INTERUPCE JAKO SOCIÁLNÍ JEV A JEJÍ VLIV NA PSYCHIKU ŽENY

INSTITUT MEZIOBOROVÝCH STUDIÍ BRNO

INTERUPCE JAKO SOCIÁLNÍ JEV A JEJÍ VLIV NA PSYCHIKU ŽENY

Bc. Andrea Vašková

Diplomová práce 2013

ABSTRAKT Diplomová práce se věnuje oblasti interrupce a jejímu potenciálnímu dopadu na psychiku žen, je také zaměřena na frekvenci výskytu psychických potíží po potratu a existenci postabortivního syndromu. Teoretická část se zabývá obecnou definicí tématu interrupce, metodami provádění, nabízí pohled na interrupci v kontextu historie i současnosti, parciálně je zde vymezena i problematika postabortivního syndromu. Praktická část zahrnuje kazuistiky žen, které podstoupily interrupční zákrok, také zkoumala jeho psychické následky a výskyt PAS. Součástí výzkumu byly rozhovory se ženami po interrupci a s odborníky s praktickými zkušenostmi daného tématu. Klíčová slova: Interrupce, postabortivní syndrom, PAS, metody interrupce, Prolife, Pro - choice, důsledky a rizika interrupce, důvody pro interrupci, terapie PAS.

ABSTRACT This thesis deals with the area of abortinon and its potential impact on the mental health of women, focused also on the frequency of mental problems after abortion and the existence Post Abortion Stress Syndrome. The theoretical part deals with the general definition of the topic of abortion, methods of implementation,, offers a view on abortion in the context of history and present, there is a partially defined the issue of Post Abortion Stress Syndrome. The practical part includes case studies of women who have undergone abortion procedure, also examined the psychological consequences and incidence of PASS. Part of the research were interviews with women after abortion and experts with practical experience of the topic Keywords: Abortion, Post Abortion Stress Syndrome, PASS, procedures of abortion, Prolife, Pro choice, consequences and risks of interruption, reasons for abortion, therapy of PASS.

Tímto děkuji doc. Ing. Antonínu Řehořovi, CSc. za jeho vlídný a vstřícný přístup, cenné připomínky a metodickou podporu při vypracování mé diplomové práce.+ Poděkování patří především mé rodině, za jejich nekonečnou trpělivost a podporu. Prohlašuji, že: ·

elektronická a tištěná verze diplomové práce jsou totožné;

·

na diplomové práci jsem pracovala samostatně a použitou literaturu jsem citovala. V případě publikace výsledků budu uvedena jako spoluautor.

OBSAH

ÚVOD .............................................................................................................................. 8 I TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................... 10 1 INTERRUPCE ..................................................................................................... 11 1.1 ZÁKLADNÍ POJMY ............................................................................................. 11 1.2 METODY A PRŮBĚH INTERRUPCE ....................................................................... 13 1.3 DŮVODY PRO PODSTOUPENÍ UPT ...................................................................... 16 1.4 MOŽNÉ NÁSLEDKY ........................................................................................... 19 1.5 DÍLČÍ ZÁVĚR .................................................................................................... 21 2 SOCIÁLNÍ ASPEKTY PROBLEMATIKY INTERRUPCÍ .............................. 23 2.1 HISTORIE A SOUČASNOST INTERRUPCÍ ............................................................... 23 2.2 STATISTIKA A LEGISLATIVA .............................................................................. 30 2.3 ETICKÝ RÁMEC................................................................................................. 37 2.4 DÍLČÍ ZÁVĚR .................................................................................................... 41 3 POSTABORTIVNÍ SYNDROM.......................................................................... 42 3.1 VYMEZENÍ POJMU............................................................................................. 42 3.2 NEJČASTĚJŠÍ SYMPTOMY PAS........................................................................... 47 3.3 TERAPIE PAS ................................................................................................... 52 3.4 DÍLČÍ ZÁVĚR .................................................................................................... 55 II PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................ 56 4 VÝZKUM A JEHO PODSTATA ........................................................................ 57 4.1 CÍLE A METODY VÝZKUMU ............................................................................... 57 4.2 ROZHOVOR S RESPONDENTY A JEHO VYHODNOCENÍ........................................... 59 4.3 KAZUISTIKY ..................................................................................................... 70 4.4 DÍLČÍ ZÁVĚR .................................................................................................... 86 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 87 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................... 89 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ................................................... 95 SEZNAM TABULEK ................................................................................................... 96 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 97

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno

8

ÚVOD Cílem mé diplomové práce je prokázat, že i v současné době patří interrupce mezi sociální jevy, přičemž v některých případech může mít i dopad na psychiku žen, které umělé ukončení těhotenství během svého života podstoupily. Výše uvedený cíl práce úzce souvisí i s termínem postabortivní syndrom, který se v soudobé společnosti stává poměrně novým fenoménem a jehož problematika prozatím není dostatečně probádána, přesto však podporuje inferenci o výskytu psychických potíží po interrupčním zákroku. Deskripce interrupce v podobě sociálního jevu globálním pohledem naplňuje zároveň dílčí cíl práce a nabízí podrobnější vhled do celého tématu, poukazuje také na nutnost se tématem interrupce a postabortivního syndromu více věnovat po odborné stránce. Diplomová práce je následně rozdělena do čtyř kapitol týkajících se tématu interrupce a následných psychických potíží, jež se mohou u ženy podstupující tento zákrok projevit. Studie zároveň poukazuje na fakt, že výskyt fenoménu interrupce není pouze otázkou doby minulého století, ale stále existuje i v soudobé societě. První kapitola přináší základní definici pojmu interrupce, včetně několika lékařských metod jejího provedení. Determinuje rovněž kauzalitu vedoucí ženu k rozhodnutí se podstoupit interrupci a nabízí možná zdravotní rizika, která mohou po zákroku nastat, nejen po stránce fyzického zdraví, ale především v psychické oblasti. Ve druhé kapitole se diplomová práce věnuje sociálním aspektům daného tématu. Upozorňuje na fakt historického výskytu interrupčních zákroků, nabízí pohled na problematiku tématu v současnosti po stránce legislativní i etické, přináší také údaje o statistických šetřeních v ČR. Obsahem druhé kapitoly je náčrt existujících národních i nadnárodních hnutí či konfederací zabývajících se tématem interrupce, dále oblast její prevence i psychických následků. Postabortivní syndrom je oblastí obsaženou ve třetí kapitole, zde je uvedena deskripce této definice, symptomatika i původ syndromu. Kapitola rovněž nabízí náhled na možnosti terapie PAS i působení sdružení či hnutí poskytující pomoc, kterou mohou ženy s psychickými poruchami po potratu vyhledat.


9

Čtvrtá kapitola obsahově spadá do praktické části diplomové práce. Determinuje výzkumné metody i vymezení samotného cíle studie, následují rozhovory s respondenty i jejich vyhodnocení. Stať je zakončena kazuistikami, které jsou výsledkem interview se ženami po interrupci. Základní informace ve výzkumné části diplomové práce jsou zajišťovány na základě obsahové analýzy dostupné literatury. Relevantní výsledná data jsou zkoumány metodou polostrukturovaného rozhovoru, vyhodnoceného do grafického zpracování, doplněny jsou individuálními kazuistikami žen, které interrupci podstoupily. Součástí rozhovoru s respondenty jsou i výpovědi odborných pracovníků s praktickými zkušenostmi se ženami po interrupci a možnými konsekvencemi v psychické oblasti. Závěr diplomové práce obsahuje celkové shrnutí a zjištěné poznatky daného tématu, věnuje pozornost komplexu v rámci verifikace a validity dat zkoumané problematiky.


I. TEORETICKÁ ČÁST

10


1

11

INTERRUPCE

Kapitola první determinuje terminologii a problematiku interrupcí z pohledu medicíny, jak po stránce lékařské, tak i z hlediska samotných žen. Jednotlivé podkapitoly podrobněji seznamují s metodami provádění interrupcí, s příčinami vedoucí ženu k rozhodnutí se pro interrupci a upozorňují na možná rizika podstoupení zákroku umělého ukončení těhotenství.

1.1 Základní pojmy Pro potřeby odborné studie na téma interrupce je nutné především definovat samotný pojem. Terminologii problematiky tohoto náročného tématu je možné identifikovat z poměrně dostupné odborné i laické literatury. Význam samotného pojmu interrupce pochází z latinského „interrumpere“, což značí v překladu „přerušit“. Výraz umělé přerušení těhotenství (UPT) nepředstavuje adekvátní definici zákroku, proto se koncem minulého století ujal pregnantnější termín – umělé „ukončení“ těhotenství. 1 Dle odborných publikací je možné pojem interrupce, potrat neboli abortus, prezentovat jako „vypuzení mrtvého plodu z dělohy“2, přičemž fetus je zároveň neschopen samostatné existence mimo tělo matky. V rozlišení typu potratů je podstatná kauzalita, dle ní klasifikujeme potrat samovolný či umělý. Umělé ukončení těhotenství - interrupci je možné dále rozlišovat na lékařskou a kriminální – potrat vykonaný nelegálně, nezákonně, který se v naší zemi týká spíše historie interrupcí (kapitola 2. 1).3 Pro definici uváděných pojmů v následující práci je důležité podrobněji rozlišit od sebe jednotlivé definice, zejména interrupci jako umělé přerušení - ukončení těhotenství

1

HAŠKOVCOVÁ, Helena. Interrupce - stále aktuální problém. In: Www.levret.cz: Moderní babictví [online]. Praha, 2004 [cit. 2012-

11-03]. Dostupné z: http://www.levret.cz/publikace/casopisy/mb/2004-3/?pdf=148. 2

PANŤUCH, Anton; et al. Gynekologie a porodnictví: Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1987. 384 s. ISBN 08-

006-87; str. 263. 3

DLHOŠ, Ernest; MACKŮ, František. Gynekologie a porodnictví. 1. vyd. Praha: Aviceum- zdravotnické nakladatelství, 1981. 176 s.

ISBN 08-023-81, str. 104.


12

a samovolný potrat.4 Názvy jsou definovány přímo zákonem, touto problematikou se blíže zaobírá kap. 2. a 3, proto se v následujícím textu budu věnovat diferenciaci pojmů. Potrat - abortus Pojem potrat označuje ukončení těhotenství zánikem plodu před samotným porodem. Jedná se vlastně o samovolný potrat - abortus spontaneus. V rané fázi je gravidita spontánně ukončena do 12 týdne - tzv. raný potrat, jedná se o nejfrekventovanější způsob ukončení těhotenství, v některých případech je dokonce možné, že gravidita není ani diagnostikována, stává se tak dokonce až v 50 % případů. Důvodem samovolného abortu mohou být nejrůznější genetické faktory, anatomické abnormality vrozené i získané, endokrinní příčiny, rozličné infekční onemocnění matky, poruchy imunity, mohou se objevit fyzické i psychické příčiny. 5 Mezi symptomy abortu řadíme krvácení a bolesti v podbřišku, nemusí však nutně dojít ke ztrátě fetusu, je - krvácení menšího rázu. Samotný potrat nastane, pokud krvácení stoupá na intenzitě -eskaluje.6 Krom raného potratu je možné se setkat s potratem pozdním, jedná se o období po 12. týdnu těhotenství, v některých případech však pozdní abort může probíhat obdobně jako samotný porod. Neméně důležitý a vztahující se k tématu je termín habituální potrat, jedná se o situaci, kdy žena zažije několik potratů jdoucích po sobě. 7 Interrupce – abortus arteficialis V případě interrupce se jedná o umělý potrat, tedy záměrné ukončení těhotenství. Dle některých autorů interrupce souvisí s pojmy jako například kontrola plodnosti, i když

4

HOLLÁ, Kateřina. Interrupce - potrat. In: Www. zdravi4u.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné z:

www zdravi4u.cz/view.php?čisloclanku=2007112201. 5

6

ROZTOČIL, Aleš. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 508 s. ISBN 978-802-4728-322, str. 204 - 205. ROZTOČIL, Aleš; et al. Vybrané kapitoly z gynekologie a porodnictví: I. část- gynekologie. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání

pracovníků ve zdravotnictví Brno, 1994. 246 s. ISBN 80-7013-167-5, str. 206 - 208. 7


ISBN 08-023-81, str. 104.


13

nepatří mezi sociálně žádoucí jevy a jako metoda plánovaného rodičovství je zajisté nevhodná.8,

9

Jedná se o akt, kdy je odňat zárodek - embryo z uteru a tím dochází

k ukončení gravidity. Děje se takto na přání ženy, nebo ze zdravotních důvodů a to pouze do 12. týdne těhotenství. Pro ženu je důležité podrobit se interrupci v co nejranější fázi těhotenství, s ohledem na možnost zvyšujícího se rizika úměrně s rostoucí graviditou. Po této periodě je možné těhotenství uměle ukončit pouze za okolností ohrožujících zdraví ženy, poškození plodu, či pro jeho neschopnost života10, jedná se o velmi vážná genetická onemocnění a interrupce je v těchto případech velmi výjimečná a ohrožující zdraví i život ženy. Zároveň je náročnější na techniky provádění, mimo to vyžaduje daleko kvalifikovanější a profesně náročnější přístup.11 Interrupce se provádí pouze na žádost u ženského lékaře, existuje i časový limit pro provádění interrupcí, ne častěji než jednou za půl roku. Jedná se o placený zdravotní zákrok, cena závisí na druhu zdravotnického zařízení a na cenový rozdíl může mít vliv i stadium těhotenství. 12

1.2 Metody a průběh interrupce V současné době, s expanzivitou lékařské vědy, existuje větší množství eventualit provádění interrupcí. Volba aplikované metody závisí na stupni gravidity, na zdravotním stavu ženy a na zkušenostech lékaře, který umělé ukončení těhotenství provádí. Z časového hlediska, dle stupně těhotenství, je možné interrupci rozdělit na miniinterrupci, klasickou interrupci a interrupci po 12 týdnu těhotenství. Mimo instrumentální postupy je možné ukončit graviditu metodou chemické interrupce.

8


ISBN 08-023-81, str. 160. 9

CITTERBART, Karel; et al. Gynekologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 278 s. ISBN 80-246-0318-7, str. 101.

10

ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel. Gynekologie. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2008. 319 s. ISBN 978-

807-2625-017; str. 127. 11

12

SCHELLE, Karel. Vier Ansichten über Abtreibungen. 1. Aufl. München: GRIN-Verl, 2010. 98 s. ISBN 36-406-8644-6, str. 14, 15. HOLLÁ, Kateřina. Interrupce - Potrat. In: Http://www.zdravi4u.cz [online]. 22. 11. 2007. 2007 [cit. 2012-09-23]. Dostupné z:

http://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2007112201.


14

Miniinterrupce Miniinterrupce představuje v oblasti interrupcí

nejméně invazivní metodu, která

se provádí nejpozději do 8. týdne gravidity. Přesněji lze metodu miniinterrupce uskutečnit do 45. dne těhotenství žen, které ještě porod neabsolvovaly, u žen, které již dítě mají, je možné prodloužit termín vhodný pro tuto metodu do 55. dne.13 Již synonymum pro název miniinterrupce – podtlaková metoda, může determinovat samotný způsob provedení. 14 V případě miniinterrupce se jedná o ambulantní zákrok, žena po podstoupení tohoto zákroku je schopná odejít do domácího ošetření. 15 Provedení zákroku miniinterrupce vyžaduje, podobně jako další druhy ukončení těhotenství, lékařské předoperační vyšetření. Jde o potvrzení, že žena je po zdravotní stránce schopna podstoupit anestezii. 16 Samotná metoda provedení zákroku spočívá v „odsátí fetusu podtlakovou savkou - jedná se o tzv. vakuumaspiraci“17. Relevantní přednost této metody spočívá ve faktu, že není nutné vždy použít při zákroku dilataci – „rozšíření hrdla děložního“, pokud se tento postup používá, pak jen v minimálním rozsahu, nedojde tedy k tak velkému poškození hrda. K dilataci slouží dilatátor - kovová zakulacená tyčinka.18

13

Gynekologická ambulance - MUDr. Vladimír Špička. Http://gynekologiept.cz:

http://gynekologiept.cz/pages/miniinterupce/custom_page.htm?execution=e8s1 [online]. Prachatice, 2009- 2011 [cit. 2012-10-28]. Dostupné z: http://gynekologiept.cz. 14

Interupcia. In: Www.právoprekaždého.sk [online]. [cit. 2012-10-28]. Dostupné z:

http://www.pravoprekazdeho.sk/novinar_a_politik/nazory_komentare_analyzy/interupcia/index.html. 15

VETEŠNÍKOVÁ - KOUBOVÁ, Radka. Když se rozhodneme pro potrat. In: Žena.cz [online]. 2010 [cit. 2012-10-22]. Dostupné z:

http://zena.centrum.cz/deti/clanek.phtml?old_url=deti/tehotenstvi-a-porod/zdravi/2010/1/4/clanky/kdyz-se-rozhodneme-pro-potrat/. 16





SCHELLE, Karel. Vier Ansichten über Abtreibungen. 1. Aufl. München: GRIN-Verl, 2010. 98 s. ISBN 36-406-8644-6, str. 10.


15

Oblíbenost této metody spočívá v daleko menším zdravotním riziku pro ženu podstupující miniinterrupci z hlediska budoucího chtěného těhotenství, míra komplikací se zde vyskytuje ve velmi malém procentuálním počtu (3 – 4 %).19 Klasická interrupce Klasická interrupce je vhodná pro použití mezi 8 – 12 týdnem gravidity. Existuje analogie s miniinterrupcí, klasická interrupce se také provádí v celkové anestezii, aplikovanými metodami jsou dilatace - roztažení děložního hrdla (viz. předchozí text) a kyretáž.20 Kyretáž (výškrab) spočívá ve vyprázdnění dutiny děložní kyretou, touto metodou docílíme odstranění plodu21, vhodná je souběžná indikace antibiotik, které napomáhají chránit zdraví ženy podstupující zákrok22. Interrupce po 12. týdnu těhotenství Jedná se o tzv. „pozdní interrupci“, aplikuje se pouze ve velmi vážných zdravotních stavech, kdy můžeme hovořit o ohrožení života matky či plodu. „Z genetických důvodů je vhodné ukončit těhotenství nejpozději do 24. týdne“.23 Aplikace potratů v takto pozdním stupni těhotenství je velmi vzácná. Metodami, poměrně drastickými, v tomto případě mohou být: chirurgické odstranění plodu, „menší císařský řez“ a použití punkční jehly se vstříknutím roztoku soli, nebo jiné chemické látky, tyto způsoby realizace interrupce se v našem státě již neaplikují. Nejtypičtější metodou je v současnosti použití prostaglandinu, látky, jež vypudí plod i placentu z dělohy. Posléze je nutné zrevidování dělohy pomocí lékařských nástrojů. 24

19

VETEŠNÍKOVÁ - KOUBOVÁ, Radka. Když se rozhodneme pro potrat. In: Žena.cz [online]. 2010 [cit. 2012-10-22]. Dostupné z:

http://zena.centrum.cz/deti/clanek.phtml?old_url=deti/tehotenstvi-a-porod/zdravi/2010/1/4/clanky/kdyz-se-rozhodneme-pro-potrat/. 20

21

ROZTOČIL, Aleš. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 508 s. ISBN 978-802-4728-322, str. 210 - 212. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 269 s., Sestra (Grada). ISBN 978-80-

247-3373-9, str. 36. 22

23

24

SCHELLE, Karel. Vier Ansichten über Abtreibungen. 1. Aufl. München: GRIN-Verl, 2010. 98 s. ISBN 36-406-8644-6, str. 14, 15. SCHELLE, Karel. Vier Ansichten über Abtreibungen. 1. Aufl. München: GRIN-Verl, 2010. 98 s. ISBN 36-406-8644-6, str. 14, 15. SCHELLE, Karel. Vier Ansichten über Abtreibungen. 1. Aufl. München: GRIN-Verl, 2010. 98 s. ISBN 36-406-8644-6, str. 14, 15.


16

Chemická interrupce Jedná se o legální potrat pomocí aplikace chemické látky, která následně vyvolá abort. Mezi

látky podávané

k medikamentóznímu

potratu

je

možné

řadit

například

antiprogresteron a prostaglandin. V rané fázi gravidity se jedná o méně invazivní prostředek umělého ukončení těhotenství. 25 Antiprogesteron působí vlastně na ženský pohlavní hormon progesteron, který připravuje ženské reprodukční orgány na těhotenství, podání antiprogesteronu tak způsobí vypuzení fetusu z dělohy. 26,

27

V případě druhé látky prostaglandinu se jedná o hormon působící

na řadu tělesných funkcí, indikací proglandinu do utera jsou vyvolány stahy, které zárodek většinou usmrtí.28, 29 Mezi chemické metody interrupce je v současnosti implikován lék Mifegyne známější pod názvem RU 486. V zahraničí není jeho dostupnost soudobou záležitostí, v České republice není prozatím registrován, je však dostupný na internetových stránkách. RU 486 nabízí možnost méně rizikového potratu, ženě je gynekologem nejpozději do devátého týdne gravidity podán lék, který má následující účinky: „ničí děložní výstelku, která plodu zajišťuje okysličení a výživu, následně po 48 hodinách dostane žena prostaglandiny vypuzující fetus z těla matky“30.

1.3

Důvody pro podstoupení UPT

Tato podkapitola se věnuje důvodům, které ženu vedou k podstoupení umělého přerušení těhotenství. I přes liberalizaci současné společnosti, se stále z hlediska etického

25

26

ROZTOČIL, Aleš. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 508 s. ISBN 978-802-4728-322, str. 212. Antiprogesterone for medical abortion. In: National Institutes of Health [online]. Georgian Med News., 2006 [cit. 2012-11-02].

Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16905802. 27

KOTAČKOVÁ, Lenka. Progesteron. Http://www.toplekar.cz/ [online]. [cit. 2012-11-02]. Dostupné z:

http://www.toplekar.cz/laboratorni-hodnoty/progesteron.html. 28

PROSTAGLANDINOVÝ POTRAT. In: Narodnizdravotniregistr.cz [online]. 2010 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z:

http://www.narodnizdravotniregistr.cz/zajimavosti/49-potrat/. 29

Definice prostaglandinu E2. In: MedicineNet.com [online]. 2012 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z:

http://www.medterms.com/script/main/art.asp?articlekey=24892. 30

Hnutí Pro život ČR. Hnutí Pro život ČR [online]. Praha, 1999 [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.prolife.cz/?a=45&id=141.


17

a morálního jedná o velmi kontroverzní téma. Societa se dělí na dvě skupiny, z nichž jedna patří mezi zastánce potratů, vzhledem k právu každé ženy pro svobodnou volbu a druhá, která je velkým odpůrcem interrupcí a patronem v ochraně práv nenarozeného života. Základní otázkou je, proč vlastně žena interrupci podstupuje. Explanací rozhodnutí se pro UPT může být vlastně snaha o vyřešení krizových událostí v životě. Argumentem „pro interrupci“, jak uvádí Weis ve své publikaci, je například výzkum v oblasti psychosociálního ohrožení rozvoje nechtěných dětí, dále riziko nelegálních umělých ukončení těhotenství v případě zákazu realizace interrupcí.31 Ve většině případů je však rozhodnutí se pro zákrok umělého ukončení těhotenství obtížnou situací pro ženu i pro jejího partnera, se kterým se každý jedinec snaží vyrovnávat po svém. Je jen na ženě samotné, zda se pro UPT rozhodne a jen ona sama si ponese veškeré konsekvence svého jednání. Názor odsuzující interrupce, ať už z jakéhokoliv důvodu, najdeme v díle Hanse Rottera „Důstojnost lidského života - Základní otázky lékařské etiky“. Autor odkazuje na výsostní právo na život i v případě dosud nenarozeného dítěte a přes veškeré závažné indikace vedoucí k podstoupení umělého ukončení těhotenství. Dle Rottera existují čtyři hlavní příčiny vedoucí ženu k rozhodnutí podrobit se interrupci, a sice sociální, etická, eugenická a lékařská.32 Sociální důvody V rámci sociálních důvodů je míněn život v obtížnějších životních podmínkách, tíživá ekonomická situace, špatná životní úroveň, nízká či vysoká věková hranice partnerů, nedostatečné sociální zázemí a další. Je možné setkat se s ženami, které podstupují UPT z důvodu, že sami nezvládnou péči o dítě jak po finanční stránce, tak i po psychické, jindy se snaží těhotenství ukončit z důvodu konfliktního partnerského vztahu.

31 32

WEISS, Petr. Sexuologie. 1. vyd.. Praha: Grada, 2010. 724 s. ISBN 978-802-4724-928, str. 292.

ROTTER, Hans. Důstojnost lidského života: [základní otázky lékařské etiky]. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. 107 s. ISBN 80-7021302-7, str. 53-55.


18

Spousta partnerů věkově nízkého průměru se obává o svoji vlastní budoucnost a z pohledu svého sociálního statutu se cítí být neočekávanou graviditou ohroženi, projevují se příčiny jako je postavení studenta bez vlastního příjmu, nástup do nového zaměstnání, či jeho nestabilita, časově krátké partnerství, neadekvátní bytová situace.33 V některých případech je žena nucena podrobit se UPT na nátlak svého nejbližšího okolí. Faktem je existence dívek mladšího věku, které jsou přinuceny k interrupci vlastními rodiči či partnery. V současné době se však nejedná o častý jev, vzhledem k modernímu trendu nelegitimních vztahů, ale minulost byla touto problematikou velmi protknuta. Mnoho mladých dívek bylo nuceno interrupci podstoupit jen z důvodu poškození dobrého jména své rodiny a naopak spousta sňatků byla založena pouze kvůli neplánovanému těhotenství. Sociální aspekty soudobé společnosti, zejména konzumní trendy a orientace na blahobyt a materialismus, ukazují na obavy z poklesu dobrého životního standardu a tím přispívají právě v těchto případech k rozhodnutí se pro interrupci. Aktuální jsou také tendence mladé generace odkládat založení rodiny na pozdější věk, což může být jedním z aspektů obhajujících interrupci.34 Etické důvody Vážnou příčinou pro podstoupení interrupce je znásilnění ženy, incest či další morálce odporující aspekty při početí dítěte. Otázkou však je, která žena by dokázala vychovat dítě počaté formou násilného činu, přesto však dle Rottera v současné době existují postoje neomlouvající rozhodnutí se pro realizaci interrupčního zákroku a nabízejí spíše alternativní způsoby, jako je například adopce. Jde o etický problém, který bude více vyobrazen v následujících kapitolách. Eugenické důvody Jedná se o indikace, kdy vyšetření naznačují závažné postižení, deformace plodu a hrozí riziko, že dítě se narodí handicapované. Stejně jako v případě předcházejících indikací

33

KONTRA, Martin. Potrat na celý život. 2007. s. 7. ISSN 1213-1385. Dostupné z: http://www.azrodina.cz/779-potrat-na-cely-zivot.

34

WICHTERLOVÁ, Lada. Interrupce: Proč ženy volí interrupci. In: Feminismus.cz [online]. 2002 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z:

http://www. feminismus.cz/index.shtml?x=115223.


19

i zde autor předkládá postoj ospravedlňující narození i třeba handicapovaného dítěte mající stejné právo na život jako my všichni ostatní. Lékařské důvody Ve stati hovoříme o kauzách, kdy je vážně ohrožen život samotné ženy, a stojíme před rozhodnutím, zda má přednost matka, nebo její nenarozené dítě.35 Názory na adekvátnost interrupcí jsou diferencovány hledisky různých sdružení a hnutí, jejichž názor na umělé ukončení těhotenství se opírá o vlastní mravní a názorové postoje. Mimo jiné postoj odmítání interrupcí je zásadním krédem hnutí Prolife, tvořeným z velké části věřícími lidmi, kteří odsuzují interrupci i za cenu ztráty života matky. Jedná se o velmi razantní názorovou ideologii, pro niž je umělé ukončení těhotenství usmrcením až vraždou živé bytosti (viz kapitola 2.1).36

1.4

Možné následky

V následující podkapitole bych se ráda věnovala možným následkům interrupce, které v podobě rizika existují i v době moderních technologií a expanze lékařské vědy Jakýkoliv zásah do lidského těla je vždy spojen s jistým nebezpečím, stejně je tomu i v případě, rozhodne-li se žena pro umělé ukončení těhotenství. Rizika v tomto případě mohou být znásobena o psychologické důsledky podstoupení tohoto zákroku, netýkají se tedy pouze komplikací po stránce fyzického zdraví. Interrupce může ohrozit zdraví ženy také v souvislosti s budoucí existencí, především fyzické faktory mohou mít v některých případech fatální následky, například v podobě neplodnosti. Komplikace ohledně fyzického zdravotního stavu mohou mít různé příčiny, přičemž nejméně invazivní variantou, tudíž nejbezpečnější zůstává miniinterrupce.

35

ROTTER, Hans. Důstojnost lidského života: [základní otázky lékařské etiky]. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. 107 s. ISBN 80-702-

1302-7, str. 52 - 55. 36

HAŠKOVCOVÁ, Helena. Interrupce- stále aktuální problém. In: Www.levret.cz: Moderní babictví [online]. Praha, 2004 [cit. 2012-

11-03]. Dostupné z: http://www.levret.cz/publikace/casopisy/mb/2004-3/?pdf=148.


20

Největší komplikace mohou nastat při umělém ukončení těhotenství prvního, nebo u velmi pozdní etapy gravidity. 37 Rizika při operačním ukončení těhotenství Při dilataci utera může dojít k poškozením, majícím vliv na možná budoucí těhotenství. Pokud zákrok není dostatečně precizně proveden, hrozí krvácení, záněty, abdominální bolesti. V tomto případě je nutné provést revizi dělohy pomocí mechanických nástrojů. Dilatací je možné způsobit i perforaci (proděravění) dělohy, s poměrně nižší frekvencí může dojít i k poškození střev. Rizikem může být v případě gynekologického operativního potratu i zánět. Záněty mohou vést v některých případech také k neplodnosti ženy.38 Při některých interrupcích se může stát, že není dostatečně vyprázdněna děložní dutina, mohou zde zůstat i zbytky fetusu, což opět vede ke krvácení a nutnosti následného zrevidování utera.39 Psychologické aspekty interrupce V současné době jsou psychické negativní reakce po interrupcích velmi diskutovaným tématem. Existuje několik výzkumů, které se touto tématikou zaobírají. Bohužel však, vzhledem ke kontroverznosti problematiky, stále nejsou známy přesná data, zda opravdu potraty mohou v důsledku vyvolat potíže psychického rozsahu. Jedná se především o postabortivní syndrom, o kterém konkrétněji a podrobněji pojednává celá kapitola č. 3. Je - li lidský jedinec vlastně biopsychosociální jednotou, pak je na místě dodat, že sociální, biologické a samozřejmě i psychické faktory mají dopad na naši existenci. Je známo, že psychika má výrazný vliv na naše fyzické zdraví. Tímto oborem se zabývá

37

MACKŮ, František; ČECH, Evžen. Gynekologie pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002. 171 s. ISBN 80-

733-3001-6, str. 97. 38

ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel. Gynekologie. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2008. 319 s. ISBN 978-

807-2625-017, str. 127. 39

ČECH, Evžen; HÁJEK Zdeněk; MARŠÁL Karel; SRP Bedřich. Porodnictví. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Grada, 2007. 544 s. ISBN 978-80-247-1303-8, str. 484, 485.


21

psychosomatická medicína a v mnoha psychiatrických odborných publikacích můžeme najít seznam důležitých životních události - úmrtí blízkých, narození potomků, svatba, odchod do důchodu a jiné další, jež způsobují jedinci závažný stres. Ten také může být poměrně značným původcem somatických onemocnění. 40 Stejně tak i interrupce je nejen velkou fyzickou zátěží, ale rizikovým stresovým faktorem působícím na psychiku dané ženy. Podstatný je zde přístup ženy k dané situace, tedy jak se staví k problematice podstoupení umělého ukončení těhotenství, zda se formuje její postoj v rámci názorové shody s rodinnou tradicí či kulturními názory, je - li její rozhodnutí schváleno nejbližšími, zda může žena očekávat jejich podporu a pomoc. Zároveň je primární vztah společnosti k tématu interrupcí, pokud je kladně přijímán, může být rozhodnutí se pro interrupci méně stresujícím zážitkem. Neméně důležité je podrobné informování ze strany lékařů a zdravotnického personálu, kteří by měli ženu nejen podrobně informovat, uklidnit, ale i vyvarovat se záporných reakcí ohledně jejího rozhodnutí.41 Běžným prožitkem pak, při tomto pozitivním přístupu k ženě podstupující interrupci, může být i pocit úlevy a kladného vyřešení stresující krizové situace.42 Pokud se stanoviska okolí k ženě stanou negativními, může dojít k větším psychickým potížím, ženy mohou prožívat pocity „lítosti, vzteku, studu, úzkostí“43. Významným aspektem v oblasti psychologických reakcí na umělé ukončení těhotenství mohou být i hormonální změny v těle ženy, jež výrazně ovlivňují chování a prožívání.

1.5

Dílčí závěr

Předešlá kapitola nás blíže obeznámila se základními pojmy interrupce, stejně jako s metodami a průběhem umělého ukončení těhotenství. Nastínila také téma důvodů

40

CHROMÝ, Karel; HONZÁK, Radkin. Somatizace a funkční poruchy. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 216 s. ISBN 80-247-1473-6, str. 18

- 23. 41

CHROMÝ, Karel; HONZÁK, Radkin. Somatizace a funkční poruchy. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 216 s. ISBN 80-247-1473-6, str.

176. 42

43

WEISS, Petr. Sexuologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 724 s. ISBN 978-802-4724-928, str. 292. CHROMÝ, Karel; HONZÁK, Radkin. Somatizace a funkční poruchy. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 216 s. ISBN 80-247-1473-6, str.

176.


22

vedoucích ženu k rozhodnutí se realizovat potrat a věnovala se možným následkům i rizikům při podrobení se interrupci. Kapitola první je vlastně úvodem k dané problematice, kdy porozumění základních termínů je nutné k pochopení kontextů v následujících kapitolách. Stať se zabývá převážně lékařskými terminologiemi vystihujícími problematiku interrupcí z hlediska odborného přístupu, tudíž se příliš nezaobírá sociálními aspekty doprovázející otázky týkající se tohoto tématu, jež budou interpretovány v následujících kapitolách.


2

23

SOCIÁLNÍ ASPEKTY PROBLEMATIKY INTERRUPCÍ

Interrupce se v současné společnosti vyskytuje i přes poměrně dobrou preventivní politiku v oblasti plánovaného rodičovství. Za jeden z kladů moderního pohledu na problematiku interrupcí určitě můžeme považovat liberální posun v oblasti legalizace potratů. Významným faktorem je také diskurs problematiky interrupcí z pohledu ženy, společnosti, víry, etiky a morálky, existence nejrůznějších odpůrců i zastánců umělého ukončení těhotenství v podobě hnutí a organizací ovlivňujících svými, mnohdy kontroverzními, názory a ideologiemi postoje nejen žen, ale i celé společnosti. Je na místě položit si základní otázky přijetí či zavrhnutí takto krajního řešení nechtěného otěhotnění. Je v naší společnosti ještě místo pro interrupce a tedy následné usmrcení plodu, nebo je důležitější právo svobodné volby ženy rozhodnout se pro východisko nejzazší a jak se vlastně vyvíjela problematika potratů z pohledu historie?

2.1

Historie a současnost interrupcí

Interrupce mají svůj původ snad ve všech dějinách společnosti. Dle antropologa George Devereuxe se jedná o sociální jev patrný již v dávných dobách, v souvislosti se změnami společenství se vždy ženy snažily o ukončení své nechtěné gravidity a zde spočívá počátek kontroly a regulace početí. Dokonce i starověk interrupci pokládal za jednu z legálních možností jak monitorovat populační vývoj ve společnosti. Za postojem schvalující interrupce stály dokonce i velké filosofické osobnosti tohoto historického období jako byl Sokrates, Aristoteles, Platon, mimo jiné i Hippokrates, který dokonce ve svém díle „Corpus Hippocraticum“ uvádí rady a návody, jak nechtěné těhotenství ukončit. Odmítavé stanovisko potratů přinesl až názor katolické církve z období konce 16. století, kdy však problematika naznačovala jistou kontroverznost názorů jednotlivých papežů vládnoucích v tomto období, výsledkem rozporů nakonec bylo v 19. století konečné odsouzení a zákaz potratů. Názor katolické církve zastává jednoznačné stanovisko, že počátky duševního života člověka můžeme datovat i do fáze embrya. Od dob vzniku průmyslové revoluce a rozmachu hnutí za práva žen, se po dlouhé době téma interrupcí otevřelo a stalo se diskutabilním předmětem debat ve společnosti. Vývoj


24

postojů k interrupcím se v jednotlivých zemích velmi liší v závislosti na kulturní, historické a politické ideologie různých států.44 Liberálnější postoje můžeme najít teprve ve druhé polovině minulého století, kdy se do popředí zájmu dostává zdraví samotné ženy podstupující interrupci, jež bylo v dobách ilegality potratů do značné míry opomenuto.45 Důsledkem zákazů byl nárůst kriminálních interrupcí, které vedly k nejen k ohrožení zdraví ženy, ale i jejího života. Z období ilegality interrupcí pochází i terminologie potratu kriminálního. Z technik vedoucích k ukončení těhotenství jsou známy prostředky chemické i instrumentální. Užití chemických prostředků (například chininu, roztoku mýdlové vody) vedlo k těžké intoxikaci organismu, instrumentální interrupce zase k poškození vnitřních orgánů, infekcím a oboje v mnoha případech vedlo k úmrtí ženy. 46 Ve snaze eliminovat tyto nežádoucí, zdraví a život ohrožující aspekty a díky postupně se zvyšující liberalizaci potratové politiky, dochází postupně k legalizaci provádění interrupcí. Průkopníkem legalizace se stal v roce 1923 Sovětský Svaz, který jako první povolil interrupce, po druhé světové válce jej následovaly i některé další socialistické státy. U několika států západní Evropy došlo k uzákonění interrupcí, jako práva na svobodnou volbu ženy, teprve po roce 1970. Ale přísné restrikce ohledně umělého ukončení gravidity zůstávají platnými dále zejména ve státech se striktní katolickou orientací (Polsko).47 V USA se, podobně jako ve státech západní Evropy, setkáváme s povolením interrupcí také v období sedmdesátých let, kdy se společenským zájmem stalo v první řadě zdraví

44

Interupcia. In: Právoprekaždého. sk [online]. Bratislava: Nerowo s.r.o, 2008 [cit. 2012-11-18]. Dostupné z:

http://www.pravoprekazdeho.sk/novinar_a_politik/nazory_komentare_analyzy/interupcia/index.html. 45


http://www.feminismus.cz/index.shtml?x=115223. 46

ČECH, Evžen; HÁJEK, Zdeněk; MARŠÁL, Karel; SRP, Bedřich. Porodnictví. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Grada, 2007.

544 s. ISBN 978-80-247-1303-8, str. 188. 47

HOLLÁ, Kateřina. Interrupce- Potrat: www. sexualne.cz. In: Interrupce- Potrat [online]. [cit. 2012-09-23]. ISSN 18025552. Dostupné z: http://www.sexualne.cz/novinky/interrupce-potrat-220.


25

ženy, která nemusí podstupovat ilegální kriminální potraty a nést tak jejich mnohdy závažné implikace.48 V historii potratů v České republice patří k významným datům konec padesátých let, tedy ještě za bývalého státního uspořádání Československé republiky, kdy byly interrupce uzákoněny, avšak s podmínkou vytvoření potratových komisí. Potratové komise rozhodovaly o osudu žen, které chtěly podstoupit interrupci a dávaly svůj souhlas či nesouhlas s požadovaným zákrokem, dělo se tak na základě lékařského doporučení a tato taktika stavěla ženy do velmi poníženého postoje vůči členům těchto komisí. Potratové komise v bývalém Československu byly zrušeny teprve koncem osmdesátých let49, ale i přes jejich existenci docházelo v našich zemích k poměrně frekventovanému výskytu interrupcí, což zřejmě afirmuje se stavem velmi malého sociokulturního standardu v bývalých socialistických societách. Jedním z argumentů proč k tomuto jevu docházelo, byla nedostatečná informovanost a prevence ve sféře plánovaného rodičovství, jakožto i poměrně málo dostupné kvalitní antikoncepční prostředky. 50 S rozpadem socialistického uspořádání východního světa nastal obrat především v globálnějším pojetí ochrany lidských práv a zdraví člověka, jež je charakterizováno vznikem nových či zapojením se států bývalého komunistického bloku do stávajících organizačních hnutí, zabývajících se právě těmito oblastmi lidské existence. Evidentní je především angažovanost OSN, jakožto jedné z nejvýznamnějších organizací, jejíž dimenze prostupuje snad všemi oblastmi lidské společnosti, včetně ochrany práv člověka. Do popředí těchto organizací můžeme zařadit i hnutí WHO – World Health Organization (Světová zdravotnická organizace) působící v rámci OSN, zabývající se politikou

48

HOLLÁ, Kateřina. Interrupce- Potrat: www. sexualne.cz. In: Interrupce- Potrat [online]. [cit. 2012-09-23]. ISSN 18025552. Dostupné z: http://www.sexualne.cz/novinky/interrupce-potrat-220. 49

HOLLÁ, Kateřina. Interrupce- Potrat: www. sexualne.cz. In: Interrupce- Potrat [online]. [cit. 2012-09-23]. ISSN 18025552. Dostupné z: http://www.sexualne.cz/novinky/interrupce-potrat-220. 50

SCHELLE, Karel. Vier Ansichten über Abtreibungen. 1. Aufl. München: GRIN-Verl, 2010. 98 s. ISBN 36-406-8644-6, str. 15.


26

a strategií v oblasti zdraví, mezi tyto patří i koncepce plánovaného rodičovství, prevence v oblasti sexuální výchovy a výchova k rodičovství. 51 Situace ve sféře plánovaného rodičovství, do které dle některých autorů interrupce patří, byla vymezena i na „Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v Cairu“ v devadesátých letech, konference pojednávala o reprodukčních právech, jako o základních právech každého jedince a byla přijata většinou států. Také díky této organizaci je možné zaznamenat jistý pozitivní posun v oblasti problematiky umělého ukončení těhotenství. 52 Další, ne nevýznamná organizace soudobé problematiky ohledně reprodukčních práv a plánovaného rodičovství, je „NGO – Nevládní organizace“ (Non governmental organization) a další významné seskupení „Mezinárodní federace plánovaného rodičovství“ - IPPF, působící jako poradní orgán při OSN. Veškeré tyto organizace nadnárodního charakteru určují současné trendy i v globální potratové politice. I naše republika byla v postkomunistické fázi ovlivněna tímto celosvětovým trendem globalizovat a sjednocovat politiku záležitostí týkajících se interrupcí a plánování rodičovství. V současnosti patříme k zemím s liberálnější interrupční politikou a s rostoucí křivkou užívání, poměrně silně dostupných, metod plánovaného rodičovství, v největší míře především metod antikoncepčních, hovoří se téměř o revoluci v této sféře, což plně odpovídá koncepci WHO z roku 1991 „From abortion to contraception“.53 Vývoj v našem státě vlastně odpovídá liberálnímu pojetí tématu týkajícího se interrupcí ve většině civilizovaného světa, tento postoj však nebyl přijat všemi státy. Například Polsko a Irsko zastávají i v současnosti repulzívní postoj k dané problematice, což je dáno jejich více katolicky orientované societě, interrupce je zde povolena pouze „v případě vážného ohrožení života či zdraví ženy, další variantou povolení zákroku se těhotenství stává následkem protiprávního činu“54.

51

World Health Organization. WHO REGIONAL OFFICE FOR EUROPE. Technické programy v evropském regionu [online]. [cit.

2012-11-18]. Dostupné z: http://www.euro.who.int/en/who-we-are/technical-programmes-in-the-european-region/_recache. 52


http://www.feminismus.cz/index.shtml?x=115223. 53

54

SCHELLE, Karel. Vier Ansichten über Abtreibungen. 1. Aufl. München: GRIN-Verl, 2010. 98 s. ISBN 36-406-8644-6, str. 15, 16. ROZTOČIL, Aleš. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 508 s. ISBN 978-802-4728-322, str. 210 - 212.


27

Časopis „Gender, rovné příležitosti, výzkum“ uvádí studii autorky Magdaleny Górske, která situaci v Polsku poměrně přesně vystihuje. Dle autorky má církev obrovský vliv na vytváření hodnot society, zároveň se však snaží ovládnout svými ideologiemi veškeré„veřejné i soukromé dění“. 55 Názorově pak církev podporuje i politické a legislativní záležitosti, jakými je například problematika interrupcí, jež je v této zemi až nadměrně zastoupena členy nejrůznějších hnutí, podporujících restrikce umělých ukončení těhotenství, a to přes všechna možná rizika, která tímto postojem mohou vznikat.56 V některých státech dochází k jevu, kdy zavržení možnosti ukončit nechtěnou graviditu determinuje pojem „potratové lodě“57. Ženy cestují do zemí, ve kterých panuje poměrně liberálnější postoj k interrupcím, a tyto zde podstupují. Nejedná se však pouze o samotné provádění potratů, ale ženy zde mohou nalézt i poradenství, informace o preventivních opatřeních v oblasti antikoncepčních metod, plánování rodičovství a konečně i dostatečné obeznámení se o samotném tématu interrupcí. Propagátorem potratových lodí je zejména „hnutí The Women on Waves (Ženy na vlnách)“ podporované nizozemskou vládou.58 V současnosti existují dva základní názorové tábory týkající se problematiky interrupcí, je jimi světové občanské hnutí Prolife a opoziční hnutí Pro – choice. Prolife Registrace hnutí Pro život ČR (Prolife) se datuje k roku 1992. Jedná se o „občanské sdružení s cílem na důstojnost a nedotknutelnost života člověka od narození do přirozené

55

GÓRSKA, Magdalena. Interrupce psaná společností, tělem a individuálním vědomím. Gender, rovné příležitosti, výzkum[online].

ročník 5, číslo 4/2004. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2004 [cit. 2012-11-26]. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/70bbc34719e5b8667dd7ae0557a7f187156bc6f4_rocnik05-4-2004.pdf. 56

GÓRSKA, Magdalena. Interrupce psaná společností, tělem a individuálním vědomím. Gender, rovné příležitosti, výzkum[online].

ročník

5,

číslo

4/2004.

Praha:

Sociologický

ústav

AV

ČR,

2004

[cit.

2012-11-26].

Dostupné

z:

http://www.genderonline.cz/uploads/70bbc34719e5b8667dd7ae0557a7f187156bc6f4_rocnik05-4-2004.pdf. 57

HOLLÁ, Kateřina. Interrupce- Potrat. In: Http://www.zdravi4u.cz [online]. 22. 11. 2007. 2007 [cit. 2012-09-23]. Dostupné z:

http://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2007112201. 58

HOLLÁ, Kateřina. Interrupce- Potrat. In: Http://www.zdravi4u.cz [online]. 22. 11. 2007. 2007 [cit. 2012-09-23]. Dostupné z:

http://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2007112201.


28

smrti a uznání jeho právní ochrany“.59 Cílem sdružení není jen problematika týkající se interrupcí, ale i postoj společnosti k handicapovaným, návrat k rodině, tedy tradičnímu soužití muže a ženy. Hnutí se prezentuje nejrůznějšími kampaněmi, pořádá přednášky na daná témata, snaží se ovlivnit i legislativní rámec problematických okruhů soudobé společnosti. Podstatnou část členů Pro život tvoří především katolická komunita, proto patří mezi aktivity sdružení i tzv. „modlitební úsilí“ směřované především k nenarozeným dětem, dále za úctu k člověku a za jeho důstojný život. Dalšími významnými aktivitami sdružení je Pochod pro život centrem Prahy a velmi kontroverzní činnost „modlitby před porodnicemi“. Angažovanost sdružení se prezentuje i nejrůznějšími peticemi, např. proti povinné sexuální výchově mládeže, proti eutanazii, pro zákaz potratových pilulek a mnohé další. 60 Hnutí dále nabízí pomoc ženám (nejen) v tísni prostřednictvím poradny Aqua vitae - linky pomoci. Poradnu lze nalézt na bezplatné telefonní lince a na webových stránkách. Umožňuje ženám v tíživé životní situaci kontakt s odbornými pracovníky – gynekology, psychology, sociálními pracovníky. Nabízí i možnost azylového pobytu, poradenství výchovné a rodinné, stejně jako právní pomoc. Hlavní náplní a posláním poradny Aqua vitae je však především poradenství související s těhotenstvím a jako jedna z mála institucí poskytuje pomoc ženám postiženým postabortivním syndromem, samotná činnost se týká i párů, které mají s početím dlouhodobé potíže, Aqua vitae zároveň mapuje i oblast náhradní rodinné péče.61 Pro – choice „Pro volbu“ - jedná se o protipól předešlého hnutí chránícího za každou cenu život nenarozeného dítěte. Pro - choice však bere v úvahu také právo ženy svobodně se rozhodnout na základě dostatečné informovanosti, v souladu s jejími základními právy a dle svého vlastního svědomí k podstoupení interrupce. Pro – choice je hnutí rozvinuté celosvětově, bohužel v naší zemi poměrně v menším rozsahu oproti sdružení Prolife.

59


60


61

Aqua vitae, linka pomoci: Poradna ( nejen) pro ženy v tísni [online]. 2010 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://linkapomoci.cz/.


29

V zahraničí existují organizace, jež názor Pro – choice propagují v rámci fungování své společnosti. Jsou jimi například „International Planned Parenthood Federation - IPPF, National Organization for Women, v ČR postoje zastává Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu - SPRSV“.62 Tato sdružení a organizace sice propagují myšlenku volby rozhodnout se pro umělé přerušení gravidity, jejich náplní činnosti však jsou také rozmanité programy a osvěta v oblasti sexuální prevence, výuky, plánovaného rodičovství, poskytování odborné pomoci a poradenství. Členy asociace IPPF je téměř 200 zemí světa, poskytujících pomoc mladým lidem, ženám nejen ve sféře plánovaného rodičovství, ale nabízí i služby HIV pozitivním a také péči a podporu ohroženým skupinám. Základním politickým programem je především dodržování lidských práv v oblasti reprodukce a sexuality, tedy i základní lidské právo - právo volby. 63 Obdoba IPPF - tuzemské sdružení Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, spolupracuje nejen s IPPF, ale i s ostatními mezinárodními organizacemi. Okruh problematiky sdružení se dotýká podobných témat, upřednostňují především základní lidská práva ohledně svobodné volby v oblastech rodičovství, sexuality, rovnoprávnosti pohlaví, reprodukčního zdraví. Sdružení slouží nejen veřejnosti, mládeži, ale i odborným pracovníkům – pedagogům, psychologům, sociálním pracovníkům. Podobně jako v organizacích hnutí Prolife, existuje ve Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu řada aktivit v podobě programů, projektů a seminářů, které se zaobírají vzděláváním v dané oblasti pro širokou škálu klientů, od zdravých jedinců různého věkového rozpětí, po mentálně postižené či žáky se specifickými vzdělávacími potřebami, součástí aktivit jsou konference a kongresy ohledně sexuální výchovy, osvěty, a především poradenství v těchto tématech. 64

62

Interrupce. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-01-23].

Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce#Pro-choice. 63

IPPF. In: IPPF: International Planned Parenthood Federation [online]. London, 2012 [cit. 2013-01-23]. Dostupné z:

http://www.ippf.org/. 64

SPRSV. In: SPRSV: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu [online]. Praha, 2001 [cit. 2013-01-23]. Dostupné z:

http://www.planovanirodiny.cz/index.php.


30

2.2 Statistika a legislativa Následující podkapitola informuje o současném výskytu potratovosti v soudobé společnosti. Téma interrupcí úzce souvisí i s plánovaným rodičovstvím, z pohledu statistického šetření se prolíná i s úmrtností a rozvodovostí, jež může být i jedním z důvodů pro rozhodnutí se podstoupit umělé ukončení gravidity a v neposlední řadě statistické údaje v České republice ovlivňuje též příliv migrantů do naší země. Počty interrupcí zároveň ovlivňuje i legislativní úprava dané oblasti. Následující stať poukazuje na přímou souvislost s legislativním rámcem daného tématu a to zejména historických údajů o vysokém počtu umělých ukončení těhotenství, které zákon umožňoval. Statistika Statistická šetření podléhají v každé oblasti přísným pokynům, nejinak je tomu i v případech potratovosti, údaje o pokynech jsou běžně k dispozici na stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. Pokyny ke zjišťování datové struktury o daném tématu potratovosti mají velmi přísné parametry, závazným vodítkem jsou především zákony a vyhlášky. Podstatná při statistickém průzkumu je především povinnost zdravotnických zařízení hlásit každý potrat včetně samovolných potratů, miniinterrupcí i ukončení mimoděložních těhotenství. V šetřeních jsou významnými prvky i údaje ohledně věku, zaměstnání, rodinného stavu, státní příslušnosti, kraje, města či obce, počtu narozených dětí, sumarizaci předčasně ukončených těhotenství, druh potratu, stáří plodu. Jak je uvedeno na stránkách ÚZIS, zjišťovaná data slouží jako zdroj pro „posouzení kvality péče o reprodukční zdraví a je součástí demografických a perinatologických informací v České republice“65 Statistiky uvádějí, že poměrně velký vliv měla na vývoj potratovosti v ČR především liberální legislativní úprava druhé poloviny minulého století. Situace byla shodná téměř ve všech státech komunistického režimu, které na rozdíl od států západních neměly dostatečně dostupné formy antikoncepce, jedním z nejfrekventovanějších východisek

65

Národní registr reprodukčního zdraví - potraty. ÚZIS: Národní registr potratů [online]. Praha [cit. 2013-01-28]. Dostupné z:

http://www.uzis.cz/registry-nzis/nrpot.


31

pro ženy při nechtěném těhotenství bylo podstoupení interrupce. V některých státech se dokonce jednalo o několikanásobné převýšení počtu interrupcí v porovnání s počtem proběhnutých porodů. Osmdesátá léta a počátek let devadesátých byly historicky nejhorším obdobím v počtu potratů v naší zemi. Podstatnou změnou se stala „vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 75/1986 Sb. upravující podmínky možnosti přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů“66. Ke snižování počtu interrupcí postupně docházelo, bohužel v souvislosti s poklesem porodnosti, až na přelomu roku 2000, částečně z důvodů posunu zakládání rodin u mladé populace. Jistou kauzalitou je v případě mladé generace sociální a ekonomický vývoj a trendy soudobé společnosti, mezi které zároveň můžeme řadit i zvýšený výskyt prevence před nežádoucím otěhotněním – antikoncepci. 67 Z pohledu statistiky počtu umělých ukončení těhotenství, vzhledem k věkové struktuře žen podstupující interrupci, je nejrozsáhlejším zástupcem skupina vdaných žen ve věku 25 – 39 let, po roce 1990 však jejich podíl na počtu UPT klesá, důvodem je právě nástup poměrně vyhovující hormonální antikoncepce. Jiná situace je však ve věkové skupině do 19 let, kde je výskyt umělého ukončení těhotenství vyšší, vzhledem k eskalaci věku při zakládání vlastní rodiny a plánovaného mateřství související s celosvětovým trendem, celkově má však počet interrupcí u všech věkových skupin klesající tendenci.

66

Vývoj potratovosti v České republice. Český statistický úřad [online]. Praha: ČSÚ, 2004 [cit. 2013-01-28]. Dostupné z:

http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4028-04. 67


http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4028-04.


32

Počet interrupcí v letech 1960 až 1999 názorně zobrazuje tabulka č. 1 V letech

Potraty - celkový počet

Umělé ukončení těhotenství

1960-64

79 741

61 327

1965-69

85 313

68 195

1970-74

83 180

63 698

1975-79

80 689

60 385

1980-84

91 216

73 921

1985-89

116 271

100 329

1990-94

101 653

87 392

1995-99

57 256

44 996

Zdroj: Český statistický úřad, dostupné z: http: //www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4028-04.

Grafické znázornění počtu interrupcí v letech 1960 – 1969, graf č. 1


Zároveň však vzhledem k rodinnému stavu žen, můžeme sledovat po roce 1990 snižující se podíl interrupcí u žen vdaných a namísto toho rostoucí podíl UPT u žen svobodných. Změnu taktéž vykazují počty žen podstupující interrupci v rámci předcházení nechtěného početí s počtem dvou narozených dětí, zatímco dříve jediným řešením před narozením


33

třetího dítěte ženy bylo podstoupení interrupce, v současné době je prevencí nežádoucího těhotenství stále kvalitnější antikoncepce. Zvyšující tendence se vyskytuje u provádění interrupcí ženám cizinkám, ať již v kontextu s globální migrací obyvatelstva, nebo i v souvislosti s potratovou politikou okolních států. Jedná se například o občanky Polska, kde je legislativa v tématu interrupcí velmi restriktivní. Tato statistická data však nejsou dostatečně zpracována ani v současné době, proto se dle statistických údajů týkajících se cizinek jedná pouze o asupmce.68 Statistika se rovněž zabývá i mírou rizika ohrožení života ženy. Rizikovost uváděná statistickými šetřeními v ČR vykazuje poměrně nízkou úmrtnost žen, které interrupci podstoupily, za téměř desetileté období 1978 - 1987 bylo provedeno téměř milion umělých ukončení těhotenství a při tomto počtu bylo zjištěno úmrtí dvou žen, dle Citterbarta se jedná o „stonásobně nižší úmrtnost než na porod – tedy úmrtnost na interrupci činí 0,0002%“.69 Poměrně zajímavé statistické údaje nabízí srovnání počtu umělých ukončení těhotenství v České republice a ostatních státech. Toto mezinárodní srovnání je mírně problematické s ohledem na odlišnosti legislativní úpravy jiných států. Například provádění interrupcí v některých státech je považováno ne za umělé ukončení těhotenství, ale pouze za regulaci menstruace, což neumožňuje dostatečně přesná srovnání počtu interrupcí. Obdobně existuje i jistá diference v počtech provedených interrupcí v oblasti statistických šetření jednotlivých států. Nejpřesnější statistiky je možné sledovat nejen v našem státě, ale i v sousedním Slovensku a Maďarsku, mezi státy s kvalitním statistickým šetřením počtu UPT patří i Rumunsko. Některé státy Evropy dokonce pokládají informace o počtu interrupcí jako porušení práva na soukromou volbu ženy. Problematické se jeví i statistické šetření ve státech s nekompromisní restriktivní legislativou ve věci umělého ukončení těhotenství jako jsou Polsko a Irsko. Zatímco Polské údaje jisté malé procento interrupcí uvádějí, a to v případech velmi výjimečných, Irsko vykazuje nulový počet interrupcí. Problematické se jeví také rozdělení interrupcí a spontánních potratů, jež jsou některými

68


http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/E500445750/$File/2.pdf. 69

CITTERBART, Karel; et al. Gynekologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 278 s. ISBN 80-246-0318-7, str. 241.


34

státy v uváděných statistikách slučovány, tudíž je nemožné zjistit skutečné počty provedených interrupcí. Ze zjištěných šetření také vyplývá, že nejvyšší počet interrupcí byl zaznamenán v postkomunistických zemích, především v zemích bývalého Sovětského Svazu, vysoká čísla provedených UPT se vyskytovala ve zvýšené míře i před rokem 1990, vývoj potratovosti je zde shodný s vývojem v České Republice. Rozdílný počet interrupcí je možné indikovat pouze v Rumunsku, kde díky vládě Ceausesca „byly interrupce střídavě povoleny či zakázány“70. Zdá se, že v současné době statistické údaje prokazují, díky rozvoji moderní hormonální antikoncepce a preventivní politiky v oblastech plánovaného rodičovství, celkový počet umělých ukončení těhotenství neustále klesá. Počet interrupcí v letech 2000 - 2012 vyjadřuje tabulka č. 2 Rok

Počet interrupcí (v tisících)

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

34.6 32,5 31,1 27,1 27,5 26,5 25,4 25,4 25,8 24,6 24 17,4

2012

16,5


70


http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/E500447281/$File/6.pdf.


35

Grafické znázornění počtu interrupcí v letech 2000 – 2012, graf č. 2


Legislativa Právo ženy podstoupit interrupci není zakotveno pouze v legislativě příslušného státu, ale je tvořeno především mezinárodními úmluvami týkajících se základních lidských práv, mezi které také patří právo ženy svobodně se rozhodnout, zda mít či nemít děti. V České republice oblast interrupcí upravuje zákon č. 66/ 1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství a vyhláška 75/ 1986 Sb. (reguluje vyhláška č.467/ 1992 Sb.)71. Jedná se o zákon České národní rady, který sice „upravuje umělé přerušení těhotenství, bere však zřetel na ochranu života i zdraví ženy a také udává podmínky nutné pro jeho provedení“. Zákon však rovněž upravuje oblast preventivního opatření edukační formou v rodinách, školách i ve zdravotnických institucích. 72 Přijetí tohoto zákona bylo iniciováno celosvětovou politikou pro právo základní a lidské – „právo na plánované rodičovství, které bylo uznáno na Mezinárodní konferenci o lidských

71

72

WEISS, Petr. Sexuologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 724 s. ISBN 978-802-4724-928, str. 292. ČR. Zákon České národní rady o umělém přerušení těhotenství: Zákon č. 66/ 1986 Sb. In: Sbírka zákonů ČSR. Praha: Federální

statistický úřad, 1986, roč. 1986, 22. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=66&r=1986.


36

právech v roce 1968 v Teheránu“73, toto právo determinuje každému rodiči se svobodně rozhodnout o počtu dětí. Teheránskou konferenci doplnila v roce 1974 I. světová populační konference, konající se v Bukurešti. K právu na svobodné rozhodnutí v plánovaném rodičovství přidává také potřeby a nároky dětí již narozených, i těch budoucích. Závěry plynoucí z těchto konferencí byly stvrzeny také II. světovou populační konferencí z roku 1984. Podstatou všech těchto mezinárodních iniciativ bylo především zabránit podstupování interrupcí, snížit tak ohrožení zdraví i života každé ženy a umožnění legálního podstoupení zákroku ve zdravotnických zařízeních. I toto téma se objevuje znovu na další významné konferenci v Tbilisi z roku 1990, kterou pořádaly organizace „UNFPA – United Nations Population Fund, IPPF/Europe – Mezinárodní federace pro plánované rodičovství a WHO – Světová zdravotnická organizace“74. Diskutovanou oblastí se stala oblast především preventivních opatření před interrupcemi, dostatečné osvěty možností soudobé antikoncepce, jež by mělo být součástí veřejných zdravotnických služeb. Podobně jako na minulých konferencích i zde stálo v popředí zájmu především právo na svobodnou volbu plánovaného rodičovství a v první řadě právo každého dítěte přijít na svět jako „chtěné“. Zákon 66/1986 Sb. znamenal jistý posun ve sféře problematiky interrupcí především v oblasti ukončení činnosti interrupčních komisí a zároveň určuje lhůty, dle kterých je možné graviditu přerušit. Jedná se o lhůty do 12 týdne gravidity – interrupci je možné provést bez udání důvodu, pokud o to žena zažádá, po 12 týdnu je možné interrupci podstoupit jedině v případě ohrožení života ženy a závažných příčin na straně plodu. Další lhůtou pro vykonání interrupce jsou důvody genetické, zde je zákrok umělého ukončení těhotenství možný nejvýše do 24 týdnů gravidity. Výše zmíněný zákon dále upravuje „vyhláška č.75/1986 Sb. na tzv. Miniinterrupci prováděnou do 8 týdne těhotenství a na interrupci po 8 do 12 týdne gravidity“75.

73

74

75

CITTERBART, Karel; et al., Gynekologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 278 s. ISBN 80-246-0318-7, str. 241. CITTERBART, Karel; et al., Gynekologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 278 s. ISBN 80-246-0318-7, str. 241. SCHELLE, Karel. Vier Ansichten über Abtreibungen. 1. Aufl. München: GRIN-Verl, 2010. 98 s. ISBN 36-406-8644-6, str. 7, 8.


37

Zákon se zabývá také nežádoucím otěhotněním nezletilých v §6 odstavec 1 - 2, dle kterého je umožněno podstoupit umělé ukončení gravidity nezletilé, pod věkovou hranicí šestnácti let, pouze se souhlasem zákonného zástupce a v případě mezi 16 – 18 rokem žadatelky o interrupci má zdravotnická organizace provádějící potrat povinnost oznámit vše zákonnému zástupci dotyčné nezletilé. Zákon také uvádí přesné podmínky postupu zákroku, včetně písemné žádosti, povinnosti lékaře o poučení žadatelky stran možných rizik a preventivních opatřeních, které jsou k dispozici. Další části zákona upravují možnosti cizinek v případě umělého ukončení těhotenství, dále pak úhradu nákladů spojených s provedením zákroku.76

2.3 Etický rámec Už samo téma umělého ukončení těhotenství je poměrně kontroverzní a v případě etického rámce záleží na úhlu pohledu na danou otázku. Názory se různí dle osobních postojů člověka, jiné stanovisko můžeme očekávat od člověka striktně věřícího a opačné smýšlení lze nalézt u ateisticky smýšlejícího jedince. Rotter ve svém díle interrupci označuje za „úmyslné odstranění lidského plodu, kdy vycházíme z teorie, že pokud počátek lidského života můžeme datovat k početí, jedná se v případě umělého ukončení těhotenství o usmrcení lidského života“77. Přes toto razantní stanovisko však nepřikládá autor interrupci stejný stupeň amorálnosti, jako vraždě již živého a zralého jedince. Autor rovněž srovnává kauzalitu usmrcení plodu, přičemž dle jeho názoru není možné slučovat mravní rámec v případě, kdy usmrcením plodu zachráníme život matky s vykonáním umělého ukončení těhotenství. Církev zastává v tomto případě jasné stanovisko, rozlišuje pouze přímé a nepřímé usmrcení nenarozeného plodu, ke kterému může dojít pouze z velmi závažných příčin. Pro církev je samozřejmě interrupce nepřijatelným činem, avšak zastává postoj orientující

76

ČR. Zákon České národní rady o umělém přerušení těhotenství: Zákon č. 66/ 1986 Sb. In: Sbírka zákonů ČSR. Praha: Federální

statistický úřad, 1986, roč. 1986, 22. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=66&r=1986. 77


1302-7, str. 52, 53.


38

se na předcházení pro ni nepřijatelné situaci a přiklání se k nabídce alternativních řešení a přímé pomoci ženám s narozeným dítětem.78 Základním faktem v názorové kontroverznosti tématu interrupcí však nadále zůstává otázka, zda je lidský fetus již jedincem se základním lidským právem na život, který nikdo podle práva nesmí ohrozit. Jedním z názorů zabývající se počátkem lidského bytí je přístup ontologického personalizmu, garantující člověku nárok na důstojnost, úctu, ochranu, která člověku náleží již od jeho buněčné podoby, embryo tento směr považuje za již živého jedince79, neboť „vykazuje schopnost seberozvíjení, nelze tedy usuzovat na osobnost pouze na základě vnějších schopností a usuzování na základě vnějšího jednání“80. Tento směr tedy v souladu s postoji církve přisuzuje i v tomto vývojovém stadiu jedinečná a bytostní lidská práva. Postoj ontologického personalizmu se ostře střetává s empirickým funkcionalizmem, jež předkládá názor, že embryo se teprve v jedince vyvine, ale v této fázi ještě není možné hovořit o něm jako o lidské osobnosti.81 I v tomto směru však najdeme rozdílné postoje, lišící se především v počátku lidského bytí dle určitých vývojových stadií organismu embrya, kdy je uváděn tento počátek například s rozvojem nervové soustavy. Jiný pohled přisuzuje ochranu nenarozenému plodu až „s vývojem citového života plodu, který již kolem šestého měsíce reaguje a uvědomuje si“82 , nebo i tendence uznávající lidskou bytost hodnou všech práv až se schopností svébytného života nezávisle na matce, což se stává teprve kolem 24. týdne gravidity. Tato definice počátku lidského bytí se stala základem pro legislativní úpravu oblasti umělého ukončení těhotenství, kdy žena má právo

78


1302-7, str. 52 – 58. 79 80

MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 153 s. ISBN 80-247-1024-2, str. 70, 71. LAJKEP, Tomáš. Status lidského embrya z hlediska filozofické antropologie. Scripta bioethica, Brno: Hippokrates, 2003. 7 s.

ISSN 1213-2977, str. 2. 81

82

MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 153 s. ISBN 80-247-1024-2, str. 71. LAJKEP, Tomáš. Status lidského embrya z hlediska filozofické antropologie. Scripta bioethica, Brno: Hippokrates, 2003. 7 s.

ISSN 1213-2977, str. 3.


39

podstoupit interrupci po 24. týdnu těhotenství pouze za velmi zvláštních a život či zdraví ohrožujících okolnostech.83 Dilema interrupcí v oblasti etiky v zásadě naráží na subjektivní postoje jedince, skupiny či celé society. Jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, současnou potratovou politiku ovlivňují dvě velmi významná hnutí Prolife a Pro - choice, která svými stanovisky kardinálně do tématu etického rámce interrupcí zasahují. Prolife jako hnutí podporující zákaz interrupcí se snaží ovlivnit přístup nejen laické veřejnosti, ale i odborníků z řad lékařů i právníků. Požaduje po odborné veřejnosti zejména zodpovědnost ve věci interrupcí, jak již změnou legislativního rámce, tak i stanoviskem lékařů. Hnutí je propagátorem hesel typu „lékař má léčit, poskytovat pomoc a ne přinášet smrt“84, čímž staví tuto skupinu lidí do postavení propagátorů interrupcí kritizovaných za svůj materialisticky založený přístup k životu. Propagační materiály hnutí hovoří zcela jasně o „zabíjení lidského života“, tímto však dle mého názoru výrazně překračuje meze každého individua na základní lidské právo - právo na svobodnou volbu. I Prolife polemizuje nad bazální otázkou problematiky v rovině filosofické, kdy je třeba rozlišit počátek lidského bytí v rovině vědecké a filosofické. Vědecká rovina sice interpretuje téma na základě racionality, ale není vlastně v současné době schopna konkrétněji objasnit danou oblast zrodu lidské existence, i když zde dochází k jistému posunu v moderních vědách, jako jsou například embryologie a biologie. Ukazuje se, že soudobé vědecké poznatky, zejména z oblasti embryologické, považují fertilizaci vajíčka za nově vzniklý organický život, tudíž podporují tezi o vzniku života člověka a jeho bytí od okamžiku spojení pohlavních buněk - oplodnění vajíčka spermií.85 V relevantních otázkách počátku lidského bytí je také zapotřebí dát prostor filosofickým

83

LAJKEP, Tomáš. Status lidského embrya z hlediska filozofické antropologie. Scripta bioethica, Brno: Hippokrates, 2003. 7 s.

ISSN 1213-2977, str. 4. 84

Realita

umělých

potratů.

In: Hnutí

pro

život [online].

Praha,

1999

-

2003

[cit.

2013-02-08].

Dostupné

z:

http://www.prolife.cz/download/rychle_reseni.pdf. 85

HACH, Petr; MAREK, Josef; KOČOVÁ, Jitka; REISCHIG, Josef. Odborné stanovisko k počátku života nového lidského jedince.

In: Hnutí pro život [online]. Praha, 1999 - 2003 [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.prolife.cz/?a=35&id=126.


40

úvahám, ležícím v metafyzických doménách a determinující definici pojetí vlastního „Já“.86 Etický rámec umělého ukončení těhotenství se velice úzce dotýká nejen široké veřejnosti, ale především lékařů a zdravotnického personálu, kteří se stávají přímými účastníky zákroku. Je možné, že jejich individuální názorové ideje se tak přímo dostávají do rozporu s jejich pracovní funkcí. Nábožensky orientovaný lékař či zdravotnický personál, zejména v oboru gynekologie, může mít pochybnosti o prováděném zákroku, který je iniciován pouhou žádostí ženy, bez zjevných zdravotních příčin a neslučuje se s jeho postojem o vzniku lidského života a dostává do osobní názorové kolize mezi tím, co je a není správné. V rámci své praxe je však nucen postupovat dle přísných legislativních a lékařských etických pravidel. 87 Významným faktorem v impakci osobních postojů by měl být soubor etických pravidel napomáhající zdravotníkům v praxi, vycházející z „Hippokratovy přísahy“. Primární postavení by mělo mít zdraví, život pacienta a ochrana jeho základních práv před upřednostněním vlastních individuálních postojů. I v gynekologii se výrazně řeší pochybnosti, zda preferovat zájmy lidského plodu či gravidní ženy, přičemž snahou klinického porodnictví je „dospět k optimálnímu výsledku gravidity“, což značí zdravou matku a zdravého novorozence a opět se dostává ke slovu idea ontologického personalismu i „empirického funkcionalismu, vyjadřující stanovisko, že plod má rozdílnou morální hodnotu dle etapy jeho vývoje“.88 Různorodost názorů na téma interrupcí je v současnosti velmi významným faktorem při posuzování morálního hlediska umělých potratů. Je možné, že výchozím bodem v této otázce, by se mohla stát stále expanzivnější prevence v rámci globálnějšího působení nadnárodních organizací a především sociální politika jednotlivých států světa. Jistotou však i nadále zůstává, že daleko menším zlem je legalizovat interrupci, než čelit rizikům kriminálních potratů, jež nadále ženy v některých částech světa podstupují.

86

Filosofie a potraty. In: FUCHS, Jan. Hnutí pro život [online]. Praha, 1999 - 2003 [cit. 2013-02-08]. Dostupné z:

http://www.prolife.cz/?a=34&id=129. 87

ČECH, Evžen; HÁJEK, Zdeněk; MARŠÁL, Karel; SRP, Bedřich. Porodnictví. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Grada, 2007.

544 s. ISBN 978-80-247-1303-8, str. 87. 88

PTÁČEK, Radek; BARTŮNĚK, Petr. Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada, 2011. 528 s. ISBN 978-802-4739-762, str. 107.


41

2.4 Dílčí závěr Z obsahu předešlé kapitoly jednoznačně vyplývá, že téma interrupcí a ovlivňování oblasti plánování rodičovství nachází svůj původ již v historii celého lidstva. Problémem se zabývá nejen dnešní globální společnost, ale i historicky uznávané osobnosti dějin již od dob starověku a v neposlední řadě také církev. Otázky kolem tohoto kontroverzního tématu byly řešeny již od pradávna, v současnosti jsou však projednávány v rámci globalizace celého světa. Zatímco v historii byla řešena otázka samotného zákroku, současná společnost se orientuje především na preventivní působení v dané oblasti a také na ochranu základních lidských práv. Řešení situace se děje jak v rámci jednotlivých zemí světa, tak i globálně formou koordinovaných aktivit nadnárodních korporací, které vznikají především ve druhé polovině minulého století. Do popředí se dostávají otázky nejen ochrany života a zdraví ženy, ale rovněž záštita základních lidských práv. Součástí druhé kapitoly jsou rovněž statistické údaje týkající se počtu provedených interrupcí. Ne ve všech zemích světa je však tato oblast dostatečně zmapována, můžeme ale konstatovat, že v naší republice vykazují statistická šetření poměrně kvalitní a dostatečně konkrétní data. Porovnání mezi jednotlivými státy determinuje zejména diference v pojetí definice interrupce, přičemž každý stát uvádí jiná kritéria pro daný termín. Výše uvedená kapitola pojednává i oficiálním stanovisku globálních korporací, ty určují svým působením především doménu legislativní roviny interrupcí a působí na potratovou politiku jednotlivých států. Přesto však tato politika není ve všech státech integrována především z důvodů náboženské orientace v některých státech světa. Krom nadnárodních společností evidujeme i vznik mnoha občanských hnutí, jejichž členy se stávají lidé z různých států světa, tyto však zastávají většinou různé názorové ideologie vztahující se k dané sféře. Jejich postoje tak otevírají otázky týkající se počátku lidského bytí, polemika ohledně interrupcí rozděluje současnou societu na dva ideologicky diferencované tábory, z nichž jeden je „pro“ a druhý stojí „proti“ provádění potratů.


3

42

POSTABORTIVNÍ SYNDROM

Záležitost postabortivního syndromu je v současnosti velmi diskutovaným tématem. Není však dostatečně prozkoumanou oblastí, existují zastánci především z řad hnutí Prolife i odpůrci podporující teze o neexistenci tohoto jevu. Následující kapitola se proto konkrétněji tento fenomén pokusí objasnit.

3.1

Vymezení pojmu

Postabortivní syndrom je považován některými odborníky za obdobu posttraumatické stresové poruchy, vznikající především jako reakce na závažné stresové podněty. Diagnostika této poruchy je známa především od dob vietnamské války, kdy se zmíněné projevy začaly objevovat u bývalých účastníků v bojích ve Vietnamu, tato porucha se však může vyskytovat i u osob po prožitých katastrofických událostech, jako jsou například povodně, požáry, letecká či automobilová neštěstí a mnoho dalších.89 Příznaky této poruchy se začínají vyskytovat u osob po prožité stresující události až v pozdější době, tedy nejedná se o akutní reakci na stresový podnět. Časová prodleva nástupu potíží je někdy uváděna i v řádech týdnů či měsíců po prožití stresující události, podstatnou příčinou vzniku poruchy se však mohou stát i jisté predispozice osoby, nejsou však podmínkou pro vznik této poruchy. 90 Definice posttraumatické stresové poruchy pak odpovídá svojí podstatou termínu postabortivní neboli postinterrupční syndrom, kdy za závažnou stresující událost v životě ženy můžeme považovat právě interrupci. Syndrom však může postihnout nejen ženu, jenž umělé ukončení těhotenství podstoupila, ale existuje i občasný výskyt u partnerů či rodiny, riziko výskytu postabortivního syndromu je možné i u lékařů a zdravotnického personálu. Podobně jako u posttraumatické stresové poruchy se ti, jichž se záležitost úzce dotýká, snaží na celou věc zapomenout, popřít a odsunout ji hluboko do svého podvědomí.

89

RABOCH, Jiří; PAVLOVSKÝ, Pavel; JANOTOVÁ, Dana. Psychiatrie: minimum pro praxi. 4., rozš. vyd. Praha: Triton, 2006. 211 s.

ISBN 80-725-4746-1, str. 132. 90

Mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize: duševní poruchy a poruchy chování: popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka.

Praha: Psychiatrické centrum, 1992. 282 s. ISBN 80-851-2137-9, str. 133.


43

Jedním z faktorů ovlivňujících psychickou reakci po potratu může být i hormonální nerovnováha v těle ženy vyvolaná graviditou. Příznaky pak mohou vykazovat jistou podobu poruch spojených se šestinedělím, zejména s puerperálními depresemi. Příčinou tohoto depresivního stavu je „hormon prolaktin, který svým vylučováním působí na tvorbu mateřského mléka“91 Touto poruchou ve velmi mírné podobě trpí zhruba třetina žen po porodu, většina případů je však stižena pouze minimální formou této poruchy a není nutná následná psychiatrická indikace. Asi 10% žen může příznaky formulovat jako mírnou až střední depresi, u poměrně nízkého počtu žen dochází k manické či depresivní psychóze přecházející pod obraz bipolární poruchy. 92 Je však možné, že právě kolísavost hladiny hormonů v těle stojí za projevy postinterrupčního syndromu, podobně jako je tomu v případě poporodních depresí, ale třeba i premenstruačního syndromu. Výzkumné studie se však v této oblasti nevyskytují, tudíž lze pokládat výše zmíněné teze za pouhé a nepodložené hypotézy. 93 V současnosti bohužel neexistuje přímý důkaz, který by výskyt postabortivního syndromu jasně prokázal, a to i přes to, že se soudobá věda snaží o stále nové studie. Panují názory, které za autory vzniku projevů postabortivního syndromu označují aktivisty hnutí Prolife, snažící se ovlivnit celkový postoj k interrupcím. Přesto je však výzkum v této oblasti poměrně relevantním a je možné setkat se především v zahraničí se studiemi, které fenomén posledních let zkoumají. V české odborné literatuře se bohužel setkáváme s daným tématem velmi zřídka, o pojmu postabortivní syndrom hovoří poměrně malé množství lékařů z řad gynekologů, či psychiatrů. Weis například ve své publikaci Sexuologie uvádí pouhou zmínku o psychologických komplikacích, jež interrupce mohou zapříčinit. Dle autora se „negativní psychologické komplikace objevují zcela minimálně u asi 10% žen a jsou přechodného rázu, většině žen spíš přinášejí úlevu vzhledem

91

HOLLÁ, Kateřina. Poporodní deprese není jen špatná nálada. In: Sexuálně.cz [online]. Praha [cit. 2013-02-09]. Dostupné z:

http://www.sexualne.cz/novinky/poporodni-deprese-neni-jen-spatna-nalada-313. ISSN 1802-5552. 92

RABOCH, Jiří; PAVLOVSKÝ, Pavel; JANOTOVÁ, Dana. Psychiatrie: minimum pro praxi. 4., rozš. vyd. Praha: Triton, 2006. 211 s.

ISBN 80-725-4746-1, str. 102. 93

Symptoms and Frequently Asked Questions About Post Abortion Stress Syndrome. In: PASS[online]. 1998, 2007 [cit. 2013-02-09].

Dostupné z: http://www.afterabortion.com/about_pass.html.


44

k vyřešení problémové sociální situace“94. Weis dokonce považuje postabortivní syndrom za imaginární a tudíž neexistující. Otázku postabortivního syndromu - PAS, řeší především zastánci hnutí Prolife, pro něž je výskyt PAS něčím faktickým, na rozdíl od aktivistů Pro – choice považující postabortivní syndrom za fikci. V rámci aktivit Prolife a jejich českou analogií Hnutí Pro život ČR se veřejnost seznamuje s informacemi o postabortivním syndromu, včetně obecných informací, příznaků syndromu, varování o rizikovosti zákroku. Přesto se na informačním portálu PASS - afterabortion dozvíme o osobních zkušenostech některých žen, které interrupci podstoupily a následně se u nich projevil postabortivní syndrom. Je potřeba uvést, že syndromem PAS netrpí každá žena podstupující umělé ukončení gravidity a ne každá žena musí nutně mít jakékoliv emocionální projevy uvedené v následující podkapitole. „Samotná definice termínu syndrom značí, že se jedná o komplex několika ukazatelů vyskytující se současně a prokazující se konkrétními abnormalitami, právě této definici pojem PAS plně odpovídá“.95 Jedním ze zahraničních odborníků zajímajícím se o oblast postabortivního syndromu je norská psychiatrička z Oslo Anne Nordal Broen. Je autorkou mnoha studií, které zkoumají důsledky interrupcí na psychiku ženy. Potrat považuje za velmi traumatizující stresovou událost, způsobující ženě potíže v oblasti duševního zdraví. V rámci své studie se Anne Nordal Broen zaměřila na ženy, které potrat podstoupily z hlediska dlouhodobého výzkumu. Zkoumala jaký dopad má podstoupení interrupce nejen na žádost ženy, ale zaměřila se i na ženy, kterým byl potrat vyvolán ze zdravotních důvodů, či potratily samovolně. Následný výzkum probíhal několik let a dotazoval se na psychické reakce respondentů v různých časových lhůtách - po deseti dnech, šesti měsících, dvou letech a pěti letech po prodělaném potratu. Výsledky studie Anne Nordal Broen poukázaly na fakt, že ženy potvrdily největší počet negativních psychických reakcí ve lhůtě deseti dní a šesti měsíců po ukončení těhotenství.

94

95

WEISS, Petr. Sexuologie. vyd. Praha: Grada, 2010. 724 s. ISBN 978-802-4724-928, str. 292. Symptoms and Frequently Asked Questions About Post Abortion Stress Syndrome. In: PASS[online]. 1998, 2007 [cit. 2013-02-09].



45

Rozdílnost negativních reakcí zjištěných během studie závisela rovněž na důvodech, které ženu vedly k podstoupení interrupce či na faktu, zda ženy potratily samovolně. U posledně zmiňované skupiny je možné předpokládat radostné očekávání narození dítěte, což může následně jejich psychické reakce po potratu ovlivnit ve formě negativních emocí. U druhé skupiny žen může zapůsobit na emoce i samotný fakt gravidity a následné čekání na interrupci, stejně jako samotné rozhodování se podstoupit zákrok. Obě skupiny respondentů se tak stávají vhodnou třídou pro výzkum výskytu postabortivního syndromu.96 Autorka také zkoumala v jedné ze svých mnoha studií emocionální reakce žen, které se podrobily umělému ukončení těhotenství na základě nátlaku ze strany otce dítěte. U této skupiny dotazovaných žen se vyskytovaly potíže po prožitém traumatu ve zvýšené míře (viz. grafické znázornění str. 36). Osa X v grafu znázorňuje dobu uplynutou po umělém ukončení těhotenství, osa Y vyjadřuje počty žen uváděné v procentech, u kterých se vyskytovaly příznaky samotného syndromu PAS.97 Uvedené výsledky studie pak prokazují, že žena, jež se neřídí pouze svými individuálními potřebami a přáními, zvládá interrupční zákrok daleko hůře díky snaze potlačit jakoukoliv myšlenku na podstoupený zákrok a to i po delší časové prodlevě. Vyjma výše zmíněné autorky a jejích studií je evidována řada podobných výzkumů, příkladem mohou být i další studie ohledně úzkostných poruch po prodělaném abortu. Většina výzkumných studií poukazuje na určitou míru psychologických reakcí, přičemž pocit viny je nejčastější emocionální odezvou, ale i přes uvedené výsledky studií je poměrně častým problémem dostupnost adekvátní odborné literatury a vzhledem

96

BROEN, Anne, Nordal. The course of mental health after miscarriage and induced abortion: a longitudinal, five-year follow-up

study. In: PMC: US National Library of Medicine, National Instituce of Health [online]. 2005 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1343574/. 97

Barnefar utøver abortpress. In: VG Nett: Helse [online]. 2005 [cit. 2013-02-10]. Dostupné z:

http://www.vg.no/helse/artikkel.php?artid=266567.


46

k problematice konkrétnějšího vymezení psychických reakcí pak i možnost vyhodnotit predikci řádným validním výzkumem. 98 Grafické znázornění procentuálního počtu negativních emocionálních reakcí po prodělané interrupci v daném časovém horizontu po interrupci, graf č. 3

Zdroj: Barnefar utøver abortpress, dostupné z: http://www.vg.no/helse/artikkel.php?artid=266567.

Informace o výzkumných studiích postabortivního syndromu či dopadů na psychiku ženy je možné nalézt především v zahraniční literatuře. Tento fakt by měl být iniciátorem pro tuzemskou odbornou komunitu ve věci expanze výzkumů v oblasti psychologických reakcí žen podstupujících umělé ukončení těhotenství, neboť tato sféra je v současné době v ČR poměrně nedostatečně pokryta.

98

ADOLFSSON, Annsofie. The course of mental health after miscarriage and induced abortion: a longitudinal, five-year follow-up

study. In: PMC: US National Library of Medicine, National Instituce of Health[online]. 2011 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1343574/.


47

3.2 Nejčastější symptomy PAS Symptomatika PAS zahrnuje nejrůznější příznaky s výskytem v libovolné době po podstoupení umělého ukončení těhotenství. Některé ženy se mohou se symptomy setkat téměř ihned po zákroku, jiné uvádějí psychické reakce po dlouhé době od uskutečnění interrupce, odhady uvádějí až lhůty kolem deseti let po potratu. Je možné, že opožděnou reakci způsobuje především emocionální vývoj osobnosti ženy či její životní zkušenosti a změna priorit pozdějšího životního období – tedy „jiné reakce lze očekávat u sotva zletilé dívky, která interrupcí vyřešila stávající potíže a jiné v jejích 27 letech, kdy se snaží plánovat vlastní rodinu“99. Mezi nejčastější symptomy syndromu PAS můžeme řadit především následující skupinu příznaků. Pocity viny Vina je podstatným příznakem postabortivního syndromu. Žena může vinu prožívat především z důvodů usmrcení vlastního dítěte, v tomto případě se slučují protichůdné pocity nad právě vyřešenou problematickou záležitostí a morálního základu vštěpovanému každému z nás již od dětství okolní společností. Zároveň se někdy dostavuje i pocit hanby a studu z předešlých událostí, což se může projevit i neschopností hovořit o své situaci s kýmkoliv, ať již z blízkého okruhu přátel či rodiny, tak i odborníků. Depresivní pocity Typickými znaky postabortivního syndromu mohou být také pocity smutku, sklíčenosti s možností přechodu do depresivní fáze. Dostavují se pocity jako neschopnost prožívat radost, melancholická nálada, žena s PAS trpí záchvaty pláče, typická je „apatie, snížené sebepojetí a sebehodnocení, nízká hladina

koncentrace, mohou se vyskytovat

i sebevražedné sklony“100 Riziko depresivní nálady může sebou přinášet i obtíže v oblasti tělesného zdraví, mezi které řadíme potíže s nespavostí, poruchy apetence v sexuálním

99

Symptoms and Frequently Asked Questions About Post Abortion Stress Syndrome. In: PASS[online]. 1998, 2007 [cit. 2013-02-09].

Dostupné z: http://www.afterabortion.com/about_pass.html. 100

RABOCH, Jiří; PAVLOVSKÝ, Pavel; JANOTOVÁ, Dana. Psychiatrie: minimum pro praxi. 4., rozš. vyd. Praha: Triton, 2006.

211 s. ISBN 80-725-4746-1, str. 87.


48

životě: „neschopnost aktivity a předstírání sexu“101. Tyto rysy sebou nesou jistá omezení v běžném životě i pro členy blízkého okolí, u depresivních nálad se vyskytují ve zvýšené míře rozpory uvnitř samotné rodiny, hrozí i riziko rozvodovosti, obzvláště v případě spoluúčasti partnera na rozhodování se ohledně interrupce.102 Deprese také navozuje izolaci, ve které se žena schovává vlastně sama před sebou. Vyhýbá se společnosti přátel, známých i činnostem a zájmům, kterým se dříve věnovala. Následujícím znakem deprese se mohou stát poruchy příjmu potravy - přejídání nebo jeho opačný znak nechutenství. Úzkostné poruchy Samotná úzkost se vyskytuje v životě lidí jako součást běžného emočního stavu, stejně jako pocity strachu je úzkost velmi důležitá pro samotné fungování lidského organismu. Je spjata s historií vývoje lidské psychiky, kdy byla reakcí organismu člověka na vnější podněty. Existence pocitů úzkosti a strachu chránila lidský organismus před nebezpečími okolního světa, typická je reakce a tím připravenost organismu na boj nebo útěk. Pro člověka je však úzkost a strach přínosem, pokud se vyskytují v mírné formě, zvýšená či dokonce neadekvátní úzkost se stává problémem, který je potřeba řešit za spolupráce s odbornými pracovníky - psychology, psychiatry. 103 Úzkost může mít u různých objektů odlišné příčiny, ve většině případů se dostavuje dechová nedostatečnost, člověk má pocit, že se dusí, může pociťovat bolesti na hrudi, depersonalizaci, zdá se, že vše kolem je mimo realitu. Dalšími příznaky jsou závratě, třes končetin, rozostřené vidění. Člověk prožívající akutní úzkostný stav mívá někdy i reálný strach ze smrti, emočně probíhající úzkost vyvolává pocit umírání teď v tuto chvíli, enormní je zdání, že subjekt není duševně v pořádku a může mít obavy, že se stane něco

101

FREEDOVÁ, Lucie; SALAZAROVÁ, Penny. Čas k uzdravení: Naděje a pomoc při překonávání postabortivního syndromu. 1. vyd.

Praha: Paulínky, 2008. 199 s. ISBN 978-80-86949. 102 103


PRAŠKO, Ján; PRAŠKOVÁ, Hana. Jak zvládat paniku a strach cestovat. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 216 s. ISBN 807169-664-1, str. 11 – 23.


49

neobvyklého a pro něj nebezpečného. Tento úzkostný stav může mít trvání pár minut i delší časový úsek. 104 Žena prožívající úzkostné stavy málokdy nalézá kontext mezi prodělanou interrupcí a úzkostí, která se dostavuje většinou po delší časové prodlevě od UPT a je součástí symptomů postabortivního syndromu. Obvyklou reakcí úzkosti se stává i vyhýbavé chování, ve kterém nás úzkostný stav postihuje, proto je v některých případech možné vyhnutí se setkání s dítětem, jehož blízkost ženě připomíná prožití ztráty dítěte.105 Úzkostné a depresivní stavy se mohou projevovat i sekundárními symptomy, žena může pociťovat vztek, agresi obrácenou jak vně, tak i navenek, abúzus alkoholu či jiných omamných látek, jejichž úkolem je přinést úlevu. Tento způsob života však místo zmírnění negativních pocitů přináší stále více problémů do života ženy. V souvislosti s alkoholem a omamnými látkami mohou nastat pokusy trestat a podhodnocovat sama sebe, což se projevuje promiskuitou, navazováním nevhodných partnerských vztahů, nedostatečnou péčí o sebe, vlastní tělo a svůj zdravotní stav, dokonce může dojít i ke snaze o emoční či fyzické sebezraňování. 106 Vyhýbavé chování vůči lékařům a zdravotnickým institucím Sekundárním příznakem PAS se může stát i vyhýbavé chování při návštěvě ordinace jakéhokoliv lékaře, nemusí se nutně jednat o gynekologické oddělení, ale objevuje se snaha vyhnout se setkání se stomatologem či praktickým lékařem. Toto setkání u ženy může vyvolat i záchvat úzkosti, které mohou způsobit nejrůznější lékařská vyšetření a procedury jako i obyčejný krevní odběr, jedná se vlastně o pocit, kdy se žena snaží „ochránit vlastní osobní prostor, do něhož nezasahuje nikdo cizí“107.

104

Mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize: duševní poruchy a poruchy chování: popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka.

Praha: Psychiatrické centrum, 1992. 282 s. ISBN 80-851-2137-9, str. 127. 105

106

107

Hnutí Pro život ČR. Hnutí Pro život ČR [online]. Praha, 1999 [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.prolife.cz/?a=34&id=69. Hnutí Pro život ČR. Hnutí Pro život ČR [online]. Praha, 1999 [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.prolife.cz/?a=34&id=69. Symptoms and Frequently Asked Questions About Post Abortion Stress Syndrome. In: PASS[online]. 1998, 2007 [cit. 2013-02-09].



50

Syndrom dne výročí „Kolem dne výročí potratu, někdy i okolo data předpokládaného porodu, se u 54 % žen může objevit nárůst příznaků postabortivního syndromu“108. V tomto období se u žen mohou projevit ve zvýšené míře symptomy úzkosti, nejrůznějších onemocnění i fyzického rázu dokonce se vyskytují i časté nehody a úrazy. Jedná se o záležitost podvědomí, žena si nemusí tyto souvislosti uvědomovat. Opakující se prožívání potratu Procedura zákroku se v podvědomí projevuje formou problesknutí vzpomínky na tento zážitek, vzpomínku vyvolává vnější podnět či situace, která svojí povahou připomíná cokoliv, co během zákroku žena prožila. Podvědomí pak pracuje především během spánkového procesu, kdy se opakování průběhu interrupce projevuje formou snů a nočních děsů. Ústředním tématem snů bývají především výjevy dětí, někdy jsou evokovány sny o dětech trpících, nemocných, nešťastných a zubožených. Ve snech zažívá žena i pocity ohrožení sebe sama, příležitostně je ve snu ohroženo i dítě. Aktérem ve snech se občas stává i lékařský personál, noční můry se stěhují do lékařského prostředí většinou v souvislosti s dětmi, které žena ve snu opouští, nechce opustit, nebo se jejímu dítěti nedostává pomoci.109, 110 Sny a noční můry některé zdroje uvádějí do souvislosti s postabortivním syndromem jako samostatný symptom, je však také součástí úzkostných a depresivních poruch, obdobně je tomu i u poruchy spánku projevující se nespavostí, častým probouzením se uprostřed noci či potíží při usínání.

108

109

Hnutí Pro život ČR. Hnutí Pro život ČR [online]. Praha, 1999 [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.prolife.cz/?a=34&id=69. Symptoms and Frequently Asked Questions About Post Abortion Stress Syndrome. In: PASS[online]. 1998, 2007 [cit. 2013-02-09].

Dostupné z: http://www.afterabortion.com/about_pass.html. 110



51

Snaha o další otěhotnění Některé z žen řeší výše uvedené potíže výraznou snahou znovu otěhotnět a prožít si tak těhotenství od počáteční až do konečné fáze a nahradit tak nenarozené dítě111, někdy se pro ně stává podstatným faktem být gravidní se stejným mužem, se kterým počaly i nenarozené dítě. Stává se však, že opětovné otěhotnění ženě nepřináší úlevu, kterou očekávala, neboť „ztrátu dítěte nelze nahradit“.112 Emoce v dalším těhotenství a emoční vztah ke stávajícím či budoucím dětem U některých žen se jako součást postabortivního syndromu projevuje nedostatečné citové pout již k narozeným dětem, nebo v budoucnu narozeným potomkům. Tento jev je důsledkem strachu ze ztráty dítěte i přesto, že žena touží být co nejlepší matkou, ale díky svému strachu není afiliace schopna. Při dalším otěhotnění se někdy dostaví také úzkost a obavy z možných komplikací průběhu gravidity, z narození handicapovaného dítěte, mohou se objevit i noční děsy a spánkové potíže. Tyto indikace se mohou projevit jako ženino subjektivní vnímání trestu za zabití svého vlastního dítěte. Souvislosti existují i s těhotenstvím jiných žen, kdy pohled na druhou gravidní ženu, může opět vyvolat úzkostné a depresivní myšlenky na vlastní nenarozené dítě a oživuje tak v představách průběh interrupce. Emoční potíže vznikají i ve vztazích k dětem v rámci přehnané péče o jejich fyzické zdraví, neochota pustit dítě z dohledu. Matka se snaží být dítěti neustále na blízku, kontroluje jeho veškerou činnost.

111

112

Hnutí Pro život ČR. Hnutí Pro život ČR [online]. Praha, 1999 [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.prolife.cz/?a=34&id=69. Symptoms and Frequently Asked Questions About Post Abortion Stress Syndrome. In: PASS[online]. 1998, 2007 [cit. 2013-02-09].



52

3.3 Terapie PAS I přes závažné kontroverzní otázky v oblasti postabortivního syndromu by měla pro ženy, které jsou syndromem ohroženy, existovat možnost účinné asistence. Kardinální nedostatky je možné nalézt především v následné péči po interrupci, zejména po stránce psychologické. Pokud se u ženy projeví závažnější symptomy PAS, měla by mít možnost vypořádat se s postabornivním syndromem co nejefektivněji a především mít možnost poradit se s odborníkem, dostatečně erudovaným v dané oblasti. S ohledem na fakt, že PAS není soudobou societou prozatím uspokojivým způsobem přijat a zvládnut, je bohužel velmi mizivé procento odborníků – psychologů, kteří jsou schopni s tímto syndromem pracovat. Určitý posun dnes nastal v mírné expanzi pracovišť, která se přímo postinterrupčním syndromem zabývají a s postiženými ženami pracují. Jedná se zejména o neziskové organizace, které s ohledem na svoji souhrnnou činnost zabezpečují i sféru psychologické pomoci ženám trpícím PAS. Jednou z takových organizací s celostátní působností je sdružení CENAP, orientující se na poradenství pro ženy a dívky v oblasti plánovaného rodičovství, neplodnosti, nesnází s kojením, výskytu PAS, či jiných potíží při ztrátě dítěte, poskytují poradenství v rámci rozvoje osobnosti a činnosti pro zdraví (prevence otěhotnění, gynekologické problémy, zdravotní potíže v adolescenci a menopauze). Mezi další aktivity sdružení CENAP patří i práce preventivního působení zaměřeného na mládež ohroženou sociopatologickými jevy, poradenství a pomoc obětem domácího násilí, při závislostech na návykových látkách i mladým rodinám. 113 Podobně jako výše uvedené sdružení funguje i linka pomoci Aqua vitae, opět s celostátní působností, zaměřená na pomoc ženám v souvislosti s jejich graviditou, i zde je možné nalézt odpovídající odborné poradenství týkající se sociální pomoci, azylového bydlení a především zabývá se krizovými aspekty projevujícími se u žen po potratu.114

113

114

CENAP: Centrum naděje a pomoci [online]. Brno, 2006 [cit. 2013-02-15]. Dostupné z: http://www.cenap.cz/index.php. Aqua vitae, linka pomoci: Poradna (nejen) pro ženy v tísni [online]. 2010 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://linkapomoci.cz/.


53

Jsou známy i některé další organizace působící v rámci ČR a jejich existence je rozhodně přínosem pro ženy, které se s problematikou postabortivního syndromu setkaly. I přesto, že stoupá počet psychologů a lékařů, kteří věří v existenci PAS a pracují s ženami trpícími tímto syndromem, primární roli v oblasti poradenství hraje zejména aktivita všech těchto sdružení. Otázkou v záležitosti PAS však zůstává, jakým způsobem vést následnou terapii, co je v léčbě a životě ženy trpící syndromem podstatné pro reparaci a jak se s faktem, že podstoupila zákrok vyrovnat. Existuje několik terapeutických kroků nutných k vymizení příznaků syndromu, léčba může probíhat několika způsoby a závisí na intenzitě všech potíží, zejména v případech excesivnějších depresivních a úzkostných poruch je možná indikace psychofarmak, dominantou se však stává především psychoterapie jdoucí k samé entitě problému a která „napomáhá hlubšímu porozumění internímu prožívání člověka a nalézá souvislosti s událostmi, které ke vzniku potíží vedly“115. Zásadním krokem při procesu duševního uzdravení ženy s PAS je „zpracování vlastního smutku“116, podobně jako u fyzického onemocnění trvá určitou dobu, než se tělo uzdraví i ke zpracování negativního emočního zážitku je třeba dostatečné časové lhůty. Začátky uvědomování si a zpracovávání negativních emocí vyžadují obrovskou vytrvalost a trpělivost, ale výsledný efekt terapie stojí určitě za tu spoustu práce. Terapie při PAS může podpůrně využívat i výuku technik pro zvládání životních stresových událostí od meditací po relaxaci, autosugesci, autoregulaci a mnohé další, tyto techniky pak napomáhají lepšímu zvládání stresových situací a umožňují tak subvenci pozitivního duševního přístupu k životu. Některým lidem napomáhá v rámci zvládání životních těžkostí i náboženská víra, jež do jisté míry substituuje psychoterapeutické techniky. 117

115

PRAŠKO, Ján; PRAŠKOVÁ, Hana. Jak zvládat paniku a strach cestovat. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 216 s. ISBN 80-

7169-664- 1, str. 73, 74. 116


Praha: Paulínky, 2008. 199 s. ISBN 978-80-86949, str. 62. 117

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. 3. vyd. Praha: Portál, 2009. 279 s. ISBN 978-807-3675-684, str. 88 – 90.


54

Pro ženu, která trpí syndromem PAS je relevantním okamžikem uvědomění si své ztráty. Nezřídka je součástí ztráty nejen samotná identita nenarozeného dítěte, ale i změny v životním způsobu, může jít například o změnu v partnerských vztazích v důsledku špatného psychického stavu ženy a jejímu postoji k otci nenarozeného dítěte. A protože tato ztráta sebou přináší emoce smutku, je třeba odblokovat veškeré negace emočního prožívání a pracovat na jejich zpracování. Majoritní část žen s PAS řeší především otázku, jak se zbavit svých negativních emocí a jak nastolit rovnováhu psychického prožívání. Autorky publikace Čas k uzdravení uvádějí kroky významné pro vypořádání se skutečností a dominantou bezesporu je, „přestat popírat vliv potratu na život ženy a přijmout jej jako fakt, který ovlivňuje realitu“118. Samotné popírání je v případě PAS krokem zpět v procesu uzdravení. Přijmutí pak vede k úlevným emočním pocitům, kdy je možné se konečně se ztrátou vypořádat, je ale také velmi potřebné při dalších životních zkušenostech. Neschopnost přijmout svoji ztrátu se následně promítne do reagování na stresové životní faktory v budoucnu, tento typ naučené reakce z minulosti pak může provázet další extrémní stresové podněty a tím vytvořit riziko recidivy emočního bloku a následných psychických potíží. Žena trpící postabortivním syndromem je při procesu přijmutí svého rozhodnutí nucená zhodnotit zpětně svoji situaci a důvody, které k podstoupení zákroku vedly. Je vhodné podrobně si faktory promyslet a všechny si je odůvodnit, zda při rozhodování hrály větší roli pouze emoce, nebo se k zákroku žena rozhodla dle svého promyšleného uvážení. Mezi aspekty ovlivňující průběh postinterrupčního syndromu mohou patřit hněv i agrese a je velmi prospěšné naučit se s těmito negativními emocemi zacházet. Každý člověk, na základě svých singulárních předpokladů, se s agresí a hněvem vypořádává jiným způsobem, možností práce s těmito zápornými emocemi existuje několik druhů, základem je především naučit se ho zvládat a vnímat situace, které v nás emoce hněvu vyvolávají. V terapii postabortivního syndromu je prospěšným faktorem zejména odpuštění ženy sobě samotné a zároveň smíření se s nenarozeným dítětem. Klíčovým krokem je zde naučit se

118


Praha: Paulínky, 2008. 199 s. ISBN 978-80-86949, str. 65.


55

globálně působit na oblast vlastních emocí. 119 Rozhodně není řešením inhibovat své pocity či je nechat plynout a snažit se je přehlížet, jako implikace se následně mohou dostavit vážnější zdravotní potíže mající negativní vliv na život ženy.

3.4 Dílčí závěr Termín postabortivní syndrom spadá do éry přelomu dvacátého a jedenadvacátého století a o téma se začínají zajímat, i když v menší míře, než by bylo potřebné i některá nestátní sdružení v rámci svého působení, také odborníci z řad psychologů a psychoterapeutů. Ti se v poslední době setkávají se ženami, které trpí psychickými poruchami, jejichž genezi je možné spatřovat jako následek podstoupení interrupce. Třetí kapitola proto blíže seznamuje jednak se samotnou definicí PAS, hovoří o analogii s termínem posttraumatické stresové poruchy, z níž byla v současné době v podstatě odvozena. Stať obsahuje také přesnou deskripci symptomů postabortivního syndromu, které ve svém důsledku působí na oblast psychického zdraví ženy, jež tento zákrok podstoupila, ale i na její celkový životní způsob, včetně oblasti partnerského vztahu, rodinných poměrů a tím může nastolit i zásadní životní změny a zvraty. V závažnějších případech syndrom vykazuje znaky psychické poruchy či onemocnění, proto je eminentním faktorem při problematice PAS zejména terapie žen s postabortivním syndromem. Závěrečná podkapitola třetího oddílu seznamuje s možnými postupy, napomáhajícími k eliminaci projevů syndromu, které vedou k vyléčení PAS a smíření se situací, která ke vzniku postabortivního syndromu vedla.

119


Praha: Paulínky, 2008. 199 s. ISBN 978-80-86949, str. 61. – 156.


II. PRAKTICKÁ ČÁST

56


4

57

VÝZKUM A JEHO PODSTATA

V poslední kapitole jsou shromážděny veškerá fakta týkající se výzkumné části diplomové práce, včetně metod, jejichž deskripce je podstatná pro pochopení volby vybrané metody a cíle výzkumu tvořících rámec celé práce. Při výběru zpracovávaného tématu mě zaujaly otázky týkající se nejen samotného zákroku interrupce a jeho četnosti v soudobé společnosti, ale také dopady interrupce na psychiku ženy. Prvotním argumentem pro zvolení daného tématu se stalo osobní setkání se ženou, která trpěla několik měsíců po zákroku psychickými obtížemi, jež se detailně shodovaly s příznaky postabortivního syndromu. Na základě této empirie jsem se rozhodla blíže prozkoumat sféru problematiky interrupcí a všeho, co s nimi v rámci psychických a emočních prožitků souvisí.

4.1 Cíle a metody výzkumu Následující kapitola determinuje cíle diplomové práce, na které je výzkum orientován a metody vedoucí k jeho objasnění. Cíle výzkumu Cílem mého kvalitativního výzkumu je detekovat vliv interrupce na psychiku ženy, jenž zákrok podstoupila a to formou osobních zkušeností žen, kterých se problematika týká. Podstatným úkolem výzkumu je zaměřit se psychické reakce respondentů po UPT, které byly zjišťovány formou polostruktrurovaného rozhovoru a samotným vyprávěním žen v období několika měsíců či let po zákroku. Výzkum je zároveň zaměřen na důvody, které k podstoupení interrupce vedly, podobně jako i na data vedoucí k poznatkům, zda interrupce vyřešila danou situaci v době, kdy dotazované ženy zákrok podstoupily. Parciálním cílem výzkumu je také poukázat na existenci postabortivního syndromu, determinujícího diagnostiku psychických potíží respondentek následujících po realizaci interrupce, jehož problematika je řešena ve třetí kapitole mé diplomové práce. Neméně relevantním cílem je zároveň explanace fenoménu interrupce s poukázáním na fakt, že i přes veškeré dostupné preventivní opatření k UPT stále dochází, jak prokazují statistická data, na která upozorňuje kapitola č. 2.


58

Metody výzkumu S ohledem na citlivost tématu interrupcí a postabortivního syndromu jsem zvolila metodu kvalitativního výzkumu a deskripci fenoménu PAS formou rozhovoru a případových studií. Tato forma kvalitativního výzkumu je orientovaná na individuální vnitřní prožitky a chování člověka, nevyžaduje množství dat, ale klade značné nároky na osobnost výzkumníka, který musí být v případě tohoto typu bádání zkušeným pozorovatelem, znalým komunikace, s jistou dávkou empatie a s dostatečnými teoretickými znalostmi dané oblasti výzkumu.120 Vnitřní emotivní reakce a procesy jsou dosažitelné výzkumnými metodami kvalitativně orientovaného zkoumání a za použití technik exploračních – rozhovoru, pozorování, analýzy produktů zkoumané osoby aj., přičemž velmi záleží na citlivě vedeném dotazování i pozorování jednotlivých respondentů. Vypracování empirické části v mé diplomové práci využívá techniku polostrukturovaného rozhovoru, který má v základu přesné znění otázek, tyto však mohou být zodpovězeny v libovolném pořadí, přičemž badatel „pokládá doplňující dotazy“121 během celého rozhovoru a tímto se propracovává oblastmi významnými pro prozkoumání samotného jevu. Polostrukturovaný rozhovor se skládá z několika předem stanovených otázek, označujících status quo zaměřující se na věk, dosažené vzdělání, rodinný stav, zaměstnání a počet prodělaných interrupcí. Otázky determinující daný stav byly následně doplněny vyprávěním žen, které interrupci prodělaly v souvislostech s tématem abortu a především postabortivního syndromu. Respondentům byly předkládány doplňující otázky dle obsahu jejich příběhů, v rámci ujasnění si singulárních kontextů. Strukturu respondentů tvoří výhradně ženy libovolného věku, které ve svém životě interrupční zákrok podstoupily. Jejich selekce však nebyla jednoduchou záležitostí

120

121

KUTNOHORSKÁ, Jana. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 175 s. Sestra. ISBN 978-802-4727-134, str. 24. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 184 s. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-

3006-6, str. 111.


59

s ohledem na senzibilitu tématu, při hledání respondentů jsem narazila na neochotu vhodných adeptek hovořit o podstoupení zákroku, zejména pak u žen, které interrupci podstoupily na základě svobodné volby v důsledku řešení tíživé sociální i životní situace. Rozdílný byl naopak přístup respondentek podstupující interrupci na základě lékařského doporučení z důvodů zdravotních ze strany matky či plodu a to i přesto, že jejich příběh v nich samotných vyvolával emoční disonanci, vypozorovanou při individuálních rozhovorech a vyprávěních. Na základě polostrukturovaného rozhovoru a subjektivní deskripce byly formulovány a písemně zaevidovány případové studie, které vykazují jednotlivá i souhrnná data, týkající se problematiky interrupcí a postabortivního syndromu. Pro evidenci získaných údajů bylo nutné data zpracovat a vyhodnotit pomocí vytvoření dílčích grafů mapujících závěrečné analýzy zjištěných záznamů a dat. V kauze interrupcí a jejího dopadu na psychiku ženy byli zároveň vyslechnuti další respondenti, a sice pracovnice sdružení CENAP(viz. třetí kapitola), která pracuje se ženami trpícími psychickými obtížemi a psycholožka mající v péči několik klientek s obdobnými problémy. Jejich výpovědi svědčí pro fakt, že poměrně velké množství žen, se kterými se v rámci svého odborného působení setkaly, se po interrupčním zákroku potýká s problémy odpovídajícími symptomům postabortivního syndromu. Vyhodnocení těchto odborných pracovníků je uvedeno spolu s rozhovory respondentek v následujících částech kapitoly.

4.2 Rozhovor s respondenty a jeho vyhodnocení Součástí výzkumu v mé diplomové práci byly rozhovory s respondenty, tedy se ženami, které interrupci podstoupily, ať již na základě své vlastní volby, nebo z důvodů ohrožení zdraví, života ženy či samotného plodu. Následující část se věnuje zpracování a vyhodnocení stanovených otázek, jejich grafickému znázornění v rámci deskripce souhrnných dat zkoumané oblasti. Podkapitola zpracovává i otázky položené odborným pracovníkům, jejich praktickým zkušenostem tématu PAS a možným psychickým následkům. Rozhovor se ženami po interrupci Jak

již

bylo

zmíněno

v předešlé

podkapitole,

průzkum

probíhal

formou

polostrukturovaného rozhovoru s devíti respondenty (ženami, které interrupci prožily)


60

a předem stanoveného souboru dotazů položených dvěma odborníkům, kteří se při své profesi s respondenty setkávají. Předem dané a statické otázky pro ženy po interrupci obsahovaly relevantní údaje týkající se věku, počtu dětí, stavu, dosaženého vzdělání, zaměstnání, počtu interrupcí a odpovědi na otázku v jakém roce života ženy zákrok podstoupily. Následovaly dotazy týkající se samotného zákroku, příčin pro rozhodnutí se k podstoupení interrupce a zároveň zdravotních důsledků následujících po samotném zákroku v individuálním časovém odstupu. Pro daný výzkum byla podstatná i otázka, zda byla interrupce pro ženu stresovou událostí a zjištění individuálních emočních pocitů a prožitků při zpětném pohledu na celou problematiku. V rámci průzkumu byl předložen soubor několika otázek, týkajících se informovanosti žen o zákroku ošetřujícím lékařským personálem, dále o situaci, zda se ženy radily ohledně svého svobodného rozhodnutí či doporučení lékařů s partnerem, rodinou, přáteli a o stanovisku blízkých při řešení dané situace. Další dotazy směřovaly ke specifikaci zdravotních potíží, vyskytujících se po interrupčním zákroku, důraz byl kladen především na zdravotní obtíže psychického rázu a negativní emoční prožitky, patřící mezi významné a podstatné cíle průzkumu mé diplomové práce. Součástí dotazů na psychické a emoční reakce bylo vyjádření respondentek o následné návštěvě odborníka a přímé prohlášení psychických potíží za symptomy postabortivního syndromu. V časovém odstupu, u některých dotazovaných i z hlediska několika desítek let, byl v otázkách položen dotaz, zda stanovisko ženy vedoucí k umělému ukončení těhotenství vyřešilo stávající potíže v její životní situaci či nikoliv. Stejně tak vybrané otázky směřovaly k vyjádření subjektivního postoje žen, jestli by v současné době po určité časové distanci opakovaly své tehdejší rozhodnutí se pro interrupci. Vyhodnocení rozhovoru s první skupinou respondentů Při vyhodnocování rozhovorů

s respondentkami

jsem

vycházela

nejen

z předem

položených dotazů a jejich volného vyprávění, ale i z jednotlivých případových studií – kazuistik. Vyhodnocení probíhalo rozborem odpovědí a subjektivního vyjádření dotazovaných respondentek k dané situaci.


61

K problematice interrupcí se podařilo shromáždit vyjádření devíti respondentů – žen, které se interrupčnímu zákroku podrobily. Z devíti dotazovaných tři podstoupily interrupci opakovaně, tedy dvakrát během svého života, ostatních šest využilo potratu jako možnosti řešení situace pouze jedenkrát. V rámci vyhodnocení rozhovorů a předem stanovených dotazů bylo podstatné prozkoumání stěžejních důvodů vedoucích k podstoupení interrupce. Zde měly respondentky k dispozici předem připravený dotaz, zda interrupci podstoupily ze své svobodné volby, nebo k ní vedlo doporučení lékařů z důvodů ohrožení zdraví, života matky či možnost zdravotního poškození plodu. Z odpovědí respondentek na tuto otázku vyplynuly následující závěry zobrazené v grafu č. 4. Na doporučení lékařů se rozhodly ukončit předčasně těhotenství čtyři respondentky, uvádějící velmi závažné zdravotní důvody. Na základě vlastní volby podstoupilo interrupci pět dotazovaných žen, z nichž dvě měly obavy z následující gravidity i porodu stran svého zdravotního stavu, nejednalo se však o život ohrožující okolnosti, pro své rozhodnutí však uvedly vedle svobodné volby i částečné zdravotní důvody. Graf č. 4

Pro účely mého průzkumu jsem zadala i otázku ohledně náboženského vyznání respondentů, kterou znárornuje graf č. 5. Tuto otázku považuji za podstatnou v rámci předčasného ukončení života plodu pohledem víry. Z devíti žen se celkem sedm vyjádřilo, že jsou bez náboženského vyznání a pouze dvě se hlásili k náboženskému vyznání.


62

Nejednalo se však o bezvýhradně a striktně věřící respondentky a tento fakt mohl být důvodem, proč se tento kontroverzní zákrok rozhodly podstoupit. Graf č. 5

V rámci hlavního cíle výzkumu bylo stěžejní zjistit, zda se po interrupci dostavují negativní emoční prožitky, jako jsou pocity viny, lítosti, vlastního selhání, popřípadě další závažnější psychické potíže. Tuto předem stanovenou otázku, kterou rozhodně řadím mezi relevantnější dotazy pokládané respondentům, podrobněji zpracovává graf č. 6 a č. 7. V grafu č. 6 je možné zjistit počet žen prožívající po zákroku negativní emoce, poukazující na výskyt posabortivního syndromu. Sedm žen z celkového počtu devíti respondentů se vyjádřilo, že pociťovaly po interrupci nepříjemné emoční reakce - vinu, lítost, nenávist k sobě samé, mírnější úzkostné či depresivní stavy, poruchy spánku. Pouze dvě ženy nevykazovaly žádné negativní emoční prožitky následující po podstoupení UPT v jakémkoliv časovém horizontu ani při zpětném pohledu do minulosti. V následujícím grafu č. 7 jsou opět vyhodnocena data o negativních psychických reakcích žen po interrupčním zákroku. Jednalo se o daleko závažnější typ obtíží, než jen mírnější formu symptomů znázorněnou v předešlém grafu č. 6. Z celkového počtu devítí respondentek, pět žen u této otázky uvedlo, že k negativním emocím (výčitky, vina) přistoupily psychické poruchy jako nespavost, úzkost, deprese, které přičítají podstoupení interrupčního zákroku, zbylé čtyři ženy žádnými závažnějšími psychickými potížemi, uvedenými v této části textu, netrpěly.


63

U respondentek jsem se zároveň zaměřila na průzkum jednotlivých psychických potíží. Pocity viny a výčitky svědomí prožívalo po interrupčním zákroku pět žen z celkového počtu respondentů, z toho dvě ženy uvádějící tyto negace podstoupilo interrupci na základě vlastní svobodné volby a zbylým třem ženám byl zákrok doporučen v rámci ochrany jejich zdraví, života či z důvodů zdravotního poškození plodu. Dvě respondentky uvedly, že prožívaly depresivní nálady, přičemž jedna z těchto dvou zvolila zákrok na základě svého vlastního rozhodnutí, druhé byl doporučen lékaři pro genetické postižení plodu. Pocity úzkosti prožívaly z celkového počtu dotazovaných dvě ženy, obě přistoupily k itnerrupci ze závažnějších zdravotních příčin. Spánkové poruchy nastaly u dvou respondentek, z nichž jedna se rozhodla pro potrat sama, druhá na základě lékařského doporučení. Mezi další psychické poruchy či emoční disance, které dotazované respondentky uváděly můžeme řadit pocity beznaděje, smutku, nenávisti k sobě samé, vyhýbavé chování a neschopnost setkat se s malými dětmi. graf č. 6


64

graf č. 7

Velmi zajímavým faktem ve zjištovaných datech byla problematika samotného diagnostikování syndromu PAS a následné terapie u odborníka na danou záležitost, ať již z řad psychologů či psychoterapeutů, nebo návštěvou v některých ze sdružení zabývajících se problematikou žen po ztrátě dítěte. Překvapující bylo zjištění počtu respondentek, u kterých byl PAS diagnostikován. Z průzkumu dle předem připravených otázek vyplynulo, že pouze jedna z devíti dotazovaných

žen

podstoupila

odbornou

terapii

na základě

oficiální

diagnózy

postabortivního syndromu. Zbylých osm žen nepovažovalo za nutné vyhledat se svými psychickými obtížemi odbornou pomoc, jedna respondentka dokonce uvedla k otázce, zda vyhledala odbornou pomoc, že ona sama se rozhodla těhotenství ukončit, i když ze zdravotních důvodů a proto se s psychickými potížemi musí vyrovnat pouze ona sama, což by se dalo klasifikovat jako jeden ze symptomů PAS a to trestání sebe samotné za své vlastní rozhodnutí i přesto, že plod nebyl zdravotně v pořádku. Zpracování otázky z předem připraveného seznamu dotazů doplnující rozhovor týkající se diagnostiky PAS a následné terapie je blíže vyobrazeno v grafu č. 8. Neméně přesvědčivé a zajímavé byly výpovědi dotazovaných žen stran otázky týkající se současných pocitů při vzpomínce na interrupční zákrok. Pouze jedna respondetka z devíti nepociťovala žádné negativní emoce při vzpomínce na interrupci, přičemž tato žena zákrok podstoupila ve svém životě dvakrát, k této otázce se sama vyjádřila, že prožívala spíše velký strach a obavu z opětovného návratu poporodních depresí a těžké endogenní deprese,


65

kterými po předchozím porodu trpěla a pro které byla delší dobu hospitalizovaná v psychiatrické léčebně. Pro tuto respondentku se interrupce jednoznačně jevila jako jediné možné řešení nechtěné gravidity. Zbylých osm dotazovaných uvedlo, že myšlenky na interrupci v nich vyvolaly řadu negativních pocitů jako lítost, smutek, bolestivé vzpomínky, pocity vlastního selhání. Tyto pocity se týkaly žen, které se svobodně pro itnerrupci rozhodly i žen, které vedlo k rozhodnutí doporučení lékařů. Graf č. 8

Graf č. 9

Na otázku, zda interrupce vyřešila tehdejší potíže, které ženy k rozhodnutí se pro zákrok vedly, odpovědělo osm respondentek kladně, pouze jedna uvedla, že podstoupení zákroku


66

její nesnáže neřešilo, přičemž je nutné uvést, že respondentka zákrok podstoupila dvakrát ve svém životě, a sice na základě svobodné volby, ale částečně se obávala zhoršení svého fyzického zdravotního stavu, navíc měla již dvě děti. K jejímu rozhodnutí se přistoupit k interrupci přispěl i fakt neuspokojivého a konfliktního partnerského vztahu, ve kterém dotazovaná setrvává i dnes. Celkovou situaci všech devíti respondentů, zda interrupce vyřešila stávající životní potíže, vyobrazuje graf č. 9. Poslední dotaz týkající se problematiky interrupcí pokládaný respondentkám zkoumal, zda by podstoupily interrupci znovu. Kladně odpověděly pouze dvě dotazované ženy, obě dvě se pro zákrok rozhodly na základě své svobodné volby. Striktně zápornou odpověd uvedly dvě respondentky, jedna z nich se raději v rámci prevence rozhodla pro sterilizaci, aby nemusela interrupci znovu podstupovat. Nerozhodnou odpověď vykazovala pouze jedna žena, uvedla, že „spíše“ by znovu toto řešení nevolila. Ostatních sedm žen by se znovu pro potrat rozhodly pouze ze zdravotních důvodů, nebo kvůli složité životní situaci. Rozhovor s odbornými pracovníky Pro účely mého výzkumu jsem zjištovala názor odborných pracovníku, kteří se tématem interrupce a jejím vlivem na psychiku ženy zobírají z hlediska své profese. Na předem připravené otázky odpovídala sociální pracovnice poradny CENAP – centrum naděje a pomoci (viz. třetí kapitola), která pracuje s ženami trpícímí obtížemi po ztrátě dítěte a psycholožka mající zkušenosti v rámci své terapeutické praxe s klientkami, u nichž se projevil postabortivní syndrom. Počet patnácti otázek pro tuto skupinu respondentů byl předem připravený a během rozhovoru byly položeny i doplňujícími dotazy. Rozhovor se týkal především tématu psychických potíží a postabortivního syndromu, přesto jsem pokládala za nutné zjistit všeobecnější informace odborníků ohledně problematiky interrupcí z jejich subjektivního pohledu a na základě jejich zkušeností z praxe. Na první otázku týkající se četností interrupcí v současné době, vyslovily obě respondentky hypotézu o klesajícím počtu interrupcí, argumenty proč tato sitace nastala byly zodpovězeny v následující otázce, a sice jedním z důvodů je masové rozšíření hormonální antikoncepce a dalším důvodem je, že určité druhy ukončení těhotenství nejsou považovány za potrat a proto nejsou uvedeny v celkových statistikách (např. redukce plodu v rámci umělého oplodnění).


67

Otázka č. 3 zkoumala osobní postoj obou dotazovaných o právu ženy svobodně se rozhodnout pro podstoupení interrupce, respondentky současně měly uvést odůvodnění svého subjektivního názoru. Obě odpovědi se shodovali v aspektech nejednoznačnosti problematiky svobodného rozhodnutí ženy. U jedné odpovědi byla zjištěna diference postoje k svobodném rozhodnutí „pouze“ matky“, jelikož právo rozhodovat by měl mít i otec nenarozeného dítěte, proto by tedy rozhodnutí o tak relevantním kroku mělo být v souladu s názorem obou rodičů, důležitá byla připomínka dotazované o faktu, že postabortivní syndrom může postihnout i otce dítěte. Druhá respondentka se spíše přikláněla k možnosti svobodné volby ženy, zejména by její osobní volba měla být prioritní při traumatizujícím aktu fertilizace, jako je například znásilnění či incest. Nejčastější důvody žen pro podstoupení interrupčního zákroku zodpověděly dotazované v otázce č. 4 a jejich postoje byly na základě jejich praktických zkušeností téměř shodné. Jedná se na prvním místě o agumenty zdravotní, následují ekonomické a sociální aspekty, jako nezájem partnera a strach ženy, že sama nezvládne roli matky, nedostatečné rodinné a finanční zázemí, věk ženy. Otázka č. 5 zkoumala, zda je z hlediska odborné praxe vyšší počet interrupcí u žen, které se pro tento zákrok rozhodly samy, nebo u skupiny žen, podstupující jej ze zdravotních důvodů. U dozatovaných respondentek převažovala skupina žen, které potrat podstoupily z vlastní volby. Odbornou pomoc však vyhledaly i ženy, které o dítě přišly ze zdravotních důvodů. Respondentka - psycholožka k této otázce poznamenala, že žen vyhledávající pomoc v případech PAS není takové množství, aby se daly vyvodit jednoznačné závěry, alespoň z pohledu její osobní zkušenosti. Obdobu tvořily odpovědi na otázku č. 10, zda je výskyt postabortivního syndromu u některé z výše zmíněných skupin žen četnější. Odpovědi se téměř shodovaly v osobním názoru o nedostatečných osobních praktických zkušenostech obou respondetek, součástí odpovědi psycholožky byla i zmínka o možnosti výskytu PAS u obou skupin žen, jedná se čistě o osobní predispozice – psychickou labilitu a odolnost každého jednotlivce. Dotaz č. 6 jsem směřovala na existenci preventivních opatření. Respondentka z Centra naděje a pomoci odpověděla, že z vyprávění žen zjistila nedostatky v otevřené, psychologicky směřované rozpravě lékařského personálu o samotném rozhodnutí ženy a důvodem k němu vedoucích, problémem se ukázala i absence zájmu lékařů o emočním prožívání žen, které očekávaly spíše podporu a ne laxní přístup. Druhá dotazovaná se spíše


68

orientovala v odpovědích na výchovu k rodičovství a zodpovědného přístupu k sexuálnímu chování. Obě respondentky se kladně vyjádřily k následující otázce č. 7, zda se setkaly ve své odborné praxi s klientkami s psychickými potížemi, jež následovaly po interrupčním zákroku, přičemž tento byl na základě symptomů diagnostikován jako postabortivní syndrom (otázka č. 9). Problém diagnostiky postabortivního syndromu vidí pracovnice občanského sdružení zejména v práci psychologů, kteří termín PAS víceméně v současnosti

nepoužívají,

popřípadě

jsou

symptomy

diagnostikovány

jako

posttraumatická stresová porucha. Výše uvedené příznaky, vypozorované oběma odborníky, ve výčtu odpovídaly veškerým znakům PAS. Jednalo se o depresivní a úzkostné poruchy vázané na předchozí interrupční zákrok, bušení srdce, sexuální problémy – ztráta libida, potíže ve vtahu k otci dítěte, noční děsy, plačtivost, ztráta sebeúcty, smutek prohlubující se v období termínu porodu, zlost na těhotné ženy, prázdnota, pocity viny, dokonce i opakované podstupování interrupcí (otázka č. 8, č. 11). Dotaz č. 12 prozkoumával oblast účinné pomoci při výskytu postabortivního syndromu. Obě odpovědi uvedly v této sféře možnosti odborně vedené terapie jak individuální, tak i skupinové. Psycholog uvedl i nutnost farmakologické léčby v případech závážnějších depresivních a úzkostných poruch. Je - li však tato odborná pomoc dostačující, bylo tématem následující otázky č.13. S ohledem na zkušenosti z praxe, pracovnice sdružení CENAP podala rezolutní vyjádření o nedostatečnosti odborné pomoci v případě PAS. Protiklad tvořila odpověď druhé respondentky, v rámci psychoterapie existuje dostatečná pomoc při postabortivním syndromu, záleží však na individuálních dispozicích jedince, problematickým v celé záležitosti je však fakt, že ne všechny ženy s psychickými potížemi po interrupčním zákroku vyhledají odbornou pomoc. Poslední otázka č. 14 se pokusila detekovat fakt obeznámenosti s problematikou PAS. Výsledky šetření poukazovaly, dle odpovědi respondentky z občanského centra naděje a pomoci, na celkovou neznalost tohoto tématu, oproti tomuto úsudku byla postavena odpověď druhé respondentky, že v odborných kruzích se tento námět objevuje, odborníci jsou tedy v tématu PAS dostatečně erudovaní, na rozdíl od laické veřejnosti.


69

Vyhodnocení rozhovoru s odbornými pracovníky Celkové shrnutí rozhovorů s odborníky na danou tématiku potvrzuje domněnky a hypotézy dané v zadání mé diplomové práce, týkající se potíží psychického rázu, kterými ženy mohou trpět po interrupčním zákroku. Tyto potíže se dle vyjádření respondentů – odborníků dají pokládat za postabortivní syndrom, i když obeznámenost s problematikou PAS není úplně jednoznačně prokázána u odborné veřejnosti, záleží na individuálních zkušenostech z praxe psychologů, psychoterapeutů, na rozdíl od pracovníků občanských sdružení a poraden, zaměřující svoji činnost na problematiku žen po ztrátě dítěte. Tito pracovníci

se

setkávají

se

ženami

trpící

psychickými

obtížemi

souvisejícími

s podstoupením potratu a projevujícími se příznaky PAS s poměrně četnější frekvencí. Relevantním prvkem vyhodnocení otázek pro odborné respondenty je i fakt, že ne každá žena vyhledá v případě psychických potíží po interrupci odbornou pomoc, jak bylo uvedeno výše ve vyhodnocení dotazů pro ženy, které interrupci podstoupily. Oblast symptomatiky PAS jednoznačně determinovala shodné rysy psychických potíží od depresivních až po úzkostné poruchy, projevující se nesnázemi v sexuální oblasti, negativními emočními reakcemi při setkání s těhotnými ženami, poruchami spánku, potížemi v sebepojetí a sebehodnocení a z toho i vyplývajícími neshodami v partnerských vztazích. Zároveň se nedá s jistotou určit, zda interrupci podstupuje častěji skupina žen, kterým byla doporučena na základě uvážení lékařů, či skupina žen podstupující tento zákrok ze své vlastní volby, ani zda je výskyt PAS u jedné z těchto skupin frekventovanější, jelikož respondenti nedisponují dostatečně velkým počtem klientů ve své praxi. Tyto údaje by bylo vhodné zkoumat spíše v rámci globálnějšího statistického šetření. V záležitosti práva na svobodnou volbu ženy podstoupit interrupci se objevuje dilema zasahující i do práv muže jako otce dítěte i jako objektu možného výskytu postabortivního syndromu. Respondentky evidentně toto právo ženy zcela nevyvrátily, naopak vyvstala otázka, zda by toto právo nemělo být striktní v závažných případech, kdy je nechtěné těhotenství důsledkem trestných činů.


70

4.3 Kazuistiky Na základě polostrukturovaného rozhovoru s jednotlivými respondenty byly písemně zaevidovány kazuistiky popisující konkrétní případy žen, které ve svém životě interrupční zákrok podstoupily. V těchto případových studiích se nejednalo o celkovou anamnézu, ale pouze o problematiku podstoupení interrupce a deskripce možných psychických dopadů. Kazuistika č. 1 Jméno:

D. J.

Věk:

65

Počet dětí:

1

Stav:

rozvedená

Dosažené vzdělání:

SŠ

Zaměstnání:

ekonom, nyní v důchodu

Počet UPT:

2

UPT v kolikátém roce ženy: 26, 29 Náboženské vyznání:

církev Československá husitská

Respondentka uvedla, že během svého života podstoupila interrupci hned dvakrát, a sice na základě svého svobodného rozhodnutí, podpořené partnerovým souhlasem, ale k rozhodnutí se pro zákrok přispěly i zdravotní komplikace ohledně špatného psychického stavu. Po obzvláště nesnadném porodu prvního dítěte se po několika měsících u dotazované projevila tzv. poporodní deprese – laktační psychóza, která vyústila v endogenní depresi, kvůli níž musela být téměř dva měsíce hospitalizovaná v psychiatrické léčebně. Paní D. žila s manželem a dítětem u svých rodičů, jejichž partnerský vztah nebyl příliš utěšující a zažila si šikanu ze strany své vlastní matky, nejen před diagnostikováním svého onemocnění, ale i v období rekonvalescence. Období těhotenství, porodu i návratu z porodnice domů tedy pro ni bylo velmi psychicky náročné a stresující.


71

Potíže psychického rázu se v průběhu času upravily, další farmakologická i terapeutická léčba již nebyla nutná, bohužel užívání tehdejší dostupné antikoncepce jí, vzhledem ke zdravotnímu stavu, dělalo potíže a následně došlo dvakrát k nechtěnému otěhotnění. Na základě svých dřívějších negativních prožitků a psychického onemocnění, i když už rodina bydlela ve svém vlastním bytě bez rodičů, se obávala znovu podstoupit porod, proto se rozhodla zvolit interrupci a raději předstoupit před komisi, která i na doporučení lékařů dala svolení k zákroku. Manžel s oběma jejími rozhodnutími souhlasil, jedno dítě mu stačilo, další ani nechtěl. Pro respondentku byl interrupční zákrok naprosto běžným lékařským operačním zákrokem. Ničeho se neobávala, i na tehdejší dobu byla dostatečně informována lékařským personálem, naopak interrupci spíše vzhledem k psychickému onemocnění doporučili. Interrupce dle jejího vlastního vyjádření pro ni nebyla, snad až na předstoupení před interrupční komisi, vůbec stresujícím zážitkem, spíše se dostavil pocit úlevy, že se nemusí obávat depresivní recidivy. Pro potrat by se žena rozhodla i opakovaně, bylo to pro ni řešení stávající stresující situace a vzpomínka na něj v ní nevyvolává žádné bolestivé či negativní pocity. Rozhovor probíhal v naprosto klidné atmosféře, respondentka nevykazovala žádné záporné emoce při zpětné pohledu do minulosti, po celý její život bylo téma interrupce naprosto banálním tématem. Jako jedna z mála se k této problematice vyjadřovala pozitivně, ve smyslu, že interrupce jí spíše pomohla, než by byla stresující záležitostí, jak se jevilo u ostatních respondentů.


72

Kazuistika č. 2 Jméno:

H. L.

Věk:

46

Počet dětí:

2

Stav:

vdaná


SŠ

Zaměstnání:

laborantka

Počet UPT:

2

UPT v kolikátém roce ženy: 30, 32 Náboženské vyznání:

Římsko – katolické

Druhá respondentka se rovněž podrobila interrupčnímu zákroku ve svém životě dvakrát, poté co již porodila dvě zdravé děti. Poměrně jednoznačným důvodem byl neutěšený a konfliktní partnerský vztah. Na základě rozhovoru vyplynulo, že je týrána svým manželem téměř po celé trvání jejich manželství a to nejen fyzicky, ale i psychicky. Tyto fakta však nebyly vyjádřeny přímo, ale formou náznaků, proto se jedná pouze o mé vlastní hypotézy, které jsem vypozorovala z rozhovoru. Dotyčná zároveň uvedla, že manžel neměl a nemá zájem o řešení antikoncepčních metod, přiklání se spíše ke stanovisku, že ochrana před početím je problémem pouze ženy samotné, nikoliv muže. Interrupce se pro tuto respondentku stala jediným možným řešením, i s přihlédnutím k jejímu zdravotnímu stavu. Trpí vážnějším a neustále se zhoršujícím onemocněním páteře a s ohledem na tuto skutečnost by se těhotenstvím a porodem její stav zhoršil, zejména v případě, kdy nemohla očekávat souhlasný a nápomocný postoj ze strany partnera, který ji spíše k zákroku přemlouval a pro kterého byla volba interrupce naprosto jednoznačným řešením. I přes tyto okolnosti se radila o svém dilematu s kamarádkou, jejíž stanovisko bylo vzhledem k obeznámenosti s rodinnou situací souhlasné. Pro druhou respondentku bylo podstoupení zákroku velmi stresovou záležitostí, vyskytly se u ní negativní psychické obtíže, vinila se, že vlastně přišla o dvě děti svým vlastním rozhodnutím, dostavovala se bolest ze ztráty, pocity viny, nenávisti k sobě samé, nespavost, vyhýbání se pohledu na malé děti. V partnerském vztahu začala žena pociťovat nenávist vůči partnerovi, jeho nezodpovědnosti v sexuální oblasti, v této oblasti nastala


73

expanze zejména po druhém interrupčním zákroku. Z obavy dalšího nechtěného těhotenství, aby nemusela znovu zákrok podstupovat, zvolila raději po své druhé interrupci sterilizaci, což se při rozhovoru ukázalo být velmi emotivním sdělením. Se svými negativními pocity se svěřila pouze kamarádce, i přes psychické potíže trvající skoro dva roky, nikdy nevyhledala odbornou pomoc. V současné době již má dotazovaná dospělé děti, za které je nesmírně vděčná, dokonce se stala v nedávné době babičkou. Psychický stav je dnes relativně dobrý, ale vzpomínky na interrupci stále považuje za velmi bolestivé, stydí se za to, že zákrok podstoupila, i po dlouhých letech od interrupce lituje skutečnosti, že ji podstoupila a k tématu se vyjadřovala s mírnou distancí, bylo poznat, že jde stále o velmi citlivé téma. Navíc potrat její životní situaci v žádném směru nevyřešil, i nadále zůstává v neuspokojivém partnerském vztahu. Rozhovor s druhou respondentkou byl velmi emotivní, bylo evidentní, že se stále se svojí minulostí nevyrovnala po psychické stránce. I po tolika letech od obou potratů neustále viní sebe sama, že situaci neustála a neprosadila své pocity a přání ohledně obou těhotenství. Bohužel vzhledem k předpokládaným násilnickým rysům partnera neměla ani odvahu obhájit svůj názor, potažmo vychovávat s ním další dvě děti. Tuto ženu interrupce velmi zasáhla v psychické oblasti a bylo nesmírně složité otevřít její minulost a získat dostatečné informace. Rozhovor musel být veden s velkou dávkou empatie a časově trval podstatně delší dobu, než rozhovor s ostatními respondenty.


74


E. P.

Věk:

36

Počet dětí:

1

Stav:

svobodná


SOU

Zaměstnání:

uklízečka

Počet UPT:

1

UPT v kolikátém roce ženy: 34 Náboženské vyznání:

bez vyznání

Paní E. zůstala po rozvodu sama s dcerou několik let, než se jí podařilo navázat nový partnerský vztah. Z počátku se cítila být ve vztahu spokojená, ale časem ji nový partner začal spíše využívat. Přestal pracovat, nejevil o ní zájem jako na počátku vztahu a čím dál méně jí dával peníze na bydlení a stravu. Přesto však respondentka nechtěla vztah ukončit a stále se snažila o jeho záchranu, i když se partner odstěhoval. Nadále však docházelo k občasným schůzkám, až paní E. následně otěhotněla. O dítě velmi stála, snažila se partnera přemluvit, aby si dítě nechali a zkusili spolu svůj vztah dát do pořádku, z rozhovoru vyplynulo, že dítě bylo tak trochu pokusem, jak končící vztah zachránit. Bohužel, partner se k celé věci postavil odmítavě a definitivně se s dotazovanou rozešel. Ta zůstala v této nelehké situaci odkázaná jen sama na sebe a musela se rozhodovat, zda se dokáže sama postarat o dvě děti, nebo bude přijatelnějším východiskem interrupce. Rozhodla se nakonec podstoupit potrat, protože se jednalo o nejvhodnější řešení, neměla nikoho z rodiny či blízkých, kteří by jí pomohli po citové a finanční stránce. Na interrupci se dostavila sama bez doprovodu, jak sama řekla, byl to pro ni velmi stresující a bolestivý zážitek. Po fyzické stránce proběhl zákrok v pořádku, bohužel se po pár měsících projevily psychické potíže – depresivní nálada, plačtivost, poruchy spánku. Zároveň pociťovala lítost z ukončeného partnerského vztahu, a v souvislosti s tím disonanci v podobě vzteku a zlosti na bývalého partnera, že jí v této situaci nechal samotnou. Celkově tyto potíže trvaly asi do jednoho roku po interrupci.


75

I přes narušenou psychiku se neobrátila na pomoc odborníků, s problémem se vyrovnávala sama, svěřila se pouze kamarádce, která si psychické potíže dala do souvislostí s potratem a upozornila dotyčnou na tuto souvislost. V současné době je psychický stav respondentky relativně dobrý, nemá žádné výše uvedené poruchy v psychické oblasti a uvádí, že interrupce její tehdejší životní potíže vyřešila, uznala, že sama se dvěma dětmi by to nezvládla. Interrupci by znovu zažít nechtěla, muselo by se jednat pouze o velmi závažné sociální či zdravotní důvody, i dnes v ní zákrok vyvolává velmi nepříjemné emoce, při vzpomínce na ni cítí lítost, vinu, připomíná jí i rozchod s partnerem, má pocit, že kdyby dítě porodila a zůstala s partnerem, její život by se ubíral jiným směrem. Na základě rozhovoru a pozorování respondentky v jeho průběhu jsem dospěla k názoru, že i v této kauze trpěla dotyčná psychickými obtížemi v důsledku interrupčního zákroku, jež zjevně naznačovaly symptomy postabortivního syndromu. Navíc ji velmi emotivně zasáhla nejen interrupce, ale i rozchod s partnerem, to vše spolu dohromady mělo na její psychiku daleko větší dopady. Z rozvoru také vyplynulo, že při opakující se životní situaci by rozhodnutí respondentky bylo stejné, přestože by zákrok podstupovala nerada, i vzhledem k psychickým problémům, přiklonila by se opět ke stejnému rozhodnutí.


76


K. V.

Věk:

41

Počet dětí:

1

Stav:

rozvedená, nový vztah druh x družka


SŠ

Zaměstnání:

asistent exportu

Počet UPT:

1


bez vyznání

Následující respondentka interrupci nepodstoupila na základě vlastní volby, důvodem byl špatný zdravotní stav plodu. K otěhotnění došlo v novém partnerském vztahu, kdy dotyčná po několikaletém manželství navázala nový partnerský vztah a rozhodla se pro rozvod. Manželství nebylo zvláště konfliktní, bohužel muž pracoval v zahraničí, kde spolu dříve manželé žili i s jejich synem. Po mateřské dovolené si však paní K. našla zaměstnání sice ve státě, kde manžel pracoval, ale na rozdíl od něj ona dojížděla do zaměstnání v řádech kilometrů, nedaleko od hranic s ČR. Manželé se také dohodli na stavbě vlastního domu v naší republice, kdy paní K. bude každodenně do zaměstnání dojíždět a její muž se bude vracet domů pouze na víkendy. Manželství na dálku se bohužel neosvědčilo, oba manželé si našli nové partnery a dohodli se na rozvodu. Počátky nového vtahu nebyly nejšťastnější, nový partner byl také v rozvodovém řízení, což jim situaci mírně komplikovalo, ale rozhodování pro něj bylo dilematické, na rozdíl od paní K. Počáteční potíže se podařilo nakonec vyřešit a jejich vztah začal fungovat, vše se zdálo být v pořádku, dokonce spolu začali plánovat založení rodiny, jakmile se veškeré právní náležitosti s bývalými partnery vyřeší. Přesto, že dotyčná užívala hormonální antikoncepci, po mírné viróze otěhotněla. Oba dva se na dítě velmi těšili, těhotenství probíhalo první tři měsíce naprosto bez problémů, následně jim však bylo, po kontrole u lékaře sděleno, že plod se zřejmě nevyvíjí tak jak by měl, po důkladnějších testech byla lékaři doporučena interrupce.


77

Paní K. toto období prožívala velmi bolestně, dítě si oba dva velmi přáli, navíc u jejího nového partnera se jednalo o prvního potomka, prozatím své vlastní děti neměl, už i samotné rozhodnutí se pro interrupční zákrok v ní vyvolávalo psychické obtíže, na základě doporučení lékařů ale interrupci podstoupila. Po zákroku se dostavily psychické problémy v podobě úzkostí a pocitů beznaděje, trvající intenzivněji 4 – 5. měsíců. Kladně však respondentka hodnotí průběh celé situace ve faktu, že na danou záležitost nebyla sama, ale měla velkou oporu v novém partnerovi a v rodině. Zpětný pohled na zákrok, který musela podstoupit, v ní vyvolává smutek, smíření však nalezla v odůvodnění interrupce, jež nebyla jejím svobodným rozhodnutím, ale nutným rozhodnutím na doporučení lékařů. Ze své vlastní a svobodné vůle by se pro interrupci nerozhodla, jediným důvodem podstoupení zákroku by byla opět zdravotní příčina. V současné době je její psychický stav dobrý, s partnerem jsou stále spolu, děti však nemají a s ohledem na věk dotazované ani neplánují. Rozhovor probíhal v pohodové atmosféře, jistá dávka nostalgie se dostavila u vyprávění o interrupčním zákroku, se kterým je však respondentka v současné době zcela srovnána, je evidentní, že chybí pocity viny z vlastního rozhodnutí uvedené v předešlých kazuistikách. K pocitům smíření s daným stavem rozhodně také přispěla opora ze strany partnera i rodiny, kteří celou kauzu prožívali spolu s dotazovanou. Přesto se i v této kauze objevily příznaky psychických potíží, které je možné považovat za PAS.


78


K. Z.

Věk:

30

Počet dětí:

1

Stav:

svobodná


SOU

Zaměstnání:

kadeřnice

Počet UPT:

1


bez vyznání

Kazuistika č. 5. obsahuje deskripci případu, kdy k interrupci došlo na základě vlastního rozhodnutí. Respondentka se svojí volbou snažila vyřešit situaci, ve které se ocitla ve velmi mladém věku. Dotazovaná několik měsíců prožívala vztah s partnerem, stejně starým jako ona sama, když zcela neplánovaně otěhotněla. Partner hned v počátku dal jasně najevo, že o dítě nemá zájem a od celé situace se distancoval. Proto respondentka začala zvažovat, jestli by dítě sama v takto mladém věku zvládla, zda by měla dostatečné zázemí sociální, finanční a jestli by vůbec dokázala zvládnout celkové existenční nároky – byla krátce po dokončení školy a nezaměstnaná. Při poradě s rodinou dospěli všichni k závěru, že interrupce bude pro dotazovanou tím nejlepším řešením. Proces zákroku byl pro tuto ženu stresujícím zážitkem, ze strany lékařů byla informována o všech rizicích, v této oblasti nevyjadřovala žádné záporné hodnocení lékařské péče. I když potrat proběhl bez komplikací, dostavily se i v této kauze potíže psychického rázu – výčitky svědomí a pocit viny, které přetrvávaly zhruba po dobu 3 měsíců. Protože se však jednalo o citlivou záležitost, s problémy se vyrovnávala sama a nikomu nesvěřila, s čím vším se v rámci své psychiky potýká. Sama se také k celé situaci vyjádřila, že interrupce vyřešila její tehdejší situaci a pokud by se někdy podobný problém v jejím životě opakoval, zřejmě by se pro interrupční zákrok rozhodla znovu. Přesto dnes, s časovým odstupem, její emoce související se vzpomínkou na zákrok vypovídají o negaci – nerada na potrat vzpomíná a o pocitu vlastního selhání.


79

Respondentka se zdála být při rozhovoru smířená s minulostí, jen velmi nerada o své zkušenosti s interrupcí hovořila. Byla ráda, že toto období jejího života je za ní, i v jejím případě se dostavily psychické potíže trvající několik měsíců. Přesto by v případě nepříznivé životní situace opět zvažovala podstoupení zákroku, jako jedno z možných řešení.


80


K. N.

Věk:

35

Počet dětí:

2

Stav:

vdaná


VŠ

Zaměstnání:

pedagog

Počet UPT:

1


bez vyznání

Paní K. patří do skupiny žen, pro které bylo podstoupení interrupce nutným lékařským zákrokem z důvodů zdravotního poškození plodu. S manželem chtěli založit rodinu a z těhotenství byli oba velmi nadšení, bohužel se v prvním trimestru dozvěděli, že plod není zdravotně v pořádku – přestal se vyvíjet a lékaři doporučili interrupční zákrok jako jediné možné řešení. Respondentka uvedla, že pochopila nutnost tohoto zákroku, byla lékaři dostatečně informována o všech rizicích i samotném průběhu zákroku, nicméně se rozhodla poradit se s matkou, zda je její rozhodnutí a doporučení lékařů skutečně jediným možným řešením situace. Matka s lékařským doporučením souhlasila, vzhledem k vývojové prognóze plodu se nenabízela jiná možnost. Interrupční zákrok byla pro tuto ženu stresující zážitkem a dostavily se u ní úzkostné poruchy, které doprovázely i výčitky svědomí, což v případě interrupcí na lékařské doporučení není zrovna obvyklým jevem. Dotazovaná respondentka uvedla, že si nepamatuje, jak dlouho u ní potíže přetrvávaly.


81


M. V.

Věk:

39

Počet dětí:

2

Stav:

rozvedená, nový vztah druh x družka


SŠ

Zaměstnání:

mateřská dovolená

Počet UPT:

2

UPT v kolikátém roce ženy. 18, 23 Náboženské vyznání:

bez vyznání

Kauza této případové studie byla velmi zajímavým výzkumným objektem, neboť se v ní promítla existence sociopatologických jevů. Respondentka byla po celé trvání svého manželství fyzicky napadána, i proto se rozhodla ukončit neplánované těhotenství a raději mít v této nelehké situaci pouze jedno dítě. Jednalo se již o druhou interrupci, první zákrok podstoupila ve svých 18 ti letech, kdy se vzhledem ke svému věku necítila na roli matky, chybělo veškeré sociální zázemí, neměla dokončenou střední školu. Tehdejší partner - její budoucí manžel rozhodnutí schvaloval, i jemu se zdálo, že na rodičovství jsou oba ještě příliš mladí. V této době jejich partnerství bylo bezproblémové, oba partneři bydleli u svých rodičů a měli před svatbou. Po svatbě se oběma narodila dcera a v manželství se začaly objevovat první potíže, manžel začal pít, hrát automaty, chyběly peníze, projevoval se agresivně, když přišel pod vlivem alkoholu domů a několikrát se stalo, že respondentku uhodil. Jak sama uvedla, zpočátku se obvykle omlouval, pár dní bylo vše v pořádku, později se tyto excesy opakovaly znovu, několikrát byla i pro svá zranění ošetřena ve zdravotnickém zařízení. Dva roky po narození dcery žena opět otěhotněla, vzhledem k manželově agresivitě, nedostatečným ekonomickým podmínkám, nevhodném bydlení a s ohledem na fakt, že se odstěhovala z velkého města na venkov, kde by jí chyběla pomoc a podpora rodiny při výchově dvou malých děti, se rozhodla podstoupit interrupci. Podobně jako v prvním případě interrupce se radila pouze s manželem, který s jejím rozhodnutím souhlasil.


82

Po interrupcích se u dotyčné neprojevily žádné psychické potíže, zdravotní nesnáze se týkaly pouze fyzického zdravotního stavu. V oblasti emoční se dostavil pouze pocit lítosti, vyvolaný vzpomínkou na obě prodělané interrupce a v obou případech byl pro ni potrat stresujícím zážitkem, nicméně se u ní žádné projevy postabortivního syndromu, jako jsou pocity viny, výčitky svědomí, deprese, úzkosti aj. neprojevily. I když rozhodnutí podstoupit interrupční zákrok vyřešilo tehdejší problémy a nevyskytly se žádné emoční ani psychické obtíže, nikdy by se už pro potrat nerozhodla. V současné době je spokojená, nemá žádné zdravotní potíže psychického rázu. Krátce po své druhé interrupci se rozvedla, žije s novým partnerem v celkem bezproblémovém vztahu, mají spolu malou dceru. Z rozhovoru s respondentkou vyplynulo, že obě interrupce v ní nezanechaly žádné psychické následky, k tématu se vyjadřovala klidně, neměla v této oblasti žádné komunikační bloky. Evidentní je smíření se s celou minulostí, týkající se zároveň i svého prvního a problematického manželského svazku.


83


M. O.

Věk:

42

Počet dětí:

1

Stav:

vdaná


VŠ

Zaměstnání:

IT

Počet UPT:

1

Náboženské vyznání:

bez vyznání

UPT v kolikátém roce ženy: 34 Kazuistika č. 8 přinesla deskripci případu paní M, která podstoupila interrupci z důvodů zdravotních na straně plodu. Krátce po rozpadu prvního manželství, na zahraniční stáži navázala krátkodobý partnerský vztah s cizincem a po svém návratu domů zjistila, že je gravidní. Pro svůj pokročilejší věk zvolila, že si dítě ponechá a vychová si je sama. Bohužel při prenatální prohlídce lékaři zjistili, že plod není v pořádku, dítě by nejspíš nedonosila, pokud ano, nebylo by zdravotně v pořádku. Byla tedy nucena se rozhodnout, zda podstoupí riziko a dítě si nechá, nebo se podrobí interrupci. Po celkovém uvážení všech možností si vybrala možnost potratu. Ze strany lékařů byla o svých možnostech informována po všech stránkách, uvedla, že se v jejím případě nejednalo vyloženě „o nutnost“, ale o úvahu nad celou situací a následné rozhodnutí. Interrupční zákrok u dotazované proběhl bez komplikací, následně se vyskytly mírné emoční pocity v podobě smutku a výčitek přetrvávající i v současnosti, že se mohla pokusit podstoupit riziko a vyhnout se interrupci, která v ní spíše vyvolávala strach a obavy, než že ji vnímala jako stresový podnět. Nejednalo se však o psychické obtíže většího rázu, proto nebylo potřeba vyhledat odbornou pomoc, navíc dotazovaná se k této části vyjádřila, že když se jednalo o její vlastní rozhodnutí, musela se s ním také vyrovnat sama. Pro interrupci by se na základě své vlastní volby nikdy nerozhodla, v podobné situaci, tedy v případě zdravotního poškození plodu, by však zvolila stejně jako v předešlém případě.


84

Dnes je paní M. podruhé vdaná, má dvouletou dceru, její život je uspokojivý, po zdravotní stránce fyzické i psychické je v pořádku. Při komunikaci v rozhovoru se projevil mírný smutek nad dřívější ztrátou dítěte, respondentka však správně pochopila nepříznivou zdravotní situaci plodu a jaké důsledky by mohlo přinést tehdejší rozhodnutí si dítě ponechat, s touto záležitostí je zcela srovnána. Téma interrupce v ní nevyvolalo zřetelnější emoční reakci, jejím prvotním zájmem je v současnosti především její zdravé dítě a nová rodina.


85


A. K.

Věk:

32

Počet dětí:

3

Stav:

vdaná


SŠ

Zaměstnání:

administrativní pracovník na ZŠ

Počet UPT:

1


bez vyznání

Případ kazuistiky č. 9 se vyznačuje jistou diferenciací. Jako u jediné ze všech dotazovaných žen byl u této respondentky diagnostikován postabortivní syndrom, kvůli kterému byla nucena podstoupit i následnou terapii. Paní A. již měla dvě malé děti, když neočekávaně otěhotněla. Vzhledem k harmonickému manželskému svazku se na dítě velmi těšili. Po určité době se však žena dozvěděla, že dítě trpí vzácnější genetickou poruchou a je nutné graviditu co nejdříve ukončit. Lékaři doporučovali provést zákrok v co nejkratším možném termínu. Pro oba manžele to byla velmi zdrcující zpráva, bylo však nutné se s celou situací vypořádat a zákrok podstoupit. V první řadě bylo podstatné záležitost náležitě prodiskutovat, dotazovaná se soukromě radila o nejrůznějších možných řešeních nejen s rodinou, ale i s kamarádkou lékařkou, všichni stanovisko lékařů podpořili, paní A. se tedy pro podstoupení zákroku rozhodla. Jak sama v rozhovoru uvedla, potrat byl pro ni velmi stresující záležitostí, jež vyvrcholila závažnými psychickými potížemi ve formě depresivní poruchy. Se svými obtížemi se následně svěřila lékaři, který navrhl, aby se pokusila najít dobrého psychologa zabývajícího se postabortivním syndromem. Respondentka tedy podstoupila psychoterapii, léčení probíhalo formou pohovorů a rozborů situace, farmakologická léčba nebyla v této kauze nutná. Obtíže přetrvávaly u dotazované asi 6 měsíců, ale nejvíce její psychický stav zklidnilo až následující těhotenství a porod třetího zdravého dítěte.


86

Současný psychický stav respondentky je dobrý, další dítě jí poskytlo útěchu a odsunulo vzpomínky na interrupční zákrok do pozadí. I v tomto případě interrupce byla nápomocná k vyřešení problémů daného stavu, respondentka však označila tuto zkušenost jako velmi bolestivé vzpomínky a pokud by měla možnost rozhodnout se pouze na základě vlastní volby, nikdy by interrupci nepodstoupila, toto řešení by zvolila pouze v případě závažného zdravotního ohrožení. Rozhovor v poslední kazuistice byl velmi emotivní, na dotazované bylo možné pozorovat, že téma interrupce pro ni psychicky není vyřešené ani po několika letech. Domnívám se, že pravá příčina terapie postabortivním syndromu spočívá v narození dalšího dítěte, nejen v samotné psychoterapii. Jak však již bylo v této kazuistice naznačeno, jednalo se o jedinou respondentku s oficiální diagnostikou PAS a jedinou, která se svými psychickými problémy svěřila ošetřujícímu lékaři.

4.4 Dílčí závěr Kapitola č. 4 je praktickou částí celé diplomové práce. Její jednotlivé podkapitoly se věnují výzkumu v oblasti tématu interrupce a jejího vlivu na psychiku ženy, determinují také metodiku kvalitativního výzkumu a naplnění cíle celé práce. Dílčí části poslední kapitoly se zaobírají rozhovory s respondenty a jejich vyhodnocení, součástí jsou i grafická znázornění zjištěných dat. Neméně relevantní díl praktické části je rozpracování

jednotlivých

kazuistik,

které

jsou

vyhotoveny

na

základě

polostrukturovaného rozhovoru s respondenty – ženami mající osobní zkušenost s interrupčním zákrokem.


87

ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo náležité prostudování tématu interrupce a to po stránce výskytu tohoto kontroverzního jevu v současnosti, o kterém konkrétněji pojednává kapitola druhá, dále psychických konsekvencí po potratu a možnostmi následné diagnostiky postabortivního syndromu. Intencí celé studie měla být afirmace, že psychické potíže se ve většině případů u žen dostavují a lze je považovat za PAS. Práce také poukazuje na nutnost se psychickými následky interrupce konkrétněji zabývat a seznámit s nimi odbornou i širokou veřejnost. Naplnění cíle diplomové práce probíhalo pomocí kvalitativního výzkumu. Na základě vyhodnocení rozhovorů s respondenty z řad žen po interrupci i odborníků zabývajících se daným tématem a jednotlivých kazuistik bylo detekováno, že u většiny žen se po interrupci psychické obtíže vyskytují, čímž je v základu výchozí hypotéza verifikována. Celkový počet respondentek s psychickými obtížemi výrazně převyšoval ženy, které nepociťovaly žádné emoční reakce. Nemožnost verifikování zjištěných údajů se vyskytlo u průzkumu výskytu postabortivního syndromu. Důvodem pro tento závěr byl fakt, že mimo jediné respondentky žádná dotazovaná žena, i když v rozhovoru uvedla negativní psychické reakce po UPT, nevyhledala odbornou pomoc a vyrovnávala se s následnou situací sama. Na základě prostudování dostupných informací o PAS je přesto možné veškeré psychické reakce považovat za symptomy postabortivního syndromu. Výsledky výzkumu zároveň upozornily na skutečnost, že stresová situace ne vždy negativně ovlivňuje psychiku jedince a záleží pouze na individuálních predispozicích. Tímto lze odůvodnit absenci výskytu negativních psychických reakcí u jedné respondentky a jejich minimální výskyt u druhé dotazované ženy po interrupčním zákroku, přičemž vliv na tento stav může mít i fakt, že interrupce vyřešila jejich nepříznivou životní situaci, která sama o sobě byla stresovým faktorem větším, než podstoupený zákrok. Při studiu statistických šetření, jejichž zdrojem byly informace Českého statistického úřadu, bylo zjištěno, že počet interrupcí sice v posledních letech vykazuje jistou degresi, ale stále je pokládán některými ženami za jediné možné řešení nepříznivé životní situace. K výskytu interrupce dochází i přes veškerá preventivní působení v oblasti sexuální edukace, snadné dostupnosti hormonální antikoncepce a dalších antikoncepčních metod.


88

Problematickým aspektem, jak se v diplomové práci ukázalo, byl zejména etický i legislativní rámec interrupce, kdy jednotlivé teorie soupeří v otázkách počátku lidského bytí, s čímž úzce souvisí dilematická stanoviska zastánců těchto teorií, zda je interrupce zabitím člověka, jako již utvořeného a svébytného individua, jež splňuje veškeré podmínky na základní lidská práva, nebo se jedná pouze o odstranění lidského plodu a je tak naplněno právo na svobodnou volbu ve sféře plánovaného rodičovství. Toto kontroverzní téma naznačuje nutnost dalších bádání a reflexí, jež by přispělo ke konkrétnějšímu zmapování problematiky interrupcí.


89

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Legislativa 1. ČR. Zákon České národní rady o umělém přerušení těhotenství: Zákon č. 66/ 1986 Sb. In: Sbírka zákonů ČSR. Praha: Federální statistický úřad, 1986, roč. 1986, 22. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=66&r=1986.

Knižní zdroje 2. CITTERBART, Karel; es al. Gynekologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 278 s. ISBN 80-246-0318-7. 3. ČECH, Evžen; HÁJEK, Zdeněk; MARŠÁL, Karel; SRP, Bedřich. Porodnictví. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Grada, 2007. 544 s. ISBN 978-80-247-13038. 4. DLHOŠ, Ernest; MACKŮ, František. Gynekologie a porodnictví. 1. vyd. Praha: Aviceum- zdravotnické nakladatelství, 1981. 176 s. ISBN 08–023–81, str. 104. 5. FREEDOVÁ, Lucie; SALAZAROVÁ, Penny. Čas k uzdravení: Naděje a pomoc při překonávání postabortivního syndromu. 1. vyd. Praha: Paulínky, 2008. 199 s. ISBN 978-80-86949. 6. GILLERNOVÁ, Ilona; KEBZA, Vladimír; RYMEŠ, Milan. Psychologické aspekty změn v české společnosti: člověk na přelomu tisíciletí. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 256 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4727-981. 7. HUČÍK, Ján; HUČÍKOVÁ, Alena. Kazuistika v špeciálnej pedagogike. 2. vyd., preprac. Prešov: Prešovská univerzita, 2010. 117 s. ISBN 978-80-555-0143-7. 8. CHMEL, Roman. Otázky a odpovědi o porodu. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2008. 138 s. ISBN 978-80-247-2142-2. 9. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4. 10. CHROMÝ, Karel; HONZÁK, Radkin. Somatizace a funkční poruchy. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 216 s. ISBN 80-247-1473-6. 11. KLIMEKOVÁ, Anna. Etika, mravná výchova a profesná etika. 1. vyd. Prešov: Lana, 2005. 106 s. ISBN 80-969053-9-2.


90

12. KOPECKÁ, Katarína; KORCOVÁ, Magdaléna. Zdravotnícka etika. 2. vyd. Bratislava: Osveta, 2008. 119 s. ISBN 978-80-8063-278-6. 13. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. 3.vyd. Praha: Portál, 2009. 279 s. ISBN 978-807-3675-684. 14. KUTNOHORSKÁ, Jana. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 175 s. Sestra. ISBN 978-802-4727-134. 15. MACKŮ, František; ČECH, Evžen. Gynekologie pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002. 171 s. ISBN 80-733-3001-6. 16. Mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize: duševní poruchy a poruchy chování: popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka. Praha: Psychiatrické centrum, 1992. 282 s. ISBN 80-851-2137-9. 17. MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 153 s. ISBN 80-247-1024-2. 18. PANŤUCH, Anton; et al. Gynekologie a porodnictví: Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1987. 384 s. ISBN 08-006-87. 19. PRAŠKO, Ján; PRAŠKOVÁ, Hana. Jak zvládat paniku a strach cestovat. Praha: Grada Publishing, 1998. 216 s. ISBN 80-7169-664-1. 20. PTÁČEK, Radek; BARTŮNĚK, Petr; et al. Etika a komunikace v medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 528 s. ISBN 978-802-4739-762. 21. RABOCH, Jiří; PAVLOVSKÝ, Pavel; JANOTOVÁ, Dana. Psychiatrie: minimum pro praxi. 4. vyd. Praha: Triton, 2006. 211 s. ISBN 80-725-4746-1. 22. RATISLAVOVÁ, Kateřina. Aplikovaná psychologie porodnictví: [psychologie těhotenství, porodu a šestinedělí: psychosomatická medicína: učební texty pro porodní asistentky]. 1. vyd. Praha: Reklamní atelier Area, 2008. 106 s. ISBN 80254-2186-4. 23. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 184 s. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-3006-6. 24. ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel. Gynekologie. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2008. 319 s. ISBN 978-807-2625-017. 25. ROTTER, Hans. Důstojnost lidského života: [základní otázky lékařské etiky]. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 1999. 107 s. ISBN 80-702-1302-7.


91

26. ROZTOČIL, Aleš. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 508 s. ISBN 978-802-4728-322. 27. ROZTOČIL, Aleš; et al. Vybrané kapitoly z gynekologie a porodnictví: I. částgynekologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví Brno, 1994. 246 s. ISBN 80-7013-167-5. 28. SCHELLE, Karel. Vier Ansichten über Abtreibungen. 1. Aufl. München: GRINVerl, 2010. 98 s. ISBN 36-406-8644-6. 29. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 269 s., Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3373-9. 30. WEISS, Petr. Sexuologie. 1.vyd. Praha: Grada, 2010. 724 s. ISBN 978-802-4724928.

Seriálové publikace 31. LAJKEP,

Tomáš.

Status

lidského

embrya

z

hlediska

filozofické

antropologie. Scripta bioethica, Brno: Hippokrates, 2003. 7 s. ISSN 1213-2977.

Internetové zdroje 32. ADOLFSSON, Annsofie. The course of mental health after miscarriage and induced abortion: a longitudinal, five-year follow-up study. In: PMC: US National Library of Medicine, National Instituce of Health[online]. 2011 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1343574/. 33. Antiprogesterone for medical abortion. In: National Institutes of Health [online]. Georgian Med News., 2006 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16905802. 34. Aqua vitae, linka pomoci: Poradna ( nejen) pro ženy v tísni [online]. 2010 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://linkapomoci.cz/. 35. BRATKOVÁ, Eva. Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2 : metodický materiál pro autory vysokoškolských kvalifikačních prací [online]. Verze 2.0, aktualiz. a rozšíř. Praha: Odborná komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací, Asociace knihoven vysokých škol ČR, 2008-12-22 [2008-12-30]. 60 s. (PDF). Dostupný z: .WWW: .


92

36. BROEN, Anne, Nordal. The course of mental health after miscarriage and induced abortion: a longitudinal, five-year follow-up study. In: PMC: US National Library of Medicine, National Instituce of Health [online]. 2005 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1343574/. 37. Barnefar utøver abortpress. In: VG Nett: Helse [online]. 2005 [cit. 2013-02-10]. Dostupné z: http://www.vg.no/helse/artikkel.php?artid=266567. 38. Definice prostaglandinu E2. In: MedicineNet.com [online]. 2012 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://www.medterms.com/script/main/art.asp?articlekey=24892. 39. GÓRSKA, Magdalena. Interrupce psaná společností, tělem a individuálním vědomí m. Gender, rovné příležitosti, výzkum[online]. roč. 5, číslo 4/2004. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2004 [cit. 2012-11-26]. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/70bbc34719e5b8667dd7ae0557a7f187156bc6 f4_rocnik05-4-2004.pdf. 40. Gynekologická ambulance MUDr. Vladimír Špička. Http://gynekologiept.cz: http://gynekologiept.cz/pages/miniinterupce/custom_page.htm?execution=e8s1 [onl ine]. Prachatice, 2009- 2011 [cit. 2012-10-28]. Dostupné z: http://gynekologiept.cz. 41. HACH, Petr; MAREK, Josef; KOČOVÁ, Jitka; REISCHIG, Josef. Odborné stanovisko k počátku života nového lidského jedince. In: Hnutí pro život [online]. Praha,

1999

-

2003

[cit.

2013-02-08].

Dostupné

z:

http://www.prolife.cz/?a=35&id=126. 42. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Interrupce- stále aktuální problém. In: Www.levret.cz: Moderní babictví [online]. Praha, 2004 [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: http://www.levret.cz/publikace/casopisy/mb/2004-3/?pdf=148. 43. Hnutí Pro život ČR. Hnutí Pro život ČR [online]. Praha, 1999 [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.prolife.cz/?a=11&id=9. 44. HOLLÁ, Kateřina. Interrupce- Potrat. In: Http://www.zdravi4u.cz [online]. 22. 11. 2007. 2007 [cit. 2012-09-23]. Dostupné z: http://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2007112201. 45. HOLLÁ,

Kateřina.

In: Sexuálně.cz [online].

Poporodní Praha

deprese [cit.

není

jen

2013-02-09].

špatná

nálada.

Dostupné

http://www.sexualne.cz/novinky/poporodni-deprese-neni-jen-spatna-nalada-313. ISSN 1802-5552.

z:


93

46. Interrupce. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2013-01-23]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce#Pro-choice. 47. WICHTERLOVÁ Lada. Interrupce: Proč ženy volí interrupci.

In: Feminismus.cz.

[online]. 2002 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://www.feminismus.cz/index.shtml?x=115223. 48. Interupcia. In: Www.právoprekaždého.sk [online]. [cit. 2012-10-28]. Dostupné z: http://www.pravoprekazdeho.sk/novinar_a_politik/nazory_komentare_analyzy/inte rupcia/index.html. 49. IPPF. In: IPPF: International Planned Parenthood Federation [online]. London, 2012 [cit. 2013-01-23]. Dostupné z: http://www.ippf.org/. 50. KONTRA, Martin. Potrat na celý život. 2007. 7 s. ISSN 1213-1385. Dostupné z: http://www.azrodina.cz/779-potrat-na-cely-zivot. 51. KOTAČKOVÁ, Lenka. Progesteron. Http://www.toplekar.cz/ [online]. [cit. 201211-02]. Dostupné z: http://www.toplekar.cz/laboratorni-hodnoty/progesteron.html. 52. NAF National Abortion Federation: What Is Medical Abortion. In: Http://www.prochoice.org/ [online]. 2008 [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.prochoice.org/about_abortion/facts/medical_abortion.html. 53. Národní registr reprodukčního zdraví potraty. ÚZIS: Národní registr potratů [online]. Praha [cit. 2013-01-28]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/registry-nzis/nrpot. 54. PROSTAGLANDINOVÝ POTRAT. In: Narodnizdravotniregistr.cz [online]. 2010 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://www.narodnizdravotniregistr.cz/zajimavosti/49-potrat/. 55. SPRSV. In: SPRSV: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu [online]. Praha, 2001 [cit. 2013-01-23]. Dostupné z: http://www.planovanirodiny.cz/index.php. 56. Symptoms and Frequently Asked Questions About Post Abortion Stress Syndrome. In: PASS[online]. 1998, 2007 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://www.afterabortion.com/about_pass.html. 57. VETEŠNÍKOVÁ - KOUBOVÁ, Radka. Když se rozhodneme pro potrat. In: Žena.cz [online]. 2010 [cit. 2012-10-22]. Dostupné z:


94

http://zena.centrum.cz/deti/clanek.phtml?old_url=deti/tehotenstvi-aporod/zdravi/2010/1/4/clanky/kdyz-se-rozhodneme-pro-potrat. 58. Vývoj potratovosti v České republice. Český statistický úřad [online]. Praha: ČSÚ, 2004 [cit. 2013-01-28]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4028-04. 59. World Health Organization. WHO REGIONAL OFFICE FOR EUROPE. Technické programy v evropském regionu [online]. [cit. 2012-11-18]. Dostupné z: http://www.euro.who.int/en/who-we-are/technical-programmes-in-theeuropean-region/_recache. 60. Zdravotnická statistika. Potraty. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISBN 978-80-7280-979-0. Dostupné z: http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/potrat.


95

SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK RU 486

Známější název léku Mifegyne patřící mezi metody chemické interrupce.

UPT

Umělé přerušení těhotenství.

OSN

Organizace spojených národů.

WHO

World Health Organization ( Světová zdravotnická organizace).

USA

Spojené státy americké.

NGO

Nevládní organizace (Non governmental organization).

IPPF

Mezinárodní federace plánovaného rodičovství.

SPRSV

Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu působící v České republice.

ÚZIS

Ústav zdravotnických informací a statistiky.

ČR

Česká republika.

UNFPA United Nations Population Fund. PAS

Postabortivní syndrom.

CENAP

Centrum naděje a pomoci – občanské sdružení.


SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 - počet interrupcí v letech 1960 až 1999 v pětiletých intervalech. Tabulka č. 2 - počet interrupcí za jeden rok v letech 2000 – 2012.

96


SEZNAM PŘÍLOH Otázky pro ženy, které podstoupily interrupci. Otázky pro odborné pracovníky.

97

PŘÍLOHA P I: OTÁZKY PRO RESPONDENTY Otázky pro ženy, které podstoupily interrupci 1. Uveďte prosím věk. 2. Počet dětí. 3. Stav (vdaná, svobodná, rozvedená). 4. Dosažené vzdělání. 5. Zaměstnání. 6. Náboženské vyznání. 7. V kolika letech jste prodělala interrupci? 8. Kolik interrupcí jste prodělala celkem? 9. Z jakého důvodu jste se rozhodla pro interrupci? 10. Pokud bylo důvodem pro podstoupení interrupce rozhodnutí lékařů v rámci ochrany zdraví, života ženy, nebo nenarozeného dítěte, byla jste lékaři dostatečně informována o nutnosti podstoupit interrupci? 11. Jak jste přijala rozhodnutí lékařů o nutnosti podrobit se interrupci? 12. Podstoupila byste interrupci na základě vlastní svobodné volby? 13. V případě, že interrupce byla Vaše svobodná volba, radila jste se s někým o svém rozhodnutí podstoupit interrupci (partner, přátelé, rodina)? 14. Pokud ano, jaké bylo jejich stanovisko k Vašemu postoji? 15. Bylo pro Vás podstoupení interrupce stresovou událostí? 16. Vyskytly se u Vás po prodělání interrupce nějaké zdravotní potíže? 17. Vyskytly se u Vás po prodělání interrupce nějaké psychické potíže (deprese, úzkosti, pocity beznaděje, viny, nespavost, zvýšená potřeba návykových látek, popřípadě jiné)? Prosím vyjmenujte. 18. Pokud ano, jak dlouho tyto potíže přetrvávaly? 19. Svěřila jste se někomu s těmito potížemi? V případě, že ano, komu? 20. Byla jste nucena navštívit odbornou pomoc (lékař, psycholog, apod.)?

21. Pokud ano, podstoupila jste kvůli těmto potížím terapii/ léčbu? 22. Jakou formou terapie probíhala? 23. Byl u Vás diagnostikován postabortivní (postinterrupční syndrom)? 24. Jaký je v současné době Váš psychický stav? 25. Jaké jsou Vaše osobní pocity, které si spojujete s interrupcí? 26. Vyřešila interrupce Vaše tehdejší problémy, které vedly k rozhodnutí se pro umělé ukončení těhotenství? 27. Rozhodla byste se pro interrupci znovu?

Otázky pro odborné pracovníky 1. Je dle Vašeho názoru výskyt interrupcí v současnosti stejný oproti minulému období? 2. Z jakého důvodu jsou počty interrupcí menší/ větší? 3. Myslíte si, že podstoupení interrupce by mělo být právem ženy rozhodnout svobodně o svém těhotenství? Uveďte důvody pro ano/ ne. 4. Jaké jsou nejčastější důvody žen, které se rozhodnou pro podstoupení interrupce? 5. Jaká skupina je dle Vaší praxe početnější - skupina žen, které se pro interrupci rozhodly na základě své svobodné volby, nebo skupina žen, které byly nuceny interrupci prodělat na základě lékařského rozhodnutí či doporučení? 6. Existují v současnosti dostatečná preventivní opatření, aby ženy interrupci nemusely podstupovat? Jaká opatření to dle Vašeho názoru jsou? 7. Setkala jste se ve své praxi s ženami, které podstoupily interrupci a následně se u nich projevily psychické potíže? 8. Můžete konkrétněji uvést, o jaké psychické potíže se jednalo? 9. Klasifikovala byste tyto psychické potíže jako postabortivní (postinterrupční) syndrom (PAS)? 10. Projevují se u některých skupin žen příznaky postabortivního syndromu ve větším počtu? (skupina žen, které se pro interrupci rozhodly na základě své svobodné volby, nebo skupina žen, které byly nuceny interrupci prodělat na základě lékařského rozhodnutí či doporučení). 11. Jaké symptomy PAS se u žen, se kterými jste se setkala, nejčastěji vyskytovaly? 12. Jaké existují formy pomoci pro ženy trpící postabortivním syndromem? 13. Je odborná pomoc v případě PAS dostačující? 14. Je u nás problematika PAS dostatečně známá?

INTERUPCE JAKO SOCIÁLNÍ JEV A JEJÍ VLIV NA PSYCHIKU ŽENY

Recommend Documents