INFEKCE MOÈOVÝCH CEST U SENIORÙ

INFEKCE MOÈOVÝCH CEST U SENIORÙ B. HÁJKOVÁ

SOUHRN Infekce močových cest jsou velmi širokou skupinou infekčně-zánětlivých onemocnění ledvin a močových cest. Racionální přístup k diagnostice a léčbě je podmíněn správnou klasifikací. Přehledný článek se zabývá aspekty, podle kterých se močové infekce třídí. Tato klasifikace vhodně usměrňuje diagnostický a léčebný proces. V článku jsou popsány diagnostické postupy, léčba a prevence infekce močových cest u seniorů.

KLÍÈOVÁ SLOVA infekce močových cest

ABSTRACT Urinary tract infections in elderly. Urinary tract infection (UTI) is a very broad group of infectious-inflammatory disease of the kidney and urinary tract. A rational approach to the diagnosis and treatment requires proper classification. This review article discusses the aspects used for UTI classification. This classification of UTI appropriately guides the diagnostic and therapeutic processes. Diagnostic procedures, treatment and prevention of UTI in elderly are described.

KEY WORDS urinary tract infection

DEFINICE Infekce močových cest (IMC) znamená přítomnost, pomnožování a kolonizaci epitelu močových cest patogenními mikroorganizmy, nejčastěji Gram negativními, a jejich následnou invazi do sousedních tkání.

ROZDÌLENÍ IMC Z RÙZNÝCH HLEDISEK a) nekomplikovaná a komplikovaná – podle přítomnosti jiné patologie močového ústrojí (kameny, veziko-ureterální reflux aj.) nebo přidružených onemocnění (diabetes mellitus, imunodeficience) b) horní (pyelonefritis) a dolní (uretritida, cystitida, prostatitida) – podle lokalizace sídla infekce c) akutní a chronická – podle časového průběhu – akutní – ojedinělá ataka – opakované ataky, recidivující IMC – recidivující IMC – akutně rekurující, způsobené odlišným bakteriálním kmenem – akutně relabující, způsobené stejným kmenem bakterie jako původní infekce, do týdne po ukončení léčby d) asymptomatická a symptomatická – z hlediska klinických projevů

14

e) podle vyvolávajícího agens 1. nespecifické bakteriální IMC, nejčastěji způsobené Escherichia coli v 80–90 % [7,9], Proteus, Klebsiella, Enterobacter 2. specifické bakteriální IMC, které způsobuje Mycobacterium 3. atypické, způsobené např. Neisseria gonorrhoeae, Chlamydia trachomatis, Trichomonas vaginalis, Candida species, virus Herpes simplex. Průkaz těchto patogenů není možný při běžném bakteriologickém vyšetření moči. Z hlediska klinické praxe se ukázalo jako nejužitečnější dělení na komplikovanou a nekomplikovanou formu.

EPIDEMIOLOGIE Výskyt IMC je závislý na věku a pohlaví. V dospělém věku je prevalence signifikantní bakteriurie u žen 4–5% a stoupá s věkem.Výskyt IMC u mužů středního věku je ve srovnání se stejně starými ženami nápadně nízký. Příčiny jsou jednak anatomické, jednak souvisejí s baktericidními vlastnostmi prostatického sekretu. U mužů stoupá prevalence po 40. roce věku a všeobecně se předpokládá, že se vždy jedná o infekci komplikovanou v důsledku hypertrofie prostaty, ledvinových kamenů nebo instrumentací v močových cestách [1]. Ri-

ÈES GER REV 2008; 6(1): 14–18

INFEKCE MOÈOVÝCH CEST U SENIORÙ

zikovými faktory pro vznik nekomplikované IMC u mladých mužů je homosexualita a pohlavní styk s infikovanou partnerkou [3].

PATOGENEZE Nejčastěji pronikají bakterie do močového traktu vzestupnou cestou ze střeva přes perineum. IMC začíná kolonizací vaginálního vestibula (předkožkového vaku) a následně se infikuje močová trubice, močový měchýř a vzácně i horní močové cesty. Předpokladem adheze bakterií a kolonizace uroepitelu je jeho oslabená obranyschopnost nebo odchylky ve vyprazdňování moči [4]. Velmi častou příčinou IMC je instrumentální vyšetření a močová cévka. Hematogenní infekce ledvinové tkáně je méně častá a přichází nejčastěji u chronicky nemocných a u imunosuprimovaných pacientů.

KLINICKÝ OBRAZ IMC zahrnuje celou škálu příznaků, od asymptomatické bakteriurie až po septickou, případně abscedující pyelonefritidu, vyžadující neodkladnou nemocniční péči. Asymptomatická bakteriurie (ABU) je označována jako signifikantní bakteriurie > 105 mikrobů/ml ve dvou po sobě následujících vyšetřeních moče bez jakékoliv klinické symptomatologie [12]. Může, ale nemusí, být provázena leukocyturií. Dnes převažuje názor, že ABU není třeba léčit s výjimkou u těhotných, (neléčená ABU u 20 % z nich přejde v akutní pyelonefritidu) nebo před operačním zákrokem v urogenitálním traktu [2]. U jiných skupin je léčba ABU nesprávná a spíše poškozující, potencuje narůstání rezistence mikrobiálních kmenů [10]. Zánět močového měchýře (cystitis) se klinicky projevuje bolestí nad sponou stydkou při močení nebo těsně v jeho závěru. Je vyvolána drážděním senzitivních nervových zakončení ve stěně močového měchýře. Kromě zánětu může být rovněž indukována požitím alkoholu, ostrých jídel, působením chladu a zvýšeným vylučováním některých látek např. oxalátů, urátů. Zánět močového měchýře vede ke snížení jeho kapacity, což má za následek častější močení (polakisurii). Také tento příznak není pro zánět specifický, může se vyskytnout ve stresové situaci nebo při infiltraci močového měchýře nádorem. V důsledku snížené jímavosti močového měchýře při zánětu vzniká příznak neodkladného močení (urgentní mikce) = malé množství moče v krátkých intervalech. Není vzácný výskyt mikro– i makrohematurie. Cystitis je často spojena se symptomatologií zánětu v močové trubici (uretritis), a proto je přítomna také strangurie (řezavá bolest v průběhu močení). Pro cystitidu a uretritidu není typický febrilní průběh a pokud se teploty vyskytují, bývají intermitentní do 38 °C. Akutní prostatitida se projevuje horečkou, alterací celkového stavu a bolestivou prostatou. Může být přítomen i výtok z uretry a dysurie. Léčba je v kompetenci urologů. Akutní pyelonefritida se klinicky manifestuje náhle celkovou alterací stavu, někdy nauzeou, zvracením i průjmy. Typická je zimnice, třesavka a po ní horečka až kolem 40 °C,

ÈES GER REV 2008; 6(1): 14–18

bolest postižené ledviny – lumbalgie. Bolest je nejčastěji vyvolána distenzí dutého systému ledviny při akutní hydronefróze nebo rozepětím ledvinového pouzdra při edému ledviny. Většinou je pyelonefritida způsobena vzestupem infekce z dolních močových cest, proto jsou též přítomny známky uretritidy a cystitidy. Pokud není rychle a dostatečně razantně nasazena antimikrobiální léčba, může se rozvinout šokový stav. Fulminantní formy akutní pyelonefritidy způsobené virulentními mikroorganizmy, mají tendenci k tvorbě jednoho nebo více abscesů v ledvinovém parenchymu (abscedující pyelonefritida). U některých pacientů může zánět přestoupit do perirenálního tuku; výsledkem je pak perirenální absces. Akutní pyelonefritidu zpravidla považujeme za komplikovanou formu IMC. Pokud však probíhá u člověka zcela zdravého, který není k infekci predisponován, je IMC nekomplikovaná. Vzestup infekce do ledvinového parenchymu v tomto případě přičítáme vlastnostem bakteriálního agens. Z uvedeného je patrné, že lokalizace infekce není pro rozlišení komplikované a nekomplikované formy IMC rozhodující. V současné době není k dispozici jednoduchý neinvazivní test pro lokalizaci místa infekce. Akutní pyelonefritida bývá, kromě typické klinické symptomatologie, provázena leukocytózou, vysokou sedimentací červených krvinek a C-reaktivního proteinu. V močovém sedimentu můžeme vzácně nalézt leukocytární válce. Chronická pyelonefritida – chronická intersticiální nefritida je sonografická, resp. RTG diagnóza deformovaného dutého systému a jizev parenchymu ledvin. Nejčastěji je důsledkem veziko-ureterálního refluxu (VUR), který nebyl rozpoznán v dětství. V dospělosti se podobné změny mohou vyvinout jako následek abúzu analgetik, zřídka při recidivující infekci provázející močové kameny. Často probíhá asymptomaticky a je diagnostikována v pozdním období při snížené funkci ledvin. Fyzikální nález není diagnostický, močový nález bývá také chudý. Obvyklá je proteinurie do 1 g/24 hod. a leukocyturie. V pozdním průběhu chronické intersticiální nefritidy se zvyšuje krevní tlak a proteinurie, což signalizuje zrychlující se progresi.

ZVLÁŠTNOSTI MOÈOVÝCH INFEKCÍ VE STÁØÍ Většina seniorů má asymptomatickou bakteriurii, která bývá 3× častější u žen než u mužů. Zvláště časté jsou nozokomiální infekce močových cest u dlouhodobě hospitalizovaných seniorů. Diagnostická kritéria pro IMC u seniorů jsou stejná jako u mladých pacientů, nicméně přítomnost pyurie, která je specifickým příznakem IMC u mladých pacientů, není ukazatelem bakteriurie u starší populace. Terapie asymptomatické bakteriurie u seniorů nepřináší symptomatické zlepšení, proto se doporučuje hlavně prevence infekce a zlepšení močových funkcí. Predisponujícími faktory pro rozvoj IMC u seniorů jsou: imobilita, demence, neurogenní močový měchýř při cerebrovaskulární insuficienci či diabetické nefropatii, retence moče při hypertrofii prostaty,

15

INFEKCE MOÈOVÝCH CEST U SENIORÙ

inkontinence moče a dlouhodobá katetrizace močového měchýře aj. IMC u seniorů představují hlavní zdroj bakteriemie a septikemie. Jedná se hlavně o mikroby charakterizující nemocniční infekci a většinou rezistentní k běžným antibiotikům. Infekce u seniorů mívají nevýraznou klinickou symptomatologii a jsou většinou polymikrobiální – Escherichia coli, Proteus mirabilis, Klebsiella pneumonie apod. U lidí starších 65 let je vznik IMC podporován některými komorbiditami, a proto je nutno považovat tyto infekce za komplikované. Jejich vývoj je odlišný u katetrizovaných a nekatetrizovaných seniorů. Prevalence IMC po 65. roce věku stoupá u mužů v důsledku hypertrofie prostaty, nefrolitiázy, instrumentací v močových cestách. U mužů je jejich prevalence oproti ženám ve všech věkových skupinách nižší. Asymptomatická bakteriurie (ABU) je považována za projev kolonizace sliznice uropatogeny, její prevalence narůstá s věkem, nad 65 let tvoří 6–10 %, kolem 80 let 20–50 %. Avšak ABU je u seniorů spojena s imunitní odpovědí. Svědčí pro to spolupřítomná pyurie, vysoké močové a plazmatické koncentrace protilátek proti infekčním uropatogenům a vysoké koncentrace cytokinů – interleukinů v moči [10]. ABU u seniorů může spontánně vymizet, není to však časté, zejména při ABU podmíněné Escherichia coli. ABU u seniorů, kteří nemají močový katétr, se doporučuje neléčit.

PØÍÈINY BAKTERIURIE A IMC U SENIORÙ Zvýšená náchylnost k ABU a symptomatické IMC je vysvětlována u žen sníženou produkcí estrogenů a u mužů sníženou baktericidní aktivitou prostatického sekretu. Snížená produkce estrogenů vede k atrofii vaginálního epitelu, a tím k dysfunkci a zániku sekrečních žlázek s následnou suchostí vaginální sliznice. Dochází k zánětu vaginální sliznice, což přispívá ke vzniku močových symptomů: dysurie, polakisurie a urgence. Změna intravaginálního pH a bakteriální flóry v důsledku změn sliznice přispívá ke snadnému vzniku ABU a symptomatické IMC. U mužů sehrává důležitou roli rizikového faktoru IMC hypertrofie prostaty, jejíž incidence stoupá s věkem, a často bývá příčinou subvezikální obstrukce a retence moče v močovém měchýři. Rizikovými faktory jsou také různé komorbidity. Rizikem pro vznik IMC je diabetes mellitus, je-li komplikován autonomní neuropatií a neurogenním měchýřem. Neurogenní měchýř je rovněž častá komplikace řady neurologických chorob, které jsou specifické pro starší věk, jako je Parkinsonova choroba, Alzheimerova demence a cerebrovaskulární léze. Další příčinou jsou časté urologické instrumentační výkony a v neposlední řadě i inkontinence moče a stolice. Diagnostika IMC u seniorů je pro obtížnou komunikaci s nemocným problematická. K potvrzení diagnózy IMC je nutný průkaz leukocyturie a bakteriurie. Základní metodou je chemické vyšetření moče a močového sedimentu ve správně odebrané moči, tj. v čerstvé

16

moči, získané ze středního proudu po omytí zevního ústí močové trubice. V některých případech (vaginální fluor) lze odebrat moč pomocí suprapubické punkce močového měchýře, katetrizace močového měchýře k odběru moči na vyšetření není vhodná. Jako pozitivní nález hodnotíme přítomnost více než 10 leukocytů na zorné pole a >105 mikrobů/1 ml moče [13]. Při klinických příznacích soudíme na IMC už při nižším počtu bakterií. S dostatečnou jistotou prokazujeme leukocyturii ponornými proužky, jež jsou založeny na kolorimetrické změně. K nejužívanějším patří esterázový test na přítomnost pyurie a nitritový test na přítomnost bakteriurie, který má na rozdíl od prvního, nízkou senzitivitu. Kultivace moči by měla být provedena před nasazením antibiotika, u žen s příznaky uretritidy je indikováno gynekologické vyšetření. Močové pH vyšší než 6 podporuje podezření na IMC. U nozokomiálních infekcí považujeme za signifikantní bakteriurii více než 104 mikrobů/1 ml moči, a u plísní dokonce více než 103 [6]. Snížení hranice signifikantní bakteriurie se týká zejména starších pacientů a nemocných s močovým katétrem. Pokud je kultivační nález negativní u nemocného s pyurií a klinickou symptomatologií IMC, je třeba myslet na uropatogeny, které jsou rutinními metodami špatně prokazatelné (mykoplazmata, Mycobacterium apod.) U pacientů s podezřením na komplikovanou IMC je indikováno podrobnější vyšetření močových cest, zaměřené na pátrání po predispozičních faktorech.

INDIKACE K PODROBNÉMU VYŠETØENÍ • recidivující a chronická IMC u žen • každá IMC u mužů • IMC rezistentní na léčbu nebo rekurence s odstupem 5 až 6 týdnů od ukončení terapie • IMC způsobená pseudomonádami, proteem a anaerobními bakteriemi • nemocní s diabetes mellitus a nefrolitiázou • IMC s makrohematurií nebo perzistující neglomerulární mikrohematurií Vyšetřovací metody v pořadí, jak by měly být indikovány: Sonografické vyšetření je metoda první volby. Spolehlivě prokazuje dilataci či obstrukci močových cest, velikost ledvin, kameny, cysty. Uspokojivě ho lze hodnotit i při výrazně snížené funkci ledvin. Vylučovací urografie ukazuje morfologii dutého systému ledvin s větší přesností než sonografie. Ordinujeme ji nejdříve za 2 týdny po odeznění akutní pyelonefritidy, předpokladem je sérový kreatinin nižší než 200 μmol/l. Pozn.: při kontrastním vyšetření ledvin je nutno pamatovat na nefrotoxicitu kontrastní látky a možnost významného zhoršení funkce ledvin u rizikových pacientů (s CHRI, myelomem, diabetickou nefropatií).

ÈES GER REV 2008; 6(1): 14–18

INFEKCE MOÈOVÝCH CEST U SENIORÙ

Scintigrafie ledvin je nejcitlivější metoda pro průkaz jizev v parenchymu a spolehlivě odhalí i asymetrii funkce ledvin. Vyšetření je přínosné i při renální insuficienci. Izotopová mikční cystografie – VUR nebo kontrola stavu po jeho operaci. CT ledvin – při podezření na analgetickou nefropatii a na abscedující pyelonefritidu. Urologická vyšetření dolních a horních močových cest při recidivujících IMC s negativním sonografickým nálezem (např. cystoskopie, kalibrace uretry, urodynamická vyš. aj).

TERAPIE IMC Cílem léčby je potlačení zánětu, prevence recidiv a odstranění komplikujících faktorů, které infekci podmiňují. Základním opatřením je dostatečný přívod tekutin – 2,5 l za 24 hod. a antimikrobiální léčba podle citlivosti etiolog. agens. Je třeba preferovat léky s přetrvávající dostatečně vysokou močovou i tkáňovou koncentrací a s minimálním ovlivněním střevní i vaginální mikroflóry. Pro krátký biologický poločas nejsou vhodná beta–laktamová antibiotika a cefalosporiny I. generace [5]. Nejčastěji používané léky jsou trimetoprim-sulfamethoxazol a ciprofloxacin. Klasickou empirickou terapií akutní nekomplikované pyelonefritidy s fulminantnějším průběhem je parenterální podávání gentamycinu a ampicilinu. Jeho nefrotoxicita je mírněna krátkodobou expozicí, neboť lze zpravidla po 3–4 dnech přejít na perorální léčbu jinými antimikrobiálními preparáty. Gentamycin je výhodný tím, že se kumuluje v ledvinové tkáni, je levný a je možné ho podávat i jedenkrát denně. Pokud jsou původcem nekomplikované pyelonefritidy gramnegativní bakterie, je vhodné pokračovat v perorální terapii ciprofloxacinem. Ciprofloxacin a ofloxacin se velmi dobře kumulují v ledvinové tkáni a jsou proto vhodné i k zahajovací parenterální léčbě akutní nekomplikované pyelonefritidy. Nitrofurantoin není pro léčbu akutní IMC vhodný, neboť se dostatečně nekoncentruje ve tkáních. U nekomplikované cystitidy u žen postačí 3denní léčba antibiotiky. Lékem první volby je kombinace trimetoprim a sulfamethoxazol 2 tbl. po 12 hod. Při recidivující cystitidě a u mužů prodloužíme léčbu na 7–10 dní. Léčba akutní pyelonefritidy by měla trvat 2–4 týdny. Léčba prostatitidy je záležitostí urologa. Léčba komplikovaných IMC závisí na možnosti ovlivnit predispoziční faktory. U nemocných s hrozící urosepsí má být podáno širokospektrální antibiotikum parenterálně při hospitalizaci, doporučena je např. kombinace cefalosporinu III. generace s aminoglykosidy.

IMC U SENIORÙ S MOÈOVÝM KATÉTREM Močový katétr mají dlouhodobě zavedený zejména bezmocní a inkontinentní staří pacienti. Většina pacientů s katetrizací močového měchýře, která trvá déle než 30 dní, má zjistitelnou bakteriurii, zhruba 95 % nemocných má polymikrobiální nález. Katetrizace močového měchýře je rizikovým faktorem

ÈES GER REV 2008; 6(1): 14–18

pro vznik nozokomiální IMC. U katetrizovaných pacientů je v moči často přítomna Candida, její výskyt koreluje s délkou permanentní katetrizace. U seniorů s dlouhodobě zavedeným močovým katétrem jsou časté febrilní epizody. Asi 2/3 febrilních epizod u těchto nemocných jsou způsobeny močovou infekcí. U katetrizovaných seniorů infekce snadno přestupuje do periuretrálních tkání, čímž je usnadněn vznik epididymitidy a prostatitidy. Před započetím antimikrobiální léčby je třeba u katetrizovaných seniorů zajistit mikrobiologické vyšetření moče a hemokulturu. Vždy je třeba vyloučit jiný zdroj horečky a bakteriemie než IMC. Preventivní antimikrobiální léčba asymptomatické bakteriurie nevede ke snížení incidence febrilních epizod, naopak přispívá k selekci multirezistentních bakteriálních kmenů. Proto preventivní antibiotickou léčbu ABU nedoporučujeme. Léčbu doporučujeme u vysoce rizikových pacientů s granulocytopenií a pacientů před operačními výkony. Prevence nekomplikované IMC je možná cestou přírodních léčiv (koncentrát z brusinek) nebo imunobioterapií Uro-Vaxomem. V Kanadě provedená a nedávno publikovaná randomizovaná klinická studie doložila významné snížení frekvence symptomatických IMC u 150 žen ve věku 21–72 let, pokud po dobu l roku pravidelně užívaly brusinkovou šťávu nebo tablety s brusinkovým extraktem [15]. Uro-Vaxom obsahuje imunostimulační komponenty získané z 18 kmenů Escherichia coli a nespecifický leukocytární aktivátor a omezuje schopnost bakterií kolonizovat slizniční povrch. Prevence komplikované IMC spočívá v odstranění predispozičních faktorů. Není-li to z technických důvodů možné, je prevence reinfekcí nemožná. Někdy přistupujeme k dlouhodobému podávání chemoterapeutik v subterapeutické dávce (např. trimetoprim, trimetoprim-sulfameth, nitrofurantoin). Při recidivující IMC je nezbytné poučit pacienta o zásadách hygieny perinea a vyvarovat se prochladnutí. Při snížené funkci ledvin s kreatininem v séru pod 200 μmol/l není vhodná těžší fyzická práce.

ZÁVÌR IMC u seniorů jsou mnohem častější než v mladších věkových skupinách, jejich frekvence je nejvyšší v celém průběhu života. Ženy jsou postiženy močovou infekcí dvakrát častěji než muži. Optimálnější prevence IMC u seniorů je prevence katetrizace. Při permanentním močovém katétru je prevence bakteriurie prakticky nemožná, důležitá jsou hygienická opatření. Úspěch léčby závisí na možnosti ovlivnit predispoziční faktory. V případě, že to není možné, je rekurence i relaps infekce přes účinnou antibiotickou léčbu velmi častý. Recidiva IMC je pozorována v 50 % případů do 4–6 týdnů [11]. U recidivujících nekomplikovaných IMC antimikrobiální léčba eradikuje infekci, ale nezabrání recidivám. Proto se podávají preparáty zvyšující imunitní odolnost sliznice proti infekci, např. Uro-Vaxom 1 tbl. denně po dobu 3 měsíců [14]. Práce je podpořena výzkumným záměrem VZ MSM 0021620819.

17

INFEKCE MOÈOVÝCH CEST U SENIORÙ

LITERATURA 1. Bartoníčková K. Infekce močových cest a jejich léčení. Remedia 1996; 6: 21–34. 2. Bengtsson C et al. Bacteriuria in population sample of women: 24-year follow-up study. Scand J Urol Nephrol 1998; 4: 284–289. 3. David LM, Natin D, Walzman M. Urinary symptoms, sexual intercourse and significant bacteriuria in male patients attending STD clinics: Genitourin Med 1996; 72: 266–268. 4. Fairley KF, Carson NE, Gutch RC et al. Site of infection in acute urinary tract infection in general practice. Lancet 1971; 2: 615. 5. Hooton TM, Winter C, Tiu F, Stamm WE. Randomized comparative trial and cost analysis of 3-day antimicrobial regimens for treatment of acute cystitis on women. JAMA, 1995; 1: 41–45. 6. Hooton TM, Stamm WE. Diagnosis and treatment of uncomplicated urinary tract infection. Infect Dis Clin North Am 1997; 11: 551. 7. Horáčková M, Teplan V. Infekce močového traktu u dospělých. Aktuality v nefrologii 2003; 3: 109–118. 8. Ikaheimo R, Siitonen A, Heiskanen T et al. Recurrence of urinary tract infection on a primary care setting: analysis of a 1-year follow-up of 179 women. Clin Infect Dis 1996; 1: 91–99. 9. Matoušovic K, Vrzáňová M. Infekce močových cest. Doporučené postupy pro praktické lékaře [online]. Projekt MZ ČR zpracovaný ČLS JEP za podpory grantu IGA MZ ČR 5390-3. Reg. č. o/025/114. [cit. 2007-02-08]. URL: http://www.cls.cz/dokumenty2/os/r114.rtf. 10. Nicolle LE, Mayhew JW, Bryan L. Prospective randomized

comparision of therapy and no therapy for asymptomatic bacteriuria in institutionalized women. Am J Med 1987; 83: 27–33. 11. Nicolle LE. The chronic indwelling catheter and urinary infection of long-term-care facility residents. Infect Control Hosp Epidemiol 2001; 5: 316–321. 12. Rubin RH, Shapiro ED, Andriole VT et al. Evaluation of new anti-infective drugs for the treatment of urinary tract infection. Clin Infect Dis 1992; 15: 216–227. 13. Stamm WE, Hooton TM. Management of urinary tract infection in adults. N Engl J Med 1993; 329: 1328–1334. 14. Stapleton A, Stamm WE. Prevention of urinary tract infection. Infect Dis Clin N Am 1997; 11: 719–733. 15. Stothers LA. Randomized trial to evaluate effectiveness and cost effectiveness of naturopathic cranberry products as prophylaxis against urinary tract infection on women. Can J Urol 2002; 3: 1558–1562. doručeno do redakce 4. 2. 2008 přijato k publikaci 11. 2. 2008

AS. MUDR. BOENA HÁJKOVÁ, CSC. KLINIKA GERONTOLOGICKÁ A METABOLICKÁ LF UK A FN HRADEC KRÁLOVÉ [email protected]

MUDR. BOENA HÁJKOVÁ, CSC. (1948) Promovala na LF UK v Hradci Králové (1972). Složila atestaci 1. stupně (1975) a 2.stupně (1979) v oboru vnitřní lékařství. Obhájila kandidátskou disertační práci zaměřenou na kostní nemoc u nemocných se selháním ledvin a byla jí udělena vědecká hodnost CSc. (1986). Po promoci působila na I. interní klinice FN HK až do r. 2001 jako odborný asistent, od této doby až dosud působí na Klinice gerontologické a metabolické FN HK. Po celou dobu se věnuje nefrologii, hlavně peritoneální dialýze. V tomto oboru publikovala téměř 100 odborných prací a přednesla kolem 150 přednášek v oboru nefrologie. Je členkou České nefrologické společnosti a Spolku lékařů J.E.Purkyně v Hradci Králové.

18

ÈES GER REV 2008; 6(1): 14–18