Čistírny odpadních vod

JAN SOJKA

10 let kvality pro Vás

2002–2012 10 tisíc spokojených zákazníků

159

čističky septiky jímky a žumpy nádrže na dešťovou vodu • vodoměrné šachty • čerpací jímky

• konzultace • projekty • stavební povolení • stavební práce • dodávky na klíč

spolehlivý partner pro stavebníky

ZÁKAZNICKÁ LINKA: 605 777 727 | 595 700 101

Vestec u Prahy

Mošnov u Ostravy

159

Jan Sojka

Čistírny odpadních vod

• • • •

www.sineko.cz

odpadních vod

Služby

Výroba a prodej

Výroba a distribuce:

Čistírny

PRO RODINNÉ DOMY

Čistírny odpadních vod PRO RODINNÉ DOMY

Jan Sojka

GRADA PUBLISHING

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Ing. Jan Sojka

Čistírny odpadních vod pro rodinné domy ___________________________________________________________________ TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 [email protected], www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5163. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Pavlína Zelníčková Jazyková korektura Mgr. Pavlína Zelníčková Sazba Ing. Martina Mojzesová Vizualizace na obálce – USBF Technology, s.r.o. Počet stran 96 První vydání, Praha 2013 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice © Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2013 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-4504-6 ___________________________________________________________________ TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8502-8 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8503-5 (elektronická verze ve formátu EPUB)

Obsah

Obsah Úvodem

5 9

1

Historie čistírenství

11

2

Co bychom měli vědět pro začátek

15

3 Složení a množství odpadních vod 3.1 Množství odpadních vod 3.2 Kvalita odpadních vod 3.2.1 Organické látky 3.2.2 Anorganické látky 3.2.3 Další způsob vyjádření znečištění vody

17 17 20 20 21 22

4 4.1 4.2 4.3 4.4

Typy odpadních vod Komunální splaškové odpadní vody Srážkové odpadní vody Průmyslové odpadní vody Balastní vody

23 23 24 24 25

5 Odvádění odpadních vod 5.1 Gravitační odvádění odpadních vod 5.2 Zvláštní způsoby odkanalizování

27 27 28

6 6.1 6.2 6.3

31 31 32 35

Potrubní rozvody Vnitřní domovní potrubní rozvody Venkovní potrubní rozvody Objekty na stokových sítích

Obsah

5

7 7.1 7.2

Způsoby zneškodňování odpadních vod ze zdrojů o velikosti do 50 EO Prověření místních podmínek Možnosti vypouštění vyčištěných odpadních vod 7.2.1 Vypouštění do vod povrchových 7.2.2 Vypouštění do vod podzemních 7.2.3 Vypouštění do kanalizace 7.3 Zajištění návrhových parametrů 7.4 Jímka na vyvážení 7.5 Individuální způsob čištění odpadních vod 7.5.1 Mechanicko-biologické čištění odpadních vod 7.5.1.1 Anaerobní čistírny odpadních vod 7.5.1.2 Biologické filtry (skrápěný biofiltr) 7.5.1.3 Rotační biofilmové reaktory 7.5.1.4 Aktivace 7.5.1.5 Příklady modifikací aktivačního procesu 7.5.2 Extenzivní způsoby čištění odpadních vod 8 8.1 8.2 8.3 8.4

Realizace a provozování ČOV Zajištění projektové dokumentace k vodnímu dílu Výběr zhotovitele (dodavatele) ČOV Žádost o stavební povolení Realizace díla 8.4.1 Umístění stavby 8.4.2 Instalace čistírny odpadních vod 8.5 Provozování a obsluha ČOV 8.5.1 Uvedení do provozu 8.5.2 Zkušební provoz 8.5.3 Na co si dát pozor 8.5.4 Kdo může obsluhovat čistírnu odpadních vod 8.5.5 Co budeme potřebovat 8.5.6 Vedení záznamů o provozu 8.5.7 Využívání vyčištěné odpadní vody 8.5.8 Kam s kalem 8.6 Kolaudace stavby 8.7 Uvedení díla do trvalého provozu

6

39 39 41 43 43 46 47 48 49 54 57 58 59 60 62 64 69 69 70 71 73 73 74 76 76 76 77 78 78 78 79 80 80 81

Čistírny odpadních vod pro rodinné domy

Použitá literatura

83

Slovník odborných výrazů

87

Rejstřík

93

Slovo o autorovi

95

Obsah

7

Úvodem Celkové množství vody na Zemi, tím rozumíme vodu podzemní, povrchovou, atmosférickou a vodu vázanou v ledu, je konstantní. Z tohoto množství je 2,77 % vody sladké a z toho pouze 0,34 % je dostupné pro člověka. S měnícím se klimatem počet lidí nemajících přístup k pitné vodě roste. Předpokládá se, že do roku 2030 bude 47 % světové populace žít v oblastech s obtížným přístupem k vodě. Nedostatek vody může zabránit zemím produkovat potraviny, generovat energii, může vyvolat sociální nepokoje. Zatímco nedostatek vody představuje pro bo| | Obr. 1 Nebezpečí sucha hatší státy zvládnutelný problém, pro chudší země jde o silný destabilizační faktor. To vše by nás mělo nabádat k zamyšlení nad šetrnými způsoby využívání tohoto zdroje, ale především nad jeho ochranou, tj. neznečišťováním. Komplexní ochrana povrchových vod znamená ovšem i vyřešení problematiky malých zdrojů znečištění a rozptýlené zástavby. Ve většině případů jsou investory malých domovních čistíren obecní úřady, firmy nebo soukromí uživatelé, kteří ne vždy mají dostatek zkušeností s vodohospodářskou problematikou. To může vést k vysokým investičním nákladům nebo nevhodně zvolené technologii s důsledkem nedosažení limitních hodnot na odtoku z čistírny. Pokud stojíte před otázkou, zda čistírnu ano, či ne a jakou, pak právě pro vás je určena tato příručka, která se snaží podat stručný přehled postupů a poznatků při řešení problematiky čištění odpadních vod z malých zdrojů znečištění do 50 obyvatel. Všem čtenářům publikace pak budeme vděčni za náměty, které by posloužily pro zdokonalení eventuálního příštího vydání.

Úvodem

9

1

Historie čistírenství

Činností člověka (průmyslovou, zemědělskou) se mění odebíraná voda z přírody na vodu odpadní. Úroveň odvádění a způsob nakládání s odpadními vodami často vypovídá o kulturním, technickém a ekonomickém stupni rozvoje dané společnosti. Prvním pokrokem v oblasti nakládání s odpadními vodami v historii lidstva bylo uvědomění si souvislosti mezi odpadní vodou a možností šíření epidemií, které vedlo k pokusům o odvádění odpadních vod do vod povrchových (moře, řeky nebo čisticí rybníky). Zdrojem pitné vody byly tehdy především studně, proto bylo vypouštění splašků do povrchových vod v dané situaci nejjednodušším řešením. A tak se problém s odpadními vodami přenesl z měst a sídelních útvarů do potoků, řek a moří. Z historie je známo například důmyslné odvádění odpadní vody z velkých metropolí ve Střední Americe, Středomoří či Asii. K prvním sociálním zařízením dochovaným na našem území patřily prevéty, které sloužily k odvádění fekálií na hradech. V podstatě se jednalo o suchý záchod umístěný tak, aby z něj odpady vytékaly na hradby a tím napomohly ztížit nepřátelským útočníkům dobývání hradu. Prevét pochází z románské doby; je postaven z kamenných kvádrů v podobě arkýře neseného dvěma krakorci, který vyčnívá nad hradním příkopem. Najdeme i prevéty uzpůsobené k proplachování dešťovou vodou. Toto víceúčelové středověké odvádění odpadních vod můžeme vidět například na hradech Loket, Kost a Pecka. V měšťanských domech se výkaly soustřeďovaly do nádob a vylévaly z oken přímo na ulici. Od 13. století sloužily ve městech pro ukládání veškerých odpadů z domácností odpadní jímky. Byly to jámy umístěné v zadní části dvora s dřevěným pažením a vrstvou | | Obr. 2 Prevét Historie čistírenst ví

11

jílu proti průsaku do země. Jímky byly zakryty jednoduchou dřevěnou konstrukcí uvnitř se stolicí nebo pouze s prknem. Vyskytovaly se stolice i s více otvory pro větší počet osob. Na intimní prostředí se příliš nehledělo a někdy byl záchod společný i pro několik domů. Konání potřeby na veřejných místech nebylo v této době považováno za společenský prohřešek. Od 14. století podléhaly odpadní jímky hygienicko-stavebním předpisům. Na venkově byly záchody součástí hnojiště. První doložená zmínka o kanalizaci je z roku 1310 u domu hradčanského probošta v Praze, který se nacházel v dnešní Nerudově ulici. Úřad čističe městských struh byl zaveden v roce 1340. Čištění ulic, záchodů a jímek prováděli lidé společensky stavění na úroveň katova pacholka pod označením purganates cloacas. Kuriózní způsob hromadného vývozu pražských jímek představovalo použití sudů naplněných obsahem žump proti obráncům Karlštejna roku 1422, které bojovníci vrhali praky proti hradu. Teprve v 15. století se stal záchod součástí budovy a byl umístěn na pavlači nebo na schodišti. Odpad se dostával po dřevěných skluzech do jímky nebo byl odváděn samospádem do vodoteče otevřenými svodnicemi v ulicích. Svodnice sloužily zároveň i k převádění dešťových vod. V místech s nedostatečným spádem byly budovány již zmíněné jímky, vyvážené v dřevěných sudech za město. Voda se v nezpevněných svodnicích zčásti vsakovala do země a za teplého počasí docházelo k částečnému odpařování. To způsobovalo zamoření ovzduší středověkých ulic, především v letním období. Hygienické problémy a šíření epidemií nutily konšely měst k vydání nařízení o prohlubování svodnic, jejich zakrývání a převádění splašků nejkratší cestou do toku. Zlepšení situace v úpravě a čistotě ulic přineslo jejich postupné dláždění a pravidelné čištění. I přesto byla úmrtnost způsobená používáním nekvalitní vody z vodovodu a znečištěním studen z blízkých žump v Praze na konci 18. století vysoká. Koncem 19. století byla technická vybavenost na celém území Království českého odrazem struktury osídlení. Vodovody a kanalizace se stavěly jen pro měšťanské domy, kanalizační stoky byly zděné, u větších profilů vejčité nebo oválné. Nejrychlejší rozvoj čistírenství byl zákonitě zaznamenán v zemích, které měly v 19. století nejvíce problémů s rostoucím průmyslem a koncentrací obyvatelstva, tedy v Anglii a Americe. Opakované hygienické problémy v anglických městech (epidemie cholery v Londýně v 60. letech 19. století) a zvýšené nároky spotřeby vody prudce se rozvíjejícího průmyslu vedly k nutnosti systematicky se zabývat kvalitou a využíváním povrchové vody a dále ovlivňováním podzemní vody vodou povrchovou. V roce 1865 byla založena první Royal Commision on River Pollution, jejíž činnost vedla k vydání zákona na ochranu řek před znečištěním. Přijetí samotného zákona nemělo velký vliv na kvalitu vody, protože zatím nebyly technické prostředky, jak řeky účinně chránit. Druhou významnou komisí, ustavenou v roce 1898, byla Royal 12


Commision on Sewage Disposal. Tato komise si vzala za svou především koordinaci prací, které směřovaly k rozpoznání faktorů ovlivňujících kvalitu vody v povrchových vodách. Jedním z výsledků je například metoda pro hodnocení biologického znečištění doporučená roku 1908 (používaná dodnes) a návrhy biologického čištění odpadních vod pomocí zkrápěných biofiltrů, které představují nejstarší inženýrské řešení likvi- | | Obr. 3 Suchý záchod 20. století, Podkarpatdace odpadních vod. Mezi první tohoská Rus to typu uvedené do provozu v Rakousku-Uhersku je biofiltr pro město Mődling u Vídně (1904) a biofiltr u hotelu Radium Kurhaus v lázních Jáchymov (1910, dnes Radium Palace). Z hlediska legislativních nástrojů bylo výrazným posunem stanovení britských královských standardů, tzv. 30 : 20 standardu (30 mgNL/l a 20 mgBSK5/l), pro kvalitu vypouštěných odpadních vod v roce 1912. Za zlom ve vývoji čistírenských technologií lze považovat objevení principu biologického čištění odpadní vody aktivovaným kalem pány Lockettem, Ardernem a Fowlerem v roce 1914. Autoři svůj patent nezaregistrovali, což poté využila firma Activated Sludge Co. Ltd., která díky svojí registraci úspěšně bránila využívání patentu mimo Anglii po dobu jeho platnosti do začátku 2. světové války. Na evropském kontinentě se stokování a čištění odpadních vod rozvíjelo nejvíce v Německu, kde působila i řada anglických odborníků. Z našeho pohledu bylo nesmírně důležité působení rodiny Lindleyových. Sir William Heerlein Lindley nabídl městské radě vypracování projektu odkanalizování Prahy roku 1893. Díky prozíravosti plánu byl zajištěn nerušený plošný rozvoj pražské aglomerace až do druhé poloviny 20. století. Velkorysosti projektu odpovídaly i investiční náklady 6,5 milionu zlatých. Materiálem pro stavbu kanalizace byla zvolena cihla i přes lobby betonářských firem snažících se prosadit betonové provedení s odkazem na referenci vídeňské kanalizace z roku 1878, postavené za příznivou cenu z portlandského cementu. Přesto bylo vypsáno výběrové řízení na dodávku sedmi milionů cihel. V podmínkách bylo stanoveno časové rozpětí dodávek do 15 měsíců. Jak je i dnes patrno, bylo rozhodnutí z hlediska materiálového provedení navýsost správné. Výstavba na hlavních částech páteřní kanalizace začala rokem 1897 a v roce 1914 již délka pražských stokových sítí činila úctyhodných 135 305 metrů. Lindleyův projekt zahrnoval i výstavbu kanalizační čistírny odpadních vod v Bubenči. Stavba čistírny započala 9. září Historie čistírenst ví

13

| | Obr. 4 Lapák písku; původní pražská čistírna

14

1901 a 27. června 1906 byl zahájen zkušební provoz. Realizací projektu Praha předstihla sídelní města tehdejšího Rakouska-Uherska. Vývoj čistírenství u nás neustává ani po druhé světové válce. V letech 1965– 1967 je na Císařském ostrově v Praze postavena a uvedena do provozu největší aktivační čistírna ve střední Evropě. Impulsem pro další rozvoj bylo vytvoření legislativy, přijetí zákona o vodách v roce 1973. V současné době jsou města nad 25 tisíc obyvatel na území ČR zásobována z 96 % vodou z vodovodů, 94 % je odkanalizováno a 84 % produkovaných odpadních vod je čištěno. Úroveň čištění odpadních vod je vyšší než v některých zemích EU (Belgie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko).


2


Nejdůležitějším kritériem, které čistírny jako celek mají splnit, je především požadovaná kvalita vyčištěné vody. Tomuto požadavku má být podřízena i volba technologie čištění a skladba celé technologické linky. Problém může nastat v okamžiku, kdy je nutné tento návrh blíže specifikovat. Jinak jej bude vidět provozovatel a jinak ekonom. Z pohledu celkových investic je důležité zvážit, zda uvažovat o výstavbě kanalizační sítě s centrální čistírnou odpadních vod – centralizovaného systému –, nebo o realizaci více stokových sítí zakončených menšími čistírnami, tedy o systému decentralizovaném. Z pohledu ekonoma, potažmo investora (např. obec), zvláště u rozptýlené zástavby, zvítězí varianta druhá. Budoucí provozovatel čistírny upřednostní centralizovaný systém (nižší počet strojních zařízení s sebou nese i nižší pravděpodobnost poruch, stabilitu provozu větších čistíren atd.). Je třeba uvést, že nelze rozhodnutí paušalizovat, ale vycházet z dokonalé znalosti místní situace a diplomatického kompromisu. Základním podkladem pro rozhodování je územní plán (podrobnosti stavební zákon 183/2006 Sb.), jehož smyslem je racionalizace prostorového a funkčního uspořádání území v krajině a jejího využití. Územní plán si klade za cíl zajistit takové předpoklady, které by umožnily další výstavbu a trvale udržitelný rozvoj spočívající v nalezení vyváženého stavu mezi zájmy životního prostředí, hospodářství a pro společenství lidí obývajících dané území. Územní plán by se měl snažit naplnit potřeby současné generace tak, aby umožnil existenci a přežití i generací příštích. Územní plán je naprosto klíčový dokument pro jakýkoliv stavební rozvoj lidských sídel a změny v krajině. Pro stavby nebo záměry, které nejsou v souladu s územním plánem, by neměl žádný úřad vydat povolení, například územní rozhodnutí nebo stavební povolení. Územní plány schvalují zastupitelstva obcí (územní plány obcí) nebo zastupitelstva krajů (územní plány tzv. velkých územních celků). Územní plány jsou tedy projevem dohody volených zástupců občanů a občané samotní mají právo proces územního plánování ovlivnit svými připomínkami. Aktuální územní plán musí být veřejně přístupný na příslušném obecním či krajském úřadě. Často bývají územní plány přístupné i na internetových stránkách příslušné obce či kraje.


15

Při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních stanoví vodoprávní úřad nejvýše přípustné hodnoty jejich množství a znečištění (nařízení vlády č. 61/2003 Sb., ve znění NV č. 23/2011 Sb., o ukazatelích přípustného znečištění povrchových vod, a NV č. 416/2010 Sb., o ukazatelích přípustného znečištění podzemních vod). Při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových je vázán ukazateli vyjadřujícími stav vody ve vodním toku, normami environmentální kvality, ukazateli a hodnotami přípustného znečištění povrchových vod, ukazateli a přípustnými hodnotami znečištění odpadních vod a náležitostmi a podmínkami povolení k vypouštění odpadních vod, včetně specifikací nejlepších dostupných technologií v oblasti zneškodňování odpadních vod a podmínek jejich použití, které stanoví vláda nařízením. Při povolování vypouštění odpadních vod do vod podzemních je vázán ukazateli vyjadřujícími stav podzemní vody v příslušném útvaru podzemní vody, ukazateli a hodnotami přípustného znečištění podzemních vod, ukazateli a přípustnými hodnotami znečištění odpadních vod a náležitostmi a podmínkami povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních, které stanoví vláda nařízením (vodní zákon 254/2001 Sb.). Realizací čistírny odpadních vod se stáváme majiteli vodohospodářského díla a jsme jeho provozovateli se všemi trestněprávními důsledky (zákon o vodovodech a kanalizacích 274/2001 Sb.). Odpovědnost za provoz, údržbu a plnění podmínek vodoprávního povolení nese osoba oprávněná k vypouštění (§ 8 odst. 2 vodního zákona).

16


3

Složení a množství odpadních vod

Voda je nezbytnou potřebou člověka; používá ji, ale z velké části nespotřebuje. Největší část použité vody odtéká jako voda odpadní. Splaškové odpadní vody se liší stupněm znečištění a svým složením především v závislosti na typu sídla, druhu průmyslu a taktéž na stupni naředění srážkovými a balastními vodami vstupujícími do systému. Objem a složení odpadních vod v stejném místě se mění v průběhu času, a to během dne, týdne a roku. Množství a kvalita odpadní vody jsou jedním z nejdůležitějších návrhových parametrů pro dimenzování a výstavbu čistírny odpadních vod.

3.1 Množství odpadních vod Specifické množství odpadní vody (množství vyprodukované 1 EO za den) je přímo úměrné stupni vybavenosti obce (nemocnice, kulturní domy, hotely, služby, průmysl atd.) a domácnosti (vodovod, přívod teplé vody, koupelna, sprcha, myčka, spořiče vody na WC atd.). Spotřeba pitné vody (qdp) v evropských zemích se pohybuje mezi 130–200 l/(os.den). Pro naše místní podmínky uvažujeme 130–150 l/(os.den). Průměrná spotřeba vody postupně klesá s její vzrůstající cenou. Vypouštěné množství odpadních vod je proměnlivé, ale přesto lze vysledovat určitou pravidelnost průtoku v závislosti na životním rytmu obce, města či rodiny a výrobních procesech. Pro kvantifikování proměnlivosti daného parametru (průtoku) za určité časové období se zavádí koeficienty nerovnoměrnosti hodinové a nerovnoměrnosti denní. Nejrozšířenější použití mají koeficienty popisující maximální a minimální průtoky v daném časovém období. Hodnota koeficientů má statistický charakter a takto musí být i posuzována. Kolísání odpadní vody je charakteristické špičkou maxima průtoku (ranní a večerní) a nočním minimem. Kapacita čistírny odpadních vod bude dostatečná jen tehdy, jestliže zohledníme v návrhu všechny parametry ovlivňující návrhový přítok a jejich maxima, včetně výhledového stavu.

Složení a množst ví odpadních vod

17

*

Výpočet splaškových vod Výpočet množství a maxim množství splaškových odpadních vod přitékajících do čistírny se provádí podle směrných hodnot s použitím specifické produkce odpadních vod. Podrobnosti výpočtu lze najít v normách ČSN 75 6401 a ČSN 75 6402. Průměrný bezdešťný přítok: Q24 = EO . qdp

[m3/h]

Maximální bezdešťný denní přítok: Qd = Q24 . kd

[m3/d]

Maximální bezdešťný hodinový přítok: Qh = Q24 . kd . kh / 24

[m3/h]

Výpočtový přítok, tj. přítok, který je používán pro návrh technologických objektů čištění, je roven přítoku Qd = Qv. | | Tab. 1 Koeficient hodinové nerovnoměrnosti Počet připojených obyvatel

5

10

20

30

40

50

75

100

Součinitel nerovnoměrnosti Kh

8,1

7,8

7,5

7,2

6,9

6,7

6,3

5,9

Při stanovení počtu EO lze pro různé případy vycházet z hodnot uvedených v tabulce 2.

Výpočet srážkových odpadních vod Jedná se o vody, které se dostanou do stokové sítě a odtečou z odvodňovaného území a je nutno je zahrnout do výpočtu Qv, jestliže provádíme návrh jednotné kanalizace. Průtok dešťových vod vypočteme podle vztahu: Q = Ψ . qs . Ss

[l/s]

kde je Ψ součinitel odtoku, Ss plocha povodí, qs intenzita směrodatného deště v periodicitě p v l/(s.ha). Podrobný postup výpočtu je uveden v ČSN 75 6101. 18


| | Tab. 2 Specifické produkce odpadních vod dle ČSN 75 6402 Plocha bytu do 50 m2

2 EO

Plocha bytu od 50 m do 75 m

3 EO

Plocha bytu na 75 m2

4 EO

Ubytovací zařízení – na 1 lůžko

1–3 EO

Camping 2 osoby

1 EO

Pohostinství s obrátkou na židli 1× denně

1 EO na 3 místa

Pohostinství s obrátkou na židli 2–3× denně

1 EO na 1 místo

Pohostinství s obrátkou na židli 4–6× denně

2 EO na 1 místo

Místo na zahrádkách

1 EO na 10 míst

Kanceláře, živnosti

1 EO na 2–3 zaměstnance

2

2

Výpočet balastních vod Balastní vody se stanovují odhadem. V našich podmínkách uvažujeme obsah balastních vod v rozmezí 10–15 % z celkového množství vod. Pokud je množství balastních vod výrazně vyšší, doporučujeme provést úpravy na kanalizační síti. Balastní vody se udávají průměrným průtokem QBp [m3/h]. Jiný způsob určení balastních vod je výpočtem, kdy se počítá, že do kanalizace nateče 0,01–2 m3/den balastní vody na centimetr profilu stoky délky 1 km (USA).

Výpočet průmyslových odpadních vod Při výrazném podílu průmyslových odpadních vod, obvykle přesáhne-li Q24 . kd,p 20 % celkového průtoku nebo znečištění, musejí být množství a kvalita průmyslových odpadních vod vyjádřeny samostatně. Množství průmyslových odpadních vod, tj. průměrný a maximální průtok, se určí na základě časového režimu jejich vypouštění do stokové sítě. Údaje musejí obsahovat i plánovaný stav výhledu. Qd,p = Q24p . kd,p

[m3/den]

Složení a množst ví odpadních vod

19

3.2 Kvalita odpadních vod Základním měřítkem pro vyjadřování znečištění je ekvivalentní obyvatel (EO). Jedná se o znečištění vyprodukované od 1 obyvatele za 1 den. Při stanovení potřebného výkonu čistírny, zejména biologické části, se velmi často udává počet EO. Nejvýznamnější složkou pro posuzování kvality splaškových vod je parametr BSK5. Významnou vlastností odpadní vody je i její teplota, která ovlivňuje rychlost biochemických reakcí. Průměrná roční teplota vody přitékající do čistíren odpadních vod se v našich zeměpisných podmínkách pohybuje od 10 do 20 °C. Ve srovnání s městkou čistírnou odpadních vod jsou malé čistírny mnohem náchylnější k výraznému kolísání teplot, což má negativní vliv na čistírenské procesy, a je třeba s touto skutečností počítat zejména v zimním období. Látky obsažené ve splaškových vodách mají původ: XX v pitné vodě, kterou je zásobeno obyvatelstvo, XX v produktech metabolismu živých organismů, XX v produktech lidské činnosti v domácnosti (zbytky jídel, prací a čisticí prostředky atd.), XX v produktech průmyslové činnosti, XX v odpadních vodách srážkových, XX v balastních vodách. Znečištění obsažené v odpadní vodě má původ organický, nebo anorganický. Skupina organických látek je v odpadní vodě obvykle tvořena z jedné třetiny rozpuštěnými látkami, koloidními a suspendovanými. Anorganické látky jsou obvykle přítomny především ve formě rozpuštěné. Procesem čištění odpadní vody jsou tyto látky odstraňovány a vyčištěná voda je vracena do koloběhu přírody nebo použita zpět jako voda provozní (recyklace vody např. průmyslu).

3.2.1 Organické látky Koncentrace znečišťujících látek v odpadních vodách se vyjadřuje jako jejich celkové množství v jednotkovém objemu vody [mg/l, g/l] nebo množství za čas [kg/den, g/s]. Množství organických látek se vyjadřuje jako: XX biochemická spotřeba kyslíku (BSK5), XX chemická spotřeba kyslíku (CHSKCr), XX ztráta žíháním, XX celkový organický uhlík (TOC). Biochemická spotřeba kyslíku vyjadřuje obsah biologicky rozložitelných organických látek v odpadních vodách. Na hodnotě BSK5 se taktéž podílejí i anorganické látky. Ta je rovna množství rozpuštěného molekulárního kyslíku spotřebovaného za 20


Čistírny odpadních vod

Recommend Documents