Ma sa ryk ova un i verzit a Ek on omick o-sp rá vní faku lta Studijní obor: Finance
ŘÍZENÍ RIZIK PŘI POSKYTOVÁNÍ ÚVĚRŮ VE FINANČNÍM SEKTORU Risk management by providing loans in the financial sector Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Autor:
Ing. Jan Krajíček, Ph.D.
Jiří HLUČIL
Brno, duben 2014
J mé no a př íj me ní aut or a:
Jiří Hlučil
Náze v bak a lář ské pr áce:
Řízení rizik při poskytování úvěrů ve finančním sektoru
Náze v pr áce v a ng ličt ině:
Risk management by providing loans in the financial sector
Kat edr a:
financí
Vedo ucí baka lář sk é pr áce:
Ing. Jan Krajíček, Ph.D.
Ro k o bha jo by:
2014
Anotace Cílem bakalářské práce je analýza systému řízení rizik při poskytování úvěrů ve finančním sektoru. Práce je rozdělena do dvou bloků. Teoretická část se zaměřuje na popis nástrojů a postupů řízení úvěrového rizika ve dvou základních rovinách, z pozice regulátora a banky samotné. Aplikační část práce se zaměřuje na hodnocení kvality úvěrového portfolia bank a družstevních záložen pomocí ukazatelů úvěrového rizika. Nejdříve jsou ve stručnosti popsány jednotlivé ukazatele a následně jsou provedeny výpočty. V závěru je provedeno hodnocení.
Annotation The aim of the thesis is an analysis of bank credit risk management. The thesis is divided into two parts. The first theoretical part focuses on the different levels of credit risk management in banks. The practical part is focused on description of bank evaluation by using credit risk indicators. Selected credit risk indicators are shortly described at first. Then calculations are performed for czech banking sector. At the end assessment of evaluated subjects is made.
Klíčová slova úvěrové riziko, řízení úvěrového rizika, úvěrová analýza, Basel III, měření úvěrového rizika, interní rating, úvěry v selhání, opravné položky, indikátory úvěrového rizika
Keywords credit risk, credit risk management, credit analysis, Basel II, Basel III, credit risk measurement, internal rating, non-performing loans, provision rate, coverage ratio
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Řízení rizik při poskytování úvěrů ve finančním sektoru vypracoval samostatně pod vedením Ing. Jan Krajíček, Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 20. 4. 2014 vl a s t n or u čn í p od p i s a u t or a
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Janu Krajíčkovi, Ph. D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.
OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................. 11 1
ÚVOD DO PROBLEMATIKY A VYMEZENÍ POJMŮ ........................................... 13 1.1 ŘÍZENÍ RIZIK V BANKOVNICTVÍ ................................................................................. 13 1.2 VYMEZENÍ POJMU ÚVĚROVÉ RIZIKO .......................................................................... 15 1.2.1 Úvěrové riziko a zisk ......................................................................................... 17 1.2.2 Vztah úvěrového rizika k likviditě ...................................................................... 17 1.2.3 Vztah k úrokovému riziku .................................................................................. 17
2
NÁSTROJE A POSTUPY ŘÍZENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA ................................... 19 2.1 REGULATORNÍ PRAVIDLA OBEZŘETNÉHO PODNIKÁNÍ BANK........................................ 19 2.1.1 Obecné požadavky na řízení rizik ...................................................................... 19 2.1.2 Regulace úvěrové angažovanosti ....................................................................... 20 2.1.3 Regulatorní kapitálová přiměřenost .................................................................. 21 2.1.4 Kategorizace pohledávek z finanční činnosti a tvorba opravných položek.......... 26 2.2 ŘÍZENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA V BANCE......................................................................... 28 2.2.1 Proces řízení úvěrového rizika .......................................................................... 29 2.2.2 Organizace úvěrového procesu ......................................................................... 31 2.2.3 Úvěrová analýza ............................................................................................... 32 2.2.4 Analýza bonity klienta – fyzické osoby ............................................................... 33 2.2.5 Úvěrová analýza u podnikové klientely.............................................................. 35
3 ŘÍZENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA VE VYBRANÝCH SUBJEKTECH FINANČNÍHO TRHU ....................................................................................................... 37 3.1 3.2
SBERBANK CZ ......................................................................................................... 37 ČESKÁ SPOŘITELNA .................................................................................................. 45
4 POSOUZENÍ KVALITY ÚVĚROVÝCH PORTFOLIÍ VYRANÝCH SUBJEKTŮ FINANČNÍHO TRHU ....................................................................................................... 49 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 57 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................... 59 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 61 SEZNAM GRAFŮ.............................................................................................................. 61 SEZNAM SCHÉMAT ........................................................................................................ 61 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................ 62 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................ 63
ÚVOD Cílem bakalářské práce je zhodnocení systému řízení úvěrového rizika a kvality úvěrového portfolia ve vybraných subjektech finančního trhu. Zkoumanými subjekty finančního trhu jsou české bankovní instituce: Česká spořitelna, Raiffeisenbank, Sberbank a družstevní záložny: WPB Capital, spořitelní družstvo a Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo. V práci je užito těchto metod: deskripce, analýza, syntéza a komparace. Snahou každé instituce poskytující úvěry je minimalizovat riziko ztráty související s touto činnosti. Úvěrové riziko je nejstarším typem rizika provázející bankovní podnikání. Úvěrové riziko představuje pro banky také zpravidla nejvýznamnější z rizik a jeho řízení má rozhodující význam pro úspěch nebo neúspěch banky z hospodářského hlediska. V této bakalářské práci je úvěrové riziko chápáno jako hrozba finanční ztráty nebo nižšího výnosu oproti očekávání, která vyplývá z neschopnosti nebo nevůle protistrany obchodu dostát svým závazkům podle podmínek smlouvy. Vedle úvěrového rizika jsou úvěrové instituce vystaveny i následujícím rizikům: tržnímu, operačnímu, riziku likvidity a dalším. Přístupy k měření a řízení úvěrového rizika jsou dnes jedním z důležitých témat v bankovnictví a financí obecně. Obrovský rozmach nových metod měření a řízení úvěrového rizika byl zaznamenán především v druhé polovině devadesátých let minulého století. Důležitým impulzem k rozvoji nových metod byla koncepce kapitálové přiměřenosti, která vyplývala z Basilejské dohody vydané Bankou pro mezinárodní platby. Dalším důležitým impulzem pro rozvoj metod a přístupů k měření a řízení úvěrového rizika byla finanční krize, která odstartovala v roce 2007 v USA. Výklad systému řízení úvěrového rizika je veden po vertikální ose. Nejvyšší zkoumanou rovinou je řízení rizika z pozice regulátora zahrnující požadavky a pravidla obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev. Pozornost je věnována problematice regulace úvěrové angažovanosti, požadavkům kapitálové přiměřenosti, kategorizaci pohledávek z finanční činnosti a tvorbě opravných položek. Řízení úvěrového rizika v bance samotné probíhá v několika rovinách – na úrovni jednotlivých úvěrových obchodů, na úrovni úvěrového portfolia a na úrovni celého obchodního a investičního portfolia. Proces řízení rizika úvěrových obchodů v bance začíná formulací úvěrové strategie a z ní vycházející úvěrové politiky. První kapitola aplikační části analyzuje řízení úvěrového rizika ve vybraných subjektu bankovního sektoru ČR. Závěrečná kapitola bakalářské práce představuje možný způsob komparace kvality úvěrových portfolií.
11
1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY A VYMEZENÍ POJMŮ První kapitola práce se nejprve krátce zabývá finančními riziky v bankovnictví obecně. Následuje vymezení pojmu úvěrové riziko včetně významných vazeb úvěrového rizika na další finanční rizika.
1.1 Řízení rizik v bankovnictví Samotný pojem rizika můžeme obecně chápat jako nejistotu spojenou s realizací určité potencionální situace. Z hlediska řízení finančních rizik je vhodné chápat riziko jako možnost, že s určitou pravděpodobností dojde k události, která je odlišná od předpokládaného stavu či vývoje, přičemž:1
výsledek události je předem nejistý,
alespoň jeden z možných výsledků je nežádoucí,
kromě pravděpodobnosti je brán v potaz také kvantitativní rozsah události.
Cílem řízení rizika je nalézt optimální vztah mezi převzatými riziky a dosažitelným ziskem z úvěrových a tržních aktivit banky. Snaha o minimalizaci rizika na maximálně možnou míru (jen potlačování rizika) není vhodným cílem, neboť orientace banky na nerizikové operace by se projevila v její nedostatečné ziskovosti. Nejde tedy pouze o to riziko bankovních operací snižovat, ale optimalizovat vztah mezi rizikem a výnosem. Schéma 1: Vztah riziko versus výnos
výnosnost
riziko/výnos tradeoff
nízké riziko nízký výnos
vyšší riziko vyšší potencionální zisk
riziko (standardní odchylka)
Pramen: vlastní zpracování
Systém řízení rizik je významnou součástí řídícího a kontrolního systému banky. Celý tento systém je značně obsáhlý a zahrnuje široké spektrum činností, postupů a metod. Banka je při 1
VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik podle Basel II: se specifickým zaměřením na interní rating v rámci úvěrového rizika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 187 s. ISBN 978-802-1054-103, str. 9
13
své činnosti vystavena rizikům, která se vzájemně prolínají a ovlivňují. Jedna transakce může ovlivnit situaci u více typů rizik. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby měla banka vypracovaný komplexní systém řízení rizik seshora dolů celou organizační strukturou. Banka soustavně řídí tato rizika:2
úvěrové riziko,
riziko likvidity, 3
operační riziko,
tržní riziko,4
riziko koncentrace,5
riziko nadměrné páky,
a další významná rizika např. kapitálové6 nebo reputační riziko.
Schéma 2: Příklad propojenosti rizik: přidělení úvěru riziko likvidity
tržní riziko
Odčerpání volné likvidity (vyplacení úvěru)
Měna: EUR Úroková sazba: 10Y FIX úvěrové riziko Odvětví: developerské financování
Správnost smluvní dokumentace Správné zaúčtování do IS Úvěrový podvod
riziko koncentrace
operační riziko
Pramen: vlastní zpracování
Projev rizika může ohrozit bankovní rentabilitu, stabilitu a následně její likviditu.
2
viz § 31 vyhlášky č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry 3
Riziko likvidity je rizikem, že banka ztratí schopnost dostát svým finančním závazkům v době, kdy se stanou splatnými, nebo nebude schopna financovat svá aktiva. 4
Tržní riziko je rizikem ztráty banky v důsledku nepříznivého vývoje tržních cen, tj. úrokových sazeb, cen akcií, cen komodit či devizových kurzů. 5
Riziko velké expozice vůči jednomu rizikovému faktoru (osobě, skupině osob, odvětví, zemi).
6
Kapitálové riziko, nazývané též riziko solventnosti, spočívá v riziku, že banka nebude mít dostatek kapitálu na pokrytí ztrát, vzniklých v důsledku působení nejrůznějších rizik.
14
1.2 Vymezení pojmu úvěrové riziko „Ve své nejjednodušší podobě může být úvěrové riziko definováno jako riziko, že druhá strana ve finanční transakci nebude jednat podle ustanovení a podmínek smlouvy, a tím způsobí držiteli aktiv finanční ztrátu“7 Českou národní bankou je definováno úvěrové riziko jako:„riziko ztráty banky vyplývající ze selhání smluvní strany tím, že nedostojí svým závazkům podle podmínek smlouvy, na základě které se banka stala věřitelem smluvní strany.“ 8 Povinnou smluvní stranou může být dlužník, ručitel, emitent dluhového cenného papíru, protistrana derivátového obchodu apod. Z hlediska řízení úvěrového rizika je vhodné úvěrové riziko dekomponovat do dvou složek:9
riziko nesplnění závazku protistranou – je dáno odhadem pravděpodobnosti vzniku ztráty z dané transakce, a tzv. inherentní riziko produktu – vyčísluje, jak velká ztráta by nastala v důsledku nesplnění závazku klientem či obchodním partnerem.
Úvěrové riziko tak představuje možnou ztrátu ze selhání smluvní strany, jejíž výše je v kontextu uvedného dána vztahem: Riziko nesplnění závazku druhou stranou x Inherentní riziko produktu
Úvěrové riziko je nejstarším typem rizika provázející bankovní podnikání. Schopnost a ochota bank brát na sebe riziko spojené s půjčováním prostředků či podporou rizikových investic v minulosti výrazně přispěla k celosvětovému ekonomickému růstu. Na druhou stranu nezvládnutí přijatého rizika vedlo mnohokrát k pádům bank. Úvěrové riziko představuje pro banky také zpravidla nejvýznamnější z rizik a jeho řízení má rozhodující význam pro úspěch nebo neúspěch banky z hospodářského hlediska. Úvěrové riziko spojené úvěrovými obchody je rizikem, se kterým se banky působící v České republice střetávají nejčastěji, neboť u mnohých těchto bank existuje významné zastoupení úvěrové emise na straně aktiv (viz schéma 3).
7
PRICE WATERHAUS. Úvod do řízení úvěrového rizik. Překlad z angl. 1.vyd. Praha: Management Press, 1994, 315 s. ISBN 80-856-0349-7. str. 30 8
ČNB > Slovník pojmů. Česká národní banka [online]. [cit. 2014-01-22]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/u.html 9
PRICE WATERHAUS. Úvod do řízení úvěrového rizik. Překlad z angl. 1.vyd. Praha: Management Press, 1994, 315 s. ISBN 80-856-0349-7. str. 30
15
Schéma 3: Struktura aktiv a pasiv bankovního sektoru (v % celkových aktiv/pasiv; prosinec 2012) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Aktiva
Pasiva
Ostatní Úvěry/vklady od/u centrálních bank Mezibankovní úvěry/vklady Dluhopisy držené/vydané Klientské úvěry/vklady
Pramen: Zpráva o finanční stabilitě 2012/2013[online]. Česká národní banka, 2013. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2012-2013/index.html
Je vhodné poznamenat, že úvěrové riziko představuje riziko ztráty ze selhání protistrany jak u tradičních rozvahových položek10 (úvěry, nakoupené dluhové cenné papíry), tak je také přirozenou součástí řady obchodů zachycených v podrozvahových položkách. 11 Relevantní položky rozvahových aktiv a podrozvahových položek nesoucích úvěrové riziko jsou uvedeny v tabulce níže. Tabulka 1: Účetní položky nesoucí úvěrové riziko Rozvaha – aktivní strana
Podrozvahová aktiva
Pohledávky za klienty (z poskytnutých úvěrů, z plateb ze záruk a akreditivů aj.) Pohledávky za bankami (vklady u bank, úvěrové obchody na peněžním trhu) Nakoupené cenné papíry Kladné reálné hodnoty derivátů
Poskytnuté přísliby úvěrů ve formě úvěrů, záruk či akreditivů Poskytnuté bankovní záruky Neodvolatelné akreditivy Pohledávky a závazky z akreditivů
Pramen: Vlastní konstrukce
Velikost úvěrového rizika se však u jednotlivých účetních položek liší. V rámci dluhových pohledávek je úvěrové riziko vztaženo k riziku nesplacení jistiny a úroků. U derivátových nástrojů, tj. u pevných či opčních termínovaných kontraktů, je naproti tomu riziku ztráty vystavena relativně malá část nominální hodnoty transakce. U bankovních záruk banka 10
přímé úvěrové riziko (direct credit risk)
11
riziko úvěrových ekvivalentů (credit equivalent exposure)
16
v případě vzniku povinnosti plnit ze záruky nejprve zaplatí smluvenou částku oprávněnému (beneficientovi) ze záruky, poté částku ve výši plnění ze záruky vykáže jako pohledávku za klientem. Následně jsou uvedeny tři významné vazby úvěrového rizika s ostatními bankovními riziky.12 1.2.1
Úvěrové riziko a zisk
Nezvládnutí úvěrového rizika má vliv na zisk banky, který se snižuje v důsledku:
tvorby opravných položek a tvorby rezerv – banka je tvoří v případě, že má pochyby o schopnosti dlužníka splatit jistinu, popřípadě úroky z poskytnutého úvěru – tvorba opravných položek a rezerv vystupuje ve výkazu zisku a ztráty jako náklad,
snížení úrokových výnosů banky v důsledku nesplácení úroků se všemi souvisejícími jevy – pokles úrokové marže, výnosnosti aktiv a výnosnosti kapitálu
1.2.2
Vztah úvěrového rizika k likviditě
Úvěrové riziko úzce souvisí s likviditou, protože místo toho, aby se z nelikvidního aktiva (úvěru) stalo aktivum likvidní (hotovost získaná splácením úvěru), zůstává v bilanci pořád nelikvidní položka. Navíc úrokové platby k pasivům (vklady), která takovýto úvěr financují, odčerpávají likviditu banky, ale nesplácený úvěr ji nepřináší, neboť se nevrací úvěrová jistina, popř. ani úroky. 1.2.3
Vztah k úrokovému riziku
Těsný vztah existuje i mezi úvěrovým rizikem a rizikem pohybu úrokové sazby. V důsledku růstu úrokových sazeb přestávají být klienti schopni splácet úvěry, takže se sníží čistý úrokový příjem.
12
ZIEGLER, Kamil. Finanční řízení bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1997. 341s. ISBN 80-902243-1-8. str. 97-98
17
2 NÁSTROJE A POSTUPY ŘÍZENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA Řízení rizik komerčních bank probíhá ve dvou základních rovinách:
jednak jsou tato rizika řízena externím subjektem – regulátorem, jehož úlohu v České republice plní Česká národní banka, a současně jsou tato rizika řízena z pozic samotných komerčních bank (řízení v rámci prostoru, který stanovuje bankovní regulace a dohled).13
Platí, že interní řízení rizik vždy vychází z externího řízení a musí s ním být v souladu.
2.1 Regulatorní pravidla obezřetného podnikání bank Bankovnictví bylo a zůstává vysoce regulovaným odvětvím. Motivace k regulaci bankovního sektoru je zřejmá. Opakované krachy bank v minulosti měly nepříznivé dopady nejen ekonomické, ale i sociální. Z tohoto důvodu – i přes výhradu morálního hazardu – regulační autority všude ve světě přistupovaly a přistupují k regulaci bank. Bývá to zdůvodňováno jak významem stability bankovního sektoru pro stabilitu ekonomiky jako celku, tak specifiky bankovní činnosti, tedy především tím, že banky hospodaří v prvé řadě s cizími zdroji. Regulace bankovního či obecněji finančního sektoru však s sebou nese nemalé náklady a s rostoucí mírou regulace vyvstává otázka, co všechno má smysl regulovat a jak daleko má regulace jít, aby přínos ještě převážil nad náklady. V České republice určuje z větší míry pravidla regulace bankovního sektoru Česká národní banka. Její úloha orgánu regulace a dohledu v oblasti bankovnictví je dána ustanovením v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance (dále jen „Zákon o ČNB“). Mezi zásadní regulatorní pravidla dotýkající se oblasti managementu úvěrového rizika lze v ČR zařadit:
obecné požadavky na řízení rizik (kap. 2.1.1),
pravidla úvěrové angažovanosti (kap. 2.1.2),
pravidla kapitálové přiměřenosti (kap. 2.1.3) a
kategorizace pohledávek z finančních činností a tvorba opravných položek (kap. 2.1.4).
2.1.1
Obecné požadavky na řízení rizik
Základními právními předpisy v oblasti řízení bankovních rizik je zákon č. 21/1992 Sb., o bankách 14 a především vyhláška ČNB č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry (dále jen vyhláška ČNB),15 která stanovuje: 13
BUČKOVÁ, Veronika. Řízení rizik komerčních bank v České republice. In: Obchodování na komoditních burzách: sborník příspěvků z 9. mezinárodní vědecké konference. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, c2009. str. 110
19
obecně platné požadavky na systém a procesy řízení rizik (§ 27 až 33) a
vybrané požadavky na řízení některých konkrétních rizik (§ 34 až 45).
Vybraná pravidla a standardy v oblasti řízení rizik definované vyhláškou ČNB:
Řídícímu orgánu16 ukládá v rámci požadavků na vnitřní řídící a kontrolní systém povinnost schvalovat a pravidelně vyhodnocovat kromě celkové strategie banky také strategii řízení rizik.
Řídící orgán schvaluje soustavu limitů, kterou bude banka používat pro omezení rizik, v tom vždy pro riziko úvěrové, tržní, operační, koncentrace, nadměrné páky a likvidity.
Vyhláška stanovuje princip oddělení působnosti a pravomocí za řízení obchodních činností od působnosti a pravomocí v za řízení rizik na všech řídících a organizačních úrovních (tedy i na úrovni představenstva)
Banka musí mít vhodnou strategii řízení rizik, v níž stanoví zejména: - vnitřní definice rizik, - zásady řízení jednotlivých rizik, - metody pro řízení rizik, včetně stresového testování, - přijatelnou míru rizika, - zásady pro vymezení povolených produktů, měn, států, trhů a protistran.
2.1.2
Regulace úvěrové angažovanosti
Riziko úvěrové angažovanosti je riziko ztráty z nadměrné expozice vůči jednotlivým klientům nebo spřízněným skupinám klientů, vůči určitým regionům nebo ekonomickým sektorům.17 Platný regulatorní koncept18 definuje maximální limity angažovanosti investičního portfolia19 ve vazbě na regulatorně definovaný kapitál banky. Maximální limity pro souhrn rozvahových 14
Zákon o bankách ukládá v § 8b odst. 5 bankám povinnost zavést a udržovat řídící a kontrolní systém, jehož důležitou komponentou je systém řízení rizika. 15
vyhláška č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry zrušuje vyhlášku č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry 16
představenstvo, jednatel, správní rada
17
POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2006, 716 s. ISBN 80-7179-462-7. str 306
18
především článek 395 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky 19
Investiční, dříve bankovní portfolio, obsahuje nástroje, které banka hodlá držet do splatnosti, jehož typickou složkou jsou v ČR úvěry poskytované klientům. Limit se tedy nevztahuje na obchodní portfolio banky (trading portfolio), do něhož banka zařazuje veškeré pozice ve finančních nástrojích a komoditách, jež banka drží se záměrem obchodovat, nebo s cílem zajistit pozice držené se záměrem obchodovat.
20
aktiv i podrozvahových položek,20 které banka drží ve vztahu k jednotlivé osobě nebo ekonomicky spjaté skupině osob (ESS)21 po zohlednění účinku uznatelného majetkového nebo osobního zajištění v souladu s články § 399 až 403 nařízení, jsou uvedeny v tabulce níže. Tabulka 2: Čistá angažovanost investičního portfolia Protistrana
Limit
Jeden dlužník nebo ekonomicky spjatá skupina osob Instituce (typicky banka) nebo ekonomicky spjatá skupina zahrnující instituci
25 % kapitálu vyšší z hodnot: 25% kapitálu nebo 150 mil. EUR
Pramen: článek 395 nařízení CRR
2.1.3
Regulatorní kapitálová přiměřenost
Podstatou konceptu kapitálové přiměřenosti chápaného jako specifického přístupu k regulaci finančních rizik v oblasti bankovnictví je snaha pokrýt všechny potencionální (neočekávané) ztráty banky v budoucnosti, které jsou spojeny s dnešními podstoupenými riziky, kapitálem akcionářů.22 Neočekávaná ztráta (unexpected loss) je definována jako odchylka skutečně realizované ztráty od očekávané. Na rozdíl od očekávané ztráty nemůže být přímo promítnuta do ceny transakcí a musí tedy být kryta kapitálem, tj. nepřímo v podobě nákladů banky na její kapitál. Kapitál banky (vlastní kapitál) je v této souvislosti chápán jako „polštář“ absorbující možné ztráty z bankovních rizikových operací (funkce ručení). Jeho dostatečný objem zabezpečuje, že nebudou ohroženy cizí zdroje banky, tj. především závazky za klienty (typicky vkladateli). Kapitál > riziko
Dodržování kapitálové přiměřenosti rovněž zajišťuje, že banka průběžně limituje svá rizika na akceptovanou úroveň, neboť konstrukce kapitálové přiměřenosti váže růst rozvahových i podrozvahových pohledávek s nenulovými váhami rizikovosti na adekvátní zapojení kapitálu (funkce vymezení obchodu).23 Při stanovení požadované výše kapitálu je třeba vzít v potaz protichůdné zájmy regulátorů a akcionářů (výnosnost bankovního podnikání versus jeho bezpečnost):
Zaměření vlastníků a managementu bank na zvyšování rentability vlastního kapitálu (ROE) může vést ke snaze zvyšovat podíl cizího kapitálu, příp. ke snaze zvyšovat
20
Souhrn aktiv v jejich netto účetní hodnotě a podrozvahových položek v účetní hodnotě po odečtení rezerv, vždy bez aplikace rizikových vah nebo konverzních faktorů (viz dále). 21
ESS znamená, že jde o dvě nebo více osob, které přestavují jediné riziko, neboť jedna osoba má kontrolu nad druhou, nebo jejich vztahy jsou takové povahy, že finanční těžkosti jedné z osob mohou působit platební potíže alespoň jedné z ostatních osob. 22
JÍLEK, J. Finanční rizika. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2000. 640 s. ISBN 80-7169-579-3.
23
nejmenovanými funkcemi vlastního kapitálu banky jsou: funkce zřizovací a financování
21
objem rizikových obchodů při dané výši vlastního kapitálu. Obě tyto strategie zesilují rizikový profil banky a ohrožují věřitele banky (vkladatele).
S vyšší kapitálovou vybaveností je finanční stabilita banky vyšší a zvyšuje se pravděpodobnost, že banka bude schopná dostát svým závazkům. Nicméně vysoké regulatorní kapitálové požadavky mohou snížit výnosnost z jednotky akcionáři vloženého kapitálu (ROE). To není dobrý signál pro akcionáře ani investory na kapitálovém trhu.
Při zpracování této subkapitoly vycházím z platné legislativy ČR na počátku roku 2014 tj. zejména z nařízení CRR (Capital Requirements Regulation), neboli nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky. 24 Pravidla kapitálové přiměřenosti nebudou v dalším textu představena v celé šíři včetně vývoje této regulatoriky. Vzhledem k zadání práce bude podrobněji rozebrána pouze metodika pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku. Vývoj této metodiky směřuje od povinných paušálních rezerv k úvěrovému riziku (standardizovaný přístup) k výpočtu kapitálové přiměřenosti v závislosti na úvěrové kvalitě (bonitě) příjemce úvěru (pokročilé přístupy založené na interním ratingu). Do centra pozornosti se tak dostává jednotlivé konkrétní úvěrové riziko. V rámci systému regulatorně stanoveného kapitálu banka průběžně zajišťuje, aby její regulatorně stanovené kapitálové zdroje převyšovaly regulatorně stanovenou kapitálovou potřebu (celkový kapitálový požadavek). Celkový kapitálový požadavek je dán následujícím vztahem: Celkový kapitálový požadavek = kapitál / RVE + 12,5 x (KP tržní riziko +KP operační riziko) ≥ 0,08
kde kapitálový požadavek k úvěrovému riziku je vypočten: Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku = 0,08 x ∑ rizikově vážené expozice (RVE)
Regulatorika Basel II i nastupující Basel III25 bankám umožňuje vybrat si pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku mezi třemi metodami: 1. standardní metoda (Standardized Approach), 2. základní metoda interních ratingů (Foundation Internal Ratings-Based Approach), 24
Nařízení CRR je přímo účinným předpisem, použije se od 1. ledna 2014 s výjimkou několika málo ustanovení, která se použijí od 1. ledna 2015, resp. 1. ledna 2016. 25
V oblasti bankovnictví jako klíčové součásti finančního sektoru byl už v roce 1974 založen Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision - BCBS). Jeho dokumenty mají formu doporučení, ale řídí se jimi regulační orgány mnoha zemí, včetně Evropské unie. Standardy vydávané výborem se označují jako Basel a byly dosud vydávány ve třech generacích označovaných jako Basel I, Basel II a Basel III.
22
3. pokročilá metoda interních ratingů (Advanced Internal Ratings-Based Approach). Standardní metoda (STA metoda) představuje základní přístup. Základem této metody je výpočet kapitálového požadavku jako daného procenta z rizikově vážených expozic (RVE). Výpočtu předchází zařazení každé expozice26 investičního portfolia banky27 do jedné ze 17 kategorií expozic28 definované podle relativní míry úvěrového rizika, které banky v souvislosti s danou expozicí podstupují a pro které jsou nařízením definovány rizikové váhy. Stanovení hodnoty rizikově vážené expozice (RVE) probíhá násobením hodnoty expozice příslušnou rizikovou vahou (r). Hodnota expozice rozvahových aktiv odpovídá jejich netto účetní hodnotě (v netto účetní hodnotě je již promítnuto snížení hodnoty o opravné položky). Hodnota expozice u klasických podrozvahových obchodů odpovídá jejich účetní hodnotě po odečtení rezerv29 násobené stanoveným konverzním faktorem30 – podrozvahové položky jsou tímto postupem převedeny na tzv. úvěrové ekvivalenty (UE). RVE rozvahová = (rozvahové aktivum – opravná položka) x riziková váha (r) RVE podrozvahová = úvěrový ekvivalent podrozvahové položky (UE) x riziková váha (r) UE = (podrozvahové aktivum x konverzní faktor) - rezervy
Rizikové váhy (r) pro jednotlivé kategorie expozic odpovídají obecné míře rizikovosti subjektů, ke kterým se vztahují, nikoliv tedy ke konkrétní individuální rizikovosti aktiva. U těch expozic, kde je k dispozici externí rating (tzv. zapsané ratingové agentury) úvěrovaného subjektu, se přiřadí riziková váha podle zařazení expozice do stupnice úvěrové kvality. Rozlišuje se přitom zpravidla šest stupňů úvěrové kvality.
26
Expozicí se rozumí rozvahové nebo podrozvahové aktivum.
27
investiční, dříve bankovní portfolio, obsahuje nástroje, které banka hodlá držet do splatnosti, jehož typickou složkou jsou v ČR úvěry poskytované klientům; limit se tedy nevztahuje na obchodní portfolio (trade portfolio) banky, do něhož banka zařazuje nástroje držené s cílem obchodovat s nimi 28
nařízení CRR vymezuje pro STA přístup 16 kategorií expozic, např.: kategorie podnikových expozic, retailových expozic (zahrnuje expozice vůči fyzickým osobám, středním a malým podnikatelům), expozic zajištěných nemovitostí, expozic v selhání atd.; viz článek 111 nařízení CRR 29
Musí se jednat o rezervy vytvořené ke konkrétnímu podrozvahovému aktivu a pouze do výše součinu podrozvahové aktivum x konverzní faktor. 30
Konverzní faktory, podle nichž se podrozvahová aktiva převedou na úvěrové ekvivalenty, mohou nabývat vždy jedné z hodnot 0; 0,2; 0,5; 1 podle rizikového profilu podrozvahového nástroje.
23
Tabulka 3: Příklad: rizikové váhy u expozic vůči podnikům, pro které je k dispozici externí rating Stupně Ratingové hodnocení Standard and Poor's Riziková váha
1
2
3
4
5
6
AAA až AA-
A+ až A-
BBB+ až BBB-
BB+ až BB-
B+ až B-
pod B-
100 %
100 %
20 %
50 %
150 %
150 %
Pramen: článek 122 nařízení CRR, vlastní úprava
Podnikovým expozicím, pro které není k dispozici externí rating zapsané ratingové agentury, se přiřadí riziková váha, která je vyšší z těchto rizikových vah:
100 % nebo
riziková váha expozice vůči centrální vládě státu sídla podnikatele.
Vzhledem k ratingovému hodnocení České republiky31 tak pro české podniky připadají v úvahu pouze tři rizikové váhy: 50% pro podniky s dobrou finanční situací, 100%32 pro průměrné podniky nebo podniky bez ratingového hodnocení a 150% pro podniky se špatným finančním zdravím. Je však faktem, že jen malá část českých firem disponuje ratingovým hodnocením. 33 Expozice vůči malým a středním podnikatelům jsou součástí kategorie retailových expozic. Těm je stanovena jednotná riziková váha 75%, což znamená nižší kapitálový požadavek a tím potencionálně vyšší dostupnost úvěrů malým a středním firmám. Metoda vnitřního ratingu (Internal Ratings Based Approach) je zařazena mezi tzv. speciální přístupy, což znamená, že banky musí o souhlas s jeho zavedením požádat orgán dohledu (ČNB) a splňovat přísné metodologické a výkaznické požadavky. Jde o citlivější a přesnější výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku. Držené kapitálové rezervy tak více odpovídají individuálnímu rizikovému profilu banky. Předpokladem obou přístupů je bankou vybudovaný systém interního ratingu. Podstatou IRB přístupu je to, že banky provádí interně odhad některých parametrů úvěrového rizika, které potom dosadí do regulatorně stanovené funkce rizikové váhy (r). Tyto vlastní odhady banky se kombinují se závazně stanovenými postupy a metodami. IRB přístup pracuje v zásadě se čtyřmi proměnnými determinující úvěrové riziko:
základním parametrem úvěrového rizika je pravděpodobnost defaultu, tedy pravděpodobnost s jakou daný dlužník může během příštích 12 měsíců selhat, být klasifikovaný jako v selhání (tzv. hodnota PD, Probability of Default, v %),
31
např. ratingová agentura Moody´s přiřadila ČR ratingové hodnocení A1 (stav k 19. 7. 2013)
32
odpovídá kapitálovému požadavku ve výši 8%
33
S udělením externího ratingu jsou spojeny vysoké požadavky a náklady pro podnik. Účelem zadání externího ratingu je obvykle záměr podniku získat přístup na kapitálový trh.
24
- Tento parametr musí banka umět stanovit vždy sama, parametr PD dodává interní rating. Nižší pravděpodobnost defaultu zaznamená nižší rizikovou váhu. V případě pokročilého přístupu IRB může banka po splnění určitých kvalitativních požadavků použít i pro ostatní klíčové parametry vlastní odhad.
ztráta daná defaultem (tzv. hodnota LGD, Loss Given Default, v % z EAD) přestavující procentní ztrátu ze zbytkové expozice, kterou věřitel předpokládá, že utrpí v případě selhání dlužníka, - Na rozdíl od parametru PD se koeficient LGD netýká dlužníka samotného, ale dané úvěrové transakce. I při selhání dlužníka se věřiteli obvykle podaří získat zpět určitou procentní část z aktuálně dlužné částky v rámci procesu vymáhání (např. cestou zpeněžení dlužníkových aktiv). Tato část se nazývá míra návratnosti/míra výtěžnosti úvěrů v selhání (RR, Recovery Rate) 34.
Hodnoty LGD pro rok 2012 získané v rámci projektu společných zátěžových testů ČNB jako průměrné hodnoty participujících bank činily 39,4% pro úvěry nefinančním podnikům, 20,7% pro úvěry na bydlení, 44,7% pro spotřebitelské úvěry a 39,9 % pro ostatní úvěry. 35
expozice v době selhání (tzv. hodnota EAD, Exposure A Default) a
splatnost úvěru (tzv. hodnota M, maturity).
Dále platí stejný postup jako u výše uvedeného STA přístupu. Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku investičního portfolia se rovná 8 % ze součtu rizikově vážených expozic (rozvahových i podrozvahových). Stanovení hodnoty rizikově vážené úvěrové expozice probíhá násobením hodnoty expozice zařazené do příslušné kategorie36 náležející rizikovou vahou (r) vypočtenou užitím výše uvedených čtyř vstupních parametrů dle stanovených výpočtových vztahů (funkcí rizikové váhy) uvedených v nařízení CRR. Při výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice a následně kapitálového požadavku banka využívá postupy snižující úvěrové riziko uvedené v nařízení CRR. – uznatelné majetkové a osobní zajištění. Zajištění je podle předpisů Basel III v závislosti na metodě měření rizika (standardní přístup nebo přístup typu IRB) uznáváno v různém rozsahu. V zásadě platí: čím sofistikovanější je použitý přístup, tím širší je paleta uznatelných typů zajištění. Na úrovni kapitálových požadavků lze demonstrovat významné postavení úvěrového rizika v bankovním sektoru ČR, kdy banky drží většinu kapitálu na krytí úvěrových rizik a jen malou část na krytí tržních, operačních a ostatních rizik. Dominantní postavení úvěrového rizika je prezentováno v následující tabulce, ze které vyplývá, že podíl regulatorních 34 35
Vztah mezi LGD a mírou návratnosti lze vyjádřit touto rovnicí LGD = 100 – RR viz Zpráva o finanční stabilitě 2012/2013
36
Nařízení CRR vymezuje pro IRB přístup 7 kategorií expozic: podnikové expozice, retailové expozice, expozice vůči ústředním vládám a centrálním bankám, institucím, akciové expozice, sekuritizované expozice nebo ostatní expozice - viz článek 147 nařízení CRR
25
kapitálových požadavků na krytí úvěrového rizika se v České republice v letech 2010 – 2013 pohyboval v rozmezí 85 % až 87 %. Tabulka 4: Podíl regulatorních kapitálových požadavků na krytí kreditního rizika Kapitálové požadavky (v mil. Kč) 31. 12. 2010 31. 12. 2011 30. 9. 2012 31. 12. 2012 30. 9. 2013 Kapitálové požadavky celkem
149 176
159 016
156 518
156 410
160 266
1. Úvěrové riziko
129 932
137 122
133 517
133 399
136 481
87%
86%
85%
85%
85%
2. Tržní riziko
2 832
4 927
4 817
4 749
5 650
3. Operační riziko
16 391
16 930
18 043
18 123
18 134
Pramen: Česká národní banka, Základní ukazatele o sektorech finančního trhu, dostupné online, upraveno autorem
2.1.4
Kategorizace pohledávek z finanční činnosti a tvorba opravných položek
Vybrané expozice investičního portfolia37 představované pohledávkami z finančních činností (viz dále) banka kategorizuje (posuzuje) v souladu s vyhláškou č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry (dále jen Vyhláška ČNB). Pohledávkami z finančních činností jsou podle § 71 Vyhlášky ČNB zejména:
poskytnuté úvěry,
pohledávky z finančního leasingu,
pohledávky z vkladu,
pohledávky ze záruky,
pohledávky z akreditivu,
pohledávky z faktoringu
zálohy na pořízení cenných papírů poskytnuté na dobu delší než 30 kalendářních dnů,
pohledávky z prodeje cenných papírů s odkladem splatnosti prodejní ceny na dobu delší než 30 kalendářních dnů,
pohledávky z prodeje cenných papírů nevypořádaných do 30 dnů po stanoveném dni vypořádání.
37
Banka rozděluje finanční nástroje do obchodního a bankovního (investičního) portfolia v souladu s pravidly BASEL II dle vyhlášky ČNB.
26
V souladu s vyhláškou ČNB zařazuje banka pohledávky do následujících 5 podkategorií: Tabulka 5: Kategorie a podkategorie pohledávek z finančních činností Kategorie
Podkategorie 0 – standardní
Splátky jistiny a úroků méně než 30 dní po splatnosti. Bez restrukturalizace za poslední 2 roky. Žádná pochybnost o plném splacení.
1 – sledované
Splátky jistiny a úroků méně než 90 dnů po splatnosti. Bez restrukturalizace za posledních 6 měsíců. Plné splacení pravděpodobné.
Bez selhání dlužníka
Se selháním dlužníka
2 – nestandardní
Splátky jistiny a úroků méně než 180 dnů po splatnosti. Plné splacení nejisté, částečné splacení vysoce pravděpodobné.
3 – pochybné
Splátky jistiny a úroků méně než 360 dnů po splatnosti. Plné splacení vysoce nepravděpodobné, částečné splacení pravděpodobné.
4 – ztrátové
Splátky jistiny a úroků více než 360 dnů po splatnosti nebo klient v konkurzu. Plné splacení nemožné, částečné splacení pouze malé.
Pramen: § 73 - 74 vyhlášky č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.
Kategorizace pohledávek v selhání je založena nejen na informaci o počtu dní po splatnosti, ale i na subjektivním hodnocení banky o kvalitě dlužníka. To vede k situaci, kdy přes 43 % všech úvěrů klasifikovaných bankami jako v selhání je spláceno včas.38 Banka minimálně jednou za čtvrtletí prověřuje správnost zařazení pohledávek do jednotlivých podkategorií a ve shodě s výsledky zjištění provádí příslušné změny v jejich zařazení. Při posuzování pohledávek se nebere v úvahu jejich zajištění, to je zohledňováno až při vyčíslení ztráty ze znehodnocení pohledávky, tj. při tvorbě opravných položek. Opravné položky vyjadřují očekávání banky o tom, jaká bude u posuzované pohledávky konečná ztráta. Tvorba opravných položek je vykázána ve výsledovce a promítá se tak do hospodářského výsledku banky (náklad). Opačný efekt má do výsledovky rozpouštění opravných položek. Dle vyhlášky ČNB mohou banky stanovit ztráty ze znehodnocení pohledávky pomocí:
diskontování očekávaných budoucích peněžních toků,
metody koeficientů nebo
statistických modelů.
Nevyužije-li banka jednoduchou metodu koeficientů39, je způsob výpočtu opravných položek do jisté míry individuální záležitostí každé banky.
38
Zpráva o finanční stabilitě 2012/2013
39
Při výpočtu se vychází z hrubé účetní hodnoty jednotlivých pohledávek (včetně naběhlého příslušenství), která je snížena o realizovatelnou hodnotu zajištění. Takto vypočtené čisté pohledávky jsou v souladu s vyhláškou ČNB č. 23/2014 Sb. násobeny příslušným předepsaným koeficientem.
27
Banky posuzují pohledávky z finančních činností z hlediska možného znehodnocení a pro účely tvorby opravných položek:
jednotlivě u individuálně významných pohledávek nebo
uplatňují portfoliový přístup (společné posouzení) a to: - u pohledávek bez selhání dlužníka, tj. u pohledávek, u kterých není identifikováno snížení hodnoty na individuální bázi, se v druhém kroku sleduje, zda nedošlo ke snížení hodnoty pohledávek na skupinové úrovni, - v případě portfolia jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek (pohledávky drobného bankovnictví). 40
Banka mimo opravné položky k rozvahovým pohledávkám vytváří i rezervy. Rezervy kryjí odhadované ztráty z úvěrových závazků, do kterých banka vstupuje a které jsou evidovány v podrozvahové evidenci zahrnující zejména vystavené záruky a neodvolatelné přísliby úvěrů (nečerpaná část úvěru).
2.2 Řízení úvěrového rizika v bance Řízení úvěrového rizika z pozice banky samotně probíhá v několika rovinách – na úrovni jednotlivých úvěrových obchodů, na úrovni úvěrového portfolia a na úrovni bankovního portfolia. Proces řízení rizika úvěrových obchodů v bance začíná formulací úvěrové strategie a zní vycházející úvěrové politiky bankovního subjektu. Úvěrová politika popisuje základní principy týkající procesu řízení úvěrového rizika. Obsahuje základní pravidla poskytování úvěrů vč. omezení pro poskytování úvěrů, dále popisuje jednotlivé nástroje řízení úvěrového rizika:
ratingový systém,
zajištění,
stanovení limitů,
nastavení schvalovacích pravomocí,
monitoring,
tvorbu opravných položek,
reporting,
kontroling
a řízení portfolia.
40
Jedná se například o hypotéční úvěry fyzickým osobám, hotovostní a spotřebitelské úvěry, úvěry z kreditních karet a úvěry kontokorentní. Banka může považovat všechny pohledávky za jednotlivě významné a neuplatňovat tedy portfoliový přístup.
28
Definuje rovněž organizaci řízení úvěrového rizika a popisuje úvěrový proces. 2.2.1
Proces řízení úvěrového rizika
Snahou každé banky je minimalizovat úvěrové riziko již na úrovni jednotlivých obchodů s klienty. Systém řízení úvěrového rizika lze rozčlenit do následujících kroků:41
identifikace úvěrového rizika,
měření úvěrového rizika,
zajištění úvěrového rizika,
sledování úvěrového rizika.
Tento proces probíhá na úrovni jednotlivého klienta i na úrovni úvěrového portfolia. Identifikací úvěrového rizika se rozumí odlišení tohoto rizika od ostatních bankovních rizik a zjištění, se kterými bankovními produkty a aktivitami je toto riziko spojeno. Zdrojem úvěrového rizika v úvěrových obchodech může být:
riziko klienta – v důsledku jeho platební neschopnosti nebo platební nevůle,
riziko země – ekonomické subjekty v určité zemi nebudou schopny z nějakého společného politického, ekonomického či jiného důvodu splnit své zahraniční závazky,
riziko z koncentrace – v situaci, kdy banky soustřeďuje úvěry do jednoho segmentu klientů, kteří jsou vystaveni shodným ekonomickým a rizikovým charakteristikám (např. upisování úvěrů převážně do segmentu výstavby rezidenčních budov).
Nezbytným předpokladem řízení rizik je požadavek jejich kvantifikace tj. měření rizik. Na základě kvantifikace možné ztráty z úvěrových obchodů provádí banka:
rozhodnutí o realizaci obchodu,
o jeho ceně (credit risk pricing),
způsobu jeho zajištění,
tvorbě rezerv či opravných položek,
o variantách jeho dalšího sledování.
Výsledkem měření úvěrového rizika klienta je zjištění jeho bonity (úvěrové kvality) a následné zařazení do určité rizikové kategorie.
41
KAŠPAROVSKÁ, Vlasta. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 339 s. ISBN 80-717-9381-7. str. 74-78
29
Pokud dokáže banka stanovit očekávanou ztrátu u jednotlivých úvěrů, lze pak vyčíslit i riziko celého úvěrového portfolia. Po takovém vyčíslení lze provést rozhodnutí o tom, kolik úvěrového rizika na sebe banka nejvíce vezme a sledovat dodržování tohoto rozhodnutí. Snahou bank je eliminace úvěrového rizika. Jednou z možností je použití zajištění, resp. zajišťovacích instrumentů, pomocí kterých lze snížit velikost úvěrové expozice a tím i velikost úvěrového rizika a kapitálového požadavku. V širším pojetí jsou za zajištění považována veškerá opatření, která vedou k vyloučení nebo snížení kreditního rizika. V užším slova smyslu jsou za zajištění považovány zajišťovací instrumenty, které je možné dle jejich povahy rozdělit na instrumenty:
osobní – bance ručí za její pohledávku ještě další, třetí osoba (osobní nebo firemní ručení, bankovní záruky),
věcné (majetkové) – dává bance právo na určité majetkové hodnoty (aktiva) toho, kdo zajištění poskytuje (nemovitost, věc movitá, finanční kolaterál, zástava pohledávek).
Zajištění pohledávek k úvěrovým obchodům se řídí těmito zásadami:
zajištění je prevencí a ochranou postavení banky jako věřitele,
tvoří výhradně druhotný zdroj splácení.
Hodnota zajištění se stanoví, je-li to možné, oceněním tržní cenou (nominální hodnota zajištění). Zástavní hodnota nemovitosti se určí aplikací srážkového koeficientu podle bankovního katalogu zajištění. Katalog zajištění obsahuje i požadavky na pravidelné přecenění zajištění. Obvykle je hodnota zajištění analyzována při pravidelném monitoringu klientů. Proces oceňování je řízen a kontrolován interním specializovaným útvarem, který zpravidla spolupracuje se základnou externích expertů oceňování. Monitoring (sledování) úvěrového rizika je nezbytnou součástí řízení úvěrového rizika. Sledování je zacíleno jak na monitorování individuálních angažovaností, tak i jednotlivých úvěrových portfolií. Úkolem sledování úvěrového rizika jednotlivých angažovaností je zejména42:
sledovat platební disciplínu klienta,
sledovat podmínky plnění úvěrové smlouvy, např. předkládání finančních výkazů a dalších informací o aktuálním ekonomickém stavu dlužníka,
provádět finanční i nefinanční analýzy,
kontrolovat změny předpokladů, za kterých byl úvěrový vztah uzavřen,
kontrolovat aktuálnost hodnot zajištění, sledovat jejich aktuální likviditu.
42
PETRJÁNOŠOVÁ, Božena. Bankovní management. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 124 s. Distanční studijní opora. ISBN 80-210-3481-5, str. 50
30
Smyslem realizace výše uvedených úkolů je pravidelná kontrola úvěrové kvality s cílem včas identifikovat možné změny úvěrové kvality protistrany. Proces pravidelného monitoringu sleduje logiku procesu prvního poskytnutí úvěru. Výsledkem analýzy je mj. stanovení či úprava ratingu, který odráží pravděpodobnost selhání (defaultu) klienta. Úkolem sledování úvěrového rizika je rovněž monitorovat celkový stav úvěrového portfolia banky. Banka monitoruje rizika vznikající z koncentrace expozic pomocí úvěrových (koncentračních) limitů. Úvěrové limity určuje a schvaluje vrcholové vedení banky. Mohou být vyjádřeny v absolutních hodnotách či vyjádřeny v procentech z kapitálu banky. Lze předpokládat, že typologie limitů bude v jednotlivých bankách rozdílná. Mezi obecně uplatňované úvěrové limity patří:43
limity pro jednotlivé klienty a ekonomicky spjaté skupiny klientů - Při tvorbě těchto limitů musí banka respektovat pravidla úvěrové angažovanosti určené regulátorem (viz kap. 2.1.2); limit může být přísnější, ne však méně přísný než regulatorní limity.
odvětvové limity - Jsou stanovovány pro klienty podnikající ve stejném odvětví, neboť lze předpokládat, že tyto subjekty podléhají obdobným vlivům a z toho hlediska vykazují obdobné rizikové charakteristiky.
limity pro země - Tyto limity jsou zásadní pro banky působící v řadě teritorií, malá banka s omezenou mezinárodní angažovaností může využít hodnocení rizika zemí ratingovými agenturami.
produktové limity,
limity pro nezajištěné části expozice,
limity pro nižší ratingové stupně,
limity pro mezibankovní obchody atd.
Ke sledování a analýze vývoje úvěrového portfolia se používají reporty úvěrového rizika obsahující přehled vývoje objemu expozic úvěrového rizika. Je žádoucí věnovat pozornost vývojovým trendům v úvěrovém portfoliu. 2.2.2
Organizace úvěrového procesu
Těsnou vazbu lze nalézt mezi řízením úvěrového rizika a organizací úvěrového procesu (systému pro provádění obchodů) sestávající z následující sekvence kroků: 43
KAŠPAROVSKÁ, Vlasta. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 339 s. ISBN 80-717-9381-7. str. 79, vlastní úprava
31
1. Akvizice 2. Zpracování úvěrového návrhu 3. Ocenění zajištění 4. Schválení úvěrového návrhu 5. Zpracování smluvní dokumentace 6. Čerpání úvěru 7. Monitoring pohledávek 8. Vymáhání, restrukturalizace pohledávek Snížení rizika v oblasti úvěrů je přímo úměrné tomu, jakou pozornost banka věnuje jednotlivým činnostem úvěrového procesu. Struktura schvalovacích pravomocí je založena na principu významnosti dopadu případné ztráty z poskytnutého úvěru do finančního hospodaření banky a rizikovosti příslušného úvěrového případu. Nejvyšší schvalovací pravomoci má úvěrový výbor dozorčí rady a úvěrový výbor představenstva. Nižší schvalovací pravomoci jsou odstupňovány podle seniority pracovníků úseku řízení úvěrových rizik. Aby banka mohla posoudit účel úvěru, vyžaduje po podniku předložení podnikatelského záměru. Samotný obsah podnikatelského záměru se bude lišit podle předmětu činnosti podniku a také podle toho, jak dlouho podnik existuje. Podnikatelský záměr obsahuje standardně tyto základní části:
všeobecný pohled na podnik formou stručného souhrnu jeho základních charakteristik (historie podniku, charakteristiku jeho výrobků a služeb, okruh zákazníků, umístění podniku, informace o vrcholovém managementu),
část věnovaná průzkumu trhu,
marketingový plán,
finanční část s cílem doložit reálnost podnikatelského záměru.
Také v případě úvěrů občanům (s výjimkou neúčelových úvěrů) je zapotřebí doložit účelovost úvěru. Např. v případě hypotéčního úvěru na koupi nemovitosti je třeba doložit kupní smlouvu, výpis z katastru nemovitostí, snímek katastrální mapy, pojistnou smlouvu atd. 2.2.3
Úvěrová analýza
Pro každou banku je důležité minimalizovat úvěrové riziko plynoucí z jejich obchodů. K tomu mají banky povinnost vypracovat systém řízení úvěrového rizika, jehož jednou z podstatných součástí je úvěrová analýza, v rámci níž jsou analyzovány nejrůznější aspekty rizika. Úvěrová analýza v bance slouží jak k hodnocení nového úvěru (hodnocení úvěrového
32
návrhu) tak i sledování (monitoringu) stávajících úvěrů a je zároveň východiskem hodnocení úvěrového rizika. Posuzování úvěrového rizika zahrnuje analýzu rizikorelevantních faktorů s důrazem na schopnost obsluhy dluhu ze strany dlužníka. Podrobnost takové analýzy je odvislá na druhu produktu a typu protistrany. V souladu s požadavky vyhlášky ČNB44 jsou posuzovány zejména tyto aspekty: a) finanční a ekonomická situace protistrany (bonita), b) účel provedení obchodu, c) zdroje splácení včetně poměru příjmů protistrany k hodnotě expozice (loan to income – LTI) a včetně posouzení trvalosti a závaznosti těchto příjmů, d) kvalita a dostatečnost zajištění, e) situace v ekonomickém odvětví protistrany; je-li expozice zajištěna majetkovým zajištěním, posoudí banka také poměr hodnoty expozice k hodnotě zajištění (loan to value – LTV), f) makroekonomické podmínky ve státě sídla protistrany včetně fází hospodářského cyklu, g) navrhované podmínky pro provedení obchodu, h) rozhodné právo, zejména jedná-li se o zahraniční právní úpravu, a i) v případě financování určitého aktiva také poměr vlastních zdrojů použitých protistranou k hodnotě tohoto aktiva. Banka při řízení úvěrového rizika používá techniky a nástroje omezující toto riziko, například zajištění, s tím, že použití těchto technik a nástrojů nemůže nahradit vyhodnocení finanční a ekonomické situace protistrany, nemůže být při posuzování protistrany považováno za náhradní zdroj splácení expozice, ani zohledňováno v interním úvěrovém hodnocení (interním ratingu) protistrany. 2.2.4
Analýza bonity klienta – fyzické osoby
Postupy bank při analýze bonity klienta se výrazně liší v závislosti na tom, zda jde o úvěr poskytovaný fyzické osobě (občanovi) nebo podniku. Bonitou klienta se rozumí souhrnné označení pro kvalitu právních, finančních a ekonomických charakteristik klienta, které jsou důležitými indikátory jeho schopnosti a ochoty splnit závazek vůči bance. Bonitou lze tedy rozumět souborné označení úvěrové kvality klienta. Úvěry fyzickým osobám tvoří u některých bank, zejména spořitelen, úvěrových družstev, ale i řady univerzálních bank, významnou část bilance banky. Tyto úvěry vykazují ve srovnání s
44
Příloha č. 3 k vyhlášce ČNB č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry – Podrobnější vymezení některých požadavků na řízení vybraných rizik.
33
úvěry komerčními mnohé odlišnosti. Za podstatné rozdíly z hlediska úvěrové analýzy lze považovat:
velký počet jednotlivých úvěrů, které znějí na relativně malé částky, vyžadující relativně rychlý a jednoduchý způsob posuzování bonity jednotlivých klientů,
odlišné právní postavení fyzických osob jako příjemců úvěrů,
odlišné využitelné informační zdroje a charakter informací, na základě kterých banka rozhoduje o poskytnutí úvěru.
Pří analýze bonity klienta může banka získávat informace z těchto zdrojů45:
informace poskytnuté v souvislosti s žádostí o úvěr,
interní informace banky,
informace z úvěrových a jiných registrů a spolupráce s jinými věřiteli.
Při podání žádostí o poskytnutí nového úvěru nebo zvýšení stávajícího úvěru vyžaduje každá banka od žadatele předložení celého souboru relevantních informací (sběr informací). Tyto informace mají obvykle podobu žádosti o úvěr. Jedná se zejména o osobní údaje, údaje o druhu zaměstnání a době zaměstnání u stávajícího zaměstnavatele, o finančních závazcích a majetkových poměrech. Nedílnou součástí je také potvrzení o výši příjmů. Dalším zdrojem informací o klientovi jsou interní informace banky. Hodnocena je dosavadní zkušenost s klientem jak v depozitní oblasti – doba, po kterou má klient veden účet u banky, objem a obrat prostředků na tomto účtu apod., tak také dosavadní zkušenost v úvěrové oblasti. Cenné informace může banka získat z úvěrových registrů.46 Členy Nebankovního registru jsou nejvýznamnější splátkové společnosti a společnosti působící v oblasti leasingu. Oba registry provozují databázi sdílených klientských informací. Databáze je tvořena pozitivními i negativními informacemi o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů. Nespornou výhodou úvěrových registrů je komplexnost dat – např. celkový objem závazků klienta vůči bankám a finančním institucím. Získané údaje se obvykle hodnotí pomocí úvěrového bodovacího systému (metoda úvěrového skóringu - credit scoring) a na podkladě výstupu hodnocení tzv. skóre (určitý počet bodů) se přijme rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí úvěru. Podstata metody credit scoring spočívá v posouzení úvěrové schopnosti klienta na základě standardizovaného bodování osobních údajů klienta, údajů o jeho chování v bance a údajů o klientovi z dostupných externích ratingů.
45
PRICE WATERHAUS. Úvod do řízení úvěrového rizik. Překl. z angl. 1.vyd. Praha: Management Press, 1994, 315 s. ISBN 80-856-0349-7. str. 119-121 46
Databáze NRKI a BRKI
34
Scoringový model je konstruován na statistické analýze historických dat (o minulých i stávajících klientech). Při konstrukci modelu se nejprve stanoví kritéria, kterým se poté přiřadí váhy. Výsledné skóre může být převedeno pomocí stupnice na slovní interpretaci. 2.2.5
Úvěrová analýza u podnikové klientely
Analýza bonity firmy se podstatně liší od analýzy bonity občana. Úvěrová analýza (úvěrové hodnocení) je v případě podniků složitější a komplexnější. Ohodnocení bonity firmy se zaměřuje na zkoumání finančních ukazatelů, ale vyžaduje i analýzu kvalitativních indikátorů a dalších faktorů. Ratingem se rozumí proces (nástroj) stanovení bonity (úvěrové kvality) klienta a její vyjádření pomocí pevně stanovené stupnice. 47 Hodnocení dlužníka zohledňuje jeho finanční situaci i další nefinanční charakteristiky. Ratingový stupeň (známka) je přiřazen každému klientovi představujícímu pro banku úvěrové riziko. Účelem provedení interního ratingu je odhadnout pravděpodobnost selhání (defaultu) klienta. Ratingový stupeň tak odráží schopnost protistran dostát finančním závazkům. Při konstrukci ratingového modelu je možno využít celou řadu statistických metod. K tomu v praxi dochází na základě srovnání dostupných informací o klientovi (získaných například z formuláře žádosti o úvěr nebo záznamu o klientském chování v minulosti) s informacemi o minulých klientech, kterým byl obchod poskytnut v minulosti a jejichž úvěrová kvalita je známa. Z historických informací o klientech je zkonstruován predikční ratingový model. Aplikací modelu na získané informace o potenciálním dlužníkovi je získána pravděpodobnost, že u něj dojde ke kreditní (úvěrové) ztrátě. Podle toho, kdo ratingové hodnocení vytvoří, lze rozlišit dvě základní formy ratingu:
externí rating, který je stanoven externí ratingovou agenturou,48
interní rating, který stanoví banka sama za pomoci interních ratingových modelů.
Řada subjektů, se kterými banky uzavírají obchody, není externími agenturami hodnocena. Výsledek ratingového hodnocení, kterým je řazení klientů podle míry rizikovosti, ovlivňuje základní parametry úvěru, jako jsou:
výše úrokové sazby, - Cena úvěru sestává z několika komponent (riziková marže, likviditní marže, krytí provozních nákladů, zúročení vázaného kapitálu). Klienti s horší bonitou musí počítat s vyššími úrokovými sazbami.
požadavky na zajištění úvěru,
47
KAŠPAROVSKÁ, Vlasta. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 339 s. ISBN 80-717-9381-7, str. 75 48
Externí ratingy jsou udělovány mezinárodními ratingovými agenturami, např. Moody’s, Standard &Poor´s, Fitch.
35
způsob a frekvence sledování úvěrové pohledávky (úměrně rizikovosti klienta roste frekvence a komplexnost sledování úvěrového obchodů).
Přidělený interní ratingový stupeň rovněž rozhoduje o výši kapitálu, který banka v případě poskytnutí úvěru bude muset vzhledem k rizikovosti klienta držet. Tato předpoklad platí v případě, že banka používá pokročilejší přístup k výpočtu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku (IRB přístup), neboť právě interní rating dodává jeden z rizikových parametrů (parametr PD) pro výpočet rizikové váhy expozice. Banka tak své rozhodnutí o poskytnutí úvěru doplňuje informací o akceptovatelnosti úvěru z hlediska nutnosti držení kapitálu Stanovení ratingu tak slouží jako základ:
co nejobjektivnějšího schvalování úvěrů,
utváření cen úvěrů,
řízení úvěrového portfolia,
výpočtu kapitálové přiměřenosti.
V bankovním prostředí dochází k většímu využití ratingu s příchodem konceptu Basel II, který umožňuje pro stanovení výše kapitálového požadavku k úvěrovému riziku využít standardizovaný přístup (STA) nebo pokročilé přístupy založené na interních ratingových modelech (IRB přístup). Právě interní rating dodává pro potřeby kapitálové přiměřenosti parametr PD. Existuje zde tedy zjevná souvislost mezi interním ratingem a řízením úvěrového rizika podle Basel II.
36
3 ŘÍZENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA VE VYBRANÝCH SUBJEKTECH FINANČNÍHO TRHU Vybranými subjekty finančního trhu, na kterých bude provedena analýza řízení úvěrového rizika, jsou bankovní instituce Česká spořitelna a Sberbank CZ. Pro účely komparace jsem zvolil zavedenou velkou banku a banku s novým vlastníkem střední velikosti. Přehled nejdůležitějších hospodářských ukazatelů zkoumaných subjektů podává následující tabulka. Tabulka 6: Hospodářské výsledky Sberbank CZ a České spořitelny k 31.12.2012 Ukazatel (v mil. Kč, kapitálová přiměřenost v %)
Sberbank CZ
Česká spořitelna
Bilanční suma
61 312
808 795
Vklady klientů
48 135
549 406
Úvěry poskytnuté klientům
45 944
451 471
209
15 562
11,78
16,03
24
658
Hospodářský výsledek po zdanění Kapitálová přiměřenost Pobočková síť
Pramen: Sberbank CZ, a. s. pololetní zpráva k 30. červnu 2013
3.1 Sberbank CZ Podkladem pro zpracování tohoto oddílu kapitoly mi posloužila Výroční zpráva Sberbank CZ za rok 2012 dostupná na internetových stránkách www.sberbankcz.cz. a interní materiály banky. V únoru 2012 získala Sberbank Rusko v akvizici bývalou Volksbank International AG – nyní Sberbank Europe AG. Sberbank Europe AG řídí síť devíti univerzálních bank v osmi zemích střední a východní Evropy. Sberbank CZ (do února 2013 pod jménem Volksbank CZ) působí na českém trhu od roku 1993, od 1. ledna 1997 jako samostatná akciová společnost s bankovní licencí ČNB. Sberbank CZ je obchodní bankou se širokou nabídkou finančních produktů a služeb v oblasti firemního i osobního bankovnictví. Zodpovědnost a organizace úvěrového procesu a řízení úvěrového rizika Banka vnitřně definuje úvěrové riziko jako riziko ztráty vyplývající ze selhání smluvní strany tím, že nedostojí svým závazkům podle podmínek smlouvy, na základě které se banka stala věřitelem smluvní strany. Zodpovědnost za uspořádání organizace úvěrového procesu a řízení úvěrového rizika má představenstvo banky. Proces řízení úvěrového rizika zahrnuje identifikaci rizik, měření rizikové pozice, sledování limitů a přijímání opatření vedoucích ke snížení podstupovaného úvěrového rizika. Proces probíhá na úrovni jednotlivého klienta i na úrovni úvěrového portfolia. V bance vykonává risk management divize řízená členem představenstva zodpovědným výhradně za oblast řízení rizik (chief risk officer). Tato divize, která je zcela nezávislá na 37
obchodních útvarech banky, soustřeďuje všechny útvary pověřené řízením rizik. V jiných než obchodních útvarech jsou prováděny tyto aktivity:
analýza úvěrového rizika
potvrzení ratingu
stanovení hodnoty zajištění
analýza nestandardizovaných dokumentů
správa úvěru
správa problematických úvěrových pohledávek.
Interní rating banky Rozhodování o akceptaci úvěrových expozic vždy zahrnuje názor front-office (původce obchodu s právem předložit návrh úvěrového rozhodnutí) a back-office (útvar jiný než obchodní, s právem předložit nezávislé následné hodnocení) a je při něm k dispozici úvěrový rating (interní, externí). Interní rating banky odráží schopnost protistran dostát svým finančním závazkům. V ratingu je promítnuta míra rizika a odpovídající pravděpodobnost selhání dlužníka v následujících 12 měsících (Probability of default, PD). Klient je zařazen do jednoho z 25 stupňů interní ratingové stupnice, z nichž 5 posledních stupňů je určeno pro expozice v selhání (tabulka 7). Podle níže uvedeného příkladu ratingové stupnice nebude subjekt s ratingovým hodnocením 3c s pravděpodobností 1,20 % schopen plnit své závazky během následujícího roku. Jinak řečeno, z celkového počtu 1000 případů může 12 skončit stavem selhání. V praxi je běžné, že nejvyšších ratingových stupňů mohou dosáhnout nefinanční instituce jen výjimečně. Jednotlivé ratingové modely (ratingové systémy) používají pouze určitou shora omezenou část uvedené ratingové stupnice. Příkladem uvádím ratingovou stupnici podniků (viz tab. 8). Kromě interního ratingu přiděluje banka každému klientovi třídu rizikovosti dle vyhlášky ČNB č. 23/2014. V souladu s touto vyhláškou vede banka 5 skupin rizikovosti, které zahrnují standardní, sledované, nestandardní, pochybné a ztrátové pohledávky. Pro praktické účely se jeví dělení na pět stupňů jako nedostačující, zejména bezproblémové klienty (standardní pohledávky) je vhodné dále rozlišit podle rizikovosti pro přesnější měření rizika.
38
Tabulka 7: Ratingová stupnice s hodnotami pravděpodobnosti selhání protistrany, mapování na externí ratingové stupnice Ratingový stupeň
Slovní popis
PD (na 1 rok)
1a
Nejlepší bonita
0,01%
1b 1c 1d 1e 2a 2b 2c 2d 2e 3a 3b 3c 3d 3e 4a 4b 4c 4d
Nejlepší bonita Nejlepší bonita Nejlepší bonita Nejlepší bonita Vynikající bonita Vynikající bonita Velmi dobrá bonita Velmi dobrá bonita Velmi dobrá bonita Dobrá bonita Dobrá bonita Dobrá až střední bonita Střední bonita Akceptovatelná bonita Slabá bonita Slabá bonita Velmi slabá bonita Velmi slabá bonita Velmi slabá bonita, hraničně nedostatečná
0,02% 0,03% 0,04% 0,05% 0,07% 0,11% 0,16% 0,24% 0,35% 0,53% 0,80% 1,20% 1,79% 2,69% 4,04% 6,05% 9,08% 13,62%
Rating Moody’s Aaa, Aa1, Aa2 Aa3 A1 A2 A3 A3 Baa1 Baa2 Baa2 Baa2 Baa3 Ba1 Ba2 Ba3 Ba3 B1 B2 B3 B3
20,44%
Caa, Ca, C
4e 5a
>90 dnů po splatnosti
5b
Vytvořena opravná pol. z důvodu finanční situace
5c
Restrukturalizace úvěru
5d
Insolvence
5e
Odepsaná úvěrová pohledávka
Stav selhání Stav selhání Stav selhání Stav selhání Stav selhání
Pramen: Výroční zpráva banky 2012
Tabulka 8: Ratingová stupnice pro rating podniků Ratingová třída
Slovní vyjádření
2c, 2d, 2e
Velmi dobrá bonita
3a, 3b
Dobrá bonita
3c
Dobrá až střední bonita
3d
Střední bonita
3e
Akceptovatelná bonita
4a až 4e
Ještě akceptovatelná, hraničně nedostatečná bonita
5a až 5e
Nedostatečná bonita, nebezpečí insolventnosti
Pramen: interní materiál banky
39
Rating S&P
AA AAA+ A ABBB+ BBB BBB BBB BBBBB+ BB BBB+ B+ B B BCCC, CC, C
Rating Fitch AAA, AA+, AA AAA+ A AABBB+ BBB+ BBB BBBBBBBB+ BB+ BB BBB+ B BBCCC, CC, C
Default
Default
Default
Default
Default
Default
Default
Default
Default
Default
Default
Default
Default
Default
Default
AAA, AA+
Sestavení interního ratingu probíhá na základě:
zpracování předložených finančních výkazů (rozvaha, výkaz zisku, výkaz cash flow) – tzv. hard facts rating, a vyhodnocení dalších relevantních údajů kvalitativní povahy – tzv. soft facts rating.
Hard facts představují v relaci k soft facts kvantitativní pohled na klienta. Přesná struktura a rozsah hard a soft facts údajů závisí na konstrukci ratingového modelu pro konkrétní druh subjektu či nástroje (rating podniků, podnikatelů s daňovou evidencí, rating fyzických osob nepodnikatelů, rating měst a obcí, rating instrumentů apod.). S rostoucí výkonnosti podniku roste váha finanční analýzy, a to ze dvou důvodů:
kvalita, respektive vypovídací síla finančních výkazů roste s velikostí podniku,
bonita malého podniku je často silně propojena s osobou podnikatele.
Finanční riziko vyplývá z finanční situace klienta. Pro jeho ohodnocení požaduje banka účetní výkazy klienta – rozvahu, výsledovku a výkaz cash flow. Kromě toho jsou také požadovány rozšiřující údaje o stavu pohledávek, stárnutí zásob, stavu závazků apod. Na základě získaných informací je prováděna finanční analýza potencionálního či existujícího dlužníka. Využívány jsou ukazatele dobře známé při zpracování finanční analýzy podniku. Interní ratingové modely pracují v hard facts části zejména s vertikální finanční analýzou a s poměrovými ukazateli. V ratingových modelech má své místo i horizontální analýza, která počítá procentní změny dané položky proti předcházejícímu období, a okrajově i absolutní ukazatele. Z vypočtených ukazatelů rentability, likvidity, aktivity, zadluženosti a kapitálové struktury by mělo vyplynout, že se jedná o společnost solventní, likvidní, s dostatečným zůstatkem pohotových prostředků a s vyhovující kapitálovou strukturou. Úkolem finanční analýzy není hodnotit izolované ukazatele, ale soustředit se na trendy, které se dají z ukazatelů vyvodit. V popředí zájmu soft facts je výhled do budoucna. Tato kvalitativní část interního ratingu posuzuje potenciál hodnoceného subjektu, příležitosti a očekávaná rizika, která se dříve nebo později odrazí právě v účetních výkazech, sloužících pro hard facts část. Zdrojem informací pro soft facts část jsou informace poskytnuté přímo klientem, vlastní zkušenosti banky s klientem nebo další veřejně dostupné zdroje. Za zkompletování potřebných informací je zodpovědný pracovník obchodního útvaru, popřípadě úvěrový analytik. Do značné míry se jedná o subjektivní hodnocení. Informace zjištěné v rámci kvalitativního ratingu se převádějí na měřitelné veličiny, vzájemně se propojují, váží. Banka používá následující strukturu nefinančních informaci v rámci ratingu podniků (tabulka 9):
40
Tabulka 9: Kategorizace soft facts osobní manažerské kvality Management
vzdělání a zkušenosti podnikatele, popř. ředitele existence nástupce míra intenzity konkurence v odvětví míra závislosti na hospodářských cyklech prostorové (geografické) umístění podniku
Trh/Odvětví, Produkty
úroveň produktů a struktura výrobního sortimentu vývoj poptávky po produkci podniku těsnost a kvalita odběratelsko-dodavatelských vztahů odhad budoucího postavení podniku na trhu aktuálnost vedení účetnictví frekvence identifikace pohledávek po lhůtě splatnosti
Účetnictví
měří si firma ziskovost jednotlivých produktů existuje spolehlivá kalkulace nákladů na jednotlivé produkty existuje finanční plán a jsou s ním porovnávány skutečné výsledky
Kvalifikace zaměstnanců
hodnocení kvalifikace, zkušeností a motivace zaměstnanců délka existence obchodního vztahu mezi podnikem a bankou
je banka pro klienta hlavní nebo vedlejší bankou Vztah mezi klientem a bankou dodržuje podnikatel dohody a přísliby jsou požadované doklady dodávány včas a kompletně usiluje podnikatel o redukci svého osobního ručení
Pramen: interní materiály banky
Váha jednotlivých skupin soft facts je uvedena níže. Tabulka 10: Váha jednotlivých skupin soft facts Kategorie soft facts
Váha
1 Management
30 %
2 Účetnictví
20 %
3 Trh/Odvětví
30 %
4 Kvalifikace zaměstnanců
10 %
5 Vztah mezi klientem a bankou
10 %
Pramen: interní materiály banky
V rámci ratingu je řešena také otázka rizikových faktorů a varovných signálů, jako např.:
silná závislost na hlavním dodavateli,
silná závislost na hlavním odběrateli,
netransparentně propojená skupina, rizika nelze vyhodnotit,
došlo k restrukturalizaci úvěru,
nedoplatky u finančního úřadu, zdravotních pojišťoven, institucí sociálního zabezpečení nebo zaměstnanců, 41
došlo ke zpoždění (trvajícímu více než 90 dnů) ve splácení jistiny a příslušenství úvěru,
předložené finanční výkazy jsou starší než 24/36 měsíců
analýza pohybů na účtech klienta odhalila nesrovnatelnosti apod.
Následující schéma znázorňuje průběh interního ratingového procesu. Hard facts rating spolu se soft facts rating a korekcemi vedou k výpočtu finálního ratingu klienta. Banka nemá zájem, aby byl na základě korekcí výrazným způsobem interní rating klienta zlepšen. Ve své vnitřní směrnici proto upravuje limity pro zlepšení interního ratingu korekcemi. Schéma 4: Průběh interního ratingového procesu Obchodní manažer Administrátor finanční analýzy
Ratingový systém
Úvěrový analytik
Zadání vstupních údajů do odpovídajícího ratingového modelu
Výpočet ratingu
Kontrola zadaných údajů, vyhodnocení rizikových faktorů, korekce ratingu
Uložení platného ratingu do databáze
Potvrzení / zamítnutí ratingu
Ratingový systém
Nositel oprávnění
Pramen: interní materiál banky
Kvantifikace úvěrového rizika V praxi řízení úvěrového rizika banka uplatňuje následující dvě základní metody jeho měření. Zatímco pokročilá metodika se aplikuje ve stále větší míře, tradiční metoda je nadále paralelně využívána:
metoda založená na absolutní pozici v úvěrovém riziku – tradiční metoda. - Míra úvěrového rizika je tu dána především objemem nezajištěné části expozice, tedy rozdílem mezi výší expozice a účetně evidovanou hodnotou zajištění.
metoda založená na rizikových parametrech – pokročilá metodika. - Tato metodika využívá rizikové parametry, tak jak jsou definovány pravidly kapitálové přiměřenosti Basel II (viz kap. 2.1.3), a má vazbu na širší principy 42
řízení úvěrového rizika a krytí rizik kapitálem (schéma 5). Tato metoda odhaduje kromě výše předpokládané ztráty i pravděpodobnost vzniku této ztráty. Schéma 5: Pokročilá metodika, vazba na širší principy řízení rizika a krytí rizik kapitálem Úvěrové riziko
Neočekávaná ztráta
Očekávaná ztráta
PD: Pravděpodobnost selhání Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku investičního portfolia
LGD: Ztrátovost ze selhání EAD: Hodnota expozice
Pramen: vlastní zpracování PD (Probability of Default, pravděpodobnost selhání, %) udává, s jakou pravděpodobností
dojde během 1 roku k selhání klienta. Je pevně přiřazena jednotlivým ratingovým stupňům, které jsou pro každého klienta představujícího úvěrové riziko stanovovány pomocí interních ratingových programů. LGD (Loss Given Default, ztátovost ze selhání, %) referuje na kvalitu zajištění a představuje
procento ekonomické ztráty při (ze) selhání. Vztahuje se k objemu expozice v okamžiku selhání (viz dále). Stanovuje se dle regulatorních koeficientů, u retailových expozic dle odhadu skupiny Sberbak Europe. EAD (Exposure at Default, CZK) představuje objem expozice při selhání. U rozvahové
expozice (on-balance) je roven její rozvahové výši. U podrozvahové expozice (off-balance) je třeba provést odhad, jaká její procentní část se do okamžiku selhání změní na rozvahovou expozici (tj stanovení tzv. CCF – Credit Conversion Factor). Pro účely řízení úvěrového rizika banka konzervativně pracuje s CCF = 100%. EL (Expected Loss, CZK) je statistická veličina, která představuje očekávanou ztrátovost (PD x LGD). Cílem řízení úvěrového rizika je ovlivnit EL na úrovni celého portfolia formou jeho korektního posouzení ke dni provedení úvěrového rozhodnutí se zahrnutím jeho následného monitoringu. Pro vyčíslení v jednotce měny platí vztah Očekávaná úvěrová ztráta (CZK) = PD x LGD x EAD
Neočekávaná úvěrová ztráta je definována jako odchylka skutečné výše ztráty od očekávané. Na rozdíl od očekávané ztráty nemůže být přímo promítnuta do ceny úvěrových produktů a musí tedy být kryta kapitálem, tj. nepřímo v podobě nákladů banky na její kapitál. 43
Výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku Banka používá pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia standardizovaný přístup (přístup STA). Zajištění Dalším hodnoceným kritériem při posuzování úvěrového návrhu je kvalita zajišťovacích instrumentů. Banka definuje zajištění jako aktivum, které může být realizováno v případě selhání primárního zdroje splácení pohledávek. Interní katalog těchto instrumentů definuje akceptované typy zajištění, způsob stanovení jejich reálné hodnoty, frekvenci přecenění a odpovědnosti jednotlivých oddělení banky. Obvykle je hodnota zajištění analyzována a aktualizována při pravidelném monitoringu klientů. Struktura schvalovacích pravomocí Struktura schvalovacích pravomocí je založena na významnosti dopadu případné ztráty z poskytnuté expozice na finanční hospodaření banky a na rizikovosti příslušného úvěrového případu. Úvěrové oprávnění umožňuje jeho nositeli schválit nové expozice úvěrového rizika, popř. navýšit nebo rozšířit existující expozice ve smyslu objemu, typu, splatnosti, způsobu splacení, zajištění a formulace úvěrové smlouvy. Je představenstvem přidělováno na osobu a funkci se zohledněním osobní kvalifikace a zkušenosti. Je aplikováno sdíleně, tedy minimálně dvěma osobami. Monitoring portfolia Banka provádí pravidelný monitoring jednotlivých angažovaností za účelem průběžného sledování kvality úvěrového portfolia. Tento proces zvyšuje pravděpodobnost, že možné budoucí selhání klienta bude včas rozpoznáno. Pro tento případ je v bance nastaven systém včasného řešení problematických pohledávek (proces early collection). Proces early collection může být zahájen nejen v důsledku porušení některé ze smluvních podmínek souvisejících s poskytnutím/splácením příslušného úvěrového produktu klientem, ale též z důvodu zvýšení stávající rizikovosti klienta (tj. i v situaci, kdy klient sice neporušil žádné smluvní podmínky, avšak došlo ke zvýšení jeho rizikovosti – např. v důsledku nepříznivé ekonomické situace klienta). Regulatorní limity angažovanosti Měření a sledování regulatorních limitů angažovanosti investičního portfolia je prováděno denně. Riziko koncentrace Riziku koncentrace je banka primárně vystavena na straně aktiv u expozic úvěrového rizika, kde je cílem dosáhnout dostatečné úrovně diverzifikace úvěrového portfolia49. Banka sleduje a řídí rizika vznikající z koncentrace expozic: 49
vůči osobám a ekonomicky spjatým skupinám osob
Obdobně však lze riziko koncentrace sledovat i na straně pasiv (diverzifikace vkladů).
44
vůči osobám ve stejném odvětví
vůči osobám ve stejné zeměpisné oblasti
ze stejné činnosti (produktové riziko)
do ratingových stupňů na ratingové škále
z titulu nepřímých angažovaností – tedy například vůči jednomu typu zajištění, jednomu poskytovateli zajištění nebo jednomu emitentovi cenných papírů přijatých jako zajištění
K minimalizaci tohoto rizika banka používá systém sledování vazeb klienta a systém limitů angažovanosti, aby zabránila vzniku významné koncentrace úvěrového rizika.
3.2 Česká spořitelna Podkladem pro zpracování tohoto oddílu kapitoly mi posloužila především Výroční zpráva České spořitelny za rok 2012 dostupná na internetových stránkách www.csas.cz. Zodpovědnost a organizace úvěrového procesu a řízení úvěrového rizika V bance vykonává risk management divize řízená členem představenstva zodpovědným výhradně za oblast řízení rizik (chief risk officer). Tato divize, která je zcela nezávislá na obchodních útvarech banky, soustřeďuje všechny útvary pověřené řízením rizik. Česká spořitelna má vypracovanou strategii řízení rizik, schválenou představenstvem banky, která obsahuje zásady řízení rizik, zahrnující procesy identifikace rizik, monitorování a měření rizik, soustavy limitů a omezení. Při řízení úvěrových rizik používá Česká spořitelna jednotnou metodiku, která je upravena v holdingové normě. Úvěrové riziko definuje Česká spořitelna jako riziko, že protistrana nebude schopna platit včas dlužné částky v plné výši. Členění portfolia pro účely řízení úvěrového rizika Pro účely tvorby opravných položek, sledování a predikcí ztrátovosti banka při řízení úvěrového rizika rozlišuje mezi individuálně významnými a individuálně nevýznamnými pohledávkami. V rámci těchto dvou sub-portfolií banka dále sleduje 5 klientských portfolií u individuálně významných pohledávek a 16 produktových portfolií u individuálně nevýznamných pohledávek. Individuálně významné pohledávky jsou především pohledávky z korporátního portfolia. Korporátní pohledávky odpovídají korporátní třídě (segmentu) aktiv podle BASEL IIII, případně třídě speciálního financování. Úvěrové riziko individuálně významných pohledávek je řízeno na individuální bázi s menším využitím portfoliových modelů. Individuálně nevýznamné pohledávky (do 5 mil. Kč včetně mikro podniků) jsou především retailové pohledávky. Retailové pohledávky odpovídají retailové třídě (segmentu) aktiv podle BASEL III. Individuálně nevýznamné pohledávky skupina sdružuje do homogenních portfolií a řídí riziko na portfoliové bázi. Interní rating banky Rating je považován za jeden z klíčových nástrojů řízení rizik. Banka používá klientský rating pro měření rizikovosti protistrany. Klientský rating odráží pravděpodobnost selhání dlužníka 45
v následujících 12 měsících. Definice selhání je v souladu s požadavky formulovanými ve vyhlášce ČNB. Hodnocení dlužníka a stanovení interního ratingu je součástí každého schvalování úvěru nebo zásadních změn v úvěrových podmínkách. Hodnocení dlužníka zohledňuje jeho finanční situaci i nefinanční charakteristiky: u korporátních dlužníků se jedná především o analýzu silných a slabých stránek, např. kvalitu managementu, konkurenceschopnost apod., u retailových dlužníků především o demografické a behaviorální ukazatele. Banka přiřazuje interní rating všem klientům, s nimiž je spojeno úvěrové riziko. Banka používá ratingovou škálu se 13 stupni pro protistrany bez selhání a s jedním stupněm pro protistrany se selháním (interní rating „R“). V případě fyzických osob se pro klienty bez selhání používá pouze 8 stupňů. Banka používá u různých segmentů protistran několik ratingových modelů pro přiřazení stupně interního ratingu. Všechny důležité informace pro hodnocení jsou shromažďovány a ukládány centrálně. Česká spořitelna disponuje rozsáhlou datovou základnou, která je pro účely řízení úvěrového rizika k dispozici. Výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku V oblasti výpočtu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku Česká spořitelna splnila podmínky pro použití přístupu IRB a od července 2007 jsou rizikově vážená aktiva a kapitálový požadavek k úvěrovému riziku založeny na interním ratingu a vlastních odhadech parametrů PD, LGD a CCF. Všechny modely jsou v souladu s požadavky Basel III. Výpočet rizikově vážených aktiv je prováděn měsíčně. Regulatorní limity angažovanosti Limity angažovanosti jsou stanoveny jako maximální přípustná výše angažovanosti banky vůči jednotlivému klientovi nebo skupině ekonomicky spjatých osob. Riziko koncentrace Česká spořitelna řídí riziko koncentrace úvěrového portfolia systémem limitů velkých angažovaností. Limity velkých angažovaností jsou stanoveny jako maximální angažovanost přijatelná pro banku vůči jednotlivému klientovi či ekonomicky spjaté skupině klientů při daném ratingu a zajištění. Systém je nastaven tak, aby v portfoliu nedocházelo k přílišné koncentraci rizika vůči malému počtu klientů. Nastavení systému je založeno na maximální výši ekonomického kapitálu, který může být alokován na jednu skupinu klientů. Zajištění Zajištění pohledávek skupiny z úvěrových obchodů se řídí těmito zásadami: zajištění je ochranou postavení banky jako věřitele a vedle samotné zajišťovací funkce tvoří výhradně druhotný zdroj splácení. Ke snížení úvěrového rizika využívá skupina různé typy zajištění. Jejich seznam je stanoven vnitřním předpisem, který rovněž definuje pravidla pro stanovení hodnoty jednotlivých typů zajištění. Stanovuje se nominální hodnota zajištění na základě tržního ocenění a z tohoto nominálního ocenění se dále zjišťuje realizovatelná hodnota 46
pomocí diskontního faktoru stanoveného pro každý typ zajištění. Zajištění oceněné realizovatelnou hodnotou je bráno v úvahu při tvorbě opravných položek. Pravidla pro oceňování zajištění rovněž stanovují, kdy a jak často se provádí aktualizace ocenění jednotlivých zajišťovacích prostředků. Ocenění úvěrových rizik (Credit risk pricing) Míra přijatého rizika se odráží v rizikových přirážkách použitých při ocenění různých typů protistran a obchodů. Rizikové přirážky vycházejí z odhadu hodnot rizikových parametrů, předpokládaného vývoje makroekonomického prostředí a změn úvěrového procesu ve skupině, které mohou mít vliv na rizikovost úvěrového portfolia.
47
4 POSOUZENÍ KVALITY ÚVĚROVÝCH PORTFOLIÍ VYRANÝCH SUBJEKTŮ FINANČNÍHO TRHU Cílem druhé kapitoly aplikační části je vypočtení vybraných indikátorů úvěrového rizika v letech 2007 až 2012 pro vybrané české banky a družstevní záložny a následné provedení stručného hodnocení zkoumaných institucí na základě vypočtených ukazatelů. Metodickým podkladem pro provedení výpočtu a hodnocení kvality úvěrových portfolií vyraných subjektů finančního trhu mi posloužily tyto dva dostupné zdroje:
NOVOTNÝ, Josef. Nové indikátory hodnocení bank. In: 5. mezinárodní konference Řízení a modelování finančních rizik. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra financí, 2010, s. 6. ISBN 978-80-248-2306-5.
ČESKÁ SPOŘITELNA. Řízení úvěrových rizik v praxi: Odborný seminář pro novináře. Praha, 23. 04. 2010.50
Tradiční způsob hodnocení bank, který vychází převážně z hodnocení výnosnosti vlastního kapitálu (ROE), má velké množství nedostatků. Mezi hlavní nedostatky patří krátkodobost pohledu (hodnocení zaměřeno na současný výkon banky), do hodnocení tak nevstupuje:
dlouhodobá strategie banky,
kvalita aktiv,
podstupovaná rizika.
Pro komplexní hodnocení bank je nutné využít několika kategorií indikátorů:
indikátory efektivnosti (hodnocení výkonnosti),
indikátory výnosů a nákladů,
tržní indikátory (indikátory vycházející z trhu) a
indikátory úvěrového rizika (ukazatelé kvality aktiv).
K nejpoužívanějším indikátorům úvěrového rizika, které jsou využívány ve velké míře pro hodnocení bank jak bankovními analytiky, konzultačními společnostmi, tak i ratingovými agenturami a národními regulátory patří51:
non-performing loans ratio (NPL ratio),
50
Dostupné z: http://www.csas.cz/static_internet/cs/Komunikace/Tiskove_centrum/Prezentace_novinari/Prilohy/100423_Credit _risk.pdf 51
NOVOTNÝ, Josef. Nové indikátory hodnocení bank. In: 5. mezinárodní konference Řízení a modelování finančních rizik. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra financí, 2010, s. 6. ISBN 978-80-248-2306-5.
49
provision rate a coverage ratio (NPL coverage).
Non-performing loans ratio (NPL ratio), tj. podíl úvěrů v selhání na úvěrech celkem vyjadřuje míru úvěrů v selhání. Ukazatel lze zapsat pomocí následujícího vzorce NPL ratio= NPLt / Lt (%)
kde NPLt představuje výši úvěrů v selhání k určitému časovému okamžiku a Lt výši hrubých úvěrů (pohledávek)52 ke stejnému časovému okamžiku. Výhodou tohoto ukazatele je, že rychle zohledňuje změny v kvalitě úvěrového portfolia. Za úvěry v selhání (pohledávky se selháním) jsou zpravidla označovány pohledávky (bankou poskytnuté úvěry, nakoupené dluhové CP držené do splatnosti atd.), které jsou 90 dní po splatnosti. Banky mohou do úvěrů v selhání zahrnout i pohledávky, které nejsou 90 dní po splatnosti, ale je u nich vysoká pravděpodobnost, že se dostanou do kategorie pohledávek 90 dní po splatnosti.53 V kontextu kategorizace pohledávek z finanční činnosti dle vyhlášky ČNB54 odpovídají úvěry v selhání sumě úvěrů zařazených v kategoriích nestandardní, pochybné a ztrátové pohledávky (viz následující tabulka), dříve uváděné jako ohrožené pohledávky. Všechny zkoumané subjekty definují ve svých výročních zprávách pohledávky v selhání v souladu se zmíněnou vyhláškou ČNB. Tabulka 11: Kategorizace pohledávek podle ČNB Kategorie Bez selhání dlužníka
Podkategorie 0 – standardní 1 – sledované 2 – nestandardní
Se selháním dlužníka
3 – pochybné 4 – ztrátové
Pramen: § 73 - 74 vyhlášky č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.
Alternativním konceptem k tradičnímu ukazateli úvěrů v selhání (NPL ratio) jsou úvěry se znehodnocením, tj. úvěry, u kterých došlo ke snížení účetní hodnoty vzhledem k úvěrovému riziku. Zatímco úvěry v selhání de facto poukazují na kvalitu dlužníků banky, úvěry se znehodnocením zohledňují rovněž zajištění úvěrů, a jedná se tak o úvěry, ze kterých banka 52
hrubé úvěry představují úvěry v hodnotě před znehodnocením tj. bez kompenzace o vytvořené opravné položky 53
viz příslušná ustanovení § 73 - 74 vyhlášky ČNB č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. 54
vyhláška č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.
50
očekává ztrátu i po zohlednění zajištění.55 Výše znehodnocení, tzn. výše očekávané ztráty, je vyjádřena vytvořenými opravnými položkami k těmto úvěrům. Problémem je, že údaj o objemu úvěrů znehodnocených opravnou položkou není vždy dle mého poznání součástí výročních zpráv bank či družstevních záložen. Coverage ratio (NPL_coverage) vyjadřuje schopnost banky krýt „špatné úvěry“ opravnými položkami. Výpočet lze zapsat takto NPL coverage = OPt / NPLt (%)
kde OPt vyjadřuje výši opravných položek k určitému časovému okamžiku a NPLt představuje objem úvěrů v selhání. Výši opravných položek k určitému okamžiku lze spočítat podle následujícího vztahu OPt = LBt - LNt
kde LBt je výše úvěrů (pohledávek) brutto k určitému časovému období a LNt je netto výše úvěrů. Nutno dodat, že způsob výpočtu opravných položek je individuální záležitostí každé banky. ČNB ve vyhlášce 23/2014 zavádí metodu koeficientů jako zjednodušený způsob výpočtu opravných položek. Tuto metodu využívají u mnou zkoumaných subjektů obě družstevní záložny (WPB Capital, spořitelní družstvo a Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo). Naopak banky využívají metodu diskontování očekávaných peněžních toků nebo statistické metody v závislosti na významnosti pohledávek. Nízká hodnota ukazatele NPL_coverage však může indikovat dvě protichůdné skutečnosti:
lepší zajištění úvěrů v selhání, např. převaha úvěrů zajištěných dobrou nemovitostí, nebo nedostatečnou míru tvorby opravných položek s tím, že banka může podcenit ztráty z úvěrů v selhání.
Pro dostatečné krytí ztrát ze „špatných úvěrů“ by měla být výše ukazatele coverage ratio alespoň na úrovni LGD.56 Provision rate (loan loss provision rate) představuje výši nákladů úvěrového rizika a vypočte se podle následujícího vztahu
55
Plně zajištěné úvěry nemusí být označeny jako úvěry se znehodnocením vzhledem k tomu, že v případě snížení úvěrové kvality dlužníka bude banka plně uspokojena ze zajištění. Ke znehodnocení těchto úvěrů může dojít pouze v případě, že by zároveň došlo ke snížení kvality dlužníka a k poklesu hodnoty kolaterálu, resp. k poklesu kvality poskytovatele zajištění (např. ručitele). 56
LGD = Loss Given Default. Jeden z rizikových parametrů pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia dle metodiky Base II i Basel III vyjadřující míru ztráty věřitele při selhání dlužníka.
51
PR období = IL období / LBt (%)
kde IL období představuje ztráty ze znehodnocení (rizikové náklady) za určité období a LBt výši hrubých úvěrů k určitému okamžiku, lépe průměrnou výši hrubých úvěrů ve sledovaném období. Ztráty ze znehodnocení za určité období (IL období) představují rozdíl mezi tvorbou opraných položek (náklad), které musí banka vytvářet pro snížení hodnoty pohledávek, a rozpouštěním opravných položek pro nepotřebnost při zpětném zvýšení hodnoty úvěrů (pohledávek). Údaj o čisté tvorbě opravných položek ve výkazu zisku a ztráty je tak poměrně výstižným indikátorem rozsahu očekávaných úvěrových ztrát. Čistou tvorbu opravných položek lze vypočítat podle vztahu Čistá tvorba období = OP konec – OP začátek + odpisy období
Odpis pohledávky je účetně prováděn proti vytvořené opravné OP, z hlediska výnosů a nákladů banky se jedná o neutrální operaci. Pro výpočet vybraných ukazatelů byly použity data z výročních zpráv jednotlivých bank a družstevních záložen a výše uvedené vzorce. Výběr vzorku byl náhodný s cílem zahrnout subjekty různé bilanční velikosti, jak ukazuje následující tabulka. Tabulka 12: Úvěry a pohledávky za klienty analyzovaných bank a družstevních záložen Úvěry a pohledávky za klienty mil Kč Sberbank Česká spořitelna Raiffeisenbank WPB Capital, spořitelní družstvo Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo
2007 30 567 376 500 97 064 n/a 194
2008 39 913 412 472 138 705 756 306
2009 38 974 422 468 142 816 1 100 417
2010 40 252 416 854 152 663 2 060 1 949
2011 42 626 441 587 158 507 3 581 3 263
2012 47 177 451 471 150 138 3 021 5 359
Pramen: výroční zprávy jednotlivých institucí
Vypočtené hodnoty pro jednotlivé ukazatele a banky jsou zachyceny v následujících tabulkách a grafech. Datová báze pro výpočet je součástí přílohy práce. Tabulka 13: Vypočtené hodnoty ukazatele non-performing loans ratio NPL ratio (v %) Sberbank Česká spořitelna Raiffeisenbank WPB Capital, spořitelní družstvo Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo
2007 2,5 2,5 11,1 n/a 11,0
Pramen: výroční zprávy jednotlivých institucí
52
2008 6,6 3,4 10,9 1,1 6,6
2009 7,9 5,9 9,9 12,5 9,6
2010 11,3 7,3 12,3 6,4 14,4
2011 10,3 6,2 11,9 6,9 35,6
2012 8,2 5,8 11,6 7,3 20,4
Graf 1: Vývoj ukazatele non-performing loans ratio pro vybrané banky a družstevní záložny v letech 2007–2012 Sberbank
Česká spořitelna
Raiffeisenbank
WPB Capital, spořitelní družstvo
Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo 40,0% 35,0%
NPL ratio
30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0% 2007
2008
2009
2010
2011
2012
Pramen: výroční zprávy jednotlivých institucí
Z vypočtených výsledků vyplývá, že ve sledovaném období se u analyzovaných subjektů poměr úvěrů v selhání k hrubým úvěrům pohyboval od 1,10% do 12,30% (s výjimkou jednoho subjektu s hodnotou 35,60%). Od roku 2007 dochází k růstu ukazatele, což je zapříčiněno růstem úvěru v selhání v důsledku zhoršujícího se výkonu domácí ekonomiky (zpomalení tempa růstu HDP a od roku 2009 dopady ekonomické recese). Od roku 2010 lze sledovat trend pozvolného poklesu sledovaného ukazatele. Výše naznačeným tendencím se vymyká Raiffeisenbank s poměrně vyrovnaným poměrem NPL na hrubých úvěrech během celého období a družstevní záložna CREDITAS se strmým nárůstem úvěrů v selhání zejména mezi lety 2011-2012. Tabulka 14: Vypočtené hodnoty ukazatele coverage ratio NPL coverage (v %) Sberbank Česká spořitelna Raiffeisenbank WPB Capital, spořitelní družstvo Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo
2007 53 64 19 n/a 34
Pramen: výroční zprávy jednotlivých institucí
53
2008 33 58 23 31 50
2009 29 54 36 2 35
2010 24 59 30 6 17
2011 23 60 36 9 9
2012 32 64 37 5 12
Graf 2: Vývoj ukazatele coverage ratio pro vybrané banky a družstevní záložny v letech 2007–2012 Sberbank
Česká spořitelna
Raiffeisenbank
WPB Capital, spořitelní družstvo
Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo 70%
NPL_coverage
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 2007
2008
2009
2010
2011
2012
Pramen: výroční zprávy jednotlivých institucí
Pro zástupce bank dosahoval vypočtený coverage ratio ve sledovaném období hodnot od 19% do 64%, pro sektor družstevních záložen od 2 % do 50 %. Ke konci roku 2012 se tento ukazatel pohyboval v intervalu od 5,4 % do 64 %, což indikuje značný rozptyl. Nejvyšší míry krytí úvěrů v selhání opravnými položkami dosahuje v celém sledovaném období Česká spořitelna. Vyšší míry dosahují v posledních třech letech bankovní subjekty oproti družstevním záložnám. Tabulka 15: Vypočtené hodnoty ukazatele provision rate Provision rate (v %) Sberbank Česká spořitelna Raiffeisenbank WPB Capital, spořitelní družstvo Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo
2007 0,54 0,57 0,73 n/a 1,08
Pramen: výroční zprávy jednotlivých institucí
54
2008 1,15 0,82 0,88 0,33 1,08
2009 0,93 1,84 1,28 0,35 0,98
2010 0,79 2,23 1,44 0,27 2,20
2011 0,72 1,17 1,21 0,81 2,85
2012 0,94 0,93 1,05 -0,10 2,51
Graf 3: Vývoj ukazatele provision rate pro vybrané banky a družstevní záložny v letech 2007–2012 Sberbank
Česká spořitelna
Raiffeisenbank
WPB Capital, spořitelní družstvo
Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo 3,50% 3,00%
Provision rate
2,50% 2,00% 1,50% 1,00% 0,50% 0,00% -0,50%
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Pramen: výroční zprávy jednotlivých institucí
V průměru se nákladovost „špatných“ úvěrů (provision rate) v období 2007-2010 pro sledované subjekty zvyšovala, což můžeme přičíst vyšší tvorbě opravných položek k znehodnoceným pohledávkám v daném období. K poklesu ukazatele dochází od roku 2011. Z vypočtených výsledků vyplývá, že poměr špatných úvěrů k hrubým úvěrům, tak i náklady na špatné úvěry (tvorba opravných položek ke špatným úvěrům) je na nízkých hodnotách, z čehož vyplývá, že kvalita úvěrových portfolií je vysoká. Subjektem, který se výše uvedenému hodnocení vymyká, je záložna CREDITAS vykazující rizikovou kombinaci stále nižší míry krytí a vysokého podílu úvěrů v selhání (NPL).
55
ZÁVĚR Celý systém řízení finančních rizik v bankách je značně obsáhlý a zahrnuje široké spektrum činností, postupů a metod. Řízení rizik je nástrojem managementu k dodržení požadované rizikové úrovně, a to jak jednotlivých transakcí, tak i celkové rozvahy (a podrozvahy) banky. Podstatnou a integrující část systému řízení úvěrového rizika představuje analýza úvěrů, v rámci níž jsou v souvislosti s přijetím úvěru analyzovány nejrůznější aspekty podstupovaného rizika. Úvěrová analýza v bance slouží k hodnocení nového úvěru i sledování stávajících úvěrů a je zároveň východiskem k hodnocení úvěrového rizika instituce. Postupy bank při analýze úvěrové kvality klienta se výrazně liší v závislosti na tom, zda jde o úvěr poskytovaný fyzické osobě (občanovi) nebo podniku či podnikateli. V rámci úvěrové analýzy podnikových expozic se již standardně využívají interní ratingové systémy podporující automatizovaný proces této analýzy s důrazem na její kvantitativní část. Při řízení úvěrového rizika v bankách se vedle úvěrové analýzy používají tyto další nástroje:
nastavení schvalovacích pravomocí,
stanovení systému limitů,
zajištění,
monitoring pohledávek,
tvorba opravných položek,
reporting
kontroling a
řízení portfolia.
Pro účely komparace řízení úvěrového rizika ve vybraných subjektech finančního trhu jsem zvolil zavedenou velkou banku a banku s novým vlastníkem střední velikosti. Konkrétně se jedná o Českou spořitelnu a Sberbank CZ. Obecně lze říci, že se postupy a metody řízení úvěrového rizika v obou institucích překrývají. Významnější rozdíl lze nalézt v případě výpočtu rizikově vážených aktiv a kapitálového požadavku k úvěrovému riziku, kdy Česká spořitelna používá pokročilejší metodiku založenou na využití interních ratingových modelů a vlastních odhadech dalších parametrů úvěrového rizika: LGD a CCF. Sberbank používá pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia standardizovaný přístup, k užívání pokročilejší metodiky se připravuje. Výhodou České spořitelny dle mého názoru je skutečnost, že disponuje rozsáhlou datovou základnou, která je pro účely řízení úvěrového rizika k dispozici. Kvalitu úvěrového portfolia, kterou ovlivňuje ekonomická pozice úvěrových dlužníků, lze sledovat z několika úhlů pohledu. Kromě absolutního objemu pohledávek v selhání (pohledávky v kategoriích nestandardní, pochybné a ztrátové) a procentního poměru pohledávek se se selháním k pohledávkám celkem, je možné sledovat krytí úvěrů v selhání 57
opravnými položkami a nákladovost ohrožených úvěrů. Této problematice se věnuje závěrečná aplikační kapitola bakalářské práce, kde jsou nejdříve ve stručnosti popsány jednotlivé ukazatele úvěrového rizika a následně provedeny výpočty pro 5 vybraných subjektů ze sektoru bank a družstevních záložen. Obě družstevní záložny vykazují ve srovnání s bankami nižší krytí úvěrů v selhání opravnými položkami. Poněkud znepokojivou hodnotu malého krytí úvěrů v selhání opravnými položkami může do určité míry mírnit v tomto sektoru standardní požadavek na zástavu nemovitosti u poskytovaných úvěrů. Je však otázkou, zda družstevní záložny mohou byt schopny dlouhodobě úspěšně pracovat s vyšší přijímanou úrovní rizika než banky.
58
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Monografie [1] BESSIS, Joël. Risk management in banking. 3rd ed. Chichester, U.K.: John Wiley, 2010, xvii, 821 p. [2] JÍLEK, J. Finanční rizika. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2000. 635 s. ISBN 807169-579-3. [3] KAŠPAROVSKÁ, Vlasta. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 339 s. ISBN 80-717-9381-7. [4] MUSÍLEK, Petr. Finanční trhy a investiční bankovnictví. Praha: ETC Publishing, 1999, 852 s. ISBN 8086006786. [5] PETRJÁNOŠOVÁ, Božena. Bankovní management. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 124 s. Distanční studijní opora. ISBN 80-210-3481-5. [6] POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, xvi, 480 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-491-9. [7] PRICE WATERHAUS. Úvod do řízení úvěrového rizik. Překlad z angl. 1.vyd. Praha: Management Press, 1994, 315 s. ISBN 80-856-0349-7. [8] VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik podle Basel II: se specifickým zaměřením na interní rating v rámci úvěrového rizika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 187 s. ISBN 978802-1054-103. [9] ZIEGLER, K., L. ŽALMAN, J. ŠPERL, J. MRKVA, L. ČERNÝ, V. LUKÁŠ a T NIDETZKÝ. Finanční řízení bank. Dotisk 2. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2006, 204 s. ISBN 978-80-7265-192-4.
Zákony, vyhlášky, nařízení [1] Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/ zakon_o_bankach.pdf [2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (nařízení CRR). Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2013:176:0338:0436:CS:PDF [3] Vyhláška č. 23/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/obezretne_podnik ani/download/vyhlaska_23_2014.pdf
59
Volně dostupné elektronické zdroje [1] Zpráva o finanční stabilitě 2011/2012[online]. Česká národní banka, 2011. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/f s_2010-2011/fs_2010-2011.pdf [2] NOVOTNÝ, Josef. Nové indikátory hodnocení bank. In: 5. mezinárodní konference Řízení a modelování finančních rizik. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra financí, 2010, s. 6. ISBN 978-80-248-2306-5. Dostupné z: http://www.ekf.vsb.cz/export/sites/ekf/rmfr/.content/galerie-dokumentu/2014/plnezneni-prispevku/Novotny.Josef_2.pdf [3] KADLČÁKOVÁ, Narcisa a Helena SŮVOVÁ. Regulatorní a modelový přístup k úvěrovému riziku v bance. Bankovnictví. 21.3.2002. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2002/cl_02_0203 21b.html [4] LAUŠMANOVÁ, Monika. ČESKÁ SPOŘITELNA. Požadavky nové regulace a její dopad na bankovní sektor. Praha, 8.12.2010. Dostupné z: http://www.csas.cz/static_internet/cs/Komunikace/Tiskove_centrum/Prezentace_novin ari/Prilohy/101208_Basel_III_dopady_regulace.pdf [5] ČESKÁ SPOŘITELNA. Řízení úvěrových rizik v praxi: Odborný seminář pro novináře. Praha, 23.04.2010. Dostupné z: http://www.csas.cz/static_internet/cs/Komunikace/Tiskove_centrum/Prezentace_novin ari/Prilohy/100423_Credit_risk.pdf [6] GERŠL, Adam. Rizika koncentrace úvěrových portfolií bank v ČR. Bankovnictví., 20.8.2010. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2010/cl_10_1008 20.html
60
SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Účetní položky nesoucí úvěrové riziko................................................................ 16 Tabulka 2: Čistá angažovanost investičního portfolia .......................................................... 21 Tabulka 3: Příklad: rizikové váhy u expozic vůči podnikům, pro které je k dispozici externí rating .................................................................................................................................... 24 Tabulka 4: Podíl regulatorních kapitálových požadavků na krytí kreditního rizika ................ 26 Tabulka 5: Kategorie a podkategorie pohledávek z finančních činností................................. 27 Tabulka 6: Hospodářské výsledky Sberbank CZ a České spořitelny k 31.12.2012 ................ 37 Tabulka 7: Ratingová stupnice s hodnotami pravděpodobnosti selhání protistrany, mapování na externí ratingové stupnice ................................................................................................ 39 Tabulka 8: Ratingová stupnice pro rating podniků ................................................................ 39 Tabulka 9: Kategorizace soft facts ........................................................................................ 41 Tabulka 10: Váha jednotlivých skupin soft facts ................................................................... 41 Tabulka 11: Kategorizace pohledávek podle ČNB ................................................................ 50 Tabulka 12: Úvěry a pohledávky za klienty analyzovaných bank a družstevních záložen...... 52 Tabulka 13: Vypočtené hodnoty ukazatele non-performing loans ratio ................................. 52 Tabulka 14: Vypočtené hodnoty ukazatele coverage ratio ..................................................... 53 Tabulka 15: Vypočtené hodnoty ukazatele provision rate ..................................................... 54
SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Vývoj ukazatele non-performing loans ratio pro vybrané banky a družstevní záložny v letech 2007–2012 ................................................................................................................. 53 Graf 2: Vývoj ukazatele coverage ratio pro vybrané banky a družstevní záložny v letech 2007–2012 ........................................................................................................................... 54 Graf 3: Vývoj ukazatele provision rate pro vybrané banky a družstevní záložny v letech 2007– 2012 ..................................................................................................................................... 55
SEZNAM SCHÉMAT Schéma 1: Vztah riziko versus výnos.................................................................................... 13 Schéma 2: Příklad propojenosti rizik: přidělení úvěru ........................................................... 14 Schéma 3: Struktura aktiv a pasiv bankovního sektoru (v % celkových aktiv/pasiv; prosinec 2012) .................................................................................................................................... 16 Schéma 4: Průběh interního ratingového procesu.................................................................. 42 Schéma 5: Pokročilá metodika, vazba na širší principy řízení rizika a krytí rizik kapitálem... 43 61
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AIRB
Advanced Internal Ratings-Based Approach, pokročilý přístup založený na interním ratingu pro výpočet kapitálového požadavku
BCBS
Basel Committee on Banking Supervision, Basilejský výbor pro bankovní dohled
BIS
Bank for International Settlements, Banka pro mezinárodní platby
CCF
Credit Conversion Factor, úvěrový konverzní faktor sloužící k převodu podrozvahových položek na rozvahový ekvivalent
CRD
Capital Requirements Directive, směrnice o kapitálových požadavcích
CRR
Capital Requirements Regulation, nařízení o kapitálových požadavcích
E
Exposure, hodnota expozice
EAD
Exposure at Default, výše expozice při selhání
EL
Expected Loss, očekávaná ztráta
ESS
Ekonomicky Spjatá Skupina osob
FIRB
Foundation Internal Ratings-Based Approach, základní přístup založený na interním ratingu
IRB
Internal Ratings Based, přístup založený na interním ratingu
LGD
Loss Given Default, míra ztráty při selhání
M
Maturity, doba splatnosti
NPL
Non-performing loans, úvěry v selhání
NPL ratio
podíl úvěrů v selhání na hrubých úvěrech celkem
NPL_coverage
krytí úvěrů v selhání opravnými položkami
PD
Probability of Default, pravděpodobnost selhání klienta během sledovaného období
r
riziková váha
ROE
Return on equity, rentabilita vlastního kapitálu
RR
Recovery Rate, míra návratnosti či výtěžnosti
RVA
rizikově vážená aktiva
STA
Standardized Approach, standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku
UE
úvěrový ekvivalent
62
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Výpočet ukazatelů úvěrového rizika za jednotlivé banky a družstevní záložny
63
Příloha 1: Výpočet ukazatelů úvěrového rizika za jednotlivé banky a družstevní záložny Sberbank (v mil Kč a v %) Úvěry a půjčky klientům Pohledávky se selháním dlužníka za klienty NPL% Opravné položky k pohledávkám za klienty NPL_coverage Čistá tvorba opravných položek za období Provision rate
2007 30 567 767 2,5 406 53 165 0,54
2008 39 913 2 615 6,6 854 33 459 1,15
2009 38 974 3 089 7,9 881 29 363 0,93
2010 40 252 4 556 11,3 1 105 24 319 0,79
2011 42 626 4 395 10,3 1 015 23 305 0,72
2012 47 177 3 849 8,2 1 233 32 445 0,94
Česká spořitelna - individuální účetní závěrka (v mil Kč a v %) Pohledávky za klienty Pohledávky se selháním dlužníka za klienty NPL Opravné položky k pohledávkám za klienty NPL_coverage čistá tvorba opravných položek za období Provision rate
2007 376 500 9 522 2,5 6 105 64 2 153 0,57
2008 412 472 14 022 3,4 8 182 58 3 367 0,82
2009 422 468 24 772 5,9 13 423 54 7 783 1,84
2010 416 854 30 323 7,3 18 041 59 9 309 2,23
2011 441 587 27 433 6,2 16 476 60 5 181 1,17
2012 451 471 26 238 5,8 16 795 64 4 179 0,93
2007 97 064 10 778 11,1 2 095 19 708 0,73
2008 138 705 15 126 10,9 3 481 23 1 217 0,88
2009 142 816 14 133 9,9 5 068 36 1 826 1,28
2010 152 663 18 781 12,3 5 714 30 2 202 1,44
2011 158 507 18 915 11,9 6 802 36 1 925 1,21
2012 150 138 17 382 11,6 6 381 37 1 573 1,05
2008 756 8 1,1 2,5 31 2,5 0,33
2009 1 100 138 12,5 2,8 2 3,8 0,35
2010 2 060 132 6,4 7,5 6 5,5 0,27
2011 3 581 248 6,9 23,0 9 29,0 0,81
2012 3 021 222 7,3 12,0 5 -3,0 -0,10
2008
2009
2010
2011
2012
Raiffeisenbank - nekonsolidovaná závěrka (v mil Kč a v % ) úvěry a pohledávky za klienty pohledávky za klienty - se selháním NPL Opravné položky k pohledávkám za klienty NPL_coverage Čistá tvorba opravných položek za období Provision rate WPB Capital, spořitelní družstvo (v mil Kč a v %) Pohledávky za klienty Pohledávky za klienty - se selháním NPL OP k pohledávkám za klienty NPL_coverage Čistá tvorba opravných položek za období Provision rate Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo (v mil Kč a v %) Pohledávky za klienty a členy družstevních záložen Pohledávky za klienty - se selháním NPL OP k pohledávkám za klienty a členy NPL_coverage Čistá tvorba opravných položek za období Provision rate
2007 N/A N/A N/A n/a N/A
2007 194 21,4 11,0 7,3 34 2 1,08
306 20,3 6,6 10,1 50 3,3 1,08
417 40,2 9,6 13,9 35 4,1 0,98
1 949 280 14,4 47,7 17 42,9 2,20
3 263 1 163 35,6 100,6 9 93,1 2,85
5 359 1 095 20,4 134,0 12 134,5 2,51
