Materiály
KE KONCEPCI GLOBÁLNÍ STRATEGIE Světové hospodářství vědeckotechnické
a otázka rozvoje pod vlivem revoluce a ve světle KOR
Zdeněk
Švejnar
Druhé -zasedání Konference o obchod~ a rozvoji (KOR) v Dillí 1 ) teoreticky navázalo na hlavní teze prvního zasedání, 2 ) které v některých směrech upřes- nilo nebo korigovalo, a na základě čerstvých dat provedlo další projekci vývojových· trendů. Rozbor uvedených údajů posloužil dále k vytyčéní teze globální strategie rozvoje a politiky globální mezinárodní kooperace. Teorie globální strategie již v dnešní nehotové podobě představuje krok vpřed při řešení problémů světového hospodářství ve vztahu k třetímu světu. Je to však dosud spíš první n<}črt teorie. Opírá se v některých směrech o neúplné nebo ne přiměřené hodnocení faktorů a má i jiné mezery. V naší studii si to můžeme ujasnit pouze v zúženém pohledu. Všimneme si (v obecných rysech) významných důsledků vědeckotechnické revoluce (VTR) na trhu zboží a práce. Dále tyto důsledky budeme analyzovat konkrétněji pouze v relaci k rozvojovým zemím (RZ). Sledováním těchto vztahů získáme též poněkud jiný (výstižnější) pohled na mezinárodní dělbu práce,. na postavení RZ ve světovém hospodářství a na vývoj rozporu "bohatí-chudí". Z tohoto rozboru a v konfrontaci s jinými poznatky (o překážkách ekonomického růstu RZ aj.) nám současně vynikne dosavadní nevýstižnost a neglobálnost globální teorie v jednom ze základních směrů, který jsme zvolili. Globální teorie v dosavadní podobě má ještě další mezery. Jedna z nich například vyplývá z toho, že teorie se nedostatečně opírá o studium úzkých profilů a problémů rozvoje světového hospodářství, které vznikají v samotných vyspělých státech, ať kapitalistických nebo socialistických, a v neposlední řadě ve vzájemných vztazí_ch mezi nimi. Do takové šířky však v našich úvahách nepůjdeme. Globální teorie ovšem může být omezena pouze směrem - k RZ a může abstrahovat od výkyvů, které přicházejí z jiných oblastí. Viz například zaměření některých teorií rozvoje. Jestliže však má být globální strategie konkrétním návodem pro politiku v oblasti mezinárodních vztahů, pak je nutno vzít v úvahu řadu dalších vlivů .
• 1) Od 1. 2. do 29. 3. 1968. 2) :Například na teorii o vztazích centra k periferním oblastem.
28
Některé důsledky vědeckotechnického
pokroku na trhu zboži a preí.o&
Vědeckotechnická revoluce se stala hlavní hybnou pákou vnitřního (ze jrnénu poválečného) rozvoje vyspělých zemí. Změny ve vyspělých zemích výraznlí ovlivňují mezinárodní trh a jeho dělbu práce. Současně kontrastují se znnl
tím směru) s vývojem ČSSR, i když ne tak křiklavě. Vliv VTR na trh práce. VTR si vynucuje výraznou přeměnu kvalžfžlcw~ni struktury zaměstnanosti. Je to jeden z jevů, který KOR nedostatečně zcltlraz~ ňuje. A přesto je zřejmé, že mezinárodní pohyb pracovních sžl se dnes stal jedním z hlavních faktorů světového hospodářství. Nejde pouze o sezónní a trvalou migraci statisíců dělníků rflzných profesí, například z jižní Evropy, severní Afriky a Latinské Ameriky na sever. Jde také o tzv. "brain dra in", který představuje mezinárodní pohyb tisíců vysoce kvalifikovaných inženýrských a vědeckých kádrů ve všech směrech. Zejména z méně vyspělejších oblastí do vyspělejších, tj. do západní Evropy a USA, a odborníci jiných kvalifikaéí proudí opět opačným směrem. Uvážíme-li, že výchova vlastních vysoce kvalifikovaných odborníků trvá 15 až 20 let, pak jistě oceníme služby mezinárodního trhu práce, který se v současnosti výrazně kvalitativně rozvíjí. Přeměnu národní kvalifikační struktury, která by pouhým využitím vnitřních zdrojů trvala několik desítek let, je možno s využitím vnějších zdrojů mnohonásobně urychlit. Tento zdroj světového hospodářství a produkt VTR je nejvíce využíván kapitalistickým· vyspělým světem. Dosud je málo využíván třetím světem a zůstává paradoxem, že ho téměř vůbec nevyužívá ČSSR. Je to právě Marx,. který vyzdvihuje kvalifikaci a lidského činitele jako rozhodujícího (aktivního) činitele výrobního procesu. N aše hospodářská praxe (a zahraniční politika), která z této teze dosud nevyvodiLa patřičné důsledky, stojí proto před důležitým úkolem. Vědeckotechnické převDaty 1a růst životní úrovně ve vyspělém světě se projevily dál·e v dynamice mezinárodního obchodu. Vyplývá to například ze srovnání dlouhodobého vývoje s vývoiem v posledním období. V dlouhodobém trendu let 1928 raž 1960 se export zvyšoval ročně jen o. 2 %. 3 ) Na konci sledovaného období, tj. ve druhé polovině padesátých let, vš1ak již obiem světového vývozu vykazoval průměrné roční přírůstky 6,4 % a v letech 1960-66 dokonce 8 % . · (tj. vzrůst ze 128 na 203,5 mililardy dolarů. 4 ) Podle ročenky GATT 19665 ) (která uvádí jen málo odlišná absolutní čísl1a) je dynamik1a objemu světového exportu a. výroby v letech 1953-1966 ,vyjádřena těmito indexními čísly: Tabulka
č.
1
100
1957 136
1960 161
1966 244
100
126
144
195
výroba celkem
100 100
149 121
183 144
305 199
zemědělská těžební a prí'1myslová
100
100
110 127
122 154
140 227
1953 vývoz celkem z toho: 1. prvovýrobky 2. výrobky zpracovatelského průmyslu
světová
z toho: 1. 2.
3J Z toho přfrůstky průmyslových výrobků činily ~.l% a výrobků prvovýroby 1,4% {bez nafty 1 %) , E/CONF 46/3. 4 ) TD/5, 15 Nov. 1967, Part One Review of Recent Trends in Trade and Develop~ ·ment. 5) International Trade 1966, GATT.
29
Jak jsme již uvedli dříve, dynamika světového obchodu a výroby v sobě skrývá významné strukturální změny. Především si povšimněme, že akcelerace ekonomického rozvoje byla umožněna mimo jiné dalším prohloubením mezinárodní specializace a dělby práce. Toto těsnější spojení vyspělých ekonomik se světovým trhem je patrné z toho, že tempo růstu světové výroby ( 100-199) bylo provázeno rychlejším tempem růstu exportu (100-244), a jsou zde ještě jiné jevy, které jak uvidíme, uvedený trend rovněž potvrzují. 6 ) Dalším jevem jsou přesuny v růstu poptávky po jednotlivých druzích zboží. Již z pouhého rozdělení zboží na dvě kategorie vyplývá, že v letech 1953-1966 rostla světová poptávka po výrobcích zpracovatelského prflmyslu mnohem rychleji (100-305] než po prvovýrobcích (100-195). KOR postihuje tyto pře suny ještě trochu podrobněji, avšak ani zde mu klasifikace SITC 7 ) neumožnila zcela oddělit zboží více poptávané od zboží, na něž poptávka relativně klesá. Tabulka
č.
2 Světový*)
vývoz podle skupin zboží 1960--1965 Průměrný roční přírústek
Skupina zboží
fyzického objemu
Potraviny a nápoje Suroviny Nafta Chemikálie Stroje a dopravní zařízení Ostatní prflmyslové výrobky Celkem
I
hodnotového objemu
Zrněny notě
v hod(ceně)
za jednotku 1960 = 100 I
lOB
4.6 3.0 8.2 11.7 9.6
6.3 3.0 7.1 10.1 11.2
100 94 94 108
7.6
8.6
105
7.1
7.8
103
/
*)
v %
•.
I
II l
Bez vývozu socialistick\'ch zemí.
Z tabulky je patrné, že uvnitř velké skupiny výrobků zpracovatelského pri'imyslu rostl nejrychleji vývoz chemikálií - 10,1 a strojíi a dopravního zařízení - 11,2 proti průměru 7,8. Ovšem uvnitř těchto skupin bychom teprve našli. konkrétní chemikálie a strojírenské a elektrotechnické výrobky ·(například h!J-aGí, dopravní a stavebpí stroje, počítací stroje, elektronky, polovodiče, mě řící přístroje, optiku, umělé hmoty a vlákna,pesticidy atd.), jejichž výroba a export zaznamenaly největší tempo růstu, často značně převyšující uvedené úda~e. ··· Zde je třeba právě poznamenat, že dělící čára mezi v,ýrobky s největší světovou poptávkou a výrobky, na které poptávka roste relativně nejpomale;i, neprocházt pi;esně na hranicích mezi prvovQrobou a zpracovatelskou výrobou,
jak by se zdálo z některých materiálfl KOR, TD ( 5). · . Světovou poptávku po jednotlivých druzích (skupinách) zboží a vývoj struktury této poptávky ovlivňuje řada faktorfl. Uplatňuje se zde mnohostranně )
Konfrontací s vývozem a teritoriální strukturou čs. zahraničního obchodu mů žeme opěf zjistit, že ČSSR nevyužila možnosti těsnějšího spojení s vyspělým trhem jako páky k rychlejšímu ekonomickému rozvoji. 7] SITC- Standard International Trade Classification. 6]
30
VTR, integrační tendence 1 konzumní zvyklosti a vývoj životní úrovně v jodnnl U vých oblastech, působí zde rovněž neekonomické faktory, zejména w.nlh ohnisek sociálního a mezinárodního napětí spolu s podněty ke zbrojení atd. Analýza vývoje poptávky je, jak patrno, značně složitou tostí, kterou se zde nemůžeme zabývat. Nicméně řádné objasnění, zdůvodn(Hl! a předvídání vývoje světové poptávky by bylo dalším nástrojem k lopsllllll stanovení diagnózy i terapie světového hospodářství a přispělo by k vynl nější formulaci globální strategie. Na tomto úseku KOR dosud nevyužiJ možnosti a je to více méně bílé místo též v čs. výzkumu světového l10spo dářství.
Potřeby lepšího objasnění změn ve struktuře poptávky si mf1žeme struť:111'1 ilustrovat v konfrontaci s jedním faktorem VTR, který právě daný jev nemfdn ovlivňuje. Je to vývoj poptávky po výrobcích náročných na kvalítu spoUebo vané živé práce (a často těž náročnost na kvalitu živé i mrtvé práce). Je prokázáno, že právě výrobky, v nichž je zpředmětněna kvalifikovaná práce, tvor1 ve své většině skupinu zboží, která je na světovém trhu nejvíce vyhledávána, a to dlouhodobě. (Vysoká poptávka je ještě také po některém jiném zboží.) Náročnost na kvalifikovanou práci je v dané fázi vývoje jedním z kritérií, které je lepší dělící čarou než rozdělení na produkty zpracovatelské výroby a prvovýroby. 8 ) Patří sem především výrobky tzv. progresivních výrobních odvětví, které jsou, až na několik výjimek, náročné na kvalifikovanou práci. Těch několik výjimek tvoří především několik surovin. Je to zajména: nafta jako ušlechtilý zdroj energie, palivo a surovina moderní chemie a neželezné kovy (zejména měď, hliník) s širokým využitím v progresivním a zbrojním průmyslu. U dané skupiny výrobků s vysokou poptávkou byl pochopitelně také zaznamenán příznivější cenový vývoj než u ostatních skupin zboží s relativně pomaleji rostoucí poptávkou a "většinou" nenáročných na kvalifikovanou práci. Jak jsme však již zdůraznili dříve, vliv kvality spotřebované živé práce- na změnu poptávky je ve skutečnosti pouze jedním z několika faktorů, které světovou poptávku ovlivňují. Je to otázka, před kterou stojí další výzkum v ČSSR. .
Rozvojové
země
a/ světový trh zboží
Pro postavení RZ (a také ČS SR) ve světovém hospodářství mf1 zjištění· o rychleji rostoucí p-optávce po produktech kvalifikované práce mimořádný význa.m. RZ se podílí na světovém vývozu téměř výhradně takovými výrobky, v nichž není vtělena vysoce kvalifikovaná práce. V roce 1960 měl export RZ přibližně tuťo strukturu: suroviny (bez nafty) 28% a dohromady s potravinami 58%, nafta 28% a průmyslové výrobky 14%. Z toho poslední dvě položky· patří mezi zboží s relativně vyšším tempem růstu vývozu (viz tabulku č. 2). Vzhledem k tomu však, že vývoz nafty i průmyslových výrobků se týká jen malého počtu RZ, je zřejmé, že převážná většina nevyspělých zemí vyvážejících cca ze 3/4 (i více) potraviny a suroviny, jsou v této převažující části vývozci zboží, po němž světová poptávka roste relativně pomaleji. V případě· RZ pak roste dokonce ještě pomaleji než vývoz jiných surovin a potravin z vyspělých zeml. V letech 1960-1965 činilo průměrné roční tempo rf1stu vývozu prvovýrobků z RZ pouze 3,5%, zatímco z vyspělých zemí 6,3% (TD/5). R?zdíl způsobují faktory na straně nabídky a poptávky. Je to zmíněný faktor 8) Jsou vysoce kvalitní (legované) druhy ocelí, náročné výkovky a určitý sortiment válcovaného materiálu, který je na trzích vyhledávaný, přitom po jiných výrobcích stejného odvětví je poptávka mnohem nižší a obdobné rozdíly existují též uvnitř. jiných ·výrobních odvětví. Máme na mysli většinou oblast mimo progresivní odvětví výroby.
31.
kvalifikované práce u umělých hmot (růst spotřeby ve vyspělých zemích 13% syntetického kaučuku a některých dalších surovin z vyspělých zemí, proti surovinám získávaným nekvalifikovanou prací ze zemí nevyspělých. Dále je to otázka vyšší pružnosti poptávky po základních potravinách z vyspělých zemí (mléku, mase, ovoci, zelenině) v závislosti na rf1stu, důchodu a relativní nepružnosti poptávky po méně důležitých potravinách z RZ (kávě, čaji, cukru atd.). Kromě toho sehrálo úlohu pružné a v případě RZ nepružné přizpůsobování nabídky náhlému zvýšení poptávky a změně v její struktuře. Z dosavadního rozboru je patrné, že charakter rozvoje světového hospodářství zhoršil postavení· RZ v mezinárodním obchodě zejména tím, že v mezinárodní dělbě práce jim byla přisouzena úloha 1) dodavatele výrobků ne kvalifikované práce a 2) dodavatele takových užitných hodnot (potravin, surovin a některých prů myslových výrobků), po nichž světová poptávka roste relativně nejpomaleji. Ve světovém vývozu se tyto negativní důsledky VTR projevují dlouhodobým poklesem podílu periferních oblastí na světovém vývozu.
ročně),
·Tabulka
č.
3 Podíl oblastí na světovém exportu v %
I Vyspělé
I
kapitalistické státy Rozvojové země bez nafty Socialistické země
1950 60.8 31.2 24.4 8.0
I
1955
I
1960
-----
64.6 25.3 20.3 8.5
56.8 21.4 16.5 10.2
I
1966 69.6 19.1 14.4*) 10.3
I I
*) údaje z roku 1965.
V letech 1950-1966 klesl podíl RZ na vývozu z 31,2% na 19,1%, zatímco VTR umožnila vyspělým kapitalistickým státům (KS) tento podíl zvýšit z 61% na téměř 70%. Na jedné straně vyspělé KS získ~vají a upevňují si dominantní postavení na světovém trhu kvalitativně (sortimentem) i kvantitativně a na straně druhé tento proces ve sféře obchodu prohlubuje propast mezi centrem a periferií. Je to jeden ze zdrojů, který prohlubuje rozpor "chudí- bohatí". Pokles podílu RZ na světovém exportu však neznamená, že by se tempo růstu jejich exportu snižovalo. Naopak. Jak jsme viděli, rozvíjel se světový trh zejména v první polovině šedHsátých let tak rychle~ že i klesající podíl RZ na vývozu znamenal zrychlení tempa růstu vývozu, a to z 1,9% v 1955-1960 na c6,7% . v 1960-1965. 9 ) Nevyspělé země zde vytěžily především z akcelerace -ekonomického růstu a dovozu vyspělých KS. Vyšší tempo růstu _vývozu však přesto nestačilo krýt rostoucí dovozy, jak 'je patrné z trvalého schodku obchodní bilance. Na přelomu šedesátých let (1963-1966) se obchodní schodek RZ pohybuje kolem 1,5 miliardy dolarů. -Když vyloučíme vývozce nafty, pak schodek ve stejném období dosáhl cca 6 miUard dolarů 1a v roce 1966 6,7 miliardy dolarů. 10 ) To znamená, že téměř 1j5 dovozu není kryta vývozem. Příčiny a důsledky zadlužování RZ je však vbod~nější posuzovat v rámci globálnějšího pohl~du na problémy rozvoje.
s. 22. GATT, International Trade 1966, s. 228.
9) TD/5, ID)
32
Pronikánt
prvků
VTR do
třetího světa
a jeho strategie
důsledky;
otázky globální
~ K velmi složité otázce pronikání prvků VTR do periferních oblastí muzeme
·prakticky jen několik poznámek, nicméně důležitých. Je třeba ukáže i pouhé dílčí pronikání prvků VTR mí1že mít pro třetí svět významné důsledky. Kromě toho se zde vyjadřujeme k názoru, 11 ) ně kolikrát u nás vyslovenému, že VTR prakticky vývoj ve třetím světě neovlivnila. VTR, která se stala hybnou pákou nebývalého rozvoje vyspělého světa, ukazuje možnosti budoucího racionálnějšího řešení otázek rozvoje též ve tře tím světě, a nejen tam (i v ČSSR). Sociálně ekonomická struktura a společenská nadstavba v nevyspělých zemích však vytvářejí nedynamický organismus, a proto představují soustavu překážek, které stojí v cestě industri,aliz,ač nímu úsilí, a tím více proniknu vším prvkům VTR. Aplikace vědeckého poznatku, technická změna, uplatnění účinných léčiv a jiné prvky velmi často uvádějí do pohybu menší nebo větší společenský úsek, přičemž ostatní úseky zůstávají v klidu. Takové dílčí zásahy plodí v RZ řadu poruch reprodukčního procesu a nerovnovážných stavů. Můžeme si je ilustrovat na několika příkladech. _ Prvky VTR pronikají do 'RZ mnohými kanály a sdělovacími prostředky. Síření vědomostí a informac·í slouží solidně a nejsystematičtěji vědecká, technická, školská a jiná odborná spolupráce. Ta však nemá tak pflsobivý účinek jako transfer méně solidních a méně systematických informací umožněný rovněž prostředky VTR, a to v masovém měřítku. Je 'to podstatně intenzívnější tok informací zprostředkovaný telekomunikační družicí, televizí, transistorovým rádiem, filmem a jinými moderními sdělovacími prostředky. Převratným pokrokem zde je, že na rozdíl od tisku a knih je tato forma informací více méně srozumitelná i nejširším, tj. negramotným masám, mflže mít atraktivní podobu a zasahuje nejodlehlejší končiny často nezávisle na rozvodu elektřiny a dopravní síti. Intenzívní příliv informací a větší mobilnost obyvatelstva
zde zat
učinit
alespoň stručně,
pomocí moderních dopravních prostředků mají své kladné i negativní dů.:. sledky. Na jedné straně šíří v masovém. měřítku vědomosti, osvětu a burcují touhu a úsilí po sociálním pokroku, na druhé straně vyvolávají jednostranné
a·
často
zkreslené
představy
(pomocí
filmů)
o civilizovaném
světě,
které
se projevují v Duesenberryho demonstračním efektu, ve snaze napodobit vyšší
životní úroveň příslušníků vyspělé země v roli konzumenta, avšak nikoli v roli výrobce. Zpráva generálního sekretáře 12 ) předvídá, že telekomunikační družice ještě více podnítí ambice napodobit konzumní zvyklosti a způsob života vyspělých zemí. V daném vývoji tkví paradox rozvoje záležející v konfliktu mezi aspiracemi a nedostatečnými· zdroji k jejich uspokojení. Je však současně otázka, zda bychom nemohli daný problém formulovat iako konflikt mezi aspiracemi a nedostatečným úsilím získat a využít zdroje k jejich uspokojení.
Jiný .prvek VTR výrazně zasahuje ve třetím světě pole hygieny a farmacie a zdravotnictví vůbec. Investice- k získání pitné vody, budování kanalizací, · vakcinace a jiné akce proti epidemiím, boj proti malárii, pasterizace a konzervace potravin a nápojů, výroba antibiotik a jiných účinných léků a využití . jiných vědeckých poznatků přispěly k podstatnému snížení koienecké a dět-: ské úmrtnosti a k prodlužování průměrné délky života. V podstatě tato opatřen1 zvyšují populační ,explozi, aniž se současně stejně podstatně zvyšuie zaměst nanost, tempo růstu národního důchodu, výroba potravin, vzdělání a iiné. ll) Viz koitference "Člověk a společnost ve VTR", Mariánské Lázně, 1.-6. dubna 1968, dále Seminář pro výzkum společenských a lidských souvislostí VTR, ÚMPE, leden 1968. 12) R. p r e b i s c h, Towards a Global Strategy of Developmeht, New York 1968; I D/3 Rev. 1, s. 2. 3 Mezinárodní
3
33
Usnadnění masivního přílivu informací právě tak jako využití vědy ve zdravotnictví vedlo svým kladným dílčím efektem současně k nerovnovážným stavům, kdy zrychlený populační růst, aspirace k vyšší životní úrovni, potřeba. rychleji zvyšovat dovoz, získávat značné sumy kapitálu na investice do vyspělé techniky atd. se dostávají do předstihu před možnostmi získat zdroje, kterými lze všechny tyto nároky krýt. Tento předstih (nebo nerovnováha) je v podstatě důsledek nerovnoměrného, spíš dílčího a nekomplexního pronikání prvků vyspělé techniky a VTR do periferních oblastí. R. Prebisch dospívá u tohoto problému k logickému závěru, že je při jeho řešení nutné uplatnit globální přístup a globální politiku. K tomuto závěru již dospěla řada odborníků, a je to proto dnes poznatek všeobecně uznávaný. Jinou otázkou je, které hlavní zdroje, faktory a strukturální změny mají tvořit náplň této globální strategie. V koncepcích znalců již v této otázce shoda nebude. Pojetí globální strategie je u Prebische charakterizováno důrazem na nutnost provést rozsáhlé (globální) změny, které umožní zavádění vyspělé techniky a "disciplinu", jež zajistí efektivní využití této techniky a spravedlivou distribuci jejích plodů mezi veškerou společnost. Tato formulace je příliš obecná a vágní. Prebisch dále vysvětluje konkrétněji v kapitole V, 13 ) že za akceleraci rozvoje nese nevyhnutelnou zodpověd nost příslušná země, .aby však to bylo provedeno efektivně, je nutné přistoupit k mezinárodní spolupráci. To znamená, že ,,průmyslová centra" se musf účastnit spolupráce· mnohem intenzívněji a systematičtěji. Strategie se musí zaměřit· na řešení tří hlavních problémů, jimiž jsou: 1) vytrvalý sklon k externí nerovnováZI:l, 2) nedostatek úspor, 3] externí ekonomická zranitelnost. Uvedené tři problémy (překážky) jsou údajně ve svém úhrnu hlavními pří činami nedostatečného dynamismu. Je nesporné, že tyto překážky k hlavním příčinám patřL Je však stejně nesporné, že tímto výčtem nejsou vyčerpány všechny podstatné překážky, ekonomického rozvoje. .Vědecká fronta· není' jednotná v tom smyslu, že by volila pro existující překážky přesně totožné formulace, avšak i přes rozdílné formulace se jednotliví odborníCi v jejich výčtu příliš neliší. Proto i kdybychom se přizpůsobili autorovu pojetí a pře vzali formulace uvedených tří překážek, museli bychom je doplnit ještě nejméně o další dvě: 4) o nedostatek ředitelských a jiných ·kvalifikovaných $žl (nevhodná struktura zaměstnanosti), 5) o .bariéru institucionální. Bylo by účelné zkoumat též důlež~tost nevhodné struktury kapitálových zásob a produktu, dále náboženské, ideologické a nadstavbové překážky v šir~ ším smyslu. PřipuSťme však, že autor má zde na mysli pouze vnější podmínky ekonomického růstu, a proto abstrahujeme též od bodu 5, tj. bariéry institucionálnL14) V tomto případě. nám však stále ještě zůstává otevřena otázka teoretického docenění úlohy lidsl;cého činitele, zejména kvalifikačního faktdru v procesu společenského rozvoje. Prvořadý význam kvality lidské práce. jsme prokazovali v různých souvislostech v celé studii' a nemusíme proto věc dále rozebírat. Dlužno pouze dodat, že kvalitativní rozvoj lidského činitele nl:)může být řešen pouze vnitřními silami. Bylo by to nepřípustně zdlouhavé. Zahraniční pomoc a mezinárodní. spolupr:tj.ce zaměřená ·na rozvoj lidských zdrojů třetího světa ( 2/ 3 lidstva} by měl být mezi prvořadými problémy, na které .se zaměřuje globální strategie. Při. jeho podcenění by tato strategie nebyla globální a. byla by ostatně v rozporu s tendencemi světového hospodářství, kde roste význam mezinárodního transferu pracovních (kvalifikovaných). sil, vědomostí, licencí · a zbožÍ náročného na kvalifikovanou prác.U 5 ) t
13) R. p r e b i s c h, cit. d. 14) Tato abstrakce je sotva přípustná. ISJ Studie generálního sekretáře a jiné materiály KOR
34
věnují
značnou
pozornost
Nároky na kapitál Zaměření a malý rozsah studie nám zde zužuje zorný úhel především na rostoucí hlad po kapitálu v souvislosti se zvyšováním technických parametrů investic. Je to opět jeden odraz VTR a jeho důsledky na trhu kapitálu. Je třeba předeslat, že v RZ hlavní a masivnější proud investiční činnosti bude ještě dlouho směřovat do výrobních jednotek malé a střední velikosti, většinou nenáročných na vyspělou techniku a vysoce kvalifikovanou práci. Ve svém úhrnu však již pouze tato oblast odčerpává většinu domácích úspor, vložený kapitál je často uložen málo efektivně, někdy tato sféra zvyšuje nároky na dovoz a naopak ve vývozu neobstojí. v soutěži se zahraniční konkurencí. Některé malé podniky jsou zase velmi efektivní. Po uspokojení pře važující sféry drobné a části střední výroby zbývá většině nevyspělých zemí za daných poměrů jen malá část domácích úspor, kterou lze pi'eniěnit v investice do infrastruktury (často technicky náročné) a do vyspělé velkovýroby. Trato sféra, která klrade nároky 111a vědomosti 18 vyspělou techniku, staví před společnost ř1adu vážných problémů, z nichž uveďme alespoň problém urychleného zvyšování míry akumulace a její s111adnou přeměnu v investice, krytí rostoucích nároků na dovoz investic ra surovin 18 zvýšenou poptávku po Ztahl'laničním kapitálu a pomoci, která je uspokojovaná jen částečně. To je první skupina problémů, kterou KOR velmi zdůrazňuje. Je zde však ještě druhá skupina, která již nestojí tolik v popředí zájmu KOR. To jí však neubírá na důležitosti, ani z hlediska mezinárodních vztahů. Zejména to je otázka účinnosti investic, asimilace vyspělé techniky a správného odhadu absorpční kapacity pro kapitál domácí i zahraniční. V neposlední řadě jde o určení faktorů, které mohou rychleii absorpční .kapacitu zvyšovat, o otázky správného výběru techniky a o mezinárodní spolupráci, 1ať na poli výchovy kv,alifikovaných sil nebo jiné vědecké a technické pomoci, o zajišťování komplexnosti projektu atd .. Vzájemná. vazba všech uvedených (a dalších neuvedených) problémů, a proto naléhavost skutečně globálního přístupu .k jejich řešení nám zřetelněji vynikne ještě dalším pohledem na věc. Z trendů mezinárodního pohybu kapitálu je patrné, že celkový čistý příliv dlouhodobého kapitálu do rozvojových zemí vzrostl v letech 1961-1964 ze 7,5 miliardy dolarů na něco více než 8 miliard dolarů. Růst pak pokračoval dále, na 9,7 miliardy dolarů v ·roce 1965, načež v roce 1966 mírně poklesl na 9 miliard dolarů. 16 ) Vzrostl především příliv veřejného bilaterálního a multilaterálního kapitálu .. Oba zdroje dosáhly v roce 1964 6,1 miliardy dolarů, tj. více než 3/4 veškerého kapitálového přílivu. Soukromý kapitál, který se soustřeďoval především do naftového průmyslu, představuje sumou 2 mUiardy dolarů pokles proti 2,4 miliardy dolarů v roce 1961, i když od roku· 1962 můžeme pozorovat jeho mírný absolutní vzestup.l 7 ) · Na rostoucím přílivu veřejného kapitálu se podílela především Asie, která sumou 2,9 miliardy dolarů soustřeďovala na svém území plné 213 tohoto kapitálového toku ( 5,9 miliardy dol1arů). Příliv do Latinské Ameriky a Afriky rostl. jen mírně. Rostoucí pronikání veřejného kapitálu do Asie není dáno pouze velikostí kontinentu a jeho významným'i lidskými a hospodářskými zdroji. USA sem soustřeďují svou pozornost též z důvodů politických a vojenských. K intenzívnějšímu přílivu veřejného kapitálu do rozvojových zemí dochází .
'
lidskému a kvalifikačnímu' faktoru. Avšak 'to, že není uveden· v základních a nejobecnějších souvislostech a formulacích (například ,při ·taxativním vyjmenování hlavních problémů rozvoje) vzbuzuje u čtenáře dojem, že zmíněná globální strategie není. ještě zcela ujasněna. 16) TD 7 Supp 1, dále ':['D 39 Supp 1. 17) Internatžonal Flow
of Long.:.term Capital and Official Donations 1961-65, UN,
New York 1966, s. 28.
35
však též z čistě ekonomických motivů. V rozvojových zemích není dostatečně vybudován systém odborného školství, energetiky, vodohospodářství, dopravy a jiných úseků infrastruktury. Bez těchto zařízení by nepřinášely investice soukromého kapitálu dostatečně atraktivní zisky. Veře;ný kapitál uložený v málo lukrativních investicích (v infrastruktuře) razí proto cestu zahraničnímu soukromému kapitálu a jeho honbě za vyššími zisky. Stupňovaný příliv zrahl'laničního krapitálu má nepříznivé důsledky pro plratební · bilanci mnohých rozvojových zemí. Podle odhadů IBRD (Mezinárodní banky pro rozvoj a rekonstrukci) činily v rozvojových zemích přírůstky veřejných dluhů (nezahrnuty soukromé dluhy) 2 až 3 miliardy dolarů ročně. Málo pří znivé podmínky, z,a jakých jsou úvěry poskytovány, ra často též jejich málo efektivní využiti vedou k akumulaci zadluženosti. Tím roste též břemeno spo;ené s umořováním dluhů. V letech 1965-1966 například platby RZ na
úroky a amortizaci do zemí DAC 18 ) pohltily 45% btto
půjček
z dané oblasti.
• Vývoj ve třetím i v ostatním světě vytvořil několik paradoxních situací. Příliv kapitálu do rozvojových zemí roste jen- mírně a přitom plodí stále větší a neúnosné břemeno splátek. Přes tyto důsledky zadluženosti dosavadní příliv kap~tálu nevyspělé země neuspokojuje, požadují podstatně více. VTR -totiž modifikuje dnešní technickou základnu industrializace též v rozvojových zemích v tom smyslu, že investice na hlavu jsou nyní podstatně vyšší než v 19. století, kdy důchod evropských zemí byl přibližně na úrovni dnešních r.ozvojových zemí. Východisko se hledá ve zvýšení úvěrů při podstatně zlepšených podmínkách, za kterých jsou poskytovány. Příliv je však zvyšován jen mírně při dnešních podmínkách, a proto je iluzorní, že by ho vyspělé země zvýšily popstatně při podmínkách pro sebe zhoršených, tj. za nízké úroky, případně bezúročně, ·při prodloužení doby splatnosti na 30, 50 i více let, při splácení v. národní (měkké) měně (ve zboží) atd. Uvedené požadavky jsou v nejlepším případě j·en částečně reálné. Je to v podstatě proto, že hlavní příčinou jmenovaných potíží je znehodnocování kapitálu a jeho nízká efektivnost. Proto je třeba obrátit pozornos.t na významnou rezervu zvyšovaní efektivnosti domácího i zahraničního ··kapitálu. Rozvojové země požadují podstatné zvýšení zahraničního kapitálu, avšak pře kročí-li se tím jejich absorpční kapacita,· může toto zvýšení naopak znamenat snížení výnosnosti a jeho odliv; Bez kooperujících faktorů,· které by zajistily alespoň mezní výnosnost dodatečného kapitálu, nelze uspokojit zbožné přání vyššího kapitálového přílivu. Propast, která dělí nevyspělý svět od vyspělého, se dosud~ prohlUbuje na všech významných· hospodářských úsecích. Třetí svět dosud zmenšuje svůj podíl na světové tvorbě vědeckých poznatků, kvalifikovaných sil, má strukturální a institucionální bariéry a v .důsledku toho se zmenšuje jeho podíl ria světové tvorbě. důchodu, kapitálu, zboží náročného na kvalifikovanou práci, na objemu světového ·vývozu atd. Tyto rozdíly jsou a zejména budou zdrojem mezinárodního napětí, jsou svědectvím narůstání rozporu "chudí - bohatí". Napětí bude ke všemu dramatizováno populačním výbuchem a jeho před stihem před růstem. ostatních, ekonomicky významných faktorů. Nebezpečí situace se dostává pomalu a opožděně do . povědomí světové veřejnosti a jejích autorit a potřebný předstih vědeckého poznání na tomto úseku není. Proto dochází opožděně a váhavě k mezinárodní spolupráci na 18)
Development Assistence Committee of lhe OECD
plus USA).·
36
(většina
západoevropských zemí
řešení
daného rozporu. Třetí svět zdaleka nevyčerpal zdroje, které má on sám a ostatní svět k dispozici. Z hlediska světového hospodářství nevytěžil dostatečně z bohatství světového poznání, z mezinárodního pohybu pracovních sil, kapitálu, zboží a jiných hodnot zde vytvářených. Přístup k nim je třeba umožnit, a proto práce na globální strategii mf1že být významným praktickým i teoretickým přínosem. SOUCASNĚ PROBLÉMY MEZINÁRODNÍHO MĚNOVÉHO SYSTÉMU
Jaroslav Velíšek Charakter poválečného měnového uspořádání v kapitalistickém světě se stal předmětem diskusí ještě za druhé světové války. Za základ jednání konference o měnových a finančních otázkách poválečného uspořádání kapitalistického světa, která se konala v roce 1944 v Bretton-Woods v USA, byla přijata koncepce W. D. Whitea. Její princip záleží v tom, že 1) jediná kapitalistická dolar - je podle zákona pro cedulové banky ostatních zlato; 2) ostatní kapitalistické měny jsou volně směnHelné mezi sebou za pevné kursy a prostřednictvím dol1aru jsou potom směnitelné za zLato. · Opěrným sloupem tohoto tzv. standardu zlaté devizy je tedy 1americký doLar, za nějž jsou ostatní měny kapitalistických států volně směnitelné podle neměnné parity. V myšlence volné směnitelnosti za dolary a v úsilí o stabilitu kursu jsou skryty především zájmy USA. Stabilita kursů .má chránit americký vývoz před nebezpečím devalvace ostatních měn a směnitelnost má zajistit volný transfer důchodů z vyvezeného kapitálu a možnost převodu exportních příjmů z Gizí měny na dolary. Uskutečnění standardu zlata a rezervních měn se v poválečném vývoji kapi,._ talistických států setkalo se značnými překážkami. V prvním poválečném období, tj. asi do roku 1949, byla nejzávažnějším problémem stabilizace měn a měnových kursů. Další závažnou překážkou uskutečnění standardu zlata a rezervních měn bylo vázané hospodářství, existující téměř ve všech kapitalistických zemích. Podmínky pro volný platební styk byly v západní Evropě vytvořeny až v letech 1958-1959. S problémem plné směnitelnosti a se stabilizací kursů svých měn vůči dolaru se dosud potýká většina mimoevropských kapitalistických zemí. · Dohodou z Bretton-Woods byl zřízen Mezinárodní měnový fond ( IMF) jako stálá instituce, vybavená prostředky ve zlatě a devizách, jejímž hlavním úkolem je podpora mezinárodní měnové součinnosti tím, že napomáhá vytvoření a upevnění/ standardu zlaté (dolarové)·. devizy. Každý členský stát Fondu je totiž povinen vyjádřit počáteční paritu své měny buď ve zlatě, nebo v amerických dolarech.l) Dohoda dále stanoví maximálně přípustné odchylky kursů od parity. Každý člen Fondu se zavazuje podporov,at kursovou st,abilitu, udržovat řádná devizová ujednání s ostatními členy a zabraňovat soutěživým změ nám v devizovém kursu. Ke změně počáteční parity může dojít pouze mi návrh člena a po souhlasu Fondu. Nepřesahuje-li změna 10% počáteční parity, nevznese Fond námitky (do těchto. 10% se však počítá jakákoli změna od vzniku Fondu). Členská země !llůže změnit paritu bez souhlasu Fondu jen tehdy, jestliže tato změna nemá vliv na mezinárodní transakce členských zemí. měil!a :americký států směnitelná za
1) Měnová parita vyjadřuje úřední poměr měnové jednotky jedné země vuci měnové jednotce druhé země na základě v nich obsaženého množství zlata. Měnová parita muže být stanovena. také zákonem stanovícím poměr té které národní jednotky vuči zlatu.
37
