KRITIKOU A POCHVALOU K VYŠŠÍ MOTIVACI ZAMÌSTNANCÙ

��

��

��

��

��

Mgr. Yveta Rychtaøíková KRITIKOU A POCHVALOU K VYŠŠÍ MOTIVACI ZAMÌSTNANCÙ Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3293. publikaci Odpovìdná redaktorka Dana Trojáková Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 136 Vydání 1., 2008 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2008 Cover Photo © profimedia.cz

(tištěná verze) ISBN 978-80-247-2100-2 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-6132-9 © Grada Publishing, a.s. 2011

ô

5

OBSAH ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 KRITIKA A ZDRAVÉ SEBEVÌDOMÍ (1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Proè nám kritika vadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Kritizuje kdekdo kdekoho za kdeco – pøekritizováno! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Kritika jako jedna z pøíèin nízkého sebevìdomí (1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Co mùžeme udìlat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Význam sebejistoty (zdravé sebedùvìry) pro podávání kritiky . . . . . . . . . . . . . . . 19 Kritika jako jedna z pøíèin nízkého sebevìdomí (2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Pocity ménìcennosti a jak na nì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Projevy pocitù ménìcennosti v kontaktu s lidmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Typické reakce na pocity ménìcennosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Rezignace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Kompenzace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 „Jako-sebejistota“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Jak zvýšit svoje sebevìdomí (1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Mìníme se (1): jak na sobì pracovat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 KONSTRUKTIVNÍ KRITIKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Kritika jako nástroj motivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Cíle kritiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Pøínosy kritiky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Motivující kritika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Pøístup k chybám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 PRAVIDLA ÚÈINNÉHO KRITIZOVÁNÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Kritika osobnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Co je to kritika osobnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Pøíklady kritiky smìøující do osobnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Vydìraèské (manipulativní) výroky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Pøíklady školské mluvy a odkazù na morálku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Odkazování na morální pravidla nepomùže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Jako rovný s rovným . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Ze zlatého fondu rodiny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Závìr: kritika, která smìøuje do osobnosti, èlovìka zraòuje . . . . . . . . . . . . . . . 53 Vìcná kritika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Vágní vyjadøování a jeho dùsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Pøíklady nekonkrétní (vágní) kritiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Nekonkrétní kritika vede èasto ke kritice osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Vždycky všechno – nikdy nic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Pøíprava konkrétních argumentù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

Verze osvit 2; Wednesday, 16th April, 2008; oøez 167

6

ôKritikou a pochvalou k vyšší motivaci zaměstnanců

Operujte v prostoru, který urèujete vy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Pøíklady konkrétní kritiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Dobøe – špatnì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Vysoký – nízký . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Vy máte na víc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Neutralizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Já, já, já, jenom já . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Konkrétní kritika mìøitelných ukazatelù (úkolù) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Konkrétní kritika jiných úkolù (koncepcí, návrhù, poèítaèových programù…) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Pracovní výkon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Kritika znalostí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Kritika „mìkkých dovedností“ (schopností, zpùsobilostí) . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Konkrétní závìry a øešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Definování cílù (úkolù) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Pozitivní závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Podávání kritiky a èas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Jak jsem na tom s podáváním kritiky já? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Mezi ètyøma oèima . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Úèinná pochvala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Jak sdìlit pochvalu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Pochvala a motivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Užiteèné komunikaèní techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 To nejdùležitìjší z øeèi tìla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Aktivní naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Základní myšlenka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Práce s hlasem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Jak jednat v emoènì vypjatých situacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Technika „empatie“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Jak zachovat klid pøi projevech agresivity ze strany druhého èlovìka . . . . . . 109 Technika „zrcadlení pocitù“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Má cenu ptát se proè? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 KRITIKA A ZDRAVÉ SEBEVÌDOMÍ (2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Jak zvýšit svoje sebevìdomí (2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Urèení silných a slabých stránek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Pìstování a kultivování silných stránek, upevòování zdravého sebevìdomí . 119 Slabší stránky – a co s nimi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Mìníme se (2): jak motivovat sám sebe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 PÁR SLOV NA ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 PØÍLOHA 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Sebejistota – test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Bodové škály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Význam hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

ô

7

PØÍLOHA 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Urèování silných a slabých stránek – inspirace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Typy pro kladné stránky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Typy pro slabší stránky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Znalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Schopnosti (Zpùsobilosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Manažerské dovednosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Komunikaèní dovednosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

Úvodô

9

ÚVOD Vítejte! Skoèíme do toho rovnýma nohama, souhlasíte? „Co se vám vybaví, když slyšíte slovo kritika?“ „Co vám vytane na mysli?“ „Co vám probìhne hlavou?“ „A co tìlem?“ Když tuto otázku, resp. soubor otázek položím úèastníkùm kurzù komunikace nebo manažerských dovedností, reagují rychle a nikdy nezklamou. Tedy skoro nikdy. V odpovìdích se to hemží výrazy jako „nepøíjemný pocit, strach, obava, nervozita, úzkost, nìco je špatnì“ atd. Pravda, najdou se jedinci, vìtšinou muži, kteøí reagují odlišnì: „Možnost nìco zlepšit,“ øíkají. „Když je kritika konstruktivní, jsem za ni rád, protože vím, co mám dìlat jinak,“ odpovídají nìkteøí muži a velmi, velmi zøídka i ženy. V drtivé vìtšinì lidí však kritika vzbuzuje pramalé nadšení, a to obousmìrnì. Nikdo nebo skoro nikdo, výjimky se, jak už jsem zmínila, najdou, nemá kritiku rád. Nikdo není rád, když ho nìkdo kritizuje. A opaènì. Nikdo, nebo skoro nikdo, neskáèe radostí, když má kritizovat druhého. „Co to tady stojí?“ podivili jste se možná. „Co to tady ètu za hloupost? Že prý nikdo nekritizuje rád? To je teda pìkná blamáž, pokud mùžu mluvit za sebe, zatím jsem si nevšiml, že by u nás o samozvané kritiky byla nìjaká nouze. Naopak. Co já vím, tak kritizuje kdekdo. Kdekdo kdekoho za kdeco. Kritizuje se poøád. Kritizuje se všude. Kritizuje se všechno. Kritizují všichni. Nejvíc kritizují ti, kteøí mají do vìci nejménì co mluvit. A pak také ti, kteøí mají nejvíc másla na hlavì. Že prý nikdo nekritizuje rád? S tím nemùžu souhlasit,“ uzavøou možná nìkteøí z vás své úvahy. „To je teda pìkné. Pøelouskal jsem první odstavec a už je tu nìco, s èím nesouhlasím. Má vùbec cenu to èíst?“ Milý ètenáøi, milá ètenáøko, zadržte, prosím! Ano, doufám, že má cenu to èíst! Pojïme se nad tím, co jsem napsala, spoleènì zamyslet. Øeknìte, jak se cítíte, vy osobnì, když máte nìkoho v zamìstnání kritizovat? Jak se cítíte, když už není zbytí a vy prostì musíte nìkomu nìco vytknout? Berete to jako bìžnou vìc? Pustíte se do toho bez okolkù? Nebo to odkládáte tak dlouho, jak jen to jde? Tak co na to øíkáte? Jak jste si odpovìdìli? Pletu se, když slyším, že jste zabruèeli nìco jako: „Dobrá, dobrá, no tak jo, žádná velká sláva, je to fakt, když nemusím, tak nekritizuji.“ Nebo: „Drobnosti pøecházím, taky není dùvod každého hned za kdejakou malièkost peskovat.“ Èi dokonce: „No jo, tak jste mì dostala, lidem radìji nic nevytýkám, protože to obvykle špatnì skonèí.“ A podobnì. Tak co, už se mnou aspoò malièko souhlasíte? Ještì ne? Ne úplnì? To je v poøádku. Je pravda, že nìkterým lidem pùsobí kritizování menší potíže než jiným. Jsou lidé, pro které cokoli druhému vytknout pøedstavuje obrovský problém, a jsou lidé, kteøí se s tím vyrovnávají docela snadno. Pak jsou ještì i takoví, kterým kritizovat pùsobí potìšení, ale o tìch bude øeè pozdìji nebo možná vùbec. Nu ano, to je ta skupina, kterou vynecháme. Proto jsem napsala, že „nikdo neskáèe radostí, když má kritizovat“. Knížku o kritice – jak pøedpokládám – budou èíst povìtšinou manažeøi nebo profesionálové, jejichž profil víceménì odpovídá lidem, se kterými se setkávám na svých kurzech, v poradenské praxi a které jsem potkávala dnes a dennì v dobách, kdy jsem

10


sama proplouvala obtížnými zákruty dravé øeky zvané management. A ti, pokud vím, v samoúèelném kritizování žádné potìšení nespatøují. Zkušenost, kterou jsem uèinila za pøibližnì deset let ve vrcholovém i nižším managementu a za dalších skoro pìt let praxe pøi vedení kurzù komunikace, asertivity, manažerských dovedností a personalistiky, mi øíká, že vìtšinì vedoucích pracovníkù je povinnost kritizovat nepøíjemná, a mnozí z nich se kritiky obávají a bojí, pokud z ní na nì nepadá pøímo dìs a/nebo tøes. (Obèas také bìs, ale to obvykle až v prùbìhu rozhovoru nebo po nìm.) Tak co? Už jsme si porozumìli? Už jsme si názorovì blíž? Pokud ano, jsem ráda a dìkuji. Pokud ne, je to také v poøádku. Znám vedoucí pracovníky, kteøí se kritikou nikterak nevzrušují, pøipadá jim normální a bìžná. Pokud k nim patøíte, gratuluji vám, protože to znamená, že oproti vašim ménì smìlým kolegùm máte o zábranu ménì. Avšak pøesto nebo možná právì proto pro vás mám na úvod jiné všeteèné otázky. Jak je vám po skonèení rozhovoru? Máte pøíjemný pocit z dobøe odvedené práce? Jste si jist, že jste spoleènì s kritizovaným zrovna položili základy funkèního øešení a nové, lepší roviny spolupráce? A co váš podøízený? Jak po právì obdržené kritice vypadá? Srší energií? Zdá se, že si bezodkladnì vykasá rukávy a pustí se do práce? A jak je to s jeho držením tìla, teï po kritice? Je to poøád chlap jak hora, nebo vám pøipadá, že se o pár centimetrù zmenšil? A co jeho oblièej? Co z nìj vyzaøuje? Vyrovnanost a odhodlání? Nebo vyhlíží sklesle, odmítavì èi dokonce naštvanì? Tak do toho! K èemu byste pøirovnal jeho tváø? K smìjícímu se jablku? K neutrálnímu avokádu èi mangu? Nebo vyhlíží jak nedozrálý citron? Co øíkáte? Že se citron nakonec rozèílil a pøi odchodu z vaší kanceláøe za sebou práskl dveømi? Tak vidíte… Ne, opravdu. Je fakt, že – zejména v naší spoleènosti – se kritizuje permanentnì. Ale také je fakt, že kohokoliv se na kritiku zeptám, dušuje se, že to není jeho životní styl. Dost dobrý paradox, co? A zákonitý, jak uvidíme dále. Kritizuje kdekdo kdekoho za kdeco, a pøitom nikdo nemá kritiku rád. Jsou lidé, kteøí se ke kritice staví neutrálnì, ale rád kritiku nemá nikdo. Ani jako kritizující ani jako kritizovaný. Je to pro vás už pøijatelné, když to zformulujeme takto? Doufám, že ano. Tato knížka je urèená všem manažerùm a profesionálùm, kteøí se kritice èas od èasu vyhnout prostì nemohou. Ono je to ve skuteènosti tak, že kritice se v životì nemùže vyhnout nikdo z nás. Ani jako pøíjemce, ani jako vysílaè. Možná to pro nás není ta nejlepší zpráva, ale je to fakt. A tak tuhle knížku píšu vlastnì … pro všechny. Pro manažery a pro jejich podøízené, pro kolegy a kolegynì, pro dodavatele a odbìratele, pro zákazníky, a pro poskytovatele služeb … ale taky pro rodièe, pro dìti, pro partnery, pro spoluhráèe v týmu, pro… pro… pro… Nuže tedy, vítejte! Zvu vás na dobrodružnou výpravu po sférách kritiky a pochvaly, které spoleènì s mnoha dalšími dovednostmi obývají svìtadíl zvaný komunikace, jež je rozlehlou souèástí planety nazývané management a ten zas „sluneèní (nìkdy spíš mìsíèní)“ soustavy profese, práce èi zamìstnání … a to všechno dohromady provádí obèas pøedvídatelný a jindy zas naprosto chaotický pohyb v tajemném vesmíru jménem život…

Kritika a zdravé sebevědomí (1)ô

11

KRITIKA A ZDRAVÉ SEBEVĚDOMÍ (1) Proč nám kritika vadí „Co myslíte,“ ptám se „svých“ lidí na semináøích, „ proè je nám kritika tak nepøíjemná?“ Obèas, ale opravdu jenom obèas po této otázce následuje námitka: „Ale každému kritika nepøíjemná není. Já ji napøíklad beru jako dùležitou souèást práce, jako zpìtnou vazbu, která mì upozoròuje na to, kde dìlám chyby a co je potøeba zlepšit.“ Je pravda, že ne všichni lidé se z kritiky hned osypou. Ale valná vìtšina ano. A z toho je tøeba vycházet. Kdo bere kritiku jako podnìt, jako impuls ke zlepšení, je ve výhodì. Pro teï. „Rozumím,“ pøitakám souhlasnì, „to je pro vás velmi dobøe, že na kritiku nahlížíte tímto zpùsobem,“ obracím se ke šťastnìjšímu kolegovi. Ve skupinì deseti èi patnácti lidí se jeden takový nìkdy najde. Ale pro vìtšinu lidí tohle neplatí. Zkusme se nad tím teï zamyslet. Proè vìtšina lidí vnímá kritiku jako stresující faktor? Proè nìkteré lidi kritika nervuje, a nìkteré ne? Èím to je? Y Je to v lidech. Y Protože ji neumíme podat. Y Protože lidé jsou pøi kritizování agresivní. Y Protože není konstruktivní… Z vodopádu názorù se chytám samozøejmì toho, na co jsem èekala a co se mi hodí. (Vždycky když na kurzech, které jsme poøádali ve firmì, kde jsem pracovala zároveò jako výkonná manažerka, zavládlo po nìkteré z mých otázek ticho, šéf sebe i ostatní zachraòoval výrokem: „No jo, když ono je to tìžký. Lektor na rozdíl od posluchaèù pøesnì ví, co chce slyšet…“) Tak tedy z vodopádu názorù, reakcí a tvrzení vybírám ten, který se mi zrovna nejvíc hodí: Y Je to v lidech. Jak to myslíte? Y ??? Máte na mysli to, že nìkteøí lidé neumìjí kritiku pøijímat? Y Ano. To jsem chtìl øíct. Y Ale podávat kritiku taky neumíme…1 Obojí je pravda. A je to také ten dùvod. Jeden z dùvodù. Pøijímání a podávání kritiky jsou spojené nádoby. 1

Tímto nebo podobným zpùsobem diskutujeme s lidmi na kurzech. Odpovìdi, které zde ètete, jsou obvyklými (a doslovnými) reakcemi lidí. Text tištìný kurzívou je fiktivní rozmluvou s úèastníky kurzù, a èasem pøechází v rozhovor s vámi, milí ètenáøi.

12


Vìtšina z nás asi uzná, že kritika má øadu pozitivních aspektù – zpìtná vazba, vím, na èem jsem, vím, kde se stala chyba, zjistím, na èem pracovat, co opravit, co zmìnit… Kritika mùže být hnacím motorem, hnacím motorem nás všech, mùže a má smìøovat nejen k nápravì chyb, ale také k rozvoji pracovníka, a obecnìji èlovìka, atakdále atakdále… Když tohle domyslíte, tak cílem a pøirozeným dùsledkem kritiky má být vlastnì… Co to vlastnì má a mùže být? Y ??? Nevíte? Tak si to ještì jednou projdeme a srovnáme v hlavì. Rozvoj èlovìka je vlastnì rozvoj osobnosti a rozvoj osobnosti je v pracovní praxi nástrojem…? Y Motivace! Pøesnì. Motivace. Ale nejen. Ještì je tam nìco. Když se èlovìk rozvíjí, získává stále víc znalostí a dovedností, které pøecházejí v pozitivní zkušenosti, tak to zároveò pùsobí na…? Y Jeho sebevìdomí! Ano. A Proè tedy reagujeme tak rùznorodì a èasto neadekvátnì, když nás nìkdo na nìco upozorní? Když nìkdo nìkoho upozorní na nìco, co se mu ne zrovna daøí, øada lidí reaguje citlivì až pøecitlivìle. Ale proè? Když je ta kritika vlastnì tak prospìšná? Y ??? No, vždyť už jste to øekli. Je to pro to, že lidi kritizovat neumìjí. A proto nás kritika nìkdy naštve a jindy doslova rozhodí, a proto po ní velmi èasto místo pilné práce a okamžité nápravy chyb následuje plané stìžování, buï nahlas nebo v duchu… Tak nevím, budete mi za tìchto okolností a navzdory všem neveselým zkušenostem, které jste dosud s kritikou uèinili, vìøit, když vám øeknu, že kritiku lze sdìlit tak, že se ze strašáka promìní v úèinný nástroj motivace? Y Ano. Ale ano! Takže jsme se shodli na tom, že jedním z dùvodù, proè je pro nás obtížné kritiku pøijmout, je zpùsob, jakým jsme kritizováni. Ti, kteøí se hlásí k neutrálním èi dokonce kladným prožitkùm a zkušenostem s kritikou, mìli pravdìpodobnì štìstí na lidi, kteøí umìli kritizovat. My jsme tady dnes proto, abychom se to také nauèili. Abychom si øekli, co dìláme špatnì a co dìlat jinak. Ale než se do toho pustíme, chci se zastavit ještì u jedné vìci, která je podle mého názoru hodnì, hodnì dùležitá. Shrnutí – Proè nám kritika vadí l l

l l

Kritika vìtšinou není lidem pøíjemná. Dùvodù je hned nìkolik: £ zpùsob, jakým je nám kritika sdìlována, £ zpùsob, jakým kritiku pøijímáme. „Správnì“ podaná kritika mùže být úèinným nástrojem motivace. „Nesprávnì“ podaná kritika motivaci spolehlivì sníží.


13

Kritizuje kdekdo kdekoho za kdeco – překritizováno! To je další aspekt kritiky. A dùvod toho, proè kritiku tak tìžko snášíme. Kritika se pøemnožila. Na celém svìtì, ale v Èechách zvlášť. Obzvlášť my, Èeši, jsme kritikou doslova posedlí. Na co se podle vašeho názoru soustøedí správný Èech, když se mu dostane pod ruku nìco, co je z 99 procent dokonalé? Ale samozøejmì. Na to jedno jediné procento, kterému dokonalost chybí. A jak se správný, typický Èech o takové vìci vyjádøí? No jak? Pochopitelnì že kriticky. Všichni, nebo valná vìtšina z nás, jsme odmalièka kritizováni. Velmi mnoho, velmi pøísnì a bohužel také – špatnì kritizováni. Pøísná, èastá a zraòující kritika, kterou jsme doslova bombardováni od nejútlejšího vìku, vykoná své. A nepotøebuje na to pøíliš mnoho èasu. Pár let dìtského vìku je až dost. Co myslíte, že je výsledkem èastého kritizování? Y Nízké sebevìdomí. Správnì. Pøíliš mnoho kritiky, je-li ještì ke všemu špatnì podaná, je nejspolehlivìjší cestou k nízkému sebevìdomí. Kritikou, pøíliš èastou a špatnì podávanou, je dláždìná cesta k nízkému sebevìdomí a komplexùm ménìcennosti. Uvìdomujete si ty dùsledky? Vypadá to nevinnì, ale k nevinnosti to má daleko. Permanentní, dùsledná, umínìná koncentrace na kritiku, kterou je náš národ, bohužel, dosti prostoupen (doslova prolezlý), nièí ambice èlovìka, podemílá jeho sebevìdomí a tím i výraznì snižuje jeho potenciál. To platí o malém dítìti stejnì jako o zamìstnanci vašeho oddìlení. No, o malém dítìti to platí ještì o nìco víc. Pracovník vašeho oddìlení má ale zas tu smùlu nebo štìstí, že je už nìjak nastavený. Proto je také kritizování tak obtížné. Pracujeme s lidmi, kteøí mají svou vlastní historii, osobní i profesní, své zkušenosti a tedy i zažité, navyklé reakce na kritiku. To se potom rovná naprogramování. Nu ano, reakce lidí jsou vesmìs automatické. A to platí pro vìtšinu oblastí života, tedy i pro kritiku. Nastavení našich lidí pracuje nìkdy pro, ale jindy zas proti nám. Veselá příhoda z natáčení – Hokejový turnaj (1) Je mezi vámi nějaký fanda hokeje? Ano? Tak to jsem moc ráda. Nepředpokládám, že všichni pamatujete hokejové mistrovství světa 1968 a 1969, kdy naše skvělé národní mužstvo, významně motivováno jistými politickými událostmi, doslova rozneslo ledové ploše do té doby bezpečně kralující sovětské soudruhy. Vítězství v turnaji jsme měli na dosah ruky. A jak to dopadlo? Samozřejmě jsme skončili až třetí, přestože zlato bylo takřka v kapse. V obou případech jsme si vylámali zuby na Švédech. Tehdy se říkalo (a nebyl to zdaleka jenom hokej, kde se to říkalo), že nemáme tak vysoké sebevědomí jako ho mají jinde. Člověka až zlobilo to poslouchat. Ale byla to pravda. A neplatila zdaleka jenom pro hokej. Platilo a platí to obecně. Americký táta Víte, co řekne americký táta svému klukovi, když tento s vervou pošle fotbalovou mičudu sousedovi do oken? „To byla ale trefa!“ nebo: „To byla ale rána. Skvěle, synu! Ty máš ale páru!“

14


A víte jak stejnou situaci vyhodnotí český tatík? Ne? Tak to zkuste odhadnout… Protože napsat to sem asi nemůžu. Všechny výrazy, které bych v danou chvíli zvolila, by byly něžnými eufemismy v porovnání se skutečností. Tak dobře, já to sem tedy dám, když myslíte, ale varuji vás! Je třeba překladu do jadrnější mluvy! O to že se nemám starat? To že hravě zvládnete sami? Tak dobře, přemluvili jste mě. Český táta „Co jsi to zase provedl, chlapče! To bude peněz!“ V prvním šoku je tatík možná ještě ke klukovi celkem fér, ale pak si spočítá ty prachy… „To neumíš hrát pořádně? Ale co se tady rozčiluju, dyť ty to vod začátku čutáš jak nějaký nedochůdče.“ A když si povšimne sousedovy hlavy vykouknuvší mezi rámy rozbitého okna, rozjede se taťka naplno: „Hrát fotbal neumíš a nikdy se to nenaučíš! Víš co, chlapče, dyť ty neumíš nic! Nic neumíš a nic pořádně neděláš a o nic se ani nesnažíš!“ Následuje přiměřeně dramatický vzdech a po něm další palba. „Nic neumíš a nic pořádně neděláš a nic se ani nenaučíš a jaktěživo pořádně dělat nebudeš…!“ Myslím, že netřeba pokračovat. Všichni to známe. A kdo nezná, ten má štěstí. To je ten jeden kolega z patnácti lidí na kurzech, kterému kritika nevadí. Veselá příhoda z natáčení – Hokejový turnaj (2) Co dokáže zdravé sebevědomí ve spolupráci s vysokou motivací, se ukázalo o pár let – počkejte, ono jich nebylo jen pár, bylo jich … kolik jich bylo? Dvacet! Je to možné? – později. A byl to zase hokej. Nagano. Tady myslím, opět není nutné nic dodávat. Turnaj století a Češi ho vyhráli. Situace přitom byla hodně, hodně složitá. Několik absolutně vyrovnaných družstev, ale zvítězit může jenom jeden. Kdo? Ten s nejpevnějšími nervy a s nejvyšší motivací. A to byli v Naganu Češi. Naši hoši nejen že uměli HOKEJ, ale uměli se také namotivovat a – věřili si. To proto, že – na rozdíl od svých předchůdců z let 1968–1969 – byli ostřílení. Odkud? Ze zámoří… Ne herně, to samozřejmě taky, ale o to nešlo, nebo zdaleka ne na prvním místě. V zámoří se naši hokejisté ostříleli především psychicky. I k výhře potřebujeme odvahu. A přiměřené sebevědomí. Chci-li vyhrát, musím si na to nejdřív troufnout. Jinak na to můžu mít stokrát, ale když si nevěřím… Co myslíte, jak to dopadne, když si člověk nevěří?

A jsme zase u toho: Jaký div, že si èeský hoch, syn pravého èeského tatíka (a maminy) v rozhodujícím okamžiku netroufne? Nebo že si dostateènì nevìøí? „Jaký div?“ ptám se… Nu, žádný. Kdo je odmalièka „motivován“ povìtšinou více èi ménì kritickými výpady – a to jsme v Èechách hádám skoro všichni – má v životì ztíženou situaci. A nižší šance. Na cokoliv. Ono vìèné, do kola se opakující, shazovaèné kritizování, které jsem pracovnì nazvala jako „Kritizuje kdekdo kdekoho za kdeco“ a které bychom mohli zkrátit na tøi èi ètyøi K, èili: „KKK“ nebo „KKKK“ vyhlíží nenápadnì, èlovìk to už ani nevnímá, èlovìk si toho už ani nevšímá, ale dùsledky jsou hrozivé. Shrnutí – Pøekritizováno! l l l l

Kritizujte pøimìøenì! Pøíliš mnoho kritiky snižuje lidem sebevìdomí. Pøíliš èastá kritika nièí ambice èlovìka a snižuje jeho potenciál. Chceme-li vyhrát, chceme-li být úspìšní, musíme si troufnout!


15

Kritika jako jedna z příčin nízkého sebevědomí (1) Rozumím každému, komu v tuto chvíli letí hlavou, že trochu pøeháním. Ale musím øíct: „Ne, nepøeháním.“ Bohužel. Myslím, že vám naprosto rozumím, když namítnete, že tak zlé to není, nemùže být. Kritika! No a co! Tak hrozivé dùsledky pøece kritika mít nemùže… Vždyť jsme jí vystavováni všichni, nebo skoro všichni. A všichni žijeme. A nìkteøí i docela spokojenì. Ano, s tím souhlasím. Všichni jsme to pøežili. Ale je to nìjaké mìøítko? V dnešní dobì? V pravìku, starovìku, støedovìku prosím! To beru. V tìch dobách bylo samotné pøežití pro èlovìka úspìchem. A jeho hlavním cílem a posláním. Pøežít a zabezpeèit, aby budoucí generace pokud možno pøežily také. Pravìk, starovìk i støedovìk, dobøe, akceptováno, pøijato. V tìch dobách neexistovala vyspìlá technika, technika a technologie, chemie, biologie, medicína, zkrátka vìda. Nebylo, co dneska, a lidé se mìli vesmìs dost co otáèet, aby sehnali nìjakou tu potravu, aby nepodlehli kdekteré chorobì a aby se nepovraždili navzájem. Vzhledem k okolnostem lze celkem snadno chápat, že jejich priority byly ponìkud jiné než naše. A pøemýšlet o tom, co komu øeknou, jak to øeknou a jak to asi na dotyèného zapùsobí mezi nì rozhodnì nepatøilo. Aspoò u nejširších vrstev èlovìèenstva. Tehdy to mìlo svùj význam. Hlavním smyslem života bylo pøežít. Jako celek, jako druh, ani život jednotlivce nemìl valnou cenu. Život druhu, to ano. Ale jednotlivec? Za toho byste tehdy moc nekoupili, pøátelé! Leda by byl z rodu vyvolených. To bylo tehdy. Tak to bylo. A mìlo to i svou logiku. Ale dneska? Dneska je to pøece jiné, nebo ne? Život každého èlovìka je vysoce cenìn, jako nejvyšší možná hodnota, aspoò v urèitých èástech zemìkoule. Takže podle toho bychom mìli k životu také pøistupovat, nebo ne? No øeknìte. Zní to rozumnì? „Ano,“ odpovíte nejspíš. No a vidíte, to je právì ono. Život má mnohem vìtší cenu, než kdy døív, to uznávají aspoò v teoretické rovinì skoro všichni, ale my k nìmu v urèitém ohledu pøistupujeme jak ve støedovìku. Ale no jo, vždyť já vím! Však jsem také øekla „v urèitém ohledu“. Hodnì jsme se polepšili, zejména v té èásti, která se týká péèe o fyzické pohodlí. Vymysleli jsme, tedy hlavnì muži vymysleli, jak pøežít snáze a s vìtší mírou pravdìpodobnosti. Nìco podstatného nám pøi tom ale uniklo. Víte co to bylo? Uhodnete, kam míøím? Ano. Uniká nám kvalita. Kvalita života. Kvalita toho dnes pomìrnì znaènì prodlouženého a dále prodlužovaného života. Když se zamyslíte nad souèasným stavem spoleènosti, na první pohled to vypadá, jako by nám o tu kvalitu šlo pøedevším. Když se ale ponoøíte hloubìji, vidíte, nemùžete nevidìt, že pravý opak je pravdou. Techniky a technologie! K èemu mìly vést techniky a technologie? K pøíjemnìjšímu životu pøece. A teï se podívejte kolem sebe – vedou? Vedou techniky a technologie opravdu k pøíjemnìjšímu životu? Anebo je to naopak? Není snad v dnešní dobì mnohem více stresu než døív? A jsou snad v dnešní dobì lidé šťastnìjší než døív? Ano, možná toho dnes víc dokážou, jsou inteligentnìjší, mají mnohem více možností, mohou se rozvíjet a tak dále, ale … k èemu je to vlastnì dobré? Co má být cílem rozvoje konkrétního èlovìka a rozvoje lidstva jako druhu a všeho toho humbuku, který se kolem toho nadìlá? No snad vyšší spokojenost, víc radosti a štìstí … odpovídáte zaraženì. Ano, logicky by to tak mìlo být. Kvalita života. Lepší život. Nejen materiálnì, ale hlavnì psychicky. Život s minimální mírou strachu o pøežití, protože ve spoleènosti jako je naše, se o sebe umíme vzájemnì celkem slušnì postarat. Samozøejmì, že nikdy nelze ovlivnit a ovládnout úplnì všechno a tak i jistota, kterou nám spoleèenské mechanismy ruku v ruce s vìdou

16


a technikou mohou dát, má své meze. V životì absolutní jistota neexistuje. Tedy kromì smrti. To je jasné. Ale na druhou stranu – s vìdou a technikou za zády má èlovìk pøece jenom o významné procento vyšší šance než mìl jeho kolega z pravìku èi støedovìku. Máme vyšší šanci, že pøežijeme, že se dožijeme pomìrnì vysokého vìku a pøitom se pravdìpodobnì budeme tìšit i obstojnému zdraví. Pøesto se v urèitém ohledu chováme podobnì èi stejnì jako náš chlupatý pøedchùdce. V životì totiž stále používáme tytéž strategie pøežití, které tak dobøe sloužily našim pøedkùm. Používáme strategie pøežití, které jsou pìt set nebo tisíc èi dva tisíce let staré, a to pøesto, že dnes už k tomu máme mnohem ménì dùvodù než mìli ti, kteøí tady byli pøed námi. Ono totiž za tím šíleným kritizováním, které se tolik podepisuje na našem sebevìdomí a tudíž i na našich životech, není nic jiného než dobrý úmysl. Ten nejlepší úmysl. A taky nevìdomost, pochopitelnì. Kritika je tady vlastnì proto, aby nám pomohla pøežít. Jak si jinak vysvìtlit, že nás nejvíc a nejménì citlivì kritizují naši nejbližší? Rodièe, vychovatelé, partneøi, spolupracovnící, šéfové… Ani jedni z nich to nedìlají proto, aby nám uškodili. Naopak. Dìlají to proto, aby nám – jak se domnívají – pomohli. Za každou kritikou a tedy i za tou uštìpaènou, shazovaènou èi vzteklou, není nic jiného než… Vìdìli byste, co se je za ní? Co se za ní v nejhlubším a nejtemnìjším koutì krèí a skrývá? Strach. Strach a ještì ke všemu dobrý úmysl. Není to k zbláznìní? No, posuïte sami… Za nazlobenými, agresivními, jízlivými a manipulativními poznámkami našich bližních se ukrývá propletenec strachu a dobrého úmyslu! Podstatou „špatného“ kritizování jsou strach a dobrý úmysl v jednom. Strach, že když naše dítì neudìlá to a to, když se nebude chovat tak a tak, když nebude ve všem nejlepší, když bude takové a makové, tak nepøežije. A strach, že když náš podøízený udìlal chybu, nepøežije… Kdo že nepøežije? No pøece my. A možná naše oddìlení a firma… Naši rodièe pøevzali tento strach od svých rodièù a ti zase od svých. A stejnì jako strach o pøežití pøeskakuje z generace na generaci, táhne se celými rodovými liniemi a tím pádem i napøíè spoleèností i zpùsob kritizování. A další vzorce chování, které vesmìs smìøují k jedinému cíli – pøežít. My se v tomto pojednání budeme vìnovat jenom kritice. Kdyby se jenom tohle a jenom trošku v populaci zmìnilo, kdybychom z mnoha faktorù, které formují naši sebejistotu, zmìnili jenom zpùsob kritizování, vìci by se významnì pohnuly. Kam? No kupøedu, samozøejmì že kupøedu! Namísto snižování sebevìdomí bychom tu mìli jeho rùst. A namísto paralyzování druhých jejich motivaci. Dovolte ještì jednu poznámku. Není to paradox? Naši rodièe a i my v rolích rodièù, jsme kritizovali dìti proto, aby mìli snazší život a vìtší šance pøežít, a pøitom jsme jim – ze strachu a z nevìdomosti – tyto šance naopak snížili, protože s nižším sebevìdomím se pøežívá hùø. Všichni nebo skoro všichni jsme – více ménì zbyteènì – vystavováni prostøednictvím útoèné, zraòující kritiky velikému tlaku. A to od dìtství. A tak také všichni nebo skoro všichni máme nižší sebevìdomí, než bychom pravdìpodobnì mìli, kdyby tomu bylo jinak. A to je škoda. Protože kdybychom mìli vyšší sebevìdomí, žilo by se nám lépe. Byli bychom spokojenìjší i šťastnìjší. A taky úspìšnìjší, samozøejmì. Laicky podaná, z generace na generaci, abych tak øekla, dìdìná kritika je shazovaèná, tvrdá, ponižující, dusící sebevìdomí atd. proto, že je urèována strachem. Ruku na srdce – když se nìkdy rozèílíte a „svého“ èlovìka seøvete, nebo jste na nìj ostøí, co je za tím? Dì-


17

láte to proto, že jste si to právì umanuli? Proto, že ho chcete postrašit? Nebo snad proto, že jste se nìkde doèetli, že je tøeba støídat styly kritizování? Nebo pro vlastní radost, jen tak, že se vám to líbí? Nebo proto, že chcete dát najevo pøevahu? Asi ne. Nìkteré z uvedených odpovìdí nelze vylouèit jako možné, ale to už je zas trošku jiný problém. Aèkoliv není. Pokud se èlovìk rozèílí, je za tím strach. Vždycky nebo skoro vždycky. A pokud èlovìk musí druhého strašit nebo pokud si chce øevem zajistit pøevahu, je za tím… Opìt strach, pochopitelnì. Protože èlovìk, ať je zároveò manažerem nebo není, èlovìk, který má pøimìøené sebevìdomí a odpovídající autoritu, nepotøebuje lidi ani zastrašovat ani si nad nimi zjednávat jakousi pochybnou pøevahu. A když vaše oddìlení zase udìlalo chybu, tento týden už tøetí, když tøeba mùže hrozit i ztráta zákazníka, to už pracuje na plné obrátky. Kdo? Pøítel strach pøece. To jsou ty strategie. Strategie pøežití, které jsou staré tisíc nebo dva tisíce let, které jsou založeny na strachu a které používáme, pøestože bychom už nemuseli. Kritika je nutná, je to souèást života. Ale dosud nám, lidem, víc škodila, než pomáhala. Je na jednom každém z nás, jestli si uvìdomí (chce uvìdomit nebo je ochoten uvìdomit) její skuteèný význam a sílu. Konstruktivní kritika spolu s pozitivním, nenadøazeným, rovnoprávným pøístupem k pracovníkovi mùže být nejen nástrojem motivace, ale doslova a do písmene i prostøedkem, který pomùže zvýšit sebevìdomí našich lidí i nás samotných. K tomu, abychom to dokázali, musíme ale nejen vìdìt, jak kritizovat, ale také musíme… Co ještì musíme? Y Mít odpovídající sebevìdomí. A dostatek motivace. A ochoty. A tak dále. Kritizujte, ale s mírou. Kritika je potøebná, bez ní to nejde. Ale pøíliš mnoho kritiky je mor a spolehlivý žrout motivace. A kromì toho – jak se cítíte vy osobnì, když na vás nìkdo vyvíjí pøíliš veliký tlak? Tlak, který je buï sám o sobì zpùsoben anebo provázen nekonstruktivní kritikou? Jak to na vás pùsobí? K èemu to vede? Pracujete potom lépe? Nebo prùmìrnì? Nebo snad hùø? Tak co vy na to? Jak reagujete na pøílišný tlak vy sami? Až si odpovíte, mùžete zkusit další znepokojivou otázku: Co myslíte, jak se v takové situaci (vysoký tlak až nátlak) cítí vaši lidé? A jak potom asi pracují? Ha! otázka ´ Všeteèná U koho a v èem je chyba, když manažer musí svoje lidi poøád jenom kritizovat? Veselá příhoda z natáčení – Hokejový turnaj (3) Ještě pro pořádek – samozřejmě jsme v průběhu oněch dvaceti let mezi Stockholmem (nejsem si jistá, že to byl Stockholm) a Naganem získali několik titulů mistrů světa. Ale nikdy ne v tak těžkém a vyrovnaném turnaji. Byly roky, kdy jsme byli prostě lepší než ostatní. Ale ani tehdy bychom byli nevyhráli, kdyby naši hoši nezapracovali právě na sebedůvěře.

*

18


Shrnutí – Kritika a nízké sebevìdomí l

l l l

l

l l

Pøílišná, agresivní, jízlivá atd. kritika snižuje kvalitu našeho života (v práci i v soukromí). Žijte nejen déle, ale také kvalitnìji! Spokojenost je pro život dùležitá. Za velkým množstvím kritiky se obvykle skrývá strach a dobrý úmysl. Rodièe i vychovatelé nás hodnì kritizovali, protože se chtìli postarat o naše pøežití. To dnes už ale není zas tolik potøeba. Máme rozvinutou spoleènost tøetího tisíciletí. Mùžeme si dovolit víc uvolnìnosti. Kritizujte, ale s mírou! Pøestaòte bojovat o pøežití: Pochvala je lepší (úèinnìjší)! Pokud dokážeme kritiku vyvážit pochvalou, povede se nám (všem) lépe. Budeme spokojenìjší a úspìšnìjší (výkonnìjší). A „naši“ lidé také. Když je na èlovìka vyvíjen pøíliš veliký tlak, nepracuje lépe, ale hùø. Promítnìte tyto zásady a postoje do všech oblastí života!

Co můžeme udělat Co jsme zatím nedali svým dìtem, protože jsme to nevìdìli, mùžeme napravit. Jak? Prostì to zaèneme dìlat jinak. Nìkdy je užiteèné a hodnì pomùže, když o tom s dìtmi promluvíte. Mùžete øíct: „Mrzí mì, že jsem tì nìkdy nespravedlivì a nepìknì kritizoval. Bylo to proto, že jsem mìl o tebe strach a také proto, že jsem nevìdìl, jak kritizovat, aby tì to nezraòovalo. Od teïka se budu snažit dìlat to lépe.“ Zkuste to a uvidíte. Klidnì se s vámi vsadím o láhev šampaòského, že se nebudete staèit divit, jak to zapùsobí. (Nesmím zapomenout øíct v redakci, aby pro jistotu neuvádìli na obálce mou adresu èi telefonní èíslo! Abych nakonec kvùli dluhùm za šampaòské nedostala exekuci na plat!) Co naši podøízení nedostali jako dìti, jim vynahradit nemùžeme, ale mùžeme jim ukázat, že jsou i jiné zpùsoby kritiky, a tím pomùžeme nejen sobì, ale i jim, nejen z pracovního, ale z širšího hlediska. Zaèneme-li správnì kritizovat a vedle toho i pøimìøenì chválit, mùžeme v kombinaci s dalšími prostøedky motivace nìkterým lidem pomoci doslova odstartovat nový život. Klidnì si mùžete se svými lidmi o tom, jak má konstruktivní kritika vypadat, a k èemu slouží, i promluvit. Nebo jim zajistit školení. Samozøejmì bude záležet i na nich èi dokonce hlavnì na nich, jestli této pøíležitosti využijí. Ale vy jim mùžete dát impuls. Dùležitý impuls. Impuls, který jim tøeba ještì nikdy nikdo nedal, a proto je to pro nì v tuto chvíli možná impuls rozhodující. Èeho se v jakékoli oblasti našeho života nedostalo nám, musíme si obstarat sami. Nám s tím nikdo nepomùže. Našim dìtem ano – my. Našim podøízeným také – opìt my. Ale nám? Kdo pomùže nám? Chcete snad èekat, až si šéf najde èas na ètení této (nebo nìjaké jiné podobnì orientované) knížky? To byste se naèekali, pøátelé! A nemuseli byste se doèkat. Je tøeba poradit si sám. Sami sobì ani druhým nemùžeme vynahradit to, co už se stalo. Vracet èas zatím neumíme. Co se stalo, nedá se zmìnit. Ale mùžeme zmìnit dùsledky. Jak? No pøece tak, že zmìníme… Koho? Sami sebe. Napøíklad mùžeme zaèít pracovat na svém sebevìdomí. A cílenì, soustavnì je zvyšovat, bez ohledu na to, èeho se nám dostalo èi nedostalo v dìtství nebo v dospìlosti. Máme to ve svých rukách.


19

Shrnutí – Co mùžeme udìlat l

l l l l

Pokud jste zjistili nebo zjistíte, že jste chybovali pøi kritizování svých dìtí, promluvte s nimi. Totéž mùžete (a nemusíte) udìlat ve vztahu k podøízeným. Neèekejte, že se nìco zlepší samo. Chcete-li, aby se vìci zmìnily, musíte zaèít od sebe. Máte to ve svých rukách.

Význam sebejistoty (zdravé sebedůvěry) pro podávání kritiky Sebejistota, zdravá sebedùvìra nebo sebevìdomí (všechno jsou to vlastnì synonyma) je pro èlovìka životnì dùležitá. Nejen v rámci zamìstnání, ale v životì obecnì. Pojïme se nejdøív podívat na to, jaké má nízké sebevìdomí dùsledky pro èlovìka v pracovním procesu. Jak se projeví nedostatek sebevìdomí v práci? Y Nejistotou v jednání. A co je dùsledkem nejistého jednání? Zkuste to vyjádøit konkrétnì – pro pracovní praxi. Jak bude na ostatní lidi v kolektivu pùsobit èlovìk, který se chová nejistì? Y No, asi mu nebudu moc vìøit. Y Budu si myslet, že vlastnì neví, co chce. Y Nebude mít u druhých autoritu. Y Nikdo ho nebude poslouchat. Y Lidé mu nebudou vìnovat pozornost. Y Bude málo úspìšný pøi vyjednávání. Y Málokdy, pokud vùbec nìkdy se mu podaøí druhé pøesvìdèit. A jaký dopad to bude mít na nìj osobnì? Y Bude se cítit špatnì. Y Bude mít stále ménì odvahy. Y Radìji se do nièeho nebude moc pouštìt. Y Jeho sebevìdomí bude dále klesat. Ano. Sebevìdomí èlovìka bude dále klesat, jeho odvaha bude dále slábnout, bude èím dál tím pasivnìjší. Postupnì tito lidé upadnou do stavu rezignace. A co bude tím vším nejvíc ovlivnìno? Pøipomínám, že jsme v pracovním procesu. Y Nebude oblíbený. Y Málokdo se na nìj bude obracet. Y Lidi se mu budou spíš vyhýbat.

20


To všechno je pravda, ale kde, v jaké oblasti, se to odrazí nejvíc? Y ??? No, kvùli èemu chodíme do práce? Proè nás firma zamìstnává? Y Kvùli výsledkùm! Ano, pøesnì. Pracovní výsledky. Nízké sebevìdomí má pøímou spojitost a dopad na pracovní výsledek èili výkon. Lidé s nízkým sebevìdomím obvykle neodvádìjí pøíliš dobrou práci. Nebo pøesnìji – lidé s nízkým sebevìdomím dost èasto pracují pod své možnosti. Zdravé sebevìdomí opravdu potøebujeme. Pøimìøená, zdravá sebejistota je velmi dùležitým pøedpokladem spokojeného, vyrovnaného a pøimìøenì šťastného života. A také dobrých výsledkù a úspìchu v práci. Zdravou sebedùvìru potøebuje každý – manažer, který chce vést sám sebe a své lidi k dosahování vysokých cílù, pracovník, kterého máme na starosti, kolega, který je èlenem našeho týmu, uèitel a profesor, který uèil nás a naše dìti, máma s tátou, kteøí nás vychovávali a my sami – pro sebe a své cíle, pro své pracovníky a také pro své partnery a dìti. Je tady mezi vámi nìkdo, komu by se hodilo zvýšit svoji sebedùvìru? Y Já. Y Já. Y Já také… A bylo by pro vás užiteèné podívat se na tuto otázku trochu blíž? Y Hmm, ano… Dobøe, ale – neodbíháme v tomto pøípadì od tématu? Jak to souvisí? Jak souvisí zdravá sebejistota s umìním kritizovat? Y No, manažer, který nemá dost sebedùvìry, se bude bát kritizovat. Y Bude z toho vynervovanej. Y Nechá se podøízenými pøeválcovat. Y Nebude umìt kritizovat. Y Buï bude chyby pøehlížet nebo bude na lidi øvát. Y Bude kritiku odkládat, bude se bát do toho jít a když do toho nakonec pùjde, tak to zmastí. Správnì. Zdravé sebevìdomí potøebuje i manažer, který chce používat kritiku jako nástroj motivace. Pokud si nejsme sami sebou pøimìøenì jistí, pak ani z naší kritiky nebude vyzaøovat ta správná míra jistoty a oprávnìnosti, lidé ji nebudou brát vážnì a napáchá víc škody než užitku. Pokud se k ní tedy vùbec odhodláme.

KRITIKOU A POCHVALOU K VYŠŠÍ MOTIVACI ZAMÌSTNANCÙ

Recommend Documents