D i s k u s e
KRITICKÉ ZAMYŠLENÍ NAD PRÁVNÍ PROBLEMATIKOU PROVOZU BABYBOXU Miroslav Mitlöhner Anotace: Zařízení, označované jako babybox, by mělo sloužit jako prevence vražd novorozených dětí a nebo jejich odkládání za podmínek, které vedou k vystavení nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví. Realizace myšlenky babyboxu však s sebou přináší nejedno právní úskalí. Jde především o 1) vymezení právního charakteru vložení dítěte do babyboxu, 2) vznik trestněprávní odpovědnosti toho, kdo dítě vložil, 3) odpovědnost za bezporuchový provoz, 4) identitu dítěte. Článek se snaží nalézt nebo alespoň naznačit některá možná řešení. Klíčová slova: babybox, odložení dítěte, opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, STATÍM - Úmluva o právech dítěte. Postavení dítěte ve společnosti d o z n a l o v p r ů b ě h u lidských dějin až d o současnosti výrazných z m ě n . O d 4. d o 13. století stojí v p o p ř e d í z á j m u především děti opuštěné. V p r ů b ě h u následujících staletí v ý z n a m d í t ě t e z v o l n a n a r ů s t á . Ve 20. století se stává p a r t n e r e m rodičů. Dětství se stává přípravou na celý lidský život. Ve středověku zajišťovala veškerou péči o o p u š t ě n é děti a sirotky církev. O d k o n c e 12. století se objevují ve zdech klášterů s c h r á n k y , k a m bylo m o ž n é vložit dítě a j e j í m o t o č e n í m d í t ě svěřit k l á š t e r u . Smyslem t o h o t o o p a t ř e n í byla z á c h r a n a života dítěte, a to při zachování anonymity toho, k d o dítě odložil. V 16. století dochází v ř a d ě evropských států ke v z n i k u p r v n í c h s a m o s t a t n ý c h nalezinců, sirotčinců a o b d o b n ý c h zařízení. P r v n í s k u t e č n é sirotčince vznikly v 16. a 17. století v Holandsku, N ě m e c k u , Belgii a Švýcarsku.
N e j ú p l n ě j i byla péče státu o n a l e z e n c e zorganizována ve Francii. Tam roku 1811 N a p o l e o n doplnil zákon z roku 1793 dek r e t e m , na j e h o ž základě byly v y m e z e n y tři s k u p i n y dětí, jejichž výchova spadala p o d v e ř e j n o u d o b r o č i n n o s t . Šlo o děti n e z n á m ý c h rodičů, které byly n a l e z e n y na veřejných místech, n e b o byly d o n e s e n é d o h o s p i c ů , dále o děti, které byly svými rodiči opuštěny, a k o n e č n ě o c h u d é sirotky. N a p o l e o n r o v n ě ž n a ř í d i l zřídit v k a ž d é m o k r e s e h o s p i c , k t e r ý by měl o t á č i d l o ( t o r n u ) . Z ř e j m ě to byl d ů s l e d e k e n o r m n í h o nárůstu počtu odložených dětí z cca 40 až 50 tisíc r o č n ě před revolucí, na 129 629 dětí v roce 1833. Po z r u š e n í otáčidel o p ě t počet o d l o ž e n ý c h dětí v ý r a z n ě poklesl a v roce 1868 činil t é m ě ř 67 tisíc. V rámci rakouské m o n a r c h i e byl p r v n í nalezinec zřízen v roce 1741 v Lublani, další p a k v roce 1784 ve Vídni.
Pražský nalezinec, založený v roce 1789, byl u r č e n p r o n e m a n ž e l s k é déti n a r o z e n é v zemské porodnici. Nemél být v ý c h o v n ý m ústavem, ale jen p ř e c h o d n ý m ú t u l k e m p r o děti, které byly umisťovány d o p ě s t o u n s k é péče. 1 Tak jak se v evropských zemích projevovala s n a h a o o c h r a n u opuštěných dětí, opouštělo se p o s t u p n ě od praxe nalezinců ve prospěch praxe umísťování těchto dětí do rodin. Po 2. světové válce nastal u nás t r e n d kolektivní výchovy. V roce 1963 bylo od něj u p u š t ě n o a r o d i n a byla z n o v u uved e n a na p r v n í m í s t o mezi v ý c h o v n ý m i institucemi. 2 Přes v š e c h n y tyto p o s u n y v n á z o r e c h a přístupech k n e ž á d o u c í m dětem problematika a n o n y m n í h o odkládání dětí a s tím souvisejících p o r o d ů přetrvává. V z b u z u j e p o z o r n o s t nejen u nás, ale i v jiných zemích, j a k o jsou např. Spolková republika Německo, Rakousko, Francie, USA. Ačkoli se n e j e d n á o zařízení z m o d e r n í doby, ba n a o p a k jde o zařízení z n á m é již ze středověku, zdá se jakoby zde docházelo k j e h o jakési renesanci, a to jistě za v y d a t n é h o přispění médií. 3 V České republice jsou babyboxy zřizovány N a d a č n í m f o n d e m p r o odložené déti STATÍM, j e h o ž účelem je právě zřizování a provoz s c h r á n e k pro odložené děti, 1 2 3
p o d p o r a všech činností s tím spojených a poskytování p o m o c i o d l o ž e n ý m a opuštěným dětem. Babybox pro odložené děti - Statim je s d r u ž e n í o b č a n ů , jejichž cílem je s n a h a o z á c h r a n u n o v o r o z e n c ů , kteří by jinak byli m a t k o u odloženi za p o d m í n e k , které by j i m hrozily v á ž n o u ú j m o u na zdraví n e b o smrtí. Proto s d r u ž e n í zejména: 1. I n s t a l u j e p o d o h o d ě se z d r a v o t n í m i zařízeními schránky - babyboxy, u m o ž ň u j í c í a n o n y m n í odložení n o v o rozených dětí. 2. Sleduje a p o d p o r u j e další vývoj odložených dětí. 3. P r o s t ř e d n i c t v í m svých v z d ě l á v a c í c h projektů a aktivitami členů usiluje o humanizaci společnosti a obecné blaho. 4. Podle svých možností realizuje i j i n o u humanitární pomoc. 5. Spolupracuje se státními orgány, organizacemi a institucemi, které se zabývají o c h r a n o u dětí, jakož i n e s t á t n í m i organizacemi vzniklými na p o d o b n ý c h ideálech a myšlenkách. 6. P r o s t ř e d n i c t v í m h r o m a d n ý c h sdělovacích p r o s t ř e d k ů i n f o r m u j e veřejnost o problematice odložených dětí. 7. Získává zkušenosti z oblasti péče o děti a mládež od zahraničních a mezinár o d n í c h organizací.
MATĚJČEK, Z.; LANGMEIER, J. Výpravy za člověkem. Praha : Odeon, 1981, s. 89. MATĚJČEK, Z., a kol. Náhradní rodinná péče. Praha : Portál, 1999. HERMANOVÁ, M. Právní aspekty problematiky anonymního odkládání dětí a anonymních porodů ve SRN a některých dalších zemích. Justiční praxe, 2002, č. 6, s. 384.
8. Nabízí svým č l e n ů m i n e č l e n ů m p o t ř e b n o u p o m o c v životě, jak p ř í m o prostřednictvím, tak i preventivní pomocí. 4 Babybox je j e d n o d u c h á s c h r á n k a určená p r o o d l o ž e n é děti. O č je j e h o provoz j e d n o d u š š í , o to složitější je právní problematika s n í m spojená. M i n i s t e r s t v o p r á c e a s o c i á l n í c h věcí zaujalo v lednu 2005 k b a b y b o x ů m ambivalentní stanovisko a p ř i p o m e n u l o , že náš právní řád jejich provoz sice n e u m o ž ň u j e , ale ani nezakazuje. 5 Přibližně o rok později pak vydalo met o d i k u p o s t u p u p r o případ, že d o j d e k odložení dítěte d o b a b y b o x u . M e t o d i k a je určena o r g á n ů m sociálněprávní ochrany, k t e r ý m stanoví a u p r a v u j e p o s t u p v příp a d ě odložení dítěte d o babyboxu. Tento materiál je určený i těm s u b j e k t ů m , které zřídily a provozují babyboxy, n e s t á t n í m s u b j e k t ů m , poskytujícím o k a m ž i t o u péči o h r o ž e n ý m dětem, Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu spravedlnosti. C í l e m m e t o d i c k é h o p o k y n u je p ř e d e v š í m zajistit, aby se o d l o ž e n é děti co nejrychleji vrátily d o vlastní rodiny, n e b o
aby p r o ně příslušné o r g á n y našly v co nejkratší d o b ě r o d i n u náhradní. 6 Aby byly b a b y b o x y v s o u l a d u se zák o n e m , jejich zřizovatel a provozovatel m u s í být n e j e n fyzickou či p r á v n i c k o u o s o b o u , ale musí být o s o b o u pověřenou v ý k o n e m sociálněprávní ochrany. Sociálněprávní o c h r a n a dětí je však záležitostí s t á t u a n e s m í být v y k o n á v á n a j i n ý m z p ů s o b e m , než dle z á k o n a č. 3 5 9 / 1 9 9 9 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7 Proti n á z o r u , že „jakákoli péče o dítě nalezené, bez vlastní rodiny, je součástí s o c i á l n ě právní ochrany", 8 je n u t n o upozornit, že p o d l e § 2 odst. 2 zák. čís. 359/1999 Sb., se sociálněprávní o c h r a n a poskytuje dítěti, které na území České republiky má trvalý pobyt, m á p o d l e zvláštního p r á v n í h o předpisu, 9 upravujícího pobyt cizinců na ú z e m í Č e s k é republiky, p o v o l e n trvalý pobyt, n e b o je hlášeno k pobytu na území České republiky p o d o b u n e j m é n ě 90 d n ů , p o d a l o žádost o udělení azylu na území České republiky, je o p r á v n ě n o trvale p o bývat n e b o pobývá s rodičem, který p o d a l žádost o udělení oprávnění k pobytu za ú č e l e m p o s k y t n u t í d o č a s n é o c h r a n y na ú z e m í Č e s k é republiky, n e b o které
' <www.statim.cz>. 5 <www.statim.cz>. 6
. 7 ZUKLlNOVÁ, M. Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv. baby-schránek. Právní rozhledy, 2005, č. 7, s. 250-253. ' Čemu slouží baby boxy. Psychologie dnes, 2006, 12, č. 9, s. 29. 9 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.
pobývá na základě uděleného oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu. Dále o dítě, které nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, n e b o není hlášeno k pobytu na území České republiky po dobu nejméně 90 d n ů podle zvláštního právního předpisu 10 upravujícího pobyt cizinců na území České republiky, ani není oprávněno podle zvláštního právního předpisu" trvale pobývat na území České republiky. O t á z k o u je, jaký je právní charakter vložení dítěte d o babyboxu. Okamžikem vložení novorozence do babyboxu začíná jeho opuštění ( § 2 1 2 tr. zák.) osobou či osobami, které mají zákonnou povinnost o ně pečovat, včetně povinnosti vyživovat či zaopatřovat (§213 tr. zák.), avšak nedochází k vystavení dítěte nebezpečí smrti n e b o k ublížení na zdraví ( § 2 1 2 tr. zák.). Jde vlastně o předání dítěte do péče zdrav o t n i c k é h o zařízení. To ovšem o dítěti a osobě, která dítě do boxu vložila, nic neví. Neví ani, zda bylo dítě d o boxu vloženo s v ě d o m í m jeho zákonných zástupců. Vložení dítěte do babyboxu je nutné oznámit příslušnému matričnímu úřadu. V současné době však pro tento případ n e m á vedení matrik žádnou samostatnou úpravu. Problémy proto mohou vzniknout z toho, že zdravotnické zařízení, které
10
p ř i j m e dítě prostřednictvím babyboxu, je zpravidla odlišné od zdravotnického zařízení n e b o j i n é h o místa, kde došlo k vlastnímu porodu dítěte. Mluvíme zde tedy o nalezenci, což musí zdravotnické zařízení neprodleně oznámit příslušnému matričnímu úřadu. Otázka kdo a za jakých p o d m í n e k může dítě odložit úzce souvisí s trestní odpovědností osoby, která dítě odloží. Ve všeobecném povědomí se vychází z předpokladu, že osobou, která dítě odloží, je právě jeho matka. Tato skutečnost je naprosto zřejmá v případě, kdy k odložení dítěte dojde po jeho narození p ř í m o v porodnici, m é n ě zřejmé to už může být v případě odložení dítěte do babyboxu. Ostatně není tomu dávno, kdy d o babyboxu odložila svého v n u k a babička, které matka předala děcko do opatrování a sama se někde potulovala. Když babičce došly finanční prostředky, prostě využila babybox a touto cestou vlastně svěřila vnuka do péče státu. Odložit dítě do babyboxu by stejně jako matka dítěte mohl odložit i jeho otec. Oba jsou nositelem rodičovské zodpovědnosti, vyplývající ze zákona o rodině. U té osoby (zpravidla matky), která dítě do babyboxu odloží, je vyloučena trestní odpovědnost pro trestný čin odložení dítěte podle § 212 tr. zák. Tohoto trestného
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. 11 § 87 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.
činu se dopustí ten, kdo opustí dítě, o které má p o v i n n o s t pečovat a které si s a m o nemůže obstarat pomoc, a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví. Klasickým příkladem pachatele tohoto trestného činu je tatínek, který odvedl na příkaz macechy Jeníčka a M a ř e n k u d o hlubokého lesa a vydal je napospas divé zvěři. Nebezpečí smrti, a to alespoň pro Jeníčka, bylo z chování čarodějnice zcela jednoznačné. Naproti tomu odložení dítěte do babyboxu, tedy na místě k tomu určeném nebo alespoň p ř i z p ů s o b e n é m , zcela vylučuje možnost existence nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví. To ovšem za předpokladu, že babybox jako technické zařízení sui generis bude fungovat bezporuchově. V případě technické závady na tomto zařízení, která by měla za následek vznik ú j m y o d l o ž e n é m u d í t ě t i , by n a o p a k vznikla právní odpovědnost provozovateli babyboxu a kdoví, možná i trestněprávní o d p o v ě d n o s t určité k o n k r é t n í o s o b ě , o d p o v ě d n é za b e z p o r u c h o v ý p r o v o z babyboxu. N i c m é n ě v souvislosti s o d l o ž e n í m dítěte, a to i do babyboxu, nezaniká vyživovací povinnost rodičů k nezletilému dítěti, která je stanovena v § 85 zák. o rodině čís. 94/1963 Sb. v p l a t n é m znění, a trvá do té doby, dokud dítě není samo s c h o p n o se živit. Jinak tato vyživovací povinnost zaniká pouze osvojením, kdy mezi osvojitelem a osvojencem vzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi (§ 63 odst. 1 zák. o rodině).
Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti nezaniká ani v případech, kdy soud omezí nebo zbavi rodiče rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 5 zák. o rodině). Z toho tedy plyne, že v případě neplnění této vyživovací povinnosti vzniká pro oba rodiče t r e s t n ě p r á v n í o d p o v ě d n o s t pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák., a to přinejmenším podle odstavce 1, který se vztahuje na toho, „kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného". Kdoví, zda by nakonec soud neshledal v odložení dítěte dokonce „úmyslné se vyhýbání plnění své zákonné povinnosti vyživovat n e b o zaopatřovat jiného" ve smyslu odstavce 2 citovaného paragrafu. Jsem přesvědčen o reálné udržitelnosti tohoto stanoviska v případě, že by motivem odložení dítěte byl právě úmysl vyhnout se plnění této povinnosti. Ostatně je vždy motivem odložení dítěte objektivně existující neschopnost n e b o nemožnost se o dítě starat, anebo je tímto motivem nezájem se o dítě starat. V tomto případě by součástí tohoto nezájmu bylo i v y h ý b á n í se - zcela v ě d o m é a t u d í ž i úmyslné - zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Jako p o d p ů r n ý a r g u m e n t m ů ž e jistě posloužit fakt, že je-li dítě umístěno do příslušného kolektivního zařízení a rodiče dítěte jsou známi, mají povinnosti plnit svoji vyživovací povinnost k dítěti a příslušnou částku poukazovat na účet tohoto zařízení.
Babyboxy nejsou v souladu s článkem 7 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého má dítě právo znát svůj původ, každé dítě je registrováno ihned po narození a má rovněž od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud je to možné, má též právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Tato práva dítěte stojí n a d z á j m e m m a t k y na své a n o n y m i t ě v souvislosti s porodem, který je s ohledem na koncepci českého rodinného práva více méně podřadnou a okrajovou otázkou. Závažnost problematiky a významu práva dítěte znát své rodiče a tedy i svůj původ, je možno odvodit zejména z hlediska dětí adoptovaných. Znalost vlastn í h o p ů v o d u je d ů l e ž i t ý m a s p e k t e m
12
v budování vlastní identity, který nikterak nelze podceňovat. 1 2 Stát však nesmí položit či vystavět takové překážky, které by navždy znemožnily uplatnění a realizaci t o h o t o práva, což je v případě babyboxů vyloučeno již od samotného počátku. Právní problematika spojená s provozem babyboxů je značně složitá a dotýká se nejen takových právních odvětví jako je právo rodinné či občanské, ale i právo trestní, byť i zde platí zásada, že trestní právo zaujímá roli ultima racio. Nelze totiž přehlédnout zcela pozitivní a h u m á n n í snahu chránit lidský život v situaci, kdy existuje reálné ohrožení dítěte, ovšem na d r u h é straně je třeba v právním státě respektovat právní řád.
Ad l),s. 391.
DOHERTY-SNEDDON, G. Neverbální komunikace P r a h a : Portál, 2005. 208 s. ISBN 80-7367-043-7.
dětí.
V knize, jejíž autorkou je zkušená vývojová psycholožka, je neverbální komunikace rozdělena d o čtyř základních částí: gesta rukou, pohledy očí, výrazy tváře, dotyky. Je zde popsán vývoj každé z těchto oblastí od narození do mladšího školního věku a možnosti, jak lze neverbální komunikaci rozvíjet, a tím zároveň podněcovat komunikaci verbální.
