netrat naděje, když se zle děje. Dokud člověk ústy ziva, nech všeho naději mívá. Doufej směle, dokud duše v těle. Vždycky se neděje, jak se kdo naděje. Naděje dobré snídani, ale zla večeře. Bos chodívá, komu cela ves boty kupuje. Sam dělej, přátel nečekej. Přijdou, přijdou lepší časové — ale kdo se jich dočkal _ Bylo nam dobře ——jen že tomu davno; bude zase -— dočkáme-li se. Kdo stín lapá, prázdnou hrst mlvá.
a
VII.
Mysi — rozum — vtip. Moudrost — zpozdilosť — bláznovství. Učenl a uměnl. Řemeslo. Zvyk — přirozená povaha. Mysl soudí, vůle voli. Rozumu nikdy nazbyt.
—325—
Nedokáže-li hlava, ruce nedokážou. Vlastní rozum král v hlavě. Kolik děr, tolik syslův, kolik hlav, tolik smyslův. Nedozralý rozoumek jako jarní sněžek. Raděj rozumem než socborem. Komu Pán Bůh nedal, kovář neukuje. Komu není s hůry dano, v apatyce nekoupí. Cizím rozumem nežij. Málo ten ve světě spraví, kdo vše na svou hlavu staví. Dle šatu vítají, dle rozumu provázejí. Casto v haleně chatrné najdeš rozumy jadrné. Čas a příhoda, rozumu škola. Moudrost miluje tvrdé lože. Z palce obra poznáme. Moudrému napověz, hloupému dolož. Na chytrého mrkni, hloupého trkni. Ch'ytrosť nejsou žádné čáry. Největší moudrost znáti sebe samého. Moudrým ten se darmo zove, kdo neumí radit sobě. Živa hlava klobouku dobude. Hloupý hledá místa, a moudréhoi v koutě najdou. Co mudřec mudroval, hloupý hrad cpanoval. Děravého mechu nenadmeš a hlupce nepoučíš. By vedl osla do Paříže, komoň z něho nebude. Ani v Paříži nedělají z ovsa rýži. Janek do Prahy, Janek z Prahy. Vyjel teletem, volem se vrátil. Na blázny netřeba hnojili (rodí se jich bez toho dost).
—326— Co je hloupému po rozumu! Z pusté stodoly vyletí sova, z hloupého člověka hloupá slova. Posaď blázna vysoko, bude nohama klátiti. Kdyby šlo po sovím, nebylo by nikdy dne. Běda světu, zachce-li se bláznu býti hrdinou. Co jeden hlupák zkazí, tisíc moudrých nena— praví. Co jeden hloupý koupí, ani sto rozumných neprodá.. Zle nohám pod bláznovskou hlavou. Zle každé dilo spraveno, když osla za správce voleno. Nouze s hloupostí sousedí. Všude na blázna kape. Ne z každého dřeva nebo kamene sv. Vaclav. !. Ne z každého žáka bude kněz. Byť sova pod nebesa létala, sokolem nikdy nebude. By slavík jak krásné zpival, přece vrabce ne naučí. *
*
*
Krásný páv peřím & člověk učením. Umělosť svétlo, neumélosť tma. Umění v štěstí okrasa a v neštěstí útočiště.
Čím výše vystoupíš, tím širší rozhled. Co neumíme, na to nevražime. — Co nezname, na to nedbáme. _ Lepší neuk než uedouk. — Lepší prosták po volný, než mudráček svévolný. Tolik máme, co v paměti chováme.
—327— Učení kořen hořký, ale plod sladký. Bez muky není nauky. Kdo se z mládí čemu naučí, k stáří jak by to našel. Kdo se v mládí učil leda, bude volat v stáří: běda. Žádný učený s nebe nespadl. — Nikdo se ne narodil mudrcem. Tkadlec od kazu začina. Mezi slepými jednooký králem. Když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí. ] slepa slepice někdy na zrnko trefí. Kniha za mistra stojí. Byl jeden mnich, měl mnoho knih, a nic ne věděl z nich. Řemeslo zlaté dno. Kdo dva zajíce honí, žádného nechytí. Zvyk jest druha přirozenost. Jedna muka nauka (zvykání), a dvě muky oduka Cikánovy děti nebojí se jisker. Zeptej se husy, zdali ji zábne v nohy. Kam se dřevo kloní, tam i padá. Co kolébka vyhoupala, to motyka zakopala. Kavka, by se na sněhu valela, nezbělí. Kočka myší nenechá, liška slepic a vlk ovec.
Vlll.
Domov. Přátelství -- nepřátelství. Láska — nenávist — přízeň velkých. Své každému milo. Všude dobře, doma nejlépe. Každý kraj má své peklo i svůj ráj.
—-328—
Lepší doma krajíc chleba, než v cizině kráva
celá. Chval cizinu, ale zůstávej doma. Otcovské zemi odumři, ale neodcházej. Kde se kdo zrodí, tam se i hodi. Kde sosna vzrostla, tam ona i krásná. Kde jest penlz bit, tam nejvíc platí. V cizím kraji i sokola za vránu mají. Kde se kdo zlthne, tam se i tíhne. Nechvalitebný pták, který troust do svého
hnízda. Živ buď vlasti, přátelům, vzdají čest tvým popelům. Kdo se za vlastní řeč stydí, hoden potupy všech lidí. Čítati dávné jazyky & cizím rozuméti, dobře jest, než mateřský třeba napřed uméti. *
*
*
Upřímný přítel za bratra. Těžká shoda s ohněm voda. Pro přítele nového nespouštěj se starého. Přítel nebudiž ti jako kvítek, který potud milý, pokud čerstVý. Přítel každému, jistě žádnému. Hedbávnou rukou přítele vybírej & železnou třtmej. Přltele poznáš tím pravého, miluje—litebe víc, než co tvého. Nehraď se plotem, ale hrad se přátelý. V nouzi a potřebě přítele poznati.
—329— Zlý rok ohlíží se po úrodě, a člověk po přá telích v nehodě. Přátelské služby se neúčtují. Kdo tě napomíná, měj ho za přítele. Přítel jest, kdo pravdu mluví, ne kdo po chlebuje. Lepší jest zjevný nepřítel, nežli úlisný přítel.= Přitele s tákavou hlavou ubíhej, s přímým čelem objímej. Svoji se psi hryzte a cizí nepřistupujte. V nouzi přátel snadno padesat na lot se veide. Bez nehod přátel nepoznas. Přátel u boháčův jako plev okolo zrní. Máš-li chléb, zuby se najdou. Maš-li cinkače, najdes i posluchače. Dej mi Bože plaěidruha, zpěvodruha sám si najdu. Kde teplá kuchyně, teplí přátele. Kde je mastná kuchyně, tu much sletí se velmi mnoho. Přátel hned hojně nabudeš, když nic nebem hojně dávati budeš. Radi se mějme, a každý o svůj měšec dbejme. Pokud měšce, potud přítele. Přátel mnoho, ale upřímných málo. Přítel jest dobrá věc, ale běda, kdo jich mnoho potřebuje. Ze stareho nepřítele nebude nový přítel. Nepřítel smířený a břeh podemlený. Přítel příteli hrad staví, & nepřítel nepříteli rakev teše. Jak _ti kdo nejvíc lahodí, jistě tě nejspíš uhodí.
— 330—
Bocan (čáp) žábě nepoví, že ji z vody vyloví (nepřítel se nepřizná, že chce škoditi). *
*
*
Kde laska, tu i Bůh, kde zavisť, tu zlý duch. V čem kdo zalíbení mívá, hned mu na jazyku
býva. Co na srdci, to na jazyku. Nemůže se šidlo v pytli tajiti. Co ze srdce nejde, v srdci se neujme. Lásky nevyhrozíš. K lasce nepřinutiš ani prOsbou ani hrozbou. Strach zapuzuje lásku. Láska a strachem neobstojí; nemiluje, kdo se
bojí. Laska nejlepší ochrance říše. Koho milují, toho také poslouchají. Láska vše sladí, všemu učí, ke všemu ponukne, Vše přemahá. Máš mě, nedbaš mne; ztratíš mě, poznáš mě. Co kdo miluje, za poklad mu stoji. . Není blaho stříbro ani zlato, ale blaho jest, co komu milo. ' \Ráda paní Nouze do Svárova zajíždí. Komu slunce svítí, co mu do měsíce? Láska velkých pánův jest lehčí než mech, & hněv jejich těžší než olovo. Každému svoje se líbí. * Každému své i nemyté bílo. Každá liška svůj ocas chválí.
—33l— lX.
Pravidla opatrnosti. Vůbec a zvláště, prohllžejlc k jistotě a bezpečnosti. Kvapiti radno i neradno. Uchopenl přlležitosti. Povaha času a spravo vání se jlm. Malým nepohrdej. Soud dle zevnitř nosti a postavy. Cizlho nežádati ani si nevší mati. Dluh — půjčka — pořádnosf. Opatrnosti nikdy nezbývá. Bez opatrnosti i moudrost slepa. S každým pěkne, s nemnohými důvěrné. V každé věci hleď konce. Opatrného Bůh opatruje. Bed se každý chraň, nežli přijdou naň. Zrada z koutka číhá ráda. Kdo z kouta měří, jistěji udeří. Kdo hrozi, vystříhá. U samých hranic není dobře chalupu stavěti. Na jednu lod' neklaď svého všeho zboží. Nepouštěj se bez vesla na moře. Neokusiv brodu nepouštej se na vodu. Tím lidé nehrají, od čeho umírají. Nemáš zahrádky hlav, aby ztrate Jednu vzal na sebe druhou. ; Proto jest štika v řece, aby karasi nedřimali. Kdo maš skleněnou střechu, nehazej po jiném kamením. Kdo po jiném blátem hází, sám se zamaže. Pole ma oči, les usi; chovej se všude, jak sluší. Vyjde dílo na bílo. Ač krtek pod zemí chodí, přece se ukrytí nemůže.
— 332—
Sysel dosti chytré
zvíře prozradí se přece
v díře.
.—
Kdo chce v domě škody zbýti, nedej jiskře ohněm býti. Sousedská pohroma tobě výstraha. Viz za se, před sebou uzříš. Kdo do nebe hledi & po zemi chodí, snadno se uhodL Kdo ví, co v hrnci vře, když jest pod po kličkou. Věř, ale komu věz. Nekažděmu věře zavírej pevně dveře. Nevěř nikomu, jenom Bohu a sobě trochu. Mnohým lidem věř, jednomu se svěř. Zároveň zle jest i všechněm věřili, i nikomu. Čtyři věci vždy jsou hojnější nežli myslíme: naše leta, naše dluhy, nasi nepřátelé a naše chyby. _Na penězích, opatrnOSti a víře vždycky spíš při počtu se nedostává, nežli nadbývá. V horku vez plášť s sebou, v dáti sám pojede. Dobře jest si zajiti a zdravě domů dojíti. Lépe jest se s cesty vrátiti, nežli špatnou cestou do" konce jíti. Kdo nemá v hlavě, musí míti v nohou. Jedeš—likam na den, ber chleba na týden. Myš jest malé zvíře, & nevěří jedné díře. Na ptáky lepem, ne cepem. — Kdo chce ptáky lapati, musi pěkně pískati, a ne bičem práskati. Kde krátko, nastav. (Kde moc, síla tvá ne stačuje. nastavuj vtipem, rozumem.) Kde vlěiny ne-xtačí, liščiny nasaditi.
—333-—
Dechem větru nepřemůžeš. Ještě vlka nezabili, & už mu na kůži pili. Zajíc v lese, & on rožeň strouže. Neslibuj jeřába v nebi, dej raději slkoru v ruce. Lepší vrabec v hrsti, nežli zajíc v Chrasti. Lepší holub v ruce, než jeřábek na střeše. Lepší dnes vejce, než zitra slepice. Ne každý, kdož mrkev strouha, také ji jidá. Gros v domě lepší než zlatý na cestách. Nespouštěj se silnice pro nejistou pěšinku. Lepší jest chvála Bohu, nežli da-li Pan-Bůh. Víra naději nic nepůjčuje. Lepší hrsť jistoty než pytel naděje. Lepší míra nežli víra. Více věř svým očím nežli cizím řečem. Lepší málo než nic. Pozdě přicházející kosti jídající. Kdo záhy seje, zahy žne. Lépe pozdě, nežli nikdy. Vyčkání málo komu uškodilo; ale nedbčkavost bez počtu lidí zavedla. Kvapky mívají hapky.
Spěcb brzo umírá. ; Lepší počkej než bych. ' Bezpečněji krokem, než skokem. Kvapnému rostou boule na čele, lenochovi na hřbetě. Spěšná práce nad výdělkem pláče. Dílo kvapně není platné. Co se prudce staví, rádo se boří. Přemysli dobře, začni rychle, konej pilně.
—334—
Kdo se příliš namáhá, brzo nemáha. Pomalu dále ujdeš. Čeho moc, škodí. Spravuj vůz, než se kola rozběhnou. Lepší jedna rozmýšlená, než sto učiněných. Nerozmluviv s hlavou, nechvatej rukama. Desetkrát měř, a jednou řež. Přijď raději pozdě na hody, než záhy k svárům. Jdi rychlým krokem, dohoniš bídu; jdi zvolna, dohoní bída tebe. Za mízy jest lýčí dřiti. Horké železo nejlépe se kuje. Mlat, dokud se mlátí. Dokud zubý maš, najez se chleba. Kdo za stolem jidlo zmešká, Bohu ho není žel (totiž kdo pěkne příležitosti samoděk promeškal). Zmeškav léto, pozdě do lesa na maliny. _Co dnes propustíš, zitra nedohoníš. Kdo má k čemu příhodný čas, nechť na jiný nečeká zas. Ostatní (špatný) kocour, který čeká, až k němu myši přiběhnou. Než se jablko přikotoulí, dobrá plánka. Kdo se nenaji, ten se nenaliže (kdo zmeškal příležitost). Nepust hýla pro motýla. Na hůře (půdě) se ještě nikdo plovati nenaučil. Snadno okolo k0pý sbirati klásl. Kdybych věděl o tom, co budepo tom! Tluč hlavou 0 stěnu, ucítlš hned změnu; ale ne na stěně, nýbrž na kotrbě. .
-—335-—
Kdo maje čas, času čeká, tratí čas. Co se upeče, to ukroj. Čas na nikoho nečeká. Čas ubíhá jak voda, každé chvile věčná škoda. Rok má krok, přejde dříve, než se nadáš. l zpěvu čas, i modlitbě svá chvíle. Čas platí, čas tratí. Druhý den vždycky moudřejší. Ztracený čas nikdy se nevrátí. Všeho do času, Pán Bůh na věky. Odtud až potud. Dotud něco praští, až se přelomi. Dočkej času, jak hus klasu. Nechval den na vzchodn slunce (dříve večera). Často pod večer pláče, kdo se smál z_rána. Večer ukáže, jaký den byl. Neříkej h0psa, až přeskočiš. Hop! za přikOpem_ Nešklub ptáka, až ho lapis. Nescházejí se hory 8 horami, ale lidé s lidmi. Maly slavík, ale hlas veliký. Trn! vydává růžičku, skořípká drahou perlička. Dorostouť někdy štěnoům zuby. Oko do srdce okno.
'
!,
Tvář mysli zrcadlo; vydá hned, co tam padlo. Z tváři mysl záři. Ze šatu se vidí obyčeje lidi. Jak tě vidí, tak tě za to mají.
Podle srsti psu jméno. Jaky oděv, taková čest. Plaka poznáš po peří, vlka po srsti, a člověka po řeči, kroji a chodu.
— 336-—
Lva a medvěda po pazouru poznáš. Sud' z podstaty a ne z pohledu. 1 pod ošumělým kloboukem moudra hlava býva. Křivé dříví, ale rovně hoří.
Zajíc dlouhé uši má, a není oslem. Není vlk, co šerou barvu má. Šat nedělá muže. Není všecka latina slovo boží. Není všecko zlato, co se blyští. Tiché vody břehy podmývajl. Pes, který velmi štěká, nerad kouše. Umet nejprvé před svými. Co koho nepálí, toho nehas. Cizího nežádám a svého nedám. — Z cizího nezbohatneš. — Cizí zboží nerozmnoží. — Pustil svůj pecen a běží za cizím krajícem. -— Jde pro cizí s hrsti a čert pro jeho 3 měchem. Rád by cizi rukou hada chytil. Cizí proso ohaniš, & tvé vrabci zobou. Nebuď do každého hrnce vařečkou. Člověk není čáp, aby svět čistil. Cizlho jídla, nesol. Dluh zlý druh. Dluh z mísy jída. Dluh nosi lež na zádech. Dluh býva čím dál tím mladší. Když dům shoří, dluh na komín vyletí. Nepůjde ti k duhu, dáš-li jisti s sebou dluhu. „_ Půjčka po oplátce krásná. Dobrý dlužník cizího měšce hospodář. Od zlého dlužníka i plevy ber.
-—887—
Když hospodský na kí-ídu dává, tu mnohý skáče; ale maje platit ošívá se a pláče. Dlužník vesele bere, ale smutně vrací. Dlužník když žádá, pyl-í se, a když má oplatit, bledne. Chces-li přítele ztratili, půjě mu peníze. NepůjěíS-li, hněvu na týden: půjěls-li, na rok. Přátelé buďme, dluhy si plaťme. Milujme se jako bratři, &počitejme se (hled'me svého) jako židé.
_
Zvykej pořádku, ujdes zmatku na statku. X.
Svět — člověk. Svoboda — vůle -—-mušenosť — moc — přestávání na svem. Chyba. Rada.
Nelze všem se zachovati. Prohlížení k užitku. Cestování.
-—-Směs.
Svět ten všech lidí domov. Svět každému mil, ale přijde rozloučiti se. s ním. O časy! 6 léta nynějšího světa. „ Svět se mění, a my v něm. | Člověk člověku Bůh i ďábel. Ryba rybou, pták ptákem a člověk člověkem žije. Strom se podpírá o strom, a člověk o člověka. Člověk všady má své vady. Bez rozumně svobody nemá život lahody. Svobodná mysl jediná člověku rozkoš. Svoboda pěkná věc, není na ni v světě klec. Stříbrná klec, a zlatá svoboda. 22
_333_. Těžkoť i ve zlaté kleci slaviku; zdravěji mu po zeleném lesíku. Zvůle kazí, a nezvole učí. Dej dusi vůli, nebude chtění konce. Přílišna zvůle hotová poroba. Dobrá vůle stoji za skutek. Kdo čemu chce, da se jedním vlasem při—
táhnouú. Chticimu nic není za těžko, nechtlcimu všecko. K čemu chuť, k tomu laska. Bez ochoty zlé roboty. — Hůře jest, když se nechce, než když se nemůže. Těžko toho voditi, kdo sam nechce choditi. Osla na most těžko bezděk hnáti. Nerady slepice na svatbu, ale musí. Pan Musil jest veliký pan. — Mus je suko vitý kus. Musil jest nejlepši učitel. Moudra i v tom se hlava pozná, že co musí, z dobré vůle kona. Zdi hlavou neprorazíš. Darmo proti vodě plovati. Těžko bezrohému s rohatým se bůsti. Dosti má, kdo na svém přestává. Nedbam o veliký hrnec, když se z malého najím. Kdo nic nového nevidal, ten i starému rád. Svatá spokojenosti, s tebou všeho dosti. — Nemůžeš-li v čem předkovati, nenl nejhorší i druhovati.
Mekce Spal, kdo na lavici celou noc přespal.
_339_ Sladké vyspáni — pěst pod hlavu a pasem se přikrytí. Kůň žádá jha, a vůl sedla. Ač horší, jen když jinši. Kde nás není, tam dobře. Bez chyby nikdo není. —-Nikdo není bez ale. [ vlas má svůj stín. Hřich a bída na kohož nečlhá? [ dobrému kocourovi mys někdy uklouzne. S každým se raď, a jednoho slyš. Vice svéc, více světla. Slepého na cestu a blázna o radu se neptej. Spatne se slepice poradí s liškou. Snadno jest zdravému raditi nemocnému. Nejsnáze rokovati o tom, co už minulo. Bez rady nic nečiů, a po účinku nepykneš. Kdo se radí, nezavadí. Po účinku zlá rada. Komu není rady, není pomoci. Všem se zachovati nelze. Nenarodil se ten, kdo by se líbil všem. Ani Pán Bůh se všem nezachová. Kdo u cesty stavi, mnoho správců? mívá.. ] Bohu svíčku, i ěertu Oharek. (O tom, kdo
všem se chce stranám zachovati) Kdo se chce zalíbiti každému, nezalibi se žádnému. Bez dolu nebude hráz, a zisk bez nákladu. Kde se tisíce vydélají, mohou se sta obétovati. Lépe vydělali na blátě, nežli prodělali na zlatě. Cuba se nenosí pro krásu, ale pro teplo. 22'
__340_ Jezdce švec pozdraví, pěšímu se pokloní. Nemůže-li kovati, ale pomáhá dymati. (Vždy k něčemu platen.) Chléb na cestě netlži. Netížl rohy jelenu, ani křídla ptaku, ani oves koni. Datlovi svůj nos nepřekáží. Na cestu nepospíchej, dříve rozpočltej. Cizina rozum bystří. Není na světě té strany, kde bys zléčil duše rány. Kdekoliv budeš, sebe nikde nezbudeš. Kde se polepšlš, tu si polepšiš. Tulák mnoho světa zrejdí, a bratra nikde nenajde. * . * Co se na jiných nelíbí, na sobě netrp. Jinak smýšlejí lidé o nas, než my o sobě. Nehodi se každá obuv na jednu nohu. ' Buď Všlmavý, ale ne zvědavý. Kdo za dveřmi poslouchá, sám o sobě slychá. K hostině ani první nebuď ani poslední. Do domu před hostem, z domu za hostem. Jez, co ti dají, a odpovidej, když se ptají. Rády by oči jedly, ale huba nemůže. Krátká. veselost dlouhou často činí žalosť. Zpívá. kohoutek, těší ho živůtek. Kdyby jinoch věděl, stařec mohl, lenoch chtel: ničeho by se v světě nedostávalo. » Ten mlád jest, kdo zdrav; ten bohat, kdo bez viny; ten vesel, kdo si hlavy nalame a s Bohem se těší.
-—34l-—
Děti povídají, co činí; staří, co jsou činili; blázni, co by činiti meli; stateční, co by rádi činili; rozumní, co činiti sluší. Jedna Iaštovka nedela jara. By kůň o své síle veděl, nikdo by na nem neosedel. Když na medvěda žalud spadne, bruci; a když ho větev udeří, mlékem se klidí. (Člověk v malých nesnazich často hůře si vede, než když ho potká veliké neštěstí.) Kdo se vrabcův bojí, nech prosa nesije. Jiným se divili, a sami se na ledě prolomili. Hotovil saně, & koně ty tam. Zlá obrana sově vrána. XI.
Zdraví. Střidmost — správa života -— potravy a nápoje. Nemoc — Iékařstvl. Krása. Mladost'
— starost. Smrt. Začátek — konec.
Zdraví hlava vseho. . Bez zdraví není bohatství. Zdraví na všecko vystačí. Ostríhej zdraví pod starost. ; Co maš, ne tvoje, i zdraví na dvoje (nejisté). Zdraví od srdce, a nemoc k srdci. (Dobre svědomí, vesela mysl, spokojenost, nepoddavaní se vášnim a náruživostem jest počátek zdraví; nemoc odevšad zas přijíti mohouc vždy k srdci míří. Jak mnoho v nemnohych tu slovech obsaženo! Srdce tu považováno jako chranitel zdraví, jako střed života, vypouštějící ze sebe paprsky ke všemu telu,
_m— kdežto zas jako z obvodu ke středu choroby se tisknou.) Přirození na male prestava. Prostě-li žiješ, sta let dožiješ. Stridmosť se při hojnosti poznavá, a ne v nouzi. Sladkosti se nedobirej až do hořkosti. Vesela mysl půl zdraví. Čistota půl zdraví. Nemůže každý skvostný oděv míti; ale čistě můž každý choditi. Kde pití a body, tam i choroby. Kam střídmost nechodi, tam chodí lékař. Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti na plno léta. Ponoukej ruce k dílu, a ne hubu k jídlu. Nemnoho jidej, ne všecko zvídej, budes dlouho živ. Kdo sladko jida, nesladko spava. Krátká večeře, lebka noc. Na lože o deváté, s lože o páté. Co neuspiš před půlnocí, po půlnoci nedospís. Hodina před půlnocí lepší, než dvě po půlnoci. Nech piva, pij vodu, nečiň kapse škodu. Voda mladým, víno starým. Dnes člověk, žeby skály lámal, a zítra by ho větřik povalil. Tělo stárne, neduhy mladnou. Nemoc na koni přijíždí a pěšky odchazi. Panska nemoc, chudobného zdravi. Chudý nemoci hleda, a k bohatému samy se hrnou.
-—343 Lékar léčl, Bůh uzdravuje.
lázeň druhá matka. Vitr otec, a voda matka. Víno hřeje, ale nešatí. Napij se vody, neuděláš kapse škody. Nejlacinčjši lék voda, kdo mu rozumí. Krása — očím pastva, & duši vazba. Na pekný kvítek i včela letí. V čem není skladu, v tom není i ladu. Skoda krásy, kde rozumu není. Mladost — radost. Zlaté časy -— mladá léta. Mladým náleží budoucnost. Mlad jsa pamatuj, že stát budeš. M'adý nabývej, starý užívej. Buď za mládí starcem, abys byl ve starosti mládencem. Člověk jevi už v mladosti, jakým chce býti v starosti. Kde není květu, nečekej ovoce. Co se kopřivou býti strojí, hned ze země lezouc pali. Čemu kdo z mládí přivykne, to i v stáři k němu lípne.
,
Co kolébka kolébala, to motyka zakOpala. Starost — žalosť. — Staroba — choroba. Letům ani cvalem neutečeš. Kůň jest jednou hřibětem, člověk dvakrat dítětem. Ne tak starostí šedivéji vlasy jako starostmi. Znati víno po celé. (Starost obraz“ mladosti.)
-s“ .. Smrť konec všemu. Dnes jsme zde, & zitra kdel Doba za dobou a k smrti blíže. Rok má krok a život v patách smrt. Zil dlouho, & umřel skoro. Se smrtí nikdo bratrstvo nepil. Bež jak běž, smrti neumkneš. Smrť všecky v jeden snopek važe. Starý musi, mladý může. Starý ma smrt před očima, mladý za zady. Ten v zlatohlavé, onen v damašku; a my po prostu — po tomže mostu. Smrť, co lepší, bere. Hrob a pohřeb zbytečná starost. Smrť všecko rovna. Pan se na sluhu za života ježí, a po smrti v kostnici zároveň s ním leží. Smrt v trampotach vzývame, a když přijde, zavírame. Lépe poctivě umříti, než potupně živu býti. Ctnostný život, dlouhý život. Abys nehřešil, často na smrť pamatuj. Každý začatek těžký. Dobrý začatek, půl prace. — Jen s chutí do toho, půl díla hotovo. Cim dále v les, tím více dřev. Konec dilo chválí. Noc chval ráno a den večer. Jaká. jest věc, dava znáti konec. Není květu bez odkvětu.
— 845—
XII.
Právo. Obyčej — zákon — soud. Pokuty & tresty. Soudce. Úřady.Vojna — pokoj. Svědoml. Kolik krajův, tolik obyčejův. Kolik měst, tolik obyčejův jest; kolik vs'í, tolik zvyklostí; kolik krajův, tolik mravův i nemravův. Co se mnohým hodí, to v obyčej vchodí. Dobrovolná úmluva všecka práva zavírá. Stara práva, čerstvá potrava — nejlepší. Dávnost svědek nemalý. Vrch práva., vrch křivdy. Kdo zákony vydává, nech je první zachovává. “Malo plotny ploty, přes které se leze. Zákon jak zvon; kdož bo slyší, nebije—lisrdce. Nevědomost hříchu nečiní. (Nevědomost práva však z nejmenší částky omlouvati se nemůž.) Ve vlastní při nikdo soudcem býti nemůže. Kdo činí co chce, utrpí, co nechce. Co malym ptáčkem do knih vletí, toho nej větším volem nevytáhneš. Co napsáno pérem, nevyhladíš t0porem. Moje & tvoje, celý svět mate to dvoje. Cizí jmění strachem ohrazeno. Svoje svato, a cizí nejsvětější. Cizí hrouda ubijí člověka. Každá věc za svým pánem křičí. Našel a neohlásil, jakby ukradl. Slovo dělá muže. Muž slovo. Slovo za. skutek. Nectno nedostáti slibu.
_ Kdo sveho nedrží slova, nema poctivosti zhola.
——346-—
Raděj neslibovati než slovu nedostáti. Do soudu se nepouštěj, dřív jine cesty zkoušej . Slyš moudrých lidí rady: Můžeš—li,nedávej se do svády. Krátke porovnání lepší, než dlouhé sporování. Lepší slaměné porovnání, než zlatá pře. Kdo mnoho žita má, ať si myší nasadí, kdo mnoho peněz, ať se soudí. Orlové se bijou, a junakům peří. Když dva o krávu se brojí, třetí pokojně ji dojí. Když se dva pohánějí, třetímu nahánějí. Jest věru věc těžká, pěstí zabiti ježka. Práva jak pavučina, brouk se probije a na mouchu vina. ' Snadno hůl najiti, kdo chce psa bití. Suď se sud', ale k smíření vrátek nezavírej. Očím před ušima víra -Kdo mlčí přiznává se. — Kdo mlčí, svoluje. Zřídka sobě lidé co z prstu vycucají. Plamen nebývá daleko od dýmu. Po niti klubka se doviješ. Ve lživěm běhu Bůh nohy podraží. Pomsta i na chromem dojede. Co se vleče, neuteče. Netěžko hlavu sraziti, ale těžko nasaditi. Ukřivděněmu může se škoda nahraditi, ale slzy nikdy. Koho se dobrá. slova nechytají, toho se musí * karabáč chytati. Pilník s železa rez stírá. (Ostré ostrým, zlé zlým zaháněti se musí.)
—347-—
Obec velký kopec. (Mnoho osob i malými snůškami více může než člověk jednotlivý.) Nemohou býti vlci sytí a kozy celý. (Všem se těžko zachovati. Anebo: Co jinému škodí, jinému požitečno.) Snáze je v kalné vodě ryby loviti. Vinen medvěd, že krávu snědl; vinna i kráva že do lesa šla. Běda ovcím, kde vlk soudcem Nesvěřovati vesla těm, kteří na vodách ne bývali. ' Kdo svého domu Spravovati neumíš, v obecní spráVý se nepouštíš.
nech
Hodnost ukazuje, co se v srdci kuje. Dostal blázen palici, už všechny napořád mlátí. Nepřizývej vlka ku pomoci na psy. Vojnou jeden zbohatne, a sto jiných schudne. Co ve vojně nepřítel nedobral, dobírá přítel. Kudý vojsko chodí, tráva se nerodí. Kdo chodí v zápasy, neplač o vlasy. Kdo bývá na koni, bývá i pod koněm. Kdo se ženeš po nepřátelské hlavě, svou dříve schovej do vaku. Mnoho psův, zaječí smrt.
!
Lepší kůrka v pokoji, nežli bochník v rozbroji. Nešlehej v cizí vrata prutem, aby neprali do tvých sochorem. Jedno minouti, druhé svinouti, třetího tak nechati. Zlé svědomí ustavičně. poprava. Kdo zlé svědomí má, hada za ňadry chová.
_343_ Před svědomím neutečeš a Panu Bohu se ne skryješ. Jazykem lidi odbudeš, ale svědomí nepozbudeš. Dobré svědomí nade všecko jmění. Svá. mysl peklo i ráj. Kdo česnek jedl, tomu dech páchne. Na mou střechu hází, na jeho padá. Kdo sobě svědom, zasměje se klevetám. Dobré svědomí klevet se nebojí. Ciň co jest pravého, neboj se žádného. Voda je Boží: jednomu vezme, druhému vloží. XHL
Domácl život. Příbuzenstvo. Soused. Host. Vlastního domu zlatem nezaplatíš. Kdo doma radosti nemá., v hospodě jí marně hledá. — Tvůj dům tvá vůle.
Ne dům panu čest dává, ale pan domu, Hospodář má páchnouti větrem a hospodyně dýmem. Pilný hospodář činí obratnou čeládku. Co se doma navaří, má se doma snísti. Dobrou rukou dobrá zbraň, kůň jezdcem. vojsko vůdcem, poddaní králem, statek hospodářem. Jak velike hodiny ukazují, tak malé se po nich spravují. Jaký pan, taký krám. Běda tomu hospodáři, jejž sluha učí. Kdo má věrného čeledína, má poklad v domě. Lepší vlastní kousek chleba, nežli cizí pečeně.
—349— Doma jez, co máš, & u lidí, co ti dají. Kdo v službě nebýval, ten bídy nevídal. Syt chleba neodcházej ani v horko šatův. *
*
*
Těžko všude svému beze svého. Bližší košile než kabát. Jazyk dobře véří, když zub bolí. (O nejbližších příbuzných, potká-li je neštěstí nějaké) Bratr bratru jako silná věže. Ač jsme my bratři, nejsou přece naše kapsy sestry. Dokud živi rodičové, cti je, a za mrtvé modlí se. Požehnání rodičův na vodě neutone, v ohni neshoří. Matčina modlitba z mořského dna vynímá. Jak ty rodiče své, tak tě uctí dítky tvé. Na slunci teplo, a při matce synu blaze. Kulka se chybí, ale nechybí se matčina slovo. Bez matky včeličky, ztracené dětičky. Kůň o dlouhých otěžích rád z koleje vyskakuje. Větev odrostJá nedá se ohybati. " Čím hrnec navře, tím zapáchá, až se' rozbije. Kde kázeň, tu stud & bázeň. Povol čepu, hned bude po pivě. ' (Popust v kázni, a zlé následky brzo spatříá) Lísková mast divy tvoří. Rozum v hlavu nevbiješ, & ctnost ke kůži nepřišiješ. *
*
*
Soused za přítele stojí. Od dobrého souseda hraditi se netřeba.
_BSO— Chce—li se žid pomstít,
přeje nepříteli zlého
souseda. Lepší je se zlobit přítel s přítelem než soused se sousedem. Noha nohu podpírá, & stojí obě dobře. *
*
*
Maje hosta v domu, vystříhej se sporu. Kdes rád viděn, zřídka bývej, kde nerad, nikdy. Kde nacházím, nechci zbývati. Host častý a dlouhý, brzo se omrzí. Host a ryba třetího dne smrdí. Neplet se, hosti, v hospodářovy věci, své měj na péči. Více spozoruje host v cizím domě za hodinu, než hospodář za rok. V cizím domě nejlépe býti poloněmým, polo hluchým, polosl'epým. XIV.
Hospodářství polní a domácí. — Přičinlivosť — dohled — šetrnost a spoření. —-Chovej se dle svého stavu & důchodu; — mála si vež ; — na budoucí pamatuj. — Živlové. Znáti čas —-— první hospodářské pravidlo.
Špatný hospodář, který mluví: Po náš věk bude, a po nás třebať ani tráva nerostla. Který hospodář nemyslí večer: co zejtra? ten už dohospodařil. * Kdo kvočnu prodává, ten své štěstí prodává. (Kdo k dědičnému zboží, k polnosti, základním jistinám sahá, pomáhá si z bláta do louže)
—851— Bez rozumu statky jdou na zmatky. Tomu zisk jde neomylně, kdo vzdělává roli pilně. Ačtě hezky bochník tvůj, přece pole upravuj. Ono pole dobře rodí, po kterém hospodář chodí. U rolníka černé ruce, a chlebíček bílý. Láska k poli krmí voly; tučný vůl krmí stůl. Chceš li s pole bráti, musíš na ně dáti. Dvojí orání, dvojí chléb; trojí orání, trojí chléb._ Brázda hluboká, sláma vysoká. Úzká brazda široká skyva. Pot chlebu první vláha Ne tak rosa jako pot činí úrodná pole. Hnůj na dvoře, zlato na poli. Sláma — poli máma; neřád — hrabej pořád; mech — toho nech. Oř mělko, sij řídce, urodí se metlice. Ranní ptáče dál doskáče. Kde pán sám do koutův nahlédá, tu hospo dářství dobře stojí. Kdo chce šest párů holubů při domě přichovat, ten musí ze chléva jednu krávu odprodat. Kdo se chytne ptačího písku, nedojde :žádného zisku. Běda té kuchyni, která nevídá hospodyni. Více dvě oči než ruce vydělají. Oči hospodářovy střehou domu. Co sám můžeš spravili, nechtěj jiným svěřiti. Nikdy se člověk po poslech nenají koláčův. Když není kocour doma, mají myši hody. Kde pán chrom, tam i sluha kulhá.
—3l2 Spoření — bohaté kořeni. Uměj střádati, nebudeš strádati. Přivykej hospodárnosti z mladu, nepoznáš na
starost hladu. Šetmost — jistý výdělek. Zenská ať začne hospodařit od niti a od sirky. Kdo chce našetřiti, musí záhy začíti. Jmční se po nitkách sbírá, a provazem vyvleče. Lépe jest nepřátelům po smrti nechati, nežli u přátel za živa hledati. Nešij pytle hedbávím. (Na špatnou věc nečiň velikého nákladu.) Chléb má nohy kraťoučké, ale pustíš-li ho, ani dlouhými nedohonlš. Co zbytečno, nebývá požitečno. Kup, čeho nepotřebuješ, a brzo prodáš, bez čeho nelze. Laciné maso, řídká-polévka. Hloupý všecko skoupl. Neutrácej víc, než získáš, sic se na hlavu potřískáš. Neudržíš-li za uzdu, za ocas neudržlš. Když nechytne za rohy, za ocas neudrží (o lidech marnotratných, kteří by hospodařili, když už není z čeho). Ne tak jak chceme, ale jak můžeme. Víc se nenatahuj, než se můžeš přikrytí. — Jakou duchnu máš, tak lehni, tak pod ní se obrať, stěhni. Zpívej, co umíš; dělej, co můžeš; jez, co máš; nesahej výše sebe: ostojiš, poznáš.
_353_. Kdo vysoko lazí, ten se často urazí. Pod nízkým stropem vysoko neskakej. Kdo kratke nohy máš, drobne kroky dělej. Nechtěj lítati, dokud křídla nenarostla. Oděv, stravu podle stavu. Co dům, ne co trh dává. Kdo chce spořiti, od úst musí začni. Kdo si mála neváží, po mnohu at nebaží. Zrnkem po zrnku kuřátko naplní svoje volátko. Z kapek moře. Dej pozor (pamatuj) na zadní kola. Zítra také den bude. (Říká, i kdo rád spoří, i kdo lenív praci odkládá) Rok má dlouhý zobák. Není každý den posvícení. Za dobrou dobou zlé čekej. Nyní tak, ale potom jak? Přijde čas, že se zepta zima, cos dělal v létě. Hotov v létě saně, a vůz v zimě. Ne hned nový dům vystaví, kdo starý zboří. Těžká shoda —- oheň voda. Oheň a voda dobří jsou sluhové, ale zlí pánové. XV.
*
Přísloví žertovné a mravokárná. Ukradli mi truhlici, ale štěstí, že od ní klíč mám. Z dobrých ptáčkův nejlepši hus. Ach kam se děly ty časy, když lítávaly po světě klobásy. By měly klobásy křídla, nebylo by lepšího ptaka na- světě. 83
—36£— Vamj se příliš zdravých krmí, dobrých lidí a velikého štěstí. (Zdravé totiž krmě za léky nemocným se radí; dobrých lidi zástupnictví &přímluv obžalo— vaný potřebuje, a když někomu oheň stodolu ztrávil, říkávaji obyčejně: Veliké štěstí ještě, že neshořely také stáje.) Dobrou noc, rozume; sám Pán Bůh ví, kdy se zas shledáme (pravil ochlasta vstupuje do hOSpody). Šel pan pro Joba, zůstali tam oba. Poruč psu, pes ocasu: pes lehne, ocas se nehne. Pán nemůže pro kord, & pes pro ocas (dveří zavříti). Měl jsem jíti na posvícení, ale nikdo nepři chází zvát. Hezouěké tváře, škoda že není v hlavě hOSpodáře. Od desky do desky, a mezi tím třesky plesky. (Krátký to sice, ale dobrý posudek mnohých spisům) Lesem šel, a stromův neviděl. Po nebi hvězdy chvátá, a co pod nosem, nevidi. Viděla baba jehlu na věží, a věže neviděla. Práv's jako srp, až se spravís, budeš jako podkova. Podvodníkl sušený sníh mezi sůl míchal, a s vodou olej. Jedna baba čarovaJa, z ječmene kroupy dělala. Utal kohout, aucho zazpivalo. (Ojednom kantoru se praví, který když pašije zpíval, dva listy na jednou obrátiv se zmátl, & potom nejapně se opravoval.) Sním tě, at se pěníě nebo nepěníě; neboť jsem dal za tě peníz. (Řekl cikán, když mu dali za peníze mýdlo místo sýra.)
— 355—
Dva kmáni & čtyři hejtmani. _Hrozí myš kočce, ale zdaleka. Divné věci pes ve džbánu vidí, ale hlava nevleze.
Vari, otrubo, jde bílá mouka. Posílá mě pán, že prosí o kus chleba své paní. Pán nosívá u bot ostruhy & chuděra palce. V botách chodí a bosé po něm šlapěje. Nesní žába vola, ač naň hubu rozdavuje. Koně kuli, ano i žába nastavila nohu. Prorokovali proroci, že bude tma v noci, a po dešti bláto. Na dvojí baba hádala: anebo umře, anebo zůstane živa. Napřed já budu jistí, a ty se dívej; potom zas ty se budeš dívati, & já budu jisti. Prostři na stůl. „Neni čím.“ Dávej na stůl. „Není co.“ Tedy sklízej. Pravil pán: kožich dám — zatím slovo jeho teple Dej vám Pán Bůh ostré nehty: jenom nás jimi nepoškrabte. _ Já tě neodru, jen mi kůži dej. Vyhnali berana na dvůr, aby ho psi nepotrhali. Sobě vlk ostronos, sobě ježek kadeřav. Za mořem jsou krávy po českém, ale od pří vozu se dává po padesáti zlatých. ..Už se o tele staráme, a ještě kráva kdesi. Pod řešetem lapená vece myš: Nad zázraky zázrak! Děr plno, & přece nemám kudy vylézti. Dočetl se mudřec v starověkém špargálu, že sokol a straka uelítají pospolu. Zde na to ruka —- že ze žita bude mouka. 23—
_.355 Němý hluchému pošeptal, aby beznohý utíkal. Baba žne houby, dědek pomáhá mrkvi růsli, syn plže střílí, dcera loutky dělá. (Cela rodina jeden lenoch.) Každá víra jinač světí: Turci v pátek, židé v sobotu, křesťané v neděli, a ševci v ponděli. Lepší Tomáš než Adam. Napřed Sobkovi, potom Tobkovi. Musil jest větši pán než Nechtěl. Čekali, čekali, až i čekanku snědli. Pán Bůh peče oplatky. Kráva i vůl knihy mají a přec čistí neumějí. S&šivá kouty. (Když kdo zaháleje po koutech chodí.) Nemůže vratidla najiti. Vezmi s sebou vratidlo! Pamatuj na Vracov (místo na Moravě). Vezmi s sebou do práce pilník. Čistí komu latinu dáti). Dostati od koho hubovou polívku. Vzal ho na káry. (Kárati, trestati.) Kdo neuměl střadati, musi strádati. Zil, až žily spřetrhal. (Mrhač, prostOpášník) Má v kapse očistec (čistou, prázdnou kapsu). Ma otok z Božího daru (o tlustém).
tíži
Výroční obyčeje, slavnosti a zábavy. Za stara náš lid žil ve svých dědinách jako jedna rodina, odloučen jsa od ostatního světa a nestaraje se hrubě oň. Dětem a lidem svobodným každý hospodář slul „strýěkem“ &každá hospodyň „tetičkou“, tito zase každému chlapci řikali „synku“ a každému děvčeti „dcerko“. Nad to všecka dědina byla pošvakřena a pokmotřena; nebot nosil-li kdo komu na křest, všecka rodina i přízeň s obojí strany Bůh milý sám ví do kolikátého kolena na— vzájem se kmotrovali. Při práci polní i domácí, kdykoliv bylo potřebí, sousedé ochotně si pomáhali, i jinak se podporujíce a zakládajíce. Čeho koli v domě se nedostávalo, at chleba, ať soli, at ná činu nějakého, o to šlo se k sousedovi, kterýž ochotně půjčíval, zač byl požádán, v čas potřeby téhož se naděje. Strojil-li kdo svatbu, mimo pří buzenstvo aspoň nejbližší sousedy všecky pozval, ba obyčejně bývala pozvána všecka dědina, soused od souseda. Když zabíjeli, posílali si zabijačky; chystala—lihospodyň co lepšího, neopominula poslali sousedě okusit. Příchozlmu do stavení hospodyň _ ihned přinášela ukrojil si chleba, přišel-li kdo, když
právě jedli, pozdraviv: „Reč Pánbůh žehnat“, zván
—358-—
byl ke stolu slovy: „Dejž to Pánbůh, poďte s námi k obědu !“ Načež děkoval: „Zaplat Pánbůh, obědvejte s Pánembohem !“ Ale bylo-li co lepšího, musil aspon okusit s nimi. Cit rodinný &příbuzenský vůbec byl velmi živý v lidu našem Bratranci &sestřenice byli mezi sebou jako bratři a sestry, bratrovci & sestrovci lnuli ke svému strýčku a své tetičce jako děti k rodičům; kmocháčkovi & kmotřence dětí s úctou dávaly pac a líbaly ruku, kteréžto pocty kromě knězi nikomu síce neprokazovaly, ani svým rodičům. Sv. Mikuláš nakládal' nejen dětem domácím, nýbrž i příbuzným, jmenovitě kmotřencům. Při tom však velmi pilně rozeznáváno co mého a co tvého; cizího majetku šetřeno s největší svě domitostí. Ze svých mladých let nepamatuji se, by se kdy byla udála nějaká krádež v naší dědině, ačkoli domácí, odcházejíce z domu, kliku ode dveří, kteréž ostatně lecjakým háčkem odemknouti mohl, dávali na okno, všemu světu na oči, a klíček od komory leckdy celou noc trčíval ve dveřích. Bývaly ovšem i za starších dob hádky &Spory mezi sousedy, ale to vypořádali & vyrovnali sami mezi sebou. Ničeho se lid tak neštítil jako soudův a dluhů. Zel, že tato bázeň nezůstala dědičnou! Potřebného osvěžení jak tělesného tak dušev ního, ušlechtilé & laciné zábavy poskytovaly našim předkům v domácnosti i ve veřejnosti rozmanité *obyčeje & slavnosti roku církevního i občanského. Obyčeje & slavnosti tyto v některých krajinách už na dobro vymizely, jinde vůčihledě mizejí &hynou.
—359— Za to mnozí nyni náhrady za ně hledají v boha pustěm chlastu a karbanu a jiném marnotratněm maření času i majetku. Nebude tedy našim čtenářům snad nezajímavo zvěděti, jak docela jináče se baví vali naši předkové. Proto vypisujeme jim tu aspoň některé význačnější obyčeje a slavnosti výroční.
!. Besedy. Práce polní skončeny. Dlouhé večery zimní shromažďovaly rodinu i čeleď při teplém krbě do mácím. Nastala doba přátelských besed & veselých přástev, na nichž zábava ve způsobách nejrozma nitějěích ukracovala a oslazovala dlouhou chvíli. Kamna sálala příjemným teplem; světidlo na stojaně svym kmítavým světlem jen napolo proni— kalo šero jizbové. Staré babky přikrčily se ke kamnům; hospodář seděl prostřed jizby na stolici řezací, bud' nová světidla strouhaje nebo nějaký nový náčin pro příští práce polní chystaje. Přástev nice, mladé ženy a svobodné dívky, zasedly u svých kolovrátkův, a za nedlouho dostavili se i šuhaji „otřípat pazdeří“. Zpočátku rozléhá se jenom jedno tvárné „vrnění“ kolovrátků prostrannou jizbou. Ale ne dlouho. Mysl dívčina nezahálí; celý, roj písní bzučí jí v uších, přemítá jenom, kterou napřed. Již ji našla, zanotí ji, a již přástevnice všecky ji pějí jako z jedněch úst. Sotva píseň dozpívana, již začíná jiná jinou; zpívají hodinu, dvě, a jakoby ještě ani nezačaly; písním nebylo by konce ani do rána. „Ale matko,“ přeruší hospodář zpěv, „žen akým vysychá v krku, běž jim pro poslinek.“ A
_.860_ hospodýn přinesla z komory okřín jablek „na po— slinek“. Chutě daly se přástevnice do nich, &hovor
se zatím rozproudil o tom i onom. Kterak tu ne vykladati za vítanou novinku, jak nedavno toho tam a tam postrašilo. A hned se tu vybavila celá řada pohádek o atrašidlech, kteréž, třeba stokrát již slyšeny, vždy milý a vzácný byly & rády se opět a opět poslouchalý. „Ale nechte už těch strašidel.“ připomene některá dívka trochu bojácna, „radši nam vy, stařenko, vykladejte něco veeelejšiho.“ A stařenka nedala se dlouho prositi a vybírala z hojné své zasoby pohádku za pohádkou, kterou si kdo prave ptal a žádal. Děti na peci, jež slyšíce o atra šidlech, hastrmanech a diviženach až do zadního kouta byly zalezly, přilezlý potom na sám kraj peci a poslouchaly ani nedutajíce. Zítra a pozejttí a skoro každého dne zase be seda a přástva v též nebo jiné chalupě a zase písně a pohádky nové a nové. Byl-li ve stavení školák nebo školačka, umějící hbitě čísti, cítávali besednlkům z knížek zábavných a poučných, ve škole nebo na faře vypůjčených, v advent pak a půst z písma svateho.
2. Advent. První neděli adventní ohlašuje „paniček“ s ka zatelny, že ranní mše av. ve všední dní po celou »dobu adventní sloužiti se bude o šesti hodinach. Jsou to milé, vítané roratý, na něž staří, mladí velmi se těší. Do nedávna ještě v jizbach nasich
__361... venkovských chaloupek hodiny bývaly věcí nezna mou. Lid jsa zvyklý vstávati časně zrána a nemaje v zimní tmavou dobu prace až tak pilně, vypra— vuje se z přifařených dědin do chrámu Páně hodně časně, aby nezmeškal. Raději třeba hodinu čekati, nežli se o chvilku opozdili. Doma zůstane jenom kolik jich třeba na poklid; po dvou, po třech jdou z každého domu na roraty. Zvlastě děti, poněkud jenom odrostlejší, nerady zůstávají doma. Vycha zejíce za tmy svítí sobě na cestu lucernou. V mé otěině, kde přifařené dědiny kolem osady farní kruhem, většinou na kopcích se prostírají, pře— krásný bývá pohled na řady luceren noční tmou na všech kopcích se kmitajících. Čilé obrazivosti dosti se tu naskytovalo námětu k bájím o světlo nosích, o nichž se právě v advent nejvíce vypra vovavalo. Chrám Páně hodnou chvíli přede měl se otvírá, přicházející zažihají si voskové leupky, u nichž kostelničiti děti za zvláště milou službu sobě pokládají, a zapěji z upřímného srdce „Vyros nebe Spasitele“ a jiné pisně adventní. V advent má se málo mluviti: „jako Kristus Pan byl v životě blahoslavené Rodičky zavřen, tak zavřena mají býti místa“. Tím méně ovšem smí se tančiti. Kdyby kdo v advent tančil, Opadalo by mu ovoce. Písně ,.světské“ na přastvach nahradí se „svatými“, adventními. V některých krajinách mo ravských pějí děti celý advent večer pod okny ko ledy vánoční, jimiž se touha po narození Spasite lově vyjadřuje. a jiné pisně adventní.
-—362—
3. Sv. Mikuláše, dne 6. prosince. Svatý Mikuláš slavlval se hlučně a okázale v městech i na dědinách. Večer dům od domu chodil sv. Mikuláš za biskupa přestrojený v bllé dlouhé košili, v ornátě, s dlouhým lněným vousem, pod mitrou z papíru malovaného a pozlaceného, s berlou vruce. Anděl v bile oblečený ponášel mu v košíku dárky (jablka, ořechy, sušené ovoce, perník) pro hodně děti a prut na děti neposlušné, cinkaje zvonkem. Mimo to provázela jej Smrt s kosou, v bile oblečená, několik čertů s řetězem a kladivem, & „Laufr“ (běhoun) s „tatarem“ (tlustým bičem), jímž pod okny práskaje, příchod Mikulášův ohlašoval. Svatá hrůza obešla tu děti. K vyzvání Mikulášovu padnuvše na kolena, modlily se Otče náš a jiné modlitby. Dlouho ještě potom pamato valy na bílou smrt s kosou a hrozně čerty s ře tězy a s vyplazenými jazyky z červeného sukna. Než i chasa dospělá modliti se musila, sice zaku sila chladně lázně v nedaleké bařině, kam ji čerti bez milosrdenství vhodili. Do rána sv. Mikuláš na ložil dětem za okny doma i u kmotrův a jiných příbuzných. Na Budějovsku chodi sv. Mikuláš, baba 5 dl tětem (loutkou), nesouc v košíku otruby pro kozu a v druhé ruce kOŠlě, koza s rohama (jde čtver nožky pod plachtou), čtyři svatí, tři „ěerní“ s řetězy. — V některých osadách na Vyškovsku, jako v Ruprechtově, slavívá se sv. Mikuláš způsobem zvláště okázalým. V průvodě sv. Mikuláše jdou
„svatí“, oblečení v bílých sukních opentlených s mitrou na hlavě, „kněži“ též bile odění pod kvadrátkem, „čerti“ slamou omotaní, s dlouhými ohony, „koníčci“, jedou na „koni“ (na holi) se zvoncem a ježovinou, kterouž děvčata píchají, roz manití „hadláci“ s mechy a klapačkami, „smrti“, 'v oděvě bílém, černo prouhovaném se šavlemi, jimiž „uřezují hlavy“, „pulbíři“, „kováři“, „zpě váci“, „muzikanti“, „kati“, kteří věšejí, „karusáci“, „žebráci“, „Turci“, „koza“ s velkou tlamou a j. Svatí a kněží nakládají, ostatní pokutují.
4. Sv. Lucie, dne 13. prosince. Večer dne sv. Lucie chodila po domech Luca, osoba ženská v bíle přistrojená. Na tváři měla skrabosku s velikými zuby řepovymi, na hlavě hrotek, přes něj plachtu. V košíku nosila vařechy, jimiž po prstech tloukla špatné přadleny. Přadleny dobré, prohlédnuvši důkladně jejich přízi, chválila. Jinde Luca nosí v uzílku pazdeři a vřeteno a v ruce nůžky, jimiž stříhajíc děti straší. — Na“ Hrozen— kově chodi tři chlapi v bíle oblečení, jeden s vodou
a věchtem, druhý s metlou, třetí se štětkou. Prvni omývá lžíce a lávky, druhý za ním zametá, třetí obličuje. Nemluví nic, dostanouce dar, pokývnou jenom hlavou na poděkovanou.
_m... 5. Štědrý den, 24. prosince. Štědrý den zasloužil si dobře svého jména u našeho lidu. Čeho skromná domácnost od jídel postních poskytnouti může, toho všeho hojnou měrou hospodyn nachystá svým domácím. I do bytek, drůbež a stromy dostanou svůj podíl se stola štědrovečerního. Ale „štědrým“ není vlastně den, nýbrž teprva večer. Do večera zachovává se přísný půst; jenom v některých krajinách pojedí o poledni trochu hrachové polévky nebo vařené hlozy (suše ného ovoce) s chlebem. Dětem konejší se hlad známým „zlatým prasátkem“, jež se jim má ukázali na protější střeše sousedově, zachovají-li půst. I dobytek se toho dne postí. Na Valaších dostanou toliko krávy ráno „na hladno“ po kousku „osúcha“ (přesného koláče) s husím sádlem, aby se jich v novém roce choroby nechytaly; o poledni se i dobytku trochu pohodí. Dopoledne roznášíval dříve „pan rechtor“ oplatky po všech osadách přifařených, začež mu hoj ně udělováno mouky, obilí, vajec a ovoce. Práce toho dne v domácnosti dost a dost. Hospodář s čeládkou chysta dobytku píci & nápoj na svátky, hospodyň peče zásobu pečiva, jež by na celé svátky stačila nejen domácím, nýbrž i četným koledníkům. Jizba a celý dům se bedlivě vymete a vyklidí; nebudeť tak v domě celý příští rok hmyzu ea neplechy. Tak míjí hodina za hodinou, již se stmívá, hvězdy na nebi vyskakují, ale večeře ne— objevuje se posud na stole. Ostýchát se hospodyň
—365-—
rozsvítiii, nebo! ve kterém domě napřed rožnou, odtud vyjde oheň. Konečně jako na dané znamení zaplé. ve všech chaloupkach na stole sváteční svíčka, i tam, kde sice po celý rok dračkami svitívali. Na Valaších před večeří, když se rozžehne, přichází děvečka „ščastikovat“ (blahopřát). V ruce nesouc snopek ovsa, který se za tím účelem při mlácení odložil, vstoupí do jizby &ščastikuje takto: „Pochvalen bud' Ježíš Kristus. Daj vám Pámbů ščesti, zdraví na ten nový rok, všeho dobrého roz" množení, hříchův odpuščení, co sobě zadáte od milého Pána Boha, aby vám to Panbů dal: menší hříchy, větší radost a po smrti království nebeské, do tak roka ve zdraví a ve ščestí Krista Pána. na zemi dočkati a s novorozenym Ježíškem se radovati. Vám, hospodář-léku, do roka sto tolarů do poklad nice uložiti, vám, hospodyňko, sto otepí (lnu) jak hedbáv, a vám, dítky, ščestí & zdraví; vinšovala bych na tisíce, ale vám vinšuju kralovstvi nebeské.“ Když takto poščastikuje, dá snopek gazděně, ta jej rozestře po stole, na jeden roh položí pecen chleba, na druhý slaměnku (ošatku), v níž jest po trošce každého obilí, mimo to česnek, cibule, peti'želí. Na to na všecko prostře obrus, a postaví na něm svíčku. Úprave stolu štědrovečemího věnuje se všude" zvláštní peče. Na východní Moravě stůl „zamkne“ (obtahne) se řetězem, aby prý se vlkům zamkla huba, by nepožírali ovec; 1) na Brumovsku dávají z téže příčiny zámek pod plachtu. Řetěz ten otočí ') Ač tam vlků už dávno není!
-—366—
s'e po večeři na dvoře v kolo; do něho pak se drůbeži sype žlr celé svátky ze slaměnky. Která slepice nežere z toho kola, bude tulačkou a bude zanášeti vejce; proto ji hospodyně raději zabije na polévku.
Na stůl prostrou všeho obilí v klasích, nebo položí na každém rohu stola pecen chleba, pro— středek posypou pšenici, na ni postaví koláč s děrou uprostřed, to všecko postrou plachtou, na ní pak nad koláčem postaví se mísa, nebo se pod obrus nasype krup, anebo se postaví na stole slaměnka naplněná zrním všeho druhu, k němuž se přidá petrželí, cibule a česneku, a na slaměnku ubrusem pokrytou pc.-staví se mísa.
Pod stůl postaví se „masnica“ nebo hrotek (někde se řetězem ke stolu přiváže), do ní se dává z každého jidla po lžíci, jakož i všecky odrobinky, okrajky a p Stůl zůstane takto pokryt až do Ště— pána nebo do mláďátek, aneb i do nového roku; odložené v masnici zbytky dávají kravám, aby dobře dojily; krup užívají za lék od nemt ci dobytčí, „roupy“ zvané; nebo se nakuřují odrobinkami od nátchy a jiných nemocí. Na Příborsku kladou pod stůl radlici, všichni položí na ni nohy a začnou najednou jisti. Na zá— padní Moravě před večeří vykmpují svěcenou vodou celé stavení, chlévy i dvůr, a vykuřují kadidlc-m, „kteréž potom na křidélce postaví pode strom. Večeři snese hospodyň najednou všecku na stůl; jak sedne, nevstane až po večeři, „aby prý
—367— drůbež dobře seděla“. Při stole nesmí se píti; komu se chce, musí se jíti napít ven. Před jídlem pomodlí se všichni hlasitě s ho spodářem: evandělium sv. Jana, Otčenáš, Zdrávas a Věřím v Boha a zapějí nábožnou píseň. Napřed se pojídají oplatky medem pomazané, k nimž někde přikusují tři šípinky nebo kousek petrželí. — Na Bzenecku pokládají Oplatek na skyvku chleba, na Oplatku jest kousek medu & stroužek česneku. Večeře ostatní jest dle možnosti co nejhojnější, polévka bývá nejčastěji hubová nebo hrachová, pak rozmanité kaše, krupice, koláče a ovoce syrové i suché. Na Podluží dávají pod polévku z každé stravy po trošce. Na Přiborsku má býti na štědrý den devatero polévek, na Dačicku zase devatero máček (česneková, hubová, ze sušených rybiček, černá na velkou rybu, bílá, sladká ze švestek a j.). Kdo se na štědrý den zelí nají, ten prý nezabloudí. Ubrus nechá se do třetího dne na stole, na svatého Štěpána odrobinky se rozsypou po zahradě. Na Valaších z plachty, kterou byl na štědrý den stůl prostřen, na vesno rozsévají. Po večeři žene pastýř děti po vsi, jakbby hnal „stádo betlémské“; děti zvoní na zvonky, bečí; pastýř troubí a práská bičem. Potom děti, jmeno vitě na Uh. Hradišťsku, pod okny koledují, a bývá tu zpěvu plná dědina. V některých krajinách na štědrý den, v jiných na sv. Štěpána roznáší pastýř po domech březové pruty, v nichž jest po větvičce tisové nebo smrkové. Pruty těmi trestají se neposlušné děti, také dobytek
—368— se jimi šibá, když se z jara poprvé na pastvu vy hání. I housátka, když se tím prutem vyhánějí, jsou „podámy a pěkně rostou“. Berouc prut ten od pastýře, hospodyně nemá ho bráti v holé ruce. Na Záhoří Lipenském člověk malého vzrůstu spraví se napolo do mužských, napolo do ženských šatů, vycpe se slamou a senem, na hlavu vezme řešeto a do ruky býkovec. Chodí po dědině, a kde kterého výrostka potká, bije, aby prý lépe rostli
než on a nebyli líni. Říkají mu čaputa. Na štědrý den mluví prý dobytek a stěžuje si na čeládku. Proto hospodyň posílá čeládkn do chléva: „Běžte poslouchat, jak si na vás stěžuje dobytek, kolikrát jste ho nenakrmili a pro nic a za nic bili “ Na štědrý den tedy chystá se štědrý oběd nejen rodině, nýbrž i „statku“ (dobytku). Na Valaších chudobná „hofrava“ (podruhyně) z těsta chlebového nejprv upeěe „podplamenník“ své ko ziěce. Zámožnější gazděna upeče kravám, kozám, ovcím, koňům po zvláštním podplamenníku. Vdolka toho, do něhož se zapekou zeliny, co byly o Božím Těle na oltářích, dá pak po kousku každému do— bytěeti. Potom teprve gazděna peče chléb domácím. Pekouc koláče, z každého těsta i „potěradla“ (po videl, tvarohu, maku) ubere po kousku, upeče z toho „osúšek“ a podělí jím všecek statek. Po poledni valašská gazděna chystajíc oběd, upraví nejprve „šěedračku“. Na ščedraěku dá se vařili _hrachu do hrnce, do něho se přidá suchých švestek, hrušek a hub, se dva kousky „kvačky“ (sladké řepy) a zemákův, aby se to vše hojně rodilo.
-—369-——
Polovic této ščedračky jest prvním jídlem ščedro večerního oběda, polovic se jí usuší & celý rok po trošce statku do soli přidává Než zasednou za stůl, pohodí se napřed štědře dobytku. — Na Bzenecku hospodyně nakrájí na dřevěný talíř tolik skyvek chleba, co osob a kusů dobytka v domě. Do každé skyvky vloží strouček česneku a kousek medu. Před večeří hospodář nese chléb dobytku, napřed koňům, potom kravám. Až se vrátí, vezme každy svou skyvku a sní; potom teprve se večeří. Na Stráž nicku dávají dobytku před večeří po oplatku, do něhož bylo zapečeno petrželí. Na Laších namažou statku oči medem, aby ho nebolely. Když se sází do peci, mouka s lopaty se smete & posype se jí dobytek Prvni koláč z peci vytažený položí se na sytko, k němu se přidá česneku, cibule a petrželí &nese dobytku (St. Hrozenkov). Kdo to nes'e, vezme kus vdolka do hrsti a velmi rychle jí, aby také dobytek dobře žral. Od štědrého večera schovávají se zbytky každého jídla; když se kráva tell, dají se jí sežrati. Koze, když se oprčí, dávají ořech od štědrého večera, by měla sladké mléko. Na severní Moravě koupají toho dne kozy, aby dojily. lNa zá padní Moravě zabijou tři kohouty, nachytají krve, upekou s ní placku & dávají krávě, když se tell. Nemenší péče věnuje se toho dne drůbeži. Všecko obilí smíchané postaví se pod stůl a na Boží hod ráno dá se drůbeži. Toho dne hodí se také slepicím věnec obžínkový. Ve Slezsku nasypou kurám do obroučky hrachu, aby hojně nesly a nezanásely. Jinde jim dávají máku nebo prosa: 24
—370— „Kolik sezobe makových zrníček, tolik snese do roka vajíček.“ Zbytky jídel štědrovečerních vůbec všecko po— svěcují, všemu prOSpívají, vzrůstu a zdaru dodávají. Odrobinky z nich sejí se do zahrádky, urostou prý z nich „voničky“. Hojně ovoce bude, když se sko řápky z ořechů rozsejí po zahradě. Když hospodyně zamísí těsto, jde do zahrady a tam rukama hladí ovocné stromy, řkouc: „Stromečku obroď, obroďí“ Někde i studánkám kousek vánočky, ořech &jablko i peníz obětují, aby měly čistou a zdravou vodu; na Brušperku zbytky od večeře házejí do řeky, kde voda škodí, aby neškodila, jmenovitě kosti z ryb pokládají na břehy, aby jich voda nebrala.
6. Božího narození. Na Valaších na štědrý den po večeři přinese čeledín z lesa „ščastičku“, jedlovou to větvičku o třech vrškách, a vstrčí ji do hnoje. Časně ráno před jitřním jde děvečka na potok, nabere třikráte proti proudu vody („jordánky“), vezme „ščastičku“ & namáčejíc ji ve vodě kropí všecky domácí, ani ještě leží, takto říkajíc: „Pochválem buď Ježíš Kristus. Pámbů vám daj dobrý deň, výš vodička lež (než) oheň.“ Potom ščastikuje jako na štědrý den. Tu všichni povstávají, „jordánku“ vylejí na mísu, do ní si vloží každý po penízi & pak se ..umývají. Potom jde děvečka s vodou do chléva a do ovčírny, kropíc dobytek & ščastíkujíc i jemu. Ščastička se pak rozčesne ve tre, jeden vršek se
—371— vstrěi pod poval (strop) v jizbě, druhy ve chlévě & třetí v ovětrně, kdež zůstanou až do tak roku. Jinde chodi se časně ráno na potok myt, aby byli „pěkní & červeni“; ba otužilejsí i koupat se chodí z téže příčiny do strouhy mlýnské „do šěasnej vody“. Odtroubiv hodinu dvanáctou ponocny zpívá: Stávajte, stávajte, křesťané milí, \ k jesličkám chvátajte v tejto božskéj chvili, lebo se. narodí! nám Ježíš Kristus sám!
Potom chodi po dědině a vytrubuje budl lidi, aby se strojili na jitřní. Ne dlouho po půl noci otvírá se kostel, lid z okolních vesnic hrne se do něho celými zástupy, a dětem svym rodičové ne mohou většl radosti způsobiti, nežli vezmou-li je toho dne s sebou „do kosteliěka“. Slaviváť se posud v některých našich kostelích narození Páně pře ltbeznou pastýřskou hudbou. V kostele rozžato kde které světlo, zvláště jasně osvětlen postavený na ten čas „betlěm“. Lid shromážděny porozžihá své sloupky & pěje koledy vánoční jednu po druhé. O čtyřech hodinách začnou se hodinky; lpo každe hodince zapěji zpěváci na kruchtě koledu za prů vodu hudby a jásavého klokotu slavíčiho, kukání zezulčlho & vrkáni hrdliěěiho. Ptačí tento zpěv na—
podobuje se velmi dovedně na zvláštní nádobky hliněné. Hliněny' slavík naplněn jest do jisté míry vodou, & podobnost zvuků jim vyluzovanych ke klokotánl slavičlmu jest věru podivuhodna, a ne šveholt tyto zvuky jen tak ledabylo, nýbrž jsou 24—
—372— podstatnou částí průvodu hudebního; zahlaholít vždy na svém místě určitým taktem & souladným rythmem.
Těmto hodinkám říká se vlastně jitřní. Po nich následuje slavná mše „andělská“ a po ní „pastýřská“. Při andělské provozuje se zvláštní slavnostní mše „valašská“, složená ze samých koled vánočních, próvázeny'ch hudbou pastorální, kterýmžto prostonárodním oratoriem živě a dramaticky se znázorňuje a oslavuje narození Páně. Reformator zpěvu církevního nebyl by asi hrubě potěšen touto pastýřskou muzikou; ale kdo pováží, jak důležitá účast ve věcech náboženských náleží srdci, nebude smělou rukou chladného rozumu a „šedé“ theorie zasahovati v tyto dětinné projevy vroucího citu náboženského dlouhým zvykem posvěcené a s ná zory lidu jako srostlé, v nichž právě jeho neotřesená víra a srdečná nábožnosť má svou nejsilnější oporu. Do chrámu Páně, v němž se jitřní takto slavivá, přicházejí lidé o míle z cizích farností, obětujíce na to rádi bezesnou noc a dalekou obtížnou cestu. Den Božího narození jest největším svátkem v celém roce. Na Brodsku toho dne v kuchyni se net0pí, požíváť se pokrmů na štědrý den připra vených. Ráno se ani nestele ani nemete, až od poledne, a náčiní nechává se nemyto do druhého dne. Na Břeclavsku „statku“ (dobytku) ráno za vazovali hubu, by tak „nežváchal“ &posud nedávají mu žrati až po službách Božích. Tím méně smí se ovšem toho dne voda nositi. Na vodu se chodí od 11—12 hodin v noci štědrovečerní, kdy „se po
—373— žehnáuí Boží řozljje po zemi“. Toho dne nejde nikdo na besedu nebo do hospody, děti nesmějí ani „na vozičky“ (na led), ani na sáňky. Celý den se ztráví na modlitbách &zpěvem nabožných písní.
7. Sv. Štěpána. Na sv. Štěpána světí se v kostele po službách Božích jarní obilí na setí, každý hospodář pošle si ho po trošce do kostela a přimíchá potom k semeni; Na Morávce ve Slezsku háží při tom obilím na kněze u oltáře, až jej obsypou; to pak jest jeho. Na Břeclavsku pastýř, přicházeje „vinšovat ščasně a veselé svátky“ vysype na stole vším obilím křížek, kteréž obilí hospodyně potom hodí drůbeži, aby se šlechtila. Jinde pastýř přinášeje toho dne do domu „březovec“ (březový prut), dá hospodáři s lírsť ječmene smíchaného s turkyní. Kolik v ječmeni zrnek turkyňových, tolik se ulíhne selátek. Koledy, jež v některých krajinách, jako na Slovensku, celý advent pod okny se Zpívají, jinde nastanou na svatého Štěpána. Přicházejí koledovat chudé děti cizí i drobné děti příbuzných %]sousedův,
a všem se dostává štědré koledy. — Na Laších chodívají ráno i dospělí „se štěstím“ (chvojkou) po sousedech, zvláště svobodní chasníci.
8. Sv. tří králův. Když se tříkrálová voda z kostela donese do stavení, hospodyň uleje jí do nádobky a třemi žitnými klásky kropí po všem stavení a stájích;
—374— hospodář piše na všechny dvéře svěcenou křídou: K 1- M 1- B 1.
Po trošce
té vody vypijí všichni
domácí večer před spaním; ostatek se schová. Tou vodou kropívaji pak rodičové své děti, když se vydávají na cestu nebo když vstupují do stavu manželského, včelaři jí vykropuji úle, když z jara včely přehlížeji nebo když roj usazují. Něco se jí také uliie do studně; tři lžičky se solí svěcenou dá se krávě, když se omladi. Mimo vodu a sůl světí se též kadidlo. jímž se pak všechno stavení vy kuřuje.
9. Ostatky. Poslední tři dni maSOpustu slovou ostatky nebo končiny. Na ostatky stavení se všecko oblíči a uklidí jako před každými úročitými svátky. Slav n0stním jidlem jsou smažené koblihy a „Boží milosti“ smažené, takové asi podoby jako židovské „macky“. Pro chasu ostatky jsou zvláště tim důležity, že si volívá ze sebe na příští rok až zase do ostatků své představenstvo: dva stárky a drába, jinde čtyři stárky. Na Přerovsku volívala chasa na ty tři dni ze sebe celý obecní výbor, na Prostějovsku zvolilo jí ho představenstvo obecní a odevzdalo tomuto „mladému výboru“ na ty tři dni vládu v obci. Vnějším odznakem moci tohoto masopustniho
úřadubylo právo a ferula. * P r av o je meč šátky a fábory všelijak ozdobený. Na Vyškovsku bývalo na meči blízko konce navázáno bílých, červených a modrých šátků hedbávnýcb a
—-375—
rozmanitých pentlí. Na Přerovsku nastrojili meč jako „panenku“ (loutku). Meč se ovinul „lipským“ (červeným) šátkem, na vrchu opásal se bílým fěrtuškem, na hlavě (konci) měl „kotouček“ (věneček z pentlí); od věnečka přes fěrtušek až na konec meče visela dvouloketní pentle, dole („na stopce“) byl omotán lipský šátek. Takto vystrojenému právu říkalo se také „dróžka“. Jinde byl meč obvázán osmi šátky, pokaždé dvěma stejně barevnými proti sobě: bílými, červenými, kvítkovanými a černými; kolem konce byl věnec. Ferula (farula, fagula) byla na způsob veliké vařeky, na širším konci rozštípená, kteráž, když se ji udeřilo, hodně štěrchala. „Právo a ostatky držívá“ nebo držlvala chasa jinde jinak. V obcích na Drahanské vysočině v neděli večer sejde se u starosty celý obecní úřad; potom dostaví se chasa. Dosavadní stárek předstQUpí a děkuje celému slavnému úřadu, že vždy pečoval o pořádek a dobrou kázeň mezi chasníky a prosí za dovolení, aby se za jejich přispění adozoru předsevzíti směla nová volba na budoucí rok. Starosta jim připomene, jak důležita jest obapolná shoda mezi chasou a sousedy, kterak v každé rodině, obci i zemi jest potřebí bedlivě hlavy, starající se 0 pokoj a pořádek mezi jednotlivými údy. Toho lze jen tehdy dosíci, je—limoc výkonná v rukou řádných představených. I napomíná jich, aby si za vůdce volili chasníky mravopočestné a svědomité, ku kterým by měli důvěru a jich poslouchati chtěli.
——376——
Potom se přikročí k volbě, kteráž se vykoná ústním vyjádřením shromážděné chasy, kterych kamarádů si přeje za stárky. Napřed se volí první stárek, potom druhy, konečně dráb. Po volbě jest drábovi sednouti na židli a opříti se o lenoch. Přikročí první stávek & vysáže mu jich „ferulou“ na záda pět, po něm tolikéž druhy stárek. Potom mu odevzdají ferulu, odznak to výkonné moci drábovy, kterouž ši on opentlenou na pravou ruku uváže. Dříve mu odevzdávali také „právo“. Poděkovavši chasa představenstvu a poprosivši, aby jich poctili svou návštěvou, odebere se do hostince. Každý stárek zvolí si svou stárkovou (stárku) & dráb dráhovou. První stárkovou bývá nejbohatší děvče z dědiny, a rodiče pokládají si za časť, vy—
hlédne si stárek jejich dceru za svou družku. Vy volené stárky odeberou se s ostatními děvčaty do hostince, kdež jim chasa s hudbou svou čest vzdá, napřed první, potom druhé stárce. Toto zvolené představenstvo přijímá v ostatky dospělé mladíky mezi chasu, kteří prvního stárka za to požádají a se zavážou pořádku a kázně ve všem dbáti & všecky povinnosti této mladé obce plniti. Když přijde přespolní chasník k muzice, musí stárka za povolení k tanci poprositi. _ D0pustí-li se někdo z chasy nějakého přestupku, musí se podrobiti trestu stárkem vyměřenému,kterýž na něm dráb vykoná ferulou, an provinilce na židli sedícího a o'lenoch opřeného za zvláštního průvodu
—377—-—
hudebního obskakuje a v určitých přestávkách určený mu počet ran ferulou vysazuje. Při tanci stojí vždy jeden stárek v kole a pečuje o náležitý pořádek. Děvčata v neděli masopustní jsou oblečena bílo, majíce bílý šorec (sukni), bílou korduíku, na krku bílou „polůvku“ krajkovanou a na hlavě červený šátek. V pondělí a v úterý mají šaty barevné. V pondělí masopustní odpoledne, vystrojí první stárková hostinu, na kterouž se dostaví s hudbou obecní úřad a chasa. Obě stárky a dráhová za sednou za stůl, & chasnici kolem nich. Večer toho dne jakož i v úterý večer vybírá se od děvčat „pargalt“. K půlnoci seřadí se stoly na dvě strany, pokryjou se bílými ubrusy, a na nich postaví se několik bílých mis. Hudba zahraje zvláštní tanec, a první stárek otočiv se se svou stárkovou v kole, zavede ji k prvnímu stolu, kdež ji usadí. Po něm zasazuje svou tanečnici druhý stárek & dráb, pak ostatní chasníci každý svou tanečnici a na konec i vdané. Při tom vkládají tanečnice peníze na mísy, & první stárkově jest se tu zvláště ukázati. Z peněz těch zapraví Ěse hudba a ostatní útraty; čeho se nedostává, na to se složí, c.) na koho připadne z těch, „co vostatke držijó“. V úterý ráno chodí chasa s hudbou po dědině, vybírajíc vejce, slaniny, koblihy atd. Z vybraných takto příspěvků pořídí se večer společná hostina. Do Společné pokladnice vybírají mimo to peněžité dárky. Některý Spraví se za komináře, žádaje po— platku od vymetení komína, jiný prodává kvasnice
—378— atd. Hudba je doprovází, v každém domě zahraje kousek, a chasníci zatančí s hospodyní a domácími dcerami „na len a na konopě“. Na Vyškovsku sejde se v neděli odpoledne obecní výbor u starosty a vybere z chasy prvního, druhého, třetího a čtvrtého stárka. Starostova man— želka pak pozve ženy výborníků na svačinu. Tyto a s nimi stárky vystrojí právo. Vystrojené právo nese první stárek u velike slávě do hospody a za píchne je koncem nahoře vyčnívajícím do trámu nad „ůřadním stolem“. Druhý stárek nese ferulu. V pondělí masopustní házejí děvčata „do vě nečka“ na talíři položeného. Věneček má na starosti stárek třetí. V úterý chodí chasa dům od domu „s právem“. První stárek nese právo, s nímž jde vždy napřed, druhý ferulu, třetí věneček, čtvrtý pokladnici. Ostatní chasníci nesou meče. Několik najatých chlapů ponáší za nimi pivo a měchy na obilí. Za prvnim stárkem vkročí do jizby ostatní chasa. Hospodyně je uctí uzeným masem, koblihami atd., domácí dcery dají zase něco do věnečka, kus slanin „na šablu“ a do měcha obilí. Hudebníci zahrají, zatančí se kousek a jde se 0 dům dále. Večer se nasbírané potraviny dražbou prodají. Na Hané sešel se v neděli odpoledne u pud— mistra obecní výbor. Dostavila se tam děvčata a “*vystrojila právo, kteréž se zapichlo nad stolem úřadním. Potom přišli chasníci, „požádat za právo“. Obecní výbor vyvolil z chasy „mladý výbor“, ten
—379 -
pak ze sebe zvolil rychtáře, pudmistra, mladšího pudmistra, konšela a dva sklepníky, kteří měli pod sebou pivo uložené ve sklepě u sedláka naproti hospodě. V ostatky totiž chasa muziku sama si zjednala & zaplatila a piva si též nakoupila a sama nalévala, začež se hospodskému dostalo nějaké náhrady. Odevzdávaje obecni výbor právo tomuto mla dému výboru na dni masopustní, sám vzdal se na ten čas práva soudjti a udržovali pořádek v obci a přenesl toto právo na mladý výbor. Starosta napomenul přiměřenou řečí chasy, aby byla dbalá pořádku a dobré kázně. Z domu starostova neslo se pak právo slavnostním průvodem do hostince. Mladý výbor zasedl za „úřadní stůl“, nad nímž do trámu se zapichlo právo. Muzika zahrála i nastal taneční rej, přerušovaný čas od času nějakým žertovným soudem. Někdo někomu něco podstrčil; třebas jehlu mu zapíchl do šatu. Šel potom k úřed nímu stolu žalovat: „Pane rychtáři &pane pudmistře &celé poctivé právo, já jsem tomu a tomu vynašel, on mi ukradl železný sochou“ Rychtář. zaklepal ferulou a poslal konšela pro zloděje. Ten se do stavil, řka: „Pane rychtáři a celé poctivé právo, co je mne tu třeba?“ Rychtář mu oznámil, z čeho jest viněn. Nastalo vyšetřování, „železný sochor“ se u něho našel, i byl souzen a odsouzen k pokutě „buď na zlatě nebo na gatě“. Tato se vyplácela ferulou. Konšel vzal í'erulu a šel s ní ke dveřům. Muzika hrála a chasa zpívala píseň: „Jedna dvě, byly dvě, byly, byly, byly dvě, kdo jich nechce
—380 -
počítati, nech se ide podívati, že jsou dvě.“ Konšel ' začav ode dveří měřil ferulou poklepávaje po zemi potom poklepával vinníka od země po nohou, po zádech až po lopatky, kdež mu vyměřený počet vysázel. Jiný byl obviněn, že se ze slavného úřadu posmíval, anebo že škaredě pohlédl na právo atd. V pondělí a v úterý dopoledne chodili jako jinde s právem po sbírce, v pondělí po jedné, v úterý po druhé straně dědiny. Večer v pondělí začalo se tančiti „coufavou“ na nápěv: „Rostó, rostó, rostó konopě za cestó“, při kteréž se děvčata „zasazovala za stůl“. V úterý 0 12. hod. muzika přestala hráti; pobavivše se ještě chvilku společen skými hrami, rozešli se. Na škaredou středu děvčata šla na přístku, chasníci jim přinesli zavdane. Večer šli s průvodem k pudmistrovi odevzdat právo, při čemž se na basu „něco švrdlikalo“. V osadách, kde „nedržívají práva“, jako na Valaších a na Brodsku, chodí v pondělí a v úterý masopustní maškarní průvody po dědině za účelem sbírek. Nejvíce chodívá se „s medvědem“, za něhož. se spraví _pacholekobaliv se všecek hrachovinou, v zadu přivázav si dlouhý Slaměný ocas a mezi nohy zvonek. Když přijdou do stavení, medvěd zatančí s domácí dcerou dvakráte do kola „na konOpě a na len.“ Hospodyně utrhne si s medvěda kus hrachoviny husám do hnízda, „aby se húsata dobře válaly“. V každém domě dostane chasa po kuse slanin, jež “ napichujíc na rožeň, potom zpeněží & propije.
—381— Vybírajíoe slaniny zpívají: Masopust se krátí, můžete nám dáti aspoň kúsek slaniny, nebo kúsek klobáse, co se třikrát opáěe. Tudy nám nedali, tudy nám dajú, zabili komára, slaniny majú.
IO. Půst. Půst zachovával se všude velmi přísně. Na Hané masa nebylo ani v neděli, jídla se mastila konopným olejem. V pátek se pučila pučálka z hrachu. Za soumraku před večeří, dříve než se rozžalo, modlili se všichni domácí 5 hospodářem růženec, po němž zapěli píseň „Poděkujmež Pánu Bohu“.
ll. Sv. Jiří. Na sv. Jiří obcházejí se obecní hranice. Po mši sv. sejdou se hospodáři v obecním domě a rozdělí se ve tři sbory. Každému sboru přidělí se po dvou nejmladších sousedech, z nichž jeden nese hrotek s hašeny'm vápnem, druhý štětku. Každý sbor jde jinam na hranice U „sádu“ (mezníku) se zastaví a zkoumají, nebylo-li hnuto hranečnikem. Nejstarší člen. sboru káže pak oběma nejmladším, aby sád obílili. K poledni se vrátí a zvěstuji sta— rostovi čekajícímu, co a jak shledali. Za stara hrávali s sebou také hochy a miskávali je u sádův,
—882— aby si zapamatovali, kde jsou obecní hranice. (Záp. Mor.)
Na Brněnsku pastýři křesají toho dne hraniční kameny, „aby se jim stáda pohromadě držela“.
12. Veliký pátek. Na veliký pátek, někde i na zelený čtvrtek a bílou sobotu, před sluncem východem jdou se všichni na proudnou vodu umyt aneb i okoupat. Jinde jde někdo z domácích na potok nabrat vody, již se všichni pod širým nebem, obyčejně v zahradě, umývají. Vodě té říkají na Hané „mlčlavá“, protože kdo na ni šel, celou cestu sem i tam mlčel, ani pozdravení nedávaje ani neděkuje, jako prý Kristus Pán mlčel, když ho mučili. Myjíce se říkají: „Beru vodu na. své ruce, Pána. Krista na. své srdce“
a pomodlí se pět otčenášův a zdrávasův a věřím v Boha. Vítám tě voděnko čistá., která. tečeš z Jordánu. od Pána. Krista; když obmýváš břehy & koření, obmyj mne také, hříšně stvoření.
Na veliký pátek ženou se také koně brodit a v některých osadách umývají se na potoku také máselnice, díže, putny, stoly, lávky a ožehy. Na Valaších házejí do studánek svěcenou sůl .a svěcené dřevo vazové. Veliký pátek jest vůbec svátkem všeobecného očišťování. Přede dnem vyvěsí se ven všechen oděv
_383_ a peřiny, aby se do nich toho roku nedali moli. Hospodyně uváže na pometlo všecky klíče, co jich v domě jest, & zametá všude, aby prý se myši vypudily. Také blechy toho dne ze stavení vyhánějí. Vezmou svěceny proutek klokočový, šlehajíce jím po postelích a podlaze až ku dveřím a říkajíce: „Ven hosti bez kostíl“ (Záp. Mor.)
13. Bílá sobota. Na bílou sobotu musí býti všecko doma, nic nesmí byti „na požčaji“. (Brodsko.) Ráno za tmy jdou nabrat proudné vody, v níž se vaří vajíčka na mrskut. (Od Brna.) Zahrada se pomlátí cepem, aby krtice neryly, strom se pokropí svěcenou vodou, aby obrodil. Když se v kostele zpívá gloria, třepou stromy, aby bylo hojně ovoce. ' Když se světí u kostelní zdi novy oheň, čili, jak říkají, „když se Jidáš pán“, světí si na něm hospodáři po kousku dřeva vazového, březového nebo klokočového, opalujíce je nad ohněm, pročež takovému dřevu ve Slezsku říkají: „hlavénka“ (oharek). ' Na Příborsku světí se též „klokoě“ t. j. svazek prutů' klokoěovych, léskovych _a „zlatolíčovych“ Gilmovych). Ze svěceného tohoto dřeva dělají se křížky a v neděli nebo v pondělí velikonoční za— strkují do obilí.
----384—
14. Boží Hod velikonoční. V neděli velikonoční po hrubé světí kněz v kostele jidla, jež za tím účelem z každého domu přinesou, jmenovitě buchtu, maso uzené a vajíčka malovaná. Těchto jídel po kousku požívají před obědem, zbytky z nich: odrobinky, kosti, skařoupkv z vajec rozsypou se po zahradě, po poli a po louce, aby krtice neryly. Z kostela pospíchají co nejvice, „aby byly brzo žně“. Kterého hospodáře děvečka jde se svěcenou buchtou první z děveček z kostela, ten bude celý rok v práci napřed. (Od Kyjova.) Na Hané dostane každá kravička po kousku svěcené buchty. Odpoledne po požehnání „světí se žito“. Ho spodář s hospodyní obchází všecky tratě, kde má seto ozimé žito, a zastrkuje do něho svěcené křížky. Křížkv tyto jsou buď ze svěceného na bílou sobotu dřeva, nebo ze svěcených kočiček, kde se dřevo nesvětí. Ke křížkům zastrkávají se také kočičky. Do lnu zapichují na západní Moravě proutky od Božího Těla. Na Žďársku kotoulí hospodář kolem žita svěceným vejcem; v pravém rohu pole potom je s mazancem 'sní s hospodyní a skařoupky tam zahrabe. Na Přiborsku jde hospodář na pole sám. *Hospodvně mu dá žitný koláč, kterýž on na poli hltavě pojídá, by se žito hojně urodilo & nebylo snětivé.
—385-—
Na Telecku hospodář nadělá na veliký pátek přede dnem ze svěcených ratolesti kočičkových křížíčků. Na Boží hod velikonoční odpoledne po požehnání vyjde s domácími na pole. Kromě křížků nesou s sebou také vodu tříkrálovou, „chůjku“ (chvojku), kočičky 3 kus svěcené buchty. Přijdouce na místo, namočí chůjku do svěcené vody a po kropí pole, do něhož pak zapichnou křížek & ko čičký, a jdouce brázdou podél celého pole jedi svěcenou buchtu. Čím více při tom koušou, tím více mandelů bude na poli. Ve Slezsku v neděli velikonoční (někde v pon dělí) odpoledne chodí „na skrobanka“ (skřivánka). Hospodář s hospodyní a s dětmi do osmi let jdou na pole. Nesou křížky a v šátku perník, cukroví a malovaná vejce, kteréžto pamlsky potom dětem „skrobanek shazuje“, počínajíc od nejmladšího do nejstaršího. Ke křížkům totiž, co dítě nevidí, po loží na zem určený mu dárek a zavolají potom k tomu dítě, že mu to Skřivánek shodil.
15. Červeně pondělí. V pondělí velikonoční, kteréž od červených vajec „červeným“ sluje, slaví se „mrskačka“. Po mrskačce chodí děti, chasa i ženáči. Děti koledu jíce 'sbírají po příbuzných & známých malovaná vajíčka, dospělí mrskají ženské na potkání i po domech. V úterý jest pak mrskačka ženská. Jinde mrskačce říkají: slahačka, slaháký, mrakut (na Hané & západní Moravě), šibák-y 26
— 386—
(u Brodu), smirgrust (val. a las.), kyckováni (Opav— sko), kupačka.
Nástroj, kterým se mrská, jmenuje se: tatar, korbac, žila, mrskačka, kyčka (Opavsko), a plete se v neděli odpoledne z vrbového proutí. Někde berou na to pruty sladkého dřeva. Původ mrskačky vykládá se takto: Když Pan Kristus vstal z mrtvých, lidé stáli na ulicích Jeru zalémských v zástupech, volajíce: „Vstal :: mrtvých! Vstal z mrtvýchl“ Židé je mrskajice rozhanéli, a na památku toho slavi se mrskaéka. Jinde prý se mrskaji proto, aby neoprasivěli. ' 16. Máje.
Všude na Moravě bývalo a někde jest posud zvykem stavéti „maje“ tu noc před sv. Filipem a Jakubem. „Můj“ je strom jedlový nebo borový, až po vršek z kůry oloupaný, na vrchu ozdobený fábory, červeným satkem, někde i láhvi s vínem. Takový maj stavivají chasníci pod okny svých milých. Takových májů stávalo v dědině kolik, neboť „kde je můj, tam je dívka na vydaj“. V okolí Jaroměřic zastrkuji hosi na 1. května svým dívkám do vikýřů „majky“. Ve Slatině jdou v noci společně do lesa, nasekají majkův a ráno za průvodu hudby každému svobodnému děvěeti po majku před domem zatlukou. Mimo tyto soukromé máje staviva se společný máj před hospodou. Na Vyškovsku na 1. května odpoledne všechno
_337_ se svátečně nastrojilo, chasníci byli od děvčat po darování kytkami rozmarýnovými; okolo maje pak se tančilo až do noci. Na Prostějovsku postavili na dědině tři máje a tančili okolo nich. Na Brodsku máj 1. května postavený stíná se slavnostně v pondělí Svatodušní. Muzika hraje a a mládenci tančí okolo máje s každým děvčetem. Pod májem stojí ověnčený stolek, na něm víno. Po tanci každé děvče si zavda & položí na talíř stříbrňák. Když potančí vsichni, máj se svalí, & pacholek za kata spravený setne mu šavlí vršek. Na Dačicku kací se mj v neděli odpoledne po 1. květnu. Okolo velkého máje pozastrkovany jsou do kola menší maje ověšeně cukrovím; mezi nimi a velkým májem je kolo na tančení. Když se potančí, kací se máj za žertovných obřadův, an vystoupí „hajný“ a žaluje, že_ se mu maj ztratil z lesa. Nastane soud, a můj se odsoudí,- že musí padnouti. Skáceny maj se proda dražbou, rovněž i šátky, počtem 20 i více, jimiž děvčata maj byla ozdobila, ana každá svobodna po šátku na to obě tuje. Malé májky potom roznášejí a rozdávají za průvodu hudby po lepších domech, kdež se itančt, začež se jim dostává dárků. Na Valaších slavíval se máj v sobotu před letnicemi & v utery Svatodušní za hudby a tance se kácel. Na Štrambersku stavivali maje na „smrtnicu“ (smrtnou neděli) a káceli je v neděli provodní. 25“
_333._ 17. Letnice. Svatodušní svátky slavívaji se pod zeleným. V sobotu večer ozdobí se celý dům vne i uvnitř lipovými větvemi, jichž nastrkaji do střechy nad okapem, do ramcův od oken a do dveřejl z venku a za trámy, za obrazy atd. uvnitř. Na Brodsku v sobotu svatodušni „cúdija“ pacholci studně. Vezmou puténky, provazy a jiné potřebné k tomu náčiní a cidí všecky studně v osadě. ' Po vykonané práci chodí po domech a vybírají „dochtorovi od pliskýřů“, jež jim při té praci naskákaly. V neděli přede dnem musejí býti kone vypla veny, nechytne se jich žadná nemoc. Ve Slezsku v pondeli Svatodušní vycházejí celé rodiny do blízkého lesa, kdež si smaží vaječinu. Někde pacholci a děvečky smaží si vaječina na hranicích obecních. V po'ndělí svatodušni odpoledne bývalo na Moravě, jmenovitě v dedinach hanáckých a sloven— ských, zvykem hledati (boniti, voditi) hrala (jezditi po kraloch). Starobylý ten obřad konavá se nyní už jenom na Hradišťsku a na Brodsku. Na Pře— rovsku posledního krále honili r. 1868. Obřad ten konal se všude podobným Způso
bem; nejnadherneji vypraven byl asi královský průvod na moravském Slovensku. * V neděli svatodušní sešli se pacholci v ho spodě & vyslali ze sebe tři posly k obecnímu sta—
rostovi, požádat ho za dovolení, aby smeli „hledat
—389 —
krála“. Majice povoleni zvolili si krála,_ synka'to l4—15leteho některého z nejváženějšich_občanů, jehož si pak od otce vyprosili. Královi ustanovili dva statečné pacholky za pobočniky a mimo to vy brali si ještě tři vyslance, tři vyvolavače a tři vy běrače. Potom se rozešli po domech vypůjčiti si od děvčat ženských šatů, v něž jezdci toho dne ubrání byli. V pondělí po hrubé upravili a vyšňořili si jezdci, jichž bývalo 20 i více, své koně. Hřivu jim spletli v samé lelíčky ozdobené červenými, modrými a bílými pentlemi. Na konci leličků přivázán byl zvoneček nebo rolnička; ocas byl svázán v uzel a opentlen. Prsa koňovi ovázali tureckým šátkem červeným, opentleným. Jezdci pak sami oděli se v bílé ženské ru kávce bohatě vyšívané a opásali se bílým fértochem. „Vyslanci“ měli mimo to na hlavě zavázaný čer vený šátek, po boku šavli; vyběrači podpásali si bedra červeným šátkem. Král měl na hlavě skvostný věnec z vitého kvíti; oděn byl jako jezdci v rukávce s baňatými rukávy a bílé fčrtochy, na nichž přišito bylo plno kytek. Křížem přes prsa &záda přepásán byl dvěma širokými, červenými pentlemi. Jel na bílém koni, na němž misto sedla prostřen byl široký červený šátek. Seděl na svém broni, boky maje podepřený rukama. Král nesměl promluviti k žádnému, proto leckde míval růži v ústech. Oba královi pobočnici, kteří se od něhohnouti nesměli, jeli na vranicich tolikéž ozdobených. Oděni
-—390—
byli jak ostatní jezdci, jenom že měli křížem šerpy jako král a hlavy opentleny. V pravici leskla se jim šavle. Někde královský průvod zobjezdil napřed do— máci dědinu, potom nejbližší dědiny sousední, počtem 4—6, jinde se vypravil hned přes pole. Popatřme
na tuto výpravu! Když je všechno náležitě vystrojeno a vypra veno, průvod vyjede z domácí dědiny a uhání tryskem k některé z nejbližších dědin sousedních. V čele průvodu jedou tři vyslanci, za nimi tři vy vo'avači, za vyvolavači tři vyběrači, potom řada jezdců, po dvou nebo po třech vedle sebe, uprostřed nich král se svými dvěma pobočníky. Před dědinou průvod se zastaví, a do dědiny vjedou krokem vyslanci k obecnímu starostovi, po žádat za dovolení, aby směli v té dědině „krále hledat“. Povolení toho dostane se skoro vždycky. S tím vrátí se vyslanci k ostatním, & cely průvod vjíždí nyní volnym krokem do dědiny. U prvního stavení v pravo vyvolavači odbočí s cesty a vyvolávají pod okny: Hýlom, hýlom! Poslúchajte horní, dolní, domácí i přespolní, co vám budu povídat v svatodušní pondělí: _
Před týmto domem sa. koníček pode mnú točí, že tá. vaše. céra. má. pěkně čémé oči.
Hýlom, hýlom !
—801—
To pověděvše jedou 0 dům dále; hned za nimi dostaví se pod okna vyběrači. První z nich řiká :
Na krále., pani matko, na krále.! Máme krále, poctivého, ale chudobnébo. Okradli nám ho na. horách, na. dolách, na. krakových moetinách. Ukradli mu tři sta. koní z prázného stání. ukradli mu tři sta volů z prázného dvoru. Dobře, že tam neměl nic, byli by mu vzali eěče víc.
Doříkav odjíždí za vyvolavači, na jeho místo postaví se pod okno druhy vyběrač & pokračuje: Odbyvajte nás, pani metko, máte—li nás odbývati, než vám začnem střechu drati,
pod naše koníčky atleti & na etříbrných podkovčnkách roznůčati. Přece, matička, přece aspoň to eviňské plece, a. lebo tú klobásn, co sa ňů třikrát opášn a. po čtvrtéj svého vraněho koníčka. podpáčn.
Honem, pani matko, honem, ať je. tu nentójím s vraným koněm! Vevedn vám ho do žitečka, eposu vám ho do zrnečkal Brzy, matičko, brzy velice to moje kamarády mrzí ; chcú mne odjetí & mne tu s mojim vraným koníčkem nechuti.
—392— Také druhy vyběraě odjede za prvním, a třetí s košem v ruce přijede ke dveřům, kdež se mu od hospodyně dostane kus uzeného nebo slanin, aneb od hospodáře peněžitého dárku. Tak objížděli celou dědinu dům od domu po obou stranách. Vyběrači ze svého řikání jen málo měnili, kdežto vyvolavači před každým stavením něco jiného pověděli, na př.: Hýlom, hýlom ! atd.
Před týmto domem je hruška. kaménka, že je tu švarná panenka.
Před týmto domem sú krůty, že sú tu cérlry jak karaňáty. Před týmto domem koníček hlavěnkú kývá, že se krásná panenka. z okénka dívá. a p.
Zatím co vyvolavaěi a vyběračí takto dům od domu objížděli, ostatní průvod bral se pomalu pro středkem dědiny; konec dědiny přidali se k němu i onino, vykonavše svou službu. Za dědinou vy prázdnili koš do putny, kterou najata ženská za nimi dědinu od dědiny ponašela. Vyslanci uháněli zase napřed do druhé dědiny, kdež se Opět všecko týmž pořádkem dělo. Tak objezdivěe okolní osady, k večeru se vra—
tili domů. Z navybíranych dárkův ustrojena jim v domě rodičů králových nebo v hostinci večeře. Na Hané dával otec králův za čest, která se jeho domu stala volbou jeho syna za krále, chase bečku piva.
—398— Sjeli—lise dva průvody v dědině, hleděli jedni
druhým krale uloupiti. Podařilo-li se jim to, kral odveden byl do zajetí a musil byti dosti draze vy— koupen. Nestalo se to ovšem bez tuhého boje a někdy i krvavé potyčky. Na Záhoří chlapci honívali krale timto způ— sobem: V pondělí svatodušní po ranní vyvedli chlapci koně na pastvisko. Hotař zavěsil věnec z vrbového proutí na žerď a 500 kroků od ní za táhl svázanými ohlávkamí chlapce na koních řadou stojících. Jak napočítal „jedna, dvě, tři“, ohlávky padly, a chlapci hnali se o závod k žerdi. Kdo uchyu se žerdi věnec, byl králem. Odpoledne Opentlíli koně a krále pentlemi & kvítím ozdobeněho posadili na koně, jejž dva po hočníci na koních za opentleně opratě vedli. Do jedse stavení, obstoupili krále, a hlasatel vyjel ze řady říkaje: Král Šalomón jede, drahý koření veze, má. muchu v ucha &. švrčka. v břuchu.
Dům já. svýmu koníčkovi ovsa., , a on se mnó hopsa: dám já. svýmu koníčkovi obrolm, &.on se mně do skoku.
Při tom stiskl koně ostruhami, až vyskočil.
18. Božího Těla. Na průvod o Božím Těle přinášejí si lidé svazečky rozmanitých zelin, jmenovitě žebříčku,
-- 394-—
smetánky, totenu, balšínku, mařího listu, šalvěje luční, meduhky, pOpence, mateřídousky, svízele, heřmánku, jitrocele, pampelišky. U každého oltáře po vykonané pobožnosti bere kněz ty svazky a dotýká se jimi vystavené velebné Svátosti. Totéž činí po celý oktáv slavnostní v kostele po pože hnání. Když se dobytče omladí neb ochuraví, při dávají odvaru těcb zelin do nápoje, kromě toho svěcené soli, svěcené vody & zbytkův od štědro denní večeře, též otrub, hrachu a cukru. S březek od oltářů, zvláště od posledního “oltáře, ulamují větvičky, šibají jimi zelí, aby ho nezralý mušky, zastrkuií je do lnu a do konOpí, aby vyrostly hodně vysoké a dávají slepiclm do hnízd, aby dobře seděly.
19. Sv. Jana Křtitele. Na Žďársku večer před sv. Janem uřežou by linu „vlčí ocas“ a tahají ji po celém stavení, vy puzujice tím myši. Na Vsatsku přede dnem navijou věnců z roz manitého kvítí & ozdobí jimi a lípím celý dům vně i- uvnitř. Do lnu a do konopí nastrkají též halouzek lipových. Na Zábřežsku chodívají přede dnem na koření, kteréž říká: „Dopoledne pomozu, odpoledne ne— možu“. '" Večer všude na Moravě pálívali „Jána“ nebo „Svatojana“. Na blízkém návrší nebo na pastvisku zapálili hranici dříví, & mládež za veselé hudby
—396— okolo ní tančila a ji přeskakovala. Místy valeli se svrchu dolů. Na Valaších tančívali na úvraílch. Hlavne (oharky) se posekaji a pozaslrkují do zelí opalenym vzhůru, aby ho mušky a housenky ne žraly. Ve Velké na Strážnicku konavaly se v noci svatojanské dívčí zavody pěvecké. Z každé části osady sešly se dívky na jiném kopci. Tam nalo živse oheň svatojansky přeskakovaly přeseň &s ho řícím doskem na žerdi napichnutym pobihaly po kopci. Při tom zpívaly pisně svaté i světské. Sou sedé vycházeli z osady &poslouchali, která družina nejpěkněji zpívá. Té se pak dostalo pochvaly. V Polance na Vsatsku „pálíja svalojan“ v pon— delí svatodušní. Na výpustě za dědinou postaví se máj; pod ním naloží se oheň zjalovčí. Po nešpo rach sejdou se u maje, muzika hraje a chasa tančí okolo maje až do bílého rana. Když se rozcházejí, povalí maj. Kdyby prý se ta slavnost opominula, potloukly by kroupy.
20. Dožínka. Když se dožne žito, ječmen a pšenice, slaví se dožínka (dožínky, obžínky, dožata, dóženek). Znice uvijou věnec z polního kvítí a propletou jej klasy všeho obilí. Nesouce jej s pole hospodařovi, cestou zpívají zvlastni písně žňové. Docházejíce humen & dvoru hospodařova, spustí všechny hluč ným hlasem píseň chvály hospodáři a hospodyni, na př. na Vyškovsku:
— 396—
Náě hospodář hodné dvořák, von má. jedne žence pořád. Naša. hospodeň hodná. dvořka, pro žence dobrá kochařka. Dobře peče, dobře vaří,
šak se ji to všecko daří.
Potom všecky zavýsknou : Íchuchu !
Odevzdavajíc pak jedna z nich hospodáři věnec, říka: Vážené hospodářo' Přémite tento věneček, vod poctivéch děveček! Kolek klásečkn, toli másečku; kolek zrneček, toli měřeček; kolek stopeček, toli k0peček.
Hospodyň uchystá svým žencům toho dne hojnou večeři, hospodář dá piva nebo kořalky &
pozve aspoň nějakého houslistu.
Slavnost pak se
končí veselým zpěvem & tancem. Věnec dožínkový dava se na štědrý den ale piclm, aby dobře nesly, & kravám aby byly dojně. Masli z toho věnce musi dostati děvečka.
21. Společná pastva na strništlch. Na Brodsku až do let sedmdesátých, jako driv Íjinde na Moravě, veskery polnosti jedné obce rozděleny byly na troje hony. Na jedněch 8er se
— 397—
oziminy, na druhých jařiny, třetí hony byly úbory. Úhory však později neležely ladem, nýbrž sázela se na nich „makota“ (zemáky, zelí, řepa) a sely konopě, pohanka, proso, nebo tam byla jetel, za— setá do ječmene v poli jarém. Tento pořádek bylo každému hospodáři přísně zachovávali. V poli oziměm nesměl nikdo zasetí jařiny atd. Příštího roku na poli oziměm sela se jařina, na úhorech ozimina a pole jare stalo se úhorem, tak že se za tři roky osev vystřídal. To dělo se hlavně pro společnou na podzim pastvu. Jakmile se první ozimina s pole sklidila, obecni představenstvo učinilo „zápověď“, zapovědělo totiž pásti na strništích, kterážto zápověď se vybubno vala. Hned potom zvoleni v obecní hromadě z chasy dva „páni“: „barón“ a „správce“. „Páni“ vyvolili si pak 2 ostatní chasy dva „dráby“. Z úřadu těchto pánův a dráhů bylo hlídati strnisk, a dokud zápověď trvala, nedovolovati tam ani pasti ani trávy trhati nebo vyžínati. Kdo byl v zápovědi polapen, pokutovan, a protože pokuta připadla pánům a drábům, unikl jí málo který přestupek. Z husy platilo se 5 kr., z ovce nebo z kozy 10, z krávy 20 kr. Neměl-li se pokutovany k placení, byl bez milosti „fantován'ho Rychtář odebral se s oběma pány do vinníkova domu a zabavil mu řetěz, kolo od vozu, krojidlo a podobně věci, jichž nejvice potřeboval. Zabaveně věci vzal starosta k sobě a nevydal jich, dokud pokuta za placena nebyla. Zápověd' trvala, dokud posledni
—398— mandel s ozimých honů nebyl odvezen. Když se to stalo, ohlášena „odpověď, to jest dovoleno pasti na strništich, ale jenom dobytek tažný, jimž v oné krajině jsou hlavně voli, & to společně, ve stade. Když nastala doba společné pastvy, úřednictvo strniskové rozmnožilo se ještě o několik členů. Dosavadní pani a drabi zvolili si tu ještě „tam bora“, „lokaje“, „kuchaře“ & „hradského“. O hodině s půlnoci chodil tambor s bubnem po dědině a bubnoval na pastvu. Na toto znamení pacholci povstávavše zajali každý svůj dobytek, ovšem i všichni úřadnici, a hnali na strniska. V čele hnal tambor, celou cestu bubnuje. Tak časně musilo se hnáti, aby se dobytek do rána, než se zapřahalo, náležitě napasl. Odpolední pasení nebylo již tak pravidelné, protože nevypřahali všichni stejnou dobou. Nevadilo tedy, přihnal-li kdo pozdeji; jenom dříve, před tamborem, nesměl nikdo hnati. Domů pak musili hnati všichni společné. Strnisko spasalo se kus po kuse. Kolik se ho každý den spasti smělo, určili pani. Teprve, když byl kus tažným dobytkem spasen, směli tam hnati i kravaři; orati strniska, dokud pastva trvala, ne— bylo dovoleno nikomu. Když tedy všichni na pastvu přihnali, pani vyměřili dle počtu dobytka kus pastviska, který se toho dne' Spasti směl, ostatni strnisko zůstalo zá— povědl. Pastvisko toto pani obestavilí kolem dokola * „obraceči“, jimiž byli z pořádku prostí pacholci. Každému obraceči bylo na krok vyměřeno, pokud mu jest dobytek obraceti od zápovědi a od škody.
—399— Úlohou hradského bylo po celou dobu pastvy obcházeti obraceče, koná-li každý svou povinnost. Bylo-li zima, směli si obraceči naložiti oheň a státi, nebo, byli-li unaveni, i sednouti si u něho; ale lehnouti si nesměl žádný. Zastihl-li hradský někte rého obraceče buď u ohně nebo někde stranou ležeti & podřimovati, zbudil ho ihned několika ranami „ferulou“, kterou stále nosil z úřadu svého. Od poledne pak byl takový provinilec na správu před pány a dráhy zavolán & dle velikosti své viny k několika ranám ferulovým odsouzen, kterýžto trest týž hradský na něm vykonal. Zatím byl už kuchař uprostřed pastviska složil „panský oheň“, u kteréhož se uvelebili páni, drábi & tambor. Nashledávali potřebného dříví bylo po— vinností kuchařovou. Nebylo li ho na blízku, při nesli pasáci z domu po polinku. Také zemáků přinášeli z domu, kteréž pak kuchař slavnému úřadu pekl. U ohně nastal také úřad „lokajův“; zapaloval totiž pánům & drábům dýmky a jinak jim posluhoval. Ob čas vydávali se páni na obchůzku, jsou-li všichni obraceči na svých místech &koná-li hradský náležitě svou povinnost. Drábi zase obcházeli zápověď. Zastali—litam někoho pasti, pokutovali ho 20 krejcarý z kusu; mimo to byl odpoledne na správě odsouzen
a potrestán hradským. Když se rozednivalo, tamhor zabubnoval k od— chodu s pastvy. Tu každý pacholek, pán nepan, zajal svůj pár volův &hnal domů. Odpoledne páslo se na témž místě jako ráno.
—400— Společné toto pasení trvalo až do císařských hodů, kdy se slavnostně zakončilo. Jakkoli se tomu každý jak moha vyhýbal, aby pokutován nebyl, nascházelo se přece až i 20 zl. pokuty. Mimo to zaplatil každý hospodář po pěti krejcařích z kusu zprOpitného a z obce se přidalo dva, tři zlaté. Za tyto peníze uspořádána pasákům v hody společná hostina a koupen hodový beran. Zahájena byla tato hodová slavnost zvláštním obřadem. V neděli hodovou ráno zašli páni někam přes pole do sousední dediny, kdež zůstali v hospodě. Kam se odebrali, o tom od nich nikdo nezvědél. Ale drábi & ostatní chasa byli na stráži, aby vy pátrali, kam páni zašli. Jakmile se vyzvédélo, kde se páni schovali, oznámeno to v domácí obci. Vypraven pro ně vůz s opentlenými koni, s hudeb níky a maškarami. U vítězoslávé dovezeni páni domů do hospody, kdež za obvyklých obřadů beran stat & slavnost strnisková se skončila hostinou a tancem. Obyčej tento zachoval se na Brodsku až do let sedmdesátých. O podobném obyčeji zmiňuje se Sušil (na str. 762) z okolí Valašských Klobouk: Okolo svaté Anny ustanovuje se z mladých lidí čtvero hlídačů, již celého „kotáru“, luk, ovoce atd. slřehou až do Václava; jmenují tři z nich „dráby“, čtvrtého „pánem“, vesměs všem „pohůnští páni“ říkají. .Když služba jejich po sv. Václave došla, tedy pán ten odchodí na obec jinou, a ti tři dráhové 3 po hůnky aspoň čtyřiceti o praporcích na koních pekné
—40l —
upravených pro něho se berou, zvláštního, nej krásněji upraveného koně proň vedouce. Dovádějí ho do vlastní vsi do hospody s hudbou, kdežto se jim z pokut a ze skládek hostina ustrojí.
22. Hody. Hody, na západní Moravě posvícení, na Lasích krmas nebo karmas zvané, slavívaií se dvojí: jedny zvláštní, domácí. na den patrona chrámu Páně, druhé společné, císařské. Za starodávna slavívaly se i tyto druhé, vzácnější a nádhernější hody v různý čas, obyčejně však na podzim po skonče ných pracech polních v měsících říjnu a lisíOpadu. Císař JOSef ll. i v tyto hlučné & časté slavnosti
hodové zasahl svou reformatorskou rukou, nařídiv, aby se slavily hody v celém Rakousku v stejný čas, a to tu neděli po sv. Havle, t. j. třeti'neděli v říjnu. Odtud tyto hody nazývány císařskými nebo havelskými. Vleckterých však osadách lid vrátil se později ke svým starým hodům. Hlučně & okázale slavívalý se zvláště tyto druhé hody. Nachýstalo se hojně, čeho dům pravě poskytoval. Na polévku zabilo se několik slepic, na pečinku husí, neb i tele, beránek aneb ušipané a napeklo koláčů. Pějet o tom i sama písen: Posvícení jož je za dveřama v síni! Dite pro řezníka, hat' zabije svini! Bodem píct koláče, dobrý makuváče, aj to bodó, chaso, veselý čase!
.lina píseň slaví takto hody jakožto vrchol všeliké blaženosti : 26
-—402— V posvícení sedlák jonak: k vobědo kus masa, křen s mlíkem &. s rěžem slepico,
kaěo posepanó perníkem. V posvícení hináč není :
sedláci pětkama hazijó, a selke v hospodě celý se vod zlata bléskajó.
V posvícení hináč není: šohaji v hospodě véskajó, děvčata, děvčata majó kordolke ze zlata!
Třeba tedy hody trvaly od neděle aždo patku a ještě přístí neděli pohodkami se doslavovaly, není přece divu, že si člověk rozveselený přeje, aby ještě déle potrvaly, ba dokonce, aby se celý život lidský v hody obrátil: Oj, hode, hodečke, debeste bévale deckel
Na hody zvávali se příbuzní a přátelé přes polní. Tito pak veselice se „v ctném shledání“ požívali „v tichosti a bázni Boži“, co jim uchystala štědrost bospodářova „z tuěnosti zemské a rosy nebeské“, uvažujíce v písni před jidlem zpívané, kterak jim nikdo nemůže zaručiti, sejdou-li se přes rok zase všichni tak pospolu: ' Přátelé milí pozvani! V tomto dobrém posezení jeden s druhým se radujme, Pána Boha zvelebnjme ke cti, chvále!
-408— Neb nevíme jistě toho, abychom jeden druhého přes rok mohli uhlídati, tak vesele hodovati, ví to Bůh samí
Vlastní však a nejveselejší slavností celého roku jsou hody svobodné chasy. V hody chasa jest obcí v obci; ona zařizuje a vede veškeru posví censkou slávu a zábavu, usedli občané jsou při tom jejími hostmi. Jako jinde v končiny, tak na jihozápadní Moravě v hody tato mladá obec volí ze sebe své představenstvo: čtyři, někde tři, jinde dva stár-ky. Druhou nebo třetí neděli před hody bývá
muzika, a tu volíva si chasa u přítomnosti obecního úřadu své stárkv. Nejprve vyvolí si chasa prvního starka, ten pak volí druhého, a oba zase třetího & čtvrtého.
Stárci bývají voleni od hodů do hodů. Úlohou jejich jest stal-ati se o pořádek a dobrou vůli mezi chasou, jak o muzice v hospodě, tak v kostele a všude jinde po celý rok. Na prvního stárka skládá chasa všecku svou svrchovanost, druzí jsou jemu jakořka jenom náhradníky & pomocníkv.1) Ožení-li se v roce první stárek, neb odvedou—liho na vojnu, převezme jeho úřad druhý stárek. O církevních slavnostech starci nosívají korouhve, na křesťanském cvičení staví se první stárek chase v čelo a bdí nad přísným pořádkem. Na oféru chodí starci v čele 1) Na Brodsku volí si chasa skutečně jmom jednoho stárka & jemu dva »pomocníkyc. Za “odznak má stárek tři bílé kosirky (péra), pomocníci po jednom.
'
26'
—404— ostatní chasy. Při jízdných průvodech bývá první stárek náčelníkem banderia. Stárků dlužno po slouchati na slovo. I nejstarší pacholek se jich bojí, a největší silák dá si bez odporu naliskati od mladého stárka, dělá-li pořádek. Zvolení stárci volí sobě stárky, každý svou milou. Všichni jdou po rodičích zvolených děvčat a prosí, až je uprosí. Bylo by na hanbu rodičům, kdyby se hodně nezdráhali. Odeprou-li do konce, stárek už se jiného děvčete neprosí: jeho sestra nebo sestřenice jest mu stárkou. Stárky chodí na církevní slavnosti a na ofěru v čele ostatních děvčat, vedou sbírky na kostel, zdobí oltáře květinami a p. Stárci s několika bohatšími hochy „drží hody“. Nakoupí totiž na společný účet masa, zelí a vína, kterým se častuje chasa „na své hospodě“ v sou kromém domě, kdež v hody víno se chova'a jídlo chystá, Za starších dob bývalo zvykem maso „bráti“, a žádný hOSpodář nestíhal chasy, zpozoroval-li, že si jeho berana nebo tele na pečinku vyvolili. Takové posvícenské výpravy podnikaly se i přes pole. Všecky útraty rozpočtou se účastníkům rovným dílem jednomu každému; jenom první starek nic neplatí, za to dává. v neděli oběd hudebníkům. V bodovou sobotu dovezou stárci „máju“, jedlový to nebo borový strom, jehož kmen až po vršek z haluzí se oklestl a z kůry oloupe. Vršek. máje se ozdobí fábory, červenými jablky a po zlacenými ořechy, a pověsí se naň lahev vína a červený šátek darovaný od první stárky prvnímu
— 405—
stárkovi. Když je mája nachystána, bubnuje se po dědině, „že se bude stavěti mája“. Sejde se kde kdo. Snesou žebříky, rozvory a provazy, zdvihnou a postavi maju. U máje staviva se v některých osadách „les“, t. j. bouda z „chábi“, (chvojí) pro muzikanty. Mája stává až do sv. Martina, kdy se slaví ještě „mladé hody“, potom se skácí. Pěknou svou máju, zdaleka viditelnou, po chvaluje si llšenský šohaj písni: Ta. líšenská. mája. tenká.,
viděl sem jo se Špimberka; viděl sem jo, zelená. se, na. ní šátek červená. se.
V neděli po obědě jdou starci po dědině dům od domu zvát sousedy na slavnost k máji, při čemž vybírají koláče a peníze. Po požehnání pak se u máje tančí. To děje se všude podobným způ— sobem. Za příklad vypíšeme zde nedělní slavnost hodovou, jak se do nedávna konávala a částečně dosud koná v Kloboukách u Brna a v okolí.
V neděli bodovou je hrubá obětovaná za svo bodnou chasu. Při obětování jdou chasníci a děvčata se stávky a stárkami v čele na ofěru se svíčkami v rukou. Po hrubé obědvají muzikanti u prvního stárka, jejž hned po obědě k máji vedou, kde ho již ostatní stárci vyhledají. Oblečeni jsou dnešního dne stárci, jako všecka chasa, co nejsvátečněji. Cbasník má bilou perkálovou košili s vyšívanými náramky, širokými, ěkrobenymi rukávy a tolikéž vyšívanými límeěky u rukou; na krku má černý bedbávny šátek pevně uvázaný. Obleěen jest v kor
__403.. dulu z černého sukna, pouze jedním háčkem pod krkem a druhým dole zapjatou. Na pravé straně korduly zpředu přišito jest na husto bílých knoflíků (írček), proti ním na levé straně tolikéž na slepo vyšitých dírek, za nimiž, jakož i za knoflíky při šity jsou černé, 15 cm. dlouhé prýmky na konci roztřepené. Spodek & zada korduly, jakož i kapsa a přeska černých nohavic vyšívany jsou krásné růžemi, pupeny a listy. Na prsou, kde kordula ne dovírá, zastrčen jest pestrobarevný, hedbavný šátek. Opasáni jsou koženým, Vyšívaným pasem. Ostatně jsou bez obleku, t. j. bez kabátu. Od maje vyjdou starci přihravše si na pomoc vyvoleného z chasy sklepníka, a obcházejí osadou „o koláče“. Napřed jdou starci dle pořádku vedle sebe. První nese v pravé ruce láhev s vínem, jejíž hrdlo zdobeno jest věnečkem z rozmarýnu-a pen— tliček; druhý nese dřevěnou pokladnici „šolařku“, pentlemi ovázanou a obecní pečetí zapečetěnou. Za starky jdou hudebníci, za hudebníky sklepník se džbánem na víno, potom hosi s velkými koši na koláče. Nejprve jdou na faru, odtud k obec nímu starostovi, potom po pořádku dům od domu. V domech už jich ocekavaji, nechávajíce dveří od síně pootevřených na znamení, že budou vítáni. Před domem seřadí se starci do zástupu. U dveří druhý stárek sejme ze zadu klobouk prvnímu stár kovi, třetí druhému, tomuto čtvrtý a čtvrtému sklepník, a každý položí jej v síni na přichystanou, na to lávku. Za nimi vejdou do domu muzikanti, ale zůstanou v síni.
—407 —
Prvni stárek zaklepav vstoupí s ostatními do jizby a zve takto: „Osmelujeme se do příbytku vašeho vstoupiti, podle stareho obyčeje praní naše vám přednésti. Bůh nám úrody zemské požehnal, za to jsme mu díky juž ráno v chrámu Páné vzdali; nyní mysle naše \! bázni Boží občerstviti chceme. Přejeme vám, abyste dnešní den v radosti strávili, dni ostatní spokojené žili, nám pak v radovánkách pomocné ruky neodepřeli. Dej vám Pán Bůh zdraví!“ Potom zavdá hospodáři, ostatnim domácím i přítomným hostem, z nichž každý, než si připije, „Dej Vám Pán Bůh zdraví!“ propoví. Přitom hraji hudebníci „hore“ (tus), pak spustí nějakou do kola. První starek vezme hospodyni do tance, a otočiv se s ní do kola, zavede ji hospodáři. který s ní trochu po— tancuje. Potom druhý Stárek, postaviv „šolařku“ na stůl, zatančí s domácí dcerou a zavede ji ně kterému hosti. Je—livíce ženských v domě, tančí také druzí starci a zavádějí hostem. Hospodář zavdává potom stárkům také ze své sklenice, & hospodyně je pobízí na koláče. Koláče, jež na míse zbyly, hospodyně dá chlapcům do košů, hospodář naleje sklepnlkovi vína do džbánu & obmysli né ljakym dárkem „Bolařku“. Podékovavše ubírají se za zvuků hudby 0 dům dále, kdež se totéž opakuje. V síni zase jeden druhému klobouky na hlavu vsázeji. Dlouho se ovšem nikde baviti nesmějí, neboť do požehnání musí býti obchůzka skončena. Po požehnání hudebníci počnou u máje vy hrávati a hodovntky svolávati. Než se ženské na—
—408— strojí a poscházejí, chasa baví se skoěnou. Když pak se všecka obec 11 máje shromáždí, stárci s hudbou zajdou si pro své stárky do domu první stárky, kdež tyto již na ně čekají, aby každá svému „voniěku“ (kytku) dala & „prapor“ mu připravila. Vonička je z drobných umělých kvítků, 4 dm. vysoká, nahoře 21/„ dole lil, dm. široká, vzadu skládanými pentlemi &zrcádkem okrášlená. Voničku přišije síárka svému stárkovi za klobouk ozdobený „šmuky“ (aksamitovými prýmkami) & pentlemi. Prapor je turecký červený šátek, na nějž stárka přišila šátek bílý, pěkně vyšívaný a bohatě okrášlený pestrými stuhami. Nyni připevňuje každá svůj prapor k „fángli“, tyčce malovaným papírem olepené, 4 dm. dlouhé, na jejímž jednom konci připevněno jest „fedro“, t. j. třapec bršlenových vláken, asi ll, m. dlouhých, tím způsobem zhotovených, že tyčka bršlenová na vrchu rozřezána jest v jemnounké hobliny. „Fángla“ navleče se v obrubu tureckého šátku. Pravý horni cíp praporu stárek má za límec nohavic (na boku) pripjatý, levou rukou drží pod chmatem fánglu, tak že má prapor před sebou jako zástěru. Fángle i fedra Opatřuje třetí stárek. Prvnímu stárkovi stárka vložila do voničky bílou růžičku, aby ho po ní poznali i' přespolní. Stárky jsou dnes ze všech dívek nejnádherněji vystrojeny. Na hlavě má každá věnec z pestrých umělých kvítků, na způsob půl měsíce vykrojený, pod nímž má vlasy v mnoho lelíčků spleteny & v tyle stočený. Tam připevněna je stuha z mnoha pestrých pentlí, jejíž konce na zádech po kolena
—409— splývají. Ostatek mají stárky oblek jak ostatní děvčata, jenom že všechny ze stejné látky &stejných barev. Oblečeny jsou v rukávce se širokými, krátkými rukávy a se širokým, vyšívaným krejzlem okolo krku, v kordulku soukennou barvy modré, černé nebo červené, nebo hedbávnou květovanou. Sukně jsou krátké, bílé & fěrtoušek modrý nebo červený. Okolo pásu vine se jim široká, hedbávná pentle, vzadu ve stuhu svázaná, se svislými konci. V ruce má káždá bílý, vyšívaný šátek a rozmarýn. Stárci se stárkami přicházejí k máji a postaví se na určitá místa naproti muzikantům. Muzikanti zatím vystoupí na lešení („les“) pro ně připravené & ladí na „zavád'ku“. Dechové nástroje ze staro— dávné „zaváďavé“ bývaly vyloučeny, jenom housle,
cimbál a basa se ozývaly. Povstane první houslista, zahraje zavád'ku dle nápěvu národní písně taktu tříčtvrtního, ostatni hudebníci ji pochyti za ním. Táž píseň se opakuje, dokud první houslista ne— začne zase jiné. První stárek postaví se před muzikanty, smekne před nimi a maje prapor v ruce dle taktu „zavádí“ : v první době vykročí pravou nohou, v druhé přisune levou nohu a vypne se na obě špičky, v době třetí se schýlí; potom vykročí zase levou nohou, přisune pravou, vypne se atd. se to střídá. Tak zavádí jednou dokola; otočiv se až k muzikantům zastaví se a smekne, a sklepník mu podá vína, on 0th smekne a zavádí dale, druhý starek za ním. Když dozavádeji až ke stárkám, první stárka dojde k svému stárkovi, obrátí se k němu tváří,
--410— podají si pravé ruce a zavádějí spolu; stárka po zpátku. Dozavadějíce dokola zase k muzikantům, zastaví se, starci smeknou, sklepnlk podá prvnimu stárkovi vína, ten zavda své starce a druhému stárkovi. Zatím přistoupí k nim třetí aětvrtý Stárek. Pozdravivše, Všichni zavádějí dále. V půlkole dojde k nim druhá stárka a zavádí se svým stárkem dále; před muzikanty se opět všichni zastaví, za vdají si, pozdraví a zavádějí dále. až se třetí a čtvrtá stár-ka, obě najednou, ke svým starkům při dají. Dozavádějice všichni dokola k muzikantům, stanou. Prvni stárek dojde pro chasníka, nejváže nějšiho po stárcích, a zavede ho ke své starce, by s ni zaváděl. Po jeho příkladu též ostatní starci zavedou své stárky chasníkům a dojdou si pak pro jina děvčata, zavádějí s nimi a zavedou je pak jiným chasníkům atd., až jsou všichni v kole. To je starodávný tanec „zaváďka“, také „na řádky“ nebo „šůpavá“ zvaný, podobný hanácké „coufavé“. Po zaváďce děvčata odstoupí na svá místa, starci odepnou „prapory“, & nyni chasníci sami dají se do „skoku“. Jeden z nich zanotí si „skoč nou“, muzikanti ji pochytnou, Ostatní chasníci zpí— vají a tleskají rukama, a ten, který zanotil, vyska kuje. Bývalo zvykem, že děvčata svým chasnikům při vyskakování za ruku „hore“ pomáhala. Která uměla dobře pomáhati, o tu se potom hoši při
tanci drali. V noci se pak tančí rozmanité tance do vůle. Na západní Moravě v neděli odpoledne sejdou
—411— se stárci opentlení v hostinci, kde bude hudba. První stárek vezme talířsrozmarýnovými proutky, druhý láhev s vínem, třetí ačtvrtý sklínky. Vyjdou s hudbou z hospody zvat sousedy k máji. Hudba před každým domem zahraje, stárci vejdou a po zdravivše zvou: „Uctivě zveme pana hospodáře i paní hospodyni s celou vzácnou rodinou k mají.“ Potom první stárek podá hospodáři, hospodyni & všem ostatním domácím, idětem po'rozmarýnovém proutku, druhý naleje do sklenic vína, třetla čtvrtý zavdávají. Za tuto „úctu“ hospodář dá něco „na fábory a na máiu“. Obešedše dědinu vrátí se do hospody, kdež se peníze spočítaji a odevzdají prv nímu stárkovi. Z hospody vyjdou s hudbou pro stárkové, a když se s nimi navrátí, hudebníci za .hrají u máje „svolavnou“. Když se hosté u máje poscházejí, slavnost se zahájí „úctou stárkovou“. Všichni čtyři starci. postaví se pod maju se svými stárkami &vzdávají přípitky: první stárek „našemu nejmilostivějšímu císaři pánu“, druhý císařovně, třetí představenstvu, čtvrtý všem pánům hostům & celé společnosti, vivat! Potom tančí stárci se stár— kami sólo, pak teprve všeci. „Zaváděti“ pak tu znamená zatančiti se svou tanečnicí dokola a za vésti ji chasníku z cizí dediny jakožto hosti. Na— před zavádí se od stárků domácích cizím stárkům. V pondělí ráno na Kloboucku chodí chasa po hospodyních „o slípky“, jichž jest potřeba na oběd a na večeři na polévku. Vezmou s sebou i náden— níka, by s nimi chodil s košem „o koláče“, a druhý s měchem „o mouku na šišky“. Zdráhá—lise která
—412— hospodyně dáti jim slepici dobrovolně, vesela chasa jí některou pěknější ukamenuje a seberouc ji jde se smíchem 0 dům dále. 1 starky přinesou po sla měnce mouky a vajec na lukse „na bospodu“. Na hostinu přizvou si pak všecku chasu přespolní. Odpoledne v pondělí stínala chasa berana; na Hané dělo se to až ve čtvrtek na dokončenou po svícenského veselí. Na Brněnsku stínal každý starek svého berana palašem. Pastýř uvázal berana na lavičky, a každá starka svému starkovi berana po krýla šátkem a hlavu mu ozdobila kyticí. Na Hané a na východní Moravě stínal se jeden beran kosířem. V ponděli večer skládají tanečnice na společné útraty. Na stole v taneční síni postavi se talíř a sklínka vína. K talíři zasedne napřed druhý stárek. První starek vezme svou stárku do tance & otočiv se s ní v kole, zavede ji k talíři, na nějž ona svůj příspěvek položí. Tanečník jí zavda ze sklenice a zavede na místo. Nýní zasedne první starek k ta— líři a sedí tam už po celou skládku. Potom za
tančí druhý starek se svou starkou. po něm třetí a čtvrtý, pak ostatní tanečníci. Kolikrate tanečnici dokola vezmou, tolikrate jest jí na talíř skladati. V úterý, někde ještě i ve středu, býva muzika večer.
S Va t b a. Do nedávna ještě slavívalý se na našem ven kově svatbý za hojných a významných obřadů, provázených jadrnými promluvami & krásnými písněmi. Svatba bývala radostnou událostí a vzácnou slavností nejen dvou rodin 'a jejich příbuzných, nýbrž veškeré obce. 03obami na starých svatbách nad jiné důleži tými bývali starý svat a stará svatka. Starý svat, na Brněnsku orátorem zvaný, býl pořadatelem všeho veselí svatebního, řečníkem nevěstiným na ná mluvách a jiných příležitostech; on zval jednak sam hosti na svatbu, jednak obstarával a řídil ostatní zvání, jemu býlo bdíti nad pc-řádkem, pečo vati o hosti, baviti je atd. ' Stará svatka (na západní Moravě„stará svarbí“) zastupovala o svatbě matku nevěstinu: strojila ne věstu, byla jí ustavičně po boku, o hostině seděla s družiěkami za stolem nevěstiným, kupovala ne věstě čepec a při čepení jí rozplétala vlasy. Mimo to měl i ženich svého řečníka, kterýž
byl zástume
jeho otce na námluvách a při jiných
příležitostech. Na Hané a na slovenském Pomoraví starého ' svata a staré svatký není; úřad jejich zastává starší mládenec (družba) a starší družička.
—4í4— Nyní ze staré svatby nezbyla na mnoze než hostina, ovšem mnohem nákladnější &rozmanitější, na níž v rodinách zámožnějších vynakládávají mnohdy až i 1000 korun a na niž v domácnostech chudobnych často padne celé věno nevěstino, a konec konců? — trochu pomluv! Kde starobylé obřady svatební na dobro vy mizely, tam by se ve svém celku sotva daly znovu zavésti; jsouť novému pokolení příliš obšírny &snad i nudny. Pročež vybrali jsme z nich, co by se i nyní ještě zachovávati mohlo a mělo, aby svatební veselí nepozbylo docela svého slavnostního rázu a povznášející nálady. Snad aspoň některé promluvy a písně svatební přijdou vhod i nynějším svateb— čanům. I. _Ohledy.
'Hodlaje dospěly mládenec „svůj stav proměniti“, ohledl se nejprve sám mezi pannami své rodné dědiny nebo některé obce sousední po nevěstě, která by byla dle přání srdce jeho. Přání to píseň takto vyjadřuje: Dyby mně dal Pánbůh děvče takové, co by mělo všecky ctnosti při sobě:
bohaté a švarné, bohabojné, pracovité a dobré.
Co se týče žádané tu první vlastnosti, bohatství nevěstina, nebyly a nemohly byti za starších dob '“požadavky s té strany přílišny. Okolo r. 1820 do stávala nevěsta na Hané věna, vdávala-li se na podsedek asi 150 zl. našich peněz, a na grunt asi
—-416—
450 zl. Včnem valašské nevěsty, dcery podsedníkovy, bývalo sotva 10 zl. a nějaká kravička. To uvažujíce většina ženichů našich rozumovali a taívali se takto: „Kdo se žení pro statek, při— chodí na zmatek; kdo pro krásu, ta trvá do času; kdo pro cnost, ta trvá na věčnost.“ Když se mladí lidé nejprve sami mezi sebou dohodli, bylo povinností ženichovou vyjednati si svou nevěstu u jejich rodičů, k čemuž tak krásně poukazuje naše píseň:
WWE-363 _J
J
>-
| Pod na -ši-ma.
roz-ma-rýn
<
'— t 1 _! " ok-na-ma, pod na—ši— ma ok-na—ma.
pro—kví—té„ roz-ma —rýn pro—kví-tá„
Pod našima. oknama. rozmarýn prokvítá; chodívá. k nám šohajek, ode mne si ho ptá..
Neptej si ho ode mne, ode mne od samej; _ než si ho ptej od otce., od mamičky mojej.
Mám takové rodiče, co mne rádi mají, přijdi ku nám, šohajkn, oni mne ti dají.
2. Námluvy. Námluvy, jimiž se svatba počíná, konají se u rodičů nevěstiných ve čtvrtek večer před první ohláškou. Do domu rodičů nevěstiných sejdou se na námluvy ženich se svým otcem, dva svědkové a nejbližší příbuzní obou stran.
—416— Když smlouvy jsou podepsány a nevěsta i ženich rodičům za věno & obvěno políbením ruky poděkují, nevěsta dává ženichovi na talířku roz marýn a vyšívaný šátek. Rozmarýn prý znamená přání nevěstino, aby mu vždy až do smrti voněla, & šátek má býti úvazkem věčné lásky ve stavu manželském. Ženich pak se nevěstě odsluhuje stříbrným penízem.
3. V ohlášky. Po první, někde po druhé neb i po třetí ohlášce ptají si ženich a nevěsta své mládence a družky. Obyčejně však úkol nevěstin na sebe vezme družba. V den třetí ohlášky, v neděli odpoledne sejdou se naptaní mládenci u družby. Všichni si ozdobí pe strými stužkami klobouky a hůlky a obcházejí rodiče vyhlídnutých družiček, aby za ně poprosili. Ciní to družba krátkou promluvou: „Vzácní a vážení rodičové! Jest vám dobře povědomo, že při sňatku svatebním pro radost a vyprovázení panny nevěsty i také krásných panen a družiček potřebí jest. Abyste za takovou družičku svou nejmilejší dcer-ušku propustili, panna nevěsta a její nejmilejší rodiče poníženou žádost mně před nosti poručili. Což já s uctivostí opakujíc spolu s těmito zde přítomnými mládenci za to s důvěr ností žádám.“ V neděli odpoledne po třetí ohlášce sejdou se ' družičky u nevěsty, aby navily kytek rozmarýnových, jimiž se v den svatební pcdělují všichni hosté, když přijdou pro nevěstu.
—417—
4. Zvánl na svatbu. Na Hané ten týden před svatbou zve ženich a nevěsta každý své přespolní přátely na svatbu, dostávajice od nich po dárečku, nevěsta „na čepec“ a ženich „na kolíbku“. V neděli před svatbou zvou se příbuzní & sousedé v obci. Nejobšímějším jest zvání, jež jménem snou bencův a jejich rodičů vykonává starší družba neboli starý svata, an je zahajuje slavnostní pro mluvou, na př.: „Slovutný pane hospodáři! Pěkně prosíme vás s vaší manželkou, s dítkami & s vaší čeládkou, abyste nám v tom za zlé neměli, že jsme tak bez vašeho dovolení do vašeho příbytku vstoupili. Však se to nestalo z vůle naší, ale předně z vůle Pána Boha Všemohoucího a potom z vůle mladého ženicha a mladé nevěsty. Kterýžto poctivý mládenec N. N. . oblíbil & namluvil Sobě řízením Božím k stavu manželskému vlastní dcerušku poctivého souseda N. N., kdežto ty dvě osoby umínily Sobě svůj stav panenský proměniti & do stavu sv. manželstva vstoupiti. Vzkazují vám šťastný a dobrý den, abyste tak laskavi a uctivi k nim se prokázali, dá.—liPán Bůh dočkati, v úterý do chrámu Páně k potvrzení té sedmé svátosti stavu manželského za nejhodno věrnější svědky je d0pr0v0diti, potom z chrámu Páně na maličké posezení do příbytku N. N. za vzácné hosti najíti se dali. Začež my vás šetrně prosíme a žádáme“ Na řeč tu pozvaný hospodář odpoví: „Mně zvláště vážený pane družbol Za zlé vám ??
——4ll—
nemáme a do našeho příbytku vás laskavě vítáme a těmto nově nastávajícím manželům štěstí a zdraví vinšujeme jak podle duše, tak podle těla, nejen-na tento rok, ale na mnohá jiná léta vinšovat nepře stáváme, aby v lásce a svornosti živi byli až do smrti a po smrti aby se dostali tam, kde ta nebeská královna Maria Panna s devíti kůry andělskými přebývá, a kde svatí a vyvolení manželé se radují. Vám ale, páni mládenci, vinšuju to, co jste před sebe vzali, abyste to šťastně až do konce vykonali, v bázni Boží ten sňatek skončili a někdy v nebi se radovat mohli.“ „Však ale, když to tak má býti, že ten svadební sňatek bez pánů hostů nemůže skončen býti, že se dáváme panu ženichu s pannou nevěstou, těž obojím pánům rodičům pěkně poroučeti, v určitý den že se dáme mezi jiné hosti vynajíti“ V den svatební před zdavkami obcházeje mlá denec ještě jednou pozvané hosti, svádí je touto promluvou do domu nevěstina: „Mně zvláště vážený pane hospodáři! Šetrně & uctivě žádám, že ten můj příchod do příbytku vašeho v dobré obrátíte. Předně zkazují vám pan otec též i paní mateř s jedné i druhé strany, jakož i pan ženich s pannou nevěstou šťastný a dobrý den povědíti A jakož vám v dobré paměti pozů— stává, že jest vám oněkdejšího dne skrze pana řečníka již oznámeno bylo o tom sňatku svadebním, “ který dnes konán býti má, protož se vší uclivostí prosí a žádají, abyste se za ně jakožto nově na stávající manžely nestyděli a tu cestu s nimi do
—419-—
chrámu Páně předně na mši sv. a potom před pana správce církevního s jinšími pozvanými oso bami vážili; po potvrzení pak stavu sv. manželstva zase do příbytku poctivého souseda N. N. najíti se dali; potom, cokoliv Pán Bůh všemohoucí jim ráčí naděliti od tělesných pokrmů a nápojů, chtějí skrze mládence služebně přednášeti. Za které všecko jim prokázané dobrodiní připovídají tito nově nastávající manželé, pokud jinak nebudou moci, aspoň svymi modlitbami se odsloužiti a odměniti. Což já bez pochybování, laskavý pane hospodáři doufám, že se za vzácného hosta najíti dáte.“ Někde přestávají na kratší promluvě, an zvoucí družba zvaného souseda takto osloví: „Zkázali vás pozdravovat mladý ženich, mladá nevěsta, svadební otec, svadební matka, abyste se za ně (za jejich chudobu) nestyděli a je do chrámu Páně vyprovodili, z chrámu Páně do příbytku jejich, jedli, pili, veselí byli. Pochválen buď Ježíš Kristus!“
5. V úterý před zdavkami. -V úterý ráno sejdou se u ženicha starý svata, mládenci a hosté z příbuzenstva & přátelstva ženi chova; u nevěsty stará svatka, družky, řečník a hosté se strany nevěstiny. I u nevěsty i u ženicha přichystána hostem snídani, za stara: pivní polévka nebo také pivo studené, chléb a vdolky; později: káva s buchtou, koláče a víno nebo pálenka. Po snídaní odprošuje se ženich (či vlastně jménem jeho stary svata) svým rodičům a dostane od nich požehnání. 27'
— 420—
Potom stary svata požádá zvláštní promluvou shromážděných hostí, aby doprovodili ženicha pro pannu nevěstu: „Mně zvláště vážení pánové i paní! Z té pří činy jsem vás do příbytku tohoto svedl, že zde přítomny mládenec žádost skládá, abyste s ním do příbytku poctivého pana otce N. N. pro tu šlechetnou pannu cestu vážili, kterou on řízením Božím v srdci svém za nejmilejší choti a budoucí manželku svou jest sobě vyvolil; tak abyste jemu tenkráte v jeho žádosti neodpovědéli, uctivě & laskavě vás žádá“ Po těchto obřadech hne se svatební průvod s hudbou k domu čekající nevěsty, kterouž zatím družky zpěvem obveselují. Když přijde nebo dojede ženich se svým prů— vodem k domu nevěstinu, dvéře domově jsou uzamčeny. Až po mnohém řečnění & domlouvání s obou stran pustí se svatebčané do stavení. Družba ženichův je takto opovl: „Milí & poctiví páni přísedícul Uctivě prosí naši pocestní lidé za dovolení, že jestli by do tohoto poctivého příbytku vstoupiti mohli pro maličké od počinutí'P“
Řečník
nevěstin:
„Jsou-lito lidé dobřía
bohabojní, dovoluje se jim to, ale v tichosti &bázni Boží.“ Potom vkročí družba se ženichem a s celou jeho stranou do světnice. —— Nevěsta je s družkami v komoře
Družba: „Pochválen buď Ježíš Kristus! Prosím
—4Bl— vás, mnohovzacní muži, za dovolení, abych směl promluviti, avšak zkrátka.“
Řečník
nevěstin:
„Mluvtes Pánem Bohem,
co vašeho potřebného a Bohu milého jest.“
Družba:
„Vinšuji vám od Pána Boha vše
mohoucího předně zdraví, pokoj svatý, tak že byste mohli svůj věk v lásce a svornosti ztráviti a po smrti své abyste se mohli všeci na té svatbě be ránkově v Kristu Ježíši shledati a radovati. Amen.“ Řečník: „Dej nám to Pán Bůh všem společně. Amen.“ Družba: „Věříme však, milí poctiví muži, že nám za zlé míti nebudete, že jsme do vašeho pří bytku vstoupili, však se to nestalo z vůle naší, ale předně z vůle Boha všemohoucího, jakož on tomu chce, aby jeden každy' měl manželku svou, a jedna každá manžela svého. Jakož ihned při stvoření světa bylo, když Pán Bůh učiniti ráčil oblohu ne beskou, a na ní postavil slunce, měsíc i hvězdy, na zemi pak rozličné kvítí a stromoví, taktéž roz ličné hovada a zeměplazy, také ptactvo v povětří létající, v moři pak ryby malé i veliké, & summou všeliký tvor a hmyz hýbající se na zemi i v moři. I řekla Trojice svatosvatá v radě své: Učiňmež člověka, kterýž by nad těmito stvořenými věcmi panoval. A tak vzal Bůh trupel hlíny a učinil obraz člověka sobě podobný a vdechl mu v ústa ducha živého, a hned učiněn jest člověk s duší živou a nesmrtedlnou. Však ale, jak jsem zpředu řekl, všecka tato stvoření na zemi, všeliky' zeměplaz & ptactvo v povětří létající, & také ryby v moři měla jsou
—4'22— jedna každá tovaryše svého sobě podobneho. Clo-—
věku pak takový tovaryš podobný se nenalézal, s kterým by své obcování míti mohl. I vešla v radu svatosvatá a nerozdílná Trojice Boží a řekla: Není dobře býti člověku samotnému. Učiňme mu pomoc, kteráž by při něm byla. A hned dopustil Pán Bůh tvrdý sen na Adama a vtom snu vyňal mu žebro z boku jeho a to místo vyplnil tělem, z kteréhožto žebra učinil pěkný a líbezný obraz ženy a postavil ji před Adama. Adam, když procitnul ze sua, vy řknul: Aj, totoť jest kost z kostí mých a tělo z těla mého, a tato slouli bude manželkou mou; nebo z muže vzata jest, a hned zamiloval ji. Kterýžto skutek Boží potvrzuje apoštol sv. Pavel, pravě, že lépe jest se oženiti nežli se zlými žádostmi páliti. Dále to potvrzuje Duch Boží skrze ústa Ekleziastyka, když dává dobrou radu rodičům řka: Vdávej dceru svou, dokud mladá jest. Veliký skutek učiniš; nebot dcera nevdaná působí otci i matce mnoho starostí a odjíma jim radosti. Jeětě dále mluví Duch svatý v žalmě 127. skrze ústa Davida krale, že manželka jest jako vinný kmen, & dítky jako mladí štěpkové olivovl. Dále ještě potvrzuje ten Duch Boží skrze Ekleziastyka, že manželka ctná a bohabojna jest veliký dar Boží, že jest jako slunce vzešlé na obloze na nebesích Páně a jako nejjasnější lampa v domě na svícnu zlatém a jako zlatí sloupové na stříbrných stolich — tak jest ctnostná. žena v domě muže svého — a že taková žena nemůže žádným stříbrem ani zlatem zaplacena býti. A taková žena bývá dána muži tomu, který se Pana Boha bojí, po
—423— cestách jeho chodí a přikázání jeho zachovává. Tak všecko toto rozvažujíc a procházejíc se na cestách světa tohoto, tento poctivý mládenec za ten dar se Pánu Bohu modlil, aby mohl vůli Božskou naplniti. Tak pohnut jsa Duchem svatým, pokračujíc po řádkem křesťanským, požádal nás jakožto svých přátelů &sousedů, abysme sobě neztěžovali tu práci před sebe vzíti a o takovou řádnou a chvalitebnou nevěstu pracovati. My pak nemohouce jeho slušné žádosti odepříti, přicházíme k vám, milý sousedé N. N., avšak na žádost jeho, jestliže vy v té lásce pozůstáváte, že by tato vaše dceruška N. N. tomuto poctivému ženichovi N. N. za pravou a věrnou manželku dána býti mohla, a dnešního dne aby ve zdejším chrámu Páně velebným správcem církevním ku stavu manželskému potvrzeni byli, začež my vás uctivě & šetrně žádáme“
Řečník nevěstin:
„Inu, milý, poctivýdružba!
Dobře jsme vyrozuměli žádosti &prosbě vaší, nebo jste nám představili vůli Pána Boha všemohoucího, kteréžto vůli Boží nesnadno jest nám odepříti, srovnávající se s vůlí vaší a naší. Povolejme ne věsty této, co ona tomu řekne, jestli ona k tomu svoluje čili ne.“ Po té řeči jde řečník do komory pro nevěstu, a přiveda promluví k ní: „Nu, panno nevěsto! Tento poctivý mládenec přichází k otci tvému, žádajíc otce tvého za tebe. Tak ty pověz před těmito vzácnými osobami, chceš—libýti manželkou jeho.“ Když nevěsta přisvědčí, týž řečník oddává
ji v ruce ženichovi touto řečí:
.
—424-—
„Já na místě těchto poctivých rodičů oddávam tobě, milý ženichu poctivý, tuto poctivou nevěstu mocně z rukou rodičovských do rukou tvojich. Ale ti jl nestavim za hlavu, aby panovala nad tebou, nebo muž je hlava ženy, jako i Kristus je hlavou církve. Ani ti jí nestavim k noze, abys ji za pod nože nohou svých míti měl. Ani též není ze srdce učiněna, abys ji měl více milovati nežli Pána Boha svého, nebo tak pravi drahý spasitel Ježíš Kristus: »Kdo by více miloval manželku svou nežli mne, neni mne hoden.: Ale jest učiněna z prostřed těla na znamení lásky. Tak ji budeš milovati jako své vlastní tělo, nebo tak mluvi sv. Pavel: Muži, milujte manželky své jako svá vlastní těla. A ženy buďte poddaný mužům svým jako pánům, & to pro Boha se má státi. A tak, milý ženichu, oddává se ti tato nevěsta k tvé věrné ruce ne pro zármutek, ale pro potěšeni, aby vám to Pán Bůh dal pro všechny dni života vašeho. Amen.“ Potom buď řečník kratičkou promluvou nebo starši družička pisni pobidne nevěstu, aby se svým rodičům odprosila a jim za vychováni poděkovala:
.J '
l_— '
L
FL ' '
[l
hůl,! ' f
Za-zpí—val tě ko-hout v Luhačovské vě-ži;
Libí! Í'VVČ IL ť |_
__L
I
*
ty?—3:22:31 F
-
od—pros se, ne - vě- sto, ot—co - vi, ma- te - ři.
Zazpíval tě kohout v Luhačovské věži;
odproa se, nevěsto, otcovi, mateři.
_u
-—425— Odpros se jim, odpros, padni na kolena:
Pro Boha vás prosím, otče, matko milá.
Nyni přivede řečník rodiče nevěstiný & posadí
je vedle sebe na lavici u kamen nebo u stola pod obrázky svatých, a zavolav potom ženicha s ne věstou, má k nim promluvu, jak se mají v tom novém stave manželském chovati a své staré rodiče s obou stran v uctivosti míti. Potom poklekne nevěsta a řečník se odprošuje jejim jménem, anat nevěsta v slzách se rozplývá.: „Maměnko milá, odpustte mi, v čem sem vám ubližila. Maměnko přemilá, pro Boha vás prosim, Odpusťte mi, v čem sem vam ubližila. Maměnko
předrahá, pro Boha, pro pět ran Krista Pána vás prosím, Odpusťte mi, v čem sem vám ublížila.“ Týmž Způsobem odprošuje se třikrate otcovi &prosí pak dále: „Tatínku, maměnko, prosím vás, nezapomínejte na mne, dybý se mi zle vedlo, a dejte mi své požehnání.“ Otec a matka požehnají své dceři nevěstě řkouce: „Požehnej ti Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Amen.“ Po nevěstě poklekne ženich před rodiči a starý svata děkuje j im jeho jménem: „Tatíčku a maměnko rozmilá! Děkuju vám uctivě za vaši dceru, že jste ji vychovali, cvičili, šatili a mně za manželku dali. Nechť vám Pán Bůh všemohoucí zaplatí vaši velikou lásku zde na světě stálým zdravím a hojným po— žehnáním & po smrti životem věčným“ Ženich políbí oběma rodičům ruku, ti pak
—426-—
kladouce pravici na jeho hlavu přijímají ho za syna svého & žehnají mu. Potom ještě nevěsta prosí všech přítomných hostí, jestliže někomu ublížila, by jí odpustili.
6. Po zdavkách. Průvod svatební ubírá se dále k rodičům ženichovym. Někde družba uvádí nevěstu rodičům ženicho vy'm, prose jich, aby ji přijali za dceru a jí milo vali jako své dítě; od nevěsty pak slibuje poslušnost & dětinnou lásku: „Mnohováženy pane otče & paní máteř!
'
Po—
něvadž tato zde přítomná pani nevěsta z vůle Boží a z vnuknutí Ducha svatého svůj svobodný stav proměnila, své vlastní rodiče a bratry opustila, vašeho nejmilejšího synáčka se přidržela, jemu lásku a věrnost manželskou v domě Božím před živým Bohem slibem potvrdila: mne sobě za posla zvolila, abych na místě jejim vás požádal, abyste ji jakožto své vlastní dítě a dědičku přijali, s ní v lásce a svornosti živi byli, & pochybiIa-li by v něčem, ji mírně napomenuli. Mat ona od svých pánů rodičů pevně přikázáno, aby vás jako své vlastní rodiče ctila, vámi se ve všem dobře řídila a spravovala a tak samu radost jak manželu svému, též i vám působila. Též pan otec a paní máteř od strany nevěsty přátelsky vás pozdravuji 'a tuto svou nejmilejší dcerušku vám odsílají, kterou jste vy též se svym milým synáčkem za jeho milou choť a budoucí manželku vyvolili, a tu naději mají,
_—427——
že ji za své vlastní dítě přijmete, jako kdysi starý Tobiáš, když nevěstu svou Sáru zdaleka přicházející spatřil, řekl: »Zdrava buď, požehnaná dcero zdaleka přicházející, požehnaný Pán, ktery tě přivedl, též otec tvůj i matka tvá.: Tak já na místě jejím vás, nejmilejší rodičové, žádám, abyste ji tak, jak ten stary Tobiáš za své vlastní dítě & dědičku přijali & jí své otcovské a mateřské požehnání udělili“ Nevěsta políbí rodičům ženichovym ruku, prosíc i sama za lásku a shovívavost a slibujíc poslušnost. ' Potom tu něco pojedí a popijou. Po tomto obědě průvod svatební z domu ženichova odebere se buď do hospody nebo do domu rodičů nevěstinych & tam se baví zpěvem & tancem až do svatební večeře, ježto zatím hospo dyně domů odejdou poklidit. '
7. ' Svatební hostina. Když je večeře uchystána, některá z kuchařek přijde to oznámit družbovi do hospody, kterýž pak přítomné pozve, aby se odebrali k svatebním ro dičům požívat, co jim připraveno z tučnosti zemské a rosy nebeské. Po těch, kteří se byli rozešli, rozešle mládence, aby je sezvali k večeři. Za stoly se jde obyčejně okolo čtvrté hodiny v zimě, v létě o šesti. Když se všichni hosté poscházejí, zasednou za stoly. Nevěsta s družkami & starou svatkou sedí za nejpřednějším stolem v koutě, ostatní hosté při stolech nadél i napříč po jizbě rozestavenych, muzikanti u dveří. Mládenci posluhují, přinášejíce
—428— jídla z kuchyně, kteráž jim starý svata odebírá a na stoly staví, nebo posluhuje každý mládenec svůj stůl, který se mu přidělí. Zenich při hostině nesedí, nýbrž obchází mezi obsluhujícími mládenci, dozíraje, kde čeho třeba. Nevěsta má před sebou talíř převrácený, ne požívajíc z celé svatební hostiny ničeho. Na západní Moravě položí se jí k převráceněmu talíři dřevěný nůž. Mnohde ani družičky, majíce talíře převrácený, nejedi, nýbrž obveselují svatebčany, zvláště pak nevěstu, zpěvem. Když hosté za stoly pozasedají, starý svata vítá je nejprve jménem svatebních rodičů, děkuje
jim za lásku, kterou jim prokázali, dcprovodivše ženicha & nevěstu do chrámu Páně a pomodlí se modlitbu před jídlem: „Vysoce vážení páni a paní! Pan otec s paní mateří, pan ženich s pannou nevěstou laskavě vás vítají slovem Božím, za tu lásku jim dnešní den prokázanou uctivě děkují, že jste se za osoby jejich nestyděli a s nimi dnešního dne cestu do chrámu Páně k potvrzení jejich sňatku vážiti si nestížili. Za tu lásku křesťanskou, nebudou-li moci jináče, tedy na svých modlitbách neopominou se odsluho vati. I poněvadž pak Pán Bůh špižírnu jejich dary nám udělenými pro posilnění těla otevříti ráčil, kteréžto dary skrze nás, dožádaně služebníky, v krátkém čase před vaše vzácně osoby předloženy budou, slušná a chvalitebná věc jest, dříve než bychom tyto od Pána Boha nám daně dary přijali, abychom na jeho nejsvětější jméno nezapomínali,
— 489—
nýbrž je dříve modlitbou přináležitou uctili, řkouce: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Oči všechněch v Tebe doufají, Pane, & ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný. Otviráš, Pane, ruku svou a naplňuješ každy živočich požehnáním. Kyrie eleison, Kriste eleison. Otče náš & Zdrávas Maria. Pane Bože, 'otče nebesky, požehnej nás i techto
darů, které z tvé štědrosti poživati budeme skrze Ježíše Krista Pána & Spasitele našeho. Stolu nebe ského račiž nás účastny učiniti, Kriste, králi věčné slávy. Sláva Bohu Otci i Synu i Duchu svatému, jakož byla na počátku, nyní i vždycky až na věky
WW
věkův. Amen. “
Potom zapěje píseň:
Staň se v tomto do—muny--ní z. nebes Bo- ží " !=
“
J
|_
Tí
| |
. _l .
.
—' '
_“
_! T \
.
L
1
L
]
.
l.
Ě
po-že—hná-ní, po-koj Kri-stův, bu—dižs námi,
m
ve-se-lí “B“—. b T
jsou ho-sti L j
fl TL V '
A
pá,-ni v ctněm shle—dá—ní,
u —J—qÍ—_._—— : JŘ i
v ctném shle - dá. - ní.
Staň se v tomto domu nyní z nebes Boží požehnání,
——430—
pokoj Kristův budiž s námi, veselí jsou hosti páni v ctněm shledání. Přátelé milí pozvaní v tomto dnešním shromáždění jeden druhého milujme &. vesele prozpěvnjme
ke cti, chvále nebeské.
Neb nevime jistě toho, zdaž přes rok jeden druhého budem moci uhlídati, tak vesele hodovati, ví to Bůh sám.
Jinde vítá hosti starší družička touto pisni:
Ví-tám já. vás, pá-„ni ho—sti, sem na. svatbu
L
r
—
A
\. po—zva-ní, od ko -ho
je stav manžel-ský,
WHÁE—HLÍ &
Zš
od ko-ho
LJ
je
Ě
LT m
zří —ze —ný?
Vítám já. vás, páni hosti, sem na. svatbu pozvaní, od koho je stav manželský, od koho je zřízený? Od koho by byl zřízený, než od Boha. samého, a. od Panenky Marije, od aynáčka jejího.
\ 41
— 431—
Když matička Ježíšova na ty svatby chodila, svatý Jozef, svatý Jáchím, Anna přítomná. byla.
A vy milí páni hosti, dřív než jisti budeme, žehnejme se svatým křížem, pobožně se modleme.
Aby tento stav manželský byl požehnaný vždycky, aby se tak milovali jak andělé nebeětí.
Jídelní lístek našich starých svateb nebýl přiliš hojný, aniz vykazoval jídla neobyčejná a vzácná. Čeho domácí a polní hospodářství svatebním ro dičům poskytovalo, z toho se připravila hostům skrovná hostina. Jen zámožnéjší hospodář zabil na svatbu jalovici nebo krávu na polévku, nekdo také k tomu nějaké to ušípané. Nejpřednéjším jídlem bývala „krupica“, jež na málo které svatbě chyběla, & vdolký (veliké koláče). Na hanáckou svatbu na peklo se vdolkův až 15 kop. Svatebním rodičům nápomocni byli také při buzní a sousedé, an každý pozvaný na svatbu dle možnosti něčím přispěl. Na Hané posílali sousedé po ll, až =/, měřicí pšenice, příbuzní po měřicí; hospodyně slepice, vejce, máslo, tvaroh. Navzájem poslala matka nevěstina každému čerstvě pečený vdolek. Na památku našich sice skrovných, ale tak slavnostních a krásných starých svateb, méjž tu
— 432—
místo několik jídelních lístků z rozličných krajin Moravy.
Ze Zlínska: l. Polévka s lukšama (nudlemi). 2. Hovězí maso s křenem (to jest s bílou křenovou omáčkou). 3. Máčka drščková. 4. Kvaka (sladká řepa). 5. Zelí s uzeným masem. 6. Slepice vařené. 7. Krupice. 8. Vdolky. Z Valach: 1. Brynza (ovčí sýr) s chlebem. 2. Zelí. 3. Křenová máčka s hovězím masem. 4. Po lévka hovězí s nadrobeným vdolkem. 5. Trnčená (povidlová) máčka. 6. Polévka drščková nebo lukšová. 7. Krupica 8. Vdolky. Z Klenovic u Kojetína: 1. Polévka lukšová. 2. Hovězí maso s křenovou máčkou, posypanou parníkem. 3. Polévka drščková. 4. Máčka trnčena s drobama. 5. Zelí s pečinkou. 6. Vdolky. Z Kuříma u Brna: 1. Polévka kroupová. 2. Polévka slepičí. 3. „Vucet“ (sušené švestky roz vařené, hrozinky a trochu octu). 4. Kaša. Z Plesné na Opavsku: 1. Zelí s klobásami. 2. Polévka s hrachem. 3. Hovězí maso s máčkou. 4. Drščky. 5. Černá máčka s plíčkami. 6. Slepičí polévka s nudlemi, v ní slepice vařené. 7. Krupica. 8. Koláče. Avšak tento dosti všední &ne příliš rozmanitý lístek jídelní nebyl jediným a hlavním požitkem, jehož svatební veSelí sezvaným hostům poskytovalo. Hlavní věcí na staré svatbě byla srdečné zábava dobrých přátel a sousedů „v ctném shledání“ & rozmanité požitky duchovní, jichž tu po svém vkusu a způsobu hojnou měrou nacházelh
—433— Hned na počátku svatební hostiny, když hosté za stoly pozasedali, odešel starý svata s mládenci, družkami a hudbou pro svatební koláč, jemuž také říkají vyslouženec, na Brněnsku hřebec. Svatebni koláč upekla nevěstě kmotřenka nebo stara svatka. Koláč ten byl velikánský jako žernov. Pekl se z půl měřice nejpčknéjší mouky pšeničné v lubč s říčice; uprostřed zasadil se hrnek, aby zbyla díra. Obyčejný otvor do peci nestačil, z té příčiny čelesno se vybořilo. Na vrchu byly 2—3 řady paliček, skoro až do stropu vysokých, omotaných pozlaceným papírem. Na paličkach byly praporečky, rozmanité ozdoby z těsta, někde koně téstové (odtud jméno jeho hřebec), jablka, pozlacené ořechy a p. Koláč takto nastroj ený stál na stole v domě, kde byl upečen, a hospodář s hospodyní seděli za stolem, až se průvod s hudbou proň dostavil. Když vstoupili do jizby, starý svata děkoval za koláč: „Přestaň, muziko, přestaň hráti, já za tento Boží dar budu dékovati. Tento Boží dar není z bláta ulepený, ani z kamenů vykřesaný, ani z dřeva vytesaný; ale je vyrostlý z vonného větříčka, z ti chého deštíčka, z tučnosti zemské, z rosy nebeské, od ctné a šlechetné kmotřenky přichystaný .a před nás postavený. Zaplat vám zah, kmotřenko a kmo cháčku, PánQBůhšnebeský !“ ““ Potomřvzalilmládenci koláč v čisté bílé plachté zavinutý a nesli jej slprůvodem hudby! do domu svatebního. Zalkoláčem šel starýfsvata, a když přišli k prvnímu stolu, zastavili se. Starý svata vzal koláč na mísu, postavil jej na stůl a říkal: 28
—434——
„Hav, hav, havránku, rozstupte se, chase, na stránku: muži k ženám, mládenci k pannam, děti k stěnám, a vy, babky, děte děti kolíbati, abych já mohl tuto nevěstu uctiti, neb ona mnoho vystála, než ona sobě tento koláč vysloužila Tak ona vás, milí hosti, prosí & žádá, abyste ji na její hospo dářství něco napomohli, buď krejcárek anebo troj niček, že ona to bude met třeba na povijáček nebo na šáteček, a bude-li co více, že to bude mět na střevíce“ Přicházeje s koláěem ke stolu druhému, starý svata cini zase krátkou promluvu žertovnou, vy kládaje, co všecko zažil, než se s tim koláčem do domu svatebního dostal: jak jda přes most, Zlámal si v jazyku kosf, když šel okolo rybníka, jak na něho vyskočila žúžel všeliká, jak uvíznuv v blátě běžel pro lopatu a ryl a tak se z bláta vydobyl atd., přidávaje za každým jednotlivým dobrodružstvím: „To není všecko nic, přihodilo se mi ještě víc.“ Dojda pak ke stolu nevěstinu, postavi koláč na stůl. Tu povstane starší družička a promluví k hostům
takto:
„Tento koláč vyslužný, od milého Pána Boha způsobeny z úrody zemské, rosy nebeské, z tichého destička, z teplého sluníčka, od ctnych &šlechetných matek připraveny, od otce a mateře obstaraný a od pana družby na tento poctivý stoleček přineseny, jestli je mně z lásky a upřímnosti dany', Pán Bůh zaplat za něj! Kdyby byla tato nevěsta věděla, že “tak malý koláč vyslouží, byla by ještě rok, dvě léta čekala, husičky pásala, za mandelkem sedávala,
—435— klásek ke klásku sbírala, až by si byla na větší koláč shromáždila. Ale nebylo jí možná déle čekati; bylo jí muže potřeba jak pátého kola u voza.“ Nyní skládají do koláče své darky, nejprve družičky, potom přistupují nejbližší příbuzní, při spívajíce značnějšími darky: po stříbrném dvacet níku, zlatníku, na Hané i po dukátu. Odevzdávaje svůj dárek, každy něco propoví. Otec řekne: „Ne věsto, toto ti dávám, abys, až sestámu a nebudu moci dělati, na mne nezapomněla“ Matka: „Toto ti hažu na lásku & svornost a Boží požehnání.“ Babička: „Toto ti dávám, abys, až umru, za mne se pomodlila.“ Strýček nebo tetička: „Nevěsta já ti to nedavám, já ti to požčávám, až já budu syna ženit nebo dceru vdávat., abys mi to oplatila.“ Jiní hosté pr0povídají všelicos žertovného, jako: „Toto ti hážu z kapce, abys měla do roka chlapce.“ — „Toto ti hážu na peřinku, abys měla do roka Kateřinku“ & p.
Starší družička potom hostům za dárky jménem nevěsty poděkuje a vsype jí peníze do klína, řkouc: Přestaň, muziko, maličko, až já. promluvím slovíčko, slovíčko jedno nebo dvě, však to na dlouze nebude:
Tato paní nevěsta vam vzkazuje, že vám za ty dárečky děkuje. Hrky, lnky, měd'aky, proměňte se v dukaty. A ty paní nevěsto drž klín, at' je do roka dcera nebo syn. Vesele, muziko, vesele!
28'
- 436—
Koláč pak stojí na stole nevěstjně, až na konec svatební hostiny se pokrájí na tolik dílů, kolik je hostův, a každý si odnese svůj podíl za výslužku; nevěsta dostane skrojek. Na Haně nevybírají do koláče, nýbrž do pšenice. Starší družička přinese na stůl talíř s pšenicí, která je přikryta zeleným věnečkem, postaví jej před nevěstou a ostatní družičky zpívají:
it:—3:93;
!
l.
„_
Hrej-te jí hud-ei ve-se—le, k
-___ 4
hrej-te jí J
*" - 'L ] _“ _I43:3 . f _F—ř—J—P—HBJ—r ' U ___t.___7_1_Í;_'p g J_I'J hud—ci ve-se-le, 44
ať se jí
]
ard-ce
!.
za—smě—je, ať se jí
ard-ce
za-smě-je.
“Potom hrají zase muzikanti jednu slohu, oby— čejně s nějakými proměnami. Pak starší družička sdělá s talíře vínek & zanotí na týž nápěv: Hrejte jí hudci, hrejte jí, její tatíček nose jí.
A zase hrají hudebníci, a tak napořád, až jsou všichni přátelé vyjmenováni. lído jest právě jme nován, jde ke stolu a vloží nějaký peníz do pšenice, říkaje při tom buď nějakou průpovídku, nebo vůbec promluví k nevěstě několik slov, vážných anebo _žertovných. Kromě těchto a jiných obřadních obyčejů kořenila se jednotlivá jídla a vyplňovaly dlouhé
——437——
přestávky mezi nimi vážnými & žertovnými řečmi, pronášeny'mi zvláště starým svatou (starším družbou) a starší družičkou, sborovým i solovým zpěvem hostí, jmenovitě družiček, vzájemnými přípitky atd. Když přinese družba polévku na stůl, starši družička, škádlic některého mládence, zazpívá m'u
píseň:
4+1—Ír—1—3 W—t—L+F_—__v* __ ___„ u „_ , Po- lí- ve--čka
bo- vě-zí,
šu- be--jí- čku,
W431" '—Mše—É? ne- jez
__ 1:
jí;
"ň
da- la sem do ní je- du,
i! I
_
1
_
já. s te—bou ne—po-je
Jů —._|l] 0—1'
- du.
Polívečka hovězí,
Polívečka. hovězí,
šuhajíčku, nejez jí : dala sem do ní jedu, já s tebou nepojedu.
šuhajíčku, nejez jí: dala sem do ní žluti, že k tobě nemám chuti.
Kdežto zase ženy pěji pISeň o tom, jakým nešťastným osudem tutěnka se dostala do polévky:
_l- QI:
.I
Spa—dla.tu - těn- ka s bře-dy,
]
po - lá. - ma.
la ee vše.-dy, 3-12.— ma - la. se “
L '
“
4
— už je
t
3“
f
1
zní
po-Ié
i
1 jv“
1—
vše-oka,
. ]]
——6—0—iltl——— —ve—čka.
— 438—
Když přijde kohout na stůl, družičky zpívají:
&%ŠŠW—a—H *. 53;s — 525% K0- kr-hej,
ko —hout—ku,
ve - se - le,
ne-vě-sta [
Imo
|
je |
at' se nám za-smě—je,
Kokrhej, kohoutku, kokrhej vesele, nevěsta je smutná, ať se nám zasměje.
ko - kr -hej
smu-tná., II““
|
za-smě—je.
Jak pak mám kokrhat, dyž su upečený, na panenském stole mám byt pokrájený.
Když se nalévá vino, starši družička zazpívá. píseň“ o proměně vody u víno na svatbě v Káni Galilejské, napomínajic ke střidmostj: Vítám já vás, vzácní páni přátelé, hosti zvaní, abychme v té veselosti Boha nerozhněvali. Dyž Pán Ježíš na světě byl, také na svatby chodil, & tu v Kani Galilejské první zázrak učinil. *
A byla to vzácná. svatba, byly to vzácné hody, učinil milý Pan Ježíš to dobré víno z vody.
—439— I my též na. této svatbě máme vína v hojnosti, užijme ho k chvále Boží a v křesťanské střídmostiJ)
Při jídle náleží družbám, aby hostí, zvláště družky a nejvíce nevěstu všelijak rozveselovali. Proto již v paměti chovají rozmanité promluvy rýmované, jimiž družiček napomínají, aby i samy vesely byly a také nevěstu rozveselovaly: „Panny družičky, neseďte tady tak nesměle, buďte veselé. Veselte se jedna s druhou, obzvlášt pannu nevěstu mezi sebou, ať ona neplače, nekvílí, at se veselí každou chvíli.“
Všechny pak hosti svatební starý svatá snaží se rozveseliti žertovnou promluvou: „Mnoho vážení páni hosti! Ať se líbí těch darů Božích požíxati a při tom jeden druhého ob veselovati. Ten přední vedle sedícího a ten zase hned druhého.- At sobě připíjejí o polovičku nebo plnou skleničku. Když pak prázdnou míti budou, s tou af. jen na mne zpomenou. Já jim to chci napraviti, před ně plnou postaviti. Ještě tam mám dvanáct uherských volů, pro ty pošleme šest for— manských vozů a do Prahy pro řezníky, by je rozsekali všecky, bude zase pecen dosti, najíme se do sytosti. Panímáma připovídá, že nás zas ráda uhlídá, abychme zas všichni přišli, že již na to pilně mysli, jak by nás uctiti mohla a každému k službám byla, že nám předloží patnáct mis, na 1) Zpívá se jako: »Vítám ja vás, páni hosti- na str. 430.
—440— pěti málo, na druhých nic. Obzvláště pro panny družičky chysta šnekové nožičky & omanový křen, zmačeji se panny družičky v něm. Jestli jsem co prořek, Odpusťte mi, neb jsem chybný člověk.“ Jakož si pak náš lid všecky své práce a zá bavy Zpěvem oslazoval, tak i svatebního veselí kořením nejvzácnějším býval zpěv sborový i solový. Zpěvem oslavuje se stav manželský, povýšený nade všecky stavy.
Wii—Es Ach, Bo—že ne—be-ský, vše-cký sta—vy hez-ký,
ne- ní nej—hez— čej- ší, jak ten stav pa-nen-ský,
aaa—ha, ke—rá. jej
za- cho—vá..
Ach, Bože nebeský, všecky stavy hezký, není nejhezčejší,
jak ten stav panenský, keré. jej zachová.
Svobodné panence muzikanti hrají, všeci andělové na nebi zpívají, že věnec budou mít, co ji dal Pán Bůh vít.
Ach, Bože nebeský, všecky stavy hezký, není nejhezčejěí,
jak ten stav manželský. Převyšuje všecky i také panenský.
—441—
WÉŠ:ÉŠ£É Nebo :
Pře—roz—koš-ný stav manželský,
v rá—ji ští - pil,
lej - ské
kte—rý Bůh
a pak v Káni ga-h
Pán Je - žíš jej po - svě - til.
Přerozkoěný stav manželský, který Bůh v ráji štípil, & pak v Káni galilejské Pán Ježíš jej posvětil.
Když první když vodu
byl na svatbě s svou matkou zázrak učinil, při vína nedostatku ve víno změnil.
Tak se stává. dozajista, když vidí ženich božský, že se ženich a nevěsta berou z upřímně lásky. Kdož s pravou bohabojností tu svátosti přijímají, jsou živi v lásce, svornosti, dává jim požehnání.
Wim
Zpěvem skýtá se útěcha chudobny'm ženichům, jejichž práci Bůh tak žehnati bude, že se jim lépe povede, nežli těm boháčům:
Dě-ve-čka
chu-dob—ná, šo-ha— jek nic ne
- 442—
Ě—L zplazaaHQ-razžá *—
Miš—— á.,
ja. nech se se--be--rou,
Pán Bůh jim
po - že - hná. Děvečka. chudobná, šohajek nic nemá., ja. nech se seberou, Pán Bůh jim požehná..
Děvečka vyšije, šohajek vymlátí, ach, Bože, Rozbože, ti budou bohatí.
Pán Bůh jim požehná požehnáním svatým, dá. jim všecko dobré, tak jak těm bohatým.
Někteří se sberóu velice bohatí, za. rok, za dvě leta. všecko se potrah'.
Písněmi blahoslavi družičky svou svobodu, se kterou se nevěsta na vždy lnučí:
Žim—HW '
A
.
'-
Svo—bo-děn ko mo-je,
_L
.
\
'
zla.-tý
m
po—klad,
m
.
%;? v v J_— ť mu-sím tě o - pu-etit na je-den-krát.
_u
Svoboděnko moje, zlatý poklad, musím tě opustit na. jedenkrát.
Když vidím svobodu v poli chodit, svoboděnko moie, co mám robit?
_/
Hu-si-čka di-vo—ká
le—tě-la nad vo
—443
—
—*':g:e:a—+— cg dou,
za- pla—ka lo děv- če
nad
svo - jí svo—bo- dou.
swg
Husička divoká letěla nad vodou, zaplakalo děvče nad svojí svobodou.
Vyletěl tě orel z hluboka na skalu: Navrať mi, voděnko, navrat“ mi svobodu!
Vyletěl slavíčsk
z hustého kapradí: Už ti ta voděnka svobody nevrátí.
MáM—áá
ALL
Dě—ve-čka svo—bod—ná jak
ry—ba po--vod—ná.,
cho-dí po svo-bo- dě jak ry— —ba po vo- dě.
Děvečka svobodná. jak ryba povodná,
Když rybu vyloví, ráda by do vody,
chodí po svobodě jak ryba po vodě.
jak se děvče vydá.,
WM ráda by svobody.
Kdyby mně pá.;nbíček
svobodu navrátil,
nevdávala bych se, kdyby mně zaplatil.
..
Dosti rychle.
Ne—žeň se,
ěo-haj—ku,
no—třo—ba
—444—
roz-ma—rýn
ze —le - ný.
Nežeň se, šohajku, netřeba ti ženy, vezmi si za klobouk rozmarýn zelený. '-
Rozmarýn zelený, tulipán červený, bude ti prokvétat místo mladé ženy. QCA—g;[
';.L*
U - tí -kej, hol-ka, u —tí-kej,
Lchlap —cům
zda-l_e-ka
- nen - ka _ *“kte-rá. pa.“_
vy - hý- bej;
po - cti - vá, zda—le- ka chlap- cům vy - hý - bá.
Utíkej, holka, utíkej, zdaleka chlapcům vyhýbej! Která panenka poctivá, zdaleka chlapcům vyhýbá. A když jim vyhnout nemůže, začervená. se jak růže. Vyrazí na ní rosička jako makovái zmíčka. Zvolna.
Můj vě—ne-ček po—Iaj-ko-vý, můj vě-ne-ček
—445
——
&%
čĚĚjEiĚŠQ-ĚĚÉŠĚÍĚŠÉ po-laj—ko-vý,
da-la. jsem ho šo-haj-ko-vi.
Můj věneček polajkový, dala. jsem ho šohajkovi.
Můj věneček z rozmarýnu, už já budu mladou ženou.
Ke — n
l.
3
je
——o—o-
Ke-rá L
L
je
ta
A
hvě- zdi —čka ._
—-—
1. T
_"
.
má.?
-
.
L
.
ta. hvě-zdi-čka má.? Je- li svě—tlá.
L
k
. H
4———: —i—
4
—
:!
ne-bo tma,-vá, ie—li
m
——M'—7w
svě-tlá. ne-bo tma-vů?
Kerá. je ta. hvězdička. má?
Jeli světlá nebo tmavá?
Si-Ii tmavá, rozsvětli se, má. panenko, rozmyslí se.
Jak se já. mám rozmysliti, dyž si já. mám tebe vzíti. Není na. rok, na. dvě leta, než je do ekonání světa..
Do skonání mého, tvého, nepohlednout na žádného.
Písněmi škádlívali se hosté navzájem, zvláště ženy muže, sousedé sousedy, ba i hosté hostitele,
jako:
—446—
_B—o-
——-o—bF—f— o——.— +t—v—v 4—L
— _ ———'—_
—t—t
ĚĚWĚQ Ej ško-da mě-ho kde jsem ho smut-ná.
_L
man- že - la., po- dě - la!
na. - se - kal L
se-kan-ky,
na.- ko - sil mi tra—vy,
za.- me - tal
ku eby-ňu,
it.—1% po - do —jil mi krá—vy.
Mě-la. že-na. mu-ža,
po šty—ryne-dě-le
on se scho—řabál,
do-ma. ne-lí-hal,
doma., doma, doma„ doma, doma ne- lí-hal. Měla žena muža., on se schořa bál, po čtyry neděle doma, nelfhal.
O ty milá. ženo, přijde-li ten schoř, já tě pěkně prosím, do měcha mne vlož.
„
Ach, má. milá ženo, měch je díravý, a. když ten schoř přijde, hned mě uvidí.
To ti, milý muži, to ti dokážu, mám tam starou cíchu, ' tu ti rozpůřu.
Mám tam starou cíchu, tu ti rozpářu, potom tě, mužíčku, do ní zavůžu.
Když jste nás po—zva—li,tak nás ta,-de měj-te,
my od vás ne-půj-dem, až nás vy-že-ne-te.
nebo:
,.
Dyž sme sem pří-šli, buď me tu,
_: _á _ r
.-
dyž sme sem
Pl!
* .
při-šli bud'-me tu, šak nás bo-te-čky ne-hně-tou, »
l—.__9 +E M TJ.'.
lulu
i;]
šak nás bo - te —čky ne hně- tou. Dyž sme sem přišli, buďme tu, šak nás botečky nehnětou. Dovolil nám sem tatíček, že má dnes pro nás chlebíček. Dovolila nám matička., že má dosť pro nás masička.
$$$ f_m
Mimo to zplvávaly se na svatbách žertovné písně () svatbách zvířecích, na př.: L
I. L
.mn;
Svgtba. vlkova.
Vlk se že-nit L A L 43 J) _p 'ň
'
.;
chtě-je na—mlu-venu měl je m _L [ 31 41 í) '
U—L V ří hV 11 V V 'n'
4—3
laásnou ko- zu pa--,ní jež by- la si -ro——tek,
35—43—5523LÍJZFZÝ—Ílťfňi ' Dl ':) 7 neb jí
11-mřel o- tec, též. i mi- lá. má- ti.
— 448 —
když se bystře točil a proti ní bočil, hned mu věnec dala.
Vlk se ženit chtěje, namluvenu měl je krásnou kozu paní, jež byla sirotek, neb jí umřel otec, též i milá. máti.
Chrt mu to záviděl, že krásnou pannu měl; jak po jídle bude, chce do pole jíti, jeho pobídnouti v kordy neb pistole.
Co kde čtvernohého najíti se mohlo, vše bylo pozváno, aby na památku takového sňatku najíti se dalo.
Zajíc se mu ozval, darebou jej nazval, že se mu postaví: jakož poctivý je, že se bránit bude,
Kocour byl za družbu, stál myši na službu s zajícem mládencem;
záda svá nastaví.
osel za pekaře a tchoř za kuchaře s urozeným kancem.
Lev, jsa. pán pokoje, různic nemiluje, poručil jim hnedky, by si pokoj dali a se nevadili
K tomu za družičky dvě krásné děvečky zvolil: lišku s laní; ty přítomny byly, nevěstě sloužily, krásně koze paní. Když po jídle bylo, komu se líbilo,
k tanci se chápali; mládenec zajíček činil bystrý skoček, dostal facalíček 1)
od panny družičky. __překrásné
liětíčlry,
kteráž na něj brala:
pod pět set pokuty.
*
Ježek ušlechtilý, krásný a spanilý, rozkošného těla, kunu si namlouval, pěkně jí domlouval, řka, by jeho chtěla. Jelen připil krávě z plného korbele pěkně s uctivostí, klobouček posmekna.,
žádal jí, takto řka: „Vstavej, půjdem k tanci.“
') Facelík : kapesní látek.
—449— Kráva ráda byla, hned se k tanci měla, kobyle tak řkouce: „Ach, což jsem já, rada, až mě svrbí záda, že mne pan jelen chcel“
Kobyla jí řekla: „Máš to štěstí Z pekla na ty milovníky! já od rána sedím a škaredě hledím, nechtějí mne vzíti.
syeel hnedky z díry, jenž byl hoden víry, řek', by nechodila. Křeček k syslu & takou:
„Odpust' mi s tvou pannou
trochu k tanci jíti: škody neudělám, za toť připovídám ; chci vesel pobyti.“
On mu neodpustí, že, prý, mu dá. pěstí, aby mu pokoj dal. Sysel tu stojíce
Prv měla buvola od samého rana, teď zas jelen přišel: já bych byla ráda bych jednoho měla.“ Velbloud to uslyšel,
má.—lidat, aby dal.
kterak ona praví, myslil: „Je ctna paní, já. ji budu chtíti;
jednou rukou ho rval, druhou přes hubu pral ukrutně v ty časy.
dostanu věneček aneb facalíček, mohu si ji vzíti.“
Křeček vytáh' boty popjal si kalhoty o tři lokte vejěe, vstal, bral se k veverce, tě krásné panence, řka: „Jak se mně stejště
tam dale sedětil“ počal jí prositi, aby s ním k tanci šla;
takto jemu vece: Křeček čerstvý jsouce, nepomeěkajíce vzal sysla za vlasy,
Lehkomys'ný křeček bil sysla, až všecek po tváři zšedivěl. Vydra ho želela,
veverka plakala; kdožkoliv jej viděl, každý ho litoval. Jezovec nemeškal, chramostejla ctného k rychtáři odeslal, řka, aby mu vzkázal dobrý den od něho; 29
— 460 -
že ho za to žádá., poněvadž tu moc má. sobě po:-učenou, aby do hospody přišel hned té doby, neb že se tam perou.
On sed' za stůl s nimi. Tu po malé chvíli byli předvedeni křeček s syslem spolu; tu před ním u stolu byli vyslýcháni.
Chramostejl jda, věřte, potkal se na. cestě s rychtářem beranem, an si zvolna kráčí, rozmlouvati račí s jeho milosti lvem.
On je hned porovnal: sysel pokutu dal na tři sudy piva, to proč jest začínal a potom zapíral, pro svá. ústa lživá..
Vida je zdaleka, hned kuklici smeká a poklonu činí, slušně pozdravuje; tu všem oznamuje to své poručení.
Když se porovnali, zas veselí byli, muziky troubily;_ opice s oslíčkem, kolčava s kralíčkem skočnou tancovali.
Lev rychtáři moc dal, aby je porovnal podle své libosti, a sám klusal domů.
Medvěd na housle hral, slon na citem pral
Beran, jsa rad tomu, běžel mezi hosti.
a sobol na basu; velmi zvučně hrali, až věickni plesali
M z toho jejich hlasu.
Přijda do hospody, tu před ním v ty doby slavný mezek s srncem od stolu vyvstali, poctu mu podali, teplé pivo s hrncem.
V tom spižírna zpustla voda v sudě zhustla, kvasnice rozlili.
Tak byl kvasu konec, býk zvonil na zvonec, všickni se rozběhli.
Svatba dudkova. +
L
_L
'
'
l
!—
Vímt' já. ptáčka je-dno—ho, du—dek se jme-nu—je,
—45l—
ĚĚ—Éďaš-HĚÉĚB kte-rý se o -že-nít chce: sojku brát si bu-de. Vímt' já. ptáčka jednoho, dudek se jmenuje, který se oženit chce:
sojku brát si bude. Na tu svatbu veselou
Havran byl za kuchaře, ten jim oběd strojil: však ho všichni poznají, kterak se začernil.
bylo moc pozvaných, to z rozličněho ptactva, jak velkých tak malých.
Slavík dělal muziku, když po jídle bylo, a tak co hostů bylo, všecko tancovalo.
Zlatohlavý stmádek ten jest byl za družbu, a radostný skřivanek zval hosti na svatbu.
Unavila se sojka, spat se odebrala, kdežto švitorná. straka postel ji vystlala.
Křepelka za družičku, ta jest věnce vila, pannu sojku nevěstu na oddavky vedla.
Svatba se dokonale., písničku zavírám, na které já. taky byl a na ni se díval.
Krkavec je oddával, jestřáb za svědka stál, že nejsou z příbuzenstva, všem se zakazoval.
Stala se roku toho, a podnes se stává, když dudek k sojce přijde, svatba je hotová.
Sousedé & sousedky zauoti si zase svou ob—
líbenou píseň:
_l\
Ě !
A-by nás Pán Bůh mi—lo—val,mi-lo-val, hří-chy od-pu-stil, ne-be dal, ne—bedal: . T
'JFjELTřÍFLFĚŠ
nic ne-žá-dú-me,
je-nom
to
ea—mé,
??
M —452—
a - by nás pán Bůh mi - lo - val, mi-lo—vall)
že?vwm W.,. M.. .*
Zpěv se střídá s hudbou a občas zazpívá se také muzikantům, na př.:
__.„ň *. *
_*
.
Mu-zi-kan—ti, co dě-lá—te?
.I\
Mu-zi-kan—ti,
L
L
co dě—lá—te, má.-te hn-sli—čky a ne-hrá—te,
má.-te
hu—sli—čky a
ne-hrá—te!
Muzikanti, co děláte? Máte husličky a nehrate!
Zahrajte mi na hueličky a rozveselte ty družičky.
Zahrajte mi na tu basa
a. rozveselte všecka chasa.
Zahrajte mi všeci spolu a vyprovod'te mne až domů.
Na konec loučí se starší družička jménem svobodné chasy s nevěstou: m \ L m
-.a—__
Vin-ěu-ju
"_fT_ ' ti,
'
ka-ma—rád- ko,
V
V
aj vin-šu
') Na svatbách zpívavá se také leckteré z těch písní, jež jsme na str. 62. a násl. otiskli, na př. 6. 1. 2. 8. 4. 5. 7. 24. 27.
ju
ti
zdra-ví,
m
co je v tom há.
m
jí-čku stro—mů & pod ně-ma.
m
je tra-vy.
Viučuju ti, kamarádko, aj vinšuju ti zdraví, co je v tom hájíčku stromů a pod něma je trávy.
Vinšuju ti, kamarádím, aj vinšuju ti štěstí, co je v tom hájíčku stromů a na těch stromech listí. Viněuju ti, kamarádko, aj vinšuju ti ještě za rok nebo za dvě leta. , synáčka neb děvče.
Naposledy obnáší družba na talíři „křištálovou“ nebo „jordanskou“ vodu a na kolku ručník, aby si hosté „své aJabastrové ručenky“ umyli. Družba obcházeje stůl od stolu, říká: „ledu, jedu, vezu, vezu voděnku z Jordána, kdo se ňou umyje, bude spat do rána.“ Host omočí si ve vodě dva prsty, utře ručníkem & vhodí na talíř peníz. Obešed družba všecky hosti, učiní jménem svatebního otce poděkování hostům, „že se zah nestyděli a svými vzácnými osobami jeho příbytek naplnili“, & prosí za odpuštění, nebylo-li komu v čem dosti učiněno:
—45&-—
„Mili přátelé, vzácní hosti! Tento nás soused N. N., strojici tuto svatbu, velice jest nad tim po těšen, že jste se zaň nestyděli a do jeho poctivého příbytku se shromáždili. Za to on vám srdečně děkuje, aby vám to sám Pán Bůh všemohoucí životem věčným na svatbě nebeské vynahraditi ráčil. Ostatně vás prosim, kdyby z vás někomu bylo na nějaký způsob n'eosoleně nebo nedomaštěné nebo něco neuhovené, abyste jich v tom nepomlouvali,. ale prosím vás, abyste jim to z lásky křesťanské odpustili.“ Potom se všichni pomodlí, jak obyčejně po stole, Otčenáš atd., a zapěji:
už se ro-di —na
ne-mů-že to ;
1.
roz - chá - za;
ji- nač být, mu-sí-me se
I
*J?— i j
"A
]]
.? - Ši JF
ro - ze - jít _Už se svatba dokonavá., už se rodina rozcházá; nemůže to jinač být, musíme se rozejít.
A vy, svatební tetičku, děkujeme vám za všecko! Nechť vám Pán Bůh zaplatí &.všeci Boží svatí.
—455-—
A vy mamičko svatební, vy ste nám dobře dělali! Nechť vám Pán Bůh zaplatí a věeci Boží svatí.
-
Zdlouha.
_
L
Mráze—Fi lv v ' _| m
_.
_!Í " pů 1 W T,
Bu—dižslav-ně zve-le-ben
Pán Bůh v tro-ji
m
&
Mpa—— ___lZ—i
ci je- den,
že nás mdlých po - sil- ňu- je, l ŘI
Í
z 15-sky své o - pa- tru-je. Budiž slavně zveleben Pán Bůh v trojici jeden, že nás mdlých posilňuje, z lásky své opatruje.
Ú nestihla moudrosti, bud' chvála Tvé milosti z nasycení časného, z rukou Tvých přijatého.
Divně z tučnosti zemské, také z rosy nebeské dávaje požehnání svým úrodám na zemi.
Dejž hodně požívati, v dobrém vždy pracovati, tak dojíti sytosti v radosti na výsosti. Amen.
8 Ve středu. Ve středu k deváté hodině sejdou se hosté v domě nevěstině na snídaní. Po snídani nevěsta loučí se se svými rodiči. Řečník ji přivede !: nim a ona pokleknuvši děkuje jim třikráte za dobré vychování & prosí jich, aby jí neopouštěli, kdyby se jí zle vedlo. Družičky pak jejím jménem pěji písně srdečné & tklivé, jimiž se nevěsta loučí se svými rodiči a s celou domácností.
vás,
těž—ko vy—cho-va-li,
aj že ste vy mne
a. já. mu-sím pryč íd
vás.
Aj líto, líto, má stará. maměnko, líto, líto je mi vás, aj že ste vy mne těžko vychovali & já. musím pryč od vás.
Aj líto, líto, můj stary tetičku, líto, líto je mi vás, že ste se o mne tolik nastal-ali a. já. muaímpryč od vás.
“Zatim nakládají výbavu nevěstinu: truhla se šaty & peřiny v plachtě svázané. I tento vy'kon družičky provázejí dojemnou pisni:
Od- bí- rej,
jet - no . la.
?
L
od
ni - čko, svo -je ma—
sti, _,
své
-
si'a na. - jed —na— Í _
ma. — li-
L I _.__ 31 . _L. _,— k_ -—_7 _
čko - sti.
—457— Odbírej, Aničko, svoje majetnoati, co si's nejednala. od své maličkosti.
Ja, šak já. odbírám, a. nic tu nenechám, jenom ten klineček, co visel věneček.
K domu ženichovu svatební průvod ubíral se z pravidla na vozích, i když bydlel ženich v téže osadě. Na prvním voze jeli hudebníci a mládenci, ' na druhém muži, na třetím ženy s vybavou, na čtvrtém nevěsta & družky. Průvod se hne, hudba hraje a ženy zpívají: Jedeme, jedeme, cestičky nevíme, kdo nám ju ukáže, dobře zaplatíme.1)
Potom objíždějí pomalu celou dědinu, sem tam zajiždčjlce, aby cesta déle trvala. Z nenadání za jede vozka s prvním vozem někam a nechce dále, že mu koně nechtí 5 místa, dokud nedostanou na posilněnou. Tu svatebčané zpívají: _
'
A
4.
A
A
'
A
I—
A ...;
_
Ši—bej, ši-bej,
po-vo-lá-vej,
po—ši-bá-vej, & na ko-ní—čky
& na. ko-ní—čky po—vo-lá-vej.
Šibej, ěibej, pošibávej, a na koníčky povolávej.
—_
Šibej, šibej, všecky čtyry, at' vyjedeme z té bařiny.
Šibej bičem, ne Opratou,
ať se ti zadní nepomatou.
1) Jako: »Odbírej, Aničkoz.
—458— Když průvod dojede konečně bytu ženichova, ženy zapěji:
Už sme _L
_.:
pře - je-li
vše-oky
dě - di-ny,
.
l
3
'
F
ve—zem Ko - pe-ckým
*
no —vě
ve-zem Ko - pe-ck'ým
no —vé
pe - ři-ny,
pe —ři-ny.
Už sme přejeli všecky dědiny, vozem Kopeckým nové peřiny. Už sme přejeli všecky uličky, vozem K0peckým nově truhličky.
L
J.
A
A L '.L.
Ve-zem pe —řikarílĚzi -ny
A
ton - no— vě,
J—I—P'. eby-stoj,
Je - ní —čku,
lůž - ko
133431 no- vé.
Vezem peřiny kartounové, chystej, Jeníčku, lůžko nové! Vezem peřiny & i duchnu,
chystej, Janičku, vína putnu.
Když s vozů poslézaji & dojdou ke dveřím
bytu ženichova, najdou je zavřeny; tu zazpívají:
— 459-—
Pělmě vás prosíme, pusťte nás do síně, ze síně do jizby, abychme nezmrzly. 1)
U Brna zpívají : FALL
Vo-tví-ré
- te!
Vo—tví—ré-te,
má ma—měn—ko,
&% i_f vra—ta.,
*
vezó vám, vezó vám plnó furo zlata..
Votvíréte! Votvíréte, má maměnko, vrata, vezó vám, vezó vám plnó faro zlata.. Votvíréte ! Votvírěte, má maměnko, dveří, vezó vám, vezó vám plnó furo peří.
V domě ženichově bývá krátké občerstvení. Po jídle prodávaly se peřiny. Zeny chválily své zboží, jak je vzácné, jak dobře se bude na něm spávati atd., zplvajlce mezi jiným:
šak_
(
fEE
-
1 ÝT %Tu
Hej, hej, hej, *
,
:=
__3
má-me na pro-dej, 33 1
_?—0' _' _?—F_i—ď'v—HIÉ: %::
—ÚL—1—U——P——v—U—
má.-me ta.—dy do—bré zbo-ží,
co se na něm
V'V he-zky le-ží. Hej, hej, hej, má.-me na. pro—dej. 1) Jako—: »Odbíljej, Aničku
Ě
i'r chva- la
'
' _u
Bož —ku.
Kolik rožků, tolik groěků utržíme chvalu BožlnL Poď, ženichu, kup peřiny, nebudeš se bůvat zimy.
Napřed kupovali peřiny hospodáři; než po dávajice málo, kupní cenu sice propadli, ale peřin nedostali. Konečně přišel ženich, koupil peřiny & odnesl je do komory.
Seznam písní v knížce této obsažených dle jejich začátků. Aby nás Pán Bůh miloval . Ach Bože nebeský. . . .
. .
. .
Ajlíto,
.
líto.
. .
. .
. .
. .
Strana 451 440
.
.
.
.
.
.
.
.
456
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
13 131 72 455 78
Dej Bůh Děťátko Děvečkn Děvečka
. . . .
. . . .
. .
. .
. . . .
. .
. .
. . .
. . .
. . .
. . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. .
. .
. .
. . . . .
.
. .
. . . . .
chudobná . svobodná . . Doubravěnko zelená . Dyž sme sem přišli . Ejhle chasa. načo. . . Ej škoda mého 'manžcla Haj, háj husičky . . Hajej, můj andílku . Hajcj, nyncj . . . . Hali, belí . . . . Hej, hej, hej . . . Hnalo děvče krávy . Hopsa, bratrově . . Houpy, houpy . . . Hrejte jí, hudci . . Husička divoká. . .
.
. .
.
. .
.
. .
Běžel tudy zajíček . . Bmtmvé, ]: jenličkám 1mspíchejme Bude zima, bude mráz . . Budiž slavně zveleben . . . . Co tak mocně zvunčelo . . .. . štěstí maly
. .
. .
. .
. .
. .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
Jak jsi kr,ásné neviňátko
.
.
.
.
.
.
.
Jedeme,
.
.
.
.
.
.
.
.
. . . . . . . . . . . . . . . .
. .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
127 8
. . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
133
.
.
.
.
457
. . .
. . .
441 443 79 447 135 446 68 8 6 6 459 75 134 13 436 442
jedeme
.
Kačena divoká.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
72
Kúzala mně máti .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
67
Kde's, holubičko, lítala
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
63
——462—
Klyž jak: nás pozvali . Kera je ta hvězdička má Kohoutku jeřabý . . . Kokrhej, kohoutku . . Kolem do kolečka . . . Kolik rožků . . . . . Komáři se ženili . . . Křepelenka křepelala. . Kristus pán se narodil . Liboce se, liboce . . . Maria panna . . . . Měla jsem boloubka . . Mělalžena muža . . . Moje milá křepeličko . . Můj věneček polajkový . Muzikanti, co děláte . . My jsme malí koledníci . Ncžeň se, iobajku . . . Odbírej, Aničko . . . Jezu můj, Jezu . . Okolo javoru. . Pásli ovce valaši
. .
Pěkně vás prosíme Plúče kočka celý den
. . .
. .
. .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
. . . .
. . . .
. .
Poďme, bratři, do Betléma. . . Pod našima oknama . . . . . Pochválen buď J ežíš Kristus . . . Pokoj, zdraví, požehnání . . . . Polivečka hovězí . . . . . Přerozkoěný stav manželský . . . Sgděl sokol na topole . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . .
. . . .
. . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
. .
. . . . .
. . . . .
. . . . . . . . . . . . .
447 445
66 438 80 460 78 . 70 . 132 . 80 . 137 . 64 . 446 . 69 . 444 . 452 . 126 . 443 . 456 . 19 . 66 . 129 . 459
. . . . . . .
130 415 126 128 437 441 74
Sem, sem, žačkové . . . . . . . . Sivá. holubičko, kde's byla . . . . . . Skákejte, pacholátka . . . . . . . . Slavíček je malý ptáček . . . . . . . Spadla tutěnka s hřady . . . . . . . Spolu bych, spala . . . . . . . . . Spí, synáčku . . . . . . . . Staň se v tomto domu nyní . . . . . Svoboděnko moje . . . . . . . .
. . _. . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . 137 . . 64 . . 13 . . 71 . . 437 . . 7 . . 7 . . 429 . . 442
Šibej, šibej . . . lI'en vánoční čas . Ty luňáčku ptáčku Utíkej, holka . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . .
. . .
. Už se svatba dokonavá.
. . .
. . .
. .
. . . .
.
. . . .
.
. . . .
.
. . .
. . .
. . . . .
.
.
. .
. . . .
.
457 128 73
444 464
Strana Už sme přejeli . Veselé vánoční body .
Vesele zpívejte, kohouti . Vezem peřiny . . Vímť já ptáčka jednoho .
Víniuiu ti, kamarádko Vítám já vás . . . . Vlaštovice ěveholice Vlaštověnka ěvitera Vlk se ženit cbtěje . Vstávéte . . . . Vyletěla holuběnka. Zajíček se na. lučině pase Zazpíval tě kohout Zazpivej. slavíčku . . . Zhům, zhůru, pastuěkově Žaloval si brat bratrovi .
———a-e——
Sti'. »
9. řádek 7. shora m. capkati čti čapkati. »
m. totiž čti tolik.
253.
»
2.
» 353.
»
5. sdola m. ?. dobrých čti : drobných.
458 126 66 468 450 452 430 68 69 447 469 62 77 424 71
l 8!
75
STANOVY Dědictví sv. Cyrilla & Methoděje v Brně. 5 1. Účel Dědictví sv. Cyrilla a Metlioděje. Dědictví pečuje o zvcdení lidu moravského, jakého náš
čas požaduje; o zvedení všestranně,
avšak na základě víry
katolické s vyloučením všeliké politiky.
5 2. Prostředky k dosažení účelu tohoto. Spisování a vydávání knih a sice netoliko výhradně ná boženských, nýbrž vůbec vzdělávacích a k duchovním potřebám věku našeho prohlédajících, zvláště dějepisu, zeměpisu, poznání vlasti, přírody, řemesel a orby, atd. — I v zábavných spisech obsažena býti má buď obrana, buď utvrzování pravdy některé katolické, jížto se odpor časový dotýká. Vydávati se budou Dědictvím, pokud jmění stačí: Oběímé životopisy svatých, Spisy poučné, Spisy zábavné, . Časopisy a všelikě listy běžné, . Předměty umělecké, ku př. obrazy, zeměvidy ěili mapy atd. vivi-suse:—
Poznámka:
Orgánem Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje
jest »HLASc, ěaaOpis církevní.
g 3. Šetření zákonův tiskových. Při vydávání ěaSOpisův, knih běžných, obrazův atd. budou se stávající zákony tiskové zevrubně zachovávati
—465— g 4. Zřízení Dědictví. |. Spuluůdem Dedin-tvi státi se může každý, kdo za sebe jedenkrúte na vždy položí |O zl. r. m. 2. Vklad tento může se zapraviti buď najednou, anebo ve dvou po sobě jdoucích ročních lhůtách po 5 zl. r. m., které až do dne 30. září každého roku vyplaceny bud'tež. Kdo by do té doby vklad nezaplatil, přestává býti ůdem Dědictví. 3. Kdo však témuž ústavu 100 zl. věnuje, považován bude za spoluzakladatele a obdrží 4 výtisky věcí Dědictvím vydaných zdarma. 4. Kdo jednou na vždy dá 50 21., bude téhož ústavu spoluúdt-m [. třídy a obdrží 3 výtisky. Kdo 20 zl. dá, stane se spoluúdem ll. třídy a obdrží 2 výtisky. Kdo 10 zl. položí, bude spoluúdem Ill. třídy a obdrží ] výtisk zdarma. Spojí-li sc manžel s manželkou v jeden toliko základ o 10 zl., vydávati se jim budou knihy jen do úmrtí toho, který první v diplomu poznmmenán jest.
Poznamenání.
Bylo-li by potřebí druhého nebo třetího
vydání některé již vydane knihy, spoluúdové ji dostávati ne budou, nýbrž knihy ty prodávat-i se budou ve prospěch “poklad uiee Dědictví. aby se nákladnější dila vydávati mohla. Aby úmrtí st-oluúda přišlo ústavu tomuto ve známost, žádají se vpp. duchovní pastýřové, aby úmrtí takové poklad níkovi Dědictví, třebas přímo poštou oznámiti ráčili. Podobného oznámení písemného potřebí jest, kdykoliv Spoluúd některý buď k vyšší důstojnosti vynikl, neho jinam se přestěhoval.
5. Řehole, děkanství (vikariáty), osady, knihovny, štoly, rodiny, spal y, bratrstva atd. vstupuji dv=-jnúsobným vkladem za qmluzakladatele nebo zs spoluůdy věčné do Dědic-tsi podle ti'id svrchu jmenovaných. 6. Každému volno doplněním vkladu u vyšší třídu po stoupiti. Zašle-li tudíž ku př. spoluúd III. třídy k prvním 10 zl. opět 10 zl., stane se spoluúdem II. třídy atd. Avšak spolu údství postoupiti jinému nedovoluje se. 7. Každý přistupující račiž jméno a místo přebývání svého, jakož i biskupství :: děkanství (vikariát) a poslední poštu zevrubně udnti. 30
—466-— 8. Každý kněz, který jest údem Dědictví sv. Cyrilla a Methoděie, běře na eebe povinnost; bud' ve slazmost', bud' některý den v oktdvč sv. apoštolů Cyrilla a Methoděje každoročně sloužiti mši svatou za. všecky živé a mrtvé spoluúdy dotčeného Dědictví ; a bude-li libo a. možno—lijinou mši svatou za obrácení národů dovanských od jednoty církevní odloučených, kterouž pobožnost jiste každý spoluád jakožto věrný katolík spolu kmzat-ineopomine.
9. Zemřelí, za které někdo vklad k Dědictví učinil, tak: jako ti, kteří na smrtelné posteli nejméně 10 zl. za sebe do Dědictví odkázali, stávají se účastnými duchovních milosti v předešlém (S.) čísle jmenovaných. Každý, jenž byl vklad ten učinil za mrtvého, pokud živ jest, knihy bez ohledu na velikost vkladu, ovšem nejméně 10 zl., po jednom výtisku dOstávati má. 10. Správu Dědictví ss. Cyrilla & Methoděje vede výbor sestávající z kněží, kteří buď v Brně, buď na blízku přebývají. 11. U jiných osob a úřadů zastupuje Dědictví sv. Cyrilla a Methodějc starosta, a nemá-li prázdně od jiného zaměstnání, jeden z jednatelů. 12. Výbor scházívá se čtvrtletně a k vyzvání starost-y & častěji v Brně, aby, čeho potřebí, v poradu bral, a většinou hlasů. přítomných výborníkův o nálezích pro celé Dědictví platných rozhodoval. — Výbor má právo, počet údův svých odcházejících doplniti nebo i' rozmnožovati, avšak ne jinak, než katolickými kněžími, a každoročně uveřejňuje Zprávu o činnosti své. 13. Každý spoluůd Dědictví má právo, písemně návrhy své činiti a přání svá projevovati dotčenému výboru, kterýžto při svých sbromážděních zavázán jest, jich svědomitě v úvahu bráti a dle nich, pokud potřebno, prospěěno a možno jest, se zachovati. 14. Ve sporech, z poměru spolkového snad vzniklých, děje se odvolání ]: starostovi, a v domněle nedostatečném vy hovění ku příslušícím c. k. úřadům. 15. Kdo témuž Dědictví obětuje práce své literární neb umělecké, obdrží na výslovnou žádost honorář podle výbornosti, oběírnosti a důležitosti spisu sveho, o čemž výbor úsudek pronese.
-—467—
g 5. Rozesílání knih & výtvorův uměleckých. O rozesílání knih, spisův a jiných předmětů Dědictvím vydaných, postará se výbor. Každý přistupující k Dědictví hned račiž oznámiti, ze které z ustanovených expedicí si knihy brát-i bude.
Poznamenání
I. Pravidlem v této věci zůstane, co na
lístku tištěna jest: že na poukázání lístku svého každý spolu ůd' v hlavní komisi u p. K. Winikera, knihkupce v Brně, v Cyrillo-Methodějském knihkupectví (Gustava Francla) v Praze s Bedřicha Grosse v Olomouci knihy sobě vybírati má. Kdo by však chtěl poštou knihy své dostati, račiž se obrátiti frankovaný'm listem na jmenovaná knihkupectví a přiložiž 3 kr., kterýžto peníz přísluáí knihkupci za práci a obálku, mimo to ještě 6 kr. na kolkovaný list nákladní.
'
Poznamenání
II. Všelikě dopisy v záležitostech
Dědictví ss. Cyrilla & Methoděje budte! posílány pod adressou: Vd. msgr. Vladimír Štastný, bisk. rada a pap. komoří v Brně, starosta Dědictví Cyrillo-Methodějského; zásilky peněz a objed návky knih pak budtež činěny v listech frankovaných pod adressou: Pnlladnictví Dědictví sv. Cyrila a Methnděje
v Brně, ulice Dominikánská, biskupský alumnát.
g 6. Poměr k vládnímu řízení. 1. Vládnímu řízení se ponechává, nahlédati v jednání spolku, bdíti nad zachováním nařízení v propůjčeném potvrzení daných, anebo všeobecnými předpisy ustanovených, a uzná-li toho potřebu, přidati spolku od příslusíciho úřadu určeného císařského komisaře. 2. Kdyby se spolek rozejíti měl, rozhodne výbor 0 jmění v Duchu Dědictví svatého Cyrilla a Methoděje, a podá o tom předběžnou zprávu vys. c. k. místodržitelství a svému P. T. nejdůstojnějsímu panu biskupovi. Stanovy tyto potvrzeny jsou výnosem nejd. bist. kousl-ích v Brně se dne 7. srpna 1879, č. 2297, : výnosem vys. c. !. místodxžltelstvív Brně se dne 2. srpna 1379, (=.28.376.
30.
—468— Poznámka redakce. Dle 5 5. stanov přijímají se rody položením 20 zl.; k tomu podotknouti třeba, že rod se liči-e, dokud jméno se netratí. Dcery provdané, není-li synův, (ule
bírati budou knihy, pokud žijí, dítky pak jejich, jiné jméno nesoucí, nemají už práva toho.
.
*
i
Údiu stavu kněžského snažuě žádáme, aby, jak stanovami určeno jest, a jak veškeré ůdstvo očekává, o slavnosti svatých apoštolů Cyrilla & Methodčje, nebo v některý den v oktávč
téže slavnostimši svatou za živé a zemřelé spoluúdy sloužili; mimo to, je-li možná & libo-li, druhou
za obrácení
národů
slovanských
mši svatou
od jednoty církve
odloučených. Ostatni ůdově nekněží konejtež s týmže náhožným úmyslem v naznačeném čase vroucí modlitby. Nesmí se také mlčením pominonti fundace, kterouž učinil
první starosta Dědictví František Sušil
u ctihodnýeh otců
Minoritů v Brně, aby totiž v jejich chrámě každoročně v oktávě svatého Cyrilla & Methoděje dvě mše svaté za. údy Dědictví se sloužily. Údům, kteří o slavnosti sv. Cyrilla & Met-hoděje nebo v oktávč téže slavnosti svátosti hodně přijmou, některý kostel navštíví & na úmysl sv. Otce se pomodlí, udělil papež Pius IX. brevem ze dne 21. listopadu 1856 plnomocně odpustky, které se i duším v očistci přivlastniti mohou.
sítě? mnm
—469—
Prosba k velebnému duchovenstva. Stává se nejednou, že po úmrtí horlivého šiřitele knih našeho Dědictví, jenž pro všechny jeho členy ve farnosti & v okolí obstarával vyzvedání ročního podílu v knihkupectví
k tomu ustanoveném, odběraeí
lístky
na tyto podíly při
cházejí na zmar &že tím členové, kteří dle stanov povinni jsou na mlběrací lístky své v dotčeném knihkupectví roční podíl vyzvednout-i, ve veliké nesnáze uvedeni bývají, nevědouce, co sobě počíti; Obrátí-li se podílníci ti na představenstvo Dědicwí, na starostu & pokladníka, jsou i tito v nemenšíeh nesnázích, zvláště ztratily-lí se podílníkům ve větším počtu i diplomy, v nichž čísla. podílníkův (\ rok, v němž do Dědictví vstoupili, zaznamenány jsou. Pak nezbývá, leč pracně vyhledávati v repertoiru jména podílníků těch, vystopovati v matrice Dč dictví rok a. vklad jejich, a v knihkupectví, k němuž přikázáni byli, vyšetřovati, kolik ročních podílů již sobě vyzvedl :! kolik ještě vyzvednouti právo mají. To vše však s velikou ztrátou času a spolu s výlohami poštovními i s výlohou za nově vy stavený lístek odhěraeí spojeno jest. A což teprve, když se ztratily nejen lístky a diplomy s čísly podílníků, nýbrž i jména. jejich nejsou známa n na představenstvu Dědictví se žádá, aby najednou veliký počet všech údů Dědictví celého okolí nebo celé rozsáhlé farnosti, jichž ani jména ani čísla nebyla udána, v matrikách vyhledalo & jim nové lístky vydalo! Aby se takovým zmatkům & ohtížím předešlo, prosime velebně duchovenstvo, kteréž vyzvedáni ročních podílů pro členy Dědictví z děkanství, z farností nebo z okolí obstarává, aby lístky odběrací na bezpečném místě, totiž v archivu farním
uschovávaloa k němu i úplný
seznam všech tamních
členů Dědictví i s čísly diplomů přiložiti a tak zachovávati ráčilo. — Zároveň se p. t. velebné duchovenstvo česko-slovanské snažnč žádá, aby Dědictví Cyrillo-Methodějské opět, jak bývalo jindy, mezi lidem hojně ěíi—iti,rovněž i samo do Dědictví hojně přistupovali ničilo.
Vladimír Sťastný, stnrmta Dědictví.
-—470—
K laskavému povšimnuti p. t. údům! 1. Každý úd necht sobě lístek odběraci bud u sebe nebo na farním úřadě uschová, poněvadž toliko na poukázání jeho díla Dědictvím vydaná obdrží. ?. Kdo by list odběrací ztratil anebo komu dochází, necht ve vyplaceně-111psaní (franko) od »Pokladnietví Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje v Brněa nového listu sobě vyžádá a k témuž
cili čislo listu
ztraceného udá které v diplomu zaznamenáno
nalézá, a nemá—liani toho, aspoň necht řádně jméno své a rok přistoupení k Dědictví oznámí; na poštovní výlohy a za zhoto vení nového lístku necht 10 kr. (nejlépe v lmštovních známkách) přiloží.
_
3. Každoročně na podzim, když to oznámeno bude »Hlasemc, necht každý úd list odběrací dá podepsati od svého duchovního pastýře na důkaz, že na živě jest a právo má, díla odebírali, a takto podepsaným listem necht se vykáže v knihkupectví na listě zpředu naznačením), kde se mu kniha vydá.
4. Od vydávání a zaobalcní zásilky k aždoroěně
platí
se v knihkupectví za knihu po 3 kr. r. ě. Kdo však ve dvou letech díla svá z knihkupectví nevyzdvihne, bude se za to míti, že se práva svého vzdává a je Dědictví věnuje. 5. Radno jest, aby všichni údové fumosti neb i celého
dekanátu (vikariátu) se Společně
o svá díla v náležitém
knihkupectví přihlásili, jelikož jim takovým způsobem povoz ných útrat ubude; ovšem musejí vsichni své odběraeí lístky od duchovního pastýře podepsané neb aspoň čísla těch lístků 5 při pojenými jmény & s potvrzením vel. duchovního pastýře na své knihkupectví zaslati, zároveň i poplatek vypadající za vydání oněch knih po 3 kr. za knihu (jakož nad to 6 kr. za poštovní lístek, děje-li se zásilka poštou) připojiti a útraty zasláním Způsobené sami zapraviti. Kdo by chtěl, aby mu byla jednotlivě podílná kniha poslána pod křížovou obálkou, necht vc vyplaceněm listě svému knihkupectví pošle svůj odběraeí lístek & přiloží ve známkách poštovních kromě 3 kr. za knihu ještě 15 kr. na. poštovné. 6. Pro uvarování všelikého zmatku jest každý úd po vinnen, knihy své odehírati z toho knihkupectví, kteréž mu zpředu vykázáno jest; přestěhuje-li se však blíže jiného, jemu přístupnějšího knihkupectví, necht to »Pokladníkovi Dědictví Cyrillo—Methmlějskéhm oznámí, & stane se po vůli jeho. 7. Úmrtí každého (ída nebo vymření rodiny za ůda za— psahě raětež dpp. duchovní správcové nebo p. t příbuzní ze mřelého pokladníkovi laskavě oznzímiti. %>,
-—47l—
Ridíci vyber „Dědictví sv. Cyrilla &Mcthoda“. Msgr. Vladimír Šťastný, pap. komoří a bisk. rada, rytíř cís. tak. řádu Frantiska Josefa, rm. professor gymn. v Brně, starosta. ——Dr. Robert Neuschl, bisk. rada a konsist. assessor, professor bohosloví v Brně, jednatel. — Antonín Adamec, bisk. rada a konsist. assessor, regens bisk. boho
sloveckého ústavu v Brně, pokladník. konsist. rada a katecheta
— Vilém Ambrož,
při vyšší dívčí škole v Brně. —
Dr. Karel Eichler, kons. rada., katecheta v Brně. -- Tomáš Hájek,
č. konsist
rada, farář na odpoě. v Kroměříži. —
Ferdinand Harim, farář ve Chvalkovicích u Olomouce. -— Msgr. Dr. Jak. llodr, pap. kom-\tí, bisk rada & konsist. assessor, professor bohosloví v Brně, revisor účtů Dělictví sv. Cyr. a Meth. — Dr. František Hošek, kons. rada, emer. prof. bohosloví v Meranu. — Alois Hrullička, bisk. a kona. rada, děkan a farář v Telči. -—Msgr. Ed. Karlík, pap. komoří, bisk. a konsist rada, kan0vník a děkan v Mikulově. — Dr. Fl'. Kolisek, konsist. rada, správce fary a [. vikář při sid. bisk. chrámu P. v Brně. —— František Korec, konsist. rada a farář vUrbanově. -—Beneš Metllml' Kulda, kanovník na Vyšehradě v Praze. -—Dr. Jos. Kupka, konsist. rada a. prof. bohosloví v Brně. — Jan Novotný, kons. rada, děkan a farář v Radostíně. — Fr. Poimon, kons. rada. ě. děkan a farář na odpočinku v Polné. — Msgr. Dr. Jos. Pospíšil, pap. komoří, sídelní kanovm'k král. kapitoly, em. prof. theologie a em. regens bisk. alumnátu v Brně. — Fabian Boháček, bisk. a kone. rada, děkan a farář ve Fryěavě. -—P. Alois Slovák, novic mistr řádu svatého Augustina v Brně. — Jos. Svoboda, ě. kanovník, bisk. rada a konsist. assessor, arcikněz, děkan a farář
v Lulěi. _
Msgr. Robert Šmlerla, sídelní kanovník král.
kapitoly Brněnské a domácí prelát J. Svatosti, býv. revisor účtů Děd. sv. Cyr. a Meth. — Msgr. Jos. Šum, dom. prelát Jeho Svatosti papeže Lva XIII. a protonotář apošt., rytíř c. k. tak. řádu železné koruny III. třídy, skut. rada kons. olom., inful. probošt, arcikněz a děkan v Opavě, člen rytířského řádu něm. — Fr. Weber, farář v Míloticích, expositorio can.
om., rytíř. b. hrobu Jerusalem. — Maxmilian Weinberger, konsist. auditor a vikář při sid. bisk. chrámu Páně v Brně. — Msgr. Jan Kř. Vojtěch, síd. kanovník král. kapitoly a pap. komoří, direktor boh. alumnátu, em. prof. theologie v Brně. —— Theodor Wolf, č. kanovník, bisk. rada a konsist. assessor, c. k. prof. v Brně. — Ignát Wurm, vikář Olomoucký, kons. rada Olomoucký, Dakovarský a Stanislavský. — Msgr. Dr. Fr.
Zeibert, prelát inful. a kapitolní děkan stol. chrámu Páně v Brně, dom prelát J. Svatosti, kommandeur cís. rak. řádu' Františka Josefa.
—472—
Příjem & výdaj Dědictví svi Cyr. & Meth.. od 1. ledna do 31. prosince 1899. . ___„
Š ©
\|
Příjem
___ ý
*
& výdaj
alÚP'ŠW“ homvos“ zl. zl. |. kr.
l Zbytek od roku 1898.: “
A) Ve veřejných
„
fondech
'! B) Na hotovosti........
. . .
88250
—- ]
Nový příjem:
[. Úroky............... Za tažený dlužní úpis lot z r. 1864............ nových
údů,
300 — —
splátky;
;
darya odkazy*)........ V. Za prodanéknihy ........ VI. Rozličné příjmy..........
* _ \ 990 50 l' _— .. 280 "3 63 30
Souhrn příimů . . .
88550l 5376 0711,
Výtlaj :
Š
1. Za tisk &papír..........
| ——i 2824 42
II. Honorái.............. III. Zavazbu............. IV.
8 88'/,
- _ ! 37-25 44 -— 30780
půjčky
III. Kouptnéjistiny.......... Vklady
—— ——
|
11.
IV.
Nám—_—
-—| 450— — | 12066
Daně (aequivalent p0p1.).....
i| — \
149 39
V. Za koupenéjistiny........ l — č 363 31 Tahem dl. úpisu lot. půjčky z r. [ “54 ubylo........... \! 260 ————
VI.
VII Poštovnéa povozné ......
'i — l 129 22
vm. Rozličnévýdaje .........
Souhrn výdajů
Bilance: Kdyžse od příjmů........
* — . . . Il
229
250 | 53:31 am
88550 5376 07'/,
odpočitá. vydání......... _“
zbývákoncemroku1899. __.l|88300ÍL
260.635190
24 l7'/,
Vladimir Šťastný. !. č. starosta.
*
Dr. Jak. Hodr.
Antonín Adamec.
t. č. zkoumatel účtů.
t. &. pokladník.
*) Vdp. F. S. (1. v P. darem ] zl.; vrlp- Ign. Berger, &. kanovník & prof. na reálce v Jihlavě odkazem 18 zl.
—473—
Seznam spisů, — které Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje v Brně za 50 roků své. činnosti vydalo: R. 1861. —Moravan,
kalendář na r. 1862. (pořad-telv r. 1852a!
1859 B- M Kulda)
.
R. 1852. — Moravan, kalendář na r. 1863. . Obraz sv. Ludmily od Jos. Hellicha R. 1863. — Moravan, kalendář na r. 1864 . . Podíl č. 1. Procházka Tom., Puto vání Krista Pána. po sv. zemi . Mapa Palestiny od Jana B. Fábor ského
.
.
ve
6.000 výt.
„ „ „
2.000 „ 2.000 „ 2.000 „
„
2.000
„ „
.
„
2.000
R. 1864. — Moravan, kalendář na r. 1866, . Podíl č. 2. Fr. x. Škorpik, Missis
„
4.000 „
„
3 000
„
„
tichomořské,
.
.
Mapa Černé Hory od Jana B. Fabor „
3.000
R. 1856. — Moravan, kalendář na r. 1866, . Podíloc. 3: Procházka J., Monta
ského
.
.
„
4.600 „
lembertův Život. sv. Alžběty, . Manes Josef, Diplom pro údy D.
„
3.600 „
„ „ „
4.000 „ 8.000 2.000 „
„
2.000
BV. a M. (umělecká mědirytina) dává C. se každému novému údu.
B. 1856. — Podíl č. 4. Sušil Fr., Josefa Flavia O válce židovské Moravan, kalendář na r. 1867, . Mapa Palestiny 2. vyd.
Procházka Jak., Zivot sv. Alžběty 2. vyd.
.
R. 1867. — Moravan, kalendář na r. 1868, . Podilč. 6. ŠtulcV., Život sv. Cyrilla a Methoděje
.
Obraz sv. Cyrilla a Methoděje od Jos. Hellicha . . Podíl č. 6. Novotný V., Fabiola od Wisemana . . Mapa Italie stí-. od Jana B. Fábor ského
.
.
Obrázek sv. CyrillaaMethoděje (80) od Jos. Hellicha. . . R. 1868. — Moravan, kalendář na r. 1869, Podíl č. 7. Valouch Fr., Živol: sv.Jana Kapistrana . Podíl č. 8.Dud1'k Ant, Pravé dějiny sv. mučeniků vých..
„
„ 10.000 „
8.000
„
„
8.000 „
„
8.000 „
„
8.000
„
„ 24.000 „ „ 10.000 „
„ 10.000 „ „ 10.000 „.
—474 — R. 1869. — Moravan, kalendář na r. 1860, (paf, B. M. Kulda a Ig. Wurm)
V6 12.000 výt.
Podíl č. 9. Dr. Bílý Jan, Dějepis sv. kat. cirkve . Obraz sv. Vojtěcha od Jos. Hellicha, R. 1860. — Moravan, kalendař na r. 1861, (po; v r. 186t—1866 lg. Wurm)
.
.
„ 12.000 „ 12.000 „
15.000
Podíl č. 10. Procházka Jak., Život sv. Františka Borg.. . „ 13.000 R. 1861. _Moravan, kalendář na r. 1862, . „ 16.000 Podíl č.11.Prochá.zka Mat., Život Bl. Jana Sarkandra „ 16.000 R. 1862. —Moravan, kalendálnna r. 1863, „ 14.000 Podíl č. 12. Procházka Jak., Život sv. Angely z Mer.
.
.
R. 1863. — Moravan, kalendar na r. 1864, Podíl čis. 13. Dr. Hošek Fr. X., Život a spisy sv. Augustina . R. 1864. — Moravan, kalendář na r. 1865, Podíl č. 14. Ronovský Fr.., Hao BpOdáI'ská.kniha
.
„ 13.000
„ 14.000 „ „ 13.000 „ 13.000 „ 13.000
R. 1865. —Moravan, kalendař na r.1866,
16.000
Podíl č. 15. Dr. Chmelíček Jos.., Cesta do sv. země I. .
„ 13.000
R. 1866. —— Moravan, kalendář na r. 1867, (poř _
lg. Wurm a Jan Kř. Vojtěch).
„ 12.000
R. 1867. — Moravan, kalendář na r. 1868, (poř. v r. 1868 -1873 Jan Kř. Voitčch)
.
„ 14.000
Podíl č. 16. Dr. Chmelíček Josef, Cesta do sv. země II. . . „ 13.000 R. 1868. —Moravan, kalendář na r. 1869, . .„ 12.000 R. 1869. — Moravan, kalendář na r. 1870, . „ 14.000 Podíl č. 17. Dr. Chmelíček Josef, Cesta do Francouz a Španěl I. „ 13.000 R. 1870. —Moravan, kalendář na r. 1871, „ 13.000
R. 1871. _Moravan, kalendar na r. 1872, . R.1872.—Podil č. 18. Dr. Chmelíček Josef,
„ 16.000
Cesta do Francouz a Španěl 11.
„ 13.000
(Moravan, kalcndářna r. 1873. vydán byl jíl nákladem Bedřicha hraběte Sylva Tarouccy.)
R. 1873. —Podíl č. 19. Dr. Chmelíček Josef, Cesta do Francouz a Španěl lIl. " a Soukop Jan, Výlet do Solno hradu . . „ 13.000 R. 1874. _ Podíl č. 20. Poimon Fr., Zena křesť. dle Marehala . . .. . . „ 12.000
—475— R. 1876. — Podíl č. 21. Procházka Mat., Křest. muž od Marchala . . ve 12.000 výt R. 1876. -—Podíl č. 22. Kosmák V., Kukátko I. „ 13.000 ,. R. 1877. — Podíl č. 23. Dumek J., Hospodářská čítanka . . „ 11.800 ,. R. 1878. —Podílč. 24. Kosmák V.,Kukátko II. „ 11.600 „ R. 1879. --—Podíl č. 25. Procházka Jak., Život sv. Františka 881.1. . „ 10.000 „ R. 1880. —Podíl č. 26. Procházka Jak., Život sv. Františka Sal. II. . . . „ 10.000 „ R. 1881. —-Podíl č. 27. Hakl Boh., Cesta do Říma . „ 9.500 „
R.1882. -—Podíl č. 28. Dobrý J., Haringera Život cth. Klem. M. Hofbauera R. 1883. — Podíl č.29. Kosmák V., Kukátko III. R. 1884. — Podíl č. 30. Procházka Mat., Sborník sv.-Methodějský. . R. 1885. —-Podíl č. 31. Rejzek A., Sv. Josafat
R. 1886. — Podílc
„ „
9.600 „ 9.600 „
„
9.650 „
„
9.060 „
„
9.060 „
32. Dr. Procházka Mat.,
Missis jesuítské
.
.
R. 1887. —Podíl č. 33. EichlerK., Poutní kniha I. díl, Poutní místa 1. část' . . R. 1888. — Podíl č. 34. Eichler K., Poutní kniha
„
1. díl, Poutní místa. 2. část' . . R. 1889. -—Podíl č. 36. Rejzek A., Bl. Edmund Kampian .
„
9.050 „ 9.050
' „
„
9.060 „
R. 1890. —Podílč. 36. KosmákV., KukatkoIV R1891. —Podíl č. 37. Jos. Koudelka, Život
„
9.100
sv. Aloisia . . R. 1892. — Podíl č. 38. Kosmák V., KukátkoV. R. 1893. —Podíl č. 39. Korec, Poutní kniha II. díl, Modlitby a písně . . R. 1894. — Podíl č. 40. Rejzek A., Blahoslavená Anežka Česká. . R. 1896. — Podíl č. 41. Weinberger M., Obrazy z katolických missií. . R.. 1896. — Podíl č. 42. Čtvero vzorů kř. zivota. Napsali Fr. Tater, A. Hrudička, F. JanOvský . R. 1897. —Pod'l č. 43. Tři povídky. Napsal
„ „
9.100 9.100 „
Frantisek Valoušek. . R. 1898 -—Podílč. 44. Učeníkatol. náboženství — Podíl č. 46 Tenors Jan, Život sluhy B. P. Martina Středy. . . R. 1899. —Podíl č. 46. Kolísek Loop, Lurdy R. 1900. —Podíl č. 47. Bartos Fr., Domací čítanka . . . .
„ 15.000 „
„
9.500 „
„
9 600 „
„
9600
„ „
9.500 „ 8.000
„ „
9500 9.600
„ 10100
„
„
—476—
Výprodej knih z dědictví sv. Cyrilla & Methoda v Brně za cenu velmi sníženou. Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje má, jak z níže položeného seznamu spatřiti lze, hojnost knih na skladě, kteréž za velmi levnou, v témž seznamu na značenou cenu prodává. [ vybízí všechny ušlechtilé podporovatele dobrého cteni, aby si neobtěžovali tu neb onu knihu neb i více knih z našeho Dědictví buď pro sebe nebo pro místní knihovnu objednati. Poslouží tim předně sobě samým, neboť obdrží knihy obsahu dobrého, velmi poučného a namnoze i mile zábavného, na nichž spolu nelpí nic z onoho kalu jedovaté nevěry a nemravnosti, jimž za našich dnů mnohé knihy potřísněny jsou; poslouží tím však také našemu Dědictví a umožní, aby se budoucně údům větší podíly dávati mohly. — Kdo si řečené knihy opatřiti hodlá, ať se obrátí ústně nebo písemně
na pokladníka téhož Dědictví,
vdp. Antonina
Adamce, regenta v bohosloveckém ústavě v Brně, Dominikánská ulice, biskupský alumnát. ——Kdo již napřed peníze posílá, přidejž, objednává-li se více knih, ku ceně knih také 6 kr. na kolkovany nákladní list, objednává-li se jen jedna kniha, 10 kr. na vyplacenou zásilku pod křížovou obálkou. —— Zároveň vybízí cténé příznivce dobrého tisku, aby hojně za údy přistupovali. Vklad lll. tř. pro osobu
doživotně
obnáší 10 zl., pro rod, pro knihovny
a podobně věčné údy na vždy 20 zl., a mohou vklady i v ročních lhůtách po 5 zl. aneb i v menších jakýchkoli lhůtách dle možu: sti se spláceti. Každý nově přistouply úd obdrží ihned kromě posledního podílu ještě 3 knihy nádavkem v odměnu, a členové kněží slouží každoročně za všechny živé i zemřelé spoluúdy mše sv. — Ptpp; údové, kteří na splátky do D. C. M. vstoupili, žádají se, aby další splátky a doplatky posílali.
Seznam knlh, které Děd. sv. Cyr. a Hem. za snížené cony prodává. Počet
? m ě n o d. i 1 &
Pův.
igi—111.—
cxcmpl.cena__“"?
nul-Mě zl Ikr. zl.|kr.
Valouch F., Zivot sv. Jana Kapistrana Budík A., Děje sv. mučeníků východních Dr. Bílý J., Dějepis církve katolické . . Prorhdzka J., Život sv. Františka. Borgiůse Procházka M., Zivot bl. Jana Sarkandra
15l | 60 —— bO 30 — 70 — 60 220 2 —— — 80 103 1 20 — 50
9“
ProcházkaJ., Zivot sv. Angoly ..... Dr. ChmelíčekJ , Cesta do sv. země, l. díl
„
„ „ „
„ n.„
„
„
„
„
„ „
„
„
„ 11.„
„
„m.,
„
„
40
l
50
1141—50-20
Procházka J., Zivot sv. Frentiska Sal., 1 d.
„
I 50 — 80
1141—75—30
PoivmmF., Žena křesťanská....... Hochdzka M., Muž křesťanský ..... Dumek J. Hospodářskáčítanka ..... „
65
349150—80
„ Cesta do Francie a Španěl, I'. díl
„
2 — —-80
80 — 60 —50
„ II.„
Hakl B., Cesta do Říma a do Neapole Dobrý J., Zivot bl. Klem. Hofbsuera . Procházka M. Sbomlk svato-Methodějský
157 —60 -—30 224 —80 —50 1140 — 80 —50 102 =- 80 _ 50 29') —80—50 236 1 70 35 _ 90— 70 242 — 90 — 70
ReizekA., Sv. Josafata..........
303 1 —— —-80
Procházka M. Missis jesuitské ......
624 —90 -—70
Dr. Eichler
144 — 80 — 60 5371201—
n
K. Poutníhills, L dílPoutnímíst [. čili
„ „“na
Reizek A., Bl. Edmund
„za
Kampian . . . .
646
1 20 l —
Korec, Poutní kniha 11.d. Modlitbyapísně.
4812
1 50 l —
Weinberga M., Obrazy z katol. missil . Tater, Hrudička, Janovský, Ctvero vzorů
1757
l 20 l —
Kosmák V., Kukátko, IV. díl ...... Koudelka,J., Život sv. Aloisia...... Kosmák V., Kukátko, V. díl ....... RcizekA., B]. Anetka. Česká. ......
118 l 20 1 — 8-30 1 20 1 — 369 1 20 1 — 1532 1 20 1 —
křesťanského tivota .......... ValouchF., Tři povidky........
1872 1 20—— — 2479 120 ——
Tenora. Jan, Zivot P. Martina. Středy T. J.
2660
1 50 — —
Rolinek Leopold, Lurdy apout
3105
1 20-— ——
do Lurd .
Bartoš Frant., Domácí čítanka. .....
10000 1 20-——
Mimo to je na skladě: „lonnu“, „
h
kalendář od rollu 1864 . . . . n „ „ 1865 . . .
1-
-
1868
„
1869
„
„
„
„ „333.3 „ . . .
,.
„
„
„
„
Obrsfsvstého ?ojwchg. laps. Cenógory.
. .
laps Stredni ltsllc .
„
. -
1870 .
.
.
—— — 86 — 15 —- _. _. 15
_
'—
-
-
_-
_,15
—
_
15
— 15
--———:2 — — —„ —
—
— 1 — 8
—
_
5
—478— Statistický víku
údů Dědictví87.017an
Při-. Roku
„„
a Hothoda podle roku, kdy vstoupili.
1.
11.
111.
Maggie 232111311"de
třídy
třídy
1850
59
5
6
5
1851 1852 1858
350 585 745
10 8 _
5 5 —
17 5 4
1854 1855 1856 1857 1858
799 1247 1228 1697 1291
— 1 1 _ — 1 1 _
_ — _—— _ — —
1 6 2 8 2
— — — -— — — — -—
1859 1860 1861
1475
1862 1868 1864 1865 1866 1867 1868
1041 .881 695 598 205 126 180 151 170
1869
106
1870
1871
78
40
_.— — _ — — — — —
1872 1873 1874 1875 1876 1877 1878 1879 1880
48 50 68 49 45 47 21 64 51
1 1 1 1 — 1 1 1 4
1881 1882 1888 1884 1885 1886
56 59 54 57 162 47
1 -— -— 1 _
1887
88
1888
61
1889
66
Sním 14685
_
—
4
45
818 , 61 517 . 161 741 * 221
43 '
168 147 71
798 1240 1225 1694 1289
144 268 287 276 202
67 187 122 259 95
352 184 i. 186
107 50 70
z 122 „ 77 55 „ 14 84 _ 50 : 48
22 25 5 2 2 10 28 10 6
2
1472
— 1 1 _ — — 2 — 2
1040 880 694 598 205 126 128 151 168
—
106
1
quů * věčných Kněží
86
77 \
5
—
40
—
47 49 66 89 88 87 10 50 47
1 2 1 — — 2 — 8 12
5 9 12 11 14
-—
— — 1 9 6 9 10 18 —
_ —
_. —
55 59
— -_. -—
— — _ 1
54 57 161 1 46
8 8 7 10 82 16
14 22 14 22 86 6
-
—
—
88
8
4
_-
_-
_-
61
11
25
_—
—
—
66
13
40
17
108
— — — 1
_ —
„
, ;: -
14475 [] 2918
2
10 5 12 11
27
1709“
_ 479 _
|
Při-.
" 523?
1.
““k“ „9313131053324tridy Přenoiono14935
11.
tridy
m.
Bodů '
třídy „9339 m“
40
17
103
1990 1991 1992
105 140 193
_ _ _
_ _ _
_ _ _
105 140 192
15 13 19
57 79 114
1999 1994 1995
154 151 119
1 _
_ _ _
_ _ _
154 151 117
19 14 14
79 91
1
1999 1997 1999
149 73 172
_ _ _
1999
191
1
Souhrn 19091
43
_ _ _ _ 17
_ _ _ _
103
14475
2919
149 73 172
14 10 7
1709
59
99 42 123
190
15
59
15999
3052
2494
Seznam zemřelých údů
Dědictví ss. Cyrilla a Methodějef'). —/<—>/_._
Z diecése Brněnské : Bistřická Marie z Dačic. Dp. Coufal František, farář na odp. v Dalečíně. Vdp. Čihábek, kona. r. a. farář v Hor. Mamvkách. Doležal Jan ve Sviném.
Dundáóek Jan z Bytyšky Veverské. Fischer František z Dačic. Fojt Jakub 2 Rajec. Frenclova Hedvika z Brna. ') Uctivě žádáme všech p. t.. příznivců našeho Dědictví, aby úmrtí apoluúdů Správě Dědictví rychle oznamovali, jelikož ae to u mnohých teprve po letech stávalo.
-- 480
—
Gmc František z Podhřežic. Dp. Hadinger Ant., emer. farář v Deblínč. Hala. Matěj z Dmžovie. Dp. Hanák Jos , farář v Hor. Dubňaneeh. Vdp. Holoubek Jan, kons. rada a farář ze Šlapánie. J ašek Josef a Marie, zakladatelé rodu v Lysieícli. Julínek Ant. z Podbřežie. Julínek Ondřej z Podbřežie. Kadlec Jan z Blařovic. Kasalý František z Dačic Vdp Klinkáč Fr., biak. a kons. rada, děkan a farář v Telnici, člen výboru D. C. M. Kloupar Frant., člen výboru D. C. M. 7. Nosislavy. Vdp. Kosmák Václav, kons. rada, děkan a farář v Proetomčřicích. Kostikův rod ve Svět-lé. Koukalova Anna a Roketniee. Kouskova Marie z Milikova. Vdp. Koutný Jan, dčkan v Dačicích. Krahula. Kateřina a Karlova. Vp. Kremláček Karel, kaplan v Obřaneeh. Kunc František z Medlánek. Vp. Lahoda Ignác, novosvčcenec v Horní Rožinee. Ledabyl Mikuláš, zakladatel rodu v Uhřicích. Lehar František z Milonic. Luňáček Josef z Protivanova. Vp Malý Albin, novosvěeenee ve Starčí. Marek František ve Ždámé. Mareš Jakub 2 Třeště. Ministrová Anna 2 Roketnice. Vdp. Páral Frant., kona. rada a farář z Dol. Bojanovie. Pavliš Jan, zakladatel rodu v Ketkovieích. Plišková J enovefa z Roketniee.
Polívkova Františka z Brna. Pospíšilová Antonie v Seči. Procházka Jan z Telče. _ Přikaský Jan z Ratiškovie. Rolkova Anna 2 Dražovic. Řezník Jan 17Hor. Poříčí.
Imm: František v IIor. Poříčí. Dp. Sedláček Jan, farář v Unanovč. Severa Jan v Husovicíeh. Slezáček Josef, zakladatel rodu z Nových Zámků. .;Sury Josef z Nesovie.
“Ševčík Martin v Ostrově. Vdp. Škarda Alois, kona. rada a farář v Urbanové.
Trojanová Anna. zakladatelka rodu v Pavlově. Tužinova Terezie z Paky.
—48i— l'rbančíkova Karolina z Mikulčic. Vankat Kateřina, zakladatelka rodu v Pavlově. Dp. Veselý Josef, farář v Babicích. Vlach Tomáš 2 Podbřežic. Vlach Josef z Podbřežic. Vlachova Barbora z Brna. Zapletal Jakub z Blanska. Zavadil Václav ?. Vitochova.
Z diecése Olomoucké: Bartková Kateřina ?. Derfle. Bartošík Martin z Tučjp. Beran Jan, zakladatel rodu ze Zvole. Braška Marie z Opavy Drtilova Josefa z Lesnice.
Fišara František z Příkaz. Frimer Josef z Majetína. Dp. Gasser Josef ze Streitbergu, farář na odp. v Dědicích. Hajkova Johanna z Opavy. Havelova Františka v Spálově. Havrlant Karel z Rybí. Horký Adolf z Leštiny. Hrabal František z Čelčic. Hradílkova Marie v Chropíni. Hudec Terezie z Věrovan. Chaloupkova Marie ze Škvořetic. Jakl Vincenc a Johanna z Tovačova. J emelkova Apolonie z Oseku. Kafkova Terezie z Tovačova. Kelnar Ondřej v Slavkově u Opavy. Klímek Matouš z Krenova. Kober-ská Marie v Opavě. Kolář Valentin v Kokorách. Konečný Jakub z Osyk. Kudlička Matouš z Dědic. Kůhlbergrova Barbora ze Šťáhlav.
Kustek František z Milotic. Maštaliř Adolf z Chvalkovic. Matoušková Františka z Němčic. Matulova Karolína, zakladatelka rodu v Tlumačově. Miklišová Františka z Hluku. Minařík František a Františka z Obory. Novotný Josef z Lobodic. Novotný Josef z Opatovic. Olejníček Bartoloměj ve Lhotě. Pazdera Karel z Lhoty Záběstní. 81
—482— Pazdera Karel z Penčic. Dp. Pitlíček Jan, farář ze Znorov. Plešova Tekla z Opavy. Plchova Anna 2 Opatovic. POSpíšil František z Podbřežic. Vdp. Pótting Em. hrabě, inful. prelát a probošt kapitoly v Olo mouci, člen výboru D. C. M. Procbarová Anna v Starém Městě. Přichystalova Anna v Kladkách. Rajzl Emerich z Buchlovic. Rajzl Emerich ze Střibrnic. Rešnárkova Viktorie z Opavy. Rybka František z Opavy. Ryšánek Josef z Oseku. Slezáček František z Opatovic. Sontak Karolina z Opavy. Strakošova Josefa z Opavy.
Supa Herika ze Slavkova u Opavy. Šlota František z Holic. Škárová Anna 2 Huštěnovic. Šrámková Anna ve Starém Městě. Subová Kateřina z Týnečku. Švehlík František z Lomnice. Tesařova Marcella z Lomnice. Tihelka J osel & Jomfa. Trojanová Anna z Pavlova. Vankátova Kateřina z Heřmaně. Vítek František z Opavy. Vychodil František ze Lhotky. Zámečníkova Františka z Buchlovic. Zapletal J osef, zakladatel rodu z Nosálovic. Zubalova Anna 2 Věrovan. Vdp. Zelinka František, č. kone. rada a farář v Hněvotině.
Z arcidiecése Pražské: Buzková Anna 2 Vítkova. Danielova Marie z Prahy. Duškova Barbora z Berouna. Dp. Hanka M., farář v Benátkách. Hejtmánek Václav z Všetat. Huliciueova Barbora ze Žižkova. _Chramostova Barbora ze Bt. Boleslavy. Ctp. J elínek Hynek, bohoslovec z Prahy. Dp. Kur Matěj, farář z Plzně. Lábueova Marie : Šutovic. Vdp. Matoušek Jan, děkan z Vys. Mýta.
—483— Pekárek Josef z Blatné. Dp. Petráš Matěj, farář ve Svátovč. Dp Průša Antonin, farář z Vrbna. Seliger Ignác ze Skurňan. Dp. Starosta Karel, farář v Stolmíři. Dp. Špalek František, farář z Městečka.
Z diecése Litoměřické : Horákova Marie v Krámovsi. Dp. Jelínek Arnold, farář v Hirschbergu. Vdp. Jelínek Josef, děkan v Doksech. J irounek Petr ve Slaném. Lieberzeit Leopold ve Slaném. Dp. Podobský František, farář v Přepeřích. Buss Antonín ve Slaném. Rezáčová Anna vc Skramouši. Votypková Karolina ve Slaném.
Z diecése Královéhradecké: Andrlova Anna z Hor. Újezda. Bašta František z Poděbrad. Cejnar Václav v Šestovicích. Fedrsel Čeněk v Bystrém. Franko František z Týniště. Hlaváč Vojtěch z Poděbrad. Holásek Jan v Litomyšli. Holcmannová Kateřina v Pořežíně. Horčička Jan ze Studence. , Vdp. Jirečck František, děkan v Dol. Újezdě. Jirouš Jiří z Jilemnice. Kincl František v Jonově. Kryšpín Josef z Poděbrad. Vdp. Kur Matouš, děkan z Jilemnice. Vdp. Pochyba Josef, kanovník z Nových Hradů. Prudič František v Bystrěm Přibyl Josef z Mezilesí. Smola František v Novém Městě n/M. Stránský Matěj v Krčíně. Suchánek Josef z Pátku. Svoboda Antonín v Novém Městě n/M. Višňák Josef z Jilemnice. Zakravský Martin v Blažkově.
Z diecése Budějovické: Čechová Anna z Bělčic. Vdp. Jelen Jan, děkan z Kasejovic.
31'
—484— Vdp. Jelínek Josef, Dr. th. prof. z Budějovic. Dp. Miiller Karel, farář z Ledenic. Dp. Pekárek Josef, farář v Blatné. Řezníčková Kateřina v Postřelkovč. Vokurkové Marie z Thorow'c. Wagmn Václav z Domažlic.
Z díecése Vídeňské: Prausek Vincenc, c. k. zemský školdozorce ve Vídni. Rybička-Skutecký Ant., c. k. rada. vrchního zemského soudu, rytíř řádu železné koruny ve Vídni.
Tito v Pánu zesnulí fidově poručení buďtež nábožným modlitbám údův živých. Modleme se. Bože, všech věrných Stvořiteli a Vykupiteli, duším služebníkův & služebnic svých odpuštění všech hříchů mě dáti, aby prominutí, kterého vždycky žádali, pobožuými prosbami dojíti mohli. Skrze Krista Pána našeho. Amen. Odpočinutí věčné dejž jim, Pane, a světlo věčně ať jim svítí! Af odpočívají v pokoji. Amen.
%
Roč.53. „H LA S"
1901.
časopis věnovaný zájmům našeho lidu vůbec a jednotlivých stavů zvláště, psán jest slohem řizným, srozumitelným a jasným. »IILASa přináší články úvodní o všech událostech sběh nuvších se na poli politickém, národním, církevním, národo hosPodái'skč—ma společenském,
dále přehledy
politické,
různě
zprávy, dopisy, články hospodářské, literární, bursu, trhy, loterii atd. — Části zábavné věnuje se obzvláště péče. Jmenovitě píší pod čáru oblíbení “ našeho lidu proslulí spisovatelé Dostál, Veselý, Křm & m. j. — Pro velikou svou rozšířenost hodí se »HLASc pp. obchodníkům, živnostnikům k ohlášení inserátů nejrozmanitějšího druhu. Ceny levně. „HLAS“ vychází jako deník a týdeník.
Denník stojí poštou měsíčně 2 K 50 h, ročně 30 K, týdenník čtvrtletně 2 K, ročně 8 K.
Administrace „HLASU“ v Brně, v Besedním domě.
Roč.24. „0 B 2 O R" 1901. Casopis pro poučení a zábavu. Vychází. dvakrát za. měsíc Redaktor Vlad. Šťastný. Předplatné celoročně s poštovní zásilkou 4 K přijímá administrace »OBZORUc v Brně. Za heslem »Dědictví otcův zachovej nám Pánek hledí --OBZOR<
platiteli jest volno objednati ku svému výtisku libovolný počet výtisků mimořádných po 2 K na rok, čímž stává se »OBZORo: nejlacinčjšim podobným listem. Zřejmo však, že může se udržeti jen hojným odbiráním a šířením ve všech vrstvách národa našeho. Budiž tedy (\dům našeho »Dědictvíc vřele doporučen.
„Obrana práce a Dělnictva.“ Orgán česko-slovanské strany křest—soclalnl, věnovaný zájmům dělnictva, řemeslnlctn &lolnlctva.
Vychází každý pátek.
Předplatné celoročně s poštovní zásilkou 4 K. Redakce i admin. v 'Brně. Dominik. ul. č. 4.
H L Í :: KA
Papežská knihlisláma benediktinů .rajhrad. v Brně vydává tyín časopisy:
Měsíčník vědecký se zvláštním zřetelem k apologetice a íilosoíii. Vedou kanovník Dr. Josef Pospíšil, prof. Dr. Jakub Hodr & Dr. Pavel Vychodil. Sesity po & arslch velké 80. Předplatné ročně 8 K.
Škola Božského Srdce Páně. Měsíčníkpro katol. lid, zvláště však pro bratrstva. Celoročně í a poštovní
zasilhou 3 K 20 h. -— Přílohy ku
„Škole B. 8. P.“ bývají ve zvláštním předplacení tyto: Knihovna našeho lldu. Ročně nejméně 60 archů, před platné jen 4 K ročnč. ——Knihovna duchovní. Sbírka spi-ů vedoucích a povzbuzujících ku zdravá zbožnosti, vychází v roč nících v předplacení za 4 K ročně. — Anděl Strážný. Časopis prn křesťanskou mládež, hojně obrázky vykráslený, vychází mimo prázdniny měsíčně 0 '2 arsích v barevré obálce a stojí v předplacení 1 K 60 h ročně. Za prémii (bez doplatku) dílu krásný obraz v harvotisku. — Květy Marlanskě. List měsíční ctitelů Panny Marie. Vychází měsíčně 0 l'/, archu v barevně obálce a stojí v předplacení 1 K 60 h ročně
Václava Kosmáka Sebrané spisy. ll. Větší povídky. 1884. Str. 501. Cena 2 K. ——III. Kukátko, čili život lidský v obrazich. 1884. Sv. I. Str. 480. Cena 2 K. — IV. Slečna Eugenie a Paní Eugenie. 1885. Str. 436. Cena 2 K. —— V. Kukátko čili Život lidský vobrazích. 1887. 8v.II. Str. 675. Cena 2 K 80 h. 0 pouti. Str. 48. Cena 30 h. — Cesta ku klidu. Str. 144. Cena 60 h. — Cesty Boží I. Myslivec Anton. 1888. Str. 84. Cena 60 h Zrcadlo kořalečníků. Ses. l. 1888. Str. 39. Cena 24 ll. -— Druhá. várka. 1890. Str. 36. Cena 24 h.
Kosmák Václ. Sebrané
Spisy,
Nové vydání!
Vychází po nečitech. Posud vyšlo 24 sešitů. Vydání laclnejěl arch po 4 h; na lepsim papíře po 8 h.
MGRAVAN.
_Kalendái- na rok 1901. Roč. 50. Uspořádal P. Kristin Lux, O. S. B. Cena 90 h. Benediktini. lnlhtlikůl'lll má. hoíný sklad knih, obstarává tiskopisy všeho druhu správně a levně, a také má své vlastní knihařství : hojný výběr menších i větších obratů. — Seznam knih lze dostati zdarma a franko.
Oznámení. Dědictví sv. Cyrilla a Methoda vydalo a hojnému šíření doporučuje:
POUTNÍ KNIHU.
Modlitby“ a. písně. Korce,
Sestavili Fr. Korec, farář v Řeznovicích, a Dr. Tomáš katecheta na e. k. II. českém gymnasiu v Brně. Prodává se u pokladníka dp. Ant. Adamce, regenta
bohosl. ústavu v Brně, ve snížené ceně za ] zl. č. :: K.
Poutní knize dostalo se církevního schválení a doporučení od nejdůst. biskupské konsistoře v Brně: Přihlížejíc k žádosti ze dne 26 listopadu 1893 schvaluje biskupská konsistoi' předloženou sobě »Poutní knihua & přeje, aby dílo toto dlouhé a usilovné práce hojného užitku mezi vě řícím lidem přineslo. Spolu pak dosvědčuje, že odpustkové mo dlitby, v knize této uvedené, jsouce věrnými překlady modliteb v »Baceolta di orazioni e pie operet obsažených, spolehlivými & Správnými jsou a že odpustky za modlitby tyto —- jak na. str. 27. udána jest —-—i duším
\; očistci Způsobem pi'ímluvy
přivlastniti lze. Dáno v biskupské konsistoři v Brně dne 30. lismp. 1893, č. 5346.
Dr. Fr. Zeibert,
Homolka.
kapit. děkan.
sekretář.
Od nejdůst. arcibiskupské konsistote v Olomouci: Líbrum ah Haeíeditate SS. Cyrilli et Methodji pro anno 1893 editum »Poutní knihaa attentioni Ven. Cleri recommeno damus (Currenda Consistorialis IV, a. 1894, n. 5577)
___—1.—
Zvláětě pak schválila a vřele doporučila »Poutní knihuc nejdůst. biskupská. konsistoř v Hradci Králové: Vyřizujíce žádost ze dne 31. března 1894, klademe sobě za čest sděliti, že v nejbližším čísle zdejšího Ordinariatniho listu bude uveřejněno: Poutní kniha. Modlitby a písně. Sestavil František Konec, farář v Řeznovicích, a Dr. Tomáš Korec, katecheta na e. k. českém gymnasiu v Brně. Tiskem benediktinů rajhradských v Brně.
Po předmluvě :! úvodu, ve kterém jest velmi dobré po učení o pouti a o odpustcích, následuje na 837 stranách veliký výběr krásných, v duchu cinknnim sepsaných modliteb, roz jímání, promluv a notami opatřený-Lhpísní. [ čelem knihy jest odstraniti rozjímání, promluvy & písně nevhodné a nevkusné, které uváději samu poutní pobožnost v lehkost a nevážnost, a podati vůdcům poutníkův a jednotlivým poutníkům pobožnosti dobré. Kniha tato vyhovuje tomuto účelu dokonale. Vřele ji doporučujeme & žádáme, aby duchovní správy na ni důtklivě upozornily a. obzvláště vůdce poutníkův, aby si ji opatřili a ji jako nejlepší příručky užívaly. l'prava jest. velmi slušná, cena (1 zl. 50 kr.) mírná Biskupská. konsistoí' v Hradci KráJové, dne 12. dub. 1894.
Ed. Prašinger,
Fr. Hampl,
gen. vikář.
rada.
Z čmpisů velmi příznivě posoudili u důtklivč doporučili
»Poutní knihu: »Obzorx, >>lllnsa u »lllídkua »Vlastc a »Čechc v Praze.
\" Brně,
Oznámení. Pan Jan
l-Ž.Tou-ola,
majitel ústavu sochařskéhoa
“kamenického v Brně, v silniční třídě č. 43., jenž provedl pomník Suěilův a Procházkův, zhotovil ve prospěch téhož pomníku zdařilé sádrové odlitky medaillonu v průměru 41 cm. s dvo jitým poprsím Sušila & Procházky. Medaillon ten bude milou památkou na oba naše slavné muže, pěknou ozdobou pokoje, a čistý výtěžek bude věnován na, uhražení výloh za pomník a na fond pro budoucí trvalé zachování pomníku; protož zvou se ctitelé obou našich oslavencův, aby sobě medaillon ten hojně objednávali. Ceny medaillonu na místě u 'p. Tomoly v Brně jsou: medaillonu bílého . . ' . . . . . . . 4 K 80 h » bílého lakovaného . . . . . . . 5 K 20 h . bronzovaného nebo pozlaceného . . . 5 K 40 h Kdo by sobě přál zásilku poštou, nevyplacenou, dlužno, aby poslal kromě ceny za medaillon ještě 2 K 40 h za bednu,
balivo a nákladní list. Objednávky zprostředkuje
Ant. Adamec, pokladník
»Dědictví sv. Cyr. & Methm v Brně.