JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Hra na varhany
Josef Černocký - pedagog, varhaník, teoretik Bakalářská práce
Autor práce: Veronika Velemanová, DiS. Vedoucí práce: doc. Zdeněk Nováček Oponent práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D.
Brno 2012
Bibliografický záznam Velemanová, Veronika. Josef Černocký - pedagog, varhaník, teoretik. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klávesových nástrojů, 2012. 60 stran. Vedoucí diplomové práce: doc. Zdeněk Nováček.
Anotace Diplomová práce „Josef Černocký - pedagog, varhaník, teoretik“ pojednává o historii varhan a varhanních pedagozích v Brně, dále o historii rodu Černockých, o životě, koncertní, pedagogické a organologické činnosti Josefa Černockého.
Annotation Diploma thesis „Josef Černocký - teacher, organist, theorist” deals with the organ history and with the organ teachers in Brno, next with the history of the Černocký stock, with Josef Černockýś life and concert, teacher and organ activity.
Klíčová slova Josef Černocký, pedagog, varhaník, varhany
Keywords Josef Černocký, teacher, organist, organ
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedené informační zdroje. V Brně, dne 1. 5. 2012
Veronika Velemanová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala mé rodině za podporu při studiu a také všem, kteří mi poskytli materiály a své vzpomínky, potřebné k napsání této práce.
Obsah
1
Brněnské varhanní osobnosti a školy ........................................................ 8 1.1
Školy.................................................................................................... 8
1.1.1 Varhanická škola ........................................................................... 8 1.1.2 Konzervatoř .................................................................................. 9 1.1.3 Janáčkova akademie múzických umění ...................................... 11 1.2
Významní brněnští pedagogové varhan ........................................... 11
1.2.1 Eduard Tregler ............................................................................ 12 1.2.2 Bohumil Holub ............................................................................ 12 1.2.3 Josef Blatný ................................................................................. 13 1.2.4 František Michálek...................................................................... 13 1.2.5 Vladimír Hawlík ........................................................................... 14 1.2.6 Josef Pukl .................................................................................... 15 2
3
Historie rodu Černockých ........................................................................ 16 2.1
Josef Černocký nejstarší ................................................................... 16
2.2
Josef Černocký starší ........................................................................ 16
2.3
Marie Černocká Haflantová .............................................................. 17
Josef Černocký mladší .............................................................................. 18 3.1
Dětství a studium.............................................................................. 18
3.2
Působení v ostravském rozhlase ...................................................... 19
3.3
Drahomíra Černocká Kubošková ...................................................... 19
3.4
Příchod do Brna ................................................................................ 20
3.5
Děti Josefa Černockého .................................................................... 20
3.5.1 Bedřich Josef Černocký ............................................................... 20 3.5.2 Drahomíra Černocká ................................................................... 21
3.6 4
5
Nemoc .............................................................................................. 22
Pedagogická činnost ................................................................................ 23 4.1
Práce v ostravském rozhlase ............................................................ 23
4.2
Konzervatoř ...................................................................................... 23
4.3
Janáčkova akademie múzických umění ............................................ 23
4.4
Vyznamenání .................................................................................... 24
4.5
Úvod do zařízení varhan ................................................................... 24
Žáci ........................................................................................................... 28 5.1
Alena Melounová Kuncová ............................................................... 28
5.2
prof. PhDr. Miloslav Buček, CSc........................................................ 29
5.3
MgA. Zdeněk Pololáník ..................................................................... 32
5.4
Mgr. Jaroslava Luklová Krámská....................................................... 35
5.5
doc. Josef Pančík ............................................................................... 37
5.6
Helena Pechová Šmídková ............................................................... 38
5.7
prof. Lubomír Mátl ........................................................................... 40
5.8
Mgr. Petr Šandera ............................................................................ 41
5.9
prof. MgA. Kamila Klugarová ........................................................... 42
6
Koncertní činnost ..................................................................................... 44
7
Recenze .................................................................................................... 45
8
Organologická činnost ............................................................................. 49
Závěr ............................................................................................................... 52 Použité informační zdroje .............................................................................. 54 Webové stránky.............................................................................................. 57 Seznam příloh ................................................................................................. 59 Přílohy............................................................................................................. 60
Předmluva V knihovnách hudebních institucí nalezneme životopisy a díla mnoha slavných hudebníků, kteří proslavili českou hudbu po světě. Josef Černocký jako velký varhaník, pedagog, improvizátor mezi ně rozhodně patří a je s podivem, že o jeho profesionálním životě zatím nebylo nic zpracováno. Cílem této práce bude zmíněný nedostatek alespoň z části napravit. Ačkoliv byl Josef Černocký v polovině minulého století významnou osobností brněnské varhanní sféry, dnes jako by toto jméno upadlo v zapomnění. Snad to bylo dáno jeho předčasnou smrtí, nebo to bylo zapříčiněno nepříznivou dobou, která varhanám a varhanní hudbě příliš nepřála, to už asi nikdo neposoudí. Nepochybně ale platí, že být varhaníkem v té době znamenalo být odvážný. Chce - li se dnes člověk něco dozvědět o tomto tak významném mistrovi ve svém oboru, musí dlouho a trpělivě hledat. Pamětníků schopných se na toto téma rozpovídat valem ubývá a tak člověku nezbývá, než v podstatě detektivní práce a hledání různě roztroušených článků, kritik a koncertních programů ve starých časopisech a ročenkách. V několika hudebních slovnících (např. ve sborníku Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, nebo v Československém hudebním slovníku osob a institucí) o něm najdeme pouze stručnou zmínku. Naštěstí tu máme ještě jeden nemalý zdroj informací a to dceru Josefa Černockého - Drahomíru Horákovou Černockou. Ačkoliv jí otec zemřel, když měla něco málo přes dvacet let, přesto jí byl po celý život velkým zdrojem inspirace, a to zejména, když nastoupila dráhu varhanice a učitelky varhan. Přestože se Josef Černocký od svých čtyřiceti pěti let po dlouhých deset let potýkal s těžkou nemocí, nikdy jí psychicky zcela nepodlehl a bojoval. Učil na konzervatoři až do posledních chvil. Když už pro pokročilou chorobu nemohl docházet vyučovat na konzervatoř, mnoho žáků k němu přicházelo na hodiny varhan domů, kde nemocný Černocký pomocí hudby překonával problémy spojené s nemocí a při lekcích hry na varhany vždy viditelně pookřál. Je velmi smutné, že se o člověku, který vychoval tolik generací varhaníků a který byl tolika lidem - jak ho oni sami nazývají - „tatínkem“ - ví dnes tak málo.
7
1 Brněnské varhanní osobnosti a školy 1.1 Školy 1.1.1 Varhanická škola
Varhanní hudba má v Brně velmi dlouhou tradici. Již Leoš Janáček na sklonku 19. století cítil potřebu zřídit hudební institut – ústav, kde by se mohli kvalifikovaně vzdělávat zejména chrámoví varhaníci a to nejen v samotné hře na varhany, ale také aby mohli získat všeobecnější hudební vzdělání. V roce 1828 byla sice v Brně B. Riegrem zřízena hudební škola, avšak kvůli nepřízni doby zanikla v podstatě ve chvíli, kdy zemřel její zakladatel.1 A tak po vzoru pražské varhanické školy vznikla v Brně dne 4. června 1881 varhanická škola, tehdy ještě pod názvem „Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě.“ Na schůzi dne 7. 12. 1881 zvolili L. Janáčka za ředitele nově zřízené varhanické školy a Janáček vyučoval též všechny teoretické předměty. Dne 15. srpna 1882 byla zahájena výuka.2 „Cvičným nástrojem byly jednorejstříkové chudičké varhany, vlastně pedálové harmonium.“3 Později varhanická škola získala dvoje lepší varhany (Rieger a Mözler) a roku 1909 byly zakoupeny ještě jedny menší varhany.4 Z počátku jednoletá škola byla postupně rozšířena, a tak se počátkem školního roku 1885/1886 rozrostla na 3 ročníky. Varhanická škola sídlila nejdříve v učitelském ústavu, pak na Starobrněnské ulici a posléze na rohu tehdejších ulic Jakubská a Rudolfská. V roce 1908 se stěhuje do tzv. Řecké vily na rohu Giskrovy třídy a Seminářské ulice.5
1
KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. 1. vyd. Velehrad: Nakladatelství dobré knihy v Olomouci, 1948, str. 9-12. 2 Ibid, str. 15-20. 3 Ibid, cit. str. 20. 4 Ibid, str. 20-23. 5 Ibid, str. 20-24.
8
Varhany zde vyučovalo mnoho pedagogů, někteří jen krátce. „Hlavními učiteli varhan byli tedy za dobu trvání školy např. Kment, který jim vyučoval skoro 8 let, po něm Beran, který vyučoval 9 let, hlavně pak Koblížek se svou čtrnáctiletou působností na ústavu, pak Holub vyučovavší pět roků a nakonec Tregler, který vyučoval varhanám tři roky. Janáček kladl důraz na koncertní, virtuosní ovládání nástroje a pro tento účel mu vyhovoval dobře hudebně a technicky znamenitý Holub a pak zejména Tregler.“6 Rozvoj varhanické školy byl však přerušen 1. světovou válkou, kdy mnoho pedagogů i žáků muselo nastoupit vojenskou službu. 7Zpráva ředitele za rok 1915/1916 uvádí: „Vypuklou válkou postižení elévi školy a mimo školu odcházeli v plně zbroji - škola pustla (…). Talenty hudební, jež v tříleté přípravné době měly uzráti, talenty plné naděje, jasného rozmachu, osudným zvrtnutím okamžiku vrženy ze své dráhy.“8 Výroční zpráva z roku 1918/1919 uvádí již pozitivnější sdělení: „Varhanická škola zaniká, aby z ní vyrostla a k novému životu se rozvinula konzervatoř, nová škola, zakrátko státní.“9
1.1.2 Konzervatoř
„Výnosem z 25. září 1919 pod číslem 44224/4852 byla v Brně od 1. září 1919 zřízena konzervatoř jako soukromý ústav, jemuž bylo 19. listopadu 1919 uděleno právo veřejnosti.“10 Dne 1. září 1920 byla slavnostně otevřena Konzervatoř Brno, jejíž varhanní oddělení se tak stalo pokračovatelem Janáčkovy varhanické školy. Od varhanické školy také převzalo promyšlenou koncepci pro studium varhan, která dávala 6
Ibid, cit. str. 84-85. Ibid, str. 26. 8 Ibid, cit. str. 26. 9 Ibid, cit. str. 27. 10 ZÁMEČNÍK, Evžen. Z historie brněnské konzervatoře. In PETRŽELKA, Ivan. Jubilejní výroční zpráva konzervatoře za školní rok 1993/1994. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1994, cit. str. 25. 7
9
studujícím budoucím varhaníkům základní vzdělání. A to jak v technickém, tak i v uměleckém zvládnutí nástrojové hry. Studenti varhan se též dobře orientovali v kompozici, hudební teorii a základech dirigování. Konzervatoř Brno nastolila hned od svého založení čtyřletý vzdělávací cyklus, který zůstal zachován i po světové válce. Studium na škole bylo později rozšířeno na pětileté a později šestileté. 11 „Nově zřízená konzervatoř získala ihned po svém založení s inventářem varhanické školy také varhany. (…)V roce 1924 získala konzervatoř zásluhou prof. Eduarda Treglera varhany z pražského Rudolfina. Byly instalovány v tehdejším novém sále brněnského Stadionu, kde jsou dodnes. (…)V roce 1945 získala konečně konzervatoř vlastní budovu na třídě Kapitána Jaroše. V nové budově byly nejdříve postaveny starší varhany Rieger, které se svou strukturou příliš nelišily od předcházejících nástrojů. (…)V roce 1947 získal prof. Michálek nové pneumatické varhany Rieger.“12 Po několika pokusech o přenesení varhan (např. Ticháčkův „unit“, nebo nástroj firmy Walcker, jehož do té doby využívala JAMU) byl roku 1977 pořízen nový nástroj, a to se třinácti rejstříky a třemi manuály. Nové varhany postavil závod Varhany Krnov.“13 V poválečných letech se relativně rychle měnil názor na varhany a jejich literaturu. Varhany se začínaly prosazovat jako samostatný koncertní nástroj a ne jen jako nástroj doprovodný, bohoslužebný. Hrál se proto často tehdejší současný a pozdně romantický repertoár (Max Reger, Charles - Marie Widor, Marco Enrico Bossi, Robert Schumann, apod.). Přičemž základem studia varhanní hry se stala barokní tvorba reprezentovaná především dílem Johanna Sebastiana Bacha, ale také jeho předchůdci.14 V roce 1929 byl při brněnské konzervatoři zřízen dvouletý kurs, kde se vzdělávali venkovští varhaníci. Tento kurs byl zřízen z důvodu, že v prvních letech po vzniku konzervatoře byl poměrně malý počet posluchačů a zejména absolventů varhanního oddělení. Po roce 1945 byl kurs ještě nějakou dobu při konzervatoři, 11
BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. Opus musicum 1979. roč. XI, č. 7., str. 202. 12 Ibid, cit. str. 202-203. 13 Ibid, str. 203. 14 Ibid, str. 202.
10
posléze se osamostatnil do samostatné podoby a nakonec z politických důvodů zanikl.15
1.1.3 Janáčkova akademie múzických umění
Již Leoš Janáček pomýšlel na založení vysoké hudební školy v Brně, avšak to se mu za jeho života nepodařilo. Dne 27. 10. 1945 byla dekretem prezidenta republiky E. Benešem v Praze zřízena Akademie múzických umění.16 Téhož roku vyvstal z řad pedagogů brněnské konzervatoře návrh na zřízení samostatné pobočky pražské akademie v Brně. A tak se v říjnu roku 1947 stalo sedm pedagogů z brněnské konzervatoře členy profesorského sboru AMU v Praze. Jednalo se o:
Františka Kudláčka, Ludvíka
Kunderu, Františka Michálka, Viléma Petrželku, Františka Schäfera, Bohumila Soběského a Václava Kaprála (ten se však otevření JAMU nedožil). Dne 12. 9. 1947 byla v Brně konečně založena samostatná vysoká škola nesoucí název významné brněnské osobnosti hudební sféry Leoše Janáčka, tedy Janáčkova akademie múzických umění. Přičemž 1. 10. 1947 zahájila svou činnost hudební fakulta.17
1.2 Významní brněnští pedagogové varhan
Na vybudování a růstu varhanního oddělení na brněnské konzervatoři se podíleli zkušení pedagogové, kteří již předtím osvědčili své umělecké a pedagogické kvality. B. Holub a E. Tregler byli prvními profesory, kteří přešli 15
BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. Opus musicum 1979. roč.XI, č.7.,str. 202. 16 Slovo rektora: 60 let AMU. In: MATHÉ, Ivo. AMU = DAMU FAMU HAMU: Akademie múzických umění v Praze = Academy of Performing Arts in Prague. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2006, str. 6. ISBN 80-7331-065-1. 17 Přehled historie JAMU: Kalendárium JAMU. [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.jamu.cz/o-nas/historie-jamu/prehled-historie.html.
11
z brněnské varhanické školy a oba byli absolventy varhanního oddělení pražské konzervatoře.18
1.2.1 Eduard Tregler
Narodil se 5. 1. 1868 v Lounech. Vystudoval pražskou varhanní školu u Zdeňka Skuherského a Karla Steckra. Později studoval i klavír na konzervatoři. Působil jako varhaník v Praze u Dominikánů a dvorní varhaník v Drážďanech. Byl také ředitelem chrámového kůru v bazilice sv. Václava v Praze na Smíchově.19 Učil na varhanické škole v Brně a posléze i na brněnské konzervatoři. Tregler byl nadaný skladatel, varhaník, improvizátor, klavírista i komorní hráč. Zemřel 6. 8. 1932 v Bystřici pod Hostýnem.20
1.2.2 Bohumil Holub
Narodil se 23. 5. 1880 v Holici v Čechách. Varhany studoval na pražské Konzervatoři u J. Kličky. Byl varhaníkem na Strahově, v Loretě a ředitelem kůru v Blatné. Působil též v zahraničí – např. jako sbormistr a učitel klavíru v tehdejší Jugoslávii. Avšak od roku 1911 natrvalo zakotvil v Brně, kde se uplatnil jako varhaník v katedrále a též jako učitel na varhanní škole – později jako pedagog na konzervatoři. Pořádal četné varhanní koncerty a koncertní zájezdy po celé republice a v zahraničí. Jako interpret se zajímal o francouzskou varhanní hudbu, setkal se i s Marcelem Dupré v Paříži. Jako první provedl 5. 12. 1927 Janáčkovo
18
BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. Opus musicum 1979. roč.XI, č.7, str. 204. 19 SYRKOVÁ, Stanislava. Eduard Tregler. [online]. [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/wmus/studium/doktor/seminar/Syrkova.htm. 20
ČERNUŠÁK, Gracian. Tregler Eduard. Československý hudební slovník osob
a institucí: 2. sv. M-Ž. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, str. 788-789. .
12
„Postludium“ v Glagolské mši.21 „Ve své hře spojoval vynikající hudebnost s přesnou technikou na manuálech i v pedálu a se slohovým rejstříkováním.“22 Holub vychoval mnoho varhaníků a vydal spis Postup při vyučování ve hře na varhany. Zemřel 31. 3. 1951 v Brně.23
1.2.3 Josef Blatný
Narodil se 19. 3. 1881 v Brně. Studoval na učitelském ústavu v Brně, poté v letech 1909–1912 studoval skladbu na varhanické škole u L. Janáčka a klavír u Marie Dvořákové a Viléma Kurze. Vyučoval v Brně na varhanické škole (v letech 1912–1914 a 1918–1919), později na brněnské konzervatoři (od roku 1928 nejprve jako tajemník a později, až do roku1956 jako pedagog varhan) a na JAMU vyučoval v letech 1947 až 1955 varhanní improvizaci.24 Složil skladby pro klavír – zejména známé jsou jeho instruktivní skladby pro klavír, ale skládal též díla pro varhany a také pro sbor. Zemřel 18. 7. 1980 v Brně.25
1.2.4 František Michálek
Narodil se 10. 3. 1895 v Komiži. Studoval varhany na pražské konzervatoři u J. Kličky a klavír u A. Mikeše. Navštěvoval mistrovský kurz skladby u V. Nováka. Byl ředitelem kůru v Pardubicích a varhaníkem Městského krematoria. Působil jako sbormistr pěveckého sdružení Suk a pardubické filharmonie. Od roku 1935 byl pedagogem na brněnské konzervatoři a od roku 1946 byl pověřeným pedagogem 21
ŠTĚDROŇ, Bohumír. Holub Bohumil: Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, str. 458. 22 ŠTĚDROŇ, Bohumír. Holub Bohumil: Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, cit. str. 458 23 ŠTĚDROŇ, Bohumír. Holub Bohumil: Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, str. 458-459. 24 ŠIBÍČKOVÁ, Jitka. Osobnosti: Josef Blatný. [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5803). 25 ŠTĚDROŇ, Bohumír. Blatný Josef: Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, str. 104-105.
13
na JAMU. Od roku 1948 pořádal četné varhanní koncerty po celé republice, více jak 60 varhanních koncertů v rozhlase – tzv. nedělní půlhodinky. Michálek měl široký varhanní repertoár, přičemž velkou pozornost věnoval nejen starým českým autorům, ale i českým autorům soudobým. „Základem jeho vyspělého umění byla výjimečná muzikálnost spojená s dokonalou technikou, slohovým proniknutím a strhujícím podáním.“ Byl též dobrý varhanář, spolupracoval s varhanářskými firmami Krnov a Kutná Hora. Navrhoval varhanní dispozice. Byl činný i jako skladatel, napsal skladby varhanní, klavírní, komorní, chrámové aj… Pracoval na Škole pro varhany a na pojednáních – Zařízení varhan, Dějiny a literatura varhan a na dalších teoretických pojednáních, která však již nedokončil. Zemřel 18. 11. 1951 v Brně.26
1.2.5 Vladimír Hawlík
Narodil se 29. 3. 1911 v Brně. Jeho otec Adolf Hawlík byl absolvent brněnské Janáčkovy varhanické školy a působil jako varhaník a ředitel kůru na Starém Brně. Vladimír Hawlík vystudoval obor hra na varhany na brněnské konzervatoři ve třídě Eduarda Treglera a posléze i na pražské konzervatoři ve třídě B. A. Wiedermanna. Své vzdělání si doplnil studiem na JAMU, kde byl žákem F. Michálka. K tomu studoval obor skladba u Viléma Petrželky a Jaroslava Kvapila. Dirigování studoval u Zdeňka Chalabaly. Varhany studoval též v zahraničí u významného německého varhaníka Günthera Ramina. Po absolutoriu brněnské konzervatoře převzal po smrti A. Hromádky funkci nejprve varhaníka a později i ředitele kůru v brněnské katedrále. Věnoval se četné koncertní činnosti, jak u nás, tak i v zahraničí. Pravidelně vystupoval sám i se sólisty na brněnském Stadionu, kde uváděl autory různých slohových období, především však romantismus. Na koncertech často uváděl i vlastní skladby. Napsal několik varhanních, dále instruktivních skladeb, díla liturgická, komorní a orchestrální. V letech 1935-48 pracoval v Brněnském ústavu pro nevidomé. Vyučoval zde hru na klavír, harmonii, kontrapunkt a vedl sbor. Připravil víc jak desítku nevidomých nebo slabozrakých studentů na přijímací 26
ŠTĚDROŇ, Bohumír. Michálek František: Československý hudební slovník osob a institucí: 2. sv. M-Ž. 1.vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, str. 90-91.
14
zkoušky na brněnskou konzervatoř. Od roku 1948 byl interním pedagogem na Konzervatoři Brno. Působil též 17 let na bratislavské VŠMU. Hawlík publikoval články v časopisech a spolupracoval s brněnským rozhlasem. Za své zásluhy na rozvoji zejména duchovní hudby získal rakouský rytířský řád. Zemřel 18. 12. 1993 v Brně.27 28
1.2.6 Josef Pukl
Narodil se 5. 2. 1921 v Nevojicích. Základy hudby získal u svého otce Ludvíka Pukla a dalších hudebních zkušeností se mu dostalo u místních soukromých učitelů a v hudební škole v Bučovicích. V letech 1936 až 1940 studoval varhany na brněnské konzervatoři ve třídě F. Michálka. V letech 1940 až 1946 (s válečným přerušením) si své hudební vzdělání doplnil i studiem hry na klavír u J. Kvapila. A v letech 1946 až 1951 dovršil studium varhan na JAMU opět u F. Michálka. Od roku 1951 se stal nejprve externím, později řádným pedagogem a nakonec vedoucím varhanního oddělení Konzervatoře Brno. Zároveň byl od roku 1962 vyučujícím klavírní praxe na JAMU. Od roku 1972 vyučoval na brněnské JAMU varhanní improvizaci. Vychoval několik generací varhaníků. Často také koncertoval, jak sólově, tak jako doprovazeč. Působil
v brněnském
rozhlase
a zabýval
se
též
organologickou
činností.
Zemřel 22. 12. 2006 v Brně. 29 30
27
Poslání varhaníka a ředitele kůru: Vladimír Hawlík. [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.sdh.cz/sdh_htm/zpravodaj/ms-2002-4.htm) 28 ČERNUŠÁK, Gracian. Hawlík Vladimír: Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, str. 413. 29 SMITHOVÁ, Erika. Ve službách královského nástroje: Josef Pukl - varhaník, klavírista a pedagog. [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: http://konference.osu.cz/khv/index.php?id=3 30 ČERNUŠÁK, Gracian. Pukl Josef: Československý hudební slovník osob a institucí: 2. sv. M-Ž. 1.vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, str. 391.
15
2 Historie rodu Černockých
Jméno Josef bylo v rodině Černockých po dlouhá léta tradicí. Prvním dohledatelným významným nositelem tohoto křestního jména, byl dědeček Josefa Černockého, Josef Černocký.
2.1 Josef Černocký nejstarší
Tento významný vsetínský rodák se narodil v roce 1854 a vyučil se řezníkem. Roku 1893 byl zvolen starostou a tuto funkci plnil dlouhých šestadvacet let. Se svou funkcí se tedy rozloučil až po 1. světové válce, kdy se stáhl z veřejného života. Během starostenství Černockého na přelomu 19. a 20. století došlo k velké přeměně relativně zapadlého městečka na rozvíjející se průmyslové město. Jako starosta Vsetína měl Černocký pověst dobrého hospodáře a rozšafného člověka. Díky své budovatelské aktivitě byl dokonce vyznamenán zlatým a stříbrným záslužným křížem samotným císařem Františkem Josefem I. Josef Černocký měl dům na Horním městě, kde měl řeznictví, a kromě toho i zemědělské hospodářství. Se svou ženou Rozálií vychovali společně 4 syny. Mezi Černockého záliby patřilo řezbářství a výroba nábytku. Byl velmi společenský, a tak se aktivně účastnil místního společenského a zejména náboženského života. Zemřel v roce 1939.31
2.2 Josef Černocký starší
Narodil se 13. 12. 1881 ve Vsetíně. Studoval na Janáčkově varhanní škole v Brně v letech 1906-1909. Po studiích v roce 1910 odešel na sever Moravy 31
BALETKA, Ladislav. Osobnosti a slavní rodáci města. [online]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: : http://www.mestovsetin.cz/osobnosti-a-slavni-rodaci-mesta/d474171/p1=6689#top.
16
do Ostravy Zábřehu, kde se usadil. Oženil se s Marií Haflantovou a 11. 4. 1915 se jim narodil syn, jenž zdědil jméno po svém otci Josef. Josef Černocký starší v roce 1909-1932, tedy dlouhých 23 let vedl Hudební školu Národní jednoty v Ostravě Zábřehu. Zároveň od roku 1911 plnil funkci ředitele kůru v Zábřežském kostele a taky funkci sbormistra mužského a smíšeného sboru Dělnické tělovýchovné jednoty (DTJ) a byl též dirigentem sdružení tamburášů. Spolu s Vilémem Petrželkou založili v Zábřehu Základní uměleckou školu, která však dnes nese pouze Petrželkovo jméno. Věnoval se i drobné skladatelské činnosti – napsal pár menších chrámových skladeb – patrně pro potřeby chrámového sboru, jenž vedl. Zajímal se též aktivně o život ve městě, což ho roku 1924 přimělo k tomu, že přijal místo městského úředníka. Tato funkce byla patrně časově náročnější, což Josefa Černockého staršího vedlo k omezení hudebních aktivit. Josef Černocký zemřel roku 1932, tedy ve svých padesáti jedna letech.32
2.3 Marie Černocká Haflantová
Matka Josefa Černockého se narodila 4. 12. 1879. Působila jako učitelka hry na housle a varhanice. Spolu se svým manželem organizovala hudební dění v Zábřehu. Učila na základní umělecké škole a hrála v zábřežském Jarním kostele na varhany při mších. Po manželově smrti převzala jeho četné funkce - mimo jiné funkci sbormistra a varhaníka. Zemřela 15. 5. 1960.33
32
ŠTĚDROŇ, Bohumír. Černocký Josef: Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, str. 190. 33 HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor.
17
3 Josef Černocký mladší 3.1 Dětství a studium
Narodil se roku 19. 4. 1915 v Ostravě - Zábřehu. Ačkoliv vlastní sourozence neměl, vyrůstal s bratrancem Františkem Světlíkem, s nímž si byli velmi blízcí, a František mu byl v podstatě bratrem.34 O Černockého prvních hudebních krůčcích mnoho nevíme. Ale je pravděpodobné, že základy hudby získal od svých rodičů. Kromě hry na klavír a varhany chodil i na hodiny houslí, a to k řediteli Pešatovi a k profesoru Remešovi. Již během studií gymnázia v Moravské Ostravě dojížděl na konzultace do Prahy za Bedřichem Antonínem Wiedermannem. Po maturitě na gymnáziu se již zcela věnoval hudbě. Nastoupil na pražskou konzervatoř, kde v letech 1934-1938 studoval hned u několika mistrů ve svém oboru. Varhany u profesora Wiedermanna, teorii u profesora Šína a sborový zpěv u profesora Spilky. Na soukromé konzultace k Wiedermannovi chodil až do jeho smrti v roce v roce 1951. Bedřich Antonín Wiedermann platil za výborného a zároveň přísného pedagoga.35
Po jednom z koncertů v Brně na Stadioně, na němž hráli jeho
3 výborní žáci - Jiří Reinberger, Bedřich Janáček a Josef Černocký pronesl profesor Michálek památnou větu.“ Všichni tři jsou výborní, ale Černocký, ten je z nich přece nejlepší.“36 Vedle absolutoria pražské konzervatoře složil ještě státní pedagogické zkoušky pro střední školy a učitelské ústavy – ze sborového zpěvu, klavíru a varhan. Zároveň navštěvoval filosofickou fakultu Karlovy univerzity. Avšak uzavření vysokých škol v roce 1939 bylo příčinou, že filosofická studia dokončil až po okupaci roku 1945. Po smrti svého otce převzal v roce 1932 místo varhaníka v kostele v Ostravě 34
HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor. Ibid. 36 ŠTĚPÁNKOVÁ VESELÁ, Alena - osobní rozhovor. 35
.
18
Zábřehu. To ho na více jak deset let přimělo vrátit se do jeho rodného ostravského kraje.37
3.2 Působení v ostravském rozhlase
V roce 1940 Černocký přijal nabídku z ostravského rozhlasu, kde plnil funkci hudebního režiséra. Funkce byla velmi zodpovědná, protože v těchto letech se v rozhlase vysílalo převážně živě. Tudíž i příprava na vysílání musela být velmi pečlivá a samotné vysílání bylo jistě velmi náročné. Josef se rozhodl jít v otcových sbormistrovských šlépějích a vytvořil pro rozhlasovou potřebu menší sbor „Šestnáctku“, jehož práci zaměřil na valašskou a lašskou lidovou píseň. Pro ostravský rozhlas také připravoval četné přednášky.38 V rozhlase se seznámil se svou budoucí ženou Drahomírou Černockou Kuboškovou.39
3.3
Drahomíra Černocká Kubošková
Narodila se dne 15. 1. 1916 ve Slavkově u Opavy. Učila se v Opavě zpěvu na hudební škole u Františka Chutného (1936/1938). Byla žačkou R. Vaška v Ostravě (1940/1945). Vystupovala koncertně samostatně (od r. 1937), ale i v kantátách s orchestrem. V ostravském rozhlase působila od r. 1940. Dne 25. 10. 1941 se v ostravském chrámu Božského Spasitele vdala za Josefa Černockého a v roce 1946 spolu přišli do Brna. Kritici na ní hodnotili jemný a oduševnělý hlas. Černocká na koncertech často uváděla písně od Františka Vrány, Ilji Hurníka, Milana Blacara, 37
HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor. KOZÁK, Jan et al. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. Praha: vyd. Státní hudební vydavatelství, 1964. ISBN 02-063-64, str. 91-92. 39 HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor. 38
19
Miloše Smatka a také Zdeňka Blažka. S pěveckým sborem Moravanem několikrát zpívala sopránové sólo v Janáčkově Potulném šílenci.40
3.4 Příchod do Brna
V Brně bydleli od roku 1946 nejprve na Přadlácké ulici a posléze na třídě Kapitána Jaroše, kam si již Černocký přestěhoval varhany z Ostravy, které mu darovala maminka. Varhany byly vyrobeny firmou „Závod pro stavbu varhan bratři Riegrové„ v roce 1935. Byly na míru disponovány do tzv. varhanního salonku v domě Černockých v Ostravě-Zábřehu. Jednalo se o pneumatické varhany typu „Unit“. Měly dva základní rejstříky (Salicional 8´ a Kryt 8´)rozvedené do dvaceti dvou rejstříků. Varhany disponovaly též žaluzií a tremolem.41
3.5 Děti Josefa Černockého
Dne 26. listopadu 1943 se manželům Černockým narodil syn Bedřich. Své křestní jméno získal po svém kmotrovi, Bedřichu Antonínu Wiedermannovi.42
3.5.1 Bedřich Josef Černocký
Bedřich nejprve vystudoval v Brně gymnázium. V letech 1962–1968 studoval na Konzervatoři Brno obor trubka ve třídě B. Dvořáčka. Po absolutoriu (v roce 1969) odešel do Holandska, kde v roce 1975 absolvoval na konzervatoři v Rotterdamu
40
ŠTĚDROŇ, Bohumír. Černocká Drahomíra: Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, str. 190. 41 HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor. 42 Ibid.
20
obor hra na bicí. Poté působil v různých orchestrech jako hráč na trubku, vibrafon a marimbu a také působil jako pedagog na hudebních školách v Dordrechtu a Delftu. Podniká v ruční výrobě paliček pro bicí nástroje. V současnosti žije v Holandsku se svou rodinou.
Jeho děti, Martin Cernocky a Anne Marie Cernocky, se hudbě
nevěnují.43
V roce 1946 se Drahomíře a Josefu Černockým narodila dcera Drahomíra.
3.5.2 Drahomíra Černocká
Vystudovala brněnskou konzervatoř v oboru hra na varhany u svého otce Josefa Černockého. Po absolutoriu varhan (1967) vykonala zkoušky do 5. ročníku oboru hra na klavír k prof. Inněse Janíčkové a studium klavíru ukončila absolutoriem (1969). Své hudební vzdělání zakončila studiem varhan na Janáčkově akademii múzických umění u prof. Aleny Veselé. Několikrát se účastnila varhanních kurzů pod vedením prof. J. Reinbergera. Nejprve působila na LŠU Rosice, Šlapanice, Oslavany. Od roku 1970 vyučovala povinný klavír a také korepetovala na Konzervatoři Brno a od roku 1981 vyučovala obor hra na varhany. V roce 2006 odešla na penzi. Má dva syny Jiřího a Marka, oba se hudbě nevěnují.44
43 44
ČERNOCKÝ Bedřich - emailová korespondence. HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor.
21
3.6 Nemoc
Kolem roku 1960 onemocněl J. Černocký závažnou nevyléčitelnou chorobou – roztroušenou sklerózou. Zpráva, že trpí touto nemocí, ho nejprve úplně ochromila, zejména když si uvědomil, že časem bude muset přestat hrát na varhany. Avšak časem se vzchopil a začal se silou sobě vlastní s nemocí bojovat. V době nemoci mu velice pomáhala jeho rodina a v podstatě se nemoci poměrně uzpůsobil i život rodiny. Manželka Drahomíra se vzdala dráhy sólové zpěvačky a přijala místo ředitelky mateřské školky, aby se tak mohla více svému muži věnovat. Dcera Drahomíra a syn Bedřich přiváděli svého otce denně do a ze školy, když už to jemu samotnému činilo problém. Přesto však i přes pokročilou chorobu Černocký dále vyučoval a věnoval se svým žákům. S nemocí bojoval více jak deset dlouhých let, až jí nakonec 1. 7. 1970 podlehl.45
45
HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor.
22
4 Pedagogická činnost 4.1 Práce v ostravském rozhlase
O Černockého pedagogických začátcích toho příliš nevíme. Je nanejvýš pravděpodobné, že před vyučováním na brněnské konzervatoři pedagogicky nepůsobil. Pracoval v ostravském rozhlase a ve funkci varhaníka v kostele v OstravěZábřehu.
4.2 Konzervatoř
V letech 1946-1951 působil na brněnské konzervatoři profesor Michálek. Ten si Josefa Černockého vyhlédl jako svého nástupce.
Roku 1945 nastoupil tehdy
třicetiletý Černocký na brněnskou konzervatoř jako pedagog varhan. Vyučoval též Nauku o varhanách a Improvizaci.46
4.3 Janáčkova akademie múzických umění
Stejně tak byl roku 1947 pověřen lektorstvím na Janáčkově akademii múzických umění, kde dokonce převzal po Michálkově smrti vedení varhanního oddělení a od roku 1952 byl též pověřen přednáškami. Nebyl však nikdy interním pedagogem, nýbrž pedagogem externím.47
46
KOZÁK, Jan et al. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. Praha: vyd. Státní hudební vydavatelství, 1964. ISBN 02-063-64, str. 91-92. 47 ČERNUŠÁK, Gracian. Černocký Josef: Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, str. 190-191.
23
4.4 Vyznamenání
Za
svou
záslužnou
pedagogickou
činnost
byl
odměněn
několika
vyznamenáními: Roku 1955 – Vzorný učitel Roku 1965 – získal státní vyznamenání - Za vynikající práci (k padesátinám) Roku 1968 – Pamětní plaketa Ústřední výbor Národní fronty k 50. Výročí Československa – za výjimečné zásluhy Roku 1969 – pamětní medaile k 50. Výročí vzniku konzervatoře v Brně 48
4.5 Úvod do zařízení varhan
J. Černocký vytvořil pro své pedagogické potřeby skripta, podle kterých vyučoval na konzervatoři předmět s názvem Zařízení varhan. Černocký měl v záměru tuto publikaci vydat, ale pro nemoc už se nedostal k závěrečné revizi, a tak práce zůstala nedokončená. Skripta jsou psána na stroji a jsou sice členěna do kapitol, ale kapitoly nejsou příliš přehledně rozděleny. Tento nedostatek, který mu nebránil z práce vyučovat, protože jako autor se v díle dobře orientoval, hodlal zřejmě odstranit před vydáním, ke kterému už bohužel nedošlo. Skripta začínají úvodní částí, v níž Černocký popisuje, jak je dobré, že se varhany pomalu stávají součástí všech větších sálů a že se z doprovodného a pouze chrámového nástroje stává nástroj sólový, rovnocenný s ostatními nástroji orchestru. V úvodu též zmiňuje, že si varhan v poslední době začali všímat tehdejší soudobí čeští skladatelé jako Eben, Reinberger, Hanuš, Klička, atd. V první kapitole Černocký objasňuje vývoj varhan. Začíná od úplných začátků – tedy předchůdců varhan, pak vysvětluje funkci hydraulických varhan, portativu, 48
HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor.
24
vysvětluje pojmy jako kuželka, Barkerova páka, elektropneumatika aj. Zajímavý je dovětek 1. kapitoly, kam Černocký vkládá vlastní myšlenku. „Dělají se velké experimenty a hlavně v době nedávné byla snaha vybavit nástroj vším možným i nepouživatelným. Hrací stůl se tak stal téměř neovladatelný a mnohé z funkcí tam byly jen proto, že to bylo uvedeno v knihách. Je jistě dobré vybavit hrací stůl vším potřebným, ovšem ne zbytečným, aby se stal neovladatelným. Je jisto, že elektřina nezná mezí ve vynalézavosti různých funkcí, ale varhaník jich nakonec nepoužije. Zařízení pak chátrá, až opravdu přestane hrát.“49 Druhá kapitola pojednává o funkci měchů varhan (Černocký ji přirovnává k funkci hlasového ústrojí), dále o vzduchových kanálech a ventilátorech. V textu jsou i odkazy, u kterých varhan je ten konkrétní typ měchu použit. Na konci kapitoly uvádí Černocký zajímavost a poučení: „Zajímavosti: jediná píšťala 32´ spotřebuje v jedné vteřině 70 litrů vzduchu. Varhany sv. Sulpicia v Paříži mají 4 zásobní měchy, asi 15 000 litrů vzduchu pro Grand Orgue a pedál, 2 měchy pro récit, positiv a bombardes. Jeden měch s velmi silným tlakem pro pneumatický stroj klaviatur. Pět měchů čerpacích dodávají v jedné vteřině až 500 litů vzduchu. Varhaník by měl ovládat alespoň v hrubých rysech stavbu varhan. Něco se může přihodit v poslední chvíli před koncertem, může se objevit nějaká závada, pro kterou nemůže být koncert absolvován. Chudák varhaník, který si neví v takovém případě rady. Proto se také probírá na konzervatoři zařízení varhan.“50 Další velkou kapitolou je kapitola nazvaná Zařízení varhan. Jedná se o poměrně obsáhlou část, kde je v podstatě vysvětlena funkce všech důležitých částí varhan. V pořadí čtvrtá kapitola nese název Elektřina. Hned v počátku kapitoly se Černocký pozastavuje nad stavem a nespolehlivostí elektřiny a elektrických varhan. 49
ČERNOCKÝ, Josef. Úvod do zařízení varhan. Rukopis. Brno, cit., nestránkovánováno. Získáno z osobního archivu Mgr. D. Horákové Černocké. 50 Ibid.
25
Osobně bych řekla, že dnes, řádově o 50 let později, je tento Černockého názor už překonaný. Dále zde popisuje princip elektrických varhan. Je zřejmé, že Černocký byl velice zběhlý ve varhanářské praxi, protože kromě obecných informací o jednotlivých částech elektrických varhan a v textu přináší velice cenné osobní názory a náhledy na části a funkce varhan. V závěru 4. kapitoly je zmínka o varhanní lavici. Opět je vidět, že práce byla napsána před téměř půl stoletím. Je zde však patrné, že Černocký byl na svou dobu velmi pokrokový a že co on spatřoval jako velmi dobré, ale ne tehdy běžné, je dnes již zcela běžnou záležitostí. „Také lavici nemůžeme podceňovat. Některé lavice jsou velmi pohodlné pro hráče, který sedí za nástrojem jako za stolem. Byla navrhována lavice, jejíž šířka se příliš neliší od židle a ve Zlíně mají dokonce lavici na zvedání nebo snižování. To už je velký pokrok. Varhaníci jsou různě velcí a každý je zvyklý na jinou vzdálenost pedálu od lavice. Lavice s menší sedací plochou je lepší i pro dnešní hrací stoly, které mají velké boční stěny. Naprosto nevyhovující byly staré levice, které byly neposuvné a přímo našroubované na pedál. Samozřejmě na výšku byly rovněž neregulovatelné. Hra na pedál musí být přirozená, hráč nemá mít pocit, že sjíždí z lavice. Tím je taky podmíněn správný vsun pedálu do hracího stolu. Rovněž výška sedací plochy je podmíněna varhaníkovou výškou. U dnešních lavic je to zařízeno tak, že sedací plocha je upevněna šrouby s křidélky vespod a hráč může dle potřeby vkládat mezi kostru lavice a sedací desku lavice podložky.“51 Poslední obsáhlá kapitola je nazvána Zvukovost varhan.Černocký zde hned na začátku řeší dilema, která ze dvou složek je důležitější – zda konstrukční, nebo zvuková. Protože je špatně, jsou – li varhany zvukově krásné, ale technicky nespolehlivé. Avšak, jak podotýká, je stejně tak špatně, když varhany fungují technicky spolehlivě, ale když nevyhovují zvukově. Černocký se vyjadřuje, že: „Nástroj má být dispozičně vybaven tak, aby se na něj daly zahrát skladby všech údobí. Nástroj by měl být disponován jakýmsi kompromisem tak, aby zvukový 51
ČERNOCKÝ, Josef. Úvod do zařízení varhan. Rukopis. Brno, cit., nestránkovánováno. Získáno z osobního archivu Mgr. D. Horákové Černocké.
26
ideál barokních varhan neutrpěl na své hodnotě ale, aby se na něj dal zahrát kupříkladu také nějaký moderní Francouz.“52 V závěrečné kapitole pak Černocký řeší jednotlivé druhy píšťal (retné, jazýčkové, kryty, …). V jednotlivých skupinách se pak zaobírá konkrétními rejstříky, kdy velice podrobně řeší stavbu píšťaly, její zvukovou stránku, její použití v praxi (tj. jak ostrý, nebo naopak měkký má tón, s jakými rejstříky se dobře pojí apod.…). Text práce velice pěkně koresponduje s ručně zpracovanými, barevně provedenými technickými nákresy, kde je názorně zobrazen technický problém pojednávaný v textu kapitol. Černocký vše popisuje velmi přehledně, názorně a snadno pochopitelně. Často používá i přiléhavá přirovnání, aby si nezasvěcený čtenář dokázal popisovaný jev lépe představit. Je škoda, že skripta nebyla nikdy vydána. Myslím, že by mohla být dobrou učební pomůckou pro studenty, ale i pro širokou veřejnost zajímající se o varhany. Samozřejmě dnes už působí některé věci v práci uvedené lehce úsměvně, protože varhanářství za těch téměř padesát let zase o něco poskočilo a některé názory Černockého, byť by byly v době napsání díla sebepokrokovější, jsou již dnes zcela běžné.
52
ČERNOCKÝ, Josef. Úvod do zařízení varhan. Rukopis. Brno, cit., nestránkovánováno. Získáno z osobního archivu Mgr. D. Horákové Černocké.
27
5 Žáci
Josef Černocký vychoval několik generací varhaníků, mezi nimi i nemalé množství významných brněnských varhaníků - např. Zdeňka Pololáníka, Dagmar Lédlovou, Karla Pokoru, Vratislava Bělského, Miloslava Bučka, Jaroslavu Luklovou a také svou dceru - Drahomíru Černockou Horákovou. Svými žáky byl oceňován jako laskavý a skromný pedagog a současně vynikající muzikant.
Vyžadoval však
preciznost a netrpěl zahálku.53 Protože žáci J. Černockého nazývají svého pedagoga zásadně „pan profesor“, ponechávám v této části práce toto nesprávné oslovení. Josef Černocký, ačkoliv vystudoval filosofickou fakultu Karlovy univerzity, neměl oficiálně magisterský titul.54 Stejně tak, ačkoliv vyučoval jako externista na JAMU, nebyl nikdy jmenován profesorem.55 56
5.1 Alena Melounová Kuncová
Narodila se 6. 1. 1928 v Olomouci. V letech 1944-1948 studovala Konzervatoř Brno ve varhanní třídě J. Černockého Od roku 1949 až do roku 2000 pedagogicky působila na ZUŠ v Pluhově, v Karlových Varech, v Ořechově a v Moravanech. Zemřela dne 16. 1. 2012 v Uherském Hradišti.
53
HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor. ČERNUŠÁK, Gracian. Černocký Josef. Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, str. 190-191. 55 ŠTĚPÁNKOVÁ VESELÁ, Alena - osobní rozhovor. 56 Seznam absolventů konzervatoře a JAMU u Josefa Černockého je uveden v příloze č. 3. 54
28
Alenu Melounovou jsem navštívila v Uherském Hradišti v domově důchodců. Byla na tom fyzicky již velmi špatně, ale přesto velice ráda zavzpomínala na léta strávená se svým učitelem Josefem Černockým na brněnské konzervatoři. Na konzervatoř byla Alena Melounová Kuncová přijata již v roce 1942. Avšak hned v prvním ročníku byla po dva roky nuceně pracovně nasazená, takže po návratu musela vykonat znovu přijímací řízení a u J. Černockého tak v podstatě začala řádně studovat až v roce 1944. Na svého profesora varhan vzpomínala paní Melounová se slovy: „Byl to takový náš tatínek.“ Žáci chodili často k Černockým domů, kde obvykle dostali pořádně najíst a zažívali téměř rodinnou pospolitost. Alena Melounová – Kuncová zase na oplátku Černockým hlídávala děti. Vzpomínala také, jak častokrát dostala malou Drahušku, které jinak neřekli než „naše Dada“, pořádně nabalenou v kočárku a jezdila s ní po Lužáneckém parku až do večera. Černocký své žáky také několikrát vzal na „výlet“ po českých i moravských varhanách. Ubytovaní byli různě v rodinách a pořádali malé „koncertky“, na kterých hráli a zpívali a tím si vydělali na dopravu a jídlo. Jako na pedagoga vzpomínala na Černockého jen v dobrém. Často svým žákům skladby předehrával, aby měli zvukovou představu o skladbě. Byl na jednu stranu přísný kantor, ale zároveň byl svým žákům přítelem a některým, jak ho oni sami nazývají, téměř tatínkem.57
5.2 prof. PhDr. Miloslav Buček, CSc.
Narodil se 28. 5. 1931 v Chropyni. V roce 1946 byl přijat na Konzervatoř Brno do varhanní třídy V. Hawlíka. V letech 1951-1955 studoval JAMU, obor hry 57
MELOUNOVÁ KUNCOVÁ, Alena - osobní rozhovor.
29
na varhany u F. Michálka a J. Černockého. Od roku 1951 až do dnešních dnů koncertně vystupuje a to v ČR i po Evropě, přičemž natočil několik nahrávek české varhanní hudby. Buček je nositelem cen a vyznamenání z mezinárodních varhanních soutěží (např. Pražské jaro 1958).58 Od roku 1961 působí jako pedagog na Pedagogické fakultě v Brně. V letech 1967-1971 absolvoval postgraduální studium na JAMU na katedře skladby, hudební teorie a dirigování obor řízení sboru (u J. Veselky). Bývá členem v různých soutěžních porotách, komisích a předmětových radách. Získal čestný titul Vzorný pedagogický pracovník, Zasloužilý pracovník UJEP, bronzovou, stříbrnou a zlatou medaili UJEP a MU a je nositelem cen, diplomů a plaket za uměleckou činnost. 59 Když byl v roce 1946 přijat jako na brněnskou konzervatoř, vzpomíná, jak jich začalo studovat 28 a ukončilo jen 8 absolventů. On sám absolvoval u pro Vladimíra Hawlíka, zažil zde však celou plejádu pedagogů a umělců, jako byl prof. František Michálek, Bohumil Holub, Josef Blatný, Karel Hradil a Josef Černocký, kteří dávali varhannímu oddělení základ dobré pověsti a velké naděje do budoucnosti. Prof. Černockého od začátku vnímal jako velmi dobrého pedagoga a koncertního umělce. Během studia si uvědomil jeho velmi rozsáhlý repertoár, přičemž koncertní program měl vždy sestaven pestrý a stylový. Kromě Bachovy tvorby rád interpretoval francouzskou varhanní tvorbu, která mu poskytovala demonstraci virtuózní techniky a nesla pečeť stylového cítění s patřičně barevnou registrací. Do programu velmi rád zařazoval skladby svého učitele Bedřicha Antonína Wiedermanna, tvorbu brněnských a ostravských skladatelů. Žáci J. Černockého obdivovali jeho interpretaci varhanních partů ve vokálně nástrojových dílech, Janáčkovo Postludium v Glagolské mši a premiéru Koncertní symfonie Jana Hanuše pro sólo varhany, harfu, bicí nástroje a smyčcový orchestr. Mnohé koncerty absolvoval s výborným tenoristou Beno Blachutem, členem Národního divadla v Praze.
58
Prof. PhDr. Miloslav Buček, CSc. [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://muchropyne.inext.cz/historie.php?m=5&s=V%FDznamn%E9%20osobnosti&kat=bucek 59 Slovník českých sborových dirigentů. [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: : http://www.ucps.cz/portal/cz/03-01-heslo.php?chci_heslo=24.
30
Zaujala mne vzpomínka M. Bučka na opravdu netradiční způsob především varhanního oddělení, kterým uctili v roce 1948 dvacáté výročí smrti hudebního skladatele Leoše Janáčka. Z podnětu prof. Hradila a Černockého vzniklo ze studentů tohoto oboru sborové těleso, které mělo přes 50 pěvců a pěvkyň. Varhanní oddělení mělo v této době největší počet studentů, včetně těch, kteří nedokončili studium během válečné doby. S nově vzniklým sborem nastudoval K. Hradil chrámové i světské skladby L. Janáčka. Černocký řídil vystoupení sboru v ostravském regionu a rozhlase. Téhož roku po souhlasu ředitelství školy uskutečnili zájezd, kdy v průběhu jednoho týdne absolvovali koncert v Olomouci v Katedrále sv. Václava, v kostele v Karlově Studánce, natáčení v ostravském rozhlase a zpívali v Kleinově sanatoriu, kde L. Janáček 12. srpna 1928 zemřel. Vedoucími tedy byli prof. Hradil jako sbormistr a J. Černocký, jenž se ujal sólové hry a varhanního doprovodu. K tomu prof. Černocký zájezd doplnil poznáváním přírody a gymnastikou, kterou vždy propagoval. Byl to ojedinělá akce, která se na konzervatoři již v postatě neopakovala. Profesor M. Buček s nostalgií vzpomíná na rok 1951, kdy české varhanní umění ztratilo 3 významné pedagogy a umělce. Zemřel prof. E. Holub, B. A. Wiedermann a F. Michálek. Prof. Michálek tehdy vyučoval na JAMU, kam přijal M. Bučka jako jediného ke studiu. Bohužel ještě téhož roku zemřel. Po jeho smrti údajně hrozilo zavření varhanního oddělení v Brně. Zásluhou vedení školy a děkana hudební fakulty prof. Kudláčka se však podařilo výuku varhan zachovat. Byl jí pověřen prof. Josef Černocký a tak se M. Buček stal jeho žákem. Miloslav Buček si u svého profesora cenil toho, že výuku vedl velmi taktně, respektoval jeho interpretační názory, které dotvářel. Tato spolupráce vedla k řadě koncertů. Prof. M. Buček například rád vzpomíná na výměnné varhanní koncerty s pražskou akademií. Tradiční zastávkou bývaly Letovice, kde se vždy uskutečnila generálka před Prahou. Hrálo se na tří -manuálové varhany z roku 1949 postavené továrnou Rieger Krnov. Dispozici nástroje navrhoval a kolaudoval právě prof. J. Černocký. Pražské koncerty se konaly v evangelickém kostele u sv. Martina ve zdi, kde stály tří - manuálové varhany. Koncerty se staly středem pozornosti studentů AMU i pražské veřejnosti. Pod vedením svého učitele následující den studenti absolvovali prohlídku 31
Prahy a demonstraci jednotlivých varhan. Ze vzpomínek M. Bučka jsem vycítila, jak po takových akcích odjížděli nejen s uspokojením, ale i s velkým elánem do dalšího studia. V roce 1953 přišel J. Černocký s podnětným nápadem zmapovat a prostřednictvím brněnského rozhlasu zvukově zachovat historické nástroje zejména na Českomoravské vysočině. Myšlenka zaujala i vedoucího hudebního oddělení brněnského rozhlasu PhDr. J. Trojana. Podařilo se jim zmapovat přes 20 provozuschopných nástrojů, které postupně natočili. Do terénu vyjížděli na dva až tři dny s rozhlasovým vozem. Do pohraničního pásma museli jezdit s policejním doprovodem a schválenou propustkou. Některých výjezdů se zúčastnil i prof. Černocký. Většina zdařilých nahrávek je uschována v archivu brněnského rozhlasu. Pod pedagogickým vedením prof. Černockého dospěl prof. M. Buček ke svému absolventskému koncertu, který se uskutečnil 24. dubna 1956 na Stadionu. Dovolím si odcitovat, co prof. M. Buček říká k pedagogickému vedení prof. Černockého na JAMU: „Vyučovací hodiny měly vždy pracovní napětí, byla to hodina nabitá požadavky a energií. Vzrušená gesta Černockého naznačovala frázování, agogické změny a dovedla vždy inspirovat. U prof. Černockého jsem studoval obor varhany celkem 7 roků. Bylo to v době jeho výrazné pedagogické činnosti a velkého uměleckého rozmachu. Odborná připravenost, technická suverenita, uvědomělá slohová kázeň včetně barevné vynalézavosti, to vše postavilo Josefa Černockého mezi významné československé varhaníky.“60
5.3 MgA. Zdeněk Pololáník
Narodil se 25. 10. 1935 v Brně. Je činný jako hudební skladatel, varhaník a pedagog působící v Ostrovačicích. V letech 1952 až 1957 studoval Konzervatoř Brno, obor varhany, u J. Černockého a také skladbu u F. Suchého (1957-1961). V letech 1957-1961 60
studoval skladu na JAMU u V. Petrželky a T.
BUČEK, Miloslav - osobní rozhovor a písemná korespondence.
32
Schaefera. Je autorem více než 700 děl, z toho cca 400 kompozic tvoří filmová, televizní a scénická hudba. Pedagogicky působil také na JAMU. Byl odměněn několika cenami v soutěžích liturgické hudby, udělením čestného občanství městyse Ostrovačice (1998), Řádem sv. Cyrila a Metoděje České biskupské konference (2001) a Cenou Jihomoravského kraje (2005). V roce 2005 (u příležitosti jeho 70. narozenin) byl po něm pojmenován Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové. 61
To, co všechno jsem se o profesoru Černockém dozvěděla od Zdeňka Pololáníka, nemohu začít jinak, než citací jeho prvního setkání s prof. Černockým. Velmi mě to oslovilo a také podalo představu o prof. Černockém. „Kdysi, před mnoha lety, kdy jsem byl ještě žákem základní školy a dojížděl týdně na lekce klavíru a varhan do Varhanické školy jsem přišel do třídy plné žáků stojících kolem varhan, nejkvalitnějšího nástroje školy. Za hracím stolem mladý pedagog učil rozlišovat barvy rejstříků. Hrál jednotlivé tóny v různých zvukových barvách, vracel se zpět k již poznanému. Pozornost kolemstojících posluchačů byla zřejmá a také brzy sluchem sami rozeznali Kryt od Salicionálu, Vox angelika od Vox humana apod. Hodina končila a posluchači prosili přednášejícího, aby jim zahrál Ježkův známý Bugatti step na varhany, u nichž seděl. Vyhověl okamžitě a za potlesku vyběhl ze třídy. Byl jsem velmi zaujat zajímavou přednáškou i typicky klavírní skladbou bravurně předvedenou na varhany. To byl pan profesor Josef Černocký, řekl mi jeden ze zúčastněných. Učí hlavně na konzervatoři a na varhanické škole vzal pár hodin za chybějícího pedagoga. Má tam také pokusného "králíka" nějakého Jarouška Šilera, na kterém se za jeho dozoru učí posluchači z konzervatoře učit. Skvělý umělec a velmi přísný pedagog. Po několika dalších letech jsem byl přijat na konzervatoř.“ Když prof. Černocký oznámil Z. Pololáníkovi, že ho přijal do své třídy, popisuje tento své pocity skromně jako vystřídání obrovské radosti s obavami, zda 61
SOBOTKA, Mojmír. Životopis Zdeňka Pololáníka. [online]. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.orik.cz/content/zivotopis-zdenka-pololanika.
33
obstojí. Toto se opakovalo ještě několikrát, když spolu začínali. Profesor jej nachytal různými otázkami, jako například „kolik not hrál v trylku“, nebo se podivoval nad tím, jak může hrát stejné noty pokaždé jiným prstokladem. Stejně tak neobstál jeho nohoklad. Zdůraznil mu, že nic neznamená, když už hrál Bacha. Nezbylo tedy, než aby Z. Pololáník začal cvičit s plným vědomím každé noty, se stejným prstokladem i nohokladem. Vzpomíná však také na Černockého radost a uspokojení, když viděl, že posluchači splňují jeho představy. Nejen svých žáků, ale všech varhaníků se vždy dovedl zastat. Stalo se tak prý vícekrát, kdy šlo dokonce o existenci tohoto excelentního oddělení a to stálým poukazováním na to, že varhany jsou převážně v chrámech, posluchači na ně hrají, vábí lidi do kostela a narušují ateistické snahy ve státě. Také Zdeněk Pololáník zavzpomínal na svou hodinu, kdy přišla za profesorem kádrovačka z JAMU s tím, že jeho student JAMU Miloš Buček neodpovídá politickému profilu studenta vysoké školy. Černocký to však obhájil přirovnáním, že na varhanách jsou píšťalky dlouhé, krátké, tlusté, tenké, dřevěné i z různých kovů, žádné nejsou zcela stejné a proto se na nich dá hrát. S panem profesorem po celou dobu studia vycházel Z. Pololáník neobyčejně dobře, jen mu bylo vytýkáno, že má moc zájmů (byl členem v akademickém pěveckém sdružení Moravan, často navštěvoval opery a orchestrální koncerty a také sám komponoval). S jeho vlastní skladbou Variace pro varhany a klavír se prof. Černocký seznámil až po absolventském koncertu. Skladba se mu evidentně líbila a upřímně mu vynadal, že s ní nepřišel dřív, že s ní mohl absolvovat. Poté se pan profesor ujal přípravy této skladby, svolal k poslechu všechny své kolegy a představil jej jako skladatele. Další den spolu navštívili redakci ČR a vzal na svoje bedra hudební režii nahrávky. Ta se díky zkušenostem pana profesora podařila a první rozhlasový snímek šel do éteru. Ještě se mi Z. Pololáník zmínil o koncertní činnosti profesora Černockého, kdy vzpomenul na přínosné varhanní koncerty, které míval vícekrát do roka v sále Stadionu za pěveckého spoluúčinkování jeho paní sopranistky s krásným hlasem. Přinášel vždy nějaké novinky, premiéry hlavně domácích skladatelů např. Františka Vrány, Zdeňka Blažka aj. Měl osobitou, vždy velmi barevně vynalézavou registraci, pregnantnost rytmická i tempová vytvářela napětí každého díla. Jeho koncert 34
v Budapešti uskutečněný v době, kdy se běžně nesmělo nikam vyjíždět, byl událostí, o které se dlouhou dobu s obdivem hovořilo. Hrával jako sólista se symfonickým orchestrem (Československého rozhlasu a Státní filharmonie Brno) v Glagolské mši, ale i Hindemithův Koncert pro varhany a orchestr. Pololáník obdivoval, jak statečně nesl obtíže své nemoci, nestěžoval si, byl stále dobře naladěn a zajímal se o vše nové v hudbě a o osudy svých žáků. Přijímal neúnavně všechny, kteří ho chodili navštěvovat. Je třeba ocenit obětavost paní Černocké i jeho dcery za péči, kterou mu věnovaly a laskavost, s jakou návštěvy přijímaly. Zdeněk Pololáník pana profesora navštěvoval až do posledních dní jeho života a velmi ho těší, že pan profesor vyslechl ještě jeho celovečerní oratorium Šír haš šírím (Píseň písní), které v té době provozovala Státní filharmonie Brno a prostřednictvím své dcery Drahomíry mu poslal blahopřání. Ze vzpomínek Zdeňka Pololáníka je cítit vděčnost za rady i zkušenosti, kterými ho profesor Černocký obdařil.62
5.4 Mgr. Jaroslava Luklová Krámská
Narodila se 7. 7. 1936 ve Frýdku-Místku. V letech 1951-1956 studovala varhany na brněnské konzervatoři u J. Blatného. V letech 1956-1957 působila jako učitelka klavírní hry a také v osvětové besedě při hudební škole Letovice. V letech 1960-1964 studovala při zaměstnání JAMU, ve varhanní třídě J. Černockého. Od roku 1957 až do roku 1993 vyučovala v ZUŠ Bučovice, Vyškov a Rousínov. Od roku 1958 až doposud
je varhanicí
v chrámu Spasitele
Brno
Židenice
církev
československá husitská. V letech 1967-1989 podnikala četné koncerty v České republice i zahraničí (např. v Německu). Jaroslava Luklová vzpomíná, že profesora Josefa Černockého poznala v září 1951, kdy přišla do prvního ročníku varhanního oddělení Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Nebyla přidělena do jeho varhanní třídy, studovala u prof. Josefa Blatného. Profesora Josefa Černockého si vybavuje jako štíhlého, 62
POLOLÁNÍK, Zdeněk - osobní rozhovor a emailová korespondence.
35
hbitého muže, který rozdával úsměvy a humorné poznámky. Své vzpomínky rozděluje na dobu studií na konzervatoři (1951-1956) a na dobu studia na varhanním oddělení na JAMU. Řekla mně, že bez popsání a pochopení politické situace v padesátých letech by bylo zkreslené vžívat se do vzpomínek na studentská léta. Tato doba socialistického státu je už dostatečně zmapovaná a události jsou známé, přesto teprve podrobnosti a střípky vzpomínek ukazují zkreslenosti a podivení nad tím, jak byli jako varhaníci nedostatečně vedení k vlastní profesi a jaké asi museli jejich pedagogové dělat kompromisy (kusé znalosti hry k církevnímu využití, skoro úsměvné zpívání gregoriánského chorálu, hraní na mizerné nástroje, nedostatek praktické výuky improvizace, málo nastudované varhanní literatury, nedostupnost notového materiálu apod.). Kdo z posluchačů neměl možnost zahrát si na varhany v kostelích, byl odkázán na cvičné hodiny ve škole, o jejichž přidělování se sváděl boj. Přiznává, že žáci profesora Černockého vycházeli z tohoto boje vítězněji než ostatní. Oznámení konání koncertů vyučujících profesorů varhanní hry bylo vždy velkou událostí a studenti netrpělivě čekali na provedení. Profesor Černocký si Jaroslavu Luklovou vybral jako registrátorku, byla to pro ni jistá čest. Prožila s ním tak u varhan (většinou na Stadioně) mnoho hodin. Nejen zkoušení před koncertem, ale především přímo při rodící se registraci skladby v počátcích. Měla tak možnost sledovat, jaké postupy volil, které rejstříky kombinoval, jak rozděloval manuály a hledal nejlepší vyznění hrané skladby. Pravda, varhany na Stadioně byly zastaralé, falešné, s mnoha závadami a neměly mnoho zvukových možností. Přesto platily za nejlepší v Brně. Současně s ní nastoupila do prvního ročníku varhanního oddělení Dagmar Lédlová. Byla ve třídě prof. Černockého. Také jí J. Luklová registrovala nejen na koncertech, ale i na večírcích a při té příležitosti byla mnohokrát přítomná v jejích hodinách varhan. Bylo to pro ni velmi přínosné, protože z výuky od prof. Blatného měla jiné zkušenosti. Od Černockého se naučila podnětným zkušenostem, které měla možnost opakovaně slyšet: velká pozornost byla věnována nohokladu a svazování více not jednou nohou (přísné střídání nohou nebylo vždy nutné, stejně tak nebylo nutné přísně vázat). Černocký podporoval hru levou nohou a pravou využíval pro crescendový válec a žaluzie nebo pistony. Stejně tak dbal na propracování frázování, tempa, agogiky a bezchybné přecházení na manuály. Do jejích vzpomínek se vloudil i smutek, když v roce 1956 J. Luklová 36
absolvovala, mezi prof. Blatným a Černockým vznikl konflikt ohledně uspořádání absolventských koncertů. Oba chtěli, aby obě měly samostatné koncerty. Prof. Černocký vyhrál, Dagmar měla koncert samostatně a J. Luklová s dalšími dvěma spolužáky. Pan prof. Blatný byl rozladěn. Stejně dopadlo i rozhodování o výběru studenta na roční stáž do Výmaru, opět prof. Černocký prosadil svou žačku a prof. Blatný pronesl památnou větu „No, on je mladší a ambicióznější.“ Po roce 1956 každoročně J. Luklová usilovala o přijetí na JAMU. Podařilo se jí to až po roce 1960, kdy už byl Černocký vážně nemocen. Docházela na hodiny k němu do bytu. Profesor seděl na pohovce a opíral se o hůlku. Špatně se již vyjadřoval a často mu nerozuměla. Před jejím absolventským koncertem se konala přehrávka za účasti profesorů klavírní hry, nebyl však přítomen žádný varhaník, pochopitelně ani tehdy již velmi nemocný prof. Černocký. Po přehrání se strhla hádka, proč hrála Bachovu Chromatickou fantasii a fugu v transkripci a ne některé původní velké dílo od Bacha. Neuměla prý jinak argumentovat, než že jí repertoár sestavil prof. Černocký, který už jí to nemohl pomoci obhájit. Tato vzpomínka sice patří k těm neradostným, přesto však J. Luklová vzpomíná na všechny své učitele v dobrém a s pochopením, ale jak sama říká, varhanní hru studovala v nesprávné době.63
5.5 doc. Josef Pančík
Narodil se 7. 9. 1938 v Blatničce. V letech 1954-1959 studoval Konzervatoř Brno, obor hra na varhany, ve třídě J. Černockého. V letech 1959-1963 studoval JAMU, obor řízení sboru, ve třídě J. Veselky. Od roku 1965 až doposud působí jako sbormistr Janáčkovy opery Národního divadla v Brně. V letech 1965 – 1992 založil a byl uměleckým vedoucím a dirigentem Brněnských madrigalistů. V letech 1992 – 2006 působil jako sbormistr Pražského komorního sboru. Od roku 1980 až doposud je pedagogem na JAMU – obor dirigování sboru. S Brněnskými madrigalisty 63
LUKLOVÁ KRÁMSKÁ, Jaroslava - osobní rozhovor.
37
a Pražským komorním sborem pořídili nahrávky řady titulů pro Český rozhlas Brno, na gramofonové desky, spolupracovali s Českou televizí, zúčastnili se stovek koncertů v České republice i v zahraničí.
Josef Pančík Josefa Černockého před studiem na konzervatoři osobně neznal. Kvůli špatnému kádrovému posudku ho na brněnskou konzervatoř ani nechtěli vzít. Avšak profesor Černocký se zasloužil o to, že byl Pančík na konzervatoř napodruhé přijat. Na dobu studií vzpomíná doc. Pančík jen v dobrém. Popisuje prof. Černockého jako výborného pedagoga, skvělého muzikanta a dobrého srdečného člověka. Své žáky, které obvykle oslovoval titulem „milánku“, dovedl nejen naučit hudbu, ale také je vychovával a vedl. Josef Pančík vzpomněl, že pro výuku Černockého byla typická věta:„A tady, milánku, uděláme fines.“ Černockého oblíbený pojem znamenal, že tady skladbu prostě ukončí a dál hrát nebude. Při výuce byla s Černockým legrace – neustále vyprávěl vtipy a někdy dokonce ten stejný několikrát za sebou, aniž by o tom věděl. Docent Pančík na svém profesorovi obdivoval jeho všeobecný hudební rozhled a také výborný smysl pro zvukovou barvu varhan, kterou výborně uplatňoval při registrování. Svou vzpomínku na Černockého zakončil větou „Černocký byl výborný pedagog, dobrý člověk a nedám na něj dopustit.“64
5.6 Helena Pechová Šmídková
Narodila se 17. 6. 1939 v Brně. Zde také studovala v letech 1957 – 1963 konzervatoř u J. Černockého. V letech 1964 – 2002 učila v ZUŠ Náměšť nad Oslavou (přičemž od roku 1988 až 2002 působila jako ředitelka ZUŠ).
64
PANČÍK, Josef - osobní rozhovor.
38
Helena Pechová mi vyprávěla, že pana profesora před studiem na konzervatoři osobně neznala. Bylo o něm známo, že si své budoucí žáky rád připravoval a sledoval ještě před konzervatoří. Když úspěšně složila přijímací zkoušky a byla přidělena do jeho třídy, byla šťastná, že může studovat u tak významného pedagoga, za jakého v Brně a okolí v padesátých letech platil. Profesor Černocký byl však velmi upřímný a hned v první hodině varhan pronesl památnou větu: „Já jsem se modlil, abych tě nedostal, a oni mi tě přidělili.“ Postupem času si na sebe zvykli a hodiny s ním byly pro ni velmi přínosné. Při nácviku skladeb vyžadoval pracovitost a pečlivost, nesnášel hru „zhruba“ a vše muselo být nacvičené do detailu. Svým žákům zadával literaturu rozvážně, vybíral kontrastní skladby a rád také zadával skladby svého kantora B. A. Wiedermanna. Černocký si stál za svými žáky. Například zařídil, že když bude mít student varhan dobrou známku z povinného klavíru, získá při absolutoriu vysvědčení, kde bude uvedeno, že absolvent konzervatoře v oboru hra na varhany je způsobilý jak k výuce varhan, tak i klavíru. Stejně tak se žákům snažil přiblížit předmět Zařízení varhan, který vyučoval. Tento předmět byl na konzervatoři teprve čerstvě zaveden a nebyly k němu téměř žádné materiály a učební pomůcky. Prof. Černocký proto sepsal skripta, podle kterých vyučoval. Tato skripta si žáci mezi sebou různě šířili opisy. Byla velmi přehledně a názorně zpracována. K tomu pomocné nákresy a poměrně zajímavý výklad profesora činili z tohoto předmětu předmět pro žáky poměrně záživný. Přesto Helena Pechová s úsměvem vzpomínala, že se jim také občas do tohoto předmětu nechtělo a spolu se spolužáky na učebně č. 2 vlezli za varhany a schovávali se. Jen jeden spolužák byl nechán jako volavka. Prof. Černocký přišel na učebnu a ptal se, kdeže jsou ostatní, že máme jít za ním na učebnu č. 1. Když vylezli zpoza varhan a plánovali prchnout přes vrátnici, pan profesor přesně toto očekával a už na ně na vrátnici čekal. Tam jim sice pěkně vyhuboval, ale žádnou aféru z toho nedělal. Své vyprávění končí H. Pechová hodnocením, že Černocký byl kantor přísný, ale velmi lidský, kterého dokázal rozzlobit jenom nezájem nebo lenost a tehdy
39
dokázal použít i peprnější výrazy. Byl to člověk velmi sympatický, na kterého se ani po padesáti letech nedá zapomenout.65
5.7 prof. Lubomír Mátl
Narodil se 6. 3. 1941 v Brně. V roce 1959/1960 absolvoval brněnskou konzervatoř obor hra varhany ve třídě J. Černockého. V roce 1968 absolvoval na JAMU obor dirigování sboru a orchestru (ve třídě Veselky, Týnského a Jílka). Působil jako dirigent Brněnského akademického sboru, hlavní sbormistr Ostravského filharmonického sboru, Filharmonického sboru Slovenské filharmonie v Bratislavě, Pražského filharmonického sboru a Smíšeného sboru Českého rozhlasu, dále pak Moravského komorního sboru a Mátlova akademického sboru. Je také uměleckým vedoucím a sbormistrem Pěveckého sdružení moravských učitelů.66 V roce 2007 byl jmenován, prezidentem České republiky Václavem Havlem, profesorem.67 V roce 2008 získal Cenu Bedřicha Smetany.68 K počátkům studia varhan Lubomíra Mátla na brněnské konzervatoři se váže zajímavý příběh. Hned v prvních společných hodinách s prof. Černockým nastal nenadálý problém. Lavice u varhan byla pevně nastavená a příliš vysoká, než aby tehdy postavou menší Mátl vůbec dosáhl na pedál. Prof. Černocký chvíli přemýšlel a pak pronesl větu, jež si Lubomír Mátl pamatuje dodnes: „A co tedy uděláme s tím našim malým?“ Situace se vyřešila tak, že školník na popud Černockého vyrobil pro Mátla varhanní lavici přímo na míru.
65
PECHOVÁ ŠMÍDKOVÁ, Helena - osobní rozhovor. Pěvecké sdružení moravských učitelů: Dirigenti - Lubomír Mátl. [online]. [cit. 201204-10]. Dostupné z: http://www.psmu.cz/dirMatl-cz.html. 67 Prof. Lubomír Mátl. [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://hf.jamu.cz/seznam-pedagogu/staff/matl.html. 68 Ceske-sbory: dirigenti. [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.ucps.cz/portal/cz/03-01-heslo.php?chci_heslo=230. 66
40
Profesor Mátl vzpomíná na svého pedagoga varhan, jako v podstatě většina jeho žáků, jen v dobrém. Na Černockém hodnotil jeho všeobecnou vynikající hudebnost, muzikálnost a registrační umění. Stejně tak kladně hodnotil jeho bohatý slovník a příměry, kterými se snažil žákům skladby objasnit. Mátl obdivoval, jak prof. Černocký uměl nápaditě vystavět skladbu a ne jen „honit“ techniku. Celé ty roky, kdy studoval pod vedením Josefa Černockého, dnes Lubomír Mátl hodnotí jako velice pohodové období.69
5.8 Mgr. Petr Šandera
Narodil se 1. 11. 1941 v Lukách nad Jihlavou. Studoval Konzervatoř Brno v letech 1959-1965 obor hra na varhany u J. Černockého. Absolvoval JAMU v letech 1965-1969 hru na varhany u prof. Veselé. Působil v ZUŠ Piešťany a Rožnov p. Radhoštěm a to v letech1970-1981. Jako varhaník působil v Krematoriu Jihlava (1981-1991). V letech 1991-2002 byl ředitelem ZUŠ Jihlava. Od roku je 1991 varhaníkem v Lukách nad Jihlavou. Šandera je autorem skladeb pro děti, varhanních děl, chrámové hudby, celkem130 opusových děl. V roce 2007 mu byla udělena cena města Jihlavy za celoživotní kompoziční tvorbu spojenou s výchovou dětí k hudbě. Petr Šandera je asi jedním z posledních žáků prof. Černockého a jak sám říká, cituji: „Je to pro mne velká čest.“ K profesorovi Josefu Černockému nastoupil na Konzervatoř v Brně ve školním roce 1959/1960. Poznal ho však už o rok dříve, kdy se u něho začal připravovat ke zkoušce na konzervatoř. Pamatuje si na něj jako na vynikajícího muzikanta, pedagoga a odborníka. Bohužel u něj studoval až v době, kdy už byl nemocný. Nejprve chodil s hůlkou, později ho vodili spolu s jeho dětmi do školy a pomáhali mu při chůzi. Velkou výhodou bylo, že profesor bydlel hned vedle konzervatoře a doma měl varhany – krásnou „unitku“, na kterou mohl P.Šandera také hrávat, když profesor Černocký nemohl pro nemoc přijít do školy. Přesto, že byl tak nemocný, učil výborně a měl i smysl pro humor. Vždy začínal
69
MÁTL, Lubomír - osobní rozhovor.
41
větou: „Proč bychom se netěšili….“ Měl vynikající sluch (neušlo mu vůbec nic) a barevnou představivost. Vždy dával přednost přednesu skladby před bezduchou technikou. Měl totiž neuvěřitelný smysl pro varhanní zvuk a styl. Dozvěděla jsem se od P. Šandery velmi zajímavou informaci, že byl pan profesor absolutně rozený varhaník, který neváhal někdy zasáhnout i do notového záznamu, aby skladba lépe zněla. Také dovedl z každých varhan (i sebehorších) vytáhnout i to, co tam nebylo. Neměl žádná dogmata. Jeho rada byla prostá: „Začni jedním rejstříkem, využij kontrastů jednotlivých barevných skupin a tutti používej jako šafránu.“ Neváhal tlustý Principál 8´ nahradit Salicionálem 8´ a Flétnou 8´, znělo to výborně. I na malých varhanách dovedl skvěle narejstříkovat každou skladbu. Šandera také vzpomíná na jeho úžasnou schopnost, jak dovedl sluchem a po paměti rejstříkovat „od stolu“, i když už sám dávno nehrál. Když na varhanní oddělení dodali malé elektrofonické varhánky, nikdo je nepoužil, ale on ano a velice dovedně a vynalézavě. V posledních ročnících studia už byl profesor tak nemocný, že musel vynechávat vyučování. Zaskakoval ho pan profesor Vratislav Bělský, který měl velmi podobný systém vyučování. Přesto P. Šanderu dovedl p. prof. Černocký až k absolventskému koncertu, kde hrál od Petra Ebena Nedělní hudbu, kterou ho skvěle naučil a ještě lépe narejstříkoval. Hrálo se na Stadionu, tehdy největších koncertních varhanách v Brně. Závěrem mi Petr Šandera sdělil, že zkušenosti, které mu prof. Černocký předal, předává i on dál svým žákům a používá je dodnes.70
5.9 prof. MgA. Kamila Klugarová
Narodila se 20. 5. 1948 v Brně. Studovala na brněnské konzervatoři (1963– 1969) hru na varhany u Josefa Černockého a Josefa Pukla. Poté studovala hru na varhany na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě Aleny Veselé (1969–1973). Studium si doplnila postgraduálním studiem na Akademii múzických 70
ŠANDERA, Petr - písemná korespondence.
42
umění v Praze u Milana Šlechty (1973–1978). Účastnila se četných mistrovských varhanních kurzů (např. u F. Peeterse, A. Heillera, D. Rotha….). Je laureátkou několika mezinárodních soutěží – např. Pražského jara a v Bologni. Účastnila se mezinárodních festivalů a spolupracovala s významnými evropskými symfonickými i komorními orchestry. Natáčela pro rozhlas a televizi doma i v zahraničí a spolupracovala s vydavatelstvími Supraphon a Panton. Podnikla také četná koncertní turné po Evropě a Asii a vedla interpretační semináře ve Finsku, Francii a Nizozemsku. Dodnes K. Klugarová zasedá v porotách národních i mezinárodních soutěží. V současné době působí jako pedagožka oboru hra na varhany na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, přičemž roku 1991 se stala docentkou, v letech 1999-2002 byla děkankou a roku 2002 se stala profesorkou.71 Profesorka Klugarová přišla na brněnskou konzervatoř v době, kdy byl Černocký již nemocný. Proto svou vzpomínku na něj uvedla větou.“Umím si představit vzpomínku na vynikající interpretační umění prof. Černockého, které jsem už bohužel nezažila. “Kamila Klugarová nastoupila na brněnskou konzervatoř v patnácti letech, a jak ona sama zmiňuje „se vcelku dobrou klavírní technikou.“ S prof. Černockým posléze brzy zvládli základy varhanní hry. Do hodin se připravovala a tak když v jednom z nižších ročníků konzervatoře přednesla v hodině svému profesorovi nacvičenou skladba, dostalo se jí namísto očekávaného kladného hodnocení a pochvaly odpovědi:“ Kamilko, koho si myslíte, že oblbnete tím rychlým hraním?“ Prof. Kamila Klugarová to dodnes cituje svým studentkám a studentům.72
71
SPÁČILOVÁ, Jana. Klugarová Kamila. [online]. [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=recor d_detail&id=1000906. 72 KLUGAROVÁ, Kamila - emailová korespondence.
43
6 Koncertní činnost
Josef Černocký sám koncertně vystupoval od roku 1936. Ve svém stručném curriculum vitae se zmiňuje, že v zábřežském kostele zavedl od roku 1939 „Půlhodinky po jedenácté.“ O těchto půlhodinkách nemáme podrobnější zprávu a nevíme tedy, jak probíhaly. Je možné, že si Černocký vzal za vzor svého profesora B. A. Wiedermanna, který v Praze v prostředí v chrámu benediktinského opatství Emauzy Na Slovanech pořádal „Varhanní hodinky“ – tedy malé „koncertíky“, velmi oblíbené širokou veřejností. Kromě klasického koncertního repertoáru soustavně propagoval díla soudobých českých a moravských skladatelů. Často spoluúčinkoval na oratoriích a kantátových koncertech. Hrával například varhanní party v dílech Leoše Janáčka (Otčenáš, Taras Bulba, Glagolská mše).
Varhanní party orchestrálních děl autorů - Handela, Brixiho, Bossiho,
Hindemitha, Mozarta. Varhanní literaturu prezentoval na četných varhanních koncertech v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Praze, Brně, Zlíně, Olomouci, Břeclavě, Ostravě a Bratislavě. Vyjížděl koncertně i do zahraničí – nejčastěji do Maďarska a Německa. Velmi často koncertoval také se svou ženou, sopranistkou Drahomírou Černockou. 73 74
73 74
HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor. Výčet koncertů a repertoár J. Černockého je uveden v příloze č. 1.
44
7 Recenze
Josef Černocký se zejména v 50. letech dostal do povědomí poměrně široké veřejnosti. Jeho hra byla oceňována pro virtuozitu, nápaditou barevnost a osobitý zvuk. Často o něm vycházely kratičké zprávy, články a kritiky v novinách, které si Černocký pečlivě vystřihoval a uchovával. Uvádím výběr z kritik a recenzí v novinách. „Varhanní koncert Josefa Černockého Na nových varhanách ostravského nového kostela předvedl v pondělí 27. listopadu večer své mladé, ale již velmi vyspělé umění místní varhaník Josef Černocký. Způsobem podání všech šesti čísel svého pořadu dosvědčil, že velmi dobře ovládá techniku svého nástroje i že obdobně účinně dovede využíti bohatých zvukových možností velikého stroje.“75 „Rozhovor s umělcem, který zítra hraje v Moravské Ostravě V poslední době vžívají se v Moravské Ostravě hodinky duchovní hudby, na nichž účinkuje mladý prof. Černocký, ostravský rodák. Hraje na nových krásných varhanách v chrámu Božského Spasitele. Černocký je žákem známého vynikajícího umělce prof. Wiedermanna, na něhož má řadu vzpomínek. Zvláště živě si vzpomíná, jak jej prof. Wiedermann poprvé přijal. Když mu mladý varhanický adept něco přehrál, odpověděl: „Mládenče, jděte raději na práva….“ Černocký však toužil po dráze hudební. Neustoupil, a když mu ještě přednesl řadu vlastních komposic, Wiedermann změnil svůj úsudek. Tak jeho zásluhou máme o dalšího dobrého varhaníka více.“76
75
Moravsko-ostravský deník, 29. 11. 1939. Autor článku neznámý. Soukromý
archiv J. Černockého. 76
Ostravský večerník 16. 12. 1939. Autor článku neznámý. Soukromý archiv
J. Černockého. 45
„Profesor Černocký známý už posluchačům svými hudebními půlhodinkami v rozhlase, zahrál tři klasické skladby s osvědčenou svědomitostí a s mladistvým zanícením. Komu bylo přáno sledovati jeho poctivé studium hudebních věd, a kdo se účastní hudebních večírků, pořádaných v jeho rodném zátiší v Zábřehu při domácích varhanách, ten poznal, že jeho heslem jsou slova velikého komponisty: „Nemohu ducha hudby pojímati jinak, než v lásce.“77 Varhanní koncert J. S. Bacha „Největšímu mistru varhan, J. S. Bachovi, se poklonil jeden z nejlepších žáků prof. B.A. Wiedermanna prof. brněnské stát. konzervatoře Josef Černocký v evangelickém kostele v Ostravě. V zajímavém pořadu se střídaly varhanní skladby s ariemi z Vánočního oratoria z pašií sv. Jana atd., jež zazpívala známá koncertní pěvkyně Dr. Černocká. Prof. Černocký dokázal znovu svou vysokou třídu jak ve stylovém pojetí skladeb a v rejstříkování, tak i ve vybroušené technice manuálové a pedálové. Vzácnou plastičností vynikly obzvláště fugy, dynamickým odstíněním hlavně v jemných rejstřících např. Pastorele, třpytivou technikou prstovou chorálová předehra „Radujte se křesťané“ jistotou hry pedálové Toccata a fuga C-dur. Zpěvní part ukázky Z vánočního oratoria svědčí o vytříbeném Bachově smyslu pro krásu a lehkost melodickou, která připomíná pozdější slavné árie Mozartovy. Chorálové předehry
byly
vždy
uvedeny
zpívaným
chorálem
v autentickém
znění.
Prof. Černocký by si zasluhoval hrát na jiném, lepším nástroji.“78 „První večerní celovečerní Josefa Černockého, profesora varhanní na brněnské konzervatoři, přivábil početné posluchače, ctitele královského nástroje, kteří pronikavým uměleckým zdarem koncertu byli velmi mile potěšeni. Profesor Černocký, odchovanec proslulého virtuosa B.A. Wiedermanna, je vskutku jeden z nejpovolanějších našich mistrů varhan. Jeho umění vyrůstá z pevných základů dokonalého všech, i těch nejsložitějších technických problémů varhanní hry. Jeho technika pedálové hry je přímo oslňující. Rovnocenně k této technické suverenitě jeho uměleckého projevu se připojuje vrozený a usilovným studiem vystupňovaný 77
Ostravský kraj 2.12 1941. Autor článku neznámý. Soukromý archiv
J. Černockého. 78
Práce 5. 2. 1949. Autor článku neznámý. Soukromý archiv J. Černockého.
46
cit pro jednolitou monumentální výstavbu. Bachovo preludium a fuga a moll a Regerova Chorální fantasie na téma Hrad přepevný je Pán a Bůh náš daly mu k tomu skvělou příležitost. Tematická výraznost, plynulost hudební fráze a pevnost tempová jsou přesvědčivým dokladem jeho slohového cítění a spontánní hudebnosti. Osobité je jeho rejstříkování skladeb Bachových, laděné většinou na stejnou zvukovou barvu a odstínované spíše dynamickým rozvrstvením, byť toto potlačení bohaté barevné diferenciace snad někdy přinášelo určitou šeď (Sonáta d moll). Zato v romanticko - impressionistických skladbách Viernových rozehrál Černocký nástroj v Bohatou a účinnou symfonii barev.“79 Z programu varhanního koncertu k padesátým narozeninám prof. J. Černockého „Všichni – návštěvníci varhanních koncertů, profesoři konzervatoří i JAMU a žáci – dobře známe onu svěží vysokou postavu prof. J. Černockého, který 11. dubna oslavuje padesátiny a současně i 20 let pedagogické činnosti v Brně. Ano, všichni dobře známe to příznačné pružné posazení za hrací stůl, krátké zamyšlení, v němž současně ruce i oči překontrolují připravené rejstříkové kombinace, několik volných a lehkých pohybů zápěstí a již se stáváme svědky zasvěceně oddaného interpretačního vztahu k dílu. Černockého vyhraněný a reprodukčně tvořivý přístup ke skladbám propůjčuje jim výrazovou jadrnost, osobité a nenapodobitelné zvukové zabarvení a maximální muzikální vypětí. Tento vnitřní neklid, provázející činnost jen citlivého umělce, ustavičné hledání nového, neopouští našeho jubilanta, jenž tento boj za pokrokovými hudebními myšlenkami a soudobostí přenáší na své žáky. Nelze nikdy zapomenout hodin varhanní hry ve třídě profesora Josefa Černockého, kde právě toto jemné nervní napětí bylo rysem nejcharakterističtějším. Učebna bylo proto vzdálena všeho kantorského. Byl to malý koncertní sál nabitý chtěním, energií a především živou a sálavou hudbou. Neklidné přecházení a vzrušená gesta učitele naznačovala žádané frázování, agogické změny, barvu, volala po plynulém zpěvu
79
Lidová obroda 23. 3. 1949. Autor článku neznámý. Soukromý archiv
J. Černockého. 47
a melodii a dovedla i toho nejpoklidnějšího žáka nadchnout a inspirovat k zvýšené aktivitě.“80 „Varhanní koncert prof. J. Černockého Brněnský varhaník prof. J. Černocký patří k těm výkonným umělcům, jejichž reprodukční projev spojuje v sobě přísnou slohovou ukázněnost s jemným smyslem pro zvukově barevné výboje rejstříkové. Jeho poslední koncertní vystoupení v neděli znovu potvrdilo skvělé kvality tohoto vynikajícího umělce. Důsledně propaguje starou českou hudbu s cílevědomým výběrem vysoce kvalitních děl. Dokladem toho byla první část pořadu, kam zařadil dílo J. Segera (Preludium a fuga D dur), Antonína Rejchy (Fughetta) a B. M. Černohorského (Toccata C dur). Citlivý smysl pro vyklenutost stavby, střídmost v rejstříkování i plasticita klasické melodiky byly hlavními znaky jeho výkonu v těchto skladbách. Musilova Sonata solemnis patřila co do technické obtížnosti k nejproblematičtějším skladbám večera, ale i zde se umělec osvědčil jako naprosto klidný a pečlivě připravený interpret vysoce vyspělé techniky i hudebnosti.“81 „V těchto dnech se dovršuje 65 bohužel nedožitých let od narození jednoho z nejvýznamnějších novodobých varhaníků Josefa Černockého, profesora brněnské konzervatoře a JAMU, vynikajícího interpreta, organizátora a pedagoga, jenž za léta svého školského působení vychoval řadu žáků, kteří svými výkony i výchovnými výsledky rozmnožují dál vklad svého nezapomenutelného učitele. V paměti svých kolegů a žáků zůstává především dobrým, jemným a příjemným člověkem, zapáleným pro svůj životní umělecký a učitelský úděl, jehož odkaz výrazně žije v dalším neustálém rozvoji varhanního umění.“82
80
Z programu varhanního koncertu k padesátým narozeninám prof. Černockého.
Autor textu neznámý. Soukromý archiv J. Černockého. 81 Práce - Brno 30. 11. 1956, r. XII. č. 262. Autor článku neznámý. Soukromý archiv J. Černockého. 82 Lidový deník 15. 4. 1980. Autor článku neznámý. Soukromý archiv J. Černockého. 48
8 Organologická činnost
Josef Černocký byl nejen výborný interpret varhanní literatury, ale varhanám dobře rozuměl i po stránce teoretické a organologické. Dohlížel často na stavby a kolaudace varhan nejen v Brně, ale v podstatě po celé České republice. Je přitom třeba zdůraznit, že dohled na montážích varhan, případně i jejich opravy konal J. Černocký bezplatně. Vypracoval například návrhy nástrojů pro brněnskou konzervatoř na tehdejších učebnách 1, 3, 43 a dohlížel na jejich údržbu. Podílel se na stavbě varhan v Domě umění ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově) a byl prvním interpretem, který na ně koncertoval. Vypracoval také návrh na rekonstrukci varhan v koncertním sále na Stadioně. Varhany na Stadioně byly v době svého vzniku velmi významným a cenným nástrojem z význačné a dlouholetou tradici mající varhanářské firmy Sauer. Jednalo se o čistě romantický nástroj, jenž v té době neměl v Brně ani okolí konkurenci. Tyto varhany patřily konzervatoři v Brně, takže drtivá většina varhanních koncertů a absolventských varhanních koncertů se odehrávala právě tam. Na zmíněný nástroj také koncertovala řada významných varhanních osobností, např. B. A. Wiedermann. Je škoda, že o tak významném nástroji se dnes již skoro neví a v podstatě od počátku devadesátých let nástroj chátrá.83 Varhany, jež dnes stojí v brněnském Stadionu (opus 2460), stály původně v pražském Rudolfinu, kde je roku 1882 postavil frankobrodský varhanář W. Sauer, který byl žákem slavného francouzského mistra Cavaillé - Colla. Po převratu dostalo se těchto varhan Brnu a v roce 1925 byly poprvé přestavěny kutnohorskou firmou. 84
Rekonstrukce se však již brzy po opravě ukázala být pochybená a tak stroj ležel 83
HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor. Pravděpodobně se jednalo o varhanářskou firmu „Organa“, dodnes působící v Kutné Hoře. 84
49
dlouho ladem. „Teprve letos (…) zásluhou ředitele konzervatoře J. Kunce (…) bylo přistoupeno k definitivní přestavbě těchto varhan, která byla svěřena firmě Rieger.(…)Dosud v popředí stojící varhanní stůl byl vestavěn k varhanám na malé podium, takže nyní sedí varhaník zády k obecenstvu, které může z povzdálí vidět na horní manuály a rejstříkování, ale kterému je utajena hra nohou (pedální), ježto lavice pro varhaníka je pevných forem s opěradlem. Jinak se co do vnějšího vzhledu na těchto varhanách, které mají jedinečnou klasickou skříň, nic nezměnilo. Varhany na Stadioně mají nezměněný počet rejstříků - hlasů padesát, ale proti dřívější dispozici vidíme tu celou řadu hlasů nových, které zaujaly místa někdejších hlasů málo výrazných. Varhany na Stadioně mají tři manuály a pedál. Manuály byly rozšířeny o dva tóny od velkého C až do tříčárkovaného g (dříve f), mají tedy po 56 klávesech, ale druhý a třetí manuál byly zvukově vybudovány až do čtyřčárkovaného g a mají tedy 68 tónů. Pedál, jdoucí dříve pouze do jednočárkovaného d, má dnes rozsah od velkého C do f (30 kláves). Prvý manuál má 13 hlasů a nové rejstříky jsou osmistopové; Gamba a Kamzíčí roh. Druhý manuál má 11 hlasů a nové; divukrásnou Undu maris (vlnu mořskou 8´ ) a Lesní flétnu (dvoustopá). III. manuál má 14 hlasů a nové: Roh noční (4´), Terc (1´ 3/5), Sifflétnu (syčivou 1´), Dulcian 16´, Klarinet 8´ a Regál 4´. Pedál má 12 hlasů, z toho nový Burdon 16´, Roh noční (dvoustopý) a konečně Dulcian16´, jediný hlas, který je transmisován z III. manuálu. Hlasy jsou číslovány a představují malé obdélníčky, které jsou rozvrženy po stranách manuálů v mírně šikmé poloze, hlasy jednotlivých manuálů jsou odrůzněny barvou, takže varhaník je rychle orientován. Varhany mají čtyřnásobnou kombinaci (původně byla projektována jen třínásobná) v podobě malých, barvou odrůzněných, výsuvek, mají dále 13 spojek, které jsou rozvrženy v ručním rejstříkování, dále 15 dynamických tlačítek pod lištou I. manuálu včetně vypínače, dále vypínačů kombinací, ručních rejstříků a jazýčkových hlasů, automatického zapínače pedálového anulátoru a tremol pro II. a III. manuál. Nad pedálem vidíme 9 spojek v podobě šlapátek, hlavní válec pro crescendo a descresendo, 2 šlapátka žaluzijní pro II. a III. manuál, ukazatele crescendového a descresendového válce, rozděleného na 12 dynamických stupňů, ukazatele vzduch u a konečně před varhaníkem na stěně korpusu, ježto nebylo možno ukazatele umístit do hracího stolku i ukazatele obou žaluzií II. a III.
50
manuálu. Celkem je to 51 pomocných hracích pomůcek, které dávají veliké možnosti.(…)“ 85 Na takto zrekonstruované varhany hrál sám Černocký a jeho žáci až do roku 1956, kdy byla nutná přestavba varhan a kdy se Josef Černocký aktivně spolupodílel na rekonstrukci nástroje.
85
Varhany na brněnském Stadioně v nové podobě: Kulturní Besídka. Národní Noviny. 5. 10. 1930., strana neznáma, (získáno od Tomáše Jeřábka, varhanáře).
51
Závěr
Tato bakalářská práce se věnovala významné osobnosti čtyřicátých a padesátých let 20. století, varhaníkovi, pedagogovi a teoretikovi Josefu Černockému. V úvodní kapitole jsem nastínila stručnou historii varhan a varhanních pedagogů v Brně a to až do doby příchodu J. Černockého do Brna na konzervatoř a na akademii. V druhém oddílu práce jsem se věnovala historii rodu Černockých. Od nejstaršího dohledatelného předka Josefa Černockého, jenž byl významnou vsetínskou postavou přelomu 19. a 20. století, až po vnuky Josefa Černockého ml. Třetí rozsáhlou částí mé bakalářské práce je pedagogická činnost Josefa Černockého. J. Černocký byl výborný pedagog a byl u svých žáků velmi oblíbený nejen pro pedagogické schopnosti, ale zejména pro svou přátelskou povahu a vlídný přístup ke svým studentům. Do této části jsem také zařadila stručný popis skript, která měl Josef Černocký v plánu vytvořit pro své pedagogické potřeby, ale která již bohužel nestačil plně dokončit a vydat. Třetí kapitola též obsahuje vzpomínky žáků Černockého na svého pedagoga a na dobu studií na konzervatoři, popř. akademii. Protože se většina studentů věnovala dál výuce varhan, či klavíru anebo dosáhla úspěchů na poli dirigování, uvádím u každého u nich stručný životopis, popisující jeho životní a uměleckou dráhu. Protože byl Josef Černocký poměrně aktivní koncertní hráč, uvádím ve čtvrté kapitole výčet jeho koncertů a zároveň i jeho abecedně řazený sólový varhanní repertoár.
52
Do této části práce jsem zařadila také recenze a kritiky z různých novinových výstřižků a výpisků, které si Černocký vystřihoval a pečlivě uschovával. Posledním, pátým oddílem mé bakalářské práce je organologická činnost J. Černockého. Přičemž jsem do této kapitoly zahrnula také velice zajímavou historii dnes již delší dobu nevyužívaných a téměř zapomenutých varhan na brněnském Stadioně, na jejichž rekonstrukci se Černocký v padesátých letech minulého století velice podílel a angažoval.
53
Použité informační zdroje
Literatura
BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. Opus musicum 1979. roč.XI, č.7 ČERNOCKÝ, Josef Úvod do zařízení varhan. Rukopis. Brno ČERNUŠÁK, Gracian. Československý hudební slovník osob a institucí: 2. sv. M-Ž. 1.vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965 ČERNUŠÁK, Gracian. Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963 KOZÁK, Jan et al. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. Praha: vyd. Státní hudební vydavatelství, 1964. ISBN 02-063-64 KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. 1. vyd. Velehrad: nakladatelství dobré knihy v Olomouci, 1948 Lidová obroda 23. 3. 1949. Autor článku neznámý. Soukromý archiv J. Černockého. Lidový deník 15. 4. 1980. Autor článku neznámý. Soukromý archiv J. Černockého. Moravsko - ostravský deník, 29. 11. 1939. Autor článku neznámý. Soukromý archiv J. Černockého. Ostravský kraj 2. 12. 1941. Autor článku neznámý. Soukromý archiv J. Černockého. Ostravský večerník 16. 12. 1939. Autor článku neznámý. Soukromý archiv J. Černockého. Práce - Brno 30. 11. 1956, r. XII. č. 262. Autor článku neznámý. Soukromý archiv J. Černockého. Práce 5. 2. 1949. Autor článku neznámý. Soukromý archiv J. Černockého. 54
Pracovní příkaz k provedení rekonstrukce varhan mezi Konzervatoří Brno a továrnou na varhany Rieger - Kloss v Krnově, materiál získán od varhanáře Tomáše Jeřábka. Slovo rektora: 60 let AMU. In: MATHÉ, Ivo. AMU = DAMU FAMU HAMU: Akademie múzických umění v Praze = Academy of Performing Arts in Prague. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2006, ISBN 80-7331-065-1. Soukromý archiv Drahomíry Horákové Černocké. Soukromý archiv Drahomíry Horákové Černocké, autor nákresu: Josef Černocký. Soukromý archiv Mgr. Jaroslavy Luklové Krámské. Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké. Soukromý archiv prof. M. Bučka. Soukromý archiv Veroniky Velemanové. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Československý hudební slovník osob a institucí: 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963 ŠTĚDROŇ, Bohumír. Československý hudební slovník osob a institucí: 2. sv. M-Ž. 1.vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965 Varhany na brněnském Stadioně v nové podobě: Kulturní Besídka. Národní Noviny. 5. 10. 1930., získáno od Tomáše Jeřábka, varhanáře. VIVAT ACADEMIA: Publikace k 50. výročí Janáčkovy akademie Múzických umění v Brně. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 1997. VRATISLAV, Jan. Seznam absolventů brněnské konzervatoře v letech 1919-1969. In PETRŽELKA, Ivan, MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno: Sborník k padesátiletému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno: Blok, 1969 Z programu varhanního koncertu k padesátým narozeninám prof. Černockého.
55
ZÁMEČNÍK, Evžen. Z historie brněnské konzervatoře. In PETRŽELKA, Ivan. Jubilejní výroční zpráva konzervatoře za školní rok 1993/1994. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1994
Osobní sdělení BUČEK, Miloslav - osobní rozhovor a písemná korespondence. ČERNOCKÝ Bedřich - emailová korespondence. HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor. KLUGAROVÁ, Kamila - emailová korespondence. LUKLOVÁ KRÁMSKÁ, Jaroslava - osobní rozhovor. MÁTL, Lubomír - osobní rozhovor. MELOUNOVÁ KUNCOVÁ, Alena - osobní rozhovor. PANČÍK, Josef - osobní rozhovor. POLOLÁNÍK, Zdeněk - emailová korespondence. ŠANDERA, Petr - písemná korespondence. PECHOVÁ ŠMÍDKOVÁ, Helena - osobní rozhovor. ŠTĚPÁNKOVÁ VESELÁ, Alena - osobní rozhovor.
56
Webové stránky
Ceske-sbory: dirigenti. [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.ucps.cz/portal/cz/03-01-heslo.php?chci_heslo=230. BALETKA, Ladislav. Osobnosti a slavní rodáci města. [online]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: : http://www.mestovsetin.cz/osobnosti-a-slavni-rodaci-mesta/d474171/p1=6689#top. Pěvecké sdružení moravských učitelů: Dirigenti - Lubomír Mátl. [online]. [cit. 201204-10]. Dostupné z: http://www.psmu.cz/dirMatl-cz.html. Poslání varhaníka a ředitele kůru: Vladimír Hawlík. [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.sdh.cz/sdh_htm/zpravodaj/ms-2002-4.htm). Prof. Lubomír Mátl. [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://hf.jamu.cz/seznam-pedagogu/staff/matl.html. Prof. PhDr. Miloslav Buček, CSc. [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://muchropyne.inext.cz/historie.php?m=5&s=V%FDznamn%E9%20osobnosti&k at=bucek. Přehled historie JAMU: Kalendárium JAMU. [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.jamu.cz/o-nas/historie-jamu/prehled-historie.html. Slovník českých sborových dirigentů. [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: : http://www.ucps.cz/portal/cz/03-01-heslo.php?chci_heslo=24. SMITHOVÁ, Erika. Ve službách královského nástroje: Josef Pukl - varhaník, klavírista a pedagog. [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: http://konference.osu.cz/khv/index.php?id=3. SOBOTKA, Mojmír. Životopis Zdeňka Pololáníka. [online]. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.orik.cz/content/zivotopis-zdenka-pololanika.
57
SPÁČILOVÁ, Jana. Klugarová Kamila. [online]. [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&a ction=record_detail&id=1000906. ŠIBÍČKOVÁ, Jitka. Osobnosti: Josef Blatný. [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5803).
58
Seznam příloh
Příloha číslo 1: Koncertní činnost Příloha č. 2: Historie varhan na stadionu Příloha č. 3: Seznam absolventů u J. Černockého na Konzervatoři Brno Příloha č. 4: Obrazová příloha
59
Přílohy
60
Příloha číslo 1: Koncertní činnost
Koncerty
Uvádím chronologický seznam koncertní činnosti J. Černockého a pokud je známo, tak i místo konání koncertu. Většinou se jedná o varhanní, nebo duchovní koncerty. Pokud byl koncert nějak zaměřen, je uveden název (nebo zaměření) koncertu.
1936 24. 11. 1936 - evangelický kostel, Ostrava 1937 17. 3. - III. koncert X. symfonického cyklu, Národní divadlo Moravskoslezské v Moravské Ostravě 19. 4. - slavnostní koncert, Smetanova síň Obecního domu v Praze 28. 5. - večer varhanní školy Sukova síň, Praha 1938 20. 1. Sukova síň Praha 17. 2. evangelický kostel v Moravské Ostravě 25. 6. chrám sv. Barbory ve vojenské akademii 25. 12. katolický chrám v Ostravě-Zábřehu 1939 19. 11. chrám Božského Spasitele, Ostrava Příloha č.1 / 1
24. 11. chrám Božského Spasitele, Ostrava 27. 11. chrám Božského Spasitele, Ostrava 1940 17.3. Dvořákovo Requiem - chrám Božského Spasitele, Ostrava 28. 4. večerní pobožnost, farní chrám Páně v Mariánských Horách 19. 6. chrám Božského Spasitele, Ostrava 27. 9. chrám Božského Spasitele, Ostrava 9. 10. večerní pobožnost s PSMU (pěvecké sdružení moravských učitelů) chrám Božského Spasitele, Ostrava 3. 11. chrám Božského Spasitele, Ostrava 29. 12. duchovní koncert vánoční hudby chrám Božského Spasitele, Ostrava 1941 - není známa koncertní činnost 1942 16. 8. slavnost svěcení nových varhan, místo neznámé ?
Kozlovice a Frenštát86
29. 5. koncert v rámci „Českého hudebního máje“, chrám Božského Spasitele, Ostrava 1. 6. koncert v rámci večerní pobožnosti chrám Božského Spasitele, Ostrava 17. 11. druhý ze tří cyklů koncertů k šedesátinám B. A. Wiedermanna, Smetanova síň Praha
86
Neznámý repertoár a datum konání koncertu.
Příloha č.1 / 2
1944 31. 1. oslavný koncert k šedesátinám B. A. Wiedermanna, Stadion, Brno ?. 4. Missa Solemnis Viléma Blažka chrám Božského Spasitele, Ostrava87 1945 17. 6. římskokatolický kostel v Orlové 20. 6. evangelický chrám v Moravské Ostravě 1946 28. 5. duchovní koncert v den narozenin prezidenta Dr. E. Beneše, chrám Páně v Bruntále 23. 6. farní chrám Páně v Opavě 21. 8. farní chrám Páně v Opavě 1947 14. 6. duchovní hudební večerní pobožnost chrám Božského Spasitele, Ostrava 13. 7. farní chrám Nanebevzetí P. Marie v Holešově 3. 10. evangelický chrám v Ostravě 21. 11. slavnostní požehnání a koncert, Ostrava Zábřeh 1948 18. 1. slavnost svěcení varhan v kostele sv. Josefa (don Bosco v Ostravě) 11. 4. hodinka chrámové hudby, kostel, Křižanov 6. 5. duchovní koncert v rámci Janáčkova festivalu, augustiniánský kostel kláštera Králové na Starém Brně
87
Není jasné přesné datum konání koncertu.
Příloha č.1 / 3
3. 10. zámecký farní kostele v Lednici 12. 10. evangelický chrám v Ostravě 31. 10. cyklus varhanních koncertů ze skladeb J.S.Bacha – III. koncert, evangelický chrám sv. Michala Praha 1949 3. 2. duchovní koncert ze skladeb J. S. Bacha, evangelický chrám Páně v Ostravě 21. 3. Stadion, Brno 27. 3. kostel sv. Jiří v Opavě 25. 4. koncert varhanní a vokální hudby, Husův sbor Brno 28. 6. koncert staré hudby sál konzervatoře, Brno 18. 9. skladby starých mistrů, kostel sv. Tomáše v Brně 10. 10. Stadion Brno 11. 11. evangelický chrám v Ostravě 1950 2. 4. evang. chrám Páně v Kolíně 8. 10. Chvilka duchovní hudby, chrám sv. Františka, Ostrava Hrušov 2. 12. první z cyklu pěti večerů varhanních koncertů, sál Konzervatoře Brno 1951 24. 2. pátý z cyklu pěti večerů varhanních koncertů, sál Konzervatoře Brno 16. 3. koncert ze skladeb J. Blatného (k šedesátým narozeninám), sál Konzervatoře Brno 22.4. Komenského chrám, Brno Příloha č.1 / 4
17. 6. svěcení nových varhan ve farním chrámě v Moravském Krumlově 25. 8. chrám sv. Jiljí, Bystřice pod Hostýnem 6. 10. chrám sv. Jiljí, Bystřice pod Hostýnem 14. 10. Opava 28. 10. farní kostel, Svinov 2. 11. farní chrám sv. Františka Xaverského, Uherské Hradiště ?. 12. Missa Solemnis , místo koncertu neznámé 1952 20.1. Komenského chrám, Brno 26. 1. II. večer duchovní hudby, modlitebna Kollárova, Prostějov 29.1. Stadion, Brno 3. 2. XIII. martinské hudební nešpory, chrám sv. Martina, Praha 23. 3. slavnostní posvěcení nových varhan, farní kostel sv. Prokopa, Letovice 19. 4. V. večer duchovní hudby, modlitebna Českobratrského evangelického sboru, Prostějov 18. 5. děkanský chrám, Ždánice 28. 9. chrám sv. Martina, Krnov 23. 11. farní chrám Nanebevzetí P. Marie, Holešov ?. 11. Kostnická jednota v Brně 1953 12. 1. Stadion, Brno 2. 2. koncert v rámci odpolední pobožnosti, farní kostel Nanebevzetí P. Marie, Porta coeli v Předklášteří Příloha č.1 / 5
8. 2. Husův sbor, Brno 2. 3. symfonický koncert, Stadion, Brno 22. 3. Uherské Hradiště 12. 6. koncert k výročí úmrtí Dr. Karla Farského, chrám církve Československé, Brno 17. 9. Stadion, Brno 19. 10. Stadion, Brno 1954 18. 1. Stadion, Brno 3. 3. koncert spirituálů, Stadion Brno 25. 4. IV. z cyklu varhanních koncertů „Česká hudba“, sv. Martin ve zdi, Praha 24. 5. koncert v rámci Pražského jara 1954, Smetanova síň, Praha 19. 8. VZ Moskva, Karlovy Vary 3. 10. horní sbor církve evangelické - helvétské, Vsetín 14. 10. Stadion, Brno 14. 11. farní kostel, Svitavy 2. 12. koncert na téma F. Liszt, Stadion Brno 1955 14. 1. Brno, Stadion 27. 2. XI. koncert První celostátní přehlídky koncertních umělců, Brno, Stadion 13. 10. mimořádný koncert k 95. výročí založení Besedy brněnské, Stadion, Brno Příloha č.1 / 6
4. 11. koncert k Mezinárodnímu dni slepců, Brno 9. 11. koncert Stadion, Brno listopad – prosinec - série koncertů v Maďarsko (Budapešť, Miškovec, Debrecín, Ostřihom, Pecs) 1956 5. 2. slavnostní zahajovací varhanní koncert, Dům umění, Zlín 11. 3. koncert s brněnským pěveckým sdružením Foerster, Stadion, Brno 18. 3. varhanní matiné, odborový dům, Vítkovice 4. 4. abonentní koncert Státní filharmonie Brno, Stadion, Brno 27. 4. Helvétský sbor, Vsetín 12. 9. Mariánské Lázně 20. 10. koncert s brněnským pěveckým sdružením Foerster, Smetanova síň, Praha 28. 10. varhanní koncert „Josef Černocký“ Stadion, Brno 18. 11. V. varhanní Matiné, Smetanova síň, Praha 13. 12. výchovný koncert pro pracovní zálohy, Zlín 18. 12. Večer krásných melodií, Kulturní dům, Zlín 26. 12. Kulturní dům, Zlín 1957 13., 14., 15. 3. – série deseti výchovných koncertů 12. 4. koncert se Státní filharmonií Brno 6., 7., 8., 10. koncertní turné po Německu 14. 10. Husův sbor, Brno Příloha č.1 / 7
1958 5. 1. koncertní síň Slovenské filharmonie, Bratislava 13. 4. koncert staré hudby Konzervatoř Brno 20. 4. evangelický kostel, Čáslav 8. 5. koncert v rámci hudebního festivalu „Bratislavská jar“, Bratislava 10. 5. zahajovací koncert Brněnského hudebního máje 1958 Stadion, Brno 24. 5. koncert v rámci Pražského jara 1958 katedrála svatého Víta, Praha 9. 10. Reduta, Bratislava 24. 10. koncert z duchovních skladeb – Festival L. Janáčka, Stadion, Brno 16. 12. doprovod brněnského Dětského sboru Stadion, Brno 88
Repertoár
A. Dvořák - Requiem A. Guilmant - Symfonie d moll A. Kašper - Alegro noc fuoco A. Kašper - Cantabile A. Provazník - Valse joyense A. Rejcha - Fughetta ve volném stylu B. A. Wiedermann - Air B. A. Wiedermann - Elegie 88
Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké.
Příloha č.1 / 8
B. A. Wiedermann - Fantasie B. A. Wiedermann - Fantasie a fuga f moll B. A. Wiedermann - Final B. A. Wiedermann - Gavota B. A. Wiedermann - Chorální předehra B. A. Wiedermann - Impetuosso B. A. Wiedermann - Monolog B. A. Wiedermann - Píseň beze slov B. A. Wiedermann - Toccata a fuga f moll B. A. Wiedermann - Variace a fuga na moravskou lidovou píseň B. M. Černohorský - Toccata C dur C. Franck - Choral a moll C. Franck - Pastorale C. Franck - Preludium, fuga a variace C. Homilius - Toccata D. Buxtehude - Preludium a fuga F dur D. Buxtehude - Preludium a fuga fis moll E. Bossi - Idylla E. Bossi - Koncertní toccata pro varhany E. Bossi - Píseň noci E. Bossi - Symfonická etuda E. Bossi - Téma s variacemi Příloha č.1 / 9
E. Bossi - Toccata d moll E. Grieg - Jitřní nálada E. Tregler - Sonáta pro varhany F. Liszt - Praeludium a fuga na B A C H F. Liszt - Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen F. Mendelssohn - Adagio F. Musil - Sonata pro varhany F. Musil - Sonata solemnis F. Vrána - koncertní etuda F. X. Brixi - Fuga c moll F. X. Brixi - koncert G dur pro varhany a orchestr F. X. Brixi - koncert pro varhany s průvodem smyččového kvinteta F. X. Brixi - Preludium F dur F. X. Brixi - Toccata a moll G. F. Händel - Koncert D dur G. F. Händel - Koncert F dur G. F. Händel - Koncert g moll G. Muffat - Preludium B dur G. Muffat - Toccata 12 et ultima G. Muffat - Toccata B dur z: "Apparatus musico organisticus" G. Pierné - Preludium Ch. M. Widor - Toccata Příloha č.1 / 10
I. Hurník - Fantasie a fuga I. Hurník - Introdukce, fuga a chorál pro varhany a mužský sbor J. B. Kuchař - Fantasie G dur J. B. Kuchař - Fantasie g moll J. B. Kuchař - Fantasie Maestosso, Pastorale, Moderato J. Blatný - Andante con motto J. Blatný - II. věta z varhanní sonáty J. Blatný - Variace na lidovou píseň J. Blatný - Variace na vánoční píseň J. Callerts - Toccata J. Hanuš - koncertantní symfonie pro varhany, harfu, tympány a smyčce J. Klička - Fantasie na motivy z Vyšehradu J. Klička - koncertní fantasie na chorál sv. Václava pro varhany J. Klička - Legenda D dur J. Klička - Sonata fis moll J. Pachelbel - Tři chorálové předehry J. S. Bach - Fantasie G dur J. S. Bach - Chorál Ich ruf zu dir J. S. Bach - Chorální předehra Hrad přepevný jest Pán Bůh náš J. S. Bach - Chorální předehra Přijď spasiteli národů J. S. Bach - Chorální předehra Radujete se křesťané J. S. Bach - Chromatická fantasie a fuga Příloha č.1 / 11
J. S. Bach - Pastorale J. S. Bach - Preludium a fuga A dur J. S. Bach - Preludium a fuga a moll J. S. Bach - Preludium a fuga d moll J. S. Bach - Preludium a fuga e moll J. S. Bach - Preludium a fuga g moll J. S. Bach - Preludium a fuga h moll J. S. Bach - Sonata C dur J. S. Bach - Sonata d moll J. S. Bach - Toccata a fuga d moll J. S. Bach - Toccata, adagio a fuga C dur J. Seger - Preludium a fuga D dur L. Boelmann - Gotická suita L. Janáček - Glagolská mše L. Janáček - Chorální fantasie pro varhany L. Janáček - Předehra pro varhany L. Janáček - Varyto pro plné varhany L. Vierne - Lamento L. Vierne - Toccata L. Vierne - z: "Pieces de fantaisie" pro varhany A) Svit Luny B) Bludičky M. Dupré - Bretoňská suita M. E. Bossy - Koncert a moll pro varhany a orchestr Příloha č.1 / 12
M. Reger - Chorální fantasie Ein feste Burg ist unser Gott M. Reger - Introdukce a fuga M. Reger - Sonada d moll (op. 60) M. Reger - Toccata M. Reger - Ukolébavka O. Chlubna - Adagio P. Vejvanovský - Sonata F dur S. Rachmaninov - Humoreska S. Rachmaninov - Preludium V. Novák - Preludium W. A. Mozart - Fantasie f moll W. A. Mozart - Sonata C dur Z. Fibich – Poem
89
89
Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké.
Příloha č.1 / 13
Příloha č. 2: Historie varhan na stadionu
Rekonstrukce varhan v roce 1956
Uvádím přesné znění dochovaného pracovního příkazu: „Rekonstrukce našich elektropneumatických varhan: Demontáž hracího stolu, elektrických mezirelé pro pedál a I. manuál, demontáž píšťalnic, všech rejstříků II. manuálu, píšťalnice pro Hoboj III. manuálu Krytu 8´ I. manuálu. Hrací stůl se doveze do závodu a stejně tak píšťaly, které se vyměňují. Zhotoví se nový vnitřek hracího stolu, kontakty, volné kombinace, kolektivy. Rejstříková paleta bude nová dýhovaná přírodním ořechem. Volné kombinace zůstávají v původních barvách. Rejstříkové a spojkové sklopky budou rozděleny podle nákresů hracího stolu a přiložené disposice. Budou provedeny pouze normální spojky a to III-II, III-I, II-I, III-P, II-P, I-P . Kontakty budou stříbrné, spojkové zařízení ne drátkové, ale páskové. Vypínač válce, Pleno, Tutti jako šlapátka na zaháknutí. Pedálová klávesnice zůstává původní, pouze se upraví. Žaluzie II. a III. man. Budou mechanické. Na hracím stole bude vypínač pro osvětlení pedálu i notového pultu, zapínač i vypínač motoru, vypínače jednotlivých jazyků jako rejstříkové sklopky. Celé varhany se demontují a vyčistí a provedou se následné dispoziční změny. Místo Krytu hrubého 8´ v I. man. se dodá Mixtura minor 1´, 4x na nové vzdušnici. Flétna harmonická 8´ se usadí na vzdušnici Krytu hrubého 8´, provede se velká oktáva z píšťal kvintadény 16´, 17 píšťal dřevěných a ostatní se upraví z cínových píšťal Fl. harmonická 8´ na širokou mensuru. Píšťaly od C - c1 se umístí na dolní vzdušnici po Krytu hrubém 8´ v I. man., zbytek na horní vzdušnici. Na vzdušnici se po Fl. harmonické od c0 do g3 umístí píšťaly oktávy 4 ze III. man. tedy od c0, které spolu se stávající Oktávou 4´ na I. man. vytvoří společný rejstřík Oktáva 4´ 1 - 2x. Příloha č.2 / 1
Mixtura major se ponechá 2´, 6 - 8x ale upraví se jinak repetice, aby byla v souladu s ostatními mixturami. Ve II. manuálu se provedou následující disposiční změny:
vyjmou se
píšťaly Principálu 8´ a Oktávy 4´ a přemístí se do III. man. na vzdušnice po Principálu 8´ a Oktávě 4´. Dělá se to proto, že principál 8´ i Oktáva 4´ ve II. man. jsou zvukově lepší nežli Principál 8´ a Oktáva 4´ ve III. man. Ze II. man. se odstraní píšťaly Kvintadény 16´, Flétny koncertní 8´ / tato má společnou oktávu s Krytem 8´/ , Krytu 8´, Unda maris 1x 8 od c0, dále píšťaly Mixtury 2´, 3x, Trompety harmonické 8´. Z píšťal uvedených rejstříků přebíráme zbytek Kvintadény 16´, Unda maris 1x 8´, Zbytek Krytu 8´/ ostatní do ped. Mixtury jako 4. řada/. Z píšťaly mixtury se udělá pedálová mixtura 7x 4´ kde se použije části píšťal krytu 8´ pro 4´ řadu. Nově se dodávají a osazují na píšťalnice na místě Kvintadéna 8´ – úzké mensury, celá kovová Principál 4´ nejužší mensury ze všech principálů 4´ , Oktávu 2´, Akutu 4x 1´ sestavy 1+ ½´ +´1/3´ + ¼´ , Kvinta minor a Superoktáva se provedou z píšťal Mixtury ze II. manuálu . Bude nutné vhodně rejstříky umístit, aby bylo ladění pohodlnější. Jak se umístí, se rozhodne při demontáži II. manuálu. Místo Trumpety harmonické 8´ se osadí píšťaly Hoboje 8´ ze III. man. . Pro man. II. se dodá nové tremolo. Ve III. manuálu se provedou následující disposiční změny: vyjmou se Principál 8´ a Oktáva 4´ a místo nich se osadí píšťaly principálu 8´ a Oktávy 4´ z II. manuálu. Píšťaly Hoboje 8´ se přemístí do II. manuálu na vzdušnici po Trompetě harm. 8´. Na vzdušnici po Hoboji 8´ se osadí nové píšťaly Flétny syčivé 1´. Píšťaly trompety harm. 8´ a nové píšťaly Cymbálu 3x ¼´ se osadí na novou vzdušnici, která se umístí vzadu nad píšťalami zadní vzdušnice. Proto se také musí upravit žaluziová skříň, pro kterou se vyrobí stěna o velikosti 135x106. Délka nové vzdušnice bude 260 cm. Jinak ve III. man. nebude posičních změn. Cymbál nový bude 3x ¼´ a to kvintový. Pedál: Přidá se nová Mixtura 7x na novou vzdušnici, která se umístí na pravou stranu, těsně za varhanovou skříň, před stávající pedál, aby byla mezi touto vzdušnicí a starou vzdušnicí zachována ladící ulička. Pro mixturu se použijí píšťaly Krytu 8´ Příloha č.2 / 2
ze II. man. pro 4. řadu, dále 2 řady píšťal z Mixtury ze II. man. a případně i zbytky jiných píšťal. Nutné bude upravit sílu Principálbasu 16´, který je v nejnižších tónech velké oktávy slabý. Všechna zařízení hracího stolu a pomocného zařízení budou ve skřínkách zasklených a utěsněných proti prachu. Nad hracím stolem bude umístěna zásuvka napojená na vypínač pro osvětlení pedálu v hracím stole. Do této bude nasouvána vidlice stolní lampy. Varhany se po vyčistění a zapojení nových rejstříků a provedených úprav na píšťalnici osadí píšťalami, naintonují a naladí. Při intonaci nutno podstatně zesílit diskant a upravit přívod vzduchu pro prospekt, který má nedostatek vzduchu. Na uvedené práce je hospodářská smlouva ze dne 15. 3. 1957 znějící na částku 99.790,-Kč. Práce musí být hotova na místě do 30. 8. 1957. V Krnově 14. 5. 1957.“
90
90
Pracovní příkaz k provedení rekonstrukce varhan mezi Konzervatoří Brno a továrnou na varhany Rieger-Kloss v Krnově, cit. str. 1-4.(Materiál získán od varhanáře Tomáše Jeřábka).
Příloha č.2 / 3
Příloha č. 3: Seznam absolventů u J. Černockého na Konzervatoři Brno
Školní rok 1947/1948 Júra Evžen, Motýl Alois
Školní rok 1948/1949 Bělský Vratislav, Bílek Zdeněk, Ježková Hana, Kuncová Alena, Lacina Václav, Snížek Emil, Stukheil Richard, Viková Vlasta
Školní rok 1950/1951 Košulič Josef, Snížek Zdeněk
Školní rok 1951/1952 Polášek Josef
Školní rok 1953/1954 Koryčan Ladislav, Mucha Ferdinand
Školní rok 1954/1955 Čermák Jan
Školní rok 1955/1956 Lédlová Dagmar
Školní rok 1956/1957 Daněk Vladimír, Pololáník Zdeněk, Šiler Jaroslav
Školní rok 1958/1959 Hawlíková Vlasta, Křupala František, Pančík Josef, Pech Zdeněk
Školní rok 1959/1960 Mátl Lubomír
Školní rok 1962/1963 Šmídková Helena
Školní rok 1963/1964 Kyseláková Bohuslava
Školní rok 1964/1965 Burešová Hana, Šandera Petr Příloha č.3 / 1
Školní rok 1965/1966 Grunt Zdeněk
Školní rok 1966/1967 Černocká Drahomíra, Kadubcová Ludmila, Škarohlíd Petr
Školní rok 1968/1969 Klugarová Kamila (studovat začala u J. Černockého, studium konzervatoře dokončila u J.Pukla)
Školní rok 1969/1970 91 92 Míšek František
Příloha č. 4: Seznam absolventů u J. Černockého na JAMU
Školní rok 1955/1956 Buček Miloslav 93
Školní rok 1958/1959 Koryčan Ladislav
Školní rok 1960/1961 Šiler Jaroslav
Školní rok 1963/1964 Krámská Jaroslava
Školní rok 1967/1968 Dovrtěl Bohumil, Mráčková Jarmila94
Školní rok 1968/1969 Rybka Aleš95
91
VRATISLAV, Jan. Seznam absolventů brněnské konzervatoře v letech 19191969. In PETRŽELKA, Ivan, MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno: Sborník k padesátiletému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno: Blok, 1969. str. 119-157. 92 HORÁKOVÁ ČERNOCKÁ, Drahomíra - osobní rozhovor. 93 Miloslav Buček studoval JAMU nejprve u F. Michálka, avšak studium dokončil u J. Černockého. 94 VIVAT ACADEMIA: Publikace k 50. výročí Janáčkovy akademie Múzických umění v Brně. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 1997. 95 Ibid.
Příloha č.3 / 2
Příloha č. 4: Obrazová příloha
Seznam ilustrací
Obrázek 1.: Svatební fotografie manželů Černockých. ........................................................................... 2 Obrázek 2.: Josef Černocký. .................................................................................................................... 3 Obrázek 3.: J. Černocký v ostravském rozhlase. (D. Černocká Kubošková je 3. zleva.) ........................... 3 Obrázek 4.: J. Černocký na koncertě k 50. narozeninám. ....................................................................... 4 Obrázek 5.: Josef Černocký na výletě se studenty. ................................................................................. 4 Obrázek 6.:Společná fotografie studentů a jejich profesora varhan. ..................................................... 5 Obrázek 7.: Program koncertu J. Černockého a B. Blachuta. ................................................................ 5 Obrázek 8.: Program koncertu studentů varhanního oddělení Konzervatoře Brno. .............................. 6 Obrázek 9.: Dopis Josefa Černockého staršího adresovaný Leoši Janáčkovi. ......................................... 6 Obrázek 10.: Dopis Josefa Černockého ml. svému otci. .......................................................................... 7 Obrázek 11.: Josef Černocký nejstarší. .................................................................................................. 7 Obrázek 12.: Parte Josefa Černockého. ................................................................................................. 8 Obrázek 13.: Pamětní deska v zábřežském kostele. ............................................................................... 9 Obrázek 14.: Poděkování rodiny za kondolenci. ..................................................................................... 9 Obrázek 15.: Nákres č. 1 ke skriptům Zařízení varhan. ........................................................................ 10 Obrázek 16.: Nákres č. 2 ke skriptům Zařízení varhan. ........................................................................ 10
Příloha č.4 / 1
Obrázek 1.: Svatební fotografie manželů Černockých.
96
Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké.
Příloha č.4 / 2
96
97
Obrázek 2.: Josef Černocký.
Obrázek 3.: J. Černocký v ostravském rozhlase. (D. Černocká Kubošková je 3. zleva.)
97 98
Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké. Ibid.
Příloha č.4 / 3
98
Obrázek 4.: J. Černocký na koncertě k 50. narozeninám.
Obrázek 5.: Josef Černocký na výletě se studenty.
99
100
Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké. Soukromý archiv prof. M. Bučka.
100
Příloha č.4 / 4
99
Obrázek 6.:Společná fotografie studentů a jejich profesora varhan.
Obrázek 7.: Program koncertu J. Černockého a B. Blachuta.
101 102
102
Soukromý archiv prof. M. Bučka. Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké.
Příloha č.4 / 5
101
Obrázek 8.: Program koncertu studentů varhanního oddělení Konzervatoře Brno.
Obrázek 9.: Dopis Josefa Černockého staršího adresovaný Leoši Janáčkovi.
103
103
104
Soukromý archiv Veroniky Velemanové. J. Černocký starší (1881–1939) studoval na Janáčkově varhanické škole v Brně v letech 1906-1909. 104
Příloha č.4 / 6
Obrázek 10.: Dopis Josefa Černockého ml. svému otci.
Obrázek 11.: Josef Černocký nejstarší.
105
105
106 107
Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké. Ibid., autor fotografie neznámý. 107 J. Černocký starší (1881-1939) studoval na Janáčkově varhanické škole v Brně v letech 1906-1909. 106
Příloha č.4 / 7
Obrázek 12.: Parte Josefa Černockého.
108
Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké.
Příloha č.4 / 8
108
Obrázek 13.: Pamětní deska v zábřežském kostele.
Obrázek 14.: Poděkování rodiny za kondolenci.
109
109
110
Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké.
Příloha č.4 / 9
110 111
Obrázek 15.: Nákres č. 1 ke skriptům Zařízení varhan.
111
Obrázek 16.: Nákres č. 2 ke skriptům Zařízení varhan.
112
Soukromý archiv Mgr. Jaroslavy Luklové Krámské. Soukromý archiv Mgr. Drahomíry Horákové Černocké, autor nákresu: Josef
Černocký.
112
Ibid.
Příloha č.4 / 10
