ŢIVOTNÍ STYL LIDÍ PRACUJÍCÍCH VE SMĚNNÉM PROVOZU

FAKULTA PEDAGOGICKÁ Katedra psychologie

ŢIVOTNÍ STYL LIDÍ PRACUJÍCÍCH VE SMĚNNÉM PROVOZU

Bakalářská práce Jana Vachtová Specializace v pedagogice: Výchova ke zdraví (2008-2011)

Vedoucí práce: PhDr. Alexandra Aišmanová Plzeň, červen 2011 1

Prohlašuji, ţe jsem předloţenou závěrečnou práci vypracovala samostatně s pouţitím zdrojů informací a literárních pramenů, které uvádím v přiloţeném seznamu literatury.

V Plzni dne 12. června 2011

………..……………………………………… vlastnoruční podpis 2

Poděkování Ráda bych poděkovala všem, kteří se podíleli na vzniku této bakalářské práce. Obzvláště pak PhDr. Alexandře Aišmanové, vedoucí mé bakalářské práce, za její cenné připomínky, rady a náměty, které mi pomohli práci úspěšně dokončit. 3

OBSAH ÚVOD .............................................................................................................................. 6 1 ŽIVOTNÍ STYL ............................................................................................................. 7 2 ŽIVOTOSPRÁVA ......................................................................................................... 9 2.1 Denní reţim a hospodaření s časem ................................................................................. 9 2.1.1 Denní reţim ............................................................................................................ 9 2.1.2 Hospodaření s časem .............................................................................................. 9 2.2 Spánek a odpočinek........................................................................................................ 10 2.3 Výţiva a pitný reţim ...................................................................................................... 11 2.3.1 Výţiva................................................................................................................... 11 2.3.2 Pitný reţim............................................................................................................ 12 2.4 Pohybová aktivita a sport ............................................................................................... 13 3 VOLNÝ ČAS ............................................................................................................... 15 4 NÁVYKOVÉ LÁTKY ................................................................................................... 16 4.1 Alkohol........................................................................................................................... 16 4.2 Kouření ........................................................................................................................... 17 4.3 Drogy.............................................................................................................................. 18 5 STRES ....................................................................................................................... 20 6 ŽIVOTNÍ STYL LIDÍ PRACUJÍCÍCH VE SMĚNNÉM

PROVOZU.................... 22

7 CÍL VÝZKUMU ........................................................................................................... 23 8 METODIKA VÝZKUMU .............................................................................................. 24 9 CHARAKTERISTIKA VZORKU RESPONDENTŮ ..................................................... 25 10 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ................................................................................. 26 10.1 Analýza dotazníků ........................................................................................................ 26 4

10.2 Shrnutí výsledků výzkumu ........................................................................................... 56 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 57 SHRNUTÍ ....................................................................................................................... 58 RESUME ........................................................................................................................ 59 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ................................................................................. 60

5

ÚVOD Ţivot dnešních lidí, je celkově hektický, lidé často zanedbávají sebe a své zdraví. Kaţdodenní stres, který člověka provází, přináší kaţdému z nás něco jiného. Někdo se s denními povinnostmi vyrovnává těţce, jiný s lehkostí a nadhledem. Kaţdý den na kaţdého z nás působí řada stresorů, ať uţ práce, pracovní kolektiv, či výchova potomků, nebo jen pouhé počasí. Často jíme první jídla aţ pozdě odpoledne nebo jej dokonce posouváme aţ do večerních hodin. V práci nás obklopuje nevhodný kolektiv, stresují nás přemrštěné poţadavky nadřízených a navíc máme doma rodinu, splácíme půjčky. Člověk v této uspěchané době zapomíná sám na sebe a na svůj zdraví ţivotní styl, zanedbáváme tělo i ducha. Potýkáme se s kaţdodenním stresem a to v kterémkoli zaměstnání. Lidé pracující ve směnném provozu jsou bezesporu skupinou, která má svá specifika týkající se ţivotního stylu. Jsou vystaveni nejen nadměrné psychické zátěţi (policisté, hasiči, lékaři), ale mnohem častěji i zátěţi fyzické (dělníci). Má bakalářská práce, s názvem „Ţivotní styl lidí pracujících ve směnném provozu“, se zabývá právě lidmi, kteří nejsou vytíţeni jen psychicky, ale hlavně lidmi fyzicky pracujícími. Práce je rozdělena na část teoretickou, kde vymezuji to, co ţivotní styl znamená. Zejména pak pojmy jako výţiva a pitný reţim, hospodaření s časem, fyzická aktivita, spánek a odpočinek, volný čas, ale také stres, návykové látky a hlavní pojem celé bakalářské práce ţivotní styl lidí ve směnném provozu a jeho specifika. Praktická část obsahuje výzkum ţivotního stylu u lidí, kteří pracují ve směnném provozu. Zvolila jsem metodu dotazníku se škálovými otázkami. Vzorek respondentů obsahuje jak ţeny, tak muţe v různých věkových skupinách, kteří pracují na směny. Ţivotním stylem se nyní zabývá mnoho různých odborníků, ovšem o ţivotním stylu lidí, pracujících na směny toho mnoho nevíme. I proto mne toto téma velmi zajímá a vybrala jsem si jej k této bakalářské práci.

6

1 Životní styl Pro kaţdého jedince ţivotní styl znamená něco jiného. Pro jednoho je to ţivotospráva, pro dalšího sport a pro jiného práce. I výklady ţivotního stylu odborníků se liší. Často se setkáme s tím, ţe lidé zamění ţivotní styl za ţivotní způsob, ale způsobem ţivota nerozumíme konkrétní a individuální styl jednoho člověka, nýbrţ způsob charakteristický pro širší okruh lidí, například národ či etnickou menšinu. Ţivotní styl je charakteristický pro kaţdého jedince, obsahuje naše hodnoty, cíle, zájmy, nároky i způsob chování. Je to individuální souhrn postojů, hodnot a dovedností, odráţejících se v činnosti člověka, který zahrnuje síť mezilidských vztahů, výţivu člověka, tělesný pohyb, organizaci volného času, práci i zájmy a záliby. (Hartl, Hartlová 2009) Jednou z dalších myšlenek o ţivotním stylu je myšlenka J. Machové (2006, str. 12): „Ţivotní styl zahrnuje formy dobrovolného chování v daných ţivotních situacích, které jsou zaloţené na individuálním výběru z různých moţností. Můţeme se rozhodnout pro zdravé alternativy z moţností, které se nabízejí a odmítnout ty, které zdraví poškozují. Ţivotní styl je tedy charakterizován souhrou dobrovolného chování a ţivotní situace.“ Tato definice poukazuje na nutnost a moţnost kaţdého člověka zvolit si svůj vlastní ţivotní styl. V dnešní době určuje ţivotní styl ekonomická situace jedince, často bychom chtěli jíst zdravé a chutné potraviny, bohuţel nám na ně nezbývá dostatek peněz a volíme proto ty méně finančně nákladné. Takto je to i se stravováním během dne, nejen, ţe na něj nemáme v pracovní době dostatek času, ale raději jdeme do stánku s rychlým občerstvením, kde se najíme během pár minut, místo toho abychom si jídlo připravili sami doma. Dnešní hektickou dobou trpí také osobní ţivot člověka, který nemá čas na své zájmy, koníčky a posléze ani na rodinný ţivot. Současný člověk přijde domů z práce, sedne si k televizi a, nebo jde rovnou spát. Často jedinou společnou aktivitou partnerů je právě spánek. Jedinec uţ si ve svém ţivotě nedokáţe najít chvilku na výlety s rodinou, či posezení s přáteli. Dalším a výrazným problémem lidí je pracovní shon. Díky němuţ lidé často zapomínají na správnou stravu a odpočinek. Pro dnešního člověka není důleţitý pocit z dobře odvedené práce ale její finanční ohodnocení.

7

V takovýchto situacích těţko můţeme mluvit o zdravém ţivotním stylu, i kdyţ většina z nás by právě takovýto styl ţivota chtěla. Světová zdravotnická organizace říká, ţe zdraví je stav nějaké kompletní duševní a tělesné pohody, ale pokud bychom to převedli na dnešní dobu, nenajdeme jediného zdravého člověka. Zdraví ţivotní styl člověka proto nezahrnuje pouze zdraví, ale například ochranu ţivotního prostředí, ekologii, rodinné zázemí, dostatek pohybu, výţivu a také společenské chování. Pro naše rozhodnutí ohledně správného ţivotního stylu není důleţitá ţádná definice, ale spíše uváţení a zdraví rozum kaţdého z nás. My sami se musíme rozhodnout, co je nám prospěšné a, co nám naopak škodí. Existuje mnoho způsobů jak pomáhat svému tělu a duchu tak, abychom se cítili co nejlépe. Měli bychom hledat právě ten ţivotní styl, který vyhovuje nám a našemu organismu. Ţivotní styl člověka je pro kaţdého z nás individuální, ale u kaţdého z nás jej ovlivňují stejné faktory.

8

2 Životospráva Správná ţivotospráva je důleţitý aspekt udrţení našeho zdraví. Ţivotospráva zahrnuje správnou výţivu, pohybovou aktivitu, spánek, odpočinek a bezesporu i pravidelný denní rytmus. Slouţí také jako prevence stresu a různých onemocnění. V dnešní době se na ţivotosprávu klade jiţ větší důraz neţ v minulosti. Dodrţováním správné ţivotosprávy můţeme nejen zefektivnit svůj ţivot, ale můţeme jej i prodlouţit a učinit jej kvalitnějším.

2.1 Denní režim a hospodaření s časem 2.1.1 Denní režim Denní reţim vyjadřuje rozdělení denních činností, umoţňuje tyto činnosti plánovat, organizovat a určovat jednotlivé cíle. (Hartl, Hartlová, 2000) Pro lepší hospodaření s časem je nutné uspořádat si svůj denní reţim tak, aby člověk stihl naplánované úkoly, a zároveň mu zbyl dostatek času pro další denní aktivity. Pravidelný denní reţim není důleţitý pouze pro naše děti, které by měli pravidelně usínat a pravidelně se probouzet i jíst, ale i pro nás dospělé. Právě díky špatnému hospodaření s časem se cítíme unavení a podráţdění. Důleţité je si den rozdělit na několik částí a to na práci, odpočinek (i aktivní) a jídlo. Pravidelní denní rytmus má pro nás nejen blahodárné účinky v oblasti zdraví, ale můţe se projevit i na naší pracovní úspěšnosti. Denní reţim u lidí pracujících na směny je ovšem ohroţen právě střídáním směn, jelikoţ se jinak stravují, odpočívají a spí při ranní směně, jinak při odpolední a jinak při noční.

2.1.2 Hospodaření s časem Pokud nevíme, jak efektivně hospodařit s časem můţeme se řídit dvěma způsoby a to stanovením si vlastních priorit a dodrţením vlastních biorytmů. Prostřednictvím priorit upřednostňuje profesionál, který má menší neţ potřebné mnoţství času, ty nejdůleţitější úkoly. Ideální je stanovit si pro kaţdý den, týden nebo i měsíc 9

hlavní pracovní body. Není nutné dávat si přesné termíny, stačí si drţet jasnou představu svého záměru a naplňovat ji. Biorytmy jsou přirozené, různě dlouhé cykly lidského těla. Tajemství jejich vyuţití spočívá v dlouhodobé péči o vlastní zdraví, pozorování sama sebe a určení vhodné doby pro různé druhy činností. Některé práce lze zvládnout třeba i 10× rychleji, vyuţijete-li své výkonnostní špičky. Tu mají lidé často dopoledne, propad bývá naopak po jídle a na sklonku dne. Častou překáţkou jsou zaběhané rutiny a špatné návyky – ty je nutné si uvědomit a postupem času eliminovat. Rovněţ platí, ţe pracovní výkon je tím vyšší, čím hlouběji jste schopni pravidelně relaxovat, i to je třeba se naučit. Častým omylem je představa, ţe člověk, který efektivně nakládá se svým časem, pracuje kaţdý den do úmoru. Opak je pravdou – hospodaření s časem je totiţ v zásadě uměním, jak v kratším čase udělat více práce a dokáţete-li výše uvedené rady uvést do praxe, budete mít v konečném důsledku více volného času neţ kdykoliv dříve.(Vlach, 2006)

2.2 Spánek a odpočinek Spánek je jedna z nejvyšších fyziologických potřeb člověka. Spánek je útlumová fáze organismu, při které dochází k zpomalení krevního oběhu a dýchání, relaxaci a uvolnění svalstva. Pro náš organismus je nejdůleţitější zejména hluboký nepřerušovaný spánek. Pokud spíme málo, odráţí se to pak na našich duševních i fyzických silách. Pro účely ţivotního stylu je důleţité pojmout spánek jako součást duševní hygieny a odpočinku. Při problémech s usínáním se často dostavují pocity vinny z případného nevyspání a následného nezvládnutí následujícího dne. Měli bychom dodrţovat určitou pravidelnost ve spánku. Nejlépe se spí v dostatečně větrané místnosti, ve tmě a tichu. Uléhat bychom měli pravidelně. Jíst bychom měli naposledy 2 hodiny před ulehnutím a pít mnoho tekutin se rovněţ nedoporučuje. Uléhat bychom nikdy neměli rozrušení, nebo po dívání se na hororové filmy. Na spánek působí negativně i stresové situace proţité během dne, ale i ty které nás čekají další den. Spánek je individuální věcí a přibliţně se udává potřeba spánku pro dospělého člověka na 6-8 hodin denně. Při práci na směny se často můţeme setkat se špatným usínáním, jelikoţ se nedají dodrţovat zásady kvalitního a účinného spánku.

10

Zásady zdravého spánku 1) Vyhýbat se před ulehnutím těţkým jídlům a jíst 1-2 hodiny před spaním 2) Chodit spát ve stejnou dobu 3) Nepít mnoho tekutin před spaním 4) Spát ve volném oblečení 5) Spát na pohodlné matraci 6) Spát ve větrané místnosti 7) Přikrývat se lehkou přikrývkou 8) Před spaním navodit příjemnou atmosféru (Hartl, Hartlová, 2000)

2.3 Výživa a pitný režim 2.3.1 Výživa Správná výţiva pomáhá předcházet nemocem, ovlivňuje kvalitu ţivota a prodluţuje jej. Je tedy nezbytnou součástí ţivotního stylu. Po celou dobu vývoje lidstva dodává výţiva člověku potřebné ţiviny, vitamíny a minerální látky potřebné ke správnému fungování organismu. Neexistuje ovšem ţádná potravina, která by obsahovala všechny tyto nezbytné látky, proto je důleţitá pestrost a vyváţenost potravy člověka. Základní ţiviny dodávají tělu potřebnou energii. V ideálním případe je výdej energie stejný, jako její příjem, v horším je pak výdej vyšší, či niţší, neţ její příjem. Souvislost mezi zdravotním stavem a výţivou je předmětem mnoha zkoumání, musíme si uvědomit, ţe s výţivou je to stejně jako s pitným reţimem a to tak, ţe kaţdý člověk potřebuje jiné mnoţství a sloţení potravy. Například člověk důchodového věku potřebuje jiné sloţení potravy, neţ člověk ve věku produktivním. Výţiva je faktorem vnějšího prostředí, zvláště pak vychází ze zvyklostní primární rodiny. V dnešní době přibývá rodin se špatnými stravovacími návyky, mnoho ţen jiţ doma nevaří a rodiny se stravují v rychlém občerstvení v lepších případech v jídelnách a restauracích, kde si ovšem nemůţeme ohlídat, co strava obsahuje a zda byla připravena šetrným způsobem tak, aby nepřišla o důleţité látky. 11

V dnešní době je mnoho způsobů jak se člověku do podvědomí dostává zdravá výţiva, kaţdý z nás si můţe najít, díky internetu, vzorový jídelníček právě pro jeho tělesnou hmotnost, zdravotní stav, věk i povolání. Nečastěji se v literatuře i na internetu setkáváme s pyramidou zdravé výţivy, která se můţe pro mnoho z nás stát vodítkem pro dodrţování zdravé výţivy. Základem pyramidy jsou celozrnné výrobky s obsahem vlákniny, luštěniny a ořechy. Dále pak ovoce a zelenina, mléčné a masné výrobky, které mají vysoký obsah bílkovin. V nejvyšších patrech pyramidy pak najdeme výrobky, které bychom měli konzumovat minimálně, jako jsou výrobky s vysokým obsahem ţivočišných tuků, soli a cukru.

(e-hubnuti.cz)

Můţeme si vyjmenovat některé důleţité sloţky výţivy: - proteiny, jejichţ zdrojem jsou brambory, mouka, nebo sója - sacharidy, jejichţ zdrojem je ovoce, zelenina, obiloviny a brambory - vitamíny, jejichţ zdrojem je ovoce, ořechy a různá zelenina - minerální látky, jako vápník, sodík, draslík a hořčík, jejichţ zdrojem jsou ryby, mléko, nebo sýry

2.3.2 Pitný režim

12

Pitný reţim zahrnuje zásobení organismu vodou a ostatními tekutinami, které obsahují potraviny. Funkce vody je v těle důleţitá nejen pro zajišťování správné látkové výměny, ale i pro správný chod psychických a fyzických funkcí. Denní příjem tekutin by se měl během dne pohybovat kolo 2,5l vody. Tento příjem tekutin je zhruba polovina denního příjmu, druhou polovinu získáváme z tekutin obsaţených v potravě. Příjem tekutin je u kaţdého z nás jiný. Příjem tekutin u jedince závisí například na věku, tělesné hmotnosti, či fyzické aktivitě, kterou jedinec během dne vykonává. Jedinec, pracující ve fyzicky namáhavé profesy má větší spotřebu tekutin, neţ člověk pracující v klimatizované kanceláři, také sportovci mají vyšší potřebu vody, neţ lidé nesportující a v neposlední řadě je nutnost příjmu tekutin jiná u člověka ţijícího v tropickém a člověka ţijícího v mírném pásmu. Také obsah tuku v tělesné struktuře člověka ovlivňuje obsah vody u jedince, čím více tuku v sobě máme, tím méně vody naše tkáně obsahují, proto by lidé trpící obezitou měli pít denně větší mnoţství tekutin. Nejvíce vody člověk ztratí během noci, proto je důleţité pít zejména v ranních a dopoledních hodinách. Člověk by měl pít pravidelně a nečekat na varovné signály hrozící dehydratace jako jsou například bolesti hlavy, ztráta koncentrace a také zácpa. Pocit ţízně se u člověka projevuje aţ v případě mírné dehydratace, proto není dobré pít aţ tehdy, kdyţ se tento pocit dostaví ale pít průběţně během celého dne. Nejvyšší spotřeba tekutin je v dětském věku, kdy organismus roste. Naopak s přibývajícím věkem se spotřeba tekutin sniţuje a i pocit ţízně je méně častý. V pitném reţimu by se člověk měl vyvarovat zejména pití ochucených a slazených limonád, silně mineralizovaných vod, kávy, černých čajů a energetických drinků. Správný pitný reţim by měl obsahovat čistou, či jemně mineralizovanou vodu, přičemţ v našich podmínkách je vhodná i voda vodovodní, nebo ovocné, zelené a bylinkové čaje.

2.4 Pohybová aktivita a sport Rozdíl mezi pojmy fyzická aktivita a sport je patrný ihned, protoţe fyzická aktivita nemusí být vţdy sportem. Jedná se totiţ o kaţdodenní úkony jako například čištění zubů, vaření a práce. Oproti tomu sport je vţdy fyzickou aktivitou. Fyzická aktivita spolu se sportem má nejen preventivní vliv na vznik civilizačních chorob, jako například obezita, ale také na duševní stránku člověka. Pozitivní význam sportu a fyzické aktivity byl zjištěn například 13

u jedinců, kteří trpí dlouhodobou depresí. Pohyb je pro člověka přirozenou aktivitou a nemohli bychom bez něj fungovat. Ve fylogenezi měl pohyb významný vliv, jeho přičiněním se zdokonaloval kaţdý organismus, ve vývoji člověka navíc došlo ke změně významu pohybu od pouhého zajišťování primárních potřeb aţ k činnosti sportovní. (Kubátová, 2006) Pokud si pod pojmem sport představíme pouze jeho vrcholovou formu, nikdy se nedonutíme k pravidelnému sportování. Je třeba si uvědomit i význam rekreačního sportu, který je u většiny lidí stále podceňovanou formou aktivního odpočinku. Většinou u manuálně pracujících lidí slýcháme pouze slova jako: „Mám jít s Tebou běhat?! To si myslíš, ţe v práci jsem se nadřel málo?!“, samozřejmě, ţe lidé pracující manuálně nemají chuť do dalšího pohybu, ale musíme si uvědomit, ţe sport není jen o běhu. Do sportu můţeme zařadit i protahovací cvičení, kterým můţe člověk protahovat zejména ty svaly, které v pracovním procesu přetěţoval. (Bursová, 2005) Bohuţel fyzická aktivita nemusí být vţdy prospěšná. Pokud člověk zvolí špatnou intenzitu zátěţe, nebo špatný styl cvičení můţe si více uškodit, neţ prospět. Proto je důleţitá konzultace vhodného pohybu s lékařem popřípadě alespoň s trenérem. Je důleţité si uvědomit, ţe nejeden rekreační sportovec zemřel na problémy s přetíţením organismu, nebo následkem úrazu z důvodu přecenění svých sil. Na pohyb nelze ovšem nahlíţet pouze jako na prostředek ovlivňující fyzické a duševní zdraví a ţivotní styl, ale také například jako na prostředek socializační, psychoregenerační, relaxační, který působí na duševní stav jedince a tím přispívá k prevenci proti stresu a dalším neţádoucím jevům. V ţivotním stylu kaţdého člověka by měla být proto tělesná aktivita a sport nedílnou sloţkou. (Kubátová, 2006)

14

3 Volný čas Otázka volného času souvisí zejména s pracovní činností. Volný čas naplňuje tu část dne, kdy jedinec nepracuje a nespí. Můţeme říct, ţe absence volného času dlouhodobějšího charakteru přináší únavu jak fyzického tak duševního charakteru. (Zloch, 2001) Volný čas můţeme také vymezit odečtením pracovní doby, cesty do práce a z práce, uspokojování fyziologických potřeb, a vykonávání domácích prací a hygieny od celkového dne. (Veselá, 1997) Volný čas nezahrnuje věci, které člověk během dne dělat musí jako například hygiena, cesta do práce a z práce, nakupování, naopak zahrnuje činnosti, které dělat chce, ale uvědomuje si, ţe je dělat nemusí. Tímto je volný čas jedním z ukazatelů ţivotního stylu. Existuje několik způsobů jak posoudit volný čas. Někteří z nás jsou rádi doma s rodinou, někteří naopak tráví volný čas s partou kamarádů. Pro někoho je volným časem sportovní aktivita pro dalšího sledování televize. Pro člověka je volný čas důleţitou součástí, při níţ si pěstuje zájmy a koníčky, které mu pomáhají odreagovávat se od běţných problémů a starostí. Pomáhají člověku se upnout na to dobré v průběhu dne a zapomenout na stres v práci a nedokončené pracovní úkoly. Pro trávení volného času existuje nepřeberné mnoţství moţností i míst. Jedním z nejvyhledávanějších míst je stále příroda, ať uţ ta divoká, nebo městské parky a zeleně. V přírodě nalézáme největší mnoţství vyţití od sběru lesních plodin po činnost sportovní. Dalším místem pro trávení volného času jsou hřiště, zoologické zahrady, ale v mnoha případech i městská sídliště a ulice. Některé z nás trápí nedostatek volného času z hlediska práce a pracovních aktivit, jiní z nás mají volného času dostatek, ale nevyuţívají jej aktivně. Volný čas je u kaţdého člověka individuální a kaţdý člověk se s ním vypořádává po svém, ale pro kaţdého jedince je nedílnou součástí ţivota a ţivotního stylu.

15

4 Návykové látky S různým druhem návykových látek se kaţdý z nás setkává v běţném ţivotě kaţdý den a konfrontaci s nimi nemůţeme zcela zabránit. Návykové látky dělíme na legální, které společnost toleruje, jako jsou alkohol a cigarety a na nelegální, společností netolerované. Kaţdá návyková látka ať tolerovaná, či netolerovaná působí nějakým způsobem na náš centrální nervový systém a ovlivňuje naše myšlení, chování a úsudek.

4.1 Alkohol Alkohol je jednou ze společensky tolerovaných drog. V naší společnosti je vztah k alkoholu velmi kladný, vţdyť patří do našeho běţného dne i na rodinné či jiné oslavy, které si bez skleničky alkoholu umí představit jen málokdo. Společnost se ve vztahu k alkoholu rozděluje na abstinenty, kterými jsou lidé, kteří nepoţili alkohol po dobu předchozích tří let. Protipólem abstinentů jsou pravidelní „pijáci“, kteří nepřijímají alkohol pro jeho chuť, ale právě pro jeho dopad na organismus člověka. Mezi těmito dvěma skupinami se nachází skupina občasných příjemců alkoholu, jsou to konzumenti, kteří pijí alkohol právě pro jeho chuť a v přiměřeném mnoţství, které nadměrně neškodí jejich organismu. Vliv alkoholu na zdraví je nesporný. Zatímco v malé míře u dospělého člověka můţe malá dávka mít i pozitivní vliv například na lepší prokrvování organismu. Při příjmu velkého mnoţství alkoholu dochází k různým psychickým poruchám, agresivitě, která vede k násilným činům. Při poţití alkoholu se nejvíce zatěţují játra a to vede k další závaţné nemoci způsobené nadměrným poţíváním alkoholu a to k cirhóze jater. Alkohol zapříčiňuje také mnoho dopravních nehod. V neposlední řadě u těhotných ţen můţe způsobit následný fetální alkoholový syndrom u jejich dítěte. Závislost na alkoholu se vytváří velmi rychle a objevují se zde rychle abstinenční příznaky a to fyzické i psychické. Prevence před alkoholem spočívá v primární rodině, dítě by mělo mít pocit bezpečí, rodina by měla uznávat zdraví ţivotní styl a v ţádném případě nedávat dítěti alkohol ani ochutnat a to nejen pro negativní příklad do budoucna, ale i pro škodlivý vliv alkoholu na dětský organismus.

16

4.2 Kouření Kouření je pro dnešní společnost velmi rizikový faktor, škodící našemu zdraví. Můţeme obecně říci, ţe oproti minulosti, kdy kouřili převáţně muţi, dnes se setkáváme s opačným trendem a co hůře častěji neţ dříve se setkáváme s kouřením u mladistvých ve věku od 11. do 15. roku ţivota. S kouřením začínají lidé z mnoha důvodů, prvním z nich jsou rodiče kuřáci, kteří jsou vzorem pro své děti. Dalším z důvodů proč především mladí lidé začínají kouřit, jsou kamarádi. Pro mladého člověka je velmi těţké odolat nabízené cigaretě a to hlavně v partě kamarádů. Stres se často uvádí jako další příčina kuřáctví a je tomu bezesporu tak, většina lidí sáhne po cigaretě ve chvíli, kdy se cítí něčím ohroţena, nebo proţívá náročnou ţivotní situaci. Cigareta v tomto případě dokáţe stres odbourat. Kouření ovšem zvyšuje například koncentraci, nebo kapacitu paměti, i kdyţ jen na velmi krátkou dobu. Kouření zapříčiňuje mnoho nemocí a má vliv na nespočetně předčasných úmrtí, má vliv na rakovinu, kardiovaskulární onemocnění, dýchací potíţe, ţaludeční vředy a také zvyšuje sráţlivost krve. (Křivohlavý, 2003). Cigareta obsahuje mnoho škodlivých látek, především nejvíce známí nikotin. Nikotin způsobuje nejsilnější závislost na cigaretě, která vzniká, jak uţ bylo výše uvedeno právě mezi 11. a 15. rokem ţivota. Nikotin stahuje cévy, ale zrychluje srdeční činnost a tím je příčinou infarktů. Při jeho nedostatku se dostavují pocity podráţděnosti, nervozity nebo úzkosti. Oxid uhelnatý, amoniak a mnoho dalších látek se obecně řadí do skupiny dehtů, které obsahuje kaţdá cigareta. Dehty se usazují především v plicích, čímţ způsobují například rakovinu plic, ale ohroţeny nejsou jen plíce, ale i ostatní orgány, jako například hrtan, jícen, ledviny, ale i děloţní čípek. (Machová, 2006) Lidé, kteří kouří, si takto vybrali sami, ale měli by si uvědomit, ţe jsou ohroţeni nejen oni, ale i lidé kteří se pohybují v jejich prostředí a řadí se mezi nekuřáky. Pasivnímu kouření je vystaven kaţdý z nás, i kdyţ nechce, kouří se v parcích, hospodách, na ulicích a jiných místech, coţ je problém se kterým by měla bojovat celá společnost. Nejvíce ohroţeni pasivním kouřením jsou děti a těhotné ţeny, které by se mu měli pokud moţno vyvarovat. Výše byl uveden pojem závislost, která vzniká především na nikotinu. Závislý kuřák je ten, který vykouří 10 – 15 cigaret denně a první cigaretu si zapálí krátce po probuzení. (Machová, 2006) Ani velmi dobrá informovanost o škodlivých látkách obsaţených v cigaretách nepřiměje jedince, aby se svého zlozvyku vzdal, nebo aby s ním vůbec nezačínal. Bohuţel na nikotinu 17

vzniká závislost rychle, ale o to hůře se odbourává. Jedinec, který se rozhodne přestat kouřit má asi 50% šanci na úspěch a to i přes to, ţe přestat kouřit chce a okolí ho v tom podporuje. V ţádném věku ale není pozdě přestat kouřit, v kaţdém případě to přinese úlevu pro organismus jedince. Tak jako u alkoholu je největší prevencí proti kouření nekuřácká domácnost, pokud ovšem rodič kouří, neměl by kouřit doma. Dítě ho totiţ vidí jako vzor a myslí si, ţe kouření je správné. Další důleţitou věcí v prevenci proti kouření je osvěta, mladí lidé by měli vědět o škodlivých látkách obsaţených v cigaretách. Dalším špatným příkladem jsou učitelé kuřáci, kteří tak jako rodiče jsou vzorem pro dítě. Tato osvěta by měla probíhat celospolečensky. V dnešní době se spíše hovoří o diskriminaci kuřáků, ale opak je pravdou.

4.3 Drogy Drogy, některé v malém mnoţství můţou prospívat, například jako léky, ovšem častěji se setkáváme s vyšší dávkou drog neţ tou, která by měla léčit. Nebudeme se však zabývat klasifikací drog, ale spíše jejich vlivem na ţivot člověka a jeho zdraví. Stejně, jak uţ bylo uvedeno výše, na drogách také vzniká fyzická a psychická závislost. Fyzická závislost se vyznačuje, abstinenčními příznaky, které jsou patrné na těle, člověka, který drogu uţívá. Abstinenčními příznaky u fyzické závislosti tedy rozumíme třes, pocení, nechutenství, zácpu, nebo naopak průjem a mnoho dalších. Psychická závislost se projevuje jako nutkavá potřeba uţít drogu. Jedinec sice ví, ţe droga mu škodí, ale přesto ji uţívá a má potřebu stále vyšších a vyšších dávek. Droga se pro něj stává nejdůleţitější a vše další je odsunuto do pozadí čímţ dochází k odluce od společnosti. Nejrizikovějším obdobím pro vznik drogové závislosti je mezi 12. a 25. rokem ţivota. Ačkoli to zda poţijeme drogu, ovlivňuje rodina, parta přátel, stres či jiné problémy, většinou drogu uţíváme pro poţitek, který přináší. S protidrogovou prevencí by se mělo začít jiţ od útlého věku. Pro děti by slovo „droga“ nemělo být zakázaným tématem, dítě by se mělo naučit říkat „ne“ pokud mu drogu někdo nabídne. Stejně jako u ostatních návykových látek platí, ţe nejlepším příkladem je rodina, škola a vrstevníci. Prevence je velmi důleţitá, jelikoţ pokud se jedinec jednou dostane do kolotoče shánění drog, těţko si z něj pomáhá sám a tyto situace velmi často končí jeho úmrtím. 18

WHO (světová zdravotnická organizace) definuje tři druhy prevence 1) Primární prevence (měla by zamezit uţití drogy, nebo ho co nejvíce oddálit) 2) Sekundární prevence (včasné vyhledání osob, které drogu jiţ uţívají, tak aby nedošlo k rozvoji závislosti) 3) Terciální prevence (měla by eliminovat škody způsobené drogovou závislostí)

(Machová, 2006, str. 65)

19

5 Stres Kaţdý jedinec se v dnešní době setkává se stresem. Stres však existuje v našich ţivotech po celá tisíciletí, ačkoli stresory jsou v kaţdém století jiné. Hans Bruno Seyle byl první významnou osobností, která se zabývala stresem jako takovým a jeho výzkumem (30. léta 20. století). Dle něj lze stres definovat jako „určitý stav těla a mysli, který se projevuje řadou zjistitelných chemických a biologických děních v těle.“ (Seyle in Jiřincová, Holeček, Miňhová, 1996, str.12) Pokud je míra stresogení situace vyšší neţ schopnost tuto situaci zvládnout jedná se o stres. V takovémto případě se člověk setkává s nadlimitní zátěţí vedoucí k napětí organismu. (Křivohlavý, 2001) Stres má tři stádia: 1) Poplachová reakce (první odpověď na stresory, kdy tělo reaguje šokem) 2) Stádium rezistence (nastupuje poté, co je jedinec vystaven stresu delší dobu, organismus je v pohotovosti) 3) Stádium vyčerpání (organismus jiţ nemá sílu na svoji obranu a adaptaci) (Míček, Zeman, 1997, str. 15) Stres můţeme dělit také do několika skupin. První takovou skupinou je rozdělení na stres informační a anticipační. Informačním stresem nazýváme situace, kdy je člověk přehlcen informacemi a jeho mozek si s nimi nedokáţe poradit, je to stres z nadbytku informací, naopak anticipačním stresem nazýváme situace, kdy člověk nemá ţádné informace, je to tudíţ stres z nedostatku informací. Dále můţeme stres dělit na eustres a distres, kdy distres je negativně proţívaný stres při kterém člověk proţívá negativně stres z moţné zátěţové situace, která vyvolává negativní emoce. Eustres je pak opakem distresu, je to stres, kdy je jedinec vystaven situaci, která vyvolává pozitivní emoce. Stres se velkou měrou podílí i na našem zdraví, můţe způsobovat hypertenzi, revma, astma a jiné nemoci jako například kardiovaskulární onemocnění a také rakovinu, jejíţ spojitost se stresem je předmětem mnoha zkoumání. (Míček, Zeman, 1997) Jednoznačně popsat všechny příznaky stresu nelze, jelikoţ jsou u kaţdého jedince do jisté míry individuální, proto zde uvedeme jen ty, které se uvádí nejčastěji a jsou pro většinu

20

jedinců společné. Mezi nejčastější příznaky stresu tedy patří příznaky behaviorální, organické, emocionální a kognitivní. Dle pánů Míčka a Zemana se stres projevuje v několika oblastech: 1) Stres ve fyziologické oblasti (navýšení adrenalinu v krvi, smrštění cév, zvýšená potřeba kyslíku, zvýšení krevního tlaku, zvýšení činnosti plic, vyšší obsah cukru v krvi, pocení, zvýšený svalový tonus, dvojité vidění, neschopnost se soustředit na jeden bod, sexuální frigidita a impotence, nucení na močení, svírání na hrudi) 2) Emoční stres (podráţděnost, poruchy koncentrace, pocity méněcennosti, deprese, frustrace, pocity osamocenosti a bezmoci, nepřizpůsobivost k okolí, staţení se do sebe, prudké změny nálad, neschopnost projevit emocionální náklonnost) 3) Behaviorální stres – stres v oblasti chování (neverbální projevy, plačtivost, zapomnětlivost, nerozhodnost, špatný řečový projev, obviňování a sekýrování druhých, netrpělivost, přejídání, nebo ztráta chuti k jídlu, kouření, vyšší konzumace kávy a alkoholu, snaha vyhnout se úkolům, zvýšená absence v práci) (Míček, Zeman, 1997, str. 16) Můţeme uvést i příznaky které řadíme do kognitivní, neboli poznávací oblasti. Mezi tyto příznaky patří neschopnost se soustředit, špatná paměť, neschopnost se rozhodnout, problémy při učení se nových věcí a nadměrná únava.

21

6 Životní styl lidí pracujících ve směnném provozu Aby se mohl člověk pracující ve směnném provozu vyrovnávat s psychickou i fyzickou zátěţí, kterou tato práce přináší, musí splnit několik úkolů. Takovouto práci ovlivňuje zajisté to, co od práce očekává, i to jaké má ţivotní zkušenosti, měl by k sobě být dostatečně sebekritický, jelikoţ ne kaţdý člověk je tuto práci schopen vykonávat bez následných zdravotních či psychických problémů. (en.wikipedia.org/wiki/Shift_work) Jedinec pracující ve směnném provozu, by si měl najít čas sám pro sebe, pro své koníčky a aktivity slouţící k celkovému odreagování organismu. Měl by si uvědomit, ţe směnný provoz je sám o sobě náročný a nebrat si ještě mnoho okolních aktivit, spíše se zaměřit na jednu věc, která mu přinese uspokojení, fyzický i psychický odpočinek organismu. Směnný provoz je specifický periodickým střídáním směn, ovšem u kaţdé firmy je pak organizován jinak. Jedinec střídá směny obvykle po týdnech, či jiných předem stanovených dnech a pracuje nejčastěji obvyklých 8 hodin. Periodické střídání směn zapříčiňuje to, ţe u jedince s určitou pravidelností dochází ke změnám denního rytmu, jelikoţ jinak funguje organismus při ranní směně, jinak při odpolední, i kdyţ v případě těchto dvou směn není změna denního rytmu tak markantní jako u směny noční, kdy jedinec přes den spí a v noci pracuje. Při dlouhodobé práci na noční směně dochází často psychickým a fyzickým problémům,

které

způsobuje

nekvalitní

a

nedostatečný

spánek

během

dne.

(humanresources.about.com/od/glossarys/g/shift_work.htm) Tato zaměstnání patří nejčastěji mezi manuální práce, nejčastěji jsou pak prováděna na určité pracovní lince, kde je jedincova práce neustále stejná. Proto by jedinec s ohledem na svou pracovní činnost měl věnovat čas i kompenzaci stejnorodých pohybů například sportovní či jinou aktivitou, která zapojí jiné svalové skupiny. Nejkvalitnější pohybovou aktivitou jsou kompenzační cvičení, která lze provádět i v domácích podmínkách. (Bursová, 2005) Aby náš ţivot byl kvalitní, je důleţité akceptovat určité zásady ţivotního stylu. Měli bychom se drţet starého známého hesla: „ S úsměvem jde všechno líp.“ Měli bychom najít takový způsob ţivota, který bude vyhovovat především našemu organismu a to i přes náročnost práce ve směnném provozu. 22

7 Cíl výzkumu Cílem výzkumu bylo zmapovat problematiku ţivotního stylu u lidí pracujících ve směnném provozu. Výzkum byl zaměřen na zmapování míry dodrţování určitých zásad v oblastech, mezi které patří zdraví, výţiva, pitný reţim, pohybová aktivita, volný čas, návykové látky, denní reţim a stres. Prvním úkolem bylo zjistit, zda lidé pracující ve směnném provozu dodrţují zdravý ţivotní styl, či nikoliv. Druhým úkolem pak bylo porovnání ţen a muţů pracujících ve směnném provozu, kde nás zajímaly především rozdíly mezi oběma pohlavími. Výzkumu se zúčastnili zaměstnanci dřevozpracující firmy Holz Schiller v Klatovech.

23

8 Metodika výzkumu K výzkumu byl pouţit dotazník nestandardizovaný. Dotazník bývá nejčastější výzkumnou metodou. Slouţí k získání dat od vybraného vzorku respondentů v relativně krátkém čase, anonymně a od velkého počtu jedinců. Dotazník je také jedna z nejsnazších metod pro vyhodnocování. Bezesporu další výhodou je výhoda vlastního tempa, kterým můţe kaţdý jedinec dotazník vyplňovat. Samozřejmě má i své nevýhody, respondenti nemusí odpovídat pravdivě a není tu ani prostor pro kladení dalších doplňujících otázek. Často se také můţeme potýkat s malým počtem respondentů, či nevrácením všech zadaných dotazníků. V našem případě se jedná o škálový dotazník, kde je uvedeno 30 otázek. Škála se pohybuje v rozmezí 1 – 4 (1 - ano, souhlasím, 2 - spíše souhlasím, 3 - spíše nesouhlasím, 4 - ne, nesouhlasím), přičemţ je dotazník sestaven tak, ţe varianta 1 je vţdy nejpřijatelnější a varianta 4 ta nejméně přijatelná. Otázky se týkají jiţ výše zmíněných oblastí. Kaţdá otázka je vyhodnocována individuálně a zaznamenána do grafu. Výsledky jsou pak v grafu uvedeny procenty.

24

9 Charakteristika vzorku respondentů Dotazník byl dán zaměstnancům firmy Holz Schiller po dohodě s jejich vedoucím. Dotazníků bylo rozdáno 72, zpět se jich vrátilo pouze 50. Dotazníku se zúčastnili jedinci různých věkových kategorií, z toho 30 ţen a 20 muţů, coţ můţeme vidět v níţe uvedené tabulce. Všichni tito zaměstnanci pracují na pravidelně se střídající směny. (Tabulka č.1) Věk 21 - 30 31 - 40 41 - 50 51 -60

Počet respondentů (celkem) 16 15 8 11

Počet respondentů – ţeny 9 6 7 8

25

Počet respondentů – muţi 7 9 1 3

10 Interpretace výsledků 10.1 Analýza dotazníků Kaţdá otázka je vyhodnocována samostatně, jedná se vţdy nejprve o ţeny, poté muţe a nakonec o jejich společný průměr. Kaţdá otázka je doplněna slovním komentářem.

Otázka č. 1. Stravuji se pravidelně (vţdy ve stejnou dobu).

Hned u první otázky jsme narazili na špatné návyky ve stravování, jen 20% (10 osob) dotázaných odpovědělo, ţe se stravuje pravidelně, vţdy ve stejnou dobu a 24% (12 osob) jedinců odpovědělo, ţe spíše souhlasí s tím, ţe se stravují pravidelně. Shodně po 28% (14 osob) pak vyšli odpovědi, ţe se jedinci stravují spíše nepravidelně a nepravidelně. Pokud srovnáváme muţe a ţeny, můţeme říci, ţe pravidelněji se stravují muţi. 26

Otázka č. 2. Jím zeleninu, nebo ovoce kaţdý den.

Můţeme říci, ţe zelenina je u více neţ poloviny jedinců zařazena do denního jídelníčku a to pravidelně. 42% a 30% dotázaných odpovědělo, ţe zeleninu a ovoce jedí pravidelně kaţdý den, nebo s tímto tvrzením spíše souhlasilo. Spíše nesouhlasilo s tímto tvrzením 22% jedinců a nesouhlasilo pouze 6% jedinců. Převedeme-li získaná procenta na osoby, zjistíme, ţe pravidelně, nebo méně pravidelně konzumuje zeleninu 36 osob a nepravidelně nebo vůbec 14 osob. Při srovnávání muţů a ţen pak zjišťujeme, ţe více muţů stále ještě zeleninu a ovoce ve svém jídelníčku nenachází.

27

Otázka č. 3. Denně nevypiji více jak jednu skleničku alkoholu.

Postupujeme-li dotazníkem směrem dolů, další otázka je na pití alkoholu. S touto větou souhlasilo pouze 16% dotázaných, to znamená 7 osob. Spíše souhlasilo 32% jedinců, tedy 16 osob. Spíše nesouhlasilo, nebo nesouhlasilo 34% a 18% všech dotázaných. Pokud i tato čísla převedeme na jedince dotazované v tomto dotazníku, zjistíme čísla 17 a 9. Překvapivě se z této otázky dozvídáme, ţe ţeny pijí alkohol více, neţ muţi a to o celých 7%.

28

Otázka č. 4. Vyhýbám se kouření.

Nejrozšířenějšímu zlozvyku dnešní doby se dle dotazníku vyhýbá 56% všech dotázaných, to znamená 28 osob. Spíše souhlasí s tímto tvrzením 8% všech osob, stejně tak jako osob, které s tímto tvrzením spíše nesouhlasí. Kouření se tedy vůbec nevyhýbá 28% všech dotázaných, pokud i tato čísla přepočteme, získáme 14 osob, které pravidelně kouří. Stejně jako u předchozí otázky pak překvapivě zjišťujeme, ţe více kouří ţeny neţ muţi. Kouření se tedy nevyhýbá 33% ţen, kdeţto u muţů je toto procento niţší a to o 13%, kouří tedy pouze 20% všech dotázaných muţů.

29

Otázka č. 5. Vydatně a pravidelně snídám.

Vydatně a pravidelně snídá pouze 14 jedinců, tedy 28% všech dotázaných. 8% jedinců pak snídá spíše pravidelně a vydatně. Celých 18% a 46% dotázaných pak odpovědělo, ţe s tvrzením spíše nesouhlasí, nebo vůbec nesouhlasí, tedy, ţe nesnídá pravidelně, nebo vůbec nesnídá. Tato čísla jsou velmi neuspokojivá, jelikoţ snídaně má být základem celého dne. Pokud tato procenta převedeme na čísla symbolizující kaţdého jednotlivce zvlášť, zjišťujeme, ţe nesnídá celkem 23 lidí z celého počtu 50 jedinců. Znovu zjišťujeme, ţe nesnídá více ţen neţ muţů a to o celých 10%.

30

Otázka č. 6. Pokud jsem nemocný/á léčím se doma v klidu. (nepřecházím běţná onemocnění)

Shodně 30% a 30% všech dotázaných odpovědělo, ţe s tímto tvrzením nesouhlasí, nebo spíše nesouhlasí, coţ znamená, ţe celkem 30 všech dotázaných osob přechází běţná onemocnění a riskují tím své budoucí zdraví. 22% a 18% pak odpovědělo, ţe běţná onemocnění nepřechází, či spíše nepřechází. Běţná onemocnění pak přecházejí obě pohlaví přibliţně ve stejném mnoţství.

31

Otázka č. 7. Cítím se fyzicky zdráv/a.

Většina osob pracujících ve směnném provozu s tímto tvrzením souhlasí (40% dotazovaných), nebo spíše souhlasí (28% dotazovaných). Rozhodně s tímto tvrzením nesouhlasilo 12% dotazovaných a spíše nesouhlasilo 20% dotazovaných. To znamená, ţe 34 dotazovaných lidí se cítí fyzicky zdrávo. Zatímco s tímto tvrzením souhlasí 60% všech dotazovaných ţen, u muţů souhlasí pouze 10%. Muţi se tedy cítí méně fyzicky zdraví neţ ţeny.

32

Otázka č. 8. Umím odpočívat a relaxovat.

Relaxace a odpočinek je v této profesi velmi důleţitá součást, přesto 20% dotazovaných s tímto tvrzením zcela a 24% dotazovaných spíše nesouhlasí v přepočtu na osoby, 10 osob nesouhlasí a 12 spíše nesouhlasí. Zbývajících 26 osob s tímto tvrzením souhlasí (34% dotazovaných) a, nebo spíše souhlasí (22% dotazovaných). I zde můţeme vidět rozdíl mezi muţi a ţenami, zatímco muţi převáţně odpovídali, ţe odpočívat umí (65% dotazovaných), u ţen je toto procento niţší a to o 15%.

33

Otázka č. 9. Mám zálibu, která mne baví.

Kladně v tomto případě odpovědělo 82% všech dotazovaných osob, to znamená 41 osob. Spíše s tímto tvrzením souhlasil 8% dotazovaných a spíše nesouhlasilo 6% dotazovaných. Rozhodně nesouhlasily pouze 2 osoby, tedy 4% všech dotazovaných. Převáţně tedy osoby pracující ve směnném provozu mají zálibu, která je baví, coţ je pozitivní zjištění. Pokud srovnáme muţe a ţeny zjistíme, ţe jako u předchozí otázky odpovídali muţi, ţe s tímto tvrzením souhlasí o 14% častěji neţ ţeny.

34

Otázka č. 10. Sportuji minimálně 2x týdně.

Zde bohuţel vidíme negativní výsledky, jelikoţ 44% dotazovaných odpovídá, ţe rozhodně během týdne nesportují a 20%, ţe spíše nesportují. Pouze 20%, tedy 10 osob odpovědělo, ţe sportují minimálně 2x týdně a 16%, tedy 8 osob odpovědělo, ţe spíše během týdne sportují. Pokud znovu srovnáme muţe a ţeny zjišťujeme, ţe sportuje, nebo spíše sportuje o 7% více muţů, neţ ţen.

35

Otázka č. 11. Na svůj koníček mám dostatek času.

S tímto tvrzením souhlasilo 22% všech osob, tedy 11 jedinců. Spíše souhlasilo 20% všech osob, tedy 10 jedinců. Spíše nesouhlasilo 20% všech osob, tedy 10 jedinců a rozhodně nesouhlasilo 38% dotazovaných, tedy 19 osob. Ty to výsledky nejsou vzhledem k práci ve směnném provozu nijak překvapující. Pokud znovu srovnáme muţe a ţeny zjišťujeme, ţe s tvrzením souhlasilo, nebo spíše souhlasilo o 22% více muţů, neţ ţen.

36

Otázka č. 12. Starám se o domácnost (děti, domácí práce).

Rozhodně souhlasilo s tímto tvrzením 35 dotazovaných osob, tedy 70% jedinců. Spíše souhlasilo 14% jedinců a rozhodně nesouhlasilo, nebo nesouhlasilo shodně 8% jedinců. Pokud srovnáváme muţe a ţeny docházíme také k rozdílným výsledkům jako u předchozích srovnání. Zatímco muţů odpovídalo ano, souhlasím 50%, ţen takto odpovídalo o 34% více.

37

Otázka č. 13. Pracuji tak, abych svou práci odvedl/a co nejlépe.

U tohoto tvrzení odpovědělo 86% dotazovaných, tedy 43 osob, ţe souhlasí a 14% dotazovaných, tedy 7 osob, ţe spíše souhlasí. V ostatních dvou variantách bylo zaznamenáno shodně 0%. I srovnání ţen a muţů je v tomto případě bezpředmětné, jelikoţ odpovídali přibliţně shodně.

38

Otázka č. 14. Po práci se cítím plný energie.

Toto tvrzení, po práci se cítím plný energie, potvrdila pouze 2% ze všech dotazovaných, 12% dotazovaných pak spíše souhlasilo. Zcela s tvrzením nesouhlasilo 46% dotazovaných, teda 23 jedinců a spíše nesouhlasilo 40% tedy 20 jedinců. Mezi muţi a ţenami nebyl nalezen výrazný rozpor, rozdíl činí pouze 18% jedinců ve prospěch muţů.

39

Otázka č. 15. Mám strach ze ztráty zaměstnání.

S tímto tvrzením souhlasilo 24 jedinců, tedy 48% všech dotazovaných. Spíše souhlasilo 13 jedinců, tedy 26% všech dotazovaných. Nesouhlasilo, nebo spíše nesouhlasilo pak 13 jedinců, tedy celkem 26% všech dotazovaných. Ani zde nebyly zaznamenány výrazné rozdíly mezi muţi a ţenami, ztráty zaměstnání se přesto bojí více ţeny a to o 10%.

40

Otázka č. 16. Vypiji minimálně dva litry tekutin denně.

Překvapivě vypije denně minimálně dva litry tekutin pouze 54% všech dotázaných, tedy pouze 27 jedinců. Spíše souhlasilo s tímto tvrzením 24% všech dotázaných, tedy 12 jedinců a rozhodně nesouhlasilo, nebo spíše nesouhlasilo 22% všech dotázaných, tedy 11 jedinců. Při srovnání muţů a ţen bylo zjištěno, ţe muţi vypijí více tekutin neţ ţeny.

41

Otázka č. 17. Piji pouze čistou, nebo jemně mineralizovanou vodu.

e

Pouze čistou, či jemně mineralizovanou vodu pije téměř třetina dotazovaných, tedy 44% jedinců, spíše souhlasilo s tímto tvrzením 18% dotazovaných. Rozhodně, nebo spíše nesouhlasilo pak 38% dotazovaných, coţ je 19 jedinců. Zatímco 60% dotazovaných ţen pije čistou, či jemně mineralizovanou vodu u muţů je toto procento výrazně niţší a to o 40%.

42

Otázka č. 18. Vyhýbám se pití kávy a energetických drinků.

S tímto tvrzením souhlasilo, nebo spíše souhlasilo 30% dotázaných, tedy pouze 15 jedinců. Rozhodně nesouhlasilo 40% dotázaných, tedy 20 jedinců a spíše nesouhlasilo 30% dotázaných. Ţeny pijí kávu a energetické drinky o 17% častěji neţ muţi.

43

Otázka č. 19. Usínám bez problémů.

Usínám bez problémů, s tímto tvrzením souhlasí 42% jedinců a spíše souhlasí 24% jedinců, coţ je 33 lidí pracujících ve směnném provozu. Spíše nesouhlasí s tímto tvrzením 24% jedinců a rozhodně nesouhlasí 10% jedinců. Při srovnání ţen a muţů zjišťujeme, ţe ţeny usínají lépe neţ muţi.

44

Otázka 20. Spím kaţdý den 8 hodin.

46% dotázaných s tímto tvrzením nesouhlasí a 26% dotázaných s ním spíše nesouhlasí, pokud procenta převedeme na jednotlivé osoby, zjišťujeme, ţe 36 jedinců dotazovaných v tomto dotazníku nespí denně více jak 8 hodin. 20% a 8% dotázaných s tvrzením spíše souhlasilo a souhlasilo. Převáţně to byly ţeny, které spíše ano, nebo rozhodně ano odpověděli vícekrát neţ muţi a to o 13%.

45

Otázka č. 21. S kolegy vycházím bez problémů.

S kolegy vychází bez problému 52% dotázaných, coţ je 26 jedinců. Spíše s tímto tvrzením souhlasilo 20 jedinců, tedy 40% dotázaných. Jen 8% dotázaných odpovědělo, ţe s tvrzením spíše nesouhlasí, či nesouhlasí. Mezi ţenami a muţi, ţádné velké rozdíly nenacházíme.

46

Otázka č. 22. S nadřízenými vycházím bez problémů.

Z 54% vycházejí dotazovaní s nadřízenými bez problémů, 34% dotázaných pak s tímto tvrzením spíše souhlasí, dohromady s tímto tvrzením tedy souhlasí 44 jedinců. S nadřízenými nevychází 2% dotazovaných a spíše nesouhlasím, odpovědělo 10% dotazovaných, celkem tedy 6 jedinců. Rozdíl mezi pohlavími činí pouze 3% a lépe tedy s nadřízenými vychází muţi.

47

Otázka č. 23. Doma o své práci nemluvím.

S tímto tvrzením souhlasilo nebo spíše souhlasilo 50% dotázaných a spíše nesouhlasilo, nebo nesouhlasilo také 50% dotázaných a to v poměru, ano, souhlasím 32%, spíše souhlasím 18%, spíše souhlasím 32% a ne, nesouhlasím 20%. Častěji doma o práci mluví ţeny neţ muţi a to celkem o 27% dotázaných.

48

Otázka č. 24. Po noční směně se necítím extrémně unavený.

Celkem 56% dotázaných odpovědělo, ţe se po noční směně necítí extrémně unaveno. 15 jedinců s tvrzením zcela souhlasilo a 13 jedinců spíše souhlasilo. Spíše nesouhlasilo, nebo nesouhlasilo 44% dotázaných a to ve stejném poměru 11 a 11 jedinců. Častěji se po noční směně cítí unaveni muţi a to o 10% více neţ ţeny.

49

Otázka č. 25. Po noční směně dobře usínám.

S tímto tvrzením souhlasilo 44% dotázaných, coţ je 22 jedinců, spíše souhlasilo 20%, tedy 10 jedinců. Spíše nesouhlasilo a nesouhlasilo 36% jedinců, tedy 18 jedinců. Mezi pohlavími ţádné velké rozdíly nalezeny nebyly.

50

Otázka č. 26. Rodinu má práce nijak časově neomezuje.

Polovina dotázaných v této otázce odpověděla, ţe jejich práce rodinu spíše neomezuje, 34%, tedy 16 jedinců, nebo vůbec neomezuje, 16%, tedy 8 jedinců. Druhá polovina odpověděla, ţe rodinu jejich práce omezuje, nebo spíše omezuje. Překvapivě rodiny muţů práce na směny omezuje více neţ rodiny ţen a to o 8%.

51

Otázka č. 27. Sladkosti si dopřávám pouze výjimečně.

Sladkosti si dopřávám pouze výjimečně, s tímto tvrzením souhlasí 42% dotázaných, tedy 21 jedinců, spíše souhlasilo 16%, tedy 8 jedinců. Sladkosti si tedy s určitou pravidelností dá 42% dotázaných, tedy 21 jedinců. Sladkosti si častěji dopřávají ţeny ale pouze o 3%.

52

Otázka č. 28. Se svou prací jsem spokojen/a.

Se svou prací je spokojeno více neţ tři čtvrtě dotázaných, tedy přesně 80% jedinců. Zbylých 12% spíše nesouhlasilo a 8% nesouhlasilo s tvrzením, ţe jsou s prací spokojeni. Mezi muţi a ţenami ţádné rozdíly nebyly, souhlasilo a spíše souhlasilo stejné mnoţství ţen i muţů.

53

Otázka č. 29. Nepoţil jsem nikdy tvrdou drogu.

Většina dotazovaných nikdy tvrdou drogu nepoţila, přesně 82%, tedy 41 jedinců. Tvrdou drogu tedy někdy poţilo 18% dotazovaných, tedy 9 jedinců. Muţi na jsou tom v porovnání s ţenami o 20% hůře.

54

Otázka č. 30. Myslím, ţe můj ţivotní styl je zdravý.

Poslední otázka se zabývala sebehodnocením jedinců. Pouze 48% dotázaných si myslí, ţe jejich ţivotní styl je zdravý, coţ je 24 jedinců, 52% dotázaných s tvrzením nesouhlasilo. Muţi si častěji myslí, ţe jejich ţivotní styl je zdravý a to o 20% častěji neţ ţeny.

55

10.2 Shrnutí výsledků výzkumu V rámci celého výzkumu bylo zjištěno, ţe lidé pracující ve směnném provozu nejsou se svým ţivotním stylem spokojeni. Často jejich práce do ţivotního stylu zásadně zasahuje, právě díky střídání směn. Výţiva lidí ve směnném provozu často není tak kvalitní a pravidelná, jak by dle zásad stanovených výše v této práci být měla. Lidé, často vůbec nesnídají, nebo snídají nekvalitní potraviny. Během dne nejedí pravidelně menší porce. Pitný reţim je u lidí pracující ve směnném provozu důleţitý, coţ si lidé dotazovaní v tomto dotazníku uvědomují a většina z nich vypije pravidelně 2 litry tekutin denně. I zde se však objevují jedinci, kteří pijí slazené limonády, silně mineralizované vody, kávu, či energetické drinky. Spánek je díky střídání směn nepravidelný, ale často kvalitní, spíše muţi uvádějí, ţe spí denně pravidelně kolem 8 hodin. Po noční směně lidé většinou dobře usínají a spí klidně bez závaţných spánkových poruch. Většina muţů dále také uvedla, ţe umějí relaxovat, u ţen takový úspěch zaznamenán nebyl, moţná také díky tomu, ţe většina ţen uvedla, ţe se stará o chod domácnosti. Do oblasti relaxace a odreagování patří také otázka volného času. Většina jedinců uváděla, ţe jejich práce volnočasové aktivity nijak neomezuje. Často dotazovaní uváděli, ţe mají nějaký koníček, nebo zálibu, která je baví a naplňuje. Jednalo se většinou o sportovní aktivitu i přesto, ţe většina jedinců odpověděla, ţe nesportuje pravidelně. Pití kávy je u těchto jedinců časté stejně tak kouření a pití alkoholu, jen několik málo jedinců (většinou ţen) uvedlo, ţe nekouří, nepijí alkohol ani nikdy nepoţili tvrdou drogu. Na otázky, které se přímo ptali na pracovní kolektiv, či na spokojenost se současnou prací lidé odpovídali kladně, přisuzuji to částečně strachu z případného nahlédnutí nadřízených do výsledků mé práce. Převáţně dotazovaní odpovídali, ţe s nadřízenými i kolegy vycházejí bez problémů. Práci tito jedinci odvádějí kvalitně, dle svého svědomí.

56

ZÁVĚR Ţivotní styl lidí pracujících ve směnném provozu je stejně jako u ostatních jedinců hektický, zanedbávají sebe a hlavně své zdraví. Tak jako u ostatních jedinců naší společnosti je jejich ţivotní styl u kaţdého jiný a jinak kvalitní. Na kaţdého z nich působí řada stresorů běţného pracovního dne, které pak ovlivňují ţivotní styl kaţdého z nich. Často jedí první jídla v době oběda, či pozdě odpoledne, teplá jídla jedí minimálně nebo vůbec. Pracovní kolektiv je další věcí, která jedince bezesporu ovlivňuje. Lidé pracující ve směnném provozu jsou specifickou skupinou, hlavně, týkající se oblasti ţivotního stylu. Jsou vystaveni vysoké psychické a často, stejně jako jedinci dotazovaní v této práci, fyzické zátěţi. Psychiku člověka ovlivňuje nedostatek spánku, pohybové aktivity, či nedostatek finančních prostředků. Stejně jako lidé pracující v jiných profesích se lidé pracující na směny potýkají s nedostatkem volného času, který je díky směnnému provozu nepravidelný, obvykle se liší týden od týdne. Lidé proto zanedbávají sami sebe a nemají dostatek času ani pro svou rodinu. Ţivotním stylem se nyní zabývá mnoho různých odborníků, ovšem o ţivotním stylu lidí ve směnném provozu toho nevíme mnoho, proto tato bakalářská práce přináší nahlédnutí do této problematiky.

57

SHRNUTÍ Tato bakalářská práce se zabývá ţivotním stylem lidí pracujících ve směnném provozu. Je rozdělena na dvě části, praktickou a teoretickou. Teoretickou část tvoří několik oblastí, které řadíme do ţivotního stylu. Jsou to základní informace o ţivotosprávě, reţimu dne i o návykových látkách. Dále se zabývá spánkem, odpočinkem a volným časem, který je pro směnný provoz specifický. Jsou zde uvedeny i základní stresové situace a návody jak se s nimi lépe vyrovnat. V praktické části pak zkoumáme vzorek respondentů, kteří pracují ve směnném provozu a dodrţování některých zásad zdravého ţivotního stylu. Mezi úkoly bylo rovněţ zahrnuto porovnání ţivotního stylu muţů a ţen ve směnném provozu. Pro tento účel byl pouţit dotazník vlastní konstrukce, který byl kvantitativně i kvalitativně analyzován a výsledky jsou obohaceny grafy. Bylo zjištěno, ţe lidé pracující ve směnném provozu se snaţí dodrţovat ţivotní styl i přes problémy, které jejich profese přináší. Z důvodu malého počtu respondentů nelze výsledky zobecňovat, ale ukazuje to na situaci lidí pracujících ve směnném provozu a jejich zásadní problémy.

58

RESUME

This Bachelor Thesis deals with life style of people who work on shift. The thesis is divided into a practical and a theoretical part.

The theoretical part consists of several

segments dealing with the life style – basic information about a regime, a daily programme and addictive drugs. The next part of the thesis deals with sleep, relaxation and free time, which is specific for shift working. Basic stress situations and a handbook, how to cope with these situation, is included in this part. The practical part of the thesis studies the life style of people who work on shifts. This part compares differences between life style of men and women. For this purpose a questionnaire was created and quantitatively and qualitatively analysed. The result of research is that people working on shifts are trying to keep their life style despite the problems which their jobs causes. The results cannot be generalized because of small number of respondents but it shows general situation of people working on shifts and their basic problems.

59

Seznam použité literatury 1. ADAIR, J. E. Jak efektivně vést druhé: Příručka sebezdokonalování pro manažery. 1.vyd. Praha: Managment Press, 1993. 2. ADAIR, J.E. Vytváření efektivních týmů. Praha: Managment Press, 1994. 3. BARATKO, D. Moderní psychohygiena. Praha: Orbis, 1976. 4. BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. Psychologie a sociální řízení. Praha: Managment Press, 1998. 5. BEZSTAROSTI, B. Přirozený životní styl. Praha: ÁKA Čejkovo nakladatelství, 1991. ISBN 80-900298-5-X 6. BURSOVÁ, M. Kompenzační cvičení. Praha: Grada, 2005. ISBN 978-80-247-0948-2 7. DUFKOVÁ, J. Životní způsob/životní styl a jeho variantnost. Praha: MČSS při AV ČR, 2005. 8. FRANKOVÁ, A. Buď fit i v zaměstnání. Praha: Motto, 1995. ISBN 80-85872-13-7 9. HARTL, P., HARTLOVÁ, M. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. 10. HENIG, C., KELLER, G. Antistresový program pro učitele. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-093-6 11. HOLEČEK, V., MIŇHOVÁ, J., PRNER, P.: Psychologie pro právníky. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003. ISBN 978-80-7380-065-9 12. JIŘINCOVÁ, B., HOLEČEK, V., MIŇHOVÁ, J. a kol. Vybrané kapitoly z psychologie zdraví. Plzeň: ZČU, 1996. ISBN 80-7082-308-9 13. KANTOR, M., Výchova ke zdraví. Plzeň: ZČU, 1994. ISBN 80-7043-113-X 14. KŘIVOHLAVÝ, J., Jak neztratit nadšení. Havlíčkův Brod: Grada, 1998. ISBN 80-7169-551-3 15. KŘIVOHLAVÝ, J., Konflikty mezi lidmi. Praha: Portál, 2002. 16. KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-774-4 17. MACHAČ, M. a kol. Duševní hygiena a prevence zátěže. Praha: SPN, 1994. 18. MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví pro učitele. Ústí nad Labem: UJEP, 2006. ISBN 80-7044-768-0 60

19. MÍČEK, L. Duševní hygiena. Praha: SPN, 1984 20. MÍČEK, L., ZEMAN, V. Učitel a stres. Opava: Vade Mecum 1997. ISBN 80-86041-25-5 21. NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, 1997. 22. NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. Praha: Academia, 1999. 23. PÁVKOVÁ, J., HOFBAUER, B. a kol. Pedagogika volného času. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-295-5 24. SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-24Ţ-0044-7 25. STOCK, CH. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3553-5 26. ŠMÍDOVÁ, O. Ţivotní styl a styl ţivota. Praha: Karolinum, 1992. 27. ŠULC, J., DVOŘÁK, J., MORÁVEK, M.: Člověk na pokraji svých sil. Praha: Avicentrum, 1971 28. VÁŢANSKÝ, M. Volný čas a pedagogika záţitku. Brno: Masarykova univerzita, 1993. ISBN 80-210-0428-2 29. VESELÁ, J. Jak ve volném čase? Hradec Králové?: GAUDEAMUS, 1997. ISBN 80-7041-146-5 30. ZELINSKÝ, E. J. Nebojte se nepracovat. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-782-5

Internetové zdroje - Wikipedia on line [Citováno 26. 4. 2011] Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Shift_work - About.com on line [Citováno 26. 4. 2011] Dostupné z http://humanresources.about.com/od/glossarys/g/shift_work.htm - E-hubnuti.cz on line [Citováno 20. 4. 2011] Dostupné z http://www.e-hubnuti.cz/view.php?cisloclanku=2007030002

61